sborovélisty církev bratrská opava

sborovélisty církev bratrská opava 0 4 08

Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel a hlas hrdličky slyší se v krajině naší Píseň Písní 2,12 Milí bratři a sestry, myslím, že to povím za všechny vás - těšíme se na jaro. Vyhlížíme teplejší počasí a slunečními paprsky prozářené dny. První květy potvrdí příchod toho všemi vyhlíženého ročního období. Odložíme zimní bundy a teplé čepice. Milovníci cyklistiky vyčistí své stroje a pokud to už neudělali, vyrazí do ulic. Máme jaro prostě rádi. Důvodů proč by se našlo víc. Právě tak vyhlíží „jaro“ živá církev Ježíše Krista. Jeho průvodním jevem je nový život. Vyhlížíme duchovní svěžest všude tam, kde byla zima nezájmu a netečnosti k životu církve. Dovolím si podotknout, že toto vyhlížení duchovního jara je v živé církvi permanentní. Zdravá a Pánem vedená církev vidí vždy, vedle rašících výhonků nového života, také lány neobdělané půdy a mezery, které čekají na zaplnění těmi, které Pán k našim modlitbám vypudí na svou žeň. Před bezmála dvěma léty jsme přijali s manželkou pozvání opavského sboru ke službě - do doby než Pán pošle sboru nového pracovníka. Doba, kterou jsme ve sboru strávili provázela především radost z práce, když se dařila, ale také zármutek a bolest, které jsou nedílnou součástí každé práce evangelia. To druhé tehdy, když Pán církve odhaloval slabá místa a nastoloval nové pořádky tam, kde jeho vůle respektována nebyla.

Jsem vděčný za dobrou spolupráci s širším vedením sboru, se staršovstvem. Po volbách do něj patří také dvě sestry, které se pilně učí brát na sebe větší odpovědnost a hlouběji se angažovat ve sborových potřebách. Pravidelně byly vyučovány děti, kterých také početně přibylo. Slovíčka pro děti jsou věrně připravována sestrou I. Vrublovou a jejím týmem, dorostencům se věnují manželé Martin a Kateřina Gebauerovi. Stále mám naději, že mladí členové sboru najdou způsob, jak započít systematickou práci s těmi, kteří jsou na jejich odpovědnost odkázáni. Vyhlížím také silnější důraz na práci ve prospěch tohoto našeho konkrétního společenství Církve bratrské. Každý dobrý hospodář přece usiluje o to, aby prosperoval jeho statek nebo sbor. Jestliže nás Pán postavil na konkrétní místo, očekává, že právě toto místo bude středem našeho zájmu a práce. Určitým zklamáním pro mne bylo, že velmi slibně začínající a dobře zpívající pěvecký sbor přestal pravidelně nacvičovat a vystupovat. V minulé zprávě pro členské shromáždění jsem psal o své naději, že se na bohoslužbách budou někdy podílet i děti, dorostenci nebo mladí. V tomto smyslu došlo k pozitivu při tzv. chvalách. Někteří mladí se připojují k těm, kteří chválí Pána jiným způsobem - svým zpěvem svěžích krátkých textů novější písňové tvorby. V této oblasti působí sborotvorně bratr Jiří Folta, který, ačkoli není členem CB, účinně se do sborové práce zapojuje. 1

Jsem Pánu vděčný, že slyšel naše modlitby a poslal do práce v Elimu manžele Nathana a Věru Beckovy. Bratr Nathan navíc rád poslouží výkladem Božího slova, kdykoli je požádán. Manželé dlouhodobě připravují dubnovou akci návštěvy tří set mladých lidí z USA, kteří budou několik dní působit v různých institucích města. V neděli 6. dubna bude při dopoledním shromáždění v našem sboru padesátičlenná skupina těchto mládežníků. Odpovědí na naše společné modlitby je také již zmíněný bratr Folta, který pracuje jako mezidenominační pracovník v Opavě. Důvodem k radosti a k poděkování jsou také Sborové listy, které se vám již poněkolikáté dostávají do rukou. Tentokrát jsou v nich také zprávy pracovníků odpovědných za jednotlivé úseky sborové práce. Spolu s námi se modlím za nového pracovníka ve službě evangelia. Rozpoznáváme s manželkou jasně, že náš čas, ve kterém nás Pán církve chtěl mít v Opavě, pomalu končí. Těší mne, že je na obzoru pracovník nový. Ve sborové stanici ve Štítině jsou každou čtvrtou neděli shromáždění v rodině sestry Věry Zíkové. Patří jí poděkování za vždy milé přijetí a pohostinnost. Druhým shromážděním sboru jsou, vedle nedělního, čtvrteční biblické hodiny. Také tam chválíme svého Pána, čteme jeho slovo a zpíváme při kytaře. Je potěšitelné, že dochází k podílení se přítomných na službě. Slyšíme svědectví, zkušenosti, doplnění výkladu. Své místo mají i neformální příspěvky z běžného života. Biblické hodiny jsou na každý pád důležitým obohacením a posilou života víry. V současnosti probíráme cyklus biblických textů, které se dají nazvat cestou „Agapé“. Snažíme se z Písma vypozorovat kroky, které vedou k budování 2

křesťanského sboru. V nedělních kázáních probírám na pokračování Markovo evangelium. Systematické výklady evangelia umožňují církvi vidět v něm i taková místa, ke kterým se jinak nedostane. Pro lepší pochopení zvěsti je určitě přínosem vidět ji také v celé souvislosti jednotlivých událostí. Opět jsme loni zažili krásný Dětský den v Hradci nad Moravicí a opět byli mezi námi lidé odjinud. Tradičně je to tedy akce, která sbližuje sbory církve. Také v uplynulém roce byli na kazatelně sboru vidět a slyšet hosté z okolních sborů CB, v případě Aliančního modlitebního týdne to byl farář ČCE v Opavě. Chci upozornit na akci, kterou pořádají mladí našeho sboru, a která se jmenuje 24 krát 7. To znamená, že po dobu jednoho týdne se nepřetržitě bude někdo z konkrétně přihlášených modlit. Chci povzbudit členy sboru k účasti na této akci. Zároveň chci pozvat mladé i starší členy sboru na každoroční již zmíněné mezidenominační modlitební večery. Jsou zavedenou, ale také mnohými opomíjenou tradicí. Také tam zní Boží slovo a také tam Bůh čeká na chválu a přímluvné modlitby mladých i starších. Náš sbor CB v Opavě má ke dnešnímu dni 52 plnoprávných a 7 přípravných členů, tzn. že nás je oproti loňskému datu statisticky méně. Vedení sboru se rozhodlo vyškrtnout některé členy, kteří o členství neměli zájem. Vypsání předcházely dlouhodobé pastorační snahy kazatele i některých členů staršovstva. Ve sborové statistice jsou ještě někteří, kteří do společenství nechodí. Za tyto lidi se modlíme a nadějeme se, že najdou znovu své místo ve společenství sboru. Umenšení počtu nemusí nutně signalizovat duchovní ztrátu. V některých případech sbor i ozdraví, když odejdou lidé, kteří nechtějí slyšet důrazy evangelia.

V závěru chci popřát všem členům našeho křesťanského společenství mnoho Boží milosti, jeho ochranu a požehnání. Nikdy jsem nebyl přítelem velkých slov v oblasti kterékoliv lidské činnosti. Použita zprostředkovaně v hodnocení lidí bývají taková slova nejednou zavádějící. Pouze v případě, kdy jsou použita o našem Bohu, jsou nejen na místě, ale také neschopná popsat a vypovědět jeho krásu a skvělost. Samému Bohu proto patří naše chvála i důsledná oslava jeho církve. Chvalme a oslavujme jej především svou prací pro církev, kterou náš Pán miluje. A buďme v ní věrni i tehdy, když nepřináší okamžité a viditelné výsledky. K takové práci se Pán časem přizná a přestože zůstane vzhledem k velikosti jeho lásky vždy náš dluh, On i tuto naši práci odmění. Karel Buba•

slavnost díkůvzdání Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! Ž 100,1 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. Ž 69,31 Vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! Ž 95,2 Slavnost díkůvzdání je v židovské tradici stará několik tisíc let, když je Mojžíš přivedl do země Kenaanců, kde se usadili a sklidili první úrodu, zavedli tento svátek stánků. Od té doby se slaví tento svátek a byl převzat do křesťanského světa, jako dobrá tradice, a vděčnost za to, že Bůh dává zemi vláhu, vzrůst, i hojnost úrody, kterou nás sytí. Zvlášť si to Židé uvědomovali, když

putováním pouští neměli mnohdy dostatek potravy ani vody a museli si těchto darů zvláště vážit. Sám mohu vzpomenout na mládí, když otec zemřel, maminka musela splácet dluh, který na nás komunisté v rámci kolektivizace uvalili, takže nám zůstávalo pro čtyřčlennou rodinu 500 Kč na měsíc, na ošacení, byt i topení, takže nám na jídlo zůstávalo velmi málo. Dovedli jsme si vážit každého krajíčku chleba. Maso jsme neznali vůbec, jednou za měsíc maminka koupila po výplatě játrový salám, asi 20 dkg, takže to byl svátek. Dnes si to vůbec neumím představit, jak jsme mohli vyžít, ale díky Bohu se tak stalo. Je přísloví, že sytý hladovému nevěří. Tak si myslím, že kdo nepoznal nedostatek, nedovede docenit ani dostatek. Za každých okolností jsme ovšem dokázali děkovat Pánu za dary, kterými nás nasycuje. O to více bych chtěl dnes děkovat, vzdávat díky za úrodu a dostatek, za dary, kterými nás Pán Bůh sytí. Mnoho lidí si těchto darů neváží. Kolik dobrých věcí končí v popelnicích, lidé nedovedou s jídlem hospodařit a mnozí ani o to nedbají, neváží si kolik práce dá vypěstovat obilí, zeleninu, ovoce. Je to pohrdání a my jako křesťané bychom neměli k nim patřit. Naše slavnost díkůvzdání ve sboru jsme zavedli před několika lety. Loňské díkůvzdání jsme oslavili písněmi, modlitbami a kázáním, vzpomněli a chválili Hospodina, jak nám i Písmo svaté velí a nabádá, abychom chválili Hospodina za všech okolností, neboť je dobrý. Zasluhuje chválu a úctu. Co bychom bez něho byli? Jan Čáblík• 3

svědectví •domeček Původně jsem chtěl vylézt na kazatelnu na Silvestra, ale už to bylo dlouhé, tak to napravím teď. Jak mnozí víte, loni jsme stavěli domek a jelikož už v něm bydlíme, bereme to jako velký zázrak a dar od našeho Pána. Nebylo to vždy a vše podle našich představ. Pán Bůh nám jasně ukazoval, že on ví, kdy je na co ten pravý čas. Než jsme začali stavět, tak bylo třeba pozemek převést do územního plánu, jednoduše získat razítko. Trvalo to dva roky a bylo to otravnější než celá stavba. Zpětně už vím, proč tomu tak mělo být. Chtěli jsme se přes stavbu nastěhovat k rodičům a já jít na půl úvazku. Jenže jsme neměli náhradu za sebe do Elimu. O dva roky později tu náhle (z nebe) byli Beckovi. Po dvou letech čekání nastalo jiné tempo. Pán nám vždy poslal do cesty lidi, díky kterým jsme na nic nečekali. Projekt hotový za 14 dnů, měsíc a půl úřady a stavební povolení je tady. 20.10.2006 začínáme kopat. Říkám si, před zimou uděláme základy. To víš že jo, pořád se modlíš, ať už to stojí a teď by ses chtěl flákat. Víte jaká loni byla zima. Pořád se dalo stavět, a taky

že jo. Únor spodní patro a v květnu máme střechu. Neměli jsme zajištěné zedníky, obkladače, pokrývače, topenáře, elektrikáře, zkrátka nikoho. Kdo dnes něco předělává ví, že je třeba objednávat a domlouvat rok dopředu. Jak to bylo u nás? „Vždy v pravý čas a kvalitně“, to je heslo Pána Boha. Najednou tu byly prázdniny. Dorostový tábor, to s tím asi moc nepohnu. Kdeže, tady máš zedníky na fušku, švagr stavař je pohlídá. Já přijel z tábora a všechny omítky hotové. Mládežníci měli volno a už byli brigádníci. Šup - šup zatepleno, sádrokartony, podlahy. Chtěl jsem v lednu nastoupit opět na plný úvazek a když jsem to oznámil v říjnu v Elimu, tak mi bylo řečeno, že nejsou peníze. Ten den jsem se ještě poptal v bývalé práci, jestli někoho neberou, a že prý zrovna uzavírají konkurz, a že prý kdy nastoupím. Tak jsme v prosinci zkolaudovali a od ledna dělám v IVAXU. Mnohé věci jsem si představoval jinak a jindy, ale naštěstí mám skvělého manažera. Děkuji za pomoc. Honza Kubíček•

vděčnost „Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.“ Ž 73:28 „I kdyby fíkovník nevypučel…“ Abak, 3:17 Nebyl to hlavní text nedělního kázání, byl to jen dodatečně přečtený verš, který mně zastavil na určitém bodě a přinutil přemýšlet. Připadalo mi, jako bych nasedla do auta, které uvízlo…kola se jen protáčela a nešlo jet dál. 4

Náš majetek může mít obrovské hodnoty, můžeme z něj mít radost, vidět v tom všem požehnání, bezpečí a jistotu. Ale je možné se radovat v případě ztráty něčeho, na čem nám záleží, co jsme nabyli díky dlouholeté práci a co je nám tak drahé? A co já? Umím být vděčná za to, co mám a ztrátu či nedostatek přijímat jako součást života na zemi? Vždyť se těšíme na příbytky věčné. Odvažuji se vás pozvat na okamžik do

svého soukromí a společně projít krátký úsek cesty do místa, kde jsem z Boží milosti a přítomnosti směla okusit příchuť nezištné vděčnosti. V našich myšlenkách nejsme omezeni v prostoru ani času, a tak se přesouvám do doby před patnácti lety. Bydleli jsme tenkrát v menším bytě s dětmi ve věku 8 a 5 let. Nečekaně můj život poznamenala nemoc. Po příchodu z nemocnice u mě rostla touha mít větší byt, alespoň o jednu místnost, kde bych mohla nechat rozestlané postele, kdykoliv si lehnout podle potřeby, zavřít za sebou dveře, prostě mít soukromí a klid, který jsem tenkrát moc potřebovala. Brzy jsem však pochopila, že je marné probírat donekonečna různé varianty a trápit se, jak je marné klepat na cizí dveře. Je tady ale Ten, který má odpověď na každou otázku… a tak jsem šla za Ním. „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“(Žalm, 37:5). Byla to pro mě první nápověda. Čas běžel, po nějaké době místo očekávané kladné odpovědi jsem s pokorou musela přijmout napomenutí a výzvu v podobě Božího slova: „Podřiďte se tedy Bohu... a přiblíží se k vám“ (Jakub, 4:7 ) Toto slovo v dalších podobných verzích bylo tak naléhavé, dokonce při procházce venku, když jsem míjela jednu z laviček obsazenou dvěma neznámými muži, jsem od nich slyšela text z Bible, který mě znepokojoval už delší dobu:

zpráv jsem nemohla dlouho usnout. Záběry z přetrvávající války v tehdejší Jugoslávii mě přinutily zkoumat moje srdce. Pane, co je ta moje bolest ve srovnání s bolestí těch trpících v nelidských podmínkách? Matky s dětmi, které našly úkryt ve vlhkých sklepích, tiskly v náručí malé plačící uzlíčky, v očích strach, nejistota, bolest… Ale já a moje rodina jsou v bezpečí, jdu spát beze strachu, probouzím se v teple a tichu, kdykoliv mohu vztáhnout ruku pro chleba, teče nám čistá, nezávadná voda. A pocit vděčnosti zalil moje nitro. „Děkuji Pane, ty jsi věděl, že v mém srdci, kde měla být vděčnost, bylo jen prázdné místo!“ A nastal obrat. Už jsem neprosila Boha o řešení našeho bydlení. Najednou jsem byla spokojená, klidná, šťastná… A stalo se… jednoho dne stál u našich dveří pán. Na můj tázavý pohled odpověděl otázkou, zda nemáme zájem o větší byt. Stěhovali jsme se jen do vedlejšího domu. Tak přišla už nečekaná odpověď. Přijali jsme to s pokorou a velkou vděčností. Byla to životní zkušenost s dotekem nebe. Pochopila jsem, že: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ (Židům, 11:1)

Děkuji Bohu, že ve mně tenkrát probudil spící vděčnost v ten pravý čas, kdy jsem viděla jen sama sebe, jen svoje problémy a potřeby. Mám touhu, aby ta moje vděčnost s pomocí Boží nezůstala nevy„Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, vinutým poupětem, ale vykvetla, abych i já praví Hospodin zástupů“ (Mal 4:7) mohla říci: Byl to zásah. Co mě oddaluje od Boha? „I kdyby fíkovník nevypučel…“ „…já budu Moje duše se topila ve smutku a hledání. jásotem oslavovat Hospodina.“ Josef Schabjuk• Jednoho večera po shlédnutí televizních 5

jedná v našich životech „Pokořte se tedy pod mocnou rukou Boží, po krátkém odpočinku jsem našel místo v oblasti, ve které jsem pracovat chtěl, ale aby vás povýšil v ustanovený čas“ 1. list Petrův 5,6 nevěděl konkrétně na jakém místě. Že bych Pán Bůh jedná v našich životech. Před nedávnem jsem ve sboru měl svědectví o tom, co pro mne náš Pán v poslední době úžasného udělal a jak nasměroval můj další život. Toto svědectví jste nemohli slyšet všichni a proto jsem byl vyzván, abych tímto svědectvím přispěl do našich Sborových listů. Byl jsem již delší dobu v období hledání něčeho, co pro mne Pán má připraveno, ale nevěděl jsem, kterým směrem se dát. V zaměstnání jsem nebyl spokojen, práce mne nenaplňovala. Přišla situace, kdy jsem se okamžitě rozhodl, že toto období ukončím, ale nevěděl jsem co dál. Pán to věděl. Ukončil jsem pracovní poměr ve stávajícím zaměstnání a přijal místo, které bylo úplně něco jiného než mělo být, což jsem poznal velice brzy. V tomto zaměstnání jsem skončil po 10 dnech, ale Pán mne zahálet nenechal,

mohl vykonávat tuto práci, mne vůbec nenapadlo. Ale náš Pán to už tak má zařízeno a ví jak to vše udělat. Je to sice krátká doba, kde nyní pracuji, ale jsem v ní spokojen, naplňuje mne, dělám ji s láskou. Vždy jsem chtěl sloužit lidem, kteří to potřebují a to se mi splnilo. Pracuji na zámku v Dolních Životicích, kde bydlí mentálně postižení muži. Malým zázrakem je i to, že jsem byl přijat bez potřebné kvalifikace, kterou si mohu doplnit přímo v tomto zařízení, během zaměstnání. Děkuji z celého srdce našemu Pánu za tuto výsadu, že jen On může nasměrovat naše kroky tam, kde nás chce mít a kde je jeho vůle. Není to vždy hned, je to doba hledání, špatných kroků, když neposloucháme Boží hlas. Díky Jeho trpělivosti však můžeme dosáhnout vytčeného cíle.

Ivo Vaněček•

jsem vděčný? za partnera, který noc co noc krčí potahy na posteli, protože to znamená, že není venku s někým jiným, za daně, které musím platit, protože to znamená, že mám stálé zaměstnání, za nepořádek, který musím uklízet po oslavě, protože to znamená, že jsem obklopen přáteli, za šaty, které „sú trochu těsné“, protože to znamená, že mám dostatek jídla, za trávník, který je třeba kosit, okna, která je třeba umývat a okapy, které je třeba opravovat, protože to znamená, že bydlím ve svém domě, za všechny stížnosti, které poslouchám 6

na vládu, protože to znamená, že máme svobodu projevu, za volné parkovací místo, které je až na konci parkoviště, protože to znamená, že mohu chodit a že jsem obdařen i dopravními prostředky, za únavu a bolavé svaly na konci dne, protože to znamená, že jsem byl schopen těžce pracovat, za otravný budík, který musím ráno vypnout, protože to znamená, že jsem ještě naživu, a konečně za to množství e-mailů, SMSek, dopisů a pohlednic, protože to znamená, že mám přátele, kteří na mne myslí•

lýdie

skupinka

Naše opavská modlitební skupinka Lýdie se schází každý měsíc, abychom společně studovaly Boží slovo a pak se pod vedením Svatého ducha modlily. Listopad uplynulého roku a únor roku letošního byly pro Lýdie rušné. Loni v listopadu jsme jely na celonárodní konferenci Lýdií do Prahy, kde jsme společně s dalšími Lýdiemi z celé České republiky strávily požehnaný čas. Na konferenci jsme si vyposlechly zajímavé přednášky některých našich sester, kázání bratra Harta, společně jsme chválily Pána písněmi a také se modlily za naše sbory, za brzké dokončení nové Bible, jedna za druhou, a za mnohé další věci. I když modliteb bylo hodně a program byl náročný, Pán nám přesto dal odpočinout a domů jsme odjížděly plné radosti a pokoje. V únoru jsme uskutečnily návštěvu u sester Lýdií v Polsku. I když to zní paradoxně, do místa určení (Gódowa) jsme to měly blíž než sestry z Katowic. Sestry z Polska se sjely v hojném počtu a všechny nás překvapilo, kolik maminek i s malými dětmi vážilo takovou cestu. Ze začátku jsme se obávaly, že nebudeme příliš rozumět, ale naštěstí tomu tak nebylo, a mohly jsme se proto aktivně zapojit. Společně s polskými sestrami jsme se modlily za jejich zemi, za probuzení Polska, vzdávaly jsme Pánu chválu a sestry se za nás nakonec modlily. Bylo úžasné vidět, jak moc oddané Pánu sestry byly a jak vroucně Ho dovedly chválit. Ke konci konference byl dán prostor pro sdílení a svědectví. Na závěr byl vyřčen návrh, že když už padly hranice a máme to tak blízko, mohly bychom se vídat častěji. Myslím, že všechny jsme rády souhlasily. Andrea Melicharová•

Je středa a naše rodina právě večeří. Po chvíli ke mně dolehne zvuk kytary a chval. Popřeji dětem dobrou noc, vděčně mrknu na Nathana a odcházím o patro níž. V Elimu se sešla skupinka sester k pravidelnému večeru s modlitbou, chválami a studiem Bible. Jazykem dnešních médií jsme skupinka multikulturní a multigenerační. Jsme alespoň ze tří zemí a jsou mezi námi studentky, maminky, manželky i babičky. Tento rok společně studujeme Lukášovo evangelium. Na každou lekci se nejprve připravujeme doma a ve středu si potom povíme, co nás Pán Bůh ze svého slova naučil. Zamýšlely jsme se například nad tím, jak Pán Bůh připravoval svůj lid na příchod Pána Ježíše a jak připravoval Pána Ježíše na jeho službu. Na co asi Bůh připravuje nás okolnostmi, ve kterých dneska stojíme? Minule jsme doslova zápasily s Ježíšovými slovy „Milujte své nepřátele”. Jak vypadá láska k nepřátelům? Je to cit nebo postoj? Co dneska znamená „nastavit i druhou tvář” nebo „dát každému, kdo tě prosí?” Nebudou nás lidi zneužívat? Co na to říká zbytek Božího slova? Možná vám tento odstavec dal ochutnat alespoň kousek z našeho studia. Pro mne osobně je tato skupinka dárkem od našeho Pána. Přitom, co obnášejí dny i večery se třemi malými dětmi, jen těžko bych se dostávala na podobná setkání na druhém konec města. Bůh mi ale skupinku poslal skoro až domů. Tyto sestřičky se za nás modlily, když jsme byli nemocní, nebo když mi ukradli všechny doklady. A Bůh na jejich modlitby odpovídal úžasným způsobem. Věra Beck• 7

o dorostu a vedoucích Uvědomuji si, že poslední rok, kdy se nám narodil Jiřík a Martin změnil práci, nám ubylo času, a s tím i energie na práci v dorostu. Naše páteční odpoledne je vždy honičkou, aby Jiřík byl napapaný a připravený na předání babičce, která nám jej během dorostu hlídá. Martin zase udýchaný přiběhne těsně před začátkem dorostu, někdy na povzbuzení stihne narychlo vypít i kafe, nastartuje auto, hodíme do něj kočárek a už ujíždíme na Hradeckou. Děti na nás již většinou čekají. Připravit si duchovní program je pro mne mnohdy nad lidské síly. Nejsou nápady, klid, čas. Během dne jsem ráda, když si přečtu z Dobré setby, a to mnohdy ještě na několikrát, jelikož Jiřík chce „číst“ taky. Večer, když spí, se pak snažím udělat to nejnutnější (i tento článek píši s třítýdenním zpožděním). Navíc nyní probíráme Apoštolské vyznání víry, kdy je pro mne náročné srozumitelně dětem říci něco víc než rozebrat samotný text z Bible. Každý dorost po duchovním programu, zpěvu a modlitbách následují hry. Jelikož tento rok chodí do dorostu pouze čtyři dorostenci, tak většina her se pro tento počet nehodí. Proto i tato část dorostu se pro mě stává obtížnou. Naštěstí Martin je již zkušeným vedoucím a vždy bez problému nějakou tu hru z rukávu vytasí. Samotná schůzka dorostu probíhá, naopak od jeho příprav, v naprostém klidu. Zapomínám na všední starosti, vnímám jen ty děti, jak si rozumí, jak přemýšlí o Pánu Bohu, a to mne nesmírně naplňuje. Stačí si s dětmi říci první ahoj na uvítanou, vidět jejich úsměv a hned je mi lépe. Slyšet je vyprávět jejich zážitky, žerty… slyšet je modlit se - nádhera. Vnímám, že dávají víc mně než já jim. 8

Pro tento rok si dorost vytáhl verš: „Každý bude solen ohněm. Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji“ (Marek 9,49 -50).

Pro mě jsou dorostenci právě touto solí. Po dorostu se opět vracíme do našeho shonu. Převzít Jiříčka, nakrmit a vypravit se do obchodu, jelikož v pátek odpoledne je u nás doma jako u vyjedeného krámu. Večer se vracíme domů hladoví a unavení, a tak už jen tupě sedáme k televizi a jsme rádi, že nemusíme nic dělat (do té doby, než se vzbudí Jiřík… ) Katka Gebauerová• Členové dorostu: Štěpán, Marek, Vašek a Gabka, nepravidelně chodila Alča, Markéta a občas Míša s Eliškou. Kromě pravidelných pátečních setkání jsme uskutečnili v roce 2007 tyto akce: - únor - pololetní prázdniny – Hrádek – Guinesova kniha rekordů + Awana - březen - dorost přes noc - březen - jarní prázdniny – Býkov + Awana - červen - dětský den - červen - kluci stavěčka, holky dámská jízda přes noc u nás doma - červen - rozlučka se školním rokem přes noc ve sboru - červenec - tábor Mash - září - výlet Podhradí – Hradec - říjen - návštěva Frýdku + Awana - listopad - noc ve sboru, obchodovací hra

- prosinec - vánoční večírek - noc ve sboru

Tábor 2008 se uskuteční v termínu 12.7. - 26. 7. 2008

awana

dětská bohoslužba

Členů Awany je v současti osm, na schůzky Práci v besídce mi nabídla před časem chodí 10 -12 dětí. Hanka Zíková, protože z různých důvodů vznikl nedostatek besídkových pracovnic. Mezi vedoucí patří Honza Kubíček, Bětka Ujala jsem se toho s nejistotou, protože Kubíčková, Hana Gebauerová, Irena jsem dříve pracovala se školními dětmi, což Vrublová, Dana Zíková, Zbyněk Šulc, Vojta považuji v určitém ohledu za snadnější. Vajda V opavské besídce je většina dětí předSchůzky probíhají pravidelně, jak jsou školního věku, proto je třeba způsob výklaohlašovány, každou středu od 16,00 hod. du zaměřit na ně. Naučila jsem se, že existuje rozdíl mezi V současné době to vypadá tak, že máme biblickým příběhem a biblickou lekcí. Děti dost vedoucích a málo dětí. Na poslední v besídce by měly dostat to druhé. Znaschůzce bylo pouze 6 dětí a vedoucích mená to, že poselství, které chci dětem také 6. Veselejší by to bylo určitě, kdysdělit (hlavní myšlenka), by mělo být by nás bylo 2x nebo3x více. Na druhou obsaženo v příběhu. Nemá cenu to důležité stranu můžeme se dětem dobře věnovat, zavěšovat na konec, kdy už většinou nikdo hlavně v druhé části Awany, kdy jsou děti neposlouchá. Ale neznamená to, že během rozděleny do skupinek s jednotlivými vepříběhu je pozornost dětí soustředěná. Jde doucími a učí se verše, vysvětlují si jejich o to, kam je soustředěná. Stane se, že i ve smysl, povídají si - naslouchají si. vrcholném okamžiku příběhu jsou středem Poděkování určitě patří vedoucím, kteří pozornosti balónky na tapetách besídkové se starají o Awaňáky, od vyučování až po místnosti. zpříjemnění schůzky buchtami a čajem. Po biblické lekci by mělo následovat Také chci poděkovat rodičům, kteří podpo„utvrzení“, což je nějaká ruční práce, jejíž rují své děti, aby do Awany chodily. Rodiče výsledek si děti mohou odnést domů. Machci povzbudit k tomu, aby nenechávali teriály Manuely Jungové, které používáme, biblické vyučování jen na Awaně (dorostu, poskytují dostatečnou inspiraci pro besídce), protože to je minimum, co dětem přípravu besídky. pomůže k víře. Ale aby sami doma byli doPovažuji za důležité, aby děti (nebo rodiče) brým vzorem (modlitby, biblické příběhy, nebraly besídku jako místo, kde tráví čas dobře strávený čas, projevená láska) ... během kázání, kde si budou hrát a buJá jsem změnil zaměstnání a s tím souvisí dou pohlídány. Měla by to být bohoslužba provoz na směny. Na schůzkách budu pouze dětským způsobem, která obsahuje modlitkaždý druhý týden. Pro hlavní vedoucího to bu, zpěv chval, poučení z Bible a následné je problém, tak hledáme někoho místo mě. utvrzení. Pokud zbude čas, hrajeme hry. Tak to je další předmět k modlitbám. Myslím, že práce v besídce je náročná tím, V únoru chystáme chatu s naším dorostem že člověk nemůže hned vidět výsledky. a dorostem z Frýdku-Místku. Ve stejném Nemůže si být jist, že slovo padlo do úrodsložení pojedeme v létě na tábor (12.7. né půdy. Každá besídka se vydaří jinak. 26.7.08) Někdy děti nedávají pozor, a člověk s tím Honza Kubíček• nic nenadělá. Nechtějí zpívat ani 9

poslouchat, všechno je nuda, kritika je neomezená. Často stačí, aby jen jedno dítě mělo špatnou náladu. Ostatní jeho postoj snadno a rychle zkopírují. Ale někdy jsou okolnosti příznivé. Vidíte zájem, nadšení pro věc, snahu a touhu po uznání. Tehdy čerpáte sílu do další práce. Každý učitel svou hodinu připravuje asi trochu jinak. Tohle je jen jeden z možných pohledů na věc. Nemyslím, že bych byla v této službě nějak zkušená. Ale učím se. Maruška Kvasničková•

besídka Milí bratři, milé sestry, musím vyjádřit vděčnost Bohu, že dal do našeho sboru děti, kterým se můžeme věnovat a také ty, které se jim s láskou a ochotou věnují. Učiň mne Bože květinkou, jež šíří vůni kol, V loňském školním roce to spolu se mnou mou snahou ať je jedinou, ztišovat lidský bol! byly Ellen Millerová a Věrka Kubesová ml. a v současnosti to jsou Maruška Kvasničková, Danka Zíková a Katka Gebauerová. Jak jsem se již zmínila, rozrostl se i počet dětí. Ze stálých jsou to Danda, Honza a Vojta Zíkovi, Kuba Kubíček, Míša Gebauerová, Anička a Emily Beckovy. Občas nás navštíví a posílí i Mojmír Hajka a Lenka. Co se týká aktivit besídky v loňském roce, začalo to výletem do Kravař, kde jsme prožili příjemné červnové dopoledne her a dovádění, následovala aktivní účast na dětském dnu a po prázdninách jsme podnikli opět drakiádu, která se také vydařila. Na závěr vás chci prosit: modlete se spolu s námi i rodiči dětí, aby tato nová generace v našem sboru mohla růst v poznání a přijetí Pána Ježíše a vydala se na cestu za ním. Hanka Zíková• obrázky Míša Gebauerová• 10

stránka přístupná pouze v tištěné podobě

11

stránka přístupná pouze v tištěné podobě

pravidelná setkání neděle neděle

8.30 9.00

modlitební chvíle bohoslužba

čtvrtek 18.00 pátek 16.00

biblická skupinka setkání dorostu

setkání modlitebních a jiných skupinek je domlouváno individuálně Sbor Církve bratrské v Opavě, Hradecká 50, 746 01 Opava • tel. fax. 553 616 137 [email protected] • bankovní spojení CS č. ú. 1841794399/0800 12