Rozpočet a personál spojené nádoby... 2 Pomoc rychlá a účinná... 3 Den ozbrojených sil... 4 Noví generálové Afghánská kuchařka

3

Rozpočet a personál – spojené nádoby . . . . . .

2

Pomoc rychlá a účinná

. . .

3

Den ozbrojených sil . . . . .

4

Noví generálové . . . . . . .

5

Šéfredaktor: Jaroslav Pajer

Afghánská kuchařka . . . . .

6

Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

Flying Rhino: cenná spolupráce . . . . . . 10

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz

Boj o důvěru . . . . . . . . . 11 Přes vesnice duchů

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

6

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

. . . . . 12

Tým pplk. Kývaly připraven . . . . . . . . . . . 14 Česko-Slovensko pod velením EU . . . . . . . 16 Cíl zničit!

. . . . . . . . . . . 17

Křest „Kliniky číslo 1“

. . . . 20

Tisk: TISKÁRNA K-TISK s.r.o.

Logistika nonstop . . . . . . 21

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Spolupráce na 11 roků

Uzávěrka čísla: 24. 6. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 13. 7. 2009

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected]

32

14

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

„Spojařina“ na plný úvazek . . . . . . . . 26 Jubilejní Bahna . . . . . . . . 32 Ve jménu odvahy a cti

. . . 35

Kdo je připraven, není ohrožen . . . . . . . . 36 Univerzita obrany? Proč ne! . . . . . . . . . . . 38

Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Místa, kde budou sloužit příslušníci AČR v zahraničních misích a jako vojenští pozorovatelé v roce 2010 . . . . . . . . . . 24

Le Bourget 2009 . . . . . . . 28

Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil.: 724 071 112 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

. . . 22

Pocta valašským rodákům . . . . . . . . . . . 39

42

Otevíral bránu k domovu . . . . . . . . . . 40 Vojenský diplomat Univerzální kamarád Knižní tipy

. . . . . 42 . . . . 44

. . . . . . . . . . 46

Fejeton . . . . . . . . . . . . 46 Kaleidoskop

. . . . . . . . . 47

A spoj . . . . . . . . . . . . . 48

UDÁLOST

Rozpočet a personál – spojené nádoby V příštích letech se bude muset resort obrany velmi uskromnit

k 13. hod.

2 osoby

1 ks techniky

Pátek

26. 6.

k 18. hod.

523 osob

21 ks techniky

Sobota 27. 6.

k 17. hod.

555 osob

44 ks techniky

Neděle 28. 6.

k 12. hod.

590 osob

57 ks techniky

Pondělí 29. 6.

k 19. hod.

698 osob

77 ks techniky

Úterý

30. 6.

k 17. hod.

593 osob

98 ks techniky

Středa

1. 7.

k 16. hod.

482 osob

82 ks techniky

Čtvrtek 2. 7.

k 7. hod.

459 osob

89 ks techniky

Text: Jana BUREŠOVÁ Foto: Jiří BUREŠ a Miroslav ŠINDELÁŘ

je 50 % na osobní mandatorní výdaje, 30 % na běžné provozní výdaje a zbytek na investice. Přestože tento poměr zůstane zhruba zachován i nadále, pokles absolutních financí si mj. vyžádá omezení investic. „Kupovat budeme jen takové věci, které jsou potřeba. Co slouží, bude sloužit dál,“ objasnil přitom a jako příklad zmínil samopal vz. 58. Zdůraznil, že stálou prioritou resortu je plnění závazků České republiky

vůči NATO a spojencům, tedy zajištění naší účasti v misích. Jejich rozsah pro příští rok je už schválen (přehled uvádíme na str. 24 a 25). Při té příležitosti ministr Barták vyjádřil ambici nechávat schvalovat návrh na působení sil a prostředků Armády České republiky v zahraničních operacích na dvě léta dopředu s výhledem na třetí rok. Odpovídá to totiž plánovacímu cyklu Aliance.

Vojáci budou v zaplavených oblastech pomáhat odstraňovat následky škod tak dlouho, jak bude potřeba. Novinářům to při své návštěvě v sobotu 27. června na severní Moravě řekl

fakta Rozpočet MO v období 2009 až 2012 rok v mld. Kč predikce HDP ČR podíl kap. MO na HDP (%)

2009 54,4 3740* 1,45

2010 49,3 3747 1,32

Bleskové povodně, které zaplavily severní a střední Moravu, si vyžádaly oběti na životech a způsobily stamilionové škody. Stovky domácností se ocitly bez střechy nad hlavou, proudu a pitné vody. Obětem záplav pomáhali i příslušníci AČR. V souladu s rozhodnutím vlády bylo na zásah připraveno až tisíc vojáků.

2011 49,6 3923 1,27

2012 49,9 4127 1,21

* odhad vypočtený jako průměr podle prognóz různých subjektů zveřejněných na internetu

místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. Prvních dvě stě vojáků 7. mechanizované brigády bylo na základě požadavků krizových štábů nasazeno již v pátek 26. června v časných ranních hodinách v Jeseníku nad Odrou v okrese Nový Jičín, který povodeň zasáhla nejničivěji. „Pomoc armády byla stejně rychlá jako účinná. Doufáme, že díky tomu bude obec velmi brzy z nejhoršího venku, abychom se mohli ještě víc soustředit na potřeby lidí a nejnutnější opravy,“ řekl starosta Jeseníku nad Odrou Tomáš Machýček. Dalších více než tři sta vojáků stejné brigády od pátku pomáhalo podle požadavků krizového štábu Moravskoslezského kraje v Novém Jičíně a okolních obcích. Jen v obci Žilina bylo v sobotu nasazeno na 130 vojáků s potřebnou technikou. „Vojáci odklízejí trosky, odvážejí naplaveniny a pomáhají s vyklízením zatopených

domů a sklepů. Také uvolňují a odstraňují popadané stromy z vodních toků,“ řekl velitel 7. mechanizované brigády plk. Ivo Střecha. Podle něj byla současná pomoc rychlejší a adresnější než při povodních v letech 1997, 2002 a 2006 díky lepší spolupráci složek integrovaného záchranného systému. Protože prudké bouře s přívalovými lijáky pustošily rovněž obce na Jesenicku v Olomouckém kraji, vyrazila armáda pomáhat i tam. Vojáci zamířili do Jeseníku a dalších obcí v sobotu 27. června. Těsně před dokončením tohoto čísla A reportu se likvidace následků povodní účastnili příslušníci ze 7. mb Hranice, 72. mpr Přáslavice, 73. tpr Přáslavice, 74. lmopr Bučovice, 15. žb Bechyně, 151. žpr Bechyně, 152. žpr Rakovník, 153. žpr Olomouc, szr Olomouc, szr Rakovník, Vojenského újezdu Libavá a čtyři odborníci z UO Brno a VGHMÚř Dobruška.

Areport 14–15/2009

Areport 14–15/2009

2

Zároveň přiznal, že tato restrikce bude mít dopad na počty pracovníků, a to jak v civilní, tak vojenské části resortu. Půjde přibližně o jedenáctiprocentní snížení počtů tabulkových míst, v nichž je však započítána zhruba tisícovka neobsazených funkcí. Přesto bude muset do konce letošního roku odejít několik tisíců osob. Dotkne se to především „vyšších“ pater a kancelářských funkcí, tedy štábů, velitelství, civilních zaměstnanců ministerstva obrany. Snížení nemá nijak omezit schopnosti armády týkající se zásahů na našem území ani jejího zapojení do zahraničních operací. Ministr rovněž připomněl, že základní struktura resortního rozpočtu

Středa 24. 6.

POMOC rychlá a účinná

Text: Jaroslav PAJER Foto: Olga HALADOVÁ

Letošní rozpočet resortu obrany bude činit asi 54,4 mld. Kč, což je zhruba o 1,6 mld. korun méně, než bylo plánováno. V příštím roce se počítá s rozpočtem cca 49,3 mld. Kč. Meziroční nárůst v následujících dvou letech má být kolem 300 milionů korun. Na setkání s novináři 26. června to uvedl místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták.

Přehled nasazených sil a prostředků AČR

3

UDÁLOST

UDÁLOST

Noví generálové

Text: Vladimír MAREK Foto: Radko JANATA

Areport 14–15/2009

Den ozbrojených sil

4

V pondělí 29. června se uskutečnil v Praze 6 na Vítězném náměstí pietní akt ke Dni ozbrojených sil České republiky a nástup příslušníků Generálního štábu AČR. K Památníku čs. zahraničních vojáků, účastníků druhé světové války, položili květinové věnce náměstek ministra obrany Jan Fulík, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek a další významní hosté. Krátce před koncem první světové války se 30. června 1918 ve francouzském přífrontovém městečku Darney shromáždilo šest tisíc vojáků 21. a 22. čs. střeleckého pluku, kteří koncem května ukončili svůj výcvik v Cognacu a Jarnacu. Sešli se zde při příležitosti slavnostní přísahy a předání praporu 21. čs. střeleckému pluku. Ten zhotovila česká krajanská obec, věnovalo ho město Paříž a osobně ho našim vojákům odevzdal prezident Francouzské republiky Raymond Poincaré. Již v předvečer těchto oslav

29. června 1918 zveřejnila francouzská vláda nótu, v níž prohlásila práva našeho národa na samostatnost a uznala veřejně i oficiálně Česko-slovenskou národní radu jako základ příští čs. vlády. Od roku 2002 se tato významná událost slaví jako Den ozbrojených sil České republiky. „Světová bezpečnost se vyvíjí dynamickým způsobem. Tomu se musí

přizpůsobit i naše ozbrojené síly,“ připomenul při této příležitosti náměstek ministra obrany Jan Fulík. „Bezpečnost České republiky zajišťujeme v současné době v Afghánistánu, na Balkáně, ale třeba i v Africe.“ Po skončení pietního aktu předal genpor. Vlastimil Picek dvaceti vybraným příslušníkům čestný odznak Armády České republiky Za zásluhy.

V úterý 30. června v prostorách Pražského hradu prezident republiky slavnostně jmenoval u příležitosti Dne ozbrojených sil České republiky nové generály Armády ČR. Václav Klaus za účasti ministra obrany ČR Martina Bartáka a náčelníka GŠ AČR generálporučíka Vlastimila Picka povýšil do hodnosti generálmajora Čestmíra Tesaříka. Do hodnosti brigádního generála byli jmenováni Jan Bureš, Jan Kaše, Vladimír Ložek, Přemysl Škácha, Jiří Verner a Pavel Zbořil. Generálmajor Čestmír Tesařík se narodil 18. června 1959 v Jeseníku. Vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu SNP v Košicích. Do roku 1983 byl pilotem Mi-4 a Mi-24 u 51. vrtulníkového pluku Prostějov. Poté prošel velitelskými funkcemi od kapitána vrtulníku až po velitele 33. základny vrtulníkového letectva v Přerově. Celkově nalétal 3450 hodin na typech Mi-4, Mi-24, Mi-17, Mi-2 a W-3A Sokol. V letech 2004−2008 působil jako ředitel Inspekce ministryně obrany. Od 1. října 2008 zastává funkci zástupce náčelníka GŠ-inspektora Armády ČR. Brigádní generál Jan Bureš se narodil 1. prosince 1961 v Praze. Vystudoval Vojenskou akademii v Brně. Absolvoval mezinárodní kurz v Ypenburgu v Nizozemsku a kurz řízení obrany pro vyšší důstojníky v Monterey v USA. Od 1. března 2009 je náčelníkem štábu Vojenského zpravodajství.

Brigádní generál Jan Kaše se narodil 9. listopadu 1959 v Domažlicích. Absolvoval Vojenskou akademii v Brně, obor automatizované systémy velení a řízení − vojenské počítače. V roce 1991 ukončil postgraduální studium na VŠE v Praze a v roce 1997 Vojenskou spojovací školu Bundeswehru v německém Feldafingu. Do roku 1996 vykonával funkci náčelníka oddělení výstavby informačních systémů GŠ AČR. V letech 2005 až 2007 působil jako obranný poradce Kontaktního velvyslanectví NATO v Tel Avivu. V současné době je ředitelem sekce komunikačních a informačních systémů MO-náčelníkem spojovacího vojska AČR. Brigádní generál Vladimír Ložek se narodil 29. listopadu 1963 v Mladé Boleslavi. Vystudoval Vojenskou vysokou technickou školu v Liptovském Mikuláši a absolvoval velitelské kurzy na Univerzitě obrany Brno. Prošel funkcemi od velitele čety až po velitele 34. základny KIS. Od října 2008 působil jako ředitel Inspekce ministryně obrany. Dne 9. dubna 2009 byl jmenován náčelníkem Vojenské policie. Brigádní generál Přemysl Škácha se narodil 31. března 1956 v Sušici. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Prošel

funkcemi od velitele motostřelecké roty až po náčelníka štábu sil podpory a výcviku. V roce 2003 velel kontingentu AČR − 7. PN v irácké Basře. Od 1. ledna 2009 působí jako náčelník štábu Velitelství podpory. Brigádní generál Jiří Verner se narodil 14. července 1962 v Chrudimi. Vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích, Školu leteckých a pozemních operací v Nizozemsku a Leteckou válečnou akademii v Alabamě v USA. V roce 2005 absolvoval kurz pro piloty JAS-39 Gripen ve švédském Linköpingu. Do roku 2007 byl velitelem základny taktického letectva v Čáslavi a v letech 2007 až 2008 působil jako styčný důstojník zahraničního pracoviště v Bruselu. Od 1. března 2009 vykonává funkci zástupce velitele společných sil-velitele vzdušných sil. Brigádní generál Pavel Zbořil se narodil 24. března 1955 v Prostějově. Vystudoval Vojenskou lékařskou akademii J. E. Purkyně v Hradci Králové. Do roku 2006 byl ředitelem Vojenské nemocnice v Brně. V současné době působí jako ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO-náčelník Vojenské zdravotnické služby.

Areport 14–15/2009

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

5

VÝCVIK

AFGHÁNSKÁ kuchařka Text a foto: Vladimír MAREK

Místnost s nízkým stropem, stůl, pár rozházených židlí. Na stěně mapa Afghánistánu a portrét prezidenta Karzáího. Přesně takhle vypadá správní úřad v kterékoliv afghánské vesnici. V tomto konkrétním případě se ale jedná o jeho přesnou kopii vybudovanou na americké základně Hohenfels v Německu.

Dokonalou realitu dotváří starší obce jednající za stolem prostřednictvím tlumočníka s českými vojáky. Muž v turbanu na první pohled arabského původu je jen jedním z šesti set figurantů, které si zde pro potřeby výcviku pravidelně každý

6

Odstřelovači to jistili Ještě předtím, než vstoupili příslušníci českého mobilního pozorovacího týmu do obce, museli zajistit komunikaci vedoucí k ní. „V tomto případě jsme nedělali pouze průzkum a vyčistění cesty. Jednalo se o bojovou, silně vyzbrojenou patrolu, která byla připravená vynutit si průjezd silou,“ upozorňuje velitel roty kapitán Jiří Líbal. „Naše čety měly stejný scénář. Hned na začátku cesty byl na kolonu nastražen výbušný systém. Všechno probíhalo naprosto reálně. Záleželo jen na veliteli týmu a jeho podřízených, zda se jim ho podaří včas odhalit a jakým způsobem řešili nastalou situaci.“ Také samotný vstup do obydleného prostoru si vyžádal jistá bezpečnostní opatření. Velitel týmu musel nejdříve celou oblast zajistit. Za tímto účelem rozestavil na hranici obce vozidla, která měl k dispozici. Dvojici odstřelovačů posílil dalšími dvěma vojáky a vyslal je obchvatem, aby jednotku chránili během vstupu do vesnice. „Z pozice, kterou jsme zaujali, jsme mohli sledovat místo setkání našich vojáků s místními obyvateli. Viděli jsme i část přesunu patroly. Po celou dobu jsme ji ale nemohli sledovat, bohužel nám bránily ve výhledu vysoké domy,“ upřesnil jeden z odstřelovačů, který si z bezpečnostních důvodů nepřál zveřejnit své jméno. K průzkumu prostoru velitel navíc využil kamerových systémů dvou amerických vrtulníků, které propátrávaly nejen trasu přesunu, ale po domluvě i samotnou vesnici. „Takovéto

Areport 14–15/2009

Cvičení Urban I bylo generálkou na nasazení 4. brigády rychlého nasazení v provinčním rekonstrukčním týmu Lógar

rok najímá americká armáda. Sto dvacet sedm českých vojáků ze 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim a především ze 42. mechanizovaného praporu Tábor se účastnilo na této základně od 6. do 18. června cvičení Urban I v rámci přípravy na jejich nasazení v létě letošního roku v afghánském Lógaru. Starší obce chce vědět, jak se jmenuje důstojník, který s ním jedná. „Fatysek?“ komolí s nehranou neznalostí ryze české jméno František. „A jakou máš hodnost? Nadporučík. Hmmm, to je víc než poručík. Jak jsi ji získal, studoval jsi na univerzitě?“ sype ze sebe zatím stále ještě otázky zdvořilostního charakteru. Vedoucí civilního komparsu sleduje dialog zpovzdálí a v okamžiku, kdy se mu zdá, že nemá patřičnou dynamiku, snaží se ho gesty posunout kupředu. „Vaši návštěvu jsem očekával, a to kvůli problémům, které tady máme,“ přechází starší obce do ofenzivy. „O co konkrétně se jedná?“ ptá se velitel mobilního pozorovacího týmu nadporučík František Sýkora. „Máme problémy prakticky se vším. Chybí nám kompletní infrastruktura. Ve škole nemáme židle, lavice, nedostává se učitelů, není čím topit,“ chrlí ze sebe „herec“, kterému byla přidělena role starosty afghánské obce. Aby iluze byla co nejdokonalejší, objevuje se v místnosti další muž v arabském obleku a přináší pro hosty tradiční čaj.

7

VÝCVIK

8

Neklopit zrak Patrola vstoupila do vesnice ve standardní formaci. „Musíte se snažit navázat neformální kontakt s místními obyvateli. Nemůžete za nimi přijít rovnou s otázkami, které vás nejvíce zajímají. Nejdříve si s lidmi nezávazně povídejte, třeba o počasí, o jejich problémech, o věcech, které je zajímají. Navazování určitého vztahu není možné uspěchat,“ tak později vyhodnocoval tuto část výcviku americký seržant John Parlin. „Důležité je, abyste neklopili oči, neodvraceli zrak. Nesmíte se ale také chovat suverénně či arogantně. Ani na okamžik neváhejte s podáním ruky. Rozhovor by měl

Na druhou stranu bych ale viděl určitý problém v tom, že nemají přesné povědomí o tom, co všechno již umíme. Vojáci museli například projít přednáškami týkajícími se úplných základů. To bylo asi zbytečné.“ MEDEVAC nepřiletěl Kolona pokračuje v cestě. Tedy do okamžiku, než se ozve výbuch doprovázený palbou z obou stran. Vojáci a civilní komparsisté mají na sobě čidla laserového systému MILES. Ten je umístěn i na vozidlech. Součástí všech výcvikových zařízení jsou rozsáhlé kamerové systémy. Detaily některých akcí snímá navíc přímo na místě jeden z amerických vojáků. Veškeré tyto výstupy jsou vyvedeny na centrální počítačový vyhodnocovací dispečink. Právě tato technika co možná nejvíce přibližuje výcvik realitě, ale také usnadňuje práci rozhodčích a instruktorů. Vojáci se přitom z opakovaných záznamů mohou na vlastní oči přesvědčit, jaké konkrétní chyby během akce dělali. Maják na vozidle zařazeném jako druhé v koloně se rozbliká. Znamená to, že vůz byl zasažen. V dalším z landroverů to zase „schytal“ řidič. Několik vojáků, kteří intenzivně opětují palbu, je navíc raněno. Nadporučík Sýkora musí urychleně řešit situaci. „Vytáhněte toho řidiče z auta

Nedostatečné manévrování V záznamech amerických seržantů se v tomto okamžiku objevuje další poznámka. Velitel českého mobilního pozorovacího týmu později při vyhodnocení celé akce přizná, že zcela zapomněl na dělostřeleckou podporu. „Je to tím, že s dělostřeleckou či leteckou podporou u nás doma pracujeme jen výjimečně. Nejsme na to prostě zvyklí. Nedovedu si představit, že bych si ji jako velitel mechanizované čety vyžádal. A to už vůbec nemluvím o letecké podpoře. Pro Američany je to přitom něco naprosto běžného,“ vysvětluje nadporučík Sýkora. Seržant Parlin je sice spokojený s palbou, kterou naši vojáci odpověděli na přepadení, jako nedostatečný se mu však jeví jejich manévr. Mohli prý okamžitě sjet s landrovery ze silnice až na okraj lesa a prudce zaútočit. Na první pohled je zřejmé, že Američané mnohem více pracují s palebnou podporou lafetovaných zbraní umístěných na vozidlech.

Nadporučík Sýkora je oproti tomu často odkázán pouze na lehké pěchotní zbraně, které mají vojáci přímo u sebe. S výtkou souhlasí, v Afghánistánu bude mít na vozidlech mnohem větší palebnou sílu. „Američtí seržanti jsou perfektní, nedělají ze sebe žádné borce. Mají bezprostřední zkušenosti z bojového nasazení v misích a především zájem o to, abychom se něco naučili. Snaží se nás neustále upozorňovat, na co si máme dávat pozor, abychom později v misi na nic nedoplatili.“ V tomto duchu se ostatně nese i závěrečné vyhodnocení. Instruktoři se snaží do něho zapojit co nejvíce vojáků. Každý musí říci, co bylo podle jeho názoru dobré, co se povedlo, a co naopak ne. Limity jsou jednoznačně dány, pozitivní, negativní, černý, bílý... A tak se dozvídáme, že naši vojáci

byli spokojeni s rychlostí a intenzitou palby, s níž reagovali na nenadálý útok povstalců. Naopak největší problémy prý byly se spojením. První týden cvičení Urban I byl zaměřen na přípravu čety. Následující den strávili naši vojáci vyhodnocováním úvodní části. Další týden cvičila česká jednotka již jako kompletní rota. Stala se společně s další americkou rotou součástí rumunského praporu. V této fázi byl výcvik kromě jiného zaměřen na průzkum podzemních prostorů. „Průzkum jeskynních systémů sice nepatří bezprostředně k úkolům, které budeme v Afghánistánu plnit. Je to ale zajímavá zkušenost, která se nám může kdykoliv hodit. Dole pod zemí je tma, neobejdete se bez přístrojů nočního vidění. Také taktické zásady zde dostávají poněkud jiný rozměr,“ uzavírá kapitán Líbal.

Areport A rep ep e por ort o rrtt 1 14 14–15/2009 4– –15 –1 15 1 5/2 //20 20 2 009 09

Areport 14–15/2009

prostředky bych asi u nás neměl k dispozici. V americké armádě je to ale něco jiného. Palubní personál nahoře mi předával informace o tom, zda se kolem nás na zemi něco neděje, zda tam nejsou lidé, kteří by měli tendenci se shromažďovat. Byl to perfektní průzkum. Komplikovalo ho jen špatné spojení,“ říká nadporučík Sýkora.

být přirozený. Zásadní chybou by bylo bavit se a zároveň si dělat poznámky. To by samozřejmě vzbudilo nedůvěru. Proto je potřeba mít s sebou při jednání se starším obce někoho, kdo zaznamená to podstatné. Spoustu důležitých informací je možné získat i od dětí. Snažte se s nimi budovat od samého počátku dlouhodobý přátelský vztah.“ Vojáci obsazují ve vsi klíčové body, patrolují i před budovou místního představitele. Nechybějí tady ani tradiční tržnice či mešita. Každý dům je vybudovaný do nejmenšího detailu, a to včetně vnitřního vybavení. Jsou zde i nejrůznější skrýše, které se vojáci učí co nejrychleji odhalovat během prohledávacích operací. „Nejenže budovy ve zdejším výcvikovém prostoru jsou postaveny naprosto realisticky, ale navíc jsou perfektně udržované, dalo by se v nich okamžitě bydlet. U nás máte strach vstoupit do objektů ve výcvikových prostorech, bojíte se, že vám spadnou na hlavu hurdisky. Prostě je vidět, že máme k dispozici jiné finanční prostředky,“ upozorňuje další z českých vojáků nadporučík Robert Šiška. „Podle mého názoru to však není to hlavní. Mnohem důležitější je organizace výcviku. Američané přesně vědí, na co přípravu zaměřit. U nás implementace zkušeností například z Afghánistánu trvá mnohem déle.

a sedněte si místo něho za volant,“ ukazuje na jednoho z vojáků. Zatímco část jeho podřízených přechází do ofenzivy, zbytek vytváří z landroverů jakousi vozovou hradbu. Uprostřed pak shromažďují raněné a přímo na místě jim poskytují první pomoc. Mezitím je vyžádána letecká záchranka MEDEVAC. Velitel mobilního pozorovacího týmu vysílá čtyři vojáky, aby zajistili nouzový heliport. Zároveň přivolává dvojici odstřelovačů. Na hranici lesa vzdálené asi tři sta metrů je odpor protivníka tak silný, že je potřeba ho urychleně likvidovat přesně mířenou palbou. Proti záchraně raněných se však spikne i počasí. Den se mění téměř v noc a z těžkých tmavých mraků se valí přívalový liják. Vrtulníky, které ještě před chvílí kroužily jako hejno racků nad kolonou, sedí již dobře deset minut na předsunuté základně. Za těchto okolností nemohou do vzduchu, je to příliš riskantní. Přichází rozkaz namísto MEDEVACu řešit situaci prostřednictvím CASEVACu. Pro zraněné se tedy musí najít místo v autech, do nemocnice míří po silnici a ještě navíc bez doprovodu zdravotníků.

9

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MISE

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Představujeme nového velitele spojeneckých sil ISAF v Afghánistánu generála Stanleyho McChrystala

Vzájemné vztahy mezi českou a britskou armádou se v historickém kontextu dlouhodobě těší vynikající úrovni. K prohloubení spolupráce došlo zejména po vstupu ČR do NATO a v souvislosti s nabytím plnohodnotného členství v EU.

BOJ o důvěru Text: Vladimír MAREK Foto: autor a US Army

Flying Rhino: cenná spolupráce

10

a Severního Irska hlavní maršál letectva Sir Jock Stirrup. Během druhého dne jeho návštěvy proběhlo jednání na Generálním štábu AČR. „Hovořili jsme hlavně o spolupráci obou armád, a to nejen o působení britského poradního a výcvikového týmu BMATT ve Vyškově, ale i o každoročním cvičení Flying Rhino, kterého se na území České republiky účastní naše a britská armáda, ale i zástupci armád dalších států,“ řekl k tomu generál Vlastimil Picek a dodal: „Mimo jiné proběhla i výměna názorů na transformační kroky, které probíhají v Armádě ČR od roku 2002, a dotkli jsme se i finančních problémů, jež v současné době hýbou oběma armádami.“ Sir Jock Stirrup jeho slova doplnil: „Shodli jsme se, že povinností každé země je zajistit bezpečnost svých občanů. Je proto důležité, aby finanční dopady ekonomické krize byly

v ozbrojených silách pokud možno co nejnižší, abychom mohli reagovat na válečné hrozby, které se v dnešním světě vyskytují.“ Maršála Stirrupa přijal i místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. Host mimo jiné uvedl, že si váží práce českých vojáků v zahraničních misích, a vyzdvihl důležitost pořádání společného cvičení Flying Rhino. Ministr Barták ho ujistil, že s tímto cvičením Česká republika počítá i v příštím roce. Odpoledne zavítal Sir Jock Stirrup do Čáslavi, kde navštívil 21. základnu taktického letectva. Následující den se zúčastnil pietní vzpomínky v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze na počest parašutistů, kteří před 67 lety provedli atentát na Reinharda Heydricha. Při této příležitosti se setkal s válečnými veterány a veterány RAF.

Českou armádu navštívil náčelník GŠ Ozbrojených sil Velké Británie a Severního Irska hlavní maršál letectva Sir Jock Stirrup

McChrystal se narodil 14. srpna 1954. Profesní kariéru vojáka odstartoval po ukončení prestižní Vojenské akademie West Point v roce 1976, kterou absolvoval jako jeden z nejlepších posluchačů. Začínal ve funkci velitele roty C 1. praporu 504. výsadkového pluku elitní 82. výsadkové divize. Na základně Fort Bragg v Severní Karolíně absolvoval výcvik speciálních sil. Počátkem devadesátých let minulého století prošel v Perském zálivu operacemi Pouštní štít a Pouštní bouře. V dubnu 1994 se stává velitelem 2. praporu 504. výsadkového pluku. V druhé polovině devadesátých let již velí 75. pluku Rangers a později i společnému velitelství pro speciální operace ve Fort Braggu. Počínaje lednem 2001 je povýšen do hodnosti brigádního generála. Okamžitě po 11. září 2001 se zapojuje do akcí speciálních sil v Afghánistánu a Iráku. Mezi jeho úspěchy je možné zařadit nalezení Saddáma Husajna v prosinci 2003 a likvidaci vůdce al-Káidy v Iráku Abu Musaba al-Zarqawiho v roce 2006.

Ve stejném roce je také Stanley McChrystal povýšen do hodnosti generálporučíka. V poslední době působil ve funkci ředitele Společného štábu ve Washingtonu. McChrystal po nástupu do nové funkce oznámil, že spojence čeká především bitva o podporu afghánského lidu. „Když získáme důvěru, nemůžeme

tady prohrát. Pokud bychom důvěru ztratili, nemůžeme vyhrát. Afghánský lid je středem našeho poslání. Ve skutečnosti on je tou misí. Musíme ho chránit před násilím, bez ohledu na jeho charakter.“ Zároveň se netajil tím, že v období, kdy se budou v Afghánistánu konat volby, očekává více bojů, více ztrát, ale i více úspěchů.

Areport 14–15/2009

Areport 14–15/2009

Na pozvání náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Vlastimila Picka přiletěl v polovině června na třídenní návštěvu náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Velké Británie

V afghánském Kábulu byl slavnostně uveden do funkce velitele spojeneckých sil ISAF americký generál Stanley McChrystal. Jedná se o ostříleného bojovníka, který až doposud stál v pozadí akcí především speciálních jednotek v Iráku a Afghánistánu.

11

RUBRIKA

MISE Autentická výpověď jednoho z našich vojáků sloužících v provinčním rekonstrukčním týmu v afghánském Lógaru

Areport 14–15/2009

Text a foto: pprap. Daniel HLAVÁČ

12

„Borďák“, jehož siluetu vidím přes přístroj nočního vidění zeleně, zvedá ruku s nataženým ukazovákem. „Minuta do přistání,“ volá velitel. „Minuta do přistání,“ proletí celým vrtulníkem, jak všichni opakují tento signál. V hluku rotorů to ani jinak nejde, snadno by ho někteří mohli přeslechnout. Cítíme otřes vrtulníku, jak dosedl na zem, a vzápětí vybíháme ven. Před sebou slyším cvakání závěrů zbraní. Vybíhám také, i já nabíjím samopal a zaujímám místo v „kruhovce“. Všichni jsme venku, každý sledujeme svůj sektor a doléhá k nám stále slábnoucí zvuk odlétajících strojů. Na okamžik vystřídá hluk naprostý

klid a ticho. Chvíli pozorujeme okolí a začínáme se přesouvat do asi pět set metrů vzdálené základny, kterou zde vystavěli Angličané v 19. století. Jsou to jen zdi čtvercového půdorysu s pozůstatky věží. Čekáme, až vyjde slunce, aby mohla dvě družstva zajistit jednání vojenských specialistů ve vesnicích, které se nacházejí v údolí, jen několik stovek metrů pod naším postavením, a kam český provinční rekonstrukční tým zavítá poprvé. Má za úkol zjistit, v jakých podmínkách vesničané žijí, jaký je stav školství, zdravotnictví, infrastruktury a bezpečnostní situace. A současně vytypovat možné rekonstrukční projekty v oblasti. Jednání proběhla úspěšně a asi po třech hodinách všichni opouštíme anglickou základnu a vyrážíme

na zhruba deset kilometrů vzdálenou předsunutou stanici Afghánské národní policie, odkud budeme staženi „domů“, na Shank. To už nad námi krouží letecká podpora dvou „A desítek“. Účelem přesunu je dokumentace cesty a zjištění jejího stavu. Překonáváme strmé horské svahy, říční tok i další „nástrahy“ místní krajiny. Překážky ale nepřipravuje pouze příroda, nýbrž i člověk. Na mysli mám několik vesnic, kterými procházíme, ale v nichž neregistrujeme žádný náznak života ani zvědavé děti, jak je obvyklé. Sleduji domy, zejména okna, někdy prosklená, jindy jenom díry ve zdech, a čekám, jestli postřehnu nějaký pohyb. Ale nikde nic. Jako by všichni někam odjeli nebo se odstěhovali. Na konci pochodu se pak od místních policistů dozvídáme, že se jedná

ploše. GPS ukazuje, že se nacházíme asi 200 metrů od minového pole. Zepředu přichází informace: „Vcházíme do minového pole. Držte se na vyšlapané pěšině a pozorně se dívejte kolem sebe a pod nohy!“ Jednotka je roztažená v rozestupech na téměř třech stech metrech a pokyny během pár vteřin proletí

Rychlá pomoc nejmenším Pomoc při obnově a stabilizaci Afghánistánu může mít mnoho podob. Jednou z nich jsou tzv. Projekty rychlého dopadu neboli „QIPy“. Mezi ně patří například distribuce školních pomůcek, kterou vojáci 3. kontingentu PRT Lógar realizovali v rámci jedné z pravidelných patrol v polovině června v základní škole Bala Qal eh-ye Vaziv v distriktu Pol-e’Alam. Impulz k tomu dal našim vojákům Zadran Kmaludin, ředitel školského odboru provincie. Během jednání s příslušníky skupiny CIMIC požádal o materiální pomoc šesti školám. Distrikt Pol-e’Alam je jednou z oblastí, kde přetrvává jistá nedůvěra místního obyvatelstva vůči jednotkám ISAF. Školní pomůcky proto nejsou pouze okamžitou pomocí, ale i cestou k navázání lepší spolupráce se zdejšími lidmi a tím také ke zvýšení bezpečnosti našich vojáků. Základní škola, kde čeští příslušníci předali více než třem stům dětí sešity, čítanky a psací potřeby, byla postavena přede dvěma lety dánskou humanitární organizací. Patří k těm lepším, protože je vybavena lavicemi a židlemi pro žáky i učitele, což není v Afghánistánu standardem. Vojáci českého PRT budou i nadále pokračovat v „QIPech“. V budoucnu plánují předání školních pomůcek v dalších pěti školách. Dlužno dodat, že i tyto malé projekty jdou ruku v ruce s akcemi, které realizuje civilní část PRT Lógar. Text a foto: kpt. Lada KOVÁŘOVÁ

Areport 14–15/2009

Přes vesnice duchů

o vesnice, které byly opuštěny po příchodu sovětských vojáků koncem minulého století a místní se do nich už nikdy nevrátili kvůli rozsáhlému zaminování celé oblasti. O minových polích ale víme a máme je zaznačená v mapách. Pozorně sleduji i GPS, kde jsou z důvodu možné eroze a pohybu půdy zapsaná na větší

až na její konec. Všímáme si značek, kterými si místní obyvatelstvo značí minové nebezpečí. Jsou to červeně nabarvené kameny, případně mohylky z kamení. Pro Afghánistán to není nic neobvyklého. Patří mezi nejvíce zaminovaná území na světě. Bez úhony procházíme tímto úsekem a do konce cesty zbývá asi pět kilometrů. Počasí nám celkem přeje. Je pod mrakem a nepeče jako minule. Za necelých pět hodin jsme u cíle. Čekáme na přílet vrtulníků. Odnášíme si odtud zajímavou zkušenost a informace, které našemu rekonstrukčnímu týmu v budoucnu pomohou při obnově této oblasti.

13

VÝCVIK

Tým pplk. Kývaly PŘIPRAVEN Text a foto: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ

V počátcích existence nového kontingentu AČR pro misi KFOR v Kosovu stojí dvě čísla. Patnáctka v jeho názvu a desítka značící počet let, po která se Armáda České republiky této mírové operace NATO účastní. Podle symboliky v sobě obě čísla nesou něco nového, jedinečného, rovnováhu a harmonii, smysl pro rodinu a domov, symbol pomoci a podpory. A takové je i poslání vojenských jednotek v kosovské misi. Kontingent, jehož jádro tvoří příslušníci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu Pardubice, bude plnit operační úkol s důrazem

14

na udržování klidného a bezpečného prostředí v prostoru odpovědnosti a na vytváření podmínek pro budování demokratické společnosti. Jako priority

jsou stanoveny ochrana vlastních sil a ochrana životů a majetku minorit. Kontingent je živý organismus složený z téměř pěti set lidských individualit, jež svou profesionalitou, ale také jedinečností a originalitou, teprve utvoří konečný obraz působení této jednotky. Podplukovník Jiří Kývala, velitel kontingentu, většinu své kariéry strávil u útvarů a složek dělostřelectva, kde prošel funkcemi od velitele čety 31. těžkého dělostřeleckého oddílu až po funkci náčelníka operačního odboru 13. dělostřelecké brigády v Jincích. Od 1. února 2008 je velitelem 131. smdo v Pardubicích. Mise na území Kosova se zúčastnil již od října 2003 do dubna 2004. „Tehdy jsem plnil úkoly v rámci 4. česko-slovenského praporu, jehož český základ tvořili příslušníci 71. mechanizovaného praporu z Hranic,“ vzpomíná pplk. Kývala. „Myslím, že nikdo z nás, kteří jsme se té mise účastnili, nezapomene na březnové nepokoje. Ty svědčí o tom, jak křehká může být hranice v soužití mezi jednotlivými etniky.“ Dnes je situace poněkud jiná. „Značnou část odpovědnosti už přebírá kosovská policie. Pro nás ale stále zůstává spousta úkolů především při ostraze administrativní hranice mezi

Kosovem a Srbskem a při ochraně srbské menšiny, která žije v prostoru naší odpovědnosti. K prioritám patří také ochrana náboženských a kulturních památek,“ objasňuje. Na čtyřicet procent vojáků a vojákyň se zahraniční mise účastní poprvé. Jak na tento fakt velitel nahlíží? „Výcvik probíhal standardním způsobem a všichni příslušníci kontingentu jej zvládli. Přípravu vedli velitelé a praporčíci, kteří již misemi prošli a své zkušenosti předali, jak nejlépe mohli. Většina příslušníků roty D byla předtím zařazena v záložní rotě, která skončila svou činnost letos v lednu, takže měli možnost Kosovo navštívit v rámci měsíčního nasazení v říjnu 2008 a na místě se seznámit se situací a s úkoly, které je tu čekají.“ Patnáctý kontingent se na svou misi chystal od začátku letošního roku. Jednalo se o individuální přípravu a odborné kurzy, taktiku řešení situací, s nimiž se při plnění úkolů mohou vojáci setkat, i o výcvik jednotek určených ke zvládání davu. Patřilo sem též seznámení s vojenskopolitickou situací v Kosovu, objasnění základních pravidel nasazení a použití síly i poučení o minovém nebezpečí. „To jsou věci, které musí kromě své odbornosti znát každý příslušník kontingentu a na nichž může mnohdy záviset nejen úspěšnost celé mise, ale také bezpečnost zdraví a životů všech zúčastněných,“ zdůrazňuje Jiří Kývala. Vyvrcholením přípravy pak byl v druhé polovině června komplexní polní výcvik a na něj navazující odborně taktické cvičení ve výcvikovém prostoru Boletice. Jedním z těch, kteří pojedou do mise poprvé, je kaplan nadporučík Roman Lukáš. V průběhu závěrečného výcviku v Boleticích sloužil v místním kinosále svoji první „misijní bohoslužbu“. V komorním kroužku posluchačů hovořil mimo jiné o tom, jak je důležité, aby každý měl možnost najít si v živém organismu kontingentu své místo a také své „poslání“. S odkazem na slova bible, „co je císařovo, císaři, co je boží, Bohu“, probíhalo první duchovní setkání v atmosféře respektu a úctě k víře, ať už je jakákoli. „Těším se na nové zkušenosti. Společně

s psychologem se budeme snažit zmírňovat případné napětí a starat se, aby psychicky náročná práce byla vyvážena možností odpočinku a relaxace,“ popisuje své poslání v misi kaplan. Poručice Simona Bulanderová, velitelka 2. mechanizované čety roty D, se pro práci v armádě rozhodla ještě na základní škole, i když přiznává, že ve hře bylo i povolání hasičky či policistky. „Možná to bude znít zvláštně, ale tím hlavním motivem byla snaha být užitečná a mít možnost udělat něco pro svou zemi. Ve věku, kdy jsem o těchto věcech přemýšlela, ještě člověk nemá žádné zkušenosti, ale musím přiznat, že mé motivy se výrazně nezměnily ani dnes.“ Do mise v pravém slova smyslu pojede poprvé, ale v loňském roce už v Kosovu nějaký čas strávila jako příslušnice záložní roty. A co od účasti v zahraniční operaci očekává nyní? „Především nové zkušenosti a možnost pracovat v mezinárodním prostředí.“ Praporčík Libor Boháček, vedoucí praporčík roty D, je vojákem již šestnáctým rokem. Předtím, než přišel ke 131. smdo, sloužil v útvarech brigády rychlého nasazení v Chrudimi a Pardubicích jako velitel družstva, později coby zástupce velitele čety. V misi není nováčkem. Prošel Bosnou, Kosovem i Irákem. „Na této práci vidím jako nejdůležitější možnost porovnávat zkušenosti z jednotlivých armád, možnost komunikace s lidmi z jiného prostředí a samozřejmě i příležitost ke zlepšení angličtiny.“

Areport 14–15/2009

VÝCVIK

15

BATTLE GROUP

Na Generálním štábu AČR vyvrcholilo v pátek 26. června doložením připravenosti a předáním certifikátů u příležitosti dosažení plných operačních schopností cvičení česko-slovenského bojového uskupení EU Sharp Response 2009.

Areport 14–15/2009

Česko-Slovensko pod velením EU

16

Před samotným zahájením pohotovosti jednotky od 1. července 2009 to doložil operační velitel česko-slovenského bojového uskupení EU generálmajor Hynek Blaško náčelníkovi Generálního štábu AČR generálporučíkovi Vlastimilu Pickovi. V rámci společného bojového uskupení je za česko-slovenskou stranu připraveno až 2600 vojáků k případnému nasazení do bojové, ale i humanitární operace kdekoliv na světě v okruhu až 6000 kilometrů od Bruselu. Základ české jednotky tvoří výsadkáři ze 43. mechanizovaného praporu v Chrudimi, slovenská strana počítá s nasazením 400 vojáků. „Na určeném místě musejí být vojáci od rozhodnutí politiků do deseti dnů. Proto máme smluvně zajištěnou leteckou, ale i námořní přepravu,“ řekl Vlastimil Picek a pokračoval: „Podle potřeby bude uskupení doplněno o specialisty z řad pilotů, lékařů a zdravotníků, podpůrného personálu nebo logistiků.“ Velitelství bude mít společná jednotka v německé Postupimi, kde budou kromě našich i další důstojníci z Evropské unie. Je to jedno z pěti

velitelství, odkud jsou bojová uskupení řízena. „Česká republika nedisponuje prostředky, jakými je vybaven velitelský štáb v Postupimi,“ vysvětluje Hynek Blaško. Bojová uskupení pod vlajkou EU zatím nikdy v historii zasahovat nemusela. Česko-slovenské počítá s nasazením přibližně 1600 až 1800 vojáků. Připravena je i polní nemocnice v Hradci Králové, která může rozvinout operační sály do 12 hodin, má dva chirurgické týmy a zásoby na 30 dní činnosti. Přesnou podobu a složení jednotky by ale určila

až konkrétní mise, na které by se museli shodnout politici Evropské unie. Na přípravu bojového uskupení má Armáda ČR vyčleněno přibližně půl miliardy korun. Armádní rozpočet Battle Group nezatíží. Operace bude hrazena ze státní rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa. „Pro samotné vojáky žádná restriktivní omezení nejsou. Jen je nutná určitá koordinace v případě dovolených a volna. Od politického rozhodnutí je dostatek času jednotku aktivovat,“ dodal závěrem generál Picek.

Bojové střelby strakonického 252. protiletadlového raketového oddílu s hodnocením výtečně

Cíl zničit! Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Třicet dva. To je počet řízených střel krátkého dosahu, které vystřelili ve Vojenském újezdu Hradiště příslušníci 252. protiletadlového raketového oddílu (plro) v rámci čtrnáctidenního polního výcviku, jenž vrcholil bojovými střelbami. Je pár minut po deváté hodině, když spustí siréna. Bojové střelby strakonických profesionálů z přenosného protiletadlového raketového kompletu S-2M a ze samohybného protiletadlového raketového kompletu S-10M mohou začít. Připraveni jsou jak operátoři z 2. a 3. protiletadlové raketové baterie 252. plro, tak směna na řídicí věži.

„Druhý, do výchozího postavení vpřed,“ velí řídící bojových střeleb (BS) podplukovník Vladislav Babinski. Vozidlo s dvojicí střelců a dvěma komplety S-2M je na stanoveném místě během chvilky. „Řídící, zde druhý, výchozí postavení dosaženo,“ odpovídají přezkušovaní rotmistři. „Druhý, do palebného postavení vpřed,“ zní další rozkaz, který posílá oba hlavní aktéry do finále. Pplk. Babinski se přesvědčí, že je všechno, jak má být, a vysloví zadání: „Cíl v sektoru vyhledat.“ To je impulzem pro vedle sedícího velitele střelnice praporčíka Pavla Laubra, aby prostřednictvím svých podřízených aktivoval cíl imitující vrtulník ve visu. Záhy se na obloze rozsvítí poziční světlo. „Cíl zničit,“ přikazuje řídící BS. Uplynou asi dvě sekundy a řízená střela 9M32M (ráže 72 mm, systém řízení: jednokanálový s tepelnou samonaváděcí hlavicí, dosah ve výškách 50 – 2300 m na vzdálenost

Areport 14–15/2009

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA a Vladimír MAREK

17

VÝCVIK

VÝCVIK

500 – 4200 m) opouští komplet S-2M. „Přitahována“ tepelným zdrojem prolétne zhruba tři metry od cíle, což je následně oceněno známkou výtečně. „Řídící, zde druhý, střelec číslo tři, cíl zničen, spotřeba jedna, čas čtyři sedmnáct,“ ozývá se z reproduktoru před podplukovníkem Babinskim.

Areport 14–15/2009

Když (ne)pracuje psychika Během červnových ostrých střeleb 252. plro bylo vystřeleno šestadvacet řízených střel z přenosného protiletadlového raketového kompletu S-2M.

18

Ve většině případů se jednalo o premiéru. „První ostrá raketa a hned výtečná. Samozřejmě že z toho mám velikou radost,“ konstatuje nadrotmistr Jiří Navrátil a přiznává, že trochu „pracovaly“ i nervy. „Nebyl to však strach, spíše respekt před zbraní. Záleželo mi na tom, abych nezklamal,“ dodává. Opodál stojící rotný Václav Cízl absolvoval svoji úvodní bojovou střelbu taktéž na výtečnou. „Jde o vteřiny, na které se týdny připravujete. Na palebné čáře to jde potom ráz naráz. Když raketa odejde

a zničí cíl, tak z člověka spadne nervozita. Zvládl jsem to a mám z toho dobrý pocit,“ líčí své dojmy. Jejich nadřízený, zastupující velitel 2. protiletadlové raketové baterie poručík Jan Vrchota, klade v této souvislosti důraz na profesionální připravenost. „Příslušníci jednotky prošli náročnou přípravou jak v mírové posádce, tak při polních vyvedeních. Zvládnutí metodiky ostrých střeleb je podmíněno individuálními schopnostmi každého jednotlivce, ale obecně lze říci, že zhruba za měsíc jsme schopni

připravit profesionála k bezpečnému odpálení rakety na cíl,“ dodává. Také on poukazuje na klíčový význam psychického rozpoložení střelce. „Stejně jako se učí ovládat zbraňový komplet, tak musejí zvládat sami sebe. Recept? Být stále nad věcí, volit klidný přístup k dílčím úkonům střelby a zbytečně si nepřipouštět stres. Praxe potvrzuje, že případná pochybení při střelbě mají přímou souvislost právě s psychikou operátora.“ Po přenosných „dvojkách“ zaujímají palebné postavení samohybné protiletadlové raketové komplety S-10M. Také jejich řízené střely 9M37M (dálkový dosah do 8 km, výškový dosah do 4 km) instalované v dopravně-odpalovacích kontejnerech jsou tentokrát naváděny na cíle imitující vrtulník na odletu, respektive ve visu. Během ostrých střeleb je příslušníky 3. protiletadlové raketové baterie vystřeleno šest kusů PLŘS. „Odstřílel jsem na výtečnou. Premiéra mi vyšla. Přiznávám, že před střelbou jsem byl trochu nervózní. O (ne)úspěchu rozhodují maličkosti na palebné čáře. Šel jsem do toho s chladnou hlavou a maximálně se koncentroval. Jsem připraven dát do placu zápisné,“ usmívá se rotný Pavel Nedorost, operátor kompletu S-10M. Zaměstnání ve Vojenském újezdu Hradiště představuje první část střeleb,

které u 252. protiletadlového raketového oddílu v letošním roce proběhnou. „Těchto bojových ostrých střeleb se účastní příslušníci již zmíněných 2. a 3. baterie a v září se toto cvičení uskuteční pro 1. a 4. protiletadlovou raketovou baterii našeho oddílu,“ upřesňuje podplukovník Babinski. Cíle neměly šanci Z následných rozhovorů ve výchozích postaveních cvičících jednotek je patrné, jak moc profesionálům z 25. protiletadlové raketové brigády (plrb) Strakonice záleží na pozitivním výsledku bojových střeleb. „Poznáme

v Doupovských horách, která může z nařízení k BS udělat cár papíru. „Vzhledem ke značné vytíženosti zdejšího výcvikového prostoru mohou pro nás nepříznivé povětrnostní podmínky představovat problém,“ konstatuje plk. Slavík. O pár hodin později však přichází z řídicí věže střelnice potěšující zpráva nejen pro velitele, ale i jeho podřízené z 25. plrb Strakonice. Hodnocení: průpravné bojové střelby (toto hodnocení slouží ke zjištění sladěnosti jednotky) – splněno! Zápočtové bojové střelby (toto hodnocení potvrzuje stav připravenosti jednotky) – výtečně!

Areport 14–15/2009

realitu neboli jak na tom střelci operátoři skutečně jsou z hlediska jejich odborných znalostí a technického umu,“ říká velitel 25. plrb plukovník gšt. Josef Slavík. „Velení brigády považuje dnešní průpravné a zápočtové bojové střelby za vyvrcholení profesní přípravy příslušníků dvou baterií 252. protiletadlového raketového oddílu.“ V této souvislosti zdůrazňuje, že počet bojových střeleb 252. plro se odvíjí od přidělených finančních zdrojů. „Podstatné však je, že se nám daří udržovat profesní schopnosti střelců. Bojové střelby absolvují dvakrát za výcvikový rok,“ vysvětluje. Úplnou spokojenost mu však přece jen něco kazí, a to především všeobecně známá nevyzpytatelnost počasí

19

UDÁLOST

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ Text a foto: Jana DECKEROVÁ

KŘEST „Kliniky číslo 1“ Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Areport 14–15/2009

Po „Příběhu nemocnice“ ke čtenářům míří „Klinika číslo 1“. Do roka a týdne vydalo Ministerstvo obrany České republiky – Prezentační a informační centrum MO – další knihu, jež výjimečným způsobem dává nahlédnout do historie a současnosti prestižní kliniky pražské Ústřední vojenské nemocnice.

20

Předposlední červnové úterý bylo možné v atriu budovy „A“ Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) spatřit zajímavý úkaz. Bílé pláště lékařů a zdravotních sester „vystřídaly“ tmavé obleky a kostýmky představitelů politického a společenského života a slavnostní stejnokroje důstojníků Armády ČR. V rámci oslav padesátého výročí založení Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN zde proběhl slavnostní křest knihy „Klinika číslo 1“. Hlavní „protagonistce“ akce se dostalo kolektivní pochvaly. Na 125 stranách knihy se autorskému kolektivu, a to nestandardní formou, podařilo přiblížit historii a práci neurochirurgické

Na snímku zleva: autor knihy Josef Gajda, ministr obrany Martin Barták, ředitel ÚVN Praha plk. Štefan Brunclík a přednosta Neurochirurgické kliniky plk. Vladimír Beneš

kliniky, která se zabývá operační léčbou nemocí nervového systému už půl století. „Na rozdíl od ‚Příběhu nemocnice‘ jsem se více zaměřil na osobité jedince, jež jsou s padesátiletou činností kliniky spojeni. Vážím si, že na knize participovaly nejen známé osobnosti, například akademický malíř Jiří Anderle nebo fotograf Herbert Slavík, ale také pamětníci kliniky,“ říká autor knihy Josef Gajda. Většina fotografií je dílem fotoreportéra A reportu Jana Kouby. „Prvotní nabídku z ÚVN Praha fotografovat také na operačních sálech jsem neodmítl. Pro mě to byla neznámá oblast, kde jsem chtěl poznat něco nového. Naše spolupráce pokračuje již čtvrtým rokem. Technicky vzato, nejde o jednoduchou činnost, neboť pracujete v prostředí velkých světelných rozdílů,“ vysvětluje. Po vystoupeních přednosty Neurochirurgické kliniky plukovníka Vladimíra Beneše a ředitele Ústřední vojenské nemocnice Praha plukovníka Štefana Brunclíka provedl svým podpisem slavnostní křest knihy místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. „Neurochirurgie byla mým vytouženým cílem už ve studentských letech. V pražských Střešovicích jsem se poprvé ocitl jako mladý pacient, ale právě osobní prožitky, příjemná, soustředěná pracovní atmosféra na klinice přispěly k mému rozhodnutí věnovat se medicíně a konkrétně tomuto oboru. Je pro mě poctou tu dnes být a křtít tuto knihu,“ konstatoval M. Barták.

Poškozené pistole, zbraně, porouchané tanky, ale třeba i raketomety. To vše projde bránou a rukama odborníků na armádní techniku a výzbroj ze Střediska oprav v Jaroměři a Základny oprav v Lázních Bohdaneč.

LOGISTIKA nonstop Neplatí tu žádné „To neumíme!“ nebo „Zeptejte se příští týden!“. Tato slova tu neznají. Přesvědčil se o tom

i náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek, když spolu se zástupcem velitele sil podpory brigádním generálem Radoslavem Rotreklem a plukovníkem Zdeňkem Formánkem, zástupcem ředitele sekce logistiky MO, zavítali koncem června do obou opravárenských zařízení na pracovní návštěvu.

V Jaroměři už je očekával velitel Základny oprav plukovník Petr Hein. Po uvítání krátce prezentoval aktuální stav a perspektivy opravárenských kapacit sil podpory, strukturu, dislokaci a plněné úkoly. „Naše zařízení je i výraznou podporou probíhajícím zahraničním operacím, kam pravidelně vysíláme své techniky,“ zdůraznil

ve svém vystoupení. Od pracovního stolu se vyrazilo přímo do dílen. Při prohlídce jednotlivých pracovišť bylo znát, že tihle profíci své práci rozumějí. Aby ne! Vědí, že všechny opravy zbraní od pistolí až po raketomety musejí od nich odcházet v perfektním stavu. Sebemenší chyba nebo selhání může stát vojáky třeba i život. Do Jaroměře byly přesunuty také technologie z již dříve zrušených opraven v Chrudimi. Proto se tu můžeme setkat s opravami vozidel, manipulačního zařízení nebo polní kuchyně. Oříškem se mohou stát některé chybějící náhradní díly ke starší technice. Ale ani to není problém. Zlaté české ručičky je na základně zvládnou vyrobit samy. V Lázních Bohdaneč se hosté seznámili s částí prostor nedávno rekonstruovaných hal, kde se opravují prostředky spojovacích a informačních systémů, radiostanic, elektrocentrál nebo chemické techniky. Se zaujetím si prohlédli pracoviště certifikované metrologické laboratoře pro kontrolu v resortu užívaných měřidel a právě tady svou návštěvu ukončili.

Areport 14–15/2009

Vydání knihy při příležitosti t tosti 50. výročí založení Neurochirurgické kliniky i iky ÚVN Praha

21

SPOLUPRÁCE na 11 roků £™£{ʇÊÓä£{

£ää

 /Ê 

Areport 14–15/2009

Text a foto: Pavel LANG

22

V následujících jedenácti letech Česká republika a Slovenská republika budou vzájemně spolupracovat při realizaci projektu „Legie 100“. Svými podpisy pod memorandum to v jihomoravských Hustopečích stvrdili náměstek ministra obrany ČR František Padělek, státní tajemník Ministerstva obrany SR Daniel Duchoň a 2. státní tajemník Ministerstva vnitra SR Vladimír Čečot.

Unikátní projekt „Legie 100“ na počest vzniku a působení československých legií

Společný záměr důstojně si připomenout 100. výročí vzniku a působení československých

legií v letech 1914–1920 není během na dlouhou trať. První návrhy se diskutovaly koncem loňského roku, letos

v únoru resortní komise konkretizovaly oblasti spolupráce a v červnu signatáři obou republik již podepisují společné memorandum. „Obě strany k naplňování projektu ‚Legie 100‘ přistoupily velice vstřícně, neboť se shodly na jeho aktuálnosti a potřebnosti. Nejen já osobně, ale i resort obrany přikládáme jeho realizaci veliký význam,“ říká náměstek ministra obrany František Padělek. Obdobný názor zastávají i státní tajemníci MO a MV Slovenské republiky. „Zahajujeme unikátní projekt, jímž si důstojně připomeneme hrdinství československých legionářů,“ konstatuje Daniel Duchoň. „Memorandum je důkazem toho, že Češi a Slováci mají mnoho společného. Říkejme to hlavně mladým lidem. Poznání historických událostí jim dává větší prostor k vlastenectví. Ministerstvo vnitra SR, které má v gesci válečné hroby čs. legionářů, bude v péči o ně finančně participovat s českou stranou,“ dodává Vladimír Čečot. Cílem memoranda je spolupracovat při naplňování společného projektu „Legie 100“, jehož obsahem je zejména finanční zabezpečení péče o válečné hroby československých legionářů na území obou států a v zahraničí. „Ministerstvo obrany ČR plánuje v této souvislosti poskytnout finanční dary do zahraničí ve výši pěti milionů korun

ročně. Tyto prostředky jsou zahrnuty do střednědobého plánu resortu,“ upřesňuje Pavel Filipek z odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO a pokračuje: „Naše zájmové lokality se nacházejí nejen na území Slovenska nebo Polska, ale zejména na Ukrajině a v Ruské federaci.“ Není tajemstvím, že válečné hroby a pietní místa padlých, respektive zemřelých československých vojáků jsou rozesety ve čtyřiceti zemích světa. Protentokrát je však prioritou již vzpomínané Rusko. „Na základě dostupných dokumentů zde evidujeme zhruba tři stovky lokalit, v nichž se nacházejí ostatky československých legionářů. Z nich bylo vybráno padesát míst, kam upřeme svoji pozornost. Ročně chceme obnovit nebo vystavět pět hřbitovů, jež se stanou důstojným místem posledního odpočinku čs. legionářů,“ konstatuje P. Filipek. Dalšími oblastmi z dokumentu, který je uzavřen na dobu určitou do 31. prosince 2020 (jeho platnost může být prodloužena na základě dohody všech tří stran – pozn. red.), jsou provedení pietních aktů k uctění památky padlých československých legionářů a dále zvyšování povědomí obou národů o zásluhách legionářů, kteří významně přispěli ke vzniku Československa. Memorandum neopomíjí ani organizaci a pořádání výstav, týkajících

se zlomových událostí vzniku a činnosti legií, jakož i mediální podporu projektu v hromadných sdělovacích prostředcích a navázání spolupráce s místní samosprávou a nevládními organizacemi. Červnového slavnostního aktu v jednacím sále hustopečského městského úřadu se za českou stranu dále zúčastnili ředitel kanceláře náměstka ministra obrany Vít Ševčík, ředitel sekce personální-personální ředitel Ministerstva obrany Milan Gol, ředitelka odboru mimoresortní spolupráce SP MO Iveta Hlásecká, přidělenec obrany ČR v SR generálmajor Jiří Jančík a místopředseda Československé obce legionářské Jindřich Sitta. „Věřím, že naše společné memorandum výrazně přispěje k tomu, aby památka hrdinů, kteří položili životy za samostatné Československo, byla zachována a náležitým způsobem uctěna,“ řekl na závěr jednání delegací ČR a SR náměstek F. Padělek.

Areport 14–15/2009

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

23

MISE

MISE

Místa, kde budou sloužit příslušníci AČR v zahraničních misích a jako vojenští pozorovatelé v roce 2010

Mise MFO, Sinajský poloostrov „ Pro účely této mise na Blízkém východě resort MO uvolní síly a prostředky v počtu do tří osob.

Operace Althea, Bosna a Hercegovina „ V případě přechodu na neexekutivní misi (poradní a výcvikové úkoly) se resort MO zapojí počtem do dvou osob.

Areport 14–15/2009

Operace MINURCAT, Čadská republika a Středoafrická republika „ Mise OSN na udržení míru a bezpečného prostředí se resort MO zúčastní v počtu do pěti osob.

24

Operace MONUC, Demokratická republika Kongo „ Mírová mise OSN, které se zúčastní až tři vojenští pozorovatelé AČR. Dvoustranu ve spolupráci se SOC MO připravil Jaroslav PAJER a Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ

Operace KFOR, Kosovo „ Jednotlivci na velitelství KFOR na základně Film City, jednotlivci na velitelství MNTF-C na základně Ville, mechanizovaná rota a rota zabezpečení v rámci MNTF-C na základně Šajkovac v počtu do 430 osob. „ Záložní rota na území ČR s dobou pohotovosti k přesunu do pěti dnů v počtu do 120 osob. „ Celkově se mise zúčastní maximálně 550 osob. „ ČR je rovněž připravena převzít vedoucí roli v MNTF-C.

Operace UNAMA, Afghánistán „ Mírová mise OSN, které se zúčastní jeden vojenský pozorovatel AČR.

Operace v rámci Systému pohotovostních ujednání OSN (UNSAS) „ Síly a prostředky resortu MO mohou v maximálním počtu čítat 50 osob. O jejich vyslání rozhodne vláda a Parlament ČR na základě požadavku OSN.

Operace ISAF, Afghánistán „ V prostoru regionálního velitelství RC-C na kábulském letišti KAIA (Kabul International Airport) vrtulníkový tým OMLT (výcvik technického a létajícího personálu Afghánské národní armády – ANA), personál v řídicím centru velitelství KAIA a ve strukturách ISAF, NSE (podpora všech českých kontingentů v Afghánistánu), lehká chemická jednotka a specialisté různých odborností včetně zdravotnického personálu a tým podporující brigádní velitelství ANA v celkovém počtu do 100 osob. „ V rámci regionálního velitelství RC-E vojenský prvek (čtyři mobilní pozorovací týmy, pyrotechnický tým a štáb kontingentu) českého rekonstrukčního týmu PRT v provincii Lógar v maximálním počtu 285 osob. Dále tým OMLT (výcvik jednotek ANA) v počtu do 40 osob. V provincii Lógar má čítat celkové nasazení do 325 osob. „ U velitelství RC-E na základně Sharana budou dále nasazeny tři dopravní vrtulníky Mi-171Š s podpůrným týmem v počtu do 110 osob. „ Celkově se mise zúčastní maximálně 535 osob.

Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF) „ Pro 14. rotaci (NRF-14) od 1. ledna do 15. července 2010 vyčlení resort MO mimo jiné ochrannou rotu v počtu do 120 osob, čtyři experty v oblasti OPZHN a národní podpůrný prvek do 53 osob. Celkově se vyčlení kontingent do 220 osob. „ Pro 15. rotaci (NRF-15) od 1. července 2010 do 15. ledna 2011 počítá resort MO mimo jiné s dopravní rotou v počtu do 120 osob, ženijní stavební rotou v počtu do 170 osob, v oblasti OPZHN do tří osob ve společném analytickém týmu a štábu praporu a s národním podpůrným prvkem do 53 osob. Celkový počet zúčastněných činí maximálně 360 osob.

Areport 14–15/2009

Operace NAVFOR ATALANTA, velitelství ve Velké Británii „ Tato mise EU je zaměřena na boj proti pirátství v somálských teritoriálních vodách. Pro její velitelství sídlící v Northwoodu vyčlení v případě prodloužení mandátu operace i po roce 2009 resort MO síly a prostředky v počtu do tří osob.

25

Z VOJENSKÝCH ÚTVARŮ Celoarmádní soutěžení spojovacích odborností ve třinácti (ne)obyčejných disciplínách

„Spojařina“ na plný úvazek Text: Pavel LANG Foto: autor a kpt. Ivan ŠMÍDL

Areport 14–15/2009

O prospěšnosti celoarmádní akce Dne spojaře nemůže být pochyb. Soutěžní formou zvyšuje odborné znalosti a profesní um. V červnu se konal již její devátý ročník. Organizátorem, tak jako v předešlých čtyřech letech, bylo pardubické velitelství 14. brigády logistické podpory (14. blogp).

26

Věhlas tohoto spojařského klání rok od roku rostl. Z původně praporní akce se stala vyhlášená celoarmádní soutěž. „Příslušníci spojovacích jednotek se znali pouze po sluchu. Na vlastní oči se prakticky neviděli, neboť spolu komunikovali převážně

po pojítkách. Proto jsme přišli před devíti roky s myšlenkou soutěže, která zvýší profesionalitu spojařů a umožní jim lépe se poznat,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů Dne spojaře major Ondrej Kontroš. Motivujícím faktorem pro organizátory se stal rostoucí zájem vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Loňský ročník byl v tomto směru rekordní – 180 soutěžících. „Letos se zúčastnilo 170 příslušníků spojovacích odborností z jedenadvaceti útvarů,“ upřesňuje mjr. Kontroš, hlavní rozhodčí soutěže. Vzestupem prošlo také složení soutěžních odvětví. Jejich počet se nakonec zastavil na čísle třináct, přičemž devět disciplín je ryze odborných a čtyři jsou sportovní. „V odborných soutěžích se snažíme reagovat na aktuální požadavky související s výcvikem vojenských spojařů,“ říká O. Kontroš. Den spojaře je rozdělen do tří částí. Zpočátku se prověřují teoretické

znalosti profesionálů. Jde o testy z pravidel vedení spojovacího provozu a znalost předpisu Spoj 4-1. Následně jsou účastníci zkoušeni z praktických dovedností. Soutěží se o nejlépe připravené osádky radiostanic R-6, R-3Sp, R-7M1p nebo o nejlepšího jednotlivce při plnění provozního úkolu na stanici R-6p (přenos dat), dále v obsluze a výstavbě RF-13, respektive RDM-61M. Svoje schopnosti musejí prokázat také řidiči. Třetí den patří sportovním utkáním. Soupeří se v přetahu lanem, v malé kopané, v bowlingu a ve štafetovém běhu 3 × 400 metrů s cívkou PK2. Na jednom ze sportovišť zaznívá vítězný pokřik. Nejlepší v přetahu lanem se právě stává družstvo

z přerovské základny vrtulníkového letectva. „Splnili jsme si cíl. Máme zlato. Alespoň jedno,“ lapá po dechu podpraporčík Martin Chromec, pro něhož je pardubický Den spojaře premiérou. „Žádnou speciální přípravu na základně jsme neorganizovali. Jdeme do toho z chodu. Tady se ukáže, co v nás doopravdy je. Disciplíny mají spád a dokonale nás profesně a fyzicky prověří. Pokud to půjde, zúčastním se i příští rok,“ dodává s nadšením. Mírné zklamání pociťují obhájci vítězství z loňského roku – družstvo 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim. „Vloni to byla vítězná premiéra. Štěstí přálo začátečníkům a v celkovém pořadí zúčastněných útvarů jsme se umístili jako první. Zato letos to není nic moc,“ konstatuje štábní rotmistr Jiří Kuník a pokračuje: „Nechceme se vymlouvat, ale pravdou je, že vytíženost příslušníků spojovací čety je značná a částečně se to odrazilo i na našich výkonech. Ještě že jsme uspěli ve sportu a nějakou medaili přece jen přivezeme. Trošku nás to mrzí, ale na Den spojaře rádi přijedeme zase.“ Po třech soutěžních dnech jsou vyhlášeni vítězové. Nejlepším radistou je podpraporčík Petr Antošek, osádkou R-6 nadrotmistr Roman Tykal a rotmistři Petr Horáček, Lukáš Držmíšek a Patrik Sedláček, osádkou R-3Sp pprap. Michal Fryšták, rtm. Josef Barcuch a rtn. Pavel Semerád, osádkou

R-7M1p pprap. Tomáš Pichanič a rotmistři Martin Hanslír a David Fiedler, nejlepším řidičem se stal rotmistr Antonín Heteš. Mezi útvary vybojoval celkové prvenství 141. zásobovací prapor Pardubice, na druhé příčce se umístilo družstvo 21. základny taktického letectva Čáslav a bronz získali příslušníci 101. spojovacího praporu Lipník nad Bečvou. „Dle ohlasů lze konstatovat, že armádní spojaři k nám jezdí rádi. To

nás samozřejmě těší, že organizujeme kvalitní soutěž,“ říká ředitel Dne spojaře a velitel 14. blogp Pardubice plukovník gšt. Josef Burkoň a podotýká, že už přemýšlí nad jubilejním desátým ročníkem. „Mám určité představy, jak náročnost disciplín ztížit. Především po fyzické stránce. Přeji si, aby tuto soutěž i nadále provázela zdravá rivalita a vzájemné hecování. Výkonům, respektive časům soutěžících spojařů to ohromně prospívá,“ dodává plk. Burkoň.

Areport 14–15/2009

Z VOJENSKÝCH ÚTVARŮ

27

AEROSALON

Text: Martin KOLLER Foto: autor a Flight Daily News

Areport 14–15/2009

Aerosalon pořádaný již sto let v Paříži patří k největším akcím svého druhu ve světě. Letošní byl dokladem řady změn globálního charakteru v oblasti letectví.

28

Na jubilejní ročník výstavy vojenského i civilního letectví, kosmonautiky a technologií připadla tři významná výročí. Roku 1909 přeletěl Louis Blériot kanál La Manche a ve stejném roce se konala první letecká výstava v Paříži. S datem výročí lze do určité míry polemizovat, protože letectví bylo prezentováno v Paříži již roku 1908 jako samostatná součást autosalonu. Třetí výročí zajistil slavný rusko-americký Francouzské bojové letouny reprezentoval typ Rafale

letecký konstruktér Igor Sikorski, narozený před 120 lety. Jeho jméno dodnes nese americká společnost vyrábějící vrtulníky, a to ve spolupráci s naší společností Aero Vodochody. Ta letos zajistila existenci českého pavilonu a navíc její dceřiná společnost Technometra Radotín získala kontrakt na podsestavy hlavního podvozku letounů Airbus A320 v hodnotě několika stovek milionů korun. První brněnská strojírna Velká Bíteš předvedla novou turbovrtulovou pohonnou jednotku a snažily se i ostatní firmy. Letiště Le Bourget, dislokované ve stejnojmenné čtvrti na okraji Paříže,

slouží v současné době více účelům. Kromě leteckého transportu provozovaného řadou společností je jeho součástí letecké muzeum a na vzdáleném konci se rozkládá základna francouzského námořního letectva. Část hangárů je využívána permanentně pro potřeby specializovaného výstavnictví. Koncem minulého roku zde např. proběhla výstava Euronaval. Potvrzení trendů Řada návštevníků, kteří pamatují dřívější ročníky, hodnotila aerosalon jako slabší. Především ubylo vojenských bojových letounů a v této

Izraelský útočný bezpilotní letoun Harop

Maketa čínského cvičného proudového letounu L-15

V americkém letectvu jsou typy, které pamatují válku ve Vietnamu na konci šedesátých let minulého století a ve většině letectev vyspělých zemí

se nacházejí v hojném počtu typy letounů, vrtulníků i bezpilotních letounů, jež poprvé vzlétly v sedmdesátých letech minulého století. Zatímco před třiceti lety sloužilo v letectvech vyspělých zemí několik desítek typů bojových letounů, v současnosti je jich pouze dvanáct. Konkrétně ruské MiG-29 a Su-27 v několika verzích, americké F-15 Eagle, F-16 Fighting Falcon, F-18 Hornet, F-22 Raptor a F-35 Lightning II, jehož vývoj končí, evropský Typhoon, Gripen využívající americké konstrukční skupiny, Tornado a francouzské Suchoj Superjet 100

Areport 14–15/2009

Le Bourget 2009

kategorii nebyl vystavován žádný nový typ. Vývoj je však dokladem nikoli poklesu úrovně výstavy, ale potvrzením širšího spektra dlouhodobých trendů v oblasti nejen vojenského letectví, které bylo možno zaznamenat rovněž na našem IDETu. V průběhu posledních dvaceti let došlo k redukci počtů osob i výzbroje armád prakticky všech vyspělých zemí, především evropských, a to z politických a ekonomických důvodů. Výsledkem je výrazně nižší počet letounů v jednotlivých letectvech. Díky tomu se obecně zmenšil rozsah objednávek zadávaných obrannému průmyslu v Evropě a USA. Situaci navíc přiostřuje současná krize. Menší sériovost výroby přinesla růst nákladů a cen. Na nich se rovněž podílí stále delší doba vývoje vojenských letounů dosahující kolem 20 let i více. Se započtením průměrné inflace, která se pohybuje kolem dvou procent ročně, překračuje např. systémová cena nového amerického víceúčelového bojového letounu F-22 Raptor, zahrnující náklady na výcvik pilotů, integrální výzbroj, případně určitý rozsah podvěšené výzbroje, diagnostické a opravárenské vybavení a základní sady náhradních dílů a skupin, hodnotu kolem 187 milionů USD. Za dobu vývoje probíhajícího od roku 1986 do zahájení sériové výroby roku 2003 původní hardware a software zastaraly natolik, že musely být vyvinuty zcela nové, což opět zvýšilo cenu letounu. Vysoké ceny a malý rozsah akvizic jsou v rozporu s bojeschopností letectev a vytvářejí tlak na prodlužování doby služby letounů zavedených do výzbroje, a to na 30 i více let.

29

AEROSALON

AEROSALON

Maketa vrtulníku Agusta Westland AW149

Areport 14–15/2009

Bitevní zemědělský letoun Air Tractor AT-802U

30

Rafale a Mirage 2000. Pouze USA a pravděpodobně Rusko si podrží ve výzbroji dvě „váhové“ kategorie víceúčelových bojových letounů, konkrétně americké letectvo „těžké“ F-22 a „lehké“ F-35, avšak námořní letectvo pouze lehké F-35. V průběhu dvaceti let by mělo zůstat ve výzbroji vyspělých zemí pouze sedm nebo osm typů plnohodnotných víceúčelových bojových letounů. Konkrétně americký F-22, který nahradí F-15, a F-35, jež nahradí F-16 a F-18, Typhoon, který nahradí Tornado, Rafale, jenž nahradí Mirage 2000 a Gripen. Vývoj nového ruského typu, či typů není dosud jasný. Lze předpokládat zavedení letounu srovnatelné úrovně i do výzbroje čínského letectva.

Dlouhodobě se spekuluje o nahrazení pilotovaných bojových letounů bezpilotními v průběhu zhruba jedné generace. Zásadní výhodou bezpilotních

Maketa nového evropského bezpilotního letounu

Modernizace především Jak už bylo řečeno, vysoké ceny posilují trend rozsáhlé modernizace zavedených bojových letounů s cílem udržení úrovně jejich bojové hodnoty a zároveň prodloužení doby služby. Obojí lze dosáhnout za polovinu nákladů i méně ve srovnání s vývojem, výrobou a zavedením nového typu. Navíc odpadá potřeba výcviku pilotů a přeškolení pozemního personálu na nový typ. U letounů řazených do třetí a vyšší vývojové generace, uvedených výše, jsou součástí vývojových programů rovněž podprogramy předem připravené modernizace, které vycházejí z potřeby dílčích modernizací po 10 až 15 letech služby, především v oblasti elektroniky, kde vývoj pokračuje vyšší rychlostí ve srovnání s ostatními technologickými obory. Po 20 až 30 letech od zavedení do výzbroje jsou plánovány modernizace zásadního charakteru, které mohou změnit i určení letounu z hlediska bojové činnosti. Příkladem je americký F-16, který se z čistého lehkého stíhače, určeného k vybojování vzdušné převahy, stal víceúčelovým typem sloužícím především k ničení pozemních cílů. Schopnost plnění širšího spektra úkolů však zvýšila jeho bojovou hodnotu a zlepšila pozici v rámci světového

Trojrozměrná prezentace systému Glonass

trhu vojenské techniky. Modernizace se obvykle netýkají draku (letoun bez motorů, výzbroje a avioniky), ale především avioniky a výzbroje. V poslední dekádě roste důležitost pokročilých výrobních technologií. Ty tvořily značnou část exponátů vystavovaných letos v Le Bourget. Jedná se především o oblast zlevnění a zvýšení kvality při výrobě dílů pro letadla všech kategorií. S uvedenou oblastí je přímo spojena konstrukce pohonných jednotek, kde sice nejsou prezentovány revoluční objevy, ale např. lopatky turbín proudových motorů s vyšší životností, které prodlužují meziopravní normy a snižují tak provozní náklady letounů. V rámci aerosalonu byly prezentovány především modernizace letounů F-15 na verzi označovanou Silent Eagle vybavenou pumovnicemi, určenou k překvapivým přesným útokům na pozemní cíle, a dále Mirage 2000 a Rafale. Novinky Letošní aerosalon se sice nemohl pochlubit přehlídkou nových bojových letounů, ale novinek se našlo dost. Z globálního hlediska je možno mluvit o návratu Ruska do první ligy ve výrobě letadel. Dokladem byla prezentace několika typů dopravních letounů, které se vzhledem k rostoucímu objemu letecké přepravy osob i nákladů stávají stále lukrativnějším oborem. Na ploše letiště se nalézal regionální dopravní letoun Suchoj Superjet 100. Nelze rovněž přehlédnout rostoucí úroveň čínské produkce, která byla předvedena pouze ve formě maket. Rusko si navíc zachovává vedoucí postavení z hlediska

nosných kosmických raket, ale také družic různého určení. Jednou ze zajímavostí byla ukázka systému promítajícího výsledky činnosti soustavy navigačních družic systému Glonass do trojrozměrné formy pomocí ukazovátka. Rovněž Čína a Ukrajina měly v expozicích makety nových nosných raket. Jednou z novinek ukrajinského leteckého průmyslu byl dopravní letoun An-148-100B. Mezi zajímavé trendové novinky posledního období patří militarizace

kde jsou světovou jedničkou. Jednalo se především o útočný typ Harop společnosti IAI, nový Hermes 90 a futuristicky řešený Mule schopný pohybu v urbanizovaném prostoru. Prozatím ve formě makety vystavovala společnost EADS nový velký bezpilotní letoun, vyvíjený ve spolupráci Německa, Francie a Španělska. Několik menších typů bezpilotních letounů a vrtulníků prezentovaly i další firmy. Průkopnickým krokem

Mezi novinky patřila modernizovaná verze radiolokátoru protiletadlového a protiraketového systému Patriot PAC III.

civilních letounů. Jedná se opět o snahu zaměřenou na snížení vývojových a provozních nákladů. Letounů spadajících do uvedené kategorie bylo na výstavě hned několik. Pravděpodobně nejvíce diváky zaujala přestavba zemědělského letounu společnosti Air Tractor na lehký bitevník, ověšený bombami, kulomety a raketomety. Dále bylo možno zhlédnout přestavbu dopravního letounu společnosti Bombardier na průzkumný a hlídkový letoun systému ASTOR pro britské letectvo. V neposlední řadě zaujal obdobně zaměřený izraelský letoun programu CAEV, využívající letoun Gulfstream G550. Do služby armád míří i větroně. Například motorizovaný typ Patroller společnosti SAGEM-Stemme, vybavený senzorovou hlavicí, má sloužit jako bezpilotní k levnému průzkumu. Izraelci opět předvedli několik novinek v oboru bezpilotních letounů,

se v rámci výstavy stala letová exhibice rakouského bezpilotního vrtulníku Camcopter. V současné době probíhají jeho zkoušky při ostraze prostoru Adenského zálivu v boji proti pirátům. Novinky nechyběly ani mezi vrtulníky. Jednalo se především o typ AW149 italsko-britského konsorcia Agusta Westland, vystavovaný ve formě makety. Dále se jednalo o EC 175/Z-15, vyvinutý ve spolupráci společnosti Eurocopter s čínskými partnery. Opravdovou zajímavostí byl letoun s elektrickým pohonem Pioneer 300 společnosti Skyspark. Objevilo se rovněž několik nově koncipovaných pohonných jednotek ve formě turbovrtulového motoru s tlačnými propfany. Letošní pařížský aerosalon lze hodnotit jako ilustrativní odraz ekonomických a bezpečnostních trendů do oblasti leteckého průmyslu.

Areport 14–15/2009

typů je možnost dosažení vyšších násobků přetížení v manévrovém boji, protože nejsou omezovány odolností lidského organizmu. Avšak vývoj umělé inteligence ještě zdaleka nedosáhl potřebné úrovně a lepší manévrovost lze do značné míry eliminovat všesměrovým průzkumem a palbou.

31

UDÁLOST

Ministr obrany Martin Barták, náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek a zakladatel akce Bahna František Koch

Jubilejní Bahna

Areport 14–15/2009

Výcvikový prostor nedaleko Strašic, nesoucí spíše neoficiální pojmenování Bahna, se stal v sobotu 20. června již podvacáté dějištěm akce, která převzala název od místa svého konání.

32

Od roku 1989 se začali na různých místech Československa sjíždět sběratelé vojenské techniky, především „jeepaři“, kteří vytáhli na světlo svoje poloilegální vozidla, stejně jako hrdí majitelé vojenských harlejů a indianů pamatujících osvobození jihozápadních Čech americkou armádou, ale také větší části republiky Rudou armádou, která uvedená vozidla dostala v rámci vojenské pomoci. Prvního ročníku v roce 1990 se ve spolupráci s plukovníkem Ukázka hašení požáru záchranářským vrtulníkem

Kutným, velitelem 1. tankového pluku Strašice, zúčastnilo 12 historických vozidel Klubu vojenské historie z Volduch řízeného Františkem Kochem. Bahna, která převzala název od výcvikového prostoru nedaleko Strašic, se následně stala oficiální akcí sběratelů vojenské historické techniky, jež absolvovala závod bahnitým terénem přes brod. O rok později se do pořadatelských prací zapojil Military Car Club Plzeň,

vedený Milanem Dlouhým. Přidal se rovněž Vojenský historický ústav, který poskytoval akci dlouhodobě výraznou podporu. Další ročník již získal oficiální vojenský punc, protože náčelník Generálního štábu generál Karel Pezl akceptoval návrh na využití Bahen jako „okna nové demokratické armády“, především jejích pozemních sil. Několik ročníků Bahen bylo dvoudenních, přičemž v neděli probíhala

Americký kolový obrněný transportér Stryker

Psovod policie ČR

dynamická ukázka boje kolem pevnostního srubu Jordán. Mimo prezentace vojenské historické techniky i zavedené výzbroje AČR se v rámci akce konaly branné závody družstev několika armád. Oporou organizátorů se stala Nadace pozemního vojska AČR vedená Stanislavem Drábkem. Pravděpodobně největší a nejúspěšnější Bahna proběhla v létech 2004 až 2006, kdy se jich zúčastnili reprezentanti několika zahraničních armád s technikou.

V té době již probíhala pod vedením společných sil AČR. Rekord tehdejších zhruba 50 000 návštěvníků se podařilo překonat až v tomto roce. V rámci krátké historické retrospektivy nelze pominout každoroční práci stovek vojáků všech hodností na přípravě Bahen v posledních 17 letech a nemenšího počtu účastníků z řad sběratelů a příslušníků klubů vojenské historie. Historie, bojeschopnost a technologická úroveň Letošní Bahna se stala širokospektrální prezentací pozemních i leteckých sil naší armády. Zúčastnily se jich jak

společné síly, tak síly podpory, dále Vojenská policie, Posádkové velitelství Praha, Univerzita obrany Brno, Vojenská střední škola a VOŠ MO v Moravské Třebové a v neposlední řadě aktivní zálohy. Řízením akce byl pověřen brigádní generál Miroslav Žižka, zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil. Přípravu podřízených realizovali velitelé brigád. Organizační schéma a dislokace účastníků se lišila od předchozích ročníků, protože na dolní ploše, používané obvykle k prezentaci techniky AČR a firem našeho obranného průmyslu, byly nalezeny zakopané staré tlakové láhve s technickými plyny.

Areport 14–15/2009

Text a foto: Martin KOLLER

33

UDÁLOST Po zahajovací salvě Dan z Jinců proběhla prezentace výzbroje AČR, dynamická ukázka práce Policie ČR při zásahu proti extrémistickým živlům, přehlídka vojenské historické techniky a dvě dynamické historické ukázky na téma bojů na východním Slovensku roku 1939 a obléhání Dunkirque roku 1944. Další dynamické ukázky patřily výsadkářům, ženistům a záchranářům, mechanizovaným silám, záchranářskému vrtulníku a aktivním zálohám. Na závěr se prezentovala technika sponzorů akce. Letošní Bahna lze proto bez nadsázky označit za akční a návštěvníci si přišli na své. Mezi zajímavé novinky patřily dva americké kolové obrněné

MUZEUM Text: Martin KOLLER Foto: autor a VHA

V rámci Pražské muzejní noci proběhlo v Leteckém muzeu Kbely slavnostní otevření hangáru generála Karla Janouška, věnovaného letectví 2. světové války.

Nakládání automobilu T 810 se zařízením VR 3 na obojživelné vozidlo PTS 10

Areport 14–15/2009

Historická ukázka z bojů na východním Slovensku

34

K novinkám patřilo vozidlo M 8 Greyhound

transportéry Stryker, kolové obrněné vozidlo RG-31, terénní automobil Jankel pro speciální jednotky, historické kolové obrněné vozidlo M 8 Greyhound, historický nákladní automobil Comer a další. Náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek ocenil zásluhy hlavních civilních organizátorů opět úspěšných Bahen Františka Kocha, Milana Mojžíše a Stanislava Drábka předáním odznaku Generálního štábu AČR. Přitom konstatoval, že naši občané nemají obvykle možnost se zblízka setkávat s vojenskou praxí. Proto jsou Bahna jedinečnou možností prezentace úrovně výcviku a technických kvalit naší armády. Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták vyzdvihl činnost aktivních záloh a zdůraznil potřebu jejich dalšího rozvoje. Upozornil rovněž na důležitost armády z hlediska ochrany občanů a jejich majetku v případě živelních katastrof a teroristických útoků, která je nesrovnatelná s jakýmikoli jinými organizacemi tohoto státu. ,,Připomínat si historii je důležitým faktorem z hlediska naší objektivní reality i politické bezpečnostní reality každého národa. Stačí vzpomenout na tragické události konce třicátých let a konce šedesátých let minulého století,“ řekl ministr obrany a dodal, že Bahna jsou jednou z významných možností připomenutí zlomových okamžiků naší historie.

Ve jménu ODVAHY A CTI Noc ještě nenastala a v leteckém muzeu se shromáždilo několik set návštěvníků. Přišli vojáci v aktivní službě i záloze, civilisté i veteráni pamatující mise. Na ploše byla rozestavena historická letadla a další vojenská technika obsluhovaná členy klubů vojenské historie v uniformách letectev z období druhé světové války. Po krátkém proslovu ředitele VHÚ plk. Aleše Knížka odhalili náměstek ministra obrany ČR pro zahraničí Jan Fulík a náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek desku na nově zrestaurovaném hangáru leteckého muzea. Slavnostní akt byl doprovázen přeletem historických letounů. Na desce je uvedeno, že hangár pocházející z období první světové války nese jméno generála Karla Janouška. Karel Janoušek Narodil se roku 1893 na Moravě a stal se jedním ze zakladatelů sociálnědemokratické strany na Přerovsku. Jako záložní důstojník rakousko-uherské armády upadl roku 1916 do zajetí. Poté se přihlásil jako dobrovolník do srbské armády, ze které přešel do československých legií v Rusku. Zúčastnil se mnoha bojů, počínaje slavnou bitvou u Zborova, a dosáhl funkce

letectví mu udělilo hodnost nejprve vicemaršála letectva a roku 1945 maršála letectva (Air Marshal). Generál Janoušek se tak stal českým nositelem nejvyšší vojenské hodnosti v historii našeho samostatného státu. V poválečném období vykonával různé funkce. Po únoru 1948 a přeložení do výslužby se rozhodl ilegálně emigrovat. Přitom byl za pomoci agenta provokatéra zatčen a odsouzen k degradaci a dlouholetému žaláři. Po propuštění vykonával špatně placené práce. Byl částečně rehabilitován roku 1968. Čestný vlastenec a špičkový odborník zemřel roku 1971. Plné rehabilitace se dočkal až roku 1990. velitele praporu 1. čs. střeleckého pluku. Návrat do vlasti pro něj znamenal kariéru vojáka z povolání, řadu velitelských funkcí a absolvování několika škol a zahraničních stáží. Roku 1924 přešel k vojenskému letectvu, kde postupně dosáhl hodnosti brigádního generála. Po ilegálním odchodu z protektorátu Čechy a Morava se podílel na formování československých leteckých jednotek ve Francii. Později v Británii aktivně pracoval na vytvoření našich perutí a jejich začlenění do RAF. Roku 1940 se stal inspektorem čs. letectva. Britské ministerstvo

35

AKTIVNÍ ZÁLOHY

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA

Areport 14–15/2009

Hladiny tří řek stoupají. Jindy poklidná koryta Labe, Chrudimky i Novohradky se plní divokou vodou. Obloha je stále zatažená a z nebe padá hustý déšť. Hned ráno zasedá krizový štáb. Občané se připravují na možnou evakuaci.

36

Naštěstí „zatím“ jen cvičně. Shodou okolností ale předpovědi meteorologů upozorňují na možnost přívalových dešťů a mohlo by se stát, že se cvičení velice rychle promění v ostrou akci. Od čtvrtka 18. června Pardubický kraj,

město a další subjekty prověřovaly činnost povodňových orgánů a připravenost složek integrovaného

záchranného systému v rámci cvičení „Povodeň 2009“ a „Evakuace 2009“. Do akcí se zapojila i rota aktivních

Chrudimce vniknout do městské zástavby. Následující den pokračoval nácvik boje s vodním živlem cvičnou evakuací obyvatel, přesněji žáků tří základních škol. I tady asistovali vojáci, tentokrát pod vedením Policie ČR. „Testování možností aktivních záloh je velmi důležité. V případě krizových situací mohou provádět kvalifikovanou práci a ne jenom pomáhat házet písek,“ pochvaloval si práci vojáků pěší roty AZ hejtman Pardubického kraje Radko Martínek, který se na ně coby šéf krajského krizového štábu přijel podívat. Zážitkem pro pardubické záložníky ještě bylo přespání v protiatomovém krytu. Město ho na jednu noc vojákům poskytlo, takže si mohli ověřit život za neprodyšnými stěnami betonového bunkru. Ve středu se obě pěší roty AZ setkaly na Libavé, kde pak probíhal společný výcvik podle odborného zařazení vojáků.

Zachraňovali i rukojmího Po třech hodinách byli na místě. Místo chleba a soli je přivítala zeleň výcvikového prostoru Hradiště. Čekala na ně spousta úkolů, jež museli během týdenního vyvedení zvládnout. Nejprve absolvovali střelby ze samopalu, kulometu a odstřelovací pušky. Míření jim značně ztěžoval téměř celodenní déšť a ani promáčené maskáče nebyly nijak příjemné. Následovala příprava v plavbě na raftech a člunech. Při ní si vyzkoušeli ovládání plavidla ve skupině s výměnou pozic, průzkum stojaté vody a další „mokré“ zapeklitosti. Jedním ze zaměstnání byla také záchrana raněného. Při plavbě po klidné hladině uslyšela hlídka z nedalekého ostrůvku volání o pomoc. Vysílený pachatel se zraněným rukojmím už nemohli kvůli vyčerpání opustit svůj úkryt, který se jim tak vlastně stal vězením. Později se ale ukázalo, že pachatel své vysílení pouze předstíral. Pokusil se přemoci jednoho člena hlídky a na raftu chtěl utéct... I když počasí v druhém červnovém týdnu nestálo za nic, příslušníci jednotky aktivních záloh staroboleslavské Vojenské policie naplánovaný program splnili. Nevyhnuli se ani takovým činnostem, jakými byly ranní rozcvičky, čištění zbraní a materiálu, někdy bolestivé služební zákroky i nejméně oblíbené několikakilometrové pěší přesuny. Jak říkal jeden z nich, „cesta ubíhala, protože vidina sucha a večeře nás posouvala kupředu dost rychle“. Text: npor. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ, foto: npor. David PRŮŠA a rtn. Roman MIKEŠ

Areport 14–15/2009

Kdo je připraven, není ohrožen

záloh Krajského vojenského velitelství Pardubice. „Aktivní zálohy mají v IZS své pevné místo. Kdyby došlo ke skutečné povodni, byli by záložáci povoláni. Dnes jich tu mám 38 z celkového počtu 52 a jsou nasazeni v Pardubicích v lokalitě u Matičního jezera, kde stavějí protipovodňové mobilní hrazení,“ říká plukovník Rostislav Domorák, ředitel KVV Pardubice. „Letos se nám podařilo skloubit dvě aktivity. V týdnu od 22. do 28. června ve spolupráci s Krajským vojenským velitelstvím v Hradci Králové pořádáme společný výcvik pěších rot aktivních záloh ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá s tím, že Pardubice se první dva dny účastnily těchto protipovodňových cvičení.“ A tak si záložníci v pondělí vyzkoušeli osazování průchodů v betonových protipovodňových zídkách mobilními stěnami, aby zabránily „zdivočelé“

37

VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ

VETERÁNI

Univerzita obrany? Proč ne!

Text a foto: Pavel LANG

Město Valašské Klobouky doposud udělilo čestné občanství dvěma osobnostem, prezidentovi Edvardu Benešovi a pilotovi Royal Air Force (RAF) plukovníkovi Josefu Balejkovi. Od 19. června k nim přibyl plukovník Josef Valčík, člen parašutistické skupiny Silver A, která před 67 roky provedla atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

I když je škola jedním z největších „nepřátel“ studentů, její důležitost se nezapře. Určuje nejen výši vzdělání a míru získaných informací, ale i naše další kroky, ať už profesní či životní. O studium vysoké školy má zájem stále více mladých lidí a nejinak tomu bylo i letos na Univerzitě obrany v Brně. Jedním z nováčků, který v říjnu nastoupí na vojenskou katedru systémů protivzdušné obrany, je i Jiří Škrabánek.

38

„ Ty jsi dal přednost studiu v Brně. Proč? Teď už to přiznám. Chtěl jsem, aby mě přijali na brněnskou univerzitu. Přijímačkám předcházely zdravotní a psychologické testy. Nebyla to žádná legrace, mělo to úroveň. Samotné zkoušky také. Říkal jsem si, tahle škola mi dá něco víc, a nejenom v oboru. Očekávám, že mne trochu zocelí a připraví na život. A na druhou stranu, chtěl jsem za svým dosavadním životem

udělat tlustou červenou čáru a začít jinak. Tak proč ne v Brně? Rozhodnutí trvalo pár vteřin. A mimochodem, uniformy mají něco do sebe a absolventi nemohou být žádné „bábovky“. „ Vybral sis katedru systémů protivzdušné obrany. Co od studia očekáváš a jakou před sebou vidíš perspektivu? Všechna rozhodnutí je třeba promýšlet několik tahů dopředu. Armáda je pro mě profesionální, ale i životní jistota. Vím, že mi to změní dosavadní život. V elektronice jde vývoj hrozně rychle dopředu, a pokud se mi podaří studium dokončit, určitě najdu uplatnění, a to nejenom v našich podmínkách, ale i v rámci celého NATO. Jako profesionální voják se dostanu ke všem elektronickým technologiím, ať už se to týká kybernetiky, umělé inteligence nebo mechatroniky, daleko dřív než moji kolegové z ostatních škol. A to mě láká. Ale zatím stojím na startovní čáře a doufám, že se mi podaří do vytouženého cíle doběhnout.

Byl to asi jeden z nejdůležitějších signálů celé druhé světové války. Josef Valčík dal svým malým kapesním zrcátkem parašutistům Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi znamení, že vůz zastupujícího říšského protektora se blíží. Následně našel útočiště v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde spáchal 18. června 1942 v bezvýchodné situaci po boji s německou přesilou sebevraždu zastřelením. Po sedmašedesáti letech se mu za hrdinství v protifašistickém odboji dostalo dalšího uznání. Rodinným příslušníkům J. Valčíka byla u příležitosti vzpomínkového ceremoniálu v jeho rodišti (Smolina u Valašských Klobouků)

předána listina o udělení čestného občanství. „Armáda České republiky s oprávněnou pýchou uchovává odkaz hrdinů, jakým byl i Josef Valčík. Neboť díky jim, těm známým i dosud bezejmenným, český národ nejen přežil, ale stal se součástí sjednocené Evropy,“ řekl na pietním aktu náměstek ministra obrany František Padělek. O pár hodin dříve se delegace resortu obrany zúčastnila odhalení pamětní desky plk. J. Balejkovi na městském úřadě ve Valašských Kloboukách. „Bojoval za svobodu Československa v Polsku, ve Francii a ve Velké Británii. Jeho hrdinství v boji proti nepříteli nesmí být nikdy zapomenuto,“ uvedl válečný veterán plk. v. v. Emil Boček.

Držiteli čestného občanství města Valašské Klobouky jsou bývalý prezident Edvard Beneš a dva váleční veteráni Josef Valčík a Josef Balejka

Areport 14–15/2009 09

Areport 14–15/2009

„ Rozhodnout se v 19 letech co dál v životě, to je vždy velké dilema… Studoval jsem průmyslovku se zaměřením na elektroniku a počítače. Chtěl jsem se v této oblasti pohybovat i dál. Proto jsem dělal přijímačky na Fakultu elektrotechniky Českého vysokého učení technického v Praze a zkusil jsem to i na Fakultu vojenských technologií Univerzity obrany. No, a dostal jsem se na obě. Tak, a kterou teď? Zase dilema…

POCTA valašským rodákům

39

VÝROČÍ Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA a archiv Městského muzea Žamberk

Město Žamberk žilo koncem května velkými oslavami. U příležitosti stého výročí narození významného rodáka, generálmajora in memoriam Josefa Knopa, se v kostele sv. Václava sloužila mše a na náměstí Generála Knopa se konal slavnostní ceremoniál.

OTEVÍRAL bránu k domovu

Areport 14–15/2009

Od narození žamberského rodáka a hrdiny od Dukly, generálmajora Josefa Knopa, uplynulo sto let

40

Ne vždy byl ale tento veterán druhé světové války přijímán s takovýmito poctami. Ve středu 14. prosince 1949 vynesl Státní soud v Praze následující rozsudky. Plk. gšt. Josef Knop a pplk. Petr Douda se odsuzují na doživotí... Rudolf Žabka, který za války ve svém domě v Žamberku ukrýval členy skupiny Barium, dostal patnáct let vězení. Celkem bylo v tomto procesu vyneseno dvanáct rozsudků. Všichni odsouzení se stali oběťmi vykonstruovaných poúnorových procesů. Josef Knop se narodil 30. ledna 1909 v rodině žamberského řezníka Štěpána Knopa. V roce 1929 maturoval na Reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí. V této době si zvolil vojenskou kariéru. Nastoupil vojenskou základní službu a později na Vojenskou

akademii v Hranicích. V roce 1932 byl vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty s určením k hraničnímu praporu na Slovensku. Jeho slibnou vojenskou kariéru však přeruší obsazení Čech a Moravy německým Wehrmachtem a následné rozpuštění naší armády. Přidělená práce na ředitelství státních drah v Kynšperku mu nepřináší příliš velké uspokojení. V roce 1940 se rozloučí se svými blízkými a tzv. balkánskou cestou přes Budapešť, Bělehrad a Bejrút se dostává k našim zahraničním jednotkám ve Francii. Zde se stává velitelem 8. kulometné roty 2. praporu. Po napadení Francie Německem se s ním účastní

ústupových bojů. Paříž však kapituluje, Knop je společně s dalšími vojáky evakuován z jihofrancouzského přístavu Séte do Velké Británie. Zde slouží u našich jednotek jako velitel čety, roty a Školy důstojníků v záloze. Využívá rovněž nabídky speciálních kurzů britských SOE (Special Operation Executive). Prochází

výcvikem zaměřeným na sabotáž, diverzi, absolvuje seskoky padákem. V září 1943 odchází dobrovolně společně s dalšími našimi důstojníky přes Jeruzalém, Teherán a Baku do Sovětského svazu. Motivuje ho především snaha zapojit se co nejrychleji do bojů na frontě. I v Sovětském svazu se ale nejdříve věnuje výcviku vojáků. Velí poddůstojnické škole, u 2. čs. samostatné paradesantní brigády je padákovým důstojníkem, slouží jako velitel oddílu Zvláštního určení, který připravuje lidi na působení v týlu nepřítele. Nakonec je převelen k 1. čs. samostatné brigádě, na funkci velitele jejího 2. praporu. S ním se zapojuje do tvrdých bojů o Machovku, kótu 534, Hyrowu horu a Dukelský průsmyk. Je tvrdý a nesmlouvavý, přesto patří k oblíbeným velitelům. Je totiž velice uznalý, o své podřízené dokáže pečovat doslova s otcovskou láskou. Nejčastěji je ho možné zastihnout se samopalem v ruce přímo v první linii. Jeho prapor vstoupí 6. října 1944 jako první na československé území. I zde ho však čekají velice tvrdé boje. V listopadu je brigáda ztrátami již natolik zdecimována, že je z ní

vytvořena tzv. bojová skupina Knop. Je mu svěřeno její velení. Později se stává zástupcem velitele 1. a poté 3. brigády. Na jaře 1945 je přidělen v hodnosti majora k Ministerstvu národní obrany v Košicích. Po válce ho povyšují na podplukovníka. Studuje Vysokou školu válečnou v Praze. Po jejím ukončení nastupuje již v hodnosti plukovníka gšt. na místo přednosty prvního oddělení na velitelství druhé oblasti v Táboře. Má však určité zdravotní problémy. Léta válečných útrap a nedoléčené nemoci dávají o sobě znát. V roce 1947 se vzdává slibně se rozvíjející vojenské kariéry a na vlastní žádost je převelen na podřadnější místo velitele praporu 42 domů, do Žamberka. Narodila se mu totiž dcera Yvona, chce se více věnovat rodině.

Ani toto přání však není vyslyšeno. Na jaře 1949 je poslán na zvláštní dovolenou a v souvislosti s již zmíněným vykonstruovaným procesem je zatčen, ve vězení týrán a nakonec odsouzen na doživotí a ke ztrátě vojenské hodnosti. Na svobodu se dostává na základě amnestie prezidenta republiky až v roce 1962. Pracuje jako závozník v ČSAD Žamberk a v geologickém průzkumu jáchymovských dolů. Jeho zdravotní stav se však zhoršuje. Umírá 1. dubna 1966 ve věku pouhých padesáti sedmi let v nemocnici v Ústí nad Orlicí. Rehabilitace se dočká až po listopadu 1989. V roce 1991 je mu nejdříve navrácena hodnost plukovníka gšt. a následně je povýšen na generálmajora in memoriam. Zároveň je mu také propůjčen Řád Milana Rastislava Štefánika. Na žamberském náměstí, které je po něm pojmenováno, je mu odhalena pamětní deska a je prohlášen čestným občanem města.

Areport 14–15/2009

VÝROČÍ

41

ROZHOVOR Text: Pavel LANG Foto: Radko JANATA a Olga KARAFFOVÁ

Loňský poslední únorový den předal pplk. Radku Hasalovi velení Vojenské akademie ve Vyškově. O tři měsíce později z rukou tehdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové převzal pověřovací akreditivy. Od 11. září 2008 má pracoviště ve Vilniusu. Plukovník Libor Straka, přidělenec obrany České republiky v Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

přehled. K životu vojenského diplomata patří od každého něco. Mám však v tomto směru jednu výhodu – nikdy jsem nehleděl na čas. Umím pracovat v sobotu, v neděli i o svátcích. Společenské povinnosti k tomu patří.

„ Devět měsíců si „užíváte“ statutu přidělence obrany v Pobaltí. Jak byste je zhodnotil? Ohrazuji se proti výrazu, že si užívám. Zasvěcení vědí, o čem služba na zahraničním pracovišti doopravdy je.

Areport 14–15/2009

„ Na naši obranu je slovo užíváte v uvozovkách a argumentem, že pohled do zákulisí pracovníků vojenské diplomacie je takřka nemožný. . . Respektuji vaše vysvětlení a dodávám, že práce vojenského

42

diplomata v pobaltských zemích vůbec není o bouřlivých večírcích na ambasádách nebo o skryté špionáži v převleku ve vojenských útvarech a zařízeních ozbrojených sil Estonska, Lotyšska a Litvy. „ Vy nezískáváte informace ze zájmových objektů, vy nepoužíváte v souvislosti s výkonem funkce diktafon a fotografický přístroj? Samozřejmě že získávám informace. Naprosto běžnou praxí v naší branži je, že když jedeme k vojenským útvarům

Nahlédnutí do zákulisí přidělence obrany České republiky v Estonsku, Lotyšsku a Litvě

a zařízením, máme fotografické přístroje s sebou. Fotografování mě dokonce baví. Dalo by se říct, že jsem fotograf amatér (smích). „ Pane plukovníku, ale teď vážně… Moje činnost je podřízena aktuálním poznatkům souvisejícím s ozbrojenými silami těchto tří pobaltských států. Příklad? Informace o rozpočtu kapitoly ministerstva obrany, modernizační programy, systém vzdělávání, sociální zabezpečení vojáků z povolání a další armádní oblasti. Zdůrazňuji, že údaje z výše uvedených oblastí nezískávám tajnými způsoby, nýbrž otevřenými diskusemi. Jde o naprosto oficiální činnost. Spoustu záležitostí vzájemně konzultujeme. Nejedná se tedy o žádnou špionáž, ale o spolupráci.

Jsme kolegové v jedné alianci, tudíž máme i společné cíle. „ Co se s informacemi děje dál? Předávám je nadřízené složce v České republice. Nezastírám ani pořizování dokumentace. Na jejím základě lze posuzovat určité skutečnosti ze zájmového teritoria. „ Je nevýhodou pro přidělence obrany, že patří do jeho gesce tři státy a ne jeden? Nehovořil bych o nepříznivém faktu. Občas je to náročné na čas. Pracoviště

mám v litevském Vilniusu, a když jedu do Rigy (Lotyšsko), respektive Tallinnu (Estonsko), nějakou hodinu to samozřejmě zabere. Ne na všechny aktivity využívám letecký spoj. Cestování po silnicích mimo hlavní tahy není zrovna ideální. „ Kde trávíte nejvíce času, nad papíry v kanceláři, při získávání informací v terénu nebo při konzumaci delikates na rautech? Zajímavá otázka. Bohužel vám na ni nedokážu zevrubně odpovědět, neboť si nevedu vámi dotazovaný časový

„ Estonsko, Lotyšsko a Litva byly vaše předurčené destinace? Na výběr svého působení jsem neměl žádný vliv. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. V pátek, na dovolené v Itálii, se mi ozval telefon s nabídkou této funkce v pobaltských zemích a v pondělí po pohovoru na Generálním štábu AČR jsem nastoupil na několikaměsíční přípravu vojenských diplomatů.

Areport 14–15/2009

Vojenský Vojenský diplomat diplomat

„ V armádě již sloužíte dlouhých osmatřicet roků a převážně jste zastával velitelské funkce. Jak (ne)lehké je nyní být přidělencem obrany České republiky? Začátek mého působení byl těžký. To říkám zcela otevřeně. Vojenská diplomacie má svoje specifika i nepsaná pravidla, se kterými jsem se jako velitel nikdy nesetkal. Po devíti měsících od svého jmenování už vnímám řadu pozitiv. Činnost přidělence ČR mě obohacuje jak profesně, tak lidsky. Dostávám se ke stále novým tématům, spolupracuji s profesionály z celého světa. Den co den objevuji něco zajímavého.

43

DUCHOVNÍ SLUŽBA

Univerzální KAMARÁD

Areport 14–15/2009

Po jedenácti letech obnovené funkce vojenských kaplanů si už v naší armádě málokdo představí úsměvného feldkuráta Katze ze Švejka. Dnes našim vojákům slouží skuteční odborníci, kteří jsou jim nápomocni ve všech vážných situacích, třeba i na zahraničních misích.

44

Hlavním kaplanem Armády ČR je v současné době pplk. Jan Kozler. Ten vede dalších devatenáct kaplanů, kteří jsou k dispozici našim vojákům. Každý z nich má právo kdykoliv si vyžádat jejich službu. Mylná je obecně vžitá představa, že se voják se svým traumatem musí za kaplanem vypravit do polní „zpovědnice“. Kaplan je s jednotkami každý den a to je základní předpoklad, aby mezi nimi vznikla plná

důvěra. „Přicházíme v roli plnohodnotných členů jednotek, časem se vybuduje kamarádská atmosféra, role kaplana přichází až poté,“ vysvětluje pplk. Kozler. „Rozhodně nesuplujeme roli psychologů,“ pokračuje. „Na to nemáme aprobaci. Nedáváme rady, v případě zájmu nabízíme čas a trpělivost se vším, co chce kterýkoliv voják sdělit, ať už je to tíživá nebo radostná zkušenost.“ Vzhledem ke spokojenosti, která u příslušníků Armády ČR s touto službou panuje, je do roku 2012 naplánováno zvýšení počtu kaplanů na dvojnásobek, tzn. na celých 40. Jsou jmenováni do svých funkcí přibližně na dvě čtyřletá období, následně se vracejí zpět do služeb svých církví. Množné číslo je v tomto případě na místě. Vojenští kaplani se rekrutují z různých křesťanských církví, podplukovník Jan Kozler je například duchovním Církve československé husitské. „Rozpory ohledně příslušnosti kaplanů k jednotlivým církvím mezi vojáky nejsou,“ říká Jan

něco jedinečného. Zájem nás překvapil, požádalo o ni už přes dva tisíce vojáků.“ Bible vyšla ve dvojím provedení – menším, polním, které se vejde do kapsy uniformy, nebo větším, „knihovnickém“ formátu. „Tímto výtvarně nezvyklým a originálním

pojetím jsme vojákům chtěli ukázat, že i Písmo svaté se umí ,obléct‘ do toho samého jako oni. Chceme jim tím poslat určité poselství. Jak je rozšifrují, záleží jen na nich.“ Více informací o službě kaplanů v řadách AČR najdete na stránkách www.kaplani.army.cz.

Chemici na Rallye Rejvíz

Kozler. „S každým se snažíme jednat v osobní rovině. Nejsme šedá eminence armády, jedná se nám o maximální možnou otevřenost. Vojáci se můžou spolehnout na naši diskrétnost

Třináctý ročník mezinárodní soutěže záchranných služeb Rallye Rejvíz 2009, konaný v Koutech nad Desnou koncem května, byl prověrkou dovedností a zkušeností záchranářů z celého světa. Kromě hostitelské země se soutěžního klání zúčastnily Belgie, Chorvatsko, Japonsko, Kanada, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Turecko a USA. Svoje schopnosti si přijeli prověřit i zdravotníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce praporčík Petr Matějíčka, podpraporčík Michal Georgiev a nadrotmistr Václav Sedláček. Resuscitace, zvládnutí psychicky nemocného pacienta, poranění elektrickým proudem, nehoda s hromadným výskytem raněných, pacient ozářený radioaktivním zářičem, pád člověka z výšky, akutní zhoršení onkologicky nemocného, nehoda při slaňování, to je strohý výčet úkolů, kterých se soutěžící zhostili během třídenního maratonu. Družstvo z Liberce se nakonec umístilo z devětadvaceti zúčastněných družstev na 23. místě. V soutěži mezi ryze profesionálními záchranáři to byl úspěch. Praporčík Matějíčka si ze soutěže dispečerů přivezl krásné deváté místo. Neocenitelné zkušenosti z takto náročného zápolení jsou přínosem pro profesní růst odborností se zdravotnickým zaměřením. Text: kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ, foto: prap. Jaromír PRAŽÁK

Areport 14–15/2009

Text: Vlastimil BERÁNEK Foto: autor a Jaroslav PAJER

a vstřícnost. S nadsázkou řečeno, jsme pro vojáky univerzálními kamarády ve všem, v dobrém i zlém.“ Kaplani se do řad Armády ČR vrátili po padesáti letech až v druhé polovině devadesátých let minulého století. „Zájem o naše služby mezi vojáky roste. Proto kromě osobních rozhovorů pořádáme také několik desítek seminářů ročně věnovaných etice a vojenské profesionalitě.“ Nejedná se o přednášky. „Kaplani se pomocí netradičních metod snaží o vytvoření prostoru pro odhalení hlubšího smyslu vojenského povolání. Voják není jen tím, kdo brání životy a zdraví, ale také určité morální a humánní hodnoty. Nikomu ale nenutíme odpovědi, nabízíme otázky, které si každý musí zodpovědět sám,“ objasňuje Jan Kozler. Vojákům neslouží jen slovem, ale také písmem. Česká biblická společnost vydala v loňském roce unikátně vypravenou bibli. Každý exemplář je opatřen plátnem, ze kterého se šijí také vojenské maskáče. Jednotlivé výtisky jsou dostupné pouze na osobní vyžádání. „Vzhledem k tomu, že se pro spoustu sběratelů stala žádanou, ale veřejně nezískatelnou bibliofilií, doufám, že vojáci mají pocit, že vlastní

45

FEJETON Jak rekrutovat nové příslušníky aktivních záloh?

Areport 14–15/2009

Armáda a stříbrné plátno Československý armádní film 1951–1990 Václav Šmidrkal

46

O historii a tvorbě Československého armádního filmu (ČAF) nebyla dosud vydána významnější publikace, přestože jeho postavení lze označit za pozoruhodné v dějinách československé poválečné kinematografie, a to jak z hlediska personálního a finančního zabezpečení studia, tak z hlediska objemu, kvality a tematického zaměření výroby. Kniha Václava Šmidrkala vůbec jako první svého druhu umožňuje čtenáři nahlédnout do zákulisí armádního filmu. Zaměřuje se na dokumentární a hrané filmy natáčené pro armádu ve více než čtyřicetiletém průřezu, představuje jejich tvůrce a uvádí na pravou míru zažité představy o vojenských filmech jako o čistě účelových, které divákům nepředkládají nic jiného než zbraně, techniku a rozkazy. Téměř padesát let života studia je v knize rozděleno na čtyři odlišné etapy, což souvisí s historickým vývojem našeho státu a jeho kinematografie. Období 1951 až 1962 (Kulty velikášství) bylo zpočátku poznamenané přejímáním sovětských vzorů, kultem osobnosti a snahou o velikášské pojetí filmového díla, později nejistotou v době destalinizace. Léta 1963 až 1969 (Armádní film s lidskou tváří) začala nástupem nové vlny čs. filmu a částečnou liberalizací kulturního a společenského života a skončila tzv. normalizací, přičemž v této éře vznikla v ČAF umělecky hodnotná díla. Třetí etapa 1970 až 1989 (Léta poučených filmů) zaznamenala sice historicky největší objem natočených filmů, avšak jejich kvalita byla omezována myšlenkovou a tvůrčí strnulostí a nepřekročila meze účelové kinematografie. Poslední úsek v životě ČAF, 1990 až1999 (Splátka dluhů a zánik), lze charakterizovat prvotním optimistickým očekáváním a následnou dezintegrací studia až k jeho zániku privatizací. Stav současné vojenské kinematografie je takový, že částečně si armáda ve skromných podmínkách vyrábí pořady sama, částečně si je nechává vyrobit v civilní profesionální sféře a částečně vzniká produkce s vojenskou tematikou zcela mimo armádu. Kniha je doplněna grafy a schématy tvorby ČAF a barevnou obrazovou přílohou z filmů, natáčení a činnosti Československého armádního filmu. Naše vojsko Praha, vázaná bez přebalu, 130 stran + 43 stran příloh, formát 165 × 235 mm, 2009 Text: Vlasta KOHOUTOVÁ

V sobotu 23. května se mi dostaly do rukou noviny, v kterých byla zobrazena fotografie mladého muže, ve amerického vojáka Zacharye Boyda, z rychle zaujatého obranného postavení v Afghánistánu. Na sobě měl jen růžové r spodní prádlo a ochrannou vestu s přilbou. Prý se mu při p té příležitosti dostalo náležitého uznání od samého ministra m obrany! Proč to zmiňuji? Vzpomínám si, jak jsem šel před časem s manželkou kupovat cestovní kufr. Jak už to bývá, zatímco žena chtěla vybírat podle vzhledu, u mě převažovaly nápady, kde všude se bude moci toto zavazadlo s úspěchem využít. Kromě běžného cestování mě napadlo si je vzít i na služební cesty, případně na vojenské cvičení, a nějaký ten vojenský batoh k tomu. Proč ne, když vím, že si věci, které v něm povezu, nepomuchlám, a navíc se budu v jeho obsahu rychleji orientovat. Problém však nastal, když manželka chtěla barvu kufru tmavě růžovou. „Dokážeš si představit, jak bude reagovat okolí, když vystoupím z vozidla a vyndám kufr této barvy?“ namítl jsem tehdy. Netrvalo dlouho a dostalo se mi do rukou „Nařízení k zabezpečení větší propagace aktivních záloh“. Žel, stále se nedaří naplnit jejich jednotky na plné počty. V klubech vojáků v záloze, střeleckých klubech apod. je sice hodně lidí věnujících se svému koníčku, který je úzce spjat s vojenstvím, ale zúčastňovat se jednou dvakrát do roka vojenských cvičení činí mnohým potíž. A to nemluvím o takovém faktoru, jako je zaměstnavatel, který by je raději propustil, než by je na výcvik pustil. Takže jsem dostal od svého nadřízeného úkol přijít s myšlenkou, jak nejvhodněji propagovat aktivní zálohy na veřejnosti a zvýšit tak povědomí o jejich existenci. V minulosti jsme zkusili různé způsoby, od rozdávání letáků v rámci náborů až po pořádání propagačních akcí na veřejnosti. Ale co třeba navnadit současné aktivní zálohy, aby si, až pojedou na příští cvičení, vzali kromě obvyklé výstroje i nějaký ten kufřík, tašku nebo batoh v hodně pestrých barvách? A nezapomenout nahodit udičku nějakému „bulváru“! Věřím, že až by nastupovala jednotka aktivních záloh s růžovými a kytičkovanými kufříky do autobusu, který je poveze do výcvikového prostoru, strhla by takovou pozornost, že by nebyla vyloučena ani nějaká ta titulní strana. Škoda, můj návrh se u nadřízeného s pochopením nesetkal. A to ani přesto, že v dnešní ekonomické krizi, kdy je každá ušetřená koruna dobrá, by byla podobná publicita neocenitelná. Nikomu by v zásadě neublížila a armáda se náležitě zviditelní! Po některých skandálech, jež v poslední době měla, by to bylo jen malinkou epizodkou, která by při vlastnostech Čechů určitě nevyzněla příliš negativně. Naopak by mnozí nabyli přesvědčení, že i v AČR je velký smysl pro humor. Navíc by chlapi při svých posezeních mohli mít na nějakou dobu o nové téma postaráno. Možná by to také některé z nich přivedlo do řad aktivních záloh. Text: kpt. Jiří ŠTĚTINA

KALEIDOSKOP Vítání prázdnin V tradičním termínu před koncem školního roku připravili 24. června vojáci 71. mpr Hranice ve spolupráci s dalšími útvary, Vojenskou policií, Městskou policií Hranice, PČR, HZS a ZZS Olomouckého kraje již 10. ročník akce pro děti s názvem „Hranické hry bez hranic – bezpečné město“. Ani deštivé počasí neodradilo rekordních 1850 dětí ze základních škol od oblíbené návštěvy kasáren. Prohlédly si tu ruční zbraně a obrněnou techniku, policejní vozy a motorky, ale i další policejní, hasičské a zdravotnické vybavení. Vyzkoušely si laserovou střelnici, sestavování portrétu pachatele nebo snímání otisků prstů, zařádily si na skákacím hradě, trampolíně a lanové skluzavce. Rozmanitý byl také program dynamických ukázek. Vojáci předvedli boj zblízka, dobývání domu a velkou „bojovou“ akci s využitím lezeckého trenažéru JAKUB. Kromě toho děti házely granátem na cíl, rozebíraly a skládaly zbraně, lezly na horolezecké stěně, střílely na trenažéru a podobně. Den plný zábavy, her a překvapení přichystali pro děti ze Staré Boleslavi a Brandýsa nad Labem také vojáci z 26. brigády velení, řízení a průzkumu ve spolupráci s centrem rodin Matýsek. V areálu Vojenského klubu Ostrůvek a podél břehu řeky Labe na školáky čekala soutěžní naučná stezka. Aplaus pak sklidili vojáci při ukázkách musado. Nekonečná fronta zájemců vznikla u lanové kladky, na které se mohly děti svézt, v obležení byla i laserové střelnice. Text: npor. Radek HAMPL a Helena SOVÁKOVÁ, foto: rtm. Romana SPITZEROVÁ a Helena SOVÁKOVÁ

Pozvánka na mezinárodní odbornou konferenci Velitelství výcviku-Vojenská akademie Vyškov, Institut dopravní výchovy AČR zvou vojenskou veřejnost na mezinárodní odbornou konferenci na téma „Prevence dopravní nehodovosti v resortu ministerstva obrany“, která se bude konat ve dnech 3.–4. listopadu 2009 ve Vyškově. Jednání konference bude zaměřeno na tematiku rozdělenou do následujících oblastí:  preventivní (protinehodová) opatření v organizaci a zabezpečení provozu vozidel ozbrojených sil  možnosti ovlivnění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích úpravami stavu silniční sítě  eliminace negativních vlivů působících na psychomotorickou výkonnost řidičů  rozvoj palubních systémů podporujících bezpečnost používání vozidel Každý článek nebo vystoupení při jednání k uvedené problematice související s armádní praxí může být přínosem. Součástí programu bude prezentace kluzné plochy k nácviku zvládnutí krizových situací, seznámení s dílčími výsledky projektu „Monitorování efektivnosti a bezpečnosti používání vojenských vozidel“ a představení trenažérové a simulační techniky k modelování krizových situací v silničním provozu. Zájemci o účast na konferenci nebo o uveřejnění příspěvku ve sborníku mohou získat podrobnější informace na http://vev-va.ispovy.acr – Institut dopravní výchovy – Odborná mezinárodní konference nebo na alcatelových číslech 451 932, 451 944 či mobilním telefonu 724 692 989. Nejzazší termín pro zaslání příspěvků do sborníku je 28. srpna 2009.

Areport 14–15/2009

KNIŽNÍ TIPY

47

A SPOJ BEZPLATNÁ INZERCE pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: vlasta. [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme na požádání maximálně třikrát.

Volná místa

Areport 14–15/2009

„ Ředitel Ředitelství zahraničních aktivit nabízí volné systemizované místo pro VZP u odboru kontroly odzbrojení: y vedoucí starší důstojník-specialista operačního a informačního oddělení Požadavky: – hodnost nadporučík – kapitán – VŠ – Ing., Mgr. – bezpečnostní prověrka „D“ – STANAG AJ 2222 (3232 výhodou) – PT 11 – nástup od 1. 10. 2009 Pracovní náplní je zabezpečení komunikace se státy OBSE (příjem, vyhodnocování, distribuce nót, zpracování nót za ČR), zabezpečení a provádění mezinárodních inspekcí, účast na jednání odborných skupin OBSE a NATO. Kontakt: pplk. Petr Joch, 202 195, 202 180 „ Velitel VÚ 6069 Jindřichův Hradec nabízí volné systemizované místo pro VZP s možným nástupem k 1. 10. 2009: y důstojník operační skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 200/14 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y důstojník plánovací skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 500/17

48

Jak zasílat příspěvky do A reportu? Lze tak činit následujícími způsoby: „ intranetem: [email protected], [email protected], [email protected] „ e-mailem: [email protected] „ poštou na adresu: Redakce A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 „ faxem na číslo: 973 215 933 „ prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky

Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y zástupce velitele pěší roty: SH 63, PT 10, BP „T“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 y velitel pěší čety pěší roty: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y velitel pěšího družstva pěší čety pěší roty: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y velitel družstva čety AGS roty zbraní: SH 44, PT 8, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání s maturitou, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y pancéřovník pěšího družstva pěší čety pěší roty: SH 41, PT 6, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y střelec pěšího družstva pěší čety pěší roty: SH 41, PT 6, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y starší řidič pěšího družstva pěší čety pěší roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-skladník velitelského družstva pěší roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-spojař velitelského družstva roty zbraní: SH 42, PT 6, BP „TV“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-strojník družstva zabezpečení velení velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-spojař průzkumné čety velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „T“, ČVO 170/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y starší průzkumník průzkumného družstva průzkumné čety velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 676/64 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001

nevkládejte do wordového dokumentu! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži). Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 1800 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 150 Kč. Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje: – jméno a příjmení

y průzkumník průzkumného družstva průzkumné čety velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 676/64 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y řidič-průzkumník průzkumného družstva průzkumné čety velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 676/64 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 y řidič-výsadkář průzkumného družstva průzkumné čety velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 172/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-odmořovač družstva dekontaminace techniky čety chemické ochrany velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y starší řidič družstva dekontaminace osob čety chemické ochrany velitelské roty: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-strojník EC hospodářského družstva roty logistiky: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-jeřábník dopravního družstva roty logistiky: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-strojník EC družstva zabezpečení velení roty logistiky: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 172/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-strojník EC družstva oprav kolové techniky roty logistiky: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku y řidič-strojník EC družstva oprav speciální techniky roty logistiky: SH 42, PT 6, BP „V“, ČVO 173/19 Požadavky: středoškolské vzdělání vyučen, bez jazykového požadavku Kontakt: prap. Martin Opl, alc: 325 216, fax: 325 289

– datum narození – údaj, zde jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště – číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (nutno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního úřadu odeslat.