SAU Working Papers ŠAVŠ Pracovní texty
Working Paper No. 5/2006
Kurzová konvergence, krizové indikátory a vstup ČR do eurozóny
Mojmír Helísek a kol.
ŠkodaAuto Vysoká škola ŠkodaAuto University
KURZOVÁ KONVERGENCE, KRIZOVÉ INDIKÁTORY A VSTUP ČR DO EUROZÓNY
Mojmír Helísek a kol.
2006
Sborník statí k řešení grantového projektu GA ČR 402/06/1370 „Vstup ČR do eurozóny a rizika spojená s plněním kurzového konvergenčního kritéria“. Příjemce projektu: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s.
2
Název:
Kurzová konvergence, krizové indikátory a vstup ČR do eurozóny
Autor:
Mojmír Helísek a kol.
Vydavatel:
Škoda auto a.s. Vysoká škola
Místo a rok vydání:
Mladá Boleslav, 2006
Evidenční číslo MK ČR
E 16189
Tištěná verze:
ISSN 1802-2715 , ISBN 80-87042-03-4
On-line verze:
ISSN 1802-2723.
© ŠkodaAuto Vysoká škola
3
Autorský kolektiv:
Doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s.
[email protected] Doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D. ŠkodaAuto Vysoká škola, a. s.
[email protected] Ing. Eva Kaňková, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze
[email protected] Ing. Michal Pazour Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
[email protected]
4
OBSAH Předmluva ........................................................................................................ 8 „Značné napětí“ při plnění kurzového kritéria a vývoj kurzu české koruny.......................................................................... 10 Mojmír Helísek .............................................................................................. 10 Vstup do eurozóny z pohledu fiskálních a měnových autorit................... 30 Stanislav Šaroch ........................................................................................... 30 Problém načasování vstupu nových členů EU do eurozóny z pohledu ekonomických úrovní jednotlivých zemí..................................................... 37 Eva Kaňková................................................................................................. 37 Indikátory včasného varování před vznikem nadměrného tlaku na devalvaci měnového kurzu ........................................................................... 60 Michal Pazour ............................................................................................... 60
5
Abstrakt Sborník statí je věnován vstupu ČR do eurozóny z hlediska plnění kurzového konvergenčního kritéria s navazujícími souvislostmi a dopady. Obsahuje vymezení tohoto kritéria a posouzení různých forem jeho interpretace (Komise EU, Evropská centrální banka), dosavadní výskyt „značného napětí“ v rámci ERM a ERM II a vyhodnocení simulace účasti ČR v ERM II. Hodnotí dále připravenost vstupu do ERM II a následně do eurozóny z hlediska ekonomické úrovně kandidáta (vyjádřené produktivitou práce, HDP na obyvatele a tempem růstu HDP), která je jednou z okolností homogenity potenciální měnové unie. Pojednává také o riziku měnových krizí v období relativně fixního kurzu měny v systému ERM II a z toho plynoucí potřeby systému včasného varování s uvedením indikátorů, které se nejvíce osvědčily ve středoevropském regionu. Klíčová slova euro, euorozóna, ERM, ERM II, kurzové konvergenční kritérium, optimální měnová oblast, měnová krize, indikátory včasného varování JEL Classification: E 610, E 590, F 150, F 360
6
Abstract The collection of papers deals with the entry of the Czech Republic into the Euro area, from the point of view of the exchange rate convergence criterion, its impact and consequences. The collection includes the definition of this criterion and the examination of various forms of its interpretation (EU Commission, European Central Bank), the hitherto existence of a “severe tensions” within the ERM and ERM II, and the evaluation of the simulated participation of the Czech Republic in the ERM II. It judges as well the readiness of the entry into the ERM II and subsequently into the Euro area, from the point of view of the economic level of the candidate (given by the productivity of labour, GDP per capita, and the rate of growth of GDP), which is one of the factors of the homogeneity of the potential currency union. It deals as well with the risk of currency crises in the period of a relatively fixed exchange rate within the ERM II system, and the resulting need of a system of early warning indicators which have turned out to be the most effective in the central European region.
Keywords euro, euro area, ERM, ERM II, exchange rate convergence criterion, optimum currency area, currency crisis, early warning indicators JEL Classification: E 610, E 590, F 150, F 360
7
Předmluva Odložení zavedení eura v ČR, dlouho diskutované mezi odbornou veřejností, se stalo skutečností rozhodnutím vlády 25. 10. 2006 neusilovat o vstup do kurzového mechanismu ERM II, jak bylo původně zamýšleno, ve druhé polovině roku 2007. Termín zavedení eura, stanovený původně k 1. 1. 2010, se odkládá na neurčito, přesněji řečeno jeho určení je závislé na „dosaženém pokroku v přípravě a zejména implementaci reforem“, tj. především reformy ve1 řejných financí a reformy směřujících ke zvýšení pružnosti trhů práce. ČR přitom není se svým rozhodnutím o odsunutí původně plánovaného termínu zavedení eura mezi zeměmi střední Evropy žádnou výjimkou. Estonsko posunulo o rok původní cílové datum 1. 1. 2007, Litva po neúspěšném pokusu o zavedení eura k 1. 1. 2007 stanovila pouze začátek období, kdy by bylo zavedení eura nejpříznivější (počínaje rokem 2010). Lotyško odsunulo původní termín 1. 1. 2008 na neurčito, stejně tak Maďarsko termín 1. 1. 2010. Polská vláda doposud nikdy žádné datum nestanovila. Vedle úspěšného Slovinska (zavedení eura k 1. 1. 2007) tak pouze Slovensko setrvává na původním termínu, a to k 1. 1. 2009. Nad ochabnutí energie v přípravě na zavedení eura již vyjadřují znepokojení i evropské autority:„Evropská centrální banka poprvé zřetelně vyjádřila znepokojení nad ochlazením snah o přijetí eura v zemích střední Evropy. Banka tak mění svůj postoj z původní zdrženlivosti […] Člen bankovní rady ECB K. Liebscher připomněl novým členským zemím EU, že se zavázaly aktivně usilovat o přijetí eura: »Opakované odklady termínů přijetí eura jsou v rozporu se sjednanými závazky aktivně a rozhodně prosazovat zavedení eura.«“ 2 Ukazuje se však, že plnění konvergenčních kritérií (a to udržitelným, nikoliv pouze jednorázovým, způsobem) a zvyšování sladěnosti nových členských zemí s eurozónou je složitější, než se původně zdálo. Soustavný výzkum těchto kritérií a předpokladů jejich plnění je proto úkolem nanejvýš aktuálním. Tento sborník statí je zaměřen především na kurzové konvergenční kritérium a další navazující souvislosti. První stať Mojmíra Helíska začíná odlišením formulace tohoto kritéria od jeho vyhodnocování (odlišné přístupy Komise EU a Evropské centrální banky) a dále vymezením tzv. „značného napětí,“ nepřípustného pro splnění kritéria. Následuje vyhodnocení dosavadního plnění kurzového kritéria v rámci ERM a ERM II. Vývoj kurzu české koruny a simulace jeho účasti v ERM II svědčí, ve srovnání se zeměmi s úspěšným splněním kurzového kritéria, o doposud úspěšném vývoji i v případě české koruny. 1
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF ČR a ČNB, schválený vládou ČR 25. 10. 2006, s. 6. 2 Bankovnictví (on line), 40/2006, 9. 10. 2006, s. 4.
8
Následující stať Stanislava Šarocha pojednává o vývoji pohledů na vstup do eurozóny u hospodářskopolitických autorit. Stručně rekapituluje základní „stylizovaná“ a dnes odbornou veřejností všeobecně přijímaná fakta, která ukazují mj. na rozpornost potřeb konvergence a maastrichtských kriterií, dále ukazuje, jak se vyvíjely záměry a skutečnost v plnění kriteria deficitu veřejných financí, které je označeno jako klíčové pro vstup zejména zemí střední Evropy do měnové unie. Třetí stať Evy Kaňkové obsahuje vyhodnocení připravenosti vstupu středoevropských zemí do ERM II a následně do eurozóny z hlediska jejich ekonomických úrovní. Jde o jednu z charakteristik dostatečné homogenity potenciální měnová unie a tedy i její odolnosti vůči asymetrickým šokům. Zkoumány jsou ukazatele produktivity práce, HDP na osobu a míra růstu HDP se závěrem, že kandidáti vstupu do eurozóny (včetně ČR) jsou současné eurozóně vzdáleni natolik, že z tohoto hlediska je jejich vstup v brzké době nevhodný. Závěrečná stať Michala Pazoura se zaměřuje na možnost tlaků na měnový kurz resp. na riziko měnové krize v období setrvání měny v kurzovém mechanismu ERM II, které lze zmírnit pomocí systému včasného varování. Autor vychází z řady studií věnovaných výzkumu varovných systémů, následně vyhodnocuje 28 ukazatelů, z nichž vybírá takové, které osvědčily největší spolehlivost ve středoevropském regionu. Jde zejména o reálný měnový kurz, objem domácích úvěrů, peněžní zásobu a devizové rezervy. Přílohou ke statím je přehled nejvýznamnějších dat a dokumentů, spojených s přípravou na zavedení eura v ČR. Sborník statí je jedním z výstupů výzkumného projektu 402/06/1370, podporovaného Grantovou agenturou České republiky a přiděleného Vysoké škole finanční a správní, o. p. s. na léta 2006–2007.
Mojmír Helísek řešitel projektu
9
„Značné napětí“ při plnění kurzového kritéria a vývoj kurzu české koruny Mojmír Helísek
1. Úvod Vývoj příprav na přijetí společné měny v ČR vyhodnotila Evropská komise v červnu 2006 stručně a výstižně: „Praktické přípravy v České republice jsou stále v počáteční fázi.“1 O několik měsíců později konstatovala fakta, která znamenají zbrždění procesu zavádění eura: předběžné cílové datum přijetí eura (1. 1. 2010) bylo zrušeno bez určení nového data, předložení Národního plánu pro zavedení eura vládě bylo přesunuto z konce roku 2006 na konec března 2007.2 Celkové vyhlídky na zavedení eura se podle vládních hodnocení zhoršují. Nejen, že ČR nedokáže splnit kritérium udržitelnosti veřejných financí (což je chronický problém české ekonomiky), ale navíc se objevuje i obava, že není vyloučeno, že bude ohroženo i plnění inflačního kritéria.3 Tento příspěvek se zabývá problematikou kurzového konvergenčního kritéria, jeho obsahem, podmínkami splnění a dosavadními zkušenostmi s jeho plněním (v rámci ERM a ERM II). Kurzové kritérium jako jedno ze čtyř maastrichtských konvergenčních kritérií vyvolalo diskuse svou neurčitostí minimálně ve dvou směrech. Kromě interpretace „normálního fluktuačního rozpětí“4 je to také požadavek setrvat v mechanismu směnných kurzů „bez značného napětí.“ Příspěvek si klade otázku, jak je vyjadřováno „značné napětí,“ v jakých souvislostech je vyhodnocováno, jak je kvantifikováno? Odpověď je hledána v dokumentech Evropské komise a Evropské centrální banky, které jsou pověřeny vyhodnocováním plnění konvergenčních kritérií. Nakonec je simulováno zapojení české koruny v ERM II v období VII 2004 – VI 2006 s vyhodnocením „značného napětí.“ Důraz je přitom kladen na ana1
Třetí zpráva… (2006), s. 8. Fourth report… (2006). O těchto změnách bylo rozhodnuto na zasedání vlády 25. 10. 2006. Kromě toho schválila vláda scénář zavedení eura „big bang“ a rozhodla o projednání strategie přijetí eura v ČR do konce srpna 2007. 3 Vyhodnocení plnění… (2006). 4 Na nejasnosti spojené s posuzováním kritéria kurzové stability, zejména na nejistotu okolo šíře fluktuačního pásma, poukazuje např. Dědek, O., 2006, s. 14–15. Dalším sporným aspektem tohoto kritéria je minimální dvouletá lhůta setrvání v ERM (ERM II).
2
10
logii s vývojem řecké měny. Závěr obsahuje vyhodnocení analýzy „značného napětí“ v dosavadním vývoji zavádění eura s konfrontací k úsudku vládní analýzy, podle které „nelze s jistotou říci“, zda by bylo, při vyhodnocování nedáv5 ného vývoje kurzu koruny, kurzové kritérium splněno.
2. Kurzové konvergenční kritérium a „značné napětí“ Charakteristickými rysy původního „mechanismu směnných kurzů“ (ERM) bylo určení vzájemných centrálních kurzů (parit) národních měn s intervenční povinností národních centrálních bank v případě, kdy výkyvy přesahovaly fluktuační pásmo 15 % oběma směry. Neexistovala zde možnost zdržet se intervencí ani v případě ohrožení inflačních cílů. Návrhy změn kurzových parit mohly vycházet pouze od členských zemí. V souvislosti se zahájením třetí etapy hospodářské a měnové unie (HMU) a se vznikem společné měny euro byl od 1. 1. 1999 původní ERM nahrazen mechanismem ERM II. Jeho principy jsou následující:6 § stanovení centrálního kurzu (central rate) národní měny vůči euru, § dodržení tzv. standardního fluktuačního pásmu (standard fluctuation band) vůči centrálnímu kurzu v obou směrech 15 %; přitom je možno si zvolit i užší pásmo, § národní centrální banka (CB) je povinna kurz intervenovat, je-li na okraji tohoto pásma, přitom dochází automaticky k intervenční podpoře ze strany ECB (v případě fluktuace uvnitř pásma ECB nemusí, ale může intervence národní CB podpořit), § národní CB i ECB mají právo zdržet se intervencí, a to v případě ohrožení cílů cenové stability s tím, že musí zohlednit také kredibilitu kurzového mechanismu, § nejen členské země, ale i ECB má právo iniciovat změnu centrální parity. Ze současných zemí EU jsou v ERM II zapojeny Dánsko (od začátku ERM II, a to s fluktuačním pásmem 2,25 % oběma směry) a dále se standardním fluktuačním pásmem Estonsko, Litva a Slovinsko (všechny od 28. 6. 2004), Lotyšsko, Malta a Kypr (všechny od 29. 4. 2005) a Slovensko (od 28. 11. 2005). ČR udržuje řízený floating s referenční měnou euro, Maďarsko fixní kurz s pásmem oscilace 15 % a referenční měnou euro a Polsko udržuje režim čistého floatingu.7 5
Vyhodnocení plnění…(2006), s. 11. Principy tohoto mechanismu jsou určeny Rezolucí Evropské rady z r. 1997 (viz Resolution… 1997). Na rezoluci navazují dvoustranné dohody mezi ECB a národními CB o podmínkách poskytování krátkodobých úvěrových zdrojů. 7 Zbývající země EU, a to Velká Británie a Švédsko, udržují volný floating svých měn.
6
11
Od účasti v ERM (ERM II) je nutno odlišovat kritérium kurzové stability (kurzové konvergenční kritérium), které je obsaženo ve Smlouvě o založení Evropského společenství (čl. 121, původně čl. 109) a v Protokolu č. 21, pů8 vodně č. 6 (čl. 3). Doslovné znění kritéria požaduje „dodržování normálního fluktuačního rozpětí (normal fluctuation margins) stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, 9 aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu.“ Protokol pak specifikuje požadavek, aby „členský stát dodržoval normální fluktuační rozpětí stanovená mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému bez značného napětí během alespoň dvou posledních let před šetřením. Zejména v tomto období nedevalvoval bilaterální centrální kurz své měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu z vlastní iniciativy.“ Nejasné znění kurzového kritéria vede k nutnosti odlišit samotnou formulaci tohoto kritéria od vyhodnocování jeho splnění, kde jsou možné různé interpretace vzhledem k tomu, že v srpnu 1993 (tedy až po formulaci kurzového kritéria) došlo k rozšíření fluktuačního pásma z 2,25 % na 15 %. Stanovisko Komise ES je velmi striktní. Interpretace kurzového konvergenčního kritéria, obsažená v Konvergenční zprávě z r. 2000 (tj. první zprávě po zahájení fungování ERM II), konstatuje při vyhodnocování zkušeností ze druhé etapy HMU, že v r. 1998 „bylo nejasné, zda termínu »normální fluktuační rozpětí« odpovídá rozšířené rozpětí nebo dřívější 2,25 %“. Komise došla k závěru, že aplikace pásma 15 % je nepřijatelná, a to zejména proto, že toto pásmo umožňuje velkou přizpůsobivost k posuzování kurzové stability.10 Kurzová stabilita v rámci ERM byla vyhodnocovaná jako dodržování rozpětí ± 2,25 %, a to vůči „mediánové (středové) měně“ (tzv. median currency approach). Za tuto referenční měnu byla každý den vybrána měna, jejíž odchylka kurzu k ECU od její centrální parity k ECU vykázala v rámci odchylek všech měn střední hodnotu. Šlo tedy o méně restriktivní mechanismus, než kdyby za referenční měnu byla brána např. „nejpevnější“ měna.11 8
Viz Smlouvu o založení ES ve znění smlouvy z Nice a Smlouvu o Evropské unii ve znění Amsterdamské smlouvy (Protokoly). Východiskem je Smlouva o EU, podepsaná 7. 2. 1992 v Maastrichtu (s platností od 1. 11. 1993). 9 Výše zmíněná Rezoluce (1997) zavádí počínaje rokem 1999 nahrazení národní měny eurem. 10 Convergence Report EC (2000), Annex D, s. 67 (ve zkrácené verzi totéž ve zprávě 2002). Komise se zde odvolává také na to, že záměrem rozšíření pásma bylo nikoliv umožnit vyšší variabilitu směnného kurzu, nýbrž čelit spekulacím vůči měnám v ERM (dodejme: obdobně jako je tomu v dále citovaném Stanovisku EMI z října 1994) a také na to, že rozšíření pásma bylo zavedeno jako „dočasné opatření s očekáváním návratu k užšímu rozpětí.“ Dalším argumentem je skutečnost, že Smlouva byla koncipovaná v době, kdy hranice 2,25 % byly považovány za „normální.“ 11 Z celkových 503 dnů vyhodnocovaného dvouletého období tuto roli plnila většinou dánská koruna (181 dní), německá marka (90 dní) a nizozemský gulden (77 dní) – viz Égert, B. – Kierzenkowski, R. (2003), s. 15.
12
„Značné napětí“ dává Komise do souvislosti s překročením fluktuačního pásma: „Překročení fluktuačního rozpětí ± 2,25 % vůči mediánové měně nebylo automaticky klasifikováno jako indikátor značného napětí. Při vyhodnocování toho, zda překročení tohoto rozpětí korespondovalo se značným napětím, byla vzata v úvahu řada okolností: § délka a amplituda výkyvu, § charakter a rozsah odezvy hospodářské politiky se zvláštním zřetelem na devizové intervence a/nebo změny v krátkodobých úrokových sazbách a 12 § zda tlaky byly na apreciaci či depreciaci měny.“ Komise výslovně uvádí, že bylo vyloučeno, aby se příčinou nesplnění kritéria staly pohyby nad 2,25 % hranici (tj. překročení apreciační hranice pásma). Také při vyhodnocování kurzového kritéria v systému ERM II Komise opakuje svou námitku o příliš „přizpůsobitelném“ kritériu v případě ± 15 % a výslovně aplikuje obdobné hodnocení kurzové stability v podobě fluktuačního rozpětí ±2,25 % okolo centrální parity k euru (tzv. euro based approach) včetně výše uvedeného hodnocení překročení hranic pásma.13 Stanovisko ECB „Konvergenční kritéria“, zveřejněné na webových stránkách ECB,14 se odvolává na dva materiály svého předchůdce, tj. Evropského měnového institutu (EMI). Za prvé jde o Stanovisko EMI z 7. 10. 1994, které konstatuje, že „Rada EMI považuje zachování současných pravidel za vhodné“ a zároveň se dožaduje naplňování požadavků výše zmíněného článku 121 Smlouvy. Dodejme však, že toto stanovisko zároveň implicitně reaguje na krizi ERM v letech 1992-93 konstatováním, že stability kurzů (po rozšíření pásma) bylo dosaženo díky „odstrašení od spekulativních útoků“ a tím i díky zabránění depreciacím a kurzovým intervencím, které by měly potenciální inflační důsledky.15 Za druhé jde o zprávu EMI o pokroku v konvergenci z listopadu 1995, která poukazuje na to, že s přechodem od ±2,25 % na ±15 % se „interpretace kritéria, zejména konceptu »normálního fluktuačního rozpětí«, stala méně srozumitelnou“ se závěrem, že při vyhodnocování kurzového kritéria je
12
Convergence Report EC (2000), Annex D, s. 67. V předchozí výroční zprávě (1998) Komise uvádí: „Překročení této hranice, zejména na spodní straně (což odpovídá relativnímu oslabení v ERM) je interpretováno jako indikace možného [sic] napětí.“ (s. 125). Indikátory „značného napětí“ jsou v této zprávě zcela shodné s indikátory uvedenými ve zprávě (resp. příloze D) z r. 2000 (viz tamtéž, s. 124). K tomu je třeba doplnit, že v samotných hodnotících konvergenčních zprávách je indikátorům „značného napětí“ věnována pozornost v každém případě, ať kurz dané měny překročil či nepřekročil hranice fluktuačního pásma. 13 Podle interpretace Mezinárodního měnového fondu by pravděpodobně byly akceptovány i odchylky větší (snad i nad rámec 15 %) v případě, že by jejich příčinou byly události, ležící mimo kontrolu autorit. (viz Schadler, S. et. al., 2005, s. 7). 14 Konvergenční kritéria. http://www.ecb.int. 15 Opinion of the EMI Council…, 7. 10. 1994.
13
třeba vzít ohled na „specifický vývoj směnných kurzů v rámci EMS od roku 16 1993.“ Pokud jde o ukazatele „značného napětí“, v případě vyhodnocování první skupiny zemí, zavádějících euro v rámci ERM, se ve stanovisku Evropského měnového institutu z r. 1998 jednalo o následující ukazatele: stupeň odchylky od centrální parity, volatilitu směnného kurzu vůči DEM a o krátkodobé úroko17 vé diferenciály. Odchylky od centrální parity vyhodnocoval EMI u každé měny ve vztahu ke všem ostatním měnám ERM. Také pokud jde o ERM II, ve stanovisku Rady guvernérů (2003) odmítla ECB vyhodnocovat kurzové kritérium ve vztahu k explicitně stanovenému fluktuačnímu pásmu: „Hodnocení stability kurzu vůči euru se zaměří zejména na to, zda se směnný kurz pohyboval blízko centrální parity, ale stejně jako v minulosti bude přihlíženo i k faktorům, které mohly vést k apreciaci měny. V tomto ohledu by neměla šíře fluktuačního pásma v rámci ERM II ovlivnit hodnocení, jak daný stát plní kritéria stability směnného kurzu. Otázka neexistence »výrazného napětí« se bude obecně hodnotit: § podle míry odchýlení směnných kurzů od centrálních parit v ERM II vůči euru, § pomocí ukazatelů, jako jsou krátkodobé úrokové diferenciály vůči eurozóně a jejich vývoj, a § podle role, kterou hrály devizové intervence.“18
3. „Značné napětí“ v systému ERM V březnu 1998 byl vyhodnocován vývoj měn 12 zemí (včetně Dánska). Během vyhodnocovaného období (březen 1996 – únor 1998) došlo ke třem případům 19 překročení depreciační hranice užšího fluktuačního pásma 2,25 % k centrální paritě (ke vztahu k mediánové měně). Irská měna setrvávala na počátku sledovaného období 32 dní za depreciační hranicí, s maximální odchylkou 4,2 %. Její směnný kurz však přitom neustále aprecioval a ve zbytku dvouletého období většinou překračoval apreciační hranici užšího pásma (s maximem 11 %). To stačilo, aby Komise tento vývoj hodnotila „bez značného napětí.“ Italská měna vydržela pod depreciační hranicí dokonce 96 dní, a to v první třetině sledovaného období, s maximální depreciační odchylkou 7,8 %. Oslabení italské měny souviselo s vývojem kurzu USD a poklesem italských úrokových sazeb. Odchylka kurzu od centrální parity se přitom postupně snižovala 16
Progress towards Convergence (1995), s. 33. Convergence Report EMI (1998), s. 37 18 Stanovisko Rady guvernérů ECB (2003), s. 6. 19 Nebereme-li v úvahu případ Francie, kdy překročení trvalo pouze dva dny a dosáhlo pouze 2,4 %. 17
14
(apreciační trend) a to, podle zprávy Komise, „bez úrokové podpory nebo výrazných kurzových intervencí.“ Finská měna se nacházela pod depreciační hranicí 39 dní, také na počátku sledovaného období, s maximem odchylky 4,2 %. Zpočátku dokonce docházelo k prohlubování odchylky (depreciace kurzu), a to v souvislosti s nejistými vyhlídkami růstu finské ekonomiky. Následná apreciace probíhala i při výrazném poklesu úrokových sazeb, což zřejmě také ovlivnilo vyhodnocování kurzového vývoje. Zvláštní pozornost věnovaly zprávy Komise a EMI posledním dvěma měnám vzhledem k tomu, že jejich účast v ERM nedosahovala obecně požadovaných 24 měsíců (Finsko vstoupilo 14. 10. 1996 a Itálie obnovila své členství v ERM až 25.11. 1996). Překročení depreciační hranice přitom probíhalo v období před jejich vstupem do ERM II, neboli po vstupu do ERM depreciační hranice překročena nebyla. To se odrazilo i v závěrečné formulaci Komise, že tyto dvě měny „během sledovaného období nezakoušely v rámci ERM značné napětí.“ 20 Obdobně hodnocení EMI poukazuje na snižující se volatilitu italské a finské měny vůči DEM a na klesající resp. nízké úrokové diferenciály, což lze implicitně interpretovat jako neexistenci „značného napětí.“ Vývoj s výraznějšími odchylkami v depreciačním směru v období před členstvím v ERM označuje EMI u obou měn jako „celkově vzato stabilní během sledovaného období jako celku.“ 21 Ukazatele „značného napětí“ tří hodnocených zemí jsou shrnuty v tab. 1 (kurzové intervence nejsou v uvedených zprávách kvantifikovány). Z uvedeného hodnocení vyplývá (možná překvapivý) závěr: i přes jednoznačný požadavek Komise sledovat setrvání směnného kurzu v rámci úzkého fluktuačního pásma 2,25 % je tolerováno překročení jeho depreciační hranice, a to: § i po dobu více než tří měsíců, § a v relativně výrazném rozsahu – více než trojnásobek „povolené“ odchylky. ECB dokonce kvantifikaci kolísání kurzů nepodmiňuje žádnou hranicí (samozřejmě v rámci 15 %). Pro vyhodnocení splnění kurzového kritéria ve smyslu nepřítomnosti „značného napětí“ byla směrodatná následná apreciace, udržení kurzu poblíž centrální parity (resp. v apreciačním pásmu – případ irské libry), doprovázené nízkými resp. klesajícími úrokovými diferenciály nebo nevýraznými devizovými intervencemi.
20
Convergence Report EC (1998), s. 134. Na rozdíl od této závěrečné formulace se však vyhodnocování vývoje kurzu vztahuje na celé sledované dvouleté období, tedy i několikaměsíční období před vstupem do ERM. 21 Convergence Report EMI (1998), s. 19, 22.
15
Tab. 1: Značné napětí v ERM (země překračující depreciační hranici) Max. odchylky kurzu: 1) - depreciační pásmo - apreciační pásmo Úrokový diferenciál: 2) - minimum - maximum - průměr
Irsko
Itálie
Finsko
4,2 (4,8) 10,9 (12,5)
7,8 (10,0) 1,8 (2,5)
4,2 (9,1) 3,7 (3,6)
1,6 2,9 2,4
2,5 6,0 4,1
- 0,2 0,4 - 0,2
Poznámky: 1) Odchylky směnného kurzu od centrální parity (v %). První údaj vyjadřuje kurz k mediánové měně, denní kurzy (přístup Komise), údaj v závorce kurz k národní měně s nejvyšší odchylkou, desetidenní průměry (přístup EMI). 2) Diferenciál 3 M mezibankovních sazeb vůči průměru eurozóny (čtvrtletní průměry, v p. b.). Prameny: Convergence Report EMI (1998), Convergence Report EC (1998).
4. „Značné napětí“ v systému ERM II Vyhodnocení plnění kurzového konvergenčního kritéria v rámci ERM II doposud proběhlo u tří zemí, a to Řecka, Slovinska a Litvy. Vyhodnocení „značného napětí“ se explicitně objevuje pouze v případě Řecka, a to pouze ve zprávě Komise. V případě Slovinska a Litvy se zprávy o „značném napětí“ žádným způsobem nezmiňují. Řecká drachma setrvávala v době vyhodnocení jejího kurzového vývoje v ERM/ERM II (květen 2000) 25 měsíců.22 Směnný kurz vykazoval zpočátku značnou, postupně však klesající volatilitu. Po celou dobu setrvával v apreciačním pásmu, a to nad apreciační hranicí 2,25 % (s výjimkou posledních dvou měsíců) a zároveň pod hranicí 15 %. Průměrná odchylka činila 6,4 % (maximum 9,2 %, minimum 1,8 %). Počáteční apreciace souvisela s vysokým úrokovým diferenciálem krátkodobých sazeb (v průměru za r. 1998 o 10 p. b. oproti eurozóně) a také se zlepšujícími se veřejnými financemi. Prudká depreciace v srpnu – září 1998 pak byla vyvolána ruskou měnovou krizí. Na začátku r. 1999 kurz dosáhl apreciačního vrcholu a v následujícím období mírně deprecioval (avšak stále se udržoval okolo 7 % nad centrálním kurzem) pod vlivem klesajícího úrokového diferenciálu. 17. 1. 2000 došlo na žádost řeckých autorit (s odůvodněním potřeby cenové stability) k revalvaci o 3,6 %, což vedlo také k mírnému poklesu pod apreciační hranici 2,25 %, avšak stále ještě téměř 2 % nad centrálním kurzem. 23 22
Účast v ERM začala 16. 3. 1998, sledovaným obdobím bylo 1. 4. 1998 – 31. 3. 2000. Účast skončila převzetím eura, tj. k 31. 12. 2000. 23 Původní centrální kurz k euru činil 353 GDR/EUR (1. 1. 1999), revalvovaný pak 341 GDR/EUR. Směnný kurz koncem března 2000 dosáhl 335 GDR/EUR.
16
Podle hodnocení Komise „drachma podléhala určitým napětím […], která byla pouze dočasná,“ zároveň však „[…] drachma nezakoušela silné napětí.“ Je konstatováno překročení hranice 2,25 % nad centrální kurz. Vysoké úrokové sazby (3 M až 19 %) nebyly indikátorem silného napětí, neboť byly obranou 24 proti ruské krizi a brzy začaly klesat. Kurzové intervence vůči depreciačním tlakům nejsou normativně vyhodnoceny. Komise výslovně hodnotí: „Řecko spl25 nilo kurzové kritérium.“ Konvergenční zpráva ECB konstatovala, že „zatímco fluktuační pásmo ± 15 % bylo udrženo, odchylky od centrálního kurzu byly značné,“ a to nad centrální kurz. Existovala „významná volatilita kurzu“ a „významný úrokový diferenciál,“ obojí však postupně klesající. Stejně jako Komise, tak i ECB nehodnotila přípustnost kurzových intervencí, pouze konstatuje jejich občasné provádění.26 Přítomnost „značné napětí“ zpráva nerozebírá, stejně tak ani explicitně nekonstatuje splnění nebo nesplnění kritéria. Slovinský tolar se účastnil systému ERM v době vyhodnocování plnění kurzového kritéria (květen 2006) pouze necelých 22 měsíců. 27 V prvních dvou měsících sledovaného 24 měsíčního období (květen–červen 2004) kurz tolaru pokračoval v předchozí depreciaci (o zhruba 0,5 % k budoucímu centrálnímu kurzu), uplatňované jako kurzová politika slovinskými autoritami. Od okamžiku vstupu do ERM II se kurz pohyboval velmi blízko centrální parity – maximální odchylky v apreciačním směru dosáhly 0,2 %, v depreciačním směru pak 0,1 %. Současně se stabilním kurzem byl udržován i nízký a klesající úrokový diferenciál krátkodobých sazeb vůči eurozóně, a to většinou pod 2 p. b., v závěru dokonce pod 1 p. b. (s vyššími sazbami ve Slovinsku). Dočasné přímé 28 stabilizační intervence prováděla centrální banka pouze při vstupu do ERM II. Tyto intervence hodnotí ECB jako „celkově významné čisté nákupy cizích měn za účelem absorbování potenciálních tlaků na posílení měny“, do souvislosti se „značným napětím“ je však nedává. Komise pouze konstatuje zmíněné přímé intervence bez komentáře ke „značnému napětí.“ Během referenčního období nedošlo k žádné změně centrálního kurzu. Komise hodnotila kurzové kritérium jako splněné, bez komentářů o hranicích fluktuačního pásma nebo o „značném napětí.“ Ve své zprávě také poukázala na to, že požadované období 24 měsíců, do kterého v okamžiku hodno24
Ruská měnová krize otevřeně vypukla v polovině srpna 1998. Blíže viz Helísek, M. (2004). Convergence Report EC (2000), s. 11, 28. 26 Convergence Report ECB (2000), s. 4, 22. 27 Zapojení do ERM II nastalo 28. 6. 2004, sledované (referenční) 24 měsíční období pokrývalo 29. 4. 2004 – 28. 4. 2006. Předpokládané zakončení účasti v ERM II je 1. 1. 2007 (převzetí eura). Centrální kurz při vstupu do ERM II byl stanoven na 240 SIT/EUR, což byl tržní kurz poslední den před vstupem. 28 Od r. 2001 existovala navíc dohoda mezi centrální bankou a většinou komerčních bank o obchodování komerčních bank podle směnného kurzu, stanoveného centrální bankou, při které Slovinská banka využívala facilitu devizových swapů. Ani tento mechanismus však nemusel být během účast v ERM II využit. 25
17
cení chyběly dva měsíce, bude splněno v době, kdy bude Rada vydávat své rozhodnutí o stažení výjimky (tj. v červenci 2006). Také ECB konstatovala stabilitu kurzu tolaru vůči euru, bez zmínek o fluktuačním pásmu nebo o „značném napětí.“ Litevský litas vykazoval stejné časové vymezení účasti v ERM II jako slo29 vinský tolar (necelých 22 měsíců). Kurz této měny byl však stabilní i v předchozím dvouměsíčním období vhledem k tomu, že Litva do ERM II vstoupila s režimem currency board. Vysoké devizové rezervy (ve výši 128 % měnové báze v r. 2005) udržovaly důvěru finančních trhů, takže i devizové intervence byly nevýrazné (Komise v této souvislosti konstatuje „silnou důvěru trhů v režim fixního kurzu“). Směnný kurz se od centrálního kurzu neodchýlil (odchylky 0,0 %) a samozřejmě ani centrální kurz nebyl změněn. Diferenciál krátkodobých úrokových sazeb (k eurozóně) se snižoval od 0,6 % k 0,0 %. Další aspekty v konvergenčních zprávách Komise a ECB jsou stejné, jako v případě Slovinska. Ukazatele „značného napětí“ vyjadřuje tab. 2. Tab. 2: „Značné napětí“ v ERM II (doposud vyhodnocené země) Řecko
Slovinsko
Litva
0.0 8,2 (8,1) / 9,0
0,2 0,1
0,0 0,0
5,4 9,6 7,7
0,9 2,3 1,6
0,0 0,6 0,3
1)
Max. odchylky kurzu: - depreciační pásmo - apreciační pásmo Úrokový diferenciál: 2) - minimum - maximum - průměr
Poznámky:1) Odchylky směnného kurzu od centrální parity k euru (v %). Řecko: První dva údaje se vztahují k účasti v ERM: kurz ke mediánové měně (údaj v závorce: kurz k národní měně) – viz poznámky k tab. 1. 2) Diferenciál 3 M mezibankovních sazeb vůči průměru eurozóny (čtvrtletní průměry, v p. b.). Prameny: Convergence Report ECB (2000, 2006), Convergence Report EC (2000, 2006).
Z přehledu vyhodnocování kurzového kritéria tří zemí hodnocených v ERM II lze zdůraznit zejména následující okolnosti: § v případě výraznějších výkyvů směnného kurzu (Řecko) se Komise soustředila na vztah k pásmu 2,25 %, ECB k pásmu 15 %, což odpovídá obecnému vymezení tohoto kritéria v dokumentech obou institucí,
29
Vzhledem k tomu, že v červenci 2006 neschválila Rada Litvě stažení výjimky (z důvodu nesplnění inflačního kritéria o 0,1 p. b.), prodlužuje se účast v ERM II na delší období. Centrální kurz při vstupu do ERM II činil 3,45 LTL/EUR.
18
§ byla tolerována i výrazná volatilita (překračující 2,25 % a zároveň nedosahující 15 %) okolo centrálního kurzu, ovšem v apreciační části fluktuačního pásma a s postupným snižováním, § byl tolerován i výrazný diferenciál krátkodobých úrokových sazeb, ovšem opět s postupným snižováním (a navíc spojený s externím šokem v podobě ruské měnové krize), § revalvace centrálního kurzu je přípustná, § vyhodnocované období může být kratší než 24 měsíců s tím, že se (implicitně) předpokládá splnění kurzového kritéria v období od jeho vyhodnocení do přijetí rozhodnutí Rady o stažení výjimky.
5. Kurz české koruny a „značné napětí“ K vyhodnocení „značného napětí“ pro vývoj kurzu koruny použijeme simulaci účasti v ERM II v období červenec 2004 – červen 2006 s centrální paritou 31,52 CZK/EUR. Jako centrální parita je použit průměrný měsíční kurz prvního měsíce sledovaného dvouletého období (jde o přístup, uplatňovaný ECB). Ve srovnání se zeměmi, zapojenými a vyhodnocovanými v rámci mechanismu ERM II, se vývoj kurzu koruny podobá vývoji kurzu řecké drachmy (obr. 4).30 Po celé sledované dvouleté období probíhala apreciace kurzu koruny.31 Kurz výrazně překročil hranici užšího fluktuačního pásma (2,25 %) s maximem 10,3 % v květnu 2006, udržel se však v systému ERM II (nepřekročil hranici 15 %). Kurz koruny se přiblížil apreciační hranici ERM II mnohem více, než v případě řecké měny. Analogicky jako v případě Řecka by se v této simulaci účasti CZK v ERM II dala očekávat revalvace centrální parity koruny k euru (obr. 1 a 4 v příloze). Úrokový diferenciál byl nízký a klesající, zhruba v první třetině sledovaného období dosáhl záporných hodnot (z maxima 0,71 do minima – 0,75 p. b.). Analogický je také klesající řecký úrokový diferenciál, v případě Řecka ovšem s vyššími hodnotami (obr. 2. a 5 v příloze). K vyhodnocení hypotetických kurzových intervencí využijeme vývoj devizových rezerv. Tyto rezervy postupně rostly, což koresponduje se snahou brzdit apreciační trend. Rozkolísanost řeckých devizových rezerv svědčí o zmíněných intervencích, zabraňujících nadměrné fluktuaci kurzu (obr. 3 a 6 v příloze). Žádná z vyhodnocovaných okolností, tj. apreciace, případná revalvace, klesající úrokový diferenciál, růst devizových rezerv, nesvědčí (podle komparace se zeměmi doposud hodnocených jak v ERM, tak v ERM II) o přítomnosti „značného napětí“ ve vývoji kurzu koruny v simulovaném dvouletém setrvání 30
Na Řecko jako „relevantní referenční případ“ pro většinu tranzitivních zemí před přistoupením do eurozóny poukazují Čech, Z. – Horváth, R. – Komárek, L. (2005), s. 489. 31 S výjimkou počátečních dvou měsíců s nevýraznou depreciací (0,3 %).
19
v ERM II. Vzhledem k mnohem nižšímu úrokovému diferenciálu ve srovnání s Řeckem by se česká koruna zřejmě vyhnula i hodnocení „s určitým napětím.“ Pro srovnání této simulace použijme obdobný přístup, obsažený v dokumentu MF ČR a ČNB „Vyhodnocení plnění maastrichtských kritérií“ (2006, s. 11). Hypotetické fluktuační pásmo je zde vymezeno ±15 %, simulovaná centrální parita je určena jako průměrná hodnota kurzu v letech 2003–2005. Dokument vyhodnocuje zmíněné téměř čtyřleté období (leden 2003 – září 2006), během kterého došlo k maximální odchylce kursu od centrální parity v apreciačním pásmu 10,3 %, v depreciačním pásmu 7,1 %. Tento vývoj je vyhodnocen jako „poměrně významné odchylky od průměrného kurzu“ se závěrem, že není jisté, že by tento vývoj byl vyhodnocen jako „pohyb blízko centrální parity bez výrazného napětí.“ Zaměříme-li se však pouze na poslední dva roky ze sledovaného období, pak maximální odchylky v posledních dvou letech dosahují v apreciačním pásmu 10,3 %, v depreciačním pásmu 1,6 %, což je, ve srovnání s výše uvedeným vývojem v mechanismech ERM i ERM II, zcela přípustný vývoj. Kromě tohoto odlišného časového rámce vyhodnocení simulované účasti v ERM II stojí za pozornost zejména aplikace „volnějšího“ přístupu ECB (nikoliv „přísnějšího“ kritéria Komise), a to z následujících důvodů: § ČNB jako prioritní autorita zaměřená na vývoj měnového kurzu používá ve svých samostatných materiálech (tedy nikoliv společných materiálech s dalšími autoritami) „přísnější“ kritéria Komise, konkrétně v modifikované podobě asymetrického fluktuačního pásma 2,25 % a 15 % s formulací o porušení apreciační hranice jako „více přípustném“.32 § Také řada odborných studií pracuje právě s tímto asymetrickým kritériem,33 § zejména však proto, že podle čl. 122, odst. 2 Smlouvy rozhoduje (kvalifikovanou většinou) o zrušení výjimky Rada EU na návrh Komise, nikoliv na návrh ECB (i když nelze pochybovat, že i ECB má „určitý vliv na konečné rozhodnutí prostřednictvím různých formálních a neformálních kanálů“).34 Aplikace „přísnějšího“ kritéria Komise se z těchto důvodů jeví jako přístup oprávněnější.
32
Kurzový mechanismus ERM II… (2003), s. 3. ČNB navíc vztahuje „výrazné napětí“ nejen k překročení depreciační hranice pásma 2,25 %, ale i k samotnému udržení kurzu uvnitř pásma ± 2,25 %. 33 Viz např. Komárek, L. a kol. (2005), s. 30–31, nebo Égert, B. – Kierzenkowski, R. (2003), s. 19. 34 Égert, B. – Kierzenkowski, R. (2003), s. 10.
20
6. Závěr Při vyhodnocování kurzového konvergenčního kritéria je pozornost Komise při sledování „značného napětí“ zaměřena zejména na vývoj kurzů měn, které překročily hranici fluktuačního pásma 2,25 % v depreciačním směru. ECB na rozdíl od Komise vyhodnocuje pouze „blízkost“ směnného kurzu k centrální paritě s tím, že je „přihlíženo“ k apreciačním výkyvům. Ať tak či onak, podle dosavadních zkušeností jsou v případech překročení depreciačního pásma tolerovány odchylky nejen dlouhodobé (i více než tři měsíce), ale i značné (i více než trojnásobek hranice 2,25 %). V tomto extrémním případě se jednalo o Itálii, další dvě země (Finsko, Irsko) vykázaly překročení depreciační hranice podstatně kratší a slabší. Ve všech případech šlo o měny zapojené v ERM, dosavadní tři měny vyhodnocované v rámci ERM II do depreciačního pásma nevstoupily. Kromě rozsahu depreciační odchylky je „značné napětí“ vyjadřováno také vývojem úrokových diferenciálů a rozsahem devizových intervencí. Nízké resp. klesající diferenciály v případě Finska a Itálie (zde také „bez výrazných kurzových intervencí“) byly okolnostmi, které vedly k závěru o nepřítomnosti „značného napětí“ (v případě Irska šlo také o výrazné zhodnocení kurzu a jeho převážné setrvání v apreciačním pásmu). Velké rozpětí úrokových diferenciálů (v průměru od 0 přes 2 až po 4 p. b.) přitom svědčí o určité benevolenci hodnotících autorit. Kurzový vývoj české koruny se simulovanou účastí v ERM II v období VII 2004 – VI 2006 vykazoval odchylky od centrální parity k euru téměř bez výjimky v apreciačním pásmu s tím, že se přiblížil (avšak nepřekročil) hranici ERM II 15 %. Úrokový diferenciál byl nevýrazný, devizové rezervy vykazovaly pozvolný nárůst. Analogický vývoj kurzu vykazovala řecká drachma, avšak s vyšším úrokovým diferenciálem a rozkolísanějšími devizovými rezervami. Zatímco v jejím případě bylo konstatováno „určité napětí“ (v apreciačním pásmu), v případě české koruny by zřejmě o „napětí“ nešlo.
21
LITERATURA: [1]
Convergence Report. Commission of the European Communities 1998, 2000, 2002. http://europa.eu.int/eur-lex
[2]
Convergence Report. European Central Bank. 2000, 2002. http://europa.eu.int/eur-lex
[3]
Convergence Report. European Monetary Institute. 1998. http://europa.eu.int/eur-lex
[4]
Čech, Z. – Horváth, R. – Komárek, L.: Kurzová konvergence a vstup do eurozóny III. Vybrané problémy nových členských zemí EU. Finance a úvěr, 55, 2005, č. 9–10.
[5]
Dědek, O.: Rizika a výzvy měnové strategie k převzetí eura. Politická ekonomie, LIV, 2006, č. 1.
[6]
Égert, B. – Kierzenkowski, R.: Asymmetric Fluctuation Bands in ERM and ERM II: Lessons from the Past and Future Challenges for EU Acceding Countries. William Davidson Institute WP 597, July 2003.
[7]
Fourth report on the practical preparations for the future enlargement of the euro area. Commission of the European Communities, 10. 11. 2006. http://europa.eu.int/eur-lex
[8]
Helísek, M.: Měnové krize. Empirie a teorie. Praha, Professional Publishing 2004.
[9]
International Financial Statistics. International Monetary Fund.1998– 2006.
[10]
Komárek, L. a kol.: Kurzové aspekty v procesu přistoupení České republiky k eurozóně. Praha, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 1/2005.
[11]
Konvergenční kritéria. http://www.ecb.int/orga/escb/html/convergencecriteria.cs.html.
[12]
Konvergenční zpráva. Evropská centrální banka, 2004, 2006.
[13]
Konvergenční zpráva. Komise Evropských společenství, 2004, 2006.
[14]
Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB 15. 7. 2003. http://www.cnb.cz.
[15]
Opinion of the EMI Council on the ERM Fluctuation Bands. 7 October 1994. European Monetary Institute 1994.
[16]
Progress towards Convergence. European Monetary Institute. November 1995. http://europa.eu.int/eur-lex.
22
[17]
Resolution of the European Council on the Establishment of an Exchange-rate Mechanism in the Third Stage of Economic and Monetary Union. 16 June 1997. http://europa.eu.int/eur-lex.
[18]
Schadler, S. et al.: Adopting the Euro in Central Europe. Challenges of the Next Step in European Integration. IMF Occasional Paper 234. IMF 2005.
[19]
Smlouva o Evropské unii. Konsolidovaná verze ve znění Amsterodamské smlouvy (Protokoly). 1997. Smlouva o založení Evropského společenství. Ve znění smlouvy z Nice. 2001. http://www.euroskop.cz.
[20]
Stanovisko Rady guvernérů Evropské centrální banky k problematice směnných kurzů v přistupujících zemích. Evropská centrální banka 18. 12. 2003. http://www.ecb.int.
[21]
Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. Společný dokument vlády ČR a ČNB. 30. 9. 2003. http://www.cnb.cz.
[22]
Třetí zpráva o praktických přípravách na budoucí rozšíření eurozóny. Komise Evropských společenství, 22. 6. 2006.
[23]
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF ČR a ČNB schválený vládou ČR 25. 10. 2006. http://www.mfcr.cz.
23
24
V/06
III/06
I/06
XI/05
IX/05
VII/05
V/05
III/05
I/05
XI/04
IX/04
VII/04
CZK/EUR
PŘÍLOHA
Obr. 1. Měnový kurs CZK/EUR
32
31
30
29
28
27
26
Obr.4. Měnový kurz GDR/EUR (ECU)
360
GDR/EUR (ECU)
350 340 330 320 310 300 290
II/00
XII/99
X/99
VIII/99
VI/99
IV/99
II/99
XII/98
X/98
VIII/98
VI/98
IV/98
280
Poznámky: Měsíční průměry. Dvě horní přerušované linie vyjadřují fluktuační pásmo ± 2,25 % okolo centrální parity, dolní přerušovaná linie vyjadřuje apreciační pásmo 15 %. V případě Řecka je centrální kurz k euru vyjádřen od ledna 1999, k jeho změně (revalvaci) došlo v lednu 2000. Prameny: http://www.cnb.cz, http://www.bankofgreece.gr
25
26
V/06
III/06
I/06
XI/05
IX/05
VII/05
V/05
III/05
I/05
XI/04
IX/04
VII/04
Úrokový diferenciál (p. b.)
Obr.2. Úrokový diferenciál ČR
1
0,5
0
-0,5
-1
-1,5
Úrokový diferenciál (p. b.)
Obr.5. Úrokový diferenciál Řecko
8
7
6
5
4
Poznámky: Devizové rezervy bez zlata, koncem měsíce. Prameny: International Financial Statistics (International Monetary Fund), 1998–2006.
27
II/00
XII/99
X/99
VIII/99
VI/99
IV/99
II/99
XII/98
X/98
VIII/98
VI/98
IV/98
3
28
V/06
III/06
I/06
XI/05
IX/05
VII/05
V/05
III/05
I/05
XI/04
IX/04
VII/04
Rezervy (mld. USD)
Obr.3. Devizové rezervy ČR
31
30
29
28
27
26
25
24
Obr.6. Devizové rezervy Řecka 23 22
Rezervy (mld. USD)
21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11
Poznámky: Devizové rezervy bez zlata, koncem měsíce. Prameny: International Financial Statistics (International Monetary Fund), 1998–2006.
29
II/00
XII/99
X/99
VIII/99
VI/99
IV/99
II/99
XII/98
X/98
VIII/98
VI/98
IV/98
10
Vstup do eurozóny z pohledu fiskálních a měnových autorit Stanislav Šaroch
Cílem tohoto příspěvku je upozornit na odlišnost v postojích vlád a centrálních bank na proces vstupu nových členských zemí do eurozóny. Zabývá se nejen kriterii jako celkem, ale i možným úskalím pravidla požadujícího setrvání v ERM II. Zároveň se pokusíme zodpovědět na otázku, v čem jsou příčiny v odlišnostech těchto postojů a zda lze z těchto rozdílů vyvozovat praktická doporučení pro hospodářskou politiku. Příspěvek je členěn následujícím způsobem. V první části rekapituluje „stylizovaná fakta“ teoretických rozborů procesu vstupu do eurozóny z pohledu konvergující země v konfrontaci s maastrichtskými kriterii, příp. dalšími pravidly acquis. V druhé části stručně mapuje vývoj postojů fiskálních a měnových autorit národních států na jedné straně a na straně druhé postoje autorit „evropských“. Ve třetí části se pak snaží zodpovědět na otázku, zda načasování vstupu je skutečně spíše politickým než „optimalizačním“ problémem, jak je dnes v řadě pramenů1 tradováno.
1. Stylizovaná fakta diskuse o přijetí eura novými členskými zeměmi Fakt a) Reálná a nominální konvergence nových členských zemí. Nové členské země, jejichž hospodářství se nyní dynamicky integruje do velkého evropského trhu, jsou nejen relativně malými, ale také reálně konvergujícími ekonomikami.2 Porovnáním údajů z následujících dvou grafů to můžeme snadno doložit. První graf ukazuje růst v klíčových ekonomikách. Vidíme, že eurozóna mezi lety 2001–2005 nerostla vyšším tempem než 2%. Oproti tomu v druhém grafu je jasně patrný dynamický růst ekonomik střední a východní Evropy v daném období o 4 a více procent ročně.
1
Viz například rozhovor s členem bankovní rady ČNB J. Fraitem v posledním listopadovém týdnu na www.aktualne.cz. 2 Za reálnou konvergenci standardně považujeme proces dohánění měřený ukazatelem reálného HDP na hlavu. 30
Graf 1: Hospodářský růst ve světě a klíčových ekonomikách
Graf 2: Hospodářský růst v rozvíjejících se ekonomikách
Reálná konvergence je, přes drobné odchylky v empirii, doprovázena konvergencí nominální – vyrovnáváním cenových hladin. Tento jev, kdy se dohánějící země jak svou ekonomickou úrovní, tak cenovou hladinou (včetně vnitřní cenové struktury) blíží zemím ekonomicky vyspělejším, jsme standardně zvyklí vysvětlovat Balassovým-Samuelsonovým efektem. V podmínkách, kdy má reálně konvergující země plovoucí měnový kurz, může nominální konvergence probíhat buď díky zhodnocení nominálního měnového kurzu (kurzový kanál nominální konvergence), nebo vyšší domácí in-
31
flací v nontradables sektoru (inflační kanál). V případě nominální konvergence kurzovým kanálem pak ovšem musíme připustit, že změny vnitřních cenových relací mezi obchodovatelným a neobchodovatelným zbožím bude dosahováno poklesem cen obchodovatelného zboží v domácí měně. V podmínkách fixovaného nominálního kurzu je jediným možným kanálem nominální konvergence kladný inflační diferenciál dohánějící země. Totéž samozřejmě platí i pro reálně konvergující zemi, která přijme společnou měnu. Fakt b) Maastrichtská konvergenční kriteria byla konstruována pro jinou skupinu zemí, v období s odlišnými parametry makroekonomického vývoje. Měnová i fiskální maastrichtská konvergenční kriteria byla zkonstruována za účelem „vyladění“ vybraných nominálních veličin, pro skupinu zemí s relativně podobnější ekonomickou úrovní a pro záruku konsolidovaných veřejných financí v těchto zemích. Fiskální kriteria byla zkonstruována s použitím tzv. „dluhové aritmetiky“, která dává do souvislosti výši růstu nominálního HDP, výši úrokových sazeb, velikost rozpočtového deficitu a změnu relativní výše veřejného dluhu. Na základě parametrů evropské ekonomiky na začátku 90. let se zdálo, že maximum tříprocentního deficitu veřejných financí měřeného vůči HDP je právě tou veličinou, která zajistí konvergenci výše veřejného dluhu k úrovni 60 % HDP, ať shora, či zdola. Dnešní simulace provedené na základě stejné logiky na půdě EK ukazují, že ke konvergenci úrovně dluhu k 60% podílu na HDP by musela ekonomika vykazovat 5% tempo růstu. Dluhová aritmetika nám ovšem také napovídá, že rychle rostoucí země stabilizuje svůj dluh při relativně vyšších deficitech veřejných financí, než je tomu u země rostoucí pomaleji. Čili, zatímco kazajka maastrichtského kriteria rozpočtového deficitu, prolongovaná pro členy eurozóny Paktem stability a růstu, může být pro vyspělé a pomalu rostoucí země příliš volná, rychle rostoucím, konvergujícím zemím může být oproti tomu zbytečně těsná. Fakt c) Kurzové a inflační maastrichtské kriterium v podmínkách EU naplňují podmínku zvanou jako tzv. „impossible trinity“. Jak teorie hospodářské politiky (například v prostředí modelu IS/LM/BP), tak řada zkušeností s kombinací fixního nominálního měnového kurzu a snahy držet se ještě další kotvy měnové politiky v podmínkách volného pohybu kapitálu, ukazuje, že kurzový a inflační cíl mohou být potenciálně konfliktní.3
3
Jasně to ukazují např. Mishkin a Hebbel (2002) na str. 3 v rámci své definice plnokrevného (full fledged) cílování inflace. 32
Fakt d) Dlouhodobá snaha udržovat fixní nominální kurz a zároveň velmi nízkou inflaci jsou v kontradikci k procesu reálné a nominální konvergence. V reálně konvergující ekonomice může nominální konvergence probíhat buďto kurzovým, nebo inflačním kanálem, jak jsme uvedli výše. Snaha o souběžné dlouhodobé dodržování kurzového i inflačního kriteria může tedy vést k zabrždění či deformaci procesu reálné konvergence. Graf 3: Vývoj dluhu za předpokladu 3% deficitu veřejných financí – v závislosti na různých výších růstu HDP
Pramen: Deroose, Langedijk (2005)
Fakt e) Přijetí eura v nových členských zemích by významně neohrozilo hranici cenové stability (inflační cíl) definovanou ECB. Jakkoliv můžeme zpochybňovat optimalitu definice cenové stability ECB ( a to včetně její úpravy v roce 2003), váha nových členských zemí je tak malá, že by ani proces nominální konvergence po vstupu do eurozóny nevyvolal potřebu změny měnové politiky ECB, jak jasně dokumentují např. Reuter a Sinn4.
2. Postoje fiskálních a měnových autorit Diskuse o přijetí společné měny v nových členských (tehdy ještě kandidátských) zemích začíná podstatě v okamžiku vzniku společné měny v roce 1999. Zatímco polský profesor a poradce vlády Jacek Rostowski tehdy do Wall Street Journal Europe napsal článek, kde navrhuje co nejrychlejší přistoupení k eurozóně a to i za cenu jednostranného převzetí společné měny, velmi podobné názory tehdy vyslovoval např. i Rudiger Dornbusch. Tyto a podobné postoje byly více či méně ovlivněny sentimentem ohledně doznívající vlny měnových krizí ve světě. V prvních letech nové dekády pak 4
Reuter, M., Sinn, H. W.: The Minimum Inflation Rate for Euroland, NBER WP 8085 33
přicházejí fiskální a měnové autority se svými oficiálními vyhlášeními ohledně načasování vstupu do projektu společné měny. Prohlášení centrálních bank v podstatě všech zemí střední a východní Evropy, později v roce 2004 přijatých do EU, upřednostňovala v letech 2001 a 2002 maximálně rychlý vstup do eurozóny. Tehdy to znamenalo odhad vstupu v roce 2007. (Při předpokládaném vstupu těchto zemí do ERM II v zápětí po přijetí do EU se jednalo o nejbližší reálný termín). V Maďarsku, jehož centrální bankéři dlouhodobě a opakovaně prosazovali tuto strategii, se to silně odrazilo i zavedením kurzového režimu technicky odpovídajícího parametrům ERM-II již v květnu roku 2001. Teprve později a za asistence centrálních bank, formují své oficiální strategie přijetí eura vlády. Ty také mají povinnost vyjednat a periodicky aktualizovat své konvergenční programy, jejichž hlavní částí je právě plánovaný postup v konsolidaci veřejných financí. Konsolidace veřejných financí daná konvergenčními programy má u řady zemí pozdější datum. Prognózy EK navíc ukazují, že vlády budou mít s plněním konvergenčních programů velké potíže. Podle posledního přehledu veřejných financí zveřejněného v European Economy5 své konvergenční programy aktualizované v roce 2005 nesplní v následujících letech středoevropské ekonomiky (na rozdíl od Pobaltí). Zatímco „neplnění“ viditelné i u Slovinska a Slovenska se děje v rámci splnění maastrichtského kriteria, v případě České republiky a Polska je plnění 3% maastrichtské hranice vystřídáno neplněním. Nejméně optimisticky vypadá prognóza pro Maďarsko, které podle prognózy zaostane za svým vlastním konvergenčním programem o téměř čtyři procentní body.
3. Načasování vstupu do eurozóny z pozice nových členských zemí – optimalizační problém nebo politická volba? Přijetí společné evropské měny má jak své náklady, tak výnosy6. Dá se předpokládat, že náklady na zavedení eura v čase budou klesat, zatímco výnosy růst, jak dokumentují např. Begg a kol. (2002). Společná měna představuje jednotící parametr trhu, který v řadě oblastí mezinárodní ekonomické integrace sníží transakční náklady a eliminuje rizika. Na přijetí eura se lze dívat dvojí optikou. Optikou národních autorit (především vlád) a optikou Komise, resp. ECB. Na straně národních autorit se zdá, že vstup do eurozóny je otázkou politické volby především v tom smyslu, zda a do jaké míry jsou vlády schopny a ochotny plnit konvergenční programy. Na straně autorit EU potom současné případy snah o vstup Slovinska a Litvy ukazují, že jejich přístup není velkorysý, ale ani a priori odmítavý. Snahy analytiků v centrálních bankách, či mimo ně, budou mít vždy jen podpůrný charakter. Především řada národních centrálních bank si je navíc vědoma potenciálního rozporu souběžného plnění kur5 6
EC: Public Finances in EMU, European Economy 3/2006, str. 265–283 Viz Blíže např. Šaroch, Tomšík, Srholec, str. 15 34
zového konvergenčního kriteria a kriteria inflačního s procesem reálné konvergence. Další výhradou v této souvislosti může být argument „impossible trinity“.
Tab. 1: Stav a prognóza veřejných financí versus konvergenční programy Země Česká republika Polsko Slovensko Slovinsko Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko
Stav veřejných rozpočtů
2004
2005
2006
2007
Stav a prognóza (dále SP)
- 2,9
- 2,6
- 3,2
- 3,4
Konvergenční program (dále KP)
- 3,0
- 4,8
- 3,8
- 3,3
SP
- 3,9
- 2,5
- 3,0
- 3,0
KP
- 3,8
- 2,9
- 2,6
- 2,2
SP
- 3,0
- 2,9
- 2,7
- 2,1
KP
- 3,2
- 4,1
- 2,9
-1,6
SP
- 2,3
- 1,8
- 1,9
- 1,6
KP
- 2,0
- 1,7
- 1,7
- 1,4
SP
1,5
1,6
1,4
0,8
KP
1,7
0,3
0,1
0,0
SP
- 0,9
0,2
- 1,0
- 1,0
KP
- 1,0
- 1,5
- 1,5
- 1,4
SP
- 1,5
- 0,5
- 0,6
- 0,9
KP
- 1,4
- 1,5
- 1,4
- 1,3
SP
- 5,4
- 6,1
- 6,7
- 7,0
KP
- 5,4
- 6,1
- 4,7
- 3,3
Pramen: EC 2006
35
2008 - 2,7 - 1,9 - 1,3 - 1,0 0,0 - 1,3 - 1,0 - 1,9
LITERATURA [1] Begg, D. at all: The Consequences of Saying No, May 2003 (http://www.britainineurope.org). [2]
EC: Public Finances i EMU, European Economy 3/2006.
[3]
DeRoose, S. – Langedijk, S.: Improving the Stability and Growth Pact: The Commission´S three pillar approach, EC Economic Papers15/2005.
[4]
IMF: World Economic Outlook, September 2006.
[5]
Mishkin, F. – Hebbel, K. S.: One Decade of Inflation Targeting in the World: What Do We Knot and What Do We Need to Know, NBER WP 8397.
[6]
Reuter, M. – Sinn, H. W.: The Minimum Inflation Rate for Euroland, NBER WP 8085.
[7] Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M..: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie, WP IEEP 5/2003.
36
Problém načasování vstupu nových členů EU do eurozóny z pohledu ekonomických úrovní jednotlivých zemí Eva Kaňková
1. Úvod V současné době řeší Česká republika, stejně tak jako ostatní noví členové Evropské unie, problém načasování vstupu do eurozóny. S tímto problémem těsně souvisí otázka vstupu do systému ERM II. Vzhledem k tomu, že ČNB nepovažuje za vhodné vstupovat do ERM II předčasně, je třeba pečlivě vyhodnotit veškerá rizika, která s sebou nese pobývání v ERM II a následný vstup do eurozóny. Zásadní otázkou proto je, zda Česká republika tvoří, nebo netvoří se současnou eurozónou dobře fungující potenciální měnovou unii1 a pokud ji netvoří, kdy ji tvořit bude. Z moderní teorie optimálních měnových oblastí plyne, že k odpovědi na uvedené otázky je nutné sledovat a rozebrat základní charakteristiky, jako je např. mobilita vstupů a flexibilita cen, podobnost měr inflace a flexibilita reálného kurzu, podobnost ekonomických úrovní současných členů a potenciálních kandidátů na vstup do eurozóny, podobnost hospodářských cyklů, stupeň integrace trhů, podobnost produkčních struktur, velikost a otevřenost ekonomiky, atd. Na jejich základě ekonomové vyslovují závěr, zda je nebo není potenciální měnová unie dostatečně homogenní a tedy odolná vůči asymetrickým šokům. V této práci se zaměřím téměř výhradně na jednu charakteristiku, kterou je podobnost ekonomických úrovní mezi jednotlivými členy eurozóny a mezi eurozónou a jejími potenciálními kandidáty. I když jde pouze o jedinou charakteristiku, domnívám se, že je natolik zásadní, že její nesplnění mě opravňuje tvrdit, že příslušná oblast není dobře fungující potenciální měnovou unií. Proto bude mým cílem zjistit, zda je podmínka sladěnosti ekonomických úrovní spl1
„Dobře fungující měnovou unii definujeme jako geografickou oblast, která při využívání společné měny realizuje dlouhodobě vyšší výnosy, než pokud by jednotlivé části této oblasti využívaly měnu vlastní. Optimální měnová oblast je takovou geografickou oblastí, v rámci které jsou flexibilní ceny nebo jsou vstupy dokonale mobilní nebo je oblast tak homogenní, že všechny šoky, které ji zasáhnou, jsou zcela symetrické.“ Kaňková, E. (2006), s. 76.
37
něna v současné eurozóně a v současné Evropské unii. Pokud splněna nebude, pak se pokusím zjistit, za jak dlouho ke sjednocení ekonomických úrovní dojde. Vzhledem k tomu, že jedním z cílů vytvoření Evropské unie a následně eurozóny bylo zvýšit výkonnost Evropy a stát se vážným soupeřem USA, pokusím se lehce dotknout ekonomické úrovně USA a eurozóny. Rovněž se stručně zmíním o vzájemné obchodní propojenosti evropských ekonomik a o jejím vlivu na fungování eurozóny.
2. Ekonomická úroveň jednotlivých zemí měnové unie a asymetrické šoky S otázkou ekonomické úrovně jednotlivých zemí měnové unie úzce souvisí problém asymetrických šoků. „Asymetrické šoky mohou postihovat jednotlivé členy měnové unie i v případě, že jde o země na víceméně shodné ekonomické úrovni. …Většina studií se ale shoduje v názoru, že výrazně nižší ekonomická úroveň kandidátských zemí oproti průměru společenství je speciální živnou půdou pro asymetrické šoky.“2 Kromě samotné ekonomické úrovně je s ohledem na asymetrické šoky zásadní již zmíněná vnitřní struktura ekonomik a struktura mezinárodního obchodu. V případě vysoké diverzifikace mezinárodního obchodu je riziko asymetrických šoků malé. Naopak u ekonomik vysoce specializovaných a vysoce specializovaného mezinárodního obchodu je toto riziko vysoké. Při diskusích o rychlosti vstupu České republiky do eurozóny ekonomové často vyjadřují obavy z příliš rychlého vstupu. Jako jeden z důvodů bývá uváděna malá ekonomická vyspělost ČR ve vztahu k eurozóně. Za takové situace by vstup do ERM II a následně do eurozóny vystavil Českou republiku asymetrickým šokům, které by negativně ovlivnily produkt a zaměstnanost u nás. Zásadní a nejdůležitější problém, který nyní musí Česká republika řešit, je proto problém správného načasování vstupu. Z výše uvedených důvodů je např. S. Janáčková stoupencem spíše pomalého vstupu do eurozóny, a to až v okamžiku, kdy se ekonomická úroveň dostane minimálně na úroveň současných slabších členů unie. Obdobné názory jako S. Janáčková mají i mnozí další ekonomové. Mezi ně patří F. Vencovský, L. Komárek, Z. Tůma a další. Problém konvergence jednotlivých ekonomik zkoumá velké množství ekonomů. Mezi ně patří např. M. Mandel a V. Tomšík. Ti k tomu, aby mohli odpovědět na otázku, jaká je míra konvergence mezi jednotlivými členy eurozóny a potenciálními kandidáty na vstup, konstruují model, který zkoumá, zda ekonomický růst v dané ekonomice nezpůsobuje zhoršování běžného účtu platební bilance. Jde o to, zda existuje „…nesoulad mezi vnitřní a vnější rovnováhou z pohledu rovnovážné emise peněz. Čím je tento nesoulad větší, tím je 2
Janáčková, S. (2002), s.766.
38
daná země méně zralá pro zapojení do EU (zejména pak do EMU), neboť při reálném růstu ekonomiky bude mít optimální emise peněz z pohledu vnitřní 3 rovnováhy za následek vážné problémy v oblasti vnější rovnováhy.“ Při budování svého modelu vycházeli z Polakova modelu monetárního přístupu k platební bilanci a monetaristického pojetí vnitřní rovnováhy. Autoři vycházeli z předpokladu počáteční vnější rovnováhy: EX = IM (rovnost exportu a importu). Jejich závěrem je rovnice, kterou nazývají rovnicí rovnováhy4:
− δ1 + α1 = δ 3
∆ ln YPOT , F ∆ ln YPOT
+δ2
∆ ln LP ∆ ln YPOT
kde: > 0, δ 1 < 0, LP …produktivita práce, YPOT,F….zahraniční potenciální produkt, YPOT …domácí potenciální produkt. δ 2 , δ3 , α
1
Rovnici nazývají rovnicí rovnováhy, protože v případě její platnosti dochází k rovnovážné emisi peněz jak z pohledu vnitřní, tak z pohledu vnější rovnováhy. „V případě tranzitivních ekonomik střední a východní Evropy lze intuitivně cítit nebezpečí, že levá strana rovnice je větší než pravá. V rostoucí ekonomice pak rovnovážná emise peněz z pohledu vnitřní rovnováhy produkuje chronické deficity běžného účtu.“5 Autoři to vysvětlují vysokou důchodovou elasticitou importu v malých otevřených tranzitivních ekonomikách, která je způsobena zaostalostí těchto ekonomik. Jako další důvod uvádějí nízký poměr růstu zahraničního a domácího potenciálního produktu. Tuto skutečnost vysvětlují reálnou konvergencí tranzitivních ekonomik k ekonomikám vyspělejším. Jak již bylo řečeno, země by neměly usilovat o vstup do eurozóny, dokud nebudou odstraněny nebo alespoň významně sníženy příčiny problémů vedoucích k nesouladu mezi vnitřní a vnější rovnováhou přistupující ekonomiky, tj. autoři doporučují nejprve zvýšit ekonomickou úroveň tranzitivním ekonomikám a pak teprve uvažovat o vstupu do eurozóny. Závěrem lze shrnout, že libovolná země, která usiluje o vstup do měnové unie, by měla primárně usilovat o sblížení své ekonomické úrovně 3
Mandel, M. – Tomšík, V. (2003), s. 267. Mandel, M. – Tomšík, V. (2003), s. 269 5 Mandel, M. – Tomšík, V. (2003), s. 270. 4
39
s ekonomickou úrovní měnové unie, do které chce vstupovat. Totéž platí i o nutnosti dosáhnout co možná největší diverzifikace produkce a integrace trhů mezi vstupující zemí a stávající měnovou unií. V opačném případě by byla vstupující země zbytečně vystavena působení asymetrických šoků, které by nežádoucím způsobem zvyšovaly nezaměstnanost a snižovaly růst v nově přistoupivší zemi. Proto se nyní stručně podívám na data, která vypovídají o ekonomické připravenosti jednotlivých zemí a o vzájemné propojenosti těchto zemí.
3. Vyspělost zemí Evropské unie I když připustím, že samotný vstup do měnové unie může významným způsobem zvýšit proces integrace,6 není možné budovat a rozšiřovat měnovou unii spojováním zemí, které vykazují velké rozdíly v ekonomické vyspělosti. Je pravdou, že neexistují konkrétní kritické hodnoty, podle kterých by bylo možné zaujmout jasné a objektivní stanovisko. Na druhé straně ekonomie je vědou, která se s tímto problémem potýká takřka neustále.
4. Produktivita práce Jedním z významných ukazatelů vyspělosti ekonomik je produktivita práce. Tento ukazatel je sledován buď jako domácí produkt na zaměstnance, nebo jako domácí produkt na pracovní hodinu. Problémem vykazování produktivity práce ve vztahu k zaměstnancům je skutečnost, jak autoři uvedených statistik upozorňují, že tento způsob výpočtu nerespektuje rozdíly mezi plným pracovním poměrem a částečným pracovním poměrem. Dalším problémem, o kterém se již nikdo nezmiňuje, je změna délky pracovní doby. Při tomto vykazování lze produktivitu práce zvýšit tak, že v dané zemi dojde k prodloužení pracovní doby. Tím sice dojde k růstu produktivity práce, ale současně uvedenou skutečnost nelze interpretovat jako růst vyspělosti země. Proto se dostáváme do problémů při srovnávání produktivity práce v jednotlivých zemích, ve kterých je odlišná pracovní doba, případně ve kterých jsou odlišné zvyklosti s využíváním částečných pracovních úvazků. Tyto problémy nemohou nastat, jestliže bereme v úvahu produktivitu práce počítanou k pracovní hodině. Výše uvedený komentář měl sloužit k vysvětlení, proč dávám přednost produktivitě práce počítané ve vztahu k pracovní hodině. Bohužel statistika pro země Evropské unie je z nepochopitelných důvodů daleko kompletnější u předchozího ukazatele.
6
To je samo o sobě sporné – viz Kaňková, E. (25.11.2006).
40
Dalším problémem současných dat o produktivitě práce počítané na zaměstnance (a nejenom těchto dat) je skutečnost, že jako 100% je brána produktivita práce současné Evropské unie, tj. EU25. Uvedený přístup lze považovat za alibistický, protože pak by stačilo, aby do EU vstoupilo ještě pár méně vyspělých zemí a ČR (stejně jako mnohé další nově přistoupivší země) by okamžitě byla na 100 %. Ve skutečnosti, pokud má EU v budoucnu dobře fungovat a pokud má být respektovaným partnerem USA, musí docházet ke zvýšení ekonomické úrovně nových členů. Proto by bylo daleko serióznější a objektivnější stále brát jako 100% produktivitu práce v zemích EU15. Ani tato situace by nebyla zcela ideální, protože v EU15 byly i země, které mají co dohánět. Jak z tabulky 2 v příloze I plyne, zejména jde o Portugalsko a Řecko. Na základě hodnot uvedených v tabulkách a grafech v příloze I lze konstatovat, že i některé země současné eurozóny jsou od sebe, co se týče ekonomické vyspělosti, dosti vzdáleny. Z tabulky 2 plyne, že mezi již zmíněným Portugalskem a Lucemburskem (případně Belgií) byl v roce 2003 rozdíl v produktivitě práce mezi 60 a 70 procentními body. Není ale nutné situaci dramatizovat. Pokud pečlivě srovnáme produktivitu práce mezi jednotlivými členy současné eurozóny, dostaneme se k závěru, že v případě naprosté většiny zemí jsou rozdíly mezi zeměmi do 15 procentních bodů (stejná tabulka a stejný rok).7 Pokud právě nesrovnáváme nejméně a nejvíce vyspělé ekonomiky eurozóny, lze konstatovat, že rozdíly v produktivitách práce jsou přijatelné, a tak z tohoto pohledu lze eurozónu vnímat jako dobře fungující měnovou unii. Jediné, co způsobuje v současné době problémy, je budoucí vývoj produktivity práce v jednotlivých zemích. Hovořit o vlivu eurozóny na ekonomické přibližování jednotlivých zemí je s ohledem na krátké časové řady předčasné. Rovněž vykazovaná data nejsou stoprocentně časově srovnatelná a tak závěry, které jsou na jejich základě formulovány, musejí být dělány velmi opatrně. Jediné, co lze říci je, že vývoj v současné době o nějakém sbližování nevypovídá. Stačí se podívat na graf 1 v příloze I. Zatímco např. v Německu produktivita práce neustále pozvolna klesá a tento trend je očekáván i v budoucnu, produktivita práce ve Finsku má v posledních letech rostoucí charakter a obdobný trend je očekáván i v roce 2006. Celkově lze konstatovat (při pohledu na tabulku 1, případně graf 1 v příloze I), že výrazný růst produktivity práce je očekáván pouze v Irsku, jehož produktivita práce je již v současné době nad průměrem ostatních zemí eurozóny a v posledních letech dochází a patrně bude docházet i nadále k mírnějšímu růstu v již zmiňovaném Finsku. Velmi mírně roste produktivita práce v případě Řecka a u ostatních zemí eurozóny se situace buď nemění, nebo produktivita práce klesá. Zatím tedy nelze v žádném případě hovořit o sbližování ekonomických úrovní v důsledku fungování eurozóny.
7
Svým způsobem překvapivé může být pro nás zjištění, že produktivita práce v Německu je „podstatně“ nižší než produktivita práce ve Francii.
41
Česká republika je dnes přibližně na 50 % EU15. Pokud nás zajímá pohled na celou současnou EU25, pak je zřejmé, že mezi jednotlivými zeměmi dnes existují obrovské rozdíly v ekonomické vyspělosti. Např. z tabulky 2 v příloze I plyne, že v roce 2003 byl rozdíl v produktivitě práce mezi Belgií a Litvou přibližně 80 procentních bodů. I pokud se zaměříme na aktuálnější hodnoty uvedené v tabulce 1 v příloze I, pak podle odhadovaného vývoje bude rozdíl v produktivitě práce např. mezi Lucemburskem a Litvou v roce 2006 mírně pod 100 procentních bodů. I za situace, že nebudeme potenciální kandidáty na vstup srovnávat zrovna s Lucemburskem, zjistíme, že rozdíly v ekonomické vyspělosti mezi potenciálními a stávajícími členy eurozóny jsou výrazné. Např. pokud srovnáváme ekonomickou úroveň ČR a Francie (stejná tabulka a stejný rok) rozdíl představuje více než 50 procentních bodů. Je otázkou, jak rychle se budou jednotlivé země přibližovat. Zatím se zdá (tabulka 1), že produktivita práce v zemích, které se staly součástí Evropské unie v roce 2004, roste a dochází tedy ke zvyšování ekonomické úrovně nově přistoupivších členů. Rychlost přibližování jednotlivých zemí se ale zatím nejeví jako dostatečná k tomu, aby noví členové EU hromadně vstupovaly do eurozóny v průběhu příštích pěti let. Samotná eurozóna si možná ještě poradí s několika málo zeměmi s výrazně nižší ekonomickou úrovní, ale je otázkou, jak by ovlivnilo její fungování a budoucí životaschopnost, jestliže by musela vstřebat masivní příliv nových, nedostatečně připravených členů. Hlavním doporučením pro to je, aby jednotlivé země vstupovaly do eurozóny postupně a aby raději počkaly, až jejich ekonomická úroveň bude srovnatelná s úrovní členů eurozóny. I v současné době má eurozóna dost problémů se vstřebáváním různě vyspělých ekonomik. Současná EU dnes není a ani v příštích pěti letech nebude dobře fungující potenciální měnovou unií.
5. HDP na osobu a míra růstu HDP Při diskusi o ekonomické výkonnosti země není možné opominout ukazatel HDP na osobu a míru růstu produktu. V tabulkách v příloze I je vidět, že ekonomická úroveň ČR měřená ukazatelem HDP na osobu je hluboce pod průměrem EU15. Jestliže bereme jako 100 % EU15, pak produkt na osobu za rok 2005 je přibližně na 65 % – tj. hluboce pod úrovní EU15. Zásadní otázka, kterou si v této souvislosti musíme klást, je ta, jak rychle se ČR přizpůsobuje a bude přizpůsobovat patnáctce. K tomu nutně potřebujeme ukazatel míry růstu HDP. Vzhledem k tomu, že tento ukazatel se v jednotlivých letech mění, je vhodné použít průměrnou hodnotu za několik let. Tím bude zajištěna vyšší objektivita výsledku než v případě, že by byla uvažována hodnota za konkrétní rok. K výpočtu proto bude použit průměr na pět let (od roku 2001 do roku 2005). Vyřešením rovnice (1) získáme počet let, za které se ČR ekonomicky vyrovná s EU15.
42
(1) 108,8 ⋅ (0,01494 + 1) n = 71,4 ⋅ (0,02954 + 1) n . Vyřešením uvedené rovnice se dostaneme k velice nepříjemnému závěru. Zjistíme, že pokud ČR nebude schopna radikálně zvýšit ekonomický růst a rozdíl mezi mírou růstu u nás a v EU15 se nezmění, pak dosáhneme úrovně EU15 zhruba za třicet let. Krom vztahu EU15 a ČR nás rovněž může zajímat vztah EU15 a USA. Konec konců jedním z cílů Evropské unie a eurozóny je dohnat Spojené státy. Z rovnice (2) je ovšem zřejmé, že pokud nedojde k výraznému zvýšení míry růstu produktu v EU15, tak se unie bude naopak od Spojených států vzdalovat. Proto lze usuzovat, že Evropská unie bude muset udělat taková opatření, aby k významnému růstu reálného hrubého domácího produktu došlo. (2) 156,2 ⋅ (1 + 0,02354) n = 108,8 ⋅ (1 + 0,01494) n . Pro Českou republiku a ostatní přistupující země je uvedené zjištění mimořádně zajímavé, protože tím dále dochází ke zvýšení nároků na růst produktu v těchto zemích. Jak již bylo řečeno, ekonomická výkonnost zemí je jedním ze stěžejních ukazatelů, který bychom měli při našich úvahách sledovat. Proto na základě výše uvedených zjištění lze současné eurozóně pouze doporučit, aby jednotlivé země provedly co nejdříve nutné reformy veřejných financí, které jim v budoucnu umožní vyšší růst. Totéž lze doporučit i jednotlivým transformujícím se ekonomikám ještě s tím doplněním, že by do eurozóny neměly vstupovat, dokud se její členské země nepostarají o to, aby se eurozóna reformovala tak, aby se mohla v budoucnu stát partnerem a konkurentem USA.
6. Propojenost zahraničního obchodu Jestliže řeším otázku vstupu země do měnové unie, je zajímavé podívat se na obchodní propojenost příslušné země s unií. Jak bylo řečeno, vysoká obchodní propojenost brání vzniku asymetrických šoků. Proto země, které jsou silně obchodně propojeny, mají daleko větší předpoklady tvořit dobře fungující měnovou unii a mohou tedy daleko spíše vytvořit měnovou unii než země, u kterých toto propojení není. Při pohledu na exportní propojenost jednotlivých zemí Evropské unie (v tomto případě je namístě hovořit o celé současné EU) je vidět, že v případě většiny zemí je dosti vysoká – příloha II. Např. export České republiky z 85 % směřuje do ostatních zemí unie. Velmi dobře na tom jsou i ostatní noví členové EU. Spíše se dá říci, že nižší exportní propojenost vykazují země geograficky, kulturně a historicky odlišnější, jako např. Malta a Řecko nebo na druhé straně Finsko a Švédsko.
43
Stejně zajímavý je i pohled na importní propojenost zemí Evropské unie. V případě importu lze v podstatě konstatovat totéž jako u exportu. Většina zemí vykazuje vysokou importní propojenost se zeměmi Unie a není závislá na importech mimo Unii. Souhrnný pohled na propojenost zahraničního obchodu jednotlivých zemí unie poskytuje tabulka 3 v příloze II. Závěrem lze říci, že až na Litvu, vykazují všichni noví členové EU vysokou obchodní propojenost – většinou vyšší, než jakou vykazuje např. Německo. Příznivé hodnoty tohoto ukazatele by v budoucnu mohly do jisté míry kompenzovat některé jiné ukazatele – jako např. nižší produktivitu práce – které byly vyjmenovány výše.
7. Závěr Závěrem lze shrnout, že z hlediska dostupných dat o ekonomické úrovni a obchodní propojenosti mezi zeměmi, lze současnou eurozónu považovat za dobře fungující měnovou unii (mám přitom na paměti, že existují i další významné charakteristiky, kterými jsem se v tomto příspěvku nezabývala). Na druhé straně současná Evropská unie dobře fungující potenciální měnovou unii netvoří. Jednotlivé ekonomiky jsou natolik vzdáleny průměru EU15, že nepovažuji za vhodné, aby do eurozóny v brzké době vstupovaly. Konkrétně v případě ČR se domnívám, že pokud se významně nezvýší tempo růstu produktu,8 příprava na vstup do eurozóny se oddálí, samozřejmě i za původně plánovaný rok 2010. Automaticky se tím oddaluje také vstup do kurzového mechanismu ERM II.
8
ČR musí dlouhodobě vykazovat podstatně vyšší růst než eurozóna. Poslední výsledky jsou sice optimistické, ale něco takového zatím nezaručují.
44
LITERATURA [1]
Brůžek, A.: Evropská měnová integrace. Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001.
[2]
Cohen, B.: Zelená bankovka zůstane početní jednotkou pro obchodní a finanční transakce. Kapitál, 1998, č. 5.
[3]
Coughlan, A.: Ponechte si korunu místo eura. Mladá fronta DNES, 4. 9. 2005.
[4]
De Grauwe, P.: The Economics of Monetary Integration. Oxford, Oxford University Press, 1994.
[5]
De Grauwe, P. – Vanhaverbeke W.: Is Europe an Optimum Currency Area? Evidence from Regional Data. In.: Masson – P. R. Taylor, M. P. (eds.): Policy Issues in the Operation of Currency Unions, Cambridge, Cambridge University Press, 1993.
[6]
Dědek, O.: Převzetí eura: Brzda nebo motor reálné konvergence?, Politická ekonomie, 2003, č. 4, s. 505–515.
[7]
Janáčková, S.: Rozšiřování eurozóny: některá rizika pro dohánějící země. Politická ekonomie, 2002, č. 6, s. 759–779.
[8]
Jonáš, J.: Měnová politika ČR před vstupem do EMU. Finance a úvěr, 2001, č. 9, s. 472–487.
[9]
Kaňková, E.: Teorie optimálních měnových oblastí a její uplatnění v praxi. Disertační práce, VŠE, Praha 2006.
[10]
Kaňková, E.: Vliv existence měnové unie na budoucí četnost výskytu asymetrických šoků. In: IV. výroční konference ČSE v Praze 25.11.2006. ČSE, Praha, interní materiál.
[11]
Kenen, P. B.: The Theory of Optimum Currency Areas. In: Mundell, R. A. – Swoboda, A. A., (eds.): Monetary Problems of the International Economy. Chicago, Chicago University Press, 1969, s. 41–60.
[12]
Kenen, P. B.: Common Currencies versus Currency Areas: Preferences, Domains, and Sustainability. American Economic Review, 1997, č.2, s. 211–213.
[13]
Kenen, P. B.: Toward a Supranational Monetary System. (článek z roku 1967) In: Kenen, P. B.: Essays in International Economics. Princeton, New Jersey, Princeton University Press, 1980, s. 145–162.
[14]
Komárek, L. a kol.: Kurzové aspekty v procesu přistoupení České republiky k eurozóně. Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, č. 1.
45
[15]
Krugman, P. R.: International Economics: Theory and policy. University of California, Berkley 2003.
[16]
Mandel, M. – Tomšík, V.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Management Press, Praha 2003.
[17]
McKinnon, R.I.: Optimum Currency Areas. American Economic Review, 1963, č. 4, s. 717 – 725.
[18]
McKinnon, R. I.: EMU as a Device for Collective Fiscal Retrenchment. American Economic Review, 1997, č. 2, s. 227–229.
[19]
Mundell, R., A.: A Theory of Optimum Currency Areas. American Economic Review, September 1961, č.50, s.657–665.
[20]
Mundell, R. A.: Updating the Agenda for Monetary Union. In: Blejer, M. I. – Frenkel, J. A. – Liederman,L. – Razin, A., (eds.): Optimum Currency Areas: New Analytical and Policy Developments. Washington, International Monetary Fund, 1997,s. 29–48.
[21]
Skořepa, M.: K rozdílům v cenových hladinách mezi ČR a Německem. Finance a úvěr, 2001, č. 6, s. 350–363.
[22]
Šmídková, K.: Transmisní mechanismus měnové politiky na počátku 3. tisíciletí. Finance a úvěr, 2002, č. 5, s. 287–306.
[23]
Tavlas, G. S.: The „New“ Theory of Optimum Currency Areas. The World Economy, 1993, č.4, s. 663–682.
[24]
Vencovský, F.: Připravenost české ekonomiky k přijetí eura. Acta oeconomica pragensia, 2003, č. 6, s. 15–28.
[25]
Zahradník, P.: Význam maastrichtských kritérií makroekonomické konvergence. Finance a úvěr, 1999, č.1, s. 33–45.
Internetové zdroje: http://www.ihned.cz http://www.patria.cz http://www.evropska-unie.cz http://www.cnb.cz http://www.csu.cz
46
PŘÍLOHA I: Tab. 1: Produktivita práce na zaměstnanou osobu (v %) EU (25 zemí) EU15 Eurozóna Eurozóna (12 zemí) Belgie Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko
1995 100,0 110,1 113,0 112,2 130,6 57,5(e) 101,7 109,5 33,4(e) 84,9 104,1 125,6 114,4 123,7 80,9(e) 31,5(e) 31(e) 139,7 58,2(e)
1996 100,0 109,9 112,5 111,7 129,0 59,5(e) 103,1 109,2 35,3(e) 85,5 103,7 125,2 116,2 123,1 80,6(e) 32,9(e) 31,7(e) 137,8 58,5(e)
1997 100,0 109,8 111,9 111,3 128,2 57,9(e) 103,8 108,1 38,4(e) 89,5 101,8 126,7 122,1 121,8 81,4(e) 33,5(e) 33,2(e) 141,8 60,0(e)
1998 100,0 109,6 111,7 110,9 126,7 57,9(e) 103,1 106,7 40,6(e) 84,6 101,3 127,2 120,5 123,4 83,5(e) 34,8(e) 35,5(e) 145,9 61,1(e)
107,1 108,2 43,9(e) 67,3 61,4(e) 46,6(e) 108,2 104,7
105,6 108,7 45,1(e) 66,7 64,1(e) 47,8(e) 107,5 105,7
104,3 106,3 46,1(e) 67,3 67,5(e) 49,8(e) 110,2 106,8
104,0 105,8 46,6(e) 68,0 69(e) 51,5(e) 112,8 105,7
1999 100,0 108,9 110,8 110,0 126,3 59,7 104,5 105,4 41,8 85,9 102,4 125,6 121,3 121,8 79,9 36,0 34,5 153,7 60,6 95,2 102,7 106,4 49,1 69,4 70,7 52,8 109,5 107,8
47
2000 100,0 108,4 109,8 109,1 126,4 59,7 105,0 103,1 45,0 87,5 99,4 124,5 122,7 119,9 78,2 38,5 36,7 156,2 61,3 89,6 102,9 107,3 50,9 69,3 70,3 55,2 110,9 107,6
2001 100,0 108,2 108,7 108,7 126,7 60,9 105,4 102,3 46,2 90,3 99,4 125,0 124,9 117,2 79,0 39,8 40,6 146,6 65,0 84,3 104,7 105,0 50,1 69,1 72,2 56,5 110,3 103,9
2002 100,0 107,8 107,8 107,8 127,3 61,3 102,6 102,1 47,4 95,6 100,7 123,0 128,8 113,3 73,5 40,6 45,5 143,8 67,4 85,4 103,4 104,2 50,9 69,1 73,3 59,6 109,5 102,8
2003 100,0 (f) 106,7(f) 106,5(f) 106,5(f) 127,6 61,8 103,2 101,3 48,0 97,9 101,7 120,8 126,8(f) 109,6 72,1(f) 41,3 47,4 142,4 67,3 85,4 102,3 103,2 58,0 67,3(f) 74,2 59,0 108,5 102,7
2004 100,0(f) 106,4(f) 106,1(f) 106,1(f) 129,2 64,0 104,0 100,9 49,8 96,8 100,2 120,4 132,2(f) 108,5 72,3(f) 43,3 49,8 146,3 69,3 83,7 103,2(f) 103,4 59,6(f) 66,3(f) 76,0 59,5 110,5 105,4
2005 100,0(f) 106,2(f) 105,6(f) 105,6(f) 129,2(f) 65,6(f) 104,4(f) 99,6(f) 51,6(f) 97,6(f) 99,4(f) 120,5(f) 134,3(f) 107,8(f) 73,2(f) 45,4(f) 52(f) 146(f) 70,6(f) 83,5(f) 102,6(f) 103,8(f) 60,7(f) 65,9(f) 77,7(f) 61,2(f) 111,8(f) 106,6(f)
2006 100,0(f) 106,0(f) 105,1(f) 105,1(f) 129,1(f) 67,3(f) 104,6(f) 98,9(f) 53,6(f) 98,3(f) 98,5(f) 120,2(f) 136,9(f) 107,5(f) 74,1(f) 47,4(f) 53,9(f) 145,2(f) 71,5(f) 83,1(f) 101,9(f) 103,6(f) 61,7(f) 65,8(f) 79,4(f) 62,8(f) 112,4(f) 106,8(f)
Velká Británie Bulharsko Chorvatsko Rumunsko Turecko Island Norsko Spojené státy Japonsko Kanada (e)…odhadnutá hodnota (f)…předpověď
102
102,8 29,4(e)
104,2 28,4(e)
104,6 29,2(e)
(e)
(e)
(e)
(e)
36,2 108,3 112,5 132,6 96,4 116,9
37,5 109,4 117,6 133,4 98,0 116,4
40,6 110,2 117,4 134,1 97,1 116,6
40,2 111,8(f) 110,1 134,9 95,5 116,9
104,3 30,1
105,1 31,9
106,9 33,2
109,1 33,2
37,0 111(f) 117,9 135,7 94,8 118,1
28,4 40,2(f) 109,4(f) 135,9 134,3 95,3 118,2
30,4 35,9(f)0 109,3(f) 134,6 134,5 95,7 117,5(f)
32,7 37,8(f) 105,7(f) 127,9 137,0 95,8 117,8(f)
108,4 31,1(f)
109,3(f) 31,9(f)
110,1(f) 32,4(f)
33,6(f) 36,0(f) 40(f) 41,8(f) 104,1(f) 104,6(f) 126,6 133,1 138,6 140,6(f) 96,8(f) 99,0(f) 115,8(f) 114,7(f)
37,5(f) 42,5(f) 106,4(f) 135,3(f) 142,1(f) 98,5(f) 114,3(f)
38,8(f) 43,1(f) 107,0(f) 136,1(f) 142,9(f) 98,6(f) 114,0(f)
108,7 31,8
Pramen: Eurostat, dostupné z : http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detailref&language=en &product=STRIND_ECOBAC&root=STRIND_ECOBAC/ecobac/eb021
48
Graf 1: Produktivita práce (na zaměstnanou osobu)
Produktivita práce (HDP na zaměstnanou osobu)
180
EU (25 zemí) EU - 15 Euro-zona Euro-zona (12 zemí)
160
Belgie Česká republika Dánsko Německo
140
Estonsko Řecko Španělsko Francie
120
Irsko Itálie Kypr Lotyšsko
procenta
100
Litva Lucembursko Maďarsko
80
Malta Nizozemsko Rakousko Polsko
60
Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko
40
Švédsko Velká Británie Bulharsko Chorvatsko
20
Rumunsko Turecko Island Norsko
0 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06
Spojené státy Japonsko Kanada
roky
49
Tab. 2: Produktivita práce na pracovní hodinu EU15 Eurozóna Eurozóna (12 zemí) Belgie Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Bulharsko
1993 100,0 104,5 103,1 119,1(e)
1994 100,0 104,6 103,2 120,2(e) 98,2(e) 104,8
1995 100,0 104,7 103,3 118,1(e) 42,6(e) 100,6 105,3
1996 100,0 104,6 103,1 118,3(e) 43,9(e) 100,7 106,1
1997 100,0 104,2 102,9 116,5(e) 42,5(e) 100,1 105,5
1998 100,0 104,2 102,7 114,8(e) 42,3(e) 99,3 104,5
1999 100,0 104,0 102,6 120(e) 43,1 102,5 104,2
101,8(e) 104,5 66(e) 86,1(e) 111,9 89,6(e) 94,4
65,4(e) 86,2(e) 111,4 89,5(e) 95,7
58,4 88,4 111,9 92,3(e) 97,0
59,4 88,0 111,0 93,5(e) 96,1
62,0 85,4 112,6 100,4(e) 95,6
60,6 84,7 113,9 103,2(e) 96,1
60,3 85,7 113,1 105,3(e) 95,3
(e)
(e)
(e)
(e)
(e)
(e)
(e)
2000 100,0 103,5 102,2 121,7(e) 42,9 101 103,1 33,2 61,2 86,1 114,7 106,7(e) 94,9
2001 100,0 102,0 102,0 119,8(e) 45,7 101,3 103,1 34,2 62,9 87,0 116,0 108,9(e) 92,8
2002 100,0 101,5 101,5 120,0(e) 46,4 98,5 103,3 34,9 66,2 88,8 116,7 112,7(e) 90,4
2003 100,0(f) 101,1(f) 101,1(f) 121,3(f) 47,4(f) 99,7(f) 103,2(f)
33,1 139,9(e)
36,4 132,4(e)
36,3 130,0(e)
38,9(f) 127,0(f)
113,2(e) 96,5(e) 37,5(e) 59,7(e)
112,5(e) 97,0(e) 37,9(e) 59,3(e)
111,9(f) 97,6(f) 43,5(f) 58,9(f)
46,0 95,2 94,9 91,5(e)
49,7 92,4 94,9 94,0(e)
51,0(f) 92,6(f) 96,3(f) 95,2(f)
127,8
127,5
122,5
122,2
125,7
130,1
137,5
119,0(e) 102,2(e)
114,8(e) 102,2(e)
114(e) 100,3(e)
113,3(e) 100,4(e)
113,3(e) 97,5(e)
111,5(e) 99,4(e)
110,3(e) 99,4(e)
55,3(e)
55,4(e)
55,0(e)
55,9(e)
57,3(e)
58,0(e)
58,8(e)
112,8(e) 99,5(e) 38(e) 60,1(e)
91,5 94,5 86,5(e)
40,1(e) 93,0 94,5 86,7(e)
36,5(e) 92,6 94,7 86,3(e)
38,1(e) 91,5 94,9 86,8(e)
39,8(e) 94,0 95,5 88(e)
42,0(e) 96,4 94,6 88,7(e)
42,9 93,7 96,2 89,1(e)
44,7 95,1 97,2 90,3(e)
50
68,2(f) 91,3(f) 115,6(f) 115,3(f) 88,8(f)
Chorvatsko Rumunsko Turecko Island Norsko Spojené státy Japonsko Kanada (e)…odhadnutá hodnota (f)…předpověď
90,8(e) 113,7 109,0 75,7(e) 101,1(e)
90,7(e) 115,3 107,9 74,8(e) 100,2(e)
86,9(e) 117,1 106,1 75,2(e) 99,5(e)
86,4(e) 122,7 107,0 76,1(e) 98,3(e)
87,9(e) 122,8 106,9 76,4(e) 97,7(e)
90,2(f) 115,4 107,5 76,0(e) 97,8(e)
87,1(f) 123,9 108,4 77,0(e) 98,6(e)
85,2(f) 144,5 107,8 76,8(e) 99,0(e)
86,7(f) 144,8 109,1 75,5(e) 98,4(f)
85,0(f) 138,7 110,9 77,7(f) 99,2(f)
84,2(f) 138,8(f) 113,4(f) 78,8(f) 98,8(f)
Pramen: Eurostat, dostupné z http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detailref&language=en &product=STRIND_ECOBAC&root=STRIND_ECOBAC/ecobac/eb022
51
GRAF 2: PRODUKTIVITA PRÁCE NA PRACOVNÍ HODINU
Produktivita práce na pracovní hodinu 160
EU - 15
140
Euro-zona Euro-zona (12 zemí) Belgie Česká republika Dánsko Německo
120
Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie
100
Kypr Lotyšsko
procenta
Litva Lucembursko Maďarsko
80
Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko
60
Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Bulharsko Chorvatsko
40
Rumunsko Turecko Island Norsko Spojené státy
20
Japonsko Kanada
0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 roky
52
Tab. 3: Míry růstu reálného HDP v zemích EU25 1995 EU (25 zemí) EU15 Eurozóna Eurozóna (12 zemí) Belgie Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie
2,6 2,5 2,5 2,4 2,8 1,9 4,5 2,1 2,8 2,4 9,8 2,9 9,9 -0,9 3,3 1,4 1,5 3,0 1,9 2,7 4,3 4,1 5,8 3,4 4,1 2,9
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1,8 2,7 3,0 2,9 3,7 1,8 1,1 1,0 2,3 2,0(f) 2,3(f) 1,7 2,7 2,9 2,9 3,7 1,8 1,1 0,9 2,2 1,9(f) 2,2(f) 1,5 2,5 2,9 2,8 3,7 1,7 0,9 0,7 2,0 1,6(f) 2,1(f) 1,5 2,6 2,9 2,8 3,7 1,7 0,9 0,7 2,0 1,6(f) 2,1(f) 1,2 3,5 2,0 3,2 3,9 0,7 0,9 1,3 2,9 2,2(f) 2,3(f) 4,2 - 0,7 - 1,1 1,2 3,9 2,6 1,5 3,7 3,9 4(f) 4,2(f) 2,5 3,0 2,5 2,6 2,8 1,3 0,5 0,7 2,4 2,3(f) 2,1(f) 1,0 1,8 2,0 2,0 3,2 1,2 0,2 0,0 1,6 0,8(f) 1,6(f) 4,5 10,5 5,2 - 0,1 7,8 6,4 7,2 5,1 6,2 6(f) 6,2(f) 2,4 3,6 3,4 3,4 4,5 4,3 3,8 4,7 4,2 2,9(f) 3,1(f) 2,4 4,0 4,3 4,2 4,4 3,5 2,7 2,9 3,1 2,7(f) 2,7(f) 1,1 2,4 3,6 3,3 4,1 2,1 2,1 0,8 2,3 2(f) 2,2(f) (f) 8,1 10,8 8,9 11,1 9,9 6,0 6,1 3,7 5,4 4,9(f) 5,1(f) 1,1 2,0 1,8 1,7 3,0 1,8 0,4 0,3 1,2 1,2(f) 1,7(f) 1,8 2,3 5,0 4,8 5,0 4,1 2,1 2,0 3,8 3,9(f) 4,2(f) 3,8 8,3 4,8 3,3 6,9 8,0 6,4 7,5 8,5 7,2(f) 6,9(f) 4,7 7,0 7,3 -,1,7 3,9 6,4 6,8 9,7 6,7 6,4(f) 5,9(f) 3,3 8,3 6,9 7,8 9,0 1,5 2,5 2,9 4,5 3,8(f) 4,0(f) 1,3 4,6 4,9 4,2 5,2 3,8 3,5 2,9 4,2 3,9(f) 3,8(f) 4,1 6,4 -,0,4 1,0 -,1,9 1,0 1,7(f) 1,9(f) 3,0 3,8 4,3 4,0 3,5 1,4 0,6 -,0,9 1,4 1,0(f) 2,0(f) 2,6 1,8 3,6 3,3 3,4 0,7 1,2 0,8 2,2 2,1(f) 2,1(f) 6,0 6,8 4,8 4,1 4,0 1,0 1,4 3,8 5,3 4,4(f) 4,5(f) 3,5 4,0 4,6 3,8 3,4 1,8 0,4 -,1,1 1,0 1,1(f) 1,7(f) 3,6 4,8 3,6 5,6 3,9 2,7 3,3 5,5 4,6 3,7(f) 4,0(f) 6,1 4,6 4,2 1,5 2,0 3,8 4,6 4,5 5,5 4,9(f) 5,2(f) 3,9 6,3 5,0 3,4 5,1 1,1 2,2 2,4 3,7 3,3(f) 2,9(f) 1,3 2,4 3,6 4,6 4,3 1,0 2,0 1,5 3,6 3,0(f) 2,8(f) 2,8 3,3 3,1 2,9 3,9 2,3 1,8 2,2 1,3 2,8(f) 2,8(f)
53
Bulharsko Chorvatsko Rumunsko Turecko Island Norsko Spojené státy Japonsko Kanada (e)…odhadnutá hodnota (f)…předpověď
2,9
-,9,4 5,9
-,5,4 6,8
3,9 2,5
7,2 0,1 4,4 2,5 2,0 2,7
7,0 5,2 5,3 3,4 3,4 1,6
7,5 4,7 5,2 4,5 1,8 4,4
3,1 5,7 2,6 4,2 - 1,0 4,1
2,3 - 0,9 - 1,2 - 4,7 4,4 2,1 4,4 - 0,1 5,5
5,4 2,9 2,1 7,4 5,7 2,8 3,7 2,4 5,3
4,1 4,4 5,7 - 7,5 2,6 2,7 0,8 0,2 1,7
4,9 5,2 5,0 7,9 - 2,1 1,1 1,9 - 0,3 3,2
4,5 4,3 4,9 5,8 4,2 0,4 3,0 1,4 2,0(f)
5,6 3,7(f) 8,3(f) 7,7(f) 5,2 2,9 4,4 2,7 2,8(f)
6,0(f) 4,0(f) 5,5(f) 5,0(f) 5,2(f) 3,8(f) 3,6(f) 1,1(f) 2,6(f)
4,5(f) 4,3(f) 5,1(f) 5,1(f) 4,8(f) 2,9(f) 3,0(f) 1,7(f) 2,9(f)
Pramen: Eurostat, dostupné z http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detailref&language=en&product =Yearlies_new_economy&root=Yearlies_new_economy/B/B1/B11/eb012
54
Tab. 4: HDP na osobu v paritě kupní síly geo eu25 eu15 (f) eurozone eurozone12 Be Cz Dk De Ee Gr Es Fr ie it cy lv lt lu hu mt nl at pl pt si sk fi se uk bg
EU (25 zemí) EU (15 zemí) Eurozóna Eurozóna (12 zemí) Belgie Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemí Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Bulharsko
1996
1997
1998
1999
2000
100.0 110.7 111.7 110.2 117.8 71.5(e) 125.1 120.4 36.9(e) 71.1 87.3 115.0 102.6 114.2 84.4(e) 30.2(e) 35.2(e) 176.7 49.2(e)
100.0 110.5 110.9 109.5 116.8 69.3(e) 125.4 117.8 40.4(e) 71.8 87.3 115.5 111.9 112.3 83.1(e) 32.7(e) 37.0(e) 183.6 50.3(e)
100.0 110.3 110.8 109.4 115.4 66.7(e) 124.2 115.9 41.4(e) 71.4 88.7 115.6 116.5 113.1 83.8(e) 33.6(e) 38.9(e) 191.9 51.4(e)
119.7 128.9 42.2(e) 75.5 69.3(e) 46.1(e) 106.0 117.0 111.2 27.4(e)
120.3 126.0 43.9(e) 76.6 70.9(e) 47.0(e) 111.1 115.7 113.5 25.5(e)
120.6 124.8 44.8(e) 78.2 71.6(e) 47.6(e) 114.0 114.4 113.3 25.9(e)
100.0 110.1 110.5 109.1 115.3 65.4 126.8 114.7 41.0 71.5 91.4 114.7 121.6 111.6 84.6 34.1 37.5 207.2 52.3 77.2 120.1 126.3 45.4 80.2 73.6 47.0 112.0 117.9 113.0 26.1
100.0 110.0 110.1 108.8 116.0 64.4 125.9 113.0 43.2 72.0 93.2 114.7 125.7 110.4 85.6 35.2 38.2 217.0 53.1 77.1 120.7 126.9 45.9 79.9 72.7 47.6 114.1 118.9 113.6 26.6
55
2001 100.0 109.9 108.6 108.6 116.3 65.6 125.0 111.2 44.4 73.0 94.1 115.2 128.4 110.4 88.5 37.1 40.4 211.5 56.0 72.7 123.1 123.3 45.5 76.5 74.1 48.5 113.9 115.4 114.4 28.0
2002 100.0 109.6 107.8 107.8 116.0 67.2 120.8 110.1 46.3 77.1 96.2 113.4 131.8 108.3 82.9 38.7 42.1 211.2 58.2 72.6 121.3 121.3 45.3 76.2 74.8 51.1 113.5 114.0 117.5 28.3
2003
2004
2005
2006
2007
100.0 109.4(f) 107.2(f) 107.2(f) 117.0 68.3 121.2 109.2 48.7 80.6 98.9(f) 111.7 131.5 106.1(f) 81.6 40.7 45.5 213.2 59.6 72.4 120.1 121.5 45.7 74.2 76.3 52.0 113.3 114.4 118.8 29.8
100.0 109.0(f) 106.7(f) 106.7(f) 118.5 70.1 121.7 109.0 50.7 81.8 98.3(f) 110.4 138.6 105.0(f) 81.3 43.3 47.8 222.3(f) 61.0 71.3 119.4 122.2 46.8 72.6(f) 78.0 52.1 114.5 116.1 119.1 30.4(f)
100.0 108.8(f) 106.2(f) 106.2(f) 118.5(f) 71.4(f) 122.0(f) 107.8(f) 53.0(f) 82.5(f) 98.5(f) 110.2(f) 140.8(f) 103.9(f) 82.1(f) 45.6(f) 50.1(f) 224.6(f) 62.3(f) 70.8(f) 118.1(f) 121.9(f) 48.0(f) 71.7(f) 79.3(f) 53.7(f) 115.9(f) 117.0(f) 119.9(f) 31.9(f)
100.0 107.6(f) 105.7(f) 105.7(f) 118.4(f) 72.7(f) 121.8(f) 107.1(f) 55.3(f) 83.0(f) 98.3(f) 109.9(f) 142.5(f) 103.3(f) 82.7(f) 47.8(f) 52.0(f) 226.4(f) 63.5(f) 70.2(f) 117.6(f) 121.3(f) 49.1(f) 71.0(f) 80.7(f) 55.3(f) 116.4(f) 117.1(f) 120.4(f) 33.1(f)
100.0 107.3(f) 105.0(f) 105.0(f) 118.0(f) 75.9(f) 123.1(f) 107.1(f) 61.3(f) 84.9(f) 97.6(f) 108.2(f) 141.4(f) 100.0(f) 86.1(f) 51.5(f) 55.1(f) 239.5(f) 64.4(f) 66.4(f) 123.3(f) 121.6(f) 52.4(f) 68.9(f) 84.5(f) 58.0(f) 115.3(f) 119.6(f) 116.3(f) 34.3(f)
hr Chorvatsko ro Rumunsko tr Turecko is Island no Norsko us USA jp Japonsko Ca Kanada (e)…odhadnutá hodnota (f) …předpověď
39.9(e)
41.4(e)
31.0(e) 123.9 139.2 153.7 125.5 123.4
32.6(e) 125.1 141.1 154.7 124.4 124.2
42.1(e) 26.5 32.2(e) 127.5 132.9 155.0 119.4 124.7
40.0(e) 25.6 29.3 127.1 141.0 155.9 116.1 127.3
41.3(e) 25.0 29.9 124.8 160.4 154.2 115.0 127.9
41.9(e) 26.2 25.7 123.6 156.8 151.1 113.3(f) 126.6
43.6(e) 28.2 26.1 118.4 148.3 151.1 111.7(f) 128.8
45.2(e) 28.9 26.6 118.5 146.5 153.0 113.4(f) 129.1
46.0(f) 31.2(f) 28.5(f) 122.8 153.1 155.0 119.0(f) 128.7
47.0(f) 32.9(f) 29.2(f) 127.7(f) 155.9(f) 156.2(f) 111.1(f) 128.4(f)
48.0(f) 34.0(f) 30.0(f) 130.9(f) 155.5(f) 155.8(f) 111.5(f) 128.1(f)
48.6(f) 34.9(f) 30.4(f) 155.7(f) 152.4(f) 111.2(f)
Pramen: Eurostat, dostupné z http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detailref&language=en&product =Yearlies_new_economy&root=Yearlies_new_economy/B/B1/B11/eb011
56
PŘÍLOHA II Tab. 1:
Podíl exportu jdoucího do EU25 na celkovém exportu
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
geo be 0,7806 0,7845 0,7631 0,7850 0,7852 0,7657 0,7767 cz 0,8662 0,8500 0,8550 dk 0,7361 0,7446 0,7005 0,7056 0,7070 0,7038 0,6929 de 0,6410 0,6405 0,6243 0,6417 0,6496 0,6415 0,6296 ee 0,8576 0,8806 0,8131 gr 0,6637 0,6053 0,5761 0,6094 0,6079 0,5488 0,5056 es 0,6975 0,6979 0,7051 0,7333 0,7344 0,7283 0,7416 fr 0,6491 0,6482 0,6428 0,6483 0,6500 0,6450 0,6379 ie 0,7570 0,7309 0,6997 0,7035 0,6719 0,6463 0,6411 it 0,6156 0,6003 0,5956 0,6149 0,6288 0,6027 0,5953 cy 0,5697 0,5881 0,5352 lv 0,7762 0,8070 0,7854 lt 0,7348 0,7459 0,7334 lu 0,8764 0,8666 0,8818 hu 0,8236 0,8131 0,8089 mt 0,4898 0,3392 0,5249 nl 0,8029 0,8233 0,8108 0,8128 0,8178 0,8108 0,8123 at 0,7673 0,7598 0,7495 0,7661 0,7534 0,7371 0,7365 pl 0,8091 0,8044 0,8031 pt 0,8152 0,8200 0,8157 0,8286 0,8416 0,8149 0,8140 si 0,7292 0,7124 0,6966 sk 0,8842 0,8863 0,8934 fi 0,6469 0,6278 0,6065 0,6385 0,6522 0,6291 0,6037 se 0,6697 0,6567 0,5924 0,6176 0,6239 0,6006 0,5872 uk 0,6070 0,6026 0,5754 0,6005 0,6056 0,5915 0,5965 Poznámka: Přehled zkratek názvů zemí viz v Tab. 4 v Příloze I. Pramen: ČSÚ
2002
2003
2004
2005
0,7520 0,8467 0,6949 0,6269 0,8163 0,5253 0,7448 0,6465 0,6591 0,5926 0,5590 0,7771 0,6919 0,8810 0,8182 0,4740 0,8010 0,7351 0,8027 0,8165 0,6752 0,8815 0,6098 0,5831 0,6110
0,7690 0,8630 0,6999 0,6417 0,8240 0,5614 0,7490 0,6612 0,6230 0,6055 0,5908 0,7930 0,6251 0,8922 0,8120 0,4874 0,8007 0,7363 0,8082 0,8087 0,6691 0,8465 0,6008 0,5841 0,5887
0,7690 0,8592 0,7072 0,6390 0,8040 0,5521 0,7342 0,6526 0,6258 0,5926 0,6532 0,7726 0,6645 0,9012 0,7918 0,5034 0,7949 0,7165 0,7874 0,7987 0,6493 0,8508 0,5791 0,5877 0,5833
0,7791 0,8525 0,7228 0,6460 0,7792 0,5583 0,7518 0,6467 0,6226 0,5993 0,6723 0,7751 0,6869 0,8782 0,7751 0,5238 0,7953 0,7045 0,7865 0,7968 0,6713 0,8683 0,5706 0,5890 0,5768
57
Tab. 2: Podíl importu jdoucího ze zemí EU25 na celkovém importu 1995
1996
1997
1998
1999
2000
be 0,733826 0,740426 0,720462 0,725520 0,720393 0,704463 cz 0,763726 0,749834 dk 0,792874 0,785711 0,732230 0,736658 0,734246 0,720442 de 0,671858 0,673706 0,655402 0,662158 0,655439 0,627018 ee 0,730724 0,704069 gr 0,716566 0,660652 0,665119 0,670840 0,681392 0,628020 es 0,697628 0,704870 0,668897 0,716559 0,697696 0,675719 fr 0,706176 0,703616 0,672313 0,690787 0,683790 0,669921 ie 0,660010 0,680140 0,645785 0,623137 0,628257 0,633034 it 0,638781 0,639388 0,637634 0,649625 0,645078 0,597263 cy 0,583110 0,582098 lv 0,753257 0,739745 lt 0,599816 0,545245 lu 0,82394 0,838833 hu 0,707608 0,649668 mt 0,660505 0,605060 nl 0,621036 0,637567 0,602590 0,600406 0,570930 0,531168 at 0,822475 0,819910 0,817749 0,827018 0,816826 0,795504 pl 0,717915 0,686252 pt 0,754423 0,773164 0,766573 0,787186 0,787740 0,763390 si 0,763910 0,759043 sk 0,743180 0,699492 fi 0,712454 0,712761 0,677802 0,695206 0,691627 0,668894 se 0,760838 0,767211 0,705510 0,725095 0,711477 0,681755 uk 0,571675 0,568928 0,549853 0,547261 0,546208 0,510374 Poznámka: Přehled zkratek názvů zemí viz v Tab. 4 v Příloze I. Pramen: ČSÚ
2001
2002
2003
2004
2005
0,716509 0,743463 0,725487 0,640400 0,662082 0,558229 0,684325 0,671496 0,667994 0,602667 0,582746 0,757758 0,548832 0,814274 0,647182 0,645531 0,536593 0,798157 0,693031 0,766047 0,761440 0,717320 0,693384 0,698255 0,518454
0,725765 0,722658 0,746483 0,650989 0,686212 0,541933 0,688569 0,681673 0,669854 0,610086 0,569295 0,772366 0,565383 0,807482 0,637018 0,680697 0,549780 0,798575 0,693299 0,796893 0,763576 0,727105 0,698494 0,709246 0,547213
0,731601 0,710297 0,732523 0,654813 0,648324 0,562448 0,690792 0,697696 0,626993 0,614335 0,593676 0,753382 0,557888 0,774265 0,630881 0,679927 0,546371 0,806750 0,691474 0,793398 0,756263 0,739863 0,682382 0,717221 0,555323
0,728950 0,797215 0,713523 0,649264 0,737674 0,578614 0,666033 0,688682 0,651242 0,599338 0,680390 0,754777 0,630082 0,759453 0,669926 0,726003 0,531286 0,814157 0,747833 0,770107 0,785348 0,790111 0,672796 0,720837 0,549739
0,725815 0,818143 0,718774 0,655199 0,746632 0,553030 0,649526 0,685242 0,641498 0,576855 0,684425 0,720346 0,568003 0,764264 0,684305 0,758786 0,513600 0,792322 0,756879 0,747951 0,785070 0,785613 0,647762 0,716163 0,540699
58
Tab. 3: Podíl importu jdoucího ze zemí EU25 a exportu jdoucího do EU na celkovém zahraničním obchodě 1995 1996 1997 1998 1999 be 0,758262 0,763242 0,742655 0,756330 0,754169 cz 0,813171 dk 0,762964 0,763770 0,715652 0,720802 0,719958 de 0,655412 0,655899 0,638784 0,651196 0,652335 ee 0,783008 gr 0,700746 0,644434 0,638755 0,654614 0,661844 es 0,697575 0,701600 0,685753 0,724080 0,713669 fr 0,676964 0,675245 0,657101 0,669093 0,666613 ie 0,716342 0,709872 0,677385 0,671234 0,654615 it 0,626468 0,617958 0,615199 0,631257 0,636689 cy 0,581465 lv 0,761708 lt 0,650120 lu 0,846091 hu 0,762354 mt 0,590462 nl 0,717407 0,734788 0,711179 0,711355 0,697975 at 0,796801 0,792375 0,785256 0,797789 0,786343 pl 0,751984 pt 0,779464 0,792422 0,786531 0,803432 0,808237 si 0,747970 sk 0,810082 fi 0,674344 0,664309 0,637367 0,662884 0,669230 se 0,710592 0,705688 0,642398 0,665587 0,663030 uk 0,588443 0,585018 0,562031 0,571782 0,573294 Poznámka: Přehled zkratek názvů zemí viz v Tab. 4 v Příloze I. Pramen: ČSÚ
2000 0,735989 0,797543 0,711610 0,634615 0,779504 0,607434 0,698032 0,657658 0,641000 0,599968 0,582784 0,764518 0,626361 0,850652 0,725999 0,493907 0,675588 0,767293 0,732675 0,782905 0,737407 0,789365 0,646115 0,637536 0,547162
59
2001 0,747575 0,796828 0,708133 0,634587 0,727791 0,544293 0,708946 0,654810 0,651323 0,598941 0,577281 0,767787 0,625771 0,844086 0,724028 0,595054 0,681414 0,768136 0,738990 0,784388 0,730504 0,798368 0,642288 0,637736 0,553580
2002 0,739442 0,782954 0,718995 0,637572 0,740516 0,537784 0,712871 0,664002 0,663136 0,601192 0,568231 0,774084 0,617274 0,839760 0,723555 0,591050 0,682102 0,766765 0,739970 0,804689 0,720582 0,798934 0,648058 0,639996 0,575719
2003 0,751093 0,784365 0,715025 0,647534 0,720480 0,562209 0,715696 0,679618 0,624466 0,609918 0,593376 0,767483 0,586064 0,827496 0,716752 0,600801 0,680642 0,771975 0,742913 0,799536 0,714459 0,792362 0,637042 0,644021 0,569942
2004 0,749691 0,828026 0,710178 0,643513 0,765215 0,572672 0,694491 0,670996 0,635129 0,595974 0,676393 0,761213 0,644890 0,822929 0,728452 0,635975 0,670660 0,765636 0,765823 0,781375 0,720120 0,819429 0,621757 0,647348 0,564103
2005 0,752931 0,835645 0,720872 0,65007 0,760674 0,554228 0,691449 0,666757 0,629732 0,587763 0,682249 0,741552 0,619559 0,815300 0,728433 0,666950 0,663204 0,748206 0,770932 0,767255 0,729574 0,825393 0,606285 0,646781 0,556191
Indikátory včasného varování před vznikem nadměrného tlaku na devalvaci měnového kurzu Michal Pazour
1. Úvod Přestože nejvýznamnější vlna výskytu měnových krizí byla zaznamenána v období měnících se podmínek na finančních trzích v poslední dekádě minulého století, význam výzkumu v oblasti včasné identifikace potenciálních měnových krizí neklesá ani v současné fázi integrace evropských a globalizace světových trhů. Pro českou ekonomiku, jakož i ostatní ekonomiky střední a východní Evropy, jsou přínosy výzkumu v této oblasti aktuální zejména v souvislosti se vznikem závazku nových členských zemí EU participovat na projektu Hospodářské a měnové unie a přijmout jednotnou evropskou měnu. Nastavený mechanismus přijetí jednotné měny, kdy přistupující země musí absolvovat minimálně dvouletý pobyt v systému měnových kurzů ERM II, zvyšuje potenciální riziko nadměrných tlaků na hodnotu národní měny této země. Připravenost tvůrců hospodářské politiky na možné tlaky na měnu a zejména pak včasná identifikace rizika vzniku těchto tlaků představuje stěžejní předpoklad minimalizace nákladů přechodu na společnou měnu. K identifikaci rizika vzniku nadměrných tlaků na měnu by mělo napomoci vytvoření systému včasného varování, který by byl vystavěn na sledování vývoje vybraných ukazatelů ekonomického vývoje prostřednictvím dostatečně spolehlivého empirického modelu.1 Cílem tohoto příspěvku je diskutovat ekonomické ratio výběru vhodných ukazatelů včasného varování před vznikem měnové krize. Pozornost je zde věnována v empirické literatuře preferovaným indikátorům, které odpovídají některému typu mechanismu vzniku měnové krize popsanému teoretickými modely a zároveň v dosavadním výzkumu prokázaly určitou míru významnosti při včasné identifikaci měnových krizí. S ohledem na mé přesvědčení, že výběr indikátorů měnových krizí by měl respektovat specifické podmínky sledované ekonomiky, věnuji v této kapitole zvýšenou pozornost ukazatelům, které prokázaly statistickou významnost při testování schopnosti identifikace měnových krizí v regionu střední a východní Evropy.
1
K metodologickým přístupům blíže viz např. Pazour (2004). 60
2. Teoretická východiska výběru ukazatelů Soubor ukazatelů, které vstupují do modelů indikátorů měnových krizí, je zpravidla sestavován na základě výsledků předchozích analytických fází, ve kterých jsou nejprve identifikovány fundamentální příčiny měnových krizí na obecné úrovni a následně jsou tyto příčiny transformovány do podoby měřitelných ukazatelů. Východiskem identifikace obecných fundamentálních příčin jsou teoretické modely měnových krizí, na jejichž základě můžeme zformulovat hypotézy o existenci vazeb mezi měnovými krizemi a jim předcházejícími partikulárními jevy ekonomického vývoje. Rozvoj teoretických přístupů k vysvětlení mechanismů měnových krizí umožňuje postupně rozšiřovat či modifikovat soubor faktorů, které mohou následně ve formě kvantifikovatelných ukazatelů hrát aktivní úlohu v modelech indikátorů měnových krizí. Ze srovnání chronologického vývoje teoretických a empirických modelů měnových krizí je patrné, že empirické modely úzce navazují na své teoretické protějšky a při volbě souboru ukazatelů vycházejí z úrovně teoretických znalostí o možných příčinách měnových krizí. Teoretické modely první generace spatřují fundamentální příčiny měnových krizí především v nerovnovážném vývoji ekonomiky a v hospodářské politice nekonzistentní s režimem fixního měnového kurzu. Důsledkem slabého vývoje základních ekonomických ukazatelů, případně hospodářsko-politických opatření reagujících na nedostatečný ekonomický rozvoj pomocí fiskální nebo monetární expanze, je nadměrný tlak na devizové rezervy k udržení stanovené úrovně měnového kurzu. Ve vazbě na mechanismus vzniku měnové krize popsaný modely první generace proto můžeme za hlavní projevy nerovnovážného vývoje ekonomiky, který může vyústit ve vznik měnové krize, označit: § rostoucí deficit veřejných rozpočtů jako důsledek expanzivní fiskální politiky, § růst objemu úvěrů poskytnutých veřejnému a soukromému sektoru jako projev expanzivní měnové politiky, § pokles devizových rezerv signalizující existenci tlaků na měnu, § reálné zhodnocování měny související s inflačními tlaky v ekonomice a § prohlubování deficitu běžného účtu jako projev nedostatečné konkurenceschopnosti ekonomiky. Druhá generace teoretických modelů měnových krizí chronologicky navazuje na modely první generace a doplňuje teorie měnových krizí o koncept vzniku měnových krizí ve vazbě na přechod ekonomiky z jednoho stavu rovnováhy do druhého. Měnové krize tak podle modelů druhé generace nejsou důsledkem nekonzistentní hospodářské politiky, nýbrž důsledkem změny podmínek, které determinují rovnovážný vývoj ekonomiky. Hospodářská politika v těchto modelech reaguje na změněné podmínky rozhodnutím o úpravě úrovně pevného měnového kurzu (případně o jeho uvolnění a přechodu na plovoucí režim měnového kurzu). Ve vazbě na toto pojetí mechanismu měnových krizí jsou doplňujícími příznaky nerovnováhy, která zvyšuje riziko vzniku měnové krize, především následující aspekty makroekonomického vývoje:
61
§ § § § § §
nedostatečný hospodářský růst, vysoká úroveň nezaměstnanosti, rostoucí domácí (případně i zahraniční) úrokové sazby, vysoká úroveň zadlužení veřejného sektoru, destabilizovaný bankovní sektor a politická nestabilita.
Navazující teoretické modely (např. Gerlach a Smets, 1995) rozšiřují původní koncept modelů druhé generace o efekt nákazy, který je důležitým faktorem mezinárodního přelévání účinků měnových krizí zejména prostřednictvím měnového trhu, trhu aktiv a úvěrového trhu. Jak uvádí Mezinárodní měnový fond,2 riziko nákazy měnovou krizí se ve sledované zemi zpravidla zvyšuje, dochází-li k některému z těchto jevů: § světová agregátní poptávka výrazně klesá, § klesají ceny komodit na světových trzích, § bilaterální kurzy významných světových měn zaznamenávají rozsáhlé změny, § existují bilaterální obchodní vazby se zemí postiženou měnovou krizí a § existuje nerovnováha v časové struktuře splatnosti aktiv a pasiv v bankovním sektoru. Třetí generace teoretických modelů měnových (finančních) krizí vnesla do chápání mechanismů měnových krizí nový pohled, neboť pohlížejí na měnové krize jako na jeden z projevů finanční nerovnováhy. Modely třetí generace spojují měnové krize především s existencí asymetrických informací na finančních trzích, které se projevují stádovým chováním investorů a morálním hazardem finančních institucí. Dalšími faktory, které ke vzniku měnové krize mohou přispět, jsou slabý bankovní sektor spojený případně s finanční liberalizací a v neposlední řadě finanční nerovnováha v podnikovém sektoru. Ve vazbě na teoretické modely třetí generace můžeme soubor fundamentálních původů nerovnováhy, která se může následně projevit tlakem na měnu a měnovou krizí, rozšířit zejména o tyto faktory: § existence morálního hazardu finančních institucí v důsledku vládních záruk za bankovní úvěry, § nadměrné (a zároveň neefektivní) investice veřejného a soukromého sektoru stimulované snadnou dostupností dluhového financování, § nevyvážená struktura dluhu z hlediska časové a měnové struktury, § nestabilita uvnitř finančního, zejména pak bankovního sektoru a § finanční nerovnováha v bilancích podnikového sektoru (zejména z hlediska struktury zdrojů financování).
2
Viz IMF (1999). 62
3. Ukazatele (potenciální indikátory) fundamentálních příčin V návaznosti na stanovení fundamentálních příčin měnových krizí pomocí teoretických modelů lze nyní transformovat identifikované příčiny do podoby měřitelných ukazatelů. Velmi komplexní přehled ukazatelů (potenciálních indikátorů) měnových krizí podávají Kaminská et al. (1997), kteří vytvořili souhrnný seznam 103 ukazatelů představujících kvantifikovatelnou podobu potenciálních fundamentálních příčin měnových krizí. Tato práce se proto stala východiskem mnoha navazujících empirických studií zaměřených na stanovení indikátorů měnových krizí. Podívejme se nyní na významnost jednotlivých ukazatelů pro signalizaci rizika měnové krize tak, jak byla identifikována pomocí vybraných empirických modelů indikátorů měnových krizí. Při srovnání budeme vycházet ze studie Kaminské et al. (1997), kteří zmapovali 25 studií publikovaných do roku 1997, tj. do vypuknutí asijské krize, a dále z navazujících 20 empirických studií vydaných po roce 1997. Cílem srovnání je pomocí průřezu studiemi vytipovat individuální ukazatele označené za významné z hlediska určení rizika vzniku měnové krize a zároveň posoudit významnost jednotlivých skupin ukazatelů uvedených výše. Z výsledků srovnání, které jsou prezentovány v tabulce 1 (podrobnější přehled je potom uveden v příloze) je patrné, že nejvýznamnější roli ve sledovaných empirických studiích hrají ukazatele makroekonomického vývoje a vnějších ekonomických vztahů. Naopak význam mikroekonomických ukazatelů vychází ze srovnání jako marginální, což je však především důsledkem toho, že tyto ukazatele nebyly ve sledovaných studiích zpravidla testovány. Důvodem nezahrnutí mikroekonomických ukazatelů do souboru testovaných ukazatelů je zejména obtížná dostupnost dat a zároveň silná makro-orientace dosavadních empirických modelů indikátorů měnových krizí. Z porovnání souboru studií před rokem 1997 a po roce 1997 je však patrný určitý posun směrem ke zvýšení důrazu na mikroekonomické ukazatele, a to zejména v důsledku zohlednění významu nestability bankovního sektoru jako jedné z možných fundamentálních příčin měnových krizí. Zatímco v dřívějších empirických analýzách nebyly mikroekonomické ukazatele označeny za významné v žádné ze studií, po roce 1997 byly jako významné identifikovány některé ukazatele vývoje podnikatelského a zejména pak bankovního sektoru (např. objem vkladů). Ve skupině makroekonomických indikátorů převládají z pohledu jejich významnosti pro identifikaci rizika měnové krize měnově-politické ukazatele. Nejčastěji byly jako významné identifikovány ukazatele expanzivní měnové politiky (růst objemu domácích úvěrů, růst peněžní zásoby) a dále ukazatel devizových rezerv. Z ukazatelů hospodářského vývoje byl jako vhodný indikátor měnových krizí označen především ukazatel vývoje HDP a ze skupiny fiskálních ukazatelů potom saldo vládního rozpočtu. Z hlediska chronologického vývoje empirických studií můžeme sledovat růst významu ukazatelů měnové63
ho vývoje na úkor fiskálních ukazatelů, což patrně odráží mimo jiné také vazbu na posun ve vývoji teoretických modelů měnových krizí. Tab. 1:
Četnost významnosti ukazatelů Před 1997 a) 33 7 17 9 0 0 0 33 20 13 0
I. Makroekonomické ukazatele I.1. Fiskální politika I.2. Měnová politika I.3. Hospodářský vývoj II. Mikroekonomické ukazatele II.1. Podnikový sektor II.2. Bankovní sektor III. Ukazatele vnějších vztahů III.1. Běžný účet III.2. Finanční účet III.3. Zahraniční zadluženost a) souhrn 25 studií b) souhrn 20 studií Zdroj: vlastní shrnutí na základě studií uvedených v příloze
Po 1997 b) 49 5 31 13 10 2 8 66 41 16 9
Celkem 82 12 48 22 10 2 8 99 61 29 9
Mikroekonomické ukazatele tvoří v souboru indikátorů měnových krizí preferovaných v dosavadních empirických studiích minoritní podíl. Z mikroekonomických ukazatelů byly za významné označeny zejména ukazatele vývoje bankovního sektoru, mezi nimiž převažoval indikátory vývoje bankovních depozit a úrokové marže. Ukazatele vývoje podnikového sektoru (např. zadluženosti či podílu krátkodobých závazků a aktiv) byly jako významné indikátory měnové krize identifikovány pouze v jedné ze 45 srovnávaných studií. Mezi ukazateli vývoje vnější ekonomické pozice jsou z hlediska významu pro včasné stanovení rizika vzniku měnové krize dominantní ukazatele determinující situaci na běžném účtu platební bilance (zejména vývoj reálného měnového kurzu), resp. samotný ukazatel vývoje salda běžného účtu. Z ukazatelů, které jsem zařadil do skupiny ukazatelů finančního účtu, patří mezi nejvýznamnější vývoj objemu devizových rezerv. Některé empirické modely identifikovaly jako významný indikátor rovněž ukazatel úrokového diferenciálu. Ve studiích publikovaných po roce 1997 se mezi významnými indikátory objevují dále ukazatele vývoje zahraniční zadluženosti, a to jak celkové, tak také krátkodobé. Shrneme-li výsledky provedeného srovnání empirických studií, patří mezi nejvýznamnější indikátory měnových krizí ukazatele odrážející vývoj na běžném účtu, ukazatele měnového vývoje, dále objem změny devizových rezerv a vývoj HDP. V následující části se zaměříme na jednotlivé ukazatele označené v předchozích studiích za významné a stručně zdůvodníme jejich potenciální vypovídací schopnost o fundamentálních příčinách měnových krizí.
64
4. Preferované ukazatele Z průřezu empirickými studiemi indikátorů měnových krizí vyplývá, že mezi nejvýznamnější a zároveň nejpoužívanější ukazatele pro identifikaci rizika měnových krizí patří následující ukazatele ekonomického vývoje (viz obr. 1). Graf 1: Četnost výskytu indikátorů významných pro identifikaci náchylnosti k měnové krizi
Zdroj: vlastní úpravy podle studií uvedených v příloze
§ Reálný měnový kurz – teoretické odůvodnění zahrnutí ukazatele reálného měnového kurzu navazuje na původní Krugmanovu verzi modelu první generace (Krugman, 1979). Vývoj reálného měnového kurzu je
65
jedním z důležitých ukazatelů pro sledování cenové konkurenceschopnosti ekonomiky. Reálná apreciace kurzu vede k snížení cenové konkurenceschopnosti domácí produkce, a tím zprostředkovaně vytváří tlak na růst deficitu na běžném účtu platební bilance. V tranzitivních ekonomikách uplatňujících režim fixního nominálního měnového kurzu je reálné zhodnocení domácí měny v důsledku kladného inflačního diferenciálu běžným jevem. Vzhledem k tomu, že však část vyššího růstu cenové hladiny v těchto ekonomikách je nutné přisuzovat růstu kvality domácích výrobků, je vhodné se zaměřit na významné apreciační odchylky od dlouhodobého trendu reálného zhodnocení domácí měny. § Devizové rezervy – trvalý pokles objemu devizových rezerv lze v souladu s mechanismy modelů první generace považovat za důležitý signál nerovnovážného ekonomického vývoje. Snižování objemu devizových rezerv navíc omezuje možnosti měnové politiky účinně bránit pevný měnový kurz v případě zvýšených tlaků na měnu, což zvyšuje riziko úspěšných spekulativních útoků. § HDP – změna dynamiky vývoje reálného produktu představuje jeden z projevů měnících se podmínek rovnovážného vývoje ekonomiky. Sledování záporných odchylek HDP od dlouhodobého trendu nám může poskytnout prvotní informaci o nastupující recesi, během které je ekonomika obecně náchylnější k negativním dopadům externích šoků (viz např. Hardy a Pazarbasioglu, 1998). § Saldo běžného účtu – význam sledování vývoje deficitů běžného účtu vychází obdobně jako v případě ukazatele reálného měnového kurzu z modelů navazujících na původní Krugmanovo pojetí základních principů měnových krizí. Jedním z důvodů zahrnutí ukazatele běžného účtu do souboru potenciálních indikátorů měnových krizí je pohled na nadměrné deficity běžného účtu jako na důsledek expanzivní fiskální nebo monetární politiky. Proto ukazatel deficitu běžného účtu bývá v empirických modelech zkoumán současně s ukazateli importu, případně exportu. Bussiére a Fratzscher (2002) však ukazují, že ukazatele obchodní bilance jsou statisticky významné pouze v případě, že do modelu není současně zahrnut ukazatel běžného účtu. Z tohoto zjištění vyvozují závěr, že zahrnutí ukazatele běžného účtu do modelu je pro testování statistické významnosti vlivu vnější nerovnováhy na pravděpodobnost vzniku krize postačující. Druhým důvodem pro sledování deficitu běžného účtu za účelem včasné identifikace rizika měnové krize je nedostatečná informační síla reálného měnového kurzu. Je zřejmé, že pokud by reálný měnový kurz přesně odrážel poměr relativních cen obchodovatelného a neobchodovatelného zboží a zároveň by země reagovaly obdobně na změnu reálného měnového kurzu, sledování vývoje deficitu běžného účtu by za těchto předpokladů ztrácelo na významu. Jelikož však tyto podmínky nejsou v praxi zpravidla naplněny, je účelné společně s ukazatelem reálného měnového kurzu zohlednit rovněž vývoj deficitu běžného účtu.
66
§ Domácí úvěry – růst objemu domácích úvěrů poskytovaných soukromému a veřejnému sektoru, signalizující mj. expanzivní měnovou politiku, představuje potenciální riziko zvýšení nerovnováhy v rozvahách bankovních institucí v důsledku růstu klasifikovaných úvěrů, případně měnového nesouladu na straně aktiv a pasiv. Nadměrný růst objem domácích úvěrů se projevuje zejména v případě tranzitivních ekonomik v období finanční liberalizace spojené s uvolněním překážek kapitálových toků. § Peněžní zásoba – neúměrný růst peněžní zásoby (měřeno M1 nebo M2) ukazuje na ztrátu kontroly měnové autority nad vývojem měnových podmínek, případně na expanzi měnové politiky. Stejně jako výše uvedený ukazatel růstu domácích úvěrů signalizuje expanze peněžní zásoby potenciální riziko destabilizace bankovního sektoru. § Podíl M2 a devizových rezerv – význam tohoto ukazatele z pohledu modelů třetí generace spočívá především v pojetí peněžní zásoby jako celkového objemu likvidních peněz v domácí měně, který může být v případě měnových turbulencí směněn za stabilnější měnu. Srovnávací základnou je objem likvidních zahraničních aktiv měnové autority. § Export – tempo růstu exportu odráží obdobně jako ukazatel deficitu běžného účtu a reálného měnového kurzu úroveň konkurenceschopnosti ekonomiky. Na rozdíl od deficitu běžného účtu má ukazatel dynamiky exportu vyšší rozptyl a lépe odráží změny v pozici domácí produkce na světových trzích. § Saldo rozpočtu vlády – volba ukazatele deficitu vládního rozpočtu (zpravidla měřeno k HDP) navazuje na Krugmanovo pojetí mechanismu měnové krize. Prohlubování deficitu vládního rozpočtu je zde indikátorem rostoucích nerovnováh uvnitř ekonomiky a zároveň zvyšuje pochybnosti o udržitelnosti daného směru hospodářské politiky. V období před vznikem měnové krize lze proto očekávat nadměrný růst deficitu vládního rozpočtu. Obdobně můžeme interpretovat rovněž ukazatel růstu veřejného dluhu. § Inflace – význam míry inflace jako ukazatele fundamentálních příčin měnových krizí spočívá především v reflexi nerovnovážného makroekonomického vývoje. Zároveň signalizuje expanzivní měnovou politiku nekorespondující s reálným ekonomickým vývojem. Empirické studie ukazují (např. Esquivel a Larraín, 1998), že míra inflace byla v období před vznikem krize zpravidla nadprůměrná, přičemž významnější odchylky byly zaznamenány ve vyspělých zemích (ve srovnání s rozvíjejícími se ekonomikami). § Domácí úrokové sazby – sledování ukazatele domácích úrokových sazeb je v pojetí teoretických modelů II. generace významné ze dvou důvodů. Za prvé růst úrokových sazeb signalizuje růst rizikové prémie za držení aktiv denominovaných v domácí měně, tedy reprezentuje zvýšení pochybnosti trhu o udržení stanovené úrovně měnového kurzu. Za druhé pak růst úrokových sazeb může být již samotným projevem politiky měnové autority na obranu stanoveného měnového kurzu.
67
§ Směnné poměry – přestože mechanismus vazeb mezi změnou směnných poměrů a měnovou krizí není zcela jednoznačný,3 významnost směnných poměrů jako indikátoru měnových krizí byla některými empirickými studiemi prokázána.4 Jedním z možných vysvětlení je vliv zhoršení směnných poměrů (pokles ukazatele) na rovnovážnou úroveň reálného měnového kurzu, která se může následně odrazit ve zvýšení depreciačních tlaků na měnu. Druhý přístup vysvětlující vazbu mezi měnovou krizí a směnnými poměry vychází z teorie druhé generace modelů měnových krizí, prostřednictvím které lze změnu směnných poměrů považovat za čistě exogenní šok způsobující posun ekonomiky z původního stavu rovnováhy ekonomiky do nového rovnovážného stavu. § Krátkodobý zahraniční dluh – ukazatel objemu krátkodobého zahraničního dluhu (přesněji se jedná o krátkodobý dluh denominovaný v zahraniční měně) je zpravidla sledován ve vazbě na objem devizových rezerv. Z rozvahového hlediska je tak poměřován objem likvidních zahraničních pasiv a likvidních zahraničních aktiv. Růst tohoto ukazatele signalizuje zvýšení měnového rizika centrální měnové autority. Kromě toho ukazatel krátkodobého zahraničního dluhu ve vztahu k celkovému zahraničního dluhu může být doprovodným jevem rychlé finanční liberalizace spojené s dostupností finančních zdrojů, která může vést k přeinvestovaní ekonomiky (viz např. McKinnon a Pill, 1999). § Úvěry poskytnuté vládě – růst objemu úvěrů poskytnutých vládnímu sektoru signalizuje expanzivní zaměření fiskální politiky. Z pohledu bankovního sektoru znamená poskytování úvěrů vládě zvýšení rizika morálního hazardu, neboť banky při úvěrování vládních projektů zpravidla nekladou takový důraz na jejich efektivnost jako v případě poskytování úvěrů podnikovému sektoru. Růst objemu úvěrů poskytnutých vládě může odrážet vznikající nerovnováhu uvnitř ekonomiky. § Bankovní depozita – ukazatel vkladů na bankovních účtech je zpravidla poměřován ve vztahu k peněžní zásobě M2, případně k HDP. Silný pokles tohoto ukazatele představuje zvýšené riziko vzniku bankovní krize (tzv. run na banky), která může v důsledku mezisektorální a mezinárodní finanční propojenosti přerůst v krizi měnovou. § Zahraniční dluh – indikátor objemu zahraničního dluhu je jedním z ukazatelů, které ovlivňují důvěru zahraničních investorů ve sledovanou ekonomiku. Je zřejmé, že udržitelnost stanovené zahraničního dluhu je do značné míry determinována stabilním vývojem na finančním účtu platební bilance. Ztráta důvěry investorů, která se odrazí v poklesu přílivu (nebo odlivu) zahraničního kapitálu, povede ke zvýšení rizika splácení závazků vyplývajících ze zahraničního dluhu.
3
Především není zřejmé, zda k náchylnosti ekonomiky k měnové krizi přispívá samotná změna směnných poměrů nebo hospodářsko-politická opatření reagující na změny směnných poměrů. 4 Viz např. Esquivel, Larraín (1998) nebo Aziz et al. (2000). 68
§ Peněžní multiplikátor – z pohledu rizika vzniku měnových krizí je významný růst peněžního multiplikátoru, který může v případě nedostatečné poptávky po penězích vyústit v inflační vývoj ekonomiky. Růst míry inflace se v případě pevného měnového kurzu odrazí v reálné apreciaci měnového kurzu, a tím následně také v tlaku na nominální kurz měny. § Index akciového trhu – v období finanční liberalizace spojené s přílivem zahraničního kapitálu zpravidla dochází k růstu indexu akciového trhu. Převis nabídky kapitálu však vede k nadměrnému excesu tohoto indexu, který neodráží reálnou výkonnost ekonomiky. Dochází tak ke vzniku bublin na trhu aktiv, které se negativně projeví v nárůstu pochybně zajištěných úvěrů a tím i ke zvýšení rizika ve finančním sektoru. V případě splasknutí této bubliny pak dochází mimo jiné k odlivu zahraničního kapitálu a s ním i k nadměrnému tlaku na znehodnocení domácí měny. § Úroková marže – růst rozdílu mezi úrokovými sazbami z úvěrů a úrokovými sazbami z vkladů reflektuje zvýšené riziko bankovního sektoru spojené s poskytováním úvěrů. Tento ukazatel zároveň nepřímo odráží úroveň rozvinutosti finančního trhu, neboť s rozvojem finančního trhu roste množství potenciálních zdrojů financování investic, čímž klesá cena cizího kapitálu. V zemích s méně rozvinutým finančním sektorem zůstávají ceny úvěrových zdrojů na poměrně vysoké úrovni. § Saldo obchodní bilance – saldo obchodní bilance reprezentuje vývoj vnější rovnováhy reálného sektoru a je tedy spíše substitutem ukazatele běžného účtu (viz komentář u Běžného účtu). § Reálný úrokový diferenciál – růst kladného rozdílu mezi domácími a zahraničními úrokovými sazbami signalizuje zvýšení rizika pro investice do domácích aktiv. Zároveň však také růst zahraničních úrokových sazeb může být jedním z významných faktorů změny investiční nálady na finančním trhu, které může vyústit v odliv kapitálu. Ukazatel růstu úrokových sazeb v zahraničí lze z pohledu modelů II. generace považovat za potenciální indikátor měnové krize i v případě, že společně s ním roste ukazatel domácích úrokových sazeb, neboť také v tomto případě je signalizován posun v tržním vnímání rovnováhy ekonomiky. § Nezaměstnanost – obdobně jako pokles HDP také dlouhodobě rostoucí míra nezaměstnanosti je projevem hospodářské recese. § Příliv krátkodobých investic – podíl krátkodobých investic na celkovém přílivu zahraničního kapitálu je důležitým indikátorem investiční nálady na finančních trzích vůči sledované ekonomice. Vzhledem k tomu, že krátkodobé investice představují velmi volatilní zdroj financování, signalizuje růst výše uvedeného ukazatele zvýšení rizika vzniku měnové krize. § Přímé zahraniční investice – význam ukazatele přílivu přímých zahraničních investic (PZI) vychází především ze stabilní povahy tohoto typu investic. Ve srovnání s ostatními zahraničními investicemi nehrozí v případě PZI bezprostřední reakce na negativní šoky (výskyt spouště-
69
§
§
§
§
cích mechanismů). Zároveň příliv PZI do určité míry vyjadřuje důvěru investorů v dlouhodobý rozvoje ekonomiky. Pro stanovení rizika měnových krizí je proto účelné sledovat podíl PZI na celkovém přílivu zahraničních investic. Objem přílivu PZI je vhodné posuzovat rovněž v souvislosti s hodnocením udržitelnosti deficitů běžného účtu, neboť jak ukazuje např. Krkoška (2000), deficity běžného účtu nemusí sami o sobě znamenat zvýšení rizika vzniku měnové krize za předpokladu, že jsou kryté dostatečným přílivem PZI. Spotřeba vlády – ukazatel spotřeby vlády je alternativním ukazatelem pro posouzení udržitelnosti expanzivní fiskální politiky vlády. Tento ukazatel můžeme považovat za doplňkový k indikátoru salda rozpočtu vlády, který vyjadřuje celkovou míru expanzivity fiskální politiky. V případě, že deficit vládního rozpočtu je vyvolán zejména výdaji na vládní spotřebu, nelze očekávat dlouhodobou udržitelnost nastaveného směru fiskální politiky. Zadluženost podnikového sektoru – růst zadluženosti podnikového sektoru je spojen se zvýšením úvěrového rizika bankovního sektoru, jehož naplnění vede ke zvýšení objemu klasifikovaných úvěrů. Vazba na riziko měnové krize je zde spíše zprostředkovaná přes riziko vzniku bankovní krize. Podíl krátkodobých závazků a aktiv v podnikovém sektoru – na základě ukazatele podílu celkových krátkodobých závazků podniků a aktiv podnikatelského sektoru můžeme posoudit úroveň likvidity podniků a jejich schopnost včas splácet získané úvěry. Stejně jako v případě předchozího ukazatele je riziko měnové krize spojeno s bankovní krizí, jejíž riziko vzniku se zvyšuje s poklesem likvidity podnikového sektoru. Klasifikované úvěry – ukazatel objemu klasifikovaných úvěrů lze považovat za indikátor náchylnosti ke krizi bankovního sektoru. Tento ukazatel je úzce spojen s výše uvedenými indikátory zadluženosti podnikového sektoru a úrokové marže. Souvislost růstu objemu klasifikovaných úvěrů a měnové krize je opět spíše nepřímá.
Souhrn výše uvedených ukazatelů včasného varování včetně indikativních vazeb na jednotlivé generace teoretických modelů je uveden v následující tabulce.
70
Tab. 2: Shrnutí preferovaných ukazatelů včasného varování Indikátor
Znaménko vztahu ke krizi
Vazba na teoret. modely 1 1 1 1 1
Saldo rozpočtu vlády – Spotřeba vlády + Úvěry poskytované vládě + Domácí úvěry + Peněžní zásoba + Podíl M2 a devizových re+ 3 Makroekonomické Měnová poli- zerv ukazatele tika Domácí reálné úrokové + 2 sazby Peněžní multiplikátor + 3 Inflace + 2 HDP – 2 Hospodářský Nezaměstnanost + 2 vývoj Index akciového trhu – 2 Zadluženost + 3 Podnikový Podíl krátkodobých závazsektor + 3 ků a aktiv Mikroekonomické Bankovní depozita – 3 ukazatele Bankovní Klasifikované úvěry + 3 sektor Úroková marže + 3 Saldo běžného účtu – 1 Saldo obchodní bilance – 1 Běžný účet Export – 1 Reálný měnový kurz – 1 Směnné poměry – 1 Ukazatele vnějších Devizové rezerv – 1 vztahů Příliv krátkodobých investic + 3 Finanční účet Přímé zahraniční investice – 3 Reálný úrokový diferenciál + 3 Zahraniční dluh + 3 Zahraniční zadluženost Krátkodobý zahr. dluh + 3 Zdroj: Kaminská et al. (1998), Pasternak (2003), Kittelmannová a Tirpák (2004), vlastní úpravy Fiskální politika
5. Indikátory významné v zemích střední a východní Evropy Výše uvedený přehled představuje indikátory měnových krizí, které byly označeny za významné v některých ze 45 sledovaných studií z období před rokem 1997 i po roce 1997. Tyto empirické studie se však liší v mnoha směrech (metody testování, časový horizont, výběr zemí, aj.) a lze jen stěží na základě tohoto souboru stanovit indikátory vhodné pro přímé využití ke stanovení míry rizika vzniku měnové krize v konkrétní ekonomice a v daném období. Je zřejmé, že dluhové krize 80. let zaznamenané v zemích Latinské Ameriky mě-
71
ly zcela odlišný charakter od měnové krize EMS nebo měnových krizí tranzitivních ekonomik střední Evropy v 90. letech. Není proto příliš smysluplné aplikovat indikátory, které dokázaly správně předpovědět riziko krizí 80. let, na predikci rizika měnových krizí ve střední Evropě. Z výše uvedeného důvodu se proto podívejme blíže na výsledky empirických studií, které se orientují na testování významnosti ukazatelů měnových krizí v zemích střední a východní Evropy v 90. letech. Naším cílem je na základě těchto studií identifikovat ukazatele, které mohou hrát nejvýznamnější roli při stanovení míry zranitelnosti středoevropských a východoevropských ekonomik vůči měnové krizi. Sestavení přehledu vychází z výsledků následujících studií: Krkoška (2000) Brüggmann, Linne (2002)
Metoda VAR signální
Schardax (2002)
signální
Šonje et al. (2003)
signální
Pasternak (2003)
signální
Kittelmannová, Tirpák (2004)
markovský proces
Země ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Rusko Bulharsko, Chorvatsko, ČR, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko Bulharsko, Chorvatsko, ČR, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Albánie, ČR, Bulharsko, Rumunsko, Moldávie, Ukrajina, Bělorusko, Rusko ČR, Slovensko, Maďarsko
Období 1994–1999
Data čtvrtletní
1/1993–9/2001
měsíční
1989 (1992)– 2001
čtvrtletní
1990–2002
měsíční, čtvrtletní
1992–2001
měsíční
1993–2004
měsíční
Nejvýznamnějším indikátorem měnových krizí pro země středoevropského a východoevropského regionu je reálný měnový kurz, který identifikovaly všechny srovnávané studie (viz tabulku 3). Tento ukazatel zároveň vykazuje v empirických studiích vystavěných na signálním přístupu relativně nízký poměr falešných a správných signálů (průměr tohoto poměru ze všech čtyř studií dosahuje 0,479 při směrodatné odchylce 0,123). Do skupiny ukazatelů, které za významné označily čtyři z šesti studií, patří objem domácích úvěrů, podíl M2 a devizových rezerv, objem vkladů, export a objem devizových rezerv. Zatímco první tři ukazatele byly identifikovány jak modely signální analýzy, tak také některým z alternativních modelů, ukazatele exportu a objemu devizových rezerv označily za významné pouze modely signální analýzy. Průměr podílu falešných a správných signálů získaný ze čtyř studií signální analýzy vykazuje následující hodnoty (hodnota za středníkem vyjadřuje směrodatnou odchylku): objem domácích úvěrů (0,695; 0,091), podíl M2 a devizových rezerv 72
(0,584; 0,157), objem vkladů (0,535; 0,171), export (0,447; 0,180), objem devizových rezerv (0,569; 0,246). Na celkově vyšší úrovni průměru ukazatele poměru falešných a správných signálů se podílí především vysoké hodnoty tohoto poměru vykázané ve studii Pasternak (2003), což může být ovlivněno heterogenitou souboru sledovaných zemí. Polovina ze sledovaných studií označila za významné ukazatele domácích úrokových sazeb, HDP a salda běžného účtu. U salda běžného účtu je nutné zmínit studii Krkošky (2000), který identifikoval za významný ukazatel náchylnosti ekonomiky k měnové krizi tu část běžného účtu, která není kryta přílivem přímých zahraničních investic (tzn. ukazatelem je v tomto případě PZI + saldo běžného účtu). Domácí úrokové sazby identifikovaly jako významný indikátor pouze studie aplikující signální analýzu (průměrný poměr falešných a správných signálů je 0,431, směrodatná odchylka 0,214). Zbývající sledované ukazatele označila za významné méně než polovina empirických studií zaměřených na region střední a východní Evropy.
Tab. 3: Významnost indikátorů měnových krizí v regionu střední a východní Evropy
KRK
BL SCH SBB
PAS
KT
Celkem 6 4 4 4 4 4 3 3 3 2 2 2 2
Reálný měnový kurz • • • • • • Objem domácích úvěrů • • • • Podíl M2 a devizových rezerv • • • • Objem vkladů • • • • Export • • • • Objem devizových rezerv • • • • Domácí reálné úrokové sazby • • • HDP • • • Saldo běžného účtu • • • Saldo rozpočtu vlády • • Peněžní multiplikátor • • Úroková marže • • Přímé zahraniční investice • • Objem krátkodobého zahraničního 2 • • dluhu Peněžní zásoba 1 • Saldo obchodní bilance 1 • Reálný úrokový diferenciál 1 • KRK = Krkoška (2000), BL = Brüggemann a Linne (2002), SCH = Schardax (2003), SBB = Šonje et al. (2003), PAS = Pasternak (2003), KT = Kittelmannová a Tirpák (2004) Zdroj: vlastní úpravy podle výsledků výše uvedených studií
Ze srovnání skupiny významných indikátorů měnových krizí v regionu středoevropských a východoevropských zemí a skupiny těchto indikátorů identifikovaných bez ohledu na regionální vymezení testovaných zemí jsou patrné některé rozdíly. Zatímco například ukazatel peněžní zásoby patří na obecné 73
(nadregionální) úrovni identifikace mezi významné indikátory měnových krizí, ve studiích orientovaných specificky na region střední a východní Evropy byla jeho významnost prokázána pouze v jedné studii ze šesti. Naopak přímé zahraniční investice (poměřované ve vztahu k deficitu běžného účtu) byly zařazeny mezi významné indikátory měnových krizí výhradně ve studiích specializovaných na region zemí střední a východní Evropy.
6. Závěry Přestože výzkum v oblasti empirických modelů indikátorů potenciálních měnových krizí se začal systematicky rozvíjet především ve vazbě na rozsáhlé měnové krize 90. let minulého století, význam konstrukce těchto modelů neoslabuje ani na počátku 21. století. Z pohledu české ekonomiky roste důležitost výzkumu v této oblasti zejména ve vazbě na závazek České republiky participovat v evropském integračním procesu v podobě členství v Hospodářské měnové unii. Tento proces klade jednak zvýšené nároky na harmonizaci ekonomického vývoje členských zemí a koordinaci hospodářsko-politických opatření a zároveň vyžaduje v období před konečným přechodem na jednotnou měnu euro minimálně dvouletý pobyt měny přistupující země v režimu ERM II, nebo-li fixaci hodnoty měny na úrovni poblíž stanovené centrální parity. Explicitní závazek měnových autorit udržovat předem stanovenou úroveň měnového kurzu de facto deaktivuje jeden z významných „nárazníků“ domácí ekonomiky vůči externím šokům a zároveň přenáší tlak vytvořený nerovnovážným vývojem domácí ekonomiky na stabilizační nástroje měnové politiky (devizové rezervy, úrokové sazby apod.). Případný pohyb měnového kurzu od centrální parity směrem ke stanovené hranici na depreciační straně pásma rovněž probouzí spekulanty na finančních trzích, kteří mohou svými operacemi tlak na znehodnocení měny (příp. devalvaci centrální parity) výrazně zvýšit. Modely indikátorů náchylnosti ekonomiky k nadměrným tlakům by měly přispět ke včasné identifikaci rizika vzniku devalvačních tlaků na měnu setrvávající v režimu ERM II ze strany spekulativních investorů na finančních trzích, a tím iniciovat včasnou realizaci hospodářsko-politických opatření ke snížení ekonomické nerovnováhy na domácích trzích. Ze srovnání významnosti ukazatelů měnových krizí ve studiích publikovaných před rokem 1997 a po tomto roce je patrné, že v novějších studiích se kromě ukazatelů vnějších vztahů a makroekonomického vývoje začínají prosazovat také mikroekonomické ukazatele. Tento vývoj koresponduje s vývojem v teoretické oblasti měnových krizí, kde význam mikroekonomických příčin vzniku krize roste v souvislosti s rozvojem teoretických modelů třetí generace. Rešerše studií orientovaných na region střední a východní Evropy ukazují, že k nejvýznamnějším indikátorům měnových krizí v tomto regionu patří reálný měnový kurz, objem domácích úvěrů, ukazatele peněžní zásoby a devizových rezerv, vývoj objemu vkladů a exportu.
74
LITERATURA [1]
Abiad, A. (2003): Early Warning System: A Survey and Regime– Switching Approach. IMF Working Papers, No. 03/32 (February).
[2]
Aziz, J. – Caramazza, F. – Salgado, R. (2000): Currency Crises: In Search of Common Elements. IMF Working Papers, No. 00/67 (March).
[3]
Brüggemann, A. – Linne, T. (2002): Are the Central and Eastern European Transition Countries Still Vulnerable to a Financial Crises? Results from the Signal Approach. IWH Discussion Papers, No. 157 (March).
[4]
Bussiére, M. – Fratzscher, M. (2002): Towards a New Early Warning System of Financial Crises. ECB Working Paper Series, No. 145 (May).
[5]
Edison, H. J. (2000): Do Indicators of Financial Crises Work? An Evaluation of an Early Warning System. International Finance Discussion Papers (Board of Governors of the Federal Reserve System), No. 675 (July).
[6]
Esquivel, G. – Larraín, F. B. (1998): Explaining Currency Crises. HIID Development Discussion Papers, No. 666 (November).
[7]
Fontaine, T. (2005): Currency Crises in Developed and Emerging Market Economies: A Comparative Empirical Treatment. IMF Working Papers, No. 05/03 (January).
[8]
Gerlach, S. – Smets, F. (1995): Contagious Speculative Attacks. European Journal of political Economy, Vol. 11, No. 1 (March), pp. 45– 63.
[9]
Goldstein, M. – Kaminsky, G. L. – Reinhart, C. M. (2000): Assessing Financial Vulnerability: An Early Warning System for Emerging Markets. Institut for International Economics, Washington, DC.
[10]
Hardy, D. C. L. – Pazarbasioglu, C. (1998): Leading Indicators of Banking Crises – Was Asia Different? IMF Working Papers, No. 98/91 (June).
[11]
Hawkins, J. – Klau, M. (2000): Measuring Potential Vulnerabilities in Emerging Market Economies. BIS Working Papers, No. 91 (October).
[12]
IMF (1999): International Financial Contagion. World Economic Outlook 1999, (May).
[13]
Kamin, S. B. – Babson, O. D. (1999): The Contribution of Domestic and External Factors to Latin American Devaluation Crises: An Early Warning Systems Approach. International Finance Discussion Papers (Board of Governors of the Federal Reserve System), No. 645 (September).
75
[14]
Kaminsky, G. L. – Lizondo, S. – Reinhart, C. M. (1997): Leading Indicators of Currency Crises. IMF Working Papers, No. 97/79 (July).
[15]
Kaminsky, G. L. – Lizondo, S. – Reinhart, C. M. (1998): Leading Indicators of Currency Crises. IMF Staff Papers, Vol. 45, No. 1 (March).
[16]
Kittelmann, K. – Tirpák, M. (2004): Predicting Speculative Attacks in Central Europe. Kiel Advanced Studies Working Paper, No. 420 (December).
[17]
Krkoška, L. (2000): Assessing Macroeconomic Vulnerability in Central Europe. EBRD Working Paper, No. 52 (June).
[18]
Krugman, P. (1979): A Model of Balance-of-Payments Crises. Journal of Money, Credit and Banking, No. 11, pp. 311–325.
[19]
Kumar, M. – Moorthy, U. – Perraudin, W. (2003): Predicting Emerging Market Currency Crashes. Journal of Empirical Finance, No. 10, pp. 427–54.
[20]
McKinnon, R. I. – Pill, H. (1999): Exchange Rate Regimes for Emerging Markets: Moral Hazard and International Overborrowing. Oxford Review of Economic Policy, Vol. 15, No. 3 (Autumn), pp. 19–38.
[21]
Mulder, C. – Perrelli R. – Rocha, M. (2002): The Role of Corporate, Legal and Macroeconomic Balance Sheet Indicators in Crisis Detection and Prevention. IMF Working Papers, No. 02/59 (March).
[22]
Pasternak, C. (2003): The Signals Approach as an Early Warning System for Currency Crises: An Application to Transition Economies – With Special Emphasis on Poland. EconWPA – International Finance Series, No. 0304001 (April).
[23]
Pazour, M. (2004): Nové metodologické přístupy k tvorbě empirických modelů měnových krizí. Politická ekonomie, Vol. LII, No. 3, pp. 375–388.
[24]
Peltonen, T. A. (2006): Are Emerging Market Currency Crises Predictable? A Test. ECB Working Paper Series, No. 571 (January).
[25]
Schardax, F. (2002): An Early Warning Model for Currency Crises in Central and Eastern Europe. Focus on Transition (Oesterreichische Nationalbank), No. 1, pp. 108–24.
[26]
Šonje, A. – Babić, A. – Bačić K. (2003): Determinants of Currency Disturbances in Transition Economics of Central and Eastern Europe. In: Croatian Economic Survey 2003, pp. 97–138.
[27]
Vlaar, P. J. G. (2000): Currency Crisis Models for Emerging Markets. De Nederlandsche Bank Staff Report, No. 45 (December).
76
PŘÍLOHA: PŘEHLED VÝZNAMNOSTI INDIKÁTORŮ MĚNOVÝCH KRIZÍ
I. Makroekonomické ukazatele I.1. Fiskální politika I.1.1 Saldo rozpočtu vlády I.1.2 Spotřeba vlády I.1.3 Úvěry poskytované vládě I.2. Měnová politika I.2.1. Domácí úvěry I.2.2. Peněžní zásoba I.2.3. Podíl M2 a devizových rezerv I.2.4. Domácí reálné úrokové sazby I.2.5. Peněžní multiplikátor I.2.6. Inflace I.3. Hospodářský vývoj I.3.1. HDP I.3.2. Nezaměstnanost I.3.3. Index akciového trhu II. Mikroekonomické ukazatele II.1. Podnikový sektor II.1.1. Zadluženost II.1.2. Podíl krátkodobých závazků a aktiv II.2. Bankovní sektor II.2.1. Bankovní depozita II.2.2. Klasifikované úvěry II.2.3. Úroková marže III. Ukazatele vnějších vztahů III.1. Běžný účet
Před 1997* 33 7 3 1
KLR
EL
KB
ACS
VL
EDI
GKR
HK
3 0
2 0
3 1
3 0
2 0
1 0
3 0
1 0
KRK BL 1 0
•
6 1
BF MPR 2 0
0 0
•
SCH AB KMP 2 1
3 0
1 0
SBB 2 0
PAS KT FON 5 0
3 0
•
PEL
Součet
4 1
2 1
•
•
82 12 8 1
3 17 5 2
4 1
1
1
3
2
1
1
1
1
• •
•
•
•
0 –
•
•
•
•
1
2
0
2
4
2
3
•
•
• •
• •
•
•
•
•
• 2 •
• 1 •
• 0
• 0
1 •
0
• 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
2 •
0
9
•
5 • 0
0
0
1 •
1 •
0
0
1 •
1 •
0
1 •
1 •
1 •
• 0
0
0
2
2
0
0
0
0
1
2
1
0
0
0
0
0
0
0
2 •
0
0
0
0
0
0
0
0
• 0
0
0
0
0
0
0
0
0
2
2
0
3 2
3 3
4 3
4 3
4 2
3 1
3 2
77
5 3
3 2
• 4 2
3 2
3 8 22 17 2 3 10 2 1 1
0
0
0
• • • 3 2
48 12 10
•
•
– 0 0 – 0 33 20
0
•
1 1 5 9 6 2 1 0
1
• •
•
3
4
4 3
2 1
4 1
1
2
1
•
•
•
3 2
• 5 2
4 3
0
0
1 1
1 1
8 4 1 3 99 61
III.1.1. Saldo běžného účtu III.1.2. Saldo obchodní bilance III.1.3. Export III.1.4. Reálný měnový kurz III.1.5. Směnné poměry III.2. Finanční účet III.2.1. Devizové rezerv III.2.2. Příliv krátkodobých investic III.2.3. Přímé zahraniční investice III.2.4. Reálný úrokový diferenciál III.3. Zahraniční zadluženost III.3.1. Zahraniční dluh III.3.2. Krátkodobý zahr. dluh
Před 1997* 2
KLR
EL
KB
ACS
VL
•
•
•
•
EDI
GKR
HK •
KRK BL •
BF MPR •
•
SCH AB KMP
SBB
PAS KT FON
PEL
Součet
•
•
14
•
•
2 2 12 2 13 11
• • 1
• • 0
•
• • 1
• • 1
•
•
•
• •
• •
•
• •
•
•
• •
•
•
• •
• •
•
1
1
1
0
1
1
0
0
1
1
2
1
2
1
•
•
•
•
•
•
•
•
•
3
0
0
•
1
•
•
1 0
0
0
0
2
• 1 •
1 •
0
2 • •
0
1
1
1
•
•
•
0
0
1 •
0
1
3 0
0
•
* Čísla u dílčích ukazatelů uvádějí počet studií z období před rokem 1997, které identifikovaly daný ukazatel jako významný indikátor měnové krize.
78
9 30 5 29 22 2
•
–
0 0 0
•
0
9 4 5
Vysvětlivky: KLR EL KB ACS VL EDI GKR HK KRK BL
= = = = = = = = = =
Kaminská et al. (1997) Esquivel, Larraín (1998) Kamin, Babson (1999) Aziz et al. (2000) Vlaar (2000) Edisonová (2000) Goldstein et al. (2000) Hawkins, Klau (2000) Krkoška (2000) Brüggemann, Linne (2002)
BF MPR SCH AB KMP SBB PAS KT FON PEL
= = = = = = = = = =
Bussiere, Fratzscher (2002) Mulder et al. (2002) Schardax (2002) Abiad (2003) Kumar et al. (2003) Šonje et al. (2003) Pasternak (2003) Kittelmannová, Tirpák (2004) Fontaine (2005) Peltonen (2006)
79
Příloha: Přehled nejvýznamnějších dat a dokumentů, spojených s přípravu zavedení eura v ČR 13. 10. 2003: vláda ČR schválila Strategii přistoupení ČR k eurozóně. „ ... lze očekávat přistoupení k eurozóně v horizontu let 2009–2010.“ 5. 9. 2005: na společné schůzi předsedy vlády, ministra financí a guvernéra ČNB bylo dohodnuto, že za vhodné datum pro přijetí eura jako české měny je považován 1. 1. 2010. 23. 11. 2005: usnesením vlády ČR č. 1510 bylo schváleno institucionální zajištění přijetí eura v ČR a byla zřízena Národní koordinační skupina pro zavedení eura (meziresortní koordinační skupina v gesci MF ČR). Jejím úkolem je do 31. 8. 2006 předložit vládě návrh scénáře zavedení eura v ČR a do 31. 12. 2006 Národní plán zavedení eura v ČR. 28. 11. 2005: „relevantním termínem pro vstup ČR do systému ERM II je druhá polovina roku 2007“ (MF ČR). Leden 2006: Rada ministrů financí a hospodářství (ECOFIN) schválila Konvergenční program ČR a potvrdila, že plány ČR umožňují zavedení eura v r. 2010. 20. 2. 2006: vznikla Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v ČR. 30. 6. 2006: Národní koordinační skupina pro zavedení eura doporučila vládě ČR scénář zavedení eura v podobě „velkého třesku“ (tj. zavedení hotovostního i bezhotovostního eura k jednomu datu). Vláda ČR by tento scénář měla schválit do konce srpna 2006. 25. 10. 2006: usnesením vlády ČR č. 1210 byl schválen scénář „velkého třesku“ a byl přesunut termín předložení Národního plánu zavedení eura v ČR do 31. 3. 2007 (původně do 31. 12. 2006). 25. 10. 2006: usnesením vlády ČR č. 1231 bylo schváleno Vyhodnocení plnění maastrichtských kritérií s posunutím přijetí eura za původně uvažovaný horizont let 2009–2010. Vláda souhlasí s doporučením neusilovat o vstup do ERM II v r. 2007. MF ČR má (ve spolupráci s ČNB) posoudit strategii přijetí eura v ČR a předložit výsledky do 31. 8. 2007.
80
Dokumenty (chronologické pořadí): [1]
Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. Společný dokument vlády ČR a ČNB. Schválený vládou ČR 13. 10. 2003.
[2]
Konvergenční program České republiky. Květen 2004 (na období 2003– 2007). Schválený vládou ČR 12. 5. 2004.
[3]
Konvergenční program České republiky. Aktualizovaná verze. Listopad 2004.
[4]
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF ČR, MPO ČR a ČNB, schválený vládou ČR 12. 1. 2005.
[5]
Přehled úkolů v oblasti působnosti ČNB a nástin dalších úkolů v souvislosti se zavedením eura v ČR. Česká národní banka, 13. 1. 2005.
[6]
Usnesení vlády ČR ze dne 23. 11. 2005 č. 1510 o institucionálním zajištění zavedení eura v České republice (zřízení Národní koordinační skupiny pro zavedení eura).
[7]
Konvergenční program České republiky. Aktualizovaná verze (na období 2006–2008). Listopad 2005. Schválený vládou ČR 23. 11. 2005.
[8]
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF ČR, MPO ČR a ČNB, schválený vládou ČR 23. 11. 2005.
[9]
Volba scénáře zavedení eura v České republice. Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR. Červen 2006. Materiál pro zasedání vlády ČR 25. 10. 2006.
[10]
Usnesení vlády ČR ze dne 25. 10. 2006 č. 1200 o scénáři zavedení eura v České republice
[11]
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF ČR a ČNB, schválený vládu ČR 25. 10. 2006.
[12]
Usnesení vlády ČR ze dne 25. 10. 2006 č. 1231 k Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou.
Informační materiály: Česká národní banka: Vstup ČR do EU a centrální banka. Nedatováno. (http://www.cnb.cz) Česká národní banka: Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. Materiál k informaci pro vládu ČR. 15. 7. 2003. (http://www.cnb.cz)
81
Česká národní banka: Základní rysy kurzového mechanismu ERM II. Nedatováno. (http://www.cnb.cz) Česká národní banka: Postup zavádění jednotné měny euro, etapy Hospodářské a měnové unie. Nedatováno. (http://www.cnb.cz)
82
83
84