ROZHOVOR: Luděk Rýzner: Chtěl bych se dočkat nanotechnologií v architektuře a stavebnictví

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.

2 č íslo

M A G A Z ÍN

REPORTÁŽ: Unikátní datové centrum v Bratislavě ROZHOVOR: Luděk Rýzner: Chtěl bych se dočkat nanotechnologií v architektuře a stavebnictví PROJEKTY: Obchodní centrum Breda Opava, Elektrárna Ledvice, Factoryard, Paroplynová elektrárna Počerady, Nemocnice Karlovy Vary

12

2 / Reportáž

ÚVODNÍK

OBSAH

Milí kolegové, přátelé,

ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1

dovolte mi, abych vás pozdravil na začátku jara s letopočtem 2012. Opět stojíme před jasně definovaným úkolem – zajistit dostatek zakázek a posunout se výše jak z hlediska zkušeností, tak především nových technologií a inovací.

reportáž

Obecně lze říci, že nás čeká náročné období, investoři jsou také neklidní, bude vyvíjen velký tlak na termíny, na kvalitu a pochopitelně i na cenu. Stavebnictví je opět v problémech, odhady některých manažerů hovoří až o třetinovém úbytku práce v letošním roce. Znamená to jediné. Dojde k pročištění trhu a ti slabší odpadnou. Jsem přesvědčený, že naše společnost je silná, výkonná, máme vynikající odborníky v jejich profesích a věřím, že i po lidské stránce tvoříme kompaktní celek. Z toho jednoznačně vyplývá, že se musíme všichni snažit.

Obchodní centrum Breda Opava, Elektrárna Ledvice, Factoryard ............ 6

Krize Eura se naší společnosti snad přímo nedotýká, své obchodní aktivity rozvíjíme v jiných koutech světa. A daří se nám. Máme celou řadu rozjednaných zakázek na území bývalého Sovětského svazu, pracujeme v Kazachstánu, který se zdá být rovněž velice zajímavým trhem. A to není zdaleka vše. Stále monitorujeme další státy, kam by bylo možné vyvézt naše know-how. Země třetího světa a státy na východ od našich hranic jsou jedním obrovským odbytištěm. Soustřeďme se, snažme se být dobře připraveni.

ROZHOVOR

Jak už jsem naznačil, čeká nás nelehký rok. Musíme zásadně šetřit. Připravili jsme několik razantních opatření, jak snížit naše provozní a jiné náklady. Doba krize nás k tomu přímo vybízí. Myslím si nicméně, že to nebude ku škodě naší hlavní činnosti. Záleží ovšem na každém z vás, jak se k tomu postaví. Je na místě znovu zopakovat mnou často užívaný výraz loajalita. Věřím, že i toto nelehké období přečkáme se ctí a budeme se moci pochlubit dalšími zajímavými stavbami, sofistikovaným řešením v oblasti měření a regulací nebo složitou elektroinstalací. Uvnitř magazínu je psáno kupříkladu o bratislavském datovém centru DATACUBE, což je z mého pohledu elektroinstalace plná nových prvků a jedinečných řešení.

MONGOLSKO

Přeji vám příjemné dny! Roman Stryk – generální ředitel

Unikátní datové centrum v Bratislavě ............................................................ 2/3

ROZHOVOR Luděk Rýzner: Chtěl bych se dočkat nanotechnologií v architektuře a stavebnictví ............................................................................. 4/5

ROSS aktuálně ROSS aktuálně Paroplynová elektrárna Počerady, Nemocnice Karlovy Vary ....................... 7

ROZHOVOR Pavel Kaňka: Tatínek zvláště o víkendu .............................................................. 8

HISTORIE Bratři Mahlerové – díl druhý .................................................................................. 9 Lenka Sedláková: I žena může být elektrikářkou .......................................... 10

VĚRNÍ ROSSU Pavel Beneš, Jan Benčák, Hana Vašková, Jiří Novák ................................. 11

SLOVENSKO Vítajte v najvýchodnejšom bode Európy .......................................................... 12 Výzva pro investory, lákadlo pro turisty ............................................................ 13

ROSS PODPORUJE Semitam v překladu znamená na cestě ........................................................... 14

POZVÁNKY Pojďte s námi kopat do míče, Firemní dobrovolnictví .................................. 15

UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16

REPORTÁŽ:

Unikátní datové centrum v Bratislavě

Bratislavská společnost DCBA rozvíjí své know-how v oblasti datových technologií a ukládání dat. Ve slovenské metropoli vyrostlo výjimečné datové centrum, jediné svého druhu na Slovensku. Svým klientům nabízí řadu služeb od klasického ukládání dat přes výběr poskytovatele telekomunikačních služeb až po vlastní kanceláře, administrativní prostory a jednací místnosti. ROSS Holding se na stavbě podílel dodávkou energetických rozvodů a zálohovacích systémů včetně centrálního palivového hospodářství. „To jsou kategorie hodnocení infrastruktury datových center. TIER I je jednoduché centrum bez náhradního zdroje, kategorie II už náhradní neboli redundantní zdroj má, úroveň III má dva samostatné okruhy napájení a současně zjednodušeně řečeno širší datovou infrastrukturu,“ vysvětluje ředitel divize Technologie Martin Souček.

Z ulice vidím obyčejnou budova šedé barvy. „Je ale doslova našlapaná nejmodernější technologií,“ říká mi v úvodu rozhovoru manažer realizačního týmu divize Technologie Miloš Jirka. „Celá elektroinstalace je založena pouze na nejvýznamnějších a renomovaných světových značkách typu General Electric, Siemens či Cummins,“ pokračuje. Pro samotný ROSS zakázka představuje objem necelých 3,5 milionu Euro. „Znamená pro nás především vynikající referenci. V budově najdeme celou řadu výjimečností. Kupříkladu silnoproudé vedení zalité epoxidem, což je dosud jediná takto provedená instalace na Slovensku. Dále atypicky řešené rozvody, několikeré zálohování všech okruhů,“ doplňuje Jirka. Datové centrum DATACUBE Bratislava je do této chvíle jediné centrum na Slovensku splňující standardy TIER III.

2 / Reportáž

Takto vybavený provoz splňuje nejvyšší nároky slovenské i zahraniční klientely, jeho garantovaná spolehlivost se uvádí 99,982 %. „V podstatě nemůže z jakýchkoli příčin přestat fungovat. Dodávky ze sítě jsou jištěné záložními zdroji a rovněž obrovskými naftovými motorgenerátory,“ dodává Souček. U nejvyššího standardu TIER IV jsou pak všechny komponenty nahraditelné, všechno je kompletně dvakrát zálohované.

Datová centra jsou místa, kam se bezpečně ukládají data. „Firmy na celém světě zjišťují, že umístěním vlastních serverů do profesionálních datových center jednoduše a efektivně sníží své náklady a zároveň zvýší bezpečnost infrastruktury. DATACUBE ve svém centru zabezpečuje klientům ochranu, energii a chlazení za mnohem nižší cenu, než kdyby měli počítače ve vlastních prostorách,“ uvádí bratislavská firma na internetových stránkách. Bezpečnost a stabilitu zajišťuje hned několik přípojek elektrické energie a stejně koncipované optické datové trasy. „Objekty jsme připojovali přímo do vysokonapěťové rozvodny s možností dalšího rozšíření rezervované kapacity,“ dozvídám se od Miloše Jirky. Hned z několika stran vedou do datového centra optické kabely různých mezi-

národních i národních poskytovatelů. Zákazník má potom možnost vybrat si nejlepšího operátora, který splní jeho vlastní specifické podmínky. Firma DBCA také v rámci jednotlivých datových sálů nabízí uzavřené prostory, samostatné místnosti a pochopitelně místa pro stojanové rozvaděče. „Soukromá IT místnost je vyčleněná oblast zařízená podle specifických potřeb zákazníka. Je oddělená od prostor ostatních klientů uzavřenými stěnami s bezpečnostní třídou 3 a kontrolovaným vstupem osob. Z důvodu nadstan-

dardní bezpečnosti mohou být rozvody energií, chlazení a kontrola přístupu vyčleněny zvlášť jen pro tuto místnost,“ uvádí dále firma na svých stránkách. Datová centra ve světě bývají ve své podstatě pevnostmi a ne jinak je tomu v Bratislavě. „Pracují s vysokými stupni bezpečnosti jak u stavby, tak infrastruktury. Pochopitelně všude jsou čidla, kamery, přístupové systémy a vrátní,“ vyjmenovává Martin Souček. „Zajímavostí je také zabezpečená vstupní brána s možností fyzické překážky, která zastaví menší

nákladní auto. Jinak dovnitř neproklouzne ani myš. Dokonce přízemí a vstupní dveře jsou z důvodu bezpečnosti víc než metr nad terénem,“ dodal. Součástí sofistikovaného zabezpečení jsou též několika stupňové protipožární systémy s možností likvidace požáru pomocí plynu dusíku. Skelet stavby datového centra sestává z mohutných železobetonových prvků. Vnější plášť tvoří dvacet centimetrů mocná betonová vrstva. Střešní panely disponují velkou protipožární odolností. „Podlahy v jednotlivých podlažích mají obrovskou nosnost, v prvním patře kolem pěti tun na metr čtverečný,“ popisuje Miloš Jirka, pro jehož tým byly práce na Datovém centru DATACUBE Bratislava velkou výzvou. „Podobných instalací najdeme v celé Evropě, troufám si říci, minimum. Pro naši firmu je to tím cennější a věřím, že získáme další podobné zakázky. Nabyté know-how má pro nás obrovskou hodnotu,“ uzavřel Miloš Jirka.

Datové centrum DATACUBE Bratislava je jedinečné svou datovou a napěťovou infrastrukturou.

Bratislavské Datové centrum DATACUBE začalo fungovat na začátku prosince 2011. (rah) Zdroj: www.data-cube.sk

Reportáž / 3

ROZHOVOR:

LUDĚK RÝZNER

Chtěl bych se dočkat nanotechnologií v architektuře a stavebnictví

Architekt Luděk Rýzner žije v Humpolci a zde také zanechal několik nesmazatelných stop. Domy, které vstoupí do historie. Ať je to útlá stavba pokrytá rezavým plechem, několik průmyslových hal nebo Glasshouse – třípatrový rodinný dům se speciální poslechovou místností. Architektův podpis je mimo jiné pod Villa parkem Čechovka. Luděk Rýzner je ženatý, má dvě děti a jeden veliký koníček – angličtinu. ale říci, že bychom zráli tak, že třeba v devadesáti letech navrhnu svoji nejlepší stavbu. To ne. Vaším oblíbeným architektem je Josef Pleskot. Pleskot je podle mě jeden z nejlepších českých tvůrců, líbí se mi jeho práce a hlavně jeho přístup k celku. Není to žádné pozlátko, pracuje s obyčejnějšími materiály, snaží se o určitou střídmost, na druhé straně jeho stavby nevypadají studeně a tuctově. Viděl jsem jich několik, všechny mají dobré měřítko a hlavně se v nich cítíte dobře, což je ten nejdůležitější vjem. Nenajdete žádnou přehnanou okázalost. Dům nebo fabrika může být zlatá, když se tam ale špatně bydlí nebo pracuje, tak je asi něco špatně.

Vytvořil jste řadu osobitých staveb. Co by měly vyvolávat v obyčejných lidech? Rozhodně by neměly provokovat, s tím se neztotožním. A myslím, že ani nejsou netradiční, možná se jen trochu vymezují oproti svému okolí, třeba v menším městě jako je Humpolec. A nejsou ani výjimečné, protože nejsme výjimeční architekti. Snažíme se dělat svou práci co nejlépe a pochopitelně v tom hraje roli určitá invence, kterou si každý člověk nese v sobě. Architekturu vůbec nevnímám s rovnítkem k výtvarnému dílu. Na druhou stranu rozumím tomu, že některé použité materiály vyvolávají

4 / Rozhovor

určité emoce, to je ale cílem. Snažíme se stavět tak, aby byla spojena funkce estetická a užitná, zkrátka aby se v tom domě dobře bydlelo nebo pracovalo a vypadal dobře i z venku. Jste profesionálně zdeformován například při pohledu na stavby jiných autorů? Určitě, to asi každý. Líbí se mi i jinak stylově zaměření kolegové, některé obdivuji. Tento obor je komplikovaný, všichni se během let nějak posouváme a práci je třeba hodnotit v kontextu jednotlivých staveb a děl. Je to stejné jako například ve výtvarném umění. Nemohu

Když se podívám na některé vaše stavby, tak mě zaujmou tři materiály – sklo, beton a plech. Proč? Těch materiálů je více. Ale sklo máme rádi, protože rádi propojujeme exteriér a interiér a nikdo nic lepšího než sklo, respektive okno nebo dveře, nevymyslel. Beton je podle mě úžasný materiál v tom, že umí překlenout funkci i vzhled, jinými slovy dobře vypadá a současně taková stěna hodně unese. Může se nechat odkrytý ve své přirozené formě, nemusí se kamuflovat jako zdící materiál. Málokdo si asi nechá cihlové zdi bez omítky, zatímco u betonu to možné je. Použití betonu by ale vždy mělo být funkční s využitím jeho nosných vlastností, rozhodně ne jen na oko. A co plech? Myslím, že není až tak frekventovaným materiálem, použili jsme ho asi na šesti

stavbách. Chápu ale, že je víc vidět, poutá pozornost už jenom tím, že je stále rezatý. Je na jednom rodinném domě v Humpolci, ve Zlíně na garáži, pak další obložená garáž a také je na továrně Hranipex v Komorovicích. Dále jsme obkládali jeden komín. Kde jste se inspiroval? U rodinného domu v Humpolci to byla volba víceméně praktická. Dům stojí u frekventované silnice a chtěl jsem fasádu odolnou vůči jakékoli nečistotě a nepořádku a fasádu bez nutnosti údržby. Potom je na továrně Hranipex. Tam jsou kazety, které tvoří provětrávaný plášť. Jedná se o výrobní halu, která se měla barevně odlišit od skladových hal. Plech nepotřebuje žádnou údržbu, případné škrábance nejsou vidět, z tohoto pohledu jde o nesmírně vděčný materiál. Potom jsme ho použili v bývalém továrním areálu, kam podle mě takto zkorodované věci patří, má to svou symboliku. Máte nějakou stavbu, která vám více přirostla k srdci? Nemám. Většinou mám rád tu poslední stavbu, kterou děláme. Záleží ale také na tom, jaký tým lidí se sejde, přeci jenom delší dobu společně takříkajíc žijeme. Jakmile ale přijde nová věc, projekt nebo studie, tak mě svým způsobem pohltí. Když vzpomenu na první dva tři domy, z těch se mi moc nechtělo, postupem času to ale vyprchá.

Na čem zajímavém pracujete právě teď? Právě teď bychom měli předávat zajímavý rodinný dům v Praze, na kterém je neméně zajímavý použitý materiál – liaporbeton. Ten přechází z interiéru do exteriéru bez přerušení tepelného mostu. Je to materiál se speciálními odlehčenými kuličkami a ač se tomu říká beton, tak v důsledku to beton není. Dům je velmi zajímavý, z části s přiznanými betonovými stěnami, z části krytý černou dlažbou, a patrně jde o první konstrukci toho typu v České republice. Architekt Makovský má dům z toho materiálu, stropy jsou ale řešené klasicky. Během jara a léta 2012 by měl být ten náš dokončený, bude to skutečně zajímavé. Mluvíte o liaporbetonu. Je něco, čeho byste se chtěl v architektuře a stavebnictví dočkat? Myslím, že to jsou nanovlákna. Architekti a projektanti si je skutečně užijí. Úplně vidím ty vize. Stavebnictví je velmi konzervativní a veškeré novinky a technologie jdou nejdříve do vojenství, kosmického výzkumu, zdravotnictví, jaderného výzkumu, po nějaké době to spadne k lodím a ponorkám a pak až, po mnoha letech, to skončí na stavbě. Ty materiály jsou ale tak drahé, že si je dnes nikdo nemůže dovolit, je to zatím nerealizovatelné. Co nanovlákna a vůbec nanotechnologie

umí třeba v oblasti energií, na to bych se rád těšil. Co se všechno do nich dá ukrýt! Dovedu si představit třeba dům, který bude mít pomocí vláken vyřešené zateplení, a přitom půjde jen o mikroskopickou vrstvu někde pod omítkou, které se žádná jiná izolace nevyrovná. Sám jsem viděl mobil ve speciálním pouzdře, který sám sebe dobíjel. Byl překrytý v extra tenké folii, kterou lidská ruka ani nevnímala. Folie je schopná do sebe vstřebat energii potřebnou pro dobití akumulátoru. Existuje ale také celá řada dalších věcí, které se už dnes ve stavebnictví používat mohou. To ano, napadá mě třeba zlato (smích). V Saudské Arábii co není zlaté nebo alespoň pozlacené, nemá hodnotu. Mně se naopak líbí jednoduchost a funkčnost. A nanovlákna nejsou zlatá a jejich užitná hodnota je tak vysoká, že to dnes ani nedokážeme domyslet. Totéž uhlíková vlákna. Vypadají jako obyčejná izolepa a když ji nalepíme na íčko (traverzu) o výšce šestnáct centimetrů, v tu chvíli zvýšíme nosnost, jako by tam byla dvaadvacítka.

Každá stavba musí dobře vypadat a neméně dobře sloužit.

Jste téměř pohlcen prací. Zajímavá vás ještě něco jiného? Mám jednoho koníčka – angličtinu (smích). Věnuji se jí asi rok, chtěl bych totiž začít spolupracovat se zahraničními ateliéry a jazyk je v takovém případě nutností. Jinak práce mi zabere hodně času, tvořím i o víkendu, protože v týdnu si občas připadám spíš jako telefonista. (rah) Rozhovor / 5

ROSS AKTUÁLNĚ Obchodní centrum Breda Opava a módních doplňků, sportovní módy a potřeb, široké škály služeb a pestrosti gastronomie klade developer velký důraz na volný čas a na zábavu rodin s dětmi. V centru nebude chybět velký dětský koutek s čítárnou a oddělení knihovny pro nejmenší. Specialitou projektu bude šesti sálové multikino, tradiční pivní restaurace s mikropivovarem nebo stylová kavárna umístěná v renovovaném sále staré varny,“ dodává investor.

Factoryard je zajímavý projekt uprostřed Žacléře. V bývalé textilní továrně vzniká resort pro relaxaci a wellness.

6 / Ross aktuálně

V srdci slezské Opavy se mění historický pivovar Zlatovar. „Mění se v obchodní centrum Breda, pod regionální značkou Breda&Weinstein,“ řekl mi na úvod projekt manažer společnosti ROSS Holding Lukáš Novotný, který zakázku řídí. „Dodáváme kompletní elektroinstalace – slaboproud, silnoproud a systém měření a regulace,“ doplnil. Společenské a obchodní centrum Breda oživí velkou část historického centra Opavy. „Vznikne rekonstrukcí a dostavbou dnes již zchátralého dvouhektarového areálu bývalého měšťanského pivovaru Zlatovar. Pozemek projektu se nachází v severní části historického jádra města a je vymezen prodlouženou pěší zónou a vnitřním městským dopravním okruhem, konkrétněji ulicemi Pivovarskou, Nákladní a Na Valech,“ uvádí investor na internetových stránkách. Breda má být otevřena v polovině listopadu 2012 a svým zákazníkům nabídne na 120 obchodů a míst se službami celkem na pětadvaceti tisících metrech čtverečných. „Kromě kvalitního prodejce potravin, velké prodejny elektro, drogerie, široké nabídky módy

Centrum je výjimečné svou vizuální podobou, moderní prvky doplňují staré historické budovy. Součástí budou i zelená prostranství včetně studánek. Zeleň se v podobě popínavých rostlin objeví i na fasádách některých objektů a rovněž na střeše. „Mě nejvíc zaujal starý třicetimetrový komín, který bude jakýmsi majákem,“ uzavřel Lukáš Novotný, projekt manažer ROSSu.

Elektrárna Ledvice Tepelná elektrárna v Ledvicích mezi Bílinou a Teplicemi v severních Čechách zaměstnává pracovníky ROSSu už od roku 2008. „Získali jsme sérii velmi důležitých a zajímavých zakázek a generální dodavatel je s námi spokojen. Proto tam máme další práci,“ usmívá se manažer zakázky Miloš Jirka. „Podíleli jsme se na stavbě výrobního bloku, je to jedna z největších staveb v Česku, má přes 140 metrů do výšky,“ popsal dále. Aktuální zakázka spočívá v projekčních pracích. „Vymýšlíme speciální hromosvod pro kotelnu. Vzhledem k její výšce a zcela specifickým požadavkům je to opět zajímavé,“ řekl Miloš Jirka, který věří, že se podaří získat i samotnou realizaci hromosvodu. Na takto rozsáhlé budově bude poměrně nákladný. Elektrárna Ledvice stojí na svém místě od 60. let minulého století a její rozvoj souvisí s těžbou uhlí v okolních povrchových dolech.

Factoryard ROSS Holding pomáhá měnit starou továrnu v centru Žacléře. Za vším stojí autor projektu a investor v jedné osobě Dušan Barnáš. Původní textilní továrna pochází z poloviny 19. století a svým vzhledem a vnitřním charisma je velmi přitažlivá. Vzniká zde zajímavé spojení volnočasového prostředí pro příležitostnou nebo víkendovou relaxaci, wellness a gastronomii. „Realizace je unikátní! Podle průzkumů provedených společností KPMG jde v rámci Evropy o jediný projekt konverze historicky a architektonicky cenného industriálního prostoru na design resort, situovaný v přírodní lokalitě. Studie KPMG také potvrdila, že v podmínkách České republiky neexistuje žádný srovnatelný projekt, navíc s provozem wellness a v kombinaci s nájemním programem,“ chlubí se investor. Společnost ROSS Holding působí na stavbě jako generální dodavatel. „Jde o skutečně pozoruhodnou stavbu, intenzivně spolupracujeme s architekty, projektanty, investorem, provádíme celou řadu netradičních řešení a postupů. Zajímavostí je i existence termálního pramene přímo v areálu bývalé textilky, kde investor zvažuje jeho využití v rámci wellness,“ řekl ředitel divize Generální dodávky staveb Milan Oplíštil. Na místech textilní továrny stával mlýn. „Na pozemcích areálu byl v roce 1842 založen Františkem Gaberlem mlýn poháněný parním strojem. V roce 1845 byl mlýn zrušen a v jeho objektech byly instalovány, při zachování parního pohonu, přádelní stroje vyrobené v anglickém Leedsu. Tím byla založena přádelna lnu – první svého druhu v celé rakouské monarchii. Původně mlýnské objekty však na rozdíl od jiných textilních továren vytváří jedinečnou kombinaci drsného industriálního a přesto velmi komfortního a příjemného prostředí. Projektované dostavby jsou ke starým objektům vlíd-

né, ale zároveň provokující a dynamicky kontrastní. Projekt horského volnočasového resortu ideálně využívá současné stavební dispozice, celý areál oživí a je v absolutním souladu s dnešními prioritami města, na něž bude mít výrazný pozitivní společensko-ekonomický vliv,“ doplňuje investor. Centrum bude otevřeno ve druhé polovině roku 2013.

Paroplynová elektrárna Počerady Počeradská elektrárna je první velkou paroplynovou elektrárnou v České republice. Základní kámen zástupci investora společnosti ČEZ a generálního dodavatele ŠKODY PRAHA Invest poklepali v březnu 2011. „Vývoj v energetice směřuje k nízkoemisním či zcela bezemisním zdrojům a právě plynové elektrárny do nich můžeme zahrnout. Jsou vysoce ekologickým zdrojem pro výrobu elektřiny, který svým provozem příliš neovlivňuje životní prostředí. Díky nejnižším nákladům na instalovanou megawattu, krátké době realizace a vysoké tepelné účinnosti jsou paroplynové elektrárny výrazně zvýhodněny oproti ostatním zdrojům na fosilní paliva,“ nechal se při slavnostním zahájení stavby slyšet tehdejší šéf ČEZu Martin Roman.

ROSS Holding je na počeradské elektrárně subdodavatelem. „Prováděli jsme vysokonapěťovou přípojku šesti kilovoltů ke staveništním kioskům pro hlavní výrobní blok elektrárny,“ vysvětlil manažer realizačního týmu divize Technologie Miloš Jirka. „Především je to pro nás výborná reference, přesně tuto činnost jsme ještě neprováděli. Otevírá nám cestu k dalším zakázkám,“ pochvaluje si. Paroplynové elektrárny, díky své šetrnosti k životnímu prostředí, zřejmě budou zajímavou alternativou pro energetické společnosti do budoucna. Další nespornou výhodou je fakt, že se dají kdykoli odstavit a zase znovu spustit. Tato v Počeradech má v plánu běžet v pracovní dny od rána do pozdního večera a o víkendech stát.

Nemocnice Karlovy Vary

Varech na starosti. „Termín dokončení je v červnu letošního roku, doufám, že vše stihneme,“ dodal s úsměvem. Na slavnostní otevření obřího pavilonu netrpělivě čekají kromě pacientů z celého regionu také lékaři nemocnice. Josef März, vedoucí lékař traumatologie, na svém blogu píše následující: „Běží současně příprava provozu této budovy po stránce logistické i personální. Krom plánování přesunu části provozů do lepších, modernějších prostor, pracuje i skupina připravující provoz urgentního příjmu a intenzivní péče a skupina připravující provoz centrálních operačních sálů. Jsou to činnosti, které byly dosud v nemocnici roztříštěné. Projekt umožní sladění ošetřovatelských i léčebných postupů podle jednotného vzoru na nejvyšší úroveň.“ (rah)

Za téměř 600 milionů korun roste v karlovarské nemocnici pavilon urgentního příjmu. Jde o samostatnou budovu s heliportem, tedy přistávací plochou pro vrtulníky záchranářů. Pracovníci firmy ROSS Holding jsou na stavbě za účelem pokládky silnoproudé elektroinstalace. „Pro nás to je standardní zakázka, jde o železobetonový skelet. Jak už to v nemocnicích a podobných zařízeních bývá, vše musí být jištěno před výpadky,“ vysvětluje projektový manažer Libor Zelenka, který má akci v Karlových Ross aktuálně / 7

ROZHOVOR:

PAVEL KAŇKA

Tatínek zvláště o víkendu

Rybářem, sportovcem, cyklistou, ale především otcem tří dětí a stavitelem je Pavel Kaňka. Se svou ženou Klárou žije ve vesnici Lukavice u Slatiňan. Do ROSSu přišel v roce 2008 a zastává pozici výrobního ředitele divize Generální dodávky staveb. Sám o sobě říká, že práce je mu koníčkem. Čas tráví většinou na zakázkách své divize po celé České republice. Tatínek zvláště o víkendu znamená, že si vás potomci moc neužijí… Ve všední dny je to slabší, kolikrát jen pusinka na dobrou noc a pohádka. I to je pro mě velikým potěšením. O víkendu se snažím veškerý čas věnovat dětem. Jinak ta věta je parafrází výrazů mé ženy, v týdnu to kolikrát myslí kriticky. Vím, že to není jednoduché.

Práce je velmi náročná, pořád mě ale motivuje a baví.

Vašemu staršímu synu Matějovi je pět let, bude z něho také stavitel? To bych zatím netvrdil, aktuálně se zajímá především o veškeré statistiky v oblasti sportu. Nezajímá ho ani tak samotná hra, ale spíše ta čísla kolem. Také logické hry. Možná tedy že to bude něco směrem k matematice a logickému uvažování. To je zajímavé, kdo ho k tomu přivedl? Právě že vůbec nikdo, sám si na to přišel, sám to začal sledovat. A sourozence má malé, to jsou zatím spíš v uvozovkách ničitelé, jak to u malých dětí bývá. Ale rostou a dělají nám s manželkou radost. Helenka by mohla tíhnout ke kultuře a hudbě, Vašík je zatím velká neznámá. Máme za sebou krutou zimu s nízkými teplotami. Jak v takové zimě stavitel uvažuje, přemýšlí? Už naši předkové říkali, že v zimě se stavět nemá. A stavba má v zimě vymrznout. Považuji to za nepřekonanou pravdu, byť dnes se ze strany investorů na tu moudrost rádo zapomíná. Vůbec nepociťuji, že by zima byla časem, kdy se nestaví.

8 / Rozhovor

Když je ale mínus dvacet, tak stavět jednoduše nejde… To pochopitelně nejde, všechno zmrzne, uvnitř se také nedá nic dělat. Jsou potom týdny, které musíme dohánět. Investora respektive zákazníka to nezajímá. A nezajímá ho ani, když stavba nemá čas vymrznout. Občas se projevují neduhy, například praskliny způsobené dosedáním konstrukcí. Jednodušší je v zimě stavět z betonu monolitické konstrukce, u cihel je to horší. Nejsnazší jsou pochopitelně suché stavby – dřevostavby nebo montované haly. A co váš běžný pracovní den? Začíná kolem šesté hodiny ráno, kdy se snažím pomoci rodině, že staršího syna odvezu do školky, a odjíždím buď do Havlíčkova Brodu nebo na stavbu někde v rámci České republiky. Tam provedu kontrolu a probíráme každodenní záležitosti a problémy, které přirozeně vznikají. Ve většině případů se účastním na kontrolních dnech s investory, také mívám obchodní schůzky za účelem výběru subdodavatelů. Domů se dostávám večer. Pořád mě to ale motivuje a baví. Pohybujete se na tuzemském trhu. Jak funguje, je těžké získat práci? Je to čím dál složitější, stavební boom z minulých let už skončil, netýká se to ale jen mého oboru. Dnes si investory musíme hledat buď z řad bývalých investorů nebo jiným složitým způsobem. Nových akcí, ať už ze soukromé nebo státní sféry,

je málo a bude jich málo. Navíc je hodně stavebních firem. O to větší důležitost hrají reference. Odráží se v oboru i obávaná krize? Jsem přesvědčený, že když přišla první vlna před zhruba čtyřmi lety, stavařina tím zasažena nebyla. Stavební zakázky jsou na delší dobu. Dotklo se nás to se zhruba dvouletým zpožděním ve chvíli, kdy už třeba strojírenství začalo znovu růst. Dnešní výsledky hovoří jasně – strojírenství jde nahoru, stavebnictví je na dně. A zvedne se nahoru? Já jsme optimista, stavět se bude muset vždycky. A když ne stavět, tak opravovat. Impulzem musí být investice v oblasti dopravních staveb. Ruku v ruce půjdou pozemní stavby, což je naše branže. A nebylo by vám nejlépe třeba na rybách? Na rybách je blaze (smích). Nicméně jen z ryb člověk živ není, bohužel. Moji zálibu z dětství, přerušilo studium, pak nástup do práce a samozřejmě rodina. Teď si ale chci udělat čas, staršího syna to bude určitě bavit. Je to otázka roku nebo dvou, třeba i malá dvojčátka rybaření vezme za srdce. A Matěj vám může dělat statistiku… To ano! Napíše, kolik jsme toho chytili a kolik nás to stálo času a peněz (smích). (rah)

HISTORIE:

Bratří Mahlerové – díl druhý V minulém čísle jsme si představili bratry Mahlery jako jedny z nejvýznamnějších podnikatelů na území Německého Brodu od konce 19. století do poloviny dvacátého. V podstatě z ničeho dokázali svou pílí a cílevědomostí vybudovat fungující pletařskou továrnu a zaměstnat mnoho místních lidí. Tentokrát si popíšeme jejich nucený úpadek, který jednak zapříčinila II. světová válka, především ale znárodnění v roce 1948. Konec třicátých let znamenal soumrak rodu Mahlerů v Německém Brodě. Vilém Mahler s prací skončil a odešel na zasloužený odpočinek do Prahy, kde 12. srpna 1941 umírá. Jeho synovec Josef Mahler se roku 1938 vydal do Spojených států amerických naplnit svůj sen v podobě práce na fotografických vynálezech a prodal svou část podniku bratru Hanušovi. Hanuš Mahler tedy zůstal majoritním vlastníkem a rozhodl se továrnu zdárně provést těžkými časy. Přišla však okupace německým vojskem a Hanuš správně vytušil, že je situace neudržitelná. Byl si totiž dobře vědom, jak se u západního souseda zachází s obyvateli a majetkem židovského původu. Na zasedání správní rady 28. března se proto svého podílu vzdal jak on, tak jeho manželka Edith a v nepřítomnosti i manželka Josefa Mahlera Anna. Důvod byl prostý - snaha Mahlerů očistit podnik od židovského elementu a předejít tak nacistické správě. Hanuši byl vyměřen roční důchod ve výši 48 000 Kč, umožněn volný pohyb po továrně a bývalý majitel také plnil roli externího poradce. To vše za předpokladu, že v Protektorátu zůstane. Nestalo se, protože ještě roku 1939 Hanuš odjel do Nizozemí. Manželka se synem však, pravděpodobně kvůli nemocné matce Edith Mahlerové, zůstali v Praze a měli se k Hanušovi připojit později. Osud tomu nepřál. Hanuš musel před německou invazí utéct za bratrem do USA a Edith se synem Jiřím nakonec skončili 10. srpna 1943

v Terezíně. Jiří zde o tři měsíce později zemřel na spálu a Edith zahynula v plynové komoře 5. září 1944 v Osvětimi.

ního výboru totiž nebyl příliš přátelský a Paštika pragmaticky odmítal přímou konfrontaci z opětovné pozice vedoucího.

Za války museli Mahlerové zmizet i z názvu továrny. Proto byl podnik přejmenován na PLEAS (PLEtárny Akciová Společnost). Akcie společnosti ovládala osmice vlivných mužů, ale nejvýznamnějšími pro samotný podnik byli dva. Prvním, s 20% podílem, byl Alfréd Ulischberger. Pracoval jako ředitel PLEASu, byl českým Němcem a vedoucím mužem místní buňky NSDAP. Druhým a mnohem důležitějším akcionářem byl pražský advokát Karel Paštika. Byl to on, kdo odkoupil od Mahlerů veškeré podíly a získal tak 74% množství akcií. Také splácel za Mahlery do konce války veškeré dluhy. Paštika považoval továrnu de facto za svou a jeho podnikatelský um provedl PLEAS zdárně válečnou krizí.

Novou hrozbou pro pražského advokáta se stal návrat Hanuše Mahlera z USA 21. listopadu 1946. Dle očekávání se žid ucházel o své místo v továrně a zemský národní výbor jej kvůli předchozí rasové diskriminaci doporučil do pozice prodejního ředitele PLEASu s podmínkou, aby nezasahoval do vedení továrny. Karel Paštika oprávněně viděl v Hanuši Mahlerovi nebezpečí. Sám Mahler totiž od počátku prohlašoval, že Paštikovi v březnu 1939 své akcie pouze propůjčil, aby živnost zdárně přežila válku. Konflikt Paštiky a Mahlera byl tedy nevyhnutelný. Vzájemné osočování a obviňování ale utnul příchod roku 1948. Hanuši je naposledy nabídnuto místo ředitele PLEASu, ale bývalý majitel to odmítl. Odstěhoval se do Chrudimi a poté zpět do Spojených států amerických. Do Československé republiky se již nikdy nevrátil.

Vztah Ulischbergera a Paštiky byl zpočátku na dobré úrovni, ale ke konci války se logicky zhoršoval. Paštika v květnu 1945 donutil Ulischbergera k podstoupení akcií a ten byl navíc za napomáhání nacistům odsouzen k osmi letům vězení. I sám Paštika ovšem čelil obvinění z předraženého prodeje oblečení Rudé armádě. Podnik se dostal pod národní správu a ředitelem byl od července 1945 ustanoven Rudolf Mottl. Paštika však skrze Mottla továrnu dál řídil a to i v době, kdy byl uznán nevinným. Jeho vztah se zástupci závod-

Znárodněný podnik si po roce 1948 zachoval název PLEAS, ale záměrně jeho smysl byl pokroucen na PLEtárny A Stávkárny. Bývalá textilka brodské židovské rodiny Mahlerů ještě několik dalších desetiletí patřila mezi nejvýznamnější regionální podniky, než definitivně propadla v utopii národního hospodaření.

Rozkvět německobrodských pletařských závodů zastavily události na konci 30. let. Majitelé byli židovského původu.

Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod Foto: osobní archiv autora Historie / 9

ROZHOVOR:

LENKA SEDLÁKOVÁ

I žena může být elektrikářkou

Zřejmě technické dovednosti předurčily téměř celoživotní dráhu Lenky Sedlákové. Studovala na Střední průmyslové škole elektro v Pardubicích a oboru zůstala, s malými pauzami, věrná až dodnes. V ROSSu pracuje od února 2006 a nyní zastává pozici asistentky realizačního týmu. Ve svém volném čase se věnuje rodině. Má dvě dcery, syna a malého vnuka.

Baví mě matematika, jsem technický typ, proto jsem si ani nechtěla vybrat něco jiného.

Kudy vedla vaše cesta k elektřině? V patnácti letech člověk neví co chce, to zcela určitě nebyl jen můj případ. Baví mě matematika, jsem technický typ, proto jsem si ani nechtěla vybrat něco jiného. Třeba na zdravotní školu bych nikdy nešla. A tak jsem skončila v Pardubicích na průmyslovce mezi samými spolužáky (smích). Nakonec jsme maturovaly jen čtyři holky. Měla jsem specializaci směřující k počítačům. Jenomže v té době to byly sálové obrovské stroje, s těmi dnešními to nemělo vůbec nic společného. A kapacita takového počítače se dnes vejde do obyčejného mobilu. Jak jste si připadaly mezi samými hochy třeba na praxi? S obvyklým majzlíkem a kladivem jsme nepracovali, většinou jsme pájeli a zabývali se touto částí elektřiny. Také si vzpomínám na práci na soustruhu. Docela mi to šlo a bavilo mě to. Kde jste pracovala po škole? Brzy jsem se vdávala a šla na mateřskou. Potom jsem ale nastoupila do Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě na výpočetní středisko. Právě tam měli obrovský počítač, který zabíral jednu celou místnost. Po čase, kdy jsem byla doma s dětmi, přišel ale obrovský

10 / Rozhovor

skok k dnešním počítačům. Vrátila jsem se na psychiatrii a pracovala především jako elektro-údržbář. Typicky mužská práce… Ano, sama jsem to ale nikdy tak nevnímala. Co bylo potřeba, to jsem udělala, občas nějaké drobné či větší opravy, výměny žárovek a nejenom to. Jinak prostředí bylo perfektní. Jednak jsem pracovala mezi samými muži, což mi vyhovuje, a navíc celá léčena je v obrovském parku, kde jsem se cítila velmi dobře. Po letech jste úplně změnila práci, šla jste do podniku ČEPRO. ČEPRO je firma, která spravuje jednak státní hmotné rezervy pohonných hmot a maziv, a je také obchodní společností. Nastoupila jsem na dispečink pro plnění cisteren. Dnes už je všechno automatizované. Po několika letech koupili síť benzínových stanic a transformovali je na Eurooil. Toho jsem se rovněž účastnila, byla to dobrá práce - běhání po úřadech, zavírání a spouštění jednotlivých pump, kalibrace stojanů, zaškolování obsluhy. To mě také bavilo. Také jste tam pracovala jako inspektorka. Na tu práci mi přijdete příliš v pohodě…

Ano (smích)! Bavilo mě to do chvíle, dokud se ty čerpačky rekonstruovaly, uváděly do provozu, řešili jsme věci kolem nich. Potom přišly okamžiky, kdy jsme měli na nájemce být zlí a to mě přestalo bavit (smích). A tak se vám znovu zastesklo po elektřině? Přesně tak, v ROSSu tehdy sháněli přípraváře. Dostala jsem se na oddělení, kde jsem maximálně spokojená. Práci přípraváře jsem potom vyměnila za práci asistentky. Kromě toho jste šťastnou babičkou… Máme jednoho malého vnuka. Mladí přijíždějí téměř každý víkend, tak si ho užívám, kloučka našeho. Je ještě malý, ráda ho vozím, zatím je v kočárku. A také ještě vychovávám, máme syna Tomáše v pěstounské péči. Vzali jsme si ho, když mu byly tři roky. Dcery vyrostly a já měla pocit, že už mě nikdo nepotřebuje. Takhle to vzniklo. Tomáš je sportovně nadaný, hraje fotbal, floorbal, společně jsme se učili i lyžovat. A také ho nutím hrát na housle. V Přibyslavi totiž každý hraje na housle. Holky Janu a Jitku jsem také nutila. U hudby ale nezůstaly, mladší dcera studuje pedagogickou fakultu v Hradci Králové a starší má pedagogickou fakultu v Olomouci. (rah)

věrní rossu

10 let u firmy u tohoto systému. Paní vedoucí se mě při závěrečném vysvětlování ptala: ,Len ten gombík zapnuť?‘ Docela mě tím rozesmála. Na cestě jsem tehdy strávil třináct hodin, odstranění závady trvalo patnáct minut,“ zavzpomínal Pavel Beneš.

a kolega jen vykřikl: ,Boha! Tam si mal isť!‘ Další možnost otočení na druhou stranu byla až v Maďarsku. Dodnes se tomu směji a když se potkáme, vzpomínáme na to.“ Práce ve společnosti ROSS si váží, i když v poslední době ho trochu trápí nejistota. „Pořád slyším, že je málo zakázek, málo práce. Chtěl bych ale u ROSSu vydržet. Je to velká a stabilní firma, která má dobré jméno. A to mě těší,“ dodal na závěr Jan Benčák.

Pavel Beneš Jiří Novák Pavel Beneš pracuje v ROSSu od roku 2002 a dnes zastává pozici projekt manažera. Jeho celý profesní život se nese v duchu elektřiny. Po průmyslovce v Kutné Hoře se naučil elektrikářské řemeslo a dodnes z toho těží. I když po přečtení následujících řádků možná budete mít pocit, že tohle by zvládl i neelektrikář. „Jde o veselý a zároveň smutný zážitek z řešení reklamací na zakázkách, které jsem měl na starosti. Před časem jsem od našeho objednatele obdržel takové nepříjemné dopisy, které šly i přes vedení společnosti. Souvisely se slaboproudými systémy v obchodních jednotkách v Čechách a na Slovensku. Jednalo se o stížnosti na pomalé řešení reklamací. Jedna taková byla až v Popradu, kde přestal fungovat kamerový systém. Reklamaci jsem se pokusil řešit telefonicky. Z neúspěšného pokusu jsem přešel na posílání e-mailových instrukcí. Čas běžel a efekt žádný. Rozhodl jsem se proto osobně navštívit popradskou obchodní jednotku. Z auta jsem si vzal základní nářadí – šroubovák, zkoušečku, a nejprve vizuálně zkontroloval všechny připojené kabely do záznamového zařízení. Nakonec jsem uvedl kamerový systém do chodu. A víte, v čem byla chyba? Měli vypnutý monitor, docela podstatný prvek

Co mají společného včely a automatizace, vám jistě zasvěceně řekne Jiří Novák. V ROSSu pracuje deset let, v současné době na pozici manažera realizačního týmu. S rodinou žije v Úsobí, práci dává téměř vše a relaxuje mezi úly.

Jan Benčák Do ROSSu přišel, jak sám říká, před povodněmi v roce 2002. Tehdy zasáhly především Prahu, kde také Jan Benčák pracuje. Jinak bydlí v Sokolově, přes týden ale v metropoli na ubytovně. „Mou celoživotní vášní jsou mašinky a vlaky. Táta pracoval jako strojvedoucí. Ne že bych chodil zírat na nádraží, to ne, doma také žádné vlaky nemám. Je to ale velmi zajímavé,“ řekl sympatický elektrikář, jehož první zakázkou v barvách ROSSu byla přístavba nemocnice v Hořovicích. Jan Benčák si vzpomněl na jednu veselou historku. Stala se na Slovensku. „Tehdy jsme jeli se dvěma montéry do Sence. Kolegyně nám popsala cestu, zřejmě ale zapomněla, že nepojedeme od Bratislavy, ale z druhé strany, tedy z České republiky. Projeli jsme Bratislavu a popisovaná odbočka stále nikde. Nakonec nám u benzínky poradili, kudy vede cesta do našeho cíle. Jeli jsme proto po dálnici a čekala nás jediná odbočka, která nás měla do Sence dovézt. Jenomže já ji přejel

Hana Vašková Asistentka servisního střediska Hana Vašková dříve pracovala v Telecomu, později O2. Do ROSSu přišla dělat podobnou práci. „Přepisuji a eviduji revizní zprávy, většinou jde o řetězce potravinářských a hobby obchodních domů. Práce mě baví, dělám ji velkou část života,“ pochvaluje si. „Dalším pozitivem je mužský kolektiv, ale mohla bych pracovat i mezi samými ženami,“ doplňuje. Paní Vašková nám na sebe prozradila, že má ráda květiny a ráda je aranžuje. „Velmi mě to uklidní.“ Mimo to se těší ze dvou vnuků. „Mám dvě děti – Petru a Martina. Od každého máme vnuka – Jakuba a Mikuláše. Jsem moc šťastná babička,“ říká Hana Vašková, která by na svém životě a práci nic neměnila.

„Mám rád obor automatizace, měření a regulace, na kterém mě fascinuje, co všechno z lidských činností lze přenechat strojům. Hledáme jednoduchá řešení na složité úkoly. Největší devizu naší firmy vidím v lidech a považuji za obrovské štěstí, že mohu pracovat s lidmi, se kterými si rozumím a mohu jim důvěřovat,“ stojí si za svým Jiří Novák. Humornými historkami z práce neoplývá. Říká, že práce je příliš zodpovědná a stresující. „Občas mám pocit, že teď je to perfektní, že se nám daří a máme navrch, ale to je obratem střídáno fackou z druhé strany, kde to obvykle nečekám. Situace na stavebním trhu mi připomíná válečnou hru, kdy jednotlivý hráči vymýšlí útočné a obranné strategie, uzavírají se různá taktická spojenectví, nikdo nikomu příliš nedůvěřuje a každý by nejraději své spoluhráče buď zlikvidoval, nebo si je zotročil. Kdo přijme nepsaná pravidla hry, zná obor, umí zvládat chaos, má pevné nervy a štěstí je mu nakloněno, má šanci občas v nějaké bitvě udržet i vyrovnanou partii,“ uzavřel.

Blahopřejeme rodičům! Nela Součková se narodila 2. prosince 2011 tatínkovi Martinu Součkovi, který pracuje ve firmě jako ředitel divize Technologie.

Anna Křesťanová se narodila 19. prosince 2011 tatínkovi Vítu Křesťanovi, který pracuje jako technik výstupní kontroly.

Matyáš Hubáček se narodil 25. prosince 2011 tatínkovi Davidu Hubáčkovi, který pracuje jako samostatný projektant.

Natálie Jeřábková se narodila 7. března 2012 tatínkovi Michalu Jeřábkovi, který pracuje jako reklamační technik. Věrní ROSSu

/ 11

SLOVENSKO:

Vítajte v najvýchodnejšom bode Európy

Prvé písomné zmienky o meste sa datujú do roku 1230. Vtedy ako Villa Cassa, najdôležitejšia osada v kotline pri rieke Hornád, vznikla ako trhovisko, obchodné centrum naberajúce postupne na význame. Kedysi boli Košice druhým najvýznamnejším mestom Uhorska a zároveň hlavným mestom Horného Uhorska, teda dnešného Slovenska. Prvé najvýznamnejšie mesto Uhorska vtedy bol Budín. Košice sú domovom najstaršieho maratónu v Európe, miesto s najväčšou pamiatkovou rezerváciou na Slovensku, s najväčším a najvýznamnejším zlatým pokladom v Európe, ale predovšetkým miesto, kde sa život žije a vychutnáva. Prehliadku začínam pri patrónke mesta – pri Dóme svätej Alžbety. „Táto katedrála sa začala stavať okolo roku 1380 a je najvýchodnejšou gotickou katedrálou západného štýlu v Európe a zároveň aj najväčší chrám na Slovensku,“ začína môj sprievodca po meste, pán Peter Kukučka. Už dávnejšie som niekde čítal, že toto je najvýchodnejší bod Európy, čo sa týka západoeurópskeho stavebného štýlu. Aj keď pri vstupe do katedrály na mňa spočiatku pôsobila veľmi tmavo, môj sprievodca ma už upozorňuje na oltár sv. Alžbety, vzácne gotické točité dvojité schodisko – jedno z piatich v Európe a na hrobku vodcu najväčšieho protihabsburgského povstania v Uhorsku Františka II. Rákócziho. Len pár krokov od Dómu sa nachádza kaplnka zo 14. storočia, je vrcholom gotiky a prekvapuje svojou štýlovou čistotou, útulnosťou a harmóniou. „Kedysi bola obklopená cintorínom a nachádzala sa v nej kostnica. Práve preto je zasvätená archanjelovi Michalovi, ktorý má službu

12 / Slovensko

Košice ako metropola východu je druhým najväčším mestom na Slovensku. Poniektorým sa pri vyslovení názvu tohto mesta zväčša v mysli objaví s najväčšou pravdepodobnosťou niektorá z troch vecí. Preslávený Lunik IX, rómske sídlisko plné špiny a neprispôsobivých obyvateľov. Podnikom košických železiarní, ktoré sú ekonomickým ťahúnom regiónu. Alebo to bude tretia vec - prekrásne historické centrum, pre ktoré obhliadkou istotne premrháte viac, než len pár hodín prechádzok. pri vchode do druhého sveta a odtiaľ už odprevadí každú dušu pred Boží súd.“ Archanjela Michala radšej nebudem pokúšať a cestou po pešej zóne sa s pánom Petrom rozprávam o obyvateľoch mesta. „Košice sú mestom národov. Prevažne sú tu Slováci, potom v menšine Maďari, ale aj Česi a Nemci. Ale tých maďarsky hovoriacich obyvateľov je tu ešte dosť. Dokonca majú aj svoje kultúrne a spoločenské predstavenia a v meste nájdeme aj pravé maďarské divadlo s názvom Thália na Timonovej ulici.“ Medzi tým sa rozhliadam po krásnom a opravenom námestí, lemovaným palácovými a meštianskymi domami s reštauráciami, butikmi a kaviarňami. „Česká menšina pochádza z doby, keď bolo nutné rôzne funkcie učiteľov, úradníkov a polície obsadzovať práve vzdelanými Čechmi, ktorí mali záujem sa sem presťahovať. Ich potomkovia ale aj neskorší prisťahovalci tu majú dnes zachovanú svoju kultúru, svoju krčmičku a nie len to. Klub České centrum Košice zachováva kultúru miestnych Čechov.“ Prechádzame okolo fontány. „V lete sa tu príjemne sedí a relaxuje“, poúča ma pán Peter. „Každú hodinu o celej sa rozozvučí parkom zvonkohra s dvadsiatimi dvoma zvonmi, ktorá od roku 1997 zdobí park. V lete sa do jej ryt-

mov pridá aj spievajúca fontána, ktorá po odznení zvonkohry svieti a strieka podľa akéhokoľvek zdroja zvuku.“ Druhou stranou námestia sa vraciame k Dómu. Prechádzame okolo Štátneho divadla z roku 1899, obdivujem Mórový stĺp z roku 1723 nazývaný aj súsošie Immaculata. „Mesto zasiahla epidémia v roku 1709 a 1710 a Košičania ho postavili ako poďakovanie Panne Márii. Podľa legendy sa traduje, že pod jedným stĺpom sa nachádzajú telesné pozostatky sv. Valentína,“ rozširuje moje poznatky o meste Peter Kukučka. Košice určite neodbijete len pár hodinovou vychádzkou po meste. Doporučujem navštíviť Východoslovenské múzeum, v ktorom si môžete pozrieť Košický zlatý poklad. Bol objavený v roku 1935 a obsahoval 2 920 zlatých mincí, 3 veľké zlaté medaily a zlatú reťaz vážiacu 11,5 kg. S Košicami sa lúčim, ale dúfam, že sa sem ešte dostanem. Nestihol som všetko vidieť. Ďakujem Petrovi Kukučkovi za jeho trpezlivosť a odborný výklad o meste. Verím, že to nebolo naše spoločné stretnutie v Košiciach. (rah) Foto: internet

MONGOLSKO:

Výzva pro investory, lákadlo pro turisty Mongolsko leží mezi Čínou a Ruskem a svojí rozlohou 1,5 milionu kilometrů čtverečných je asi dvacetkrát větší než Česká republika. Mongolů jsou ovšem necelé tři miliony, což zemi řadí mezi nejméně osídlená území světa. Mongolsko si prošlo nelehkým vývojem, dlouhou dobu bylo pod nadvládou Číny. Nezávislost získalo roku 1921. Dnes je to země velkých obchodních příležitostí, mimo to země vyhledávaná turisty – dobrodruhy. Česká republika realizuje mezi lety 2011 až 2017 rozvojový plán pomoci Mongolsku. Zapadá do celkové koncepce zahraniční politiky a pomoci nejchudším státům, mezi které Mongolsko, alespoň podle ekonomických výsledků, patří. „Pomoc se týká energetiky, obchodu a služeb a také zásobování vodou,“ dozvídám se od Michala Hrdiny ze společnosti ECIM, kterou v Ulaanbaataru založil ROSS. „Vybrali jsme si tuto zemi, domníváme se, že zdejší obchodní možnosti jsou veliké,“ dodává. Mongolsko je země s velmi nízkým osídlením, bez mála polovina obyvatel je soustředěna v hlavním městě, zbytek tvoří několik menších sídel. Právě chybějící základní infrastruktura, mezery v dopravních možnostech a zaostalý místní průmysl láká do země zahraniční kapitál. Mongolsko má velké zásoby nerostných surovin a uhlí. Právě proto je Mongolsko tak zajímavé. „Kromě klasické občanské vybavenosti je možnost získat zakázky právě v oblasti energetiky. Mají tu stát nové elektrárny, teplárny a závody na zpracování nerostného bohatství,“ pokračuje a tím vysvětluje svou přítomnost v této části světa Michal Hrdina. „Vůbec celá tato oblast, bývalé státy Sovětského svazu, Mongolsko, Vietnam

jsou velkým odbytištěm. Desítky let sem nikdo příliš neinvestoval, státy jsou zaostalé a bez pomoci z Evropy a jiných rozvinutých regionů se to nezmění. Bankovní toky peněz do těchto oblastí jsou otevřené, což je nejdůležitější.“ Kromě toho rozsáhlá země uprostřed Asie nabízí doslova ráj dobrodružství a netradičních zážitků chtivým turistům. „K tomu jsem se zatím nedostal, zevrubný popis jsem ale slyšel několikrát,“ směje se český manažer. V Mongolsku dokonce existuje řada českých agentur, které zprostředkovávají poznání divoké přírody, krajiny lesostepí a pouště Gobi. Je možné si objednat jízdu na motocyklu. „Za tři tisíce Euro můžete jet s průvodci, dokonce i kuchařkou. Rozhodně to stojí za to, Mongolsko je zemí netušených možností. Najdete tu četné náhorní plošiny, na jihu a jihovýchodě poušť, na severu a západě vysoké hory Východní Sajan, Changaj a Mongolský Altaj, na své si přijdou i rybáři.“ Doprava na delší vzdálenosti je možná pouze letadlem, železnice na mnoha místech úplně chybí, zemí ale prochází mezinárodní spojnice Ruska a Číny. V Mongolsku, zejména mimo hlavní město, je relativně bezpečno. V některých oblastech žijí velmi umírnění vyznavači

Islámu. Jinak se většina obyvatel kloní k buddhismu. Lidé na venkově bývají velmi přátelští, příchozím se snaží pomoci. Své tam ovšem hraje alkohol, zejména vodka, které spotřebují poměrně veliké množství. „Potom je třeba dát si pozor na kapesní zlodějíčky, hlavně v letní sezóně. Na některých tržištích je div, když vás o něco nepřipraví. V noci se doporučuje vycházet jen ve skupinách a vyvarovat se návštěv některých jurtových čtvrtí, tedy míst s typickými mongolskými příbytky.“ Jinak Ulaanbaatar (v překladu Rudý bohatýr) je metropole se vším všudy, s nočními kluby, restauracemi a není problém potkat nejnovější modely luxusních automobilů. Na druhé straně ale můžeme pozorovat chudé domorodce. Co se týká podnebí, zima bývá krutá, v lednu klesá teplota pod mínus čtyřicet stupňů Celsia. „Město trápí smog, který vytvářejí hlavně chudinské čtvrti na severu. Centrum se pak halí do smogové mlhy a naopak v jeho jižní, většinou rezidenční časti, vidíte bez problému hvězdy,“ uzavírá z mongolské metropole Michal Hrdina. (rah) Zdroj: www.ubdnes.nolimit.cz, www.bohemia-ub.com Foto: Michal Hrdina Mongolsko / 13

ROSS PODPORUJE:

Semitam v překladu znamená na cestě V září loňského roku vznikla v Havlíčkově Brodě sociální firma SEMITAM. Jedná se o společnost, která dává práci lidem se značným sociálním a zdravotním handicapem a hledá si své místo na slunci jako sociální firma. Na Vysočině to je svého druhu první subjekt a jak je vidět, našlápnuto má tím správným směrem.

Za vším stojí Martina Kadlecová. Pracovala v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou a kromě odborných znalostí je vybavena značnou dávkou empatie, trpělivosti a porozumění. „Semitam v překladu znamená na cestě. Doufám, že jdeme tou správnou, kterou si chceme poctivě vyšlápnout, rozvážným krokem, abychom se příliš neztratili, bez zkratek, abychom něco neminuli. Všem, co s námi aspoň kousek půjdou, podrží batoh nebo ukážou značku, moc děkuji,“ říká na úvod našeho rozhovoru. Semitam zaměstnává lidi s různou minulostí, například propuštěné vězeňkyně právě ze Světlé. „Prozatím u nás pracovaly tři propuštěné z výkonu trestu. Jedna dostala výpověď kvůli neomluveným absencím, druhá se po třech měsících rozhodla skončit a zkusit jít vlastní cestou. Snad se jí bude dařit a my si budeme moci říct, že u nás překonala to nejtěžší období bezprostředně po výstupu z věznice. Ta třetí zůstává,“ dodává s nadšením Martina Kadlecová, která musí mít skálopevnou trpělivost a pochopení. „Cítí se být napravené, to asi každý, kdo vystupuje z kriminálu, život venku ale některé překvapí,“ mluví ze zkušeností. Firma se sídlem v areálu Čechovka si dala za cíl sehnat zakázky v oblasti úklidu, údržby veřejných prostranství a zeleně. „V září jsme uklízeli celkem 354 hodin, v lednu již dvojnásobek a od dubna jsme získali další tři zakázky na úklid. Dvě jsou ve veřejném sektoru, takže půjde o ještě větší společenskou kontrolu. Doufám, že obstojíme.“

14 / ROSS podporuje

Úklid je pro mnohé podřadná práce, zkušenost ale praví: nic nezanedbat. „Je vidět každá maličkost, kterou zanedbáme. S přístupem – toho si nikdo nevšimne, když to ošidím - se nedá tato práce dělat. Neschováte se za slova nebo za druhého. Udělala, neudělala, udělala dobře, udělala špatně. Vážím si toho, když zákazník umí vyjádřit, co se mu líbí a co ne, hledá nejen nedostatky, ale dokáže ocenit i zlepšení,“ doplňuje Kadlecová a znovu opakuje, že zaměstnávat jedince z takového prostředí není snadné. Mimochodem zatím pouze ženy, v Semitamu totiž dosud žádný muž nepracuje, tým aktuálně tvoří sedm žen. Důležitý krok k rozvoji a dalšímu směřování učinila společnost Semitam na začátku roku 2012. „Získali jsme grant z evropského sociálního fondu. Po dobu následujících dvou let budeme budovat svoji značku ve třech oblastech. Kromě již zmíněných úklidových činností míříme do oblasti pohostinství. Budeme

provozovat výdejnu jídla pro zaměstnance firmy ROSS Holding a pomáhat v baru klubu Oko. A za třetí vznikne knihařská a šicí dílna, kde chceme vyrábět ruční, originální a účelné výrobky. Od diářů přes látkové tašky po loutky. Chceme se přizpůsobovat přáním zákazníků a vytvořit v dílně prostředí, kam za námi budou rádi docházet.“ Semitam chce v budoucnu dát příležitost i zdravotně znevýhodněným. Nejdůležitější u tohoto druhu činnosti a podnikání je vytrvat a, jak říká Martina Kadlecová, radovat se z maličkostí. „Pořád mám před sebou citát od Matky Terezy: ,V životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou‘. Velké věci se přeci skládají z malých, ale důležitých a vzájemně propojených částí, které do sebe musí zapadnout,“ říká s odhodláním na závěr speciální pedagožka Martina Kadlecová. (rah) Zdroj: www.semitam.cz

POZVÁNKY:

Pojďte s námi kopat do míče FIREMNÍ DOBROVOLNICTVÍ Pojďte s námi kopat do míče S radostí vám oznamujeme, že tradiční fotbalový turnaj, svou úrovní stejně vysoko jako anglická Premiér leaugue, proběhne 26. května 2012 na tradičním místě, tedy v házenkářském areálu havlíčkobrodské Jiskry. A považte! Jak by to na fotbalovém hřišti vypadalo, kdyby nenastoupily opravdu silné týmy? Proto vás chceme vyzvat k co nejhojnější účasti, abychom mohli vytvořit co nejvíc týmů a turnaj byl skutečným turnajem. Stačí si přinést vhodný oděv, obuv a především dobrou náladu. Obzvláště rádi přivítáme nové neokoukané tváře a nové

skryté fotbalové talenty. Občerstvení včetně toho tekutého je zajištěno. Těší se pořadatelé. Firemní dobrovolnictví Už se stává tradicí, že pomáháme potřebným. Naše dobrovolnické aktivity rozvíjíme v areálu občanského sdružení Benediktus v Modletíně v Železných horách. Kdo z vás tam byl, ten jistě potvrdí, že práce je hodně na mnoho let dopředu. Letos chceme zase kousek zvládnout. Proto vás prosíme, rezervujte si čas 9. června. Chvil strávených s lopatou, kladivem či jiným nářadím rozhodně nebudete litovat.

2. 4. BROUK V HLAVĚ

20. 4. DISKOPÁRTY

od 19.00 hodin I Čechovka

od 20.00 hodin I Oko

Divadelní představení divadla A. Dvořáka Příbram.

Tradiční akce.

5. 4. PAVEL FAJT - DRUMTREK

21. 4. BENEFICE RÁDIA BROD

od 20.00 hodin I Oko

od 20.00 hodin I Oko

Jedinečný projekt bubeníka Pavla Fajta.

Festival rockových kapel (Fousatej hat a další).

7. 4. TIBET od 20.00 hodin I bar Oko Akustický koncert brněnské rockové kapely.

27. 4. TOTÁLNÍ NASAZENÍ & ZAKÁZANÝ OVOCE od 20.00 hodin I Oko

12. 4. TOULAVÉ OKO - TIBET NA KOLE

Turné punkrockových kapel.

od 19.30 hodin I bar Oko V rámci cyklu Toulavé Oko se o zážitky z cest po Tibetu podělí cestovatelka Hana Waisserová.

6. 5. HELBOCK - FRICK DUO od 20.00 hodin I bar Oko Skvělý rakouský jazzový projekt.

13. 4. ZDENĚK VŘEŠŤÁL od 20.00 hodin I bar Oko Koncert folkové legendy.

14. 4. VISACÍ ZÁMEK - TOUR 30 LET

12. 5. N.V.U. & DUKLA VOZOVNA od 20.00 hodin I Oko Turné punkových kapel.

od 21.00 hodin I Oko Výroční koncert slavné punkové kapely.

KUPÓN

na slevu

50 Kč

Po předložení tohoto kupónu při vstupu do sálu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15

platnost 1. 4. 2012 - 30. 6. 2012

Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene

UŽITEČNÉ:

slovník / KŘÍŽOVKA Gear [gıə(r)] převod, ozubené kolo Gear casing převodovka, rychlostní skříň (též gearbox) Gear lever řadící páka (Brit.) (témž Gearstick) Gear oil převodový olej General [΄dʒenərl] všeobecný General overhaul generální oprava General planning processing územní řízení (před povolením stavby) Generate [΄dʒenəreıt] vyrábět (el. proud, páru), vyvíjet Get [get] stát se, získat Get jammed zadřít se Get loose uvolnit se Get through dovolat se, dostat se Girder [΄gɜːdə(r)] nosník, trám Gland [glænd] ucpávka, žláza Glide [glaıd] klouzání, klouzat Global [΄gləʊbl] globální Globe [gləʊb] zeměkoule Globe valve kulový ventil Glove [glΛv] rukavice Glow [gləʊ] doutnavý výboj, žhnutí, záře

Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 31. 5. 2012 na e-mailovou adresu magazin@ross. cz. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá 15 litrový soudek piva Chotěboř Prémium.

Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: [email protected]

16 / Užitečné

Glue [gluː] Glue gun Goggles [΄gɒglz] Goods [gʊdz] Goods lift Goods train Grain [greın] Granite [΄grænıt] Grate [greıt] Gravel [΄grævl] Grease [griːs] Greasy [΄griːsi] Green [griːn] Green concrete Green wood Grind [graınd] Grind in Grind off Grind wet Grind with emery paper





lepidlo, klih, lepit, klížit pistole na lepidlo ochranné brýle zboží nákladní výtah nákladní vlak zrno, zrnění, vlákno žula mříž, rošt štěrk tuhé mazivo, tuk mastný zelený, čerstvý čerstvý beton syrové dříví brousit, vybrousit, třít zabrousit obrušovat brousit za mokra brousit smirkovým papírem

Grinder [΄graındə(r)] Grip [grıp] Grip device Grip head Groove [gruːv] Gross [grəʊs] Gross content Gross efficiency Gross error Gross load Ground [graʊnd] Groundwater Group [gruːp] Group breaker Guarantee [gærən‘tiː] Guarantee conditions Guard [gɑːd] Guide [gaıd] Gutter [΄gʌtə(r)] Guy [gaı]



G

bruska uchopení, upnutí, držadlo upínací zařízení upínací hlava drážka, žlábek, rýha, zářez hrubý, celkový celkový obsah celková účinnost celková chyba celkové zatížení země, zemina, dno podzemní voda, spodní voda skupina, četa skupinový vypínač záruka záruční podmínky ochrana, kryt vedení, příručka, průvodce okapový žlab, kanál kotva, zakotvení (lanem)

V tajence najdete část politické písně Karla Havlíčka Borovského. Která je vláda poctivá, ta se sněmu nevyhýbá…

(zbytek v tajence) Tajenka z č. 1/2012 zní: Jestli nám nedáte, tak vy uhlídáte, hrnce misky potlučeme co v misníku máte. Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Věru Pilárovou, která vyhrává 2 volné vstupenky dle vlastního výběru do klubu Oko v Havlíčkově Brodě a 4 volné vstupenky na Zumbu s Janou Korejtkovou.

Reportáž / 17

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:

REPORTÁŽ: FACTORYARD ŽACLÉŘ ROZHOVOR: PAVEL JAJTNER HISTORIE: VOJTĚCH WEIDENHOFFER