sborovélisty církev bratrská opava 0207
Jsem i nejsem optimistou. Nejdřív povím, že nejsem a nechci být optimistou za každou cenu. Takovým člověkem, který chce vidět okolní svět za všech okolností “růžovými brýlemi”. Naopak, přízemní pohled do mého blízkého i vzdáleného okolí se mi snaží vnutit spíše pocit pesimisty. Někteří opouštějí tělo našeho Pána, kterým je církev. Někteří to činí hlasitě a rádi by získali “hlasy”, které by jim přitakaly. Jiní opouští scénu potichu a vzdalují se Božímu společenství nepozorovaně. Všichni v mylné naději, že si někde nějak polepší. Zodpovědní ve světě nám kreslí nelichotivou budoucnost naší planety, kterou si člověk pojišťuje svým nezodpovědným a lehkomyslným chováním vůči přírodě. Nemohu také odhlédnout od naší české politické scény, která nejedná tak, jak si její vládu většina lidí představuje. Není mi lehko, když slyším, jak se lidé vymlouvají, když slyší dobré Boží zprávy a mají je za přežité, nemoderní a svazující. Není snadné zjišťovat, že jako člověk zapomínám víc, než v minulosti a že už to není jako tehdy, “když nám bylo dvacet let”. A tak dále ... Mnohé nás chce přivést v tomto světě jehož jsme nedílnou částečkou k pesimismu. Přesto jsem optimista. Ten optimismus ale převážně neroste z pohledů do mého okolí. Je oživován životními zkušenostmi,
vzpomínkami na cesty kterými mne Bůh vedl. Byly v tom životě i přehmaty a omyly, ale nade vše mi vyniká Boží prozřetelnost, která má ve svých rukou všechny okolnosti člověkova života. Jedno z mnohého vzpomínání je na otevření cesty ke studiu teologie. Zdála se být totálně “zarubaná”. Byla zde překážka nepevného zdraví, také ekonomického závazku vůči zaměstnava-teli, který mi umožnil večerní středoškolské studium s nárokem na jeho využití. A v neposlední řadě zde byla překážka v podobě ideologického a ateistického myšlení těch, kteří měli moc mne ke studiu nepustit. Pán Bůh předivným způsobem ty dveře ke studiu otevřel. Dodnes otevírá dveře pro práci evangelia. Neviditelně a mocně. Jako ten vítr, který cítíme a někdy i slyšíme, i když jeho otěže nemáme ve svých rukou. Bůh je stále u svého díla. Je věrný a jedná. Často jinak než si představujeme a plánujeme. Můžeme si ale být jisti, že pracuje tím nejlepším způsobem a že mu jeho práci v církvi a pro jeho tělo, které miluje, nikdo nepřekazí. Jsem optimistou a přeji všem, kdo tyto řádky čtou, aby optimisty také byli. Smíme jimi být navzdory našim omylům a slabostem, které provázejí naše životy. Protože Kristovu církev, jak On sám pověděl, ani brány pekla nepřemohou. váš bratr karel buba• 1
elim Všichni víme, že je to místo, kde mohou děti dobře trávit svůj čas. I mnoho dospělých zde nachází nejrůznější pomoc. Děti zde také slyší o Pánu Bohu a seznamují se s Biblí. Dovídají se zde to nejdůležitější, že je má Pán Bůh rád. A že mohou kdykoli v životě k němu přijít. Všichni jsme také delší dobu věděli, že pracovníci Elimu potřebují k rozvinutí své práce křesťanské pomocníky. Proto jsme se v našem sboru, soukromě i ve skupinkách modlili, aby Pán Bůh takové pracovníky poslal. Modlitby byly vyslyšeny! Letos v květnu byli v našem sboru přivítáni misijní pracovníci pro Elim, rodina Beckových. Ve sboru jsme přivítali sestru Věrku a bratra Nathana. Do Besídky jejich dcerky Aničku a Eminku. Další neděli pozvala sestra Věrka Becková celý sbor k návštěvě jejich nového domova v Elimu. Řekla doslova: “Máme dost místa pro všechny a jídla bude také dost.”Já jsem se otočila abych přehlédla celý sbor a pomyslela jsem si: “Tolik lidí, snad se tam všichni vejdou.
2
Ale to musím také něco upéct...vždyť pro tolik lidí připravit hostinu..to dá práci ...” U Becků bylo milo. Setkání s jejich rodinou, s bratry a sestrami ze sboru, i s přátely z Domu Božského Spasitele na vozíčcích, to byl zážitek. A ani nebylo potřeba mého pečiva. Sestra Věrka je dobrá kuchařka a cukrářka. Připravila celou řadu dobrot. Anička s Eminkou nám ukázaly domeček na terase, který jim vyrobil tatínek. Opravdu nádherný. Mohli jsme také společně zpívat. Beckovi nám také řekli něco o svých plánech, které mají pro rozvinutí práce. Spolu jsme se také modlili a prosili Pána Boha, aby práci v Elimu žehnal. Prosili jsme za nové pracovníky, za ty, kteří zde už věrně pracují, i za ty kteří by práci Elimu finančně podpořili. Slíbili jsme, že se za práci v Elimu budeme každý den modlit. Tak jsme se seznámili s Beckovými a jejich novým domovem. Děkujeme vám, Beckovi, za krásné, požehnané nedělní odpoledne. helena bubová•
senioři na horách V květnu jsme se s manželkou jako jediní z opavského sboru zúčastnili relaxačního i duchovního pobytu seniorů v Deštném v Orl. horách. Jeli jsme tam autem a těch 200 km jsme zvládli za necelé čtyři hodiny. Ubytováni jsme byli v hotelu Area přímo ve středu obce. Bylo zajištěno celodenní stravování. Hotel byl příjemný a v budově byl i bazén. Využívali jsme jej, i když manželka se dodnes nemůže zbavit kašle z nachlazení. Pobyt po organizační stránce vedl br. Hušek z Prahy a o duchovní vyučování se staral br. kazatel Jiří Hofman z náchodského sboru. Všechny aktivity byly zcela dobrovolné a nebylo potřeba mít obavy z přílišné fyzické náročnosti takového pobytu. Důkazem toho byla účast i 91 leté Fanynky z domova důchodců, kde se u p. ředitelky br. kazatel Hofman zaručil, že na ni dá pozor. Byl zorganizován i celodenní výlet linkovým
autobusem do Nového Města nad Metují, kde jsme navštívili tamní úplně nově vystavěnou (za 10 mil. Kč) modlitebnu CB, kterou nám zpřístupnil a zasvěcený výklad podal br. kazatel v důchodu Košťál. Prošli jsme se i po městě při poutavém výkladu z historie br. kazatele Hofmana a na večeři jsme už zase byli v hotelu. Prožili jsme i ekumenickou bohoslužbu. V tamním kostele jsme se zúčastnili katolické mše a náš narychlo ustavený pěvecký sbor tam zapěl jednu píseň. Br. Vlček přednesl dvě básně a nakonec jsme z našich starých zpěvníků ještě zazpívali dvě písně. Sklidili jsme potlesk přítomných katolíků. Jejich pan farář se jmenuje Tomáš Hoffmann. Na závěr perličku: br. kazatel Hofman se zeptal provozovatele hotelu, co na to říká, že má z hospody kostel. Prý to nesl statečně. otmar senecký•
náhoda 20. května měl v našem sboru bratr Nathan Beck svědectví. Mimo jiné vyprávěl, že bydlel jako malé dítě v Ekvádoru, kde jeho rodiče pracovali jako misionáři. Vzpomněla jsem si na chvíle asi před třiceti léty, kdy jsme se v Aši scházeli u sestry Kopačevské a poslouchali rozhlasové zprávy o misionářích v Ekvádoru. Také jsme slyšeli o indiánech kmene AUKU. Od misionářů jsme také dostávali písemné zprávy o jejich misii, fotografie jejich rodin a letáčky. Tím vším jsme byli motivováni a povzbuzováni k modlitbám o Boží požehnání a ochranu pro jejich práci.
Byl to pro mne velký zážitek, slyšet tuto neděli mladého misionáře, který nyní pracuje u nás v Opavě. Před mnoha lety jsme se modlili za práci v Ekvádoru. To byl bratr Nathan ještě malý. Dnes se mohu modlit za mladého misionáře Nathana a jeho rodinu a za jeho misijní práci v Elimu. Nejsou to náhody. Patříme do jedné velké Boží rodiny a proto se takto můžeme s Boží milostí setkávat. helena bubová•
3
jak jsem prožila sborový zájezd /dva pohledy/ /svaťka janečková/ V neděli 22. 4. jsme jeli na sborový zájezd do Vsetína. Byl hezký jarní den. Příroda byla v plném rozkvětu. Obklopovala nás spousta zeleně a bíle oděné koruny stromů dotvářely sváteční atmosféru nedělního dne. Bratři a sestry ze vsetínského sboru se na naši návštěvu důkladně připravili. K dobré kávě, voňavým buchtám a závinům nás nemuseli dvakrát pobízet. Po společné snídani začala bohoslužba. Naši zpěváci společně s dirigentkou Věrkou svými písněmi chválili a oslavovali našeho Pána a vyzařovala z nich radost a vděčnost. Svědectví sester a bratří byla tak upřímná a řečena přímo od srdce, že některé z nich nemohlo být pro slzy ani dopovězeno. Honza Čmelík vzpomínal, jak se podílel na stavbě vsetínské modlitebny a pobavil nás veselými zážitky z mládí. Mluvil o své favoritce Marcele a vyslyšených modlitbách. Při rozhovoru s jednou sestrou
4
jsem se dověděla, že sbor má kolem 120 členů a v současné době mají v Turecku své misionáře, za něž jsme se také modlili. Před několika dny bylo 5 křesťanů popraveno. V tu chvíli jsem začala přemýšlet o takto hluboce věřících lidech a napadla mne otázka: „A co ty, jak dalece by ses obětoval pro Pána Ježíše? Na kolik je tvá víra pevná?“ Pak nastal čas oběda, tak jsem raději vypustila tuto myšlenku z hlavy a hurá na segedínský guláš! Po obědě jsme se ještě hodinku zdrželi u valašských frgálů a dalších dobrot. Odpoledne jsme navštívili vizovický zámek. Jeho prohlídka stála za to. Dýchl na nás kus historie, z obrazů hleděla různá šlechta, obdivovali jsme starožitné věci, ale osobně bych v té době žít nechtěla. Už jsem se docela těšila na Vincentku v Luhačovicích, kam jsme měli s Čmelíkovými namířeno. Ve Vizovicích na náměstí jsme si popřáli
s dalšími účastníky zájezdu šťastnou cestu a vydali jsme se do proslulých lázní. Prošli jsme kolonádu, vyfotili se u rozkvetlých magnolií, popili Vincentku, pojedli lázeňské oplatky, kochali se vší tou nádherou okolo nás. Ostatní bratři a sestry přijali pozvání Pravdíků na kafe do Záviliší a určitě se měli také dobře. Byl to opravdu zadařilý zájezd a děkuji Bohu za všechno, co mohu brát z Jeho ruky, i za tu dobu milosti, která doposud trvá. Pokud se řekne sborový zájezd do Vsetína, vybaví se mi krásná krajina, v níž je postavena modlitebna a otázka, která mne v modlitebně napadla. „A co ty a tvoje víra? Jakou oběť bys byl ochoten přinést?“ /hanka gebaurová/ Na sborový zájezd jsme jeli auty, protože se zdálo, že nenaplníme menší autobus. Nakonec nás bylo ještě víc než do malého autobusu. Svaťka dokonce vzala sebou i dva hosty.
V dopoledním shromáždění jsme posloužili písněmi, svědectvími a br. kazatel kázáním. Z rozhovorů po bohoslužbě bylo znát, že jsme nejen sebe, ale i vsetíňáky povzbudili. Každá návštěva ve sboru je pro obě strany vítanou změnou. Po dobrém obědě náš program pokračoval prohlídkou vizovického zámku a krátkou procházkou po parku. Z fotek na nástěnce je vidět, že jsme si měli stále co povídat. Odpoledne se krátilo a my jsme se rozmýšleli, zda zajedeme do nedalekých Luhačovic, anebo se cestou domů zastavíme na chatě na Hradci a dáme si podvečerní kafíčko. Asi polovina nás na Hradci přibrzdila a krásný den zakončila nejen kafíčkem, ale i děkovnými modlitbami. Těším se na další takovou pěknou neděli. •
5
kurzy alfa Kurzy Alfa pořádal náš sbor letos v zimě již podruhé. Myslím si, že tyto kurzy mají pro každý pořádající sbor velký význam, i když se zdá, že momentálně žádné ovoce nenesou, tedy v počtu nově přijatých členů. Jak se říká, každý začátek je těžký, i pro nás členy týmu je to něco nového. Každý se učíme jak na to, jak najít cestu k účastníkům kurzu, jaký přístup zvolit, aby co nejlépe pochopili to, co jim kurz má dát. Před každým večerem jsme měli modlitební ztišení za průběh večera, za účastníky kurzu a věřím, že náš Pán těmto večerům žehnal. Loňský kurz byl zcela jiný oproti letošnímu, myslím tedy, co do složení účastníků. Navštěvovali jej lidé, kteří zkušenosti s vírou měli menší, letos byli účastníci znalejší,
6
i když v odlišné oblasti duchovního světa. „Sobota s Alfou“, byla klíčová, důležitá, na kterou se myslím všichni těšili. Byla to sobota o Duchu svatém, tedy sobota naplněná a krásná. Tentokrát jsme ji strávili v Parkohotelu (viz fotografie). V každém případě je každý kurz cennou zkušeností pro každého z členů týmu. Je to kurz, který nás naplňuje, obohacuje a náš Pán se k tomu přiznává. Děkuji všem členům sboru za modlitby a za podporu staršovstva. Děkuji také za trpělivost, protože tato práce je dlouhodobějšího charakteru. Podle zkušeností jiných sborů, které tyto kurzy organizují již delší dobu, nesou své ovoce až po uspořádání několika jeho běhů. ivo vaněček•
kašperovi v klatovech Ještě stále se nám stává, že si pleteme “Klatovy” s “Opavou”, často se přeřekneme. Podobnost obou měst je poměrně velká, ikdyž Klatovy jsou výrazně menší. Náš první dojem bylo povzbuzení, že se nám tu bude asi dobře bydlet. A pouze u dojmu nezůstalo. Jde o příjemné a tiché místo k žití. Lidé v Klatovech jsou velcí patrioti, s bolestí prožívají negativa města: devastaci velkých podniků, mnoho továren zde zkrachovalo. Proto tu jsou i nízké mzdy. Petra si ale práci bohudík našla, obchoduje se dřevem a s lovy. Díky mnoha zahraničním partnerům firmy si procvičuje němčinu a angličtinu. Kazatel Karel Hůlka se nám čtrnáct dní intenzivně věnoval, provedl mě po sboru, takže přechod byl celkem plynulý. Postupně se nám otevírají dveře do mnoha domácností. Lidé tu otevřeně mluví o svých bolestech i radostech. Tato upřímnost vede k tomu, že i my můžeme s důvěrou sdílet s ostatními náš život. Sbor je větší než opavský, je zde rozvinutá stanice Sušice, která zakoupila a renovuje velký dům. Bratry stavba vysiluje, ale Pán Bůh dílu jejich rukou velmi žehná. Taktéž přichází velké požehnání skrze jejich manželky - jsou to výrazné typy a duchovní bojovnice. Mateřský sbor je zčásti ze starých církevních rodin a asi polovina nově uvěřivších. I díky této kombinaci zde roste Kristova milost, kde starší církevníci s láskou a tolerancí přijímají mladší a mladší mají živé vzory ve starších. Je zvláštní, že i starší členové jsou výrazně ovlivněni charizmatickým hnutím.
/článek z 3. 2. 2007/ Nesmírné požehnání přichází skrze děti, kterých je mnoho. Velký podíl na tom má aktivita Dětské misie. Služba je v něčem náročnější, hlavně musím neustále někam dojíždět, protože členové jsou hodně rozptýlení po vesnicích. Mám více služeb, káži téměř každou neděli, ale je zde dalších 6 bratrů starších ochotných kdykoliv kázat a pomoci mi. Staršovstvo je tu takový učednický kruh, kde se všichni vzájemně mají rádi a pomáhají si. Snad jsem ještě nezažil žádný spor, platí tu pravidlo “až po vás”. Sbor také vyniká nesmírnou štědrostí, kdy i v situaci, kdy se splácí hypotéka na dům, se vydatně sponzorují charitní a misijní projekty. Jsou zde ale i určité bolesti, některé rodinné problémy a sem tam nějaká letitá hořkost. Myslím, že jsme lidsky i duchovně naprosto spokojení a prožíváme s Petrou velkou Boží lásku a milost na každém kroku. Kéž i naše působení přispěje klatovským ke společnému růstu. Často na Opavu vzpomínáme. Bylo to opravdu těžké období, ale zároveň i období naprosté odkázanosti na Boha a pomoc shůry. Možná, že někteří z vás máte pocit, že jsme “utekli”, my to chápeme tak, že nás Hospodin vyvedl a dlouho nás k tomuto rozhodnutí připravoval, skrze modlitby i skrze své služebníky. Podle mě to dopadlo tak, jak dopadnout mělo a vy nyní máte svého dobrého pastýře s velkým P i malým p. Přejeme vám plnost Božího požehnání a lavně vylití Ducha svatého na váš sbor. kašperovi• 7
velký třesk Velký třesk, že jste nic neslyšeli? Tak to, my awaňáci, vám musíme povědět. Před několika týdny, nám vedoucím, Honza Kubíček řekl, o co půjde, a že se za to budeme modlit. Velký třesk je celonárodní akce na rozšíření klubů Awany. Jedná se o pozvání a získání nových dětí. Na Velký třesk jsme se posléze připravovali všichni. Děti dostaly speciální archy. Do nich si, po rozvaze, zapsaly jména kamarádů, které by do Awany mohly pozvat. Za tyto kamarády se pak modlili a někteří je skutečně na další schůzku Awany přivedly.
Těm, kterým se to nepodařilo, to bylo líto a slíbily, že to ještě zkusí. A o to ve Velkém třesku skutečně šlo. Zapojit děcka. Na schůzce nás tehdy bylo i s vedoucími 28. To je rekordní docházka. Měli jsme z toho všichni radost. Děkujeme Pánu za nové kamarády. Doufáme, že se jim bude v Awaně líbit a napříště, zase dojdou. Při vyučování se dovědí, že je má Pán Bůh rád a při hrách se s námi nejen zapotí, ale i nasmějí hanka gebauerová•
síň slávy Tvé jméno možná v síni slávy světa není – ta honosí se zvučnějšími jmény – a ty tak neznám jsi, že pro ostatní jsi bezejmenný.
Dav šílí, jásá v opojení, hrdiny své na vrchol slávy vynáší na chvíli; však přízeň lidí se tak rychle mění a reci upadají v zapomnění, jako by nikdy nebyli.
Snad minuli tě Oskaři a do života nezáří ti modrá světla neonů. Jestli však Pána miluješ a sloužíš Mu, pak mám pro tebe zprávu! Zemská síň září staletími času, dokud čas trvá a má svůj třpyt.
Bůh ale nikdy nezapomene. A pouhou vírou v Syna Jeho je v Jeho síni slávy zapsáno navěky také tvoje jméno.
Ty však si dobře pamatuj: Boží síň slávy navěky má svoji krásu! Mít jméno své napsáno tam nahoře je větší – ano, i když se to nezdá, než všechny síně slávy na světě a každá lidmi učiněná hvězda.
Říkám ti, příteli, já nesměnil bych své jméno napsané tam nad hvězdami – byť jakkoli jen malé bylo - za žádné jméno v zemské síni slávy, či slávu, kterou oslnilo. Chci raději být neznám zde a svoje jméno mít tam nahoře! /Od neznámého pisatele, poskytnuto a na sborovém zájezdě ve Vsetíně předneseno Dagmar Hanzlovou/
Sbor Církve bratrské v Opavě, Hradecká 50, 746 01 Opava • tel. fax. 553 616 137
[email protected] • bankovní spojení CS č. ú. 1841794399/0800 8
