Sbor Církve bratrské v Havířově

Roč. 10, číslo 8/2007

Sbor Církve bratrské v Havířově Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ž 24,2-3

Úvodník: Proč chodím na biblickou?..3 Naděje, zbavená iluzí ……………………… 4 Na celý život …………………………………… 4 Nechceš jet se mnou?……………………… 6 Zprávy ze staršovstva …………………… 9 Nedělní sbírky ……………………………… 9 Ze života sboru ……… …………… ……… 10 Orlová ………………………………………… 12 Mé kontakty s Orlovou ………………… 14 Smějeme se? …………………………… 15

33

Dorost …….…………………….………………… 15 Pozvánka …………………………………………. 17 Co nového v Izraeli? ……………………………… 17 Kononia …… .………………………………………… 19 Z Rady CB ……………………………………………… 20 Pozvánky …………………………………………… 20 Soutěž pro děti: Poznáš ho? ……………… 23 Modlitby ……………………………………………… 25 Kontakty na vedoucí služeb, aforismy, narozeniny…………………………………………… 26

http://www.cb.cz/havirov

1

PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ: Sbor Havířov Shromáždění neděle čtvrtek Modlitební chvíle neděle

00

9 1800 8

30

Stanice Orlová Shromáždění neděle středa Dorost úterý

1000 1700 1630

www.cb.cz

Dorost pátek Koinonia sobota

1700 1700

KONTAKTY: Kazatelé: Tomáš Holubec, Fryštátská 21, Havířov, tel.: 596 440 410, [email protected] David Kubíček, Okružní 936, Orlová-Lutyně, tel.: 596 784 581, 774 157 438, [email protected]

Starší: Vláďa Bednář, Na osinách 184/3, Havířov-Životice, tel.: 599 525 302, [email protected] Ivo Kupský, Oblouková 8/835, Havířov, tel.: 596 434 484, [email protected] Jarek Slováček, Moskevská 2a, Havířov, tel.: 591 121 121, [email protected] Vašek Litvan, Bezručova 739, Orlová

Sbor: Církev bratrská, Fryštátská 21/922, 735 64 Havířov-Suchá, IČO: 26520109 www.cb.cz/havirov, e-mail: [email protected] Hlavní účet: 1722423309/0800 Podúčet pro dorost: 019-1722423309/0800 Podúčet pro mládež: 035-1722423309/0800

Orlová: Církev bratrská, Lutyňská 350, 735 14 Orlová, tel.: 605 457 054 kontakt: David Kubíček, Okružní 936, Orlová-Lutyně, tel.: 596 784 581, 774 157 438, [email protected] Č.ú. 1727199369/0800

2

ÚVODNÍK

Tomáš Holubec

Proč chodím na biblické hodiny? Milí bratři a sestry, přátelé, a všichni čtenáři Brány! Po prázdninách znovu začaly v našem sboru tzv. biblické hodiny. Proč ten zvláštní název? Vznikl už velmi dávno v době tzv. pietizmu (hnutí v církvi, které chtělo obnovit vroucí zbožnost křesťanů ve zvlažnělé církvi). Bylo to v Německu na přelomu 17. – 18. století a říkalo se tomu „Bibelstunde“ (= biblická hodina). Biblická – protože se tam čte, probírá a vykládá Bible, Boží slovo. Hodina – neboť to není klasická bohoslužba ani žádný obřad, ale osobní hluboký rozhovor nad Božím slovem, kdy se lidé na nějaký čas sejdou mimo neděli – po práci. Do sdílení a hovoru se může zapojit úplně každý. Proč chodím na biblické hodiny? Pokusil jsem se pravdivě shrnout mé důvody: •Těším se na lidi, kteří přijdou, že uvidím jejich úsměv a stisknu jim ruku. Máme se prostě rádi. •Abych společně četl Bibli Je to krásný zážitek poslouchat, jak se Boží slovo v jednotlivých verších plasticky otvírá v ústech různých lidí. Každý čte svým hlasem, intonací, výslovností, citem. Biblické příběhy najednou ožívají mnoha tóny a barvami. Mám společné čtení moc rád. A je to i praktické – mám-li nahlas číst, dávám větší pozor ☺. •Abych společně přemýšlel a povídal si s ostatními, co to znamená pro mně dnes •Abych se modlil s druhými a slyšel jejich modlitby. To nás hodně sbližuje a posiluje naši víru. To jsou okamžiky, kdy se ukazuje, že Bible není teorie, ale mluví do života. Proplétají se přitom biblické pravdy a naše každodenní zážitky, zkušenosti, ale i otázky a problémy. Nejsilněji k nám někdy Písmo mluví, když ho vidíme prakticky aplikované v životě jiného bratra a sestry. •Hraju při písničkách na kytaru (s Jarkem) a to mi připomíná mé mládežnické doby. •Těším se na hrnek horké kávy. Popíjím, naslouchám, co kdo říká, a dívám se i na jejich hrnky na stole. Připadám si jako doma. •Mám to „v popisu práce“, často biblické vedu ☺. Ale asi bych chodil rád, i kdybych je nevedl. Nedávno jsem si uvědomil, že biblické hodiny jsou u nás unikátní. Momentálně je to jediné místo na půdě našeho sboru, kde se pravidelně, systematicky, na pokračování a do hloubky společně probírá a vyučuje Bible. Někdy si lidé stěžují, že by chtěli vyučování. Ale nechodí na biblické hodiny. Přitom čas i místo nebo forma by se dala přizpůsobit potřebám zájemců. Stačí projevit zájem nebo potřebu a něco vymyslíme. Možná bychom měli také každého nově obráceného křesťana, nebo člověka chystajícího se na křest a členství zaúkolovat, aby řekněme - 1 rok chodil na biblické a mohl tak duchovně růst… No tak tedy - nakonec vás zvu na pověstný hrnek horké kávy (nebo čaje), do laskavého společenství našich biblických hodin. Těšíme se na vás ve čtvrtek v 18:00h. S láskou, na začátku nového školního roku 2008, Váš Tomáš Holubec

ÚVODNÍK

3

Zbývá 33 dní...

"Naděje, zbavená iluzí" Evangelizace s Danielem Fajfrem 19. - 21. 10. 2007 v CB Havířov Modlete se s námi! Už máte svoji modlitební záložku?

Milí bratři a sestry, v souvislosti s návratem misionářů Jakuba a Barči na plánovaný delší domácí pobyt se na vás obracím s dotazem, zda nevíte o možnosti krátkodobého pronájmu bytu 1+1 nebo 1+2, nejlépe v Havířově, případně v blízkém okolí. Kuba s Barčou přijedou 19. září, pronájem sháníme na několik měsíců, než se najde trvalejší řešení. (Jejich návrat, původně plánovaný na konec roku, byl uspíšen kvůli složité vízové situaci). Pokud byste o něčem věděli, kontaktujte mne prosím. Díky moc! Milan Szturc, ESK Havířov, 605 264 443

SVĚDECTVÍ Na celý život Byla jsem požádána, abych napsala něco o průběhu svatebního obřadu Pavla Varmuži a Tamary Frankové, který se konal v naší modlitebně dne 14.7.2007. Ale co napsat? Byl krásný letní den, nevěsta byla okouzlující, její šaty a kytice vkusné, ženich galantní, slova kazatelova poučná i dojemná, vše proběhlo v pořádku a radostně. Tolik reportážní popis celé události. Já osobně jsem ale vše prožívala daleko intenzivněji. Jako vždy mě hluboká slova Tomáše Holubce zasáhla až do morku kostí, takže jsem celý obřad proplakala, bilancujíce při každé vyslovené větě své vlastní nepovedené manželství. Najednou jsem si zřetelně a bolestně uvědomila to obrovské životní zklamání, které začalo už pár dnů před svatbou a které se celou dobu snažím si raději nepřipouštět. Tomáš hovořil ke snoubencům, že se partneři nemají navzájem urážet, shazovat a ponižovat před okolím a já si okamžitě vybavila, jak manžel každou společnost baví na můj účet tím, že jim do detailů líčí mé nedostatky a zvyky (kdo je nemá?). A já tam pokaždé sedím a za jejich hurónského smíchu se přihlouple usmívám a tvářím se, že mi to nevadí a že se rovněž výborně bavím, protože odejít by znamenalo urazit se a to se přece nedělá.

4

SVĚDECTVÍ

Také připomínal, že si manželé nemají nechat radit od lidí, kteří se neřídí Božími přikázáními a různými články v bulvárních časopisech od rádoby odborníků. Však všichni známe ty jejich rady: nevěra zpestří manželský život, není důvodem k rozvodu, nic není zakázáno, vše je dovoleno atd. Při pohledu na snoubence jsem uvažovala, kolik manželství takto krásně a slibně začíná, vše vypadá skvěle a úžasně a za pár let (někdy není třeba ani tak dlouho čekat) jsou to dva lidé, kteří se nemohou vystát, nenávidí se, dělají si naschvály, žijí spolu jen kvůli dětem nebo veřejnému mínění. Smutné je, že takové konce mívají i manželství věřících lidí, kteří byli sezdáni před Bohem. Vím, že nemám právo si stěžovat, všechno jsem si zavinila sama, když jsem si vzala nevěřícího muže, navíc po velmi krátké známosti. Jenže jsem už moc toužila po rodině a dětech, chtěla se vymanit z područí rodičů (což se mi stejně dodnes nepodařilo), jejichž manželství bylo plné hádek a fyzického i psychického násilí, které jsem špatně snášela. Pevně jsem věřila, že to moje bude úplně jiné a úžasné. Ó, jak jsem byla naivní! Dost pozdě jsem plná rozčarování zjistila, že nestačí, aby jeden z partnerů byl slušný, milující a přizpůsobivý. Ten druhý to stejně neocení a naopak toho zneužívá, takže ten „hodný“ je nucen stále víc a víc ustupovat a podřizovat se, až už nemá na nic vlastní názor ani právo o něčem rozhodovat. A tak se stalo, že už přes 20 let dost strádám, citově i fyzicky, je ze mě slzavé údolí a sebevědomí mám po ustavičném ponižování nulové. Co nestihli rodiče, to úspěšně dokončil manžel ☺. Už nemám sílu ani odvahu se bránit, situaci řeším pláčem, braním antidepresiv a všemi možnými nevhodnými způsoby, jako je např. záchvatovité přejídání, které aspoň na chvíli člověka utěší. Abych byla pravdivá, jsou i období, kdy je situace lepší a manžel vlídnější, ale trvají krátce a stejně celou dobu vím, že přijde opět etapa, kdy budu zase psychicky i fyzicky na dně. Žiji snad už jen kvůli pocitu zodpovědnosti vůči dětem a často si nechtěně vybavuji jedno morbidní, ale velmi pravdivé přísloví, které říká: „Je lepší se dobře oběsit než špatně oženit (provdat)“. Proto chci opravdu výrazně oslovit všechny mladé lidi, aby si vzali poučení od nás, kteří jsme pochybili. V životě jsou dvě zásadní rozhodnutí. Odevzdání se Bohu a výběr partnera. Obě jsou NA CELÝ ŽIVOT. A tato tři slova si asi málokdo ve stavu zamilovanosti uvědomuje. Mně už zní dnes přímo strašidelně a uvědomuji si, že jsem tenkrát v této dimenzi snad vůbec neuvažovala. Celé dětství a mládí jsem se sice vytrvale modlila za věřícího muže pro sebe, ale pak jsem nevydržela čekat a byla jak omámená, jako loutka, kterou někdo vodí proti její vůli. Když jsem se „probrala“, bylo už po všem a já se nestačila divit. Možná to zní komicky a neuvěřitelně, ale tak rychle a jaksi mimoděk to proběhlo. Proto všem doporučuji nejen modlitby, ale také citlivé vnímání Boží vůle a dostatečně dlouhou známost, přestože lidé se v průběhu života mění (a to nejen k lepšímu). Někdy mě i napadá, že mi možná manžela opravdu poslal Pán Bůh a já si třeba zasloužím takové tvrdé zacházení. Pravda je, že to, co dnes jsem, jsem i díky manželství, které mě názorově hodně posunulo. Vím už totiž z vlastní zkušenosti, že se člověk v zoufalství může dopustit řady závažných provinění, kterých by se za normálních okolností nikdy nedopustil. Proto se řídím heslem „Nikdy neříkej nikdy“, jsem tolerantnější a už nikoho za nic neodsuzuji. Moje druhá zásada zní: „Je snadné člověka odsoudit, ale mnohem těžší je ho pochopit a pomoci mu“. Omlouvám se, jestli se má otevřená zpověď někoho dotkla, byla nudná nebo snad příliš pesimistická, ale jsem už takový upřímný člověk. Prostě jsem se s Vámi jen podělila o vše, co mi v průběhu svatby manželů Varmužových proběhlo hlavou. Názor a závěr si určitě každý čtenář udělá sám.

SVĚDECTVÍ

5

Nechceš jet se mnou? Po mnoha letech jsem během letošních prázdnin strávila část své dovolené v zahraničí s cestovní kanceláří. Ráda bych se s vámi podělila o několik drobností, které jsem v souvislosti s touto dovolenou mohla prožít. Jsou to jen střípky – bylo toho spousta: věcí, které jsem viděla nebo prožila, rozhovorů s lidmi ve skupině, příležitost ke službě (připravovali jsme večeři účinkujícím festivalu), modlitby za konkrétní lidi, za konkrétní věci, za Koločavu, za tuto zemi a její obyvatele. Snad povzbudí nebo něčím osloví i vás. Začalo to tím, že se mne na posledním srazu spolužačka zeptala: Nechceš jet se mnou do Koločavy? Ocitla jsem se v rozporu. Na jedné straně jsem toužila navštívit Zakarpatskou Ukrajinu, na druhé straně jsem měla obavy, jestli to zvládnu. Přenechala jsem to tedy Pánu Bohu a na zájezd se přihlásila. Byl obsazený a moje spolužačka zjistila, že jsem pátý náhradník a že to vypadá velmi nepravděpodobně, že bych jela. Napsala jsem jí: Pokud Pán Bůh bude chtít, abych jela, pojedu, i kdyby přede mnou bylo deset náhradníků. Týden před termínem odjezdu jsem si řekla, že z toho asi nic nebude, a začala si plánovat jinou cestu. V pondělí jsem spolužačce napsala, že asi nepojedu, protože odjíždět se mělo ve čtvrtek a nikdo se neozval. Spolužačka pak odpoledne do cestovky zavolala a tam jí sdělili, že se nic neuvolnilo. Přestala jsem s Ukrajinou počítat. V úterý odpoledne, tedy dva dny před začátkem zájezdu, zazvonil telefon: ještě stále chci jet s tímto zájezdem? Uvolnilo se místo. Takže jsem znovu přehodnotila své plány a ve čtvrtek odjela. A při tom jsem si uvědomila, jak i v životě s Pánem Bohem se někdy vzdávám předčasně, když dlouho nepřichází odpověď. Jak slabá je někdy moje víra. A jak často si vytvářím své představy a své plány: udělám tohle, pojedu tam... Pak je všechno úplně jinak a já jsem z toho rozčarovaná, skleslá, znepokojená. Jak nerada přijímám změny... Jak mi bylo líto, když Tomáš oznámil, že s Bárou a dětmi odcházejí. Kdo jsem však já, abych se stavěla proti Boží vůli? Abych soudila cizího služebníka? Vždyť nepatří mně ani Havířovu, na prvním místě patří Pánu Bohu. Největší obavy jsem měla z nocování ve stanech, z umývání v potoce, z toho, že to nezvládnu. I to bylo nakonec jinak. Z čeho jsem měla strach, prošlo bez větších problémů, co jsem pokládala za bezproblémové, mi potíže udělalo. Nocování ve stanech, ranní balení a večerní stavění, protože jsme každou noc spali jinde, mi připomnělo Izraelce na cestách – i oni nocovali pokaždé jinde. Stavěli stany a ráno je bourali. Za mnohem těžších podmínek. Dvakrát jsme stavěli stany za tmy. Měla jsem s sebou pro tuto příležitost čelovou lampu, ale jeden z těch dvou dnů jsem ji nemohla najít. Válčila jsem se stanem a snažila se stavět za tmy na louce, kde probleskovala světla jiných. Když mi však spadl na zem kolík a já ho v té tmě neviděla, musela jsem jít a světlo si půjčit. O nic nešlo, spolužačka mi čelovku půjčila. Ale já si později připomněla podobenství

6

SVĚDECTVÍ

o pošetilých pannách. Nebude mi chybět olej, až přijde čas? Pak už to nepůjde, půjčit si. Jsem skutečně připravená? Hned první noc ve stanu mě zaskočil déšť. Nemohla jsem spát, poprvé v životě ve stanu, každý zvuk ze tmy zněl úplně jinak, než v bezpečí postele. A později lehounký šelest. Poslouchala jsem kapky a pozorovala, zda do stanu neteče. I tady mne Pán Bůh učil důvěřovat v Něho. Až jsem konečně usnula v Jeho náručí. Pršelo celý další den, i když jsem prosila za lepší počasí. Bylo dobře, že jsme další noc spali v Koločavě ve škole a tak jsme si mohli usušit mokré stany i věci. Lidé v Koločavě se připravovali na mezinárodní folklorní festival. Pršelo a podle předpovědi počasí mělo na celé Zakarpatské Ukrajině pršet ještě následující čtyři dny. Někdo se zeptal jedné z žen, která na celou tu slávu (mělo se otvírat i muzeum české školy, klást věnce k hrobům českých četníků zastřelených zbojníky, měli přijet hosté z kraje i českého velvyslanectví) uklízela dřevěný kostelík: Vždyť má pršet! Co budete dělat? A ona s jistotou odpověděla: Modlíme se. Ráno jsme se probudili do slunečního dne. Na fotbalovém hřišti byla řada laviček a postavená tribuna. Měly přijet soubory z okolních vesnic. Z ciziny nikdo. Průvodce nám oznámil, že se od nás očekává nějaké vystoupení. „Větší ostuda je nevystoupit, než zazpívat špatně“ řekl. „Jinak by to nebyl mezinárodní festival“. Šest z nás pak druhý den na tribunu vystoupilo a zazpívalo několik písní. A to bylo kvůli lidem. Jsem vždycky ochotna se nechat použít Pánem Bohem pro Jeho dílo? Pro jeho slávu? Pro růst Jeho království? Pro nedostatek času jsme místo na sopku vyjeli na korbě auta na úpatí poloniny Krásná a pak šli dál pěšky. Po příjezdu náklaďáku, který snad pamatoval minimálně 2. světovou válku, jsme poněkud znejistěli: tímto autem máme někam jet? Do kopce? Kapotou byl téměř vidět motor, dřevo postranic bylo poněkud ohlodáno zubem času a pod rukama, které se jich držely, se kývaly. V plechové korbě, na kterou jsme se naskládali, byla vidět poněkud nepevně působící místa, nezasvěcení by řekli, že je to rez. Po silnici to bylo v pohodě. Polní cesta do kopce byla o něco horší. Když však auto sjelo do koryta říčky a dál pokračovalo po kamenech a vodou, mnohým z nás ztuhl úsměv. Někdo vtipkoval, místy to byl až černý humor, někdo z mužů se zajímal, co že to má za motor, že tohle vyjede. Drželi jsme se jeden druhého, vzájemně se podpírali. Těm uprostřed nic jiného nezbývalo (naštěstí neviděli postranice, kterých se drželi ti na kraji a na nichž to všechno záviselo). Jeden z mužů, který stál hned za kabinou, se ujal vedení: Větev vpravo! Hodně větví!! Větev vlevo. Nebo: Vyvažujeme napravo. A teď doleva. Vyvažovat. A my skláněli hlavy a nakláněli se opačným směrem než auto. Nebyl nikdo, kdo by neudělal, co ten muž řekl. A tak nás tato cesta stmelila v jedno. Lepší než seznamovací večírek. Udělám vždy, co po mně Pán Bůh chce? Poslechnu, když mne na něco upozorňuje nebo varuje? Hledám, co říká Boží slovo? Ale co když mne varuje nebo upozorňuje na něco člověk? Bratr, sestra... Co pak?

SVĚDECTVÍ

7

Pohled na most přes řeku, po kterém jsme měli přejít, ve mně vzbudil pochybnosti: udrží tlupu českých turistů? Udrží mne? Most zavěšený na lanech, tři prkna vedle sebe, dírami mezi nimi byla vidět řeka. Sotva na něj vstoupil první z nás, most se rozkmital ze strany na stranu. Místo zábradlí napnutá lana zpočátku v pohodlné výšce, později ve výši hlavy a místy i výš. Nejistá pomalá chůze, hledání rovnováhy, ruce držící se lan, i když to v některých úsecích vypadalo, že se vzdávám. Oči upřené tu pod nohy, tu na druhý břeh. Pouze nejmladší z nás, zhruba osmiletá dívka, s mostem neměla problém a přeběhla ho několikrát. Mít takovou víru jako děti! Vybavil se mi obraz kříže položeného přes propast, která nás odděluje od Boha. Na rozdíl od této lávky pevný, nemusím se bát, že by se rozhoupal nebo zřítil, pokud držím směr a držím se Jeho ruky. Fascinovaly mne krávy, které se večer samy vracely z pastvin. Ve skupině, ale po příchodu do vesnice, se každá oddělila od ostatních a zamířila ke svému domovu. Některé trpělivě čekaly před vraty, až jim někdo přijde otevřít. Jiné táhle zabučely a upozornily, že už jsou doma. Byla jsem zrovna u studánky, abych se opláchla, když se vracela domů kráva hospodáře, na jehož louce jsme stanovali. Zastavila se před lávkou přes potok a ohlížela se po mně. Neznala mne, bála se jít dál, i když jsem jí říkala, neboj se... Hospodář jí vyšel naproti a povzbuzoval ji: Pojď, malá, pojď. Teprve pak šla dál. Znala jeho hlas. Znám i já hlas svého Hospodina? Vím, kde je můj skutečný domov? Vrchol nejvyšší hory Ukrajiny Hoverly byl skryt v mraku. Mrzelo mne, že nebude žádný rozhled, ale bylo to nakonec dobře. Možná bych se nechala odradit, kdybych viděla, co nás čeká. Cesty na vrchol se nezúčastnili všichni. Někteří ani nevyšli, další se po dohodě s průvodci vrátili po stejné cestě zpátky. Málem jsem byla mezi nimi. Asi tak 300 m pod vrcholem mne zradil dech. Nečekala jsem to, jsem zvyklá chodit po horách. Ale teď jsem tu stála, lapala po dechu, hruď mi svírala obruč a já jen sípala. Vzdala bych to, ale nebyla jsem v té chvíli sama. Zastavila se u mne Dorka, průvodkyně, povzbuzovala mne, dala mi sníst pár sušených fíků a trpělivě šla se mnou dál. Ušla jsem pár kroků, musela jsem se zastavit, vydýchat se a pak zase pokračovat. Až na vrchol, kde na mne ostatní čekali. V mlze, mrholení, ve větru. A uvítali mne, když jsem došla. Rozvíjí se přede mnou naše cesta s Pánem Bohem. Moc bych si přála, aby se nikdo nevracel zpátky do světa, aby každý z nás došel a až přijdou těžké chvíle, kdy nebudeme moci jít dál, abychom nebyli sami. LP

8

SVĚDECTVÍ

ZPRÁVY ZE STARŠOVSTVA 20. 6. A 5. 9. 2007 • Staršovstvo dále pokračuje v hledání nového pastora sboru a oslovuje první možné kazatele. Prosíme vás o modlitby. • Po vzájemné domluvě byla členka sboru Martina Vontrobová (trvale v Praze) převedena do sboru CB Smíchov. • Vyhodnotili jsme prázdninové akce jako velmi úspěšné a požehnané. Na english campu byla velmi pěkná atmosféra a hluboké programy. Podobně dorostový tábor proběhl velmi intenzivně a program byl postaven na “zážitkové výuce” biblických příběhů z knih Samuelových. Projekt Filip měl pěknou manželskou konferenci ve sboru, která vzbudila velkou odezvu. Tým pro příští projekt bude ještě třeba posílit. • V únoru 2008 proběhnou volby nového staršovstva sboru (znovu po 4 letech). Prosíme členy sboru, aby přemýšleli o této volbě a modlili se za ni. • Rychle se blíží podzimní evangelizace s Danielem Fajfrem 19. – 21.10. Máme zprávy, že se řada lidí těší i modlí a snaží se někoho pozvat. V rámci společné přípravy chceme: 1/ vyrobit pěkné pozvánky k osobnímu kontaktu 2/ oznamovat to každou neděli 3/ svědectví se svíčkou zaměřit také na naše zápasy, jak pozvat lidi na tuto evangelizaci 4/ vyvěsit na fasádu modlitebny a na průčelí vnitřního sálu transparent s mottem této evangelizace: “Naděje, zbavená iluzí “ • Kolik dní zbývá do evangelizace ??? Tomáš Holubec

JAK DOPADLY NAŠE PRÁZDNINOVÉ NEDĚLNÍ SBÍRKY? Neděle 8. července

1823,-Kč

Neděle 15. července

1414,-Kč

Neděle 22. července

1341,-Kč

Neděle 29. července

945,-Kč

Neděle 5. srpna

1778,-Kč + 100 USD

Neděle 12. srpna

3305,-Kč

Neděle 19. srpna

1085,50,-Kč

Neděle 26. srpna

1068,50-Kč

Neděle 2. září

1329,-Kč

STARŠOVSTVO - SBÍRKY

9

FOTOGALERIE ZE ŽIVOTA SBORU

30.7.2007

V naší modlitebně proběhlo poslední rozloučení s maminkou Pavla Navrátila.

Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.

12.8.2007 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. Ž 36,8-11

Popřáli jsme k narozeninám Dance Kupské a předali jí malou pozornost.

10

ZE

ŽIVOTA SBORU

12.8.2007

Navštívil nás Joel Smith z Doněcka se svou rodinou. Posloužil nám slovem na téma „odměna“: co získáme, když přijdeme za Kristem.

Za co se modlit? ⇒ za sbor v Doněcku - aby byli osloveni další lidé, další služebníci

⇒ ⇒

za tři mladé lidi, kteří byli pokřtěni (za pevnost ve víře) za Joela a jeho rodinu: aby poznali, kam ja Pán Bůh vede, kde mají být

ZE

ŽIVOTA SBORU

11

ORLOVÁ Předzvěst změny? Srpen Srpen letošního roku nijak zvlášť nevybočoval ze zaběhnutého trendu letošního roku. Předně bylo stále sucho a neobešel se taky bez úmorné vlny veder. Přesto ale už nebyl tak horký, jako měsíc předcházející a počasí bylo přeci jenom proměnlivější s pár vyloženě chladnými dny. Předzvěst změny? Možná, neboť září je zatím diametrálně odlišné. Prší a prší, je chladno a podle všeho se tento měsíc zapíše od pamětních listů jako období dešťů, které po suchém létě byly moc zapotřebí. Ovšem čeho je moc, je také i příliš, pro ilustraci za tři dny napadl úhrn dvou měsíců naráz. Je vidět, že Pán má své počasí v ruce a nám lidem nezbývá nic jiného, než se mu přizpůsobit. Změna se odehrála i u nás v Orlové během srpna. Předně dorostenci měli svůj, dle nich fenomenální, super

extra akční letní tábor Samuel, kde se vskutku vyřádili, kromě pár menších úrazů se vůbec nic nikomu nestalo. Ostatně i vedoucí hodnotili čas tábora veskrze kladně jako požehnaný Pánem čas, kde byl cítit dotek Jeho ruky. Tábor se týkal Orlové takříkajíc zprostředkovaně, a to účastí dorostenců z naší stanice, ovšem další událost, o které chci psát, se dotkla nás všech takříkajíc naplno. Rozloučení z Danielem Ano, uplynul čas, který měl Daniel Johnson vyměřený v Orlové, a nastal čas jeho odjezdu. Takže v polovině srpna jsme uspořádali rozlučkové shromáždění spojené s obědem, promítáním fotografií i filmových šotů, vše prokládané vzpomínkami na Danielovo působení. Zároveň v našem kruhu oslavil své narozeniny, aby pak za pár dnů odjel

12

ORLOVÁ

do své země na svou svatbu.:-) O samotné svatbě i Americe se dozvíte něco ještě někde jinde a jindy:-) Bude nám tento rok chybět, ovšem poté se opět vrátí i se svou manželkou Kim do Orlové. Rozloučení není však úplné, neboť skrze internet bude Daniel v podstatě po celou dobu v kontaktu s námi, navíc se bude takto podílet i nadále na mládeži Tabasaco. Chvála Bohu i novým technologiím -:) Za zmínku stojí ještě fakt, že přes dovolenkovou (ne)účast jsme mohli mít všechna shromáždění ve stanoveném čase. Pán nám žehná i v těchto, napohled běžných věcech, které nemohou být prostou samozřejmostí. Tímto konstatováním uzavírám ono krátké povídání o tom, co se semlelo a podemlelo v Orlové. Chvála Bohu! Mějte se všichni hezky a Pán Vám žehnej! Adam Gamrot, Orlová

ORLOVÁ

13

Mé kontakty s Orlovou V létech 1985 a 1986 jsem byl ve své pracovní činnosti pověřen vypracováním stavební části projektu rozvodny 110/22 kV Orlová. Pracoval jsem v projekci elektrovodu Bratislava. Zakázka to nebyla jednoduchá ani lákavá. Připadla mně z důvodu mého primárního profesního zaměření – statika. Rozvodna se měla umístit na staveništi, které geologický posudek označil za nevhodné: poddolované území v údolí, kterým protéká potůček a zakládání objektu nutno řešit na silné vrstvě neúnosných bahnitých sedimentů. Podzemní voda sahá vysoko a je agresivní na beton. Terén je vymezen přilehlými svahy, je nutno zde bezpečně založit budovu rozvodny 22 kV, stanoviště transformátorů, jejichž váha je 65 tun a pole venkovní rozvodny 110 kV s portálovými stožáry. Bylo nutno zachovat průtok potůčku staveništěm. Takovými starostmi obtížen jsem v době projektové přípravy několikrát tehdy ještě zelenou louku navštívil. Bylo nutno najít řešení stavby, když investor SME neměl k dispozici vhodnější staveniště. Při návštěvách staveniště mě myšlenky přenesly i na jiné téma. Věřím v Pána Ježíše Krista. Potkával jsem zde místní obyvatele a pomyslel jsem, jaký asi je jejich vztah k Pánu Ježíši. Byla v tom skrytá touha jim Pána přiblížit, po tom, aby zde Pán konal své dílo. Cítil jsem nutkání k hovoru s nimi na toto téma. Bylo k tomu mnoho zábran včetně mých přítomných spolupracovníků. Nezmohl jsem se na nic. Vzdal jsem to. Uvědomil jsem si svou slabost a bezmocnost. Moji spolupracovníci se také občerstvovali v blízké prodejně a restauraci. Vzpomenul jsem, že mým starým přítelem je Jaroslav Orawski, rodák z Orlové. Tomu Pán svěřil a k úkolu vybavil postavit v oblasti několik modliteben. V roce 2003 po osmnácti letech už jsem byl důchodce po operaci páteře, pacient sanatoria v Karviné. Tam mne navštívil přítel Jarek Orawski. Provezl mne přes Horní Suchou, kde jsme navštívili modlitebnu. Jejím architektem byl stavitel Jaroslav Brázda. Ten mě při práci na jejím projektu svěřil statické řešení projektu. Připomněl jsem si řadu prvků statiky a jejích problémů. Další zastávkou byla modlitebna v Havířově. V ní setkání s bratrem kazatelem Holubcem při probíhajícím setkání mládeže. To budilo radostné naděje. Pak mně Jarek pověděl, že brzy dojde k otevření nové modlitebny v Orlové. To oživilo mé vzpomínky na moji už dávnou pracovní činnost v Orlové. V neděli 13. 4. 2003 jsem si vyjel z lázní Karviná na shromáždění CB do Ostravy. Tam mně Jarek sdělil, že dnes odpoledne bude otevření nové modlitebny v Orlové. K mé účasti byl problém s dopravou. Jsem odkázán jen na veřejnou dopravu. Poté, co Jarek řekl, že má svoje auto již obsazené, jsem nepočítal, že se budu moci slavnosti v Orlové účastnit. Jel jsem tedy navštívit přítele Jana Bartoně. K mému překvapení mne od Bartoňů vyzvedl sám tajemník Karel Fojtík s volným místem v autě. Orlová je dost rozsáhlé město a měl jsem asi dost nemístnou starost o to, jak při mé vlastní nemobilnosti se taky dostanu k té mé rozvodně. Tu bych při tak účelově vyhraněné návštěvě také rád viděl. Netušil jsem, jak bude rozvodna od modlitebny daleko. Měl jsem příležitost poznat, jak dokonalá je Boží režie. Novou modlitebnou se přestavbou stala bývalá prodejna a restaurace v těsné blízkosti rozvodny. Ta, ve které spolupracovníci při zaměřování nakupovali. Z oken nyní již modlitebny bylo možno z nadhledu sledovat provozovanou rozvodnu. Při zahajovaném oslavném shromáždění se vzpomínalo na těžkosti, které bylo nutno při přestavbě objektu na modlitebnu překonat. Také jaká je ještě na stavbu sekera /dluhy/. Vzpomněl jsem také, že náš Bůh je tak veliký a mocný, že může svým časem naplnit i takové tužby,

14

ORLOVÁ

k jejichž vyslovení není dost odvahy, které zůstaly skryty a málem zapomenuty. Už ani nemám starost, že betonové piloty, na nichž jsou založeny objekty rozvodny, po rozpadu betonu způsobeném agresivní vodou zcela ztratí nosnost a objekty na nich se poruší. Bůh může dát požehnání ze své blízkosti mnohým v Orlové a dokonat to, co bylo jen skrytou nevyslovenou touhou, protože je věrný. V Brně 22. srpna 2006. Karel Hrudička

SMĚJEME SE? Božský postoj Z vývěsky v kostele: „Ve 12.00 se, prosím, připojte k našemu obědu. Následovat bude modlitba za hladovějící.“ Tchyně Vysvětili mě na pastora a moje tchyně z toho byla celá bez sebe, mnohem víc než zbytek rodiny. Nadšeně obvolávala své známé a všem se se mnou chlubila. Jeden takový rozhovor jsem zaslechl: „Představ si, drahá, našeho Boba pasterizovali...“ V kostele Uvelebili jsme se s mým vnoučkem v kostelní lavici a připravili se na nedělní mši. Ještě než kněz stačil otevřít bibli, kterou si nesl v ruce, vnuk se na mě otočil a vyděšeně prohlásil: „Dědo, že to nebude číst celé najednou?“ (Reader’s Digest Výběr 6/2007)

DOROST

Ani o dorostu do Brány nic nedorazilo. Takže pár fotek z tábora a zbytek možná příště...

ORLOVÁ –SMĚJEME

SE?

- DOROST

15

16

DOROST

Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Ř 10,1

POZVÁNÍ K MODLITBÁM ZA IZRAEL Kdy: 5. 10. v 19:00 hod. Kde: u Ivy Veitové. Kontakt: Iva Veitová, 732121499

Co nového v Izraeli? Ze zprávy od Reného Stutze [výběr] Milí přátelé, modlitebníci a příznivci rehabilitačního střediska pro závislé "Brit ha Jona" a rodiny Stutzovy! V Izraeli se právě buduje velká dálnice číslo 6 z Bersevy az do Qiriat Tivon. Všecko to financuje ruský bohatý Žid. Mohla by to být ta cesta míru, o níž hovoří Iz 19,23: V onen den povede silnice z Egypta do Asýrie, takže Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie a Egypťané budou uctívat Hospodina spolu s Asyřany. Znamení konce času? V Izraeli to bouchá každý den na jihu i na severu. Protože je jih Izraele stále ohrožovaný Hisbollahem z Libanonu a jih teroristickými bandami z pásma Gaza, zaplatil ten bohatý shora jmenovaný Žid mnoha rodinám i jednotlivcům z ohrožených oblastí prázdniny v drahých hotelích. Tento muž o sobě tvrdí, že má dost peněz na to, aby koupil celý Jeruzalém. Jeden z významných supermarketových řetězců už koupil. Mnozí ho vychvalují a oslavují, protože opravdu mnoha lidem pomohl. Mluví jen rusky a anglicky, já zas jen německy a anglicky. Při příštích volbách státního prezidenta se chce o toto místo ucházet. Připadá mi to dost divné. Co se z tohoto muže vyklube? Znamení poslední doby? V Izraeli většina obyvatel čeká válku. Bylo k tomu i několik proroctví, ale ta se dodnes (13. 8.) nesplnila. Víme, že vyhladovělá Hamas v pásmu Gaza a zdemolovaný Hisbollah v Libanonu, jakož i pan Sadat v Sýrii, útok plánují. Zbraně velkoryse doplnili Peršané. Nejsem žádný prognostik. Jedno však vím, že nás ještě čekají zlé časy a nemohu nic jiného, než nás denně poroučet do dobrých rukou Spasitele. Nic jiného není v mé moci. Proto i Vás prosím, modlete se za nás denně! Izrael čekají opravdu zlé časy! Děkuji za každou modlitbu! O našich pacientech není až tak mnoho nového ke sdílení: Vladislav postonává, což jistě souvisí i s jeho psychickým zatížením. Jeho manželka i s holčičkou definitivně odešly na Sibiř a nedaly mu žádnou naději, že by se kdy vrátily. Těší nás však, že konečně začal navštěvovat jazykovou školu a vedle toho pracuje v ochrance, a tak si něco přivydělává. Jurij se konečně přestěhoval k nám a pokouší se pomalu redukovat Methadon. Tělesně je na tom moc špatně. Radostné je, ze ve víře roste. Nedávno hovořil s pastorem a vyjádřil se, že by se rad nechal pokřtít. Nataša se o svého manžela dojemně stará. Udělala konečně zkoušky a vyhlíží, co má dělat dál. Její lékař jí však řekl, že by se měla věnovat léčení, které nutně potřebuje. Je to něco podobného jako chemoterapie a dost to ovlivňuje psychiku pacienta. Je proto dobře, že mohou být oba ještě stále u nás.

IZRAEL

17

Izrael toho času je na praktiku v jednom hotelu v Nazaretu. Ještě asi čtyři týdny a končí se školou! Ale policie vyhrabala nějaký čtyři roky starý delikt a chce ho obžalovat. Moc se snažíme, aby se to zlikvidovalo a neohrožovalo to jeho další život. Modlete se za to s námi! Stav Ireny a jejich dětí Nikolky a Daniela se nemění. Daniel stale hodně křičí a Irena trpí bolestmi hlavy a zad. Její manžel Stas je, na léčení v Německu. Jeho vízum už sice končí, ale může tam ještě tři měsíce zůstat. Otázka je, jak to všecko bude s nimi dál. Zatím nejsou sto společně absolvovat léčení. Panuje mezi nimi nepokoj. Modlete se, aby čas odloučení využili k tomu, aby každý sám se cele upjal na Pána a dali se jím proměnit. Daniela se u nás cítí dobře. Je to krásné, že v ní máme spolupracovnici a spolubojovnici, s níž je možné sdílet radosti i bolesti. Je to proste poklad, ať už jako sekretářka, zdravotní sestra nebo prostě naše sestra v Ješuovi. A něco o mně, píše René: mám za sebou bolestné období. Opravdu jsem se obával, že mám nějakou nevyléčitelnou chorobu a že budu po světě běhat jednonohý. Bolesti byly tak silné, že jsem nemohl udržet slzy. Bylo to všecko od páteře. Možná si ještě někdo vzpomínáte, jak jsem byl odkázaný na pojízdné křeslo, ve kterém mne naše děti vozily. Asi před pěti týdny jsem nakonec skončil v nemocnici na operačním sále. Lékař muslim, který studoval v NDR v Rostoku anestezii, mi měl zavádět do páteře infuzi. Měl jsem tak strašný strach, že jsem brečel jako děcko. Proč? Když mi bylo 17, sloužil jsem jako pacholek na jednom statku. Sedlák a jeho žena byli přesvědčeni, že mne naučí sedlačit. Bylo léto, čas senoseče. Už v 5 ráno mne vyhnali do chléva. Nakrmit a napojit krávy, vykydat hnůj a na kolečku ho vyvézt na hnojiště, to všecko ještě před snídaní. V zimě jsem spával v jizbě bez topení, takže i peřiny byly zmrzlé. U tohoto sedláka na krásném Greifensee jsem nakonec ve tváři jednostranně ochrnul. Ústa se posunula na zdravou stranu. Jedno oko jsem neovládal a ztratil jsem chuť. V noci a v mlze jsem pak utekl a protože jsem nebyl plnoletý, musel jsem se hlásit v Curychu na policii a ta uvědomila mého poručníka. Sedlák mne u poručníka vylíčil jako lenocha a simulanta, ale když mne poručník uviděl, směl jsem jít k mamince. Od ní jsem musel k dětskému lékaři. Ten se mi strefoval do páteře, celkem třikrát a vždycky vedle, to vše bez umrtvení. Nakonec mi pomohl jeden neurolog, takže dnes už není z tohoto postižení nic patrné. Proto jsem měl z jehly v páteři strašný strach. Ten muslimsky lékař však nebyl o nic lepší, než ten dávný pediatr. Sice mi střelil lokální anestesii, ale hned a bez čekání zaváděl do páteře jehlu. Snad si představíte, co to bylo. Po tomto hroznem zákroku jsem prohlásil před tím lékařem, co dobře rozumí německy, že se měl stát raději řezníkem na koňských jatkách. Za dva dny jsem nemocnici opustil, ale ty strašné bolesti v nohou přetrvávaly. 21. srpna jsem byl znovu v nemocnici. Zvedl jsem při práci na zahradě dva větší kameny, což mělo být zakázané, jenže mi to nikdo neřekl. Takže jsem si bolesti sám zavinil. Daniela se pak se mnou modlila, než jsme jeli do nemocnice a Pán její modlitbu vyslyšel. Dostal jsem tentokrát jiného lékaře. Když jsem mu všecko vypověděl, ujal se mne. Když zaváděl jehlu, cítil jsem jen slabý vpich do kůže a pak už nic. S druhým vpichem počkal 5 minut. Pak jsem cítil vpich do páteře, ale úplně bez bolesti. Teď jsem plakal radostí. Takže se mi daří docela dobře a za to jsem svému Spasiteli ze srdce vděčný. Jsem se svými hochy na nohou, musíme často na úřady, na policii a k soudu. Práce je dost a dost. Tolik o Reném. Srdečně Vám děkujeme za Vaši účast na naší službě a za Vaše modlitby! Z Nazaretu Illit zdraví: René, Marlies, Daniela a naše přijaté děti v rodině Brit ha Jona. Překlad: Ludmila Hallerová.

18

IZRAEL

Zabrousila jsem na stránky naší mládeže a vylovila odtud alespoň pár fotek. Příště se možná dozvíte něco více.

KOINONIE

V pátek 6. července proběhla u Bc. Barči na zahradě i v bazéně "Graduate party". Startli jsme to ve dvě odpoledne a končili někdy kolem půlnoci.

U Barči - setkání před kempem

KOINONIE

19

Z RADY CB Založení dvou nových sborů Církve bratrské V neděli 2. 9. 2007 se ve 14:00 koná v modlitebně Církve bratrské v Havlíčkově Brodě slavnostní shromáždění ustavení nového sboru. Předseda Rady CB Pavel Černý povede bohoslužbu a zároveň uvede do služby vikáře Ing. Vladimíra Horského. Sbor v Havlíčkově Brodě vzniká vydělením ze stanice sboru v Horní Krupé. Život tohoto společenství v Havlíčkově Brodě projevuje již dlouhodobě duchovní zodpovědnost a zralost a zvýšený počet mladých lidí dává dobrou naději pro další službu uprostřed tohoto města na Českomoravské vysočině. Následující neděli 9. 9. 2007 se bude ve 14 hodin konat podobná slavnost v evangelickém kostele ve Vysokém Mýtě. Bude ustaven nový sbor Církve bratrské a za duchovního správce bude předsedou Rady instalován kazatel Mgr. Přemysl Pýter. Nový sbor ve Vysokém Mýtě vzniká z kazatelské stanice vydělením ze sboru litomyšlského. Od 90. let tato stanice postupně rostla a dnes již vykazuje známky samostatného sboru. Toto společenství je ve městě známé svou službou v oblasti sociální práce. Každou neděli se kromě hlavní bohoslužby konají shromáždění také v domě pokojného stáří Naděje a je zajišťována duchovní a pastorační péče. Ve městě se sbor soustřeďuje na akce pro děti, mládež i rodiny. Ve sboru funguje několik hudebních skupin. Ke slavnostním bohoslužbám srdečně zveme! 31.8.2007 Tisková zpráva Rady Církve bratrské

POZVÁNKY PŘIHOŘÍVÁ

2007

V polovině října (sobota 13. a neděle 14. 10.) proběhne v Praze konference Přihořívá, která má v letošním roce název: "Šedá zóna, aneb má církev ještě nějaký vliv v postkřesťanské ČR?" Hlavní téma rozvedené do tří společných setkání se bude dotýkat nejprve osobního rozměru víry (Šedá víra). Poté budeme hledat důvody pro existenci dnešní církve (Šedá církev) a na závěr si ověříme, do jaké míry ovlivňuje naši přítomnost druhý příchod Pána Ježíše (Šedá budoucnost). Ústřední myšlenka je mírně provokativní a vychází vstříc těm, kteří se nechtějí spokojit s nízkým kreditem církví a křesťanů v naší zemi. Během soboty si každý účastník bude moct vybrat dva z 25 různých seminářů. Přihlásit se je možné nejpozději do neděle 30. září. Je možné navštívit i webové stránky konference na adrese: www.cb.cz/prihoriva. Za všechny organizátory Vás srdečně zvou a na setkání se těší Petr Grulich a Daniel Fajfr. Dodatečně bude oznámeno, kdo bude v našem sboru vyřizovat hromadnou přihlášku.

20

Z RADY CB - POZVÁNKY

POZVÁNKY

21

22

POZVÁNKY

PRO DĚTI: POZNÁŠ HO? Milé děti, nová soutěž pro vás je tady. Můžete se na ní podílet se svými mladšími (staršími) sourozenci a poslat společné řešení. Opět budete hledat jméno postavy ze Starého zákona a řešení hádanek vám toto jméno pomohou uhodnout. A pokud pošlete správné řešení, sladká odměna nikoho z vás nemine. Mňam! ☺ Vaše tety Poly a Bára

Osmisměrka Vyškrtej následující slova. Ze zbylých 13-ti písmen dostaneš tajenku, která ti napoví, kým hledaná osoba byla: _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ BOŽÍ SCHRÁNA, BŘITVA, ELKÁNA, HOSPODIN, CHANA, KONEC, LODĚ, LOUŽE, MODLITBA, OLEJ, OSLICE, POMAZÁNÍ, PORADA, POSEL, POSTIT, POVĚŘENÍ, PRUT, SLIB, SLOVO, SYN, VĚRNOST, VIDOUCÍ, VLASY, ZDIVO.

A

B

T

I

L

D

O

M S

Y

B

O P

O

V

Ě

Ř

E

N

Í

S

Ř

L

O

U

Ž

E

U

N

D

H

A

I

Í

S

Í

C

Í

O

Y

O

N

L

T

N E

C

O

K

S

S

A

L

V

V

Á

L

U

P

E

P

CH

L

Ě

E

A

Z

A

O

O

O

P

O

R

I

N

J

A

D

D

D

V

S

N

R

Á

C

R

M O

I

R

Ě

O

T

K

A

N

E

O N

V

V

S

S

L

I

B

D

A

P

U

T

O

E

O

S

T

K

A

R

Řetězovky Dvojslabičná slova tvoří řetěz, ve kterém každé následující slovo začíná slabikou, kterou předchozí slovo končí. Slabikou, kterou končí poslední slovo, začíná slovo první. Např.: právo – vosa – sako – kopra. Jednotlivá slova musíte uhodnout, nejtěžší bude to první:-). Tak si to vyzkoušejte sami. Dozvíte se jména dvou mužů, které hledaná osoba pomazala za krále.

SOUTĚŽ

PRO DĚTI

23

1. loketní kost – nadzemní části byliny (např. petržele) – trup nebo též začátek školního předmětu - minulý rok - výklenek ve zdi - pokladna - první král Izraele. 2. ruční nářadí k podávání a napichování s dlouhými hroty - zeleninové pokrmy (z rajčat, paprik) - nápoje - nástroj na šití - část těla - nedostatek, chyba - mužské jméno

Křížovka Všechna slova souvisí se začínajícím školním rokem. Tajenka napoví něco o hledané osobě...

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Legenda: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

24

brašna jinak na pravítku trojúhelníku je ... používá se v geometrii křestní jméno spisovatele Lady legrace vyvolává ... (učitelé ho v hodinách nemají rádi) pomůcka na psaní

SOUTĚŽ

PRO DĚTI

7. ve výtvarné výchově se bez nich neobejdeš 8. moderní pomocník na učení i zábavu 9. učíme se v něm plavat 10. pomůcka na psaní II. (musí se občas ořezat) 11. školní předmět (o Zemi) 12. pouzdro jinak 13. latinsky číslo (nech si poradit od rodičů či učitelů) 14. pes z Večerníčku, který ve škole dostal na vysvědčení samé jedničky

Řešení soutěže z minulého čísla: Osmisměrka: odpočinek Skrývačky: Smrk, Slavíč, Travný, Ostrý, Lysá hora, Stožek, Kalužný, Radhošť, Malý Polom, Kozubová, Čantoryje. Popletený text: Knížky zaženou nudu. Autoři knih (po řadě): Věra Plívová-Šimková, Natalie Tumanova, Jules Verne, E. T. Seton, René Goscinny, Eric Knight, Astrid Lindgrenová. Kufry: Prázdniny jsou fajn. Domino: Pán Ježíš je s tebou!

MODLÍME SE ZA: - všechny oblasti sborové práce - manželství a rodiny vůbec, ať už v našem sboru nebo kolem nás - bratra kazatele Tomáše Holubce a jeho rodinu - Boží moudrost a vedení Duchem pro bratry starší v Havířově, Orlové i Frýdlantu - hledání nového kazatele sboru - za Frýdlant nad Ostravicí, Orlovou, Karvinou - růst nových věřících a jejich zapojení do služby - klub Plavčíků a romské děti v Suché - studenty z English campu a jejich spásu i růst - práci diakonie - evangelizaci s Danielem Fajfrem - křesťany, kteří jsou vězněni, mučeni a zabíjeni pro svou víru - misii - projekt Filip - práci Teen Challenge v Havířově i jinde - činnost Dětské misie - službu lidem v nemocnici a nové služebníky - nespasené lidi v našem okolí, za naše město - spásu a Boží ochranu Izraele - naše nemocné: Jiřku Drškovou, Verunku Chovancovou, Hildu Kornasovou, Jarmilu Gebauerovou, Antonína Matuszynského, manžele Sobkovy …

www.granosalis.cz MODLITBY

25

KONTAKTY NA VEDOUCÍ SLUŽEB Besídka Brána Dětský klub - Plavčíci Diakonie Domácí skupinky Doprava auty

Eva Kandrnálová Libuše Poliačiková Zdeněk Maňásek Daniela Hloušková Tomáš Holubec Wieslav Heczko * Manek Bujok Dorost Petr Křevký FILIP (evangelizační projekt) Lukáš Wilček Fotbal v tělocvičně Jaroslav Slováček Hospodář sboru Ivo Kupský Chválící skupinka Jarka Maňásková Izrael – info, modlitby Iva Veitová KKC v Nemocnici Maruška Sedláčková Knihovna Libuše Poliačiková Kontakt na mis. Obrtelovy Libuše Poliačiková Kuchyně Ivona Heczková Mládež - Koinonia Bohuš Niemiec Narozeniny a jubilea Soňa Slováčková Nedělní modlitební chvíle Lukáš Wilček Nedělní slovíčko pro děti Zdeněk Maňásek NUP (náš úřad práce) Petra Siudová Pokladna Ludmila Chovancová Prodej knih Jiří Kilnar Správce modlitebny Bujokovi Účetnictví Jaroslav Slováček Varhanní doprovod Jaroslav Slováček Venkovní vitrína Dušan Pleskač WEB sboru Pavel Navrátil Zvukař Manek Bujok

596414256 596813963 595174721 591120608 596440410 596440635, 774742136 602796452 608613880 591121121 596434484 595174721 732121499 731556232 596813963 596813963 728586489 608636382 591121121 608613880 595174721 606192111, [email protected] 591124393 774266201 596440635 591121121 591121121 605854888 737336502 596440635

* pro případné změny v odvozu je možné volat v soboty večer na číslo Manka Bujoka.

AFORISMY ⇒ Křesťané nejsou lidé, kteří sedí a pláčou – křesťané jsou lidé, kteří pláčou a jdou. ⇒ Pokud dokážeš pohnout s vlastním trámem, můžeš vyjímat cizí třísky. ⇒ Když jde člověk za svou vizí, může vidět v druhých lidech překážky – když jde za Ježíšem, zdolává skutečné překážky s pomocí ostatních lidí.

⇒ Pomáhej druhým nést jejich břemena, ale nedotýkej se jejich křížů. ⇒ Pokud jsi odešel do jiné církve kvůli lidem, další odchod je jenom otázkou času. (Pavel Kosorin: Biblické aforismy aneb Říká blázen v srdci svém: “Není Boha.” Brno: Cesta, 2002. www.ais.cz/cesta/aforismy)

26

KONTAKTY – INFORMACE

NAROZENINY

Září Karin Markéta Michaela Ludmila Roman Miloslav Ivona Jakub Dagmar Dušan

Říjen

6.9. 8.9. dítě 8.9. dítě 10.9. 12.9. 18.9. 19.9. 20.9. 26.9. 28.9.

Wlosok Manišová Kubíček Szarzecová Juchelková Franková Drahotůzská Pavlasová Stachová Heczková Kilnarová Kašuba Wilčková Slováčková

Kryštof Hana David Alžběta Lucie Markéta Nikol Kateřina Ivana Daniela Šárka Daniel Lucie Soňa

2.10. dítě 8.10. 10.10. dítě 14.10. 16.10. 18.10. 18.10. 18.10. dítě 19.10. 19.10. dítě 21.10. 21.10. dítě 25.10. 28.10.

Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Iz 58,11)

Nápověda ke s. 24: ulna, nika

Staňková Gamrotová Gamrotová Kopanská Stacho Kočnar Heczková Lipus Siudová Pleskač

VŠEM

BRATRŮM A SESTRÁM, KTEŘÍ MAJÍ NAROZENINY, PŘEJEME HODNĚ

BOŽÍHO

POŽEHNÁNÍ.

NAROZENINY

27

Navštivte: http://www.cb.cz http://www.cb.cz/havirov http://www.koinoniaci.net http://dorost.denicek.eu http://cb.cz/orlova/download http://jabko.rajce.idnes.cz http://www.cb.cz/mladez http://www.cb.cz/diakonie http://www.cb.cz/dorost http://www.cb.cz/brana

oficiální stránka Církve bratrské stránka havířovského sboru stránka mládeže CB Havířov stránka dorostu CB Havířov stránka stanice v Orlové stránka dorostu v Orlové odbor mládeže CB Diakonie CB Dorostová unie stránka celocírkevního časopisu

Brána – časopis sboru Církve bratrské v Havířově Roč. 10, č. 8/2007. Redakce: Eva Feberová (ef), e-mail: [email protected] Libuše Poliačiková (LP), e-mail: [email protected] Kresba na obálce: Markéta Gamrotová Náklady na 1 výtisk: 15,- Kč Příští uzávěrka: 7. 10. 2007.

Vaše reakce na naši Bránu nám pište na e-mail:

[email protected] S Boží pomocí nashledanou někdy příště…, protože bez Pána to opravdu nejde. Redakce

28