Roč. 9, číslo 10/2006
Sbor Církve bratrské v Havířově
Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Mt 9,36
Obsah: 3...úvodník 4...Jesus party 5...pozvánka 6+8...smějeme se 6...fotogalerie 8...staršovstvo 9...Byl zachráněn, aby sloužil
13...stanice Orlová 14...rozhovor: Dej mi ruku 17...zaměstnání 18… balíčky na Ukrajinu 19… soutěž pro děti 21...poezie, modlitby 22… kontakty, akce, inzerce 23...narozeniny
http://www.cb.cz/havirov
1
PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ: Sbor Havířov Shromáždění neděle čtvrtek Modlitební chvíle neděle Dorost pátek Koinonia středa
00
9 1800
830
Shromáždění neděle 1600 – 1800
www.cb.cz
1700
Biblická hodina úterý 1800 (u Markéty Sedlákové, vede Dušan Drabina)
1700
Tensing (ve spolupráci a YMCA) pondělí 1600 – 1800
Stanice Orlová Shromáždění neděle Modlitební shromáždění středa Dorost úterý
Stanice Frýdlant nad Ostravicí
1000 30
17
Mládež středa
1730 – 2000
Dorost čtvrtek
1630 – 1800
1630
KONTAKTY: Kazatel: Tomáš Holubec, Fryštátská 21, Havířov, tel.: 596 440 410,
[email protected]
Vikáři: David Kubíček, Okružní 936, Orlová-Lutyně, tel.: 596 784 581, 774 157 438,
[email protected] Ken Pitcher, Nová Ves 300, Frýdlant, tel.: 558 676 347,
[email protected]
Starší: Vláďa Bednář, Orlí 5, Havířov, tel.: 596 883 098,
[email protected] Ivo Kupský, Dlouhá 101c, Havířov, tel.: 596 434 484,
[email protected] Jarek Slováček, Moskevská 2a, Havířov, tel.: 596 435 069,
[email protected] Vašek Litvan, Bezručova 739, Orlová
Sbor: Církev bratrská, Fryštátská 21/922, 735 64 Havířov-Suchá, IČO: 26520109 www.cb.cz/havirov, e-mail:
[email protected] Hlavní účet: 1722423309/0800 Podúčet pro dorost: 019-1722423309/0800 Podúčet pro mládež: 035-1722423309/0800
Orlová: Církev bratrská, Lutyňská 350, 735 14 Orlová, tel.: 605 457 054 kontakt: David Kubíček, Okružní 936, Orlová-Lutyně, tel.: 596 784 581, 774 157 438,
[email protected] Č.ú. 1727199369/0800
Frýdlant: Beskydy Mountain Academy, Dvořákova 1269 739 11 Frýdlant n. O. kontakt: Ken Pitcher Č.ú. KB 86-5768760237/0100
2
ÚVODNÍK "Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, bude mít světlo života." Jan 8:12
Tomáš Holubec nebude
chodit
ve tmě,
ale
Milí přátelé, bratři a sestry, vstupujeme zase po roce do období adventu. Na vratech a dveřích, stolech i domech rozvěsíme zdobené i osvětlené věnce. Každou adventní neděli zapálíme další svíčku. Romantiku adventní a vánoční doby podtrhují tisíce světel, světýlek, lampiček a žároviček, kterých přibývá na stromech, stromcích, zahradách i domcích s blížícími se svátky. Vnímáme tak více než jindy kontrast mezi tmou a světlem. Pokud se na štědrý den potkáme i s jasnou noční oblohou, v jejíž mrazivé klenbě se třpytí zástupy hvězd, bere to přímo dech. Světlo bylo vždycky symbolem naděje a záchrany. Pro trosečníky na moři, nebo zavalené horníky či zabloudivší poutníky. Světlo ve tmě znamená naději na změnu zlých věcí, na pomoc, záchranu i bezpečí. Vánoční světla ukazují k Betlému roku plus mínus nula. Tehdy se na svět narodil Ježíš. Přijal lidskou podobu a přitom zůstal svatým Bohem. Přišel, aby přinesl naději. Všechna zloba a tma tohoto světa se ho pokusila zastavit, ale marně. Pán Ježíš odpouštěl hříchy, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, přijímal odmítnuté a pohrdané. Vysvobozoval spoutané, a všude kam přišel, se šířila atmosféra pravdy a lásky. Nakonec zemřel na kříži za naše viny a za tři dny vstal z mrtvých. ON je světlo ve tmě. ON je naděje i pro mne a pro tebe. ON je naděje, že život nekončí smrtí a kdo mu uvěří, přijde po své smrti do nebe. ON je naděje, že mne někdo hluboce miluje takového jaký jsem. ON je naděje, že i já dokážu milovat a odpustit. ON je naděje, že život má smysl, protože víme odkud a kam jdeme a proč tu vůbec jsme. ON je naděje na změnu všech temných věcí v našem životě. ON chce naplnit prázdnotu naší duše, tolik unavené konzumem, lacinou zábavou, pokaženými vztahy a nečistým svědomím. Otevřeme-li mu své srdce - natrvalo nás změní a udělá z nás lidi plné naděje, kteří svůj úsměv nenosí jen na tváři. To stojí za pokus, nemyslíte? Požehnané vánoce ! Tomáš Holubec
ÚVODNÍK
3
JESUS
PARTY A SETKÁNÍ S
ALEXANDREM
FLEKEM
Vašek Müller
O víkendu mezi 17. a 19. listopadem se sjeli alternativní mladí křesťané do Ústí nad Labem, kde se zorganizoval už druhý ročník Jesus Party. Kdo jsou to alternativní křesťané? První novověcí misionáři byli velice nadšení lidé. V 17. století vyhnání Jednoty bratrské z českých zemí přineslo probuzení na mnohá místa v Evropě, ovlivnilo např. i puritánské hnutí. Misionáři se rozlétli po světě přinášet Slovo Boží. A mnohdy i evropskou kulturu. Indiáni se učili evropským řemeslům, oblékali se do evropských šatů, učili se evropsky obdělávat pole a to vše ve jméně Kristově. Křesťanští misionáři se dopustili té chyby, že evropskou kulturu ztotožnili s náboženstvím. Jistě tak nečinili ze špatné vůle, ale s čistou láskou přinést indiánům důstojnější život. Ztotožnili víru s kulturou a posléze indián ztotožnil Krista s bílým mužem. Vždy tomu tak nebylo, naopak, křesťanská misie počátku středověku byla známá otevřeností ke kultuře, ke které přicházela. Křesťanství přejímalo pohanské svátky a plnilo jej Kristem, novým obsahem, díky kterému křesťanská zvěst se stala pochopitelnější pro domorodé obyvatelstvo. Máme zachované staré velikonoční a vánoční zvyky, dožínky, na starých magických posvátných místech se stavěli rotundy a kostely. Misie přejímáním pohanským svátků přibližovala Krista širokým vrstvám. Alternativní křesťanské hnutí vzniká z alternativní kultury, zvláště hudební scény. Pankáči, anarchisté, nejrůznější černé ovce, poznávají Krista. A poslouchaje apoštola Pavla zůstávají v postavení, ve kterém přijali Pána. Přinášejí do křesťanství nový proud. Ne každého, a o mladých to platí obzvlášť, oslovuje kultura tradičních, zavedených církví, tento nový proud alternativní kultury může, jestli Pán požehná, oslovit a zachránit pro Boha ztracenou generaci. Generaci ztracenou komunismem, materialismem, evolucionismem a nejnovějším kapitalismem „uryi co můžeš.“ Tito mladí chtějí promlouvat ke svým vrstevníkům jazykem, který je jim vlastní. Obdobně v Izraeli existuje mesiánské hnutí, Židé, kteří uvěřili Pánu Ježíši a sebou si do křesťanství vzali i tradiční židovské oblečení a svátky, svátky, které zachovával i Pán Kristus. Tomuto alternativnímu hnutí poskytují podporu i tradiční církve. Dík patří Církvi bratrské v Ústí za zapůjčení prostor sborového domu. Církve i finančně podporují vznik alternativních křesťanských festivalů. Nechť Pán tuto pomoc požehná. Jesus party mám osobně spojenou s několika zážitky. Jednak je to pocit velké sounáležitosti. Tělo Kristovo. Každá skupina a skupinka, která na tuto akci dorazila, měla prostor na seberealizaci. Potom společná modlitba za kamarády, kteří den předtím měli autonehodu, ve vážném stavu leží v nemocnici. Důvěra a odevzdání záležitosti Bohu. A pak koncert člena našeho sboru, Václava Juchelky. Nečekejte však prosím ode mě nějakou hudební recenzi, nemohu se vyjadřovat k něčemu, čemu nerozumím. Vrcholem této akce se pro nás jistě stal seminář Alexandra Fleka, který poskytuje hnutí alternativních křesťanů morální i organizační pomoc a podporu. Alexandr Flek na sebe upozornil na konci osmdesátých let založením církve Voda života (později Slovo života), které svým charismatem, darovaným Duchem Svatým, vdechl život a nadšení.V současnosti se věnuje novému překladu Písma, pojmenovanému Nová Bible kralická (více viz na www.nbk.cz). Bůh žehnej a pomáhej tomuto dílu! Saša měl slovo na téma: Bůh touží po tom, abychom my, lidé, měli touhy. K zamyšlení
4
NAVŠTÍVILI JSME
položil otázku: Po čem touží alternativní křesťané? Měl jsem, společně s Tess, příležitost prohodit s ním pár slov. Tento rozhovor patří k silným zkušenostem nejenom z tohoto víkendu. Kralický ani Ekumenický překlad není psán česky, překvapil mne. Je psán jazykem, kterým nikdo nemluví. Kdo používá slova jako např. svévolníci, pronárody, úradek, plesání? Evangelia byla původně psána řečtinou prostých lidí, jazykem, kterým si vdova mohla na trhu koupit chléb. Kralickou češtinou se ve své době mluvilo, byla řečí šlechty, knížat i nevolníků. Po tři sta let umožnila češtině přežít německý nátlak. Proč tedy nepřeložit Bibli dnešním jazykem? Proč používat umělý, který je oddělen od každodenního života? Snaha o masovost může být církvím na překážku, pokračoval. Ač Ježíše následovaly davy, které vyučoval, vyvolil si pouze dvanáct učedníků. A se třemi z nich měl ještě užší společenství. Ježíš kladl důraz na kvalitu poznání, ne na kvantitu. Nešlo mu o vlastní slávu, ale o dokonalé pochopení. Pochopení Své Osoby, Osudu, Cesty, učedníky. Tři roky jim věnoval, tři roky k nim promlouval, tři roky o ně pečoval. Nejde mnohdy církvím více o kvantitu než kvalitu? Představuje si církev jako svazek rodin, bratrů a sester v Kristu, které se spolu setkávají a studují Písmo, poznávají Boha a volají k Pánu, mají užší a důvěrnější společenství. V těchto rodinách se jakoby nezvyšuje počet členů, ale roste počet rodin. Že se to dá spojit s tradičními církvemi? Dá, ale to není můj úkol, usmívá se. Na konec jsme se společně skláníme ke modlitbám, Pánu díky za toto setkání! Saša má touhu, mějme ji společnou: Aby dnešní generace Čechů mohla poznat Boží lásku v Ježíši Kristu! Jsme povoláni tuto lásku zvěstovat svým bližním. Dejme Pánu to málo, co On nám svěřuje, a budou se dít věci. Chvála našemu Pánu. Vašek Müller
KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ JE MEZI VÁMI
Jako každý rok se se připravuje Alianční týden modliteb, a to 7.-14. ledna 2007 KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ JE MEZI VÁMI V Havířově se na Společném modlitebním shromáždění sejdeme s dalšími evangelikálními havířovskými sbory ve čtvrtek 11. ledna v 18:00 v naší modlitebně. Moderovat bude Lukáš Wilček.
POZVÁNKA
5
SMĚJEME
SE?
Tyčinka Tříletý Max se svým kamarádem za mnou přišli do kuchyně, že by chtěli čokoládovou tyčinku. Našla jsem jen jednu, ale Maxe to z míry nevyvedlo. Prohlásil, že si ji dá sám, a kamarád ať si vezme něco jiného. Chtěla jsem mu připomenout, že by se měl s kamarádem rozhodně podělit, a tak jsem se ho zeptala, jestli ví, co by na jeho místě udělal Ježíš. "Té tyčince by požehnal a vykouzlil by jich mnohem víc," odpověděl bez váhání. Sara Mageeová, Kanada, (Reader's Digest Výběr, listopad 2006, s. 88)
FOTOGALERIE
ZE ŽIVOTA SBORU
Ten, kdo nahlédl dveřmi do klubovny v suterénu, zahlédl podivný obrázek: mládež v plné práci měnila podobu předsálí kanceláře našeho kazatele.
6
SMĚJEME SE – ZE ŽIVOTA SBORU
Nebyla to ovšem snaha zkrášlit okolí Tomášova pracovistě:-) Vznikla tu nová klubovna pro mládež, dorost, děti A možná i další … Nebo je to ještě jinak?
ZE ŽIVOTA SBORU
7
ZPRÁVY
ZE STARŠOVSTVA
11. 10.
A
15. 11. 2006
Tomáš Holubec
• Po
rozhovoru s Ivou Brokešovou /Orlová/ jsme rozhodli, že ji přijmeme za plnoprávnou členku sboru. Členský slib mezitím složila v neděli 22. října. V Orlové už přijala svoji první službu – připravuje na neděli občerstvení (vynikající) k popovídání po shromáždění.
• Zatím
se z více důvodů nepodařilo rozběhnout práci evangelizačního týmu, a tak hledáme další cesty, jak posílit tuto oblast služby.
• Misionář Daniel Johnson se kromě své služby v ČR připravuje na jiný významný
okamžik svého života - v létě 2007, dá-li Pán se bude ženit a po nějaké době se i s novomanželkou chtějí spolu znovu vrátit do Orlové a pokračovat v misii.
• Ukrajinský sbor
v Doněcku má v rámci družby s CB Havířov zájem o předávání našich zkušeností s anglickými kempy.
• Hovořili
jsme se Silvií Pavlasovou a přijali ji za plnoprávnou členku sboru. Slavnostní slib složí v neděli 10.12. Sylvě jsme nabídli zapojení do služby v besídce i ve slovíčku pro děti, tak ji brzy zažijete v nové roli ☺.
• Po rozhovoru jsme rozhodli přijmout za člena sboru Katku
Kochovou /Orlová/. To se stane v neděli 10. 12. Katka již dříve trochu zkoušela pomáhat v besídce a teď jsme ji povzbudili, ať se do toho vrhne s ještě větší vervou.
• V neděli 10. 12. proběhnou historicky
první volby staršovstva na naší stanici v Orlové. Z pěti kandidátů budou zvoleni tři starší, kteří povedou stanici v čele s vikářem Davidem K. další čtyři roky.
• Poslední shromáždění v roce 2006 budeme mít v
neděli 31/12 od 9:00 15:00 hod. Na programu bude dopolední bohoslužba, společný oběd, promítání filmu „Sbor v r. 2006“ a modlitební chvíle s losováním novoročních hesel.
SMĚJEME
SE?
Varování Zašel jsem do kostela na přijímání. Když jsem vstal z lavice a vydal se k oltáři, všiml jsem si nápisu na zdi: "Prosím, nenechávejte v lavicích své věci bez dozoru. Mohlo by se stát, že v nich někdo spatří odpověď na své modlitby." Bienvenido Gonzalez, USA (Pramen: Reader's Digest Výběr, listopad 2006, s. 113)
8
STARŠOVSTVO – SMĚJEME SE
OKÉNKO
PRO SENIORY
Zdeněk Chromčák
Byl zachráněn, aby sloužil – 1. část ( Mojžíš ) Čas trhl oponou a ručičky na hodinách dějin spásy se neslyšně posunuly kupředu. Začínala se objevovat na obzoru nová situace. Ještě než zemřel Josef, Jákobova rodina se pevně usadila v egyptské provincii Gesen, kterou jim farao z vděčnosti za služby Josefa poskytl. Aby se podle Božích zaslíbení mohli rozrůst početně a být při tom uchráněni zhoubných pohanských vlivů, musí být izolováni a mít dostatek pastvin pro rozrůstající se dobytek, který jim poskytuje obživu. Přenesení Jákobovy rodiny do Egypta je čin Boží pečlivé moudrosti. Bůh jim tam po všech stránkách žehnal i po té, co umřel Josef, umřeli Jákobovi synové. Jejich potomci žili v lásce a pokoji. Dařilo se jim dobře. Egyptská společnost byla rozdělena na kasty a na posledním místě byli pastýři, nikdo si jich nevšímal a tak měli prostor, aby se mohli rozrůst v malý národ. Také v Egyptě se měnily politické poměry, střídaly se vlády a vládci. Na trůn nastoupil nový faraón. Možná, že státní úřadníci podobní našim statistikům ho upozornili na vzrůstající minoritu, které se posměšně začalo říkat Hebrejci. Na faraónově dvoře začali mít z nich strach. A vydávali jeden dekret za druhým, jedno opatření za druhým. Všechny směřovaly k potlačení základních lidských práv a svobod, které toto společenství dosud požívalo. Nástupem tohoto faraóna na trůn nastává nová situace pro toto společenství, která má za úkol vyvolat a vypůsobit takový stav, aby se jim v Egyptě přestalo líbit a zatoužili po zaslíbené zemi a začali se připravovat na odchod a návrat do ní. Celá 1. kapitola knihy Exodus popisuje, jak se jejich postavení a sociální podmínky natolik zhoršovaly, že začaly být neúnosné. Z pastýřů se stali otroci ve stavebnictví, při práci byli biti a týráni od dozorců. Farao je chtěl ničit a zničit, ale Bůh nad nimi držel svou stráž. Trápil a pronásledoval je, ale Hospodin je zachraňoval. Protože farao a jeho lékaři neznali způsob, jak zastavit populační explozi v hebrejských rodinách, vydal dekret o zabíjení, usmrcování narozených chlapců hned při porodu anebo je po narození utopit v řece Nilu. Velice zlá a ponurá to byla doba pro izraelské společenství. (Ex 1,1-22) Právě v této těžké a nesnadné době se zbožným věřícím rodičům narodil chlapec. Už dříve se jim narodil chlapec jménem Aron a ještě před tím se narodilo děvčátko jménem Marie. A nyní v době hrozného útisku, kdy začal platit krutý faraónův dekret o zabíjení chlapců. Zpočátku mu nedali ani jméno, protože než se narodil už nad ním byl vysloven ortel smrti. A přece byl jako dítě podivuhodně zachráněn. Otec Amram i matka Jochebed pocházeli z rodu Lévi. Oba rodiče tehdy netušili, kdo se jim to vůbec narodil, že jde o toho, kdo je vyvede z toho hrozného egyptského otroctví a povede je do zaslíbené země Kanánu. Jsme tu svědky velikého dobrodružství víry, která nepodlehla strachu a nebála se rizika. Ovšem viděno lidsky, takový život neměl moc vyhlídek, hrozilo prozrazení. Avšak byly tu ještě Boží záměry, o kterých však rodiče nevěděli. Byli zbožní, báli se Pána Boha a byli věřící. Víra ví, že Bůh má východiska a možnosti i z bezvýchodných situací. Ateisté vždy tvrdili, že víra je produkt strachu, že silní se nebojí a proto pro život ani víru nepotřebují. Příběh narození Mojžíše však ukazuje, že víra dovede čelit strachu, dovede se mu vzepřít. Je zdrojem odvahy a odhodlání, je schopna podstupovat rizika a je vynalézavá. Patrně když se Jochebed modlila a rozvažovala o celé situaci a čekala na Boží vnuknutí, dostala zvláštní nápad. Souvisel OKÉNKO PRO SENIORY
9
s vypravováním o Božích skutcích v dávných dobách. V rodinách zbožných Izraelitů vždy tato vypravování měla svůj smysl. Chtěla být svědectvím a zvěstí, jak lidé Boží zásahy a pomoc prožívali, jak v nich viděli Boží jednání. Než se dostaly do písemné formy byla to ústní vypravování, která se předávala. A bylo v nich svědectví a zvěst i oslovení, které utvářelo a formovalo lidské srdce i mysl. Šťastný nápad, který Jochebad dostala, se týkal jednoho takového vypravování o tom, že kdysi Bůh zachránil pobožného Noe v korábu před vodami potopy. Duch Boží ji přivedl na myšlenku, učinit takový malinký koráb, vložit do něj chlapce a vložit ho do Nilu. Do rákosí u břehu. Do blízkého okolí postavila stráž v osobě Marie. A pak vše svěřila do Božích rukou. O ostatní se už postaral Pán Bůh. S tímto činem víry je spojeno i jméno tohoto chlapce, jež potom celý život nosil – Mojžíš, což znamená „z vody vytažený“. Třebaže mu toto jméno dala egyptská princezna, kdykoli je slyšel vyslovené, připomínalo, mu to čin víry jeho rodičů. To vše se dočteme v druhé kapitole Mojžíšově (Ex 2,1-10) Pozoruhodné na tom je, že Jochebed prožívá dvakrát stejnou zkušenost, i když mezi prvním a druhým prožitkem je rozpětí několika let. Museli naplnit slib, který dali, že až odroste dětským botičkám, že ho přivedou do paláce. Když ho tam odváděla, bylo jí jako tenkrát, když ho nesli do řeky. Tentokrát ho kladla ne už do vln Nilu, ale do vln ještě nebezpečnějších, které představovaly egyptská kultura, náboženství a celý způsob života, tak odlišný od toho, co dosud žil v izraelské rodině. Cestou se její víra probojovávala k jistotě, že Bůh, který jim chlapce dal a který ho zázračně zachránil, že ho i nadále zachová ve zrádných vlnách faraónova paláce. Navíc ho budou provázet modlitby rodičů a přátel jejich rodiny. Z těchto modliteb bude vyrůstat hráz či hradby kolem duše Mojžíše, které budou chránit víru v Boha, kterou mu vštěpovali otec a matka doma. Obojí je nenahraditelné pro život. V jeho zázračném zachránění egyptskou princeznou jakoby tušili, že tu jde o něco mimořádného, co teprve pisatel ep. Židům nazval slovy „viděli, že to je vyvolené dítě“ (Žd 11,23). Na faraónském dvoře pobýval Mojžíš až do svých 40 let. O této době toho mnoho Bible nepíše. Omezuje se jen na stručnou informaci: „když se ho ujala faraónova dcera, starala se o něj, jako o svého syna. Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech.“ (Sk 7,22) Jakoby celá doba přípravy byla zastřena závojem, který ukrýval, co vše bylo zahrnuto do této přípravy, a co vše i Bůh viděl za nutné a potřebné pro budoucnost, aby Mojžíš věděl, znal a uměl. Židovský historik Flavius popisuje řadu věcí, které do toho patřily. Dokonce napsal, že Mojžíš byl výborným válečníkem a vojákem, jehož vojsko porazilo etiopskou armádu, která napadla Egypt. V Bibli o tom však nic není. V pozdějším židovstvu literatura opěvovala Mojžíše jako zakladatele židovského náboženství, proroka, učitele, kněze, pastýře a modlitebníka. Vznikly celé romány a legendy z doby jeho působení. Jako adaptovaný syn dcery faraónovy měl před sebou jistě skvělou kariéru jako budoucí faraónův dvořan. Musel však projít „základním všeobecným a odborným vzděláním“ a to znamenalo naučit se číst, psát, kreslit, aby ovládal egyptskou abecedu hieroglyfů, obrázkových znaků a znamení. Egypťané už znali papyrus na který se psalo. Ke vzdělání patřila znalost matematiky, hvězdářství, lékařství, válečnictví, stavitelství, umění s vyspělou kulturou. Protože Egypt byl náboženským národem s bohatou mytologií, která měla úctu ke zvířatům a živočichům, z nichž někteří představovali obraz bohů. Nepochybně, že za 40 roků pobytu na dvoře faraóna se musel mnohému naučit z egyptské moudrosti. Už tehdy měl egyptský rok 365 dnů, měli abecedu o 24 písmenech. Během celé té doby, kdy nabýval znalosti, vědomosti a rozhledu po egyptské
10
OKÉNKO PRO SENIORY
vědě, náboženství a filosofii mu zároveň Pán Bůh otvíral oči, aby viděl nejen líc, ale i rub egyptského světa, líc a rub egyptské šlechty a jejich mravů. S mnohými věcmi vnitřně nesouhlasil. V jeho duši mu rostlo jiné vidění světa, jiné vidění života. V jeho srdci se odehrával boj a sílilo rozhodnutí a odhodlanost tento svět opustit a ze dvora faraóna odejít. To rozhodnutí mělo svou dobu vyvíjení se. Takové rozhodnutí mohlo vyrůst v osobnosti člověka jenom skrze víru. Víra dává (když to povíme obrazně) člověku oči a učí ho vidět život z jiné perspektivy. K poznání, jaký má mít život smysl a co ode mne Bůh očekává, k tomuto poznání může dojít člověk jenom skrze víru. S vírou je to jako se zrnkem semena. Zaseté leží v půdě a pak přijde okamžik, že ze zrnka vyrazí klíček a šine se: dolů, aby z klíčku vyrostl kořínek a vyrazí nahoru druhý klíček ze kterého roste stéblo a pak roste květina nebo klas obilný. Kdy vypučela víra v srdci Mojžíše nevíme, ale víme o jeho rozhodnutí víry. Zrodilo se na závěr jeho po bytu v paláci: „Mojžíš věřil a proto, když dospěl, odepřel se nazývat synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu. Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě“. (Žd 11,24-26) Udělat takovéto rozhodnutí dokáže jenom skutečná víra, která se neohlíží na dočasné výhody, ale prohlédá k odplatě. Skrze víru se Mojžíšovi otevřel svět duchovní. Byl to nový svět, který učinil neviditelný zásah do Mojžíšova myšlení a cítění a otevřel se mu svět duchovní a tím pohled na to, co Pán Bůh chce učinit a co činí. Vykladači Bible si všimli, že životopis Mojžíše lze rozdělit na tři „čtyřicítky“. Prvních necelých "40“ let prožil jako adoptivní syn faraónovy dcery královském paláci, kde se mu dostalo výchovy, vzdělání, rozhledu po životě. Druhých „40“ let byl uveden do pouště, kde strávil jako pastýř dobytka na stepních pastvinách šejka Raguela dlouhé hodiny samoty. A posledních „40“ let - tedy ve svých 80 létech byl ve službách Hospodina pověřen vedením vyvoleného lidu do zaslíbené země. (Sk 7,20-30). Svoji druhou „40“ začal chvályhodným činem. Začal se zajímat o osud izraelské minority a chtěl zasahovat v jejich prospěch. Své rozhodnutí víry chce nyní potvrdit nějakým skutkem. Rozhodl se zasvětit svůj život „cíli, osvobodit je od útisku. Na cestě z paláce mezi své izraelské se mu přihodil defekt. Spočíval v tom, že se v nemoudré horlivosti dopustil neslýchané věci, se kterou Pán Bůh nemohl souhlasit. Když uviděl bezpráví, zakročil a zákrok měl neblahé důsledky: dopustil se nezákonnosti a pro svůj čin nenašel porozumění u izraelských bratří. Neuspěl u nich. Dokonce se na něho obořili. Horlivost mohla vyvolat sociální revoluci a ještě víc zhoršit jejich stávající poměry. Žádný Člověk, ani Mojžíš nemůže Bohu sloužit tak, jak to sám vidí a jak si to svým úsudkem schválí. V království Božím Pán Bůh určuje, jaký způsob služby mi svými dary patří, na jakém místě a čím mám sloužit, určuje i čas mé duchovní zralosti. Nemohu být samozvancem. V církvi platí princip „vidělo se Duchu sv. i nám“ (Sk 15,28) a bratří starší, sestry a bratří ve sboru mají rozpoznávat, jaké kdo dostal „obdarování“ k službě a tou službou ho pověřit. A ještě něco: když chceme někdy něco rychle udělat, zařídit, prosadit, obvykle uděláme ukvapený čin, který vyzní naprázdno. Prožijeme zklamání, které končí ústupem, ne-li útěkem. Mojžíši nezbývá nic jiného, než utéct přes poušť do madiánské země. Ještě celý udýchaný sedí na okraji studnice a přemýšlí nad „hendikepem“ své služby: neuspěl u bratří izraelských, pohřbívá myšlenku o vysvoboditeli Izraelců, chtěl posloužit Bohu, teď tu sedí celý skleslý. Jestlipak pozná, že nadšení ve službě Bohu nelze pohánět egyptskou energií?“
OKÉNKO PRO SENIORY
11
40 roků... je to moc nebo je to málo k tomu, aby se člověk stal způsobilým k tomu, co od něho očekává Bůh? První hodiny po odchodu z faraónova paláce ukázaly, že ta příprava, kterou absolvoval, nestačí. Kdyby s touto kvalifikací pokračoval, dělal by jednu chybu za druhou. A učit se z vlastních chyb je vždy bolestné. A nepřinese to člověku respekt a autoritu, kterou je potřeba mít pro službu v Božím království. Samo rozhodnutí odejít z prostředí, kde dosud žil, a nést protivenství s Božím lidem, stejně jako ukvapená ochota rychle vyřešit problémy mezi izraelskými bratry se ukázala jako nedostačující kvalifikace. Nabytá kvalifikace „intelektuální“ na egyptských školách musela být doplněna ještě Boží školou, aby Mojžíš nabyl „kvalifikace“ Božích služebníků“. Šlo o způsobilost srdce, o nabytí vlastností nového charakteru. Symbolem této školy pro Boží služebníky byla pastýřská hůl. Představovalo to měsíce a měsíce mlčenlivého chození za stádem ovcí, trpělivé shánění dohromady stvoření němých tváří. Tento jednotvárný kolotoč povinností vyžadoval velké sebezapření. Hlavními předměty v této škole byly tichost, krotkost, pokora, trpělivost, věrnost v každodenních povinnostech, proměna výbušného temperamentu, který měl vždy jen kousíček k popudlivosti, vzplanutí a hněvu. Šlo o to, aby se Mojžíš zbavil svých rychlých reakcí. Byla to škola, kde nešlo o rozšíření vědomostí a rozumových znalostí, ale šlo o nabývání takových vlastností, jaké jsou potom v NZ nazvané „ovoce Ducha sv.“ Jenom Bůh věděl, jak všech těchto vlastností bude v budoucnu potřebovat, až bude na cestě do zaslíbené země čelit rozvášněným skupinám, vzbouřencům, kritikům, nespokojencům a reptákům. Věděl i to, že se proti němu postaví i jeho vlastní sourozenci, bude muset řešit různé vzpoury, vyroste mu opozice, bude muset vydržet výčitky, že je neměl vyvést z Egypta atd. Když nastupoval do prvního semestru této školy byl to muž plný životodárné energie, železné vůle, silného sebevědomí, který vždy věděl co chce. Rok co rok sláblo jeho sebevědomí, postupně v něm odumíraly jeho náklonnosti, vyšuměly vášně, stával se bezvýznamným ve svých vlastních očích. Nekonečnými cestami za stádem poztrácel vlastní představy a plány, z hlavy mu vyprchaly metody a způsoby řešení mezilidských problémů, jak se to učil od egyptských učitelů. Častokrát se mu zdálo, že tento proces dozrávání nebere konce. Jistým zpestřením tu byly okamžiky jaho svatby, narození prvního a pak druhého syna. Když tenkrát přišel do Madiánské země na pastviny šejka Raguela, seznámil se s ním, vstoupil do jeho služeb jako pastevec jeho stád. Tento madiánský kníže mu dal jednu ze svých sedmi dcer za manželku. Jmenovala se Zefora. Budoucnost vyjeví, že všechno bylo zahrnuto v Božím plánu a v procesu výchovné Boží péče. Čas Boží školy se pomalu končil. Čím dál tím víc se ukazuje, že život se stává tak složitou a komplikovanou záležitostí, která si vynucuje potřebu přípravy k různým etapám průběhu života: životní povolání a poslání, k manželství, rodičovství, výchově dětí, rodinnému životu a dnes se zdůrazňuje lidem, aby se i na své stáří včas připravovali. V naší postmoderní době, kdy se společnost mění v multikulturní, ve které má každý svoji pravdu a kde rovnocennost všech pravd má zajišťovat heslo „tolerance“ a kdy osobní prožitky a požitky se stávají smyslem života čím dál většímu počtu lidí... měli bychom v církvi a ve sborech dobře a včas rozpoznávat, v čem se ještě potřebujeme duchovně připravit a dozrávat, abychom byli způsobilí konat Boží dílo a být kvalifikovanou „solí a světlem“ této společnosti.
12
OKÉNKO PRO SENIORY
ORLOVÁ
Adam Gamrot
Měsíc se sešel opět se svým koncem, je tu prosinec. Letos je adventní čas podivně krátký, čtvrtá adventní neděle připadá na Štědrý den, což mnohé lidi pomátlo, domnívali se, že Štědrý den je součástí Vánoc, avšak nikoli. Tyto začínají půlnocí, proto tedy půlnoční bohoslužba, neboť den narození Páně se slaví 25. 12, tedy na Boží hod vánoční. Je smutným paradoxem, že pro valnou část lidí v naší zemi Vánoce končí vlastně ještě dříve, než začaly, tedy Štědrým dnem, stromečkem, dárky a smaženým kaprem, pro některé možná i obligátní půlnoční, kam nezřídka přicházejí posilněni alkoholem. Rovněž počasí nebere na vědomí, že za pár týdnů jsou Vánoce a mělo by se tedy chovat přiměřeně kalendáři. Je stále teplo, v lese rostou houby, zelená se tráva. Padají další a další rekordy a v té souvislosti mně přijde na mysl jediné, že bychom měli spíše myslet na druhý příchod Kristův, když budeme slavit jeho narození na zemi, tedy příchod první. Ono to zas tak úplně pravda není, neboť víme, že byl přítomen zde od věků, třeba při stvoření Země, avšak na krátký článek to už je příliš, vždyť vlastně mám psát v podstatě o něčem jiném, tedy .... Co se u nás děje? Takhle, od minulého měsíce se moc nezměnilo, pokud pominu pravidelné či méně periodické akce. Dorosťáci byli na skvělé chatě zdolávat K2, o tom se určitě dočtete na jiném místě Brány, takže toto přenechávám povolanějším. Rovněž výuka angličtiny nese své ovoce, zkrátka chvála Pánu. Událost, která určitě stojí za zmínku je, tedy už byla, křest, uvítání malého Kubíčka Kubíčka první neděle měsíce listopadu☺ Požehnaná chvíle, ve které jsme si opět uvědomili esenci křesťanství, totiž lásku a vztah k Bohu a lidem. Samotné narození dítěte je výsledkem vztahu, neméně jeho výslednicí bude i jeho výchova. Ostatně za dveřmi jsou Vánoce, kdy symbolicky opět uvítáme Spasitele zde na zemi ... Co chystáme: Jako každým rokem se budeme podílet na ekumenické půlnoční bohoslužbě. Podobně jako vloni spolu budeme v komorním prostředí našeho sborečku vítat nový rok, ničím jiným, než silvestrovským podvečerem zábavy i ztišení. Kdo může, ať přijde ☺ Nejdůležitější věcí však bude příští týden, 10. prosince, volba nového staršovstva stanice. Je to bezesporu velký krok, neboť, byť se to nezdá, bude mít hodně dopadů. Předně získáme větší autonomii, spočívající ve větší volnosti, avšak i větší zodpovědnosti za provoz ve věcech hospodářských i duchovních. Jinými slovy bereme tímto na svá bedra část závazků (mj. finančních), který doposud měl ve své kompetenci havířovský sbor. Duchovní dopad je tentýž – zodpovědnost nově zvoleného staršovstva před Pánem i sborem, potažmo stanicí, bude zcela jistě větší, než kompetence dosavadního týmu. Když vyjde Brána, bude už po volbách, tedy o výsledcích voleb a prvních krocích nového staršovstva se dozvíte až v lednu. Nakonec přeji všem v nadcházejícím vánočním čase i ve dnech dalších přítomnost našeho Pána, prožití dobrých dní bez shonů, stresů a nemocí. Pán vás všechny žehnej. ORLOVÁ
13
ROZHOVOR: DEJ
MI RUKU
Věra Chovancová
Poslední listopadovou neděli jsme mohli slyšet svědectví Věrky Chovancové o Verunce i o tom, jak jí pomohla Diakonie CB. Ne všichni tu neděli ve sboru byli, proto jsem položila Věrce několik otázek. Ale nejen kvůli tomu. Také proto, abyste věděli, za co se můžete modlit. A kromě toho: když se mezi námi poprvé objevil jeden nový host, co doprovázel Verunku, vzbudil ve mně zvědavost a plánovala jsem, že se někdy Věrky na něho zeptám. To „někdy“ je teď tady. LP Věrko, jak se Ti teď daří? A co Verunce? Jak se mi daří... Starání o Verunku je někdy velmi namáhavé, zvlášť když je nemocná. Teď prodělala těžký zánět středního ucha, takže dva týdny byly opravdu velmi náročné. Jak se mi daří... Je to velmi obtížné vyjádřit, jak se daří člověku, který se stará o těžce postiženého, aby mu zajistil všechny potřeby, všecko to, co potřebuje …i ostatní v rodině mě potřebují. Starání o Veroniku nevyžaduje starat se o ni jen přes den, ale i v noci, protože Verunka se hodně budí, vstává 10x i 20x za noc, takže ji musím chodit polohovat. Ráno je tedy člověk hodně nevyspaný. A Verunčiny potřeby člověk musí opravdu zvládat a musí vědět, co chce. Musím předvídat a opravdu vědět, co chce, protože jinak by naše komunikace nebyla. Hodně se musím ptát Veroniky a dávat jí dobré otázky, tak, aby mi ona uměla odpovědět. Buď úsměvem, to je „ano“, nebo zamračením, to je „ne“. Což opravdu hodně používáme. Nebo jí musím dát tabulku s písmeny, kde mi to musí vyťukat, nebo mi to ukáže na piktogramech - to jsou obrázky a pod tím je napsáno, oč jde. Je to pro Verunku takové její dorozumívání, jsou to její slova. Verči se daří, jak kdy, když je vyspaná, tak se jí daří opravdu dobře. Ve škole je velmi spokojená, strašně ráda se učí nové učivo. Je už v osmé třídě a opravdu bere to, co berou ostatní děti. Záleží to také na přístupu učitelů, je to velice individuální. Samozřejmě, že jí určitě něco nebaví, jako je třeba fyzika. Ale když se to umí podat a paní asistentka je ve škole velice šikovná, tak se to dá podat i velice hezky. Takže Verča tomu porozumí a ve škole se jí daří opravdu dobře. A má skutečně hezké známky. Říkala jsi, že Verunku čeká operace. O jakou operaci jde? Jak jí pomůže? Verunka má jít na opravdu velmi těžkou operaci. Jmenuje se rizotomie. Je to zásah do míchy, kde neurochirurg přetne vlásečnice, to špatné, co Verunce vadí při pohybu, a přetne jí to tak, aby došlo ke zlepšení. Bude to zásah v míše. Je to proto, aby neměla ty nekoordinované pohyby, aby měla lepší postavení těla, lépe držela hlavičku, měla lepší ruce a hlavně aby se uvolnilo svalstvo, protože Verunka je hodně napjatá a to jí vadí i v noci. Ta operace by měla v každém případě pomoci. Doufám, pevně věřím, že jí
14
ROZHOVOR
pomůže. Je potřeba se opravdu za to hodně modlit, protože každá operace je riziko. Je to velmi složitá operace a čekají nás velmi náročné dny. Máme je před sebou. Nějaké riziko? Za co se můžeme modlit? Každá operace je riziko a každá narkosa je u Verunky riziko. U každého. Takže já myslím, že jenom když se u Verunky řekne slovo operace, tak je určitě na místě modlitba. Jak vám pomohla Diakonie? Já už jsem to vlastně řekla v tom svědectví. My už s naší Diakonií jezdíme strašně dlouho na pobyty, které dělají pro hendikepované děti. Znám se s maminkama, rodinama, už velmi dlouho, takže můžu říct, že Diakonie se snaží udělat během prázdnin opravdu maximum pro nás. Zajišťují asistenty tak, aby byli vhodní pro děti. Jsou to studenti většinou církevních škol. Jsou to věřící lidé, je to opravdu perfektní, protože na ty pobyty jezdí i nevěřící. Naše Diakonie má v Praze stacionář a tam jsou děti i nevěřící nebo i z jiných církví. Takže o prázdninách se tam všichni sejdeme a je to velice fajn, aby viděli, že Bůh zasahuje i jinde, vlastně všude, pomáhá opravdu všude. Člověk nemusí chodit jenom do kostela, aby mu Bůh pomohl. A tam to oni opravdu vidí a ti asistenti - a ty naše děti hlavně - jsou jim opravdu velkým pomocníkem, aby to viděli. Je to perfektní, že nám Diakonie pomohla. Letos na dovolené jsme mluvili o operaci, o všech těch potřebách, co Verunka má, protože to není jen ta operace. Verunka potřebuje spoustu pomůcek do školy i na doma, takže je velká … Je to prostě o penězích. O ničem jiném to není. A jsem strašně ráda, že to mohlo dopadnout tak, jak to dopadlo, že nám Diakonie přispěla na tu operaci. Protože ta operace není zadarmo a od pojišťovny nám přišlo, že nám tu operaci prostě neproplatí, že už to teď nedělají. Byly odoperované děti, kterým to pojišťovna proplatila, a teď už to nejde. Na dovolené byla Američanka Robin a sdělila nám, že bude něco vybírat na Verunku, bude se snažit sehnat nějaké peníze. Protože tu jde ještě o to, že kdyby šla Verča na nějakou střední školu... kam speciální pedagožka chce, aby se Veronika dostala, aby nebyla doma, když už udělá základní školu. Aby jí prostě ten mozek fungoval, aby se mohla dál vzdělávat. Mohla být v kolektivu lidí a byla šťastná. Aby jí samotné, nejenom nám, o něco šlo, ale hlavně jí. Ona se ráda učí. Takže tady jde o to, že Verča potřebuje nějaké speciální rameno, kterým by se mohla lépe dorozumět. Nyní má tlačítko u hlavičky a to funguje místo myši a klávesnice a záleží na držení hlavy a správné spolupráci s tlačítkem. Jde o to, aby se zlepšila a také o to, aby ostatní lidé ve škole věděli, že to Verča dělá sama, protože jinak vlastně pracuje s pomocí asistenta nebo mně nebo někoho z rodiny a má podporu ruky. A tam spousta lidí nevěří, že to Verča dělá sama. Jde o tu důvěru. Teď jsem měla zrovna takovou přednášku, byla to paní z Francie, která se tady vdala, a přeložila knihu – jmenuje se „Dej mi ruku ať mohu mluvit“. Tam je perfektně popsáno, když člověk vede ruku tomu kdo nemůže mluvit .Je to jeho řeč, je to jeho vyjádření. Jsem strašně ráda, že se můžu dostat na přednášky, které se týkají přímo Verči a mně. Ale to jsem odbočila od té Diakonie, mluvila jsem o Robin. Ona už mi psala mailem, že získala nějaké ty peníze. Navíc, ono totiž té operace bude teprve půlka. Takže... Tohleto je teprve kousíček toho, co by šlo udělat. Pan doktor řekl, že to nejde udělat najednou, že se to musí udělat po částech, takže jsem velmi zvědavá, co
ROZHOVOR
15
za to bude chtít příště. Kdy na půjde?
tu
operaci
Verča je v pořadníku dětí. Do konce roku to asi nebude, pan doktor řekl, že určitě až po novém roce. Budeme modlitby hodně potřebovat. Poslední měsíce vás vídáváme s pejskem. Jak se jmenuje? Je nějak cvičený? Jak Verunce pomáhá? Je to Džipsinka“, píše se Gypsy a je cvičená. Je to kanisterapeutický asistenční pes a pomáhá Verunce hodně. Kanisterapii dělá s Verčou tak, že si Verunka na pejska lehne. Buď se na Gipsynku dají nožičky, a nebo si Verunka na ni lehne bokem nebo zády. Gipsynka vlastně prohřívá Verunčino tělo a tím se uvolňují její svaly, které má tak napjaté, a Verunka se zklidní. Pomáhá Verunce úžasně. Cokoliv spadne, tak to podá. Umí otevřít dveře na dveřích máme speciální popruhy, Gipsynka, když řekneš „otevři dveře“, tak zatáhne za ten popruh a otevře. Umí Verunce sundat ponožky, punčocháče, když ji trošku nasunu mikinu, tak mi pomůže ji vysvlíknout. Je to velká pomoc, protože to se nedělá dobře. Když sedím s Verunkou a zavolám na Gipsy „podej mi“ třeba … já nevím... něco, tak ona to opravdu podá, donese. Je opravdu velmi hodná. Když Verunka zakašle, je třeba v obýváku, tak Gipsa přiběhne pro mě a já vím, já ji slyším, jak Verča kašle, ale já tam opravdu musím jít a říct: „Je to všechno v pořádku Gipsynko“. Jsou s Verčou takhle propojené, protože ona ni strašně reaguje. Když se něco Verunce nelíbí nebo když se na Verču třeba zlobím, tak Gipsa okamžitě přiběhne a: „honem, honem... co se děje?“, abych náhodou Verunce neřekla něco špatného. Když třeba Verča nechce jíst, tak se zlobím, nebo když se vzteká, a nemůžu zjistit, proč se vzteká - tak to Gipsa s ní strašně cítí, je to takový citlivý pes. V čem ti jako sbor můžeme pomoci? No, je to určitě na těch modlitbách, jak už jsem to několikrát řekla. A potom... hledáme někoho, kdo by třeba. .. Jako Ester, která už několik let chodí za Verčou a pomáhá jí v učení, povídá si s ní, jsou spolu v dorostu, chodí na procházky. Jsou kámošky. Ester opravdu ví, co Verča chce, už zná její potřeby.Chodí spolu na setkávání dětí u speciální pedagožky. Mají tam růné aktivity, dobrovolnice jim připravují program. Ester tam s Verčou chodí a mě to strašně pomůže. Děti ví, že chodíme do shromáždění a ptají se a tak Ester odpovídá i za Verču, (samozřejmě)... takže to tam je takové pozitivní a myslím, že i Ester je tam spokojená. Jsem ji moc vděčná za to, že tu práci dělá. Ale tím, že Ester chodí už na střední školu, hledáme někoho, kdo by ještě za Verčou chodil, protože ona potřebuje i někoho jiného, než nás jako rodinu. Kdyby se někdo našel, tak by to bylo moc fajn, protože Verča si potřebuje odpočinout a odreagovat se a být s někým jiným,než s náma. Moc děkuji za rohovor.
16
ROZHOVOR
PODĚKOVÁNÍ Děkujeme všem, kteří přispěli do sbírky pro sbor v Poltavě na Ukrajině. Vybralo se celkem 7.100,- Kč. Bůh vám všem žehnej. LP
ZAMĚSTNÁNÍ Organizace pro křesťanskou sociální práci při Slezské církvi evangelické a.v. Dětský stacionář LYDIE, Třanovského 10, Český Těšín, tel. 558 712 728,
[email protected] Slezská diakonie vyhlašuje výběrové řízení na pozici Vychovatel ve středisku LYDIE – denním stacionáři pro děti se speciálními potřebami ve věku od 2 do 15 let Požadujeme: vzdělání pedagogické, sociální, humanitní (SŠ, SOŠ) schopnost práce v týmu organizační a komunikační schopnosti, odpovědnost, schopnost jednání s lidmi, loajalitu zkušenosti a praxe v oboru vítány
samostatnost,
Nabízíme: zázemí stabilní organizace osobní růst možnost dalšího prohlubování vzdělání práci v dobrém kolektivu Náplň práce: podpora a výchovné vedení dětí se speciálními potřebami od 2 do 15 let vedení aktivit dle osobních dovednosti (výtvarné, počítačové, hudební apod.) spolupráce se speciálním pedagogem a rodiči Přihlášky zasílejte nejpozději do pátku 15.12.2006 na adresu: Dětský stacionář LYDIE, Třanovského 10, Český Těšín 737 01 nebo e-mailem na adresu:
[email protected] nebo telefonním čísle: 558 712 728 pí. Kadlubcová K přihlášce přiložte stručný strukturovaný životopis. Výběrové řízení proběhne v úterý 19.12.2006 od 8.00 hod v prostorách střediska Slezské diakonie Lydie, Třanovského 10, Český Těšín. S přáním krásného dne Jana Kadlubcová – vedoucí střediska LYDIE
PODĚKOVÁNÍ – ZAMĚSTNÁNÍ
17
I letos Vás zveme k účasti na projektu Vánoční radost pro Ukrajinu. Chceme potěšit ukrajinské děti vánočními balíčky připravenými dětmi z našich sborů. Zveme i dospělé, aby připravili balíčky pro staré lidi, které jsou chudobou na Ukrajině zasáhnuti nejvíce. Co by měl obsahovat každý dárek, který chceme dětem na Ukrajině předat? • hračku • psací potřeby (např. tužky, pastelky, ořezávátko, gumy, bloky, omalovánky, fixy, křídy) • hygienické potřeby - jen v originálním obalu! (např. šampón, mýdlo, kartáček a pasta, hřeben) • můžete přidat: tričko, ponožky, čepici, kšiltovku, rukavice, vlasové sponky a gumičky, sluneční brýle, … • vánoční přáníčko - (namalovaný obrázek od dětí s přáníčkem, s oslovením) Pokud budete do balíčku dávat použité hračky, aby byly maximálně zachovalé a všechny ostatní věci, aby byly nové. Co může obsahovat balíček pro staré lidi: • hygienické potřeby - jen v originálním obalu! (šampón, mýdlo, hřeben, krém na obličej, tělový krém, heřmánkovou či jinou bylinnou mast a pod.) • drobné věci: teplé ponožky, čepici, rukavice, šátek, šálu a pod. z teplého oblečení. • dopis nebo pozdrav, přáníčko na pohlednici Prosíme, aby všechny věci byly nové! Do balíčků určitě nedávejte sladkosti, ani potraviny či léky! K tomuto kroku bylo nutné přistoupit z důvodu potíží při celních kontrolách. Potraviny, sladkosti lze nakoupit přímo na místě a rozdat. Jak balíček zabalit? Dárky zabalte do krabic, nejlépe do krabic od bot - jsou vhodné pro přepravu, ale i proto, že balíčky jsou pak stejně velké. Balíček zabalte jako vánoční dárek, dle vašich zvyklostí. Jak balíček označit? Na vrchní stranu balíčku nalepte samolepku, kterou dostanete ve vašem sboru (sbor je obdrží poštou). Na samolepce pro děti zakřížkujete věkovou kategorii. Sbírka dárků se uskuteční ve sboru v neděli
17 . 12. 2006
Kdy a kam dárky povezeme? Dárky povezeme v době, kdy na Ukrajině slaví Vánoce, tedy od 6. do 8. ledna 2007. Cílem cesty budou sbory ve východní, tedy nejchudší části Ukrajiny, v horách. Vaše podpora: Prosíme Vás o modlitební podporu celé akce (modleme se konkrétně za zdařilou organizaci, hladký průběh při celním odbavování, ochranu pro bratry, kteří s dárky pojedou). Dále Vás prosíme o finanční příspěvek na dopravu. Náklady představují částku cca 28 000,- Kč. V případě, že budete chtít přispět, předejte toto v obálce organizátorovi. Za spolupráci děkuje Diakonie CB.
18
BALÍČKY PRO UKRAJINU
