Sbor Církve bratrské v Havířově

Roč. 9, číslo 3/2006

Sbor Církve bratrské v Havířově Obsah: 3 Úvodník – T. Holubec 3 J. Stott – čistota v manželství 4 Živě o životě – rozhovor s P. Navrátilem 12 Okénko pro seniory Z. Chromčák 15 Kdo řídí? (svědectví) 16 Konference pracovníků s dětmi 17 ProChrist – Člověk míní... 18 ProChrist – anketa 21 Ze života sboru 21 Rozpočet 21 Křižovatka (stanice Frýdlant) 22 Dorost Frýdlant 23 Rumunsko misijní výlet 23 Je jaro? (stanice Orlová) 23 Stalo se… 24 Náš Pracovní Úřad 25 Zveme Vás 26 Kontakty 26 Modlíme se 27 Narozeniny

Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý." A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. Lk 23:44-48

1

Stanice Frýdlant nad Ostravicí

Pravidelná setkání Sbor Havířov Shromáždění neděle čtvrtek Modlitební chvíle neděle

Dorost pátek

Koinonia pondělí

900 1800 830

Další aktivity: Mládež pátek

1800

1700

Bus pro mládež pondělí, středa, čtvrtek, sobota 1700 –2200

1700

Bus pro děti čtvrtek 1400 -1800

Stanice Orlová Shromáždění neděle Modlitební shromáždění středa Dorost úterý

Shromáždění neděle 1600

Tensing (ve spolupráci a YMCA) Pondělí 1600 1000 30

17

1630

Návštěva domova důchodců podle domluvy Skupinky podle domluvy

Kontakty Kazatel: Tomáš Holubec, Fryštátská 21, Havířov, tel.: 596 440 410, [email protected]

Vikář: David Kubíček, Okružní 936, Orlová-Lutyně, tel.: 596 784 581, 603 157 438, [email protected] Ken Pitcher, Nová Ves 300, Frýdlant, tel.: 558 676 347, [email protected]

Starší: Vláďa Bednář, Orlí 5, Havířov, tel.: 596 883 098, [email protected] Ivo Kupský, Dlouhá 101c, Havířov, tel.: 596 434 484, [email protected] Jarek Slováček, Moskevská 2a, Havířov, tel.: 596 435 069, [email protected] Vašek Litvan, Bezručova 739, Orlová

Sbor: Církev bratrská, Fryštátská 21/922, 735 64 Havířov-Suchá, IČO: 26520109 www.cb.cz/havirov, e-mail: [email protected] Hlavní účet: 1722423309/0800 Podúčet pro dorost: 019-1722423309/0800 Podúčet pro mládež: 035-1722423309/0800

Orlová: Církev bratrská, Lutyňská 350, 735 14 Orlová, tel.: 605 457 054 kontakt: David Kubíček, Okružní 936, Orlová-Lutyně, tel.: 596 784 581, 603 157 438, [email protected] Č.ú. 1727199369/0800

Frýdlant: Beskydy Mountain Academy, Dvořákova 1269 739 11 Frýdlant n. O. kontakt: Ken Pitcher 2 KB 86-5768760237/0100 Č.ú.

Úvodník Milí bratři a sestry, přátelé! Před pár dny skončil Pro Christ a mnozí z nás budou hodnotit, jak dopadl. Hodně se to odvíjí od toho, co jsme očekávali. Je jisté, že máme používat všechny dostupné způsoby, jak oslovit lidi evangeliem a nikdy je nestavět proti sobě. Některé jsou spíše rozséváním "na dlouhou trať", jiné se více zaměřují na krátkodobý efekt. A tak i Pro Christ nemohl být pro všechny. Někomu z různých důvodů sedl více a jinému méně. Jsem vděčný, že Pro Christ mohl být i v Havířově. Měl jsem radost, že umíme spolupracovat napříč různými církvemi a sbory, ačkoli jsme docela odlišní svými důrazy i tradicí zbožnosti. Měl jsem radost, že znělo sálem KD Petra Bezruče jasné evangelium. Očekával jsem nicméně, že se přece jen nechá pozvat více necírkevních lidí. Ale musím začít u sebe. I když jsem rozdal několik osobních pozvánek, nepodařilo se mi nikoho přivést. Říkám si, kdyby každý z nás přivedl jen jednoho hosta, jak by to v sále vypadalo? Ale i tak slyšeli tu dobrou zprávu o Kristu někteří lidé, kteří do shromáždění přijít nechtějí, ale do Bezruče přišli. Věřím, že se také někteří upřímně modlili modlitbu s U. Parzanyim. A jsem si jistý, že rozseté semínko přinese ještě ovoce, kde ho ani nečekáme. Čím více však rozvineme svá přátelství s lidmi, kteří ještě neznají Pána Ježíše, tím větší je šance, že je příště budeme moci pozvat a přivést. Díky vám všem, kdo jste přiložili ruku k dílu a nebo jste nesli večery Pro Christ na modlitbách! Rok utekl jako voda a už zase budeme slavit Velikonoce. Jsou to úžasné svátky, takové tajemné a přitom plné hlubokého citu. Velkopáteční bolest a zármutek z utrpení Páně vystřídá nedělní radost a jásot. Onu "velkou noc" ze soboty na neděli se odehrálo drama Kristova vzkříšení. Znovu budeme prožívat velikou vděčnost za Boží úžasnou lásku k nám hříšným lidem a celému světu... Kéž tato láska pronikne naše nitro natolik, abychom nemohli lhostejně pozorovat tento svět a žít si přitom po svém. Kéž roste naše touha sloužit Bohu dokud dýcháme a jít za lidmi, kteří potřebují záchranu a vysvobození. Pokud poroste naše touha, Pán Bůh už najde způsob, jak ji použít. Požehnané Velikonoce! Váš Tomáš Holubec

K zamyšlení John Stott zdůraznil svatost a čistotu tradičního manželství Představitel evangelikálních křesťanů, Rev. Dr. John Stott z Velké Británie, vyzval všechny křesťany, aby byli spravedliví, svatí a čistí v této době, kdy jsou tradiční morální hodnoty rozleptané etickým relativismem. John Stott vyhlásil, že etický relativismus je jednou z největších výzev, které čelí dnešní církve ve světe. John Stott vyjádřil svoje postoje v pátek 13. ledna 2006 v Hongkongu na setkání s církevními představiteli z východní Asie. V mnoha zemích světa morální hodnoty dožívají a jsou pozměňovány podle vůle lidí. Korupční koncept se infiltroval do kultury a pomalu ovlivňuje církev, uvedl Stott na setkání. Uvedl dále, že jasnou ukázkou tohoto fenoménu je sexuální morálka šedesátých let 2 Tes2:15 Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali.

3

20. století. Před tímto obdobím byla, podle něho, na světě místa, kde lidé ve světle evangelia věřili, že manželství mezi mužem a ženou je celoživotním vztahem lásky. Ve větší části světa lidé skutečně věřili, že sexuální vztah je v Božích očích milý jedině v manželství. Dr. Stott vyjádřil smutek nad tím, že i lidé v církvi akceptují sexuální život před manželstvím a že jsou pro ně běžné mimomanželské vztahy. Jak poznamenal, velkým problémem západní společnosti se staly rozvody. Stott řekl, že krize tradičního manželství, které církve po celém světe čelí, je důsledkem zavádění homosexuálních manželství do právního systému. "Zvláště dnes se homosexuální manželství považují za rovnocenná s tradičními manželstvími mezi jedním mužem a jednou ženou." Stott jasně poukázal na to, že Ježíš citoval Genesis 1,27 a 2,24, odmítal hřích v sexuálních vztazích a potvrzoval Boží zákon stvoření. Stott řekl, že i když jsou lidé vyučováni skutečným hodnotám manželství, problémem zůstává, že ve skutečnosti neslyší učení svého Pána. Stott se zeptal církevních představitelů, zda vědí, kdo je Pán. Naznačil, že církve se dnes chovají jako pán a nesprávnou autoritou překrucují Ježíšovo učení. Podle něho akceptují jen to, co chtějí a odmítají to, co se jim nelíbí: Ježíš nám říká stejná slova i dnes: "Proč mi říkáš Pane, Pane, ale nečiníš to, co jsem ti nařídil?" řekl Stott. V závěru svého proslovu Stott opět volal po "radikálním následování". Jako radikální následovníci Krista si musíme vybrat cestu následování Boží vůle, namísto následovaní tendencí světa, řekl vedoucím církví. Řekl, že církev se musí stát komunitou spravedlivých, svatých a čistých uprostřed etického relativismu. Pavel Černý,www.cb.cz

Rozhovor s P. Navrátilem Když jsem během hluboké zimy psala SMS Pavlovi Navrátilovi, zda nemá něco do Brány, netušila jsem, že je v Portugalsku. Příspěvek tehdy napsat nestihl a já mu vyhrožovala, že si ho po návratu odchytím a vyzpovídám. Ani se moc nebránil, takže výsledek si můžete přečíst v této Bráně. LP

Živě o životě. Na úvod bych se Tě zeptala, jak se Ti daří? Co prožíváš s Pánem? Jak se mi daří… daří se mi unaveně, taky pracovně a taky dobře. Co prožívám s Bohem. Takové zamyšlení, zastavení, co dál dělat, jak to dělat, proč to dělat. Takovou reorganizaci mého života. Zastavuje mně, říká mi, co dělám špatně, ukazuje mně na různé biblické postavy: jaký bych měl být, jaký bych měl být vedoucí. Někdy deptající, někdy povzbuzující. A prožil jsi v poslední době něco mimořádného? Něco, co Tě oslovilo, nějaké setkání? Bylo jich hodně, docela. Teď začneme a ráno možná skončíme v povídání. Tak aspoň jedno. Jedno setkání, co mě úplně dostalo. Ne s člověkem, ale s Bohem, jsem zažil, když měl Tomáš Holubec kázání. Já nevím, o čem kázal, já si četl modlitební kartičku o ProChristu. Zaujala mě. Můžu říct, že jsem si z toho odnesl strašně hodně, z té neděle, kdy jsem si četl pod lavicí a neposlouchal Tomáše. Odešel jsem s myšlenkou v hlavě, Bůh mne hodně oslovil...

4

Rozhovor s P.Navrátilem

A co to bylo za myšlenku, můžu to vědět? Ale nemusíš, jestli nechceš. To byla myšlenka o něčem, co tam bylo psané. Kristus byl Boží syn a časně ráno vstával a modlil se s Bohem, modlil se v poledne. Modlil se večer. A když čekal na nějaké důležité rozhodnutí, modlil se. Celý den vlastně mluvil s Bohem. A já jsem si uvědomil, kdy já vlastně vůbec mluvím s Bohem? Moc často se nemodlím. Já jsem si potom studoval tu kartičku, listoval si v Bibli a hledal jsem si ty veršíky. A tam bylo napsané, že se máme modlit za vládu. „Kdy jsem se naposledy modlil za vládu?“ Ptal jsem se sám sebe. A byly tam i překážky, kdy modlitba nemusí být účinná, to mě taky hodně zaujalo. Jsou to neodpuštění a nevyznaný hřích a tak se mi honily myšlenky, že to mám nějak řešit, co dělat a tak. A tak jsem se potom kál, šíleně. Myslím, že Tomáš o tom dělal zrovna v tu neděli kázání. A co mě úplně, vlastně nejvíc oslovilo? Oslovil mě verš, který jsem našel na webu na první stránce, to byl web odboru mládeže BJB. Tam byl dlouho napsaný jeden verš. Četl jsem ho asi tisíckrát, ale nikdy mne nezaujal, ale zaujal mne dneska, kdy jsem ho napsal lidem do mailu. Je tam napsané, že když byl Timoteus mladý, tak mu Pavel přes tehdejší net napsal, aby s ním nikdo nepohrdal, že je mladý, aby byl příkladem ve víře, v lásce, v upřímnosti a tak dál. Myslím, že to je 1Tm 4,12. A taková ta denní zamyšlení – to posíláš taky ty? Nebo se střídáš s někým z mládeže? To posílám já. Nepíšu to celé sám, přiznám se. Někdy něco ano, ale většinou to opisuju. Odkud to je? Z různých zdrojů. Vezmu ten zdroj, přečtu si to a ještě to různě upravuji, aby to bylo takové, jak se mi to líbí. Taky vzhledem k autorským právům. Aby to nebylo úplně stejné. Někdy je ta úprava menší, někdy větší. No a někdy to je i má výroba, když mě něco zaujalo, nějaká myšlenka. Kolika lidem to posíláš? Počet se neustále zvyšuje. Momentálně jich je 16. A co máš vlastně na starosti ve sboru, v mládeži? V mládeži mám slovo, web, Quadro... Posledním dvěma možnostem se moc nevěnuji, není čas. S Ivou Veitovou budeme možná dělat takovou prezentaci sboru, nějaké vizitky, trička, materiály. Nějaké obrázky, které by se mohly promítat v průběhu chval. Měl by být už dataprojektor, nevíme kdy, ale údajně někdy bude. A co se týká evangelizace, zapojíš se do toho nějak? Do evangelizace mládeže ano, v rámci Koinonie, tak tam jo. Nedělám evangelizační skupinky, ale modlím se za evangelizaci. Tak doufám, že mé modlitby jsou prospěšné. Snažím se evangelizovat svým životem. Že bych byl nějak přímo zapojený, to se říct nedá. Kromě toho, že do toho kecám … Chtěl bych být v tom evangelizačním týmu, ale ještě mě neoslovili, i když jsem ji říkal, tak musím za nimi zajít. Kdo to bude vlastně vybírat? Kuba. Kuba dostal povolání od Boha. Sice mě oslovili dřív, ale necítil jsem od Boha povolaní pro to. Zapojit se zapojím, spíš se cítím být mezi mládeží. Dělat blbosti s mládeží. Takže v mládeži nevedeš žádné skupinky. Ne, není čas … DNAčko, diplomová práce, má příprava na zaměstnání… takže není čas pro nějaké skupinky a další věci. Ale chtěl bych toho dělat spoustu. Chtěl bych mít třeba každou sobotu otevřený klub pro mládež. Pro mladé lidi, kam by mohli přijít a tam bych s nimi kecal nebo měl i nějakou skupinku, na každý den nějaké to ztišení.. To jsou takové ty plány do budoucna. Těch je šílené množství. Jsem takový

Rozhovor s P.Navrátilem

5

vizionář, takže plánů mám spoustu. Říkal jsi DNAčko… Můžeš říct, o co vlastně jde? DNAčko je místní konference mládeže. Je to něco jako Houba nebo Přihořívá. Je mezidenominační, jsou tam lidi z CB, AC, SCEAV. Zatím nám Bůh žehná. Snažíme se, aby to nebylo jenom o tom, že něco řekneme, budeme dělat, ale aby to byla konference od Boha. A aby se jich dotýkal. Aby prožili Boží lásku. Aby oni mohli cítit to, že je Bůh miluje. Aby tam neslyšeli jenom nějaké informace, nějaké chvály, ale aby tam pocítili i Boží dotek. Já nevím, jestli se to dotýká děcek, ale vedoucích ano. A to je vždycky na nějaké téma, co si vyberete? Je to vždycky na nějaké téma, za které se modlíme, jestli to má být. Hledáme ty nejlepší vyučující na ta témata. Snažíme se najít i dobrou kapelu a udělat to jak nejlépe to jde udělat. Všechno je to na modlitbách a je to o víře. A pokaždé to je i někde jinde. Sbory se střídají. A zjišťujeme, že všude nás to stojí strašné peníze. Kde na to berete peníze? Byli jsme donuceni vybrat vstupné. Původní myšlenka byla, aby to bylo zadarmo, ale nějak jsme zjistili, že je to hodně drahá záležitost. Vybíráme vstupné, které je lidové. 60 Kč za dva dny i s jídlem. To je velmi málo a lidé se ptají, kde berete prachy, že to máte tak levné. A my se modlíme za to, aby nám to vyšlo. Někdy nám to vyjde, že nám Bůh požehná a jsme na nule. Někdy vyděláme, někdy proděláme, takže celkově se držíme na nule. Při posledním DNA jsme skončili ve ztrátě -800,- Kč. Kolik lidí se účastní těch konferencí? Záleží kdy a kdo, podle řečníků, podle nálady. Nejmenší počet byl na prvním DNAčku dvacet a nejvyšší byl asi osmdesát. To je slušné. A kolik je vás v týmu? To se taky často mění. Teď je nás šest. A jak to probíhá? Jsou nějaké chvály, nějaké vyučování… a co třeba modlitby, diskuse? Začíná to v pátek večer, nějakým uvolňujícím programem, jako je seznámení s pravidly v budově, co se smí a co se nesmí, kde jsou záchody, kde se bude spát. Pak jsou nějaké hry. Někdy, pokud cítíme, že děcka jsou moc strhané, tak hry vynecháme. Pak jsou chvály, bývají tak hodinu a půl, zhruba. To děckám vyhovuje, říkají: „kdyby to bylo tak dvě tři hoďky, tak bychom se nezlobili“. Chtějí hodně chválit Boha, tak jim to umožňujeme. Pak je strašně jednoduché úvodní slovo k tématu a pak jdeme do hajan. Buď máme nějaký film, nebo je čajovna, nebo je nějaká párty, záleží, koho seženeme. A co chceme dělat, co se chodí k tématu. Děcka se moc nevyspí. Budíček je v sedm třicet, protože od osmi má zkoušku kapela. Máte víc kapel? My tam máme víc kapel. V pátek je jedna, v sobotu druhá. Zatím se nám nestalo, že by byly víc než dvě. Plánujeme vydržet aspoň na těch dvou. V sobotu ráno je snídaně, jednoduchý švédský stůl. Připravují ji vedoucí, je to takový dárek pro lidi, co přijdou. Ale ne vždy jenom vedoucí, přípravy se chytnou i další lidé. Jsme rádi, že pomáhají. Jsme rádi, že ten skutečný tým se na DNAčku rozšíří o haldu dobrovolníků. Že spousta lidí se nás ptá: „Chcete s něčím pomoct? Co mám dělat?“ Jsou úplně nadšení, chtějí něco dělat. Po snídani jsou nejdřív chvály, pak ztišení ve skupinkách. Jsou nějací vedoucí skupinky, které vybereme ráno před tím a zadáme jim téma, které budou mít. Má na přípravu asi dvě minuty, což je málo, ještě máme co zlepšovat. A skupinky jsou utvořeny tak, aby se v nich nikdo neznal. Snažíme se poznat lidi, kteří přijdou, a namixovat to tak, aby se nikdo předem neznal. Po půl hodině se sejdeme všichni dohromady a mluvíme o tom, nad čím jsme se ztišili. Jaké byly postřehy a tak dále. Některé jsou zajímavé, vtipné. Pak je vyučování, nějaký seminář,

6

Rozhovor s P.Navrátilem

oběd, pak jsou zase chvály a vyučování. A pak se jede pryč. A uklízí se. To je asi to nejtěžší. Uklidit, dát to do pořádku. Zatím to bylo vždycky bez většího průšvihu. Nikdy se nic nerozbilo ... No, vždycky jsme něco vymňoukli. Něco se pokazilo, něco ztratilo nebo jsme něco vypojili a pak to nemohl zapojit ani ten, kdo to má na starosti. Pak mě to mrzelo, že byly nějaké problémy na konci. Ale zas to je taková motivace pro příště. To se pořádá tady v Havířově nebo i v okolí? Jenom v Havířově, zatím, a neuvažujeme o tom, že bychom to dělali někde jinde. Pár organizací se nám nabídlo, že by nás zaměstnali a mohli bychom to dělat i někde jinde. Zatím takovým nabídkám zdařile odoláváme. A ty děcka co tam jezdí, ty jsou tady z okolí nebo? Jsou z Havířova a blízkého okolí, jako Ostrava, Těrlicko, Těšín, Karviná, Orlová, Frýdek-Místek... Zveme i Frýdlant nebo Oldřichovice, Třinec. Taková ta známá místa, kam jezdíme. Kde máme nějaké kontakty s mládežemi. Jak často to bývá? Chceme to dělat co tři měsíce. To se nám někdy nedaří, to je pak delší pauza, třeba 4 měsíce... Pak zase třeba měsíc. A od kdy to asi probíhá? V červnu to bude rok. Bude to páté DNAčko. Takže to se nám povedlo, těch pět DNAček. Za jeden rok. Mám radost. Že to jde dál, že se nám ten rytmus daří dodržet, že děcka to baví a že chodí. To jsou křesťané, co tam chodí nebo se tam objeví i nekřesťané? Objeví se tam někdy i nevěřoši. Když jsme měli o Duchu svatém, tak tam začali chodit nevěřoši. Oni nevěděli, proč tam jsou. A prostě tam byli. A my jsme taky nevěděli, proč tam jsou. Prostě šli okolo modlitebny a něco je zaujalo a vešli dovnitř. My jsme z toho byli úplně překvapeni a pak jsme přišli na to, že tam je vlastně Duch svatý přítomen a vtahuje lidi dovnitř. Oni vůbec nevěděli, proč tam byli, co tam dělají a poslouchali Boží slovo a bavilo je to. To bylo super. A taky pár katolíků přišlo. To jsme taky byli překvapeni. My jsme jim neposílali pozvánku a dorazili. Teď třeba to poslední DNAčko, to bylo nedávno? To bylo minulý týden, o evangelizaci. Hlavní slovo měl Milan Szturc. A jako druhý byl Pavel Bubik. Už máme i reakce na ty dva kazatele. Jaké máte plány s mládeží? Plány s mládeží jsou takové složité. Jak to? My nemáme žádné konkrétní plány. My máme sny. Část vedoucích včetně mě sní o nějakém mládežnickém centru v Havířově. Kam by mohl mladý člověk přijít s jakýmkoliv problémem a byl by tam někdo, kdo by mu poradil, ať už ohledně drog nebo psychologického problému. Aby tam bylo místo pro mamky s dětmi, literární kavárna, internetový klub a čajovna. A byl by tam prostor třeba pro doučování dětí, nějaké zájmové kroužky a tak. To je takový sen pár lidí z mládeže. A celkový sen naší mládeže je, aby rostla, abychom činili učedníky, a aby rostla mládež, aby rostly skupinky, aby se děcka zapojovaly a vymýšlely si svoje vlastní akce a pak je realizovaly. Abychom sehnali vedoucí na English camp. Nemáte vedoucí? Momentálně nevím, to dělá Péťa Burkot. Zatím není tým, ten se teprve sestavuje. Tak uvidíme. Takový další sen by byl možná vlastní místnost, kterou bychom si mohli podle přání vyzdobit a vybavit. Takovou stálou, vybavenou. Kde by bylo na dveřích napsáno: Mládež, nerušte prosím.

Rozhovor s P.Navrátilem

7

Tak to možná někde postavit, na dvorku. Nějakou kůlničku. Nebo autobus. Uvažovali jsme o autobusu, jako mají ve Frýdlantě, ale to jsou plány spíš jednotlivců než celé mládeže. Máme spoustu různých plánů. Třeba Bohuš má přání, by spousta mládežníků dorazila na sjezd. Jako vedoucí máme takové skromnější přání: aby děcka jela na kemp. Takové ty velké máme taky, ale o těch nemluvíme. A neuvažovali jste pořádat něco pro děcka na školách, abyste třeba zasáhli další – kromě kempu? Uvažovali jsme o tom, ale problém je dostat se na ty školy. Když přijdeme a řekneme, my jsme Koinonie, mládež CB Havířov – tak se na nás dívají: „dobře, no a co my s tím“. Spíš má na těch školách vyšší zvuk ZIP, z AC. Takže uvažujeme, že bychom teoreticky spíš rozjeli ohledně škol spolupráci se ZIPem. Na přednáškách – ale to je skutečně v rovině teoretického uvažování. Na školách bychom něco chtěli dělat, ale nejsou moc lidi, školy nejsou moc otevřené. Můžeme zasáhnout školy, kde máme děcka, ale těch škol moc není. Máme nějaké plány, ale zatím je to spíš sen. Nezůstáváme samozřejmě jen u snů, ale plánujeme, jak oslovit mladé lidi a co s nimi dělat, jak je motivovat a povzbudit. Jak najít cestu do prostředí jejich kmene. Teď z jiného soudku. Doslechla jsem se, žes byl v Portugalsku. Proč jsi tam vůbec byl? Jel jsem tam kvůli škole. Kdysi jsem byl aktivní, ve škole, a chtěl jsem tam jet, podívat se do Portugalska. A aktivita se oplácí tím, že člověku někdy dají, po čem touží. A já jsem v té době zrovna po tom moc netoužil, ale tak jsem se dočkal vyslyšených proseb a jel jsem do Portugalska na výměnný pobyt, který mně moc dal. Hodně zážitků jsem tam zažil. Srandovních i nesrandovních. Tak řekni něco. Úplně srandovní bylo to, když jsem přišel druhý den do obchodu, byl jsem nakupovat, takový typický Čech. Majitel toho obchodu na mě zavolal policajty, on si asi myslel, že tam kradu. Že jsem bezdomovec, že vypadám nějak až moc ošuntěle. Byl jsem oblečený v typickém českém oblečení kupovaném u Vietnamců. A to přišlo majiteli podezřelé, neboť tak se tam oblékají jen bezdomovci a důchodci. A tak jsem byl

8

Rozhovor s P.Navrátilem

trošku přinucený se zamyslet nad svým šatníkem. Potkal ses tam s nějakými křesťany? Nepotkal, podal jsem žádost na ústředí CB a AC, jestli by mi nedali kontakt na nějaký sbor a čekal jsem. Čtyři měsíce nic a asi týden potom, co jsem odjel z Portugalska, tak mi napsali, že v Portu, v tom městě, kde jsem byl, jsou dva velmi malé křesťanské sbory. Úplně fakt pidi – každý má asi tak 500 lidí. Já jsem nevěděl, že jsou tam dva sbory. Asi úžasné sbory. To je škoda. Kdybych tam vydržel ještě týden, tak jsem mohl do nějakého jít. A co v Lisabonu? V Lisabonu jsem byl, ale tam jsme byli jenom týden. Jako studenti jsme se tam zajeli podívat. Hned první den nás málem okradli. Teda aspoň mě. Vytrhli mi foťák z ruky a běželi pryč, ale vytrhli jenom ten obal. Foťák zůstal. A potom přišel Portugalec a ten obal vracel a ještě se omlouval, že mi ho zlikvidoval. A já jsem tak na něho hleděl a říkal, Bože ty máš fakt smysl pro humor, já se tady modlím za ochranu a ty to takhle řídíš. Pokání hříšníka v portugalštině, to jsem teda ještě neslyšel. Tak to bylo super. Jak ses tam domlouval? Anglicky? Rukama, nohama, anglicky. Česky... Česky s Čechama. Byla tam strašná spousta Čechů, kteří se učí portugalsky, tak jsem tam měl okolo sebe pár překladatelů, kteří mi v případě nutnosti pomohli mluvit portugalsky. Takový nejsilnější zážitek z Portugalska bylo, když jsme jeli na nejzápadnější mys, který se jmenuje Cabo de Roca. To jsme dostali takový bláznivý nápad jet se tam k večeru podívat na západ slunce. A nějak jsme to nevychytali a dorazili jsme tam už za tmy. Takže jsme z toho celkem nic neměli, a tak jsme si říkali, fajn, za půl hodiny nám jede bus. Poslední, tak tím pojedeme nazpátek do Lisabonu a bude nám fajn. Ale ten bus nejel. Zůstali jsme venku trčet a nevěděli jsme, co dělat. Chtěli jsme poprosit někoho z místních, kteří tam přijížděli, že by nás třeba někam hodili. Tak jsme pár lidí poprosili a oni řekli, že ne, že nás nepovezou. že pár kilásků odsud je budka a můžeme si zavolat taxi. Tak jsme poděkovali za ochotu a šli jsme teda pěšky do nejbližší vesnice. Spolu s námi tam zůstala jedna Japonka, která neuměla ani zbla

Rozhovor s P.Navrátilem

9

portugalsky, zato uměla perfektně anglicky, my jsme taky uměli perfektně anglicky, tak jsme se s ní domluvili a vzali ji s sebou. Taky čekala na ten bus, který nejel. A tak jsme šli, bylo to docela daleko. Šli jsme polem, bavili jsme se a modlili a najednou jelo jedno auto a tak jsme se modlili, Bože, my ho zkusíme zastavit a když ten člověk nám bude chtít pomoct, tak nám pomůže. Tak jsme ho stopovali a on zastavil. Do Sintry (Ze Sintry nám jel vlak asi co 30 minut do Lisabonu), to bylo nějakých 50 km, tak jako to že ne, je to daleko, ale že nás hodí na autobus nějakého obchodního centra. A tak jsem děkovali Bohu. Zaplnili jsme celé auto a jeli jsme. A on si všiml, že kolem nás přejel autobus s nápisem Sintra. Ten spoj, který jsme minuli, nejezdil kolem majáku, ale jezdil jinou trasou. Otočili jsme se a jeli jsme za tím autobusem, že ho dohoníme. Autobusy tam mají takový blbý zvyk, že když na té zastávce nikdo není, nedá znamení, tak nezastaví. Takže jsme za ním jeli relativně docela dlouho, než někde zastavil. Řidič zastavil těsně za tím autobusem, neměl možnost ho předjet, vystoupil a rychle běžel a stopoval toho autobusáka. Takže jsme se úplně posledním busem, co v té oblasti jel, dostali do Sintry a pak vlakem do Lisabonu, kde jsme měli hotel. Byl strašně levný a úžasný, a úplně v centru. Tak jsme Bohu děkovali. To bylo super. Tys říkal, modlili jste se.... To znamená, že vás tam bylo víc křesťanů? Nebo jste přesvědčili nějaké nekřesťany? Nás tam bylo víc křesťanů, společně jsme se modlili. Já jsem tam měl takovou křesťanskou oporu, to bylo super. Křesťanů Čechů nebo i z jiných zemí? Čechů. Byla tam jedna katolička - Polka. Mluvila polsky a anglicky. Česky nerozuměla, ale my jí rozuměli polsky. Jináč tam byli jenom Češi, studenti. Byli tam i z jiných zemí, ale s nimi jsem se nebavil. Nechodili jsme na večírky zahraničních studentů. Tam v tom městě, to jste bydleli v hotelu nebo na kolejích? Portugalské školy nemají koleje. Člověk si musí najít ubytování, nějaký podnájem. My jsme tam bydleli v podnájmu. Zpočátku jsme bydleli v podnájmu na vrcholu jedné hory, bylo to poblíž moře, bylo tam super, ale nedalo se tam podruhé bydlet. Pak jsme bydleli v penzionu a ten byl relativně docela drahý. Naše peněženky se prohly. Zato byl ale kvalitnější. Nepršelo do něj, bylo tam relativně teplo. Stravovali jste se také sami? Sami, chodili jsme do školní jídelny. Nejlevnější jídlo stálo euro devadesát. Docela levné, to je skoro jako u nás. Tam se dalo najíst relativně dobře. Člověk nevěděl, co je tam napsané za jídlo, tak si ho dal. Když tam bylo něco, co bychom nejedli, tak jsme šli různě do restaurace, do mekáče nebo na sendvič. To jsme se docela prohli. Nějakých 5 eur jsme tam třeba dali večer za jídlo. To jsme jedli třeba jednou denně, když jsme věděli, že půjdeme večer do restaurace. Nebo jsme si koupili pečivo, šunku nebo sýr na tousty. Různě. Měli jste nějaké stipendium nebo jste si to všechno hradili sami? Někteří měli stipendium, někteří si to hradili všechno sami. Já jsem byl takový člověk, který měl část stipendia a část si hradil sám. Musel jsem si na svůj pobyt v Portugalsku dopředu vydělat a něco jsem si i půjčil a teď to splácím různým lidem, práce mám dost a tak už za chvíli nebudu nic dlužen. Mohli jste si přivydělat? V Portugalsku ne. Hlavně z jazykových důvodů. Jinak by se dalo docela přivydělat. Když člověk makal jeden den v týdnu, tak si vydělal nějakých sto euro za měsíc. Což je hodně dobré. I když ne pro ně. Chceš něco říct na závěr? Nějakou zkušenost? Zjistil jsem, že když člověk je křesťanem a je ochotným křesťanem, tak má hodně

10

práce, protože každý ho chce zaměstnat. Takže pro nezaměstnané rada, aby se stali křesťany... Aby se stali křesťany a sloužili ve sboru. A taková myšlenka na závěr, jedna zkušenost z doby, kdy jsem byl v Anglii. Byl tam sbor, měl kavárnu, úžasnou kavárnu. Měli tam i dětský klub, knihovnu, prostě to, o čem jsme jako mládež snili, to tam měli. A my jsme se jich ptali, kde na to všechno berou peníze? Na ty zaměstnance a tak. A oni mi na to řekli: „Víš, ale my ty lidi neplatíme, oni tu pracují zadarmo. Protože oni chtějí pracovat pro sbor, chtějí hlídat děti a péct koláče, chtějí tady dělat v restauraci.“ Tak to mě fascinovalo. Tam byly mamky, které byly na mateřské s malýma děckama a byly ve školce a hlídaly děti, nejenom svoje, ale další. Lidé v důchodu, byli v restauraci a sloužili. Nebo lidé nezaměstnaní. Pracovali zadarmo. Cítil jsem, že mají hlad po práci pro Boha. To mě zaujalo. A kdes to byl? Ve Walesu ve městě Cardiff. Co to bylo za sbor? To bylo něco ve stylu CB. Byli jsme tam na nějakém dětském táboru, týdenním. To je úžasný tábor, jako denní camp. To mi tady chybí, tady to neděláme. Třeba dětská misie to dělá, pětidenní kluby. Příměstské tábory. Ale nějaký sbor to nedělá. Co vám brání v mládeži, abyste to začali dělat? Lidi. Je hodně práce a málo služebníků. Proste Pána žně… Prosíme, modlíme se. Byli bychom rádi, kdyby do týmu Koinošky přibyla halda lidí. Aby bylo probuzení mezi mladými lidmi a abychom měli haldu pracovníků. Máme úplně šílené plány pro mládež v Havířově. Ale nejsou lidi. A nejsou ani peníze. Teďka bychom například chtěli mít nějaký koncert na náměstí. Ale narážíme na takové různé věci, finanční i jiné. Modlete se za nás.

11

Okénko pro seniory Stáří je jedním z několika etap života (narození, dětství, mládí, dospívání, střední věk, odchod do důchodu atd.) Tak jako každé životní období člověka má i ono své potřeby, problémy, zápasy, hledání řešení. V církvi a ve sboru jsou různá generační rozvrstvení. Není důvodu, proč by stáří, toto období života, mělo stát mimo "zorné pole církve." Z tohoto důvodu vznikl návrh věnovat těmto otázkám ve sborovém časopise "BRÁNA" vždycky nějaký „odstaveček“. Vytvořit v něm OKÉNKO nebo KOUTEK pro SENIORY. Po dohodě s pastýřem sboru br. kaz. Holubcem chci připravit malý seriál pro nejstarší br. a ses. Projdeme v něm Biblí, abychom se dověděli a též poučili o tom, jaké to bylo v životě zestárlých mužů a žen, když stáří zaklepalo u dveří jejich života. Věřím, že tam najdeme myšlenky a zkušenosti, jež obohatí náš duchovní život. Tolik vysvětlení na úvod cyklu, který bude vycházet na pokračování v každém čísle. SPLNĚNÝ ROZKAZ (Abraham a Sára) Bible je knihou života, která člověku pomáhá řešit otázky života od kolébky po hrob. K životu patří i to, že člověk zestárne. O stáří je známá lékařská definice: "Konečnou etapou geneticky vymezeného života je stáří." V současné době se díky lékařské vědě posunuje tato hranice o řadu let dál. V naší zemi, která leží mimo pásmo přírodních katastrof, současná generace starých lidi, která prožila hrůzy druhé světové války, následně dobu dlouhé totality a dočkala se svobody, celoživotní prací si zajistila důchod, má střechu nad hlavou, přístup k levným životním potřebám a bezplatné lékařské péči, se těší ze slušného stáří. Klinický obraz stáří už není tak potěšující: a) v průběhu stáří člověk ztrácí mnoho zdrojů radosti a uspokojení ze života (poruchy příjmu potravin, spánku, zdraví, zvýšená únava) b) nastává postupné smyslové a citové strádání z nedostatku podnětů c) přicházejí chronické nemoci, které omezují lidskou soběstačnost d) člověk se dostává do útlumu, zpomalují se jeho životní tempa, ztrácí soustředěnost, nedokáže se nadchnout, ztrácí rovnováhu atd. V Knize Kazatel je vše vylíčeno básnickými slovy (Kaz. 12), ale realita postupujícího stáří je trochu jiná. Postupně mizí kvalita lidského života. Nezbývá než souhlasit s lékaři: "Člověk stárne od okamžiku svého narození.“ Žijeme ve sborovém společenství, a tak nezbývá než souhlasit s myšlenkou – thézí: "V církvi všichni stárneme společně." Začtěme se do životních příběhů mužů a žen Bible, když se jejich "slunce života" chýlilo k západu. To bude předmětem našeho tématického cyklu: „Ani ve stáří mne, Bože neopouštěj...“ Tato věta je vyňata z modlitby jednoho z nich (Ž 71,18) Věřím, že objevíme zkušenosti a myšlenky, které nás poučí, povzbudí, potěší či pohladí na duši. 1. Abraham oslavil 75. narozeniny, když dostal rozkaz: "Odejdi do země, kterou ti ukáži" (Ge 12,1). Tímto rozkazem chtěl Bůh z něho učinit muže víry, v NZ "otce všech věřících lidí". On tento rozkaz uposlechl. Vyšel, aniž věděl kam. Neměl kom-

12

Okénko pro seniory

pas ani mapu, šel podle hvězd, které známe pod jménem "zaslíbení Boží". Neměl ani Bibli, ani sbor či církev. Jak se vše stávalo skutečností, to popisují kapitoly (Ge 12.25 kap.) My se s ním setkáme v předvečer jeho života ( Ge 23 kap.), kdy mu zemřela manželka (23,1-2). Desítky let spolu žili a putovali do zaslíbené země Kanánu. Když přicházela léta stáří, přibylo v jejich rozhovorech jedno téma navíc. Zpočátku jen v náznacích, potom zcela otevřeně, že se přiblížila doba jejich rozchodu. Tak to v životě manželů bývá, že jeden odchází jako první dříve. Je to úžasné, když si mohou pokojně proďiskutovat i tuto záležitost, která se nenápadně a tiše přibližuje. Jednoho dne skutečně smrt zavítala do Abrahamova stanu. Všecko nasvědčuje, že v tu chvíli nebyl doma. Sára byla ženou Božího království, kde se věří v živého Boha a smrt jí nezastihla nepřipravenou. Když Abraham tuto zprávu zaslechl, spěchal do stanu a tam se rozplakal. Muž zkoušený životem, lidmi i Bohem zasténal, pocítil to jako velikou ztrátu. Láska najde v určitých chvílích svůj výraz i v pláči. I Ježíš plakal a od té doby víme, že pláč nemusí být projevem slabosti. Někdy to může být ten nejlepší způsob, jak uvolnit vnitřní napětí ve své duši. Jeho pláč neměl v sobě náboj výčitek a lítosti ze zanedbaných povinností a z promeškaných projevů lásky k životnímu partnerovi. Vedle pocitu lidského smutku to byly i slzy vděčnosti Bohu za tuto ženu, která ho doprovázela životem mnoho a mnoho let. Kdysi jako mladá a krásná žena v něm vzbudila mužnou lásku. Stala se jeho manželkou, spolu šli cestami víry. Na těchto cestách za ním nepokulhávala, držela krok s ním. Spolu stavěli stany i oltáře. Putovala bez reptání. Nebyla jako Lotova žena, která se ohlížela po sodomském světě. Snášela s ním dobré i zlé věci. Snášela i jeho, když dělal chyby. Ani ona nebyla bez chyb a nedostatků. Dlouhá léta byli bezdětní. Bývala i netrpělivá, zvláště se služebnicemi. Až jednoho dne držela nevýslovně šťastná ve své náručí prvorozeného synáčka Izáka. Celé jejich spolužití bylo protkáno společnými pocity a prožitky naplněnými zklamáním i očekáváním na Boží sliby. Společně vedli životní zápasy a společně nesli i údery a rány života. Možná si toho nejsme vědomi, jaká hloubka vzájemného vztahu se vytvoří mezi manžely za desítíletí, kdy spolu snášejí dobré i nesnadné věci, jak je život přináší, a při tom sdílejí tutéž důvěru v Boha. Když se pak smrtí jednoho z nich takový svazek uvolňuje a trhá, bývá to ztráta, kterou nelze lidsky nahradit. Takové chvíle rozloučení s tím, kdo byl z naší blízkosti odvolán na věčnost, nám mají napomáhat k našemu duchovnímu dozrávání víry a také k naší tiché a cílevědomé přípravě na náš odchod z jeviště života. Patří k tomu i růst uvědomování si, že při umírání budeme osamělí. Zůstaneme sami se sebou, naše mysl ztratí poslední projevy zájmu o věci, kterými se denně zabýváme. Začnou se od nás vzdalovat a každý z nás vykročíme mlčky a tiše na cestu, na které se nám otevře největší tajemství víry, které je vyjádřeno slovy: "a pak už navždy s Pánem budeme..." (1 Te 4,17). Tak to bývá, když odcházíme do věčnosti. Všichni nás v poslední chvíli opustí, někdy je tím posledním jen lékař, ale i on ustupuje do pozadí. Zůstane s námi jen náš Pán a Spasitel. Naplní se tak slova 23. žalmu: "když půjdu roklí šeré smrti, Ty se mnou jsi.“ Poslední náš krok ve smrti bude krokem do jeho náruče. Třebaže smrt zasáhla Abrahama hluboce, přesto jako "otec všech věřících" neztratil rovnováhu života. Nezbylo než utřít slzy a začít vyjednávat s představiteli země o místo, kde by pochoval tělo Sáry. Jednání dopadlo tak, jak si to přál. K realitě života patří i hrob. Hrob je, jak to někdo řekl "právní potvrzení faktu smrti". Do hrobu těch, kteří věří v živého Boha, On vnáší světlo naděje Kristova vzkříšení. Tak se smutek nad tím, že všechno končí v hrobě, proměňuje v radost z toho, že "krásnou vlast připravil věrným svým Spasitel milý náš na nebi..." Do jeskyně Mahpelach pohřbil Abraham milovanou manželku Sáru.

Okénko pro seniory

13

2. "Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu "však ve všem požehnal". ( Ge 24,1) Když se přiblížil podvečer jeho života, chtě nechtě se vracel ve vzpomínkách k uplynulým létům a přitom myslil na budoucnost svého rodu. Myslil na rozkaz, který dostal od Hospodina, za kterým následovaly Boží sliby. Ty sliby byly často v rozporu se skutečným životem. Když Bůh nám něco přikazuje, zpravidla neuvádí důvody, proč to činí. I Pán Ježíš učedníku Petrovi musel říci: "Co já činím nyní nechápeš, potom však to pochopíš." (J 13,7) Místo zdůvodnění svých rozkazů, proč něco činí, raději své rozkazy doprovází svými sliby. Někdo řekl, že Boží sliby pochopíme spíš, než jeho důvody. Abrahamův dosavadní život byl naplněn požehnáním. Boží požehnání je veliká věc. Dokud je člověk mladý, zdravý a vidí před sebou možnosti, ani mu nepřipadá, že je pro život potřebné. Teprve, když přibývá let a ubývá sil i možností, začíná chápat lépe, jak záleží na tom, o co usiloval a co v životě dokázal a vykonal, aby na tom spočívalo Boží požehnání. Na životě Abrahama vidíme, jak je pravdivé slovo Bible: "Požehnání Hospodinovo zbohacuje člověka beze všeho trápení". (Př 10,22) Po pohřbu Sáry viděl, jaká veliká mezera vznikla v jeho domácnosti, kterou může vyplnit jen moudrá a rozumná žena. Přišel čas, aby se oženil lzák a do jejich domácnosti přišla ženská hlava i ruce. Jako muž pevných životních zásad a jasné linie víry v živého Boha, cítil velikou odpovědnost za nastalou situaci. Velice mu šlo o to, aby budoucí Izákova manželka nebyla jen ženou pro chvíle milování, aby nebyla jen pracovní silou v domácnosti, ale aby byla duší celého rodu, matkou budoucích dětí, oporou a pomocí pro Izáka - aby to byla žena, která by dbala a respektovala Boží principy v jejich rodu. Myslil i na všechna Boží zaslíbení, která chtěl předat Izákovi, aby byl jejich nositelem. Tento "poslední úkol jeho života" ho velice zaměstnával a tížil jako břemeno jeho srdce (Ge 24). Tato kapitola ukazuje, jak tento úkol řešil a vyřešil. Nyní mohl pokojně odejít na "výměnek" a modlit se za mladý pár. Co může víc potěšit zestárlého otce a matku než to, že jejich děti žijí ve šťastném křesťanském manželství? A na druhé straně, co může být větší bolestí v srdci věřících rodičů, než bolest, když tomu je jinak. Ale pozorný pohled do Bible ukazuje a prozrazuje ještě jeden moment ze života na "výměnku". Mladí manželé byli štastní, žili svůj život, a co Abraham? Tíživě pociťoval situaci, že ztratil Sáru, která byla nejen dobrou manželkou, ale i duchovní přítelkyní, se kterou si důvěrně rozuměl. Čím dál tím víc pociťoval ztrátu této "spřízněné duše". Prožíval osamělost. Ani ty nejlepší děti, i přes všechnu péči, nemohou nahradit blízkost bytosti, kterou ztratil. Napořád platí "není dobré, aby člověk byl sám" (Ge 2,18). Život ukazuje, že osamělost ve stáří bývá větším problémem pro muže než pro ženu. Abraham, který se v životě radil o všem s Bohem, řešil s Ním i tento problém. Nechtěl být mladým na obtíž a rozhoduje se pro druhý sňatek. Je to pro nás překvapením, ale je to tak. Nebyl to chybný krok? Kolem sňatku starých lidí kolují všelijaké názory, kritika, různé postoje rodiny i okolí. Avšak v Bibli nenajdeme ani náznak toho, že by Abraham učinil něco proti Boží vůli. Někteří vykladači soudí, že by to mohla být Agar (jejich bývalá služka), která se po ovdovění Abrahama k němu vrátila, ale tento názor nemá v Bibli oporu. Pozoruhodné je, jak Abraham uměl rozpoznat zapadající slunce nad jeho životem a při tom uspořádat "pozemské" záležitosti, aby tak předešel možným budoucím sporům. Takové spory nastávají zpravidla po smrti rodičů, když nezanechali závět či poslední vůli. Jako "otec věřících" zanechává příklad ve všem. Abrahama tu vidíme jako moudrého otce, který zavčas dělá pořádek v pozůstalosti. Izáka určil jako hlavního dědice, obdaroval i ostatní členy rodiny a odeslal je do jiných končin země.

14

Okénko pro seniory

Všechny děti by měly pamatovat, že k dědictví, které od rodičů přijmou (byť by bylo jen malé), patří i staří a třeba už nemohoucí rodiče. Jsou jeho součástí. O toto dědictví by se měly děti dělit společně a v lásce doopatrovat své rodiče. Ukazuje se, že i k těmto záležitostem je třeba moudrosti na obou stranách. Můžeme si ji vyprošovat už za života a při zdravém rozumu. Jen tak můžeme požehnaně rozdělit to, co nám bylo "přidáno", když jsme nejprve hledali Boží království. Osvobozujme se od majetku, který někdy ve stáří i věřící lidé drží až do poslední chvíle pro sebe. A pak to bývá příčinou třenic a nesnází i odcizení se na celý život. Když dozníval zbytek Abrahamova života, vidíme ho tišším a tišším, čím dál tím víc předával prostor mladé generaci, která nastupovala. Svůj život zakončil u hlavního dědice. Když vysedával před stanem na sluníčku, mohl si slabikovat potichu ve vzpomínkách: "rozkaz, který jsem dostal jsem splnil. To co chtěl po mně Bůh, to jsem vykonal. Častokrát ve mně zápasí dvě mocné síly: rozum a víra. Snažil jsem se, aby víra vítězila...“ Rozkaz Jeho Boha mu byl nade všecko a vším. Důležitější nade všecko, co zůstalo v Ur Kaldeských, které opustil. Svědectví Bible o jeho stáří zní: "Žil utěšené stáří. Byl nasycen (ne přesycen) životem. Byl připojen ke svému lidu. Zesnul a umřel v starosti dobré." (Ge 25,8) Vystěhoval se na nejvyšší rozkaz, Bůh se mu odměnil požehnáním, které se rozlije do tisícíletí v tom, že Pán Bůh bude poznáván a vzýván jako "Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův." Z Abrahamova rodu se narodilo největší požehnání pro svět: Ježíš Kristus, Spasitel a Pán - Syn člověka a Syn Boží. A o to jde. Splnit to, co nám Bůh dal rozkazem. Tento úkol může být u každého z nás rozdílný, ale v jednom je u všech stejný: uvěřit v Pána Ježíše Krista, následovat Ho ve všech všedních dnech a vydat mu svůj život do Jeho vedení a služby. Životem i slovy zvěstovat, že ON je Spasitel a Pán a že to stojí zato uvěřit v Něho i Jemu. Život Abrahama si můžeme představit jako horolezce, který podniká cestu na vysokou horu. Obtížný výstup na horský štít vyžaduje zatloukat jeden hřeb (skobu) za druhým a tak se posouvat výš a výš k vytouženému vrcholu. Pisatel ep. Židům to vyjadřuje trochu jinými slovy: "Věřil a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh." (Žd 11,17-20) Při tomto stálém putování po cestě víry mu bylo uděleno občanství v onom městě, jehož stavitelem je Bůh. (Fp 3,20) Tak se stalo, že při putování po této cestě víry bylo najednou blíž do tohoto města, než se vrátit do stanů Izáka a Jákoba. Zdeněk Chromčák

Kdo řídí? - svědectví Poslední březnový čtvrtek se mi zdál zvláštní sen, na který nemůžu zapomenout a ráda bych se o něj s vámi podělila. Na začátku jsem byla v místnosti, kde porůznu seděli u stolků lidé – někdo byl sám, u dalšího stolku seděl pár a u některých byly přistaveny další židle. Já seděla sama. Po chvíli jsem se zvedla, vzala věci, které byly pod stolem a šla ke dveřím. U nich jsem si vzpomněla, že jsem na něco zapomněla, postavila věci přede dveře a vrátila se zpátky. Najednou to nebyla místnost, ale autobus: dveře se zavřely a autobus se rozjel. Šla jsem k řidiči, aby zastavil, ale když jsem přišla dopředu, místo řidiče bylo prázdné. Autobus jel, ale nikdo ho neřídil. Šla jsem k lidem, kteří už neseděli u stolků, ale každý zvlášť na svém sedadle.

15

Běžela jsem od jednoho k druhému, každého vzala za ramena, třásla s ním a naléhavě volala: Chybí řidič! Pak jsem se probudila. Možná se ptáte, proč o tom mluvím. Ale v souvislosti s tím snem mne napadlo několik věcí. A možná osloví i někoho z vás. Možná něčím jiným než mne. To první, co se mi vynořilo na mysli, byl vlastně obraz. Obraz lidského života, života bez Krista a bez jeho vedení. Dokud je silnice rovná a bez překážek, člověk ani nepřemýšlí o tom, kdo ho vede a kam. Žije svůj život, setkává se s jinými, jí, pije, pracuje a baví se – a možná si myslí, že si svůj život řídí sám. Ale když přijde první zatáčka, když se na silnici objeví balvan nebo spadlý strom... teprve pak se projeví, kdo je za volantem. Je-li tam vůbec někdo. Jako další mne napadla souvislost s ProChristem a s naším posláním v tomto světě. Jedna z příležitostí zatřást s lidmi kolem nás: kdo řídí Tvůj život? Kam jdeš? Jít mezi ně. Mluvit s nimi. A já si uvědomila, že v tom snu jsem si těch lidí nevšímala – dokud jsem nepřišla o některé věci, které byly pro mne zřejmě důležité. Z toho posledního, co jsem si uvědomila, mne až zamrazilo: já byla v tom autobuse bez řidiče také. A to mne přivedlo k zamyšlení: kdo vede můj život? LP

Konference pracovníků s dětmi 1. dubna proběhla v Brně konference pracovníků s dětmi Církve bratrské. Na místě se sešlo asi 140 účastníků z celé republiky, aby naslouchali kvalitnímu vyučování a mohli se s ostatními sdílet o tom, co prožívají ve své službě. Po uvítání Romanem Neumannem následovalo ztišení na text Lk 24:13-32 „Což nám srdce nehořelo?“. Dave Patty nás vedl k zamyšlení nad tím, jak připravit besídku tak, aby děti mohly prožít setkání s Pánem. Jako vzor nám byl ukázán Pán Ježíš: Vstupoval do osobního života svých posluchačů. Kladl jim otázky, aby se mohli sami podílet na hledání jejich odpovědí. Vedl je k přemýšlení nad svými vlastními odpověďmi. Naslouchal i jejich nářkům a pocitům zklamání. Používal Boží slovo tak, aby mluvilo do jejich situace. Davovi pak náležela i hlavní přednáška „Co s obtížnými místy v Bibli“ o tom, jak dobře připravit biblickou lekci: Základem má vždy zůstat Boží slovo, kterému nejprve sami musíme porozumět a teprve pak ho můžeme předat dále. Dále je důležité znát „své“ děti, aby mluvené slovo pokrývalo jejich potřeby. Třetím okruhem je způsob předání biblické zvěsti, který musí být zajímavý, pravdivý, založený na Písmu, musí být přizpůsobený dětskému pohledu. Měl by také obsahovat konkrétní návrh, co mohou děti dělat tento následující týden. Po přestávce na kávu se posluchači rozdělili podle zájmu na jednotlivé semináře: Pracovnice Dětské misie Eva Linzmajerová představila návrh velikonočního programu pro děti. Farář CČE Jiří Kaleta mluvil na téma „Jsi neužitečný?“ - Pokud si kladeš tuto otázku, pravděpodobně neznáš dobře Pána Ježíše, protože jsi vzácný hned z několika důvodů: Pán Bůh rozhodl, že jsi pro něj důležitý. Pán Ježíš za tebe zemřel. Pán Bůh ti dal speciální dary. Pán Bůh ti svěřil úkol, abys nesl evangelium druhým. Třetí seminář pod názvem „Brýle pro porozumění dětem“ vedl opět Dave Patty. Mluvil

16

o tom, jakým způsobem se vyvíjí náš pohled na svět a věci. které známe. V našem myšlení dochází ke změnám ve dvou oblastech – obsahu a struktuře přijímaných informací. Obsah toho, co známe, se zvětšuje víceméně plynule, zatímco struktura (způsob, jakým chápeme informace) se mění skokově. Podle psychologů existuje 5 základních stádií: Intuice (2-7 let) – chápání věcí se řídí tím, co dítě cítí a jak se cítí. Události (7-15 let) – realita se řídí tím, co funguje, člověk je zaměřený na prožitek. Vztahy (13-21 let) – přijímá to, co přijímá skupina se kterou se ztotožňuje. Koncepty a ideje (19-26? let) – všechno zapadá do schématu, jasné rozlišování dobro-zlo, pravda-lež. Principy (nad 26 let – jen asi 30% dospělých) – uplatnění principů nad černobílé vidění světa, vidění celku nad jednotlivými „pravdami“. Po přestávce na oběd, naplněné rozhovory a sdílením, pokračoval program prezentací práce besídky v Českém Těšíně. Celý program uzavřela modlitební chvíle, kde jsme se modlili za konkrétní potřeby jednotlivých sborů a prací s dětmi. Na konferenci jsem se těšil nejvíce na setkání s lidmi, které jsem dlouho neviděl a se kterými sdílím stejnou službu. Domů jsme si však odvezli mnohem více – povzbuzení, nové podněty a pár nových nápadů. Jsem rád, že jsem tam mohl být. Zdeněk Maňásek P.S. Podrobnější zápis přednášek a seminářů bude pro pracovníky s dětmi později k dispozici. Zvukový záznam najdete v nejbližší době na www.cb.cz/deti.

ProChrist 2006 Člověk míní... Přípravy na ProChrist byly v plném proudu. Mimo hlavní program pro dospělé byl nachystán i program pro děti. Každý den měl být pod režií jiného sboru či skupiny. Dětský večer v neděli 26. března měla na starost Dětská misie. Domluvili jsme se, že biblickou lekci o celníkovi Zacheovi budu mít já. Poslední doladění programu mělo proběhnout po skončení prvního večera ProChrist ve čtvrtek. Ve čtvrtek v 1 hodinu ráno mě probudily střevní potíže, které během dne pokračovaly. Odpoledne se přidala zvýšená teplota, a tak mi nezbylo nic jiného, než zavolat Petru Unuckovi, že večer přijít nemůžu, ale v neděli že se mnou určitě mohou počítat. (Jak se později ukázalo, Pán Bůh měl na to jiný názor.) V příštích dnech jsem se léčil množstvím paralenů, vitaminy a taky modlitbami několika lidí, kteří o všem věděli. Nic z toho však na průběhu nemoci nezanechávalo žádné stopy. Cítil jsem se „chřipkově“ a převážně zůstával v posteli. Nakonec nezbylo nic jiného, než zavolat Petrovi, že na ProChrist přijít nemůžu. „Nevadí,“ byla Petrova slova. „Uděláme to jinak.“ Ono „jinak“, jak se ukázalo, bylo to, s čím Pán Bůh počítal. Petr požádal o spolupráci dva studenty kurzu Efektivního vyučování dětí z našeho sboru, Ivu Veitovou a Helenu Neshodovou. Ty měly možnost prověřit své nabyté znalosti a dovednosti hned následující den po skončení kurzu. Jak jsem se později doslechl, bylo prý to výborné. A jak skončila nemoc? - Na druhý den ráno jsem si měřil teplotu, abych mohl informovat doktorku: 36,5° C a potíže všechny pryč. - Dobré, že? Zdeněk Maňásek …a jiný úhel pohledu to viděl takto (doplnění od Ivany)… Březen byl pro mě opravdu nabitý. Den za dnem měl pevný program, aby se to všechno stihlo. Tak nastal i pátek 24.3. – uf…všechny úkoly do EVD hotové – bylo to tak tak. Naučit se připravit biblickou lekci je opravdu dřina, ale to požehnání při studiu stojí za to. Tak to večer předvedu před třídou studentů, ale asi to bude jiný pocit,

17

než opravdu před dětmi – škoda. ….zkouška složena… hurá domů. Petr Unucka nás bere autem. A já přemýšlím…tak zítra a v neděli už zase na ProChrist..budu dělat duchovního poradce – fajn. Trošku už jsem unavená, ale snad se to zvládne..do toho promluví Petr a kromě otázek, jak nám šla lekce, pronese „v neděli máme dětský program, Zdeněk mi volal, že onemocněl“…ticho…“já budu učit verš, jedna sestra má hry, nechcete mít lekci???“…já vím, že mě studium Proměnění na hoře moc zaujalo, ale toto je trošku silné kafe! Hned učit naostro? A hned v divadelním sále a cizí děti??…to snad…, ale po krátké modlitbě v duchu mi to došlo….no jasně, jde se do toho. Ale pro jistotu ještě v sobotu prověříme tu Zdeňkovu nemoc, třeba se už cítí lépe….ale necítil…tak jsme Zdenka poprosili o modlitby za nás a rozdělili si úkoly. Petr – učí verš, Renča – hry, Ivana – lekce („to myslíte vážně?“…a mysleli to vážně) a Helča udělá kvíz, jak děti dávaly pozor při lekci. A je to! Musím se přiznat, že nedělní den byl pro mne VELIKÝM požehnáním. Dokonce jsem ještě musela do práce, ale měla jsem tam asi 1hod, kdy jsem se mohla připravit – spíše udělat konkrétní úpravy připravené lekce, pak rodinné povinnosti a radosti a hurá na ProChrist. Samozřejmě lekce dopadla trochu jinak, než jsem si plánovala, ale snad to nevadí. A Helenka si také mohla vyzkoušet, jaké to je stát před 30 dětmi, mít v ruce mikrofon a ukočírovat to. Pán opravdu věděl, co dělá. Ve 20 hodin odházely unavené děti a my taky. Já jsem ještě asi půl hodiny chodila po mém sídlišti, ventilovala veškeré napětí a přemíru prožitků a v tom všem děkovala Bohu. Ps. A Zdeňkovi jsme už tu jeho nemoc odpustili! Za nedělní tým dětské bohoslužby na ProChrist Ivana Veitová

Anketa: A co ProChrist? Poslední březnový víkend jsme se mohli po čtyři večery účastnit celoevropské akce ProChrist. Domnívám se, že by mohlo být docela zajímavé srovnání názorů různých osob, proto jsem několika lidem položila dvě otázky: 1. Co Tě na ProChristu zaujalo, libilo nebo oslovilo? 2. Co Tě naopak zklamalo nebo se Ti nelíbilo? Adélka: 1. Byl to velmi poutavý a zajímavý program. 2. Zklamal mě přístup některých lidí a to, že moc lidí nešlo dopředu po vyzvání. Anička: 1. Zaujala mne všechna tři kázání, myslím si, že byla velmi dobrá. Také mne zaujaly ty konce. 2. Bylo mi líto, že od nás nikdo nevyšel z těch sborů dopředu. Ale věřím tomu, že tam byli lidé, kterých se to dotklo a že to bude mít dodatečný účinek. Dáša: Moc se mi líbilo vystoupení saxofonové skupiny z Horní Suché. To bylo úžasné, už jsem jim delegovala díky. Přednes toho kazatele mi připadal zdlouhavý. Bylo to i proto, že jsem viděla pár lidí během něho odcházet. Asi bych to nějak zinteraktivnila, i když já vím, že to asi nejde. Ale přišlo mi to pro lidi zvenku trochu nudné, zdlouhavé. Mně osobně ne, ale očima lidí zvenku. Myslím si, že čekali možná něco trošku jiného, měla jsem takový pocit. I když mocně gestikuloval, to slovo bylo úžasné, ale pro lidi zvenku mi to přišlo trošku nestravitelné. Jinak atmosféra báječná, líbilo se mi. Kéž by to přineslo ovoce. Dušan: 1. Byla to taková první věc, která mě tady potkala, když jsem přijel ze Států. Přijel jsem ve čtvrtek v noci a v pátek to bylo víceméně to první, co jsem dělal: šel jsem na ProChrist. Takže co mně osobně oslovilo bylo, že jsem tam všechny viděl znova. A to víceméně zastínilo celý ProChrist. Díky tomu, že jsem byl tak dlouho pryč... Ale kdybych se měl soustředit na ProChrist, tak nejvíc by se mi líbilo možná to, že to by-

18

lo po celé Evropě. 2. Neoslovil mne moc ten překlad, vyloženě jsem cítil, že tam v tom překladu asi něco uniká, že to asi nemá takovou sílu, jakou to mohlo mít v Německu. Kromě toho jsem měl pocit, že to byla spíš taková slezina křesťanů, tzn. že křesťané moc evangelizovat nepotřebují, takže ten hlavní účel toho moc splněn nebyl, aspoň v ten den, co jsem tam byl. Hana: 1. Silně na mě zapůsobilo svědectví z prvního večera – dívka s rakovinou – ta její radost, vděčnost, odvaha, pokora, odevzdanost. 2. Bylo to hodně zaměřené na německé poměry a historii. Iva: 1. Byla jsem moc ráda, že se koná evropská veřejná akce - určitě to opět zviditelnilo dílo Pána Ježíše. Dále jsem byla moc povzbuzena mluvčím - bratrem Parzanym. Jsem vděčná, že někdo veřejně káže otevřené slovo a nevyhýbá se citlivým tématům, jako je rozhodnutí se pro nelehký život s Kristem (lehčí můžeme najít v jiných náboženstvích). Další téma od br. Parzanyho byl „Dotek nespravedlnosti - holokaust a 2. sv. válka„. Z jeho úst - jako Němce jsem brala jako pokání národa slova "nikdo nemá výmluvu, jestliže se děje něco zlého a my nezasáhneme". Jsem vděčná, že národy mohou v Pánu Ježíši uzdravovat své křivdy a viny a odpouštět si. A samozřejmě jsem vděčná za ty, kteří byli zapsáni do Knihy života – haleluja!!! Také jsem byla moc povzbuzena - na dětském programu - když jsem viděla asi 30 dětí, které znají Pána Ježíše - toto je příští generace. Toto jsou ti, kteří půjdou a budou hlásat Jeho slávu!!! 2. Když jsem 1. večer viděla v hledišti 95% křesťanů (můj odhad) - tak jsem si říkala, proč jsme každý z nás nevzal někoho za ruku a nepřivedl jej, aby mohli slyšet. Nebo jsme je pozvali a oni nechtěli přijít??? Určitě to svědčí o tom, že je čas jiného způsobu zvěstování Boží milosti. Ne čas pozývání, ale čas vyjití do míst, kde bydlí a žijí ti, kteří ještě neví o Kristu. Přesto jsem byla moc vděčná. Jakub: 1. Líbila se mi atmosféra. Překvapila mě kreativita v úvodních 15 - 20 minutách, před vysíláním z Mnichova, ať už scénka (ve čtvrtek) nebo Naboso (v pátek) či chvály z křesťanských sborů (v sobotu). Překvapila mě reakce lidí, kteří reagovali na výzvu od Ulricha přímo v Mnichově, takové množství mě teda překvapilo, ať to bylo kterýkoli den. Přiznám se, že mě nejvíc oslovil doprovodný program. Při samotném Ulrichově kázání jsem dvakrát usnul, ve čtvrtek a v pátek. Uvažuji nad tím, že to mohlo být způsobené tím českým překladem. Tak jako tak jsem dvakrát zabral a probral se vždycky na výzvu, když už jsem byl tím duchovnímn poradcem. Pak jsem se zvedl a uháněl dopředu povzbudit Boba, který měl tutéž milou povinnost jako já, a to pomáhat lidem, kteří by projevili zájem o to přijmout Ježíše jako svého Spasitele. Po zkušenostech ze čtvrtku a pátku jsem se rozhodl, že nebudu čekat, jestli někdo přijde dopředu, a tak jsem se na sobotním programu postavil k východu, aby tak lidé, kteří odcházeli, měli možnost prohodit pár slov o tom, jestli je to zaujalo či ne. Co mě ještě zaujalo, tak to byli asi tři lidé, kteří při sobotní envangelizaci na Ulrychovu výzvu reagovali skoro útěkem ze sálu. Jelikož jsem stál blízko dveří, tak si přesně pamatuji jejich tváře. Pokud budu mít v srdci touhu, tak se za ty lidi začnu modlit a uvidíme, kam doběhnou. 2. Nevím, jestli jsem z něčeho zklamaný, snad jedině přemýšlím nad tím, jestli jsme neměli jít za těmi lidmi, místo toho aby oni šli za námi, teda aby reagovali na výzvu tím, že půjdou dopředu. Pokud si pamatuji, tak tam bylo celkem dost starších lidí, tak jsem si v duchu říkal, jaké to pro ně asi musí být sejít dolů a pak zase nahoru. Na druhou stranu, pokud je člověk přitahován Bohem, tak mu asi ty schody nebudou dělat takový problém, aby ho přijal ve svém srdci. Co se mi nelíbilo, snad jedině, že jsme měli cedulky s nápisem Duchovní poradce. Takové označení jsem vnímal trochu

19

za nešikovné. Ve mně takové označení vyvolávalo dojmy, jako že bych měl znát na všechno odpověď a co nejhůř, umět i poradit. A s tím raděním, no nevím. Snad se jedná o slovíčkaření, ale mě to viselo v hlavě. Jarek: Zaujala mě dvě svědectví: zážitek klinické smrti a ztráta majetku úspěšných podnikatelů. Jirka: 1. Jako plus bych viděl tyto věci: dobrá organizace přípravy, ochota lidí zapojit se do této služby, spolupráce sborů, vhodné místo. 2. Nejsem si však jistý, jestli by nebylo lepší využít všechny tyto plusy trochu jinak. Jestli by nestálo za zvážení dělat místo neosobního satelitního přenosu osobní, živé programy. Jestli by nebylo vhodnější pozvat nějakého evangelistu osobně, např. br. Dandu Fajfra. Doprovodný program, jak jsme mohli vidět každý den, by jistě také nebyl problémem. Lucka: 1. Zaujalo mne svědectví dívky, která měla rakovinu kosti a přišla o nohu, sama jsem podobnou věc prožila, i když to nebylo tak drastické a nenechalo to na mně žádné fyzické následky. Zažila jsem ten vnitřní pokoj a sílu, kterou mi Bůh v nemoci rakovinou dal a kterou mí nevěřící přátelé a rodina nechápali. Také mne oslovil příběh muže, který nechtěně srazil dítě, snad proto, že jsem také řídila. Věřím, že o odpuštěníí takových výčitek může člověk prosit jen Pána Ježíše. 2. Co se mi nelíbilo. Myslím, že člověk, který vyzýval k tomu, aby lidé šli dopředu, byl málo nadšený, jeho výzvy se mi zdály málo naléhavé, necítila jsem z něj žádné upřímné emoce, které by ostýchající se lidi povzbudily a zlomily jejich obavy. Lukáš: 1. Atmosféra v sále a zapálenost lidí do služby před a během ProChrist. Reklama v autobusech a na billboardech. Scénka a saxofony před projekcí. Účast věřících lidí na samotných večerech. 2. Neúčast více nevěřících lidí, protože jsme možná málo zvali, nebo se lidem prostě nechtělo přijít. O to víc bychom s nimi měli navázat osobní rozhovory. Mirek: 1. Příběhy některých lidí. 2. Menší zájem lidí. Soňa: 1. Velmi kladně hodnotím skutečnost, že se Boží Slovo může směle, svobodně a moderními prostředky šířit. Co bychom za to dali v době totality! Tehdy se i za malé akce zavíralo do vězení.... Moc se mi líbil sborový zpěv v sobotu a v neděli ten radostný orchestr z H.Suché! Bylo to pěkné setkávání havířovských křesťanů. Potěšující byll pohled do Mnichova, kde se lidé jen hrnuli dopředu. Asi jsme opravdu atheistická země, v Evropě na prvním místě. 2. Škoda, že přišlo malinko jiných lidí... možná měli obavy, že je to setkání Svědků Jehovových a taky nebyla zmínka, že vstup je zdarma. Tomáš: 1. Líbilo se mi, že se na večerech Pro Christ potkalo mnoho křesťanů z různých sborů a církví, je fajn vědět, že nás není málo, umíme spolupracovat a máme se rádi. Líbilo se mi, že každý večer znělo sálem jasné biblické evangelium a výzva k rozhodnutí pro Krista. Líbilo se mi, že se město z reklam a letáků dozvědělo, že křesťané svojii víru nechtějí schovávat, ale naopak zveřejňovat a nabízet. 2. Očekával jsem přece jen více hostů z řad necírkevních lidí. Věra: Jsem vděčná Pánu Bohu, že se to vůbec mohlo uskutečnit v kulturním domě.

20

Ze života sboru Rozpočet na rok 2006 schválen Milé sestry, milí bratři, staršovstvu se podařilo schválit rozpočet na rok 2006. Počítáme, s důvěrou v Boží pomoc, s příjmy ve výši 790 tis. Kč, což je méně, než jsme plánovali v minulém roce a o 14 tis. Kč více, než jsme v minulém roce vybrali. Provozní výdaje plánujeme ve výši 885 tis. Kč . Rozdíl mezi příjmy a výdaji vykryjeme ze zůstatku minulého roku. V tomto roce již nebudeme investovat do rozvoje Orlové a zaměříme se na Havířov. Pokud nám to příjmy dovolí chceme využít nabídky Pavla Navrátila a převzít jeho datový projektor s tím, že jej opravíme, koupit bojler, opravit topení v bytě kazatele a zamezit tak vzniku plísně, obnovit zchátralé okapy, opravit fasádní barvu, natřít zábradlí, vyměnit některá střešní okna v bytě správce, začít s úpravou klubovny v suterénu, zajistit novou venkovní vitrínu, provést izolaci venkovních stěn v nejpalčivějších místech, pořídit mp3 přehrávač, který umožní rychlou výrobu nahrávek kázání tak, aby mohla být vystavena na internetu. Běžné provozní výdaje, které jsme realizovali v roce minulém, samozřejmě pokračují i roce 2006. Zmíním například nákup vánočních dárků pro děti, výzdobu modlitebny (dekorace), nákup dárků pro přání k narozeninám, drobné pohoštění v jídelně v rámci bohoslužeb, časopis Brána, příspěvek na výtvarný klub Plavčíků. Dále podporujeme bratra vikáře Davida Kubíčka na jeho studiích na ETS, budeme se podílet na evangelizaci ProChrist a jistě vydáme alespoň malou částku na podporu charity. Velikou milostí je to, že se nám i při omezených finančních prostředcích podařilo vytvořit v Orlové podmínky pro růst a že jsme schopni udržet dva pracovníky na plný úvazek. V roce 2006 budeme splácet dluh na byt vikáře v Orlové ve výši 120 tis. Kč našemu partnerskému sboru Bethany Church v Denveru, USA. Celkový dluh činí 224 tis. Kč. Mám z toho velikou radost a věřím, že nás Pán Bůh povede v roce 2006. Za staršovstvo děkuji všem členům a přátelům sboru za finanční oběť, kterou sboru poskytují. Bez ní bychom nemohli provozovat bohoslužby a rozvíjet naši práci. Odsouhlasený rozpočet je přiložen k zápisu z jednání staršovstva. Zájemci o finanční dění našeho sboru z řad členů si jej mohou vyžádat k nahlédnutí u Tomáše Holubce nebo u mne. S otázkami se, prosím, obracejte na mne. v Kristu Ivo Kupský, hospodář sboru

Křižovatka-stanice Frýdlant 25. června 2006 bude poslední neděle, kdy se frýdlantská stanice bude moci sejít na svém dosavadním místě. Scházeli jsme se každou neděli v učebně v BMA (Beskydy Mountain Academy – Beskydská akademie) už od roku 2002. Kvůli narůstajícímu počtu žáků na této škole ale budou na začátku školního roku 2006-2007 tuto učebnu potřebovat a v letních měsících ji potřebují připravit. Takže momentálně hledáme nový prostor jak pro nedělní bohoslužby, tak na různé programy přes týden. Pár možností už máme, všechny z nich ale z naší strany vyžadují určité kroky víry. Prosím, modlete se za nás! Na další křižovatku se jako sbor dostaneme 9. dubna 2006. Toho dne mezi námi při-

21

vítáme 8 nových členů a taky budeme mít první členské shromáždění, kde budeme volit naše vůbec první frýdlantské staršovstvo. Je mezi námi 5 mužů, kteří do staršovstva kandidují a v průběhu shromáždění budeme taky mluvit o dalších možnostech, kde se setkávat. Vzdáváme Bohu chválu za to, jak se vyvíjí jeho dílo ve Frýdlantě a jak nás nutí opustit pohodlné místo, aby nám otevřel široké pole dalších příležitostí. Taky si během tohoto období budeme vážit vašich modliteb. Ken Pitcher

Dorost-stanice Frýdlant Dovolil bych si s radostí oznámit, že z Boží milosti vzniká ve Frýdlantě skupina dorostu. Už dlouho jsem měl na srdci tu touhu něco začít dělat pro mládež v tomto věku, 12 – 15 let, ale nějak se to nemohlo asi půl roku rozhoupat. Tak jsme si jednou sedli s Kenem a Markem Krupou a domluvili se, že začneme. Mně osobně to naplňuje velkou radostí, ale zároveň je to věc velmi náročná, neboť nemám mnoho zkušeností s vedením nějaké skupiny. Vlastně vůbec žádné, ale mám radost, když vidím zájem ze strany děcek i podporu od Kena a dalších lidí. Zatím nás je jenom 4 děti + já + Ježíš. Takže 6 (ale vlastně 8, protože On je vlastně 3, ale to záleží na tom, jak se na to díváme... Víte přece... No, asi trojjedinost nikdy nepochopím...). Každopádně je nás tolik. Právě teď spolu čteme Jakubovu epištolu ve 28 dnech a potom uvidíme, co bude. Ještě jsme stále v plenkách a máme spoustu dětských nemocí. Ale pomalu se ustalujeme. Zatím toho moc nemáme - jméno, logo; ale zase máme termín, kdy se scházíme, což je jedenkrát týdně ve čtvrtek a verš, na kterém stavíme: A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle. Římanům 12:2 (NBK) Prosím za modlitby pro naši skupinu, ať rosteme a najdeme způsob, jak zvát další lidi a jak ukázat na Krista, aby naši kamarádi viděli, že Bůh je dobrý. Matěj Stojanovič

Misijní výjezd do Rumunska. Únor 15. byl velmi významný pro několik lidí v naší mládeži. Tuto středu jsem totiž vyjeli na krátkodobé misijní cesty. Jedna skupina, 7 lidí, pod vedením Bogdana Lacha a Katky Vlnové, jela do Srbska a druhá čtyřčlenná skupina, vedená Markem Krupou, jela do Rumunska. Účastnil jsem se „rumunské cesty.“ Vyrazili jsme ráno, někdy kolem 8. hodiny z Frýdlantu s nadějí, že máme všechno, co potřebujeme. Ufff.. Měli jsme. Cesta jedním směrem trvala asi 13 hodin přes Brno, Budapešť a celé Maďarsko. Po překročení hranic jsme dorazili do města Oradea, které je nedaleko. Když jsme viděli důležité známky civilizace, jako je McDonalds, velmi jsme si oddechli. Tam jsme se setkali s „naším kontaktem,“ který pro nás zajistil ubytování. Ve čtvrtek ráno jsme se vydali do domova pro děti ze sociálně slabých rodin, kde jsme měli pracovat. Děti zde dostávají nějakou péči. Pracovníci se jim věnují alespoň tak jak mohou, pomáhají jim s věcmi pro školu, základní zdravotní péčí, náplní volného času. Ale mohou zde přijít všichni lidé, kteří potřebují pomoci. Vedoucí toho cent-

22

ra, Sam, nás srdečně uvítal a provedl nás s tím, že potřebují každou pomoc. Sami nemají příliš mnoho peněz a proto bylo nutné, abychom nakoupili vybavení sami. Naším úkolem v následujících 2,5 dnech bylo přemalovat vstupní halu a místnost, jenž bude sloužit jako bezplatná zubařská ordinace. Také jsme trochu pracovali na další podkrovní místnosti, kde bylo potřeba přetřít podlahu. Matěj Stojanovič

Jaro …?-stanice Orlová V Orlové se opět něco dělo, konstatujete pochmurně, když něco málo náhodou probleskne v tisku, televizi či rozhlase o našem městě. Naposledy třeba o problémech s prašností ovzduší, nikdy nic kladného, povzbuzujícího, deprese. Avšak přeci jenom se dějí věci dobré, bublají pod povrchem, třeba u nás v našem malém sborečku. Třeba ta, že v posledních dnech na sklonku měsíce proběhl u nás, podobně jako v Havířově, PRO-CHRIST. Méně dobrou zprávou je, že nepřišlo tolik účastníků, kolik jsme očekávali. Přesto lidé byli a někteří z nich se objeví i na námi chystaném kursu Alfa, což zajisté kladné je :-) A tak jsem už vlastně napověděl, co bude hlavním tématem v CB Orlová. Alfa kursy, které potrvají do konce školního roku. Zapomněl jsem na jednu veledůležitou maličkost – a to bohoslužby v rockovém klubu Futra. „… Mrkni vzhůru“, zní motto. Je to společný projekt všech orlovských církví, chvála Bohu za něj. Bezesporu jde o věc v našich podmínkách novou, v každém případě na půdě rokáče dochází k zajímavým setkáním, konfrontacím i rozhovorům. Co na konec? Třeba , že …do našeho města po 76 letech přijel pan prezident Klaus, což je událost pozoruhodná … a pozitivní (nejen) pro naše sdělovací prostředky. Takže v Orlové se opět něco dělo, tentokráte bez pochmurného konstatování. … a mimochodem, po nekonečné zimě přišlo jaro :-) Adam Gamrot 14.3.2006 se narodil Václav Pavlas. Měřil 50 cm, vážil 3,5 kg. Hodně Božího požehnání.

Stalo se … 26.2. jsme popřáli k narozeninám bratru Alexandru Legátovi. Tomáš Holubec mu přečetl verše ze Žalmu 65,1-5. 12.3. jsme popřáli k narozeninám sestře Hildě Kornasové. Tomáš Holubec jí přečetl verše z Izajáše 61,1-10.

26. 3. mezi nás zavítali milí "domácí hosté" manželé Jana a Tomáš Kubartovi z Myslibořic.

23

NUP (náš úřad práce) /kontaktujte staršovstvo/ „To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“ I Kor 12:11 „Nezanedbávej svůj dar, který ti byl dán…“ I Tim 4:14


        Co

Kdy

Poznámka

Kdo

Večeře pro staršovstvo

1x měsíčně

Schůze 5-7 lidí, středa 17:00h v modlitebně

Helena Neshodová

Modlitební „párky“

Příležitostně

Modlitební snídaně staršovstva 5 lidí, 6: 30h v modlitebně

?

Zkus to Kontaktuj Kubu Čecha

?

Mohly by vzniknout nové skupinky

?

Člen evangelizačního týmu Vedoucí domácí skupinky Úklid zpěvníků po nedělním shromáždění Vaření kávy a čaje po nedělním shromáždění Služba u dveří modlitebny

1 x 14 dní

Dan Katz

Kontakt Ivona Heczková

?

Neděle 9:00-9:15

?

Odklízení sněhu při kalamitě

Lopat máme dost

?

Psaní textu do PC

Příležitostně

Nedělní slovíčko pro děti

Hledáme další talenty Kontaktuj Zdeňka Maňáska

Vašek Müller Lucka Volanská ?

Správce NUPU

Shromažduje údaje, aktualizuje NUP, kontaktuje staršovstvo

?

Zpěváci a hudebníci do skupiny !!!

Kontaktuj Mílu Kočnara

?

Návštěva nemocných - KKC

Kontaktuj Marušku Sedláčkovou

?

24

Služte v lásce jedni druhým. Ga 5,13

Zajímavé aktivity Zveme vás srdečně na

"ŠKOLKA" Jak dlouho? Kde? Od kdy ? Kdo vyučuje? Cíl? Témata?

Biblický kurz základů víry, tzv. "školku" Únor - červen 2006, každé druhé úterý 17:00 -18:30 h V jídelně modlitebny Od úterý 14. února v 17:00 h T. Holubec, J. Slováček a V. Bednář Poznat základní učení Bible - od A do Z Občerstvit si základní učení Bible - od A do Z Stát se učedníkem - Kurz jistoty - Kurz křesťanského života Růst v Kristu - Zralost křesťana

4. Celostátní konference A ROCHA s mezinárodní účastí Celostátní konferenci A Rocha 2006, pořádá česká pobočka A Rocha v prostorách modlitebny Sboru Církve bratrské v Pardubicích. Termín konference: 25. - 28. 5. 2006. Cíle konference: o Posilovat povědomí vzájemnosti v hnutí A Rocha, radosti i odpovědnosti za stvoření o Povzbuzení k aktivitám v ochraně přírody, posílení křesťansko ekologického myšlení o Poznání nových lokalit a přírodních společenství Železné hory + Bohdanečské rybníky

Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium. Sk 5,42

25

Kontakty na vedoucí služeb Besídka Brána Dětský klub - Plavčíci Diakonie Domácí skupinky Doprava auty

Eva Kandrnálová Libuše Poliačiková Zdeněk Maňásek Daniela Hloušková Tomáš Holubec Wieslav Heczko * Manek Bujok Dorost David Kubíček Evangelizace Jakub Čech Fotbal v tělocvičně Jaroslav Slováček Hospodář sboru Ivo Kupský Chválící skupinka Míla Kočnar KKC v Nemocnici Maruška Sedláčková Knihovna Libuše Poliačiková Kuchyně Ivona Heczková Mládež - Koinonia Petr Burkot Lukáš Wilček Narozeniny a jubilea Soňa Slováčková Nedělní modlitební chvíle Lukáš Wilček Pokladna Lydie Chovancová Prodej knih Jiří Kilnar Správce modlitebny Bujokovi Správce sborového webu Pavel Varmuža Účetnictví Šárka Burkotová Varhanní doprovod Jaroslav Slováček Venkovní vitrína Vláďa Bednář Zvukař Manek Bujok * pro případné změny v odvozu je možné volat v

596414256 596813963 596816548 596414642 596440410 596440635 596784581 776257832 596435069 596434484 731529148 731556232 596813963 728586489 596819360 608613880 596435069 608613880 596410152 596434435 596440635 596883098 596819360 596435069 596883098 596440635 soboty večer na číslo Manka Bujoka.

Modlíme se za... - všechny oblasti sborové práce - Boží moudrost a vedení Duchem pro bratry starší - bratra kazatele Tomáše Holubce a jeho rodinu - stanici ve Frýdlantu nad Ostravicí a v Orlové, za Karvinou - růst nových věřících a jejich zapojení do služby - nové vedoucí skupinek a nové skupinky - další činnost mezi mládeží - práci redakční rady a sborový časopis - klub Plavčíků a romské děti v Suché - práci Teen Challenge v Havířově i jinde - Petra Unucku a práci Dětské misie - službu lidem v nemocnici a nové služebníky - nespasené lidi v našem okolí - spásu a Boží ochranu Izraele - naše nemocné: Jiřku Drškovou, Anežku Chocholatou, Verunku Chovancovou, Hildu Kornasovou, Boženu Legátovou, Antonína Matuszynského, Mirka Stryju …

26

Narozeniny Duben Kandrnálová Ciesla Varmuža Lach Volanská Sedláčková Kovalová Slováček Kochová Konečná Koval Urbanová

Eva Vladimír Petr Timotej Lydie Marie Andrea Jaroslav Kateřina Hana David Ilona

1.4. 7.4. 13.4. dítě 13.4. dítě 14.4. 14.4. 15.4. 21.4. 23.4. dítě 26.4. dítě 27.4. 30.4.

Lydie Blanka Radim Ken Dominik Pavel Ivana

3.5. 7.5. 7.5. 8.5. 11.5. dítě 13.5. 15.5.

Lachová Varmuža Litvanová Feberová Kohanová Franek Delong Cieslová Chovancová Matuszynski

Johanka Jan Jana Eva Barbora Vladislav Dalibor Zuzana Věra Antonín

17.5. dítě 18.5. dítě 21.5. dítě 26.5. 26.5. 29.5. 29.5. 30.5. 30.5. 31.5.

Květen Sobková Wlosoková Povala Pitcher Stryja Varmuža Bednářová

»Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.« Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám."

Nu 6:24-27

Všem bratrům a sestrám, kteří mají narozeniny, přejeme hodně Božího požehnání.

TÉMATA NEDĚLNÍCH KÁZANÍ v příštích měsících: DUBEN - Pokání KVĚTEN - Vztahy v rodině ČERVEN - Společenství věřících



NA VELKÝ PÁTEK 14.4.2006 18:00

SE V NAŠÍ MODLITEBNĚ SEJDEME V

HOD.

27

Kalendář plánovaných akcí Rady CB na rok 2006 28. 4. - 1. 5. 11. – 13. 5. 19. – 20. 5. 18. – 20. 9. 4. 11. 6. – 8. 11. 26. 11.

Sjezd mládeže - Litomyšl Společné zasedání Rady CB ČR a SR na Velehradě Konference CB - Hradec Králové Konference kazatelů s manželkami - Slovensko Seniorátní setkání pracovníků - místo určí senioráty Evangelikální teologická konference - Praha Neděle diakonie (včetně sbírky) - všechny sbory

Brána – časopis sboru Církve bratrské v Havířově Roč. 9, č. 3/2006. Všechny připomínky, informace, podněty a nápady adresujte prosím redakci: Eva Feberová (ef), e-mail: [email protected] Petr Křevký (PK), e-mail: [email protected] Libuše Poliačiková (LP), e-mail: [email protected] Náklady na 1 výtisk: 15,- Kč Příští uzávěrka: 30. 4. 2006.

Vaše reakce na naši Bránu nám pište na e-mail:

[email protected] S Boží pomocí nashledanou někdy příště…, protože bez Pána to opravdu nejde. Redakce

28