Rudolf Purgat. Jen pár chvil... RTC RTC & THS Inc

Rudolf Purgat

Jen pár chvil...

RTC RTC & THS Inc.

© Rudolf Purgat 2001 - 2002 Design © Miroslav Purgat 2002 Illustrations © Miroslav Purgat 2002

Poděkování: Bratrovi Miroslavu za všeobecní pomoc a ochotu. Mé speciální poděkování patří pani profesorce Ing. Evce Schultzové a všem lidem, kteří pomohli ke vzniku tohoto díla - Děkuji.

5

Mé přání Mé přání ať slyší hvězdy, co krouží všem nad hlavou v mém přání ať žijí všechny touhy pro lásku, která je zatím hrou Mé přání? ach, to je slunce, já a můj stín mím přáním je vše krásné pro lidi, které si ctím.

6

Název: Láska je něžná... Datum: 23.3.2001

Název: Čekám Datum:24.3.2001

Láska je něžná k lásce jsme krutí, láska je polibku zář však, láska i studí.

Večer usedá, soumrak se už blíží, přidá do kroku a zběhne k nástupištím přidá do kroku a se mnou moji lásku hledá. Večer usedá a k červánkům vzhlíží pár komínu a já vyhlížím tvé kroky, tvůj stín a tvoji tvář.

Láska je kráska co nocí bloudí, láska - ta otázka a odpověď je v ní.

Čekám se smutkem večerním, čekám či tvé kroky nezazní...

Láska je stejná jen lidi jsou jiní, láska je věčná i když trvá jen chvíli...

Večer usedá, má schůzku s lampami, v zmatku ulic kráčí se mnou, kráčí s námi, čekám svoji lásku pod němým světlem lamp.

Láska je v hrách, v letu, v křídlech motýlích, je vším co ani ve snu člověk nežil a čím jsme nebyli.

Večer usedl a můj smutek je mi bližší, čekám už jenom naň, v sázce je schůzka příští uzavírám sázku či ještě přijdeš lásko má. Název: Mistře Datum: 8.3.2001

Láska je kořením života, pepřem i marmeládou, bez ní je ve světě chlad a samota bez ní člověk bloudí tmou.

Mistře prosím Vás věnujte se mi jen chvíli když spatřím Vás ve mě to bouří a sílí

Láska je něžná k lásce jsme krutí! Láska je polibku zář však láska i studí...

Mistře prosím Vás neotáčejte se mi zády já zcela chápu Vás tak pochopte mě i Vy Mistře prosím Vás já nechci vážně rušit mě to pak mrzí fakt v plášti Vám to tak sluší Mistře prosím Vás já budu vážně zticha já budu hodný žák zatím se chci jen dívat.

7

Název: Když cinkot sklenic dozní Datum: 24.3.2001

Název: První lásky květ Datum: 17.4.2001

Když cinkot sklenic dozní, já dám se noci do dlaní a začnu snít když vína perleť ubývá, když nadejde ta chvíle přijít jen ty smíš...

Mám jenom hvězdy jejich zář v tichých nocích, vím, dávno jsme vyrostli z těch her dětských, prostých, Už mám jenom hvězdy jejich zář a v záři vzpomínku, vím, dávno je pryč volání v těch hrách kdy věčnost trvá jen chvilku.

Když večernice zazáří, srdce mé se rozbuší ještě nechci spát a měsíc celkem náhodou, v rybníku spatří svoji tvář bledou pak noc začne hrát.

První lásky květ, první slzy a bolest po prvé, sladké zklamání, chtít po něm lásku přežít po druhé, dnes už mám jenom vzpomínky na první lásku, na ten první květ, no co už nadělám, vždyť nic nekončí však co vítr odvál to nevrátím zpět.

Když cinkot sklenic dozní, já dám se noci do dlaní snít začínám když vejdu v náruč tvou, zaženeš chlad noci, teplem, něhou můžem v ní stát.

Mám jenom hvězdy a ve dne stín, který kráčí vedle mne, vím, že snít smím když láska se ponáší na tebe

Mám svoje místo zázračné, je všude kde ty se hneš jen s tebou kráčím když padám smutku do propasti, jen smůla se mi lepí na paty jen ty mě zachráníš.

Už mám jenom hvězdy jsme dospělí, no malí jak děti jsme v lásce, vždyť nikdo vše neví a tak odpovím vzpomínkou na otazník v otázce:

Den dorazí na konečnou, slunce v moři schladí svoji tvář rudou jen vítr někam uhání když vína perleť ubývá, když nadejde ta chvíle přijít jen ty smíš...

První lásky květ, první slzy a bolest po prvé, sladké zklamání, chtít po něm lásku přežít po druhé, dnes už mám jenom vzpomínky na první lásku, na ten první květ, no co už nadělám, vždyť nic nekončí však co vítr odvál to nevrátím zpět. Mám jenom hvězdy jejich zář a v záři vzpomínku, v té záři jsme my, ať v této písni je vše co trvá věčně a přece jen chvilku, Už mám jenom hvězdy vím, konec je všem dětským hrám, vím, dávno je pryč i první láska i první chyba. 8

Název: Lásko má... Datum: 20.4.2001

Název: Pojď Datum: 6.8.2001

Vítr v kapsách, vítr v tričku mám a dál lásce propadám, čekám na tvou električku její číslo tak dobře znám

Pojď má lásko ven čti štěstí z tváří lidí, nad hlavou máme mraky jen tak poběž kapkám deště vstříc

Dáš mi náruč úsměvů sejmu růže ze tvých rtů, polibkem začne znít píseň a slunce začne zářit hned pro mě a tenhle svět.

Pojď má lásko ven tak už se nemrač, skus snít jen chvíli, na smutek zapomenem když spolu půjdem ulicí, vstříc báječným nocím...

Lásko má v písních jsou všechna přání, kdo má rád, ten se jim nebrání...

Pojď má lásko ven nenech mě čekat, nenech se prosit jen, ve dvou se to lépe táhne přijeď mi lásko na pomoc

Někdy kráčím s tichou obavou, že přijdu lásko o lásku tvou, že zmizí růže ze tvých rtů a jen vítr ostane tu

Pojď má lásko ven dej svoji dlaň do dlani mé, polibkem zmizí i ta bouře co vrhla stín na duši tvou, tak už poběž za mnou...

Každá růže má trní já to vím a víš to i ty, proto nehledám záruční list v lásce snad pochopí raz tenhle svět, že láska je počátek i konec.

Lásko má vždyť snít můžem jen malou chvíli, pojď, tak ať stane se co stát se má.

Lásko má v písních jsou všechna přání, kdo má rád ten se jim nebrání.

Pojď má lásko ven tak už se nemrač, skus snít jen chvíli, na smutek zapomenem když spolu půjdem ulicí

Název: Nad stráněmi Datum: 12.8.2001 Nad stráněmi plujou stíny večerního ticha, nad stráněmi i to ticho jen tiše dýchá a štíty hor jak čestná stráž hlídá lesy a údolí kypící životem.

Pojď má lásko ven dej svoji dlaň do dlani mé, polibkem zmizí i ta bouře co vrhla stín na duši tvou, tak už poběž za mnou...

A borovice jsou krajkou údolí a rybníčky jsou oči, které bdí. a kapky rosy jsou tisíce démantů v trávě co třpytí se pod závoji mlhy tak velmi krátce.

Lásko má vždyť snít můžem jen malou chvíli, pojď, tak ať stane se co stát se má.

Řeky a potůčky jsou řetízky stříbrné co v paprscích lesknou se jak ten vzácný kov tím zručným zlatníkem je sama přírodo.

9

Název: Kdyby... Datum:7.8.2001

Název: Kdysi dávno Datum: 7.8.2001

Kdyby se vrátil sem čas dnů, které patří vzpomínkám jen, ten čas letných sukýnek a nesmělých dotyků šli bychom oba k sobě vstříc

Kdysi dávno se psal jeden příběh na modrým oceánu studeným, kolik lodí pohřbil, kolik ich tam na věky dřímá to se nikdo nikdy nedoví Jedna loď prostého jména na vlnách se ještě drží, bouřka burácí, za tou lodí mé srdce sténá v dálky lásku unáší

Kdyby se vrátil sen kdyby to slůvko, kdyby, nebylo jen, ten sen co se jen jednou zdál ten sen čas mi vzal! tak co s tím?

Tam kdesi lásku v lidech pohřbila pýcha ta moje je za obzorem, už je u dna mezi lahví vína proč hádky končí odchodem?

Stejně tak jako kdysi šli bychom spolu loukou, a jako i ty, i já v ní usínám jen v tvé náruči chci být dlouho, kdybych se vrátili tam!

Kdysi dávno se psal jeden příběh já už dávno ho nežiju, teď vzpomínám za smutným odchodem lásky co slzy zaliju

První dotek, první přání, první bolest ze zamilování, první pusa co tvář mou pýří, je pryč - to bylo kdysi a láska, která časem je jen sen, kdyby se vrátila sem...

Jedna loď prostého jména na vlnách se ještě drží, bouřka burácí, za tou lodí mé srdce sténá v dálky lásku unáší

Kdyby se vrátil sem ten den, co jsme se skrývali za rohem před zlým... světem tak zlým, který v polibku tolik nebolí to bylo kdysi, vím!

Tam kdesi lásku v lidech pohřbila pýcha ta moje je za obzorem, už je u dna mezi lahví vína proč hádky končí odchodem?

Stejně tak jako kdysi šli bychom spolu loukou, a jako i ty, i já v ní usínám jen v tvé náruči chci být dlouho, kdybych se vrátili tam! První dotek, první přání, první bolest ze zamilování, první pusa co tvář mou pýří, je pryč - to bylo kdysi a láska, která časem je jen sen, kdyby se vrátila sem... ...kdyby se vrátila sem...

10

Název: Tenkrát Datum: 7.8.2001

Název: Kavárna Datum: 8.8.2001

Že tenkrát jsi mě potkal to snad bylo jenom v náhodě, že tenkrát láska shořela do tla Amorův šíp zasáhl tebe i mě

Náhodou, celkem náhodou mé kroky nevedou nikam jinam náhodou, celkem náhodou vůně šeptá: zůstaň stát

Že tenkrát, tenkrát vše bylo jasné můj první polibek, lásky žár, že jsi má lásko, jen má, ach ne! to bylo jen mé přání milovat tě dál.

Náhodou, celkem náhodou je pro trosečníky jako jsem já kavárnou a taky mnou projde vůně, červenou má čas. Já jen chvíli, já jen chvíli chci v ní zůstat, snad snad mohu doufat na jen chvíli, na jen chvíli, že zůstane čas stát

Bylo to jak v pohádce já chtěla jenom snít, koupil si laciné růže já ti chtěla odpustit, však láska je slepá a tím víc to bolí, že jsem byla jak jsis’ přál a tys’ byl zatím s ní...!

Náhodou, celkem náhodou můj život se v příbojích zmítá náhodou, celkem náhodou jsem trosečníkem právě já

Že tenkrát byli jsme tak mladí tys’ chtěl poznat svět, já jen lásku tvou, ty však s jinou si chodil na procházky a mě jsi za tím nechal bloudit tmou

Náhodou, vůni čarovnou zrovna potkám v ulicích velkoměsta kroky mé ať mě zavedou na to místo snů a sladkých ztrát.

Že tenkrát, tenkrát jsi mě potkal byli jsme mladí a chtěli jsme žít, té básni cos’ mi tehdy poslal dnes nevím proč chtěla jsem uvěřit.

Já jen chvíli, já jen chvíli chci v ní zůstat, snad snad mohu doufat na jen chvíli, na jen chvíli, že zůstane čas stát

Chodila jsem v oblacích a chtěla jsem být všude tam kde jsi byl i ty však často si mi jen zamával bez polibku a rozloučení a že plamen sláb a sláb? a že dnes už vůbec není za to můžeš jen ty sám!

11

Název: Tak to už bývá Datum: 8.8.2001

Název: Nepovídej Datum: 8.8.2001

Tak zrovna nadešel čas krátkých dnů, dlouhých večerů venku padá déšť, já vzpomínám po zbytek dnu na naší písničku, její tóny déšť mi hrál do malých hrníčku mi štěstí schovával

Napiš báseň co máš napiš té co ji znáš na mě se neohlížej já nevěřím v její dej Neříkej, že mě máš rád zůstaň jen můj kamarád bylo to za vše drobný to tvé a mé bláznovství

Pro ty dny ztracené co život nevrátí pro ty dny zmáčené mými slzami co dneska končívá příště začne zas tak to už bývá

Prosím tě nelži si už! už nejsme žena a muž vrásky si nepočítej schop se už, vše bude O.K.

Na naší písničku co kdysi déšť mi hrál dnes na ní vzpomínám, dnes pro ní mám štěstí v hrníčku co pro nás pro oba tys‘ mi schovával.

Ač, odešel si první já přeji ti štěstí s ní, že naše láska má dej? prosím tě nepovídej, prosím tě nepovídej.

Všechno raz končí a já už nechci stát proto je zbytečné něčeho litovat co bylo, to bylo nechci nic nazpátek krásné mi zbylo, však teď ptám se:

Napiš báseň co máš napiš té co ji znáš na mě se neohlížej schop se už, vše bude O.K.

Budou mi ještě hrát v ty dny sváteční? já budu poslouchat jak kapky po dnech slunečních zmáčejí moji tvář a zatím do hrníčků mi štěstí schováváš

Ač, odešel si první já přeji ti štěstí s ní, že naše láska má dej? prosím tě nepovídej, prosím tě nepovídej, prosím tě nepovídej.

Ta naše písnička, tak ať mi zní pro mě a tenhle den, pro paprsky sluneční co dneska začíná, vím příště skončit má tak to už bývá.

12

Název: Pohleďte Vy šedé tváře Datum: 8.8.2001

Název: V jedno ráno Datum: 8.8.2001

Mraky se už zatahujou nad lidstvo. jenom slza matky ubohý, jenom slza zcela nevinních obměkčit chce už blížící se soud.

V jedno ráno, jedno svítání pro mě bylo zvláštní a tvá ústa šeptali slůvka nerozvážní Pojď ke mě, jen chvíli v mé náruči zůstaň jsme oba ztracení

Pohleďte Vy šedé tváře, pohleďte na dítě, matku lásky není mezi lidmi, kteří této zemi vládnou

Když paprsky projdu tmou svítá mléčnou mlhou jsme si tak blízko

Pohleďte Vy šedé tváře jak krvácí stromy mízou pohleďte jak daň krutou platí země od věků co lidi jsou!

Když na sebe pohlédnem v náručích najdem štístko V jedno ráno, jedno svítaní pro nás bylo zvláštní bylo něžné plné líbaní dnes chybíš mi ty a tvé rty

Neodvrátí člověk zkázu tím, že trpí druzí spásu najde v sobě samém objeví-li krásu

Pojď ke mě, jen chvíli v mé náruči zůstaň jsme oba ztracení

Pohleďte Vy šedé tváře pohleďte jak srdce trpí hodí-li z Vás někdo kámen, musí býti bez viny!

Pojď dnes šeptám nabízím ti bílé svítaní náruč, ústa mé i hřích

Pohleďte Vy šedé tváře jak lupínky odkvétají zem stavíte na oltáře jen za hříchy své co se stalo však, se neodstane!

Když paprsky projdu tmou svítá mléčnou mlhou jsme si tak blízko

Neodvrátí člověk zkázu tím, že trpí druzí spásu najde v sobě samém objeví-li krásu

Když na sebe pohlédnem, vím já tě nezadržím ani rty Když paprsky projdu tmou svítá mléčnou mlhou jsme si tak blízko

Neodvrátí člověk zkázu tím, že trpí druzí spásu najde v sobě samém objeví-li krásu...

V jedno ráno, jedno svítaní...

13

Název: Řádky Datum: 9.8.2001

Název: Život je krásnej Datum: 9.8.2001

Mám báseň a v ní jsou řádky jsou plné slov a myšlenek té řádky svítí světlem matným a její jméno? - to povím až na konec:

Život je jak kolotoč co se točí nikdy přesně nevím čím mě zaskočí někdy samím smíchem pláču a jindy si to za někoho odskáču

Kapka času, čas v kapce kapkou bolí rána po lásce paprsky střídá déšť

Život je krásnej jen nesmíš ho tak vážně brát někdy se zasměj a smutek radši nechej spát

Noc se dnem se střídá jak bohatství a bída co člověku je těžiskem

Život je krásnej tak vem si jen to co máš rád radši se zasměj vždyť úsměv taje sníh i mráz.

Jedna kapka je v moři a moře v kapkách mnozích co nese mrak ten mrak pak zahyne, zahyne v bouři právě po kapkách

Mrzutosti začnou mi hned po ránu budík můj si spí a já nic nestihnu k snídani jen čaj, vyběhnu ven však má električka mizí za rohem

Vrásky z času, čas ve vráskách vrásky z lásky, z lásky otázka co dlaň se ptá


Odpověď je a není člověk ji vůbec neví a život jen tuší snad


Ač této básni chybí řád jsou v ní kapky, vrásky, lásky je v ní i čas v životě smích i pláč jsou proto na ně nelze v řádkách zapomenout

Na to, že nic nestíhám jsi kde-kdo zvyk a já nebrečím když se spustí křik myslíte, že večer alespoň budu mít klid? to jistě!, to by se musel snad život zastavit.

Ač tahle báseň je až příliš zvláštní střídá se bohatství a bída myšlenek, střídá se noc se dnem jasním a taky začátek i konec


Je těžké dát jméno takové básni mít však báseň beze jména, je jako být bez památky ať jejím jménem tedy, jsou právě – Řádky.


14

Název: Co přešlo, to nechej být Datum: 9.8.2001

Název: Deníčku můj, snívám si Datum: 10.8.2001

Život můj napsal mnoho stran někdy jak trosečník, jindy jako pán kde-kdo mi radil a já doufám, že kde-kdo i o mou radu stál

Potkávám štěstí jenom ve svém denníku na stranách když čtu, co chci mít ve zvyku když přestanu číst dívám se do noci slzy se mi berou do očí

Život můj napsal mnoho stran někdy byl svěží, jindy zas fádní a já mám stříbro ve vlasech, pár nových vrásek tak co nadělám?

Potkávám štěstí jenom ve svém denníku když píšu přání téměř bez dychu když přestanu psát dívám se do dálky k srdci si přivinu deníčku stránky:

Život nám prchá jak bublinky ze sod první je štěstí, ta druhá toho zlého zrod, ber věci jak jdou, pí ji plný doušky vždyť druhou sklenku ti nik nepodá

Deníčku můj snívám si o štěstí, o lásce bez hranic, o hvězdách nad mou hlavou, o teple dlaní dvou a mít slzy smíchy chci chci tančit a zpívat si ať mé štístko nestálé najde klid se mnou

Co přešlo, to nechej být životem člověk dál musí jít vzhlédni k své řece a buď rád vždyť přece má ještě dost silný proud

Potkávám štěstí jenom ve svém denníku je v něm smích, pláč i trochu křiku když u srdce mě zas někdy zabolí deníčku můj přijeď mi pomoci

Život můj je režisér a člověk jen herec, musí hrát fér každý den novou roli nás nazpaměť učí

Deníčku můj snívám si o štěstí, o lásce bez hranic, o hvězdách nad mou hlavou, o teple dlaní dvou a mít slzy smíchy chci chci tančit a zpívat si ať mé štístko nestálé najde klid se mnou

Život je divák i kritika život je vše co člověk měl a co mu uniká první polibek, smůla i štěstí poprvé je vše, co už podruhé první není Život nám prchá jak bublinky ze sod první je štěstí, ta druhá toho zlého zrod, ber věci jak jdou, pí ji plný doušky vždyť druhou sklenku ti nik nepodá

...ať mé štístko nestálé najde klid se mnou deníčku můj snívám si...

Život je básník co píše sonety pro naše dny dá nám svůj příběh a své rýmy poslední Co přešlo, to nechej být životem člověk dál musí jít vzhlédni k své řece a buď rád vždyť přece má ještě dost silný proud

15

Název: Vánek vál Datum: 10.8.2001

Název: On je cílem Datum: 10.8.2001

Vánek vál, tys‘ bosá přišla na tu louku vánek vál, já ocitl se v něžném šoku báječný den polibkem hřál a smíchem tvým a já jen stál

Skláním zraky níž a níž provedla jsem něco zase ptá se či vím jak ji trápím ano mami, promiň, prosím tě že bloumám od večera do svítání tak už se nezlob tolik, mami

Vánek vál, tys‘ bosá stála na té louce vánek vál, mě se trošku chvěli ruce báječný den paprsky hřál a tvým úsměvem a já jen stál dnes už jenom bloumám však stále rád tě mám

On je někým, já obyčejný člověk on je tím co necítí vděk za mou lásku zcela zbytečnou on je cílem na trati ujel mi vlak a on s ním asi jsem hloupá přesto jeho být chci on je zvláštní, já vůbec ne je zklamáním na duši mé vím, má ich víc přesto jeho být chci, být chci.

Já vím, že dnes jen snívám mé místo je ve stínu já vím, však mohu doufat a hledám tu naši louku a čekám či tvé rty dotknou se mě znovu Vánek vál, ty jsi přišel na tu louku Vánek vál a nesmělý jsi se mi zdal trochu báječný den a já víla pro tebe jsem ráda byla

Proč právě já, proč právě on? to se nikdy nedovím nestojí to za to a já pro něho jsem nic, vím smutek mě trápí i na dále však já už pro něho nepadnu nikdy pláčem

Vánek vál, tys‘ mě hladil po mích vlasech vánek vál, ten den zastavil se v čase báječný den když vánek vál já chtěla jsem být s tebou dál dnes už jenom bloumám však stále ráda tě mám

On je někým, já obyčejný člověk on je tím co necítí vděk za mou lásku zcela zbytečnou on je cílem na trati ujel mi vlak a on s ním asi jsem hloupá přesto jeho být chci on je zvláštní, já vůbec ne je zklamáním na duši mé vím, má ich víc přesto jeho být chci, být chci.

Já vím, že dnes jen snívám mé místo je ve stínu já vím, však mohu doufat a hledám tu naši louku a čekám či tvé rty dotknou se mě znovu Vánek vál a dneska jsme se sešli znovu vánek vál, ty mě a já tebe mám po boku báječný den, louka zelená zvonky zní nad krajem a tak být to má dnes už vůbec nebloumám vždyť rádi se mám

16

Název: Když valčík zní Datum: 10.8.2001

Název: Chci se zamilovat... Datum: 12.8.2001

V životě prohráš, v životě vyhráš však důležité je moci hrát někdy hráš o nic, jindy o bank ač jsi chudák, nebo pán

Chci se zamilovat do tvých veršů prosím, napiš pro mě báseň vždyť já nechci žádnou sonátu vážně, nic víc, jen pár řádek

Život je valčík, do kola se točí kroky vpřed i vzad životem tanči a vem si ho se vším co raz dá ti, to musíš brát

Ať tečou bystřiny z hor ať tančí víly v ní ať je myšlenkám domov a já ať v ní můžu snít jen chvíli

Život je hráč co karty rozdal hraj když jsis‘ přisedl nečekej krále máš-li spodka hraj dál i bez es

Dej pár slůvek na papírek ať obláčky jsou peřinou ať hřeje slunce v paprscích mě chci být v představách tvých duhou

Nečekej, že hned budeš králem malý úspěch se neslaví radši jdi dál až do té sály kde valčík zní

Chci se zamilovat do tvých veršů napiš mi báseň jako tenkrát napiš závoj ze slůvek a rýmů chci v tvých řádkách žít a doufat

Když valčík zní nečekej a tanči ho stále když valčík zní hraj ho pro mě, tebe i krále tanči jak víš či už sám nebo ve světlech záře tanči a slyš: naposled nám bude hrát jen umíráček.

Ať tečou bystřiny z hor ať tančí víly v ní ať je myšlenkám domov a já ať v ní můžu snít jen chvíli Dej pár slůvek na papírek ať obláčky jsou peřinou ať hřeje slunce v paprscích mě chci být v představách tvých duhou

Budeš mít úspěch, jindy zas na spěch někdy štěstí a jindy smůlu život jde časem, nikdy neptá se raz dolů a raz vzhůru Budeš-li hvězda nesmíš zapomenout kdo vlastně jsi a co máš jednou ti zhasnou všechna světla a valčík přestane hrát Když valčík zní nečekej a tanči ho stále když valčík zní hraj ho pro mě, tebe i krále tanči jak víš či už sám nebo ve světlech záře tanči a slyš: naposled nám bude hrát jen umíráček.

17

Název: Vzpomínám si na svou první báseň Datum: 9.9.2001

Název: Vše bral sebou Datum: 23.9.2001

Vzpomínám si na svou první báseň byla o matce. její slova byla sladká jak med na oplatce

Padá déšť a zmáčí chodníky je noc, ze světel jsou jen puntíky a já dýchám tou vzpomínkou co se stalo se mnou a s tebou?

Vzpomínám si na ta slova bylo ich hodně, byli krásná pro tu tvář byli mím vyznáním, pro tu tvář pro kterou čas nešetří na vráskách

Ty dny jsou dávno pryč ty dny mi scházejí však co bylo nechci již už nikdy na zpátky Někdo řekl: tak už se ztrať! hádky berou daň svou buchnutím dveří průvan - vše bral sebou.

Vzpomínám si na té ruce, které cítit vanilkou vzpomínám a chci je cítit zase vždyť jen oni hladí láskou maminou

Padá tichý déšť a skrápí tu mokrou tvář co slzou vypráví a já dýchám tou myšlenkou co se stalo mezi mnou a tebou?

Vzpomínám si na ta slova, které ať vděkem zní pro tu bytost, které čas zdobí účes vlasem stříbrným Vzpomínám si na svou první báseň byla první a po ní napsal jsem ještě mnoho slov byli něžná, smělá, zněli i pláčem byli pro mě, pro Vás, pro radost

Něco říká jdi dál, dál svou cestou však já už nevím kam se hnout, tou mlhou Někdo řekl: tak už se ztrať! a krásné je za mnou buchnutím dveří průvan - vše bral sebou.

Vzpomínám si na svou první báseň byla první a mě dodnes zdá se nejhezčí tou sbírkou slov co nepatří Vám ani mě dnes své matce děkuji.

...co se stalo se mnou a s tebou? Dnes zvláštní pocit mám není to smutek ani žal dnes kráčím klidně dál však na ta slova se nezapomíná: Tys‘ řekl: tak už se ztrať! a krásné je za mnou buchnutím dveří průvan - vše bral sebou.

18

Název: Zima je Datum: 16.9.2001

Sněží, sněží bílý sníh bílé štěstí, být s vanilkou v ulicích a stříbrem na bruslích

Sněží, sněží bílý sníh bílé štěstí vanilkou v ulicích cítit vzduch, cítit sníh

Všechno led zamyká kdo se mračí ať utíká před větrem co fičí s vůní Vánoc a jehličí

Tichem vše zaspinká v bílé náruči jsem i já a do snů přichází malá vločka a píseň s ní.

Sněží, sněží bílý sníh bílé štěstí jako host ať zůstane do Vánoc příštích

Sněží, sněží bílý sníh bílé štěstí bílý pán mě pozdraví co děti ho staví,

Ať hvězda ze stromku záři v lidech, celý rok ať je nám všechno vhod, co je hořké ať má sladkou chuť.

Jako nos karotku a mráz ve dlaních hřeje teplem uhlíků hřeje radost, dětský smích

Zima je dnes a zima je hezká co přejem si to dá nám dneska zima je tam, tady, všude v rolničkách štěstí pro všechny bude

Zima je dnes a zima je hezká co přejem si to dá nám dneska zima je tam, tady, všude v rolničkách štěstí pro všechny bude

Zima je dnes a zítra zas bude kdo rád dá tomu zbude pro mě, pro Vás, pro všechny děti zimní radost mráz nakreslí.

Zima je dnes a zítra zas bude kdo rád dá tomu zbude pro mě, pro Vás, pro všechny děti zimní radost mráz nakreslí.

19

Název: Co je domov Datum: 23.9.2001

Název: Je krásná tvá báseň Datum: 23.9.2001

Domov je vůně, káva a k ní vánočka, domov je tam kde se smůla svého štěstí nedočká

Je krásná tvá báseň jsem v ní a v ní je můj sen paprsky mě hladí svítáním.

Domov je to, co člověku jinde chybí. někomu medvídek či hrníček s puntíky.

Dáš mi s ní vůni rána a něhu v červánkách mé šaty svlékáš mi ve chvilce ranní.

Domov, to jsem já, ty a pro nás naši blízcí domov je taky déšť na chodnících

Vždy je krásné ráno když dáš mi své ano a když jdem spolu bosí za láskou

Domov, to jsou hory, rybník či ulice města. domov je tam kde ti navždy bude zářit hvězda

Když naše dlaně prosí v dotycích lásku nosí a rty šeptají nejsi sama, nejsi sám.

Domov je když tě někdo obejme, či pohladí domov je vše to, co ti cizí berou a nevrátí.

Je krásná tvá báseň jsem v ní a v ní je můj sen hřeje teplo z ní ač rosa mě studí. Jsme jak dva motýle letíme až do chvíle kdy nás láska polapí do svých sítí. Vždy je krásné ráno když dáš mi své ano a když jdem spolu bosí za láskou Když naše dlaně prosí v dotycích lásku nosí a rty šeptají nejsi sama, nejsi sám.

20

Název: Jen pár chvil... Datum: 24.9.2001

Dívat se do tvých očí, je jak dívat se na kvítí občas mě zaskočí a má tvář se zapýří, pak v tmách jdeme vstříc krásnému bez hranic nenechme lásku pohasnout.

Dotknout se tebe, to je jak nebe se dotýkat dotknout se lásky a s láskou si potykat můžem v ní být vším, duhou i paprskem slunečním chci říct oklikou.

Jen pár chvil s tebou být a snít, jen pár chvil s tebou být a žít, jen pár chvil mít klid pro šeptání do vlasů,

Chci se dotknout tvých rtů bez zábran, ráda se v té chvíli i své blůzky vzdám, můžem jít vstříc krásnému bez hranic nenech lásku pohasnout!

Jen pár chvil ať oči mé vidí tvoji tvář, ať mi ji závidí, jen pár chvil mít klid pro něžnost polibků. Název: To je všechno Datum: 29.9.2001


To je všechno co člověk dosáhl, nejsme nic jen hlína a prach.

Jen pár chvil ať oči mé vidí tvoji tvář, ať mi ji závidí, jen pár chvil mít klid pro něžnost polibků.

Nač to všechno? vždyť svět byl jen náš kéž úsvit pohřbil zlo a strach!

Tvá ústa jsou jak, oáza na poušti někdy mě raní a pak jim odpouštím, vždyť co se škádlivá to se i rádo má chci říct oklikou.

Kdo jen dal Vám právo jen brát, vyhlásit válku životům kolik padlo v prachu? kolik se ich nevrátí domů? Líto, je mi líto, za sluncem a čistou vodou líto, je mi líto, za úsměvem a milým slovem


To je všechno a ostal už jenom kámen to je všechno, co zbylo z nás

Jen pár chvil ať oči mé vidí tvoji tvář, ať mi ji závidí, jen pár chvil mít klid pro něžnost polibků.

To je všechno, už říct jen amen zavřít oči a nemít strach.

21

Název: Možná Datum: 10.11.2001

Název: Můžeš mít vše Datum: 11.11.2001

Možná, možná chybí mi tvůj hlas možná, možná chci tě hladit, v dotycích ať zůstane čas stát možná, možná

Můžeš mít vše a přece jen nic, být v záři světel a pak v tmách z dlaní číst,

Možná chci být tvůj sen, chci spatřit tvoji tvář jen, ať láska je bílý sen a ať hýčka nás svým úsměvem.

Té věty, co s tmou ladí pak lze číst z tváří: jsem šťastná, jsem šťastnej, že ruce plné mám tě.

Možná, možná chybí mi tvé lásky zář možná, možná jen tak toulám se a doufám, že potkám tě snad možná, možná

Můžem jak sirky vzplanout však můžem i pohasnout, pak po teple dlaní v ruce nezbude nic,

Možná tě potkám jako sen, a možná jsi jen mím úsměvem, možná přáním mím, smyšlenkou co se ukrývá přede mnou.

Pak líto nám je, že pryč je právě: jsem šťastná, jsem šťastnej, že ruce plné mám tě.

Tvůj dotyk tak něžně pálí lásku nelze zapomenout, ať nás unáší dál řeky proud,

Připoutej mě v náruči připoutej, to slůvko ti to poručí, ať ruce tvé jsou jak síť, mě pokus se znovu ulovit.

Ať roztaje sníh louka ožije v barvách kvítí, čekám tě tam kde měsíc svítil stříbrem svým.

Název: Čas běží Datum: 3.1.2002 Čas běží, časem vše odkvétá a člověk je podzimu blíže, čas běží a s ním i ta léta, kdy člověk byl jak růže. Čas běží a září stříbrem ve vlasech a v očích slzou, čas běží a já tím spíše, vzpomínám na lásku v rozpacích rudou: Čas běžel pro mě a tvou lásku stáli jsme bosí a slunce vycházelo po tvém boku z té koupele ranní rosy. Čas běžel pro mě a tvou lásku a běží pro nás stále, ať máme někoho po svém boku jak včera, tak dnes i nadále.

22

Název: Kam jdou hvězdy Datum: 3.1.2002

Název: Se štěstím až na konečnou Datum: 4.1.2002

Kam jdou hvězdy noci a s ní můj sen? kam kráčí, v jaké moci když svítá nad obzorem kam plujou s červánky? když v to ráno, nový den řekne ano.

No tak lásko pojď už ven nechej vše být, nenechej mě tu stát, slunce svítí nad obzorem na paprsky vánek začne hrát Já půjdu s tebou vážně až tam, kde tvé kroky nás zavedou vždyť smích a láska je života chrám, světlo svítící tmou

Kam jdou hvězdy noci když světla pohasnou? kdo přijde mi pomoci se smutkem, samotou? ať slyším slůvka: mám tě ráda, mám tě rád, však ne jen v představách.

Krásny den, dlouhou ulicí pojďme lásko tam kde je chrám pro věřící, ať cestou, dobrou či zlou, se štěstím až na konečnou. No tak lásko pojď už ven nechej smutek, pláč slzám, vzhlédni k nebi, modré je jen jak v tvých očích oceán

Co nám nové rána přinesou, jakou zprávu, dobrou či zlou? studí slzou či hřeje úsměvem tvým? lásko ostaň, ať báseň neztratí rým.

Já půjdu s tebou vážně až tam, kde tvé kroky nás zavedou vždyť smích a láska je života chrám, světlo svítící tmou

Kam jdou hvězdy noci když kráčím s tebou v ní? jsme němé sousoší, v polibcích začne svítání, ať v nové ráno pro mě ještě lásku máš, ať se mi jen nezdáš.

Krásny den, dlouhou ulicí pojďme lásko tam kde je chrám pro věřící, ať cestou, dobrou či zlou, se štěstím až na konečnou.

23

Název: Můj vlak Datum: 5.1.2002

Název: Tak říkám stokrát dík Datum: 5.1.2002

Můj vlak zmizel v dáli a já jsem tu sám chtěl jsem ti napsat hedvábným, slovem jak měl jsem tě rád

Tak říkám stokrát dík za tu hudbu a píseň tak říkám stokrát dík za vše co léčí tíseň

Můj vlak zmizel v dáli odváží lásku mou ocitl jsem se na vedlejší koleji, která nikam nevedou

Ať zní všem fanfáry za vše co se podaří za každé vlídné slůvko co dělá lepším tenhle svět

Můj vlak přijíždí na stanici v mnoha jsem už byl lásku svou nehledám v ulicích ať žiji pro den, pro sebe jen, pro pár chvil

Tak říkám stokrát dík všem kteří nezraní ať tahle píseň v sálech Vám zní i nadále

Můj vlak míjí mě a stanici já už nechci jít dál proč pak to neumím říci, dnes chci jen žít, mít klid a nic nehledat.

Tak říkám stokrát dík za vše co se podaří ať dobré vymění zlo ať je vše krásné jako květ

Název: Schází mi osmý den v týdnu Datum: 11.2.2002

Ať žijem pro jednou každý tou pohádkou svou vždyť nikdo neprodělá když řekne: mám tě rád

Schází, co nám schází? co chybí lidem, co nám? schází, to co nám schází nevrátí zpět čas - ten pán.

Tak říkám stokrát dík za tu hudbu a píseň ať nežalí nik pro všechny ať láska vrátí se ať láska vrátí se...

Schází, co nám schází? mě dotyk tvůj a můj tobě vrátí, co se nám vrátí kdybych místo ano neřekli ne? Schází mi osmý den v týdnu schází jak slůvko do rýmů, schází a chybí bosé procházky schází u pusy mít smíchem vrásky. Schází, to co nám schází je v dáli a možno za rohem zvláštní, je to zvláštní stačí jít přes ulici k sobě jen. Schází mi osmý den v týdnu schází jak slůvko do rýmů, schází a chybí bosé procházky schází u pusy mít smíchem vrásky.

24

Název: Teď naposled se můžeš ptát Datum: 6.1.2002

Název: Přátelství Datum: 6.1.2002

Teď naposled se můžeš ptát kdo tenkrát řekl: mám tě rád, vím, nejsem to já pro koho tvá láska svítá, ... svítá, svítá

Když seberou mi iluze nějaké trampoty, tak vrátí mi je přátelé a nebo ty Když nic mi nevychází a nebo jen s těží, ještě, že jsou lidi, kteří potěší

Teď naposled se můžeš ptát proč tenkrát řekl jsem: mám tě rád, já byl bláhový však láskou kdo ví žít sám, žít sám?

Přátelství to je dobrá věc, úspěch, peníze, slávu, snad až na konec a když světla promění se v tmu jenom dobrý přítel tě pozve dnu.

Vítr sfouknul svíčky dým a se mnou ostal jen můj stín, krátké to bylo setkání, kratší než pár chvil.

A když náhodou se stane, že nikdo nemá čas, stačí pohled oknem ven však ne pro úraz

Teď naposled se můžeš ptát proč tenkrát řekl jsem: mám tě rád, tenkrát bylo bláhové listy pro tebe psát, je psát.

Ale pro tu krásu ulic, pro pár dětí kolem stánku na rohu, - přeplněn chutí

Vítr sfouknul svíčky dým a se mnou ostal jen můj stín, krátké to bylo setkání, kratší než pár chvil...

Přátelství to je dobrá věc, úspěch, peníze, slávu, snad až na konec a když světla promění se v tmu jenom dobrý přítel tě pozve dnu.

25

Název: Neberte mi iluze Datum: 28.1.2002

Název: Klávesy Datum: 19.2.2002

Neberte mi iluze nač budou Vám, prosím Vás? já i tak věřím, že svět je krásnej i bez příkras

Klávesy, černé a bílé, klávesy, já nemám volné chvíle, pro klávesy obětuji i lásku, pro klávesy jsem včera podal sazku

Když v ráno vyjde slunce a pak zas měsíc vítá noc, už pouhé bytí je krásné až moc.

Klávesy, už vidím se v sále, hraji dál i když nik neposlouchá mě, klávesám patří celý můj svět a ten tvůj chci získat záhy zpět

Po smíchu prý přijde pláč, já na to nevěřím a taky nač?

Tak lásko počkej, neodcházej, dnes to válím, dnes jsem králem, lásko počkej, dnes jsem tvůj tak stůj, tak lásko počkej, neodcházej, dnes hrám tobě a ne jen sále, lásko počkej, dnes jsem tvůj tak stůj...

Někdy je krásný i smutek se samotou, alespoň se přesvědčím, že jsem ještě nad vodou

Klávesy, černé a bílé, klávesy, já s nima prošel míle, snad zahraji něco krásný jak nebe a v notách pošlu píseň jen pro tebe

Neberte mi iluze dámy, pánové, vždyť člověk nemůže žít jen pro ano nebo ne

Tak lásko počkej, neodcházej, dnes to válím, dnes jsem králem, lásko počkej, dnes jsem tvůj tak stůj, tak lásko počkej, neodcházej, dnes hrám tobě a ne jen sále, lásko počkej, dnes jsem tvůj tak stůj...

Proto když štěstí řekne adié, sbohem, já věřím, že právě tebe potkám za rohem.

26

Název: Můj čas Datum: 12.2.2002

Název: Ať kráčí, nech kráča Datum: 23.2.2002

Můj čas nervózně tiká nade mnou, můj čas já vážně nevím ho dostihnout, můj čas už opět má na spěch, můj čas nechápe, že já jsem jenom člověk.

Má tichou chůzi, přišla i k nám zve v procházku v záři lamp, svou tichou chůzí pokouší se svést, k dotykům v říši měsíce.

Jak rána budík zní, hni kostrou, tak už jdi a já začínám si vážně přát: Kdyby tak i někdy meškal čas najít si chvíli by bylo snáz, pro vánek v ulicích, procházky sluncem se třpytící,

Má tichý krok a prišla i k nám, zvádza nás oboch k otázkam, odpoveď je v nás, v teple dlaní každý zákaz zruší, láska.

Kdyby tak náhle zůstal stát hodinu vteřin nám jen tak dát, pro ahoj, nashledanou, pro smutek třpytící se slzou.

Ať kráčí s námi a v nás, nech kráča, nech nestráca čas, ať s námi je po zbytek dnů, nech tí čo stratia nájdu...

Můj čas nervózně tiká nade mnou, můj čas já vážně nevím ho dostihnout, můj čas v hodinkách zakletý, můj čas kolik už dostal obětí?

Má tichý krok a nežný hlas, vábi nás oboch v dotykoch sa nájsť, má tichý krok a zostane stáť, pokiaľ ju nenájdeš len strácaš

Ráno jen horký čaj, letmá pusa, tak se maj a já začínám si vážně přát: Kdyby tak i někdy meškal čas najít si chvíli by bylo snáz, pro vánek v ulicích, procházky sluncem se třpytící,

Má tichou chůzi, dych ostane stát po ní vždy studí co mělo by hřát, má tichou chůzi ať k procházkám, v měsíční noci nás zve dál.

Kdyby tak náhle zůstal stát hodinu vteřin nám jen tak dát, pro ahoj, nashledanou, pro smutek třpytící se slzou.

Ať kráčí s námi a v nás, nech kráča, nech nestráca čas, ať s námi je po zbytek dnů, nech tí čo stratia nájdu...

27

Název: O čem zpívá písnička? Datum: 20.2.2002

O čem zpívá písnička? o čem zpívá dnes? kdepak je sen ze srdíčka? s láskou jít na první ples, touha po šatech z hedvábu nebo radši z brokátu, mít na ruce prstýnky, jejich třpyt a lesk.

O čem zpívá písnička? o čem jsme snili? psal jsi mi do srdíčka, já zpívala jsem nimi, šetřili jsme pro lásku a pak v horkých polibcích, napsal si píseň ne pro slávu však jen pro dva lidi.

Tančit s láskou do rána mít ráda, být milována, žít ve velkým baráku mít publikum pro tebe, snít si jen tak bez hranic snít a nemít nic, žít s tebou, mít lásku tvou, chci vše vrátit zpět!

Napsal si horké slova, dnes zní v sálech zas a znova, však dnes tu lásku svou zabíjíš slávou, napsal si ještě mnoho slov, mnoho básní a mnoho strof, však ne pro mě, jen pro sály mě zůstal v slzích třpyt!

Tak ať radši zhasnou navěky blesky foťáků, ať nás nikde nezvou, ať jsme sami dva tu nechci již šaty z brokátu, nechci šperky co těží, já chci zpět tvou lásku tebe a tvé rty. napiš mi do srdíčka napiš, horkou láskou o čem zpívá písnička? o bosé lásce, o nás dvou...

Dnes máme velký dům, šaty pro bály dnes nás všude zvou, plné jsou sály zní šum vína, cinkot sklenic na večírcích, třpytí se šperky, úsměvy i lesk rtěnky, prázdné slova na lístku, při moři v písku, chtěl si slávu bez hranic dnes máme vše – a nic.

28

Název: Z mé kávy stoupá vůně Datum: 23.2.2002

Název: Krásko... Datum: 24.2.2002

Z mé kávy stoupá vůně, má myšlenka s ní pluje jak koráb hořící, nebem rudou zářící končí se den.

Nelíbat vánkem tvůj vlas, neznát třpyt očích tvých, nelíbat rty tvé a tvář by bylo hřích A popsat krásu tvou jen jedinkou větou? to jde jen stěží říct proto ji šeptal víc:

Z mé kávy stoupá vůně, jsme sami dva a stůněm nebe má krve šat, jak dýka vražená do zad je tvá lež.

Krásko, jsi má rosa ranní, Krásko, jsi třpytem na ní, Krásko, jsi večer i svítání, Krásko, jsi má a nebo zdání? Krásko...

Má káva stydne, jak stydne den, nejprve horká, teď studí jen prý mi kávu osladíš, dnes díkem slůvko neztratí rty tvé. Má káva je hořká, z tvé lži je v ní troška den ztratil sladkou chuť, má lásko, sbohem buď ať se dnem lež pomine.

Nemít dotyk dlaní tvých, nejít na procházku, bylo by hřích nemít náruč pro tvou lásku A neříct lásko stůj a nechtít být jen tvůj? to je jak bloudit tmou proto ji šeptal láskou: Krásko, jsi má rosa ranní, Krásko, jsi třpytem na ní, Krásko, jsi večer i svítání, Krásko, jsi má a nebo zdání? Krásko...

29

Název: Ještě jednou hrát pro lidi v sále Datum: 5.3.2002

Název: Co ji trápí? Datum: 5.3.2002

Čas jde tam stál vpřed a člověk se jen může ohlédnout na tvoji tvář podepsal se několika vrásky co nejdou přehlédnout

Už se stmívá a večer domů musí jít večernice ho už čeká když mešká ztrácí svůj klid

A ty jsi si přál ať zůstane čas stát ať ještě chvíli můžeš hrát

Už se stmívá a na mokřích chodnících se jen světlo z lamp toulá a naslouchá noci:

Ještě chvíli, pár vteřin navíc, ještě chvíli mít vše a pak žít ve vzpomínkách pro nic.

Co ji trápí? kdy je zasněná, kdy je ztrápená? když nad někým bdí koho svádí? vždy mě překvapí když se ponáší na lesk v očích tvých...

Ještě jednou hrát pro lidi v sále ještě jednou před nima stát, tak naposled být tím králem a naposled vše dát, ještě jednou hrát pro lidi v sále mít ve vlasech reflektorů zář, tak naposled, doznít v tónech mizících v časoprostorách.

Co ji trápí? koho ráda má, koho čekává? když se zpozdí koho svádí? svou lehkostí se ponáší na lásku ve dlaních tvých...

V sále tichem začli hrát scéna je tvá, ty se nesmíš ohlédnout stál si tu už po kolikrát? dnes jsi tu naposled, však poprvé s trémou

Už se stmívá den dorazil na konečnou a taky má električka tak jdu za láskou svou

A ty jsi si přál ať zůstane čas stát ať ještě chvíli můžeš hrát

Už se stmívá tichý déšť zmáčí mě dnes chci tvé noci naslouchat dnes můžeš být má večernice.

Tvůj stín kterému už nestačíš, tvůj čas, který tě lidem krade pryč.

Co ji trápí? kdy je zasněná, kdy je ztrápená? když nad někým bdí koho svádí? vždy mě překvapí když se ponáší na lesk v očích tvých...

Ještě jednou hrát pro lidi v sále ještě jednou před nima stát, tak naposled být tím králem a naposled vše dát, ještě jednou hrát pro lidi v sále mít ve vlasech reflektorů zář, tak naposled, doznít v tónech mizících v časoprostorách.

Co ji trápí? koho ráda má, koho čekává? když se zpozdí koho svádí? svou lehkostí se ponáší na lásku ve dlaních tvých...

30

Název: Dej mi nás Datum: 6.3.2002

Název: Báječný den Datum: 23.3.2002

Dej mi mráz, dej mi čas a já ti dám teplo dlaní dej mi nás, i světla zář a já ti dám co ještě schází

Už nepřemýšlím, kteří ze dnů je fajn a kteří ne ztrácím přehled po tvém boku či je začátek, či konec týdne Či mám před sebou začátek a nebo jdu už na konečnou nechci lístek na zpátek já chci jít pěšky s tebou.

Dej mi vesmír, prach jeho mlhovin a já ti dám blízkost dej ať je mír, aspoň pár chvil a já ti dám štístko

Báječný den, prší paprsky sluneční báječný den z červánků báječný den pro naše setkání báječně krásny závoj snů...

Dej mi slzy, v nich vše co tě mrzí a já ti dám svou náklonnost dej mi smích, tvé dlaně do mích a já ti dám svou přítulnost

Vždyť každý den je o něčem a v každém je něco fajn když prší, tak pro mě teplem jen i když v dlaních svých mám průvan Co nejde mi dnes, to nechám být a čekám na lásku tvou pak najdem ji zas ve dlaních svých a jeden druhému dáme tu svou.

Dej mi píseň, s ní svou tíseň a já ti dám tu svou dej mi slovem svým, do mé básně rým pak půjdem kam nás myšlenky zvou.

Báječný den, prší paprsky sluneční báječně mám v dlani lásku tu tvou, báječný den pro naše setkání báječně vše krásné je hrou ...a tak zpívám: Báječný den, prší paprsky sluneční báječný den z červánků báječný den pro naše setkání báječně krásný závoj snů Báječný den, prší paprsky sluneční báječně mám v dlani lásku tu tvou, báječný den pro naše setkání báječně vše krásné je hrou...

31

Název: Strom poznání Datum: 25.3.2002

Název: Má láska dvouciferní číslo má Datum: 28.3.2002

Nebe, peklo a nebo ráj lidstvo je jak kříž hořící otázka: kdepak je první máj? kde jsou láskou slova zářící?

Sečtu kolik dnů mi schází násobí ich touha má, dělí nás číslo dvouciferní to číslo slitování nemá,

Láska jsi krev pro pouhé bytí jak hodinky měřící čas láska, kapeš bytím krvácejícím kapkou měříš lidské v nás

Sečtu kolik ještě schází kolik smutku za tebou, kolik mi dáš polibků svých? po kolika dnech mě můžeš zas obejmout?

Svatí, hříšní, všichni jsme bližní kvete strom poznání, sudá, lichá, jen blázen nepospíchá pro lásku, lásku zachránit

Má láska dvouciferní číslo má když mi můj smutek vstříc vychází, dvouciferní zůstává, když se ke mě zpátky vracíš... Sečtu všechno čeho mívám když jsi tady se mnou, kolik v tvé náruči bývám? vše zlé vydělím láskou tvou,

Svatí, hříšní, všichni jsme bližní ovoce už dozrává, blízkost v dáli, vše naše i to co nás nepálí kdo pro lásku, lásku ukrývá?

Sečtu kolik mám, kolik ztrácím spočítám slunce a déšť, kolik tvé lásky mi schází? první pomoc mi dát poběž!

Pravá láska pálí mosty po ní je v srdci tichý mráz pro ní se slzy berou do očí spáleniště je kolem nás

Má láska dvouciferní číslo má když mi můj smutek vstříc vychází, dvouciferní zůstává, když se ke mě zpátky vracíš

Zklamání včera, dnes i zítra kdo pro nás lásku zachrání? po lásce touha nikdy neumírá touha co zůstane po ní

Má láska dvouciferní číslo má když mi můj smutek vstříc vychází, dvouciferní zůstává, když se ke mě zpátky vracíš...

Svatí, hříšní, všichni jsme bližní kvete strom poznání, sudá, lichá, jen blázen nepospíchá pro lásku, lásku zachránit Svatí, hříšní, všichni jsme bližní ovoce už dozrává, blízkost v dáli, vše naše i to co nás nepálí kdo pro lásku, lásku ukrývá?

32

Název: Píšu ti... Datum: 29.3.2002

Název: Já hodinky lásky mám Datum: 29.3.2002

Píšu ti, snad stý list vím, trošku staromódní, poslouchám nějaký hit, nějakou starou píseň s praskáním starých desek, vím, psát list je směšné ve světě esemesek co v této době je chudé, to pro mě je poklad! tak píšu, poslouchám písně obehrané snad stokrát.

Chybí mi vůně květin, něžnost jejich lupínků chybí mi vše a to je tím, že bez tebe být nemám ve zvyku. Chybí mi být krásna, něžná, chybí mi být trošku zlá, chybí mi blízka, však teď vzdálená náladová náruč tvá. Já hodinky lásky mám budí mě když ke mě vcházíš, láska zákaz pokládá když jsi se mnou, čas svou moc ztrácí...

Píšu ti a ani nevím proč sté slovo, tisící myšlenku, svým psaním plním koš, píšu ti v matným světle svou láskou rudou, v tomhle chladným světě každý z nás platí daň krutou píšu a moc dobře znám, že když dozní deska mé psaní nečteš jak včera, tak ani dneska!

Chybí mi barvy léta, mám jenom černou a bílou chybí mi tvá pusa letmá, když kráčím spolu za láskou. Chybí mi vůně květin, které dáš mi do vlasů chybí vše a to je tím, že čas krade chvilky pro lásku

Píšu ti a mé psaní je ti cizí na ne zcela nový papír, ach, kolik je na něm vizí! píšu své sny ukryté pod polštářem, o lásce ztracený stačí dopsat náhrobní kámen... co bylo pro mě poklad pro tebe bylo chudé! už nemohu nic dopsat, tenhle dopis ať mím posledním bude...

...a proto: Já hodinky lásky mám budí mě když ke mě vcházíš, láska zákaz pokládá když jsi se mnou, čas svou moc ztrácí!

33

Název: Tobě a mě Datum: 30.3.2002

Název: Jít... Datum: 26.3.2002

Tobě a mě malé bláznovství rty mé šeptají, tebe a mě bez úzkostí perutě lásky unáší, tvá láska počítá knoflíčky když opouštíš mé líčky a tvé rty dál šeptají:

Jít, na místa vzdálená jít, za vším co kouzlo má jít a najít to místo své, můj stín mi dává hodiny soukromé...

Tobě a mě ať láska dá co život pryč odnáší, tebe a mě ať zůstává co jsme v nás nalezli, tvá láska počítá knoflíčky když opouštíš mé líčky a tvé rty dál šeptají:

Mám tvůj stín, tak stůj buď při mě dnem i nocí, jsi má, ty jsi můj ať zní, ať nik o lásku neprosí, mám tvůj stín, tak stůj jsi vším co pro mě smysl má jsi vše co slůvko láska znamená...

Jít, neminout okamih jít, život je kniha knih jít, až na konečnou, každý tou svou cestou

Jít, míjím tolik krás jít, míjím tolik z nás jít, však ne jak chce blázen čas, zkusme žít, vždyť žijem jenom raz

Tobě a mě jak červánky dni plujou oblohou, tebe a mě ať zmáčí déšť májový nad hlavou, tvá láska počítá knoflíčky když opouštíš mé líčky a tvé rty dál šeptají:

Mám tvůj stín, tak stůj buď při mě dnem i nocí, jsi má, ty jsi můj ať zní, ať nik o lásku neprosí, mám tvůj stín, tak stůj jsi vším co pro mě smysl má jsi vše co slůvko láska znamená

Tobě a mě ptáčkové zpívají o nás dvou, tebe a mě ať nestudí rosa ranní pod nohou tvá láska počítá knoflíčky když opouštíš mé líčky a tvé rty dál šeptají:

Mám tvůj stín, tak stůj buď při mě dnem i nocí, jsi má, ty jsi můj ať zní, ať nik o lásku neprosí, mám tvůj stín, tak stůj jsi vším co pro mě smysl má jsi vše co slůvko láska znamená...

...tvá láska počítá knoflíčky když opouštíš mé líčky a do snů mě unášíš...

34

Sbírka Sbírka slov, myšlenek, sbírka, kterou skláním hold a vděk, hold slovu, které raní i pohladí a vděk všem lidem, kteří tvoří, chrání stvořené a v umění milovat jiných nebrání.

35

Obsah:

Poděkovaní Mé přání

5

Je krásná tvá báseň 20 Jen pár chvil... 21 To je všechno 21 Možná 22 Můžeš mít vše 22 Čas běží 22 Kam jdou hvězdy 23 Se štěstím až na konečnou 23 Můj vlak 24 Schází mi osmý den v týdnu 24 Tak říkám stokrát dík 24 Teď naposled se můžeš ptát 25 Přátelství 25 Neberte mi iluze 26 Klávesy 26 Můj čas 27 Ať kráčí, nech kráča 27 O čem zpívá písnička? 28 Z mé kávy stoupá vůně 29 Krásko... 29 Ještě jednou hrát pro lidi v sále 30 Co ji trápí? 30 Dej mi nás 31 Báječný den 31 Strom poznání 32 Má láska dvouciferní číslo má 32 Píšu ti... 33 Já hodinky lásky mám 33 Tobě a mě 34 Jít... 34

6

Láska je něžná... 7 Čekám 7 Mistře 7 Když cinkot sklenic dozní 8 První lásky květ 8 Lásko má... 9 Nad stráněmi 9 Pojď 9 Kdyby... 10 Kdysi dávno 10 Tenkrát 11 Kavárna 11 Tak to už bývá 12 Nepovídej 12 Pohleďte Vy šedé tváře 13 V jedno ráno 13 Řádky 14 Život je krásnej 14 Co přešlo, to nechej být 15 Deníčku můj, snívám si 15 Vánek vál 16 On je cílem 16 Když valčík zní 17 Chci se zamilovat... 17 Vzpomínám si na svou první báseň ( ...pro maminku )

18

Vše bral sebou 18 Zima je 19 Co je domov 20

36

Sbírka

35

Obsah

36

Kontakt

e-mail 1: [email protected] e-mail 2: [email protected] www.rtc2008.sk .............................

ilustrace a design: Miroslav Purgat skenování grafiky: Ing. Eva Schultzová Róbert Píš tlač: Ing. Eva Schultzová texty: Rudolf Purgat korekce: Rudolf Purgat st. TNR, A, BS-MT10, 12, 22/text, (pre správne zobrazenie – HP2500CSeriesPS3, HP2500DJ)

Rudolf Purgat. Jen pár chvil... RTC RTC & THS Inc

Recommend Documents