11.11.2013
Biologická charakteristika vodního prostředí
Život vodních organismů
úzký vztah k abiotickým faktorům vodního prostředí, vzájemné ovlivňování mezi jednotlivými složkami.
Např: - hustota vodního prostředí ovlivňuje nadnášecí schopnost vody pro organismy, vnitřní prostředí organismů je trvale hypertonické vůči vodě (fyziologické funkce), schopnost vody rozpouštět minerální i organické látky umožňuje výživu celým povrchem těla, vertikální stratifikace umožňuje různorodé rozšíření organismů.
Rozdělení sladkých vod
Lotické (tekoucí) vody: určujícími faktory jsou spádové poměry, šířka toku, rychlost proudu, obsah kyslíku a teplota vody. Dále ještě můžeme rozlišit úseky.
Lenitické (stojaté) vody: je pro ně charakteristická teplotní zonace s pravidelnou letní a zimní stagnací a jarní a podzimní cirkulací.
Tekoucí vody (vodohospodářské členění)
Rybářská klasifikace
Adámek 1995
(Antonín Frič)
bystřiny - krátké horské toky s malým povodím (nejvýše 50 km2) a velkým spádem ( i nad 20 promile),
horské potoky - toky horských a podhorských oblastí, často ještě s velkým spádem (do 20 promile), koryto je již stabilizované a v širších údolích tvoří meandry. Průtoky bývají často ještě rozkolísané,
potoky - vodní toky pahorkatin, někdy i nížinné potoky se spádem do 10 promile. Časté jsou meandry. Průtoky jsou relativně vyrovnané, za přívalových dešťů se však často značně rozvodní,
říčky - toky o středně velkém povodí (100 i více km2), tvoří přechod mezi potokem a řekou,
řeky - převážně nížinné vodní toky s větším až velkým povodím (150-2 000 km2). Malý spád koryta (0,1-2 promile). K průtokové rozkolísanosti dochází hlavně při déletrvajících deštích.
Rozdělení vodních toků – rybí pásma
Odlišné podmínky v jednotlivých typech a úsecích toků vedou k rozdílnému oživení. Charakteristiku našich toků podle převládajícího druhu ryby jako první v Čechách udělal A. Frič (1871 - český zoolog). Rozdělil naše tekoucí vody na rybí pásma. Pstruhové Lipanové Parmové cejnové.
Oživení rybích pásem
1
11.11.2013
Pásmo pstruhové
Hlavní druhy ryb pstruhového pásma
Pásmo lipanové
Ryby lipanového pásma
Parmové pásmo
Hlavní druhy ryb parmového pásma
2
11.11.2013
Cejnové pásmo
Ryby cejnového pásma – II.
Ryby cejnového pásma – I.
Údolní nádrže (přehradní jezera) novodobý produkt 20. století Definice: Je
to vodní nádrž vzniklá přehrazením údolí hrázovým tělesem. Funkce:
Údolní nádrže – k čemu slouží
dodávají pitnou vodu pro domácnosti, pro zavlažování i rekreační účely. Regulují vodní toky a zabraňují povodňovým katastrofám. Voda z nich také pohání turbiny elektráren. Jedna z prvních velkých hrází byla postavena napříč údolím Garawi v Egyptě kolem r. 3000 př. n. l. Jejím úkolem byla regulace povodí. Byla 160 m dlouhá, zčásti z upěchované hlíny, zčásti zděná. V Egyptě je také jedna z nepozoruhodnějších moderních betonových přehrad – Asuánská vysoká přehrada na Nilu. Je 114 m vysoká a 4 km dlouhá.
Vodohospodářská (retence, vyrovnávání průtokových poměrů),Energetická, Vodárenská, Rekreační, Závlahová, Přečerpávací.
Údolní nádrže rybochovné hledisko 1)
nádrže pstruhového charakteru
2)
nádrže charakteru mimopstruhového
3
11.11.2013
Stojaté vody
Životní prostor každé nádrže se člení na:
Pelagiál:
neboli oblast volné vody
Bentál:
neboli oblast dna
Pelagiál vertikální a horizontální dělení podle světelného gradientu
epipelagiál
(trofogenní vrstva, epilimnion) zde převládá fotosyntetická produkce, kompenzační vrstva (metalimnion či skočná vrstva) - hranice mezi dvěma vrstvami, batypelagiál (trofolytická vrstva či hypolimnion) - zde převládá disimilace.
Bentál - jeho členění
litorál - což je příbřežní prosvětlené pásmo
sublitorál - čili tzv. přechodové pásmo
profundál - je pásmo, kde převládají disimilační pochody
abysál - je pásmo dna u nejhlubších sladkovodních jezer
Členění vodní nádrže
Hydrobionti - pelagiál
Mělké přirozené vody jako močály, stará říční ramena, tůně a většina rybníků nemají pravý profundál a celá plocha jejich dna je vlastně pokračováním litorálu. Proto bývají rybníky označovány jako jezera bez profundálu. Pásma pelagiálu a bentálu vytvářejí svými vlastnostmi rozdílné existenční podmínky. Ty pak regulují výběr organismů a složení cenóz.
Plankton - společenstvo organismů pasivně se vznášejících nebo omezeně plovoucích ve volné vodě. Jeho součástí je široký soubor primárních i sekundárních hydrobiontů. Nekton - organismy aktivně plovoucí ve volné vodě. Sem patří ryby, obojživelníci včetně jejich larev, některý vodní hmyz (nymphy i imága). Pleuston - název pro obyvatele hladiny vody využívající povrchového napětí vody (chvostoskoci, některé vodní ploštice, vírníci apod.) Neuston - společenstvo drobných organismů žijících v povrchové blance vody (řasy, prvoci aj.).
4
11.11.2013
Plankton Jeho
součástí je široký soubor primárních i sekundárních hydrobiontů. Z hlediska svého původu ho dělíme:
bakterioplankton (bakterie)
fytoplankton (řasy, sinice)
zooplankton (vířníci, klanonožci, perloočky aj.)
Bentál – oblast dna jeho oživení
Bentos - společenstvo organismů, které je svými životními cykly trvale nebo dočasně vázáno na pevný substrát – pevné dno, ponořené části vodních rostlin apod. Dělení podle různých kriterií:
Podle velikosti •
Mikrobentos (menší než 0,5-0,6 mm), Makrobentos – ( větší než 0,6 mm),
Podle původu
Fytobentos, Zoobentos,
Podle délky pobytu ve vodě • Složka permanentní (trvalá), • Složka temporální (dočasná).
Stojaté vody – jejich rozdělení
Jezera
(hydrobiologické kriterium)
Jezera, Rybníky, Drobné
vody, bažiny, rybníčky, tůňky, slepá ramena, Rašeliniště, vřesoviště, Močály a mokřady, Důlní propadliny, zatopené kamenolomy, štěrkoviště.
vnitrozemské
nádrže se slanou nebo sladkou vodou. Vodní plocha se pohybuje od několika desítek m2 po tisíce km2. Podobně kolísá i jejich hloubka od několika až po tisíce metrů. Jezera leží zpravidla v nepropustných pánvích.
5
11.11.2013
Stojaté vody - Ramena a tůně
Stojaté vody - rybníky Umělé
vodní nádrže s poměrně velkým litorálním pásmem. Optimální velikost je nad 10 ha (malé teplotní výkyvy, průměrná hloubka 2 m, menší zarůstání). Jsou
využívány především k účelům rybochovným - hlavně pro chov kapra.
V minulosti vznikala přirozenou cestou. Často se jedná o hodnotné rybářské revíry. Nebezpečí! Hrozí zde stárnutí až zánik. Doporučuje se (v rámci možností) realizovat průpichy. Proč ? Pro umožnění migrací ryb, snížení kumulace organické hmoty apod.
Stojaté vody – drobné účelové nádrže
Stojaté vody – meliorační kanály Většinou
Jsou
Mají
na jižní Moravě. význam pro reprodukci ryb. Zde bývá vysazován amur bílý. Vždy je třeba používat individuální přístup.
požární
to např. nádrže, rekreační nádrže, koupaliště. Někdy jsou využívány např. pro tvorbu zooplanktonu, chov okrasných ryb, sportovní využití s časovým omezením.
Močály a mokřady
Představují přirozenou zásobárnu vody v krajině. Většinou nízko položené oblasti periodicky nebo trvale zamokřené sladkou nebo slanou vodou (mokré louky, rašeliniště, inundační části řek, přímořské marše apod.) Mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek. Výskyt specifických mokřadních organismů. Přirozeným prostředím celé řadě rostlin a živočichů. Je to jeden z největších fondů genetické biodiverzity. Patří mezi tři biotopy s největší biologickou aktivitou (po deštných pralesech a korálových útesech). Pro tyto a jiné důvody jsou mokřady považovány za vysoce cenné biotopy. Jejich počet i rozloha, na které se vyskytují, však ubývá.
Ramsarská dohoda
V roce 1971 se sešli zástupci mnoha zemí v Iránském Ramsaru a dohodli se na ochraně mokřadů. 1975 - vstoupila tato dohoda v platnost pod názvem Ramsarská konvence. 2007 – k této úmluvě přistoupilo již 150 zemí světa. Česká republika přistoupila k dohodě v roce 1993 jako jedna z posledních evropských zemí.
6
11.11.2013
Mokřady v ČR
Mokřad Evergladys - USA
ČR máme zatím 9 lokalit o celkové výměře 42 000 ha. Jsou to: šumavská rašeliniště, třeboňské rybníky, Novozámecký a Břehyňský rybník v Máchově kraji, lednické rybníky, mokřady Litovelského Pomoraví, mokřady Poodří, krkonošská rašeliniště, mokřady dolního Podyjí. V
Mokřad Evergladys
Extrémní stojaté vody Rašeliniště Periodické
vody
Saliny
Rašeliniště
Často zaujímají rozsáhlá území. Dominantní rostlinou je rašeliník (Sphagnum), který vytváří humifikovanou půdu (rašelinu). Rozlišujeme dva typy: - slatiny vznikají zazemňováním jezer a jiných nádrží a jsou zásobovány podzemní vodou (pH = 6-7), eutrofní - vrchoviště jsou zásobována hlavně srážkovou vodou (pH = 3,5-4,5), oligotrofní Rašelinné tůňky jsou osídleny typickými druhy rostlin a živočichů, kterým říkáme tyrfobiontní druhy.
Periodické vody Vznikají
na vhodných místech po tání sněhu, jarních záplavách, po deštích apod. Patří sem i inundační území řek, lesní i luční tůně i dendrotelmy vznikající v dutinách stromů či pařezů. Cenózy periodických vod jsou často charakteristické výskytem celé řady vzácných druhů, které jinde nežijí.
7
11.11.2013
Termíny
Saliny Jsou to kontinentální vody s vysokým obsahem solí. Charakteristické pro ně je výrazné kolísání salinity od zlomku procenta po 26 % roztoku soli. Oživení je tvořeno euryhalinními až halofilními druhy velkého počtu rostlin i živočichů.
Klasifikace vod podle trofie (úživnosti)
Trofie je vlastnost vodní nádrže podmíněná množstvím rozpuštěných látek ve vodě a podmiňující rozvoj vodních organismů.
Tradiční rozdělení:
Euryhalinní
druhy - uzpůsobené ke kolísání soli ve vodě Halofilní druhy - slanomilné druhy, Tyrfobiontní druhy - charakteristické druhy rostlin a živočichů rašelinných tůněk.
Základní parametry oligotrofní a eutrofní nádrže - chemizmus Parametr, faktor
Oligotrofie
Eutrofie
Příklad
Horské jezero, pleso
Nehluboké nádrže v mělčině
Morfologie
Hluboké nádrže, bez mělčin, Nehluboké nádrže s mělčinami, často vždy nestratifikované, hypolimnion malý stratifikované, hypolimnion nebo žádný větší než epilimnion
Oligotrofní vody - málo úživné s nízkou zásobou živin,
Oligo-mezotrofní vody - jsou málo až středně úživné,
Barva vody
Modrá až zelená, vegetačního zákalu
Mezotrofní vody - středně úživné,
Průhlednost
Vysoká (metry až desítky metrů)
Nízká (decimetry až metry)
Mezo-eutrofní vody - středně až silně úživné,
Nízký
Vysoký
Eutrofní až dystrofní vody - silně úživné nebo rašelinné.
Obsah N a P v zimě Kyslíkový režim
O2 i v hypolimniu v dostatku
O2 hodně v epilimniu (až přesycení), v hypolimniu často nedostatek
pH
Neutrální až kyselé
Lehce až silně alkalické
bez Zelená až zelenohnědá, vegetační zákal
častý
Parametry oligo a eutrofní nádrže Parametr, faktor
Oligotrofie
Fytoplankton
Chudý na kvantitu, druhově Bohatý na druhy i kvantitu. Silné rozmanitý (často zlativky, vegetační zákaly rozsivek, obrněnky, rozsivky) chlorokokálních řas a zelených bičíkovců, nebo vodních sinic
Rákosiny
Chudé, úzký pás nebo žádné
Bohaté, široký pás, obsazují všechny mělčiny
Submerzní vegetace
Chudá, často jen vláknité řasy
Bohatá pokud není silný vegetační zákal (často zabírá celou plochu)
Detritus na dně
minimum
Velké množství
Hlubinné sedimenty
Málo nebo chudé na organický Mnoho, bohaté na organický podíl podíl
Ryby
Převážně lososovité
Eutrofie
Převážně kaprovité
8
