3
2 0 0 6
ROČNÍK II
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV ČERVENÍ A ZLATÍ PAVOUCI SOUKALI ŽHAVÉ NITĚ... I. ročník Sochařského slévárenského sympozia
„Jak červení a zlatí pavouci železo teklo do hliněných forem,“ napsal klasik před desítkami let. Kdo viděl odlévání odlitků ve slévárně, dá básníkovi za pravdu. Letos 7. července 2006 se k těmto znalcům připojily tři stovky diváků, účastníci Sochařského a slévárenského sympozia v Železárnách Štěpánov. „To má někdo obrovský pohřeb,“ divili se nezasvěcení nad množstvím parkujících aut před slévárnou i u hřbitova. Na licím poli stálo připraveno 18 forem a kolem se v bezpečném odstupu skutečně tísnilo na 300 zájemců. Po krátkých technologických potížích došlo k odpichu kovu z plynové pece, litina byla přelita do licího bubnu a z něj proběhlo vlastní odlití. Jemu předcházela jednak výroba modelů, tentokrát uměleckých děl, které dodali akademičtí sochaři Oldřich Rujbr, Zdeněk Makovský a Monika Havlíčková, legendární tvůrce z Křížovic Zdeněk Macháček, z mladších umělců pak Barbora Bendová, Hana Lavičková, Miroslava Špačková, Jaroslava Krečmarová, Hedvika Křížková,
Aleš Navrátil a Leoš Boček. Posledně jmenovaný pán koordinoval většinu organizačních záležitostí, navíc dokázal přiložit vlastní ruce k dílu. Vše zbývající, co předcházelo této atraktivní podívané, musely dodat železárny. Tedy roztavený kov, formovací směs a vlastní zaformování děl i přípravu forem k lití. Pak se mohli konečně pavouci rozběhnout po licím poli a naplnit formy. Konečné výrobky se zřejmě zdají slévárenským odborníků ne zcela dokonalé, neboť obsahují řadu slévárenských vad. Příčinou je dle mého názoru naprostá neznalost slévárenské technologie ze strany umělců. Je vidět, že do kovu svá díla neodlévají a chybí jim tedy zkušenost. Ne každý tvar a ne každá tloušťka lze prostě odlít do litiny, některé tvary nejde vůbec bez náročných nepravých jader odformovat, umělci nepřemýšlí o dělící rovině atd. Od počátku příprav, což už bude bezmála rok, jsem slýchal od sochařů názory slévárensky zcela naivní. Ty se však do příští-
ho ročníku jistě vytříbí. Především povrchy odlitků zatím na první pohled nevypadají bezvadně, ale právě v tom vidí účastníci sympózia kupodivu největší devizu. „Dokonalých odlitků můžeš naflákat plno, ale ty s vadami nabírají na originalitě a na kráse. Každý kus je nenapodobitelný originál!“ míní Leoš Boček. A dále pěje chválu na Železárny: „Byly velmi vstřícné, je to od nich šlechetný čin. Zaměstnanci profesionálně zvládli zaformování i odlití. Experimenty se nám podařily a výtvarníci se aspoň seznámili s materiálem a možnostmi technologie.“ „Je to přínos pro celý mikroregion,“ pronesl bystřický starosta Ing. Karel Pačiska. „Chceme vystupovat společně, odlité sochy určitě obohatí náš život. Díky umělcům, železárnám a všem, co se zapojili. Snad tato pěkná akce bude pokračovat.“ Skutečně se počítá s příštím ročníkem zase za rok, kdy by tvůrci mohli dodat díla už vstřícněji upravená vůči slévárenské technologii. I pro ně jde o velkou šanci, protože své práci mohou dát další rozměr.
Snad jediným negativním jevem byl přístup vedení Obecního úřadu ve Štěpánově. Navzdory pozvání se nikdo z vedení na sympozium nedostavil, představitelé obce si ani nepřáli uvést sympozium na propagační tabuli o obci Štěpánov, čímž se lišili od představitelů jiných obcí mikroregionu, kteří rádi prezentovali každou maličkost. A jak se využijí odlité sochy? Jednak byly vystaveny v srpnu v Bystřici nad Pernštejnem a akce měla další odborný doprovodný program. Další výstava proběhne od 19. října na Fakultě architektury v Brně a úmyslem je i prezentace odlitků v unikátní brněnské galerii Vaňkovka a také na Krajském úřadě Kraje Vysočina v Jihlavě. Při všech těchto výstavách budou za podstavce použity štěpánovské statory a další odlitky, čímž bude představen výrobní program Železáren. Trvale budou umístěny některé sochy v Bystřici v parčíku za Městským úřadem a Macháčkova socha „Sumec“ by měla najít místo u řeky Svratky poblíž Železáren. text i foto: Hynek Jurman
ROZHOVOR S ING. DANEM MATOUŠKEM, JEDNATELEM ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV Jak jste spokojen s průběhem Sochařského a slévárenského sympozia? S průběhem jsem velice spokojen, zvláště když si uvědomím že toto sympozium probíhalo u nás poprvé a nikdo s podobnou akcí neměl zkušenosti, dokonce ani samotní sochaři. Podobný druh akcí se velice těžko plánuje, neboť se zde vyskytuje mnoho neznámých. Nevíte, kolik lidí přijde, nevíte, jaké bude počasí, neměli jsme zkušenosti s formováním soch. Jestli jsme tuto situaci zvládli, ať hodnotí druzí. Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se
na akci podíleli, sochařům, kapele Jásalka, která perfektně doplnila program, funkcionářům a příznivcům fotbalového oddílu Spartak Železárny Štěpánov, kteří se starali o občerstvení, a mnoha dalším dobrovolníkům. Co Vás nejvíce potěšilo? Nejvíce mne potěšila vysoká účast návštěvníků. Celkem jich bylo zhruba 500, z nichž 310 tvořili registrovaní účastníci a zbylý počet děti a ti, kteří se na akci dostavili až po zahájení. Lidé se velmi zajímali o chod naší společnosti. Akce se taktéž zúčastnilo mnoho představitelů firem z okolí, politiků, kde bych si dovolil zmínit pana senátora Josefa Novotného, který je pravidelným účastníkem našich akcí a vždy se velice aktivně zajímá o naši firmu. Nerozesílali jsme žádné pozvánky, tito lidé se dostavili pouze na základě reklamy v mediích, díky Slavnostem (pokračování na str. 2) 1
ROZHOVOR S ING. DANEM MATOUŠKEM, JEDNATELEM ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV (pokračování ze str. 1)
Pernštejnského panství, jejichž součástí byla i naše akce. Tímto patří můj dík organizátorům těchto slavností, kteří opět odvedli perfektní práci v propagaci již zmíněné akce. Jen mě trochu mrzí, že se nedostavil nikdo z funkcionářů místního Obecního úřadu ve Štěpánově nad Svratkou. Která socha se Vám nejvíce líbí? Je těžké vybrat si tu nejlepší, neboť ke všem cítíme hlubší vztah, protože jsme se spolupodíleli na jejich vzniku. Zpočátku jsme nevěřili, že díla půjdou vůbec odlít, nevěřil tomu ani mistr formovny pan Milan Ondráček a ani nejzkušenější odlévač pan Miroslav Drla, kteří se se svými kolegy podíleli na zaformování a odlévání. Nakonec se všechny zaformované sochy celkem povedly a všichni jsme z toho měli velkou radost. Z tohoto pohledu jistě pochopíte, že je velice složité vybrat jednotlivé dílo, které by se vám nejvíce líbilo. Kdybych ale přece jen měl vybrat, tak by to byla socha postavy od akademické sochařky paní Moniky
Havlíčkové a to hlavně z důvodu její značné pracnosti před odlitím. Její vlastní formování trvalo asi 4 hodiny, autorka si musela zhotovit vnitřní jádro z pískové formovací směsi. Socha se musela odlít odlehčená, neboť i takto váží 200 kg. Pustíte se i do dalšího ročníku? Určitě se pustíme a výsledkem tohoto druhého sympozia bude celoroční práce v oblasti umělecké litiny. Ne všechno jsme při letošním prvním ročníku Sochařského a slévárenského sympózia stihli odlít. Některá díla budou potřebovat delší přípravu, abychom je mohli odlít a my už jsme s ní nyní začali. Je to pro nás velká výzva, hlavně z toho důvodu, že si chceme dokázat, že pro nás není problém umělecká díla odlít. Nyní máme cíl, který nám pomůže posunout naši slévárnu hodně dopředu a rozšíří nám možnosti na trhu tím, že budeme moci odlévat i ty nejnáročnější odlitky. Příští rok v období červencových svátků na druhém slévárenském sympoziu na shledanou. Ptal se Hynek Jurman
R E K O N S T R U K C E Š VA Ř E C K É L Á V K Y Když se v roce 1873 z gruntu opravovala krytá lávka přes řeku Svratku ve Švařci, byly „Na Hodůnkách“ skáceny dva pořádné stromy a 36 metrů měřící trámy táhli koně na lanech řekou Svratkou. Nakonec byly tyto nosníky na místě zkráceny o dvanáct metrů a zbylé dřevo se použilo na zřízení chodby, schodů a na zašalování. Střecha byla pokryta šindelem.
Až do roku 1906 vedl po lávce všechen provoz mezi Nedvědicí, Štěpánovem a Vírem, těžké povozy samozřejmě jezdily brodem. Této zajímavé stavbě odlehčila až nová silnice, která byla mezi Štěpánovem a Vírem vybudována v letech 1905 – 1906. K důkladné opravě této technické památky pak došlo v roce 1982. Letos na jaře se však ukázalo, že původní nosné trámy byly silně napadeny cizopas-
níkem, jehož obří rozměry dokládá fotografie. Hrozilo tak zřícení celé stavby. Za finanční podpory Kraje Vysočina došlo tedy k celkové rekonstrukci lávky. Mohutné stromy byly tentokrát skáceny u Cikháje v trati U Panáka, tedy přímo u pramenů Svratky. Odbornou práci provedla firma
pana Josefa Drdlíka z Hlinska. Původní nosné trámy byly přemístěny pod nosnou konstrukci doprostřed stavby. Památná švařecká lávka byla v srpnu 2006 zase slavnostně otevřena a zaskvěla se v nové kráse. Hynek Jurman Foto: Josef Drdlík
S P O RY O KO C O U R K A Poslední rok čeří kulturní dění na Bystřicku Společnost Františka Kroha. Členové jsou většinou výraznými kulturními osobnostmi a mají rádi humor. Letos uspořádali Jíchovu Bystřici s výstavou obrazů svých členů, chodí do přírody, na podzim připravují literární pořad i soutěž, v zimě snad i divadlo a prezident společnosti Karel Skalník v těchto dnech zakládá hudební skupinu složenou z členů Společnosti FK. Neudiví ani, že i hlavní organizátor odhalení pamětní desky Frantovi Kocourkovi ve Víru je členem Společnosti Františka Kroha. Jedná se o Karla Popelku z Víru, jenž má bohaté kontakty především s brněnskými umělci. 2
V pátek 7. července 2006, přesně 15 let poté, co herec a gladiátor Kocourek zesnul v hostinci Na Hrdé Vsi, mu právě Karel Popelka s kamarády odhalili pamětní desku (není však na budově instalována) a následoval bohatý kulturní program v kulturním domě ve Víru. Na akci zareagovala vdova po F. Kocourkovi, která s deskou nesouhlasí a obviňuje organizátory akce z komerčního zneužití. Protože organizátoři žádný profit neměli a ještě do akce sami vložili asi 50 000 korun, zeptali jsme se na názor právě Karla Popelky. Odpověděl nám takto: „Všechno kolem Františka Kroha a Franty Kocourka je čisté, vše se děje jen z čisté lásky a bez peněz.
Nezištně jsme tvořili i tuto akci. Měla být skromná, ale to se nám nepovedlo, bohužel se stala velkou. Ve všech vírských občerstvovacích centrech se jí
zúčastnilo asi 700 lidí. O komerčním zneužití nemůže být ani řeč!“ Hynek Jurman Foto: Karel Skalník
K O M U N Á L N Í Otevřený dopis redaktorovi Odpichu Vážený pane redaktore, musím se přiznat, že jsem se zájmem pročítal předcházející čísla Odpichu. Konečně máme v regionu periodikum, které je zaměřené na kulturu, historii, sport a informuje zaměstnance a okolí o podniku v kterém jsou zaměstnáni. O to více mne překvapilo tzv. předvolební číslo. Moderní evropská demokracie je postavená na pluralitě názorů a respektu k názoru protivníka /politického/. Bohužel respekt k názorům jiným, než jsou Vaše, jsem ve zmíněném čísle nenalezl. Urážky jedné strany a pochlebování druhé straně dominují rozšířenému vydání. Je smutné, že pravdy o „katastrofálním a nemožném rozhodování vlády socanů“ se dovídáme až těsně před volbami. Co ale považuji za krajně neetické nejenom z lidského pohledu, ale především z profesního postoje, je schovávání se za názory „odborníků-laiků, kteří se sice děním na naší
politické scéně neživí, ale řadu let ji podrobně sledují, jsou vzdělaní a mají schopnost bystrého úsudku.“ A korunu jste tomu nasadil „Dostatek místa jsme věnovali i poctivým názorům našich čtenářů, kteří své příspěvky nabídli sami.“!!! Pane redaktore, to opravdu tak podceňujete své čtenáře že nepoznají Váš rukopis? Pseudonym Nebojsa jsem vnímal, že se nebojíte za své názory, ale že jste tak rozšířil počet svých literárních značek, mne zaskočilo. Pro osvěžení si je dovolím odcitovat: Kateřina Doležalová, mgr. Magdalena Bláhová, Bystřice, Tomáš Nejedlý, čtenář z Tišnovska, Vojtěch Bílý, čtenář z Bystřicka, Jiří Vomočil, Bystré. Aranko Dreveňáková, chci věřit, že obdobnými „legráckami“ nás obšťastníte až za další čtyři roky. S pozdravem Vladimír Cisár, sociální demokrat
Ještě jednou Zamléní... Kratičký článek „Už jste to slyšeli“, jsem napsal v domnění, že se oprávnění představitelé naší obce rozhodnou osvětlit nákup pozemků pod Chudinkami a na Zamléní. Proto, že jsem byl několikrát i telefonicky utvrzen v tom, že mě někteří představitelé obce podezírají ze spojení s někým (snad spekulantem), kdo měl velký zájem o zmíněné pozemky, zveřejním tímto několik skutečností. Předně jsem se nikdy nezajímal, zda měl, má nebo bude mít jakákoli soukromá osoba zájem nejenom o pozemky paní Goláňové, ale ani o jakékoli jiné pozemky v obci. Pokud nějaká fyzická osoba potřebuje nebo chce pozemek, je to pouze věc této osoby a mně, ani nikomu jinému, po tom nic není. Bude-li možnost zakoupení pozemku na Měsíci nebo kdekoli jinde ve vesmíru, ať si tam koupí každý co chce, mně to je vcelku jedno. Co mně není a nebude jedno, je to, když představitelé obce budou vyhazovat peníze za vidinou údajného zhodnocení obecního majetku tam, kde je zhodnocení podmíněno další nemalou investicí s nejistým výsledkem, bez jakékoli záruky návratnosti. Nemělo by to být jedno žádnému občanovi naší obce. Chtěl bych se zeptat těch zastupitelů, kteří ve volebním období pod vedením paní Brázdové byli v zastupitelstvu a jsou v zastupitelstvu i nyní, na základě čeho souhlasili tehdy s odprodejem obecních pozemků Ing. Svobodovi (realitnímu makléři), kde tehdy viděli v prodeji zhodnocení obecního majetku? Titéž zastupitelé, kteří za starostování paní Brázdové hlaso-
vali pro prodej obecních pozemků, nyní za starostování pana Kubíka hlasují pro nákup pozemků. Účel jejich rozporuplného rozhodování mi dosud uniká. Uvedené pozemky od paní Goláňové mají celkovou výměru 22 766 m2, plus 120 m2 zastavěná plocha. Obcí byly tyto pozemky odkoupeny za částku 547 720 Kč, tato částka má být uhrazena ve dvou rovnoměrných splátkách v průběhu dvou let. Co mě na celé věci zaráží, je skutečnost, že odpovědní představitelé obce dosud nemají jasno, jak s uvedenými pozemky naloží. Na straně jedné je zmiňována možnost vybudování obecního rybníka, za mně dosud nejasným účelem, na straně druhé možnost odprodeje za účelem výstavby RD. První varianta v jistém případě možného protržení hráze rybníka znamená ohrožení části obce Štěpánova a Olešničky záplavou. Varianta druhá je z mého pohledu nesmyslná už jen proto, že zmíněná lokalita je jednak podmočena řekou Svratkou a strouhou náhonu pro mlýn, jinak je vedena jako záplavové pásmo. Navíc na pozemky, které se nacházejí mezi strouhou náhonu a řekou Svratkou, není dosud řádným právem či zákonem stanovený volný přístup. Neumím si představit, že jakýkoli podnikatelský subjekt prvně nakoupí nemovitosti a teprve až se stane jejich vlastníkem, začne hledat možnost jejich využití. V daném případě lze provést předběžné šetření o možnosti plánovaného využití. Souvisí to například s předběžnou konzultací s příslušným odborem životního
VO L B Y
2 0 0 6
ODPOVĚĎ PANU EXPOSLANCI CISÁROVI Nehodlám dokládat existenci či neexistenci autorů. Že třeba Jiří Vomočil v Bystrém skutečně žije, to jsem už panu Cisárovi doložil. Ale podle mne není podstatné, kdo články do Odpichu napsal a poslal. Daleko podstatnější je, že všechny ty články byly naprosto pravdivé, že vytýkaly našim levicovým stranám jejich skutečné prohřešky. Také žádný zuřivě negativní ohlas nic z obsahu našich článků nevyvrátil. První odstavec dopisu pana Cisára hodnotí všechna předešlá čísla Odpichu a nás těší, že jde o hodnocení kladné. Takových hodnocení se nám schází už pěkná řádka, o Odpich je zájem na Bystřicku i Novoměstsku, jeho předností je podle čtenářů především zajímavé čtení. Kritici by měli vzít v potaz, že Odpich je list Železáren, že tedy nereprezentuje obec, že by měl být vůči radnici naopak opoziční, protože každá opozice je potřebná a žádaná. Odpich je také listem pravicovým, neboť vydavatel i odpovědný redaktor vyznávají pravicové ideály, tedy postarat se o sebe, být svobodný a nezávislý, radovat se ze života za své. Levičáci naopak svobodu nechtějí, těm vyhovuje stát-četník, sociální dávky, jídlo v ledničce, seriál v televizi, nemluvit, nemyslet, nepsat a přežívání od ničeho k ničemu. Kladná hodnocení Odpichu k naší radosti jasně převládají. Když se však jde s kůží na politický trh, je to s ohlasy složitější. Desítky let bolševizmu v nás totiž vymýtily schopnost přečíst názory druhého a tolerovat je. Jak vidět, mnohým tyto názory vadí, i když jim nelze obsahově nic vytknout. Odpich 2/06 průhledně a pravdivě kritizoval levicové strany, což levičákům vadilo. Tedy většině Štěpánova včetně starosty Kubíka, jemuž vadí, že vůbec vycházíme, panu Cisárovi a třeba ing. Dvořáčkovi z Bystřice, jenž šel ještě dále než Paroubek a chtěl podepsat Paroubkovo hrůzné povolební prohlášení! Tedy prohlášení, které pan exposlanec Cisár kritizoval hned po jeho vyřčení a které nakonec samotný Potroubek odvolal! Ovšem Dvořáček chce podepisovat… Když si ovšem naše noviny přečetl pravičák, byly jeho názory opačné. Jako příklad uvedu názor žďárského starosty Mgr. Jaromíra Brychty. Několik hodin po vyjití předvolebního Odpichu mi volal toto: „Gratuluji k takovým novinám! Lepší jsem už dlouho nečetl! To se ti fakt povedlo…“ Hynek Jurman, nezávislý nestraník prostředí, nebo příslušným stavebním úřadem, vodoprávním úřadem a podobně. Všechny tyto kroky lze učinit ještě před zakoupením nemovitosti a na základě tohoto šetření lze následně diskutovat i o výši ceny nebo vhodnosti zakoupení případných nemovitostí. Toto se zřejmě před zakoupením pozemků na Zamléní neuskutečnilo. Závěrem chci říct jen to, že dle mého mdlého rozumu, by měl být pro zastupitele a radní obecní majetek něčím víc než jejich vlastní. Zhodnocování majetku nespočívá pouze v prodeji a koupi nemovitostí, ale také v jejich řádném obhospodařování a využití, v případě majetku obce ve prospěch široké veřejnosti, což znamená nesázet na projekty s nejistým koncem, které jsou výhodné pouze pro úzkou skupinu osob. Těm, kteří nad mým článkem soptí vzteky a tvrdí, že co jsem napsal, jsou pouhé pomluvy („zaručené zprávy“), mohu pouze doporučit, aby si přečetli článek ve ŠTĚPÁNOVINKÁCH číslo2/2006 „Jak se bránit pomluvám“. Jinou radu, jak rozdýchat jejich vztek a zlobu, pro ně opravdu nemám, neboť závažné skutečnosti, které jsem v tomto článku uvedl, mohu doložit. Tímto zároveň vyzývám spoluobčany, aby v nadcházejících komunálních volbách dobře zvažovali, koho do vedení obce zvolí. Jaroslav Matoušek
NASBÍRÁNO NA KOLE „Já to slešel! Voni to zmrzlinó nestačijó lézat. Je lepši jim dat maló… Chodili sme na řépky. Doktor tam měl cható, ve voboře. Chodil sem tam, jak ty řépke málo rústli. Šel sem pěške. Homřel pak mladé chlapik! /Protivanov, 20. 7. 2006 o lízání zmrzliny a sběru hříbků/ „Voni přindó, přečtó noviny, pak si lehnó. Pak stanó, podívajó se na hodinky, pak dó na pivo. Pak přindó!“ /Křižanov, 25. 7. 2006 ženské hodnocení mužského pokolení/ „Paróbek! Z něho se mně chce zvracet! Já mám hospodu a já to vidím, co dokážó se sociálníma dávkama. A dělat nebudó! Nikomu bych nic nedala…“ /Strážek, 25. 7. 2006 o sociální politice vlády ČSSD/ 3
K O M U N Á L N Í
VO L B Y
2 0 0 6
Vážení čtenáři! Pracovat jako obecní zastupitel, to je především oběť. Jde vskutku o službu veřejnosti, která si žádá docela dost času a jen málokdy uznání. Z toho důvodu bývá na mnoha obcích problémem vůbec nějakou kandidátku sestavit. To však neplatí pro Štěpánov! Plné kandidátky zde sestavily strany a hnutí: ČSSD, ODS, KSČM, KDU-ČSL, SNK ED a Nezávislí. Celkem 90 občanů se uchází o čest sloužit ostatním! Je to obdivuhodné a hodné pochvaly. Přinášíme vám nyní seznam kandidátů ze tří podaných kandidátek.
Občanská demokratická strana
SNK Evropští demokraté
1. Augustin Horák, 48 let, školník, Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 2. Mgr. Stanislav Štěpánek, 42 let, učitel, Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 3. Dušan Murčo, 51 let, údržbář, Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 4. PaedDr. Šárka Kunčíková, 41 let, učitelka, Štěpánov nad Svratkou, nezávislá, ODS 5. Anna Králová, 49 let, admin. pracovnice, Štěpánov nad Svratkou, nezávislá, ODS 6. Jana Poláková, 44 let, vychovatelka, Štěpánov nad Svratkou, nezávislá, ODS 7. Ing. Hynek Jurman, 50 let, pracovník TIC Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 8. Milan Opatřil, 39 let, soukr. zemědělec Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 9. Zdeněk Kohoutek, 54 let, technik Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 10. Bc. Ladislav Juřík, 42 let, úředník Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 11. Jiří Vávra, 53 let, řidič Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 12. Jiří Němeček, 61 let, důchodce Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 13. Iveta Hošková, 42 let, úřednice Štěpánov nad Svratkou, nezávislá, ODS, 14. Radek Pučálka, 33 let, řidič Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS 15. Jaroslav Stárek, 35 let, řidič Štěpánov nad Svratkou, nezávislý, ODS Zmocněnec volební strany: Dana Vašková, Nádražní 2132/59, 591 01 Žďár nad Sázavou.
Kandidáti: 1. Ivan Matoušek, 50 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 259, bez politické příslušnosti 2. Václav Skokan, 57 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 30, bez politické příslušnosti 3. Josef Sedlák, 60 let, důchodce, Štěpánov nad Svratkou 73, bez politické příslušnosti 4. Antonín Matoušek, 53 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 262, bez politické příslušnosti 5. Karel Veselský, 42 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 25, bez politické příslušnosti 6. Ondřej Vávra, 25 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 110, bez politické příslušnosti 7. Oldřich Nečesánek, 57 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 56, bez politické příslušnosti 8. Miloš Vrzal, 30 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 192, bez politické příslušnosti 9. Bohumír Jež, 38 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 177, bez politické příslušnosti 10. Radek Nečesánek, 25 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 56, bez politické příslušnosti 11. Jiří Lukášek, 28 let, soukr. podnikatel, Štěpánov nad Svratkou 50, bez politické příslušnosti 12. Oldřich Nečesánek ml., 30 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 56, bez politické příslušnosti 13. Zbyněk Vrzal, 23 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 109, bez politické příslušnosti 14. Jiří Vrzal, 25 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 192, bez politické příslušnosti 15. Vladimír Vávra, 21 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 110, bez politické příslušnosti Zmocněnec volební strany: Markéta Čermáková, 592 66 Vír 274.
VOLEBNÍ PROGRAM ČLENŮ Z KANDIDÁTKY ODS VE ŠTĚPÁNOVĚ
N E Z Á V I S L Í
1. Zvýšit informovanost zastupitelů i řadových občanů. - Schůze obecního zastupitelstva svolávat vždy po 4 – 6 týdnech, dosavadní praxe 4 schůzí do roka je nedostatečná. - Zastupitele předem obeslat podklady pro schůzi, aby se mohli připravit a schůze byla kratší, ale účinnější. - Zápis z rady zveřejnit do 3 dnů na internetu i v kabelové televizi. - Provádět pravidelnou aktualizaci internetových stránek (velká slabina jinak velmi pěkných stránek obce), zlepšit prezentaci v kabelové TV. 2. Vydávat nezávislé obecní noviny s finanční podporou podnikatelských subjektů v obci. 3. Zpracovat projekt, využít dodaci z EU a následně se zasadit o vybudování nových kabin pro kopanou i se saunou, restaurací a posilovnou, vybudovat tréninkové hřiště s umělou trávou a dva tenisové kurty, dbát o zpřístupnění sportovišť mládeži. 4. Pokračovat ve zlepšování vztahů mezi obcí a všemi podnikatelskými subjekty. 5. Zažádat o grant a v případě kladného výsledku navrhnout a zrealizovat naučnou stezku po středověkých dolech v okolí. 6. Ve spolupráci s Městem Bystřicí n. P., Mikroregionem Bystřicko a místními podnikateli zlepšit podmínky pro cestovní ruch, přivést turisty do Štěpánova. 7. Podílet se na dalším rozvoji kulturního života obce a lepší využívání kulturního domu. 8. Zlepšit spolupráci s osadním výborem ve Vrtěžíři, dbát o všestranný rozvoj této místní části. 9. Pokračovat ve vedení zájmových kroužků našimi kandidáty (kroužek mladých hasičů, basketbalový, jazykový, počítačový) a dbát o rozšíření těchto kroužků (modelářský, v případě zájmu jezdecký ad.). 10. Ke zlepšení životního prostředí napomoci dodržováním platných zákonů a vyhlášek. 4
Kandidáti: 1. Milan Ondráček, 49 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 196, bez politické příslušnosti 2. František Nepejchal, 51 let, dělník, Štěpánov nad Svratkou 130, bez politické příslušnosti 3. Hana Jurmanová, 36 let, admin pracovnice, Štěpánov nad Svr. 252, bez pol. příslušnosti 4. Irena Bartoňová, 45 let, admin. pracovnice, Štěpánov nad Svr. 151, bez pol. příslušnosti 5. Libor Humpolíček, 41 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 167, bez politické příslušnosti 6. Miroslav Nečesánek, 32 let, obchodní zástupce, Štěpánov nad Svr. 88, bez pol. příslušnosti 7. Karel Frumolt, 53 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 107, bez politické příslušnosti 8. Pavel Jež, 30 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 177, bez politické příslušnosti 9. Zdeňka Vávrová, 50 let, admin. pracovnice, Štěpánov nad Svr. 110, bez pol. příslušnosti 10. Pavel Řehůřek, 44 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 157, bez politické příslušnosti 11. Marta Bubeníková, 46 let, dělnice, Štěpánov nad Svr. 225, bez pol. příslušnosti 12. Lukáš Kalda, 23 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 200, bez pol. příslušnosti 13. František Bukáček, 48 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 198, bez pol. příslušnosti 14. Jaromír Zloch, 50 let, dělník, Štěpánov nad Svr. 53, bez pol. příslušnosti 15. Miluše Ondráčková, 25 let, admin. pracovnice, Štěpánov nad Svr. 196, bez pol. příslušnosti Zmocněnec politického hnutí: ing. Dan Matoušek,Živanského 232/6, Brno-Jehnice.
K O M U N Á L N Í
VO L B Y
2 0 0 6 CITÁTY NEŠKODÍ...
Ludvík Vaculík uvedl v úterním fejetonu (srpen 06) na adresu Jiřího Paroubka: „Vážený pane předsedo! … Vy už nepůsobíte tolik svými myšlenkami, názory a programem, jako svou povahou, která budí odpor až strach.“ Týden 32/06 jen dodal: „Výstižněji to napsat nelze.“ Bolek Polívka: „Nemám jenom rád, když stát začne občana vychovávat a peskovat a chce z něho mít ustrašence.“ (Magazín TV, 12.8.06)
Kresba: Jaroslav Matoušek
Z tvorby našich občanů...
PŘEDVOLEBNÍ ANKETA Kandidátům z popředí kandidátky za ODS jsme položili dvě otázky: 1. Na co se chcete ve své práci pro obec zaměřit? 2. Co nám o sobě prozradíte? Mgr. Stanislav Štěpánek: 1. Vzhledem ke své profesi samozřejmě na mládež (mladí hasiči, modelářský kroužek, počítače). 2. Dnes je tomu už neuvěřitelných 17 let co jsem přišel jako mladý po vojně do Štěpánova. Mnozí si mysleli, že brzy zase odejdu, ale ne. Já si tento kraj zamiloval, získal zde přátele a dnes se nám zde narodilo i miminko. Chci zde žít a pracovat dál, vidět, jak se naše obec mění a sám i svou trochou přispět.
PaedDr. Šárka Kunčíková: 1. V zastupitelstvu jsem působila již v minulém volebním období, kdy jsem měla na starost školskou komisi. Vzhledem k tomu, že školská komise byla v minulém období oddělena od komise kulturní, byla řada akcí pořádána bez smysluplné koordinace. Uvítala
Z A T Í M Stalin přemýšlí nad tou kreténskou Koreou, kreténskou vodíkovou bombou, kreténským politbyrem, každý z těch volů v politbyru má pod sebou další, ještě pitomější pitomce a všichni tihle debilní poskoci mají své ještě debilnější tajemníky, je to jedna nebetyčná pyramida kreténů, Stalin se občas zhrozí, jak blbí asi musí být ti idioti na samé základně pyramidy? Taková debilita je opravdu nepředstavitelná, jenže to všechno znamená jen jednu jedinou věc, to znamená, že někde na arktickém severu se teď pravděpodobně chystá uprchnout nějaký politický vězeň, za suchý z nosu vyfasoval od nějakého ožralého soudce doživotí v pracovním táboře a nemá absolutně co ztratit, Stalina z duše nenávidí, je chytřejší než všichni poskokové, funkcionáři a fámulové, co lezou dennodenně Stalinovi do zadku, je jen otázkou času, kdy tenhle vězeň přelstí kremelskou ochranku, jednoho dne se však tady v pracovně objeví,
Marie Terezie ke Kounicovi: „Obyčejný člověk si zaslouží nejvyšší ohledy. Třeba oživit hospodářství, dát svobodu soukromému podnikání, podporovat volný obchod a odstranit celní bariéry.“ /G.M.Cristenová: Mezi trůnem a láskou, s. 360/
bych opětné spojení těchto dvou komisí, určitě by to bylo pro občany jen přínosem. V této oblasti bych ráda pracovala i nadále. Působila jsem i jako oddávající úředník a v případě zájmu bych se této činnosti ráda věnovala. Přirozeně, že v případě mého zvolení bych přijala jakýkoli úkol, který by pomohl zlepšit život občanů v naší obci. 2. Jsem zaměstnána jako učitelka ve zdejší ZŠ. Pocházím ze severní Moravy a se svým manželem jsme si tento kraj vybrali před 20-ti lety pro náš společný život. Kráse místní krajiny jsme naprosto propadli. Žijeme mimo obec v hájovně a vychováváme naše tři děti. Manžel je majitelem firmy, která poskytuje služby v lesnictví.
Dušan Murčo: 1. Chci se zaměřit na rozvoj hasičského sboru a na ochranu obyvatel před živelnými pohromami. 2. Ve Štěpánově bydlím 30 let a nemám na sebe co prozradit. Žiji pro svoji rodinu a pro hasičské sdružení, kde pracuji jako starosta.
D O B R Ý ve svých omrzlých rukou bude třímat sekeru, nastane ta chvíle, o které tenhle maniak snil skoro dvacet let, jen kvůli tomuhle okamžiku se mu podařilo přežít za polárním kruhem, nenávist je vydatná výživa, to Stalin zná, sám se jí vykrmil, teď už toho šílence se sekerou nic nezastaví, Stalin ví, že jeho čas už dávno vypršel, jak dlouho může vrahovi trvat, než sem pronikne, budou to dny, týdne, měsíce? Ale no tak co, nedá se nic dělat, vyližte s tímhle Stalinovi prdel, nebude přece prvním vládcem, kterého v Kremlu ubili, smrt sekerou sem do Kremlu tak nějak patří, Stalin se jí nebojí, má za sebou dlouhý život, akorát je škoda, že tu nechá svou práci nedodělanou, ale co s tím, skončil zkrátka na vrcholu pyramidy kreténů, slézt z ní dolů už nejde a na špičce je bezmocný. /ukázka z knihy Jana Nováka „Zatím dobrý“ (Petrov, 2004) o bratrech Mašínových/ 5
K O M U N Á L N Í P O V
? Klesající počet mandátů Komunistické strany Čech a Moravy ve Štěpánově v letech 1994 - 2002. Bude tento progresivně klesající trend pokračovat i letos? Rozhodnou o tom jen a jen naši občané! Prý v komunálních volbách nejde o politiku a politické strany, ale o osobnosti! Určitě to také často slýcháte! Že parlamentní volby sice jsou o politice, ale ty komunální ne. Na obcích se prý žádná politika nedělá, tam jde jen o lidi. A volí se jen
a pouze osobnosti! Chacha, zasměje se tomu občan Štěpánova nad Svratkou při vzpomínce na nedávné volby. Když v roce 1998 bilancoval na ustavující schůzi nového obecního zastupitelstva pan František Kameník výsledky štěpánovských voleb, konstatoval, že někteří voli-
VO L B Y 2 0 0 6 Ě R A či si skutečně vybírali osobnosti ze všech kandidátek, ale nebylo jich mnoho. Převažovali ti, kteří volili celé kandidátky. Našlo se u nás plných 6 občanů, kteří dali všechny hlasy lidovcům, jiných 6 voličů naházelo vše ODS, a pak se napočítalo plných 122 oddaných voličů, kteří volili všemi deseti KSČM. Chce snad někdo říci, že si 122 občanů Štěpánova vybíralo osobnosti ze všech kandidátek, že posuzovali vzdělání, schopnosti, zkušenosti a další vlastnosti všech kandidátů a že jim z toho vyšlo, že nejlepších je všech 15 kandidátů z listiny komunistů? Lze proto pochopit hrdinu knihy „Mluvit jako prezident“, jenž se přiznal: „Od takových voličů jsem rád nezvolen. Jejich důvěra by mne musela vést k zamyšlení nad sebou samým!“ Chce tedy někdo tvrdit, že ve Štěpánově nejde i v komunálních volbách o slaboduchou politiku? Když se ve stejném roce volila ve Štěpánově rada, disponovali komunisté 8 zastupiteli a opozice sedmi. Dalo by se tedy očekávat, že KSČM pustí opozici dva radní a sama si navolí tři. Jaká byla skutečnost? Komunisté si zvolili pět radních a opozici nenechali v radě
ani jedinou sesli. Zase tedy nešlo ve Štěpánově o politiku? V roce 2002 už měli komunisté jen 6 mandátů oproti devíti opozičníkům, ovšem dva z nich prošli na kandidátce ČSSD. Protože se v obou případech jednalo o vzdělané a schopné lidi, vznikla šance poprvé od roku 1990 komunistům nedopřát starostu a většinu v radě. Jaká byla skutečnost? Oba kandidáti ČSSD odhlasovali komunistům úplně všechno, a když se v závěrečném rozstřelu rozhodovali o posledním radním mezi oblíbeným štěpánovským učitelem a komunistou s alkoholickými sklony, zvolili samozřejmě komunistu. Šlo jim o osobnosti, nebo politiku? Odpověď je zase jednoznačná! A pak že není ČSSD komunistickým „béčkem“. A tak se z toho, milý voliči, pouč a nevěř pověrám. Co je pro budoucnost Štěpánova nadějné? Jednak postupné přibývání mladých voličů, kteří komunisty opravdu nemusí, a pak prudce klesající bilance v získávání komunistických mandátů. V roce 1994 jich měli 12, v roce 1998 jen 8 a v roce 2002 pouhých 6. A letos, vážený voliči? Hynek Jurman
LZE JEDNODUCHOU VĚC OBJEKTIVNĚ ŘEŠIT ? Pamatujete si ještě na paní Pidrmanovou? Ano, na paní hostinskou, která snad nemohla svou živnost provozovat nikde jinde než ve Štěpánově. Byla nepříjemná, neochotná, nevzhledná. Zaměstnanci kvůli ní dávali výpovědi, štamgasti se otáčeli ve dveřích a odcházeli, když ji viděli na place, mladí kamarádi jí dávali všechna nejhorší jména. Já nikdy, já se k ní vždy choval slušně. Přesto mě paní Pidrmanová odmítla obsloužit! Byl jsem k ní sice slušný, ale dopustil jsem se něčeho daleko horšího. Já se totiž zastal sousedů, kterým ona ubližovala. Když jsem sháněl pro svoji knihu „Smrt pod Květnicí“ materiál na Křížovicích, navštívil jsem manžele Zadražilovy. V 50. i 60. letech si užili své, pan Zadražil seděl dlouhá léta v kriminále a děti nemohly pocho-
6
pitelně, jak bylo za komunistů zvykem, na žádnou školu. V době mé návštěvy bylo manželům Zadražilovým dohromady asi 160 let a pan Antonín za pár měsíců zemřel. Oba si mně posteskli na sousedy, kteří je v rozporu s projektem obtěžují vodou ze svého přestavovaného domu a podmáčejí jejich domek. Plakali, že se nemohou nikde dovolat nápravy. Těmi sousedy byli Pidrmanovi, které jsem ovšem vůbec neznal. Srdce mi ustrnulo, zajel jsem na stavební úřad do Bystřice a vedoucího pana Bartoše, kterého jsem do té doby rovněž vůbec neznal, jsem požádal o nápravu. K té skutečně brzy došlo a paní Zadražilová mi i s dcerou jednoho dne přijela poděkovat. Byl jsem rád, že jsem statečným manželům na konci jejich života mohl být prospěšným. Chybou však bylo, že se paní Zadražilová nechala slyšet, že jim pomohl zrovna pan Jurman. Paní Pidrmanová si to moje jméno zapamatovala a po létech mě odmítla i s přítelkyní ve štěpánovské restauraci obsloužit. Stalo se 30. dubna 2004, doslova pár hodin
před naším vstupem do Evropské unie. Svět se nám otvíral, ve Štěpánově však vládla dle totalitních praktik paní Pidrmanová. Docela se mě to dotklo a poslal jsem stížnost na Obecní úřad ve Štěpánově. Přál jsem si jediné: abych byl pro paní Pidrmanovou stejným zákazníkem jako každý jiný návštěvník restaurace. A že by si snad Štěpánov zasloužil lepší hostinskou. Byla to jediná věc, kterou jsem za minulé volební období po obecním úřadu žádal. Byl jsem přesvědčen, že moje stížnost je oprávněná a že zástupci obce umyjí paní Pidrmanové hlavu. A jak to dopadlo v obecním zastupitelstvu s nadvládou komunistů? Dne 8. 7. 2004 mi byl odeslán dopis s odpovědí na moji stíž-
nost. Podepsal jej starosta Vratislav Kubík a v textu stálo, že paní Pidrmanová „doložila doklady o své kvalifikaci“ a že „zastupitelé konstatovali, že takto se stížnost nedá objektivně řešit“. Tečka. Náprava žádná a do hospody jsem se bál chodit, aby mi někdo nenaplil do piva. Možná byla pí Pidrmanová členkou KSČM, nevím. Ale snad bych i jako bezpartijní měl být v každé restauraci obsloužen, ne? A tak prosím voliče, aby dali letos přednost kandidátkám těch stran, které upřednostňují slušnost, rovnost a normálnost. Aby se v obecním zastupitelstvu sešli normální lidé, kteří dokáží objektivně řešit věc zcela jednoduchou! Hynek Jurman
S T Í N Y
V
N Á S …
- ukázka z nové knihy našeho rodáka o jiném rodákovi „Svět není jenom bílý, svět není ani zcela černý. Nejrozmanitější odstíny barev září kolem nás a dávají našemu světu krásu. Nejrozmanitější odstíny barev nalezneme i na příbězích z nedávné historie, ač by je mnozí nejraději viděli jednobarevné,“ píše v úvodu své nové knihy Hynek Jurman. Ta vyjde zřejmě v listopadu a přinese tři příběhy literatury faktu. První se odehrál v posledních válečných měsících na Přibyslavsku a představoval do té doby největší válečnou přestřelku na Vysočině. Druhý vrcholil v posledních válečných hodinách v Třešti a přinesl smrt desítkám nevinných. Třetí skončil dva roky po válce jako přímý dozvuk té nejstrašnější války. Naposledy při něm bojovala naše armáda a zahynul při něm náš krajan Josef Šikula. Právě kapitolky o něm přinášíme v dnešních ukázách. Všechny ty příběhy jsou plné nesrovnalostí, záhad, otázek. A také vykřičníků! Se všemi se už více než šest desítek let manipuluje a všechny tři vrhají do dnešních dnů stíny podvečerně veliké. Stíny, před kterými neutečeme. Stíny v nás…
S M RT
NA
CHLAPEC ZE ZÁSKALÍ Silnice ze Štěpánova k Víru vede kolem řeky Svratky. Pěkně od školy dolů k řece, pár chalup u silnice nese název Borovec, následuje dlouhá zatáčka do Hamru, skutečně zde hamr celá staletí stával a pracoval, a po půldruhém kilometru je chodec či cyklista v Záskalí. Chalupy zde skutečně stojí „za skalami“. Malířský ateliér tu má akademická malířka Jaromíra Knoblochová a ještě více snad vábí návštěvníky nedaleké štoly. Těžila se tu železná ruda a měď, ovšem v blízkém Cumberku i stříbro. Vlevo šumí řeka a z druhé strany lemují silnici chaloupky. Hned ta druhá patří Šikulům. O kousek dál odbočuje silnice na Prosetín a drží se potůčku, který tu tvoří hranici katastrů. Část hranice tvořil i bývalý náhon k hamru. Stavení na levém břehu potoka i náhonu patřila ke Štěpánovu, domky na opačné straně ke Švařci. Dnes tu není po náhonu ani památka, a tak neznalý příchozí může žasnout, proč sousední chaloupky patří dle prapodivného klíče tu ke Štěpánovu, tu ke Švařci. Šikulovo stavení sice setrvávalo na levém břehu potoka, ale vpravo do náhonu, proto patří dodnes ke Švařci a správou k Obecnímu úřadu v Koroužném, ač je hned na druhém pořadí od Štěpánova. Po první světové válce zde bydlel krejčí Josef Šikula. Ve válce utrpěl zranění, díky němuž kulhal. Krejčí se oženil a žena mu porodila tři kluky. Všichni se narodili v Brně, ale odmalička vyrůstali tady, v Záskalí. Nejstarší Josef se narodil 23. listopadu 1923, mladší Oldřich 16. 3. 1928 a nejmladší Jirka 21. 12. 1932. Ve Švarci mají dvě historické památky, kapličku Nejsvětější Trojice a památnou dřevěnou lávku. Kousek od ní žije pan Hynek Řehůřek. Do obecné školy ve Štěpánově chodil s kamarádem Josefem Šikulou plných pět let. Vzpomíná především na učitele Reinchenbacha. Pak pokračoval spolu s Jožkou na měšťance v Nedvědici, kam dochá-
M AG U Ř E zeli devět kilometrů pěšky, později jezdili na kole. „Já tam takhle chodil dva roky a Pepík tři. Ředitelem tam byl Veselský, učila nás učitelka Valová a taky Havel, který bydlel ve Štěpánově u Hošků a dojížděl tam na motorce,“ vzpomíná pan Řehůřek a dodává: „Josef musel pást kozy, kamarádil s Mirkem Kincem a dalšími kluky ze Záskalí.“ Na Josefa vzpomíná i můj bývalý štěpánovský učitel František Valach. Dnes pán v důchodu, který se i v osmdesáti letech stále zajímá o vše kolem nás. Josefa pamatuje, jak chodíval do měšťanky v Nedvědici a později cestoval na gymnázium do Tišnova. Do Nedvědice k vlaku většinou jezdil na kole. I světoznámý astronom Josip Kleczek mi posílá stejnou vzpomínku: „Se Šikulou jsem několikrát šlapal pěšky do kasánského kopce, jezdili jsme do Nedvědice na kole.“ Jak pan Kleczek, tak pan Valach vyrukují i se smutnější vzpomínkou. Na tu je ale ještě čas. Zatím Pepík Šikulů vyrůstá mezi kluky v Záskalí, před okny mu teče řeka plná ryb a nejbližší stráň je protkána středověkými chodbami. Nádherné místo pro zvídavého kluka… Koho by napadlo, že se jeho cesta zkříží s banderovci… CESTOU KE GYMNÁZIU Jožka uložil kolo na nádraží a vyhlíží vlak. Cestuje takhle každý den kromě nedělí, svátků a prázdnin za vzděláním. Do Tišnova to má nejblíže, je to dobrá škola! Autobus k vlaku jezdí málo a každý haléř je dobrý. A tak kluci chodí hodně pěšky nebo jezdí na kole. Jako on sám. Je to celkem příjemná projížďka kolem Svratky a jediný větší kopec ho čeká z Ujčova na Kasán. Tam se k němu často připojuje Vláďa Mareš a také Frantík Ostrý z Lískovce. A ze Štěpánova má stejnou cestu Lojza Jurman. Ještě loni je doprovázel Pepík Klezcků, ale ten už před rokem maturoval. Vlak se skřípotem zastavuje, Pepík Šikula nastupuje a usedá
Josef Šikula k oknu. Maturita! Ano, ta ho čeká právě dnes! Je čtvrtý květnový den roku 1944 a Pepík má dvě velká přání. Odmaturovat a dočkat se konce války. Ten také nebude daleko. Němci už prchají z Ruska a teď prý se i spojenci chystají vylodit! Zase bude dobře. A maturity se bát nemusí, tu určitě zvládne! Vlak minul pozoruhodný kostelík ve Černvíru a zastavil v Doubravníku. Gotický kostel se tu zvedá vysoko k obloze. Uvnitř ukrývá kosti mocných Pernštejnů. Naproti se rozvaluje Lojza, vedle sedí Frantík a oba podřimují. Kde spočinou naše kosti, napadá Pepíka. Lepší někdy nevědět! Údolí se zužuje a vlak zmizí v tunelu. Jožka dumá, jak se tu před čtyřmi desítkami let dvě party barabů dokázaly setkal v předem stanoveném místě. Při posledním odstřelu prý zahynul střelmistr Peroutka. Jožka naštěstí neví o výstřelu, jenž čeká na něho. Koho by napadlo, že ten výstřel zazní za méně než 1 200 dnů? Napadají ho naštěstí veselejší myšlenky. Čím budeme, až opustíme gympl? Jožka má bujnou fantazii, ale tak daleko přece jenom nedohlédne! Jak by ho mohlo napadnout, že loňský oktaván Pepík Kleczek ze Štěpánova vystuduje Karlovu univerzitu, stane se astronomem, vydá na stovky odborných děl, řadu populárních knih o vesmíru a dostane za to doktoráty řady světových univerzit! Ani blázna by nenapadlo, že vedle podřimující Frantík Ostrý ze zapadlého Lískovce bude ředitelem Brněnské
Hynek JURMAN filharmonie! Vždyť maturitní písemky napsal o stupeň hůře než on sám! Ale muziku Frantík umí, to zas jo… Snad u Lojzíka Jurmanovýho by se Jožka mohl trefit. Jde mu matematika a jednou ji bude sám učit na učňovce na Jánské ulici v Brně a jeho kolegou matikářem bude jistý Honza Bobrovský, vynikající košíkář. To Lojzovi tělocvik naopak nejde. Ty jeho špruňky! Člověk by ani nevěřil, že je z rodiny Jurmanů, která se vždy tužila ještě v tělocvičné jednotě Lassalle. A jeho bratránek Dolfa utekl do Anglie, teď tam někde létá s bombardérem, splácí Hitlerovi jeho rakety, které poslal sám na Londýn, každý den tam nasazuje krk. A Lojzův další bratránek, Hynek Jurman, jezdil přece do loňska na měšťanku do Nedvědice a taky dělá dobře muziku. Jožka nemůže tušit, že posledně jmenovaný přivede na svět syna, jenž jednou půjde po jeho, Jožkových, stopách. Po jeho posledních stopách. Někdy lepší nevědět. S tím hochem půjde i syn nejmladšího bratra, Jirky Šikuly. Ale kdo by mohl vědět, co bude za šedesát let? Údolí se rozestupuje, je tu Dřínová a za ní Květnice. Divný osud čeká na mnohé absolventy tišnovského gymnázia. Jožka ještě pamatuje sourozence Schwarzerovi z Bystřice. Maturovali před třemi roky a oba se za pár měsíců zapletou se svým spolužákem Milošem Vlčkem. Ten bude prohlášen za zrádce a zastřelen partyzány. Bohuš Schwarzer přijde o obě ruce v přádelnách, přesto napíše řadu skvělých vlastivědných pojednání o minulosti Bystřice. S Lojzíkem Jurmanem chodí do kvinty tři Zdeňkové: Čačka, Havelka a Kosmák. Všichni tři se zapletou do případu s dvěma skauty z béčka. Dají se na komunistický odboj, zaplatí za to pořádně a oba ti skauti, Lojza Pokorný a Vlastík Železný, budou dokonce popraveni novým režimem. Ale toho režimu se už Jožka sám nedočká… Divné osudy nám všem míchá budoucnost. Jožka vystupuje z vlaku a míří ke gymnáziu. Dnes odmaturuje… (další ukázky hledejte ve vánočním čísle)
Major Duda vyslýchá zajatého Burlaka 7
JAK NÁM TO KOPE… SK SPARTAK ŽELEZÁRNY ŠTĚPÁNOV Přestože před začátkem sezony 2006/2007 došlo v kádru „A“ týmu k řadě změn, zahájil tento celek sezónu úspěšně. Své trenérské působení ukončil u týmu Mgr. Miloslav Císař a na vlastní žádost odešel na hostování do SK Doubravník kapitán týmu Miloš Vrzal. Před novým trenérem Lubošem Polákem a jeho asistentem Kamilem Tužimským vyvstal nelehký úkol – dát tým před začátkem sezony do herní pohody. „A“ tým byl doplněn o dorostence Milana Čupra, Jakuba Veselského a do týmu byli rovněž zařazeni dorostenci, kteří vzhledem ke svému věku ukončili činnost v dorostu. Do mužstva byl rovněž zapracován nový brankář Milan Hájek z Vrchoviny Nové Město, jenž přišel na hostování místo Dalibora Žíly, kterému Olešnice neprodloužila hostování. Dosavadní výsledky „A“ mužstva potvrzují, že vhodným doplněním hráčů se kádr stabilizoval a výsledky se dostavily. V osmi odehraných zápasech jsme šestkrát zvítězili, jednou remizovali a pouze jednou v Rovečném o gól prohráli. Jsme na druhém místě tabulky a věříme, že
se mužstvo popere o kýžený postup do krajské soutěže. Mužstvo „B“ týmu zahájilo svoji soutěž sice vítězstvím, ale pak následovala řada porážek, takže jeho umístění na samém chvostu tabulky je žalostné. Mužstvo se potýká s nedostatkem hráčů a také přístup některých hráčů „B“ týmu je neadekvátní úsilí činovníků SK, kteří jsou názoru, že kvalitním přístupem fotbalistů „B“ týmu by se situace v docházce a umístění rapidně zlepšila. Byl proto proveden pohovor s hráči, který snad povede ke konsolidaci celkové situace „B“ týmu. Umístění dorosteneckého týmu, který hraje krajský přebor v kategoriích mladších a starších dorostenců odpovídá předpokladům, které byly do týmu vkládány. Družstva se pohybují ve středu tabulky a je předpoklad, že svoje umístění udrží. Vedení SK však není spokojeno s tím, že se řada dorostenců do sezony 2006/2007 vůbec nezapojila, a proto zvažuje možnost tyto dorostence navštívit a probrat s nimi jejich další hráčskou činnost. Miloš Havelka, prezident klubu
ZEMŘEL JIŘÍ MIKULECKÝ Dne 14. září 2006 zemřel po dlouhé a těžké nemoci pan Jiří MIKULECKÝ z Nedvědice. Sportovec, rybář, vždy veselý společník. Jirka posílil naše basketbalové mužstvo TJ Spartak Štěpánov v únoru 1975, tedy už během první historické sezony, a v kádru zůstal plných 15 let, aby pak ještě hrál pod hlavičkou Nedvědice a Bystřice, když jsme ve Štěpánově skončili kvůli havárii podlahy v tělocvičně. Jirkovi jsme někdy říkali „Zlatá ruka“, protože dokázal bezchybnou střelbou z dálky rozhodovat vyrovnaná utkání. Byl však nejen hráčem, postupně se stal i rozhodčím, trenérem a funkcionářem. To vše v dobách, kdy si mužstva z celého Jihomoravského kraje od Jihlavy až po Znojmo a Mikulov musela zvykat, že Štěpánov je silným a nepříjemným soupeřem. Jirka Mikulecký také nezkazil nikdy žádnou legraci, dokázal si ji udělat i sám ze sebe. Mnozí jsme ho v posledních letech znali jako pohodového správce chatek Geam na Vranovské přehradě. Jirka vždy nerad prohrával, bojoval doslova do posledního dechu. Stejně jako na hřišti bojoval statečně a s nadhledem téměř dva roky se zákeřnou nemocí. Jsou však zápasy, které se vyhrát nedají! Jirko, všem kamarádům-sportovcům ze Štěpánova, Nedvědice, Bystřice a okolí budeš jednou pro vždy chybět. Nikdy na Tebe nezapomeneme! Hynek Jurman
BÁJEČNÁ VÝSTAVA VE VRTĚŽÍŘI Vrtežířský rodák Ing. Antonín Špaček už v našem Odpichu několikrát publikoval a v minulosti přispěl svými fotografiemi i do několika publikací, především do obou knih o dějinách i současnosti Štěpánova nad Svratkou, ale i do novin a časopisů (Vysočina, VVM, Odpich). Antonín Špaček dnes žije v Nedvědici, ale na svůj Vrtěžíř nedá dopustit, bádá nad jeho minulostí, sepisuje osudy majitelů jednotlivých domů a gruntů, pátrá v kronikách i matrikách, shromažďuje jakoukoliv zajímavost. Pozoruhodný výsledek své práce představil veřejnosti o víkendu 2. a 3. září 2006 formou výstavy fotografií, pohlednic a dokumentů pod názvem „Vrtěžíř v minulosti i přítomnosti“. V těch dvou dnech se do Vrtěží-
ODPICH
ře doslova draly davy lidí, výstava přilákala neuvěřitelný počet zájemců, kteří ve společenské místnosti obecního domu strávili spoustu času a nechtělo se jim domů. Aby si něco z exponátů mohli doslovně odnést domů, připravil pro ně a sám i vytiskl Ing. Špaček publikaci „Vrtěžíř 1346 – 2006“, kde na 44 stránkách zachytil vše podstatné o Vrtěžíři. Antonín Špaček tak vlastně navázal na svou publicistickou práci z dob povinné školní docházky, kdy právě ve Vrtěžíři vydával ručně psaný časopis. Ing. Špaček dokázal, že i zapadlé vísky mají své dějiny, své zajímavosti a své skryté poklady. Naštěstí i své badatele a milovníky! A tak zbývá poblahopřát a poděkovat za velice vydařenou akci. Hynek Jurman
Jirka jako správce na Vranovské přehradě
PROČ KANDIDUJÍ S P O RTOV C I SK Spartak Štěpánov se rozhodl do obecních voleb sestavit vlastní kandidátku z důvodu, že v současném zastupitelstvu obce nemá žádného svého člena, což si budoucí situace zejména v investičním záměru SK Spartak vyžaduje. V dosavadním období se vztahy se zastupitelstvem obce zlepšily a není už rozporných názorů. SK Spartak musel ustoupit z požadavku na vlastnictví travnatého hřiště, které je majetkem obecního úřadu a sportovci je mají v nájmu. Údržba hřiště vyžaduje značné finanční prostředky a máme zájem, aby se na nich obec podílela. Také výstavba sportovních kabin, s jejichž zahájením se počítá začátkem roku 2007, vyžaduje velké finanční náklady. Zvláště, když je předpoklad, že kabiny budou stavěny svépomocí za účasti hlavního
sponzora SK, Železáren Štěpánov. Je logické, že obě tyto investice stojí spousty peněz, které potom scházejí na činnost SK. Proto jsme se rozhodli, že svojí kandidaturou zajistíme účast sportovců na dění v obci a pokusíme se společně s ostatními členy zastupitelstva o přidělení částky na činnost, resp. na výstavbu nových kabin. Investice na nové kabiny by se nedotkla vlastního rozpočtu obce, ale byla by financována z prostředků, které přiděluje Evropská unie na rozvoj sportu v jednotlivých zemích. Věříme, že toto vysvětlení je pro naše občany dostačující, že pochopí, proč chceme zasahovat do dění v obci a v nastávajících volbách naši kandidátku podpoří. Miloš Havelka, prezident klubu
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Náklad: 700 ks. Cena 5,- Kč. Pro zaměstnance Železáren Štěpánov a občany Štěpánova zdarma.
