007
1/2 14. ročník
editoriala
Vážené čtenářky a čtenáři! Převést část dopravy, ať už nákladní nebo osobní, ze silnice na železnici bylo už v celé řadě programů vlád a návrhů dopravní politiky; skutečnost ale takové snahy nebrala příliš na vědomí. S letošním novým rokem se však zdá, že – jak psávali naši obrozenci – dobré úmysly z úst do rukou se přestěhují. Autobusům totiž hrozí mýto, zamýšlené původně pro nákladní automobily, zatím o nosnosti nad 12 tun a jen na dálnicích a rychlostních komunikacích. I to by se ale promítlo do autobusových tarifů. V tisku už se objevila první lamenta. Student Agency oznámila v televizi, že zruší polovinu svých spojů na lince Praha – Ostrava. Zbylé spoje mají podražit asi o 40 korun. O zdražení autobusů uvažují i jiní dopravci. Pokud k tomu dojde (a zdá se, že ano), bude to znamenat přechod jisté části dosavadních uživatelů autobusové dopravy na železnici. České dráhy jsou na tuto skutečnost připraveny a budou usilovat o to, aby se cestujícím na kolejích líbilo. Dokonce si budou považovat za čest, pokud tito cestující u vlaků zůstanou, byť třeba autobusy později nabídnou jisté slevy ve snaze získat klientelu zpět. České dráhy vám, vážení čtenáři, s příchodem nového roku slibují, že se jejich zaměstnanci vynasnaží udělat pro své cestující všechno, co bude v jejich silách. Ostatně věřím, že viditelná zlepšení služeb naší firmy jste již mohli v poslední době osobně posoudit. IRENA POSPÍŠILOVÁ
Foto na titulní straně: Zvláštní parní vlak, který k radosti malých i velkých cestujících dorazil jednoho zimního dopoledne loňského roku do stanice Kladno. Foto: MICHAL MÁLEK
Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 18. ledna 2007 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E–mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E–mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210–9142
S mazanou eLiškou mezi krajskými centry Již déle než rok si můžete do našich prestižních spojů koupit jízdenku v elektronickém obchodě ČD. Také s papírovými kartami našich obchodních nabídek se pomalu loučíte a jejich místo zaujímá moderní čipová In–karta/Rail plus (integrovaná národní karta ČD, začleněná do celoevropského věrnostního systému). Právě tyto skutečnosti nám umožňují reagovat na moderní trendy v odbavení, kdy významná část zákazníků preferuje nákup z domova, nejlépe bez dalších administrativních úkonů.
Jednu z možností nabízí přímý přechod celého vějíře obchodních nabídek ČD z papírových jízdenek do datové podoby, uložené v paměti některého z komponentů odbavovacího systému bez předchozího ověření dopadů na zákazníka. Důkladná analýza širšího obchodního prostředí i jedinečnosti každého z vás dokázala, že internetový obchod je stále ve fázi objevování nových cest. Proto jsme zvolili cestu založenou na volbě zákazníka a rozhodli se jít kroky postupnými. Tak vznikla eLiška, první elektronická jízdenka Českých drah, kterou zakoupíte v teple domova. Jako u každého obchodního záměru jsme museli především vybrat volné místo „na trhu“, které může novinka vyplnit. Výzvou pro nás byly dlouholeté pokusy s relačními slevami, pravidelně pozitivně diskriminujícími obyvatele vyvoleného města. Vědomi si kreditu naší obchodně–tarifní politiky získaného u zákazníků v Evropě nekompromisním odbouráním zkoumání příbuzenských vztahů nebo národnosti zákazníků u jednotlivých slev, nemohli jsme v žádném případě připustit vytvoření nabídky, kdy pro určení sítě využitelnosti podlehneme nátlaku lobistických skupin. Nevhodnost prvotního testování na síti tvořené řádově tisíci body vedla k využití sídel krajských měst, pevně zakotvených v našem ústavním pořádku. Tak vznikla matice spojující všechna krajská města, která představují téměř polovinu veškerého obyvatelstva naší republiky.
Zvolení technologie bylo naopak zřejmé. Čipová In–karta/Rail plus spolu s kompatibilními výdejními zařízeními UNIPOK a POP nabízí do budoucna dynamickou variabilitu, které nelze nevyužít. Dřímající síla systému byla postupně testována úzkým okruhem profesionálů z obchodně–tarifního oddělení a oddělení informatiky osobní přepravy generálního ředitelství Českých drah, a. s., i dodavatelských firem, kteří krok za krokem odhalovali dosud neprozkoumané cesty a zvažovali možnosti jejich praktického využití. Nejtěžší úkol spočíval v zajištění zvyšující se atraktivity pro zákazníka spolu se získáním výhod pro dopravce. Tak se pod heslem „Když se narodí, ať roste“ zrodila první čistě elektronická jízdenka Českých drah. Přející sudičky jí do kolébky vložily internet, karetní systémy i dobré jméno. Právě tak spatřila světlo světa vaše eLiška. Jízdenka eShopu jen pro mazané a hbité, s krásným českým dívčím jménem, kterému nemohou názvy obsahující dovětek –tiket, –price, –bilet ani – bumážka nikdy konkurovat. Ano, hledali jsme právě spojení elektronického prodeje a příslovečných vlastností šelmy. V neposlední řadě pro vaše pohodlí muselo sousloví pohodlně zajistit zapamatovatelnost s využitím obecné povědomosti. Nevznikl tak eMan pro moderní muže, ani eKočka pro posvátné egyptské bohyně. Zrodila se eLiška: princezna, světice, automobilová
• cena jízdenky bez ohledu na vzdálenost
k ověření a vyzvednutí zaplacené jízdenky; • u označené výdejny jízdenek máte právo na přednostní vydání jízdenky eLiška před odbavením ostatních cestujících u této výdejny (nemusíte stát frontu); • vyzvednout si můžete pouze jízdenku eLiška pro nejbližší jízdu z dané nástupní stanice (nelze si ji tedy současně vyzvednout pro cestu TAM i ZPĚT); • pokladník vám vydá jízdenku, kterou budete předkládat průvodčímu při kontrole jízdních dokladů spolu s průkazem In–karta/Rail plus; • pokud nepředložíte pověřenému zaměstnanci ČD při kontrole jízdních dokladů v době plnění přepravní smlouvy buď jízdenku vystavenou ze zařízení pro elektronický výdej jízdenek ČD (UNIPOK) ve vyjmenované nástupní stanici nebo platnou In–kartu/Rail plus (bezkontaktní čipovou kartu), jejíž číslo je uvedeno na jízdence, nebude vám nárok na slevu uznán a zaplatíte jízdné, na které prokážete nárok. Upozornění: Daňový doklad, který cestující obdrží elektronickou poštou po zaplacení jízdenky, se nepředkládá ani při vyzvednutí jízdenky ve výdejně jízdenek, ani při kontrole jízdenek ve vlaku. Jízdenka, kterou cestující obdrží ve výdejně jízdenek, není daňovým dokladem, slouží pouze ke kontrolním účelům.
Foto: MICHAL PULZER
činí 140 Kč, z této ceny se nepřiznávají žádné další slevy; • ve vlacích vyšší kvality EC, IC a SC platí jízdenka bez příplatku na vlaky vyšší kvality; místenky a lůžkové nebo lehátkové příplatky je třeba zaplatit v plné výši dle tarifu TR 10, • jízdenka platí pouze ve 2. voz. třídě po uvedené trase (případně po kratší trase v souladu s ustanovením tarifu TR 10), při použití po delší trase (jízda oklikou) nebo v 1. voz. třídě cestující doplatí do ceny jízdného, na které prokáže nárok; • platnost jízdenky je vždy do 6.00 hodin dne následujícího po prvním dnu platnosti; • právo z přepravní smlouvy lze uplatnit v kterékoliv železniční stanici, místem příslušným k vyřízení uplatněného práva je pouze OPT (uznaná částka bude cestujícímu vrácena na číslo účtu, z kterého byla jízdenka zaplacena);
Přepravní a tarifní podmínky slevy eLiška • nabídka je určena pouze pro držitele platné In–karty/Rail plus v provedení bezkontaktní čipové karty (nikoliv papírové In– karty/Rail plus nebo předběžné In–karty), • jízdenku je možno zakoupit pouze na 2. vozovou třídu z a do vybraných železničních stanic všech krajských měst, • jízdenku si můžete objednat a zaplatit pouze prostřednictvím eShop ČD (cestující po zaplacení obdrží elektronickou poštou daňový doklad o zaplacení jízdenky, který si může vytisknout v případě, že ho potřebuje do účetnictví), • nabídka platí pouze do vyprodání stanoveného limitu na relaci a den,
•
pokud si cestující nevyzvedne objednanou a zaplacenou jízdenku do 24.00 hodin prvního dne platnosti, zaplacená částka bude po srážce dle Smluvních přepravních podmínek Českých drah pro veřejnou osobní dopravu automaticky vrácena na číslo účtu, ze kterého byla platba provedena. Vyzvednutí a kontrola jízdních dokladů se slevou eLiška • před nástupem jízdy se dostavte do označené výdejny jízdenek v nástupní stanici (případně ve vyjmenované stanici daného obvodu) dle níže uvedeného seznamu, předložte In–kartu/Rail plus
Seznam stanic Jízdenka eLiška může být vystavena pouze mezi níže uvedenými železničními stanicemi. Pokud se jedná o stanici nástupní, je nutno si v těchto železničních stanicích jízdenku před nástupem jízdy vyzvednout ve výdejně jízdenek. V závorce jsou uvedeny názvy železničních stanic, ve kterých si lze jízdenku také vyzvednout a ve kterých lze jízdu nastoupit v rámci daného obvodu. Brno hlavní nádraží (Brno – Královo Pole), České Budějovice, Hradec Králové hlavní nádraží, Jihlava, Karlovy Vary, Liberec, Olomouc hlavní nádraží, Ostrava hlavní nádraží (Ostrava – Svinov, Ostrava – Vítkovice), Pardubice hlavní nádraží, Plzeň hlavní nádraží, Ústí nad Labem hlavní nádraží (Ústí nad Labem západ), Zlín střed (Otrokovice), Praha hlavní nádraží (Praha Masarykovo nádraží, Praha – Holešovice, Praha – Smíchov). Ing. TOMÁŠ ČECH, České dráhy, a. s.
rady na cesty
závodnice, šikovné děvče z pohádky či paní, kterou znáte a jejíž jméno v bajkách skrývá zvířecí příběhy o těch, kteří vědí. Splnění podmínek k získání eLišky vyžaduje od vás, našich zákazníků, napoprvé poněkud více času. Ani při běžném využívání není proces dosud optimálně zjednodušen. Umožňuje však prověřit akceschopnost celého systému elektronického odbavení se sladkou odměnou udržení volnosti výběru vlaku během dne i po zaplacení spolu s možností prověření následného vynechání návštěvy příslušné pokladny. Pro ty z vás, které náš záměr zaujal, přikládáme přesné podmínky využití naší eLišky, která již dnes oslovuje zhruba polovinu našich zákazníků, využívajících pro své cesty eShop ČD a kterým vyhovuje In–karta/Rail plus, úhrada platební kartou a umění využít včasného nákupu z kontingentní nabídky objemově vázané na heslo: „Víc než jeden autobus.“
eurovíkend
Foto: MARTIN HARÁK
Slovenská lyžovačka Slovenské hory jsou tradičním místem pro zimní pobyty. Jsou blízko, dobře je známe, pobyt v nich je cenově dostupný a žádným problémem není ani jazyková bariéra, která může některé vášnivé lyžaře odradit od cest do alpských zimních center třeba v Itálii či Francii. V posledních letech se zlepšila také vybavenost slovenských horských středisek. Na mnoha místech vznikly nové lanovky a vleky, do nového se převlékly hotely a penziony. Velmi kvalitní je také vlakové spojení, a tak nic nebrání ani víkendové cestě do slovenských lyžařských středisek. V pátek večer nasednete
do vlaku, celou sobotu a neděli strávíte na sjezdovce či v běžecké stopě a díky nočnímu spoji můžete být v pondělí ráno opět v práci.
Vysoké Tatry
Jediné velehory bývalého Československa zvou do několika středisek. Staly
se i místem natáčení některých úspěšných českých filmů. Mnozí si vzpomenou například na scény z filmu Román pro ženy, které se odehrávají v Tatranské Lomnici. Záběry ukazují, že trávit volný čas ve slovenských velehorách není nutné jen na sjezdovkách. Příjemné může být večerní posezení v tradiční kolibě, přes den lze podlehnout kouzlu adrenalinových sportů, jako je paragliding, nebo se naopak uvolnit při návštěvě lázeňských center. Ve Vysokých Tatrách je dalším známým střediskem Štrbské Pleso. Bývá
nejen sjezdovky a běžecké trasy. Pokud si chce návštěvník odpočinout od lyžování, může podniknout cestu do některého z měst a městeček, která mají dnes velmi
jako jsou Levoča či mezi památky UNESCO zapsaná vesnička Vlkolínec nedaleko Ružomberka ve Velké Fatře. Příjemnou změnou proti sněhovým pláním může
často opravená historická jádra s památnými domy a kostely. Mnohá z nich jsou i přestupními body pro cestu vlakem z Čech a Moravy za slovenským sněhem, například Žilina, Liptovský Mikuláš, Poprad. Za návštěvu pak jistě stojí místa,
být i některé z mnoha termálních koupališť a lázní. Řada z nich je nedaleko horských lyžařských středisek.
Informace o Slovensku lze získat
na internetové adrese www.slovensko.cz. Své internetové prezentace mají i všechna známá lyžařská střediska. Stačí jen zadat ve vyhledávači příslušné jméno vašeho cíle. Pobyty v jednotlivých střediscích zajišťuje většina českých cestovních kanceláří, včetně dceřiné společnosti Českých drah ČD travel. turistiku. Jedna z tras vede i k dalšímu překrásnému místu Tater, k Popradskému plesu.
Nízké Tatry
Zřejmě mnohem známější lyžařská centra však najdete v Nízkých Tatrách. Mnohým českým lyžařům určitě nejsou neznámé názvy lyžařských středisek Tále, Donovaly a především Jasná. Středisko Jasná je spojeno s druhým nejvyšším nízkotatranským vrcholem Chopkem s výškou 2024 m n. m. Sjezdové tratě se pak nalézají ve výšce mezi jedním a dvěma tisíci metry. Celý areál nabízí přes 30 kilometrů sjezdových tratí, z toho je navíc třetina uměle zasněžována. Na několika kilometrech lze lyžovat i v noci díky kvalitnímu umělému osvětlení. Kdo by byl z pohybu na lyžích unavený, má možnost podniknout výlet do tajů tatranského podzemí v Demänovské jeskyni svobody. Dnes je zpřístupněno přes 2000 metrů podzemních chodeb. Odborníky je považována za nekrásnější krasovou jeskyni Slovenska.
Malá Fatra
Z lyžařských center, kam vás dnes zveme, je nejblíže k naší hranici malebná Vrátná v Malé Fatře nedaleko Žiliny. Jde o pěkné místo sevřené mezi vysokými horami, skalami, v blízkosti jedné z nejkrásnějších slovenských hor Veľkého Rozsutce. V Malé Fatře se nalézají i další méně známá střediska vhodná pro lyžařský pobyt, ať již jen víkendový, nebo celotýdenní.
Odpočinek nejen na sjezdovkách
Slovenské hory a jejich okolí nabízejí svým návštěvníkům i další lákadla,
Dvojstránku připravil: Mgr. PETR ŠŤÁHLAVSKÝ
Doprava – Do slovenských hor lze pohodlně a rychle cestovat celou řadou pří-
mých denních i nočních vlaků. Z Česka jezdí přímé vlaky nebo vozy nejen z Prahy, Pardubic, Olomouce či Ostravy, ale také například z Chebu, Ústí nad Labem, Plzně, Brna nebo Českých Budějovic. Na Slovensku zastavují tyto vlaky například v Žilině, Ružomberku, Liptovském Mikuláši, Štrbě či v Popradu. V nočních spojích jsou zařazeny lůžkové a lehátkové vozy, včetně moderních klimatizovaných vagónů slovenských železnic, které jezdí ve vybraných vlacích. Z Prahy do Popradu či Košic lze cestovat také autovlakem, ve kterém cestující spí, zatímco jeho vůz urazí na speciálním nákladním voze více než 600 kilometrů bez nehody. Jízda vlakem EC Košičan mezi Prahou a Popradem trvá přibližně 7 hodin, nočním spojům tato cesta trvá podle trasy osm a půl až devět a půl hodiny, což je ovšem u nočních vlaků spíše výhodou. Ve vlacích mezi Českem a Slovenskem platí řada slev, např. CityStar, skupinové slevy, IN karta/RailPlus. Za přepravu běžného zimního sportovního náčiní se ve vlaku neplatí. Cesta vlakem tak může vyjít levněji než běžnými autobusovými linkami. Například zpáteční jízdenka CityStar Praha – Poprad – Praha přes Horní Lideč stojí přibližně 998 Kč. Podrobnosti o jízdních řádech a slevách je možné získat na www.cd.cz, na bílé informační lince 840 112 113 či v ČD centrech a v mezinárodních pokladnách vybraných stanic.
eurovíkend
označováno za nejromantičtější středisko zimních sportů. Toto místo se hodí nejen ke sjezdovému lyžování na svazích Soliska, ale také pro běžeckou
bezpečnost
Nedávejte vlakovým zlodějům příležitost! Není zvláštností, že prostředí, kde se pohybuje větší množství lidí, přitahuje zloděje a zlodějíčky nejrůznějšího zaměření. Můžeme se s nimi setkat v prostředcích a zařízeních městské hromadné dopravy, ale i v nádražních vestibulech, na nástupištích a samozřejmě ve vlacích. O tom, že jsme se s nimi setkali, se ale zpravidla dozvídáme až v okamžiku, kdy postrádáme peněženku, doklady, cennosti či některé ze svých zavazadel.
bo nechtějí podstoupit proceduru, která musí proběhnout, a krádež neoznámí. Krádež ale lze oznámit kdykoliv. Na základě ohlášených krádeží se nám ve spolupráci s hlídkami železniční policie, které doprovázejí některé vlaky, například podařilo odhalit a zadržet skupiny zlodějů, zaměřujících se na mezistátní spoje. Šlo o vlaky R374/375 Pannonia, 200/201 Silesia a 422/421 Cassovia.
Běžný pohled do čekárny jednoho nádraží v období odjezdů na zimní rekreaci… Právě o tomto druhu společensky závažné trestné činnosti, ale i o tom, jak svým jednáním přispět ke snížení jejího výskytu, jsme těsně před Vánoci hovořili s nadstrážmistry Jiřím Červenkou a Petrem Peterou. Oba jsou příslušníky týmu 4. oddělení Odboru obecné kriminality služby kriminální policie Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II. Zmíněné oddělení má na starosti majetkovou trestnou činnost, tedy veškeré krádeže včetně krádeží vloupáním, s výjimkou krádeží motorových vozidel a vloupání do motorových vozidel, což je v kompetenci dalších specialistů. Co je náplní vaší práce? Především odhalovat a chytat zloděje mimo jiné na nádražích, ve vlacích, ale i v městské hromadné dopravě. Začátkem
roku 2006 byla zřízena pracovní skupina, která měla za úkol pokusit se snížit výskyt této trestné činnosti na hlavním nádraží v Praze. Myslím, že se to podařilo. Během tří měsíců jsme zadrželi několik desítek pachatelů kapesních krádeží, krádeží zavazadel i distributorů drog. Několikrát se dokonce podařilo ještě před odjezdem vlaku chytit zloděje s odcizenou peněženkou. Cestující většinou ani netušili, že byli okradeni. A byli samozřejmě rádi, že dostali své věci nazpět. Kapsáři jsou velmi obratní. Co krádeže ve vlacích? Z čeho vycházíte při pátrání? Především z ohlašování krádeží okradenými cestujícími. Někdy se ovšem stává, že hodnota odcizených věcí je moc netrápí, ane-
Který případ považujete za nejzávažnější? Jednoznačně vyřešení krádeží ve vlaku Pannonia, jezdícím mezi Bukureští a Prahou. Páchala je skupina slovenských Romů, kteří byli dokonce z jedné vesnice. Na dva členy této party je ještě vyhlášeno celostátní pátrání. Skupina kradla tím způsobem, že si nejdříve zjistila, kde se pohybuje obsluha vlaku, a ujistila se, že do vlaku nenastoupila hlídka železniční policie. Pak využila spánku cestujících. Vlak vyjížděl z Bukurešti v šest ráno a v časných ranních hodinách následujícího dne projížděl přes naše území. Cestující zjišťovali prakticky až před výstupem v Praze, že byli okradeni. Po zadržení zlodějů se v tomto vlaku krádeže prakticky nevyskytují.
Kde všude na železnici můžeme na zloděje narazit? Prakticky všude. Tyto „železniční specialisty“ lze rozdělit podle jejich působení do tří skupin. Jedna z nich využívá únavy a nepozornosti cestujících během jízdy. Zloději ale působí i ve stanicích, ve vestibulech a na nástupištích. Využívají přitom zcela chladnokrevně i důvěřivosti pasažérů. Jeden z kompliců odláká pozornost, druhý krade. Ženě s objemným zavazadlem třeba nabídne někdo pomoc při nastupování do vlaku. Zatímco paní je ráda, jak si hezky popovídala se sympaťákem, který jí pomohl s objemným zavazadlem, ve vlaku zjistí, že jí v kabelce schází peněženka, doklady i mobilní telefon. Záměrné odlákání pozornosti využívá i třetí typ zlodějů ve vlacích, a to těsně před odjezdem nebo na zastávkách. Někdo vám třeba zaťuká na okno, že se vás chce na něco zeptat. Zatímco s dotyčným debatujete, ani netušíte, že vám za zády v kupé manipuluje se zavazadly jeho komplic. Způsobů odláká-
bezpečnost
Lze se vůbec nějak bránit? Určitě. Důležité je nedávat zlodějům příležitost. Například když procházíme soupravami vlaků, které bývají k nástupištím přistaveny i půl hodiny před odjezdem, nacházíme v jednotlivých kupé spoustu opuštěných zavazadel, jejichž majitelé jsou z různých důvodů na nástupištích. Také je důležité neukazovat, že si třeba vezeme drahý fotoaparát, kameru či jiné cenné věci. A nevystavovat na odiv obsah své peněženky u osobní pokladny, při placení u stánku s občerstvením nebo tiskem. Doklady i finanční hotovost je nejlépe mít u sebe, a ne třeba v kapse saka pověšeného v kupé.
Vyhledávaný okamžik pro vlakové zloděje… ní pozornosti je mnoho. Lidé, když cestují a spěchají, jsou prostě méně pozorní a zloději toho umí využít. Co by vám pomohlo k jejich odhalení a zadržení? Především si dávat na své věci pozor. Mít je stále na očích. A také si všímat lidí kolem
sebe. Jestliže vám někdo během jízdy několikrát nakoukne do kupé, pohybuje se po vlaku sem a tam, může jít o zloděje. V tomto případě by nám pomohl popis takové osoby, oděv, tetování atd. Některé vlaky doprovázejí hlídky Policie ČR, oddělení železniční policie. Působí ve vlacích preventivně a cestující se na ně mohou kdykoliv obrátit, pokud se jim zdá něco podezřelé nebo je někdo okradl. Tito policisté nám hodně pomáhají. Tím, že se pohybují denně ve vlacích, znají závadové osoby a informují nás o jejich pohybu. Právě i na základě jejich poznatků, konkrétně z brněnského oddělení železniční policie, se nám podařilo pochytat zmíněnou skupinu zlodějů ze Slovenska. Té zadržené skupině jsme byli schopni dokázat mezi 40 až 50 krádežemi od začátku roku na jediném spoji. Většinou okrádali cizince, kteří naší republikou projížděli. Ve všech případech cestující tvrdě spali. Svým svědectvím mohou k odhalení pachatelů přispět i zaměstnanci ČD z obsluhy vlaku. Obavy, Na pořízení snímku této modelové situace odlákání pozornosti cestujícího stačila dvouminutová zastávka vlaku ve stanici…
bezpečnost
Takže se tato trestná činnost asi nedá zcela vymýtit. Je škoda, že veřejné mínění příliš nedoceňuje odhalování kapsářů a pachatelů podobné trestné činnosti, ačkoliv si myslím, že jejich společenská nebezpečnost je poměrně vysoká. Všeobecně převládal opravdu názor, že tyto činy nelze vymýtit. Lze je ale podstatně omezit. Důkazem je právě činnost specializované skupiny kriminální policie, která pracuje v obvodu pražského hlavního nádraží, kde se podařilo výrazně snížit počet krádeží.
Svým neopatrným jednáním na peronech často sami vybízíme zloděje k akci… že by se snad mohli vystavovat nebezpečí, nejsou tak docela na místě. Policie má metody, jak jejich bezpečí zajistit. Obviněný se nedozví jejich jména ani bydliště. Páchání trestné činnosti v nádražních prostorách patrně usnadňuje i prostředí… Samozřejmě. Problém pražského hlavního nádraží je třeba právě v tom, že zde tito zloději mají zatím poměrně velké zázemí. Jsou zde různá zákoutí, řada podivných heren, barů a podniků. Problém kapesních krádeží je i v tom, že jde o poměrně složité dokazování. Pokud se podaří, pak jde většinou jen o finanční obnosy, které si zpravidla bereme na cesty, a o doklady. Způsobené škody tedy nejsou velké a jejich výši odpovídají i poměrně nízké tresty. Větší může být jen v případě, když se podaří prokázat, že jde o činnost organizované skupiny.
…a zloděje ani nelze předem identifikovat. Ovšem. Většinou vypadají jako ostatní cestující. Ti, co kradou na nástupištích a před odjezdem vlaků, byste nerozeznal od běžných cestujících. Jsou dobře oblečení, přes rameno mají třeba brašnu od notebooku, jsou komunikativní a na první pohled sympatičtí. Vypadají spíše jako manažeři. Takto oblečeni třeba nastoupí do vlaku a o tři vozy dále vystoupí ve sportovní bundě se sportovní čepicí na hlavě a nenápadně se ztratí v davu. Jednoduchým přestrojením dokáží rovněž zmást lidi. Zloději využívají i možnost úniku z vlaku na opačnou stranu nástupiště přímo do kolejiště. Během jízdy se nebojí použít záchranné brzdy, uniknout do polí, kde se spojí s komplici, kteří pro ně přijedou autem.
Prohlídkou obsahu své peněženky před osobní pokladnou v zástupu cestujících se můžeme stát i mimořádně zajímavým objektem pro kapsáře.
Spolupracujete i se zahraničními policejními složkami? Ano. V Praze a pravděpodobně i jinde působí organizované skupiny zahraničních pachatelů. To je ale problém celé Evropy. Proto spolupracujeme i se zahraničními policejními složkami, nedávno s Rumuny. Zjistili jsme, že nám tady působí skupiny rumunských zlodějů. Vystupovali jako občané s legálním pobytem a čistým trestním rejstříkem. Po příjezdu rumunské operativní skupiny jsme se dozvěděli, že v Rumunsku to jsou známé postavy s bohatým trestním rejstříkem. Docela dobře si dovedu představit, jak byli tito kapsáři zděšeni, když se tu objevili rumunští kriminalisté. Skupiny z Polska se zase specializují na okrádání cestujících na peronech a ve vestibulu pražského hlavního nádraží. Bude mít vliv na vaši práci volný pohyb občanů mezi novými členskými zeměmi Evropské unie? Zatímco otevření hranic občanům usnadní pohyb a zjednoduší cestování, kriminální službě to znesnadní práci. Například až dosud jsem měl téměř jistotu, že při vyhlášení celostátního pátrání bude hledaná osoba zadržena na hranicích. Problémy asi nastanou i v případě vyhoštění, kdy se pachatel může vrátit nenápadně zpět. Po zadržení bude sice následovat jeho obvinění z maření úředního rozhodnutí, ale výše trestního postihu je tak nízká, že se mu asi vyplatí riskovat. Spolupráce se všímavými občany a cestujícími proto bude pro nás ještě cennější. Takže když to zobecníme, hodně nám pomůže, když si bude každý cestující hlídat své věci; cennosti, hotovost a doklady bude mít u sebe a nenechá se odlákat od svých zavazadel. A když se něco přihodí, nebude se bát ohlásit svá podezření. Připravil: IVAN SKULINA
Dvakrát do měsíce můžete potkat od 13. září 2006 nejméně tři „osamělé“ písničkáře na pražské Kampě v Divadle na prádle. Právě v ten den se uskutečnil první koncert, jemuž předcházela dopolední tisková konference pro média, kterou zorganizoval odpovědný dramaturg, ale i spisovatel, televizní moderátor, ale především písničkář Jan Burian. Právě Jan Burian a dalších jeho čtrnáct kolegů – písničkářů bude pravidelně vystupovat na nové pravidelné scéně ve zmíněném divadle na Malé Straně pod „hlavičkou“ tzv. Volného sdružení osamělých písničkářů.
Písnička není hluk ani zboží (Volné sdružení osamělých písničkářů) Kdo jsou vlastně osamělí písničkáři? Jsou to různorodé osobnosti, které skládají, píší, hrají a zpívají písničky. Jejich tvorba má nezpochybnitelnou uměleckou úroveň. Zároveň se tito lidé nepodřizují diktátu hudebního průmyslu či vkusu publika. Za všechny jmenujme například Jiřího Dědečka, Zuzanu Homolovou z Bratislavy, Petra Vášu, Jana Zubryckého či Jiřího Konvrzka. Kdybych měl za sebe říci, proč se tohoto podniku zúčastňuji, musel bych mluvit o pocitu spřízněnosti, o stavovské cti
poněkud zdevastovaného písničkářského řemesla a žánru. O tom, že písnička je tradiční a staletími vyzkoušený umělecký žánr, který byl ve dvacátém století napaden virem hudebního průmyslu, není pochyby. Časem se ukázalo, že průmysloví kapitáni si pletou svoji práci s výrobou a prodejem čehokoli jiného a že jim jsou naše písničky v lepším případě lhostejné, vyjádřil své pocity Jan Burian. Podle organizátora a současně neformálního mluvčího Volného sdružení osamělých písničkářů Jana Buriana
let, co organizuji Festival osamělých písničkářů, bylo nejdůležitější dát dohromady spřízněné duše. Nyní se uvidí, jak se všechno bude vyvíjet dál, co bude potřeba udělat, čemu se bránit a co prosadit. A to včetně takové maličkosti, jako je například sehnání peněz na mezinárodní železniční jízdenku pro Zuzanu Homolovou, která bude za námi dojíždět z Bratislavy, říká na závěr Burian. MARTIN HARÁK
publicistika
Z tiskové konference v Divadle na prádle, kterou vedl hlavní organizátor Jan Burian.
si označení volné sdružení vypůjčili z historie, kde tak byl označován „tyjátr písničkářů“, tedy volné sdružení Šafrán ze sedmdesátých let, mezi jehož hlavní protagonisty náležel například písničkář Jaroslav Hutka. Díky nové stálé scéně – v Divadle na prádle – tak budou moci osamělí písničkáři pravidelně vystupovat a také zároveň účinkovat v důstojném prostředí před publikem, které je chce doopravdy poslouchat. Sdružuje nás, myslím, přesvědčení, že písnička není pouhé zboží a že nejde jen o výdělek, ale především o svobodné sebevyjádření a uměleckou poctivost. Špatně se o tom mluví, dnes jsme téměř všichni citliví na přehnaná slova. Ostatně být písničkářem je vůbec křehká věc. Více než tucet osobností, které budou na naší nové scéně vystupovat, chce svým originálním způsobem sdělit, o co nám všem jde. To, že jsme tak dlouho na stejné lodi, již něco znamená, řekl Jan Burian. Dodejme, že o výběru, kdo bude ve volném sdružení hrát, rozhoduje dramaturg Jan Burian. Podle svých slov je nejlepší způsob, jak něco zorganizovat, vzít zodpovědnost na sebe a za čas oslovit kolegy, zda ho nechtějí vyměnit za někoho jiného, kdo by to dělal lépe. Díky této odpovědnosti se proto nelze jednoduše vyhnout otázce, koho pozvat a koho ne. Během sedmi
historie
Mezi dvěma nádražími Po generální rekonstrukci se letitá architektura opět stala důstojnou vizitkou železnice jako součást prvního tranzitního koridoru.
Osobní vlak pět minut, rychlík necelé čtyři a létající zázrak na kolejích, SC Pendolino, dobu ještě o něco kratší. Asi tolik potřebují vlaky k překonání vzdálenosti mezi dvěma nádražími, Lipníkem nad Bečvou a Drahotušemi. Za tak krátký čas toho ve vlaku mnoho nestihnete: místním nestojí za to ani odložit kabát, rychlíkový cestující stěží přelétne očima jednu stránku novin a hlavou pasažéra luxusního supervlaku možná bleskne myšlenka, co s půlhodinkou, která mu ještě zbývá do Ostravy… Jízdním řádem uváděná tzv. tarifní vzdálenost činí devět kilometrů. Od té skutečné se mírně liší – Lipník nad Bečvou leží v kilometru 196,933 a jeho soused, Drahotuše, pak v kilometru 207,118. Historická „vídeňská“ kilometráž nás tedy přivede ke skutečné vzdálenosti obou nádraží: téměř
deset a půl kilometru údolím Bečvy, střeženým ze severu Oderskými vrchy a na jihu zdobeným dominantní architekturou středověkého hradu Helfštýna. Pěkný kraj, povzdechne možná nejeden z cestujících, zabořený do pohodlného sedadla svého vagónu. A pro zájemce o železniční dějiny také převelice zajímavý, dodejme. Pro-
tože pro každého, koho jen trochu oslovuje historie našich drah, je oněch deset a půl kilometru pravým rájem. Jeho objevování chce jen maličkost: vystoupit z vlaku a jít pěšky. Už opustit vlak na nádraží v Lipníku znamená vlastně sestoupit na půdu historie: vždyť právě tady ukončil dne 15. srpna 1842 svoji jízdu slavnostní vlak, zahajující provoz na trati Severní dráhy císaře Ferdinanda z Přerova do Lipníka. Právě tady ovšem také ale další výstavba uvázla; Lipník se na dlouhých pět roků stal nechtěnou konečnou. Dokonce se – vzhledem k údajnému nedostatku financí – pro další pokračování dráhy kalkulovalo jen s úspornou koněspřežkou. Nakonec ale všechno dobře skončilo, „koňská“ varianta byla zapomenuta a koleje zamířily z Lipníku k Drahotuším. Můžeme se tam vydat také – místní komunikace kopírují trasu dráhy, kterou máme stále v dohledu. Naše cesta nebude trvat dlouho a už ho uvidíme před sebou: dvaačtyřiceti oblouky nad údolím Jezernického potoka rozkročeného téměř
čtyřsetmetrového krasavce. Tedy vlastně krasavce dva, proto se také oficiálně jmenují
Jezernické viadukty. Ten starší, postavený na počátku čtyřicátých let 19. století pro tehdy jednokolejnou železnici, je cihlový. Při přestavbě dráhy na dvoukolejnou v roce 1873 však zvolili stavitelé pro jeho mladšího bratra podobu kamennou. Tak sloužily, bok po boku, po celá desetiletí. Až koridorová úprava na počátku tohoto století dala již obstarožnímu vzhledu jezernických mostů zbrusu novou podobu. Oba viadukty se podrobily důkladné rekonstrukci – původní zůstal jen jejich plášť, vnitřek je už nyní železobetonový. Na unikátní viadukty se dnes jezdí dívat lidé zblízka i zdaleka. A nejen ve dne: díky částečnému nasvícení je možno obdivovat tuto technickou památku i za tmy. Instalaci reflektorů sice zprvu provázely nečekané majetkové problémy, ale Jezernické viadukty si mohou připsat historický primát prvních nasvícených mostních objektů na železniční síti České republiky. I tato skutečnost je spolu s hradem Helfštýnem řadí k nejvýraznějším dominantám Moravské brány. Naposledy obdivíme půvab letité stavby a vydáme se dále. Bystrozraký pozorovatel
prozkoumá ještě pamětní desku, umístěnou nad prostředním obloukem kamenného viaduktu a oslavující kupodivu nikoli císaře či alespoň zemského místodržitele, ale jakéhosi pana Wilhelma Eichlera von Eichkron. Dnes toto jméno osloví málokoho; v saském městečku Kötschenbroda narozený (10. prosince 1818) Eichler to ale dotáhl až na dvorního radu a v době stavby druhého Jezernického viaduktu zastával vysokou funkci generálního inspektora Severní dráhy císaře Ferdinanda, ve které vystřídal jednoho z „otců zakladatelů“ Heinricha Sichrovského. Vzdalujeme se od mostní velkoleposti a pohání nás to k dalšímu klenotu železniční historie. Už jsme blízko, nenápadná stará alej náhle končí a stojíme u tunelového portálu, doplněného dřevěnými vraty. Strohá výzdoba ve vápenci svědčí o letitosti stavby. A nelže. To, co je před námi, není nic menšího, než legendou opředený
Cože si to stavebník tenkrát na Slavíč vymyslel? Od zářezu neupustil, ovšem po jeho vyhloubení jej nechal zaklenout a takto vytvořenou klenbu následně zasypat. Výsledkem se tak stalo „vedení trati skrze tunelovité zaklenutí ve výšce 18 stop (5,5 m), šířce 12 stop (4 m) a délce asi 120 sáhů (230 m)“, jak praví dobový dokument. A skutečně takový tunel – jediný na celé dráze císaře Ferdinanda – nakonec ve Slavíči byl vybudován. Sloužil poctivě železničnímu provozu takřka půl století. Dvoukolejnému provozu však svými parametry nevyhovoval. V roce 1895 jej železnice opustila.
tunel ve Slavíči. K této obci si to v létech 1844 – 1845 namířily koleje Severní dráhy císaře Ferdinanda, směřující dále k Bohumínu a do tehdejší Haliče. A pro Slavíč stavba dráhy představovala značnou ránu: vyhloubení dvanáctimetrového zářezu znamenalo stržení čtyř selských stavení a dalších 12 chalup. Práce se skutečně už rozběhly, když se boky zářezu začaly samovolně sesouvat a stavitele jala oprávněná obava z blízké havárie. Stavební plány byly proto podrobeny revizi, jejíž výsledek – změna projektu – byl hbitě předložen politickým úřadům ke schválení.
Ruku v ruce. Starší cihlový a mladší kamenný Jezernický viadukt.
PAVEL SCHREIER
historie
Tunelový veterán v obci Slavíč sloužil železničnímu provozu do roku 1895. Legenda o jeho „císařském“ původu je však živá i po více než století.
Někdejší nezvykle rychlý průběh změny stavební koncepce a z pozdějšího pohledu téměř nelogické situování slavíčského tunelu daly vzniknout jedné z několika našich železničních legend. Vypráví o dobrotivém, leč trochu jednodušeji uvažujícím císaři, jehož jménem se dráha až do roku 1906 honosila. Při audienci šéfů železniční společnosti se měl monarcha dotázat, bude–li novou dráhu zdobit i tunel. Protože se mu dostalo záporné odpovědi, projevil mocnář svoji nelibost konstatováním, že přece každá pořádná dráha – nota bene nesoucí jeho jméno – takový tunel mít musí. Toto si nemohl nikdo vysvětlit jinak, než jako přímou výzvu ke zřízení tunelu… Skutečnost, jak víme, má však značně prozaičtější základy. Ke zkazce samé lze dnes jen říci, že se zrodila až značně později, v době, kdy tunel již původnímu poslání nesloužil. Stál opuštěn a bez užitku: socialistická éra jej přeměnila na skladiště brambor místního zemědělského družstva. Dočkal se však i zapsání do státního Seznamu technických památek. V roce 2002 jej majitel, město Hranice, nabídlo k prodeji. S touto informací na mysli můžeme starého veterána opustit. Čeká nás ještě kus cesty na drahotušské nádraží, kde si počkáme na náš vlak, který nás poveze zpátky domů. Za jeho okny se nám na vteřinu mihnou obrysy portálu „císařského“ tunelu a jeho kola zaduní nad mohutnými oblouky Jezernického viaduktu. A tak skončí malý výlet mezi dvěma stanicemi.
anketa/soutěž
Jak jste spokojeni s úrovní ČD center a co postrádáte, či naopak oceňujete v jejich nabídce? Síť ČD center se každým rokem jak na železničních stanicích, tak i v informačních centrech menších měst požehnaně rozrůstá, a proto jsme se v minulé anketní otázce zajímali o spokojenost i případné náměty ze strany cestujících ke zlepšení činnosti těchto zařízení. Zde je několik z nich.
tematikou, kterých je na našem trhu již opravdu hodně. Jinak ČD centra jsou skutečnou oázou klidu. Jejich pracovníci jsou většinou ochotní, fundovaní. Slavomil Herynk, Velké Karlovice
V nabídce ČD center oceňuji zejména poskytování informací o příslušném městě a jeho okolí, informace o městské hromadné dopravě včetně prodeje jízdenek i možnost získat informační materiály nejen Českých drah. Petr Krátký, Brno
Osobní zkušenost mám s ČD centry ve stanicích Děčín hl. n., Ústí nad Labem hl. n. a Praha Libeň. S úrovní ČD center jsem celkem spokojen. Setkávám se tam vždy se vstřícným jednáním a ochotou. Pracovníci ČD center nejsou ale někdy schopni podat správné informace týkající se mezinárodní dopravy, především tarifů. Miroslav Kraus, Rakovník
Oceňuji propojení služeb ČD (informace o spojení, mezinárodní pokladna atd.) a DPMHK (prodej kupónů atd.) v ČD centru Hradec Králové. Dále si myslím, že by ČD centra měla sloužit více i jako zdroj informací o službách v daném městě a regionu. Václav Ruml, Rokycany V ČD centrech je vysoce kvalifikovaný personál. Svým příjemným vystupováním, znalostí nejen dopravní situace v místě působení, ale i různých turistických zajímavostí v okolí a dobrým jazykovým vybavením vytváří pro dráhy dobrý obraz nejen v očích Čechů, ale i cizinců. V ČD centrech mi chybí možnost připojení k internetu, ať již z pevně zabudovaného počítače, nebo vlastního notebooku. Ing. Daniel Zelenka, Lovosice S úrovní ČD center jsem velmi spokojen, vždy mi zde ochotně poradili s vyhledáním spojení a našel jsem zde i řadu propagačních materiálů včetně magazínu GRAND EXPRES – ČD pro Vás, který je vynikající. Uvítal bych v centrech jednoduchý leták s nabídkou turistických tras a zajímavostí, které můžu v tom kterém místě najít. Milan Vydra, Zvěřínek
ČD centra jsou velmi dobrou reklamou pro ČD, lze tam získat mnohé zajímavé informace. Nalézám–li se na nádraží, kde ČD centrum funguje, nezapomenu se vždy podívat, zda tam nemají něco nového. A skutečně často něco najdu. Mrzí mě, že alespoň v příhraničních oblastech nelze sehnat jízdní řády slovenských železnic ZSSK. V loňském roce jsem v ČD centrech komplikovaně sháněl Atlas drah České republiky. Je jasné, že každé ČD centrum nemůže mít všechny publikace „na skladě“, ale určitě by bylo možné je z nějakého centrálního skladu pro konkrétní zájemce objednat. Totéž by mohlo platit o nabídce videokazet se železniční
V ČD centrech se mi líbí příjemný a informovaný personál, dlouhá otevírací doba, možnost posedět v teple, hodně letáčků a velká nabídka propagačních předmětů ČD a většinou velký prostor. Chybí mi přístup k internetu, digitální obrazovka o aktuálních odjezdech vlaků, letáčky o dění ve městě, resp. zajímavostech, hezké WC, deník Metro, Expres k odebrání zdarma a aktuální noviny k zapůjčení zdarma (na dřívku), nebo časopisy jako remitenda či aktuální (s nápisem Promo výtisk – jen k zapůjčení). Tomáš Kohout, Praha 8
Domnívám se, že po několika letech fungování slouží ČD centra vcelku dobře k propagaci železniční dopravy a železnice vůbec. Zajímám se více než 20 let o železniční historii, a tak je zřejmé, že mi v nabídce ČD center vždy chyběla a chybí i v současnosti také nabídka vztahující se k dějinám železnic. Pavel Miškovský, Dobříš Je skvělé, že je České dráhy budují. Pracovnice jsou tam ochotné a je to krok vstříc veřejnosti. Marie Ungrádová, Vamberk
Široká nabídka propagačních předmětů s železniční tématikou i informační letáky v ČD centru na náměstí východočeského městečka Ústí nad Orlicí. Foto: MICHAL MÁLEK
Jako důchodce jezdím vlakem dost často. V Brně je ČD centrum přehledné, s vlídnou obsluhou. Líbí se mi. Jaroslav Landsmann, Bystřice nad Pernštejnem Hodně cestuji vlakem. Dokonce mi vyhovuje jako dopravní prostředek daleko více než autobus. V ČD centrech jsou většinou ochotní pracovníci, kteří nejen poskytnou informace, ale dokonce si i vyslechnou nářky nad ujetým nebo zpožděným vlakem. Mělo by jich být víc. Marie Pokorná, Křižanov Ačkoliv cestuji železnicí velice často, zašel jsem do několika ČD center teprve po pročtení 11. čísla Expresu. Prohlédl jsem si centra ve svém okolí: v Přerově, Olomouci, Valašském Meziříčí a Ostravě–Svinově. Jde o krásná moderní zařízení, s možností poskytnout různorodé informace. Třeba v Přerově se lze dozvědět o programu jednání městského zastupitelstva, ve Valašském Meziříčí vše, co se právě odehrává ve Valašském království. Myslím, že zřízením ČD center se České dráhy o kousek přiblížily ke standardu moderních železnic. Václav Bednář, Hranice Velmi se mi líbí množství informací, které zde mohu od zaměstnanců získat (spojení do ciziny atd.). Velmi oceňuji i možnost koupě suvenýrů s drážní tématikou. V ČD centrech, která navštěvuji při svých cestách po jižních Čechách, ale často postrádám nový výtisk časopisu Grand Expres a také mi vadí, že zde nemohu platit platební kartou. Martina Šmejkalová, Chotoviny Celková úroveň drah se podstatně zlepšila. ČD centra jsou velice klidná a čistá, a to se mi na nich líbí. Přivítal bych ještě připojení na internet zdarma pro cestující například po zadání nějakého kódu z platné jízdenky. Jiří Kadoun, Rudolfov S úrovní ČD center jsem velmi spokojená. Vždy tam dovedou kvalifikovaně odpově-
Soutěž o kilometrickou banku
V tomto lichém vydání dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás je opět místo pro anketní otázku a účast v soutěži o kilometrickou banku i věcné ceny (do sudých vydání zařazujeme soutěž pro děti). Do slosování bude zařazena každá anketní odpověď, kterou redakce obdrží ve stanoveném termínu a bude obsahovat čitelnou adresu odesilatele.
Kdo vyhrál?
V zářijovém vydání ČD pro Vás jste odpovídali na otázku: Jak jste spokojeni s úrovní ČD center a co postrádáte, či naopak oceňujete v jejich nabídce? Kilometrickou banku vyhrává Jana Havlíčková z Kolína, věcné ceny Pavlína Fiantová z Kladna a Radek Předota z Prachatic.
Dnes se vás ptáme: Jak hodnotíte možnosti občerstvení během jízdy ve vlaku? Využíváte je, či dáváte přednost vlastním nápojům či svačinkám? Své odpovědi nám zasílejte do 19. února 2007 na naši adresu: Redakce ČD pro Vás – generální ředitelství ČD, a. s. nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1 Můžete nám napsat i na e–mailovou adresu:
[email protected]. V tomto případě uvádějte i svou přesnou poštovní adresu a nezapomínejte přitom na interpunkci.
Přejeme hodně štěstí!
dět na otázky cestujících a poradit jim nejvýhodnější spojení i slevy. Jsou také velmi ochotní a vstřícní, vždy se mile usmívají a rádi pomohou. Dana Skalická, Lanškroun
V ČD centrech často postrádám právě časopis Grand Expres. Martina Vaňková, Praha 9 Připravil: IVAN SKULINA
BECHEROVKA SKI SHOW České dráhy se staly oficiálním dopravcem akce s názvem BECHEROVKA SKI SHOW. Hlavní náplní celé akce je pobavit vyznavače a milovníky zimních sportů přímo na sjezdovce. Jedná se o seriál devíti samostatných akcí v různých lyžařských střediscích. Turné bylo zahájeno 6. ledna 2007 na Šumavě ve Sportovní areálu Špičák. Bližší informace najdete na www.skishow.cz. Využijete-li k dopravě na Špičák služeb Českých drah, získáte slevu 5 % při zakoupení celodenní permanentky. Při nákupu permanentky stačí pouze předložit platnou jízdenku ČD v aktuální den s cílovou stanicí Špičák (jednoduchou, zpáteční, skupinovou – včetně zlevněných variant těchto jízdenek a kilometrickou banku ČD) nebo síťovou
jízdenku SONE+ (bez uvedení cílové stanice). Tato sleva bude platná v období od 5. 1. do 9. 4. 2007. Zastávka ČD Špičák se nachází 250 metrů od lyžařských vleků, a není tedy nutné dále využívat skibusů nebo přecházet daleko pěšky. Z Plzně se dostanete v sobotu a neděli přímými spěšnými vlaky již za dvě hodiny téměř ke sjezdovce. Doporučené spojení Spěšný vlak *
TAM
Platí od 10. 12. 2006
ZPĚT
Spěšný vlak *
7.02
odj.
Plzeň hl.n. příj.
18.56
8.02
odj.
Klatovy
příj.
17.52
9.02
příj.
Špičák
odj.
16.58
* v pracovní dny je nutno přestoupit v Klatovech
anketa/soutěž
S úrovní ČD center jsem celkem spokojená, uvítala bych jen více informací o mezinárodní osobní přepravě. Miroslava Žilková, Kladno 1
Láká vás procházka v krásném prostředí děčínské přírody? Zajímají vás zvířata všeho druhu? Máte rádi netradiční hry pro děti i pro dospělé? To vše a pěkně pohromadě vám může nabídnout Zoologická zahrada Děčín. Ta je přímo ideálním místem pro váš rodinný výlet, kde strávíte den plný příjemných a nevšedních zážitků. Čeká vás tu řada překvapení, ať už v podobě neznámých a ohrožených zvířat, která v jiných českých zoo neuvidíte, nebo spousty her, které jsou pro vás připraveny po celém areálu zoo.
Foto: ZOO DĚČÍN
vlakem do zoo
Tip na rodinný výlet? Zoo Děčín je ten správný cíl!
Zoologická zahrada Děčín byla založena v roce 1948, veřejnost ji však spatřila až na jaře následujícího roku. Za svoji existenci i krásnou polohu v přírodním parku na Pastýřské stěně vděčí především děčínskému obchodníkovi Ludvíku Grácovi. Původní rozloha zahrady činila pouhé dva hektary, na nichž bylo chováno na padesát druhů převážně tuzemské fauny. Se svou dnešní rozlohou šest hektarů se řadí k nejmenším zoo v České republice a chová 319 zvířat ve 112 druzích. Z toho u patnácti kriticky ohrožených druhů je zapojena do Evropských záchovných programů (EEP). Zoo Děčín se zaměřuje především na chov méně známých a v českých zahradách nepříliš často se vyskytujících druhů zvířat. A s jakými pozoruhodnými zvířaty se v Zoo Děčín při své návštěvě setkáte? Na první pohled si vás určitě získají mohutní medvědi grizzly – sourozenci Siegfried a Helga, kteří jsou našimi největšími a mezi návštěvníky nejoblíbenějšími zvířaty. Své výsostné postavení mají tito chlupáči podtrženo i tím, že jsou našimi erbovními zvířaty. Svou bělostnou krásou na vás určitě zapůsobí i stádo horských akrobatů – kamzíků
běláků. U křehké vikuni byste asi neuhádli, že se díváte na zvíře s nejjemnější srstí na světě. A obří kapybary vodní? Věřte nebo ne, jsou to vlastně příbuzné vašich domácích morčat. Na své si v Zoo Děčín přijdou i milovníci ptactva – drobní a pestře zbarvení pěvci Indonésie vám v Ptačím domě budou volně poletovat nad hlavou. Nejsou to jediní obyvatelé tohoto pavilonu, dělí se o něj se vzácnými velkými papoušky kakadu. V celé své kráse se vám jistě představí i zvířata s tajemnými názvy, jako například babirusa, serau nebo anoa. To stále ještě není vše! Nenajdete tu jen exotická zvířata z dalekých krajů, ale také faunu překrásné přírodní oblasti Českosaského Švýcarska. V rozsáhlé expozici, která je těmto zvířatům věnována, si můžete prohlédnout druhy, které kdysi na tomto území běžně žily, většinu z nich byste tam dnes však již nepotkali. Zblízka se vám tu představí elegantní rysové, vytrvalí vlci, robustní tetřevi i zavalitý lesní spáč jezevec. Tomu můžete nahlédnout okénkem přímo do jeho skrytého pelíšku. Pokud by se před vámi během prohlídky zoo některá naše zvířata schovala, nevadí, můžete je poznat úplně zblizoučka, přímo svými
smysly – zrakem, čichem, hmatem i sluchem – pomocí interaktivních panelů s ukázkami srsti, peří, pachů, různých přírodnin i zvukových projevů. V centru zoologické zahrady v nedávné době vznikly nové prostory, které slouží zejména pro výuku, a také nový výstavní sál, kde chceme návštěvníky seznamovat s ochranou přírody prostřednictvím zajímavých multimediálních prezentací. V polovině října jsme v centru města, na Teplické ulici, otevřeli unikátní expozici nazvanou Rajské ostrovy. Pojďte se nalodit na bájnou loď Bludný Holanďan, která vás proveze po exotických ostrovech celého světa. K vidění je tu největší mořské akvárium v Ústeckém kraji, miniaturní druh žraloka, jedovatí perutýni, mnoho druhů plazů, obojživelníků a bezobratlých. Expozice obojživelníků a plazů byla v Zoo Děčín otevřena téměř po třiceti letech. K celkové pohodě a pěkným zážitkům z výletu přispěje i možnost občerstvení či nabídka suvenýrů přímo v areálu zoo. Děti určitě nevynechají návštěvu našeho atraktivního dětského hřiště se spoustou prolézaček, dřevěným průlezovým hradem či lanovou opičí drahou. Zbývá tedy jediné – rozjet se do Děčína, kde je zoologická zahrada denně otevřena právě pro vás. Těšíme se na vaši návštěvu! Otevírací doba březen – duben: květen – srpen: září – říjen: listopad – únor:
8.00 – 18.00 hodin 8.00 – 19.00 hodin 8.00 – 18.00 hodin 8.00 – 16.00 hodin
Adresa Zoo Děčín – Pastýřská stěna Žižkova 15, 405 02 Děčín IV Web: www.zoodecin.cz E–mail:
[email protected] Tel./fax: 00420 412 531 164 Vlakem do Zoo Číslo žel. tratě: 073, 081, 090, 098, 132 Železniční stanice: Děčín hl. n. Vzdálenost od žel. stanice: 1,5 km Doporučené slevy: In–karta, SONE+, Kilometrická banka KATEŘINA MAJEROVÁ MAREK PLOCHÝ
tip na výlet
Střechy historického středu města, pocukrované mrazivou zimní nadílkou
Perla jižních Čech: Český Krumlov Jedinečně dochované gotické a renezanční urbanistické řešení Českého Krumlova oprávněně zařadilo již v roce 1992 městskou památkovou rezervaci na seznam památek UNESCO. Historické jádro tvoří tři celky: hrad, podhradí a město. Areál krumlovského hradu, později přestavěného na zámek, je po Hradě pražském druhý největší v České republice. Ve 13. století jej založili Vítkovci, po jejichž vymření přechází do rukou Rožmberků. Dalšími vlastníky byli Eggenberkové a Schwarzenberkové. Nejstarší částí je Dolní hrad neboli Hrádek s mohutnou válcovou věží, kterou zakončuje renezanční helmice. Západně od Hrádku byl ve 14. století postaven Horní hrad. Jeho fasády zdobí malby ze 16. století. Mezi Dolním a Horním hradem se nacházejí budovy bývalého purkrabství, konírny a mincovna. Interiéry si můžete prohlédnout v rámci dvou turistických okruhů. První trasa prochází mimo jiné kaplí svatého Jiří, rožmberskými renezančními pokoji a schwarzenberským barokním apartmá. Uvidíte eggenberský zlatý kočár a famózní rokokový Maškarní sál. Druhý okruh provází návštěvníky schwarzenberskými interiéry z 19. století a seznamuje s životem na zámeckém sídle v této době. Trasa prochází obrazárnou a oběma patry Plášťového mostu. V zámecké zahradě najdete
nádhernou kaskádovou fontánu a známé otáčivé hlediště letního divadla. Podhradní čtvrť Latrán vznikala jako zázemí hradu, jako centrum řemesel a obchodu. S městem ji spojuje tzv. Lazebnický most, z něhož je úchvatný pohled na celý areál zámku. Město bylo založeno též ve 13. století na ostrohu na pravém břehu Vltavy. Na leteckém snímku (na zadní straně obálky ČD pro
Vás) je patrné, jak jej řeka obtáčí ze tří stran. V místě šíje, kde se břehy řeky nejvíce přibližovaly a kde byl jediný přístup do města po souši, byl ve skále vylámán příkop a přes něj vedl padací most. Centrum města je soustředěno kolem náměstí, dřívějšího tržiště, s radnicí a řadou gotických a renezančních domů. Dominantu města představuje mohutný trojlodní kostel svatého Víta se vzácnou gotickou síťovou klenbou. Procházka historickými uličkami s mnoha gotickými a renezančními domy, často zdobenými sgrafitem, je příjemná i v zimě, kdy je zámek uzavřen. Text a foto: JIŘÍ BERGER
Detail zámecké zahrady. V pravém dolním rohu můžete vidět točnu letního divadla.
