Schola Pragensis 2013

Ročník I Číslo 2 Leden 2014 SZŠ 5. května 51 Milí čtenáři, s příchodem nového roku vychází i další číslo Drobků, kterému můžeme říkat plesové. Maturitní ples - největší společenská událost naší školy - se totiž stal hlavním tématem čísla. O průběhu akce se můžete dočíst v rubrice Akce "na jedničku". Plesání jako takovému pak věnujeme ještě i středovou dvoustranu, kde se můžete stát porotci jednoho netradičního klání, a sice soutěže v plesovém líčení. Ovšem pokud dáváte přednost raději sportovním utkáním, tak vás zajisté zaujme rozhovor na str. 4, který se věnuje úspěchu našeho futsalového mužstva. Nejproduktivnější redaktorkou tohoto čísla je Kristýna Veinlichová, která se s námi podělila o své zkušenosti s projektem BTE, díky kterému se podívala do Amsterodamu (str. 2) a poznala zajímavé lidi (str. 3). Kristýna se postarala také o obsah nové rubriky Učitelé ve škamnách, která se bude nepravidelně střídat s rubrikou Celebrity ve škamnách. Zajímavých drobků ze školního dění najdete na našich stránkách mnohem více. Stačí si vybrat dle své chuti. A mně nezbývá než vám popřát příjemné čtení a povzbudit vás, abyste se i vy stali redaktory školního časopisu. Pojďte drobit s námi! Pavlína Vočková

Schola Pragensis 2013 Ve dnech 21. – 23. 11. 2013 se konal již 18. ročník výstavy středních škol, která je určena zejména žákům devátých tříd, jejich rodičům a ostatním zájemcům o studium na středních školách všech typů. Zúčastnila se i naše škola. Každý obor reprezentovalo několik studentů, kteří podávali přesné informace o daném oboru spolu s praktickou ukázkou anebo vzorkem produktu ze svého oboru. Byly zde k vidění všechny studijní obory nejen střední školy: Zdravotnický asistent, Zdravotnické lyceum, Nutriční asistent, Kosmetické služby, Masér sportovní a rekondiční, Bezpečnostně právní činnost, ale také z vyšší školy: Diplomovaný nutriční terapeut a Diplomovaný zdravotnický záchranář. Náš obor (Nutriční asistent) jsme reprezentovali ve třech u stanoviště, kde bylo vystaveno pět druhů cukroví, které mohli všichni ochutnávat. Kdokoliv si mohl vzít recept právě na ten druh, který jej nejvíce zaujal. Možná vám mohlo připadat zvláštní, když jste šli kolem stanoviště, které má přivádět nové zájemce o studium na odborníka ohledně výživy, a najednou jste uviděli talíře plné cukroví, za kterými seděli usměvaví studenti, kteří tvrdili, že to je „zdravé cukroví“. Většině se zdá, že je to naprostá lež, až do té doby, než se podívají na složení potravin. Je šetrné a v rozumných poměrech. Někteří se k nám přišli třeba jen najíst nebo se zvážit na čtyřbodové váze či si změřit cholesterol. Ale někteří lidé, aniž by přistoupili a informovali se, tak kritizovali. Třeba jako jeden milý pán, který rozzuřeně řval ze vzdálenosti dvou metrů od stánku: „Prej nutriční, kdyby tohle viděl Pohlreich, fuj!“ I tací se našli. Tento den byl pro nás velkou zkušeností a můžeme říct i plný milých a vtipných zážitků. Cecílie Vačkářová a Renáta Sturmová, 3.NA

Vzděláváme předškoláky aneb Učení hrou Již po několikáté jsme společně s naší skupinou ze třídy 3.LB vyrazili do mateřské školky. K této práci, při které jezdíme za dětmi do školek, jsme se dostali minulý rok na Dni ke zdraví, kde měl veliký úspěch náš program zabývající se lidským tělem. S dětmi v mateřských školkách hrajeme hry, které jim mají sloužit jako přínos vědomostí, a to právě o lidském těle. Používáme vlastnoručně vyrobené rekvizity, což jsou povětšinou lidské orgány, ale také obrázky jídla, které prospívají či neprospívají našim orgánům. Na výrobě rekvizit se podílela celá naše skupina. Rekvizity jsme měli namalované na barevných papírech, které jsme pak společně se skupinou vystřihovali. Společně s dětmi zpíváme písničku, kterou jsme složili, a také je učíme taneček. Písnička se samozřejmě týká lidského těla. Většinou nám program pro jednu skupinu dětí trvá zhruba 45 minut. Při jedné návštěvě program obvykle zopakujeme pro tři až čtyři skupiny dětí. Naše poslední návštěva se konala 14. listopadu 2013 v mateřské školce Velké Přílepy, kde byly s průběhem akce velmi spokojeny nejen děti, ale také my. Největší úspěch mělo jako vždy zpívání písničky, při které se děti náramně bavily. Na konci dostalo každé dítě sladkou odměnu a tímto sladkým způsobem jsme se s nimi rozloučili. Lucie Bartoušková, 3.LB 1

Zprávy „z domova“ větru a dešti dosti obtížné. Proto jsme byli všichni vděční, když jsme dosedli do vyhřáté kavárny. Večer jsme se nemohli dočkat večeře na uvítanou. Připraveny pro nás byly čtyři chody a všechny byly hotovým zážitkem pro naše chuťové buňky.

Příležitost jako žádná jiná Komu se v životě poštěstí, že může letět do cizí země, neplatí stravu, ubytování ani cestu, dostane kapesné a ještě se toho spoustu naučí? Mně se přesně tohle stalo! Většina z vás z minulého čísla Drobků zná BTE projekt, který u nás na škole běží již třetí rok. Nejen že nás má připravit na vysokou školu či na zaměstnání, ale také pár šťastlivcům nabízí zúčastnit se výročního setkání zúčastněných zemí. Letošní setkání neboli ABTS (Alliance Building & Training Session) se odehrávalo v holandském Leidenu a já jsem si ho náramně užila!

V pondělí začala „pořádná“ práce. V neděli nám byl zadán úkol, na kterém jsme pracovali v týmech. Měli jsme vymyslet typy, jak by měl být projekt zlepšen, aby byl pro další studenty ještě efektivnější. Dále nás čekala prezentace našich domácích úkolů. Se svojí kolegyní z Kladna jsme prezentovaly jakýsi trailer k našemu BTE projektu. Když všechny země odprezentovaly, měli se všichni účastníci ABTS rozhodnout, co se jim nejvíce líbilo a jít na desetiminutovou prezentaci své země. Mezi posluchači byli lidé z firmy Johnson a Johnson, koordinátoři BTE projektů a další. Vše samozřejmě probíhalo v angličtině. Odpoledne nás čekala prohlídka Leidenu a večer projížďka po holandských kanálech. Obloha byla plná hvězd. Osvícené domy a houpání loďky vykouzlily krásnou atmosféru, takže většina přítomných přehlédla, kolik je vlastně venku stupňů.

Kristýně (uprostřed) deštivé počasí výlet nezkazilo Odlet byl 12. října 2013 z Letiště Václava Havla Praha. Byl to můj první let vůbec a nervy odváděly skvělou práci. Když jsme však někdy kolem poledne přistáli v Amsterdamu, odkud jsme dále pokračovali vlakem, byla jsem sice ještě trochu nervózní (v tuto chvíli hlavně z toho, jak zvládnu komunikaci v angličtině), ale moje natěšení nakonec všechen stres odbouralo. Hotel se nacházel asi pět minut chůze od nádraží. Cestou jsme míjeli stojany na kola, které byly doslova nacpané k prasknutí. V Holandsku je dokonce prý více kol než obyvatel. Po rychlém ubytování nás čekala procházka městem, oběd a nákupy. Odpoledne následovalo první setkání s hlavními pořadatelkami BTE projektů. Znali jsme je již z našich seminářů, vždycky byly velmi chápavé a shovívavé k naší angličtině. Hlavní program však začal až druhý den, jelikož ABTS se účastní studenti z celého světa a některým trvala cesta mnohem déle než nám. Byli zde studenti z USA, JAR, Holandska, Panamy a samozřejmě jsme nechyběli my z České republiky. Nejdříve přišlo na řadu uvítání a každý o sobě něco řekl, abychom se poznali. Odpoledne jsme si i přes velmi deštivé počasí prohlédli nedaleké město Haag. Město bylo sice krásné, ale většina z nás se více soustředila na to, jak zůstat co nejdéle v suchu, což bylo vzhledem k silnému

Úterní dopoledne jsme strávili na DaVinci college v Leidenu. Holandští kamarádi nás provedli po své škole, která představuje pro studenty nespočet možností. Svůj obor tu mají kadeřnice, vědci, umělci, kuchaři i zdravotní sestry. Po prohlídce jsme všem představili náš týmový úkol a poté už následovala závěrečná slova, rozdání certifikátů o účasti, cesta na hotel, poslední nákupy a let domů. Celé odpoledne proběhlo ve velmi přátelském duchu, většina z nás „měla na krajíčku“ z představy, že se tak brzy musíme rozloučit s novými přáteli. Ještě že existuje facebook, a tak můžeme i nadále zůstat v kontaktu i přes tu nekonečnou vzdálenost. Kristýna Veinlichová 4.LB

2

Osobnost pod mikroskopem: Lucie Petráková Chtěla jsem udělat rozhovor s nějakou zajímavou osobností, která je úzce spjata s projektem Bridge to Employment. Dlouho jsem nemusela přemýšlet nad tím, kdo by tím člověkem měl být. S Lucií jsem se poprvé setkala na Letišti Václava Havla v Praze, kde začínal náš společný výlet za holandskými tulipány. Na první pohled mi padla do oka. V předchozích dnech jsme spolu byly v úzkém kontaktu, ať už přes facebook nebo telefonicky. Již tam mi bylo jasné, že je přesně mojí krevní skupinou. Sálá z ní energie a její úsměv vás nikdy neomrzí. O kom že je to tedy řeč? O mladé a velmi pracovně vytížené koordinátorce BTE projektu a moderátorce Fajn rádia Lucii Petrákové. Tak se vrhněte do čtení, protože ani vy se s Lucií nudit rozhodně nebudete. Lucie, co přesně je tvým úkolem v BTE projektu? V projektu funguji jako koordinátor, tzn. musím zajistit, aby vše probíhalo podle naplánovaného programu. Od dopravy na místo konání, přes komunikaci s přednášejícími, hladký průběh jako takový až po to, co budete na semináři papat. (Smích.) Jak jsi se k BTE projektu dostala? Po odchodu kolegy Michala z Junior Achievement (JA) mi bylo nabídnuto, abych projekt převzala po něm. Skočila jsem po tom prakticky hned, protože mi BTE přijde jako úžasná zkušenost, která má rozhodně smysl – a to pro všechny zúčastněné: studenty, učitele, ambasadory i mě osobně. Co přesně BTE projekt studentům nabízí? A co je jeho cílem? Myslím, že všechny benefity, které vám BTE přineslo, doceníte až s odstupem času. Když si vzpomenu na sebe na střední škole, neměla jsem absolutně ponětí, co chci dělat, jaké možnosti se mi vlastně nabízejí. Tohle BTE splňuje dokonale. Navíc potkáte spoustu zajímavých lidí, nezřídka kapacity ve svém oboru, se kterými by se vaše cesty střetly jen velmi obtížně a určitě ne ve vašem věku. A cíl je jasný už z názvu. Pokud se realizujete v oboru, který vás bude naplňovat, stanete se zároveň i přínosem pro celou společnost a to, jakkoli to může znít jako klišé, bude zároveň největší odměnou za naši práci. Jaké jsou přípravy na jednotlivé semináře? Různé. Většinu času spolkne mailová či telefonická komunikace se všemi zúčastněnými. Přiznám se ale, že dost časově náročná pro mě byla příprava zdravotnického Risku, kterého se většina z vás zúčastnila na prosincovém semináři. Moje znalosti zdravotnické problematiky nebyly totiž zrovna hluboké. Na druhou stranu teď mohu ohromovat okolí novými poznatky.

servis, ve kterém se ode mě dozvíte, co podniknout večer ve vašem městě. A občas vezmu samozřejmě směnu za kolegy, když jsou na mě tedy dostatečně hodní. Jaké jsou předpoklady pro to, aby mohl člověk pracovat v rádiu? To je hrozně individuální. Pokud někdo bude super vtipná a jedinečná osobnost, může se klidně vymykat běžnému profilu. Obecně ale platí, že je fajn mít příjemný hlas bez vad řeči, všeobecný přehled, empatii, smysl pro humor… Za sebe osobně dodávám hlavně nadšení, lásku až vášeň k té práci jako takové. A nadhled. Nebrat se moc vážně, neulítnout si na tom, kolik lidí vás poslouchá a že zrovna teď se vám něco strašně povedlo. Důležitá je pokora. Jak jsi se do rádia dostala? Náhoda. Po třeťáku jsem hledala brigádu na prázdniny, dostal se ke mně inzerát z rádia, tak jsem naklusala. Myslela jsem, že budu chodit s poštou a tak, takže jsem se nijak extra nesnažila zapůsobit a následoval tak nejhorší pohovor v dějinách přijímacích řízení. Tam jsem úplně v klidu odvykládala, že to „jejich“ rádio neposlouchám, že spíš Evropu 2 (což je naše největší konkurence) a prakticky nemám ponětí, jaký mají program, natož moderátory. To mého nastávajícího šéfa ovšem neodradilo (patrně rozklíčoval mou genialitu hned na první pohled), vzal mě na hlasové testy a za dva týdny jsem už předtáčela rubriku o celebritách. Z dnešního pohledu to bylo fakt štěstí, protože v současné době je prakticky nemožné dostat se na celoplošnou stanici bez jakýchkoli předchozích zkušeností. Jak probíhá tvůj běžný pracovní den? Kafe. Hodně kafe. Jeho spotřeba stoupá úměrně tomu, jak moc se blíží další seminář BTE. (Smích.) Jinak nejsem moc rutinní člověk. Ráno vstávám cca v 9 a hádejte co, dám si kafe. Během dne mám většinou home office, kdy se věnuji práci pro JA, potom jdu do rádia předtáčet, následuje vysílání a domu se dostávám kolem půl desáté. Pokud mě tedy někdo vyloženě nepřemluví na drink po práci nebo karaoke. (Smích.) Jaký máš ráda styl hudby? Posloucháš to, co hraješ? Ani ne. Ale je to pochopitelné, když jste v tom pořád několik let, rádi si pustíte doma něco jiného. Pro mě je bůh David Bowie, Elvis Presley, Beatles, Queen, Pink Floyd, Janis Joplin. Z poslední doby objev Baseballs – kluci přezpívávají současné hity do soundu jako z 50. let, velké doporučení! Mám ráda ale i vážnou hudbu, ráda si zajdu na operu a z muzikálů podle mě nikdy nic nepřekoná Jesus Christ Superstar a Hair – což jsou opět záležitosti ze 60. let a tam jsem se dost našla. (Smích.) Jaké máš koníčky? Hodně čtu – nejradši na pláži nebo ve vaně, prostě u vody. (Smích.) Miluju karaoke, chodím na něj alespoň jednou týdně. A deskové hry! Activity vedou, i když fakt neumím kreslit (všechna moje zvířata vypadají stejně), dále pak ty vědomostní – Česko, Evropa apod. Strašně ráda šmejdím po sekáčích a hledám skryté poklady, miluju kavárny a intelektuální rozhovory o naprosto nepodstatných věcech. Nekorektní humor. A jakmile spatřím jukebox, je ze mě gambler par excellence. Jakou radu na závěr bys dala studentům, kteří jsou zapojeni do BTE projektu? Využijte všeho, co se vám nabízí. Nestyďte se, klaďte otázky. Neexistuje hloupý dotaz, jen hloupá odpověď. Jděte za tím, co doopravdy chcete, ale zároveň nepočítejte s tím, že plnění vašich snů bude jednoduché. Cesta je cíl, tak si ji pořádně užijte.

Přihlásila by ses do BTE projektu, když jsi studovala? Rozhodně! Dá se říct, že vám všem závidím, že jste do projektu zapojeni jako studenti, já sama bych takovou zkušenost na střední škole stoprocentně uvítala. A nejsem sama – nedávno jsem konzultovala průběh příštího semináře s kamarádkou - zdravotní sestrou, která se pokoušela vymyslet různé pokoutné cesty, jak se infiltrovat do vašeho kolektivu. Máš ještě jiné zaměstnání? Ano, pro Junior Achievement zastávám pozici PR managera a také už sedmým rokem vysílám na Fajn radiu. Jsem prostě pracovité děvče. Jak často vysíláš? Každý všední den od 19.00 do 21.00. Jedná se o pořad Je to Tvoje, což jsou prakticky písničky na přání. Předtáčím také tzv. kulturní

Kristýna Veinlichová, 4.LB 3

Zprávy „z domova“ Ano, s trenérem jsme si dokonale sedli, sice nám zprvu vůbec nevěřil, ale my mu dokázali, že na to máme. Většině fanoušků jistě neunikla velice nezvyklá oslava gólů ve finálovém utkání. Po vyhraném finále byla v žilách euforie, proto přišla ta show pro fanoušky, tím jsem jim chtěl poděkovat za úžasnou podporu. Myslíte na nějaký větší úspěch? Myslím si, že už tohle je veliký úspěch, ale pokusíme se pokračovat dál a dál. Rád bych tímto rozhovorem poděkoval klukům z týmu, fanouškům a chtěl bych poprosit o další podporu tříd, abychom podávali lepší a lepší výkony. Matěj Řehoř, 4.MA

Nečekaný úspěch čutálistů Aby se dokázalo, že je naše škola nejlepší, sestavil Karel Bříza – učitel tělocviku – na začátku prosince mužstvo fotbalistů a začátkem prosince s nimi čelil středoškolské futsalové lize. Tým tvořila masérská elita Matěj Vondrka, Radim Jindrák, Martin Vávra, Tomáš Lipan, Ondřej Máca a nejlepší hráč zápasu Tomáš Vobořil. Přestože já sám jsem svědkem zápasu nebyl, dostalo se mi té cti vést rozhovor s brankářem týmu Matějem Vondrkou. Naše škola vyhrála už 2. kolo malého fotbalu a ty jsi byl u toho. Můžeš nám akci popsat? Samozřejmě. Je to turnaj středních škol v malém fotbale neboli futsal. První kolo jsme hráli v areálu školy Aloise Klára pod širým nebem. Druhé kolo se hrálo v hale na Pražského povstání. Díky tomu, že to bylo blíž naší škole, tak nás přišla podpořit hrstka studentů. Taková podpora vám určitě udělala radost? První třída, která tam byla, nebyla vůbec slyšet. Asi by se radši učili. Druhá třída byla o poznání lepší, ta byla slyšet na celou halu, a to bylo fantastické! Finálové utkání, k tomu výborná atmosféra, bylo to až neskutečné. Fanouškové nás hnali dopředu a mně velice pomohli po psychické stránce.

Konverzační soutěž v německém jazyce Dne 20. listopadu 2013 se konal 2. ročník konverzační soutěže v německém jazyce. Soutěž proběhla v příjemné atmosféře za účasti zástupkyně ředitelky školy Mgr. Renáty Volfové a učitelek německého jazyka. Soutěže se zúčastnilo celkem sedm žáků: Bjalončíková Barbora, Hrabinová Alžběta, Juhaňáková Jana, Kopecká Kristýna, Kovshova Anastasia, Nguyen Yan Thu Hong a Smetana Otakar.

První místo obsadila Jana Juhaňáková (2.BA), která obhájila loňské prvenství a opět tak dokázala, že si vítězství opravdu zaslouží. Líbil se nám také výkon Nguyen Yan Thu Hong (2.LB), která se soutěže zúčastnila poprvé a rovněž předvedla vynikající práci, za kterou si zasloužila druhé místo. Jako třetí se umístila Alžběta Hrabinová (4.LA), která loni skončila druhá. Gratulujeme všem výherkyním a děkujeme účastníkům za vzornou reprezentaci svých tříd a výbornou přípravu. Simona Horníková

Vyhovovali ti kluci, se kterými jsi nastupoval? Sestava byla skvělá, bylo nás méně, než nás mělo být, ale kluci to zvládli skvěle. Od finálového soupeře jsme zaslechli, že nebýt tebe, tak by to byl vyrovnaný zápas. Ty to také tak cítíš? Takhle opravdu ne, první dva zápasy jsem nechytil ani taxík. Ve finále se mi možná něco povedlo, ale zásluhu na výhře a postupu mají moji spoluhráči. Zas tak hrozný výkon jsi určitě nepodal, slyšel jsem, že se ti podařil i jeden gól. Snad jediná věc, co se mi povedla. Bylo to obrovské štěstí, že se moje střela uchytila, velmi nám to pomohlo. Předvedl jsi pár dobrých reflexních zákroků. Který byl pro tebe nejtěžší? V hale je těžký každý zákrok, ale jednu situaci si pamatuji hodně dobře. Byla to tečovaná střela, kterou jsem musel chytat pravou rukou, ve chvíli kdy tělo šlo opačným směrem. Doteď mě bolí v rameni. Tak snad z toho nebudou žádné trvalejší následky. Plánujete pro postup do novoročního kola posílit tým? Radost z postupu je obrovská, ani nevím, jestli někdy v historii byla naše škola v podobném sportu tak vysoko. Tým je silný, přibereme akorát dva hráče navíc, abychom byli silní i v závěru našich utkání, kdy nám docházely síly. Spoluhráči určitě rádi uslyší takovou chválu. Měli jste prý s trenérem velice vřelý, až kamarádský vztah.

Výzva jménem Enersol 20. listopadu 2013 jsem společně s Lucií Honetschlagerovou (3.LB) a Lucií Valáškovou (3.LA) navštívila SŠ Technickohospodářskou v Libni, a to za účelem školení Enersol. Jak již můžete vědět z předešlého roku, Enersol je soutěž týkající se energie u obnovitelných zdrojů. Školení bylo určeno všem, kteří se chtějí soutěže letos zúčastnit. Trvalo necelé dvě hodiny a bylo doprovázeno velmi příjemnou prohlídkou školy. Do soutěže jsem se přihlásila, protože mám výborné zkušenosti z minulého roku a ráda bych nasbírala i další. Letos se tedy soutěže určitě zúčastním. Tento rok jsem na svém tématu začala pracovat již v srpnu, kdy jsem se byla podívat na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. Postupně shromažďuji veškeré informace, které poté na základě konzultací s paní profesorkou Marešovou dám dohromady a vypracuji seminární práci. Mým tématem pro letošní rok je bioplynová stanice. Lucie Bartoušková, 3.LB 4

Akce „na jedničku“ Kdo byl 11. ledna 2014 v pražské Lucerně, nelitoval. V tento den se konal maturitní ples VOSŽ a SZŠ 5. května. Dívky dorazily v krásných róbách, které pečlivě několik týdnů i měsíců vybíraly, a chlapci přišli v oblecích. Mnozí z nich měli košile či kravaty sladěné se šaty svých partnerek. Jako první na řadu přišli imatrikulanti, kteří byli oficiálně přivítáni na naši školu. Poté jsme již slavnostně nastoupili my, maturanti a naši třídní a dekorující profesoři. Mezi námi se pohybovali fotografové, kteří nás po šerpování vybídli ke společnému focení. Jakmile bylo dokončeno fotografování, rozprostřeli jsme plachty a z balkónů začaly ‚‚pršet‘‘ peníze. Následně nás pozval moderátor ke známému ptačímu tanci, čehož mohli využít i profesoři. Dále přišli na řadu rodiče, kteří byli vyzváni k tanci svými ‚‚ratolestmi‘‘. Následovaly tance, které patří ke každému plesu jako například polka či valčík. Na jedenáctou hodinu už byli maturanti převlečeni na půlnoční představení. Viděli jsme spartakiádu, baletky a další tematická vystoupení umocněná známými písněmi z filmu Rocky a Hříšný tanec. Po půlnoci nastal čas na after party v p.m. clubu, kam se následně všichni maturanti a jejich kamarádi odebrali pokračovat v rozjeté zábavě. Eliška Rybenská, 4.NA

Na plese se objevili také bývalí maturanti, z nichž se nám podařilo vyzpovídat Vojtu Strejce, loňského absolventa oboru Masér. Zeptali jsme se ho, jak se mu na plese líbí a proč sem zavítal i letos. „Z plesu jsem moc nadšený a vážně si to tady užívám, protože jsou tu i moji bývalí spolužáci a spolužačky. Ale také tu je i moje přítelkyně Tereza Kreibichová, která tento rok maturuje,“ řekl nám Vojta a dodal, že se mu velmi líbilo hodně povedené půlnoční překvapení 4.LA. Dále Vojta zhodnotil, že plesy jsou si podobné, jen je zvědavý na místo, kde se bude konat afterparty, protože vloni si většina účastníků stěžovala na málo prostoru.

Podle ohlasů mělo největší úspěch půlnoční překvapení třídy 4.LA, která do něj zapojila svého třídního Bc. Tomáše Hadravu, který dostal roli režiséra, a Mgr. Adélu Kerclovou, která se z profesorky biologie na chvilku stala klapkou u filmu. Tento zdařilý nápad poskytnul rámec pro jednotlivé výstupy, které autorky scénáře, Alice Břízová a Eliška Trtková, pojaly jako parodii scén z filmů se známými melodiemi. Čerpaly jak z české produkce (Trhák, Pelíšky, Básníci), tak i z té světové (James Bond, Moulin Rouge, Hříšný tanec, Policejní akademie, Pomáda). Na výběru filmů a tvorbě scénáře pracovaly obě dívky během září a října. V listopadu začala celá třída zkoušet jednotlivé výstupy. „Nejtěžší na tom všem bylo přesvědčit třídu, že naše půlnoční překvapení uspěje,“ přiznává Alice a vzápětí dodává, že teprve teď spolužáci ocenili jejich nápad. K pasážím, které se dočkaly největšího potlesku, patřila určitě „zvedačka“ z Hříšného tance, protože zamilovaný pár ztvárnili Alex Kosoverov a Vasyl Bilous. Díky nim bylo celé vystoupení okořeněno nadsázkou, bez které se žádná parodie neobejde. Kromě hudby a choreografie byly pro výsledný efekt důležité také kostýmy. „Na těch jsme pracovali všichni a většinou jsme si je šili ve škole o přestávkách. A výjimečně také v hodině,“ se smíchem přiznává Eliška. Úspěch vystoupení byl pro dívky a celou třídu odměnou za několikaměsíční práci, která však byla i skvělou zábavou a vhodným způsobem, jak stmelit třídní kolektiv. Díky Alici a Elišce mají jejich spolužáci i my diváci na co vzpomínat. Na tanečním parketu jsme mohli kromě rozmanitých rób maturantek obdivovat také poměrně netradiční plesové oblečení. Mému udivenému zraku neunikl jeden muž ve skotském kiltu, další v japonském kimonu a jako doprovod jedné z maturantek se zde objevil i švédský oficír (na fotografii vpravo). Ricky Valentin Lindh byl dle slov své přítelkyně Anny-Marii Bartels (4.LB) z maturitního plesu překvapený, protože ve Švédsku je tradiční tříchodová večeře s přípitky, proslovy a diskotékou na závěr. Věříme, že se mu navzdory těmto rozdílům náš ples líbil, stejně jako ostatním zahraničním návštěvníkům, jejichž oděv prozrazoval, že do Lucerny zavítali z daleka. Pavlína Vočková 5

Téma čísla: Maturitní ples U příležitosti maturitního plesu jsme rubriku Téma čísla rozšířili na dvoustranu. Můžete se podívat na proměnu dvou studentek oboru Nutriční asistent, o jejichž změnu vizáže se postaraly maturantky ze 4.KA. Zbytek dvoustrany je věnován plesové módě, ale nezapomínáme ani na zdraví. Takže komu se stýská po plese, tak hurá do čtení!

Plesová proměna V době praktického výcviku se odehrálo vizážistické klání, kterého se zúčastnily studentky oboru Kosmetické služby Lucie Lavičková a Andrea Šlárová. Jejich modelkami byly dívky, se kterými se setkaly poprvé, a proto se na proměnu nemohly připravit předem. Jednalo se o studentky prvního ročníku oboru Nutriční asistent. Josefína i Radka jsou obě letní typ, takže jsme byli zvědaví, jak se kosmetičky v proměně shodnou a v čem se naopak budou lišit. Líčení probíhalo ve dvou učebnách, takže si „soupeřky“ mohly vzájemně ohodnotit práci až po skončení akce. A vy tu šanci máte právě teď!

Josefína

Radka

Každému odbornému líčení předchází barevná typologie, díky které Lucie vybrala ty nejvhodnější barvy. „Josefína je letní typ. Určující jsou světle blonďaté vlasy, šedomodré oči a světlá pleť bez pih,“ vysvětlila nám Lucie a dodala, že takovému typu sluší studené barvy a stříbrné šperky. Nevhodné jsou křiklavé barvy, jako je např. ostře fialová. Místo nich se doporučuje starorůžová, studená modrá a šedivá. Make-up zvolila Lucie světlý a nanesla pod něj podkladovou bázi, která prodlužuje jeho trvání, takže i po celodenním shonu můžete vypadat jako čerstvě nalíčená. Také bylo nutné zkorigovat nedostatky Josefíniny pleti v T-zóně a vhodně upravit obočí. Modelka má sice menší oči, ale velký prostor nad očním víčkem, díky kterému si Lucie mohla vyhrát s barvami. Ovšem pozor, ne každá dívka má to štěstí, že si může oči namalovat tak výrazně. „U někoho jiného by takové líčení mohlo vypadat přehnaně. Dělalo by to vyjevený dojem,“ řekla Lucie a podotkla, že módní dekadentní líčení se musí přizpůsobit danému typu, protože ne každá dívka či žena si může dovolit jakýkoliv módní trend. Pro večerní vizáž Lucie zvolila černou, šedivou a stříbrnou barvu na bílém podkladu. Snažila se Josefínu nalíčit tak, aby docílila pronikavého pohledu a zároveň svěžího vzhledu. Na dolní vnitřní koutek obou očí použila bílou tužku, čímž oči opticky zvětšila. Rty zvýraznila rtěnkou lososové barvy a leskem. Na závěr Lucie přetřela obě tváře lehkým bronzérem a Josefína se konečně mohla seznámit s výsledkem zdařilé proměny.

Také Andrea začala proměnu barevnou typologií. I v případě druhé účastnice proměny se jedná o letní typ. „K Radce se hodí romantické líčení i účes, protože má krásné dlouhé vlasy a jemné rysy v obličeji,“ řekla nám na úvod Andrea. Dozvěděli jsme se, že Radka obvykle nosí brýle a těm bychom podle Andreiných rad měly podřídit i své líčení: „Určitě je vhodné udělat linku na horní víčko a mírnit se s tmavými odstíny, aby oči úplně nezapadly.“ Po barevné typologii si Andrea pro svou modelku vybrala plesové doplňky – ozdobu do vlasů a šál. Této barevné kombinace se pak držela při volbě očních stínů. Na otázku, zda jí nevadí, že je teď při líčení omezena tyrkysovou barvou, Andrea odpověděla, že je naopak ráda. Vyhovuje jí totiž, když jsou základní barvy zvoleny předem, např. výběrem zákaznice, a pak si s nimi může Andrea „kouzlit“ dle své fantazie. Než se pak pustila do líčení očí, musela se vypořádat s nedostatky pleti, a to zejména v oblasti T-zóny. Korekce pleti je zkrátka krok, který nelze při líčení opomenout. „Každá práce kosmetičky má směřovat k tomu, aby měl obličej oválný tvar,“ vysvětlila nám Andrea a dodala, že tmavé odstíny korektorů se používají pro partie, které je potřeba potlačit, zatímco světlé barvy nanášíme na místa, která chceme zdůraznit. Tím se řídila i při korekci Radčina kulatého obličeje. Kosmetička se věnovala také modelčině obočí, které bylo jemné a řídké, proto ho musela dokreslit. Ale jak jsme se dozvěděli, jsou i trvalejší řešení jako například tetování, díky kterému obočí opticky zhoustne. Na líčení očí si Andrea vybrala pět barev ve škále od stříbrné až po tmavě tyrkysovou. Stíny použila také na spodní víčko jako náhradu za oční tužku, kterou neměla k dispozici v tom správném odstínu. Řasy nalíčila černou řasenkou. Pak už jen zbývalo nanést jemný odstín rtěnky a víla byla na světě.

A jakou večerní róbu by Lucie Josefíně doporučila? „Tmavě modré šaty jednoduššího střihu, rozhodně nic košatého.“

SOUTĚŽ Která proměna se podle vás více povedla? Lísteček se jménem modelky, jejíž proměna se vám líbí víc, vhazujte do schránky umístěné u naší nástěnky, tj. vedle učebny A210. Kromě odpovědi nezapomeňte napsat své jméno, třídu a emailovu adresu. Drobnou odměnu získá i jeden z vás, ale hlavní cena je určena jedné ze dvou kosmetiček, které se klání zúčastnily. Uzávěrka je 14. února.

A jakou večerní róbu by Andrea Radce doporučila? „Vzhledem k Radčině štíhlé postavě bych volila dlouhé splývavé šaty. Líbila by se mi na ní stříbrná nebo sněhově bílá barva.“ Pavlína Vočková 6

Téma čísla: Maturitní ples být bolestivost nohou. Horší je ale možný vznik tzv. vbočených palců. Když už mladé slečny chtějí chodit na vysokých podpatcích, jakých zásad by se při vybírání nových lodiček měly držet? Výběr boty na podpatku podléhá módním trendům. Majitelka nových krásných lodiček by neměla zapomínat, že krása není vše. Potřebuje mít pohodlí, materiály by měly být prodyšné, aby se noha v botě moc nepotila. Obuv by neměla nikde dřít, aby nevznikaly otlaky a oděrky. Na podpatcích by si měly být slečny při chůzi jisté, vyhnou se tak podvrtnutí. Jaký druh podpatku je vůbec nejhorší pro naše zdraví? Jaká je maximální snesitelná výška podpatku, která se dá tolerovat? Vysoké podpatky by se měly nosit co nejkratší a nejnutnější dobu, není to rozhodně vhodné na celý den. Lodičky by neměly určitě tlačit, vhodnější je nižší podpatek. Ideálem je podpatek nižší než 4cm. Vyšší podpatky dávají ženám krásu, ale pro zdraví jsou téměř katastrofou. Přetěžuje se nejen noha, ale také celá dolní končetina, přeneseně celá páteř. Jednoduše je pak dámské tělo vystaveno změněnému držení těla a musí se s tím vyrovnat a přetěžuje se. Krásná bota na nižším podpatku udělá jistě lepší službu nežli bota na vysoké jehle. Když už se slečny svých botiček nechtějí vzdát, jak by měly pečovat o své nožky? Měly by jim věnovat i jinou péči než jen nalakování nehtíků. Jistě bude pro nožku krásným odpočinkem koupel, masáž, ale i chůze naboso někde v přírodě. K tomuto účelu byla totiž stvořena a v tomto prostředí se cítí "jako doma". A proto po chůzi na podpatcích zkuste své nožce dopřát odpočinek a umožněte jí i jiný kontakt než ten s ponožkou a vložkou do boty. Tereza Bartušková, 4.MA

Módní je jednoduchost Vždy bylo pro každou dívku nejdůležitější, aby na svém maturitním plese vypadala krásně a byla za nejokouzlivější princeznu večera. Maturantky většinou volily korzetové šaty s nabíranou velkou sukní a obručí držící objem šatů, avšak v posledních dvou letech tomu tak není. Dívky volí spíše šaty antického stylu, ale samozřejmě záleží také na postavě, výšce a vkusu každé slečny. V poslední době jsou v oblibě dlouhé šaty přiléhající na tělo, které tak zdůrazňují křivky postavy, ale zároveň působí jemně a elegantně. Výběr střihů pro horní část šatů je rozmanitý. Můžeme zvolit nenápadná ramínka, žádná ramínka, nebo naopak nějaká extravagantnější – za krk, do kříže. Také si můžeme vybrat šaty, které mají záda odhalená. Výhoda výběru takových druhů šatů je ta, že se dívky nemusejí bát výraznějšího líčení či extravagantnějšího účesu. Vše dokonale vynikne a nepůsobí „přeplácaně“. Andrea Veselá, 3.NA

Autorka článku se oblékla do šatů, které odpovídají jejímu vkusu i současným módním trendům

Mít, či nemít? Ke každé společenské róbě patří i boty na podpatku. Maturitní ples se řadí mezi slavnostní akce, na které si rády obujeme boty, jež nám přidají několik centimetrů. Ovšem mělo by se jednat jen o příležitostné nošení, protože ze zdravotního hlediska nejsou lodičky na jehlách tou nejvhodnější obuví. Chtěli jsme znát názor odborníka, a proto jsme požádali o krátký rozhovor MUDr. Jana Buzka, který se profesně věnuje ortopedii. Na téma vysokých podpatků zapózoval MUDr. Jan Buzek v duchu jednoho slavného díla. Zatímco my po přečtení článku zvažujeme, zda mít, či nemít podpatek, hlavní hrdina Shakespearova dramatu si kladl otázku: Být, či nebýt? Víte, o jaké dílo se jedná?

Jaké problémy způsobuje nošení nadměrně vysokých podpatků? Při nošení vysokých podpatků je zvýšeně namáhána nožní klenba a největší tlak je na prstce, proto nepříjemným dopadem může

7

Přidejte se! Akce pořádané školou

Tipy pro volný čas

Fotografická soutěž

HUDBA

Od podzimu probíhá fotografická soutěž, jejímž cílem je zdokumentovat život na naší škole v tom nejširším kontextu. Vítězné fotografie vyzdobí schodiště budovy A. Termín uzávěrky byl prodloužen do 30. ledna 2014. Lákavé jsou nejen ceny, ale i možnost, že vaše fotografie si budou prohlížet současní i budoucí studenti a učitelé. Máte-li ve svém archivu zajímavé fotky z prostředí školy, odborné praxe či např. maturitního plesu, pak neváhejte a zašlete je na e-mail [email protected]. Bližší informace se můžete dočíst na plakátech (např. vedle nástěnky s rozpisem suplování).

Chinaski – 20 let v síti Přátelé české a kvalitní hudby zajisté již vědí, že kapela Chinaski letos slaví 20 let své existence a určitě tak nebudou chybět na jejich výročním koncertě. Své dvacáté narozeniny kapela oslaví velkým koncertem 6. února v pražské O2 Areně. Chinaski vydali u příležitosti svého významného jubilea i Best Of CD – 20 let v síti, které je průřezem celé jejich dosavadní kariéry a nechybějí na něm jak staré osvědčené hity, tak i dvě zbrusu nové písničky: Stížnost, která je v této době v rádiích hraná nejčastěji, a Hlavolam. Pokud tedy ještě lístky na tento unikátní koncert nemáte, neváhejte je zakoupit a rozhodně se tam spolu setkáme. Tereza Brychcínová

Francouzský jazyk připravuje Nejen studenti, kteří si jako druhý jazyk vybrali francouzštinu, se mohou v roce 2014 těšit na čtyři rozmanité akce, které chystá Mgr. Karolína Borská.

SPORT Současní čeští tenisté jsou již v tuto dobu dvojnásobní vítězové Davisova poháru. Máme tu začátek roku 2014 a pro naše tenisty to znamená nový boj o salátovou mísu. První kolo se bude konat proti Nizozemsku a spoustu tuzemských fanoušků potěší, že se toto klání uskuteční v České republice, konkrétně v ostravské ČEZ Aréně. Tenisté budou mít těžký víkend, ale všichni ve vítězství Čechů pevně věří. Další dobrou zprávou pro české fanoušky je, že tým opět povede kapitán Jaroslav Navrátil, který se vrátil po zotavení z plicní embolie. Třídenní permanentka se pohybuje v cenovém rozmezí od 590 do 790 Kč. Na jednotlivé dny je to pak 250 – 350 Kč. Utkání se budou konat v pátek 31. ledna od 15 hodin, v sobotu 1. února od 14 hodin a v neděli 2. února od 13 hodin. Proto si včas zarezervujte místa v ostravských hotelech a vyrazte fandit našemu tenisovému týmu! Eliška Rybenská, 4.NA

DIVADLO Pokud jste sportovní nadšenci, a přesto byste rádi občas vyrazili za kulturou, máme pro vás tip na příjemně strávený čas. V Divadle Radka Brzobohatého měla na konci loňského roku premiéru hra „Postaven(i)í mimo hru“. Jedná se o komedii z fotbalového prostředí, která se odehrává v šatně rozhodčích, kteří mají – stejně jako my všichni – své problémy a starosti, jež se promítají i do jejich vzájemných vztahů. Maďarský dramatik Egressy napsal vtipné dialogy, které jsou platné i pro naše fotbalové prostředí. Pokud byste chtěli vidět, jak Jan Révai skvěle paroduje přežvýkavého Řepku, můžete se do divadla vydat v sobotu 8. února, kdy se inscenace hraje již od 15.00. Pokud se stihnete přihlásit do 26. ledna na mé e-mailové adrese ([email protected]), můžete mít lístky za speciální třetinovou cenu. Pavlína Vočková

Soutěž ve francouzské konverzaci (1., 2., 3. ročníky) duben 2014 výběr z několika témat, max. 10 soutěžících Zájezd do Paříže (4 – 5 dní) květen – říjen 2014 letecký zájezd pro max. 25 studentů Paříž a Versailles Journée de la Francophonie červen 2014 příprava a ochutnání francouzských pokrmů forma workshopu Návštěva Francouzského institutu červen 2014 pro 1. ročník Pokud vás nabídka zaujala, dozvíte se více informací na nástěnce ve 4. patře budovy A nebo přímo u Mgr. Karolíny Borské (A405). 8

Jazyková infúze Wir reisen in die deutschsprachigen Länder

recht Dürer Museum sind wir wieder auf den Weih-

Unsere Deutschlehrerinnen organisieren jedes Jahr Weih-

nachtsmarkt gegangen.

nachtsausflüge in die deutschsprachigen Länder. Wir ha-

Bewertung: Prof. Horníková/Prof. Moudrá/M. Řehoř 4.MA

ben in den Jahren 2011 Wien, 2012 Dresden und 2013 Nürnberg besucht. Alle Ausflüge waren sehr interessant. In Wien haben wir eine U-Bahn- Fahrt probiert und viele Sehenswürdigkeiten besichtigt. Zum Beispiel: der Rathausplatz, die Hofburg, der Stephansdom, der Graben und der Karlsplatz. Auf dem Weg nach Dresden, haben wir Moritzburg (Schloss des Märchens: Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) besucht, dann haben wir eine Exkursion ins Hygienische Museum unternommen und natürlich fehlen nicht die Weihnachtsmärkte. Diesjähriges Programm in Nürnberg war lockerer, nach einer Besichtigung der Altstadt, Kaiserburg und Alb-

Wien Dresden Nürnberg

Preis 8/- / 10 10/ 10 /10 9/ 9 /10

Programm 10/- /10 10/ 10 / 9 8/ 7 / 8

Stadt 10/- / 10 10/ 9 / 10 9/ 10 / 10

Weihnachtspunsch 10/- /10 9/ 10 / 10 9/ 9 / 10

Einkaufen 5/- / 8 8/ 9 / 6 10/ 9 / 7

Spaß ist auch beim Reisen (Die Reise nach Wien oder Nürnberg dauert 5 Stunden).Wettbewerbe, lustige Sprachkurse, viele interessante Informationen, Filme – tschechisch und deutsch (Keine Angst – alles verständlich). Auch wertvolle Preise bekommen die besten Studenten, zum Beispiel: Süßigkeiten, Bücher, Wörterbücher, DVDs. Haben Sie Vorschläge oder Wünsche für das nächste Jahr? Informieren Sie Frau Prof. Horníková oder Moudrá. Simona Horníková a Matěj Řehoř

Competition for book! Do you want to improve your English and enjoy learning it at the same time? If so, we offer you an English book. The only thing you should do to win it is to decode the song. We have used the Google Translator to translate the famous Czech song known by nearly everybody. “Mosquitoes marrying, marrying bzum bzum drop of wine had not bzum bzum Mosquitoes marrying, marrying a drop of wine had not Mosquitoes marrying, marrying a drop of wine had not He had come to them Nightingale Nightingale bzum bzum Bring wine žejdlíček bzum bzum žejdlíček Nightingale flew them to bring wine žejdlíček Nightingale flew them to bring wine žejdlíček.” Please, you can drop your answers (the name of the song) into our DROP BOX placed near the classroom A210. Do not forget to write your name, your class, your e-mail. The deadline is 30th January 2014! The name of the winner will be on the notice board near the room A210. In the last issue it was Skákal pes přes oves The winner is Tereza Barotová, 4.NA. 9

SZŠ má talent Tanečnice Eva Nováková Máme na škole spoustu více či méně talentovaných sportovců. Pozornost si zaslouží i dívka oplývající jak nezměrnou krásou a intelektem, tak i neuvěřitelným tanečním nadáním, jež rozvíjí přes jedenáct let. Talent Evy Novákové (1.LB) odhalila již trenérka ve školce při náboru do tanečního kroužku. Dlouhé roky tvrdě dřela a před pěti lety se dostala do velice uznávaného a všemi možnými cenami ověnčeného studia AT Domino. Od svého vzniku roku 1999 získalo Domino nesčetné množství ocenění ve všech věkových kategoriích od regionálních soutěží přes taneční skupinu roku, mistrovství republiky, Evropy až k prvnímu místu na mistrovství světa. Soutěže se dělí do tří kategorií: sólo, duo a malá skupinka (cca 7 členů). Každá tato kategorie se dále dělí na děti (6 – 11), juniory (11 – 15) a dospělé (15 a výš). Ve studiu, které se řídí heslem “Dance is life, life is dance“ se učí styly disko a street dance. Street se začal objevovat v 70. letech ve Spojených státech a jak název napovídá, vznikal mimo taneční studia na ulicích, školních dvorech a v tanečních klubech. Do AT Domina chodila trénovat i Andrea Košťálová, současná moderátorka TV Prima. Choreografie se odvíjí od tématu, které je danému vystoupení přiřazeno. Jako vzory se vybírají všem známé příběhy jako například Piráti z Karibiku nebo Asterix a Obelix a tanečníci tyto příběhy skrze tanec vypráví. Eva usilovně trénuje dvě hodiny čtyřikrát týdně. Při každém tréninku ze sebe dostává maximum, takže se není čemu divit, že je považována za jednu z nejlepších tanečnic celého týmu. Díky svým vlohám i píli se mohla zúčastnit mnoha zahraničních soutěží a podívat se tak například do Německa, Francie, Dánska nebo Norska. Přes všechny skupinové úspěchy je Eviným největším cílem stát se mistryní světa v sólo kategorii. Pokud bude dále tvrdě trénovat a půjde za svým cílem, tak ji brzy všichni uvidíme na stupni vítězů. Matěj Řehoř, 4.MA

Učitelé ve škamnách Ptáme se učitelů, jak vzpomínají na svá školní léta. Martina Cettlová, 42, učitelka biologie a somatologie „Na základní školu si vzpomenu pokaždé, když v televizi dávají seriál „My všichni školou povinní“. Točil se totiž na ZŠ Petřiny Sever, kde jsem se učila základním vědomostem. V době, kdy tam točili tento seriál, se ovšem nikdo učit nechtěl. S důležitostí žádaných komparsistů jsme utíkali z hodin fyziky i chemie. Měla jsem růžové šaty a procházela jsem okolo kamery, co nejvíc to šlo. Hrozně jsem chtěla být herečkou. Nakonec jsem z celého týdne natáčení byla na obrazovce maximálně tři vteřiny a ke všemu zezadu. No prostě mne vystřihli. Tak jsem pro jistotu místo konzervatoře zvolila studium na Gymnáziu Nad Alejí. Byla to pohoda, bavilo mne to. Za celé čtyři roky jsem pouze jedinkrát přišla pozdě. A to jenom proto, že ten den pršelo a já jsem musela jít pomalu, abych si nezacákala nové kalhoty. Takže jsem za to vlastně vůbec nemohla. Tuhle omluvu mi naše třídní kupodivu vzala. Z gymplu si pamatuji třeba také to, že vedle tělocvičny měla ordinaci zubařka, takže jsme při cvičení měli husí kůži ze zvuku vrtačky. Pak se v tělocvičně propadla střecha a my měli TV venku i v zimě, ale ordinace bohužel vydržela.“ Martina Cettlová narodila se 17. 3. 1971 v Praze po základní škole studovala čtyřleté Gymnázium Nad Alejí v Praze 6 tři roky chodila na 2.LF Univerzity Karlovy, ale rozhodla se pro změnu a přešla na Pedagogickou fakultu UK od roku 1999 učí na VOZŠ a SZŠ 5. května. Poznámka redakce: Paní profesorka si nakonec splnila svůj herecký sen, když hrála v anglickém seriálu Scarlet Pimpernel (Červený Bedrník). Můžete ji zde vidět v postelové scéně s Martinem Shaw nebo jako mrtvou jeptišku. Kristýna Veinlichová, 4.LB 10

Kdo si píše, nezlobí Po předchozích číslech, ve kterých jsme vám nabídli hlavně poezii a dva krátké dramatické texty, vám konečně přinášíme také prozaický kus. Jedná se o povídku kolegy Tomáše Hadravy, kterého jsem před Vánocemi požádala, aby se kreativně „zamyslel“ nad tématem drobků ve školním prostředí. Vznikl příspěvek, který se na malé ploše naší rubriky věnuje velkému tématu: studentským osudům. Pokud byste chtěli na text reagovat vlastní tvorbou, nabízíme vám prostor v dalším čísle Drobků. Pavlína Vočková

Nadrobené příběhy „To je ale svinčík,“ povzdychne si pan uklízeč, když vstoupí do třídy. Otře si čelo do obřího kapesníku a vyhrne si rukávy šedivé mikiny. Nakouknu za ním dovnitř a přejedu pohledem mastnou podlahu téhle obyčejné učebny po obyčejném dni. Papírky, zmačkaná plechovka od energy drinku, rozkousané brčko, malý sešit rozcupovaný jako po útoku papírového predátora, zahnědlá banánová slupka, kus mandarinky, blýskavá kulička alobalu. Jen nepořádek, odpadky. Drobky. „To je nádhera, co?“ pronese pán ironicky, pohlédne na mě a otočí oči v sloup. Vyrazí ze třídy a na chodbě doznívají jeho kroky. Vzduch v učebně je těžký, vůně jako plastový zvěřinec. Vejdu dovnitř, chci otevřít okno, ale zastavím se u tabule. Na zemi zůstala fialová čepice. Zimní, vlněná, dámská. Sehnu se níž a beru ji do ruky, je umazaná, ale vypadá nově. Odkud je, z jakého obchodu? Kam chodí parádivé holky ze třetího ročníku nakupovat? A kam by naopak nikdy nešly? Byl to kámo nechutně nudnej dárek od rodičů pod stromeček, nebo jéé ty seš božskej překvapení od kluka, se kterým začala chodit na podzim? Přendávám čepici z dlaně do dlaně. V jednotlivých vláknech vlny jako by byly vetkány otázky. Emoce. Pocity. Zvedám se a čepici beru s sebou s úmyslem nechat ji u zástupkyň v krabici Ztráty a nálezy. Zastavím se ale u propisky o půl metru dále. Vypadá nepoškozeně a najednou je mi jí líto. Zvednu ji, zvědavě sundám víčko a vida – je to psací pero. Poněkud staromódní záležitost, klasická, krásná. Takovým jsem už do písanky nepsal ani já. Zlatavým hrotem zkusmo přejedu po bříšku palce. Zanechá za sebou jemnou čáru; inkoust ještě nestihl vyschnout. Kdo na téhle škole píše inkoustovým perem? Držely ho štíhlé dívčí prsty jako památeční záležitost po babičce, nebo silná ruka nějakého kluka, který se tímhle způsobem naučil psát na základní škole a jako klasik si prostě nezvykl na nic jiného? Rozhlížím se dál a nestačím se divit. Připadám si jako agent v kožené bundě na místě činu v nějaké Kriminálce 5. května. Předmětů se tu válí překvapivě dost, stačí se jen trochu sehnout, zaujmout jinou perspektivu. Očím se tak otevře svět na podlaze. Každý z těch ležících pozůstatků má co říct, každý z těch drobků vypráví příběh. Růžový korálek ze skla. Z náušnice, z náramku nebo jako přívěsek na telefonu? Papírek s velkým Šíleně Tě miluju, nápis obkroužený rozmáchlou fixou. Vyznání, vtip, ironie nebo výčitka? Ona jemu, on jí, nebo dokonce ještě něco jiného? Detektivka na podlaze. Záhady na linoleu. Záložka do knihy s infantilním motivem tučňáků se zmrzlinami. Omlácená placka s ostře řezaným Punx not dead. Tolik věcí po studentech. Jsou to drobky, které po nich zůstávají. Věci, které zapomenou. Věci, které utrousí. Slyším blížící se kroky, uklízeč se asi vrací s koštětem, aby ze všeho udělal úhlednou hromádku a jedním pohybem ji pak poslal do černé díry odpadkového koše. Naposledy se rozhlédnu a odcházím. Říká se: Ukaž mi, co čteš, a já Ti řeknu, jaký jsi. Usměju se, když se ve dveřích s pánem míjím, a hlavou mi běží všechny ty příběhy. Ano, svým způsobem to opravdu nádhera je. Já říkám: Ukaž mi, co necháš za sebou, a já Ti řeknu, jaký jsi. Co po sobě chcete nechat vy?

Tom Hadrava 11

Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt Na učitelský vánoční večírek se podařilo proniknout i naší bulvární části redakce pod jmény smyšlených externích učitelů: Horáčková a Pažoutová. Využili jsme velikosti školy a počtu zaměstnanců, kteří se mezi sebou vzájemně neznají, a opravdu jsme se dostali dovnitř. Vše se odehrálo v restauraci Kozička na Starém Městě. Zprvu to vypadalo na klasické vánoční pohoštění. Od první chvíle nám ale bylo jasné, že ty nejlepší bulvární úlovky se nám budou nabízet až s příchodem zavírací doby. První dvě sklenky alkoholu pomohly učitelskému sboru přenést se přes proslovy několika výřečných kolegů, kteří se potřebovali vypovídat, protože během výuky je nikdo neposlouchá. Nečekaně se k nim přidal i hrdý majitel restaurace, jejíž barman nám mimo diktafon prozradil: „Není to zas tak malá událost, zdravotnické školy Ruská a 5. května se navzájem předhánějí, který večírek bude honosnější a to nám hraje do karet.“ Shodou okolností měl vzdělávací rival svůj večírek kousek odsud na Staroměstském náměstí. Obsluha přidala další pikantní informace. „Často se vše táhne až do ranních hodin, obvykle vypadá sestava následovně – angličtináři, tělocvikáři a někdo z pracovníků THP, většinou školník,“ objasnil nám večírkové jádro zmiňovaný barman. Překvapivě jsme napočítali malé procento kuřáků, kteří co půl hodiny vykuřovali cigarety na dlažbě Staroměstského náměstí a v pozdních hodinách dělali nemístné posunky na pokuřující kolegy

z Ruské, dále si převazovali hlavu šálami à la burka, což byla zcela jasná narážka na medializovanou kauzu. To už ovšem bylo nejméně po šesti cigaretách, blížila se půlnoc a v restauraci se vše schylovalo k zavírání. Náhoda tomu chtěla, aby se ve stejný čas blížila ke konci také vánoční oslava Ruské. To zřejmě rozhodlo, kam se bude ubírat další dění. Přesná příčina není dosud známa, ale po krátkém čekání na taxi a loučení kolegů se najednou přiblížila skupinka učitelů z konkurenční vzdělávací instituce. „Pak to přišlo, výkřiky a tahání za vlasy, obviňování z podvržených maturit, údery kabelkami a trhání kožichů,“ líčila redaktorka, která jako Pažoutová schytala několik úderů dámským střevíčkem do zad, když z místa prchala. Druhá členka redakce utekla z chumlu hašteřících se a útočících učitelů zpět do restaurace. „Za chvíli přijela policie, viděla jsem, jak vedou profesorky Horníkovou a Synkovou v poutech do antonu. Nevěřila jsem svým očím,“ pobouřeně konstatovala redaktorka a s obavami se na redakční radě přiznala, že v chumlu dupajících učitelů zůstal i fotoaparát s veškerou fotodokumentací. Celou událost jsme pro vás tedy museli zrekonstruovat pouze na základě vzpomínek dvou našich žurnalistek, jejichž paměť byla bohužel zastřena emocemi i alkoholem. Zkuste se tedy zeptat samotných učitelů, jak akce v Kozičce probíhala a zda někdo z nich nemá náš fotoaparát, v jehož záchranu celá redakce stále doufá. Mr T. Shirt

Anketa

Strip

I učitelé mají své dny...

V hodině anglického jazyka byla udělána anketa samozřejmě v anglickém jazyce, byla zodpovězena anonymně, odpovídali studenti vyššího studia N2.A – budoucí nutriční terapeuti. Jaký je váš názor na čínské/vietnamské restaurace z hlediska kvality jídla, obsluhy a chodíte vy sami do těchto restaurací? Student/ka 1: Osobně si myslím, že kvalita je relativně dobrá, obsluha je rychlá a lidé jsou přátelští, někdy si dám Sečuánské kuře, cena je dobrá a dávají velké porce. Student/ka 2: Jejich jídlo je dobré, někdy cítím příliš soli, obsluha je rychlá… ano, chodím tam. Student/ka 3: V restauracích je rozdíl, většinou jde ovšem o tvrdě pracující personál, jedinou chybičkou je zápach těchto restaurací.

Soutěž o lístky do kina!

Student/ka 4: Moc toho ke kvalitě nemohu říct, nenávidím takové jídlo, je příliš slané a nesnáším jejich omáčky.

Přinášíme vám vítězný strip z minulého čísla, jehož autorkou je Anna-Maria Bartels ze 4.LB. I tentokrát je vaším úkolem doplnit strip. Úkol: Doplňte co nejvtipnější text do bublin. Své návrhy vhazujte napsané na lístečcích do schránky umístěné u naší nástěnky, tj. vedle učebny A210. Kromě odpovědi nezapomeňte napsat své jméno, třídu a e-mailovu adresu. Uzávěrka je 30. ledna 2014 a jména vítězů budou viset na nástěnce. O předání výhry budou vítězové informováni e-mailem. Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu: [email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte!

Student/ka 5: Je to ňami ňami, ryba a dobrá rýže, jasně, že tam chodím. Student/ka 6: Myslím, že nedokážeme posoudit kvalitu především masa, nevíme, kde se vzalo, nevíme, jak bylo zpracováno. Myslím, že tito lidé se snaží být takoví, jakými je chceme mít my, mám rád/a nové chutě, takže tam také zajdu. Student/ka 7: Myslím, že pokulhává především hygiena. Personál je vlídný, ale já osobně preferuji sushi. Tomáš Niederhafner

Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – druhé číslo – leden 2014 – počet výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová, Tomáš Hadrava, Simona Horníková, Tomáš Niederhafner, Pavlína Vočková (senioři) a Lucie Bartoušková, Tereza Bartušková, Eliška Rybenská, Matěj Řehoř, Renáta Sturmová, Cecílie Vačkářová, Kristýna Veinlichová a Andrea Veselá (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner.

12