Rozhovor:
Šéfka mise v DR Kongo o své práci
2
téma
Podvýživa nevratně mění životy
3-6
diskusE
Hlad se zapisuje do dědičné informace
7-8
ROZVOJOVKA 4 2014
1 000 dní rozhoduje
DR Kongo — Nepál — Jemen — Brazílie — Keňa — Kambodža
K
K A L E ID O S K O P
E d i t o r i a l Tereza Hronová Mediální koordinátorka Rozvojovky, Člověk v tísni
ST R A N A
1
Co je tisíc dní proti věčnosti? Nic. A právě tyto zhruba tři roky v životě každého člověka dokážou změnit svět. Jak? Pokud dítě od početí do asi dvou let věku nemá dobrou výživu, nemůže se správně vyvíjet. Jídlo, které v tomto období přijímá matka a její potomek je tedy do budoucna naprosto klíčové. Zásadní roli ale hraje nejen kojení a vyvážená strava. Podvýživu způsobuje také nedostatek kvalitní zdravotní péče, špatná hygiena nebo to, že lidé chodí „na záchod“ do přírody, v okolí svých domů. To vede k šíření průjmových onemocnění, kvůli nimž tělo špatně přijímá živiny z potravin. Pokud některý ze zmíněných problémů nastane, pak s velkou pravděpodobností přichází podvýživa. Kvůli ní děti mají později mnohem menší šanci vystudovat, o zhruba 20 % nižší pravděpodobnost najít si dobrou práci a v neposlední řadě pak podpořit ekonomiku své země. Škody, které podvýživa celosvětově napáchala v uplynulých letech, jsou podle ekonomů mnohem horší než dopady poslední finanční krize. Navíc přispívá k asi třetině všech nemocí malých dětí, o úmrtnosti nemluvě. A výdaje na zdravotní péči nejsou malé. Pomoci může každý z nás. V první řadě například tím, že si tyto informace nenechá pro sebe. Čím víc lidí bude vědět, že potírání podvýživy je nejen etické, ale i snadné a velmi efektivní, tím spíše se slova přemění v činy. Řekněte i vy svým kamarádům a známým, že je tu možnost, jak změnit svět!
Nepál: dětské svatby nemizí Ve svých 33 letech má za sebou Rami Biswokarma už 20 let manželství. V její vesnici na západě Nepálu sice bylo několik kampaní proti dětským sňatkům, ale změnilo se jen málo. Jak Rami říká: „Pouze věk nevěst se zvýšil z 12 na 16.“ Rami je negramotná a má 5 dcer. Také je příslušnicí nejnižší hinduistické kasty dalitů, nazývané také „nedotknutelní“. A zatímco zákony a kampaně bojují proti svatbám dětí, průzkumy ukazují, že zejména v nejnižší kastě jsou zcela běžné. Souvisí to s trvalou chudobou a negramotností mezi touto historicky znevýhodněnou menšinou. Nepál dětské svatby zakázal v roce 1963, následně v roce 1991 vydal zákon proti kastovní diskriminaci. Místní
archiv Terezy Hronové
foto kaleidoskop: IRIN News
foto titulní strana:
Jiří Pasz
Zdroj: IRIN News
Nové drogy ničí Jemen
Záplava falešných léků a zakázaných drog prohlubuje nezaměstnanost v Jemenu a zv yšuje pnutí ve společnosti. Jsou to zejména nové syntetické drogy objevující se v průmyslových oblastech od roku 2011, které dělají místní policii starosti. „Na zvládnutí narůstajícího počtu závislých nemáme kapacity. Každou noc ošetřujeme napadené, předávko-
ROZVOJOVKA 4/2014 foto editorial:
nevládní organizace se snaží o osvětu mezi dality například osobními schůzkami, na kterých vysvětlují zdravotní a legální důsledky dětských svateb. Podle sčítání lidu v roce 2011 i přesto bylo v celém Nepálu provdáno více než 750 000 dívek ve věku mezi 10 a 14 lety. Více než polovina všech dívek byla dále provdána ve věku 15 až 19 let, což znamená, že před 19. rokem věku se v Nepálu provdá přes 73 procent žen. Brzké sňatky však s sebou nesou závažná rizika, mezi jinými sexuální násilí a následně těhotenské komplikace příliš mladých dívek spojené s vysokou porodní úmrtností. Časté jsou také sebevraždy příliš brzo provdaných dívek.
Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 226 200 410 E-mail:
[email protected] Autoři: Michala Traplová, Tereza Hronová Design: Pavel Lukšan, elements ds (www.elementsgroup.cz) Sazba: Zoran Bonuš Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
Zajímá Vás více? www.rozvojovka.cz
vané nebo odmítáme závislé, kteří nás žádají o léky. Už takhle nemáme dost doktorů ani pokojů, abychom mohli dělat naši práci,“ říká lékař na pohotovosti v centrálním Adenu. Nové drogy se jmény jako Krokodýl, Červený proud, Žlutá květina, Královo kóma vytváří v uživatelích pocit, že neexistuje riziko, jen zábava. Bývalý uživatel drog potvrzuje, že dealeři míchají do drog nebezpečné látky: „Například marihuana, která je v Jemenu dlouhodobě dostupná, je nyní míchána s prášky na spaní a halucinogeny. Sehnat můžete různé kombinace opiátů, léků proti bolesti, antidepresiv a podobně. Nedávno se také stalo populárním píchat si silný lék proti bolesti Tramadol,“ říká. Za nárůstem užívání drog je kromě více než 50 % nezaměstnanosti mladých také deziluze po událostech arabského jara. Tradiční kulturní tolerance vůči žvýkání narkotického katu boj proti drogám ještě ztěžuje. Zdroj: IRIN News
Podvýživa není jen o chudé stravě Michala Sedláčková (28) vede misi Člověka v tísni v jedné z nejnebezpečnějších zemí světa. V DR Kongo se mimo jiné zaměřuje na dětskou podvýživu. Pamatujete si, kdy jste se poprvé setkala s podvýživou? Bylo to v Angole. Šli jsme s UNICEF navštívit speciální jednotku na léčbu podv yživených dětí. A musím říct, že to byl docela silný zážitek. Sem se dostanou ty nejtěžší případy, které mají různé zdravotní komplikace. Může to být malárie, průjem, ale třeba i HIV. Na speciálních jednotkách docela velké procento dětí umírá, protože se jim už nedá pomoci. Pracovala jsem v provincii Bié, což je zemědělsky docela bohatá oblast, a dřív jsme si mysleli, že tam až tak závažné problémy s podvýživou nejsou. Ale zjistili jsme, že v některých okresech jí tam trpělo až 20 % dětí.
Děti, které nemají dost kvalitního jídla, tedy nebylo možné vidět běžně na ulici? Podvyživené dítě nemusí nutně být hubené a na první pohled si toho opravdu nemusíte všimnout. Některé děti trpí syndromem akutního nedostatku bílkovin a energie z jednostranné stravy. Organismus špatně funguje a tělíčka začnou natékat. Zdravotníci tuhle poruchu testují tak, že přitlačí prsty na nohy nebo dlaně a na kůži zůstanou dolíčky. Takové děti jsou také podrážděné, vypadávají jim vlasy, nebo začnou bý t zrzavé až blonďaté. Tohle je velmi závažná forma podv ýživ y a i když na to tak nevypadá, mají větší riziko úmrtí než děti, které jsou na kost vyhublé.
by dítěti bylo špatně. A tak ho krmí tradiční stravou, což je většinou jednou či dvakrát denně kukuřičná nebo manioková kaše. Ta obsahuje jen sacharidy a žádné téměř vitamíny nebo proteiny. Například nedostatek vitamínu A ročně zabíjí a oslepuje tisíce dětí. K tomu přibývá další problém, což je nedostatečná hygiena. Spousta lidí nemá záchod, myslím tedy suchý záchod, a pitnou vodu. Šíří se bakterie a s nimi průjmy. Špatně živený organismus lehce podléhá banálním nemocem a průjem navíc omezuje vstřebávání živin.
Jak vypadá taková osvěta v komunitě? Náš místní zaměstnanec, který je ideálně přímo z té oblasti, kde pracujeme, dostane školení a pak se systematicky setkává s místními. Snaží se je zapojovat do plánování. Například společně vytvoří mapu, kam se ve vesnici chodí „na záchod“. Následuje velmi názorná ukázka
R
ROZHOVOR
ST R A N A
2
Uvědomují si místní, že jejich tradiční jídlo, například zmíněné kukuřičné kaše, nemusí být zdravé? Na vesnicích nic moc jiného neznají. Děláme proto tzv. kulinární demonstrace. Naši místní odborníci na v ýživu zjistí, co se v konkrétní vesnici pěstuje a pak se snaží v ymyslet nějakou na živiny hodnotnější stravu. Například zelené listy obsahují železo, což je podstatné. Spousta lidí trpí kvůli malárii anémií a právě zelené list y dokážou z ved nout hladinu železa v k r v i. Tradice jsou ale silné. Když jsme pekli kachnu, naši angolští kolegové ji ani neochutnali, protože kachny tu nejedí. Jídlo mají na žebříčku hodnot jinde. Splňuje hlavně funkci nemít hlad.
Co tedy nemocným dětem chybí?
Snažíte se tedy pomáhat v různých oblastech, které souvisí s podvýživou?
Hlavně vitamíny a bílkoviny z masa, ryb, vajíček a luštěnin. Takové potraviny někdy rodiče prostě nemají. V Angole i Kongu je častý problém s tím, že matky špatně kojí. Světová zdravotnická organizace doporučuje podávat miminku do šesti měsíců výhradně mateřské mléko a do dvou let věku kojení kombinovat s další stravou. Ženy často přestanou kojit mnohem dříve. Například proto, že otěhotní. V Angole totiž věří, že těhotná žena nemůže kojit, protože
Ano, Člověk v tísni začíná pracovat opravdu komplexně. Osvěta a léčba fungují často jen krátkodobě, a to na snížení akutní podvýživy. Z tohoto důvodu budeme pracovat nejen se zdravotními středisky, ale i komunitními dobrovolníky a v oblastech sanitace a hygieny. Vedle toho chceme zlepšit zemědělství, aby lidé pěstovali více různých druhů plodin a měli více úrody. K bramborám, kukuřici nebo manioku by lidé mohli přidat třeba zeleninu.
toho, co se stane, když toalety chybí. Mouchy přelétávají z křoví přímo na talíř. Když místní pochopí, že je to nehygienické, ukážeme jim, jak se staví jednoduchá latrína. Je to díra do země se zástěnou z bambusu nebo trávy.
Ještě jste zmiňovala, že podvýživu léčíte. Jak? Nejdřív je třeba podvyživené děti najít. Speciálním metrem jim vyškolení dobrovolníci měří obvod paže nebo se zkouší, zda nejsou oteklé. V těžších případech dítě hospitalizujeme a dostává několikrát denně výživné mléko a léky, nebo pravidelně dochází s matkou do zdravotního centra. To pak dostává speciální terapeutickou pastu Plumpynut z arašídů, sušeného mléka, vitamínů a minerálů. Může se ihned použít, bez vaření, skladování v lednici. Odpadá celá příprava, která může být nehygienická, když chybí čistá voda. Navíc dětem moc chutná.
autorka rozhovoru:
Tereza Hronová
foto: archiv M. Sedláčkové
TÉM A
1 000 dní rozhoduje
T ST R A N A
3
Tři roky, které mění svět Výživa v prvních 1 000 dnech života – od početí do dvou let dítěte – nevratně rozhoduje o budoucnosti. „Velmi pečlivě vybírám, co dám dceři jíst, studuji složení potravin, preferuji bio kvalitu. Začala jsem stravu hlídat už v těhotenství, to jsem nepila ani zelený čaj, protože obsahuje trochu kofeinu,“ říká Lenka z Brna, matka dvouleté Laury. Jiná matka, z opačné strany zeměkoule, by asi nechápala, o čem mluví. „Moje děti jedí totéž, co já. To znamená dvakrát denně kaši. Maso máme jen v ýjimečně a ovoce a zeleninu moc nejíme. Co vypěstuji, to prodám na trhu, abychom měli trochu peněz na mýdlo, oblečení, cukr nebo olej,“ říká Mapendo, matka čtyř dětí z Demokratické republiky Kongo. Mapendo nyní dočasně bydlí se svými dvěma dětmi ve vyživovacím centru organizace Lékaři bez hranic v městečku Lubutu, kde se právě léčí 46 dětí trpících podvýživou. Většinou jsou zde na tři měsíce. „Dítě nabere váhu rychle, ale podvýživa většinou způsobuje mnoho dalších zdravotních problémů a nemocí, jako třeba dýchací problémy, anémii, poškození imunity či orgánů, kožní problémy, snížení výkonnosti a inteligence. Následky podvýživy je provázejí po celý život,“ říká lékař Michael z Ukrajiny. V Kongu má podváhu více než čtvrtina dětí. Podv ýživa je pak také jednou z příčin vysoké úmrtnosti. Pátých narozenin se zde nedožije každé páté dítě.
Vzdělejte matky Za dětskou podvýživou ale zdaleka není jen nedostatek jídla, ale i jeho nedostatečná výživová hodnota. Základem pokrmů většiny Afričanů je totiž maniok. Má vysokou energetickou hodnotu, výborně zasytí, ale jeho nutriční hodnoty jsou žalostné. Kaše neobsahují téměř žádné bílkoviny, minerály ani vitamíny. Podvýživa jde ruku v ruce i s nevzdělaností a neinformovaností. V Kongu asi 35 % dospělých neumí číst a psát, čehož je příčinou i vleklý a nepřehledný konflikt, který zemi sužuje téměř 20 let. „Nejvíce podvyživených dětí je mezi lidmi bez vzdělání. Zejména matkám chybějí informace. Neví, co vše dětský organismus potřebuje a děti pak krmí jednostrannou stravu. A tak, i když děti jedí dost a hlad
nemají, jsou podvyživené. Vzdělání, to je klíč k dlouhodobému zlepšení,“ říká lékař Michael. Právě proto jsou v centru spolu s dětmi i jejich matky. Zatímco děti zotavují svůj organismus a nabírají síly, ženy sedí každý den několik hodin na školení. „Učíme je, jak správně děti živit, vysvětlujeme, jak je důležité dávat jim ovoce, zeleninu, vejce, maso. Ony to prostě neví, nikdy jim to nikdo neřekl,“ popisuje ukrajinský doktor. Jeho slova dosvědčuje i třicetiletá matka dvou dětí z asijské Kambodži: „Jsem sice učitelka, ale přesto jsem nevěděla, že když jsem těhotná nebo kojím, tak bych měla víc jíst a také dávat pozor na složení stravy. Nenapadlo by mě, že třeba zelenina a ovoce jsou důležité, jak pro mě, tak pro moje děti,“ říká Soh Peavam. Spolu s dalšími ženami se zúčastnila školení pro nastávající a kojící maminky, které vedly porodní asistentky vyškolené společností Člověk v tísni. Lékaři ale upozorňují i na další problém, který podvýživu prohlubuje. „Učíme matky i základním hygienickým návykům, jako, že vodu pro děti musí převářet, musí si mýt ruce nebo chránit jídlo před mouchami. Počet průjmov ých onemocnění je zde opravdu vysoký,“ říká Michael. Spousta lidí nemá záchod a mouchy a vítr přenáší bakterie z výkalů rovnou na talíř, šíří se tak průjmová onemocnění. Ta brání dětským tělíčkům vstřebávat potřebné živiny. Špatná voda a hygiena je tedy jednou ze stěžejních příčin podvýživy. Navíc průjem je nejčastějším zabijákem dětí do 5 let a podlehne mu i celých 12 procent dospělých, což je více než počet úmrtí na AIDS a malárii dohromady.
Tradice brání kojení Dalším paradoxem mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi je přístup ke kojení. Zatímco v Evropě jsou matky pod palbou informací o důležitosti kojení, v mnoha chudých oblastech jsou ze všech stran zavaleny reklamou na prospěšnost sušeného mléka. Matky potom zbytečně utrácejí peníze za sušené směsi, často pochybné kvality. „Popel je i na našich hlavách. Masivní reklamní kampaň v Somál-
sku přesvědčila zejména mladé maminky, že umělé mléko je lepší než mateřské. Je to vítězství marketingu nejmenovaného nadnárodního koncernu a voda na mlýn podvodníků z řad místních tzv. lékárníků, kteří vám z pytle u silnice prodají za krutou cenu něco práškového,“ říká pediatr Peter Lux, který pracoval v Iráku a Somálsku pro organizaci Lékaři bez hranic. Mnohdy se také stává, že tradice velí jinak než příroda a nutí ženy
dávat dětem mateřské mléko jen málo, nebo vůbec. „Zde v Kambodži se tradičně věří, že první mateřské mléko žluté barvy je špatné a dětem se v prvních dnech dává oslazená voda,“ říká zdravotní setra Sophan, která pracuje ve zdravotním centru na jihu Kambodži. Právě toto mléko je pro dítě velmi cenné a výživné. „Snažíme se s těmito starými tradicemi bojovat, ale jde to pomalu. Lidé si musí zvykat, že někomu v bílém plášti mají věřit víc, než sousedce,“ doplňuje Sophan. Stejně důležitá jako kojení je pak i dostupnost kvalitní zdravotní péče.
Pět věcí, co změní svět Na světě žije 20 milionů podv yživených dětí a každých pět vteřin
jedno dítě na následky podv ýživ y zemře, říká Světová zdravotnická organizace. Další miliony dětí, kterým se nedostávalo dobré strav y v prvních 1 000 dnech od početí, jsou na celý život nevratně poznamenané. Podv ýživu přitom nezpůsobuje nedostatek jídla. Experti OSN nedáv no z veřejnili zpráv u, podle níž lidstvo už dokáže vyprodukovat dokonce dvakrát více potravin, než je třeba k jeho uživení. „Na světě je jídla dost, ti kteří umírají kvůli nedostatku potravin, jsou prostě zavražděni,“ prohlásil nedávno Jean Ziegler, šéf speciální komise OSN Právo na jídlo. Podle něj jsou na vině hlavně místní politici, kteří nedělají dost pro to, aby svým občanům zaručili dostatek jídla.
Víc by ale mohli udělat i zahraniční rozvojové agentury, západní vlády, veřejnost i soukromé firmy. Jejich nezájem, špatně informovaná rozhodnutí či nekvalitně realizovaná řešení dávají podv ýživě šanci napáchat ještě více zcela zbytečných škod na životech milionů lidí. Existuje tedy pět faktorů, které by mohly snížit podv ýživu ve světě a tím i změnit svět k lepšímu. Vedle obecného zájmu mezinárodního společenství je nutné, aby strava všech dětí a budoucích matek byla výživná. Zároveň musí být dostupná kvalitní pitná voda a dobré hygienické podmínky. Velkou roli hraje kvalitní zdravotnictví a v neposlední řadě i osvěta v komunitách. Cesta z chudoby totiž začíná v břiše matky.
TÉM A
1 000 dní rozhoduje
T ST R A N A
4
text:
Markéta Tauerová Kutilová
foto:
Tereza Hronová
TÉM A
1 000 dní rozhoduje
T ST R A N A
5
Banky na mateřské mléko Díky propracovanému programu dárcovství mateřského mléka srazil největší latinskoamerický stát kojeneckou úmrtnost na minimum. Lékařka z Ria de Janeira Danielle Aparecida da Silvová otevírá ledničku, nad kterou visí obraz kojící madony. V chladničce stojí vyrovnané sklenice od majonézy či kávy, ve kterých je mléko. Nikoli však kravské, ale mateřské. Systém jeho dárcovství má 200milionová země dokonale propracovaný, tak jako to u nás platí pro dárcovství krve. „Všechno mléko jde do porodnic, kde ho poskytujeme předčasně narozeným miminkům místo umělé výživy. Tento program vedle rozšíření vakcinace pomohl snížit dětskou úmrtnost ve srovnání se začátkem 90. let o 73 procent. Cíle OSN pro rok 2015 už jsme tak splnili už před dvěma roky,“ vysvětluje Danielle da Silvová s hrdostí. Hrdost je na místě, protože Brazilci začali před 30 lety vyvíjet koncept, který dnes nekopírují jen latinskoamerické státy, ale i země v Africe, a dokonce i Portugalsko se Španělskem. „A letos ho poletím zavádět do USA, kde se od nás inspiroval Michigan. Pokud to zaujme zodpovědné osoby i u vás v Česku, jsme vám k dispozici,“ říká se sebevědomým úsměvem Joaõ Aprigio Guerra de Almeida, který je koordinátorem Iberoamerického programu bank mateřského mléka.
Počáteční skepse je pryč
Text:
Tomáš Nídr Zdroj: Zdravotnictví + medicína
foto:
Tomáš Nídr
Od roku 2001 doporučuje OSN brazilský model jako hodný následování, ale zpočátku se na něj lékařské kapacity dívaly se skepsí. „První myšlenka na banky mateřského mléka přišla už ve 20. letech na zasedání Společnosti národů. U nás jsme jich vybudovali šest, ale chyběla tomu propaganda, řízení a vůbec všechno. Až do poloviny 80. let jen přežívaly,“ vypráví Guerra de Almeida. Pak ale padla vojenská diktatura a nová demokracie byla otevřena novým věcem. Týkalo se to i boje s dětskou úmrtností, která byla v Pelého vlasti úděsná. Brazilští pediatři začali zkoumat, jak zefektivnit distribuci vybraného mateřského mléka, které považovali za tu nejsprávnější stravu pro mimina. Jenže jak to dělat, když podle mezinárodních norem na uchování jeho nejvyšší kvality byly potřeba drahé nádoby ze speciálního skla? „Testovali jsme to a zjistili, že není rozdíl, jestli mléko dáváte do nich nebo sterilizované
skleničky od majonézy či kávy. Také přístroje na pasterizaci byly zbytečně drahé, dokázali jsme si vyrobit vlastní za desetinu ceny,“ ukazuje mašiny, které skutečně nepůsobí jako div techniky. Je to jen jednoduchá vanička s topným tělískem a vodou, do které se kladou baňky s mlékem. Celé to vypadá, asi jako když na plotně ve vodní lázni rozpouštíte čokoládu kvůli polevě na dort.
„Mlékaři“ na motorkách Jak to tedy funguje v praxi? Každá zdravá Brazilka, která má dostatek mléka pro svého potomka, si přebytek může odsát za dodržení hygienických doporučení (omytí prsu a nasazení roušky na ústa a síťky na vlasy) a skladovat ho v lednici, než si pro něj na motorce nejméně jednou za týden dojede pověřený „mlékař“. „Množství je různé. Jedna žena za týden daruje 50 mililitrů, jiná 4 litry. Ale jsme rádi za každou kapku,“ říká Danielle Aparecida da Silvová. Motocyklisté, kteří v této službě nahradili hasiče, cennou tekutinu dovezou do jedné z bank mateřského mléka. Nemají to daleko. Na konci diktatury jich bylo šest, na počátku 90. let padesát, na přelomu tisíciletí už stovka, ale nyní jich je po celém brazilském teritoriu 214. „Vyhodíme asi tak desetinu z dovezeného mléka. Buď je v něm vlas či jiná nečistota, nebo je uloženo v plastové nádobce, nebo při testech na přítomnost léků nebo bakterií zjistíme, že by mohlo být zdraví nebezpečné,“ konstatuje lékařka. Mléko se rozhodně neslévá do jednoho sudu, protože musí být rozdělováno podle toho, jak dlouho má žena po porodu,
neboť s růstem kojence samovolně mění své charakteristiky. Zdá se jednoduché rozšiřovat brazilský model dál po celé planetě, kde podle údajů Světové zdravotnické organizace každoročně zemře přes milion těch nejmenších kvůli komplikacím spojeným s předčasným porodem. „Jenže projekt především z počátku potřebuje velkou podporu eráru. Například na Haiti, kde je úřední správa v troskách, se nám nedaří ho rozjet,“ stýská si da Silvová. Tam, kde nefunguje stát, nefunguje ani „bankovnictví“ s mateřským mlékem. A bohužel právě v takových zemích je i nejvíce potřebných kojenců.
Matematická reklama Darovat mléko je v největší zemi Latinské Ameriky, ve které to nenaráží na žádné kulturní ani genderové předsudky, něčím úplně normálním. Například v roce 2011 ho bylo do bank uloženo 165 tisíc litrů od 166 tisíc matek. Pomohlo 170 tisícům malých Brazilců, z nichž by mnozí jinak nepřežili. Při takovýchto každoročních číslech vyrůstá v pod rozpraženou Ježíšovou náručí celá generace „pomléčných“ bratrů a sester. Jiná reklama to zkouší trochu komplikovaně, ale souhrnně přes matematiku: „Darovat mateřské mléko znamená zaprvé v ynásobit život nadějí, zadruhé sečíst zdraví se solidaritou, zatřetí dělit se o tu nejvíce kompletní potravinu, která existuje a začtvrté odečíst dětskou úmrtnost.“ Po takové „rovnici“ není co dodat – snad jen, že Brazílie má výsledek na podtrženou jedničku.
Lepší zítřky leží v žaludku Vzdělání je pro kvalitu života stěžejní. Aby děti mohly studovat, potřebuje jejich mozek v útlém věku správnou výživu. Jedním z největších zlodějů úspěchů je podv ýživa. Způsobuje, že se dětem špatně v y v íjí ner vov ý systém i imunita. Také proto se tématem zabývá pediatrička Adriana Ondrušová. V Keni pomáhají těm nejmenším tři nutriční centra, která vybudovala s kolegy z Trnavské univerzity. Zaměřují se na pomoc dětem do pěti let a jejich matkám: „V patriarchální společnosti, která je na většině území afrických států, patří právě ony mezi ohrožené skupiny. Týká se to dostupnosti jídla, zdravotní péče a jiných věcí,“ vysvětluje profesorka Ondrušová, která na podobných projektech pracuje již patnáct let. Muži řídí komunitu i rodinu a často jedí první. „U nich podv ýživa souvisí spíš s chronickými nemocemi, jako je AIDS nebo rakovina. Nedostatek potravin se vyskytuje také v oblastech otevřených vojenských konfliktů,“ připomíná.
Trpí i novorozenci Jídla zbyde pro ženy často málo a jejich pokrmy neobsahují dostatek živin a vitamínů. Tento problém se promítá do zdravotního stavu potomka už v těhotenství. „Podvyživené mohou být také kojené děti, a to v případě, že jejich matky mají málo mateřského mléka,“ upozorňuje lékařka. Zjistit se to dá odvážením miminka před a po krmení. Kritické
pro zdravý vývoj dítěte jsou zejména první dva roky života. Výživová centra se nacházejí v pobřežní oblasti Kwale. Poskytují péči vážně podvyživeným dětem, které musí být kvůli rozvratu organizmu hospitalizovány, i těm, o které se rodina může starat doma a jen dochází pro speciální výživnou kaši. V odlehlejších oblastech pacienty v yhledává padesát komunitních zdravotních pracovníků. Vyškolili je slovenští odborníci. Děti pak pravidelně navštěvují a v domácím prostředí radí matkám, jak o ně správně pečovat. Se zapojením rodiny do programu musí ale samozřejmě souhlasit muž.
Pověry, které zabíjí S podobnými případy se v různých afrických zemích setkala i doktorka Ondrušová: „Pastýři dávají jako první pít dítěti kravské mléko. V některých oblastech Súdánu naopak děti výlučně kojí až dva roky,“ vzpomíná. Mateřské mléko by přitom mělo být podle Světové zdravotnické organizace v ýhradní stravou kojence v prvních šesti měsících života, pak by ho matka měla přikrmovat. „V jednotliv ých kmenech jde o silný kulturní vliv. Tím, že je většina matek nevzdělaná, řídí se při péči o svoje dítě lokálními pověrami,“ říká sociální pracovnice Zuzana Kráľová, která projekt v Keni vedla.
Základem je podle ní vzdělávat ženy nejen v oblasti správné výživy, ale naučit je i to, aby se svým nemocným dítětem nešly jen za šamanem, ale navštívily lékaře. Právě dostupná a kvalitní zdravotní péče v boji s podvýživou velmi pomáhá.
TÉM A
1 000 dní rozhoduje
T ST R A N A
6
Pomáhají si navzájem Díky projektu se keňské maminky mohou zapojit také do svépomocných skupin, například pro kojící matky nebo pro svobodné těhotné ženy. Společně se pak učí přípravě výživných dětských jídel z dostupných potravin, pěstování přímo ve vzorové zahradě nebo i drobnému podnikání. Setkávají se pravidelně jednou týdně. „Aby si některé skupiny zabezpečily drobný příjem financí do rodinného rozpočtu, nacvičují divadelní nebo hudební scénky a v ystupují na různých veřejných akcích,“ doplňuje koordinátorka projektu. Svépomocné skupiny spolu s místními komunitními zdravotníky posilují prevenci podvýživy dětí a pomáhají dlouhodobé udržitelnosti programu. Za první dva roky pomohli nutriční centra v Kwale přibližně 700 dětem a jejich matkám. „Každé jedno dítě, které přišlo do našeho centra se slzami v očích a odcházelo s úsměvem, dává smysl naší práci a je zdrojem energie pokračovat dál,“ dodává Zuzana Kráľová.
text:
Zuzana Límová
foto:
Miro Švaro
D DIS K US E
ST R A N A
7
text:
Tereza Hronová
foto: archiv Člověka v tísni
Záchod ochrání miliony dětí před podvýživou Jak souvisí záchod s podvýživou? Víc než si myslíte. Aby byl člověk zdravý, musí dostatečně a kvalitně jíst. Když ale živiny z potravin tělo nedokáže udržet a vstřebat, nastává problém. Jednou z příčin může být obyčejné průjmové onemocnění, které způsobí škodlivé bakterie. A hlavní zdroj těchto bakterií v chudých afrických i asijských zemí jsou výkaly. Podle odhadů nemá vlastní čistý záchod přes 2 miliardy lidí. Asi 1,1 miliardy svoji potřebu vykonává kdesi v okolí příbytku, volně v přírodě. Patří mezi ně například polovina populace Indů, což je asi 635 milionů lidí. Podle statistik v Indii, druhé nejlidnatější zemi světa, vlastní latrínu nebo toaletu 46,9 % populace, 3,2 % v yužívá veřejné záchody a 49,8 % chodí ven. Mouchy, voda a vítr pak zaručeně zajistí, aby se fekální bakterie dostaly přímo na talíř. Aniž by častokrát lidé cokoliv tušili, krmí sebe i své děti původcem nejnebezpečnějšího onemocnění světa. Na průjmová onemocnění totiž umírá nejvíc dětí do 5 let věku. Podvýživa je další, méně viditelný, důsledek. Statistiky říkají, že 160 milionů podvyživených dětí mladších 5 let zaostává ve vývoji. Rostou pomaleji, jsou hubené a ani mozek jim nepracuje, jak by měl. Zlepšit by to přitom mohla obyčejná latrína – stačila by zakrytá díra
v zemi. Prokázala to i studie mezinárodního Institutu pro rozvojová studia. Vědci srovnali data ze 116
voří o tom, že až 40 % lidí, kteří mají v blízkosti záchod, ho nevyužívají. Proč? Myslí si, že „souznění s příro-
Fak ta o záchodech
»»1,1 miliarda lidí nevlastní žádný záchod a vykonává svou potřebu volně v terénu bez soukromí (chodí za vesnici, do křoví, okolo zdrojů vody apod.) »»2,5 miliardy světové populace nemá vlastní hygienický čistý záchod (např. používá veřejné toalety apod.) »»Každý rok v rozvojových zemích zemře víc než 2 miliony lidí v důsledku nemocí, kterým se dá předcházet správnými hygienickými návyky, přístupem k čisté vodě a záchodům. Každých 20 sekund umírá jeden člověk kvůli nedostatečné sanitaci. »»V sub-saharské Africe umírá kolem 12 % lidí na průjmová onemocnění. »»Ženy mají za svůj život 3 000 dní, kdy menstruují. Bez hygienicky čistých a bezpečných záchodů dívky během těchto dnů nenavštěvují školu nebo tam úplně přestanou chodit. Např. v Indii 23 % dívek během menstruace nechodí do školy. Do škol, kde nejsou záchody, přestávají v době menstruace chodit i učitelky. »»Z každého 1 dolaru, investovaného do sanitace, se vydělá 5 dolarů. Sanitace je jedna z nejlepších investic do rozvoje. Zdroje: http://www.worldtoiletday.org, http://www.unwater.org
zeměmi s nízkým nebo středním příjmem z let 1970 až 2012 a zjistili, že lepší dostupnost čisté vody, hygieny a záchodů jednoznačně způsobuje úbytek podvýživy v populaci. Jenže nestačí jen postavit nové toalety. Jde především o změnu tradičních návyků – některé odhady ho-
dou“ je zdravější a jednoduše na to nejsou zvyklí. Neziskové organizace proto pracují přímo s komunitami – vysvětlují, názorně ukazují, přesvědčují. Nakonec místní musí sami chtít postavit si záchod. Stává se symbolem statusu a znakem bohatství. Když je na něj pyšný stařešina, protože se nemusí schovávat v křoví, ostatní se přidají. I projekty zaměřené na podvýživu se mění. Jen zlepšit zemědělství nebo zvýšit množství jídla nestačí, ukázala se i jasná souvislost právě s přístupem k čisté vodě a záchodům. Například v etiopském Regionu jižních národů spojily s Člověkem v tísni síly další dvě humanitární organizace, přičemž každá má specializaci v jiném oboru – vodohospodářském, zdravotnickém a zemědělském. Pracují ve stejné oblasti a to znamená, že dokáží pomoci místním lidem efektivně řešit hlavní faktory způsobující podvýživu, ne jen její dílčí příčiny. Místní se dokážou lépe připravit na sucho a nedostatek úrody, k tomu se zvýšila kvalita lokálních zdravotních center, hygieny i sanitace. Navíc pěstují plodiny bohaté na živiny a vědí, jak by měl vypadat dobrý jídelníček.
Děti se rodí s „dědictvím hladu“ Hlad a podvýživa mají na lidský organismus devastující dopady. A ty se přenášejí i na následující generace. Hlad a podvýživa patřily do koloniálního světa tak neodmyslitelně, že se jejich dopady na tamější populace dlouho nikdo nijak zvlášť nezabýval. Zájem ale po druhé světové válce v Nizozemí vzbudily následky špatné a nedostatečné stravy na další generace. V odvetě za stávky a nepokoje zavedlo Německo v zimních a jarních měsících roku 1944 na části okupovaného Nizozemska potravinové embargo. Denní příjem energie obyvatel této oblasti zahrnující i velká města, jako je Amsterodam, klesl na 400 až 800 kilokalorií na den. I když byla ihned po osvobození na západ země směrována vydatná potravinová pomoc, následky „hladové zimy“ jsou patrné dodnes. Matkám, které byly těhotné během této doby v roce 1944, se rodily v ýrazně menší děti. Ty si nesou i „dědictví hladu“. V dospělosti mají silnější sklony k obezitě, kardiovaskulárním chorobám, onemocněním plic či ledvin. Častěji se u nich vyskytují některé typy nádorů, např. rakovina prsu. Podávají dokonce slabší výkony v testech měřících duševní výkonnost. Podobné problémy se objevují ve zvýšené míře dokonce i u potomků „dětí hladové zimy“, i když tato generace hladem nikdy netrpěla. To upozornilo na fakt, že hlad a podv ýživa mají dlouhodobé a dalekosáhlé následky. Ty se projevují i v dobách, kdy je nedostatek kvalitních potravin dávno zažehnaný. Dědí je i další pokolení.
Změny v DNA Hlad a podvýživa se zapisují do dědičné informace, a to zvláštním způsobem. Navozují tzv. epigenetické změny, kdy samotná dvojitá šroubovice DNA zůstává stejná. Pořadí písmen genetického kódu se v ní nemění, jako například při mutacích. Významně se však pozměňuje množství a spektrum molekul, které dvojitou šroubovici DNA obalují. Z toho, jak je DNA obalená, se odvíjí aktivita genů. Některé geny po „přebalení“ DNA šlápnou na brzdy, jiné
naopak přidají plyn. Mění se tak funkce buněk a jejich souhra v tkáních a orgánech. Dědičná informace je v některých životních obdobích k „přebalení“ zvýšeně náchylná. Hlad a podvýživa poměrně snadno změní aktivitu genů dítěte, jež se vyvíjí v těle matky. Ze strany plodu je to pokus o adaptaci. Ten v nouzi směřuje nedostatkové živiny přednostně do orgánů, které je potřebují nejvíc, např. do mozku. Plod přitom živinami šetří, kde se dá, třeba na svalovině a dalších orgánech. Pozměněná aktivita genů pomáhá plodu tenhle nelehký úkol zvládnout a zároveň připravuje budoucí dítě na život v chudobě a nedostatku. Ke změnám v obalu dědičné informace dochází i v pohlavních buňkách hladovějících a podvyživených lidí – ve vajíčkách žen a spermiích mužů. Dítě tak dostává od hladem sužovaných rodičů do vínku pozměněnou aktivitu genů a ta se pak dále mění během vývoje v těle matky. Nepřímými následky hladu a podvýživy pak člověk trpí po zbytek života. Tím to nekončí. V pohlavních buňkách „dětí hladu“ zůstává „přebalená“ DNA a tak se dědictví předává aspoň zčásti dalším pokolením. Zcela vymizí až po několika generacích.
Hlad jako generační problém Mnozí obyvatelé rozvojových zemí trpí nedostatkem kvalitních potravin opakovaně. Problémy nastávají například v obdobích sucha, kdy pestrost a množství stravy klesá. I to se dětem promítá do aktivity jejich genů. Tým pod vedením Branwen Hennigové z London School of Hygiene and Tropical Medicine nedávno vyšetřil bezmála dvě stovky žen v Gambii, které otěhotněly buď uprostřed období dešťů, nebo ve vrcholícím období sucha. Obě skupiny měly v krvi v ý razně odlišná množst v í látek ovlivňujících obalení dvojité šroubovice DNA, např. některých vitamínů. To se odrazilo v aktivitě genů dětí, které tyto ženy porodily. Jako
rozhodující se ukázalo poměrně krátké časové období. Začíná zhruba dva týdny před početím, kdy se
v těle nastávající matky připravuje vajíčko k oplození, a končí několik dní po oplození, kdy se začíná vyvíjet embryo. Strava, která nezajistí nastávající matce dostatek materiálu pro správné „zabalení“ dědičné informace vajíčka nebo embrya, poznamená dítě na zbytek života. Další škody může napáchat špatná strava zejména u dětí do dvou let. Během hladomorů, jaké dlouhodobě panují například v Somálsku, jsou změny v aktivitě genů „dětí hladu“ zřejmě ještě razantnější. I když se povede potravinové krize zmírnit či dokonce zažehnat humanitární pomocí, škody napáchané na dědičné informaci budoucí generace se nasycením hladovějících nenapraví. V dědičné informaci „dětí hladu“ i jejich potomků tiká epigenetická časovaná bomba v podobě genů v y vedených z normálního tempa práce. Mnohé v ýzkumy dokazují, že „dědictví hladu“ se v ýznamně zapisuje i do dědičné informace buněk mozku a ovlivňuje tak duševní zdraví a psychiku. Časový horizont důsledků současných potravinových krizí se tak neměří na týdny, měsíce či roky, ale na celé generace. Nejúčinnější obranou je tedy krizím předcházet, nebo na nedostatek potravin v oblasti reagovat rychle.
D DIS K US E
ST R A N A
8
text:
Jaroslav Petr Autor je reprodukční biolog.
ilustrační foto:
Tereza Hronová
A ANKETA
Proč je podle vás potřeba bojovat s podvýživou ve světě? Jan Mrkvička
Pavla Gomba
Rastislav Maďar
Člověk v tísni
ředitelka UNICEF
lékař
ST R A N A
9
Za 12 let, které jsem věnoval pomoci ve znev ýhodněných částech světa, jsem viděl mnoho úspěšných i neúspěšných projektů. Ty úspěšné byly vždy postavené na zájmu a snaze místních lidí. Naše role tkví tedy především v tom, že můžeme lidem pomoci, aby se sami chopili příležitosti. Jenže právě v důsledku podvýživy miliony dětí ztrácí šance, ještě než se naučí mluvit. Přitom podvýživu můžeme zásadně snížit. Je to nejen etické, ale i velmi efektivní.
Výživa ještě před narozením dítěte zcela zásadně a natrvalo ovlivní celý jeho život. Poškození způsobená podvýživou – fyzické zaostávání i špatný mentální vývoj – nelze později napravit. Do vzdělávacích programů má proto smysl investovat tehdy, když potenciál dětí není zbytečně snižován právě podvýživou a běžnými nemocemi. Zkušenosti ze všech zemí světa, bez ohledu na kulturu či prostředí, ukazují, že rozvoje nelze dosáhnout bez vyřešení dětské podvýživy.
Velká část dětí má jen jedno jídlo denně, bez stavebních látek, vitamínů a minerálů, které organismus pro svůj zdrav ý v ý voj potřebuje. Problémem je absolutní nedostatek bílkovin, který může mít fatální následky. Způsobuje otoky, bolestivé vředy, časté infekce, poruchu imunity i mozkových funkcí, která zabrzdí inteligenční rozvoj a způsobí zacyklení chudoby na další generaci. Podvýživa není jen v době hladomorů, ale, bohužel, je součástí běžného života chudých.
Dennis Schömburg
Aurèle Destrée
Jana Šulcová
analytické centrum
nutriční terapeutka
ředitel divize dětské
Glopolis
výživy, Nestlé
Podv ýživa je ve světě závažným problémem. Dítě, které nemá dostatečnou výživu, je v dospělosti nejen náchylnější k nemocem, ale často se dostává do začarovaného kruhu chudoby, násilí a utrpení. V Nestlé můžeme a chceme pomoci. V našem celosvětovém programu „Prvních 1000 dní“ se soustředíme na pomoc matkám během těhotenství a v prvních dvou letech dítěte. Správná výživa v tomto období totiž významně snižuje riziko poruch imunity, metabolismu, či diabetu.
Protože podvýživa je globální problém, který se týká i nás. Zatímco každý osmý člověk hladoví, každý třetí dospělý na světě trpí nadváhou a obezitou. Nadváha se stala jedním z nejpalčivějších zdravotních rizik naší generace, předběhla i kouření. Přitom základní příčina podvýživy i nadváhy je stejná: nedostačující nebo nevhodné živiny. To dokládá, že potravinov ý systém nefunguje dobře. Výzvou tedy zůstává zajištění produkce a dostupnosti kvalitních a zdravých potravin na celém světě.
Malnutrici můžeme chápat v kvantitativním či kvalitativním slova smyslu. Tělo může mít celkov ý energetický nedostatek, nebo mu můžou chybět kvalitní bílkoviny, vitamíny či stopové prvky. Podvýživa je v obou případech chorobný stav, který zvyšuje úmrtnost, prodlužuje dobu léčení, zhoršuje hojení ran, snižuje se funkce imunity a dochází ke vzniku infekcí. Dále snižuje svalovou sílu, což vede k upoutání na lůžko a zvyšuje se tak riziko zápalu plic či jiných onemocnění.
Zajímají vás témata z rozvojového svě ta? Sledujte portál w w w. rozvojovka .cz a facebook ový profil
Rozvojovka-Člověk v tísni. Najdete zde zajímavosti názory. Pokud chce te pravidelně dostávat časopis Rozvojovka poštou , napište si
i aktualit y. Může te se také zapoji t do diskuse a v yjádři t svoje foto: archiv autorů
o něj na michala .traplova@clovekv tisni.cz.
Dá se měřit hlad?
Zjistit, kolik lidí na světě má hlad není jednoduché. Přehledně téma ukazuje Globální index hladu (GHI), který každoročně vydává Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky a neziskové organiza-
ce z Alliance 2015, jejíž součástí je i Člověk v tísni. Skládá se ze třech rovnocenných ukazatelů: procentní zastoupení podvyživených v celé populaci, míra podvyživených dětí ve věku do pěti let a dětská úmrt-
Z
Z A J ÍM A V O STI
nost do pěti let. Index vznikl v roce 2006 a platí pro 120 rozvojových zemí, ze kterých v roce 2014 bylo 55 hodnoceno ve třech nejvyšších kategoriích – závažná, znepokojivá a mimořádně znepokojivá úroveň hladu. V roce 2014 se index zaměřil na tzv. skrytý hlad, což je podvýživa z důvodu nedostatku minerálů, vitamínů a stopových prvků. Podle odhadů s ním má problém přes 2 miliardy světové populace. Tito lidé mají relativně dostatek potravy, ale je chudá na živiny a energii. Pro rok 2014 byl jako celosvětový průměr vypočítán GHI 12,5 (kde 0 = žádný hlad a 100 = úplný hlad – přičemž ani jeden z těchto extrémů neexistuje v praxi). Od roku 1990 tak došlo k poklesu GHI o 39 %. Podle GHI 2014 je nejvyšší míra hladu v regionu subsaharské Afriky a jižní Asie, přičemž nejhorší situace je v Burundi a Eritrey. Česká republika sice mezi analyzovaný mi zeměmi není, ale například sousední Slovensko ano. Procento podv yživené populace tam mírně rostlo po roce 1995, ale od roku 2005 opět klesá. Celkově se však číslo pohybuje pod hranicí 5 %. Více si o GHI můžete přečíst na www.rozvojovka.cz. Zdroje: http://tinyurl.com/GHI2014
ST R A N A
10
text:
Jiří Pánek doktorand na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a redaktor magazínu GISportal.cz
Nejziskovější investice na světě Hlad a podvýživa mají na lidský organismus devastující dopady. A ty se přenášejí i na následující generace. Pokud bychom si zkusili sepsat všechny hlav ní problémy, které místní vlády i západní dárci řeší v jejich snaze o rozvoj nejchudších zemí, dostali bychom patrně několik stránek dlouhý seznam. Bylo by na něm snížení dětské úmrtnosti, zvýšení vzdělanosti nebo třeba efektivnější zemědělství. Investice do rozvojových projektů jsou často vnímané jako náročná zátěž pro státní rozpočty. Odborníci ovšem tvrdí, že peníze rozhodně neutrácí zbytečně. V roce 2012 skupina špičkov ých ekonomů a nositelů Nobelovy ceny prokázala, že prostředky utracené na řešení řady problémů na globálním Jihu jsou velmi výnosnou investicí. Doporučili řešit zejména podvýživu žen a malých dětí. K takovému závěru je vedlo jednoduché srov-
nání ekonomických zisků a nevratných ztrát spojených s podvýživou. Hlavní důsledek podvýživy – omezený rozvoj lidského organismu – se v ekonomické úrovni projevuje hned na několika úrovních. Podvýživa přispívá k 35 % všech nemocí malých dětí. Jejich léčba pro rodiče znamená další vydání z často velmi nízkého příjmu. Nedostatek jódu, který postihuje třetinu dětí ve školním věku, omezuje jejich IQ o 10 až 15 bodů. To se promítá i v jejich studijních výsledcích. Výzkum respektovaného časopisu Lancet prokázal, že podv yživené děti si v dospělosti vydělají v průměru o 20 % méně než jejich zdraví kamarádi. Všechny tyto ztráty nepostihují jen jednotlivé rodiny, ale i celé státy – podle odhadů Světové banky podv ýživa omezuje hrubý
domácí produkt zemí až o 3 % ročně, což je mnohem více než pokles zapříčiněný poslední finanční krizí. Zaplacení nejlépe osvědčených intervencí pro snížení podvýživy by přitom stálo jen zlomek této ztracené částky. Výsledky posledních výzkumů o dopadech podvýživy měly vliv nejen na rozhodování ekonomů. Evropská unie se v uplynulém roce zavázala výrazně zvýšit investice do řešení podvýživy a do roku 2025 snížit počet podvyživených lidí alespoň o 7 milionů. Ani Česká republika nemusí být pozadu – pokud čeští dárci, politici, úředníci, neziskové organizace, univerzity i firmy dokážou zvýšit svůj zájem, expertízu i objem investic, Češi mají reálnou šanci se stát středoevropskou špičkou v řešení jedné z hlavních výzev rozvojového světa.
text
Petr Schmied
Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z prostředků Evropské Unie.
Foto ©Brockmann
www.5vecirozhoduje.cz
Prvních 1,000 dní života člověka – od jeho početí do druhých narozenin – dokáže rozhodnout o celé jeho budoucnosti. Poznejte 5 zásadních věcí, které v tomto období rozhodují a jak je můžeme ovlivnit!
rozhoduje
ˇ vecí
