1. Německé Konice před zánikem habsburské monarchie str Situace malé obce mezi rostoucími městskými centry str. 5

Obsah

Úvod

str. 2

1. Německé Konice před zánikem habsburské monarchie

str. 5

1.1 Situace malé obce mezi rostoucími městskými centry

str. 5

1.2 Doba nástupu masové politiky

str. 8

1.3 Příklad fungování státní správy v letech 1907-1910

str. 17

2. Německá vesnice u jihomoravských hranic demokratické Československé republiky

str. 26

2.1 Demografický vývoj

str. 28

2.2 Politický vývoj

str. 37

2.3 Sonda do spolkové činnosti

str. 43

Závěr

str. 49

Prameny a literatura

str. 52

1

Úvod

Úkolem, zadaným diplomantovi pro tuto bakalářskou práci, bylo zpracovat hlavní aspekty života malé, německou populací obývané vesnice, v dříve německy hovořícím jihomoravském pohraničí v období od začátku 20. století do 2. světové války. Pokusit se analyzovat sociální strukturu s využitím například demografických, profesních a církevních záznamů, zaznamenat případné změny infrastruktury a popsat politický a spolkový vývoj. Zjištěné porovnat v širších, minimálně regionálních souvislostech. Náhodně byla vybrána malá obec Konice, ležící několik kilometrů jižně od města Znojma směrem k hranici s Rakouskem. Autorovi této bakalářské práce se při hledání a studiu pramenů o životě na malé vesnici v regionu s výraznou německou majoritou, byť v historicky nedávném období prvních čtyř desetiletí 20. století, naštěstí již nepotvrdilo obecné hodnocení stavu výzkumu neelitních vrstev publikované ještě v roce 2002 našimi předními badateli Janou Machačovou a Jiřím Matějčkem, že o středních vrstvách, respektive neelitních vrstvách české společnosti, tím méně v rámci národnostních menšin, je v naší historiografii 19. a 20. století ještě napsáno velice málo. Tento stav se v posledních letech postupně zlepšuje. Možno konstatovat, že převahu zájmu vykazují badatelé z moravských historických pracovišť, zvláště brněnských a ostravských. Mezi významné práce českých historiků, které pomohou orientovat se v problematice, možno zmínit například sedmý a devátý svazek z encyklopedické řady Vlastivědy Moravské vydané kolektivem našich předních autorů pod názvy Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918 a Svobodný stát a okupace, též publikaci již zmíněných Machačové a Matějčka s názvem O středních vrstvách v českých zemích 1750-1950, dále čtyři rozsáhlé sborníky studií reprezentativních kolektivů autorů pod vedením Lukáše Fasory, Jiřího Hanuše a Jiřího Malíře s názvy Člověk na Moravě 19. století,

Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Moravské

vyrovnání z roku 1905 a Občanské elity a obecní samospráva. Na regionální specifika především moderní historie jihomoravského pohraničí se zaměřuje Martin Markel. Ze zahraničních autorů, kteří jsou tématicky i regionálně blízcí, jmenujme alespoň rakouského Petera Urbanitsche.

2

V úvodu posledního výše jmenovaného sborníku konstatují jeho autoři doposud menší zájem historiků o porovnání kontinuity mezi obdobím liberálním a dobou meziválečnou, případně s obdobím druhé světové války. Skromným cílem této bakalářské práce je pokusit se právě v tomto časovém úseku, v našem případě se začátkem na přelomu 19. a 20. století a koncem ve druhé polovině třicátých let, formou mikrohistorické sondy zachytit alespoň některé charakteristiky života tehdy německé části Znojemského pohraničního regionu. Stručně si představme objekt našeho zájmu – malou vesnici Konice u Znojma, ležící v místě přechodu pahorkatiny – posledních jihovýchodních výběžků Českomoravské vrchoviny do jihomoravské nížiny – Dyjsko-svrateckého úvalu, v oblasti s velmi příznivými klimatickými podmínkami, zvláště pro pěstování vinné révy. První písemná zmínka o osadě je z roku 1302. Dle nemnohých dochovaných pramenů byla až do poloviny devatenáctého století patrně vždy majetkem premonstrátského řádu, od první poloviny sedmnáctého století premonstrátů Strahovských. Celková plocha katastru obce je pouhých přibližně 464 hektarů. Počet obyvatel byl od poloviny 19. století setrvale kolem 500, vždy s téměř úplnou německou majoritou, hlavním zaměstnáním bylo zemědělství. Po roce 1945 byli všichni původní obyvatelé vysídleni mimo území Československa. V současnosti má obec asi 350 obyvatel a je administrativně sloučena s městem Znojmem. V minulosti se název vesnice několikrát měnil. V námi sledovaném období do roku 1938 platil spolu s německým ekvivalentem úřední český název Německá (respektive Německé) Konice1, v letech 1938 až 1945 Waldberg (respektive Waldberg Nord)2. V této práci budeme spíše používat dobový, regionálně užívaný český název Německé Konice. Nevýznamnosti lokality odpovídá i malá pozornost vlastivědných pracovníků a historiků.

1

Srov.: Statistický lexikon obcí v republice Československé. II. Morava a Slezsko. Praha 1924, s.24. Statistický lexikon obcí v republice Československé. II. Země Moravskoslezská. Praha 1935, s.132. RUŽKOVÁ, J., ŠKRABAL, J. a kolektiv autorů: Historický lexikon obcí České republiky 18692005. II.díl. Praha 2006, s.238.

2

NA Praha-Chodovec – SO 1939 – Sčítání obyvatelstva v roce 1939, karton 3117-Konice.

3

Stručné záznamy zanechali: Franz Joseph Schwoy3, Gregor Wolny4, Adolf Rybka5 a František Vácslav Peřinka6. Komorní encyklopedické záznamy najdeme též v Chytilově adresáři7 a v Historickém místopisu8. Autorovi této práce se na začátku výzkumu po rámcovém porovnání rozsahu archivních materiálů z období modernizace u dvou malých skupin vesnic Znojemska, tedy první z jižní - příhraniční části regionu s populací do roku 1945 německou a druhou severní - vnitrozemskou s kontinuálně až do naší současnosti českým osídlením, bohužel potvrdil předpoklad, že archivní fondy po druhé světové válce vysídlených obcí jsou skromnější. Obdobný rozdíl je i u tří vesnic, které byly na Znojemsku majetkem Strahovských premonstrátů – Německých Konic jižně od okresního města a dvou českých obcí Mikulovic a Horních Dunajovic severně od Znojma9. Navíc v případě vesničky Konice došlo k první ztrátě již v roce 1808, kdy při velkém požáru shořela polovina domů včetně kostela a fary s uloženými písemnostmi. Náš konkrétní výzkum ovšem více ovlivňuje, že ve zmatku roku 1945 zmizely všechny novodobé obecní dokumenty včetně kroniky10. Zachovalo se pouze torzo písemností farního úřadu s farní kronikou a nemnohé úřední dokumenty uložené mimo vesnici. Přesto je možno se pokusit právě na příkladu této obce o postihnutí aspoň některých základních charakteristik německých obcí znojemského regionu. V první části této práce, v období těsně před zánikem monarchie, se 3

SCHWOY, F.J.: Topographie von Markgrafthum Mähren. Znaimer Kreis. Vídeň 1794, s.327-328.

4

WOLNY, G.: Die Margrafschaft Mähren, topographisch, statistisch geschildert. III.Band. Znaimer Kreis. Brno 1837.

5

RYBKA, A.: Deutsch-Konitz. In Heimatskunde des politischen Bezirkes Znaim (Deutscher Antheil). I.Historischer Teil. Seft 6. Znojmo 1898, s.18-26.

6

PEŘINKA, F.V.: Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Brno 1904, s.392-396.

7

CHYTIL, A.: Chytilův úplný adresář Československé republiky – Morava. 1924, s.1824. ( SOkA ve Znojmě – III.1216/1-1).

8

Kolektiv autorů: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Ostrava 1984, s.69.

9

Srov. HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004, s.103-104.

10

Ztrátu novodobých dokumentů uložených do roku 1945 na obecním úřade v Konicích shodně potvrzují jak vysídlení pamětníci (Srov.: BAYER, F.: Geschichte der Kühbergegemeinde Deutsch Konitz. Vilshofen – Albersdorf. 1992), tak i první čeští novoosídlenci, např. v obci dodnes žijící p. Jan Klouda.

4

pokusíme o postižení geopolitické situace regionu a zmíníme se o dodnes nejvýznamnější stavební akci v obci. V druhé části si v rámci regionálního kontextu všimneme například demografie, zaměstnání, spolků a politického vývoje v krátkém období demokratické Československé republiky.

1. Německé Konice před zánikem Habsburské monarchie

1.1 Situace malé obce mezi rostoucími městskými centry

V této první kapitole se pokusíme definovat typ regionu v jakém se vesnice Německé Konice nacházela ještě před vznikem Československé republiky. Jak již bylo v úvodu naznačeno ležela malá obec v jižní části příhraničního Znojemského politického okresu11, v němž na ploše 1.020 km2 žilo na přelomu 19. a 20. století, tedy na začátku námi sledovaného období, přibližně 73.000 obyvatel, hlásících se téměř ze čtyř pětin k němectví12. Do zániku Habsburské monarchie, tedy do roku 1918, kdy zemská hranice mezi Moravou a Dolními Rakousy nebyla v běžném životě žádnou překážkou, sahala spádová oblast města Znojma na jih až za tuto zemskou hranici. Spolu s přirozenou spádovostí obcí severně za okresní hranicí je možno předpokládat, že město Znojmo bylo přirozeným centrem pro přibližně 100.000 obyvatel. Dle demografických statistik13 nejenom před, ale i v námi sledovaném období trvale rostl počet obyvatel regionu. V prvních čtyřech desetiletích 20. století se zvýšil o necelých 12 %. Tento mírný nárůst ovšem zaznamenávaly spíše větší obce, téměř všechny z úrodné východní poloviny regionu a s výraznou německou majoritou14. 11

Bývalý politický okres Znojmo tvořily tři soudní okresy – soudní okres Znojmo, soudní okres Vranov nad Dyjí (na západě) a soudní okres Jaroslavice (na východě).

12

PEŘINKA, F.V.: Vlastivěda moravská – Znojemský okres. Brno 1904, - Jaroslavský okres. Brno 1905, - Vranovský okres. Brno 1906.

13

Srov. RUŽKOVÁ, J., ŠKRABAL, J. a kol. autorů: Historický lexikon obcí české republiky 18692005, Praha 2006.

14

Např. obce: Božice, Břežany, Dyjákovice, Hevlín, Hrabětice, Hrušovany nad Jevišovkou, Jaroslavice, Krkovice, Suchordly u Znojma, Šanov, Šumná, Tasovice, Vranov nad Dyjí.

5

Největší nárůst, přibližně polovinu z uvedených dvanácti procent celého regionu, ale zaznamenalo město Znojmo. Počet obyvatel okresního centra trvale rostl zvláště po roce 1918, a to zejména přistěhovalectvím z blízkého i vzdáleného, především českého okolí. Tyto demografické a migrační trendy v rámci regionu, spolu s dlouhodobým mírným vystěhovalectvím zvláště německy mluvícího obyvatelstva úplně mimo region, negativně postihovaly většinu menších vesnic. To byl i případ Německých Konic. Byť zde počet obyvatel „pouze“ stagnoval, ovšem jen díky rekordní porodnosti v obci, jak uvedeme dále. Na příkladu této vesnice můžeme rovněž sledovat i specificky zajímavou situaci, kdy i relativní blízkost regionálního centra s rostoucími pracovními a dalšími příležitostmi, pokud chybí snadná komunikační dostupnost (Konice od města stále odděluje hluboký kaňon řeky Dyje), nemusí být pro obec výhodou. Navíc, když obyvatelé vesnice, mladší patrně intenzivněji, mají možnost sledovat rychlý rozvoj města v kontrastu se svojí domácí konzervativní realitou. Pokud se vrátíme do období před první světovou válkou, je vhodné se pokusit vymezit v jakém typu regionu vesnice Konice ležela. Situace byla pochopitelně odlišná stavu, který nastal po roce 1918. Téměř výhradně zemědělský region a jeho středisko město Znojmo se sice jevily jako stagnující a zaostávající za mnohými hospodářsky se rozvíjejícími oblastmi Předlitavska, ovšem nelze pominout fakt, že Znojemsko leželo asi uprostřed mezi dvěma významnými aglomeracemi, a to Vídeňskou a Brněnskou. Na první pohled se může zdát, že města Brno a Vídeň byla příliš daleko. Můžeme však jednoznačně říci, že naše oblast nebyla ani vzdálenou periferií zmíněných bouřlivě rostoucích metropolí? Historik Martin Markel, který se dlouhodobě zabývá historií tohoto regionu, nabádá k opatrnějšímu formulování názoru15 . Vždyť tehdejší síť pozemních komunikací (silnice a železnice) směrem na Brno a Vídeň už byla prakticky shodná s naším současným stavem na Znojemsku. Navíc v porovnání s dobovou realitou velké, ale pro obyvatele přirozené, rozlehlosti habsburského středoevropského impéria, je blízkost jeho centra, v té době již dosahujícího dvou milionů obyvatel, až příliš významným faktorem. To ještě umocněno předchozími a v té době se rozvíjejícími dlouhodobými národotvornými procesy, kdy jihomoravští Němci své národní teritorium přirozeně spojují 15

MARKEL, M.: Mezi centrem a periferií – občanské elity ve Znojmě a okolí. In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Občanské elity a obecní samospráva 1848-1948. Brno 2006, s.316-326.

6

s německými Dolními Rakousy, tedy dle jejich představy německost plyne od Vídně až na jižní Moravu, a až dále se nachází české území. Souběžně s touto představou ovšem není popírána staletá zemská příslušnost k Moravě a jejímu správnímu centru. V postavení Znojemska, respektive jižní Moravy, se před rokem 1918 tedy prolínají prvky periferní, kdy pro téměř výhradně agrární region je metropole významným odbytištěm zemědělských produktů, či též zdrojem pracovních příležitostí, s určitou přináležitostí k centru, prvotně přenášenou především přes občanské elity centra regionálního

dále k elitám obcí. Jako příklad možno uvést důslednou snahu o

urbanizační rozvoj města Znojma dle vídeňského a brněnského vzoru s víceméně vyváženým poměrem veřejných a soukromých staveb, na úrovni obcí je aktivita soustředěna již obvykle nejvýše na stavbu budov jednotlivých. V Německých Konicích v relativně krátké době od začátku 20. století do vypuknutí Velké války vzniká nový rozlehlý hřbitov a novostavby fary, farního kostela a obecné školy. Ovšem nutno poznamenat, jak popíšeme dále, první tři jmenované objekty vznikly za výrazné podpory místní farnosti respektive jejího dlouhodobého přímého zřizovatele, bohaté a vlivné kanonie Strahovských premonstrátů. Kromě těchto „veřejných staveb“ se počet soukromých obytných domů v obci, a to v celém námi sledovaném období, téměř nemění. Všechny okolní vesnice, nemajíce žádného movitého subjektu jako Konice, jsou na tom se soukromou stavební aktivitou svých obyvatel podobně špatně a jen některé postaví obecnou školu. Neregistrujeme žádnou snahu o spolupráci vesnic ani jejich samospráv, obce jsou navzájem uzavřené jednotky. S jistou výjimkou v případě okresního města celkově Znojemsko potvrzuje konzervativní myšlení , v případě stavebně-urbanizačního rozvoje výraznou stagnaci v porovnání s oběma nedalekými městskými aglomeracemi. Ovšem stále je třeba jistá opatrnost v hodnocení. Můžeme si například položit otázku, zda patrně nejrychlejší a nejmasovější přenos vlivu centra – přechod na městský typ oblékání16 byl v širším kulturně-ekonomickém kontextu pro region výhodou. Vždyť již před rokem 1914 se rozšiřuje fenomén trávení volného času obyvatel měst – pobyt 16

Srov. JANČÁR, J. a kol.: Lidová kultura na Moravě. Brno 2000. LUDVÍKOVÁ, M.: Materiály ke kroji německé menšiny na Moravě ve sbírkách Moravského muzea. In Folia ethnographica 22, 1988, s.3-23. Kroje na západní Moravě. In Folia ethnographica 27, 1993, s.19-33.

7

v přírodě, který v té době již zdaleka není jen doménou šlechty, ale i rostoucí movité nobility velkých i malých měst. Znojemští měšťané, záhy občas i návštěvníci z komunikačně snadno dostupné metropole, například postupně objevují romantické Podyjí od města na jihozápad. Vizionáři i mezi zdejšími venkovany si možná uvědomují přednosti nenarušené krajiny. Bohužel již ochuzené o nenávratně zmizelé regionální etnografické aspekty obyvatel. Objevují se zárodky budoucího podnikání ve venkovské turistice. Malým příkladem je jeden z mlýnů na řece Dyji nad Znojmem, zvaný Trauznický, který mlynář17 přestaví na prosperující sezónní hotel. Jistě ne náhodou přední vinařská rodina Meisterů z Německých Konic postaví na horním konci vesnice druhý hostinec18, nyní již se zahradním posezením s výhledem do krajiny, přímo na turisticky frekventované cestě vedoucí z blízkého Znojma.

1.2 Doba nástupu masové politiky

Do zemědělských obcí Znojemska, s tradičními společenskými zvyklostmi plně založenými na katolické víře, pronikaly modernizační změny patrně velmi pomalu. Předchozí kapitola ovšem naznačila, že teritoriální vymezení oblasti, kdy v rámci celého impéria jsme ve vnitrozemí říše a pod sílícími vlivy bouřlivě se rozvíjejícího zemského hlavního města Brna a zvláště metropole Vídně, příliv nových myšlenek musel stále sílit. Je přirozené, že dlouhou dobu bylo prvním a hlavním příjemcem regionální středisko město Znojmo, které zvláště v počátcích formování moderní politiky mohlo být částečně vzorem, později ovšem i jistým filtrem přenosu názorů. Pravidelný kontakt s obyvateli Znojma mělo jistě široké spektrum lidí z okolních vesnic, tedy nejenom zástupci místních honorací, ale i mnozí drobní obchodníci, řemeslníci a ostatní. Podle našich současných měřítek nebyla Habsburská monarchie až do svého zániku v roce 1918 nikdy zcela demokratickým státem. Ovšem od zavedení ústavnosti na 17

Srov.: MARKEL, M.: Mlynář. In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004, s.152-166.

18

Srov.: ALTMAN, K.: Hostinský. Tamtéž, s. 236-249.

8

přelomu let 1860 a 1861, kdy skončila éra nového absolutizmu bez reálných politických práv občanské společnosti, můžeme hledat počátek moderní politiky, tj. obhajoby svobody a rovnosti měšťanů a sedláků vůči privilegiím šlechty19. V březnu 1862 přijatý rámcový obecní zákoník, představující kompromis mezi vládním centralismem a ideou samosprávy obcí, po roce rozpracovaný do moravských zemských zákonů20, znamenal další pokrokový prvek. Další demokratizační kroky, zejména od roku 1867, následovaly. V té době se stal sedlák Leopold Mahr prvním starostou obce Konice21. Proces postupného rozšiřování volebního práva probíhal pomalu (1873 – 1882 – 1895 – 1905/1907)22. Zvláště v prostředí venkovského tradicionalismu, tedy i na agrárním katolickém Znojemsku, se patrně politické postoje formovali velmi váhavě. Lze předpokládat, že vesnické autority při pravděpodobném častém kontaktu s blízkou měšťanskou společností ve Znojmě loajálně přenášely názory z města domů do svých vesnic. Konice, dle v úvodu zmíněných pramenů také konstantně s výraznou německou majoritou, dlouho setrvávaly, stejně jako město Znojmo a většina německých obcí Znojemska, na liberálním politickém smýšlení, patřily do německého ústaváckého tábora. V posledním desetiletí 19. století se postupně politická orientace jihomoravského venkova mění. Zdá se, jakoby se venkov emancipoval, více reagoval na sílící vliv toku informací z metropole. Pozorujeme vídeňsko-dolnorakouský vliv při formování novátorského antimodernizačního křesťansko-sociálního hnutí na Moravě, jehož základnou se jih země stal zcela přirozeně. Oproti německému

19

MARKEL, M.: Občané a moc – komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I., in Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě, Znojmo 2005. Významný pokrokový prvek, volba zástupců v parlamentu měl daná pravidla: Majetkově oprávnění (třeba i v Konicích, či v jiných podobných obcích) si nejprve zvolili zástupce, který volil s ostatními takto vybranými do Venkovské kurie (na Moravě byly tři kurie: Venkovská, Městská a Velkostatkářská). Členové všech tří moravských kurií volili na základě daňového senzu poslance Zemského Sněmu, kteří pak měli právo volit poslance vídeňské Poslanecké sněmovny říšské rady.

20

ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s.149.

21

BAYER, F.: Geschichte der Kühbergegemeinde Deutsch Konitz, Vilshofen – Albersdorf 1992.

22

Srov. HLOUŠEK, V.: Teorie konsociační demokracie a moravská praxe. In FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Moravské vyrovnání Z roku 1905. Brno 2006, s.145-155.

9

obyvatelstvu v jiných částech českých zemí a rovněž v tradicionalistických zemích alpských je jihomoravsko-dolnorakouský prostor, mimo metropoli zastupovaný především selskými venkovskými elitami, oblastí s nejsilnějším zázemím politického katolicismu. Německé Konice jsou možná i vhodným potvrzením názoru Martina Markela, že ze znojemského liberálního vlivu nejdříve unikají ty obce, které mj. byly sídlem tradičně dominantní farnosti. Badeniho jazyková nařízení z dubna 1897 vyvolají, samozřejmě nejenom na Znojemsku,

ostře

negativní

reakci

národně-německého

tábora.

Nacionální

radikalizace se projeví například i vznikem dalších nacionálně orientovaných spolků. Badeniho pád před závěrem roku 1897 možná situaci zklidnil, ale zůstala diferenciace postojů o podobě národnostního smíru v zemi mezi městem, v našem případě Znojmem, s příklonem k centralistickému německému Rakousku a venkovem s požadavkem na etnické rozdělení země. Postoj venkovského člověka vyplýval z odlišného vnímání světa, kdy díky intenzivnímu vztahu k držené půdě mu přišlo logické a přirozené teritoriální oddělení obou národů. To, že toto nacionální jiskření bylo ještě patrně v poněkud jiné kategorii, než o několik desetiletí později, nám může doložit pohled na dobový zápis v uchované Konické farní kronice23. Na vysvětlenou, než více zmíníme v následující kapitole, pouze konstatování, že největším majetkovým vlastníkem v Německých Konicích byla česká kanonie Strahovských premonstrátů, která po dvě staletí od poloviny osmnáctého dosazovala českého správce Konické farnosti. Dle zápisu na str.15 se stal v září 1874 farářem Emanuel Jelínek původem ze středních Čech, který pokračoval v zápisech. Na straně 52 píše: „15.VIII.97 odevzdala obec pisateli diplom čestného občanství. Před faru se dostavil starosta Matyáš Bayer24 a celé obecní představenstvo, dále učitel Adolf Rybka25 se školní mládeží, školačka ze Stockerau26 23

2.svazek Konické farní kroniky vedený od roku 1845 s názvem: Tomus II das Protocollum domesticum parochie Teutoconicii, Conscriptum anno 1845, s.47. Uložena na Farním úřadu Znojmo-Louka.

24

Leopolda Mahra po téměř dvou desetiletí ve funkci starosty Konic vystřídal sedlák Mathias Bayer.

25

Dlouholetý řídící učitel Konické obecné školy byl v regionu Znojemska uznávanou organizátorskou a kulturní autoritou. V roce 1899 sepsal stručnou historii Konic v rámci několikasvazkové Vlastivědy německých obcí politického okresu Znojmo, jejímž editorem byl významný regionální historik Anton Vrbka.

26

Okresní město na Dunaji blízko Vídně (pozn.a.).

10

přednesla velmi pěknou báseň. Po ní zarecitoval báseň místní jinoch. Hlavní přání přednesl starosta jménem celé obce. Pisatel s dojetím přijal diplom a potom se všichni odebrali do kostela, před jehož vchodem byla postavena triumfální brána. Z věže vlály prapory.“ Dlouhodobá tradiční zbožnost venkovských lidí, jak vidíme na tomto příkladě, mohla být aspektem tlumícím či diferencujícím probouzející se nacionální nálady. Na přelomu století se z německé strany začíná objevovat pojem Südmähren, jehož obsah v sobě nesl význam německosti a uzavřeného národního teritoria a stával se důležitým faktorem identity německého obyvatelstva jižní Moravy. České obyvatelstvo, které se také považovalo za jihomoravské, označení „německé jižní Moravy“ nechápalo a odmítalo. Německý postoj, jak můžeme sledovat na příkladu znojemského venkova, mohl být podložen trendem, že etnická hranice byla patrně stále zřetelnější. V německy hovořící oblasti se již téměř všichni obyvatelé hlásili k němectví, byť a to vidíme i v Německých Konicích příjmení některých byla jasně českého původu. Poněkud odlišná byla situace v etnicky kosmopolitnějších městech, v našem regionálním měřítku částečně i ve Znojmě, kde trvalý příliv přistěhovalců i z české strany neumožnil dosáhnout úplné „německosti“ města. Tato situace měla vliv na vývoj zvláště v německém politickém táboře. Politický nástup německých radikálů proti mocenským konkurentům je na Znojemsku na začátku 20. století částečně usnadněn i utlumenou aktivitou některých přestárlých dlouholetých představitelů (staro)liberálů, kupříkladu znojemských starostů Johanna Brantnera a Johanna Haaseho či říšského poslance Viktora Hübnera27. Moravské vyrovnání z podzimu roku 1905 bylo významným kompromisem, ovšem neodstranilo mocenskou dichotomii mezi moravskými Němci a Čechy, pouze zmírnilo nacionální napětí mezi oběma národy v primární politické rovině a přesunulo zvýšené napětí a tření dovnitř obou národních táborů. Současně se časově ocitlo ve víru širší volební reformy na úrovni říšské rady, kde bylo přikročeno k zavedení všeobecného a rovného hlasovacího práva28. 27

MARKEL, M.: Odraz moravského paktu v komunální a regionální politice (na příkladu Znojemska). In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Moravské vyrovnání z roku 1905, s.357372.

28

Liberální tiskový orgán znojemských pokrokářů Znaimer Wochenblatt 11.10.1905 nazval nové poměry posměšně „panstvím neplatičů a nevzdělanců“.

11

V té době navíc na komunální úrovni Znojemska od léta 1905 kulminují střety v doplňovacích volbách do zemského sněmu a poslanecké sněmovny. Proti německé majoritě ve Znojemském volebním obvodě venkovské kurie nemá český kandidát šanci. Z německých kandidátů nejvýše vlaje prapor F. Haaseho, prosazovaného katolickým venkovem (zvláště Jaroslavicemi a dalšími lidnatými obcemi jihovýchodu Znojemska). Nakonec je však dohodou všech tří okresních volebních výborů (znojemského, jaroslavického i vranovského) kandidován Franz Wagner z Lechovic29, který až do zániku monarchie zastupuje jihomoravské sedláky v barvách německých lidovců. V souběžném boji o kandidáta do všeobecné kurie říšské rady byly české i německé síly vyrovnané, neboť volební obvod zabíral širší jihomoravské příhraničí až na Hodonínsko. V dvoukolové volbě těsnou většinou zvítězil a stal se poslancem český kandidát, znojemský advokát Vilém Veleba30. Německý tábor byl v šoku. Nepokoje ve Znojmě, kde jsou vytlučena okna české školy a Besedy31, uklidní až vojáci místní posádky. Němci na jižní Moravě si uvědomují situaci, kdy nejenom dochází k otřesení dlouhodobého monopolu pokrokářů v jejich „domovské baště“ městě Znojmě, ale že na zemské úrovni se mohou cítit „ohroženou“ menšinou. Tato představa nahrává k možné další nacionální radikalizaci uvnitř německé společnosti. O situaci v nevýznamných Německých Konicích, byť nedaleko od Znojma, se v dobovém regionálním tisku patrně nic nedozvíme. Důvod může být prostý – obecní představitelé zřejmě vyjadřovali názory shodné s okolními německými obcemi a nebyly v rozporu s většinovými zájmy a postoji znojemské liberální honorace. A pokud už tisk o politických názorech na venkově referoval, tak spíše kritizoval protihráče, což patrně nikdy nebyl případ Konic. Dle sepsaných pamětí32 původního obyvatele Fridricha Bayera řešila obec pouze místní praktické problémy, zanedbanou infrastrukturu. Prvním významným počinem byla úprava komunikace procházející 29

Srov.: MALÍŘ, J.: Samospráva jako prostředek poslanecké kariéry. In: FASORA, L., HANUŚ, J., MALÍŘ, J., (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848-1948. Brno 2006, s.152-164. Znaimer Wochenblatt 30.8.1905.

30

Znaimer Wochenblatt 22.11. a 25.11.1905.

31

BLAHA, J.: Znojemská Beseda 1870-2005. Znojmo 2005.

32

BAYER, F.: Geschichte der Kühbergegemeinde Deutsch Konitz, Vilshofen – Albersdorf 1992.

12

obcí, kdy byla odtěžena část skalního masivu v blízkosti kostela, čímž došlo k rozšíření stávajícího zúžení cesty uprostřed vesnice. Následovně byla komunikace odvodněna a její povrch zpevněn. Dalším problémem, který se Koničtí na počátku 20. století pokoušeli řešit, byl trvalý nedostatek vody. V dolní části obce byly opraveny stávající studny se snahou zvýšit kapacitu. Studny byly překryty betonovými deskami a vybaveny ručními pumpami. Hlavní studna před domem číslo 13 byla vybavena výkonnou pumpou dvouválcovou. Tyto práce se konaly už za starostování sedláka a vinaře Johanna Meistera33, který byl ve funkci od roku 1898 až do roku 1911. V další kapitole naznačíme, že toto období patřilo patrně k nejsvětlejšímu období malé vísky. Na jaře roku 1907 se konají první volby do rakouské říšské rady na základě všeobecného, přímého, rovného a tajného volebního práva. Pokud se podíváme na výsledky německých stran, tak v rámci celé Moravy jasně zvítězí německý národně-liberální tábor a z celkových devatenácti německých mandátů získává úctyhodných patnáct, němečtí sociální demokraté získávají mandáty tři a křesťanští sociálové jeden34. Obdobně celkovým vítězem ve Znojemském volebním obvodě s 31 obcemi se stává Franz Wagner z Lechovic (zastupující národovecko-lidový, respektive agrární proud, německé svobodné, celkem získal 4679 hlasů, vítězí v 17 obcích – nejvýrazněji ve Starém Šaldorfě, Oblekovicích, Dobšicích, Suchohrdlech, Lesné, Stošíkovicích a domácích Lechovicích – tam s výsledkem 113:2). Těsně druhým je na Znojemsku Alois Hauswirth z Dyjákoviček (zástupce německých křesťanských sociálů, celkem 4234 hlasů, vítězí ve 14 obcích – nejvýrazněji v Banticích, Krhovicích, Hnanicích, Načeraticích, Strachoticích a též v námi sledovaných Konicích – zde s převahou hlasů 80 ku 48)35. Další říšské volby v červnu 1911 nepřinesli výraznější změnu. V rámci celé Moravy opět s přehledem získává z devatenácti německých mandátů již 33

TENGER, I.: Österreichischer Bürgermeister Almanach. Vídeň 1908.

34

Podrobné výsledky říšských voleb 1907 a 1911 na Moravě: MALÍŘ, J.: Politické strany na Moravě v období habsburské monarchie (Pokus o srovnání systému českých a německých stran na Moravě). In: Politické strany a spolky na jižní Moravě. XXII. Mikulovské sympozium 1992. Mikulov 1993, s. 11-34.

35

Znaimer Wochenblatt 15.5.1907.

13

šestnáct národně – liberální blok. Zbylé tři mandáty připadají něm. agrárníkům (nutno však poznamenat, že zvolení poslanci byli aktivně činní v německé lidové straně, takže měli blíže do tábora suverénního vítěze)36. Ve Znojemském volebním obvodě šli tentokrát voliči volit dvakrát. V prvním kole získal nejvíc hlasů Franz Wagner (celkem 3784 hlasů, nejvíce, obdobně jako před čtyřmi lety, ve Starém Šaldorfu, Oblekovicích, Bohumilicích, Dobšicích, Suchohrdlech, Stošíkovicích, Želeticích, Vrbovci, v domácích Lechovicích dosáhne skóre 129:4). Druhý, ovšem s minimálním odstupem, je opět tradiční kandidát Alois Hauswirth (získává 3452 hlasů, nejvíce rovněž v tradičních lokalitách – Strachotice, Krhovice, Bantice, Derflice, Hnanice, Chvalovice, Sedlešovice, Velké Křídlovce, dnešní Čejkovice tj. Heřmanov a Šakvice, v námi sledovaných Konicích

vítězí

s převahou 86 ku 28 ku 4 hlasům pro kandidáta německé sociální demokracie Höchtla). Relativně dobrý výsledek dosáhne třetí kandidát Johann Stefan (agrár.) – celkem 1488 hlasů (ve třech obcích, Lesné, Mannsberku a Šafově Izrael.37 dokonce všechny). Kandidát německé sociální demokracie Höchtl ve většině obcí nezíská ani jeden hlas, z celkových pouhých 251 však ve Vranovské Vsi a Šatově – jediných dvou „německých“ obcích s významnými českými menšinami, obdrží celkem 150. Rovněž jeho hlasy v Konicích musíme registrovat38. Ve druhém kole se opět utkali již tradiční okresní rivalové s tradičním výsledkem. Vítězí s celkovým počtem hlasů 5088 představitel německých svobodných (agrárního proudu) Franz Wagner (k výše uvedeným obvyklým lokalitám připočítal i výrazná vítězství ve Vranovské Vsi, Lesné, Mannsberku a v obou částech Šafova, tj. křesťanské i židovské). Poražený kandidát německých křesťanských sociálů Alois Hauswirth získal celkem 4064 hlasů (k výše uvedeným vesnicím získal výraznou podporu i v Dobšicích a Práčích), v námi sledovaných Konicích se podpora Hauswirtha oproti prvnímu kolu snížila na poměr 74 ku 44 hlasům39. 36

Viz poznámka č. 32.

37

Pozn.- Vesnice Šafov, asi 30 km západně od Znojma přímo na hranici Moravy a Dolních Rakous, v roce 1911 v regionu ojedinělý příklad oficiální separace voličů (Schaffa Christen a Schaffa Izrael.), obě komunity však volí téměř shodně. Do naší doby se v Šafově zachoval unikátní rozsáhlý židovský hřbitov se stovkami původních náhrobků. Srov. PEŘINKA, F.V.: Vlastivěda Moravská II. Znojemský okres. Brno 1904, s.157-163.

38

Znaimer Wochenblatt 14.6.1911 a 17.6.1911.

39

Znaimer Wochenblatt 21.6.1911 a 24.6.1911.

14

V Konicích dochází v roce 1911 k poslední předválečné změně představitele obce. Úspěšného Johanna Meistera po třinácti letech střídá Leonhard Buschek. I on bude starostou třináct let. V roce 1913 se konají poslední předválečné zemské volby40. Podívejme se nejdříve na kurii všeobecnou. Budeme si všímat nejenom výsledku v obci Konice, ale i ostatních vesnic politického okresu Znojmo, města Znojma i dalších zúčastněných německých okresů jihomoravského příhraničí. Pro lepší přehlednost použijeme tabulky. Stručně si nejdříve popišme průběh prvního kola, kde do volebního klání nastoupili tři kandidáti: Za německé svobodné (agrárník) C. Zeisel (z Damnic), za německou křesťanskosociální stranu A. Burgstaller (z Břežan) a sociální demokrat Holásek. Zemské volby 1913 – výsledky v německých obvodech při jihomoravské hranici –

všeobecná kurie – 1. kolo: Kandidát (počet hlasů) Volební obvod

Burgstaller

Zeisel

Holásek

Znojmo - venkov

2398

2378

149

Znojmo - město

118

1527

391

Vranov nad Dyjí

673

619

30

1905

1866

378

638

1317

156

2307

2143

785

Břeclav

0

563

412

Celkem

8111

10404

2395

Jaroslavice Moravský Krumlov Mikulov

V námi sledovaných Německých Konicích v rámci volebního obvodu Znojmo – venkov získal Burgstaller 52 hlasů a těsně druhý Zeisel 45 hlasů, registrujeme i 3 hlasy pro Holáska, jenž ovšem ve dvou třetinách německých obcí obvodu nezískal ani jeden hlas. Asi není náhoda, že z pouhých celkových 149 hlasů získal Holásek ve Vranovské Vsi 69 a zvítězil, v druhé německé obci s českou menšinou v Šatově obdržel hlasů 48.

40

Znaimer Wochenblatt 18.6.1913.

15

Všeobecná kurie – 2. kolo: Kandidát (počet hlasů) Volební obvod

Burgstaller

Zeisel

Znojmo - venkov

2415

2756

Znojmo - město

208

1653

Vranov nad Dyjí

600

755

1894

2148

772

1298

2273

2783

Břeclav

0

644

Celkem

8188

12105

Jaroslavice Moravský Krumlov Mikulov

Připomeňme, že v Německých Konicích, kde byl výsledek druhého kola těsný, získal Zeisel 56 hlasů a Burgstaller 51 hlasů. V obou kolech ve všeobecné kurii se voleb zúčastnil téměř shodný počet voličů. Možno předpokládat, že většina hlasů, které obdržel v prvním kole kandidát sociální demokracie Holásek, přešla v druhém kole na kandidáta německých svobodných (agrárníka) C. Zeisela. Na závěr se ještě stručně zmíníme o výsledcích druhé fáze zemských voleb v roce 1913, a to do kurie venkovských obcí: O přízeň voličů 39 „německých“ obcí Znojemska usilují dva kandidáti – agrárník F. Wagner za německé svobodné a baron Wamboldt z Břežan za německou křesťanskosociální stranu. Vítězí Wagner s celkovým počtem hlasů 1543 (největší podporu získal například v Boroticích, Dobšicích, Lechovicích, Oblekovicích, Sedlešovicích, Starém Šaldorfu, Suchohrdlech a Vrbovci). Poražený Wamboldt získal celkem 1346 hlasů (nejvíc například v Banticích, obou částech dnešních Čejkovic, Dyjákovičkách, Krhovicích, Práčích a Strachoticích). Voliči v námi sledovaných Německých Konicích dávají více hlasů (38:22) celkovému vítězi Wagnerovi41. Na první pohled překvapivý výsledek, kdy katolický venkov nezvolí „svého“ křesťansko-sociálního kandidáta, může mít prostý důvod. Voliči více podpoří člena

41

Znaimer Wochenblatt 21.6.1913.

16

vlastní sociální skupiny – sedláka, než stranicky bližšího, ale stavovsky vzdáleného barona. V úvodu tohoto stručného zmapování politického vývoje německy hovořící části jihomoravského Znojemska před první světovou válkou jsme konstatovali, že v tomto dlouhodobě tradicionalistickém zemědělském regionu nelze očekávat rychlé a převratné změny. Ovšem i v těchto „nejnižších“ patrech komunálního dění docházelo k reflexi zrychleného vývoje. I venkovské elity se v námi sledovaném regionu zvolna emancipují a venkov se politicky profiluje. Aplikace zmíněného kompromisního Moravského paktu po roce 1905 sice obrousila vzrůstající nacionální napětí mezi moravskými Čechy a Němci v primární politické rovině, ale přesunem třenic dovnitř obou nacionálních táborů a jejich postupnou akcelerací nebyla mocenská dichotomie mezi oběma etniky rozhodně odstraněna. Naopak tato separace zvláště v německém táboře, který v této práci sledujeme, nahrávala zesílení vlivu radikálů, kteří se prezentovali jako ochránci „ohrožené“ menšiny. Regionální vůdce radikálů Oskar Teufel, od roku 1911 říšský poslanec za město Znojmo42, který se postupně stává nejvlivnějším mužem regionu, byl bohužel praktickou ukázkou typu politika43,

který

bude

v blízké

budoucnosti

prosazovat

úplný

rozchod

jihomoravských Němců a Čechů.

1.3 Příklad fungování státní správy v letech 1907 - 1910

V úvodní kapitole jsme zmínili poněkud neobvyklou situaci, kdy malá vesnice Německé Konice v Němci obývaném jihomoravském příhraničí bývala majetkem české (Královské) kanonie Premonstrátů na Strahově44. Samotné působení českého faráře v některé německé obci Znojemska ovšem úplně výjimečné nebylo. Jako příklad můžeme uvést desetileté působení českého kněze Františka Adamce 42

Srov.: MARKEL, M.: Odraz moravského paktu v komunální a regionální politice (na příkladu Znojemska). In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Moravské vyrovnání z roku 1905, s.370.

43

Srov. např. razantní předvolební agitaci Oskara Teufela na prvních stranách hlavních regionálních novin: Znaimer Wochenblatt 18.6.1913 a 21.6.1913.

44

Oficiální označení užívané v úředních dokumentech ve sledovaném období. Viz poznámka č.49.

17

původem z Nemojan u Vyškova45 ve výhradně Němci obývané vesnici Havraníky téměř u hranic jižně od Znojma v letech 1897 až 190746. Jak zjišťujeme v torzu archivních písemností farního úřadu v Německých Konicích, které se

zachovalo47, strahovskou kanonií byl duchovním správcem

farnosti vždy jmenován český kněz obvykle z Čech, a to nepřetržitě od roku 1764. Když listujeme dvousvazkovou farní kronikou48, čteme dlouhý seznam téměř výhradně českých jmen duchovních správců farnosti. Rovněž ve farní kronice možno potkat české jméno faráře působícího v některé z nedalekých německých vesnic v námi sledovaném období, farní kostel byl v každé. Výjimkou potvrzující pravidlo byly obce v nivě řeky Dyje pod městem Znojmem (Sedlešovice, Nový Šaldorf, Oblekovice, Bohumilice, Nesachleby a Dobšice), jejichž obyvatelé tradičně docházeli do všem blízkého kostela v Louce. Je samozřejmé, že vždy patrně nejvíce záleželo na osobnosti českého faráře, zda „našel s německými farníky společnou řeč“. V předchozí části vyprávění jsme zaznamenali, že i v jihomoravském příhraničí v námi sledovaném období docházelo k postupnému narůstání česko – německých problémů. S větší pravděpodobností v sídlech společně obývaných oběma 45

Srov.: NOVOTNÝ, G.: Římskokatolický kněz, včelařský odborník a odborný spisovatel František Adamec. In: Jižní Morava 2004, Mikulov 2004, s.121-146.

46

Viz pozn. č. 45 – Cit. ze str. 122: „…František Adamec nezastíral, že se na Znojemsko odebral s obavami. Myslel, že si nezíská důvěru farníků jiné národnosti a že ho budou považovat za vetřelce. Naopak. Nejen, že ho přijali s otevřenou náručí, stejně jako jeho rodiče, kteří mu vedli domácnost, ale chovali se k nim mile a laskavě. Kdo jen trochu lámal češtinu, snažil se dorozumět s jeho rodiči. František Adamec si tam přímo liboval…“. Po cit. o začátku pobytu v r. 1897 ještě krátká cit. ze str.128 - z konce pobytu v r.1907: „…František Adamec hodnotil deset let v kraji vína a okurků,…, jako krásné období svého života, vážil si toho, že žil mezi Němci šťastně a spokojeně, že ho měli rádi… Farníci mu vystrojili velkolepé rozloučení – průvod z kostela, družičky, slavobránu, přistavili ověnčený kočár plný kytic - že to ve Znojmě, kam mne vezli na dráhu, budilo senzaci…“.

47

SOkA ve Znojmě, F-65.

48

Konická farní kronika – 1.svazek s názvem: Protokollum domesticum Parochise Teuto-Koniciis Libellus Memorabilium Inventarium Domus Retum Domini inhaerentium. In fine, 2.svazek s názvem: Tomus II dus. Protocollum domesticum parochie Teutoconicii, conscriptum anno 1845. - Uložena v archivu farního úřadu ve Znojmě – Louce.

18

národnostmi, kterých ale nebylo zase tolik. Na Znojemsku kromě okresního města to byla jen Vranovská Ves, Suchohrdly a Šatov. V českých obcích na severu okresu nežil téměř žádný Němec, v německy hovořících vesnicích, kromě tří uvedených, bylo Čechů minimum, nejvýše několik málo procent. O otevřeném nepřátelství, či snad dokonce násilí, se rozhodně ještě nedá mluvit. Z tohoto hlediska pozitivní aspekt byla i společná katolická víra venkovských obyvatel regionu. Výše zmíněné působení českého faráře v německých Havraníkách a dlouhodobá česká misie v Německých Konicích možná naznačuje případnou tehdy možnou další cestu k alespoň tlumení rozdílů. U Německých Konic máme navíc zajímavou regionální a dobovou příležitost sledovat, jak se o to praktickými skutky pokusili nyní už dva suverénní partneři – německá obec a v obci působící česká duchovní správa. Prvotně důležitá byla vůle shodnout se na společném řešení problémů. Byť důvody a cíle mohly být rozdílné. Vše bylo prosté. V předchozí kapitole o formování moderní politiky jsme již zmínili, že pro malou nevýznamnou vesnici bylo složité řešení i základních problémů s infrastrukturou. Strahovská kanonie jistě vnímala nacionální hlasy z regionu kde měla tradiční enklávu blízkou říšské metropoli a možná se rozhodla případné budoucí komplikace eliminovat a v souladu se stanovami premonstrátského řádu49 nabídla obci pomoc. Stručný popis najdeme ve druhém svazku již zmíněné farní kroniky50, kde na straně 62 píše mladý farář Michael Růžička, který nastoupil do Německých Konic v roce 1900: „1901. Znoj. okresní hejtmanství nařídilo obci Konice uzavřít hřbitov pro další pohřby, protože tu jsou hygienické závady, řady hrobů jsou příliš blízko obytným domům a že je přeplněn čerstvými hroby.“51 Pro samotnou obec byl problém těžko řešitelný, neboť nevlastnila na vhodném místě vhodný pozemek. Ten poskytla farnost, respektive strahovská kanonie. Farář Růžička na str.63 farní kroniky píše: „1903. Návštěva okresního lékaře MUDr. Wolfsteinera ohledně hřbitova. 4.V.1903 zahájena stavba nového hřbitova. Na obecní schůzi v Konicích 7.června 1903 bylo rozhodnuto zbudovat nový hřbitov za těchto podmínek…“ – při jejich čtení vidíme, že jsou pro obec téměř všechny 49

Srov.: JIRÁSKO, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991, s.41-43.

50

Viz pozn. č. 48.

51

Pozn.: Původní hřbitov se nacházel na malé ploše u farního kostela, již dříve obestavěn obytnými domy.

19

nevýhodné – zvýhodňují církevního partnera, ale důležitý je výsledek, jak se dále dočteme: „31.října 1903 kolaudace nového hřbitova okres. Lékařem MUDr. Wolfsteinerem. 2.listopadu 1903 svěcení nového hřbitova pisatelem kroniky“. Následná farářova poznámka je mírně úsměvná, svědčí o tradicionalizmu a sociální hierarchii vesnice: „Poslední osoba, která byla pohřbena na starém hřbitově byla svobodná vinařka Kateřina Dürnsteinerová, č.17. Jako prvá byla na novém hřbitově pohřbena výměnkářka Eva Hammerschmiedová, č.45.“ Vstřícnost obce možná více pochopíme, když se vrátíme ve farní kronice o stránku nazpět: „1902. Jednání komise o stavbě nové fary. Okr. hejtmanstvím nutnost potvrzena. 7.dubna 1902 zahájena demolice staré fary52. Farář se prozatím přestěhoval do domu č.97 Jana Mahra.“…“5.října 1902 kolaudace nové fary. 13.října posvětil novou faru šatovský53 prelát Leonhard Knopp. 20.října se do ní farář přestěhoval.“ Při seznámení s rozpočtem na stavbu nové fary (celkem 45 stran podrobné kalkulace osobně vypracoval tehdejší významný znojemský stavební podnikatel Johann Unger) o celkové částce 33.521,- korun, kterou hradila strahovská kanonie54, můžeme předpokládat, že i obec považovala spolupráci za výhodnou. Během dvou let přece vznikly v Německých Konicích dvě významné „veřejné“ stavby a obec se podílela víceméně pouze zajišťováním pozdějšího provozu jedné z nich – hřbitova. V prvním desetiletí 20. století však vznikla v Německých Konicích ještě další společná „veřejná“ stavba, která dodnes udivuje svoji monumentalitou55. V úvodu této kapitoly se autor neobratně snažil vysvětlovat, co již srozumitelně uvedla v úvodu svojí stati na podobné téma Jana Kubíčková v souboru studií Člověk

52

Pozn.: Ve farní kronice je vložena fotografie původní fary v Německých Konicích zbořené v roce 1902.

53

Německé obce Šatov s českou menšinou, přímo u hranic s Rakouskem, jsme si všimli již v kapitole s volebními výsledky.

54

NA Praha – Oddělení fondů samosprávy a státní správy do roku 1848 a církevních institucí (Praha 6 – Dejvice), ŘP 1389.

55

NA Praha – Oddělení fondů samosprávy a státní správy do roku 1848 a církevních institucí (Praha 6 – Dejvice), ŘP 84 (-plány stavby farního kostela v Německých Konicích).

20

na Moravě v první polovině 20. století56: „…Vztyčení věže katolického kostela v krajině mělo do dálky oznamovat, že tato oblast duchovně patří katolické církvi…“. Na okolnostech spojených s postavením nového farního kostela v Německých Konicích letech 1908 až 1909 můžeme navíc vhodně nastínit činnost zainteresovaných institucí, nejenom místních, ale i vzdálenějších57, možná i trošku atmosféru doby. Proč vlastně k této akci došlo? Vždyť na začátku 20. století už uprostřed malé vesnice kostel stál. V úvodu této práce jsme zmínili ničivý požár, kdy v červnu 1808 polovina vesnice shořela i s farou58 a barokním kostelem59. Z důvodu napoleonských válek byla obnova kostela provedena velmi úsporně60 a příznivá shoda okolností na začátku 20. století umožnila provést ne nutnou opravu, ale zbourání a novou výstavbu. Možnou souvislost s předchozí „náhlou nutností“ přesunout původní hřbitov od starého kostela nelze vyloučit. Pokud budeme vycházel z archivovaných písemností, tak první impuls vyšel ze Strahova. Nedávno61 zvolený opat kláštera Metoděj Zavoral62 posílá 21.1.1907 česky psaný dopis na okresní hejtmanství ve Znojmě63. Stručně ocitujme z textu: „…V roce 1908 56

KUBÍČKOVÁ, J.: Katolický duchovní – stavebník. Příklad Františka Venhudy. In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J., VYKOUPIL, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20.století. Brno 2006, s.238-247.

57

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, spis.zn. H, krab. 190 (-Farní kostel v Německých Konicích).

58

Viz pozn. č. 48 – 1.svazek, s.10-12 a s.23-24.

59

Pozn.: Patrně jediným dokladem jak vypadal barokní kostel před velkým požárem v roce 1808 je obraz nyní umístěný v interiéru kostela. Jedná se o kopii, originál byl dříve v poutním místě Dobrá Voda u Nových Hradů nedaleko obce Stropnice v jihovýchodních Čechách, kam pravidelně směřovali poutníci z Německých Konic. Ve střední části obrazu je namalován pohled na vesnici s kostelem uprostřed, právě při vzniku požáru. V horní části obrazu jsou patroni: vlevo sv. Jakub Větší, uprostřed p. Marie s Ježíškem v levé ruce a čtyřmi andílky okolo, vpravo sv. Florian lijící vodu z vědra na zdroj požáru. V dolní části obrazu je nápis v němčině.

60

Viz pozn. č. 48 – 2.svazek, s.11.

61

Pozn.: 24.1.1906.

62

Pozn.: Metoděj Zavoral byl nejvyšším představitelem strahovské kanonie úctyhodných 35 let.

63

Pozn.: Na přijímací razítko z 22.1.1907 výrazně dopsáno „Sofort“. Dopsány 2 poznámky: 1.Svoláno jednání na čtvrtek 14.2.07, 2.Dopsáno obcí: Kdo a jak bude financovat?

21

slaví jeho majestát císař 60 let panování…uvedený klášter se rozhodl jako projev loajality dát připomenutí – nový kostel jako trvající památník radostné oslavy 60 let císařského jubilea64…Od ctěného vedení okresu oddaně žádáme souhlas, aby se započalo

s přípravami…“.

V následném

druhém

dopise

z 10.3.1907

opat

zplnomocňuje faráře Růžičku v zastupování strahovského kláštera. Čtyřstránkový zápis z jednání konaného v Německých Konicích 14.3.1907 v režii sekretáře okresního hejtmanství je zajímavý dobový dokument o průběhu stavebního řízení před zahájením větší stavby65. Skladba účastníků je téměř jako v naší současnosti, vnímáme, že hlas každého přítomného má svoji váhu, kdy například dříve nicotný pouze se stavbou sousedící domkář je najednou „dotčená osoba“ a bez souhlasu okresního konzervátora (dnes bychom řekli památkáře) nelze přestavět (natož zbourat) historickou památku. V zápise též mj. čteme požadavek Strahova na partnera „jednorázový příspěvek obce Německé Konice 10.000,- korun“, dále stanovisko obce, že „čtyři původní zvony jsou obecním majetkem a zůstanou jím i v novostavbě“. Celkově však jednání končí patem, kdy je požadováno mj. doplnění nebo přepracování stavebních výkresů. Největší „problémy“ dělá památkář66, který odmítá označení starého kostela jako „defektního“ a nutného zbourat67. Strahovský opat, vědom si, že zahájení akce podcenil, posílá 23.3.1907 na okresní hejtmanství novou žádost s opatrnějšími formulacemi: „…Pro špatný stav stávajícího kostela jsme nuceni tento adaptovat, rovněž kapacita neodpovídá potřebám

64

Pozn.: Strahovský opat M. Zavoral je za necelých 12 let poslancem národního shromáždění ČSR. Známý je např. jeho dlouhý projev v parlamentu 19.2.1919, kde v rušné atmosféře hájí pozice katolické církve (viz webové stránky: Spolecna cesko-slovenska digitalni parlamentni knihovna).

65

Pozn.: Jednání 14.3.1907 se mj. zúčastnily a protokol podepsali: Sekretář c.k. okresního hejtmanství Eltz, farář M.Růžička, c.k. silniční mistr Franz Kühnel, c.k. inženýr ve Znojmě Moritz Seka, c.k. okresní konzervátor Leo Chilla, starosta Něm.Konic Johann Meister, sousedé stavby – Johann Fuchs a další.

66

Pozn.: Okresní konzervátor byl zástupce C.k. centrální komise pro umění a historické památky ve Vídni (v r.1907 komise již pod vedením Maxe Dvořáka). Srovnej: KROUPA, J.: Školy dějin umění. Brno 1996, s.194. PAVEL, J.: Max Dvořák.Brno 1971. Znojemský Leo Chilla by v té době mj. ředitelem Odborné keramické školy ve Znojmě. Srovnej: ŠTURC, L.: Odborná keramická škola ve Znojmě 1872-1922. Znojmo 1997.

67

Stavebník se odvolává na platnou legislativu – Říšský zákon č. 50 ze 7.5.1874.

22

obyvatel…Tímto ctěnému okresnímu hejtmanství předkládáme náš záměr a prosíme…o vydání povolení…“. Druhé komisionelní jednání 9.4.1907 v Německých Konicích opět k povolení stavby nevede. Novostavba na plánech je většího půdorysu oproti stávajícímu kostelu a na stísněnou parcelu se prostě nemůže vejít, nepomohlo by ani operativně dohodnuté případné pootočení kněžiště (podélné osy kostela). Navíc jsou účastníci seznámeni s písemným stanoviskem Centrální památkové komise ve Vídni z 31.3.1907, které vyjadřuje plnou podporu jejich okresnímu zástupci Chillovi a stanovuje „zachovat původní kostel nebo minimálně věž a kněžiště a případný stavební materiál z původního použít na dostavbu nového“. Jediným výsledkem jednání je příslib vedení obce, že zajistí potřebné rozšíření plochy výkupem od sousedů. Strahovský opat se nevzdává a 1.6.1907 posílá na okresní hejtmanství přepracované plány a žádá o nové setkání komise. To se uskuteční v Německých Konicích 11.6.1907. Kromě předchozích účastníků je osobně přítomen i opat Zavoral a generální projektant a dodavatel stavební mistr Johann Kryštoff z Prahy. Největší část z třístránkového zápisu z průběhu jednání patří argumentům již zřejmě rozzlobeného opata: „…splnili jsme všechny zákonné podmínky a centrální památková komise to musí vzít na vědomí68…osobně jsem se přesvědčil o desolátním stavu stávajícího kostela…slíbil jsem zástupcům obce tento stav brzo změnit…neustoupím…“ Kromě okresního konzervátora jsou všichni přítomní pro vydání povolení stavby dle předloženého projektu. Na okresní hejtmanství postupně přichází tři úřední dopisy z Vídně (20.6.69, 19.7., 14.9.1907) v nichž centrální památková komise trvá na svém. Na první dva sekretář Elzer trpělivě odpovídá, připomíná všechny argumenty pro povolení stavby a obcí již složený finanční podíl 10.000,- korun. K třetímu dopisu z Vídně sekretář přiloží kompletní stavební dokumentaci a další dokumenty a obratem posílá do Brna na místodržitelství70. Události naberou rychlý spád. Odvolací instance za dva dny posílá do Znojma odpověď71. Okresní hejtmanství ihned zašle opisy stanoviska 68

Pozn.: Strahovský opat narážel na tehdy neexistující zákon na ochranu památek (přes mnohaletou snahu nebyl parlamentem uzákoněn do konce monarchie), tudíž na malou legitimitu stanoviska Centrální památkové komise.

69

Pozn.: První dopis ve zkoumaném archivním spisu (viz pozn.55) psaný na psacím stroji.

70

Srov.: ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001, s.171.

71

Pozn.: Konkrétní text odpovědi z místodržitelství se v archivovaných dokladech nenachází.

23

z místodržitelství na farní úřad do Německých Konic a centrální památkové komisi do Vídně, po dalších třech dnech okresní sekretář posílá tři stejné pozvánky k jednání o stavebním povolení (do Konic na farní a obecní úřad a do Vídně). Stavební povolení je 2.10.1907 vydáno72. Možné plány opata Zavorala na rychlý průběh stavby „jubilejního kostela“ se ovšem už asi rozplynuly. Blížící se zima odložila zahájení akce až na jaro následujícího roku. U tak specifické stavby ovšem musela farnost neodkladně řešit i další souvislé problémy. V dopise z 26.2.1908 žádá strahovský opat znojemské hejtmanství o povolení k exhumaci hrobů v místě novostavby. Je pochopitelné, že přesuny ostatků nebyly pro pozůstalé, většinou hluboce věřící prosté vesničany, ani pro faráře, který vše organizoval, nic lehkého. V předjaří bylo dořešeno kde budou po dobu stavby konány bohoslužby. Smíření věřících obyvatel s dočasnými omezeními v kostele konaných činností mělo určitě své limity. Farář, okresní sekretář a obecní radní se dne 18.3.1908 na setkání dohodli a zapsali do protokolu, že od zahájení demolice starého kostela bude na novém hřbitově zřízen provizorní kostelík dle plánu který byl na schůzce předložen73. Za dva dny již okresní hejtmanství vystavilo stavební povolení a v polovině května bylo provizorium zkolaudováno a zprovozněno. Doba užívání byla stanovena pouze do konce roku 1908, což asi byl velmi optimistický odhad délky výstavby. Datum 20.5.1908 je patrně datum zahájení demolice starého kostela. Je lehce symbolické, a to i pro naši současnost, že vlastní doba stavebních prací od zahájení likvidace starého kostela po dokončení nového byla srovnatelná s časem administrativní přípravy. Již po necelých devíti měsících 13.1.1909 znojemský stavitel Ladislav Všetečka, který byl pověřen provedením stavebních prací74, žádá okresní hejtmanství o provedení kolaudace novostavby. Dle protokolárního zápisu byla dne 25.1.1909 hrubá stavba zkolaudována, v textu ovšem čteme, že „právě se pracovalo na střeše kostela a věži“, takže zdaleka nebylo hotovo. Termín císařského jubilea se nepodařilo stihnout. Až 3.3.1909 bylo povoleno provizorní užívání a teprve ve dvoustránkovém kolaudačním protokolu z 18.9.1909 je konstatováno, že 72

Stavební povolení ze 2.10.1907 mělo č. 22532.

73

Pozn.: Autorem i tohoto plánu byl generální projektant Johann Kryštoff z Prahy. Vnitřní půdorys dřevěného „domečku“ měl rozměry 3,8x9,8 metrů, tudíž možno pochybovat o dostatečné kapacitě.

74

Srov.: SOkA ve Znojmě, Z IV 206 – (Znojmo a okolí 1931-1932).

24

„…kostel je zcela hotov v každém ohledu a solidně vystaven…chybí ještě vnitřní vybavení, nutná úprava okolí…stavba zcela odpovídá zásadám, které jsou stanoveny v Moravském stavebním řádu“. V prosinci 1909 hlásí farář Růžička okresnímu úřadu odstranění všech vad a nedodělků. Doklady o finančních nákladech se v prostudovaných archiváliích neobjevují. Pouze v dopise z 15.10.1910 sděluje opat Zavoral znojemskému okresnímu hejtmanství, „…že dle výnosů vysokého c.k. místodržitelství v Praze ze dne 10.11.1906…a 2.11.1907…povoleno bylo celý stavební náklad hraditi z kmenového jmění, získaného za prodané devinkulované75 státní dluhopisy.“ Ve 2. svazku farní kroniky76 je uvedena celková částka 107.127 korun a 39 hal., ovšem plně se neslučuje se součtem následně rozepsaných jednotlivých prací, který činí celkem 106.457 korun a 56 hal. Závěrem tohoto farního exkurzu, který co nejstručněji reprodukoval okolnosti vzniku význačné sakrální stavby Znojemska77, možno shrnout některé dobové charakteristiky. Stále se rozšiřuje byrokratizace všech struktur společnosti, kdy například v době přípravy naší stavby provede na jaře 1907 Konický farář Michael Růžička kompletní revizi farních dokumentů78, mimo jiné na dvojjazyčných úředních formulářích velmi podrobně sepíše všechny nadační listiny farnosti od roku 1736 a vše je následně (na podzim) úředně zrevidováno brněnský episkopátem79. Příklad celkově zřejmě efektivního fungování státní správy vidíme na práci okresního hejtmanství, které koordinuje přípravu a průběh akce a je garantem účasti a dodržování práv všech zainteresovaných80. Praktická aplikace moravského paktu z podzimu 1905 okresním úřadem je zřejmá z důsledného dodržování oboustranné komunikace s účastníky v jim přirozeném jazyce, tedy německy i česky. V případě

75

Srov. např.: KLIMEŠ, L.: Slovník cizích slov. Praha 1994, s.115 a 839.

76

Viz pozn. č. 48 – 2.svazek, již nečíslovaná strana – nahoře označena Rok 1919.

77

Pozn.: Novogotický kostel v Konicích patří mezi tři největší sakrální stavby postavené v posledních přibližně dvou stoletích na Znojemsku (Evangelický kostel ve Znojmě postav. 1910-1911 a židovská synagoga ve Znojmě postav. 1888 a zničená 1938). Srov.: HEROUT, J.: Staletí kolem nás. Praha – Litomyšl 2002, s.241-254.

78

SOkA ve Znojmě, F-65, Farní úřad Konice, Přehledy nadací 1907-1942.

79

Srov.: ČAPKA, F.: Slovník českých a světových dějin. Brno 1998, s.101.

80

Srov.: HLAVAČKA, M.: Zlatý věk české samosprávy. Praha 2005.

25

neshody účastníků (zde například stavebníka s památkáři) je spor rychle řešen odvolací instancí (v naší ukázce zemským místodržitelstvím). Katolická církev a jistě nejenom v Němci obývaném jihomoravském příhraničí, je doposud významnou a obecně uznávanou autoritou. Obec jako nejnižší správní jednotka, zastupovaná představiteli – obecní radou v čele se starostou je rovnoprávným subjektem nejenom státní správy, ale veřejného života vůbec. V naší ukázce je navíc dokumentováno i právo jednotlivce, v našem případě obyčejného vesnického člověka – občana obce. Tuto skutečnost musí respektovat každý i bývalá vrchnost, v naší ukázce církevní řád. V předchozí kapitole popsané rostoucí národnostní napětí se zatím patrně projevuje spíše v městském prostředí, zde na vesnici spolupracují místní němečtí představitelé a patrně i ostatní obyvatelé s českými stavebníky ze Znojma, či z Prahy, bez náznaků nacionální dichotomie.

2. Německá vesnice u jihomoravských hranic demokratické Československé republiky

Poněkud složitý název druhé části vyprávění možná napovídá, že doba byla stále složitější. Naznačené některé aspekty vývoje německy mluvící většiny Znojemska nutno doplnit připomenutím, že pokud se na sledovanou dobu podíváme z vyššího, než regionálního horizontu, nelze opomenout důležitý fakt, že v námi sledované době byl již v podstatě završen proces české národní emancipace. Což některé, bohužel možná právě ty rozhodující, složky německé společnosti pochopily příliš pozdě. Současný český historik Luboš Velek konstatuje, že snahy o dílčí hledání česko německých kompromisů ve středních a nižších společenských patrech nebylo možné bez vyrovnání mezi etniky jako celky81, kterého i přes dílčí úspěchy moravského paktu, nebylo do roku 1914 dosaženo. Po desetiletích mírového a relativně klidného vývoje přinesly roky první světové

81

Srov.: VELEK, L.: Národnostní vyrovnání jako cesta k soužití dvou národů v jedné zemi? In: FASORA, L., HANUŠ, J. MALÍŘ, J.: Moravské vyrovnání z roku 1905, Brno 2006, s.309-318.

26

války nepředstavitelné potíže všem vrstvám obyvatel mocnářství a bezpochyby znamenaly akceleraci předchozích dlouhodobých procesů. Postupná destabilizace vnitřních a zvláště zahraničně-politických poměrů je na podzim roku 1918 završena nejen vojenskou porážkou a kapitulací Rakouska-Uherska, ale i zánikem habsburské monarchie a rozpadem říše na jednotlivé nástupnické státy82. Po vzniku Československa 28. října 1918 nastala na jižní Moravě zcela nová situace. Dosavadní zemská hranice s Dolním Rakouskem se stala hranicí státní. Zatímco vývoj na rakouské straně - jižně od hranice se příliš nelišil od celkové situace v zemi, na naší jihomoravské straně byla situace mnohem složitější. Němečtí politikové z českých zemí se snažili odtrhnout od nového státu pohraniční území s majoritou německého obyvatelstva a připojit je k Německému Rakousku (DeutschÖsterreich), jak zněl název alpských zemí po svržení monarchie. Jednou ze čtyř plánovaných rakouských provincií měla být i jihomoravská (Deutschsüdmähren) se sídlem ve Znojmě. V čele místních separatistů stál znojemský továrník Oskar Teufel, kterého jsme zmínili již v předchozím popisu předválečného politického vývoje regionu. Na začátku listopadu 1918 se ve Znojmě konal sjezd jihomoravských starostů a dalších zástupců měst a obcí tzv. německé jižní Moravy, kde byla deklarována podpora odtržení83. Tyto od začátku nereálné snahy Němců, ukončilo obsazení jihomoravského pohraničí československými ozbrojenými silami v prosinci 191884. Vojenskou

přítomností

potvrzená

nová

státoprávní

situace

byla

nyní

respektována, ale je přirozené, že německé obyvatelstvo mělo tendence intenzivněji vnímat možné negativní aspekty. Nejčastější výtkou bylo ztížení dlouhodobého osobního kontaktu mezi obyvateli na obou stranách nové státní hranice. Na příkladu námi sledovaných téměř výhradně Němci obývaných Konic možno dokumentovat spornost tohoto případného tvrzení. V následných grafech č.6 a č.7 vidíme, že téměř žádný z bydlících obyvatel vesnice nepocházel a ani se nepřistěhoval z rakouské strany hranice. Realitou ovšem bylo výrazné snížení odbytu zemědělských produktů 82

Srov.: MENCL, V., HÁJEK, M., OTÁHAL, M., KADLECOVÁ, E.: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha 1990. KLIMEK, A.: Jak se dělal mír roku 1919. Československo na konferenci ve Versailles. Praha 1989.

83

SOkA ve Znojmě, P-V-66/1918 (Deutsche Mahnruf, č. 45, roč. 12, Znojmo 9.11.1918).

84

JAŠA, V.: Osvobození Znojma 16. prosince 1918. In: Podyjí. Sborník pro musejní a vlastivědnou práci. Vydalo Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Znojmo 1958, s.129-131.

27

výhradně agrárního znojemského venkova za novou státní hranici, především do vídeňské aglomerace85. V úvodu práce zmíněnou absenci většího množství archivních materiálů po původním německém obyvatelstvu námi sledovaných Německých Konic můžeme částečně snížit například porovnáním některých údajů z desetiletého úředního sčítání obyvatel v letech 192186 a 193087, případně i 193988. Dále zápisy v živnostenském rejstříku89 a případně sondou do policejních přihlášek90.

2.1 Demografický vývoj

Z kompletně dochovaných sčítacích operátů úředního sčítání obyvatel v únoru roku 1921 a následného v prosinci 1930 vybereme základní charakteristiky, které formou grafů můžeme porovnat. Z úředního sčítání v květnu 1939, kdy se již však Konice nazývaly Waldberg a ležely v říšské provincii Nieder Donau, se zachovalo jen torzo sčítacích operátů, do grafů je proto nepřevádíme, pouze případně doplníme údaje z prvorepublikových sčítání. Rozhodujícím zaměstnáním91 obyvatel regionu bylo vždy zemědělství, lišící se jen druhem produkce, kdy ve východní – nížinné polovině jsou vhodnější podmínky i pro vinařství a zelinářství, západní část – průměrně o 200 metrů vyšší je vhodnější kromě obilnářství i pro pěstování brambor a chov dobytka. Toto přírodní rozhraní je 85

Srov.: ZUCKRIEGEL, H.: Znojemská okurka. Znojmo 2007.

86

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, sčítání lidu r.1921, 1096.

87

NA v Praze, SO 1930, Státní úřad statistický I – Sčítání obyvatelstva ČSR v roce 1930, karton: 7051, sign.: 423/220.

88

NA v Praze, SO 1939, Sčítání obyvatelstva v roce 1939, karton: 3117, invent.č.: Konice. - zachovalo se pouze 34 sčítacích operátů, které se týkají pouze obyvatel domů č. 1-27.

89

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, 429, Živnostenský rejstřík III. Jevišovice – Mikulovice. SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, 430, Živnostenský rejstřík IV. Jevišovice – Lukov.

90

SOkA ve Znojmě, K III/1-4, 1295, Státní policejní úřad Znojmo – ohlašovací úřad 1922 – 1948.

91

Srov.: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004. FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J., VYKOUPIL, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006.

28

více patrné jižně od Znojma, směrem k hranici s Rakouskem, kde leží i námi sledovaná vesnice Německé Konice.

Graf č. 1: Povolání obyvatel Konic v roce 1921

d

g e f

h i jk l

c b

a

Vysvětlivky ke grafu č. 1: a) 81 zemědělců, b) 3 učitelé , c) 3 služky, d) 2 kováři, e) 2 ševci, f) 2 zedníci, g) 2 truhláři, h) drážní zaměstnanec, i) hospodský, j) pekař, k) soustružník, l) kočí.

Téměř žádný zemědělec neuvádí vinařskou specializaci, i když je mnohými tradičně souběžně provozována, případně mohla být i hlavní. V grafu uvádíme pouze povolání hospodáře, většinou muže, u případných dalších práce schopných členů domácnosti, kteří nemají pracovní profesi ve sčítacím archu uvedenou, můžeme předpokládat nejčastěji rovněž zemědělskou činnost, čímž se již tak výrazná zemědělská většina ještě posiluje. To může platit i pro manželky hospodářů starající se o domácnost (většinou zapsáno: Fürt den Haushalt), přesněji možná vedoucí

29

hospodářství. U prarodičů, bydlících v rámci jedné usedlosti s potomky, je v kolonce povolání obvykle uvedeno Ausgedinger (výměnkář).

Graf č. 2: Povolání obyvatel Konic v roce 1930

i g

j

k lm

p q rs t u no

h

f e d c b

a

Vysvětlivky ke grafu č. 2: a) 80 zemědělců, b) 4 učitelé , c) 4 švadleny, d) 2 zedníci, e) 2 ševci, f) 2 drážní zaměstnanci, g) 2 bednáři sudaři, h) 2 truhláři, i) 2 pomocní dělníci, j) kovář, k) zámečník, l) hospodský, m) pekař, n) řezník, o) soustružník, p) elektromechanik, q) trafikant, r) služka, s) porodní asistentka, t) mistr v továrně, u) číšník. Na příkladu Německých Konic vidíme, že tradičně konzervativní znojemský venkov zůstává agrární oblastí. Zdánlivý nesoulad, kdy se nemění počet zemědělců a přitom vzrostla četnost i pestrost ostatních profesí, má jednoduché vysvětlení. Oproti stavu před deseti lety se někteří, zvláště mladší členové zemědělských rodin profesně emancipují, přestávají být závislí na své vesnici a pracovní uplatnění nachází v nedalekém regionálním centru. Tři ze čtyř švadlen, jeden ze dvou zedníků,

30

jeden bednář sudař, oba pomocní dělníci, mistr v továrně a číšník, tito všichni byli zaměstnáni ve Znojmě. Přirozeně nemůžeme situaci zaznamenanou jednou za deset let považovat za úplné zhodnocení. Samotný vývoj profesí obyvatel můžeme sledovat na zápisech v živnostenských rejstřících. Musíme být ovšem též opatrní v závěrech, protože výrazná většina živností byla zapsanými osobami často provozována jen jako příležitostný doplněk hlavní zemědělské činnosti, případně měla přímou souvislost s úrodou v jednotlivých letech. Volné živnosti byly nezřídka rušeny a následně obnovovány. První skromné zápisy jsou datovány do závěru 19. století, první mírný nárůst v Německých Konicích je přibližně v letech 1907 až 1908, což patrně souvisí s výše uvedenou stavební aktivitou v obci. Větší nárůst vidíme v první polovině dvacátých let. V období hospodářské krize a v první polovině třicátých let je počet zápisů největší, lépe řečeno nejpestřejší, neboť mnozí vesničané svoje činnosti nejen zakládají, ale záhy i ruší. Na konických stranách rejstříku se nejčastěji (přibližně tři desítky) objevují registrace „obchodu s drůbeží“ (často „obchod s husami“), přibližně patnáct registrací „obchodu s mlékem“ a asi deset „obchodu smíšeným zbožím, ovocem a zeleninou“. Zápisů řemeslných živností je minimum, v obci se tradičně obvykle předávali v rámci rodiny, korespondují s nemnohými místními profesemi uváděnými při úředním sčítání. Nelze si nevšimnout, že i na malé vesnici se pokouší filiálně provozovat živnost i podnikatelé z okresního města Znojma, například obchod smíšeným zbožím, obchod lahvovým pivem. Od poloviny třicátých let nastává rychlý pokles zakládání živností, poslední zápis nové živnosti je v červenci 193792. V první polovině roku 1939 je mnoho živnostenských registrací rušeno, většina zbylých je označena „zanikla vládním nařízením č. 121/43 Sb.“93. Specifickou profesí, pokud se to tak dá nazvat, je profese služky94. Proč se o ni zajímáme, když se v úředních sčítacích operátech námi sledované vesnice a náhodně prověřených okolních obcí téměř nevyskytuje? Možná zde nacházíme malý návod 92

Pozn.: Poslední z pův. obyvatel Německých Konic, kdo si nechal zapsat provozování živnosti byla čtyřicetiletá selka z domu č. 11 Magdalena Vlasaková „Obchod mlékem a husami v malém“.

93

Srov.: Vládní nařízení ze dne 28.dubna 1943 o zániku živnostenských oprávnění neprovozováním živnosti. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava. Ročník 1943. Praha 1943, s.491-492. Ulož. ve SOkA ve Znojmě, P IV 223/1943/1b, 25386

94

Srov.: MACHKOVÁ PRAJZOVÁ, N.: Služka. In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004, s.250-261.

31

k aspoň jedné odpovědi, kam se „ztráceli“ zvláště mladí lidé ze silných populačních ročníků prvních desetiletí 20. století, jak vidíme v následující tabulce č.3 a č.4. Je to prosté, ale velice náročné hledání. Proto porovnáme například jen osoby bydlící v rodově nejstarších95 usedlostech číslo 1 až 27 dle zápisů ve sčítacích operátech obce Konice v roce 1930 a 1939. Pokud se zaměříme na narozené například v období let 1905 až 1925 zjišťujeme, že změny nastaly asi v polovině domácností, z nichž „ubylo“ asi 25 osob námi vybrané věkové kategorie. Při hledání pouze dle příjmení a názvu obce v rozsáhlé znojemské policejní kartotéce96 nalezneme asi sedmdesát policejních přihlášek z období let 1922 až 1939. Ty ovšem sloužili i jako odhlášky pobytu z konkrétní adresy v okresním městě, takže aktuálních je minimum. Přesto nám aspoň něco málo napoví. Téměř nenacházíme případ, že by se osoba z vesničky Konice trvale usadila

ve městě a získala

samostatné bydlení standartu tehdejších středních vrstev, skoro všechny případy jsou obvykle krátkodobé pracovní pobyty97 s bydlením na podnájmu, mezi nimiž převládá profese služky bydlící v domě nebo bytě domácího pána. Některé mladé ženy změnily místo pobytu i několikrát do roka, proto tak velký počet přihlášek a odhlášek. Proč v době úředního sčítání nejsou někteří mladí lidé na seznamech své původní obce již možná částečně víme, ovšem průkazné a vyčerpávající zdůvodnění stagnace počtu obyvatel při vysoké natalitě může určit až další výzkum. Jednoznačným celkovým závěrem přehledu povolání obyvatel sledované téměř výhradně německé pohraniční vesnice je pomalá změna sociální struktury, konzervativní setrvávání na tradičních profesích a způsobech jejich vykonávání. Jen malá část obvykle mladších lidí hledá uplatnění jako manuální pracovníci v blízkém okresním městě. 95

Srov.: MZA v Brně, F 456 (Velkostatek Mikulovice), C 17, Inventáře č. 13, 16, 19, 22 - 24, 42 – 48. Knihy listin a Pozemkové knihy (Německá) Konice 1824 – 1886.

96

SOkA ve Znojmě, K III/1-4 (Státní policejní úřad Znojmo – ohlašovací úřad 1922-1948), číslo listu JAF: 1295.

97

Pozn.: Téměř na všech prověřených 71 policejních přihláškách byl důvod pobytu ve městě Znojmě pracovní. Celkem 28krát je uvedena profese služky (názvy se liší, např.: Hausgehilfin, Haushalt, Hausgedingerin, Wirtschafterin, Mädchen für Alles, služebná, služka, služka bez místa), dále jsou uvedeny profese například: dělnice, elektrikář, asistent drogisty, drogista, drogista-prodavač, pomocník pekaře, pomocný dělník, pomocník zahradníka, zahradník, zemědělec, řeznický pomocník v továrně na masové konzervy

32

20

0 17

8 12 20 21 26

40 31

24 42 42 42

1916 - 1920

39

60

1926 - 1930

1916 - 1920

1911 - 1915

49

1921 - 1925

1906 - 1910

1901 - 1905

60

1911 - 1915

1896 - 1900

50

1906 - 1910

1891 - 1895

30

1901 - 1905

30 1886 - 1890

28 26 27 25

1896 - 1900

1881 - 1885

1876 - 1880

1871 - 1875

19

1891 - 1895

21

1886 - 1890

22

1881 - 1885

1866 - 1970

31

1876 - 1880

1861 - 1865

18

1856 - 1860

28

1871 - 1875

21

1866 - 1970

1851 - 1855

1846 - 1850

30

1861 - 1865

1836 - 1840

Počet obyvatel 20

1856 - 1860

1

1841 - 1845

1

1831 - 1835

0 1

1826 - 1830

10

1851 - 1855

10

1846 - 1850

0

1841 - 1845

0

1836 - 1840

Počet obyvatel

Graf č. 3: Věková struktura obyvatel Konic roku 1921 56 47

40 40

22 27

5

Rok naroz e ní

Graf č. 4: Věková struktura obyvatel Konic roku 1930 57

50 41

Rok naroz e ní

33

Z grafů číslo 3 a 4 vidíme, že jen v prvních dvou desetiletích 20. století se ve vesnici narodilo 192 dětí98. Tudíž 21 mužů padlých v 1. světové válce nemělo na demografickou situaci velký vliv. Rovněž poměr žen a mužů v době prvního poválečného sčítání, který byl 55,3 % ku 44,7 % nelze zdůvodňovat počtem válečných

padlých.

Relativně

vysoká

porodnost

pokračovala

i

v období

demokratické Československé republiky. Nejvíce narozených dětí v první polovině dvacátých let signalizuje nejen uklidnění politické situace, ale patrně i víru obyvatel v budoucnost, zvláště při porovnání s tehdejší situací v Rakousku a Německu.

Graf. č. 5: Počty členů domácností v letech 1921 a 1930 30

Počet domácností

25 20 Rok 1921 15

Rok 1930

10 5

10

os ob

os ob 9

os ob 8

os ob 7

os ob 6

os ob 5

os ob y 4

os ob y 3

os ob y 2

os ob a 1

0

os ob

0

V průběhu první republiky dochází k poněkud rovnoměrnějšímu rozložení počtů členů v jednotlivých usedlostech. Celkově ovšem téměř konstantní počet trvale hlášených osob bydlí v téměř konstantním počtu domů99. Opticky přetrvávající počet domácností s více členy neznamená pouze bydlení rodin z více dětmi, ale též tradiční bydlení více generací, případně příbuzných v jedné usedlosti. 98

Srov.: RŮŽKOVÁ, J., ŠKRABAL, J. a kol.: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. I. díl. Praha 2006, s.648-649.

99

Viz předch. poznámka č. 95 – Počet domů v Německých Konicích od roku 1900 jen mírně vzrostl z pův. 111 na 119 v roce 1930 a na 124 v roce 1939. Přitom ovšem z evidovaných domů přibývalo neobydlených, jak je znázorněno v grafu č. 5.

34

Graf č. 6: Rodiště obyvatel Konic (údaje z roku 1921) Čechy 2%

Rakousko 2%

Morava 2% Okres Znojmo 13%

Konice 81%

Graf č. 7: Rodiště obyvatel Konic (údaje z roku 1930) Čechy 1%

Rakousko 2%

Morava 0,5% Okres Znojmo 8,5%

Konice 88%

35

Grafy číslo 6 a 7 jsou patrně nejprůkaznějším příkladem konzervativního způsobu života obyvatel venkovských sídel znojemského regionu. V době, kdy pokračuje bouřlivá demografická revoluce nejenom některých měst, ale i celých regionů, tak u námi sledované vesnice dle úředních záznamů dokonce roste podíl v místě narozených obyvatel. Jejich migrační akční rádius je až na výjimky nejčastěji v rámci nejbližších, rovněž německy hovořících vesnic, a to většinou u lidí ve věku 20 až 25 let, kdy důvodem bylo obvykle následování partnera po svatbě. Rodový tradicionalizmus je hluboce zakořeněný100. Ze sčítacích operátů je zřejmé, že z přibližně 110 usedlostí v obci jich většina v průběhu 1. republiky zůstane v rodovém držení. Nejčastějším příjmením bydlícího v roce 1930 je Mahr (14 domů), dále Bayer (7 domů), Koller (5 domů) a Meister (3 domy). Stejná příjmení se často vyskytují i v okolních německy hovořících vesnicích.

Graf č. 8: Národnostní příslušnost občanů Konic roku 1921

100

Graf. č. 9: Národnostní příslušnost občanů Konic roku 1930

Německá národnost 96,5%

Německá národnost 97,5%

Česká národnost 3,5%

Česká národnost 2,5%

Srov.: STOKLÁSKOVÁ, Z.: Domovské právo a obecní samospráva. In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Občanské elity a obecní samospráva 1848 – 1948. S. 138-145.

36

Výrazná většina obyvatel Německých Konic se trvale hlásila k němectví. Skromný počet českých občanů evidovaných v roce 1921 se dle sčítání z roku 1930 ještě zmenšil. Čeští obyvatelé obce nebyli místní rodáci, někteří obývali domek státní dráhy nedaleko vsi, téměř nikdo z nich nebydlel v obci před rokem 1918. Stejně jako všichni jejich němečtí spoluobčané se celou první republiku hlásili ke katolické víře. Z torza sčítacích operátů z května 1939 nezjistíme osud českých obyvatel nyní už Waldbergu na severu říšské provincie Nieder Donau. Lze se domnívat, že byl podobný jako u jiných českých enkláv v majoritně německých obcích, například již v první části zmíněném Šatově přímo na hranici, kde Češi opustili pohraničí nejpozději krátce po Mnichovu101. Dle záznamů v archivu farního úřadu, po téměř 20letém působení musel v prosinci 1938 opustit Konice i český farář.

2.2 Politický vývoj

Již 1. září 1918 se konal v české obci Únanov asi 5 km severně od okresního města Znojma velký mnohatisícový tábor českého lidu, svolaný starostou znojemského Sokola a dlouholetým mluvčím Čechů v regionu Vilémem Velebou, nejvíc plamenný projev přednesl katolický farář Rudolecký. Čeští aktivisté již v noci z 28. na 29. října na shromáždění ve Znojmě založili Český okresní národní výbor vedený předsedou Vilémem Velebou, místopředsedou Stavělem a dvěma jednateli Marešem102 a Kaliášem. Výbor ovšem od německých představitelů definitivně převzal kontrolu nad správou města Znojma a okresu až po vojenském obsazení jihomoravského příhraničí 16. prosince 1918. Situace se poté rychle uklidňovala. Až na etnicky smíšené okresní centrum a několik málo obcí v regionu, patrně nedocházelo k žádným komplikacím, samospráva v jednotlivých vesnicích zřejmě nebyla výrazněji dotčena a fungovala stále stejně. V průběhu roku 1919 byly dosavadní obecní výbory přejmenovány na obecní (městská) zastupitelstva. Ta byla volena oproti předchozímu rakouskému období na základě všeobecného tajného, 101

Srov.: Kolektiv autorů: Soužití Čechů a Němců na Znojemsku 1938-1945. Znojmo 2006.

102

Pozn.: Sociální demokrat Josef Mareš vykonával po většinu doby první čs. republiky funkci starosty města Znojma.

37

přímého a rovného volebního práva. Dosavadní představenstva byla nazvána obecními (městskými) radami. Zastupitelstva volila ze svého středu starostu. Z důvodů, které už byly naznačeny došlo u okresního centra města Znojma k dramaticky rychlé změně národnostní situace, kdy dlouhodobá německá převaha byla vystřídána vyrovnaností obou etnik. Žádný takový obrat nenastal v národnostně již dlouhodobě stabilizovaných vesnicích znojemského regionu, tedy ani Německých Konicích. Tam se sice krátce po vzniku republiky přistěhovalo několik Čechů103, ale pouze do pronajatých domů. Po podepsání mírové dohody s Rakouskem, jež zakázala účast německých poslanců z českých zemí v rakouském parlamentu, začaly se na půdě nového československého státu znovu konstituovat německé politické strany. Stejně jako v českém prostředí

získala

zpočátku

nejsilnější

pozici

Německá sociálně

demokratická strana dělnická (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei), jež se opírala o sociálně slabší vrstvy německého obyvatelstva, především městský proletariát a v období krátce po roce 1918 ostře vystupovala proti novému státu, po rozštěpení roce 1921 však již zůstala trvale oslabena. Další německou politickou stranou, která se zpočátku prezentovala též výrazně nacionalisticky, byli němečtí agrárníci, od začátku roku 1920 s novým názvem Svaz zemědělců (Bund der Landwirte – BDL), kteří ovšem pod vedením realistického intelektuála a později dlouholetého československého politika Franze Spiny brzy přešly do umírněných vod. Je přirozené, že agrárníci brzy získaly výrazné pozice i v jihomoravském příhraničí, obdobně jako další umírněná politická strana Německá křesťansko-sociální strana lidová (Deutsche christlich-soziale Volkspartei – DCV), 103

Viz: SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, Sčítání lidu 1921, 1096: Dle úředních záznamů se krátce po vzniku republiky do Něm. Konic přistěhovalo 10 Čechů: - již v listopadu 1918 si od německého majitele pronajala dům č.105 čtyřčlenná rodina Jana Procházky, který spolu se synem provozoval obuvnictví, v domácnosti působila též 1 česká služka (viz graf č.1 na str.29), - od června 1920 si od místního německého majitele pronajal dům č.24 (vedle budovy fary) farář na penzi Václav Koudelka s německou hospodyní, - od začátku roku 1921 bydlela ve služebním strážním domku u železniční trati nedaleko vesnice tříčlenná rodina hlídače na dráze Josefa Kováře (viz graf č.1 na str.29). Za necelých 10 let již nikdo z nich v obci nebydlí (Srov.: NA Praha, SO 1930, Státní úřad statistický I – Sčítání obyvatelstva ČSR v roce 1930, sign. 423/220, karton 7051).

38

v níž se později vyprofiloval v realistického politika jihomoravský rodák učitel Erwin Zajicek. Na krajně nacionalistických pozicích setrvaly Německá národní strana (Deutsche Nationalpartei – DNP) a Německá nacionálně socialistická strana dělnická (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei – DNSAP), která záhy kooperovala s Hitlerovou nacistickou NSDAP v Německu104. O vývoji politických postojů v německých obcích nasvědčuje i zakládání filiálek nejvlivnějších politických stran. V Německých Konicích byla v roce 1924 oficiálně založena místní pobočka německého Svazu zemědělců (BDL)105. Lze předpokládat, že místní obecní rada a v té době zvolený starosta Josef Bayer106 byli výraznými příznivci této strany. To se jednoznačně potvrdilo v místních výsledcích voleb do Národního shromáždění na podzim následujícího roku. V Německých Konicích, kde volilo 258 voličů, dostal německý Svaz zemědělců ve volbách do poslanecké sněmovny 236 hlasů (tj. 91,5 %) a v souběžných volbách do senátu 207 hlasů ( tj. 80 %). Obdobně suverénní výsledek dosáhl BDL i v dalších německých obcích Znojemska, jako příklad uveďme v procentech: Bohumilice 90/79, Borotice 65/53, Derflice 84/71, Dobšice 63/55, Hnánice 81/72, Chvalovice 74/59, Ječmeniště 69/61, Dyje 72/67, Nesachleby 75/63, Oblekovice 64/60, Popice 83/75, Sedlešovice 83/72, Stošíkovičky 74/61, Strachotice 61/51, Suchohrdly 57/50, Nový Šaldorf 82/70, Těšetice 67/60, Vrbovec 85/78. V rámci Znojemského okresu (67 obcí bez okresního města) z celkově odevzdaných 21553 platných hlasů získal německý Svaz zemědělců do poslanecké sněmovny celkem 7497 (tj. 35%) a do senátu 6494 hlasů (tj. 30%) a stal se suverénním vítězem voleb. Další v pořadí Německá křesťansko-sociální strana a Československá strana lidová nezískaly ani polovinu hlasů vítěze. Ještě výrazněji zvítězil německý Svaz zemědělců v řídce osídleném pohraničním okrese Vranov nad Dyjí západně od Znojemska, kde získal dokonce přibližně polovinu všech platných hlasů v obou volbách.

104

Srov.: BARTOŠ, J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava 1966, s.212-221.

105

Srov.: HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004, s.69.

106

Srov.: BAYER, F.: Geschichte der Kühbergegemeinde Deutsch Konitz. Vilshofen – Albersdorf 1992.

39

V lidnatém, téměř výhradně Němci obývaném příhraničním okrese Jaroslavice, východně od Znojemska se celkovým vítězem stala Německá křesťansko-sociální strana lidová, s malým odstupem následovaná německým Svazem zemědělců.107 Úplně jiný výsledek voleb v roce 1925 byl v okresním městě Znojmě, kde z odevzdaných 11542 platných hlasů získala nejvíc (17,5%) Československá sociální demokracie, těsně následovaná Německými nacionalisty (16%) a Čsl. Socialisty (10,5%)108. Volební výsledky zřetelně signalizují stav vývoje německé společnosti znojemského příhraničí. Agrární venkov, setrvávající na tradicionalismu a katolické víře, dává hlasy německým aktivistickým stranám, které prosazují požadavky německé menšiny v rámci Československa a ve spolupráci s českou reprezentací. V běžném životě pragmatického venkovského člověka se přece mnoho nezměnilo. Jeho obec má z jeho lokálního pohledu stále vnější i vnitřní znaky němectví, je řízena jím zvolenými představiteli, jeho děti ve škole učí německý učitel a v kostele káže farář v jeho rodném jazyce, a že prodává okurky na znojemském tržišti i česky mluvícím, hlavně když platí pevnou měnou prosperujícího státu. Zřejmě poněkud jiná atmosféra je v etnicky smíšeném městě Znojmě, kde němečtí obyvatelé města asi zažívají podobné pocity jako Němci v Brně, Olomouci či Jihlavě. Jistě se jim zdá, že ještě nedávno bašty němectví se systematickou a vytrvalou činností nových samospráv a neustálým přílivem českých obyvatel, zvolna proměňují v česká centra. Tomu odpovídá i volební výsledek, jakoby vyjadřoval i pocity ohrožení znojemských Němců. Druhá polovina dvacátých let bývá historiky hodnocena jako období největší prosperity mladého státu. To se odráží i v rozvoji spolupráce pokrokových německých stran s českými politickými subjekty109. Výsledky voleb v námi sledovaném regionu na podzim 1928 dokladují celkově setrvalý stav společnosti ovšem s vývojem u německých voličů nejen v městě Znojmě, ale i v jeho soudním okrese, který jistě vnímá situaci ve městě. Souběžně se volilo do okresního a 1O7

Znaimer Wochenblatt 18.11.1925.

108

Dělnické listy. Týdeník čsl. Sociálně demokratické strany dělnické v župě jihlavské. 20.11.1925. (SOkA ve Znojmě, P-V-96/1925). Znojemsko. Pokrokový týdeník pro jižní Moravu. Orgán československé strany socialistické. Č.47/1925. (SOkA ve Znojmě, P-V-113/1925).

109

Srov.: BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy 4. Svobodný stát a okupace. Brno 2004.

40

zemského zastupitelstva. Volby do okresního zastupitelstva (Bezirkwahlen) znojemského politického okresu: V okrese Znojmo - venkov vítězí Sudetoněmecký zemský svaz (4351 hlasů), s výrazným odstupem je dvojice DCV (2932 hlasů) a BDL (2750 hlasů), další německé strany příliš nebodují. V námi sledovaných Německých Konicích v podstatě boduje pouze tandem BDL (110 hlasů) a DCV (105 hlasů), všechny ostatní strany mají v obci celkem pouze 24 hlasů. Volební výsledek v obci znamená změnu starosty, stává se jím největší vinař a majitel hostince Rudolf Meister. Ve městě Znojmě s přehledem vyhrává Československá sociální demokracie (2115 hlasů), druhá Německá národní strana (1366 hlasů) a třetí čeští národní socialisté (1248 hlasů). Celkově jsou české i německé hlasy v okresním městě stále rozloženy rovnoměrněji mezi více stran, na což asi více doplácí německý tábor. Ve východnějším příhraničním soudním okrese Jaroslavice opět s výrazným náskokem první němečtí křesťanští sociálové (3735 hlasů), druhý Sudetoněmecký zemský svaz (2141 hlasů), třetí BDL (1819 hlasů) a čtvrtá Německá sociální demokracie (1485 hlasů). V soudním okrese Vranov západně od Znojemska suverénně vítězí BDL. Volby do zemského zastupitelstva (Landeswahlen) v roce 1928, v nichž z 52740 oprávněných voličů znojemského politického okresu odevzdalo platné hlasy 47507 voličů (tj. více než 90 %) skončily s výsledkem: V soudním okrese Znojmo mimo okresní město obdrží nejvíc hlasů Německý lidový svaz, těsně následován dvojicí DCV a BDL. V Německých Konicích nejvíc boduje dvojice BDL (109 hlasů) a Německý lidový svaz (99 hlasů), pro DCV hlasuje 20 voličů, na přidělených zbylých třinácti hlasech možná vidíme jak volili příslušníci české malé enklávy v obci. V okresním městě Znojmě suverénně vítězí Československá sociální demokracie, s výrazným odstupem druzí jsou čeští národní socialisté. Pro nejednotnost německých hlasů je až třetí Německý lidový svaz. V soudním okrese Jaroslavice je suverénem DCV, s velkým odstupem následuje trojice BDL, Německá sociální demokracie, Německý lidový svaz. V soudním okrese Vranov nad Dyjí žádná změna, stále suverénní BDL.110 110

Znaimer Wochenblatt 5.12.1928. Příp. srov.: České Znojmo, Dělnické listy, Znojemsko SOkA ve Znojmě, P-V-70/1928, P-V-96/1928, P-V-113/1928.

41

Na podzim následujícího roku 1929 se konají parlamentní volby. Pokud hledáme výsledky voleb v rámci okresu, tak například v regionálních novinách "Znojemsko" vydávaných československou stranou národně socialistickou zabírají skromnou plochu vedle hlavního článku, který má titulek "Naše hospodářská konjunktura před poklesem"111. Nelze hodnotit volební výsledky bez vědomí začátku dramatických proměn společnosti, i když to zatím není na výsledcích voleb výrazně znát. V jihlavské župě, kam patří i znojemský volební obvod, celkově nejvíce bodují čeští agrárníci a čeští lidovci, s odstupem následovaní českou sociální demokracií, německými křesťanskými sociály a německými agrárníky. Posledně jmenovaní v rámci župy od posledních voleb nejvíce ztrácí, v námi sledované vísce Německých Konicích u Znojma ovšem BDL vítězí (121 hlasů), následovaní Německou národní stranou (92 hlasů) a Německou křesťansko-sociální lidovou stranou (44 hlasů). Možná stojí za povšimnutí malá drobnost, že zbylých 5 hlasů v obci obdrží Německá sociální demokracie, tudíž čeští voliči v Konicích buď vůbec nevolí nebo ne českou stranu.112 Pokud porovnáme s výsledky parlamentních voleb 1929 v lidnaté župě brněnské, tak nenalezneme velkých rozdílů. Stále jsou na čele čeští lidovci, druzí již čeští národní socialisté a třetí dvojice českých sociálních demokratů s českými republikány. Nelze nepostřehnout, že v obou volebních župách nejvíce posilují čeští národní socialisté113. Nejvíce přízně německých voličů, pokud hodnotíme v rámci celé země Moravskoslezské, zůstává na straně německých pokrokových stran, tedy křesťanskosociální straně (nyní už s připojenými německými živnostníky), německé sociální demokracii a německými agrárníky. Německé nacionální strany dosud získávají méně hlasů. Tento vývoj napovídá, že pokud by nedošlo k dramatickým vnějším i vnitřním změnám, nemusel nabrat vývoj vztahů obou hlavních etnik u nás tak negativní

směr.

Při

stabilních

hospodářských

poměrech

a

při

převaze

demokratických sil v Evropě bylo soužití Čechů a Němců u nás možné114. Vývoj v třicátých letech a výsledky parlamentních voleb u nás jsou obecně 111

Znojemsko 2.11.1929 (SOkA ve Znojmě P-V-113/1929).

112

HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004.

113

Viz pozn. 111.

114

Srov.: BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy 4. Svobodný stát a okupace. Brno 2004.

42

známé115. Pouze doplňme, že v příhraniční vísce Německých Konicích, kde se v roce 1932 vrátil do úřadu starosty Josef Bayer, vyhrála parlamentní volby v květnu 1935 Henleinova Sudetoněmecká strana (149 hlasů, 52%) před BDL (82 hlasů) a DCV (47 hlasů)116, která je vítězem voleb v celé Československé republice.

2.3 Sonda do spolkové činnosti

Skutečnost, že mladá Československá republika byla demokratickým státem, je možno také dokumentovat na snaze navázat na předválečnou pestrost společenského, veřejného a kulturního života všech vrstev obyvatel, ve městech i na vesnicích. Tuto činnost velmi často zajišťovaly nejrůznější spolky. Historie spolkové činnosti na jižní Moravě byla tématem 22. Mikulovského sympozia v roce 1992, kde velice hodnotné příspěvky přednesli mimo jiné Jan Janák117 a Josef Bartoš118. Vhodným základním pramenem o stavu přibližně pět let po vzniku Československé republiky může být i Chytilův adresář119, kde údaje o všech 67 obcích tehdejšího politického okresu Znojmo nalezneme na stranách 1840 až 1866. Pokud se zaměříme na 38 vesnic s německou majoritou, tak se setkáme s více než dvěma desítkami názvů spolků. Nejčastěji, a to ve třiceti vesnicích je pobočka Svazu zemědělců (Bund der Landwirte). V 17 obcích funguje Spolek dobrovolných hasičů, v 15 vesnicích je Tělocvičný spolek, ve 14 je spolek kulturní. Až s odstupem zjišťujeme v 5 vesnicích Svaz jihomoravských Němců a v dalších pěti obdobný Jihomoravský svaz. Z dalších 115

Srov.: Večerní České slovo, 21.5.1935, nebo České slovo, 28.5.1935.

116

Viz pozn. 112, nebo Znaimer Wochenblatt 29.5.1935.

117

JANÁK, J.: Spolky v českých zemích do roku 1951. In: XXII. Mikulovské sympozium. Politické strany a spolky na jižní Moravě. Mikulov – Brno 1993, s.59-93.

118

BARTOŠ, J.: Spolky podle územně správní struktury jižní Moravy po roce 1918. Tamtéž s.109 – 115.

119

CHYTIL, A.: Chytilův úplný adresář Československé republiky. Morava. Praha 1924. (SOkA ve Znojmě, III. 1216/1-1).

43

asi patnácti různých spolků má ve Znojemském okrese více než jedno zastoupení sdružení vysloužilých vojáků. U námi sledovaných Německých Konic na straně 1842 uvádí autor pouze Svaz jihomoravských Němců a Svaz zemědělců. Devět vesnic má pět a více spolků – Dobšice, Hodonice, Chvalovice, Prosiměřice, Starý Šaldorf, Strachotice, Vrbovec, Vranovská Ves a Šatov (posledních dvou s výraznými českými menšinami jsme si už všimli při zmínce o volebních výsledcích před světovou válkou). České obce Znojemska mají spolky a organizace v obdobném rozsahu a zaměření jako německé, nejčastější zastoupení má Spolek dobrovolných hasičů, Národní jednota pro jihozápadní Moravu a tělovýchovné organizace Orel a Sokol. U samotného okresního města Znojma, které je v Chytilově seznamu popsáno na stranách 488 až 508, napočítáme téměř 190 (!) českých a německých spolků a organizací, včetně centrály Národní jednoty pro jihozápadní Moravu se 7 odbory na území města a dále 15 tzv. svépomocných družstev. Zmíněná snaha o podporu rozvoje spolkové činnosti v nové Československé republice samozřejmě nebyla bez problémů. Časté potíže například vznikaly s veteránskými a vojenskými spolky. Ministerstvo vnitra stanovilo v listopadu 1919, že spolky vojenských vysloužilců a spolky válečnické, které měly podle stanov mj. za úkol pěstovat oddanost k císaři a dynastii, po vzniku ČSR buď zanikly, nebo se změnily v pouze spolky podpůrné se zákazem nošení stejnokroje120. Protože i v námi sledovaném příhraničním regionu jistě nebylo vesnice, která by neměla své padlé ve světové válce, byla tato otázka zvláště citlivá. Z archivních materiálů vidíme, že se to týkalo i Německých Konic, které měly, jak uvádí pamětník121 21 padlých mužů, jejichž památku obec připomněla stavbou památníku uprostřed vesnice před kostelem v létě 1922122.

120

Viz pozn. 117, s.69-70.

121

Viz pozn. 32, s.161.

122

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton č.581, N1-spolk.zál., čj.:19875/1922 – Konice odhalení památníku. (Stavbu oznámí starosta obce Buschek 22.6.1922 znojemskému okresnímu hejtmanství a druhým dopisem z 26.7. sděluje termín slavnostního odhalení. Okresní hejtmanství 29.7.1922 žádosti vyhoví, ovšem v odpovědi připomíná povinnost dodržování platných předpisů, na což při vlastním odhalení památníku 6.8.1922 dohlíží četník z nedaleké stanice v Novém Šaldorfu.)

44

Příklad

pokusu

o

poválečnou

renesanci

místní

vesnické

pobočky

nacionalistického Svazu jihomoravských Němců (Bundesgruppe Deutsch Konitz des Bundes Deutschen Südmährens) vidíme v roce 1923. Policejní orgány po prověření na lokální, okresní a zemské úrovni obnovu neumožní123. V létě 1923 je v Německých Konicích založen místní německý tělocvičný spolek124. Schvalovací proces přes okresní a zemskou správu politickou velmi podrobně popisují archivní materiály125. Jak vyplývá z prostudovaných dokumentů celoročně nejvíce pozitivně aktivní byl v Německých Konicích již od svého založení právě německý tělocvičný spolek. Široký rozsah jeho činnosti většinou s významným sociálním charakterem umožňujícím

blízkou

interakci

obyvatel

dokumentuje

například

divadelní

představení místních ochotníků 17.4.1926126. Populární se v obci staly zvláště divadelní představení pořádaná poslední den kalendářního roku127. Další příklad prospěšné místní činnosti máme z 12. února 1925, kdy v sále hostince v Německých Konicích uspořádala znojemská okresní kancelář německých zemědělců přednášku o válečných půjčkách a daních a organizaci rolníků. Akce je předem schválena Okresní politickou správou Znojmo-venkov a o jejím průběhu následně podá hlášení přítomný český četník ze stanice ve Starém Šaldorfě128. Místní osvětové akce se zemědělskou tématikou, pořádané v obcích agrárního znojemského příhraničí v mimosezónním období pracovního klidu, patrně nebyly nic neobvyklého. 123

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton č.585, N1-spolk.zál., č.j.: 23180/1923 - Konice Něm., Bund der Deutschen Südmährens, zánik.

124

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton č.584, N1-spolkové zál., č.j.: 18470/1923 - Deutscher Turnverein, Konice Německé - zřízení.

12 5

Pozn.: Administrativní průběh založení trvá tři měsíce: Řídící učitel místní obecné školy představitel spolku doplní úvod a závěr čtyřstránkových předtištěných stanov a 2.6.1923 je zašle Okresní správě politické ve Znojmě. Po téměř dvou měsících stanovy dorazí na Zemskou správu politickou v Brně, odkud se již za dva dny (29.8.1923) kladně vyřízené vrací zpět do Znojma s příkazem ihned uvědomit žadatele a vrátit mu jeden výtisk stanov. Přiložený vyplněný formulář zaslaný zpět ze Zemské správy politické na Moravě (v našem případě Okresní správě politické ve Znojmě) je univerzální pro všechny typy odpovědí (doporučení) na žádosti o zřízení politického či (v našem případě) nepolitického spolku.

126

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton 594, N1, č.j.: 10811/1926 - Turnverein Konice - povolení divadla.

127

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton 596, N1-1926.

128

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton 590, N1, 1925, č.j.: 3373/1925.

45

Znojemský sekretariát Svazu zemědělců například 17.listopadu 1926 uspořádal v obecním hostinci v Německých Konicích odbornou přednášku zvěrolékaře Aloise Frantsitse na téma jak předcházet nemocem domácích zvířat129 a hned 2.ledna 1927 mohli místní hospodáři vyslechnout odborný referát o praktických zemědělských otázkách přednesený Ing.Dr. Grimmem z Brna130. I běžné osvětové, kulturní či folklórní vesnické akce byly mladou republikou povolovány na okresní úrovni, případně četníkem z okrsku monitorovány131, což ovšem bylo organizátory i účastníky respektováno. Jak dokazují sepsané vzpomínky pamětníka Fridricha Bayera132 i v meziválečném období byly v Německých Konicích dodržovány tradiční vesnické lidové zvyky133, nyní už výhradně organizované místními spolky a sdruženími. První folklorní akcí roku býval v únoru masopust. Příkladem může být masopustní průvod obcí a následná maškarní veselice v sále místní hospody pořádaná vesnickou mládeží 17.2.1926134. Nejdůležitější církevní akcí roku zůstávaly velikonoční oslavy, kdy na Velký pátek, který byl dnem pracovního klidu, v kostele drželi stráž váleční veteráni u sochy Krista135. Specifickou folklorní akcí bývala v neděli nejbližší 20.dubnu - svátku sv. Marka spíše symbolická obchůzka hranic katastru obce, zda nedošlo ke změnám, či poškození hraničních kamenů, prováděná starostou a obecními zastupiteli136. 129

SOkA ve Znojmě, N1, č.j.: 32435/1926.

130

SOkA ve Znojmě, N1, č.j.: 36531/1926.

131

Srov.: PLOSOVÁ, J.: Četník. In: FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J., VYKOUPIL, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20.století. Brno 2006, s.299-318

132

Viz pozn.č.21. (Autor Fridrich Bayer, rodák z Německých Konic, kromě zmíněného díla též ve druhé polovině 20.století často publikoval v Südmährischer Jahrbuch).

133

Pozn.: Dodržování církevních tradic v průběhu roku bylo obdobné u Němců i Čechů.

134

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton 594, N1-spolk.zál., č.j.: 4886/1926 - Konice Burschenschaft povolení maškarního průvodu.

135

Viz pozn.č.21 (dle autora na velikonoční neděli - boží hod byl v každé domácnosti slavnostní oběd, kdy mladší generace jedla pečené kůzle, starší jehněčí nebo beránčí pečeni, děti též dostávaly velikonočního beránka z piškotu, na stole nechyběly sladký velikonoční chleba a vejce obarvená cibulovými slupkami či šafránem. Ve sváteční dny se místem setkání známých a příbuzných lidí často stávaly vinné sklepy, někdy i v okolních obcích.)

136

Viz pozn.č.21 (dle autora byla akce určena též pro přítomné chlapce, kdy každý nesl kus kmene vinné révy a zářezy do dřeva zaznamenal počet hraničních kamenů).

46

Zvláště starší, většinou silně věřící obyvatelé vesnic Znojemska každoročně v květnu velmi prožívali Prosebné dny137. Další jarní církevní slavnost Boží tělo, která byla organizovaná všemi složkami vesnice138, měla praktickou předehru ve vnější úpravě domů, respektive minimálně uličních průčelí, které obyvatelé nalíčili vápenným mlékem s barevnou přísadou139. Slavnost letního slunovratu, obvykle v režii problematických spolků mladých mužů a veteránů, kdy večer 21. června u každé německé vesnice hořel velký oheň, bohužel nikdy neztratila nacionální charakter. Věřme, že pro většinu vesničanů bylo příjemnější dvoudenní posvícení, konané poslední neděli a pondělí v červenci pod patronací všech složek místní komunity na čele s farností, kdy vrcholem byla nedělní bohoslužba - posvěcení kostela a večerní oslavy v hostinci kde byli přítomni i zástupci sousedních obcí140, což jak jsme již zmínili bylo setkání spíše výjimečné. Stejně jako pro velkou část jižní Moravy, tak i pro vinařské vesnice východní poloviny Znojemska bylo bezesporu vrcholnou akcí podzimu vinobraní, které je obdobou tradičních dožínek. Tyto pravidelné, většinou z náboženských tradic vycházející, venkovské akce byly často obdobné i v českých vesnicích jižní Moravy. Není pochyb, že v průběhu třicátých let je zvláště v německém prostředí postupně potlačován nejen náboženský charakter společenských aktivit, ale že všechny složky života, tudíž i spolková činnost v Němci obývaném jihomoravském příhraničí, jsou postupně infikovány nacionalizmem, což není přibližně od poloviny třicátých let již zakrýváno. To je patrné i z dokladů o aktivitách v Německých 137

Viz pozn.č.21 (dle autora se po tři dny konala procesí po okolí vesnice, lidé se vroucně modlili za boží požehnání, nejvíc proti živelným pohromám, nemocem a válce). Do současnosti se v místech zastávek procesí dochovaly četné drobné sakrální stavby. Srovnej: FALCOVÁ, Z., STEHLÍKOVÁ, D.: Nemovité kulturní památky jižní Moravy. Okres Znojmo. Brno 2000, s.56-57.

138

Viz pozn.č.21 (dle autora každoročně den před svátkem v Konicích čtyři vybrané rodiny před svými domy vybudovaly květinami zdobené oltáře, druhý den po mši v kostele obcházel ves slavnostní průvod Božího těla, v jehož čele ministrant nesl kříž, dále šli děti s květinami, následoval farář s monstrancí a čtyři obecní radní nesoucí baldachýn a ministranti s kadidelnicemi a oltářními zvonky a šest chlapců nesoucích korouhve, v druhé polovině průvodu šli členové tělocvičného spolku a spolku veteránů a na závěr ženy ve svátečních krojích).

139

Srov.: PEŘINKA, F.V.: Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Brno 1904, s.30-31.

140

Viz též pozn.č.21.

47

Konicích, byť se ještě jako spolkové či folklórní tváří. Například v září roku 1935 obdrží Zemský úřad v Brně přímo z Německých Konic stručné sdělení, dodejme na formuláři jenž jistě nevznikl na malé vesnici, o obnovení místní filiálky Svazu jihomoravských Němců, ke sdělení jsou přiloženy dvacetistránkové obecné stanovy (vytištěné v severočeských Teplicích, na konci s poznámkou o registraci ministerstvem vnitra 3.4.1934) a pětistránkové místní stanovy (rovněž předtištěné). Zamítavá odpověď z Brna do Konic připomíná, jak jsme již zmínili výše, že spolek roku 1923 zanikl a byl vymazán ze spolkového katastru. Jak reagovali v Konicích nevíme, ale poznámka ("Dbejte, aby spolek žádnou činnost nevyvíjel") na kopii odpovědi zaslané z Brna na znojemské policejní ředitelství je výmluvná141. V lednu 1936 se na dvou místních výročních schůzích změní vedení a program nejmasovějšího spolku v obci Turnverein142. Tentýž měsíc také dochází ke změnám ve vedení a činnosti kontroverzního spolku válečných veteránů143, kdy jsou v něm již nejvíce aktivní mladí mužové z rovněž krajně problematického buršáckého spolku (Burschenschaft). Téměř na den přesně jako před deseti lety - jak jsme uvedli výše, je 16.2.1936 jejich první akcí průvod vesnicí, ovšem nejedná se o veselé masopustní procesí masek, ale již silně nacionalistickou, byť nenápadně nazvanou "vycházku s praporem". Dle pohotovosti četnické stanice v Šatově přímo na státních hranicích, vycházka směřovala z vesnice k jihu144. Následující jarní vycházka s praporem společná se soukmenovci z nedaleké německé vesnice Božice směřovala 17.5.1936 na východ. Tentokrát bylo v pohotovosti československé četnictvo ze stanice Starý Šaldorf145. Několik malých příkladů na vývoji veřejného života a spolkových aktivit malé německé vesnice u jižních hranic Moravy nepatrně naznačuje, jak se i v námi sledovaném regionu doba dramaticky rychle měnila a pro mladou republiku, která se vytrvale snažila problémy řešit pokojnou cestou, byla stále složitější. Demokratická loď uprostřed Evropy, oslabená o část posádky, plula do potíží, které bez pomoci nemohla zvládnout. 141

MZA v Brně, B40 (fond Zemský úřad Brno), II. manipulace, karton 3862, č.j.: 37556/35.

142

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton 973, č.j.: 843/IV 1936.

143

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton 975, č.j.: 2426/IV 1936.

144

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton č. 980.

145

SOkA ve Znojmě, Z/OÚ, karton č. 991, č.j.: 19143/IV 1936.

48

Závěr

Cílem této bakalářské práce bylo zachytit hlavní aspekty života malé Němci obývané vesnice v německy hovořícím jihomoravském příhraničí v období od začátku 20. století do roku 1938 a porovnat v širších regionálních souvislostech. Toto historicky krátké časové období se přibližně shoduje s dějinným úsekem u nás často nazývaným dobou masové demokracie. Pro autora lákavá a zajímavá byla zvláště možnost zachycení symbiózy období konce dlouhého století, kdy sledovaná vesnice sice ležela ve vnitrozemí císařského impéria, ale ve stagnujícím regionu, s obdobím po vzniku Československé republiky, kdy je region po staletích sice náhle pohraničním, ovšem ve vysoce demokratickém a prosperujícím státě. V úvodní pasáži je stručně zmíněno i období před začátkem 20. století. Nelze opomenout přirozenou vývojovou posloupnost a provázanost, kdy i námi sledované období má počátky zvláště v polovině 19. století. Nejnižšími články a instancemi územní samosprávy se staly obce, kdy se vycházelo zejména z josefínských katastrů obcí. Již tehdy je v nově organizované postátněné veřejné správě zaváděna dvojkolejnost, když na jedné straně fungují orgány územní samosprávy a na druhé státní úřady. Tento stav se v podstatě změní až zákonem o organizaci politické správy v roce 1927. V polovině 19. století vznikají základní územní jednotky tzv. politické okresy řízené okresními hejtmanstvími - prvoinstančními úřady politické správy s všeobecnou působností, kterých je v první fázi na Moravě 25. V roce 1855 je stav reorganizován na 76 okresních úřadů a šest krajských úřadů, mimo jiné i ve Znojmě, středisku v této práci sledovaného regionu. Nelze nezmínit vznik a postupné posilování nejvyššího zemského orgánu - místodržitelství. Na podkladě prosincové ústavy byl v roce 1868 uzákoněn a vybudován aparát politické správy první a druhé stolice, který prakticky beze změn fungoval i v předmnichovské republice. V druhé části první poloviny této práce je stručně nastíněn závěr formování moderní politiky v sledovaném regionu. Jak je zmíněno i tato oblast měla své počátky v druhé polovině 19. století. Již roku 1864 bylo vydáno tzv. obecní zřízení a řád volební pro Moravu a Čechy. Význačným pojmem legislativně ošetřeným je domovské právo v určité obci. Volební právo do obecních orgánů bylo v zásadě podmíněno majetkovým censem pro přesně specifikované občany a další osoby a subjekty. K změnám v politických postojích sledovaného regionu dochází již těsně před koncem 19. století, sledujeme jistou emancipaci názorů obyvatel venkova. V

49

naznačeném vývoji dochází k největší změně v roce 1907, kdy je zavedeno všeobecné, přímé, rovné a tajné volební právo. Nelze též neslyšet sílící německé nacionální ozvěny, v našem případě nejhlasitější z etnicky smíšeného regionálního centra města Znojma. V třetí části první poloviny je na místním příkladu prezentovaná praktická aplikace moravského paktu z roku 1905. V této části je navíc možno sledovat dobovou ukázku praktického fungování některých orgánů státní správy a dalších složek společnosti, zde při přípravě a průběhu větší stavební akce v námi sledované obci. Po vzniku Československé republiky dochází v životě Němců v jihomoravském příhraničí k významným změnám. Ovšem na rozboru demografického vývoje námi vybrané vesnice dokumentujeme, že podstatné vývojové aspekty agrárního tradicionalistického regionu se nemění. Výrazná většina obyvatel se narodila v obci kde žije, hlásí se k němectví, živí se zemědělstvím, jen malá část obyvatel hledá v průběhu první republiky pracovní uplatnění v blízkém regionálním centru a pouze v dělnických profesích, všichni obyvatelé vesnice jsou věřícími katolíky. Důsledná snaha mladé demokratické republiky o plný život všech občanů v prosperujícím státě se odráží i na vstřícných prvních volebních postojích většiny německých obyvatel znojemského regionu. Výjimkou je od vzniku republiky pouze město Znojmo, kde se většina německé části obyvatelstva nesmířila s rychlou změnou národnostní situace a ztrátou dřívějších pozic a volí nacionální německé strany. Celkově však možno konstatovat, že ve vývoji v Němci obývaném jihomoravském příhraničí převládají až do hospodářské krize pozitivní trendy s předpoklady pokračování staletého soužití Čechů a Němců. V závěru této bakalářské práce je stručně zmíněna spolková činnost v námi sledované německé obci. Vidíme, že i většina tradičních, obvykle náboženských akcí, na jejichž dodržování jsou obyčejní věřící venkované zvláště citliví, se koná v režii místních spolků a organizací. Na srovnání dvou sond z dvacátých a třicátých let vidíme negativní vývoj, kdy dochází k růstu nacionalizace i u základních společenských činností vesnice. Hodnotíme-li

tehdejší

dobu,

vidíme,

že

jedním

z

nedobrých

trendů

prvorepublikového vývoje bylo především zpolitizování veřejné správy, bohužel až do těch nejnižších pater společnosti. I samotný základní zákon, definitivní ústava ČSR z února 1920, sice obsahovala řadu demokratických ustanovení, které však ne

50

všechny byly uvedeny v platnost. Již zmíněné přijetí zákona o organizaci politické správy, platného od roku 1928, sjednocujícího veřejnou správu na celém území republiky a prakticky likvidující okresní a zemskou samosprávu je historiky hodnoceno jako konzervativní chybný krok. Státem víceméně tolerována sekularizace byla zvláště na katolické jižní Moravě minimálně problematická. Ovšem tyto a další otázky byly dlouhodobě řešitelné. Základní osa vývoje měla správný směr. Bohužel vnitřní život republiky již deset let po jejím vzniku výrazně negativně ovlivnila vnější ekonomická situace, kterou brzy, po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu, ještě negativněji ovlivnila vnější politická situace.

51

Prameny a literatura

Prameny archivní: Národní archiv v Praze 1. oddělení, Praha 6 - Dejvice: ŘP 84, Plány stavby farního kostela v Německé Konici ŘP 1389, Listiny farnosti Německá Konice 3. oddělení, Praha 4 - Chodovec: SO 1930, Sčítání obyvatelstva ČSR v roce 1930, karton 7051, sign. 423/220 SO 1939, Sčítání obyvatelstva v roce 1939, karton 3117, inv.č. Konice Moravský zemský archiv v Brně B 40, Zemský úřad Brno, II.manipulace, karton 3862, č.j.: 37556/35 F 456, Velkostatek Mikulovice, C 17, inv.č. 13, 16, 19, 22-24, 42-48 MZA, Státní okresní archiv ve Znojmě F-65, Farní úřad Konice K III/1-4, 1295, Státní policejní úřad Znojmo - ohlašovací úřad 1922-1948 Z/OÚ, spis.zn. H, krab. 190, Farní kostel v Německých Konicích Z/OÚ, Sčítání lidu r. 1921, 1096 Z/OÚ, 429, Živnostenský rejstřík III. Jevišovice-Mikulovice Z/OÚ, 430, Živnostenský rejstřík IV. Jevišovice-Lukov Z/OÚ, karton č. 581, N1-spolk.zál., č.j.:19875/1922 - Konice odhal. památníku Z/OÚ, karton č. 584, N1-spolkové zál., č.j.: 18470/1923 - Deutscher Turnverein, Konice Německé - zřízení Z/OÚ, karton č. 585, N1-spolk.zál., č.j.: 23180/1923 - Konice Něm., Bund der Deutschen Südmährens, zánik Z/OÚ, karton 590, N1, 1925, č.j.: 3373/1925 Z/OÚ, N1, č.j.: 32435/1926 Z/OÚ, N1, č.j.: 36531/1926 Z/OÚ, karton 594, N1-spolk.zál., č.j.: 4886/1926 - Konice Burschenschaft - povolení maškarního průvodu Z/OÚ, karton 594, N1, č.j.: 10811/1926 - Turnverein Konice - povolení divadla Z/OÚ, karton 596, N1-1926 Z/OÚ, karton 973, č.j.: 843/IV 1936 Z/OÚ, karton 975, č.j.: 2426/IV 1936

52

Z/OÚ, karton č. 980 Z/OÚ, karton č. 991, č.j.: 19143/IV 1936 Archiv farního úřadu ve Znojmě-Louce Konická farní kronika (svazek I. a II.)

Periodika: České Znojmo Dělnické listy Der Südmährer Deutscher Mahnruf Jižní Morava - vlastivědný sborník Mikulovská sympozia Moravský jih Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě Südmährischer Jahrbuch Znaimer Wochenblatt Znojemsko

Literatura: BARTONĚK, A., BENEŠ, B. a kolektiv: Waldviertel Weinviertel Jižní Morava. Průvodce krajem a jeho kulturou. Břeclav 1999.

BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy díl 4. Svobodný stát a okupace. Brno 2004.

BAYER, F.: Geschichte der Kühbergegemeinde Deutsch Konitz. Vilshofen Albersdorf 1992.

ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1999.

ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001.

FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J. a kolektiv: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004.

53

FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J., VYKOUPIL, L. a kolektiv: Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006.

FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J. a kolektiv: Moravské vyrovnání z roku 1905. Brno 2006.

FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J. a kolektiv: Občanské elity a obecní samospráva 1848 - 1948. Brno 2006.

FASORA, L., HANUŠ, J., MALÍŘ, J.: Sekularizace českých zemí v letech 1848 1914. Brno 2007.

FALCOVÁ, Z., STEHLÍKOVÁ, D.: Nemovité kulturní památky. Okres Znojmo. Brno 2000.

HAVLÍK, L.: Znojmo. Z minulosti města a jeho památek. Praha 1956.

HEMMERLE, R. a kolektiv: Heimat im Buch. Mnichov 1996.

HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004.

CHYTIL, A.: Chytilův úplný adresář Československé republiky. Morava. Praha 1924.

Kolektiv autorů: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava 1984.

JANÁK, J.: Dějiny Moravy díl 3/1. Hospodářský rozmach Moravy 1740 - 1918. Brno 1999.

JANÁK, J., HLEDÍKOVÁ, Z., DOBEŠ, J.: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2005.

54

JANČÁR, J. a kolektiv: Lidová kultura na Moravě. Brno 2000.

JIRÁSKO, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991.

MACHAČOVÁ, J., MATĚJČEK, J.: O středních vrstvách v českých zemích 1750 1950. Opava 2002.

MARKEL, M.: Dějiny Jaroslavic. Brno 2006.

MARKEL, M.: Počátky moderní politiky na znojemském venkově. In Ročenka SOkA ve Znojmě 2004, Znojmo 2005, s. 80-98.

MENCL, V., HÁJEK, M., OTÁHAL, M., KADLECOVÁ, E.: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha 1990.

PAPÍRNÍK, M.: Bibliografie okresu Znojmo. Brno 1992.

PAYRLEITNER, A.: Rakušané a Češi, svárlivé příbuzenství. Vídeň 2003.

PEŘINKA, F.V.: Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Brno 1904.

RAMEŠ, V.: Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha 2005.

RUŽKOVÁ, J., ŠKRABAL, J. a kolektiv: Historický lexikon obcí české republiky 1869 - 2005, I. a II. díl. Praha 2006.

SEMOTANOVÁ, E.: Historická geografie. Praha 2003.

TENGER, I.: Österreichischer Bürgermeister Almanach. Vídeň 1908.

ZUCKRIEGL, H.: Znojemská okurka. Znojmo 2007.

55