introit 1:42 Schola Gregoriana Pragensis, David Eben Supraphon 1999, SU

CD 1

CD 1 1200 - 1800

CELKOVÝ ČAS / TOTAL TIME 77:59 1.

Rorate caeli, introitus / introit Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

1:42

9. Ó svolánie konstanské / Oh, Council of Constance, husitská píseň / hussite song, (c. 1416) Český pěvecký sbor, Josef Veselka

1:03

Supraphon 1962, DV 5891

Supraphon 1999, SU 3407-2231

2. Hospodine, pomiluj ny / Lord, Have Mercy, litanie-píseň / litany-song (9.-11. stol. / 9th-11th cent.) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

0:47

10. Christus surrexi vinctos – Chorus – Christus surrexit mala, vícetextové moteto / polytextual motet, (2. pol.14. st.. / 2nd half of the14th cent.) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

1:34

Supraphon 1999, SU 3407-2231

Supraphon 1997, SU 3288-2231

3. Ave,gloriosa, cantio / song (14.stol. / 14th cent.) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

2:26

Supraphon 1995, SU 0194-2231

4. O Maria, matko Božie / Oh, Mary, Mother of God, lejch / lais, (ca pol.14. st. / c. mid-14th cent.) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

Supraphon 1995, SU 0194-2231

2:10

Supraphon 2002, SU 3623-2231

5. Dřěvo sě listem odievá / Trees Are Putting on Leaves, milostná píseň / love song, (14. st. / 14th cent.) Ars cameralis, Lukáš Matoušek

2:00

13. Vstalť jest této chvíle / He is Risen at this Hour, polyfonní úprava velikonoční písně / polyphonic arrangement of Easter song, (2. pol.16.st. / 2nd half of the 16th cent.) 2:18 Symposium musicum, Miloslav Klement Music Vars 1994, VA 0033-2

2:18

Supraphon 1995, SU 0003-2231

7. En, etas iam aurea, conductus, (ca pol.14.st. / c. mid-14th cent.) Pražští madrigalisté, Miroslav Venhoda

12. Náš milý svatý Václave / Our Dear St. Wenceslas, tříhlasá úprava staré písně / three-part arrangement of traditional song, (sklonek 15. st. / late 15th cent.) 3:03 Dyškanti, Martin Horyna Rosa 1994, RC 005

Studio Matouš 1995, MK 0026

6. Lux vera lucis radium, hymnus-organum, (c. 1300) Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

11. Petrus Wilhelmi de Grudencz: Prelustri elucencia, dvouhlasá píseň, two-part song, (c. 1450) 2:24 Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

14. Missa „Dunaj voda hluboká“ / „Danube Deep Water” – Kyrie (c. 1550) Kühnovi komorní sólisté, Pavel Kühn; Symposium musicum, Miloslav Klement

2:11

Supraphon 1984, 1119 4111

2:02

Supraphon 1977 ©1994, 11 2213-2211

15. Jan Campanus Vodňanský: Rorando coeli, humanistická óda / humanistic ode, (sklonek 16. stol. / late 16th cent.) 2:15 Kühnovi komorní sólisté, Pavel Kühn; Symposium musicum, Miloslav Klement Supraphon 1984, 1119 4112

8. Ave, coronata - Alma parens, isorytmické moteto / isorhythmic motet, (c. 1400) Pražští madrigalisté, Miroslav Venhoda Supraphon 1977 © 1994, 11 2213-2211

2:15 16. Philippe de Monte: Peccantem me, moteto / motet, (před 1600 / before 1600) Duodena Cantitans, Petr Daněk Supraphon 1994, 11 2176-2231

2:07

17. Jacob Regnart: Junckfrau eur Wanckelmuth, instrumentální úprava milostné písně / instrumental arrangement of a love song, (před 1577 / before 1577) Duodena Cantitans, Petr Daněk

0:37

Supraphon 1994, 11 2176-2231

Supraphon + © 1993, 11 1598-2931

18. Jacobus Handl-Gallus: En ego campana, zvukomalebná skladba / tone-painting piece, (před 1590 / before 1590) 2:04 Duodena Cantitans, Petr Daněk Supraphon 1994, 11 2176-2231

19. Kryštof Harant z Polžic: Maria Kron, polyfonní zpracování písně „Maria zart“ / polyphonic arrangement of the song „Maria zart“, (před 1604 / before 1604) Duodena Cantitans, Petr Daněk

2:22

Multisonic 1994, 310247-2931

20. Adam Michna z Otradovic: Missa super „Již slunce z Hvězdy vyšlo“ / „The Sun Has Risen from the Star” – Kyrie (1654) 2:05 Ritornello, Michael Pospíšil, Vox bohemica Arta / 2HP Production s.r.o. + © 2003, F1 0120

21. Václav Karel Holan Rovenský: Maria pole vznešené / Mary, thou Lofty Field (1693) Marián Krejčík – zpěv, Collegium Marianum, Jana Semerádová

2:33

Collegium Marianum 2003, CM 03001

22. Pavel Josef Vejvanovský: Sonata a` 5 (1689) Musica Florea, Marek Štryncl

3:29

2:29

Supraphon + © 2001, SU 2534-2231

24. Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis – Symphonia (1723) Musica Florea, Musica Aeterna, Ensemble Philidor, Marek Štryncl Supraphon + © 2001, SU 3520-2232

26. Jan Josef Ignác Brentner: Concerto g moll, 2. Allegro (1720) Collegium Marianum, Jana Semerádová

1:54

Collegium Marianum + © 2003, CM 03001

27. František Ignác Tůma: Stabat Mater, 1. Stabat Mater dolorosa (1759) Pražští madrigalisté, Pavel Baxa

2:18

Studio Matouš 1996, MK 0801-2931

28. František Xaver Brixi: Litaniae de scto Benedicto – Kyrie (c.1760) Cantores Pragenses, Musici di Praga, Josef Hercl

6:14

Bohemia Music 1992 BM 0009-2231

29. Jan Václav Stamic: Symfonie D dur „Pastorální“ / Symphony in D major „Pastoral“, 3. Menuetto (c. 1750) Virtuosi di Praga, Oldřich Vlček

2:06

Universal 1993 + © 2004, 57 017-2

30. Jan Antonín Koželuh: Koncert C dur pro fagot a orchestr / Concerto in C major for bassoon and orchestra, 3. Vivace (2. pol. 18. st. / 2nd half of 18th cent.) František Herman – fagot / bassoon, Pražský komorní orchestr, Libor Pešek

3:38

Supraphon 1983, 1110 3175

Supraphon 2002, SU 3535-2231

23. Johann Caspar Ferdinand Fischer: O crux venerabilis (1. třetina 18. st. / 1st third of the 18th cent., (zkráceno / excerpt) Musica Florea, Boni Pueri, Marek Štryncl

25. Bohuslav Matěj Černohorský: Fughe in fa maggiore (1. třetina 18. st. / 1st third of the18th cent.) 2:32 Aleš Bárta – varhany / organ

31. Jan Václav Stich-Punto: Koncert č. 5 F dur pro lesní roh a orch. / Concerto for French horn and orchestra no. 5 in F major, 3. Rondo (3. třetina 18. st. / 3rd third of the18th cent.) 3:40 Vladimíra Klánská – lesní roh / French horn, Pražský komorní orchestr, František Vajnar Supraphon 1988, 11 0106-2031

5:52

CD 2

CD 2 19. stol. / 19th cent.

CELKOVÝ ČAS / TOTAL TIME 76:06

1. Jan Ladislav Dusík: Sonáta f moll / Sonata in F minor, op. 77 „L’ Invocation” – 2. Tempo di minuetto con moto (1811) 4:59 Hanuš Bartoň – klavír / piano Studio Matouš 1995, MK 0020-2131

2. Antonín Rejcha: Dechový kvintet e moll, op. 88, č. 1 / Wind Quintet in E minor, op. 88, no. 1, 4. Finale. Allegro (c.1817) 4:23 Pražské dechové kvinteto (Jan Riedlbauch, Liběna Séquartová, Vlastimil Mareš, Vladimíra Klánská, Lumír Vaněk) Studio Matouš 1993, MK 0006-2131

3. Václav Jan Tomášek: Heidenröslein, op. 53, č. 1 na báseň J.W.Goetha / A Wild Rose, op. 53, no. 1 on a poem by J. W. Goethe (c.1815) 2:39 Magdaléna Hájossyová – soprán / soprano, Marián Lapšanský – klavír / piano Multisonic 1995, 310248-2231

4. Václav Jan Tomášek: Tre ditirambi per il pianoforte, op. 65, I. Allegro con fuoco (1818)4:00 Dagmar Šimonková – klavír / piano Panton 1975, 11 0516

5. Bedřich Smetana: Má vlast, cyklus symfonických básní, 3. Šárka / My Homeland. Cycle of Symphonic Poems, 3. Šárka (1875) Česká filharmonie, Václav Neumann

9:42

Supraphon 1975, 11 1958-2011

6. Bedřich Smetana: Dalibor, 2. dějství, 4. scéna „Jak je mi?“ / Dalibor, Act 2, Scene 4 „Oh, Goodness!“ (1867) 3:09 Eva Urbanová – soprán / soprano, Orchestr Národního divadla v Praze, Zdeněk Košler Supraphon 1995, SU 0077-2632

7. Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 2 d moll / String Quartet no. 2 in D minor, 4. Finale. Presto (1883) 2:47 Smetanovo kvarteto (Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Milan Škampa, Antonín Kohout) Supraphon 1976, SU 0070-2111

8. Antonín Dvořák: Biblické písně / Biblical Songs, op. 99, V. Bože! Bože! Píseň novou... / V. Songs of Gladness Will I Sing Thee (1895) Jindřich Jindrák – baryton / baritone, Symfonický orchestr FOK, Václav Smetáček

2:55

Supraphon 1971, 11 1821-2211

9. Antonín Dvořák: Rusalka, op. 114, 3. akt – „Necitelná vodní moci“ / Rusalka, Act 3 – „Insensible Water Power“ (1900) Gabriela Beňačková - soprán / soprano, Česká filharmonie, Václav Neumann

6:08

Supraphon 1985, 11 2252-2631

10. Antonín Dvořák: Polednice. Symfonická báseň podle K. J. Erbena, op. 109 / The Noon Witch, symphonic poem after K. J. Erben (1896) Česká filharmonie, Václav Neumann

14:24

Supraphon 1978 + © 1995, SU 0199-2011

11. Antonín Dvořák: Dumky, trio pro housle, violoncello a klavír c moll / Elegies, trio for violin, cello and piano in C minor, op. 90, 1. Lento maestoso – Allegro vivace (1891) Guarneri Trio Prague (Čeněk Pavlík, Marek Jerie, Ivan Klánský)

4:04

Supraphon 1992, 11 1561-2131

12. Zdeněk Fibich: Nálady, dojmy a upomínky / Moods, Impressions and Reminiscences, op. 41, 19. Quasi presto e con fuoco (1894) 3:40 Marián Lapšanský – klavír / piano Supraphon 1996, SU 0188-2131

13. Zdeněk Fibich: Vodník. Melodram na báseň K. J. Erbena / The Water Goblin. Concert melodrama on poem by K. J. Erben, op. 15 (závěr / conclusion) (1883) Carmen Mayerová – recitace / reciter, Filharmonie Hradec Králové, František Vajnar

4:39

AMU 2000, HF 0014-2

14. Vítězslav Novák: Pan. Báseň v tónech o pěti větách / Pan. Tone Poem in Five Movements, op. 43, II. Hory / Mountains (1910) František Rauch – klavír / piano Supraphon + © 2003, SU 3744-2113

7:56

CD 3

CD 3 1. pol. 20. stol. / 1st half of the 20th cent.


1. Josef Suk: Pohádka léta. Hudební báseň / A Summer Tale. Tone Poem, op. 29, 4. V moci přeludů / Overpowered by Phantoms (1907-9) Česká filharmonie, Libor Pešek

8. Erwin Schulhoff: 5 Études de Jazz, č. / no. 5 „Kitten on the Keys“ (1926) Tomáš Víšek – klavír / piano Supraphon 1993, 111870-2131

11:21

Supraphon 1985, 111984-2031

2. Josef Suk: O matince / About Mother, op. 28, 1. Když byla matinka ještě děvčátkem / When Mother Was Still a Little Girl (1907-9) 3:34 Ivan Moravec – klavír / piano Supraphon +(© 2000, SU 3509-2111

3. Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ / String Quartet no. 2 „The Intimate Letters“, 3. Moderato (1928) Janáčkovo kvarteto (Jiří Trávníček, Adolf Sýkora, Jiří Kratochvíl, Karel Krafka)

4:54

Supraphon 1989, 110282-2031

5. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír / A Diary of One Who Disappeared for tenor, alto, three female voices and piano, XVII, XVIII (1919) 2:56 Peter Straka – tenor, Marián Lapšanský – klavír/piano Supraphon 1998, SU 3378-2931

6. Leoš Janáček: Její pastorkyňa, 3. jednání, 10. výstup „Ještě jsem tu já“ / Jenůfa, Act 3, Scene 10 „But I am still here“ (1906) Naděžda Kniplová, Gabriela Beňačková, Vilém Přibyl, Sbor a orchestr Janáčkovy opery v Brně, František Jílek

4:19

Supraphon 1979, 11 1964-2031

6:58

Panton 1971 + © 1994, 81 1366-2011

10. Pavel Haas: Suita pro hoboj a klavír / Suite for oboe and piano, op. 17, III. Moderato (1939) 5:40 Vítězslav Winkler – hoboj / oboe, Hana Pelikánová – klavír / piano

11. Alois Hába: Matka. Čtvrttónová opera o 10 obrazech / Mother. A Quarter-tone Opera in 10 Scenes, op. 35, I. „Potěš ťa Pánbů, súsede“ / I.„May God Console You, Neighbour“ (1929) 5:40 Sbor Národního divadla v Praze, Milan Malý; Orchestr Smetanova divadla, Jiří Jirouš Supraphon 1965, 10 8258-2632

12. Bohuslav Martinů: České madrigaly. Osm madrigalů pro smíš. hlasy / Czech Madrigals. Eight madrigals for mixed voices, H. 278 – 6.„Chceme my se chceme, ale potajemně“ / „We Love Each Other In Secret“ (1939) 1:39 Kühnův smíšený sbor, Pavel Kühn Supraphon + © 1999, SU 3101-2232

13. Bohuslav Martinů: Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry a tympány / Double Concerto for Two String Orchestras, Piano and Timpani – 1. Poco allegro (1938) Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek

4:50

6:35

Český rozhlas Praha + © 1997

14. Bohuslav Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 3 / Sonata no. 3 for violin and piano, 4. Lento. Moderato. Allegro (1944) Bohuslav Matoušek – housle / violin, Petr Adamec – klavír / piano

Supraphon + © 1995, SU 0047-2632

7. Otakar Ostrčil: Křížová cesta. Variace pro velký orchestr / Calvary. Variations for Large Orchestra, op. 24, VIII. Moderato assai, IX. Allegro (1928] Česká filharmonie, Václav Neumann

9. Pavel Bořkovec: Start. Symfonické allegro pro velký orchestr / The Start. Symphonic Allegro for Large Orchestra (1929) Česká filharmonie, Zdeněk Košler

Bonton Music a.s. 1985 + © 1997, 71 0524-2131

5:55

Supraphon +© 2000, SU 3460-2111

4. Leoš Janáček: Taras Bulba. Rapsódie pro orchestr, 2. Smrt Ostapova / Taras Bulba. Rhapsody for orchestra, 2. The Death of Ostap (1918) Státní filharmonie Brno, František Jílek

2:45

Supraphon + © 2000, 81 9028 - 2911

7:43

CD 4

CD 4 2. polovina 20. stol. / 2nd half of the 20th cent.


1. Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr / Vocal Symphony for alto, reciter, choir and orchestra, 3.„Přijde smrt a bude mít tvé oči....“/ 3. “Death Will Come and Will Have Your Eyes...“ (1958) 8:15 Věra Soukupová – alt / alto, Česká filharmonie, Václav Neumann Supraphon 1965, SU 81 9028-2

2. Miloslav Kabeláč: 7. symfonie pro recitátora a orchestr / Symphony no. 7 for reciter and orchestra, 2. Člověk / 2. The Man (1967/8) Václav Voska – recitace / reciter, Sinfonie Orchester des Südwestfunk, Ernest Bour

9:05

Český rozhlas Praha 1970

3. Jan Klusák: I. invence pro komorní orchestr / First Invention for chamber orchestra (1961) Komorní harmonie, Libor Pešek

8:32

11:47

4:37

6. Marek Kopelent: Zátiší pro komorní orchestr / Still Life for chamber ensemble (1968) 9:04 Pavel Janda – viola, Kateřina Zlatníková – cimbál / cymbalon, Musica viva pragensis, Zbyněk Vostřák

4:58

Supraphon 1968, 1 10 0511

7:50

Český rozhlas Praha 1976

3:32

Supraphon 1989, 11 0118-1011

11. Milan Slavický: Smyčcový kvartet „Dialogy s tichem“ / String Quartet “Dialogues with Silence“, 3. Intermezzo (1978) Doležalovo kvarteto / Doležal Quartet (Milan Puklický, Josef Kekula, Karel Doležal, Vladimír Leixner)

Supraphon 1971, 1 19 0556

Český rozhlas 1993, PR 255 003

8. Luboš Fišer: Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy pro orchestr/ Fifteen Prints After Dürer’s Apokalypse for orchestra (zkráceno / excerpt) (1965) Státní filharmonie Brno, Jiří Waldhans

10. Miloslav Ištvan: Hry. Sedm obrazů pro orchestr, 3. Hra – milostná / Games. Seven Scenes for symphonic orchestra, Game 3 – Amorous (1977) Státní filharmonie Brno, František Jílek

Supraphon 1968, 1 10 0471

5. Jan Kapr: Cvičení pro Gydli. Čtyři studie pro soprán, flétnu a harfu / Exercises for Gydli. Four Studies for soprano, flute and harp – 3. Lento assai, 4. Molto allegro (1967) Jana Jonášová – soprán /soprano, Václav Žilka – flétna / flute, Dagmar Platilová – harfa / harp

Supraphon 1975, 1 12 1607

9. Ivana Loudová: Hymnos pro dechy a bicí / Hymnos for winds and percussion (1972) Symfonický orchestr FOK, Mário Klemens

Supraphon 1969, 1 10 0577

4. Zbyněk Vostřák: Zrození měsíce pro komorní orchestr / The Birth of the Moon for chamber orchestra, op. 39 (1966) Musica viva pragensis, Zbyněk Vostřák; Symfonický orchestr FOK, Jiří Stárek

7. Petr Eben: Pragensia. Tři renesanční obrazy na texty rudolfínských receptur pro kom. smíšený sbor s dopr. renesančních nástr.– I. Jak kule ohnivé dělati / Three Renaissance Scenes on the texts of Rudolphine prescriptions for mixed choir with the accompaniment on old instruments - I. How to Make the Balls of Fire (1972) 4:39 Pražští madrigalisté / Prague Madrigalists, Miloslav Venhoda

2:22

Panton 1979, 8111-0099

12. Peter Graham: Koncert pro housle a orchestr / Concerto for violin and orchestra, 1. Con moto (1989) Ivan Ženatý – housle / violin, Orchestr Studio Brno, Aleš Podařil Český rozhlas Brno 1989

3:34

CD 5

CD 5 Lidová hudba Čech a Moravy / The Folk Music of Bohemia and Moravia


1. Slovan jsem a Slovan budu (Soběslavská Blata / Soběslav Blata region) František Kopšík (1909)

10. Svatobotrské danaje (Kyjovsko / region of Kyjov) Varmužova cimbálová muzika 2:29

Etnologický ústav AV ČR

2. Zahrajte mi nahoru (Domažlicko / region of Domažlice) Konrádyho dudácká muzika Supraphon

3. Dycky říkám (Rokycansko / region of Rokycany) Lidová muzika Rokycany

2:47

Gnosis + © G-Music 020

5. Když jsem já s koníčky vláčil (Horácko) Skřipácké kvarteto J. Havrdy Supraphon DV 10126

6. Písně z Jičínska (Jičínsko / region of Jičím)

2:28


15. Hošije (Podluží) Cimbálová muzika J. Severina 2:49

2:04


14. Přikrývajte stoly (Luhačovské Zálesí / region of Luhačovice-Zálesí) Cimbálová muzika Linda 1:33

4:00

Indies MAM 085-2

13. Pivečko v mázko (Haná) Soubor Mánes 1:50

3:27

Tonstudio Rajchman

12. Keď sem išél přes ten les (Horňácko) Luboš Holý

Supraphon DV 10126

4. Horácká kola (Třebíčsko-Horácko / region of Třebíč - Horácko) „Štrajch“ J. Koláře


11. Skočné (Hanácké Slovácko / Haná-Slovácko) Jaroslav Kovářík 1:51

6:37

4:04



7. Není tu, není (střední Čechy / Central Bohemia) Traxleři

2:22

16. Zbojnické salašnické (Valašsko / Walachia) Valašský vojvoda

2:54

Mgr. Vladan Jílek, Hukvaldy 10, 739 46


8. Veselé, veselé (Moravsko-slovenské pomezí / Moravian-Slovakian border) T. Kúsalík, J. Chudík (1911)

1:34

17. Ej, na Hrčavym dobře (Slezsko / Silesia) Gajdošská muzika V. Zogaty

4:42

Mgr. Vladan Jílek, Hukvaldy 10, 739 46

Gnosis

9. Otvíraj, šenkérko vrata (Uherský Brod) Cimbálová muzika Olšava Gnosis + © G-Music 012

3:50

18. Hudecké z Kunčic (Lašsko-valašské pomezí / Lachian-Walachian border) Valašský vojvoda Český rozhlas Ostrava

3:46

19. Andulko moja (Horňácko) Muzika J. Kubíka

Hlavní folklórní oblasti ČR

2:40

Ústav lidové kultury Strážnice

20. Rež, rež, rež (Uherské Hradiště) Hradišťan, J. Staněk

1:36

Ústav lidové kultury Strážnice + © Český rozhlas

Dresden 21. Pobízení dobytka (Valašsko) Jan Kovář - Macheják

0:20


Jičín 5 Opava

Praha 1

Plzeň

BOHEMIA

Domažlice

Soběslav 2

7

M O R AV I A

Jihlava

a b e f d Uh. Hradiště c 8

Brno Třebíč

Vienna

1) Chodsko 2) Blata 3) Horácko 4) Haná 5) Slezsko 6) Laššsko 7) Valaššsko

SILESIA

Olomouc

3

6

Ostrava

4

Bratislava

8) Slovácko a) Kyjovsko b) Dolňácko c) Horňácko d) Podluží e) Luhačovické Zálesí f) Moravské Kopanice

1. Hlavní folklórní oblasti ČR Main Folk Music Regions

Dresden

Karlovy Vary

Citoliby

Kuks Hradec Králové

Praha Plzeň

Ostrava SILESIA

BOHEMIA Olomouc M O R AV I A Jihlava Jindřichův Hradec

Brno

Kroměříž

Jaroměřice

Český Krumlov

Vienna

2. Historicky významná hudební centra Historically Important Music Centers

Bratislava

3. Středověká notace - graduál Arnošta z Pardubic, 1363 Medieval notation - Gradual of Arnošt of Pardubice, 1363

KALENDÁRIUM

ca 800 vznik několika knížectví v Čechách a počátky velkomoravského státu 863–885 misie Konstantina a Metoděje z Byzance vytváří na Velké Moravě slovanskou liturgii ca 880 český kníže Bořivoj († asi 890/891) přijímá křesťanství 906 pád Velké Moravy vražda knížete Václava, později svatořečeného; vznik sjednoceného českého státu za vlády Boleslava I. († 972) 973 založení biskupství v Praze 1019 definitivní připojení Moravy k Čechám

ST¤EDOVùK (CA 850–CA 1440)

MIDDLE AGES (C. 850–C. 1440)

O stavu hudební kultury a podobách hudby a zpûvu v ãesk˘ch zemích pfied pfiijetím kfiesÈanství nemáme Ïádné urãitûj‰í doklady. KfiesÈanství (a s ním i jeho bohosluÏebn˘ zpûv) sem zaãalo silnûji pronikat ve 2. polovinû 9. století. Velkomoravsk˘ kníÏe Rastislav povolal v roce 863 misionáfie Konstantina (Cyrila) a Metodûje z Byzance, ktefií postupnû vytvofiili slovanskou liturgii. (Na Moravû byl také v 80. letech 9. století pokfitûn ãesk˘ kníÏe Bofiivoj.) Po pádu Velké Moravy (krátce po roce 900) se pozÛstatky slovanské bohosluÏby udrÏely v âechách (Sázavsk˘ klá‰ter, 1032–1097), ale jiÏ v této dobû zde zcela pfievládla latinská bohosluÏba a v jejím rámci ov‰em i církevní kanonizovan˘ zpûv, tzv. gregoriánsk˘ chorál, zahrnující v‰echny zpûvní útvary známé z oblasti západního kfiesÈanství [CD1-1]. V dobû intenzívního rozkvûtu církevního zpûvu ve 13.–14. století vznikaly tu i nové skladby (tropy, hymny, sekvence, r˘movaná officia), zejména pro svátky zemsk˘ch patronÛ a svûtcÛ (Václav, Vojtûch, Ludmila, Prokop). První praÏsk˘ arcibiskup Arno‰t z Pardubic (†1364) dal v roce 1363 pofiídit mnohasvazkov˘ reprezentativní soubor chorálního repertoria arcidiecéze, dnes bohuÏel neúplnû dochovan˘. K autorÛm chorálních zpûvÛ patfiil (blíÏe neznám˘) DOMASLAV a arcibiskup JAN Z JEN·TEJNA (†1400). Církev tolerovala provozování nûkter˘ch dal‰ích ÏánrÛ i v chrámech, napfiíklad duchovních her a urãit˘ch písní v lidovém jazyku. PíseÀ Hospodine, pomiluj ny [CD1-2] mûla pÛvodnû staroslovûnsk˘ text a mohla vzniknout i dfiíve neÏ v 10./11. století, kam se obvykle klade. (Císafi Karel IV. ji zaãlenil do korunovaãního obfiadu.) Dal‰ími znám˘mi ãesk˘mi (takfika „státními“) písnûmi byly Svat˘ Václave, vévodo ãeské zemû a pozdûji Bóh v‰emohúcí (= Christ ist erstanden) a Jezu Kriste, ‰ãedr˘ knûÏe. Latinské duchovní písnû (cantiones) [CD1-3] tvofiili klerikové a studen-

We have no substantial evidence of the state of musical culture and the forms of music and singing in the Bohemian Lands before the advent of Christianity. Christianity (and its liturgical chant) began to make real headway in the region in the later 9th century. In 863 Rastislav, the Prince of the Great Moravia, summoned the missionaries Constantine (Cyril) and Methodius from Byzantium, and they created gradually the Slavonic liturgy. Bofiivoj, Prince of Bohemia, was also christened in Moravia in the 880s. After the Fall of Great Moravia (soon after 900), the Slavonic liturgy survived in pockets in Bohemia (the Monastery of Sázava, 1032–1097), but by the Latin liturgy prevailed, and with it the canonical Gregorian Chant including all its forms and types known in Western Christendom. [CD1-1] In the 13th and 14th centuries, the period of the great flowering of Gregorian Chant, some new compositions (tropes, hymns, sequences, rhymed offices) were created in the Bohemian Lands (Bohemia and Moravia) too, especially for the feasts of the patron saints of the land: Václav (Wenceslas), Vojtûch (Adalbert), Ludmila, Prokop. In 1363 the first Prague Archbishop Arno‰t of Pardubice († 1364) ordered the compilation of a several-volume collection of the plainchant repertory of the archdiocese, which has unfortunately not survived in full. Composers of chants included a DOMASLAV (otherwise unknown) and Archbishop JAN OF JEN·TEJN (†1400). The Church tolerated the performance of several other genres in churches, e. g. sacred plays and certain songs in the vernacular. The song Hospodine, pomiluj ny [Lord, Have Mercy on us, CD1-2] was originally based on Old Slavonic text and may have been created even earlier than in the 10th /11th century, as is conventionally believed. (The

CALENDAR

ca 800 emergence of a number of principalities on Bohemian territory and the beginnings of the Greater Moravian state 863–885 the mission of Constantine and Methodius sent from Byzantium; they who create a Slav liturgy in Greater Moravia ca 880 the Czech prince Bořivoj († perhaps 890/891) accepts Christianity 906 fall of Greater Moravia 973 murder of Prince Wenceslas, later canonised; establishment of a unified Czech state in the reign of Boleslav I. († 972) foundation of a bishopric in Prague

ti, na konci 14. století se ‰ífiily ve stfiední a severní Evropû a postupnû byly pfiekládány do ãe‰tiny, nûmãiny a vlám‰tiny. Kromû jednodu‰‰ích strofick˘ch písní se mezi touto tvorbou vyskytnou i umûlej‰í a sloÏitûj‰í formy, napfi. lejchy (O Maria, matko BoÏie) [CD1-4]. Ve 14. století byly i latinské duchovní hry pfiekládány do ãe‰tiny a provozovány (spolu s velikonoãními tzv. plankty Panny Marie) také na ‰kolách a v prÛbûhu procesí na svátek BoÏího Tûla; tomu ov‰em 4. Velislavova bible - Ženy hrající na hudební nástroje, pol.14. stol. církevní úfiady bránily opaThe Velislav’s Bible - Women playing musical instruments, mid-14th cent. kovan˘mi zákazy. Od nejstar‰ích dob nepochybnû existovala také svût1063 ská hudba a zpûv, do 13. století v‰ak o tom máme jen neurãité zmínky založení biskupství v Olomouci v kronikách a postrádáme bezpeãná svûdectví a hudební prameny. Ve 13.–14. století prokazatelnû hostil královsk˘ dvÛr posledních Pfiemy1212 slovcÛ a poté LucemburkÛ fiadu znám˘ch nûmeck˘ch minnesingrÛ, ktefií Zlatá bula sicilská potvrzuje a rozšiřuje práva a výsady českých opûvovali ãeské panovníky (Reinmar von Zwetter), urãitû zde byli známi králů a českého království, uznává i dal‰í (Neidhardt von Reuenthal, Heinrich von Meissen, zvan˘ Frauennezávislost a svrchovanost českélob, Heinrich von Mügeln aj.). Ve sluÏbách krále Jana Lucemburského ho státu, jež bude rozvinuta r. pÛsobil také velk˘ francouzsk˘ básník a skladatel Guillaume de 1356 ve Zlaté bule Karla IV.

Emperor Charles IV included it in the coronation ceremony). Other wellknown Czech (practically “state”) songs were Svat˘ Václave, vévodo ãeské zemû [Saint Wenceslas, Duke of the Czech Land] and later Bóh v‰emohúcí (= Christ ist erstanden)[God Almighty]‚ and Jezu Kriste, ‰ãedr˘ knûÏe [Jesus Christ, Generous Prince]. Latin sacred songs (cantiones) were composed by both clerics and students [CD1-3]. They spread to Central and North Europe at the end of the 14th century and were successively translated into Czech, German and Flemish. In addition to the simple strophic songs the genre included more refined and complex forms, such as lais (Germ. Leich), e. g. O, Maria, matko BoÏie [Oh Mary, Mother of God, CD1-4]. In the 14th century the Latin sacred Easter plays were also translated into Czech and performed (together with what were known as the Plaints of the Virgin Mary) at schools and during Corpus Christi processions, although the Church authorities tried repeatedly to ban the practice. Secular music and song undoubtedly existed from earliest times but up to the 13th century there are only obscure references to it in the chronicles and we lack reliable testimony and musical sources. In the 13th – 14th century, a number of well-known German minnesingers were certainly present at the royal court of the last Pfiemyslids and then the Luxemburgs to sing the praises of the Czech kings (Reinmar von Zwetter and others), while others would certainly have been known here (Neidhardt von Reuenthal, Heinrich von Meissen, known as Frauenlob, Heinrich von Mügeln etc.). The great French poet and composer Guillaume de MACHAUT was in the service of King John of Luxemburg, but it seems to be unrealistic to assume he had much effect on the Czech culture of the time. From the 14th century we have records of Czech love songs of courtly type (Dfiûvo se listem odievá [Trees Are Putting on Leaves CD1-5], the so-called Song of Závi‰ JiÏÈ mne v‰û radost ostává [All My Joy is Waning]), but in most cases the texts have survived with-

1079 definitive annexation of Moravia to Bohemia 1063 foundation of a bishopric in Olomouc 1212 The Golden Bull of Sicily confirms and adds to the rights and privileges of the Bohemian kings and the Kingdom of Bohemia, recognising the independence and sovereignty of the Bohemia state later to be advanced still further in 1356 by The Golden Bull of Charles IV 1306 end of the rule of the Czech Přemyslid dynasty, which becomes extinct in the male line 1310–1437 rule of the Luxembourg dynasty in the Lands of the Bohemian Crown 1344 foundation of an archbishopric in Prague

1306 konec vlády českého panovnického rodu Přemyslovců, kteří vymírají po meči 1310–1437 v zemích České koruny vládne dynastie Lucemburků 1344 založení arcibiskupství v Praze 1348 založení univerzity v Praze Karlem IV. 1378–1417 církevní rozkol (schizma); v českých zemích od poloviny 14. století vzrůstá kritika církevních nešvarů (např. kupování „odpustků“) a důraz na vnitřní zbožnost, z dobových „heretických“ učení (John Wycliff) vycházejí reformně naladění myslitelé a kazatelé (M. Jan Hus káže od r. 1402 v kapli Betlémské), od r. 1414 prosazováno přijímání z kalicha 1415 církevní koncil v Kostnici odmítá některé články učení Mistra Jana Husa, Hus je zde poté 6. července upálen

MACHAUT, stûÏí v‰ak lze poãítat s jeho vlivem na tehdej‰í ãeskou kulturu. Ze 14. století máme doklady ãeské milostné lyriky kurtoazního typu (Dfiûvo sû listem odievá [CD1-5], tzv. Závi‰ova píseÀ JiÏÈ mne v‰û radost ostává), dochovalo se v‰ak mnohem více textÛ neÏ nápûvÛ. Polyfonie se uplatÀovala nejprve jako (tolerovaná) souãást církevního zpûvu, jako „ozdoba“ a „doplnûk“ jednohlasého chorálu – improvizované organum bylo pûstováno v komunitách kléru (kapituly, klá‰tery) snad jiÏ od poloviny 12. století. Písemné doklady o tom (tj. „skladby“ zafixované v procesu ústní tradice) máme od sklonku 13. století (Kyrie, Sanctus, hymny[CD1-6], tropy k Benedicamus domino, lekce officia a m‰e), nûkteré takové útvary se udrÏely dokonce aÏ do sklonku 16. století! Umûlej‰í mensurální polyfonie pronikala do ãesk˘ch zemí rovnûÏ asi od konce 13. století a rozvinula tu specifické Ïánry, jejichÏ zprostfiedkovan˘m vzorem byla hudba tzv. francouzské ars antiqua – písnû konduktového typu [CD1-7] a vícetextová moteta. V zaalpské Evropû byly tyto útvary dvojhlasé, u nás se – zejména moteta – doãkala postupné „modernizace“: pfiidávání dal‰ích hlasÛ (na tfií- aÏ pûtihlas), promûny rytmu apod. Ostatnû jiÏ po polovinû 14. století k nám zasáhl vliv francouzské ars nova (nov˘ systém notace vyloÏil „praÏsk˘m studentÛm“ anonymní traktát z roku 1369). Vskutku se zfiejmû tûÏi‰tû pûstování soudobé polyfonie pfiesunulo do sféry ‰kol a praÏské univerzity, odkud se tehdej‰í hudební teorie (vãetnû jakési „nauky o hudebních formách“), znalost souãasné francouzské a (v men‰í mífie) italské hudby i zdej‰í hudební tvorby (isorytmické moteto Ave coronata-Alma parens [CD1-8]) ‰ífiily i na jiné stfiedoevropské univerzity. BohuÏel se zdá, Ïe tato soudobá polyfonie zÛstala „v majetku“ vzdûlancÛ a kléru a Ïe neprobudila zájem a podporu dvora a ‰lechty – kantilénové písnû, kter˘mi v aristokratické spoleãnosti pûstující milostnou lyriku proslul Machaut, byly u nás stále vázány k textÛm duchovním. Ve v˘voji hudební kultury ãesk˘ch zemí se odrazilo i patnáctileté údobí

out the music. Polyphony first entered the church liturgy as a tolerated ”decoration” of the monophonic chant. The improvised organum was probably cultivated in clerical communities (chapters, monasteries) from as early as the mid-12th century. We have written records of it (i.e. „pieces fixed in the process of oral tradition) from the end of the 13th century (Kyrie, Sanctus, hymns [CD1-6], tropes for the Benedicamus domino, lessons for the Offices and Mass), and some of these pieces were in use right up to the end of the 16th century! The more elaborate mensural polyphony likewise spread into the Bohemian Lands probably from the end of the 13th century and developed its own specific genres there on the (mediated) models of the music known as (French) ars antiqua – songs of conductus [CD1-7] type and polytextual motets. In Europe beyond the Alps these were only two-part forms, and in the Bohemian Lands they were gradually “modernised” – especially the motet – by the addition of further parts (from three to five), by transformations of rhythm and metrics and so forth. Otherwise, after the mid14th century the influence of French ars nova (a new system of notation was explained “to Prague students” in an anonymous treatise of 1369) reached the Bohemian Lands. Indeed, the cultivation of contemporary polyphony seems to have shifted to the sphere of the schools and Prague

5. Šamotulský kancionál 1561 The Szamotuly Hymnbook, 1561

1419–1434 husitská revoluce – otevřená vzpoura proti uspořádání státu a církve: nejvyšší normou ve veškerém životě společnosti (právo, politika, morálka) se má stát vláda božího zákona; Češi brání svou víru vojensky (Jan Žižka ad.), hnutí je však provázeno ideologickými spory několika frakcí. Minimální požadavky husitů vyjadřují nakonec tzv. kompaktáta (např. přijímání z kalicha, trestání smrtelných hříchů).

husitství (1419–1434), kdy do‰lo k rozvratu církevních institucí (zánik mnoha klá‰terÛ, emigrace fieholníkÛ atp.), k mnoha pestr˘m promûnám ritÛ a liturgie, k ideologick˘m sporÛm o pfiípustnost a podobu polyfonie v bohosluÏbû atp. Pozoruhodn˘m ãinem byl nicménû – pomûrnû citliv˘ a zdafiil˘ – pokus o pfievod gregoriánského chorálu z latiny do ãe‰tiny (v tzv. Jistebnickém kancionálu, ca 1420). Mohutnû vzrostla tvorba písní aktuálních (Ó svolánie konstanské [CD1-9]), váleãn˘ch (KtoÏ jsú BoÏí bojovníci, PovstaÀ, povstaÀ, veliké mûsto PraÏské) a duchovních. Po doznûní husitsk˘ch válek bylo v roce 1436 císafiem Zikmundem potvrzeno dvojvûfií, coÏ se promítlo do bohosluÏebného zpûvu následující historické etapy.

1436 císař Zikmund potvrzuje dvojvěří (katolicismus, utrakvismus) v českých zemích

RENESANCE (CA 1440–CA 1620) Mezník zde vytyãen˘ odpovídá skuteãnosti, Ïe v západní Evropû ve 30. letech 15. století vykrystalizoval nepochybnû nov˘ sloh polyfonní hudby. V ãesk˘ch zemích je v‰ak interval 1440–1620 spí‰e údobím ãeské reformace, v nûmÏ se odli‰nû od stfiedovûku profiluje zejména sféra bohosluÏebného a duchovního zpûvu; prvky renesanãní hudby sem nicménû pronikají jiÏ od poloviny 15. století. Vût‰inov˘m vyznáním ãesk˘ch obyvatel zemû byl tzv. utrakvismus (dûdictvím husitství bylo totiÏ pfiijímání pod obojí zpÛsobou = sub utraque specie), katolická církev byla aÏ do poloviny 16. století v˘raznû men‰inová, stejnû tak i nûkterá dal‰í reformaãní uskupení (napfi. Jednota bratrská, v 16. století církve inspirované luterstvím aj.). Utrakvistick˘ bohosluÏebn˘ zpûv se nicménû pfiíli‰ neodli‰oval od katolického. Utrakvisté omezili (ba snad prakticky, aÏ na ne‰pory, zru‰ili) zpûv hodinkového officia, zpûvy m‰e (aÏ na men‰í odchylky) provádûli v latinské (gregoriánské) podobû. Do bohosluÏby v‰ak pfiijali i zpûv (pfie-

University, from which the musical theory of the time (including a kind of “textbook of musical forms”), and knowledge of contemporary French music, to a lesser extent Italian music and home compositions (the isorhythmic motet Ave coronata-Alma parens [CD1-8]) spread to other Central European universities as well. Unfortunately this contemporary polyphonic music appears to have remained “the property” of learned men, students and clerics and not to have attracted the interest and support of the court and nobility. The cantilena songs for which Machaut became famous in an aristocratic society that cultivated the courtly love lyric, continued to be bound to sacred texts in Bohemia. The fifteen-year Hussite period (1419–1434) had a serious impact on musical culture in the Bohemian Lands, involving as it did the overthrow of church institutions (the dissolution of many monasteries, the emigration of monks), many and various transformations of rites and liturgy, ideological disputes about the permissibility and form of polyphony in the religious service etc. One notable achievement despite the disruption was a relatively sensitive and effective experiment in translating the Gregorian Chant from Latin to Czech (in what is known as the Jistebnice Hymnbook c. 1420). There was a huge upsurge in songs about current events (Ó svolánie konstanské [Oh, Council of Constance, CD1-9]), war songs (KtoÏ jsú BoÏí bojovníci [You Who are God’s Warriors], PovstaÀ, povstaÀ, veliké mûsto PraÏské [Arise, Arise Great City of Prague]) and religious songs. In the wake of the Hussite Wars, the Emperor Sigismund confirmed the legitimacy of two religions in one state, a move that was to be reflected in the liturgical music of the next historical epoch.

1348 Charles IV founds a university in Prague. 1378–1417 schism in the church; from the mid-14th century criticism of church abuses (such as sale of “indulgences”) grows in the Bohemian Lands, together with an emphasis on inner piety; inspired by “heretical” teachings of the period (John Wycliff), reformist thinkers and preachers come to the forefront (M. Jan Hus preaches in the Bethlem Chapel from 1402, from 1414 there is a campaign for communion in both kinds for the laity (symbolised by the chalice). 1415 the Church Council of Constance rejects several articles of the teaching of Master Jan Hus, who is then burnt at the stake there on the 6th of July 1419–1434 the Hussite Revolution – open rebellion against the existing order of church and state: efforts to make the law of God the highest authority in the life of society (law, politics, morals). The Czechs

THE RENAISSANCE (C. 1440–C. 1620)

6. Renesanční notace - soubor mší Ch. Luythona, vyd. v Praze, 1609 Renaissance notation - collection of masses by Ch. Luython, published in Prague, 1609

While in Western Europe a new style of polyphonic music was undoubtedly crystallising from the 1430s, the period 1440–1620 in the Bohemian Lands should be more properly termed the Bohemian Reformation, when proceeded various changes in liturgical and sacred singing. Elements of Renaissance music style were nonetheless reaching the country from the mid-15th century. The majority of the Czech population adhered to the faith known as Utraquism (because the legacy of Hussitism was communion in both kinds = sub utraque specie for the laity), and until the mid-16th century the Catholic church was very much a minority, as were other smaller reformation groups (e. g. The Unity of the Brethren, 16th century churches inspired by Lutheranism etc.). Utraquist liturgical singing did not, however, differ much from catholic. The Utraquists curtailed (or almost abolished, perhaps with the exception of Vespers) performing of the Offices (i.e. Day Hours;) but they performed the Mass in Latin and (with only a few small deviations) as the Gregorian Chant. They also, however, adopted the singing of (mainly Latin) monophonic and polyphonic songs and polyphony in general into the service. A corpus of church music of this kind (plainchant, songs, polyphony) has been preserved from around 1500 in ornate manuscript graduals in the large towns (the so-called Franus Hymnbook [1505] from Hradec Králové, the Gradual from Chrudim [1530] and others). On the one hand, then, the repertoire of medieval polyphony (songs, polytextual motets [CD1-10], see above) was revived and often modernised. Around the mid-15 th century pieces by Petrus WILHELMI OF GRUDZIADZ (de Grudencz, 1392–c. 1470 [CD1-11]), already influenced by the style of the West European Renaissance, reached the Bohemian Lands. This repertoire (later translated into Czech during the 16th cen-

take up arms to defend their faith (General Jan Žižka and so on), but the movement is accompanied by ideological disputes between different fractions. The most moderate demands of the Hussites are finally expressed in the so-called Compacts (e. g. wine at communion for the laity, the punishment of mortal sins). 1436 the Emperor Sigismund confirms the official co-existence of two parallel religions (Catholicism, Utraquism) in the Bohemian Lands ca 1450 beginnings of printing (Johannes Gutenberg) 1457 establishment of the Unity of Czech Brethren 1458–1471 reign of George of Poděbrady 1471–1526 rule by the Jagiellons (Vladislav, † 1516, Ludvík, † 1526)

ca 1450 počátky knihtisku (Johannes Gutenberg) 1457 vznik Jednoty bratrské 1458–1471 vládne Jiří z Poděbrad 1471–1526 vláda Jagellonců (Vladislav, † 1516, Ludvík, † 1526) ca 1500 počátky nototisku (soudobá polyfonie: O. dei Petrucci v Benátkách od 1501) 1517 veřejné vystoupení Martina Luthera (1483–1546), počátek protestantské reformace v Německu

váÏnû latinsk˘ch) jednohlas˘ch a vícehlas˘ch písní a polyfonie vÛbec. Takov˘ korpus bohosluÏebného zpûvu (chorál, písnû, vícehlas) se kolem roku 1500 dochoval ve zdobn˘ch rukopisn˘ch graduálech ve velk˘ch mûstech (tzv. FranusÛv kancionál, 1505, z Hradce Králové, graduál z Chrudimi, 1530 aj.). Na jedné stranû tak byl znovu oÏiven (a mnohdy i modernizován) repertoár stfiedovûké polyfonie (písnû, vícetextová moteta [CD1-10], viz v˘‰e). Okolo poloviny 15. století sem pronikly skladby Petra WILHELMI Z GRUDZIADZE (de Grudencz, 1392–ca 1470) [CD1-11], ovlivnûné jiÏ stylem západoevropské rané renesance. (Tento repertoár, v 16. století pfiekládan˘ i do ãe‰tiny, pak pfieÏil aÏ do 17. století, byÈ moÏná uÏ jen jako zábavná hudba literátÛ a studentÛ na rÛzn˘ch ‰kolách pfii koledách.) Na druhé stranû v téÏe dobû pfiicházela postupnû do ãesk˘ch zemí polyfonie nového renesanãního stylu (ãásti i cykly m‰e, moteta, písnû typu chansonu), v mnoha pfiípadech od pfiedních autorÛ anglick˘ch (W. Frye, J. Plummer) nebo franko-vlámsk˘ch (H. Isaac, J. Obrecht, Josquin Desprez); rozvíjela se také tvorba domácích autorÛ, vût‰inou ale anonymních (Ná‰ mil˘ svat˘ Václave [CD1-12] je úpravou prastaré duchovní písnû, srov. v˘‰e). V evropském mûfiítku dÛleÏit˘mi prameny jsou zejména tzv. Codex Strahov (ca 1470) a Codex Speciálník (ca 1490). BohosluÏebn˘ zpûv v éfie ãeské reformace zaji‰Èovala tzv. literátská bratrstva, spolky vzdûlan˘ch mû‰ÈanÛ, na jejichÏ schopnostech pochopitelnû závisela ‰ífie a nároãnost v˘‰e nastínûného repertoáru kostelního zpûvu. PfiibliÏnû okolo poloviny 16. století do‰lo – zfiejmû pod vlivem luterské reformace – k pfiechodu liturgického zpûvu z latiny do ãe‰tiny, a to i v oblasti (novû pfieloÏeného) chorálu. S tím patrnû souviselo v˘razné zesílení úãasti vûfiících v bohosluÏbû prostfiednictvím zpûvu duchovních písní obce v kostele. BohosluÏba Jednoty bratrské se prakticky omezila na tento jednohlas˘ zpûv, ve 2. polovinû 16. století lidov˘ zpûv v koste-

tury) survived into the 17th century, albeit only as entertainment music for the “Literate Brotherhoods” (see below) and students at various schools during carolling.) On the other hand, it was at this time that polyphony of the new Renaissance style gradually arrived in the Bohemian Lands (Mass cycles and parts, motets, songs), in many cases written by leading English (W. Frye, J. Plummer) or Franco-Netherlands composers (H. Isaac, J. Obrecht, Josquin Desprez); there are also signs of development in original home production, although most composers were anonymous (Ná‰ mil˘ svat˘ Václave [Our Dear St. Wenceslas, CD1-12] is an arrangement of a very old sacred song). The so-called Codex Strahov (c.1470) and Codex Speciálník (c.1490) are particularly important sources of European significance. Church singing in the era of the Czech Reformation was provided by what were known as the literátská bratrstva [Literate Brotherhoods], societies of educated burghers. It was on their abilities that the breadth and complexity of the church music repertoire sketched above depended. Roughly around the middle of the 16th century church singing – evidently under the influence of the Lutheran Reformation – shifted from Latin to Czech. One clearly associated change was the strikingly increased participation of the congregation in the religious service through the singing of Czech sacred songs. (The liturgy of the Unity of the Brethren was practically limited to this monophonic singing, and in the latter part of the 16th century even Czech and German Catholics adopted congregational singing in the church.). This explains the huge number of hymnbooks (i.e. collections of sacred songs) produced by all the religious groups, many of them printed (especially in the case of the Unity of the Brethren – the so-called ·amotulsk˘ kancionál, 1561). Some hymnbooks also included sets of polyphonic arrangements of the most widely known songs (e. g. the anonymous VstalÈ jest této chvíle [He is Risen at this

ca 1500 beginnings of printing of music notation (contemporary polyphony: O. dei Petrucci in Venice from 1501) 1517 public protest by Martin Luther (1483–1546), the beginning of the Protestant Reformation in Germany

1526–1918 vláda Habsburků v českých zemích 1556 pražské Klementinum se stává sídlem jezuitské koleje; počátek sílící protireformace v českých zemích 1583 císař a český král Rudolf II. přesídlil do Prahy se svou kapelou

le pfievzali i ãe‰tí a nûmeãtí katolíci. Tím si lze vysvûtlit ohromné mnoÏství kancionálÛ (tj. sborníkÛ duchovních písní), jeÏ produkovaly v‰echny náboÏenské skupiny, mnohé z nich (zejména Jednota bratrská) tiskem (tzv. ·amotulsk˘ kancionál, 1561). Nûkteré kancionály obsahovaly také soubory polyfonních úprav v‰eobecnû nejroz‰ífienûj‰ích písní (napfi. anonymní VstalÈ jest této chvíle [CD1-13]). Obecnû lze fiíci, Ïe od 70. let 16. století se hudební kultura ãesk˘ch zemích sbliÏuje s kulturou západní Evropy, a to jak v základních pfiedpokladech (‰kolství propojené s institucemi hudebního provozu, nototisk, v˘roba hudebních nástrojÛ), tak v hudební praxi (mûst‰tí trubaãi a varhaníci, amatérské krouÏky mû‰ÈanÛ, ‰lechtické „kapely“, napfi. na dvorech jihoãesk˘ch RoÏmberkÛ, kde se uplatÀovala i soudobá evropská svûtská hudba) a v tvÛrãí produkci. Mezi pfiedními autory duchovní hudby (m‰e, moteta, písnû) nebyli jiÏ jen anonymové (Missa Dunaj voda hluboká [CD1-14]), ale v˘znaãní a ‰iroce známí skladatelé z fiad literátsk˘ch bratrstev, ktefií svá jména psali vesmûs latinsky: Georgius Rychnovinus (vlastnû Jifií RYCHNOVSK¯, †1616), Ioannes Traianus Turnovinus (TURNOVSK¯, †1629), Paulus Spongopaeus Gistebnicenus (JISTEBNICK¯, †1619) a dal‰í. Od stylového charakteru nizozemsk˘ch autorÛ (Gombert, Clemens non Papa) pfie‰li aÏ k (dvojsborov˘m) technikám tzv. benátské ‰koly (A. a G. Gabrieliové) a spolu s díly v‰ech tûchto jmenovan˘ch skladatelÛ byly jejich skladby zapisovány do (rukopisn˘ch) tzv. hlasov˘ch knih, jeÏ si pofiizovala, kromû ti‰tûn˘ch hudebnin, v‰echna pfiední literátská bratrstva této éry (Praha, Hradec Králové, Klatovy, Rokycany aj.). Tiskem vycházela dílka ãesk˘ch autorÛ jen v˘jimeãnû (Bicinia nova Ondfieje Chrysopona JEVÍâSKÉHO, 1579; humanistické úpravy ÏalmÛ a ód Jana Campana VOD≈ANSKÉHO, †1622 [CD1-15]). S pfiíchodem habsburské dvorní kapely císafie Rudolfa II. do Prahy (1583) poãali tu pÛsobit v˘znamní evrop‰tí autofii jako kapelník Philip-

Hour [CD1-13]). It can generally be said that the from the 1570s the musical culture of the Bohemian Lands moved closer to the culture of Western Europe, both in basic conditions (a school system linked up to music institutions, printing of music, manufacture of musical instruments), and in musical practice (town trumpeters and organists, amateur circles of burghers, cappellae and instrumental ensembles of nobility, e. g. at the courts of the RoÏmberk families in the South of Bohemia where contemporary European secular music was also played) and in original musical production. The leading composers of sacred music (masses, motets, sacred songs) were now no longer only anonymous (Missa Dunaj voda hluboká [Danube deep water, CD1-14]), but distinguished and widely known composers from the ranks of the literary brotherhoods, who generally signed their names in Latin: Georgius Rychnovinus (in fact Jifií RYCHNOVSK¯, †1616), Ioannes Traianus Turnovinus (TURNOVSK¯, †1629), Paulus Spongopaeus Gistebnicenus (JISTEBNICK¯, †1619) and others. There was development from the style of Netherlands composers (Gombert, Clemens non Papa) right up to the (double-choir) techniques of the Venetian School (A. and G. Gabrieli) and together with the works of all the named composers, their compositions were copied into what were known as part books, which were produced (apart from printed music materials) for the needs of all the leading literary brotherhoods of this era (Prague, Hradec Králové, Klatovy, Rokycany and elsewhere). Only occasionally were pieces by Czech composers actually printed (Bicinia nova by Ondfiej Chrysoponus JEVÍâSK¯, †1579; humanist arrangements of psalms and odes by Jan Campanus VOD≈ANSK¯, †1622 [CD1-15]). With the arrival of the Habsburg court cappella of the Emperor Rudolf II in Prague (1583), important European composers began to work here,

1526–1918 rule of the Habsburg Dynasty in the Bohemian Lands 1556 the Prague Clementinum becomes the seat of a Jesuit College; beginnings of an increasingly strong Counter-Reformation in the Bohemian Lands 1583 the Emperor and King of Bohemia Rudolf II moves to Prague with his capella 1618–1648 the Thirty Years War; beginning of the Revolt of the Bohemian Estates

1618–1648 třicetiletá válka; začíná povstáním českých stavů

pe DE MONTE (†1603 v Praze) [CD1-16], vicekapelník Jacob REGNART (†1599) [CD1-17], varhaník Charles LUYTHON (†1620 v Praze) a dal‰í, ktefií v dvorském prostfiedí provádûli internacionálnû populární svûtské útvary (madrigaly, canzonetty, ensaladas atp.), jeÏ zãásti pronikaly i do puritánského ovzdu‰í reformaãních âech (v loutnov˘ch intabulacích, napfi. Jungfrau, eur wanckelmut – Panno, vrtkavost tvá). V téÏe dobû pob˘val na Moravû a poté v Praze pozoruhodn˘ slovinsk˘ skladatel Jacobus HANDL GALLUS (†1591 v Praze) [CD1-18], kter˘ zde vydal u tiskafie Jifiího Nigrina takfika celé své dílo. V pohraniãních mûstech a na dvorech nûmecké ‰lechty pÛsobili hudebníci Ch. DEMANTIUS, M. KRUMBHOLZ, V. OTTO aj. Zvlá‰tní postavení mezi ãesk˘mi skladateli této doby zaujímal ‰lechtic a RudolfÛv pfiední dvofian Kry‰tof HARANT z PolÏic a BezdruÏic (1564–1621), z jehoÏ díla se dochovalo zfiejmû jen malé torso (napfi. moteto Maria Kron [CD1-19], Missa super Dolorosi martyr podle pfiedlohy – madrigalu L. Marenzia). Harant na sklonku své kariéry pfiestoupil k protestantismu, sehrál dÛleÏitou úlohu v protihabsburském povstání a jeho poprava na Staromûstském námûstí v Praze 21. 6. 1621 by mohla b˘t nazírána jako symbolická teãka za epochou ãeské reformace a renesance.

including (Kapelmeister) Philippe de MONTE (†1603 in Prague) [CD1-16], the deputy Kapelmeister Jacob REGNART (†1599) [CD1-17], the organist Charles LUYTHON (†1620 in Prague) and others, who performed internationally popular secular genres at the court (madrigals, canzonettas, ensaladas etc.); these penetrated, at least partly, even into the puritan atmosphere of Bohemian Reformation (in lute intabulations such as Jungfrau, eur wanckelmut – Panno, vrtkavost tvá). At the same time the notable Slovenian composer Jacobus HANDL GALLUS (†1591 in Prague) [CD1-18], was living first in Moravia and then in Prague, where the printer Jifií Nigrin had publish practically all his work. The musicians Ch. Demantius, M. Krumbholz, V. Otto and others were active in the border towns and at the courts of the German nobility. Among Czech composers of the era, the nobleman and leading Rudolphine courtier Kry‰tof HARANT of PolÏice and BezdruÏice (1564–1621) occupied a special position, although only a small fragment of his work has survived (e. g. the motet Maria Kron [CD1-19], Missa super Dolorosi martyr based on a madrigal by L. Marenzio). Towards the end of his career Harant converted to Protestantism and played an important role in the rebellion against the Habsburgs. His execution on Old Town Square in Prague on the 21st of June 1621 may be regarded as the symbolic end of the epoch of the Bohemian Reformation and Renaissance.

BAROKO (CA 1620–CA 1740)

7. Kryštof Harant z Polžic,1608

Poãátek barokní epochy byl v ãesk˘ch zemích ovlivnûn pfiedev‰ím boufiliv˘mi politick˘mi a spoleãensk˘mi zmûnami souvisejícími s poráÏkou stavovského povstání v bitvû na Bílé Hofie roku 1620. VÛdcové povstání byli pfiísnû potrestáni, následovaly neobvykle rozsáhlé konfiskace majetku, násilná rekatolizace obyvatelstva a s tím související masivní emigrace; mezi exulanty byla fiada v˘znamn˘ch osobností jako napfi. J. A.

THE BAROQUE (C. 1620–C. 1740) The beginning of the Baroque epoch in the Bohemian Lands was moulded by the stormy political and social changes that followed the defeat of the Revolt of the Estates at the Battle of the White Mountain in 1620. The leaders of revolt were severely punished, there were unprecedent-

1620 porážka vojska českých stavů v bitvě na Bílé hoře, bezpodmínečná kapitulace a obsazení Prahy 1621 odsouzení vůdců stavovského povstání, 27 z nich bylo popraveno na Staroměstském náměstí; vydán dekret o vypovězení nekatolických kněží z Čech 1624 katolické náboženství vyhlášeno císařským patentem za jediné povolené v Čechách

Komensk˘. Ústavní zmûny vtûlené Ferdinandem II. roku 1627 do Obnoveného zfiízení zemského zaji‰Èovaly mimo jiné dûdiãnou vládu HabsburkÛ v ãesk˘ch zemích, omezovaly práva ãesk˘ch stavÛ, katolictví se stalo jedin˘m dovolen˘m vyznáním a nûmãina byla zrovnoprávnûna s ãe‰tinou coby úfiední jazyk. Povstáním ãesk˘ch stavÛ zaãala tfiicetiletá válka a do roku 1648/50 pro‰la vojska obou stran nûkolikrát ãesk˘mi zemûmi, které tak byly znaãnû hospodáfisky i kulturnû poniãeny a jejich obyvatelstvo zdecimováno. Znaãn˘ vliv na rozvoj nov˘ch druhÛ barokní hudby u nás mûlo pfiesídlení panovnického dvora s jeho obrovsk˘m kulturním potenciálem a s institucí dvorní kapely do Vídnû (1612). V ãesk˘ch zemích tak aÏ na v˘jimky nepÛsobili v˘znamní evrop‰tí autofii a dlouho zde nebyla soustavnû pûstována ani opera pfiedstavující nejv˘znamnûj‰í a nejprestiÏnûj‰í hudební druh doby. Ohnisky kulturního rozvoje byla pfiedev‰ím sídla ‰lechtické ãi církevní aristokracie a v dobû relativního klidu a hospodáfiské prosperity poãínající posledními desetiletími 17. století pak rovnûÏ praÏské soumûstí coby pfiirozené centrum âech, zatímco Morava byla více orientována na blízkou VídeÀ. Nejv˘znamnûj‰ími místy pûstování hudby v‰ak byly církevní instituce, tedy kostely, klá‰tery a koleje. Domácí hudební tvorba se po celé období soustfieìovala zejména na rÛzné druhy katolické chrámové hudby. Nov˘ hudební sloh zaãal do ãesk˘ch zemí postupnû pronikat jiÏ v prvních desetiletích 17. století pfiedev‰ím prostfiednictvím skladeb importovan˘ch z Itálie. Na nûkter˘ch kÛrech se v‰ak i po Bílé hofie udrÏela literátská bratrstva, která je‰tû pomûrnû dlouho pûstovala star‰í repertoár renesanãní polyfonie. RovnûÏ do vût‰iny katolick˘ch kancionálÛ byly pfiejímány také star‰í písnû, v fiadû pfiípadÛ byly dokonce uÏity nápûvy protestantského chorálu. K ran˘m domácím projevÛm nového slohu poãítáme Magnificat b˘valého ãlena rudolfinské kapely Jana SIXTA z Lerchenfelsu (1626).

edly large-scale confiscations of property, the forced recatholicisation of the population and, in response, mass emigration; among those who went into exile were many leading figures, such as Comenius (J. A. Komensk˘). The constitutional changes that Ferdinand II embodied in the Renewed Land Constitution of 1627 established the hereditary rule of the Habsburgs in the Bohemian Lands, curtailed the rights of the Bohemian Estates, made Catholicism the only permitted faith and gave equal status to German with Czech as the official language. The revolt of the Bohemian states also, of course, triggered the Thirty Years War and up to 1648/50 the armies of both sides swept over the Bohemian Lands several times, causing economic and cultural devastation and decimating the population. The pattern of development of new kinds of Baroque music in the Bohemian Lands was strongly affected by the removal of the royal court with its huge cultural potential and the institution of the court cappella to Vienna (1612). This meant that with few exceptions, major European composers were not attracted to the Bohemian Lands, and opera, the most important and prestigious musical genre of the time, was not cultivated there systematically for a long time. The main seedbeds of cultural development in the country were the seats of the nobility or church aristocracy. In the period of relative calm and economic prosperity in the last decades of the 17th century, the Prague towns also began to develop a degree of cultural leadership as the natural centre of Bohemia, but Moravia was more orientated to nearby Vienna. The most important places for the cultivation of music were ecclesiastical institutions – churches, monasteries and colleges. For the whole period domestic musical production was focused on various kinds of Catholic sacred music. The new musical style already started to penetrate gradually into the Bohemian Lands in the first decades of the 17th century, above all

1620 defeat of the army of the Bohemian Estates at the Battle of the White Mountain, unconditional capitulation and the occupation of Prague 1621 condemnation of the leaders of the Estates rebellion, 27 of them are executed on Old Town Square; issue of decree banishing all non-Catholic priests from Bohemia 1624 the Catholic religion is declared the only permitted faith in Bohemia by imperial decree 1639 the Swedish armies invade Bohemia (theft of pictures from the royal collections)

1639 vpád švédských vojsk do Čech (krádež obrazů z královských sbírek) 1648 uzavřen vestfálský mír, systém mírových smluv ukončující třicetiletou válku, boje však ještě pokračovaly, švédská vojska obsadila za pomoci zrady pražské Hradčany a Malou Stranu a více než rok je okupovala, Staré a Nové město odolalo útokům 1654 dekretem Ferdinanda III. ustavena v Praze Karlo-Ferdinandova universita pod dohledem jezuitů

Prvním v˘znamn˘m ãesk˘m skladatelem barokní doby byl Adam Václav MICHNA z Otradovic (ca 1600–1676), kter˘ pÛsobil v Jindfiichovû Hradci a byl absolventem tamní jezuitské koleje. Jeho dílo obsahuje jak sbírky duchovních písní, vynikající originálním hudebním zpracováním i osobit˘mi básnick˘mi kvalitami (âeská mariánská muzyka, 1647, Loutna ãeská, 1653, Svatoroãní muzyka, 1661), tak figurální chrámovou hudbu (s doprovodem nástrojÛ) na latinské texty. Jako první vy‰la ve Vídni tiskem sbírka Obsequium Marianum (1642), z dal‰ích tiskÛ vydan˘ch podobnû jako Michnovy písÀové sbírky v praÏské jezuitské tiskárnû jmenujme rozsáhlou sbírku m‰í a dal‰ích duchovních skladeb Sacra et litaniae (1654) [CD1-20]. Pozdní Missa Sancti Wenceslai (ca 1670) prozrazuje skladatelovu schopnost drÏet krok s v˘vojem moderní kompoziãní techniky. Michnovy písnû byly hojnû pfiebírány do dal‰ích kancionálÛ, jeho nejv˘raznûj‰ím nástupcem na tomto poli byl varhaník Václav Karel HOLAN ROVENSK¯ (ca 1644–1718), kter˘ sebral a v Praze vydal rozsáhl˘ soubor více neÏ 400 duchovních písní Capella regia musicalis (1693) [CD121]. Tento oblíben˘ titul byl zvlá‰tním typem zpûvníku spojujícího formu praktického kancionálu, jak˘m byl napfi. jednohlas˘ Kancionál ãesk˘ (1683) Václava Matûje ·TEYERA, s podobou sbírky vícehlas˘ch písní s generálbasem a nástrojov˘m doprovodem navazující na MichnÛv vzor. ¤adu Holanov˘ch úprav pfiejal pozdûji ve zjednodu‰ené podobû Jan Josef BOÎAN do svého Slavíãka rajského (1719). K nejv˘raznûj‰ím skladatelÛm po Michnovi patfiil pfiedev‰ím Pavel Josef VEJVANOVSK¯ (1640–1693), kter˘ byl od roku 1664 trubaãem a kapelníkem ve sluÏbách olomouckého biskupa Karla Liechtensteina-Castelcorna v KromûfiíÏi. Skladatelovo rozsáhlé dílo (ca 130 alespoÀ ãásteãnû dochovan˘ch skladeb) obsahuje nejen figurální chrámovou hudbu, ale také mnoho instrumentálních skladeb pro rÛzná obsazení. Jedná se pfiedev‰ím o sonáty [CD1-22] urãené k provozování v kostele (napfi. Sonata

through compositions imported from Italy. In some choirs, however, even after the White Mountain, the brotherhoods of church singers managed to survive, and for a relatively long time continued to cultivate the earlier repertoire of renaissance polyphony. Most of the Catholic hymnbooks also took over the older songs, and in a number of cases even used chants from the Protestant choral tradition. Early domestic expressions of the new style include the Magnificat by the former member of the Rudolphine cappella Jan SIXTUS of Lerchenfels (1626). The first important Czech composer of the Baroque age was Adam Václav MICHNA of Otradovice (c.1600–1676), who was active in JindfiichÛv Hradec where he had studied at the local Jesuit college. His work includes both collections of sacred songs that are outstanding for their original musical treatment and distinctive poetic qualities (âeská mariánská muzyka [Czech Music in Honour of the Virgin], 1647, Loutna ãeská [The Czech Lute], 1653, Svatoroãní muzyka [Music for the Holy Year], 1661), and figural church music (with instrumental accompaniment) on Latin texts. The Obsequium Marianum (1642) was the first of his collections to be printed, in Vienna. Among other editions published, like Michna’s song collections, in the Prague Jesuit press we might mention the lengthy collection of masses and other sacred compositions Sacra et litaniae (1654) [CD1-20]. The

8. Adam Michna z Otradovic: Česká mariánská muzika, Praha 1647 Czech Music in Honour of the Virgin, Praha 1647

1679 mor v českých zemích, postupoval z Vídně přes Moravu a jižní Čechy, nejvíce obětí roku 1680 v Praze a okolí 1683 obléhání Vídně Turky, turecké vojsko bylo za pomoci polských a německých oddílů odraženo

vespertina), ale také o svûtské taneãní suity naz˘vané balletti. Komorníkem olomouckého biskupa byl v letech 1668–1670 rovnûÏ znám˘ skladatel Heinrich Ignaz Franz BIBER (1644–1704), kter˘ sice brzy ze sluÏby utekl za lep‰ím uplatnûním do Salzburgu, s Vejvanovsk˘m v‰ak nadále udrÏoval kontakt a posílal mu fiadu sv˘ch skladeb, které se tak ãasto unikátnû dochovaly v cenné kromûfiíÏské hudební sbírce. Na pfielomu 17. a 18. století je patrné oÏivení a rostoucí v˘znam hudebního Ïivota v Praze. Existovala zde neobvykle hustá síÈ farních i fiádov˘ch kostelních kÛrÛ pûstujících figurální chrámovou hudbu. K hudebnû nejv˘znamnûj‰ím patfiily zejména kostely jezuitsk˘ch kolejí, kfiiÏovnick˘ chrám sv. Franti‰ka Serafínského u Karlova mostu, kter˘ pozdûji proslul oratorními produkcemi a pro nûjÏ komponovala fiada skladatelÛ, vãetnû tehdy vysoce cenûného Johanna Caspara Ferdinanda FISCHERA (1656–1746) [CD1-23], ãi katedrála sv. Víta, kde byl vedoucím kÛru Mikulá‰ Franti‰ek Xaver WENTZELY (ca 1643–1722), jenÏ v Praze vydal tiskem rozsáhlou sbírku m‰í Flores verni (Jarní kvûty, 1700). Velmi málo zpráv máme o domácí instrumentální hudbû. Houslové sonáty komponoval vedle duchovních dûl napfiíklad hudbymilovn˘ lékafi Jan Ignác Franti‰ek VOJTA (ca 1660–pfied 1725). Ve ‰lechtick˘ch i mû‰Èansk˘ch vrstvách byla rovnûÏ velmi oblíbena loutna, z fiady loutnistÛ vynikal hrabû Jan Antonín LOSY (ca 1650–1721). V Praze vy‰el také pozoruhodn˘ hudební slovník t˘nského varhaníka Tomá‰e Baltazara JANOVKY (1669–1741) Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (1701, 1715), následován obdobn˘m teoretick˘m dílem plaského cisterciáka Mauritia VOGTA (1669–1730) Conclave thesauri magnae artis musicae (1719). Nejv˘znamnûj‰í skladatelskou osobností ãeského baroka byl Jan Dismas ZELENKA (1679–1745). Narodil se v LouÀovicích pod Blaníkem a studoval pravdûpodobnû na jedné z praÏsk˘ch jezuitsk˘ch kolejí. Roku 1704 sloÏil hudbu ke ‰kolské hfie provedené v malostranské jezuitské koleji, která je první známou, av‰ak nedochovanou skladatelovou kompozicí.

late Missa Sancti Wenceslai (c.1670) reveals the composer’s capacity to keep up with the development of modern compositional techniques. Michna’s songs were abundantly taken up and used in other hymnbooks. His most conspicuous successor in this field was the organist Václav Karel HOLAN ROVENSK¯ (c.1644–1718) [CD1-21], who collected and published a copious set of more than 400 sacred songs Capella regia musicalis (1693) in Prague. This popular title was a special kind of hymnbook combining the form of the practical hymnal, such as the una voce Kancionál ãesk˘ [Czech Hymnary] (1683) of Václav Matûj ·TEYER, for example, with the form of collection of polyphonic with a figured bass and instrumental accompaniment following on from Michna’s example. Many of Holan’s arrangements were later adopted in simplified form by Jan Josef BOÎAN in his Slavíãek rajsk˘ [Nightingale of Paradise] (1719). The most distinguished composer to follow Michna was probably Pavel Josef VEJVANOVSK¯ (1640–1693), from 1664 the trumpet player and capelmeister in the service of the Bishop of Olomouc Karl Liechtenstein-Castelcorn in KromûfiíÏ. His extensive output (ca 130 at least partially preserved pieces) contains not only figural church music, but also many instrumental pieces for various instrumental combinations. Mainly sonatas [CD1-22] for performance in church (e. g. Sonata vespertina), they also included the secular dance suites called balletti. In the years 1668–1670 the Bishop of Olomouc also employed the wellknown composer Heinrich Ignaz Franz BIBER (1644–1704), who soon departed to make a better career in Salzburg, but kept in contact with Vejvanovsk˘ and sent him a number of his own pieces, some of which have therefore survived as unique copies in the valuable KromûfiíÏ music collection. The turn of the 17th/18th centuries saw a visible revival of musical life in Prague, where there was a dense network of parish and monastic

1648 Peace of Westphalia, system of peace agreements ending the Thirty Years War. Fighting nevertheless continues, with treachery enabling the Swedish army to take Hradčany and the Lesser Town in Prague and to occupy them for more than a year, while the Old and New Towns resist Swedish attacks 1654 a decree of Ferdinand III establishes the Carolo-Ferdinandea University in Prague under the supervision of the Jesuits 1679 plague hits the Bohemian Lands, coming from Vienna through Moravia and Southern Bohemia; the largest number of fatalities in 1680 are in Prague and its surroundings 1683 Siege of Vienna by the Turks, the Turkish army is repelled with the help of Polish and German divisions

1711 Karel VI. panovníkem v říši i v habsburské monarchii 1712 v Anglii sestrojen první funkční parní stroj 1713–1714 poslední morová epidemie v Čechách a na Moravě 1723 korunovace císaře Karla VI. českým králem, kromě jiných děl byla v Praze uvedena opera, J. J. Fuxe Costanza e Fortezza, mezi více než 200 inteprety účinkovali vedle dvorní kapely též místní hudebníci a řada virtuózů z celé Evropy 1724 zahájení pravidelného operního provozu v Praze 1729 mohutné oslavy kanonizace Jana Nepomuckého v Praze (kněz, umučený za vlády krále Václava IV, se stal nejpopulárnějším světcem českého baroka)

Pozdûji napsal fiadu skladeb pro praÏské Klementinum, vedle tfií sepolker (kantát provádûn˘ch pfii velkopáteãní liturgii pfied Svat˘m hrobem) to byla pfiedev‰ím hudba k latinskému ‰kolskému dramatu Sub olea pacis et palma virtutis (Melodrama de Sancto Wenceslao) [CD1-24], jehoÏ provedení bylo souãástí velkolep˘ch oslav korunovace Karla VI. ãesk˘m králem roku 1723. V té dobû v‰ak Zelenka jiÏ pÛsobil v zahraniãí – zatímco roku 1709 byl je‰tû v Praze zamûstnancem pozdûj‰ího hrabûte Hartiga, necelé dva roky poté ode‰el do DráÏìan, kde na‰el uplatnûní v tamní proslulé dvorní kapele zprvu coby kontrabasista a pozdûji jako skladatel. V letech 1716–1719 snad nav‰tívil krátce Itálii a poté studoval u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni; tam i v DráÏìanech, kde pÛsobil po cel˘ zbytek Ïivota, mu bylo dáno zdokonalit své kompoziãní umûní jako Ïádnému ãeskému skladateli té doby. Jeho osobit˘mi instrumentálními díly jsou orchestrální Capriccia, 6 triov˘ch sonát a 4 orchestrální koncertantní skladby (Hipocondrie, Concerto, Ouverture a Simphonie) zkomponované v Praze roku 1723. Hlavní oblastí Zelenkovy tvorby v‰ak byla katolická chrámová hudba, kde k nejpozoruhodnûj‰ím dílÛm patfií ‰est Lamentací proroka Jeremiá‰e (Lamentationes Jeremiae prophetae), sedmadvacet Responsorií pro svat˘ t˘den (Responsoria pro hebdomada sancta) a z více neÏ dvaceti m‰í pfiedev‰ím nedokonãen˘ cyklus Missae ultimae (Poslední m‰e), jehoÏ tfii skladby (Missa Dei Patris, Missa Dei Filii a Missa Omnium Sanctorum) spolu s pozdními loretánsk˘mi litaniemi pfiedstavují monumentální závûr Zelenkova geniálního díla. Velk˘m domácím skladatelem první tfietiny 18. století byl rovnûÏ Bohuslav Matûj âERNOHORSK¯ (1684–1742), ãlen minoritského fiádu, kter˘ pÛsobil ve dvacát˘ch a na poãátku tfiicát˘ch let na kÛru praÏského kostela sv. Jakuba, dvû desetiletí v‰ak rovnûÏ strávil v Itálii, pfiedev‰ím v Padovû. Z jeho dûl se dochovalo pouze nûkolik varhanních fug [CD1-25] a chrámov˘ch skladeb, v Praze vy‰lo tiskem moteto Laudetur

church choirs cultivating figural music. The most important, from the musical point of view, were the churches of the Jesuit colleges, the Order of the Cross Church of St. Francis Seraphic by Charles bridge, which later became famous for oratorio productions and which commissioned a number of composers including the then highly rated Johann Caspar Ferdinand FISCHER (1656–1746) [CD1-23], and the Cathedral of St. Vitus, where the director of the choir was Mikulá‰ Franti‰ek Xaver WENTZELY (ca 1643–1722), who published a major collection of masses Flores verni [Spring Flowers, 1700] in Prague. We have very little information about domestic instrumental music. Violin sonatas were composed as well as sacred works by the music-loving doctor Jan Ignác Franti‰ek VOJTA (ca 1660– before 1725), for example. In noble and burgher circles the lute was very popular as well, and Count Jan Antonín LOSY (ca 1650–1721) was an outstanding lute player. Prague was also the place of publication of a noteworthy musical dictionary by the organist at Our Lady before the T˘n, Tomá‰ Baltazar JANOVKA (1669–1741) – Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (1701, 1715), and it was followed by a similar theoretical work by the Plasy Cistercian Mauritius VOGT (1669–1730) – Conclave thesauri magnae artis musicae (1719). The most important composer of the Bohemian Baroque was Jan Dismas ZELENKA (1679–1745). He was born in LouÀovice pod Blaníkem and probably studied at one of the Prague Jesuit colleges. In 1704 he composed music for a school play produced in the Lesser Town Jesuit college. This was his first known composition, but it has not survived. Later he wrote a series of pieces for the Prague Clementinum: apart from three sepulchres (cantatas sung at the Good Friday in front of the Holy Sepulchre), they were mainly music for the Latin school drama Sub olea pacis et palma virtutis (Melodrama de Sancto Wenceslao) [CD1-24], which was performed as part of the grand celebrations of the coronation

1711 Charles VI becomes Habsburg monarch and Holy Roman Emperor 1712 the first working steam engine is made in England 1713–1714 the last plague epidemic in Bohemia and Moravia 1723 coronation of the Austrian ruler Charles VI as King of Bohemia, one of the works presented in Prague is J. J. Fux‘s Costanza e Fortezza, involving more than 200 musicians including not only the court cappella but local musicians and many virtuosi from all over Europe 1724 start of regular opera performances in Prague 1729 massive celebration of the canonisation of John of Nepomuk in Prague (a priest murdered in the reign of King Wenceslas IV, who became the most popular saint of the Bohemian Baroque)

1732 v Brně zahajuje činnost operní společnost italského impresária Angela Mingottiho

9. František Ignác Tůma, 1782

Jesus Christus (ca 1728). Dle pozdûj‰í tradice byl âernohorsk˘ v˘znamn˘m pedagogem, v Itálii u nûj studoval Giuseppe Tartini, v Praze pak byla k jeho ÏákÛm poãítána poãetná skupina skladatelÛ v ãele s Josefem Ferdinandem Norbertem Segerem, Franti‰kem Ignácem Antonínem TÛmou a âernohorského nástupcem na svatojakubském kÛru âeslavem VA≈UROU (1695–1736). K dal‰ím v˘znamn˘m domácím tvÛrcÛm té doby patfiili pfiedev‰ím benediktin Václav Gunther JACOB (1685–1734) a Jan Josef Ignác BRENTNER (1689–1742) [CD1-26], ktefií vydali fiadu sv˘ch skladeb tiskem. Mezi chrámov˘mi skladbami ·imona BRIXIHO (1693–1735) se nachází téÏ hudba k praÏsk˘m lodním hudbám k poctû sv. Jana Nepomuckého, od Antonína REICHENAUERA (ca 1694–1730) se dochovaly kromû duchovní hudby také koncerty, ouvertury a komorní skladby, sólové chrámové kantáty komponovali mimo jiné Johann Christoph KRIDEL (1672–1733), Josef Leopold Václav DUKÁT (1684–1717) ãi Josef Antonín PLÁNICK¯ (1691–1732). Opera se v ãesk˘ch zemích provozovala dlouho pouze v˘jimeãnû, zpravidla v souvislosti s neãetn˘mi náv‰tûvami císafiského dvora, poãátkem 18. století pak v Praze rovnûÏ ojedinûle hrálo nûkolik koãovn˘ch italsk˘ch spoleãností. V˘znamn˘m impulsem bylo monumentální pfiedstavení opery J. J. Fuxe Costanza et fortezza bûhem slavností pofiádan˘ch v Praze roku 1723 v souvislosti s jiÏ zmínûnou korunovací Karla VI. Italská operní spoleãnost impresária Antonia Denzia pozvaná roku 1724 do âech hrabûtem Franti‰kem Antonínem ·porkem pak hrála po deset let v Praze a na Kuksu, na repertoáru byly opery italsk˘ch skladatelÛ, mj. i Antonia Vivaldiho. Nedlouho pfiedtím zaãal provádût opery hrabû Jan Adam Questenberg na svém zámku v Jaromûfiicích nad Rokytnou, kde úãinkovali v operních pfiedstaveních pfiedev‰ím slouÏící. Provozovány zde byly zejména italské opery, zfiejmû poprvé zde v‰ak byla uÏita i ãe‰tina, do níÏ byla pfieloÏena opera L’origine di Jaromeritz in Moravia (O pÛvodu Jaromûfiic, 1730) hrabûcího kapelníka Franti‰ka Antonína

of Charles VI as King of Bohemia in 1723. By this time, however, Zelenka was already working abroad. While in 1709 he was still in Prague as an employee of the future Count Hartig, less than two years later he left for Dresden, where he found a place in the famous court cappella there, first as a double bass player and then as a composer. In 1716–1719 he probably made a short visit to Italy and then studied with Johann Joseph Fux in Vienna. Both there and in Dresden, where he spent the rest of his life, he had an opportunity enjoyed by no other contemporary Czech musician to perfect his compositional art. His highly individual instrumental output consists of the orchestral Capriccios, 6 trio sonatas and 4 orchestral concertante pieces (Hipocondrie, Concerto, Ouverture a Simphonie) composed in Prague in 1723. Zelenka’s main area of composition was, however, Catholic sacred music, and in this field his most remarkable works include six Lamentations of the Prophet Jeremiah (Lamentationes Jeremiae prophetae), twenty-seven Responsions for Holy Week (Responsoria pro hebdomada sancta) and more than twenty masses, particularly the unfinished cycle Missae ultimae [Last Masses]. The three parts of the latter cycle (Missa Dei Patris, Missa Dei Filii a Missa Omnium Sanctorum) together with the late Loretta litanies represent the monumental conclusion of Zelenka’s oeuvre of genius. Bohuslav Matûj âERNOHORSK¯ (1684–1742) was likewise a major domestic composer of the first third of the 18th century. A member of the Minorite Order, who worked in the 1720s and early 1730s at the choir of the Prague Church of St. James, he nonetheless spent two decades in Italy, mainly in Padua. All that survives of his work are a few organ fugues [CD1-25] and church compositions, and his motet Laudetur Jesus Christus (c.1728) was printed in Prague. According to later tradition âernohorsk˘ was an important teacher; Giuseppe Tartini studied with him in Italy, and in Prague his pupils are said to have included many composers, the most significant being Josef Ferdinand Norbert

1732 in Brno the Italian impressario Angelo Mingotti starts an opera company 1735 break-up of A Denzio‘s Italian opera company in Prague, one of its last productions was the opera Praga nascente da Libussa e Primislao (Prague founded by Libuše and Přemysl) with Denzio‘s libretto; after two years another opera company directed by Santo Lapis starts to operate in Prague

1735 rozpad italské operní společnosti A. Denzia v Praze, jedním z posledních uvedených děl byla opera Praga nascente da Libussa e Primislao (Praha založená Libuší a Přemyslem) na Denziovo libreto; po dvou letech začíná v Praze působit další italská operní společnost, kterou vede Santo Lapis 1738 v Praze bylo otevřeno divadlo v Kotcích, první pražská veřejná scéna zřízená městem

Václava MÍâI (1694–1744). Operní pfiedstavení byla provozována také v sídle olomouckého biskupa kardinála Wolfganga Schrattenbacha v KromûfiíÏi. Dvû opery tamního kapelníka Václava Matyá‰e GURECKÉHO (1705–1743), z nichÏ se bohuÏel dochovala pouze libreta, jsou dal‰ím dokladem o skromn˘ch poãátcích domácí operní tvorby.

âESKÉ ZEMù A HUDEBNÍ KLASICISMUS (CA 1740–CA 1820) KdyÏ se hudební historik Charles Burney v roce 1772 chystal na druhou cestu po Evropû, pfiál si spatfiit zemi, odkud pocházelo tolik vynikajících hudebníkÛ. V kaÏdém vût‰ím evropském hudebním centru totiÏ narazil nejen na Italy, které obdivoval, ale také na âechy, ktefií jej naplÀovali zvûdavostí. Dojem z jeho nûkolikadenní náv‰tûvy byl pfiekvapující a skliãující – anglick˘ cestovatel sledoval z po‰tovního dostavníku zemi v druhém roce velkého hladomoru; Prahu spatfiil dosud v troskách po pruském obléhání. Do‰el k závûru, Ïe zdej‰í bída dovolí jen málokomu uplatnit jeho talent. ZároveÀ také ocenil v˘znam venkovsk˘ch ‰kol, kde vidûl obûtavou a zdánlivû bezv˘slednou práci nejlep‰ích profesionálÛ. Dostal se tak k jádru problému, pozdûji zvaného „ãeská hudební emigrace“. Ve 2. polovinû 18. století nacházíme v ãesk˘ch zemích dokonal˘ soubûh dvou dÛleÏit˘ch období: éry osvícenského absolutismu a stylové periody hudebního klasicismu. Kdybychom tu pfiitom hledali odpovídající stopy klasicismu v˘tvarného, na‰li bychom vût‰í ohlas aÏ na samotném sklonku epochy. Umûleck˘ vkus i Ïivotní styl probíhal témûfi aÏ do konce 18. století ve znamení doznívajícího baroka. Jeho dekorativnost a citová exaltovanost dobfie rezonovala s místní tradicí a zcela prostoupila i tvorbu pololidovou a lidovou. Zásahy osvícenského racionalismu na konci 18. století ji pouze vytûsnily z pozice univerzálního umûleckého stylu do

Seger, Franti‰ek Ignác Antonín TÛma and âernohorsk˘’s successor at the choir of St. James’s, âeslav VA≈URA (1695–1736). Other important domestic composers of this period included above all the Benedictine Václav Gunther JACOB (1685–1734) and Jan Josef Ignác BRENTNER (1689–1742) [CD1-26], who had a number of their compositions printed. Among the church compositions of ·imon BRIXI (1693–1735) we find music for the Prague Water Music in honour of St. John of Nepomuk, concertos, overtures and chamber pieces by Antonín REICHENAUER (perhaps 1694–1730) have survived as well as sacred music, and solo church cantatas were composed by Johann Christoph KRIDEL (1672–1733), Josef Leopold Václav DUKÁT (1684–1717) and Josef Antonín PLÁNICK¯ (1691–1732), among others. For a long time opera was rarely heard in the Bohemian Lands. When performed at all it was usually as part of one of the far from numerous visits of the imperial court, while at the beginning of the 18th century a few Italian touring companies gave isolated performances. One important impulse was the monumental production of J.J. Fux’s opera Costanza et fortezza during the festivities held in Prague in 1723 for the already mentioned coronation of Charles VI. Invited to Bohemia in 1724 by Count Franti‰ek Antonín ·pork, the Italian opera company of impressario Antonio Denzio then played for ten years in Prague and at Kuks, presenting operas by Italian composers including Antonio Vivaldi. Not long before, Count Jan Adam Questenberg had begun to stage opera at his chateau in Jaromûfiice nad Rokytnou, with the cast consisting mainly of his servants. Again the repertoire was primarily Italian, but it seems to be here that Czech was first used in opera, in a translation of the opera L’origine di Jaromeritz in Moravia [On the Origin of Jaromûfiice, 1730] by the count’s capelmeister Franti‰ek Antonín Václav MÍâA (1694–1744). Opera productions were also presented at the seat of the Bishop of Olomouc Cardinal Wolfgang Schrattenbach in KromûfiíÏ,

1738 the theatre v Kotcích, the first Prague public theatre set up by the city, starts to operate

1740 nástup Marie Terezie na trůn a začátek válek o dědictví rakouské, které těžce zasáhly též české země (1743 – Marie Terezie je v Praze korunována na českou královnu) 1744 pruská armáda vpadá do Čech a zmocňuje se Prahy 1756 začátek sedmileté války; konflikt nabývá celosvětových rozměrů – Prusové vpadají do Saska a Čech, anglo-francouzská válka se přesouvá i na moře a do kolonií (mj. Afrika, Indie, Kanada) 1771–72 dva roky holomrazů a katastrofální neúrody v Čechách. Následuje řada selských povstání. Čechy navštívil Charles Burney, autor Hudebního cestopisu 18. věku.

oblasti folklóru. Pokud jde ale o ãesk˘ „klasicismus“ hudební, pak je jeho v˘znam mimofiádn˘, a to pro celou Evropu. âeské zemû se v té dobû staly pfiíznaãné nadprodukcí nadan˘ch a slu‰nû vzdûlan˘ch hudebníkÛ, ktefií ovlivnili kulturu mnoha evropsk˘ch center. Obstáli zde v konkurenci, byli vyhledáváni pfii zakládání orchestrÛ a získali mnohá prestiÏní místa. ZároveÀ se ãesk˘m hudebním emigrantÛm pfiiznává dÛleÏité místo pfii formování hudebního klasicismu – dokonce se mluví o âechách a Praze jako o jednom z míst, kde byly pfiipravovány stylové zmûny kolem poloviny 18. století. Zvlá‰tnosti hudebního Ïivota Tento proces byl umoÏnûn souhrou mnoha historick˘ch okolností. Pfiednû by nebyl moÏn˘ bez ‰irokého zázemí. V‰eobecná hudebnost ãesk˘ch zemí totiÏ dosáhla v té dobû svého vrcholu, a to jak v kvantitû, tak i v kvalitû. Bûhem 18. století se zaãaly projevovat v˘sledky nûkolika desetiletí cílevûdomého budování ‰kolství (jezuité, piaristé). V rámci rekatolizaãních zámûrÛ zde mûla dÛleÏité místo hudba, a kaÏd˘ absolvent ‰koly byl zpravidla vzdûlan˘m pûvcem i instrumentalistou. Aktivní znalost hudby byla spoleãensky cenûnou záleÏitostí, ãasto podmínkou pfiijetí do klá‰tera, v konkrétním pfiípadû (panství Vald‰tejnÛ) i podmínkou k povolení vyuãit se fiemeslu. Urãitou anomálií ãeského království byla nepfiítomnost panovnického dvora (formálnû pfiestûhovaného do Vídnû). Tato pfiekáÏka brzdila rozvinutí základních hudebních druhÛ (opera, instrumentální hudba). Na druhou stranu ale vznikla pomûrnû hustá síÈ hudebních center, která nebyla omezená jen na hlavní mûsto. Gymnázia a koleje s vyhlá‰en˘m hudebním provozem byly umístûny ãasto v men‰ích mûstech. DÛleÏit˘mi centry byly dále venkovské klá‰tery, které disponovaly ‰kolami a profesionálními soubory (a je doloÏeno, Ïe lidé z okolí se zpívan˘ch obfiadÛ hojnû

and two operas by the capelmeister there, Václav Matyá‰ GURECK¯ (1705–1743) – unfortunately only the librettos have survived – are further evidence of the humble beginnings of Czech opera.

THE BOHEMIAN LANDS AND CLASSICAL STYLE IN MUSIC When the historian of music Charles Burney embarked on his second journey through Europe in 1772, he wanted to see the country from which so many outstanding musicians had come. In every major European musical centre he had seen before he encountered not just Italians, whom he admired, but also Czechs, who filled him with curiosity. On his several-day visit to the Bohemian Lands, however, the English traveller was surprised and disappointed. From his stagecoach he saw a land gripped for the second year by a great famine, while Prague was still in ruins after the Prussian siege. He came to the conclusion that the prevailing poverty allowed few to use their talents. At the same time he appreciated the importance of the rural schools, where he saw the selfless and apparently fruitless work of the best professionals. Thus he arrived at the root of a problem later to be called “Czech musical emigration”. In the Bohemian Lands in the latter half of the 18th century we see a perfect fit between a political and a cultural era: the era of “Enlightened Absolutism” in politics and the era of Classicism in music. It is not a fit that works with Fine Art, because response to Classicism in this area came only at the very end of the century, and almost right up to the end of the 18th century visual taste and life style were still primarily influenced by the Late Baroque spirit. Its decorativeness and emotional exaltation resonated well with the local tradition and entirely saturated both

1740 Marie Teresie ascends the throne, start of the Wars of the Austrian Succession which severely hit the Bohemian Lands (1743 – Marie Teresie is crowned Queen of Bohemia in Prague.) 1744 the Prussian army invades Bohemia and seizes Prague beginning of the Seven Years War. The conflict acquires global dimensions – the Prussians invade Saxony and Bohemia, the Anglo-French War moves to the sea and the colonies (Africa, India, Canada) 1771–72 two years of black frosts and catastrophic harvest failure in Bohemia, triggering a number of peasant revolts. Visit to Bohemia by Charles Burney, the author of an 18th-century musical travel journal.

1773 zrušení jezuitského řádu, který měl rozhodující vliv na podobu vzdělávání, včetně hudebního 1774 zavedení povinné školní docházky od 6 do 12 let ve státních školách, zaměřených na všeobecné vzdělání a na výuku němčiny jako jednotného úředního jazyka.

úãastnili); na venkovsk˘ch ‰kolách byl zpûv jedním z hlavních pfiedmûtÛ. ¤ada pfiedních hudebníkÛ pocházela z venkova a na doporuãení kantora pak získali obÏivu a vzdûlání jako vokalisté v mûstsk˘ch ãi klá‰terních kostelech. Také ‰lechtické rezidence mûly vliv na v‰eobecnou hudebnost. Vztah vrchnosti k hudbû byl pfiitom velmi promûnliv˘. Mezi ‰lechtou bylo velké procento potomkÛ „váleãn˘ch podnikatelÛ“ z tfiicetileté války, ktefií nemûli hlub‰í vztah k získan˘m panstvím – mûli ov‰em zájem o svou reprezentaci a zjistili, Ïe z vlastních poddan˘ch mohou zadarmo postavit kvalitní kapelu. Jejich vztah k hudebníkÛm tomu ãasto odpovídal: povaÏovali je za svÛj majetek, nedávali jim souhlas ke sÀatku (F. Benda) a tvrdû trestali pokusy o útûk (znám˘ je pfiípad uprchlého hornisty J. V. Sticha-Punta, kterému mûly b˘t vyraÏeny pfiední zuby). Jiní se ale projevili jako velkorysí mecená‰i, ktefií podporovali místní ‰koly, umoÏÀovali nadan˘m dûtem studium a pfii jejich sídlech vznikala pozoruhodná lokální centra (Pachtové v Citolibech). Celá fiada schopn˘ch skladatelÛ proto nacházela obÏivu v kantorské sluÏbû na mal˘ch mûstech a vesnicích s patronátními ‰kolami (J. I. Linek, J. L. Dusík), kde vychovávala nov˘ dorost. Tehdej‰í v‰eobecná muzikalita ãesk˘ch zemí patrnû nebyla jen v˘sledkem tohoto úsilí. Pfiedmluvy ke kancionálÛm z 18. století svûdãí paradoxnû o tom, Ïe dfiíve se mnohem více zpívalo v kostelech i rodinách. Rozhodující pfiínos raného klasicismu ale spoãíval ve sblíÏení v‰ech hudebních druhÛ. Postupnû do‰lo k jejich propojení do jednoho univerzálního stylu. Tento proces zapoãal uÏ na zaãátku 18. století, kdy se otevfiely nové pfiímé kontakty s Itálií. Na kostelních kÛrech znûly ãasto tytéÏ árie jako v divadle, komponovaná hudba se nechávala inspirovat lidovou písní (symetrie a prostota se stala v‰eobecn˘m ideálem klasicismu) a hudební folklór byl naopak silnû kultivován dobovou italskou tvorbou. Generace, která jiÏ od dûtství vyrÛstala v této univerzální

semi-popular and popular visual culture. Even when enlightenment rationalism pushed it out of its position of universal visual style at the end of the century, it retained its grip in the field of folk culture. As far as music is concerned, however, “Bohemian Classicism” was exceptionally important, and for the whole of Europe. At this period the Bohemian Lands became distinctive for over-production of talented and well trained musicians who influenced the culture of many European centres; despite the strong competition, they were sought out when orchestras were being founded, and obtained many prestigious positions. The Czech musical emigrants are, indeed, accorded an important place in the crystallisation of musical Classicism – specialists even speak of Bohemia and Prague as of one of the places were the stylistic changes of the mid-18th century were born. The Peculiarities of Musical Life This development was made possible by the interplay of several historical circumstances. In this period the general musicality of the Bohemian Lands reached an unprecedented peak, both in quantity and in quality. It was during the 18th century that the results of several decades of systematic development of education (Jesuits, Piarists) began to emerge. Music had played an important part in recatholicising policies, and every school leaver was usually a trained singer and instrumentalist. Active musical knowledge was a socially valued attribute, often a condition of admission to a monastery, and in one specific case (the Waldstein estates) a condition for permission to learn a trade. The absence of a royal court (which had been formally moved to Vienna) was an anomalous feature of the Bohemian Kingdom. This created a brake on the development of fundamental musical genres (opera, instrumental music), but on the other hand, relatively dense network of music centres not limited to the metropolis had developed. Grammar schools

1773 dissolution of the Jesuit order (that had a great effect on the way of education, including musical) 1774 introduction of compulsory schooling for children from 6 to 8 years old in state schools, designed to provide general education and with German as the teaching language in all cases.

hudební fieãi, nemusela pfiijímat „umûleckou“ hudbu jako nûco, co si musí dodateãnû osvojovat. Ve chvíli, kdy zahajovali profesionální ‰kolení, mûli budoucí skladatelé zpravidla jiÏ velk˘ náskok v pfiedstavivosti a schopnosti spontánní improvizace, kter˘ získali z bûÏného folklórního zázemí. Hudební emigrace a její pfiíãiny S kvantitou hudebního provozu kontrastovala nepfiítomnost velkého centra, kde by se uplatnily nejlep‰í domácí síly. V okolních zemích tuto funkci plnily panovnické dvory s nákladnou reprezentací a v‰estrann˘m kulturním Ïivotem. První hudebníci z âech se proto vydali za uplatnûním do sousedních center uÏ v první tfietinû 18. století (J. D. Zelenka, F. I. TÛma, F. Benda). Rozhodující obrat pfiinesly události po vymfiení HabsburkÛ v muÏské linii (1740), kdy se ãeské zemû opût staly válãi‰tûm. K exodu kvalifikovan˘ch sil z Prahy do‰lo uÏ v prvních váleãn˘ch letech (J. V. Stamic, J. Zach, Lapisova operní spoleãnost). Na venkovû byla situace je‰tû bezv˘chodnûj‰í a dále se hor‰ila s hospodáfisk˘mi reformami, které zacházely do neúnosné míry ve vyuÏívání poddan˘ch jako bezplatné pracovní síly. Znalost hudebnické profese tehdy sk˘tala nadûji na lep‰í Ïivobytí – utéci do ciziny znamenalo získat odpovídající ocenûní, pro jiného alespoÀ vyváznout z nedÛstojného postavení. Na druhé stranû byla znaãná poptávka po hudebnících za hranicemi – zejména v nûmecké fií‰i existovaly desítky dvorÛ, k jejichÏ reprezentaci nutnû patfiila kapela a divadlo. JiÏ v polovinû 18. století v fiadû z nich pÛsobily poãetné komunity hudebníkÛ z âech obojího jazyka. T˘kalo se to jak cenûn˘ch skladatelÛ a kapelníkÛ, tak i instrumentalistÛ, ktefií velk˘m dílem prchali pfied válkou, a patrnû byli ochotni vstoupit do sluÏby i za nev˘hodnûj‰ích podmínek. Jiná situace byla v Uhrách, kde se po osvobození z turecké nadvlády obnovovala vrchnostenská správa, a ve sluÏbách magnátÛ si mnozí zaãínající umûlci vydûlali na budoucí Ïivobytí

and colleges famous for their music were often located in the smaller towns. The country monasteries, which had schools and professional ensembles, were also important centres (and there is evidence that people from the surrounding areas attended the sung ceremonies in great numbers); in the rural schools singing was one of the main subjects. A number of leading musicians came from the countryside, getting a livelihood and education as vocalists in town or monastery churches on the recommendation of their teachers. The noble residences also had an influence on the general musicality. Among the new nobility there was a large percentage of descendants of foreign “war entrepreneurs” from the Thirty Years War, who did not have local ties to the estates they acquired from Habsburgs (as confiscated from former Bohemian nobility), but who nonetheless wanted to put on a grand show and discovered that they could put together a good ensemble from their own serfs. Their attitude to the musicians often reflected the fact: they regarded them as their property, refused permission for marriage (F. Benda) and harshly punished attempts to escape (the famous case of the escaped horn-player J. V. Stich-Punto, whose front teeth were supposed to be taken out). Others, however, proved generous patrons who supported the local schools, made it possible for talented children to study and made their seats remarkable local centres (the Pachtas in Citoliby). A whole series of capable composers therefore could find a livelihood as teachers in small towns and villages where schools were under noble patronage (J. I. Linek, J. Dusík), and where they educated the new generation. The general musicality of the Bohemian Lands was clearly not the result of these efforts alone. Prefaces to hymnals of the 18th century paradoxically show that earlier there had been much more singing in churches and families. The decisive advantage of Early Classicism lay rather in the convergence of all the musical genres, which were gradually linked

1780 umírá Marie Terezie, Josef II. se stává panovníkem v habsburské monarchii a uskutečňuje razantní reformy: ruší nevolnictví a vydává „Toleranční patent“, zajišťující svobodu vyznání pro (1781). Ruší mimo jiné většinu klášterů (1782) a náboženská bratrstva (1787). 1783 v Praze je otevřeno činoherní a operní divadlo, postavené nákladem hraběte F. A. NostitzeRhienecka, ve své době jedno z největších ve střední Evropě (dnes Stavovské divadlo)

(J. VaÀhal, J. DruÏeck˘). Koneãnû ãeské hudebníky pfiitahovala VídeÀ jako hlavní mûsto monarchie (zde není moÏné mluvit o „emigraci“), kde se ke konci 18. století uÏ rovnocennû rozdûlili s tradiãním vlivem ItalÛ. Vyzrála zde celá generace autorÛ, ktefií patfiili k dobové evropské ‰piãce a spoluvytváfieli vrcholn˘ „vídeÀsk˘“ klasicismus (J. K. VaÀhal, L. KoÏeluh, J. A. Vranick˘, J. V. H. Vofií‰ek). Jejich skladby se samozfiejmû dostávaly zpût a kultivovaly domácí prostfiedí. DÛsledky josefínsk˘ch reforem Za vlády Josefa II. koneãnû zavládl trval˘ mír. ZároveÀ nastala doba razantních reforem, které se snaÏily zmodernizovat hospodáfiství v duchu osvícenského racionalismu, a dotkly se snad v‰ech stránek tehdej‰ího Ïivota. Bûhem nûkolika let se zhroutilo dosavadní zázemí, které udrÏovalo standard hudebního Ïivota. Osvícensk˘ centralismus posiloval své pozice zejména dÛsledn˘m postupem proti církvi, jejíÏ vzdûlávací a kulturní aktivity do té doby vyvaÏovaly mnohé chybûjící struktury. Politika Josefa II. spoãívala v omezení vlivu církve na ‰kolství, soustfiedûní v‰ech charitativních ãinností do rukou státu, a ru‰ení v‰ech institucí, které nebyly povaÏovány za hospodáfisky prospû‰né. Liturgická reforma Josefa II. zcela odstranila umûleckou hudbu z kostelÛ, které tehdy ãasto plnily funkci koncertních síní. Po celou první polovinu 19. století se pak vzpomíná na prudk˘ úpadek v‰eobecné hudebnosti, pfiíãina se hledá ve zru‰ení literátsk˘ch bratrstev a klá‰terÛ, z jejichÏ ‰kol dfiíve vycházeli vzdûlaní kantofii. Po ztrátû zázemí se úroveÀ hudebního Ïivota udrÏela zpravidla jen do první generaãní v˘mûny. Zejména na venkovû pak situaci zachraÀuje „kantorská“ hudba, ãasto se jiÏ blíÏící tvorbû pololidové. Po korunovaci Leopolda II. na ãeského krále se oÏivily nadûje na obnovu zru‰en˘ch institucí a snad i na obnovení královského dvora v Praze. Brzy nato ale pfii‰ly napoleonské války... V dobû zdánlivého chaosu se ov‰em pomalu a nepozorovanû vytváfiely

up into a single universal style. This process started at the beginning of the 18th century, when new direct contacts with Italy opened up. Often the same arias as in the theatre were performed in church choirs, composed music drew inspiration from folksong (symmetry and simplicity were the overall ideal of classicism) and folk music, conversely, was much refined by the Italian music of the time. A generation that had grown up as children in this universal musical language was not inhibited from cultivating “serious” music by the sense that it was something that must be learned additionally. The moment they started professional training, the future composers usually had a head start in imaginative power and the capacity for spontaneous improvisation, which they had gained from an ordinary folk culture background. Musical Emigration and its Causes Despite the quantity and diffusion of musical activity, there was no large centre were the best home musicians could make their careers. In the surrounding lands this function was fulfilled by ruling courts that lavished a great deal of money on cultural prestige and had a many-sided cultural life. The first musicans from Bohemia were therefore leaving to pursue careers in neighbouring centres as early as the first third of the 18th century (J. D. Zelenka, F. I. TÛma, F. Benda). But the real rise in emigration came with the War of the Austrian Succession, when the Bohemian Lands once again became a battle field. The first wave of the exodus of skilled musicians from Prague occured in the first years of the war (J. V. Stamic, J. Zach, the Lapis opera company). In the countryside the situation was even more hopeless and deteriorated further with economic measures that gave landowners further powers to exploit their serfs as free labour force. Knowledge of a music profession thus held out the hope of a better life – escape abroad might mean prosperity and recognition, or at the least a liberation from an undignified status.

1786 W. A. Mozart přijíždí do Prahy na provedení své opery Figarova svatba (Le nozze di Figaro) 1787 V pražském Nosticově divadle je s triumfálním úspěchem poprvé provedena Mozartova opera Don Giovanni, komponovaná na objednávku pražského impressária Guardasoniho. 1791 Leopold II. je korunován na českého krále. Korunovační operu na libretto La clemenza di Tito objednávají čeští stavové u W. A. Mozarta. U příležitosti korunovace je uspořádána první průmyslová výstava na evropském kontinentě.

podmínky, které byly nezbytné pro postupné vytváfiení moderní obãanské spoleãnosti – a tím i k vytvofiení nov˘ch forem hudebního Ïivota. Zru‰ení nevolnictví umoÏnilo normální rozvoj mûst a novou podobu místní kultury. Sekularizace kulturního Ïivota donutila nové místní samosprávy, aby se ujaly patronátních povinností ke ‰kolám a kostelním kÛrÛm. V Praze a vût‰ích mûstech se zaãíná probouzet koncertní Ïivot, zaloÏen˘ na soukromém mecená‰ství. Vlastenecká ‰lechta financuje Stavovské divadlo a zakládá v Praze konzervatofi. Po odeznûní následkÛ napoleonsk˘ch válek se uÏ zaãíná rozvíjet zcela nov˘ druh hudebního Ïivota, kter˘ je typick˘ uÏ pro 19. století. V˘znamní autofii Franti‰ek Ignác TÒMA (1704–1774) pÛsobil nejprve jako vokalista v klá‰terním kostele sv. Jakuba v Praze. Brzy se v‰ak usadil ve Vídni (nejpozdûji v roce 1729), kde studoval kontrapunkt u dvorního skladatele J. J. Fuxe. Byl autorem pfieváÏnû církevních vokálnû instrumentálních dûl, v nichÏ dokázal v plné mífie uplatnit svou vynikající skladebnou techniku ãasto jiÏ ve sluÏbû nového galantního slohu. Souãasníky byl cenûn pro citlivá zhudebnûní textu a stylovou ãistotu. [CD1-27] Franti‰ek Xaver BRIXI (1732–1771) patfiil k nejv˘raznûj‰ím a nejplodnûj‰ím osobnostem, které zÛstaly v ãesk˘ch zemích. Syn praÏského kantora ·imona Brixiho (osifiel ve 3 letech) dosáhl v 27 letech prestiÏního (doÏivotního) místa kapelníka v praÏské katedrále. Jako skladatel se vûnoval pfieváÏnû církevní hudbû [CD1-28], ale komponoval napfi. i oratoria a skladby instrumentální. Brixiho díla (nûkolik set opusÛ) se vyznaãují Ïivou melodikou s bohatou synkopací a dokonal˘m citem pro zpívanou latinu. Opisy jeho skladeb jsou dochovány po celé stfiední Evropû a na kostelních kÛrech se hojnû provozovaly po celé 19., nûkde i 20. století. Jan Václav STAMIC (STAMITZ) (1717–1758) [CD1-29] se jako mlad˘

There was a substantial demand for musicians abroad, too, since especially in the German Empire there were dozens of courts that needed a cappella and theatre in order to keep up their reputation. By the mid18th century large communities of musicians from Bohemia (both Czech– and German-speaking) were working in many of them, including highly rated composers, capelmeisters and instrumentalists who had fled from the war and were clearly willing to enter service even under the most unfavourable conditions. The situation was different in the Hungarian Lands, where noble authority was being restored after liberation from Turkish rule and many musicians earned enough to save for their future careers in the service of magnates (J. VaÀhal, J. DruÏeck˘). Finally Czech musicians were attracted to Vienna as the capital of the monarchy (here it is not quite appropriate to speak of “emigration”), where towards the end of the 18th century they already had an influence equal to that of the Italians. Here a whole generation of composers came to maturity who were among the best in Europe and helped to create high “Viennese” Classicism (J. K. VaÀhal, L. KoÏeluh, J. A. Vranick˘, J. V. H. Vofií‰ek). Their compositions naturally returned to their homeland and cultivated the local environment. The Results of the Josefine reforms A lasting peace finally emerged in the reign of Josef II. It was at the same time a period of major reforms aimed at modernising the economy in the spirit of enlightened rationalism, and affecting almost all aspects of life. In a few years the institutional structures that had maintained the standard of musical life were in ruins. Enlightened centralism strengthened its position above all with thorough measures against the church, whose educational and cultural activities had hitherto filled the gaps left by the absence of some of the secular institutions that had developed elsewhere in Europe. The policy of Josef II consisted in cur-

1780 death of Marie Teresie, Josef II becomes ruler of the Habsburg Monarchy and institutes major reforms: he abolishes serfdom and issues the „Patent of Toleration“ granting freedom of religion (1781). He dissolves, among other things, most monasteries (1782) and religious brotherhoods (1787). 1783 a spoken drama and opera theatre built at the expense of Count F. A. Nostitz-Rhieneck is opened in Prague, in its time the largest theatre in Central Europe (today the Estates Theatre) 1786 W. A. Mozart comes to Prague for the production of his opera The Marriage of Figaro (Le nozze di Figaro)

10. Jiří Antonín Benda

houslista rozhodl odejít do ciziny v prvních váleãn˘ch letech. Zakotvil u dvora v Mannheimu, kde se stal fieditelem instrumentální hudby a vybudoval zde orchestr se skvûlou povûstí, sloÏen˘ velk˘m dílem z ãesk˘ch krajanÛ. Jako skladatel se stal zakladatelem „mannheimské ‰koly“ a jedním z pfiedních prÛkopníkÛ hudebního klasicismu na poli instrumentální hudby. Franti‰ek BENDA (1709–1788) pÛsobil od r. 1733 na pruském královském dvofie v Berlínû. Jako houslov˘ virtuos byl vyhledáván pro svÛj styl pfiednesu (ve svém Ïivotopise vyjadfiuje vdûãnost a úctu svému prvnímu uãiteli, slepému Ïidovskému houslistovi z venkovské kapely) a autor instrumentálních skladeb. Jeho bratrem byl v‰estrann˘ skladatel Jifií Antonín BENDA (1722–1795), kter˘ proslul zejména sv˘m vlivem na v˘voj scénického melodramatu a singspielu. Jan ZACH (1713– 1773) proÏil mimofiádnû bohat˘ Ïivot – narodil se jako syn venkovského ‰enk˘fie, v Praze se vypracoval na varhaníka nûkolika kostelÛ a respektovaného skladatele. Bûhem váleãn˘ch let ode‰el do Nûmecka a pfievzal vedení prestiÏní kapely mohuãského kurfifita-arcibiskupa. Na základû konfliktÛ byl propu‰tûn a Ïil jako cestující interpret a skladatel. Zachov˘m symfoniím se pfiiznává vliv na formování sonátového principu, jeho chrámové skladby pfiedstavují syntézu pozdnû barokního vyjadfiování se stylem rozvinutého klasicismu; vyznaãují se nápaditou rytmikou a instrumentací. Josef MYSLIVEâEK (1737–1781) byl jedním z mála cizincÛ, ktefií se prosadili v Itálii jako operní skladatelé. Komponoval pro pfiední italská divadla (Neapol, Milán, ¤ím), jeho pfiedností byla v˘razná melodika a virtuozita, která vycházela vstfiíc poÏadavkÛm pfiedních sólistÛ. Mysliveãkova díla operní i oratorní byla ve své dobû velice oblíbena a získala si i obdiv MozartÛv. Byla uvádûna i ve stfiední Evropû – jednotlivé árie, podloÏené latinsk˘m textem, se staly kmenovou souãástí mnoha ãesk˘ch kostelních archivÛ.

tailing the influence of the church on education, concentrating all charitable activities in the hands of the state, and dissolving all institutions that were not regarded as beneficial to the economy. Josef II’s liturgical reforms banished elaborate music from the churches, which at that time had often fulfilled the function of concert halls. For the whole of the first half of the 19th century people were to remember the sharp decline of general musicality, seeing the cause in the dissolution of the Literate Brotherhoods and monasteries whose schools once produced educated teachers. After the loss of institutional background the standard of musical life was maintained usually only until the first generational transition. Especially in the countryside, however, the situation was saved by a “schoolmaster’s music” often now akin to the semi-folk. After the coronation of Leopold II as King of Bohemia hopes revived for the renewal of the dissolved institutions and perhaps even the renewal of a royal court in Prague. But soon came the Napoleonic Wars... In a time of apparent chaos, however, the conditions necessary for the gradual creation of a modern civic society, and with it for the emergence of new forms of musical life, were developing slowly and unobserved. The abolition of serfdom allowed the towns to develop normally and local culture to acquire a new form. The secularisation of cultural life forced the new local government organs to take on patronage obligations towards schools and church choirs. In Prague and the larger towns a concert life based on private patronage started to awaken. The patriotic nobility financed the Estates Theatre and founded a conservatory in Prague. As the Napoleonic Wars and their immediate consequences faded, an entirely new kind of musical life, typical for the 19th century, was already beginning to develop.

1787 Mozart‘s opera Don Giovanni, commissioned by the Prague impressario Guardasoni, is premiered with triumphant success at the Nostic Theatre. 1791 Leopold II is crowned King of Bohemia. The Bohemian Estates commission W. A. Mozart to compose his coronation opera on the libretto La clemenza di Tito. On the occasion of the coronation the first industrial exhibition on the European continent is organised.

Jan Antonín KOÎELUH (1738–1814) [CD1-30] pÛsobil jako kapelník praÏské katedrály, zároveÀ byl ãlenem divadelního orchestru. Jako jedin˘ domácí autor se pokusil o kompozici italské opery seria. Jeho hudba vychází z italského operního stylu. Setkání s hudbou star‰ích období pfii rozprodávání kostelních archivÛ vede ke KoÏeluhovu mimofiádnému zájmu o star‰í hudbu (provádí napfi. Zelenkovy m‰e) a má vliv na jeho pozdní tvorbu. Jan Václav STICH-PUNTO (1746–1803) [CD1-31] proslul jako virtuos na lesní roh. Zdokonalil techniku hry na pfiirozen˘ lesní roh (bez strojiva) na úroveÀ sólového nástroje. PÛsobil mj. v PafiíÏi a ve Vídni, kde s ním konzultoval L. van Beethoven svou sonátu pro lesní roh a klavír (op. 17). Jan Ladislav DUSÍK (1760–1812) [CD2-1] se stal jedním z nejproslulej‰ích klavíristÛ své doby, pÛsobil jako sólista a pedagog v nûmeck˘ch centrech, Petrohradû, Lond˘nû a PafiíÏi. Ve sv˘ch klavírních skladbách spojoval sonátovou formu s citov˘m a dramatick˘m obsahem, a pfiiblíÏil se tak vyjadfiování pozdûj‰ího romantismu. Antonín REJCHA (1770–1836) [CD2-2] se je‰tû jako chlapec dostal do Bavorska a od roku 1785 hrál v dvorní kapele bonnského kurfifita. Zde se seznámil s L. v. Beethovenem a s tehdy v˘znamn˘m hudebním pedagogem Ch. G. Neefem. Pozdûji pÛsobil jako flétnista, dirigent, skladatel, hudební teoretik a pedagog v Hamburgu a ve Vídni, v roce 1808 se trvale usadil v PafiíÏi, kde se stal roku 1818 profesorem na konzervatofii. Jeho Ïánrovû bohatá tvorba pfiinesla fiadu nov˘ch v˘vojov˘ch podnûtÛ zejména v oboru klavírních fug a ve skladbách pro dechové nástroje.

1. POLOVINA 19. STOLETÍ (OBDOBÍ CA 1810–1860) b˘vá tradiãnû povaÏována za ménû v˘znamné období dûjin hudby v ãesk˘ch zemích, za pouh˘ matn˘ odlesk bohatého hudebního dûní pfiedcho-

Important Composers Franti‰ek Ignác TÒMA (1704–1774) [CD1-27] started his carrier as vocalist at the St. James church in Prague. Then he settled in Vienna (from 1929 the latest). where he studied composition with a court composer J. J. Fux. He wrote mostly vocal-instrumental church compositions, in which he largely developed his compositional technique in a new “gallant style”. He was appreciated by his contemporaries for the quality of his style and sensitive treatment of the text. Franti‰ek Xaver BRIXI (1732–1771) [CD1-28] was among the most striking and prolific composers to remain in the Bohemian Lands. The son of the Prague teacher ·imon Brixi (he was orphaned at 3) at the age of 27 he obtained the prestigious (lifetime) post of kapellmeister at the Prague Cathedral. As a composer he mainly wrote church music, but he also composed oratorios, for example and instrumental pieces. Brixi’s work (several hundred opuses) is distinguished by lively melodics with abundant syncopation and a perfect feeling for sung Latin. Copies of his pieces have been preserved all over Central Europe and they were frequently performed throughout the 19th century and in some places the 20th century. Jan Václav STAMIC (STAMITZ) (1717–1758) [CD1-29] decided as a young violinist to go abroad in the first war years. He settled at the court in Mannheim, where he became director of instrumental music and built up an orchestra with a good reputation, consisting mainly of his fellow countrymen from Bohemia. As a composer he was the founder of the “Mannheim School” and a leading pioneer of musical Classicism in the field of instrumental music. Franti‰ek BENDA (1709–1788) worked from 1733 at the royal Prussian court in Berlin. He was a sought-after violin virtuoso (in his biography he expresses gratitude and honour for his first teacher, a blind Jewish violinist from a rural ensemble) and the author of instrumental pieces.

11. Jan Ladislav Dusík

12. Jan Václav Stich-Punto, 1782

zích let a skromnou pfiedzvûst velké éry, která mûla teprve pfiijít. Není to úplnû spravedlivé. Hudbymilovn˘ cestovatel, kter˘ by touto dobou dorazil do Prahy i do jin˘ch míst âech a Moravy, by zaznamenal i nyní – podobnû jako o pÛlstoletí pfiedtím anglick˘ hudební kritik Charles Burney – leccos zajímavého, svûdãícího mimo jiné o mûnících se spoleãensk˘ch potfiebách a nárocích na hudbu jako na váÏné umûní, ale také ve v˘razné mífie jako na zábavu a reprezentaci. ZároveÀ by asi – nejspí‰ s uspokojením – zjistil, Ïe se zdej‰í hudební pomûry v zásadû neli‰í od tûch, s nimiÏ se potkal v okolních (nûmecky mluvících) mûstech a zemích. Nejvût‰ímu zájmu se nadále tû‰ila opera, která tehdy – na rozdíl od dne‰ní praxe – Ïila hlavnû novinkami dobového francouzsko-italského repertoáru. Oproti zvyklostem 18. století se nyní hrálo v pfiekladech do

His brother was the versatile composer Jifií Antonín BENDA (1722–1795), who became famous primarily for his influence on the development of stage melodrama and singspiel. Jan ZACH (1713–1773) had an extremely eventful life. He was born the son of a rural publican, and in Prague worked his way up to become the organist of several churches and a respected composer. During the war years he left for Germans and took over direction of the prestigious cappella of the Elector Archbishop of Mainz. He was dismissed after disputes and lived as a travelling performer and composer. An influence on the formation of the sonata principle is attributed to his surviving symphonies, and his church music represents a synthesis of Late Baroque expression with the style of developed Classicism. It is distinguished by ingenious rhythm and instrumentation. Josef MYSLIVEâEK (1737–1781) was one of the few foreigners to make a name for himself as an opera composer in Italy. He composed for leading Italian theatres (Naples, Milan, Rome), distinguished for strong melodies and virtuosity of a kind that responded to the needs of the leading soloists. Mysliveãek’s opera and oratorio works were very popular in their time and were admired even by Mozart. They were performed in Central Europe as well – individual arias, based on Latin text, became core elements of many Czech church archives. Jan Antonín KOÎELUH (1738–1814) [CD1-30] was for a time a kapellmeister of the Prague Cathedral, and at the same time a member of the theatre orchestra. He was the only Prague composer to try to compose an Italian opera seria. His music was based on the Italian opera style. His meeting with music of an earlier time (when the church archives were sold off) led KoÏeluh to a great interest in earlier music (for example he performed the Zelenka’s masses) and it influenced his later work. Jan Václav STICH-PUNTO (1746–1803) [CD1-31] became famous as a

1805 Napoleonské války se přesouvají do českých zemí; u Slavkova (Austerlitz) na Moravě dochází k „bitvě tří císařů“ 1809 Josef Dobrovský vydává první (německy psanou) mluvnici češtiny, kde kodifikuje dnešní pravopis. 1811 V Praze zahajuje činnost konzervatoř, založená skupinou šlechticů jako nejstarší podobný ústav ve střední Evropě. 1813 porážka Napoleona v „bitvě národů“ u Lipska 1814–1815 Vídeňský kongres – rozhoduje o uspořádání Evropy po napoleonských válkách 1818 založeno Národní muzeum v Praze

domácího jazyka, tzn. nûmecky a v˘jimeãnû také ãesky. Kapelníkem praÏské opery byl mj. proslul˘ nûmeck˘ skladatel Carl Maria von WEBER (1786–1826), kter˘ zde pÛsobil v letech 1813–1816, a pozdûji v letech 1827–1857 Franti‰ek ·KROUP (1801–1862), pÛvodnû student filozofie a práv, autor komické zpûvohry Dráteník (1826), pozdûj‰í ãeské národní hymny Kde domov mÛj (1834) a nûkolika váÏn˘ch oper na ãeské a nûmecké texty. V posledních letech svého pÛsobení se ·kroup zaslouÏil o uvedení ran˘ch dûl Richarda Wagnera (Tannhäuser, Lohengrin, Bludn˘ Holanìan [Der fliegende Holländer]) i Giuseppe Verdiho (Trubadúr [Il Trovatore], Rigoletto) ad. Po propu‰tûní ze sluÏeb praÏského divadla ode‰el do holandského Rotterdamu. K sledovan˘m hudebním událostem patfiily nyní také vefiejné koncerty. Roku 1803 byla v Praze po vídeÀském vzoru zaloÏena Jednota umûlcÛ hudebních ku podpofie vdov a sirotkÛ (Tonkünstler-Societät), která potom pofiádala vÏdy jednou nebo dvakrát roãnû koncerty k dobroãinn˘m úãelÛm. K dal‰ím institucím, vyvíjejícím koncertní ãinnost, patfiily hudební ‰koly, pfiedev‰ím praÏská Konzervatofi, která pod vedením prvního fieditele Friedricha Dionyse WEBERA zahájila v˘uku roku 1811, a o nûco pozdûji Varhanická ‰kola, zaloÏená roku 1830. V téÏe dobû si v Praze otevfiel soukromou hudební ‰kolu nevidom˘ pedagog Josef PROKSCH (1794–1864), pozdûj‰í uãitel Bedfiicha Smetany. Roku 1840 zapoãaly svou koncertní a vzdûlávací ãinnost Cecilská jednota (CäcilienVerein) a Îofínská akademie (Sophien-Akademie), na níÏ se vedle profesionálních hudebníkÛ podíleli také zdatní amatéfii. Mimofiádn˘ zájem publika poutaly samozfiejmû náv‰tûvy a koncertní vystoupení pfiedních evropsk˘ch skladatelÛ a virtuozÛ, mezi nimiÏ byli mj. Niccol? PAGANINI (1782–1840), Clara SCHUMANN (1819–1896), Franz LISZT (1811–1886) nebo Hector BERLIOZ (1803–1869). V‰echny dÛleÏité hudební a divadelní události pak byly touto dobou podrobnû zaznamenávány a komentovány v dobovém tisku. K pfiedním osobnostem

virtuoso on the French horn. He perfected the technique of play on the natural French horn (without keys) to the standard of a solo instrument. He worked in Paris and Vienna, where Beethoven consulted him on his sonata for French horn and piano (Op.17) Jan Ladislav DUSÍK (1760–1812) [CD2-1] became one of the most celebrated pianists of his time, working as a soloist and teacher in German centres, St. Petersburg, London and Paris. In his piano compositions he combined the sonata form with an emotional and dramatic content, so presaging the later emergence of Romanticism. Antonin REJCHA (1770–1836) [CD2-2] was still a boy when he went to Germany. Since 1785 he played the violin and the flute in the court orchestra in Bonn. He met L. v. Beethoven there as well as outstanding music educationalist C. G.Neefe. Later he was employed as a flutist, conductor, teacher and composer in Hamburg and Vienna. Finally he settled in Paris (1808), and was appointed professor at the Conservatiore in 1818. His extensive musical output is distinctive especially in the field of piano fugues and chamber music for wood-winds.

F I R S T H A L F O F T H E 1 9 TH C E N T U R Y ( C . 1 8 1 0 – 1 8 6 0 ) This period has traditionally been considered a comparatively unimportant period in the history of music in the Bohemian Lands, a mere dull echo of the rich musical life of previous years and a modest foreshadowing of the great era yet to come. This is not entirely fair. A music-loving traveller arriving in Prague and other places in Bohemia and Moravia at the time would even then have noticed – like the English music critic Charles Burney half a century before – much of interest, testifying to the changing social needs and demands on music as a serious art, but also and strikingly as entertainment and representation. At

1805 The Napoleonic Wars spread to the Bohemian Lands, the “Battle of the Three Emperors” takes place by Slavkov (Austerlitz) in Moravia. 1809 Josef Dobrovský publishes the first Czech Grammar (in German) which standardises the grammar and codifies modern orthography. 1811 a conservatory is established in Prague by a group of noblemen. It is the first institution of its kind in Central Europe. 1813 defeat of Napoleon at Leipzig – the „Battle of the Nations“

1835–1848 v Rakousku vládne císař Ferdinand V. (I.) zv. “Dobrotivý” 1839 Josef Jungmann (1773–1847) dokončuje vydání Slovníku českoněmeckého 1848–1849 revoluční rok a jeho následky: únorová revoluce v Paříži; březnové hnutí ve Vídni a v Uhrách; zrušení roboty; Slovanský sjezd a svatodušní bouře v Praze; říjnová revoluce ve Vídni; krvavé potlačení revoluce v habsburských zemích (v Uhrách), v Německu a v Itálii 1848–1916 v Rakousku (později RakouskoUhersku) vládne císař Franz Josef I. 1851–1861 období Bachova absolutismu: zostření policejního režimu v Rakousku

praÏské hudební kritiky patfiili napfi. právník a hudební historik August Wilhelm AMBROS (1816–1876), kter˘ pÛsobil v Praze aÏ do roku 1872, nebo mlad˘ Eduard HANSLICK (1825–1904), Ïák Václava Jana Tomá‰ka, kter˘ pozdûji proslul jako vlivn˘ hudební kritik ve Vídni. Oblast zábavné ãi uÏitné hudební tvorby pfiedstavovala v tomto období hlavnû hudba taneãní. Také v ãesk˘ch zemích nalezly velkou oblibu dobové módní tance jako écossaise („skotská“, „‰oty‰“), quadrille („kadryla“, „ãtverylka“) a pfiedev‰ím valãík. Originálním domácím pfiíspûvkem byla naopak polka, která se od konce 30. let 19. století rychle roz‰ífiila jako módní „hit“ do celé Evropy i na americk˘ kontinent. Prvním skladatelem polek byl patrnû venkovsk˘ uãitel Franti‰ek HILMAR (1803–1881), kter˘ sloÏil mj. polku Esmeralda. K nejproslulej‰ím autorÛm polek a jin˘ch taneãních kusÛ patfiil Joseph LABITZKY (1801–1881), dlouholet˘ kapelník lázeÀského orchestru v Karlov˘ch Varech. Do rubriky „zábavná hudba“ patfiil v této dobû také spoleãensk˘ zpûv, provozovan˘ pfii nejrÛznûj‰ích pfiíleÏitostech. V ãeském jazykovém prostfiedí je reprezentován zejména sbírkou písní Vûnec ze zpûvÛ vlastensk˘ch, kterou v letech 1835–1839 vydávali Franti‰ek ·KROUP a Josef Krasoslav CHMELENSK¯, a pÛsobiv˘mi muÏsk˘mi sbory na texty moravské lidové poezie, které skládal knûz a augustiniánsk˘ mnich v Brnû Pavel K¤ÍÎKOVSK¯ (1820–1885), pozdûj‰í uãitel Leo‰e Janáãka. Dobovû Ïádaná písÀová a taneãní hudba vycházela pohotovû tiskem v praÏsk˘ch nakladatelstvích Marco Berra a Jan Hoffmann. Skladatelé usilující o tvorbu nároãnûj‰ích hudebních druhÛ mûli naopak v tûchto letech pomûrnû omezené moÏnosti profesionálního uplatnûní. V prostfiedí chrámové hudby zakotvil Jan August VITÁSEK (1770–1839), nástupce Jana Antonína KoÏeluha v chrámu sv. Víta na Hradãanech a první fieditel praÏské Varhanické ‰koly. O generaci mlad‰í Jan Friedrich KITTL (1809–1868), kter˘ se pfiátelsky st˘kal s Richardem Wagnerem a zkomponoval na jeho libreto úspû‰nou operu Bianca und Giusep-

the same time – and probably with satisfaction – he would have discovered that the musical conditions here did not essentially differ from those he had met in surrounding (German-speaking) towns and lands. The greatest interest continued to be opera, which at that time – unlike today – relied mainly on new pieces from the contemporary FrenchItalian repertoire. In contrast to 18th-century practice, it was now performed in translation, i.e. in German or very occasionally in Czech as well. The conductors of the Prague Opera included the famous German composer Carl Maria von WEBER (1786–1826), who worked here in 1813–1816, and later, in 1827–1857, Franti‰ek ·KROUP (1801–1862), originally a student of philosophy and law, the author of the comic singspiel Dráteník [The Tinker] (1826), the Czech national anthem Kde domov mÛj [Where is my home] (1834) and several serious operas on Czech and German texts. In his later years at the opera ·kroup was responsible for staging the early works of Richard Wagner (Tannhäuser, Lohengrin, The Flying Dutchman) and Giuseppe Verdi (Il Trovatore, Rigoletto). After discharge from the services of the Prague opera he left to work in Rotterdam in Holland. Public concerts were also well-attended musical events. In 1803 the Jednota umûlcÛ hudebních ku podpofie vdov a sirotkÛ (Union of Musical Artists for the Support of Widows and Children) [Tonkünstler-Societät] was founded on the Viennese model, organising one or two concerts annually for charitable purposes. Other institutions that developed concert activities included music schools, above all the Prague Conservatory, which opened in 1811 under the first director Friedrich Dionys WEBER and slightly later the Organ School, established in 1830. In the same period the blind teacher Josef PROKSCH (1794–1864), later the teacher of Bedfiich Smetana, opened a private music school in Prague. The year 1840 saw the launch of the concert and educational activities of the associations Cecilská jednota (Cäcilien-Verein) and the

1814–1815 The Congress of Vienna – which determines the nature of the European order after the Napoleonic Wars 1818 founding of the National Museum in Prague 1835–1848 the reign of Emperor Ferdinand V (I), known as “the Beneficent” 1839 Josef Jungmann (1773–1847) completes publication of his Czech-German Dictionary

13. Jan Václav Hugo Voříšek, c. 1820

pe oder Die Französen vor Nizza, byl v letech 1843–1865 fieditelem konzervatofie. Jiní doboví autofii jako potomek slavné stavitelské rodiny a rektor praÏské univerzity Jan Nepomuk KA≈KA (Kanka, 1772–1865), venkovsk˘ statkáfi a ‰vagr historika Franti‰ka Palackého Leopold Eugen MùCHURA (1803–1870), nebo právník a soudní úfiedník v Praze, Chebu a Litomûfiicích Wenzel Heinrich VEIT (1806–1864), se vûnovali hudbû pouze ve svém volném ãase. Mnozí vynikající hudebníci pÛvodem z ãesk˘ch zemí odcházeli i v prÛbûhu 19. století z existenãních dÛvodÛ do Vídnû nebo do zahraniãí. Patfiili k nim napfi. Ïáci V. J. Tomá‰ka Jan Václav Hugo VO¤Í·EK (1791–1825) a Ignaz MOSCHELES (1794–1870), dále Jan Václav KALIVODA (Johann Wenzel Kalliwoda, 1801–1866), kter˘ se úspû‰nû uplatnil jako kapelník a skladatel v jiÏním Nûmecku, dobovû cenûn˘ autor chrámové hudby Robert FÜHRER (1807–1861), pfiedãasnû zesnul˘ geniální houslov˘ virtuos Josef SLAVÍK (1806–1833), nebo jin˘ Tomá‰kÛv Ïák, klavírní virtuos Alexander DREYSCHOCK (1818–1869). Nejv˘znamnûj‰í tvÛrãí osobností 1. poloviny 19. století byl Václav Jan TOMÁ·EK (1774–1850) [CD2-3,4]. Studoval v Praze filozofii a práva, jako skladatel vynikl pfiedev‰ím v klavírní hudbû (sonáty a zejména lyrické kusy jako eklogy, rapsodie, ditirambi ad.) a v písních na nûmecké, ale i na ãeské texty, kde je jedním z pfiedchÛdcÛ Franze Schuberta. Napsal také tfii symfonie, ouvertury, klavírní koncerty, chrámové skladby, z nichÏ vyniká Missa solemnis, zkomponovaná roku 1836 ke korunovaci Ferdinanda V., a vlastní Ïivotopis, kter˘ vycházel pÛvodnû nûmecky v praÏském ãasopisu Libussa. Do roku 1815 pÛsobil Tomá‰ek jako skladatel a uãitel hudby v domû hrabûte Buquoye, pozdûji se stal vyhledávan˘m a draze placen˘m soukrom˘m uãitelem klavíru a hudební teorie.

Îofínská akademie (Sophien-Akademie), in which capable amateurs played alongside professional musicians. Naturally, there was great public interest in the visits and concert appearances of leading European composers and virtuosos, including NiccolÀ PAGANINI (1782–1840), Clara SCHUMANN (1819–1896), Franz LISZT (1811–1886) and Hector BERLIOZ (1803–1869). All important musical and opera events were at this time reviewed and discussed in detail in the period press. Among leading Prague music critics we find, for example, the lawyer and music historian August Wilhelm AMBROS (1816–1876), active in Prague up to 1872, or the young Eduard HANSLICK (1825–1904), a pupil of Václav Jan Tomá‰ek, who later made a name as an influential music critic in Vienna. At this period entertainment music was primarily dance music. In the Bohemian Lands as elsewhere fashionable dances such as the écossaise, quadrille and above all the waltz became very popular. Conversely the Bohemian Lands exported the polka, a “hit” which from the end of the 1830s quickly spread throughout Europe and to the American continent. The first composer of polkas seems to have been the schoolmaster Franti‰ek HILMAR (1803–1881), who composed the polka Esmeralda, for example. One of the most famous composers of polkas and other dance pieces was Joseph LABITZKY (1801–1881), for long years the conductor of the spa orchestra in Karlovy Vary (Karlsbad). “Entertainment music” of the time also included social singing for all kinds of occasions. In Czech-speaking society, this is represented particularly by the song collection Vûnec ze zpûvÛ vlastensk˘ch [A Garland of Patriotic Songs], published in 1835–1839 by Franti‰ek ·KROUP and Josef Krasoslav CHMELENSK¯, and by the powerful male choral works on texts of Moravian folk poetry composed by the priest and Augustinian monk in Brno, Pavel K¤ÍÎKOVSK¯ (1820–1885), later the teacher of Leo‰ Janáãek. The song and dance music demanded by the public and

14. Václav Jan Tomášek

OBDOBÍ PO ROCE 1860 mÛÏeme právem povaÏovat za vrcholnou éru v historii hudby v ãesk˘ch zemích. Rychl˘ vzestup byl umoÏnûn hlubokou promûnou spoleãensk˘ch 15. Jan Ritter z Rittersberku: České národní písně (frontispis) Czech Folk Songs (frontispiece), 1825

a ekonomick˘ch pomûrÛ, která se naplno projevila v atmosféfie politického uvolnûní na poãátku 60. let 19. století. Hudba se v této dobû stala urãitû nejv˘znamnûj‰ím a mezinárodnû nejúspû‰nûj‰ím projevem ãeské kultury, nesené novou mû‰Èanskou spoleãností a odráÏející postupnou transformaci mnohonárodní habsburské monarchie v moderní ústavní stát.

popular in the period came out promptly at the Prague publishing houses of Marco Berra and Jan Hoffmann. Composers aspiring to create music in more demanding genres, however, had relatively limited possibilities for professional advancement in these years. Jan August VITÁSEK (1770–1839) established himself in church music, becoming successor to Jan Antonín KoÏeluh in the Cathedral of St. Vitus in Hradãany and the first director of the Prague Organ School. A generation younger, Jan Friedrich KITTL (1809–1868), who had friendly relations with Richard Wagner and composed the successful opera Bianca und Giuseppe oder Die Französen vor Nizza on his libretto, was director of the Prague conservatory in 1843–1865. Other composers of the time like the scion of the famous architectural family and Rector of Charles University Jan Nepomuk KA≈KA (Kanka, 1772–1865), the country farmer and brother-in-law of the historian Franti‰ek Palack˘, Leopold Eugen MùCHURA (1803–1870), or the lawyer and court official in Prague, Cheb and Litomûfiice Wenzel Heinrich VEIT (1806–1864), devoted themselves to music only in their leasure time. In the course of the 19th century as before, many outstanding musicians from the Bohemian Lands left for Vienna or beyond the frontiers just in order to have a hope of making a living. They included, for example, V. J. Tomá‰ek’s pupils Jan Václav Hugo VO¤Í·EK (1791–1825) and Ignaz MOSCHELES (1794–1870), and also Jan Václav KALIVODA (Johann Wenzel Kalliwoda, 1801–1866), who made a successful career as a capelmeister and composer in South Germany, the composer of church music Robert FÜHRER (1807–1861), who was highly rated in his time, and violin virtuoso Josef SLAVÍK (1806–1833), a genius who died tragically young, or else another of Tomá‰ek’s pupils, the piano virtuoso Alexander DREYSCHOCK (1818–1869). The most important composer of the first half of the 19th century in the Bohemian Lands was Václav Jan TOMÁ·EK (1774–1850) [CD2-3,4]. He

1848–1849 the year of revolution and its consequences: the February Revolution in Paris; March movements in Vienna and in the Hungarian Lands; abolition of the corvée; the Slav Congress and Whitsun Disturbances in Prague; the October Revolution in Vienna; bloody suppression of the revolution in the Habsburg Lands (in Hungary), in Germany and in Italy 1848–1916 reign of Emperor Franz Josef I in Austria (later Austria-Hungary) 1851–1861 period of Bachian Absolutism: hardening of the repressive machinery in Austria

studied philosophy and law in Prague, and as a composer was particularly distinguished for his piano music (sonatas and in particular lyrical pieces like eclogues, rhapsodies, dithyrambs and so on) and for his songs on German but also Czech texts, which make him one of the forerunners of Franz Schubert. He also wrote three symphonies, overtures, piano concertos, church music – the most outstanding being his Missa solemnis composed in 1836 for the coronation of Ferdinand V, and his autobiography, which originally came out in German in the Prague journal Libussa. Up to 1815 Tomá‰ek worked as a composer and music teacher in the house of Count Buquoy, and later he became a soughtafter and well paid private teacher of piano and music theory. THE PERIOD AFTER 1860

16. Bedřich Smetana: Dalibor – rukopis partitury / authograph of the score

is one that may rightly be considered the culminating era in the history of music in the Bohemian Lands. The rapid ascent was made possible by a deep change in social and economic conditions that became fully manifest in the atmosphere of political relaxation at the beginning of the 1860s. At this period music became definitely the most important and internationally the most successful aspect of a Czech culture based on a new bourgeois society and reflecting the gradual transformation of the multinational Habsburg monarchy into a modern constitutional state. Opera, still regarded as the most modern and the most prestigious form of music and drama, was once again at the centre of efforts to create a new national art. At the end of 1862 the Prozatímní divadlo [Provisional Theatre], designed exclusively for Czech performances, was opened in Prague. The big Národní divadlo [National Theatre] was built in the years 1868–1881, and after a fire in August 1881 was re-opened in November 1883. German opera production continued to be served by the Stavovské divadlo [The Estates Theatre] (since 1861 called

1860 Franz Josef I issues the “October Diploma” (promising a constitution and civil liberties in the Austrian Monarchy) 1866 Austro-Prussian War; the Austrian and Bohemian army is defeated at Hradec Králové; Prussian occupation of Prague 1867 the Austrian-Hungarian settlement (Ausgleich, or dualism, i.e. the effective division of the Habsburg Monarchy into two separate parts) 1873 the World Exhibition in Vienna; major economic crisis in AustriaHungary 1881 the new National Theatre in Prague burns down; it is rebuilt in two years 1882 division of Prague University into separate Czech and German institutions

1860 Franz Josef I. vydává tzv. “Říjnový diplom” (příslib ústavy a občanských svobod v Rakouské monarchii) 1866 válka prusko-rakouská: rakouská a česká vojska poražena u Hradce Králové; pruská okupace Prahy 1867 rakousko-uherské vyrovnání (Ausgleich, neboli dualismus; tzn. faktické rozdělení habsburské monarchie na dvě samostatné části)

V centru úsilí o nové národní umûní stála opût opera, vnímaná tehdy stále je‰tû jako nejaktuálnûj‰í a nejreprezentativnûj‰í hudební a divadelní druh. Koncem roku 1862 bylo v Praze otevfieno Prozatímní divadlo, urãené v˘hradnû pro ãeská pfiedstavení. Velké Národní divadlo se stavûlo v letech 1868–1881, po poÏáru v srpnu 1881 bylo znovuotevfieno v listopadu 1883. Nûmeckému opernímu provozu pak aÏ do roku 1918 slouÏilo nadále Stavovské (po roce 1861 zvané Zemské [Landestheater]) a od roku 1888 do roku 1945 Nové nûmecké divadlo (Neues Deutsches Theater, dne‰ní Státní opera v Praze. Od roku 1868 mûla stálou ãeskou operní scénu také PlzeÀ, zatímco v Brnû se ãeská pfiedstavení mohla konat pravidelnû aÏ od roku 1884. Naproti tomu vefiejn˘ koncertní Ïivot v Praze i v jin˘ch místech (s v˘jimkou západoãesk˘ch lázeÀsk˘ch stfiedisek) dlouho postrádal existenci profesionálního symfonického orchestru, kter˘m se stala teprve poãátkem roku 1896 âeská filharmonie. Pofiádání koncertÛ komorní hudby, která do té doby znûla hlavnû v privátním prostfiedí, se od roku 1876 vûnoval praÏsk˘ Kammermusikverein (Spolek pro komorní hudbu) a od roku 1894 âesk˘ spolek pro komorní hudbu. Roku 1861 zahájil ãinnost praÏsk˘ pûveck˘ spolek Hlahol, kter˘ se v prÛbûhu let podobnû jako sbor Besedy brnûnské nebo olomouck˘ Îerotín zaslouÏil o provedení mnoha závaÏn˘ch sborov˘ch dûl, kantát a oratorií domácího i svûtového repertoáru. Roku 1863 vznikla Umûlecká beseda, sdruÏující ve sv˘ch fiadách ãeské spisovatele, hudebníky a v˘tvarné umûlce. Její nadaãní fond (Hudební matice, HMUB) podporoval vydávání závaÏn˘ch dûl domácích autorÛ, vût‰inou ve formû klavírních v˘tahÛ. Zakladatelské postavení na poli ãeské národní hudby si vydobyl Bedfiich SMETANA (1824–1884). Po studiích u Josefa Proksche pÛsobil v letech 1848–1856 jako hudební pedagog, klavírista, skladatel a dirigent v Praze, od podzimu 1856 do jara 1861 ve ‰védském Göteborgu. V této dobû komponoval hlavnû klavírní skladby a symfonické básnû inspirova-

Landestheater), and from 1888 to 1945 Neues Deutsches Theater [New German Theatre], today called Státní opera [State opera] in Prague. Since 1868 there was also a permanent Czech opera stage in PlzeÀ (Pilsen) while in Brno Czech productions could be staged regularly from 1884. In contrast, public concert life in Prague and other towns (with the exception of the West Bohemian spa centres) for many years lacked a professional symphony orchestra, and acquired one only at the beginning of 1896 in the form of the Czech Philharmonic. Concerts of chamber music, which had previously mainly been performed in private settings, were organised from 1876 by the Prague Kammermusikverein [Association for Chamber Music] and from 1894 âesk˘ spolek pro komorní hudbu [Czech Association for Chamber Music]. 1861 saw the launch of the Prague choral society Hlahol, which in subsequent years, like the Beseda brnûnská [Brno Social Club] choir or the Olomouc Îerotín choir presented many major choral works, cantatas and oratorios from the Czech and international repertoire. In 1863 the Umûlecká beseda [Arts Association] was formed, bringing together Czech writers, musicians and fine artists. Its foundation fund Hudební matice financed the publication of major works by Czech composers, mostly in the form of piano arrangements. Bedfiich SMETANA (1824–1884) carved out for himself the position of founding father in the field of national music. After studies under Josef Proksch, he worked in the years 1848–1856 as a music teacher, pianist, composer and conductor in Prague, and from the autumn of 1856 to the spring of 1861 in Göteborg in Sweden. In these years he mainly composed piano pieces and symphonic poems inspired by the model of Franz Liszt, and his crowning work of the period is his Piano Trio in G Minor of 1855. From 1861 Smetana worked in Prague as conductor of the Hlahol choir, chairman of the music section of the Arts Association, music and theatre critic, music director of the Provisional Theatre

17. Bedřich Smetana: Portrétní kresba od M. Švabinského / drawing by M. Švabinsky, 1904

18. Národní divadlo v Praze / The National Theatre in Prague

(1866–1874) and composer of choral music and operas. In the period up to 1874 he composed five operas in quick succession. While The Brandenburgers in Bohemia was an attempt at a grand historical opera on the French model, The Bartered Bride – in its original two-act “operetta” version with spoken dialogues of 1866 – was soon proclaimed the exemplar and prototype of Czech national opera. The tragedy Dalibor [CD2-6], on the other hand, once again conceived with the French opera tradition in mind, was rejected by the public and the critics as “unCzech” and “Wagnerian”. The ceremonial mythological opera Libu‰e, completed in 1872 and originally planned as a coronation opera for the heir to the throne Rudolf Habsburg, was first performed only much later, at the opening of the National Theatre in June 1881. The comic opera, The Two Widows, originally also written with spoken dialogues in the style of the French opéra-comique, had its premiere in the spring of 1874. After tragically losing his hearing in October 1874 Smetana withdrew from the limelight and concentrated on composing, hampered by progressive mental illness. The work of his last decade includes the operas The Kiss, The Secret and The Devil’s Wall on texts by the poet Eli‰ka Krásnohorská, the piano cycle Sny [Dreams] (R´ves) and Bohemian Dances, the monumental cycle of six symphonic poems Má vlast [My Country, CD2-5], and both string quartets [CD2-7]. He left only fragments of the opera Viola (based on Shakespeare’s Twelfth Night) and the symphonic dance cycle Prague Carnival. Antonín DVO¤ÁK (1841–1904), a contemporary and friend of Johannes Brahms, Pyotr Ilyich Tchaikovsky, Edvard Grieg and Leo‰ Janáãek, was one of the greatest and most versatile European composers of the latter half of the 19th century. He studied at the Prague Organ School and worked for a time as a violist at the Provisional Theatre and organist in the Church of St. Adalbert in Prague. From the mid-1870s he was one of the few composers of his days to work “freelance”, and later he was

19. Antonín Dvořák, c. 1879

20. Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll „Novosvětská“ / Symphony no. 9 in E minor „From the New World“, rukopis partitury / authograph of the score

appointed first professor of composition at the conservatory in Prague and director of the National Conservatory of Music in New York, where he spent the years 1892–1895. His creative development was quite complex. His early instrumental pieces of 1861–1870 are distinctive for expansiveness of form and compositional daring, sometimes anticipating the musical idiom of the beginning of the 20th century. In the 1870s he wrote his first operas (Alfred, Král a uhlífi [The King and Charcoal 21. K. Bendl, A. Dvořák, J. B. Foerster, J. Kąan z Albestů, K. Kovařovic, Z. Fibich Burner], Vanda, Tvrdé palice (zleva / from the left), 1885 [Stubborn Lovers], ·elma sedlák [The Cunning Peasant]), kantáty (Dûdicové Bílé Hory [The Heirs of the White Mountain], Stabat mater), songs and other pieces. In his instrumental work there is now a clear effort at concision and transparency and a great deal of inspiration from dance music (4th and 5th Symphonies, the String Sextet in A Major, the String Quartet in E flat Major, Symphonic Variations on the theme of the song “Já jsem huslafi”, Violin Concerto in A Minor etc.). The interest of the public and the publishers was, however, caught more by his small occasionally pieces (Moravské dvojzpûvy [Moravian Duets], Slovanské tance [Slavonic

22. Antonín Dvořák: Polednice / The Noon Witch 1. tištěné vydání / 1st edition in print, 1896

né vzorem Franze Liszta. Vrcholn˘m dílem tohoto období je jeho Klavírní trio g moll op. 15 z roku 1855. Od roku 1861 pÛsobil Smetana v Praze jako sbormistr spolku Hlahol, pfiedseda hudebního odboru Umûlecké besedy, hudební a divadelní kritik, kapelník Prozatímního divadla (1866–1874) a sborov˘ a operní skladatel. V období do roku 1874 zkomponoval v rychlém sledu pût oper. Zatímco Branibofii v âechách znamenali pokus o velkou historickou operu podle francouzského vzoru, byla Prodaná nevûsta – ve své pÛvodní dvouaktové „operetní“ verzi s mluven˘mi dialogy z roku 1866 – záhy prohlá‰ena za vzor a prototyp ãeské národní opery. Tragick˘ Dalibor [CD2-6], koncipovan˘ opût na pozadí francouzské operní tradice, byl naopak publikem a kritikou odmítnut jako „neãesk˘“ a „wagnerovsk˘“. Slavnostní mytologická opera Libu‰e, dokonãená roku 1872 a plánovaná pÛvodnû jako korunovaãní opera pro následníka trÛnu Rudolfa Habsburského, byla poprvé provedena aÏ pfii otevfiení Národního divadla v ãervnu 1881. Komická

Dances] and others). In his crowning period in the 1880s he returned to major symphonic works (the 6th, 7th and 8th Symphonies, the programmatic overtures V pfiírodû [In Nature’s Realm], Karneval [Carnival] and Othello), and wrote chamber music (String Quartet in C Major, Piano Trio in F Minor, Piano Quintet in A Major, the Piano Trio “Dumky” and others), piano and vocal music (Poetické nálady [Poetic Moods] for piano, Cigánské melodie [Gypsy Melodies], including the famous song KdyÏ mne stará matka... [Songs my mother taught me...], Milostné písnû [Love Songs] and others), operas (Dimitrij, Jakobín [The Jacobiner]), cantatas and oratorios (Svatební ko‰ile [The Spectre’s Bride], Svatá Ludmila [Saint Ludmila] and Requiem), performed to great acclaim in England. The composer’s experience in America brought a clear change of style with the Symphony No. 9 “From the New World”, the “American” String Quartet in F Major, the String Quartet in E Flat Minor, Biblical Songs [CD2-8], the Cello Concerto in B Minor and the two last string quartets in A flat Major and G Major. Dvofiák’s last years were characterised by a return to programmatic music, evident particularly in his symphonic poems Vodník [The Water Goblin], Polednice [The Noon Witch, CD2-10], Zlat˘ kolovrat [The Golden Spinning Wheel] and Holoubek [The Wild Dove] based on poems by Karel Jaromír Erben, and the romantic fairytale subjects of the operas âert a Káãa [The Devil and Kate], Rusalka [CD2-9] and Armida. The Prague composer Zdenûk FIBICH (1850–1900) likewise ranged across all the musical genres of the period in his output, which included symphonies, overtures and symphonic poems, chamber and piano pieces, songs, cantatas and melodramas. He devoted himself most strenuously, however, to music drama. He enriched the repertoire of Czech opera with the titles Nevûsta messinská [The Bride of Messina] based on the tragedy by Friedrich Schiller, Boufie [The Tempest] based on William Shakespeare, Hedy based on Byron, ·árka, Pád Arkuna [The

1891 the Jubilee Exhibition in Prague (the second industrial exhibition after 100 years) 1895 the Ethnographic Exhibition in Prague (which strengthened the sense of the national identity of the Czech Lands as part of the Slav nations)

1873 světová výstava ve Vídni; velká hospodářská krize v RakouskoUhersku 1881 požár Národního divadla v Praze; jeho znovuotevření po dvou letech 1882 rozdělení pražské univerzity na českou a německou část

opera Dvû vdovy, psaná pÛvodnû téÏ s mluven˘mi dialogy na zpÛsob francouzské opéra-comique, mûla premiéru na jafie 1874. Po tragickém ohluchnutí v fiíjnu 1874 se Smetana stáhl do ústraní a soustfiedil se na kompoziãní práci, ztûÏovanou postupující du‰evní chorobou. K dílÛm poslední Ïivotní dekády patfií opery Hubiãka, Tajemství a âertova stûna na texty básnífiky Eli‰ky Krásnohorské, klavírní cykly Sny (R?ves) a âeské tance, monumentální cyklus ‰esti symfonick˘ch básní Má vlast [CD2-5], oba smyãcové kvartety [CD2-7] ad. Fragmentem zÛstaly opera Viola (podle Shakespearova Veãera tfiíkrálového a symfonick˘ taneãní cyklus PraÏsk˘ karneval. Antonín DVO¤ÁK (1841–1904), souãasník a pfiítel Johannesa Brahmse, Petra Iljiãe âajkovského, Edvarda Griega a Leo‰e Janáãka, byl jedním z nejvût‰ích a nejv‰estrannûj‰ích evropsk˘ch skladatelÛ druhé poloviny 19. století. Studoval na praÏské varhanické ‰kole a pÛsobil nûjak˘ ãas jako violista v Prozatímním divadle a varhaník v chrámu sv. Vojtûcha v Praze. Od poloviny 70. let Ïil a pracoval – jako jeden z mála skladatelÛ své doby – „na volné noze“, pozdûji byl jmenován prvním profesorem kompozice na konzervatofii v Praze a fieditelem Národní hudební konzervatofie v New Yorku, kde strávil léta 1892–1895. Pro‰el pomûrnû sloÏit˘m tvÛrãím v˘vojem. Rané instrumentální skladby z let 1861–1870 se vyznaãují rozlehlostí formy a kompoziãní smûlostí, pfiipomínající nûkdy hudební fieã z doby na poãátku 20. století. V 70. letech 19. století vznikly první Dvofiákovy opery (Alfred, Král a uhlífi, Vanda, Tvrdé palice, ·elma sedlák), kantáty (Dûdicové Bílé hory, Stabat mater), písnû ad. V instrumentální tvorbû se nyní projevila zfiejmá snaha o struãnost a pfiehlednost a ãetné taneãní inspirace (4. a 5. symfonie, Smyãcov˘ sextet A dur, Smyãcov˘ kvartet Es dur, Symfonické variace na téma písnû „Já jsem huslafi“, Houslov˘ koncert a moll aj.). Zájem publika a nakladatelÛ ale poutaly spí‰e men‰í pfiíleÏitostné kusy (Moravské dvojzpûvy, Slovanské tance aj.). Vrcholné období 80. let zaznamenalo

Fall of Arcona] and others. His triptych of stage melodramas Hippodamia on a text by the poet Jaroslav Vrchlick˘ (Námluvy Pelopovy [The Courtship of Pelops], Smír TantalÛv [The Atonement of Tantalus], Smrt Hippodamie [Hippodamia’s Death]) represented an unique stage experiment in its time and one that was hard to repeat, while his chamber or concert melodramas [CD2-13] with piano or orchestral accompaniment developed a form that was very much cultivated and enjoyed great popularity throughout the 19th century. In the years 1892–1898 Fibich then wrote several hundred short piano pieces that he arranged and published in ten instalments under the title Nálady, dojmy a upomínky [Moods, Impressions and Reminiscences, CD2-12]. Other opera composers who enjoyed success at the time were Karel ·EBOR (1843–1903), whose debut opera Templáfii na Moravû [The Templars in Moravia] successfully competed with Smetana’s Brandenburgers in Bohemia, and the professor of flute at the Prague Conservatory Vilém (Wilhelm) BLODEK (1834–1874), who contributed the comic one-act opera V studni [In the Well] to the domestic repertoire. Karel BENDL (1838–1897), a friend of Antonín Dvofiák and for two years the choirmaster of the Prague Hlahol choir, was a prolific composer the most successful of whose works were the opera Lejla on a historical-oriental theme and the village comedy Star˘ Ïenich [The Old Bridegroom]. Josef Richard ROZKO·N¯ (1833–1913) had particular success with his romantic opera Svatojanské proudy [The St. John Rapids] and the fairytale Popelka [Cinderella], while the piano virtuoso and professor (later also director) of the Prague Conservatory Jindfiich K?AN z ALBESTÒ (Henri de K?an-Albest, 1852-1926) attempted, among other things, to produce a musical arrangement of Emile Zola’s novel Germinal. Among younger composers we should mention the harpist and conductor of the National Theatre orchestra Karel KOVA¤OVIC (1862–1920), who wrote the operas Psohlavci [Dog-Heads] and Na

1891 Jubilejní výstava v Praze (po 100 letech druhá průmyslová výstava) 1895 Národopisná výstava v Praze (přispěla k hledání kulturní identity českých zemí v rámci slovanských národů)

opût závaÏná díla symfonická (6., 7. a 8. symfonie, programní ouvertury V pfiírodû, Karneval a Othello), komorní (Smyãcov˘ kvartet C dur, Klavírní trio f moll, Klavírní kvintet A dur, klavírní trio „Dumky“ [CD2-11] ad.), klavírní a písÀová (Poetické nálady pro klavír, Cigánské melodie, k nimÏ patfií i známá píseÀ KdyÏ mne stará matka..., Milostné písnû aj.), operní (Dimitrij, Jakobín), kantátová a oratorní (Svatební ko‰ile, Svatá Ludmila a Requiem), provedená s velk˘m ohlasem v Anglii, atd. Zfietelnou promûnu stylu pak pfiinesl skladatelÛv americk˘ pobyt, kdy vznikly mj. Symfonie ã. 9 „Novosvûtská“, Smyãcov˘ kvartet F dur „Americk˘“, Smyãcov˘ kvintet Es dur, Biblické písnû [CD2-8], Violoncellov˘ koncert h moll a dva poslední smyãcové kvartety As dur a G dur. Pro poslední léta Dvofiákova pÛsobení byl potom pfiíznaãn˘ obrat k hudbû programní, coÏ dokládají zejména jeho symfonické básnû Vodník, Polednice [CD210], Zlat˘ kolovrat a Holoubek podle básní Karla Jaromíra Erbena, a k romanticko-pohádkov˘m námûtÛm v operách âert a Káãa, Rusalka [CD2-9] a Armida. PraÏsk˘ skladatel Zdenûk FIBICH (1850–1900) rovnûÏ obsáhl ve své tvorbû v‰echny dobové hudební druhy, tzn. symfonie, ouvertury a symfonické básnû, komorní a klavírní díla, písnû, kantáty a melodramy, hlavní úsilí v‰ak vûnoval hudebnímu divadlu. Repertoár ãeské opery obohatil o tituly Nevûsta messinská podle tragédie Friedricha Schillera, Boufie (podle Williama Shakespeara), Hedy (podle G. G. Byrona), ·árka, Pád Arkuna ad. Trojice scénick˘ch melodramÛ Hippodamie na text básníka Jaroslava Vrchlického (Námluvy Pelopovy, Smír TantalÛv, Smrt Hippodamie) znamenala ve své dobû ojedinûl˘ a sotva opakovateln˘ scénick˘ experiment, zatímco autorovy komorní ãi koncertní melodramy [CD213] s doprovodem klavíru nebo orchestru navazují na útvar, kter˘ byl v celém 19. století hodnû pûstován a oblíben. V letech 1892–1898 pak sloÏil Fibich nûkolik stovek drobn˘ch klavírních kusÛ, které sefiadil a vydal v deseti se‰itech pod názvem Nálady, dojmy a upomínky

Starém bûlidle [At the Old Bleaching Ground] on popular stories by Alois Jirásek and BoÏena Nûmcová, and Dvofiák’s pupil and later collector of South Bohemian folksongs Karel WEISS (1862–1944), whose most successful opera Polsk˘ Ïid [The Polish Jew] was premiered at the Prague German Theatre in 1901. In the field of popular dance and marching music, these were years of success for Karel KOMZÁK senior (1823–1893), whose band played in Prague in 1854–1865 (for a short time the young Antonín Dvofiák was a member) and later Franti‰ek KMOCH (1848–1912) and Julius FUâÍK (1873–1916). Among performers, violinists Ferdinand LAUB (1832–1875) and Franti‰ek OND¤ÍâEK (1857–1922), the first performer of the Dvofiák Violin Concerto, won international recognition, as did the cellist Hanu‰ WIHAN (1855–1920), to whom Dvofiák dedicated his famous Concerto in B Minor. The Brno born Wilhelmine NORMAN-NERUDA (1839–1911), who came from a large family of musicians, became the most famous female violin virtuoso of the latter part of the 19th century and during her long concert career appeared not only throughout Europe, but also in the USA, South Africa and Australia. The singer Terezie STOLZOVÁ (Teresa Stolz, 1834–1902), a close friend of Giuseppe Verdi, excelled on Italian stages in the years 1863–1879 in the leading roles of the operas of that composer. For almost half a century the first conductor of the Court Opera in St. Petersburg was the composer and conductor of Czech origin Eduard NÁPRAVNÍK (1839–1916). At the turn of the 19th/20th century the opera soprano Emma DESTINNOVÁ (Emmy Destinn, 1878–1930) and the tenor Karel (Carl) BURIAN (1870–1924) won worldwide fame, as did the violin virtuoso Jan KUBELÍK (1880–1940). Czech music theory, aesthetics and criticism also developed strongly in the latter third of the 19th century. The major figure here was the professor at Prague University Otakar HOSTINSK¯ (1847–1910), a sup-

[CD2-12]. Dobovû úspû‰n˘mi operními skladateli byli také Karel ·EBOR (1843–1903), jehoÏ prvotina Templáfii na Moravû úspû‰nû konkurovala Smetanov˘m BraniborÛm, a profesor flétnové hry na praÏské konzervatofii Vilém (Wilhelm) BLODEK (1834–1874), kter˘ pfiispûl do domácího repertoáru komickou jednoaktovkou V studni. Z bohaté tvorby pfiítele Antonína Dvofiáka a dlouholetého sbormistra praÏského Hlaholu Karla BENDLA (1838–1897) dosáhly úspûch hlavnû opera Lejla na historickoorientální námût a komedie z vesnického prostfiedí Star˘ Ïenich. Josef Richard ROZKO·N¯ (1833–1913) uspûl zvlá‰tû romantickou operou Svatojanské proudy a pohádkovou Popelkou, zatímco klavírní virtuoz a profesor (pozdûji téÏ fieditel) praÏské konzervatofie Jindfiich KAÀN z ALBESTÒ (Henri de Kaàn, 1852–1926) se pokusil mj. o zhudebnûní románové pfiedlohy Emila Zoly Germinal. Z mlad‰ích pak stojí za zmínku harfista a dirigent orchestru Národního divadla Karel KOVA¤OVIC (1862–1920), kter˘ je autorem oper Psohlavci a Na Starém bûlidle podle populárních literárních pfiedloh Aloise Jiráska a BoÏeny Nûmcové, a DvofiákÛv Ïák a pozdûj‰í sbûratel jihoãesk˘ch lidov˘ch písní Karel WEISS (1862–1944), jehoÏ nejúspû‰nûj‰í opera Polsk˘ Ïid [Der polnische Jude] byla premiérována v praÏském nûmeckém divadle roku 1901. V oboru populární hudby taneãní a pochodové slavili v tûchto letech úspûchy Karel KOMZÁK st. (1823–1893), jehoÏ kapela hrála v Praze v letech 1854–1865 (jejím ãlenem byl nûjakou dobu i mlad˘ Antonín Dvofiák) a pozdûji zejména Franti‰ek KMOCH (1848–1912) a Julius FUâÍK (1873–1916). Na poli interpretaãního umûní se v mezinárodním mûfiítku prosadili houslisté Ferdinand LAUB (1832–1875) a Franti‰ek OND¤ÍâEK (1857–1922), první interpret Dvofiákova houslového koncertu, a cellista Hanu‰ WIHAN (1855–1920), jemuÏ Dvofiák dedikoval svÛj slavn˘ koncert h moll. Brnûnská rodaãka Wilhelmine NORMAN-NERUDA

porter of Bedfiich Smetana and friend of Zdenûk Fibich, the author of numerous reviews and theoretical aesthetic studies of Czech music, and of several opera librettos. The opponents of Hostinsk˘ included, for example, Franti‰ek PIVODA (1824–1898), whose private singing school produced a number of leading singers on the Czech and international operatic stage. THE TURN OF THE CENTURY AND THE FIRST DECADES O F T H E 2 0 TH C E N T U R Y saw the climax of the developmental trends of the previous period. Czech music culture in the period before the 1st World War was a highly distinctive and rich complex, comparable in quality of composition, representation of genres and kinds and breadth of musical production with the cultures of the major European nations. The events of the war, the disintegration of the Habsburg Empire and the establishment of the First Czechoslovak Republic in October 1918 naturally meant a radical break and fundamental transformation of the institutional framework, but it was one that the overwhelming majority of Czech musicians and public viewed in unambiguously positive terms. There is no doubt that the towering personality of these years was Leo‰ JANÁâEK (1854–1928). He was born in Hukvaldy in Northern Moravia and studied in Brno, Prague, Leipzig and Vienna. From the beginning of the 1880s he worked in Brno as choirmaster, conductor, professor and director of the local Organ School (which he himself founded on the model of Prague) and as a collector of folksongs. Up to the 1890s he composed relatively little and in the spirit of tradition (Suite for string orchestra, La‰ské tance [Lachian Dances], the operas ·árka and Poãátek románu [The Beginning of a Romance], the cantata Amarus and others). The culminating achievement of this period is his opera Její pastorkyÀa [Her Foster-Daughter, otherwise known as JenÛfa, CD3-6]

23. Leoš Janáček, c.1880

vpravo: 24. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého / A Diary of One Who Disappeared, rukopis / authograph

(1839–1911), pocházející z rozvûtvené hudebnické rodiny, se stala nejslavnûj‰í houslovou virtuoskou 2. poloviny 19. století a bûhem své dlouhé koncertní kariéry vystupovala nejenom po celé Evropû, ale také

based on the drama of the same name by the writer Gabriela Preissová, which was composed in the years 1894–1903 and premiered in Brno in 1904, although its performance in Prague had to wait until 1916. From the end of the 19th century Janáãek turned to the study of spoken language as the bearer of emotional communication and collected and recorded in note form what he called speech-melodies, or short extracts of utterances and dialogues in all kinds of speech and life situations, which later formed the starting point for his own specific form of vocally dramatic expression as a composer. He was also distinctive for his love of Russian culture and literature. Janáãek produced most of his important work after 1904, when he gave up regular teaching activity. By 1918 he had written the operas Osud [Fate], V˘lety pana Brouãka [The Excursions of Mr. Brouãek], the male choral works Kantor Halfar, Maryãka Magdonova, 70 000 on words by the Moravian poet Petr Bezruã, the piano works Po zarostlém chodníãku [On an Overgrown Path], V mlhách [In the Mists] and the Sonata 1. X. 1905, the symphonic ballad ·umafiovo dítû [The Fiddler’s Child] and the three-movement orchestral rhapsody Taras Bulba [CD3-4]. After 1918 Janáãek achieved international recognition and came to rank with composers more than a generation younger such as Béla Bartók, Igor Stravinsky and Paul Hindemith as the leading representatives of European music between the two world wars. Today he is justly regarded as one of the greatest operatic composers of the 20th century. Among the works of his last creative period we should mention the operas KáÈa Kabanová, Li‰ka Bystrou‰ka [The Cunning Little Vixen], Vûc Makropulos [The Makropulos Case] and Z mrtvého domu [From the House of the Dead], the male choral work Potuln˘ ‰ílenec [The Wandering Madman], the song cycle Zápisník zmizelého [The Diary of One who Disappeared, CD3-5] for tenor, alto, female choir and piano; two string quartets [CD3-3], the Concertino and Capriccio for piano, ¤íkadla [Nursery Rhymes] for voice

v USA, JiÏní Africe a Austrálii. Pûvkynû Terezie STOLZOVÁ (Teresa Stolz, 1834–1902), blízká pfiítelkynû skladatele, excelovala v letech 1863–1879 na italsk˘ch scénách v hlavních rolích oper Giuseppe Verdiho. Bezmála pÛlstoletí pÛsobil ve funkci prvního kapelníka Dvorní opery v St. Petersburgu skladatel a dirigent ãeského pÛvodu Eduard NÁPRAVNÍK (1839–1916). Na pfielomu 19. a 20. století si vydobyli svûtovou slávu dramatická sopranistka Emma DESTINNOVÁ (Emmy Destinn, 1878–1930) a tenorista Karel (Carl) BURIAN (1870–1924), z instrumentalistÛ pak pfiedev‰ím houslov˘ virtuos Jan KUBELÍK (1880–1940). V poslední tfietinû 19. století se v˘raznû rozvinula také ãeská hudební teorie, estetika a kritika. Jejím pfiedstavitelem byl zejména profesor praÏské univerzity Otakar HOSTINSK¯ (1847–1910), zastánce Bedfiicha Smetany a pfiítel ZdeÀka Fibicha, autor ãetn˘ch kritik a teoreticko-estetick˘ch studií o ãeské hudbû, jakoÏ i nûkolika operních libret. K oponentÛm Hostinského a Smetany patfiil napfi. Franti‰ek PIVODA (1824–1898), z jehoÏ soukromé pûvecké ‰koly vy‰la fiada pfiedních pûvkyÀ a pûvcÛ domácí i mezinárodní operní scény.

NA P¤ELOMU 19. A 20. STOLETÍ A V PRVNÍCH DESETILETÍCH 20. STOLETÍ se zavr‰ují v˘vojové tendence pfiede‰lého období. âeská hudební kultura v období pfied první svûtovou válkou pfiedstavovala svébytn˘ a bohat˘ komplex, srovnateln˘ co do kvality pÛvodní kompoziãní tvorby, zastoupení druhÛ a ÏánrÛ a ‰ífie hudebního provozu s kulturami velk˘ch evropsk˘ch národÛ. Váleãné události, rozpad habsburské monarchie a vznik první âeskoslovenské republiky v fiíjnu 1918 znamenaly samozfiejmû radikální zlom a zásadní promûnu politického a institucionálního rámce,

and small instrumental ensemble, Sinfonietta for orchestra and the great Glagolská m‰e [Glagolitic Mass] for soloists, choir, orchestra and organ. Janáãek’s writings on musical theory, reviews and feuilletons are an important part of his work. Janáãek’s contemporary Josef Bohuslav FOERSTER (1859–1951), son of the professor at the Organ School, music theorist and choir director at St. Vojtûch’s, Josef FÖRSTER (1833–1907), worked in the years 1893–1918 in Hamburg, where he became friends with Gustav Mahler, and later in Vienna. In his extensive output, printed only in part and mainly written in a traditional spirit, what stand out most are his songs on Czech and German texts, including Písnû na slova K. H. Máchy (Songs on Words by K.H. Mácha) and Milostné písnû na slova R. Thákura (Love Songs on Words by R. Tagore, the male choral pieces on texts by Josef Václav Sládek (Oráã [The Ploughman], Polní cestou [Field Path], Velké, ‰iré, rodné lány [Great, Wide, Native Fields] etc), among his symphonies the 4th Symphony in C Minor with the title Veliká noc (Easter) and of his operas Eva, composed on the basis of Gabriela Preissová’s stage play Gazdina roba (The Farmer’s Wench). Foerster’s memoirs, published in four volumes under the title Poutník (The Pilgrim) are of both literary and documentary value. The two leading figures in the generation of composers born around 1870 were both pupils of Antonín Dvofiák. These were Vítûzslav Novák and Josef Suk, considered to be protagonists of Czech musical modernism. Vítûzslav NOVÁK (1870–1949) studied not only piano and composition, but also law at Prague University. At the beginning of his career as composer he was strongly influenced by the Romantic tradition. At the end of the 1890s he discovered Moravian and Slovak folk music, and this was reflected in his arrangement of folksongs (Slovenské spevy [Slovak Songs] etc), and his compositions on folk texts, but also in his piano

1914–1918 the First World War 1917 the October (Bolshevik) Revolution in Russia 1918 disintegration of the Austro-Hungarian Monarchy; the establishment of the 1st Czechoslovak Republic (28th October)

25. Vítězslav Novák

1914–918 první světová válka 1917 Říjnová (bolševická) revoluce v Rusku 1918 rozpad Rakousko-Uherské monarchie; vznik Československé republiky (28. 10.)

kterou ov‰em drtivá vût‰ina domácích hudebních tvÛrcÛ i vefiejnosti vnímala jednoznaãnû pozitivnû. Nejv˘raznûj‰í osobností tûchto let byl rozhodnû Leo‰ JANÁâEK (1854–1928). Narodil se v Hukvaldech na severní Moravû a studoval v Brnû, Praze, Lipsku a Vídni. Od poãátku 80. let pÛsobil v Brnû jako sbormistr, dirigent, profesor a fieditel tamûj‰í varhanické ‰koly (kterou sám zaloÏil po praÏském vzoru) a jako sbûratel lidov˘ch písní. AÏ do 90. let 19. století komponoval pomûrnû málo a v duchu tradice (Suita pro smyãcov˘ orchestr, La‰ské tance, opery ·árka a Poãátek románu, kantáta Amarus aj.). Zavr‰ením tohoto období je opera Její pastorkyÀa [CD3-6] podle stejnojmenného dramatu spisovatelky Gabriely Preissové, která byla sloÏena v letech 1894–1902 a premiérována v Brnû roku 1904, zatímco praÏského provedení se doãkala teprve v roce 1916. Od konce 19. století se Janáãek zab˘val studiem mluvené fieãi jako nositele emocionálního sdûlení a sbíral a zaznamenával v notách nápûvky mluvy, neboli krátké úryvky promluv a dialogÛ pronesen˘ch v nejrozmanitûj‰ích fieãov˘ch a Ïivotních situacích, jeÏ potom tvofiily v˘chodisko jeho specifického vokálnû dramatického projevu. Charakteristick˘ byl rovnûÏ jeho vfiel˘ vztah k ruské kultufie a literatufie. Vût‰inu v˘znamn˘ch dûl napsal Janáãek po roce 1904, kdy zanechal pravidelné pedagogické ãinnosti. Do roku 1918 vznikly opery Osud, V˘lety pana Brouãka, muÏské sbory Kantor Halfar, Maryãka Magdonova, 70 000 na slova moravského básníka Petra Bezruãe, klavírní skladby Po zarostlém chodníãku, V mlhách a sonáta „1. X. 1905“, symfonická balada ·umafiovo dítû a tfiívûtá orchestrální rapsodie Taras Bulba [CD3-4] ad. Po roce 1918 získal Janáãek mezinárodní vûhlas a zafiadil se – po boku skladatelÛ více neÏ o generaci mlad‰ích jako byli Béla Bartók, Igor Stravinskij nebo Paul Hindemith – k ãeln˘m pfiedstavitelÛm evropské hudby mezi dvûma svûtov˘mi válkami. Dnes je právem pokládán za jednoho z nejvût‰ích svûtov˘ch operních skladatelÛ 20. století. Z dûl posledního tvÛrãího období

Sonata in F Major (Sonata eroica) and his popular Slovácká suita [Slovácko Suite] for small orchestra. Novák’s best works in the period before the 1 st World War include the song cycles Melancholie (Melancholia) and Údolí nového království [The Valley of the New Kingdom] on texts by the poet Antonín Sova, his Piano Trio in D Minor, String Quartets in G Major and D Major, piano cycles Písnû zimních nocí [Songs of Winter Nights] and Pan [CD2-14]– inspired by the novella of the same name by the Norwegian writer Knut Hamsun, the symphonic poems V Tatrách [In the Tatras], O vûãné touze [The Eternal Longing] and Toman a lesní panna [Toman and the Wood Nymph], the cantatas the Boufie (The Storm) on words by Svatopluk âech and Svatební ko‰ile (The Spectre’s Bride) on the poem by K. J. Erben. Of his later works the most striking is his Jihoãeská suita (South Bohemian Suite) for orchestra, composed in 1937. For many years a professor at the Prague Conservatory, Vítûzslav Novák taught several generations of composers, who came to him not only from the Czech Lands but also from Slovakia Yugoslavia, Bulgaria, Rumania, the Ukraine and elsewhere. Josef SUK (1874–1935), for many years a violinist in the Czech Quartet (the first professional Czech string quartet, and active 1892–1933), first became a composer under the influence of his teacher and fatherin-law Antonín Dvofiák, as is clear, for example, from his popular String Serenade in E flat or early Symphony in E Major. He then developed his own distinctive tone with stage music for Julius Zeyer’s fairytale plays Radúz a Mahulena (1899) and Pod jabloní [Under the Apple Tree] (1901), the piano cycles Jaro (Spring), O matince [About Mother, CD3-2], Îivotem a snem [Things Lived and Dreamt] and Ukolébavky [Lullabies], and also âtyfii skladby [Four Pieces] for violin and piano, Fantazie g moll [Phantasia in G Minor] for violin and orchestra, Fantastické scherzo for orchestra, the symphonic poem Praga and especially the Second String Quartet of 1911. Suk’s free cycle of four pro-

1923 the start of regular broadcasts by Czechoslovak Radio in Prague 1933 Adolf Hitler rises to power in Germany 1937 death of the 1st Czechoslovak president T. G. Masaryk (* 1850), E. Beneš becomes president (from 1935)

26. Josef Suk, 1906

1923 zahájení pravidelného vysílání Čs. rozhlasu v Praze

je tfieba pfiipomenout opery KáÈa Kabanová, Li‰ka Bystrou‰ka, Vûc Makropulos a Z mrtvého domu, muÏsk˘ sbor Potuln˘ ‰ílenec, písÀov˘ cyklus Zápisník zmizelého [CD3-5] pro tenor, alt, Ïensk˘ sbor a klavír; dva smyãcové kvartety [CD3-3], Concertino a Capriccio pro klavír, ¤íkadla pro zpûv a mal˘ instrumentální soubor, Symfonietu pro orchestr a velkou Glagolskou m‰i pro sóla, sbor, orchestr a varhany aj. DÛleÏitou souãástí Janáãkova díla jsou jeho hudebnû teoretické práce, kritiky a fejetony. JanáãkÛv generaãní vrstevník Josef Bohuslav FOERSTER (1859–1951), syn profesora varhanické ‰koly, hudebního teoretika a fieditele kÛru u sv. Vojtûcha Josefa FÖRSTERA (1833–1907), pÛsobil v letech 1893–1918 v Hamburku – kde se mj. osobnû sblíÏil s Gustavem Mahlerem – a poté ve Vídni. Z jeho obsáhlé tvorby, jen zãásti vydané tiskem a nesené pfieváÏnû v duchu tradice, vynikají hlavnû písnû na ãeské a nûmecké texty, mezi nimi Písnû na slova K. H. Máchy a Milostné písnû na slova R. Thákura [Liebeslieder des Rabindranath Tagore], muÏské sbory na texty Josefa Václava Sládka (Oráã, Polní cestou, Velké, ‰iré, rodné lány ad.), ze symfonií 4. symfonie c moll s názvem Veliká noc a z oper Eva, komponovaná podle dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba. Literárnû a dokumentárnû cenné jsou Foersterovy pamûti, vydané ve ãtyfiech svazcích pod názvem Poutník [Der Pilger: Erinnerungen eines Musikers]. VÛdãí místo mezi skladateli narozen˘mi okolo roku 1870 zaujali dva Ïáci Antonína Dvofiáka, Vítûzslav Novák a Josef Suk, vnímaní jako protagonisté ãeské hudební moderny. Vítûzslav NOVÁK (1870–1949) studoval kromû klavíru a kompozice také práva na praÏské univerzitû. Jeho skladatelské zaãátky se nesly silnû ve znamení romantické tradice. Koncem 90. let 19. století pro sebe objevil moravsk˘ a slovensk˘ hudební folklór, coÏ mûlo odraz v úpravách lidov˘ch písní (Slovenské spevy ad.), v kompozicích na lidové texty, ale také

grammatic symphonies and symphonic poems Asrael (1906, in memory of Antonín Dvofiák and Otilie Dvofiák-Suk), Pohádka léta [A Summer Tale, CD3-1] (1909), Zrání [Ripening](1917) and Epilogue (1932) rank among the best European orchestral works of the first third of the 20th century. A fellow student of V. Novák and J. Suk in Dvofiák’s composition class, Oskar NEDBAL (1874–1930) became violist of the Czech Quartet and later a well-known conductor. He also made a name for himself as a composer of ballets including Pohádka o Honzovi [The Tale of Johnnie] (1902), Z pohádky do pohádky [From Tale to Tale] (1908) and the operettas Polská krev [Polish Blood] (1913) and Vinobraní [The Vintage] (1916). Otakar OSTRâIL (1879–1935) was a private pupil of Zdenûk Fibich. He worked first as a teacher of foreign languages at secondary school, but then as conductor in the Prague Na Vinohradech Theatre and from 1918 to his death as head of the opera at the National Theatre in Prague, where he could take credit not only for the staging of the complete operas of Bedfiich Smetana and W. A. Mozart, but also for the Prague premiere of Alban Berg’s opera Wozzeck. The orchestral variations KfiíÏová cesta [Calvary, CD3-7] are among the high points of his work. Among his operas we might mention at least Honzovo království (Johnny’s Kingdom) based on a tale by Lev Tolstoy, which was Ostrãil’s last work. Of the composers who came to prominence after the First World War, pride of place must go to Bohuslav MARTINÒ (1890–1959), pupil of Josef Suk and Albert Roussel. He worked first in Prague (for a short time as a violinist in the Czech Philharmonic) and then in Paris in the years 1923–1940. The Nazi invasion of France forced him to emigrate to the USA. After the end of the 2nd World War he lived and worked successively in France, Italy and in Switzerland, where he died. After the

27. Otakar Ostrčil

1938 annexation (Anschluss) of Austria to Germany; The Munich Agreement on the cession of the Czech borderlands to Germany, establishment of the so-called Second Czechoslovak Republic

1933 v Německu nástup Adolfa Hitlera k moci 1937 umírá 1. československý prezident T. G. Masaryk (*1850), prezidentem Edvard Beneš (od r. 1935) 1938 připojení (Anschluss) Rakouska k Německu; Mnichovská dohoda o odstoupení českých pohraničních území Německu, vznik tzv. 2. Československé republiky

v klavírní Sonátû F dur (Sonata eroica) anebo v populární Slovácké suitû pro mal˘ orchestr. K Novákov˘m vrcholn˘m dílÛm z období pfied první svûtovou válkou patfií písÀové cykly Melancholie a Údolí Nového království na texty básníka Antonína Sovy, Klavírní trio d moll, Smyãcové kvartety G dur a D dur, klavírní cykly Písnû zimních nocí a Pan [CD2-14] – inspirovan˘ stejnojmennou novelou norského spisovatele Knuta Hamsuna, symfonické básnû V Tatrách, O vûãné touze a Toman a lesní panna, kantáty Boufie na slova Svatopluka âecha a Svatební ko‰ile podle K. J. Erbena. Z pozdních dûl vyniká Jihoãeská suita pro orchestr, komponovaná roku 1937. Jako dlouholet˘ profesor praÏské konzervatofie vychoval Vítûzslav Novák nûkolik generací skladatelÛ, ktefií k nûmu pfiicházeli nejenom z ãesk˘ch zemí, ale také ze Slovenska, Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Ukrajiny aj. Josef SUK (1874–1935), dlouholet˘ houslista âeského kvarteta (pÛsobícího jako první profesionální ãeské kvartetní sdruÏení v letech 1892–1933), stál jako skladatel zpoãátku pod vlivem svého uãitele a tchána Antonína Dvofiáka. Svûdãí o tom napfiíklad populární Smyãcová serenáda Es dur nebo raná Symfonie E dur. Osobité tóny pfiiná‰ejí scénické hudby k pohádkov˘m hrám Julia Zeyera Radúz a Mahulena a Pod jabloní (1899 a 1901), klavírní cykly Jaro, O matince [CD3-2], Îivotem a snem a Ukolébavky, dále âtyfii skladby pro housle a klavír, Fantazie g moll pro housle a orchestr, Fantastické scherzo pro orchestr, symfonická báseÀ Praga a zvlá‰tû Druh˘ smyãcov˘ kvartet z roku 1911. SkladatelÛv voln˘ cyklus ãtyfi velk˘ch programních symfonií a symfonick˘ch básní Asrael (1906, na pamûÈ Antonína Dvofiáka a Otilie Dvofiákové-Sukové), Pohádka léta (1909) [CD3-1], Zrání (1917) a Epilog (1932) lze pfiifiadit k vrcholÛm evropské orchestrální tvorby první tfietiny 20. století. SpoluÏákem V. Nováka a J. Suka v Dvofiákovû kompoziãní tfiídû byl Oskar NEDBAL (1874–1930), violista âeského kvarteta a pozdûji renomovan˘

communist takeover he never returned to his homeland. Bohuslav MartinÛ’s early works such as the ballet Istar or the cantata âeská rapsodie [Czech Rhapsody], performed with great success at the beginning of 1919, grow out of the late romantic musical tradition. With his arrival in Paris, however, the composer changed direction, influenced by new trends and particularly enchantment with jazz and other expressions of modern metropolitan civilisation. From the end of the 1920s he then turned to the Neo-Classicism represented by Igor Stravinsky, but also to the sources of Bohemian and Moravian folk song and folk theatre. His work from his American and post-war periods revives and more explicitly develops the legacy of the 19th century (as far as instrumental settings, genres and forms are concerned). Of the more than 400 works of Bohuslav MartinÛ we should mention the operas Voják a taneãnice [The Soldier and the Dancer], Tfii pfiání [The Three Wishes], Hry o Marii [The Miracles of Mary], Julietta (on a Surrealist stage play by Georges Neveux), What Men Live By (based on L. N. Tolstoy), The Marriage (after N.V. Gogol), Mirandolina (after C. Goldoni), The Greek Passion (after the novel by Nikos Kazantzakis), and Ariane (again after Georges Neveux), composed in the years 1927 – 1958, the sung ballet ·palíãek [The Chapbook] and the opera-ballet Divadlo za bránou [The Theatre behind the Gate] of the 1930s. Among his major orchestral works we should then mention the six symphonies and particularly the last, which bears the name Fantaisies symphoniques (1953), Memorial to Lidice (1943), Frescoes of Piero della Francesca and The Parables for large orchestra, as well as the five concertos for piano and orchestra, the two violin concertos, the two cello concertos and the Concerto for oboe. The most remarkable pieces that he wrote for chamber and smaller ensembles include the seven string quartets, the Concerto grosso and Tre ricercari for string orchestra, and the Double Concerto [CD3-13] for two string orchestras, piano and timpani of 1938. MartinÛ’s outstanding achieve-

28. Bohuslav Martinů, Praha 1933

1939 Druhá čs. republika se rozpadá na Slovenský stát a Protektorát Čechy a Morava (pod správou Německé říše) 1939–1945 druhá světová válka: zahájena 1. 9. 1939 Hitlerovým útokem na Polsko 1942 atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha; následné tvrdé represe: vyhlazení Lidic a Ležáků; počátek masového vyhlazování Židů v rámci „konečného řešení“ (Endlösung) židovské otázky

dirigent. Proslavil se jako skladatel baletÛ Pohádka o Honzovi (1902), Z pohádky do pohádky (1908) aj. a operet Polská krev [Polenblut] (1913) a Vinobraní [Die Winzerbraut] (1916). Otakar OSTRâIL (1879–1935) byl soukrom˘m Ïákem ZdeÀka Fibicha a pÛsobil nejprve jako stfiedo‰kolsk˘ profesor cizích jazykÛ, poté jako dirigent v praÏském divadle Na Vinohradech a od r. 1918 aÏ do své smrti jako ‰éf opery Národního divadla v Praze, kde se zaslouÏil nejenom o souborná provedení oper Bedfiicha Smetany ãi W. A. Mozarta, ale také o praÏskou premiéru opery Albana Berga Vojcek [Wozzeck]. Orchestrální variace KfiíÏová cesta [CD3-7] patfií k vrcholÛm jeho tvorby. Z operních dûl je tfieba zmínit aspoÀ Honzovo království na pohádkov˘ námût L. N. Tolstého, jímÏ se Ostrãilovo dílo uzavírá. Ze skladatelÛ, ktefií na sebe upozornili po první svûtové válce, stojí na prvním místû Bohuslav MARTINÒ (1890–1959), Ïák Josefa Suka a Alberta Roussela. PÛsobil nejprve v Praze (krátce jako houslista âeské filharmonie) a poté v letech 1923–1940 v PafiíÏi. Vpád nacistick˘ch vojsk do Francie ho pfiinutil k emigraci do USA. Po skonãení 2. svûtové války Ïil a tvofiil stfiídavû ve Francii, Itálii a ve ·v˘carsku, kde také zemfiel. Do komunistického âeskoslovenska se jiÏ nevrátil. Raná díla Bohuslava MartinÛ jako balet Istar nebo kantáta âeská rapsodie, provedená s velk˘m úspûchem poãátkem roku 1919, rostou z dobové pozdnû romantické hudební fieãi. Pfiíchod do PafiíÏe znamenal pro na‰eho skladatele prudk˘ pfiíklon k módním dobov˘m tendencím, k nimÏ patfiilo zvlá‰tû okouzlení jazzem a jin˘mi projevy moderní velkomûstské civilizace. Od konce 20. let se pak obrací k neoklasicismu reprezentovanému Igorem Stravinsk˘m, ale téÏ ke zdrojÛm ãeské a moravské lidové písnû a lidového divadla. Díla z amerického a pováleãného období navazují (pokud jde o obsazení, druhy a formy) opût zfietelnûji na dûdictví 19. století. Z více neÏ 400 dûl Bohuslava MartinÛ je tfieba jmenovat opery Voják a taneãnice, Tfii pfiání, Hry o Marii, Julietta (na surrealistick˘ ãinoherní

ments in cantata and oratorio include Kytice (Bouquet of Flowers) on folk poetry, Polní m‰e (Field Mass) and in the 1950s The Epic of Gilgamesh, The Prophecy of Isaiah and the trio of small cantatas Otvírání studánek [The Opening of the Wells], Legenda z d˘mu bramborové nati [A Legend of the Smoke from Potato Fires], Romance z pampeli‰ek [The Romance of the Dandelions], and Mike‰ z hor [Mike‰ from the Mountains] on texts by his compatriot Miloslav Bure‰. The main protagonist of the experimental line in composition in this country was Alois HÁBA (1893–1973), who studied in Prague with Vítûzslav Novák and in Vienna and Berlin with Franz Schreker. He made a name as the creator and propagator of quarter-tone and sixth-tone music. His main works include the operas Matka [Mother, CD3-11], Nová zemû [New Land] and Pfiijì království tvé [Thy Kingdom Come), 13 string quartets and other instrumental pieces. He was apparently inspired to micro-interval composing by the study of Wallachian and Moravian Slovak folksong, he designed and constructed special musical instruments (the quarter-tone piano etc) and developed a system for the written notation of micro-intervals. Other important composers of this generation included for example Ladislav VYCPÁLEK (1882–1969), who worked for more than thirty years in the University (today National) Library in Prague, where in 1922 he founded the music section. As a composer he was a student of V. Novák and wrote mainly vocal works with serious spiritual content such as Kantáta o posledních vûcech ãlovûka [Cantata on the Last Things of Man] on Moravian folksong texts, Blahoslaven˘ ten ãlovûk [Blessed Is That Man] or âeské rekviem [Czech Requiem]. Jaroslav K¤IâKA (1882–1969) studied in Prague and in Berlin, and later became well-known primarily as a teacher and choirmaster and the author of songs and other pieces for children. Otakar JEREMIÁ· (1892–1962) made a name as an important conductor and radio worker in the period

1939 end of the Second Czechoslovak Republic with the creation of a Slovak state and the Protectorate of Bohemia and Moravia (under the administration of the German Reich) 1939–1945 Second World War: starts 1st Sept.1939 with Hitler‘s attack on Poland 1942 assassination of the Reichsprotector of Bohemia and Moravia Reinhard Heydrich, followed by brutal repression: massacre of the inhabitants of Lidice and Ležáky; beginning of the mass extermination of Jews – the policy of the “Final Solution” (Endlösung) of the Jewish Question

text Georgese Neveux), âím lidé Ïijí (podle L. N. Tolstého), Îenitba (podle N. V. Gogola), Mirandolina (podle C. Goldoniho), ¤ecké pa‰ije (podle románu Nikose Kazantzakise), a Ariadna (opût podle Georgese Neveux), komponované v letech 1927–1958, zpívan˘ balet ·palíãek a operu-balet Divadlo za bránou z 30. let, z velk˘ch orchestrálních dûl pak ‰est symfonií a jmenovitû poslední z nich nesoucí název Symfonické fantazie [Fantaisies symphoniques] (1953), Památník Lidicím (1943), Fresky Pierra della Francesca a Paraboly pro velk˘ orchestr, dále pût koncertÛ pro klavír a orchestr, dva koncerty houslové, dva cellové a koncert pro hoboj. Z komorních a men‰ích obsazení je to mj. sedm smyãcov˘ch kvartetÛ, Concerto grosso a Tre ricercari pro smyãcov˘ orchestr, Dvojkoncert pro dva smyãcové orchestry, klavír a tympány (1938) [CD313], z kantátov˘ch a oratorních Kytice na slova lidové poezie, Polní m‰e (1939) a z 50. let potom Gilgame‰, Proroctví Izaiá‰ovo a trojice mal˘ch kantát Otvírání studánek, Legenda z d˘mu bramborové nati, Romance z pampeli‰ek a Mike‰ z hor na texty skladatelova krajana Miloslava Bure‰e. Experimentální linii hudební tvorby sledoval u nás hlavnû Alois HÁBA (1893–1973), kter˘ studoval v Praze u Vítûzslava Nováka a ve Vídni a Berlínû u Franze Schrekera. Proslul jako tvÛrce a propagátor ãtvrttónové a ‰estinotónové hudby. K hlavním dílÛm patfií opery Matka [CD3-11], Nová zemû a Pfiijì království tvé, 13 smyãcov˘ch kvartetÛ a jiné instrumentální kompozice. K mikrointervalové kompozici byl údajnû inspirován studiem vala‰ského a slováckého lidového zpûvu a mimoevropsk˘ch tónov˘ch systémÛ. Nov˘m tónov˘m strukturám se vûnoval téÏ teoreticky, navrhoval a dával stavût speciální hudební nástroje (ãtvrttónov˘ klavír aj.) a vypracoval systém notového zápisu mikrointervalÛ. K dal‰ím v˘znamn˘m skladatelÛm této generace patfiil napfiíklad Ladislav VYCPÁLEK (1882–1969), kter˘ pracoval pfies tfiicet let v Univerzit-

between the two world wars and as the author of the opera The Brothers Karamazov based on Dostoyevsky’s famous novel. Another composer closely associated with Czechoslovak radio was Karel Boleslav JIRÁK (1891–1972), who left to live in the USA after the Second World War. Pavel BO¤KOVEC (1894–1972) [CD3-9] was a pupil of Josef Suk and later professor of composition at the Prague Academy of Performing arts. He composed numerous instrumental works most of them with a Neo-Classical orientation, and of his stage works the ballet Krysafi (The Pied Piper) of 1939 is outstanding. Leo‰ Janáãek’s pupil Pavel HAAS (1899–1944) [CD3-10] was imprisoned in Theresienstadt and perished in the Auschwitz extermination camp. A somewhat younger group included I‰a KREJâÍ (1904–1968), son of the philosopher and university professor F. V. Krejãí and a composer whose Neo-Classical musical idiom possessed great individuality and humour. Other representatives of this age group were Emil Franti‰ek BURIAN (1904–1959), who devoted himself to experiments in music theatre, and Jaroslav JEÎEK (1906–1942), well-known as the conductor and composer of songs at the popular Osvobozené divadlo [Liberated Theatre], but who also composed serious works (two string quartets, a Concerto and Fantasia for piano and orchestra, the Sonata for piano and others). Vítûzslava KAPRÁLOVÁ (1915–1940, daughter of the composer and music teacher Václav KAPRÁL), a pupil and intimate friend of Bohuslav MartinÛ in Paris, was a composer of great promise who died tragically young. The outstanding Czech reputation in the field of orchestral and opera performance owed much to Václav TALICH (1883–1861), who became famous as a conductor of the works of J. Suk, L. Janáãek and B. MartinÛ, among others, and later Karel ANâERL (1908–1973), who survived imprisonment in the Terezín Ghetto. Likewise the phenomenal pianist Rudolf FIRKU·N¯ (1912–1994), who settled permanently in the

29. Alois Hába

ní (dnes Národní) knihovnû v Praze, kde roku 1922 zaloÏil hudební oddûlení. Ve skladbû byl Ïákem V. Nováka a komponoval hlavnû vokální díla závaÏného duchovního obsahu jako byly Kantáta o posledních vûcech ãlovûka na texty moravsk˘ch lidov˘ch písní, Blahoslaven˘ ten ãlovûk nebo âeské rekviem. Jaroslav K¤IâKA (1882–1969) studoval v Praze a v Berlínû, pozdûji proslul hlavnû jako pedagog a sbormistr a autor písní a jin˘ch skladeb pro dûti. Otakar JEREMIÁ· (1892–1962) si získal zásluhy jako v˘znamn˘ dirigent a rozhlasov˘ pracovník v období mezi dvûma svûtov˘mi válkami a jako autor opery Bratfii Karamazovi podle románu F. M. Dostojevského. S prostfiedím âs. rozhlasu byl úzce spjat rovnûÏ Karel Boleslav JIRÁK (1891–1972), kter˘ po druhé svûtové válce ode‰el do USA. Pavel BO¤KOVEC (1894–1972) [CD3-9] byl Ïákem Josefa Suka a pozdûji profesorem kompozice na praÏské Akademii múzick˘ch umûní. Zkomponoval ãetná instrumentální díla pfieváÏnû neoklasické orientace, z jevi‰tních dûl vyniká balet Krysafi z roku 1939. Îák Leo‰e Janáãka Pavel HAAS (1899–1944) [CD3-10] byl vûznûn v Terezínû a zahynul ve vyhlazovacím tábofie v Osvûtimi. K mlad‰í generaãní skupinû náleÏeli I‰a KREJâÍ (1904–1968), syn filozofa a univerzitního profesora F. V. Krejãího, jehoÏ neoklasicistní hudební fieã má nezamûniteln˘ osobit˘ ráz a humor. Dále to byli Emil Franti‰ek BURIAN (1904–1959), kter˘ se vûnoval experimentÛm na poli hudebního divadla, a Jaroslav JEÎEK (1906–1942), kter˘ je znám jako dirigent a autor písní v populárním Osvobozeném divadle, av‰ak vedle toho komponoval i díla váÏné orientace (dva smyãcové kvartety, Koncert a Fantasii pro klavír a orchestr, Sonátu pro klavír aj.). Pfiedãasnû zesnulá Vítûzslava KAPRÁLOVÁ (1915–1940), dcera skladatele a hudebního pedagoga Václava KAPRÁLA (1889–1947), byla v PafiíÏi Ïaãkou a intimní pfiítelkyní Bohuslava MartinÛ. O vynikající povûst ãeského interpretaãního umûní na poli orchestrálním a operním se zaslouÏili Václav TALICH (1883–1861), kter˘ proslul mj.

USA from 1939, often performed works by Czech composers, above all Bohuslav MartinÛ. In the same period Jarmila NOVOTNÁ (1907–1994) became a world famous singer. The composer Jaromír WEINBERGER (1896–1967) gained an international reputation for his popular folk opera ·vanda dudák [·vanda the Bagpiper] (after the fairytale play by J. K. Tyl, 1927). In 1938 he emigrated to the USA, as the highly successful operetta composer Rudolf FRIML (1879–1972) had done years before him, or the Brno born Erich Wolfgang KORNGOLD (1897–1957), who made a career as the composer of film music in Hollywood. Among composers of light and popular music we should mention at least the names of the cabaret singer, actor and director Karel HA·LER (1879–1941), who died in a concentration camp, and the composer Jaromír VEJVODA (1902–1988), author of the world famous melody ·koda lásky (Rosamunde or the Beer Barrels-Polka, 1934). Up to the outbreak of the 2nd World War, German musical culture in Bohemia also produced notable composers and performers. Its central institution was the Prague German Opera, which particularly in the twenty-five years when it was directed by Angelo NEUMANN (1838–1910) could boast excellent performers and a vibrant repertoire. In the 1885–1886 season the young Gustav MAHLER (1860–1911) worked here as conductor after a short engagement in Olomouc. After Neumann’s death, Alexander von ZEMLINSKY (1872–1941) came to Prague and was later engaged as director of the opera and professor at the German music academy in the years 1911–1927. In 1924 he directed the world premiere of his Lyrical Symphony on texts by R. Tagore here, and the opera monodrama Erwartung by his friend Arnold Schönberg. He was later to go to Berlin and in 1933 into emigration in the USA. Many talented Bohemian German composers and musicians who did not manage to emigrate in time perished in Nazi extermination

jako dirigent dûl J. Suka, L. Janáãka a B. MartinÛ a pozdûji Karel ANâERL (1908–1973), kter˘ pfieÏil internaci v terezínském ghettu. RovnûÏ fenomenální pianista Rudolf FIRKU·N¯ (1912–1994), Ïijící od roku 1939 trvale v USA, provádûl ãasto skladby ãesk˘ch autorÛ, na prvním místû Bohuslava MartinÛ. Pûveckou hvûzdou svûtového formátu byla v tûchto letech Jarmila NOVOTNÁ (1907–1994). Skladatel Jaromír WEINBERGER (1896–1967) získal svûtovou proslulost lidovou operou ·vanda dudák (podle pohádkové hry J. K. Tyla, 1927). Roku 1938 emigroval do USA, podobnû jako dávno pfied ním svûtovû úspû‰n˘ operetní skladatel Rudolf FRIML (1879–1972), ãi brnûnsk˘ rodák Erich Wolfgang KORNGOLD (1897–1957), kter˘ zakotvil jako autor filmov˘ch hudeb v Hollywoodu. Z autorÛ zábavné a populární hudby si pfiipomeÀme aspoÀ jména kabaretního zpûváka, herce a reÏiséra Karla HA·LERA (1879–1941), kter˘ skonãil svÛj Ïivot v koncentraãním tábofie, a skladatele Jaromíra VEJVODY (1902–1988), autora svûtovû proslulé melodie ·koda lásky (1934). Také nûmecká hudební kultura v âechách vykazovala aÏ do vypuknutí 2. svûtové války pozoruhodné umûlecké v˘sledky. Centrální institucí byla praÏská nûmecká opera, která se zvlá‰tû za pûtadvacetileté éry fieditele Angelo NEUMANNA (1838–1910) py‰nila v˘born˘mi interprety a pohotovou dramaturgií. V sezónû 1885–1886 zde jako kapelník úãinkoval mlad˘ Gustav MAHLER (1860–1911), kter˘ byl pfiedtím krátce angaÏován téÏ v Olomouci. Po Neumannovû smrti pfii‰el do Prahy Alexander von ZEMLINSKY (1872–1941), kter˘ zde potom pÛsobil jako dirigent opery a profesor nûmecké hudební akademie v letech 1911–1927. Roku 1924 zde uvedl ve svûtové premiéfie svou Lyrickou symfonii [Lyrische Symphonie] na texty R. Thákura a operní monodrama Oãekávání [Erwartung] pfiítele Arnolda Schönberga. Jeho dal‰í cesty vedly do Berlína a po roce 1933 do emigrace v USA. Mnozí talentovaní skladatelé

camps. They included Erwin SCHULHOFF (1893–1942) [CD3-8], Viktor ULLMANN (1898–1944), Hans KRASA (1899–1944) and Gideon KLEIN (1919–1945). CZECH MUSIC 1945–1989 The Post-War Years and Nineteen Fifties The first post-war years (1945–1948) were a time of great musical activity and many fundamental changes. Contacts with the outside world were restored, new musical institutions were born and others were transformed. In October 1945 the Czech Philharmonic was nationalised, new symphony orchestras were founded (e. g. the Moravian Philharmonic) and new opera companies were formed in theatres left after the transfer of the Germans (Ústí nad Labem, Liberec, Opava). 1946 saw the first international Prague Spring festival. Shostakovich, Prokofiev, Stravinsky, Honegger, Messiaen, Britten, Bartók, Hindemith and others all played in Bohemia, and there were appearances by the conductor Charles Munch, the violinist David Oistrakh and Leonard Bernstein, for example. Czech music was played at festivals abroad. The communist coup in February 1948 meant another stark change in Czech musical life, however. The theories of the Stalinist ideologist A. A. Zhdanov became official doctrine in the arts and control of new composition and its performance was soon handed over to the centralised Union of Czechoslovak Composers. The Zhdanovites campaigned against formalism, subjectivism and cosmopolitanism, condemning not just “western modernism” but from the start finding Leo‰ Janáãek, Bohuslav MartinÛ or Alois Hába equally unacceptable. They called for a return to traditional national values, above all to the work of Bedfiich Smetana, and demanded socially engaged themes. The cantata and mass song became prominent musical genres. The leading proponents of

1945 kapitulace Německa a Japonska; osvobození Československa 1945–46 odsun sudetských Němců na základě dekretů vydaných prezidentem E. Benešem 1946 ve volbách vítězí komunistická strana, do čela vlády nastupuje vůdce komunistů Klement Gottwald

a hudebníci nûmecké národnosti pÛvodem z ãesk˘ch zemí, ktefií nestihli vãas emigrovat, zahynuli v nacistick˘ch vyhlazovacích táborech. Patfiili k nim Erwin SCHULHOFF (1893–1942) [CD3-8], Viktor ULLMANN (1898–1944), Hans KRASA (1899–1944) a Gideon KLEIN (1919–1945).

âESKÁ HUDBA 1945–1989 Pováleãná a 50. léta První pováleãná léta (1945–1948) byla obdobím velké hudební aktivity i mnoh˘ch zásadních zmûn. Obnovovaly se styky se zahraniãím, vznikaly nové hudební instituce a jiné se transformovaly. V fiíjnu 1945 byla zestátnûna âeská filharmonie, zakládaly se nové symfonické orchestry (napfi. Moravská filharmonie), v objektech po odsunut˘ch Nûmcích vznikala nová operní divadla (Ústí nad Labem, Liberec, Opava). V roce 1946 se poprvé uskuteãnil mezinárodní hudební festival PraÏské jaro. V âechách se hrál ·ostakoviã, Prokofjev, Stravinskij, Honegger, Messiaen, Britten, Bartók, Hindemith ad., vystupovali zde napfi. dirigent Charles Munch, houslista David Oistrach nebo Leonard Bernstein. âeská hudba se naopak hrála na festivalech v zahraniãí. Únor 1948 znamenal pro ãesk˘ hudební Ïivot dal‰í prudkou zmûnu. Oficiální estetickou doktrínou se staly teze stalinského ideologa A. A. Îdanova a kontrolu nad novou tvorbou i jejím provozováním brzy získal centralizovan˘ Svaz ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ. Îdanovovci brojili proti formalismu, subjektivismu a kosmopolitismu a trnem v oku jim byl nejen „západní modernismus“, ale zpoãátku i Leo‰ Janáãek, Bohuslav MartinÛ nebo Alois Hába. Volali po návratu k tradiãním národním hodnotám, pfiedev‰ím k dílu Bedfiicha Smetany, a poÏadovali angaÏovanou tématiku. Prominentními hudebními Ïánry se staly kantáta a masová píseÀ. Pfiedními stoupenci Ïdanovovské estetiky byli muzikolog Antonín

Zhdanovite aesthetics were the musicologist Antonín Sychra, the music critic Miroslav Barvík and the composers Josef STANISLAV (1897–1971), Jan SEIDEL (1908–1998; e. g. the mass song Kupfiedu, zpátky ni krok! [Forwards, No Step Back!] and Václav DOBIÁ· (1909–1978), author of the cantata Buduj vlast, posílí‰ mír [Build the Homeland and You will Strengthen Peace] (1950) and the nonet O rodné zemi [On Native Land] (1952), but also of Sonata for Piano, Strings, Wind Quintet and Tympani (1947), which in the fifties were regarded as the composer’s lapse into modernism. In the background, however, music was also being written by people who refused to follow the official line. Alois Hába continued to compose both microtonal and twelve-tone works (e. g. Concerto for Violin and Orchestra, string quartets), while Miloslav KABELÁâ (1908–1979), who had attracted a great deal of attention after the war with his cantata Neustupujte! [Do not Retreat!] (1939, performed 1945) and 2nd Symphony (1946), carried on developing his highly distinctive compositional idiom based on strict principles of construction (Mysterium ãasu (The Mystery of Time), 3rd and 4th Symphonies). The music of Klement SLAVICK¯ (1910–1999) drew on Moravian folk tradition (Moravian Dance Fantasies, Rhapsodic Variations), and similar sources also inspired the work of Jaroslav DOUBRAVA (1909–1960). Jan HANU· (1915–2004) wrote striking stage and symphonic works as well as liturgical compositions for use in church. In the later fifties the music of the younger generation reflected a stronger Neo-Classical influence, evident for example in the work of Ilja HURNÍK (*1922), Viktor KALABIS (*1923), Jindfiich FELD (*1925), and Lubor BÁRTA (1928–1972). This was clearly connected with the fact that its leading pre-war representatives, I‰a KREJâÍ (1904–1968) and Pavel BO¤KOVEC (1894–1972), who as a professor at the Prague

1945 capitulation of Germany and Japan, liberation of Czechoslovakia 1945–46 transfer of the Sudeten Germans on the basis of the decrees issued by President E. Beneš 1946 the Communist Party wins the elections and the Communist leader Klement Gottwald becomes Prime Minister 1947 Under pressure from Moscow Czechoslovakia refuses the Marshall Plan. 1948 the Communists seize power (February), manipulated elections, K. Gottwald becomes president 1950–54 political show trials 1953 currency reform – rapid growth of cost of living, devaluation of savings, death of J.V. Stalin and K. Gottwald

30. Miloslav Kabeláč

1947 Československo pod tlakem Moskvy odmítá Marshallův plán 1948 komunistický převrat (únor); konání zmanipulovaných voleb, Klement Gottwald se stává prezidentem 1950–54 inscenované politické procesy

Sychra, hudební kritik Miroslav Barvík a skladatelé Josef STANISLAV (1897–1971), Jan SEIDEL (1908–1998; napfi. masová píseÀ Kupfiedu, zpátky ni krok!) a Václav DOBIÁ· (1909–1978), autor kantáty Buduj vlast, posílí‰ mír (1950) a nonetu O rodné zemi (1952), ale i Sonáty pro klavír, smyãce, dechov˘ kvintet a tympány (1947), která byla v padesát˘ch letech vnímána jako autorÛv ústupek modernismu. V pozadí v‰ak vznikala také díla osobností, které oficiální linie tvorby nesledovaly. Alois Hába dále komponoval díla mikrotonální i dvanáctitónová (napfi. Koncert pro housle a orchestr, smyãcové kvartety), Miloslav KABELÁâ (1908–1979), kter˘ na sebe po válce v˘raznû upozornil kantátou Neustupujte! (1939, prov. 1945) a 2. symfonií (1946), pokraãoval v rozvíjení svého svébytného, na pfiísné stavebnosti zaloÏeného kompoziãního jazyka (Mysterium ãasu, 3. a 4. symfonie). Skladby Klementa SLAVICKÉHO (1910–1999) ãerpají z moravského folklóru (Moravské taneãní fantasie, Rapsodické variace) a z podobn˘ch zdrojÛ vyrÛstá i dílo Jaroslava DOUBRAVY (1909–1960). Jan HANU· (1915–2004) je autorem v˘razn˘ch scénick˘ch a symfonick˘ch opusÛ i liturgick˘ch skladeb pro chrámové provozování. Ve druhé polovinû 50. let se v tvorbû mlad‰í generace v˘raznûji projevuje vliv neoklasicismu, patrn˘ napfiíklad v díle Ilji HURNÍKA (*1922), Viktora KALABISE (*1923), Jindfiicha FELDA (*1925), nebo Lubora BÁRTY (1928–1972). Souvisel patrnû i s tím, Ïe v té dobû je‰tû pÛsobili jeho pfiední pfiedváleãní pfiedstavitelé, I‰a KREJâÍ (1904–1968)

Academy of Performing Arts trained several generations of pupils, were still active at the time. The example of Bohuslav MARTINÒ (1890–1959) was undoubtedly a factor as well. The high point of these works was the Vocal Symphony (1958) by Vladimír SOMMER (1921–1997) on texts by Kafka, Dostoyevsky and Cesare Pavese [CD4-1]. Jan NOVÁK (1921–1984), who had studied with MartinÛ in the U.S.A, was active in Brno. The Sixties The end of the fifties saw a mild political thaw and information about new trends in western post-war music began to reach Bohemia. In the course of the sixties, composers of the young, middle and older generations gradually came to understand and take up the new impulses. Specialised ensembles were formed (in addition to the pioneering Novák Quartet, they included the Komorní harmonie [Chamber Harmony] led by the conductor Libor Pe‰ek, Musica viva Pragensis, and Sonatori di Praga) as were artistic groups (the Brno Skupina A [Group A], Prague New Music Group), bringing together composers and theoreticians – in Brno the musicologist Milena âernohorská, for example, and in Prague Vladimír Lébl, Eduard Herzog and Josef Bek. Communication with the outside world improved still further, with Czech composers going to the Warsaw Autumn festival and Darmstadt, and visits to Czechoslovakia by such figures as Olivier Messiaen, Luigi Nono, Karlheinz Stockhausen and Pierre Schaeffer. What is known as the New Music affected Czech original composition in the sixties in a variety of ways. While it led some composers to a radical change of style (Zbynûk Vostfiák), others simply used the new approaches to enrich their already refined musical idiom (Jindfiich Feld), or were touched by them only fleetingly (Ilja Hurník). The principles of dodecaphony and serialism were taken up by Jan

31. Vladimír Sommer

1956 20th Congress of the Soviet Communist Party, a political leader N.S. Khruschev criticises the cult of personality of J.V. Stalin; the Soviet army is used in the bloody suppression of the anti-communist revolt in Hungary

32. Pražská skupina Nové hudby / The Prague Group of New Music: Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Vladimír Lébl, Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog, Vladimír Šrámek (zleva / from the left)

a Pavel BO¤KOVEC (1894–1972), kter˘ jako profesor praÏské Akademie múzick˘ch umûní vychoval nûkolik generací ÏákÛ. Nezanedbateln˘ jistû byl i vzor Bohuslava MARTINÒ (1890–1959). Vrchol této tvorby pfiedstavuje Vokální symfonie (1958) Vladimíra SOMMERA (1921–1997) na texty F. Kafky, F. M. Dostojevského a C. Pavese [CD4-1]. V Brnû pÛsobil Jan NOVÁK (1921–1984), kter˘ studoval mj. u B. MartinÛ v U. S. A. 60. léta Na konci padesát˘ch let dochází k mírnému politickému uvolnûní a do âech zaãínají pronikat informace o nov˘ch trendech v západní pováleãné hudbû. Tûchto impulsÛ se v prÛbûhu 60. let postupnû chápou skladatelé mladé, stfiední i star‰í generace. Zakládají se specializované soubo-

KLUSÁK (*1934) [CD4-3], whose âtyfii malá hlasová cviãení [Four Small Voice Exercises] on texts by Franz Kafka (1960), orchestral Variations on a Theme of Gustav Mahler (1962) and other pieces caused a great stir at the beginning of the sixties. Marek KOPELENT (*1932) [CD4-6], who had made a name with Nenie with Flute (1961) and his 3rd String Quartet (1963), used the techniques of New Music to develop a unique poetic voice. The music of Rudolf KOMOROUS (*1931) works with silence (Sladká královna [The Sweet Queen], 1963), Petr KOTÍK (*1942) was drawn to experiment and John Cage. Lubo‰ FI·ER (1935–1999) internalised the impulses of what is known as the Polish School (Patnáct listÛ podle Dürerovy Apokalypsy [Fifteen Prints after Dürer’s Apocalypse, CD4-8] (1965).

1961 building of the Berlin Wall 1968 Alexander Dubček elected as leader of the Communist Party; Czechoslovkia embarks on a reform course; Invasion of Czechoslovakia by the armies of five member states of the Warsaw Pact (USSR, East Germany, Poland, Hungary and Bulgaria) (August 21st)

33. Jan Klusák

34. Marek Kopelent

ry (vedle prÛkopnického Novákova kvarteta vznikají Komorní harmonie vedená dirigentem Liborem Pe‰kem, Musica viva Pragensis, Sonatori di Praga ad.) a tvÛrãí skupiny (brnûnská Skupina A, PraÏská skupina Nové hudby), okolo kter˘ch se sdruÏují jak skladatelé, tak teoretici – v Brnû napfi. muzikoloÏka Milena âernohorská, v Praze Vladimír Lébl, Eduard Herzog a Josef Bek. Zlep‰uje se také komunikace se zahraniãím – ãe‰tí skladatelé jezdí na Var‰avsk˘ podzim a do Darmstadtu, âechy nav‰tûvují napfi. Olivier Messiaen, Luigi Nono, Karlheinz Stockhausen a Pierre Schaeffer. Vliv tzv. Nové hudby se v ãeské tvorbû ‰edesát˘ch let projevuje rÛznû. Zatímco u nûkter˘ch skladatelÛ dochází k radikálnímu stylovému pfierodu (Zbynûk Vostfiák), jiní nov˘mi skladebn˘mi postupy obohacují svÛj jiÏ vytfiíben˘ hudební jazyk (Jindfiich Feld), nebo se jich jen letmo dot˘kají (Ilja Hurník). Principy dodekafonie a seriality ve sv˘ch kompozicích uplatÀuje Jan KLUSÁK (*1934) [CD4-3], jehoÏ âtyfii malá hlasová cviãení na texty Franze Kafky (1960), orchestrální Variace na téma Gustava Mahlera (1962) a dal‰í skladby vzbudily na poãátku 60. let velk˘ rozruch. Marek KOPELENT (*1932) [CD4-6], kter˘ na sebe upozornil Nénií (1961) a 3. smyãcov˘m kvartetem (1963), prostfiedky Nové hudby dosahuje svébytného poetického v˘razu. Hudba Rudolfa KOMOROUSE (*1931) pracuje s tichem (Sladká královna, 1963), Petr KOTÍK (*1942) tíhne k experimentu a Johnu Cageovi. Lubo‰ FI·ER (1935–1999) vstfiebává podnûty tzv. polské ‰koly (Patnáct listÛ podle Dürerovy Apokalypsy, 1965 [CD4-8]). Ke skladatelÛm star‰í generace, ktefií pod vlivem Nové hudby zásadnû promûnili svÛj kompoziãní jazyk, patfií kromû ZbyÀka VOST¤ÁKA (1920–1985, Zrození mûsíce, 1966 [CD4-4]) také Jan KAPR (1914–1988, Cviãení pro Gydli, 1967 [CD4-5]) a Jan RYCHLÍK (1916–1964), u nûhoÏ se zájem o Novou hudbu pojí se zájmem o mimo-

Composers of the older generations who fundamentally changed their musical idiom under the influence of the New Music included not only Zbynûk VOST¤ÁK (1920–1985, Zrození mûsíce [Birth of the Moon, CD4-4], 1966) but also Jan KAPR (1914–1988, Cviãení pro Gydli [Exercises for Gydli, CD4-5], 1967) and Jan RYCHLÍK (1916–1964), who combined interest in New Music with fascination with nonEuropean musical culture (Africk˘ cyklus [African Cycle], 1961). Jarmil BURGHAUSER (1921–1997) used the new principles of composition in his „anti-opera“ Most [The Bridge] (1964), among other pieces. In Brno the impulses of the New Music were taken up above all by Miloslav I·TVAN (1928–1990), Alois PI≈OS (*1925) and Josef BERG (1927–1971), who wrote highly individual chamber operas (Evropská turistika [European Tourism], 1963; Eufrides pfied branami Tymén [Euphrides before the Gates of Tymenas], 1964 and others.). Brno composer also devoted themselves to happenings (Berg, PiÀos), multimedia work (PiÀos, Arno‰t PARSCH, *1936) and team composing (PiÀos, Parsch, Rudolf RÒÎIâKA, *1941, Milo‰ ·TùDRO≈, *1942). From the later sixties electro-acoustic music also developed in Bohemia and Moravia. Primarily on the initiative of Miloslav Kabeláã, Eduard Herzog and Vladimír Lébl a specialised studio was set up at PlzeÀ Radio (1965), and seminars given by important figures from abroad (Pierre Schaeffer, G. M. Koenig) were organised. The crowning achievement of the period in this context was Kabeláã’s E fontibus bohemicis. Alongside works orientated to the New Music, composers in the sixties continued to write more traditional, extensively tonal compositions and these in fact were the majority. A number of symphonic works, such as the cantatas of Svatopluk HAVELKA (*1925; Chvála svûtla [Praise of Light], Heptameron and others) or Otmar MÁCHA’s (*1922) Variace na téma a smrt Jana Rychlíka (Variations on a Theme and the Death of Jan Rychlík) stand out as particularly effective.

1969 in protest against the Soviet occupation and the concessions by the Czechoslovak political leadership the student Jan Palach sets himself on fire in Wenceslas Square (January); Gustav Husák becomes head of the Czechoslovak Communist Party – start of the so-called period of “normalisation” of internal conditions

35. Zbyněk Vostřák

1953 měnová reforma – prudký růst životních nákladů, znehodnocení úspor; umírá J. V. Stalin a K. Gottwald 1956 XX. sjezd KSSS, první tajemník N. S. Chruščov vystupuje s kritikou kultu osobnosti J. V. Stalina; krvavé potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku za účasti sovětské armády 1961 stavba berlínské zdi 1968 do čela komunistiscké strany zvolen Alexander Dubček, Československo nastupuje reformní kurz; vpád vojsk pěti členských zemí Varšavské smlouvy (SSSR, NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko) do Československa (21.8.) 1969 na protest proti sovětské okupaci a ústupkům československé politické reprezentace se na Václavském náměstí v Praze upálil student Jan Palach (leden); do čela KSČ nastupuje Gustav Husák – začátek tzv. normalizace vnitřních poměrů

evropské hudební kultury (Africk˘ cyklus, 1961). Jarmil BURGHAUSER (1921–1997) nové kompoziãní principy uplatnil mj. i ve své „anti-opefie“ Most (1964). V Brnû impulsy Nové hudby vstfiebávali pfiedev‰ím Miloslav I·TVAN (1928–1990), Alois PI≈OS (*1925) a Josef BERG (1927–1971), autor svérázn˘ch komorních oper (Evropská turistika, 1963; Eufrides pfied branami Tymén, 1964 ad.). Brnûn‰tí autofii se také vûnovali happeningu (Berg, PiÀos), multimediální tvorbû (PiÀos, Arno‰t PARSCH, *1936) a t˘mové kompozici (PiÀos, Parsch, Rudolf RÒÎIâKA, *1941, Milo‰ ·TùDRO≈, *1942). Od 2. poloviny 60. let se v âechách rozvíjí také elektroakustická hudba. Pfiedev‰ím z iniciativy Miloslava Kabeláãe, Eduarda Herzoga a Vladimíra Lébla je zaloÏeno specializované studio v plzeÀském rozhlase (1965), pofiádají se semináfie za úãasti v˘znamn˘ch zahraniãních osobností (Pierre Schaeffer, G. M. Koenig). Jedním z vrcholÛ tvorby tohoto období je Kabeláãovo E fontibus bohemicis. Vedle dûl orientovan˘ch na Novou hudbu v ‰edesát˘ch letech dále vznikají tradiãnûj‰í, roz‰ífienû tonální kompozice, které kvantitativnû pfievaÏují. PÛsobivá jsou zejména nûkterá díla symfonická, jako napfi. kantáty Svatopluka HAVELKY (*1925; Chvála svûtla, Heptameron aj.) nebo Variace na téma a smrt Jana Rychlíka Otmara MÁCHY (*1922). Vlastní cestou se ubírá Petr EBEN (*1929) [CD4-7], kter˘ ãerpá z inspirace gregoriánsk˘m chorálem (Apologia Socratus, 1967, Vox clamantis, 1969) a historickou hudbou. Miloslav Kabeláã pí‰e svá vrcholná díla (Zrcadlení, Eufemias Mysterion, 7. [CD4-2] a 8. symfonie ad.) a rozvíjí svÛj zájem o mimoevropskou hudbu (Ohlasy dálav, Otto invenzioni). 70. a 8 0 . l é t a Události roku 1968 v˘raznû ovlivnily dal‰í dvû desetiletí ãeské hudby. Mnoho v˘znamn˘ch osobností ãeské kultury odchází do emigrace, mezi

36. Zbyněk Vostřák - Kyvadlo času / Pendulum of Time, rukopis / autograph, 1966-67

Petr EBEN (*1929) [CD4-7] took his own road, drawing on the inspiration of Gregorian chant (Apologia Socratus, 1967, Vox clamantis, 1969) and historical music in general. Miloslav Kabeláã wrote his crowning works (Zrcadlení [Mirroring], Eufemias Mysterion, 7th Symphony [CD4-2], 8th Symphony and others) and developed his interest in nonEuropean music (Ohlasy dálav [Echoes of Faraway Lands], Otto invenzioni).

37. Jan Kapr, Petr Eben (zleva / from the left)

38. Luboš Fišer

nimi skladatelé Jan Novák (Dánsko, Itálie, SRN), Rudolf Komorous (Kanada) a Petr Kotík (USA). Karel HUSA (*1921), kter˘ po sv˘ch pafiíÏsk˘ch studiích ode‰el do Spojen˘ch státÛ jiÏ v první polovinû 50. let, pí‰e v reakci na srpnovou okupaci Music for Prague 1968, která se stala jednou z nejprovozovanûj‰ích americk˘ch symfonick˘ch skladeb vÛbec. „Normalizace“ politick˘ch pomûrÛ zasáhla tvrdû mnoho skladatelÛ, ktefií zÛstali. Jan Klusák, jehoÏ koncertní tvorba byla vylouãena z hudebního provozu, byl existenãnû odkázán na zakázky pro film a televizi, díla Marka Kopelenta se hrála více ménû jen v zahraniãí a Zbynûk Vostfiák zkomponoval svá nejzralej‰í díla v naprosté izolaci. A tak bychom mohli pokraãovat. Svaz skladatelÛ byl rozpu‰tûn a znovu zaloÏen jen s hrstkou vûrn˘ch. Roli hrály pfiedev‰ím politické postoje, na rozdíl od 50. let zde nebyl

The Seventies and Eighties The events of 1968 had a major impact on the next two decades of Czech music. Many important figures in Czech culture emigrated, among them the composers Jan Novák (Denmark, Italy, West Germany), Rudolf Komorous (Canada) and Petr Kotík (USA). Karel HUSA (*1921), who had left for the United States after studies in Paris back in the fifties, wrote Music for Prague 1968, one of the most often performed of American symphonic pieces, in response to the Soviet invasion. What was known as the “Normalisation” of political conditions hit many of the composers who stayed very hard. Jan Klusák, whose concerto work was banned from performance, was forced to fall back on commissions for film and television to make a living, Marek Kopelent’s music was more or less heard only abroad, and Zbynûk Vostfiák composed his most mature works in complete isolation. And we could continue with the sad list. The Union of Composers was dissolved and re-established with just a handful of those who could prove loyalty to the regime. At this point it was above all political attitudes that counted, and unlike in the fifties there was little pressure on stylistic orientation. This meant that some composers drawing on the techniques of New Music could still pursue public careers and present this kind of work at festivals (Václav

39. Miloslav Ištvan

1975 Gustav Husák zvolen prezidentem

takov˘ tlak na stylovou orientaci. Oficiálnû tak mohli pÛsobit i nûktefií skladatelé ãerpající z technik Nové hudby, ktefií tento typ tvorby pak reprezentovali na zahraniãních festivalech (Václav KUâERA, *1929, Jan TAUSINGER, 19211980, Ladislav KUBÍK, *1946). Mimo hlavní oficiální proud kulminuje tvorba skladatelÛ narozen˘ch okolo poãátku 20. století (Kabeláã, Slavick˘, Kapr) a v˘razná díla pí‰í také Petr Eben, Svatopluk Havelka, Lubo‰ Fi‰er a o nûco mlad‰í Ivana LOUDOVÁ (*1941) [CD49], která studovala mj. u Oliviera Messiaena v PafiíÏi (Spleen, 1971). V Brnû pÛsobí Miloslav I‰tvan [CD4-10], kter˘ ve sv˘ch skladbách metodou stfiihu konfrontuje nejrÛznûj‰í hudební materiál (renesanãní a barokní hudba, rock) a Alois PiÀos, kter˘ je také autorem fiady teoretick˘ch studií. Na Janáãkovû akademii múzick˘ch umûní, kde mohli oba vyuãovat i za dob normalizace, vychovali mnoho v˘razn˘ch ÏákÛ a v této souvislosti se ãasto hovofií o „brnûnské skladatelské ‰kole“. Patfií k ní i Ïák Aloise PiÀose Peter GRAHAM (*1952, vlastním jménem Jaroslav ·Èastn˘-Pokorn˘) [CD4-12]. Milan SLAVICK¯ (*1947) [CD4-11], jeden z nejv˘raznûj‰ích skladatelÛ generace nastupující v 70. letech, vystudoval skladbu také v Brnû (u Jana Kapra). K jeho generaãním vrstevníkÛm patfií Ivan KURZ (*1947, Naklonûná rovina aj.), Jaroslav RYBÁ¤ (*1942) a Václav RIEDLBAUCH (*1947). V polovinû 80. let v˘raznû vystupuje nûkolik skladatelÛ mladé generace, ktefií se sdruÏují okolo novû zaloÏeného souboru Agon. Martin SMOLKA (*1959), Petr KOFRO≈ (*1955) a Miroslav PUDLÁK (*1961) v té dobû

KUâERA, *1929, Jan TAUSINGER, 1921–1980, Ladislav KUBÍK, *1946). It was therefore outside the official current that the work of some composers born around the beginning of the 20th century culminated (Kabeláã, Slavick˘, Kapr) while Petr Eben, Svatopluk Havelka, Lubo‰ Fi‰er and the slightly younger Ivana LOUDOVÁ (*1941) [CD4-9], who had studied with Olivier Messiaen in Paris (Spleen, 1971) continued to write impressive music. Miloslav I‰tvan [CD4-10], who used the method of collage to juxtapose all kinds of musical material in his work (Renaissance and Baroque music, rock) was active in Brno, as was Alois PiÀos, also the author of a number of theoretical studies. Both were able to teach at the Janáãek Academy of Performance Arts even in the period of normalisation. They influenced many pupils who subsequently became significant composers in their own right, and in this context people often talk of a „Brno School of Composers“ that includes Alois PiÀos’s pupil Peter GRAHAM (*1952, real name Jaroslav ·Èastn˘-Pokorn˘) [CD4-12]. Milan SLAVICK¯ (*1947) [CD4-11], one of the most striking composers of the generation coming onto the scene in the seventies, also studied composition in Brno (with Jan Kapr). His contemporaries include Ivan KURZ (*1947, Naklonûná rovina [Slanting Plane] a.o.), Jaroslav RYBÁ¤ (*1942) and Václav RIEDLBAUCH (*1947). The mid-eighties saw the emergence of a number of significant composers of the young generation who came together around the newly formed Agon ensemble. Martin SMOLKA (*1959), Petr KOFRO≈ (*1955) and Miroslav PUDLÁK (*1961) were writing music close to American Minimalism, but thanks to Agon it was also possible to hear works by the American avantgarde (Cage, Feldman) and European and Czech New Music (Var?se, Berio, Scelsi, Vostfiák, Kopelent), otherwise not performed in this country. Although Agon’s achievements were very

40. Ivana Loudová

1975 Gustav Husák elected President 1977 founding of “Charter 77”, a civic initiative in defence of civil rights and liberties 1985 Mikhail Gorbachev becomes leader of Soviet Communist Party and initiates the reforms known as Perestroika

1977 založena „Charta 77”, občanská iniciativa za dodržování lidských práv a svobod

important, they were essentially on the margin of the musical life of the time. The ensemble was only able fully to develop its activities following November 1989.

1985 nejvyšším sovětským představitelem se stává Michail Gorbačov, který zahajuje tzv. perestrojku 1989 masové demonstrace po potlačení studentské manifestace 17. listopadu; začátek tzv. „Sametové revoluce“. A. Dubček se stává předsedou československého parlamentu, prezidentem je zvolen Václav Havel (prosinec). 1990 konání svobodných voleb (červen) 1993 rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku (1.1.)

1989 mass demonstrations following the suppression of a student march on the 17th of November, beginning of the “Velvet Revolution”; A. Dubček becomes Chairman of the Czechoslovak Parliament, Václav Havel is elected President (December) 1990 free elections (June)

41. Peter Graham

pí‰í hudbu blízkou americkému minimalismu, díky Agonu v‰ak bylo moÏné sly‰et také díla americké avantgardy (Cage, Feldman) a evropské i ãeské Nové hudby (Vare`se, Berio, Scelsi, Vostfiák, Kopelent), u nás jinak neprovozovaná. I kdyÏ ‰lo o velmi dÛleÏité poãiny, stály v podstatû na okraji tehdej‰ího hudebního provozu. Plnû se ãinnost souboru mohla rozvinout aÏ po listopadu 1989.

1993 division of Czechoslovakia into the Czech and Slovak Republics (January 1st)

42. Hudecká muzika z Velké nad Veličkou / Fiddlers’ band from Velká nad Veličkou

LIDOVÁ HUDBA âECH A MORAVY

THE FOLK MUSIC OF BOHEMIA AND MORAVIA

Lidovou hudební kulturu na území âeské republiky je moÏno zhruba rozdûlit na dvû ãásti, které se víceménû pfiekr˘vají s historick˘m rozdûlením ãesk˘ch zemí na âechy a Moravu. Z hlediska melodiky b˘vá lidová hudba na území Moravy oznaãována jako v˘chodní nebo také vokální typ, zatímco hudba v âechách jako typ instrumentální. Toto rozdûlení je ov‰em jen orientaãní, zástupce obou typÛ lze najít v obou oblastech a rozdíly mezi regiony probíhají i po ose sever-jih. Hudba v âechách je pfiíbuzná s hudbou Rakouska a Nûmecka. S tûmito oblastmi sdílí také fiadu nápûvÛ. Je rytmicky pravidelnûj‰í a harmonicky jednodu‰‰í, pfiiãemÏ se pohybuje pfiedev‰ím v durov˘ch tóninách. Melodie je ovlivnûna zpÛsobem nástrojové hry a mnohdy lze z jejího charakteru urãit, ‰lo-li o pÛvodnû dudáckou taneãní melodii nebo tfieba o trubaãsk˘ signál. Melodika je odvozena od harmonie a pro melodie písní jsou proto typické rozloÏené akordy a stupnicové postupy. Texty písní vznikaly k jiÏ existujícím melodiím, coÏ má za následek pfievahu textÛ nad nápûvy. O instrumentálním pÛvodu melodií také svûdãí ãasté pfiizpÛsobování textu protahováním nebo opakováním slabik. V písních pfievaÏoval pÛvodnû trojdob˘ takt, v prÛbûhu 19. stol se zaãal objevovat ãastûji takt dvoudob˘, coÏ souviselo i s nástupem nov˘ch druhÛ tancÛ. Témûfi bez v˘jimek mají písnû osmitaktovou ãi ãtyfitaktovou periodu. V âechách zaãalo docházet k silnûj‰ímu ovlivÀování lidové hudby a hudby umûlé, coÏ bylo zpÛsobeno také vût‰í koncentrací mûst. V âesk˘ch lidov˘ch písních tak lze sly‰et pfiedev‰ím vlivy hudebního baroka a klasicismu. Od devatenáctého století dochází ke stále vût‰ímu prolínání lidové hudby ãeského venkova s mûstsk˘m folklórem a zlidovûlou umûlou tvorbou. Lidová hudba Moravy a Slezska úzce souvisí s hudbou Slovenska, Polska a Maìarska. Vzhledem k men‰ímu rozvoji industrializace a men‰ímu

Folk music culture in the Czech Republic can be roughly divided into two parts that are more or less coterminous with the historical division of the Czech Lands into Bohemia and Moravia. In terms of melody, the folk music of Moravia is often defined as the eastern or also the vocal type, while that of Bohemia is characterised as an instrumental type. This distinction is useful only for purposes of general orientation, however, since music of both types can be found in both regions and there are also regional difference on the north-south axis. Music in Bohemia is akin to the music of Austria and Germany. It also shares a number of melodies with these areas. It is rhythmically more regular and harmonically simpler, mainly keeping to major scales. The melody is influenced by the form of instrumental performance and it is often possible to identify from the character of a melody whether it was originally pipes dance melody or, for example, a bugle signal. The melodies are derived from the harmony and are based on broken chords and scale progressions. Song texts were created to already existing melodies, with the result that there are more texts than melodies. The instrumental origin of melodies is also often evident in the frequent adjustment of the text by drawing out or repetition of the syllables. Originally most songs were in three-time, but during the 19th century two-time became more frequent in association with the rise of new kinds of dance. Almost without exception the songs are structured in eight-bar or four-bar phrases. In Bohemia stronger mutual influence between folk music and composed music developed as a result of the larger concentration of towns. The influences of the Baroque and Classicism can therefore be heard in Bohemian folk songs. From the nineteenth century there was increasing overlap between the folk music of the Bohemian

43. Fašank ve Velké nad Veličkou / Shrovetide feasts in Velká nad Veličkou

propojení venkovské a mûstské kultury se zde dochovaly melodie archaiãtûj‰ího typu. Proti âechám je nápadn˘ ãast˘ v˘skyt mollov˘ch nebo modálních melodií. V dÛsledku toho, Ïe se melodie pfiizpÛsobuje textu, objevují se v nich ãasté nepravidelnosti a nesymetrická v˘stavba. Pro pomalé písnû je typick˘ rubatov˘ pfiednes bez pevného metra. Nepravideln˘ rytmus se mÛÏe objevovat také v taneãních písních. V nápûvech nacházíme ménû opakování. Harmonie je urãována melodií a vyskytuje se v ní mnoho zvlá‰tních postupÛ, jako napfi. vyboãení z dur do moll v rámci jedné písnû. Lidová hudba si na Moravû déle udrÏela svÛj pÛvodní kontext a místo v Ïivotû lidí.

countryside, urban folklore and popularised composed music. The folk music of Moravia and Silesia is closely related to the music of Slovakia, Poland and Hungary. The lesser degree of industrialisation and so weaker connection between rural and urban culture has meant that melodies of a more archaic type have survived here. In contrast to Bohemia, minor or modal melodies are strikingly frequent. In consequence of the fact that the melody is adapted to the text, we more often find irregularity and asymmetric structure. In slow songs, a rubato style without fixed measure is typical. An irregular rhythm can also be found in dance songs. In the melodies we find less repetition. The harmony is determined by the melody and is characterised by many peculiar progressions, such as change from major to minor within one song. In Moravia folk music maintained its original context and place in everyday life for longer. In the first decades of the 20th century what is known as the New Hungarian style, spread mainly by Gypsy bands, has been beginning to reach Moravia. With the new style there is also an emphasis on soloist virtuosity. Dance songs make up a large part of the repertoire in both Bohemia and Moravia. In this sphere too there has been mutual influence between urban and rural culture and also the adoption of dances from neighbouring countries. Thus in Bohemia, we find besides polka for example the ländler from Austria or the Polish mazurka, and the csardas has penetrated into Moravia from Hungary. Besides dance songs there also songs associated with particular ceremonies, above all the wedding, work songs or children’s songs. One special example is the verbuÀk, a male solo dance originally danced by recruits conscripted into the army. Vendor’s ballads (broadsheet ballads), which continued the long tradition of music written by itinerant musicians, have a special place. These songs also disseminated news, often relating important or remarkable

V prvních desetiletích 20.stol se na Moravu zaãíná z Maìarska a Slovenska dostávat tzv. novouhersk˘ styl, ‰ífien˘ pfiedev‰ím prostfiednictvím cikánsk˘ch kapel. S nov˘m stylem pfiichází také dÛraz na sólistickou virtuozitu. Velkou ãást repertoáru v âechách i na Moravû tvofií písnû taneãní. I v této oblasti docházelo k ovlivÀování mezi mûstskou a venkovskou kulturou a také k pfiebírání tancÛ ze sousedních zemí. V âechách se tak kromû polky objevuje napfi. ländler z Rakouska nebo polská mazurka, na Moravu proniká z Maìarska ãardá‰. Kromû taneãních písní existují také písnû spojené s urãit˘mi obfiady, pfiedev‰ím se svatbou, písnû pracovní nebo dûtské. Zvlá‰tním projevem je verbuÀk, muÏsk˘ sólov˘ tanec, pÛvodnû tanãen˘ rekruty odvádûn˘mi na vojnu. Speciální místo patfií kramáfisk˘m písním, které navazují na dlouhou tradici tvorby potuln˘ch hudebníkÛ. Tyto písnû plnily také funkci zpravodajskou, protoÏe ãasto vyprávûly o v˘znamn˘ch nebo podivuhodn˘ch událostech. Obecnû lze fiíci, Ïe je lidová hudba v âechách stylovû homogennûj‰í, zatímco na Moravû se od sebe mohou jednotlivé regiony v˘raznû li‰it. K v˘razn˘m regionÛm v rámci âech patfií oblasti na jihu a západû, pfiedev‰ím Chodsko a Blata, kde se dochovala tradice dudácké muziky. Na ãesko-moravském pomezí v okolí Jihlavy to je Horácko se skfiipkafiskou muzikou. V rámci Moravy v˘raznû vystupují regiony: Slovácko na jihov˘chodû, severnûji Vala‰sko a na stfiední Moravû Haná. V kaÏdém z tûchto regionÛ pak lze najít dal‰í oblasti s typickou podobou lidové hudby. Od Moravy se v˘raznû odli‰ují oblasti Slezska a La‰ska, které jsou pod vlivem lidové hudby Polska. H u d e b n í n á s t r o j e a sestavy V nejstar‰ích dobách byly nejvíce roz‰ífien˘m nástrojem dudy, které pfiedstavovaly hlavní hudební doprovod pfii v‰ech slavnostních pfiíleÏitostech (svatby, posvícení). Od konce ‰estnáctého století existují dokla-

events. In general, folk music in Bohemia can be said to be more homogenous in terms of style, while in Moravia the individual regions can differ strikingly. In Bohemia the distinctive regions are in the south and west, above all Chodsko and Blata, where the traditions of bagpipes music have been preserved. On the Bohemian-Moravian border there is the distinctive area of Horácko with fiddle bands. In Moravia regions with a highly specific folk music are Slovácko in the south-east, Wallachia to the north and the Haná in Central Moravia. Silesia and La‰sko, which are under the influence of Polish folk music, are markedly different from Moravia. Musical Instruments and Ensembles In the earliest times the main instrument was the bagpipes, which were the principal musical accompaniment at all festive occasions (weddings, fairs) From the end of the 16th century there are records of ensembles in which the pipes were combined with a flute (fife) or a drum. From the mid 17th century stringed instruments, primarily the violin, spread into the Czech Lands. In the earlier 18th century the clarinet appeared in folk music. At this period substantial differences also began to emerge in instrumental ensembles in the different regions. In Bohemia, especially the south, we find what was known as the small peasant band, consisting of bagpipes, clarinettist and violinist. Other favourite instruments were the hurdy-gurdy harp or zither, which were widespread mainly among Germans settled in Bohemia. In East Moravia the bagpipes also known as gajdas were the most important instrument up to the 1860s. The gajda band was made up of piper and fiddler. From the mid-19th century the hudecká muzika (string band), appears, in which there is no longer a piper. This usually consisted of several fiddlers, one of them playing the melody while the

44. Dudácká muzika z Domažlic / Bagpipe band from Domažlice

45. Gajdošská muzika z Hrčavy / Pipers’ band from Hrčava

dy o sestavách, v nichÏ se dudák spojoval s hráãem na pí‰Èalu nebo buben. Od poloviny sedmnáctého století pronikají do ãesk˘ch zemí nástroje smyãcové, pfiedev‰ím housle. V první polovinû století osmnáctého se v lidové hudbû objevuje klarinet. V té dobû se také zaãínají objevovat zásadnûj‰í odli‰nosti v nástrojov˘ch sestavách v jednotliv˘ch oblastech. V âechách, pfiedev‰ím jiÏních, to byla tzv. malá selská muzika, která se skládala z dudáka, klarinetisty a houslisty. Dal‰ími oblíben˘mi nástroji byla ninûra, harfa nebo citera, která byla roz‰ífiena pfiedev‰ím mezi Nûmci usazen˘mi v âechách. Na v˘chodní Moravû hrály dudy, zvané také gajdy, roli nejdÛleÏitûj‰ího

other created a rhythmic and harmonic accompaniment. In the course of the century this ensemble stabilised in the form of first violin, second violin (the so-called terc), the violin or viola accompaniment known as contra, clarinet and double bass. The dulcimer band is regarded as a typical Moravian folk formation. From the beginning of the 18th century the dulcimer was a popular instruments not only in Moravia but also in the Bohemian-Moravian Highlands and in South Bohemia. This was a small dulcimer hung round the neck by a strap, however, which appeared in groups with fiddle and bass up to the beginning of the 19th century but subsequently disap-

nástroje aÏ do ‰edesát˘ch let 19. stol. Gajdo‰skou muziku tvofiil s dudákem je‰tû houslista. Od poloviny devatenáctého století se objevuje tzv. hudecká muzika, v níÏ jiÏ dudy nenajdeme. Jde vût‰inou o nûkolik houslistÛ, z nichÏ jeden hraje melodii a ostatní tvofií rytmick˘ a harmonick˘ doprovod. V prÛbûhu století se sestava ustálila v podobû: první housle, druhé housle (tzv. terc), houslov˘ nebo violov˘ doprovod zvan˘ kontry, klarinet a kontrabas. Za typickou formaci Moravské lidové hudby b˘vá povaÏována cimbálová muzika. Cimbál byl jiÏ od poãátku 18. stol. oblíben˘m nástrojem nejen na Moravû, ale také na âeskomoravské vysoãinû i v jiÏních âechách. ·lo ov‰em o mal˘ cimbál, kter˘ se nosil na krku zavû‰en˘ na popruhu, kter˘ se objevoval ve skupinû s houslemi a basou aÏ do poãátku 19. stol. Poté v‰ak z instrumentáfie zmizel. Velk˘ moderní cimbál postavil v roce 1866 budape‰Èsk˘ nástrojafi pÛvodem z ¤íãan u Prahy J. V. Schunda. Na v˘chodní Moravû se tento nástroj zaãal dostávat do v˘bavy lidov˘ch muzik aÏ ve tfiicát˘ch letech 20. stol. Velkou oblibu si získal pfiedev‰ím sv˘mi dynamick˘mi moÏnostmi a velk˘m tónov˘m rozsahem. Prameny, sbûratelství a oÏivování lidov˘ch tradic Díky tomu, Ïe se nápûvy lidov˘ch písní pouÏívaly pro zpûv duchovních písní, máme zprostfiedkované záznamy nûkolika melodií jiÏ z konce 15. stol. Z druhé poloviny 18. stol. jsou známi první sbûratelé lidov˘ch písní. Z roku 1768 se dochovala napfi. sbírka mlynáfie A. FRANCLA-S¯KORY. Sbûrateli byli ãasto vesniãtí faráfii ãi uãitelé. ·lechtic Jan JENÍK Z BRAT¤IC zaznamenal na pfielomu 18. a 19. stol. velké mnoÏství ãesk˘ch lidov˘ch písní a na rozdíl od tehdy pfievládající tendence obrozencÛ idealizujících lidové umûní ze sv˘ch zápisÛ nevyluãoval ani písnû nemravné a „rozpustilé“. Takzvaná guberniální sbûratelská akce, organizovaná rakousk˘mi úfiady v roce 1819 dala první podnût k systematiãtûj‰ímu a odbornûj‰ímu sbûru a tfiídûní lidové hudby. V prÛbûhu 19. stol. pak

peared from the instrumental array. A large modern dulcimer was constructed in 1866 by the Budapest instrument-maker, originally from ¤íãany near Prague, J. V. Schunda. In Eastern Moravia this instrument started to appear in folk music ensembles only much later, in the 1930s. It became very popular particular for its dynamic and pitch range. Sources, Collectors and the Revival of Folk Traditions Thanks to the fact that folksong melodies were used for sacred songs, we have indirect records of several melodies from as early as the end of the 15th century. The first known collectors of folksongs were often country vicars and teachers and they appear in the latter 18th century. The collection of the miller A. FRANCL-S¯KORA, for example, has survived from 1768. At the turn of the 18th/19th centuries the nobleman Jan JENÍK OF BRAT¤ICE recorded a large number of Czech folk songs and in defiance of the prevailing trends among national revivalists who idealised folk art, he did not exclude obscene and “dissolute” songs from his records. What was known as the Gubernial collection organised by the Austrian authorities in 1819 provided the first stimulus for a more systematic and professional collection and classification of folk music. In the course of the 19th century a whole series of collections were made that map Bohemian and Moravian folk song. The most important collectors included Karel Jaromír ERBEN in Bohemia, and in Moravia Franti‰ek SU·IL, whose efforts were carried on by Franti‰ek BARTO· in collaboration with the composer Leo‰ JANÁâEK. At the turn of the 19th-20th century folk specialists began to employ a new invention – the phonograph. In Bohemia the first to do so was the expert in aesthetics and musicology Otakar ZICH, who in 1909 recorded the piper Franti‰ek Kop‰ík from Blata region on wax cylinder. At the same time, Franti‰ek POSPÍ·IL started to use the phonograph in Moravia, as did Leo‰ Janáãek and others later.

46. Primáš Samko Dudík z Myjavy First violin Samko Dudík from Myjava

vznikla fiada sbírek mapujících ãeské i moravské lidové písnû. K nejv˘znamnûj‰ím sbûratelÛm patfiili v âechách Karel Jaromír ERBEN, na Moravû Franti‰ek SU·IL, na nûjÏ navázal Franti‰ek BARTO· ve spolupráci se skladatelem Leo‰em JANÁâKEM. Na pfielomu 19. a 20. stol. zaãali folkloristé vyuÏívat nového vynálezu – fonografu. V âechách to byl estetik a muzikolog Otakar ZICH, kter˘ poprvé v roce 1909 zaznamenal hru blatského dudáka Franti‰ka Kop‰íka na voskové váleãky. Ve stejné dobû na Moravû zaãal fonograf pouÏívat Franti‰ek POSPÍ·IL a pozdûji také Leo‰ Janáãek s dal‰ími spolupracovníky. Národopisná v˘stava ãeskoslovanská v 1895, na níÏ byl pfiedstaven zpÛsob Ïivota jednotliv˘ch regionÛ, povzbudila zájem o lidovou kulturu mezi ‰ir‰í vefiejností. Lidová kultura hrála dÛleÏitou roli pfii formování národní identity âech a Moravy v rámci RakouskoUherska a posléze pfii vzniku samostatného státu. Na poãátku 20. stol. se zaãínají objevovat snahy o oÏivování a udrÏování lidové kultury i mimo její pÛvodní rámec. Ve 30. vznikají letech tzv. krouÏky,

47. Jihočeské dudácké trio Bagpipe trio from South Bohemia

The Czechoslovak Ethnographic Exhibition in 1895, which presented the way of life of the different regions, awoke the wider public to an interest in folk culture. Folk culture played an important role in the formation of the identity of Bohemia and Moravia in the Austro-Hungarian era and later when the independent state was born. At the beginning of the 20th century we start to see efforts to revive and preserve folk culture even outside its original context. The 1930s saw the formation of what were known as circles devoted to folk music and dancing of specific regions (Slovácko, Wallachia, Chodsko) and to reconstructing folk customs. After the 2nd World War amateur and professional folk dance ensembles sprang up throughout the republic and the movement was supported by the state. The Czech State Song and Dance

vûnující se lidové hudû a tanci jednotliv˘ch oblastí (slovácké, vala‰ské, chodské) i rekonstrukci lidov˘ch obyãejÛ. Po 2. svûtové válce zaãínají vznikat v celé republice amatérské i profesionální soubory lidov˘ch tancÛ a toto hnutí je státem podporováno. Je zaloÏen âeskoslovensk˘ státní soubor písní a tancÛ a Brnûnsk˘ rozhlasov˘ orchestr lidov˘ch nástrojÛ, vznikají také pfiehlídky a festivaly, z nichÏ nejstar‰í se koná od roku 1946 ve StráÏnici. Po roce 1989 sice pfiestalo b˘t folkloristické hnutí státem podporováno, fiada souborÛ i festivalÛ v‰ak funguje nadále.

Ensemble and the Brno Radio Orchestra of Folk Instruments were founded, as were various displays and festivals, the oldest held since 1946 in StráÏnice. Since 1989 the folklore movement has ceased to be state supported, but many ensembles and festivals still survive and flourish.

Autoři textů / Authors of texts: - PhDr. Jaromír Černý, CSc.: Středověk / Middle Ages, Renesance / The Renaissance - Mgr. Václav Kapsa: Baroko / The Baroque - Mgr. Tomáš Slavický, Ph.D.: Klasicismus / Classicism - Prof. PhDr. Jarmila Gabrielová, CSc.: První polovina 19. stol. / First Half of the 19th cent., Období po roce 1860 / The Period after 1860, Na přelomu 19. a 20. stol. a v prvních desetiletích 20. stol. / The Turn of the Century and the First Decades of the 20th Century - Mgr. Tereza Havelková: Česká hudba / Czech Music 1945 - 1989 - Mgr. Matěj Kratochvíl: Lidová hudba Čech a Moravy / The Folk Music of Bohemia and Moravia

Obrazová dokumentace / Illustrations & Photographs: © Národní knihovna České republiky v Praze, oddělení rukopisů a starých tisků / National Library of the Czech Republic, Department of Manuscripts and Early Printed Books – č. / no. 4 (23 C 124, fol. 72a), č. / no. 5 (54 B 35, s. 1), č. / no. 8 (54 E 46, s. 1) © Národní muzeum – České muzeum hudby / National Museum – Czech Museum of Music (č. / nos. 9 - 11, 13 - 17, 20 - 22) © Královská kanonie premonstrátů Strahov / Premonstratensian Abbey Prague ( č. / no. 7) © Archiv Langhans / Langhans Gallery Prague (č. / no. 26) © Památník B. Martinů / Memorial of B. Martinů (č. / no. 28) © Etnologický ústav AV ČR (č. / nos. 42 - 47) Hudební informační středisko, o.p.s. / Czech Music Information Center (č. / nos. 1 - 3, 6, 12, 18, 19, 23 - 25, 27, 29 - 41) Distributed by: Czech Music Information Center, Besední 3, 118 00 Praha 1, Czech Republic (www.musica.cz)

Design © Ditta Jiřičková, 2004 Translation © Anna Bryson Sound Mastering Aleš Dvořák Editor Jindřich Bajgar © 2004 Divadelní ústav Praha / Theatre Institute Prague

introit 1:42 Schola Gregoriana Pragensis, David Eben Supraphon 1999, SU

Recommend Documents