Trigun – Správná smrt Celé městečko bylo až na vstup obehnáno dřevěnou zdí. Nesloužila k obraně při případném útoku, ale pouze jako ohraničení. Nad vstupem vysela cedule se jménem městečka: COURTERE. Vedle vstupu byla věž, kde posedával mladý zrzek a dalekohledem se rozhlížel po krajině. Do města vedla vyjetá cesta, která se pár metrů před vstupem rozdělila a pokračovala po levé straně okolo něj a pak dál. Touto cestou právě přišel muž. Vysoký s ježatými blonďatými vlasy a žlutými kulatými brýlemi. Na sobě měl červený kabát a v ruce držel prázdný batoh. V klidu se vplížil do města, aniž by si ho hlídač všiml. V této době zde bylo docela rušno na malé městečko. Muž se zastavil a sundal si brýle. „Mám hlad.“ řekl zklamaně a povzdechl si „Mám takový hlad, že bych snědl i písek.“ Najednou ho ovanula příjemná vůně. Začal čenichat. Vůně přicházela z malého domku s cedulí, na které bylo napsáno: Pekařství. „Zrovna se dělá nová várka.“ zaplesal muž, jak malé dítě a vydal se vesele k obchodu. Zastavil se u vchodu, skryl se za zeď a nahlédl dovnitř. U pultu zrovna žena oblých tvarů položila pekáč s koblihami. Muži se rozšířili zorničky a z pootevřené pusy mu začaly kapat sliny. Žena nechala pekáč u pultu a odešla. Muž se ušklíbl a potichu se vplížil do pekárny. Došel k pekáči a začal se ládovat koblihama, aniž by ho teplé těsto a ještě teplejší marmeláda, která mu pálila pusu nějak zpomalovala. Když se žena vrátila, byl skoro celý pekáč pryč. Dala ruce v bok a rozčileně se na něj podívala. Muž zrovna nakousl jeden koblih. Nervózně se s plnou pusou pousmál a vrátil zbytek na pekáč. Přitom nenápadně rozžvýkával koblihy, které měl v puse. „Jeden stojí 10 $$.“ řekla přísně žena. Muž se začal dusit. Chvilku mu trvalo než sousto polkl a zase popadl dech. Pekařka se mu ani nenamáhala pomoci. „To si děláte srandu.“ řekl jak rozčilené děcko a přitom prskal zbytky těsta a marmelády na pekařku „I 5 je moc.“ „To je cena pro cizince.“ odpověděla pekařka „Místní to mají levnější.“ „Ale já jsem místní.“ zalhal muž „Před pár dny jsem se nastěhoval.“ „Vážně? A kde bydlíte?“ zeptala se pekařka. Muž se zamyslel, ale neměl nejmenší ponětí co říct. Pekařka už mu chtěla vyhubovat. „VASHI THE STAMPEDE VÍM, ŽE TAM JSI! OKAMŽITĚ VYLEZ!“ zařval někdo zvenčí. Muž zpozorněl a natočil hlavu k východu. Pekařka si muže prohlédla a její přísný pohled okamžitě zmizel. „V-vy j-jste V-vash the S-stampede?“ zeptala se vyděšeně žena. „Já.“ ukázal na sebe muž. Po chvilce zamával rukou a řekl: „Ani náhodou. To bude nějaký omyl. Třeba je v nějaké jiné budově.“ „TAK VYLEZ TY SRABE! VÍM, ŽE JSI V TOM PEKAŘSTVÍ!“ zařval znovu někdo. Muž si povzdechl a vyšel ven z pekařství. Ani se nenadál a ozval se výstřel. Kulka se zaryla do zdi těsně vedle muže. Ten vyděšeně vykulil oči. „Co to do háje?“ zeptal se vyděšeně a podíval se na střelce. Střelec byl asi třiatřicetiletý černovlasý muž. Na sobě měl černé kalhoty a rozepnutou bílou košili. V každé ruce držel revolver s dlouhou hlavní. Jednu z nich měl namířenou na Vashe. „Konečně tě mám Vashi!“ řekl muž. „Já nejsem ten koho hledáš.“ bránil se Vash. „Myslíš, že nevím jak vypadá slavný Vash the Stampede.“ ušklíbl se muž „Znám tě až moc dobře a díky tomu ti dokážu způsobit utrpení.“ Revolverem, kterým na nikoho nemířil zamířil na jednu ženu, která stála u jedné z budovy a překvapeně zírala na střelce. Když na ní zamířil začala se vyděšeně třást. „Hej, co to děláš?“ zeptal se vyděšeně Vash „Nemůže si normálně promluvit?“ „Kecy mě nezajímají.“ řekl muž a hlaveň druhého revolveru přiložil ke svému spánku.
„Rozhodni se koho necháš umřít. Bezbrannou ženu nebo špinavého zločince?“ „Nech toho. Nemusíš to dělat.“ snažil se Vash uklidnit muže „Odlož zbraň a můžeme si v klidu popovídat, ne?“ „Blázne, myslíš že mě zajímají nějaké kecy?“ zeptal se s šíleným úsměvem muž „Rozhodni se nebo nás zabiju oba. Počítám do tří. Jedna...“ Vash se začal třást. Věděl, že stihne vytáhnout svou zbraň i vystřelit, ale nevěděl kam. Nemůže přece toho muže jen tak zabít a když ho jakkoliv zraní zemře buď on nebo ta žena. „dva...“ „Když nejdříve střelím do zbraně, kterou míří na ženu a pak rychle na druhou, mám šanci ho zastavit, ale co když zareaguje dřív než já stihnu podruhé vystřelit.“ přemýšlel rychle Vash, ale vůbec se nepohnul. „tři.“ řekl muž a stiskl spouště obou zbraní. Vash ztuhl. Ozvala se dvě cvaknutí, ale žádný výstřel. Muž, který se předtím smál jak šílenec se teď vesele usmíval. „Jen si z tebe dělám srandu.“ rozesmál se muž. Vash zbělel a čelist mu spadla dolů. Muž schoval zbraně. Žena na kterou mířil k němu došla a vlepila mu pořádnou facku. „Ty idiote!“ rozčílila se „Takhle se chová správný šerif?! Za tohle bych tě měla pověsit za pytlík z okna!“ Muž se jen smál, ale bylo na něm poznat, že se snaží nesmát tak jakou měl opravdovou chuť. „Jen se uklidni Suzie. Byl to jen žert na přivítání starého přítele.“ bránil se s úsměvem muž a ukázal na dosud ztuhlého Vashe. „Máš pěkně zvrhlý smysl pro humor!“ řekla rozčileně žena, ještě jednou praštila muže do ramene a nasupeně odešla. Muž došel k Vashovi a dal mu ruku na rameno. „Tak co Vashi, půjdeš se se mnou napít, teď už na to věk mám.“ usmál se muž. Vash zavřel ústa a podíval se na muže. „Žertuješ?“ vyjekl jak ženská „Tomuhle ty říkáš přivítání. Tohle byl odpornej žert.“ „Ale no tak Vashi. Moc se toho nestalo.“ usmíval se muž „Dvacet let jsme se neviděli. Myslíš, že tě přivítám jak fanynka Jucy Hamstera. Musel jsem vymyslet něco na co jen tak nezapomeneš.“ „No ať jsi kdokoliv, tak se ti to určitě povedlo.“ řekl Vash. Muž se zasmál, dal Vashovi ruku kolem ramen a už ho vedl do nejbližší nálevny. „Neříkej, že si mě nepamatuješ.“ řekl muž „Jsem Thomas Druado. Před dvaceti lety jsi mi zachránil život.“ „Thomas...Druado?“ zamyslel se Vash. Thomas s ním mezitím vešel do hospody a posadil se s ním k baru. „Dvě piva a dvě dvojité whiskey.“ objednal Thomas. „Nechceš rovnou celou láhev?“ zeptal se hospodský. Thomas se zamyslel a pak řekl: „Tak dobře, dvě piva na rozjezd. A každýmu jednu láhev whiskey. Mám tu po dlouhé době návštěvu, tak mě těch pár dvoudolarů navíc nezabije.“ Hospodský se usmál, načepoval dvě piva a dal je před Thomase a Vashe. Pak vytáhl dvě láhve whiskey a dal je vedle piv. „Thomas Druado....Už to mám.“ vzpomněl si Vash a usmál se „Ty jsi dělal pikolíka té bandě lupičů, co vykradli banku v Inepril City?“ „Správně.“ usmál se Thomas a zvedl svou sklenici piva. Vash udělal to samé a oba si silně přiťukli, až se část piva vylila na bar a zem. „Rád tě zase vidím.“ usmál se Vash. „Já tebe taky příteli.“ opětoval úsměv Thomas. Oba na pár loků vypili celou sklenici a Thomas okamžitě otevíral láhve s whiskey a jednu dal Vashovi. „Takže jsi to dotáhl až na šerifa. Gratuluju.“ řekl Vash a vzal si od Thomase láhev. „Jo dělám ho tu už asi šest let a pár měsíců.“ řekl Thomas a upil ze své láhve.
„Hodně velká změna. Chtěl jsi být slavný bandita pokud si dobře pamatuji, ne?“ „Jo. Ale tady se to změnilo, když jsi mě tu nechal, nemohl jsem dělat nic jiného než tady vypomáhat. A ani jsem se pomalu nenadál a za dva roky jsem už pomáhal šerifovi. Když jsem měl dostatečný věk, tak ze mě udělal svého zástupce a poté co ho ranila mrtvice jsem se stal šerifem.“ „Mrtvice? Kolik mu bylo?“ „Přes šedesát. Byla to pro něj potupná smrt.“ „Potupná? Jak tohle můžeš říct. Zemřel přirozeně, s tím se nedá nic dělat.“ „Vashi, vím že tohle je proti tvému "Love and Peace", ale jsou lidé, kteří prostě považují přirozenou smrt, zvláště když dělají takovéhle povolání za potupnou. Taky jsem si myslel, že je to hloupost, ale poté co mi bývalý šerif vyprávěl jsem změnil názor.“ „Co ti řekl?“ „Vyprávěl o předchozím šerifovy. Ten prý zemřel asi ve čtyřiceti. Jeho tělo bylo úplně rozstřílené na kusy, když bojoval proti nějáké tlupě vrahů. Jeho poslední slova byla: „Perfektní smrt.“ Je hezké bát se o svůj život a zemřít jako stará a prohnilá hrouda kostí, ale zemřít při něčem co miluješ je k nezaplacení. Herec je šťastný, když zemře na pódiu, voják na bojišti, promiskuitní muž v nevěstinci a šerif při boji proti zločinu.“ Thomas trochu zesmutněl. Vash se zamyslel. Pak se pořádně napil ze své láhve, zasmál se a poplácal Thomase po zádech. „Nebuď smutný. Slavíme přece setkání po dvaceti letech, tak se raduj.“ řekl rozesmátě Vash. „Máš pravdu.“ usmál se Thomas a vzal svoji láhev. Oba si přiťukli a napili se. O LÁHEV POZDĚJI Už byla tma a městečko bylo úplně prázdné. Do této prázdnoty vstoupil úplně opilý Vash, který se sotva držel na nohou a Thomas, který ho podpíral. Vash si něco pro sebe broukal. „Pořád nemáš výdrž.“ usmál se Thomas na Vashe „Posledně, když jsi tu pil jsem tě musel ještě s pár děckama táhnout do hotelu a po cestě jsi nám zvracel.“ „Myslím, že budu blinkat.“ zahuhlal Vash. Thomas radši nic už neříkal, aby místo slov nevyšlo z Vashe něco jiného. Bohužel udělal chybu, když došli před hotel. „Tady jsi se tehdy byl schopen postavit, ale jen aby ses vyzvracel...znovu.“ „Myslím, že zažiješ déjà vu.“ zahuhlal Vash a dal jednu ruku před pusu. Thomas ho rychle od sebe odstrčil. Vash se opřel o sloupek u vchodu do hotelu a začal zvracet. „Myslím, že tě radši nechám vyspat u nás na stanici. Tady by tě asi dlouho nenechali.“ řekl Thomas a zase Vashe podepřel. Oba se pomalu blížili ke stanici. „Rad jsem tě zase viděl Thomasi.“ huhlal Vash „Promiň, že jsem si nemohl vzpomenout.“ „To je v pořádku, příteli.“ usmál se Thomas. Čím víc se ale blížili ke stanici, tím víc se jeho úsměv vytracoval. Vash slyšel zvuk motoru. Hlava ho třeštila, svaly bolely, v puse měl sucho a celá země se s ním houpala. Jediné uklidnění mu poskytovalo něco mokrého na obličeji. Chtěl si věc sundat, ale ruce a nohy byli spoutané. Začal si věc z obličeje sfukovat. „Nech toho. Je to jen mokrý ručník.“ projel mu ušima Thomasův hlas jako stádo koní. „Prosím neřvi.“ zabrumlal Vash přes zvuk motoru „Co se děje?“ „Vezu tě pryč. Do správných rukou.“ řekl Thomas o něco tišeji. „Cože?“ zeptal se překvapeně Vash „Proč to děláš?“ „Neptej se.“ odpověděl mu rázně Thomas. Vash se dál ptal, ale Thomas nic neříkal. Jen se díval na cestu. Za půl hodiny uviděl před sebou džíp o něco menší než jeho s plátěnou střechou v zadní části. Začal zpomalovat. Z auta vyšli dvě ženy. Jedna malá v bílém oblečení s krátkými černými vlasy a vysoká ve světle zelených šatech a zeleném svetru s dlouhými hnědými vlasy. „Madam to je zřejmě on.“ řekla větší.
Menší zaostřila a řekla: „Máš pravdu Milly. Je to ten muž.“ Milly začala na auto mávat. Thomas zastavil těsně u jejich auta. „Slečno Milly, slečno Meryl.“ pozdravil Thomas „Tak tady vám ho vezu.“ „Děkujeme šerife, moc jste nám pomohl.“ poděkovala Meryl „Jakmile ho naložíme dáme vám nějaké finanční odškodnění.“ „Prachy si nechte, jen s ním co nejrychleji odjeďte. Nechci, aby mi zničil domov.“ řekl Thomas rázně. Z vedlejší sedačky vzal Vashovu zbraň a podal jí Meryl. Pak s pomocí Milly přenesl Vashe do jejich auta. Ten se nijak nebránil, protože měl co dělat se svojí kocovinou. Hned jak ho naložili Thomas nastoupil do auta a s rozloučením se vydal zpět do Courtere. „Promiň Vashi.“ řekl, když se dostatečně vzdálil „Vím, že mě budeš nenávidět, ale dělám to pro tebe.“ Za hodinu dojel Thomas zpět do Courtere. Zrzek, který opět hlídkoval ho pozdravil zamáváním, ale Thomas neodpověděl. Zastavil auto před stanicí a vešel dovnitř. Byla to jen malá kancelář s celou předběžného zadržení. Na židli ležel opasek s revolvery a na stole ležela puška. Thomas si povzdechl. Vzal pás a připnul si ho. Pak si přes rameno hodil pušku. „Bude to muset stačit.“ pomyslel si a zíral na stůl„Víc toho nemám....Šerife dnes se mi možná povede, to co se vám nepovedlo.“ Chvíli ještě zíral na stůl a pak vyšel do městečka. Nikdo si ho nevšímal. Thomas se začal procházet po městě a na nikoho se nepodíval ani nepromluvil. Až do odpoledne se nic nedělo. „Jednou zásoby. Ale jsou to dva náklaďáky.“ zvolal najednou zrzek. „Ukaž.“ řekl Thomas. Zrzek mu hodil dalekohled a Thomas se podíval. Po cestě do Courtere se vysokou rychlostí řítily dva náklaďáky. „VŠICHNI SE SCHOVEJTE, DO ZADNÍ ČÁSTI MĚSTA! RYCHLE!“ zařval Thomas a všichni na něj zírali „NEČUMTE NA MĚ A PADEJTE!“ Vytáhl jeden revolver a vystřelil do vzduchu. Všichni lidé se začali, co nejrychleji stahovat. Thomas poodešel od brány a zamířil na cestu. Čekal než se mu první náklaďák dostane na dostřel. Když byl náklaďák dostatečně blízko vypálil dvě kulky rovnou do motoru. Náklaďák explodoval kousek za branou a jeho výbuch zničil vstup a hlídkovou věž. Thomas si oddechl, ale ne na dlouho. Druhý náklaďák najel do trosek prvního náklaďáků a dál pokračoval k Thomasovi. Ten rychle uskočil a náklaďák na místě, kde předtím stál explodoval. Thomasův skok se tak prodloužil a díky tomu narazil do stěny nejbližší budovy. Snažil se co nejrychleji postavit, ale vyražený dech ho brzdil. „Ale, ale. Vypadá to, že přežil.“ ozvalo se drsným hlasem od vstupu. Thomas se podíval, komu hlas patří. Uviděl tři muže v černém oblečení. Všichni si byli na chlup podobní. Vysoké postavy, tmavě hnědé mastné vlasy a černé oblečení. Rozdíl byl pouze ve vybavení. Muž vpravo byl vybaven všemožnými třaskavinami, muž vedle něho měl na zádech obří kulomet a poslední měl u pasu dvě upilované brokovnice. Thomas se mírně uchechtl. „Věděl jsem, že po mém příteli někdo jde, ale že to budete vy...to jsem trochu podcenil situaci.“ ušklíbl se a postupně ukázal na každého z nich začínaje u muže s třaskavinami „Bruno, Sally a Vincek Korlingovi.“ „Je to Vincent!“ rozhořčil se muž si upilovanými brokovnicemi. Thomas se zamračil, schoval revolver, vzal pušku a zamířil s ní na bratry. „To je jedno. Muž, kterého hledáte tu není.“ řekl a odjistil zbraň. Než stihl zmačknout kohoutek Bruno mu k nohám hodil jeden ze svých granátů. Thomas rychle skočil do budovy. Granát explodoval a zničil víc jak polovinu přední stěny. Thomas naštěstí opět vyvázl bez zranění. „To budeš jenom tady uskakovat.“ zasmál se hromovým hlasem Sally. Zpod trosek stěny se ozvalo několik výstřelů. Bohužel ani jeden z nich nezasáhl cíl. „Takže taky budeš střílet.“ zašklebil se Sally a vzal svůj kulomet.
Bez jakéhokoliv zaměření začal na budovu střílet. Thomas se rychle rozběhl k zadnímu východu a přitom se kryl. Proběhl ven, ale Sally dál střílel a přitom se smál. „To stačí, tupče.“ zastavil Vincent svého šíleného bratra. Ten ale nepřestal a dál střílel po okolí. Thomas mezitím zamířil na Sallyho puškou a zhluboka se nadechl. „TY JEDEN....“ V hlasité změti střel ze Sallyho kulometu se ozval jeden výstřel zvlášť. Kulka z Thomasovo pušky proletěla skrz Sallyho hlavu a zmizela v neznámu. Střelba utichla a Sally padl k zemi. Okolo jeho hlavy se začala tvořit kaluž krve. Vincent okamžitě vytáhl obě upilované brokovnice a jednu z nich namířil směrem, kde byl měl být Thomas a vystřelil. Několik broků trefilo mizejícího Thomase do pravé ruky. Šerif bolestně zasténal, ale dál pokračoval v útěku. Před ním se zničehonic vynořil Bruno a v ruce držel hrst granátů. „To máš za mého bratra!“ zařval a hodil granáty k Thomasovi. Ten se snažil opět rychle vzdálit. Moc mu to nepomohlo a obrovský výbuch ho odhodil. Jeho tělo teď bylo na několika místech probodáno střepinami granátů. Thomas ležel na zádech a snažil se popadnout dech. Puška ležela zničená kousek od něho. V jeho zorném poli se objevil Vincent. Už měl připravenou druhou brokovnici a mířil s ní na Thomase. „Jsi dost drzý. Všichni lidé se nám vyhýbají, protože ví čeho jsme schopní. Ale ty vypadáš jako rozumný člověk. Proč tedy kryješ Vashe the Stampeda?“ zeptal se Vincent „Chceš sám shrábnout odměnu nebo...“ Ozval se výstřel a Vincent udělal několik kroků zpět. Hned zazněl druhý výstřel a Vincent padl k zemi. „Když máš střílet, střílej. Nemluv. “ vyhrkl Thomas s pár kapkami krve a pustil revolver, který stihl během Vincentova žvanění vytáhnout. Snažil se postavit, ale šlo mu to dost ztěžka. Tělem mu procházela neuvěřitelná bolest, přesto se mu povedlo vstát a vytáhnout druhý revolver. Rozhlížel se po okolí a hledal posledního z bratrů. Cítil, že ho život pomalu opouští, ale věděl že dokud Bruno dýchá bude žít i on. Kousek od něj najednou dopadl granát. Snažil se couvat, ale jen se pomalu šoural dozadu. Granát explodoval a výbuch plně zasáhl Thomase. Thomasovo tělo bezvládně dopadlo na zem a revolver kousek vedle jeho levé ruky. Celé tělo bylo popálené a zkrvavené. Bruno se šklebil a přitom se blížil k Thomasovi, aby si ověřil zda je opravdu mrtvý. „Tak už to máte za sebou..“ řekl a všiml si hvězdy na opasku „šerife.“ „Ještě ne.“ zašeptal Thomas a otevřel oči. Z posledních sil v levé ruce vzal revolver a bez zamíření vystřelil. Kulka proletěla skrz Brunovo oko do hlavy. Bruno padl k zemi. V tu chvíli život opustil i Thomase. „Promiň Vashi. Udělal jsem to pro tebe. Love and Peace.“ Vash ležel na posteli. Na hlavě měl pořád Thomasův ručník. Hlava ho pořád třeštila. Najednou ho ale přepadl zvláštní pocit smutku. Chtěl začít nad tím přemýšlet, ale v tu chvíli se ozval i žaludek s dalším kolem vyvrhování zvratků. Vash si strhl ručník a začal zvracet do kýblu, který mu tam ochotně Milly zanechala. „Už nikdy nebudu takhle pít.“ pomyslel si. KONEC
