Doc.Ing. Petr Kučera,Ph.D. - provozovna: Ekologická Dílna Brno, Prokofjevova 2, 623 00 BRNO GMS 603148813, fax 547382958 Banka 7276640297/0100 ☺ IČO 10544186 DIČ CZ5607192503 e-mail:
[email protected]; www.ekodilna.cz
ROZBOR ZASTAVITELNOSTI KRAJINY (studie) pro k.ú. Bosonohy (část), Brněnské Ivanovice (část), Dolní Heršpice (část), Dvorska, Holásky, Chrlice, Kníničky (část), Komín, Líšeň, Maloměřice (část), Obřany, Přízřenice (část), Slatina (část), Tuřany (část), Žebětín
Brno 2004
1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
Název akce Řešené území
: Rozbor zastavitelnosti krajiny (studie) : katastrální území Bosonohy (část), Brněnské Ivanovice (část), Dolní Heršpice (část), Dvorska, Holásky, Chrlice, Kníničky (část), Komín, Líšeň, Maloměřice (část), Obřany, Přízřenice (část), Slatina (část), Tuřany (část), Žebětín
Rozloha
: 6669 ha
Okres
: Brno-město
Kraj
: Jihomoravský
Pořizovatel
: Město Brno zastoupené odborem územního plánování a rozvoje Kounicova 67, 601 67 Brno
Zhotovitel
: Ing. Petr Kučera – provozovna Ekologická Dílna Brno Prokofjevova 2, 623 00 Brno
Oprávnění
: ing. P. Kučera, autorizace České komory architektů pro obory územní plánování, zahradní a krajinářská tvorba, projektování územních systémů ekologické stability krajiny č. 1723 Hodnocení vlivů záměrů nebo staveb na životní prostředí podle zák.č.100/2001 Sb. číslo osvědčení odborné způsobilosti MŽP ČR 21463/3047/OPVŽP/00
Termíny projektové přípravy: zadání
: 09/2004
dokončení
: 12/2004
Všechny závěry a interpretace jsou odvozeny z terénních průzkumů, prováděných v září až prosinci r.2004.
2
2. ZADÁNÍ ROZBORU ZASTAVITELNOSTI KRAJINY Rozsah řešeného území je vyznačen v grafické části studie. Jedná se o k.ú. Komín, Kníničky (část), Žebětín, Bosonohy (část), Obřany, Maloměřice (část), Líšeň, Slatina (část), Tuřany (část), Dvorska, Chrlice, Holásky, Brněnské Ivanovice (část), Přízřenice (část), Dolní Heršpice (část). Studie je zaměřena především na dosud nezastavěnou volnou krajinu. Rozbor zastavitelnosti krajiny by měl stanovit kvantitativní a kvalitativní kritéria pro využití území, zohledňující principy ochrany zemědělské půdy, hydrologického režimu území, ochrany krajinného rázu, ochrany přírodních hodnot krajiny (ÚSES, VKP) a ochrany prostupnosti území. Severní část města (k.ú. Komín, Kníničky, Žebětín, Bosonohy, Obřany, Maloměřice, Líšeň) je velice hodnotným územím z hlediska krajinářského a tím i atraktivní pro výstavbu rodinných domků. V jižní části města dochází ke střetu zájmů mezi zachováním kvalitních ploch zemědělské půdy a lužní krajiny a tlakem na rozsáhlou urbanizaci území. Studie by měla stanovit rozsah možné zástavby a přesně formulovat regulativy pro zástavbu v souladu s výše uvedenými principy. Součástí hodnocení by měla být i přípustná změna kultur zemědělských pozemků (zvláště změna orné půdy na zahrady) a přípustnost oplocení. U všech navrhovaných kritérií a regulativů by měly být v přehledné formě uvedeny omezující faktory, které vedly k jejich vymezení. Podklady pro řešení: -
výřez Územního plánu města Brna (ÚPmB) výřez ÚPmB – Urbánní a krajinná osnova Generel zeleně výřez výškopisu výřez Digitální mapy města Brna (DMB). DMB bude předána na Odboru městské informatiky – správa GIS „Vyhlídkové body na území města Brna“ (K.Hudec a kol.) plány společných zařízení schválených komplexních pozemkových úprav ortofotomapy zpracovávaných katastrálních území „Přírodní podmínky krajiny Brna z hlediska kompozičního“ (Löw, J. a kol. průzkumy a rozbory ÚPN města Brna, 2004)
Požadavky na zpracování: 1. Grafická část: - rozborové výkresy - hlavní výkres – syntéza všech omezujících faktorů území, vyznačení základních krajinářských celků a jejich označení 2. Textová část: - Zhodnocení jednotlivých základních krajinářských celků (dochovanost krajinného rázu, regulativy, omezující faktory) - Shrnutí kritérií a regulativů pro celé řešené území Počet vyhotovení: -
5 ks vyhotovení v tištěné formě 1 digitální zpracování na CD nosiči (grafická část bude zpracována ve formátu DGN programu Microstation/J – viz smlouva)
Zpracovala: Ing. Hana Bernardová 3
3. ÚVOD Odbor územního plánu a rozvoje Magistrátu města Brna zadal 1.9.2004 autorizovanému projektantovi Doc.Ing. Petru Kučerovi, Ph.D. v provozovně Ekologická dílna Brno vypracování územně-technického podkladu (krajinářské studie) na území své správní působnosti. Cílem studie je poskytnout odborné analytické podklady pro návrhovou část rozpracovaného územního plánu města Brna. Rozbor zastavitelnosti krajiny vychází z platného právního řádu České republiky1 a dále z z implementace ÚMLUVY O KRAJINĚ do právního řádu ČR2. Za hlavní fenomén ochrany je podle těchto právních nástrojů považován zachovalý krajinný ráz. Nástrojem pro splnění stanoveného cíle studie je stanovení kvantitativních a kvalitativních kritérií pro stavební rozvoj území. Vytvářet jakákoliv omezení pro výkon vlastnického práva je velmi problematické, zvláště je-li důvodem omezení faktor poměrně subjektivní, tj. rázovitost území a jeho jedinečnost. Použitá metoda proto vychází z předpokladu, že území je označeno jako jedinečné na základě prostorových analýz krajinné struktury. To přitom nemusí znamenat, že krajina odpovídá obecně formulovaným estetickým požadavkům. Konstatujeme pouze, že se na základě některých typických znaků stává odlišnou od jiných krajin a tím se stává zajímavou, zvláštní a cennou. Tento přístup není veden snahou konzervovat za každou cenu určitou etapu urbanistického vývoje území, nebo se k některé z vývojových etap vracet. Myšlenka na ochranu nebo obnovu zvláštnosti a jedinečnosti krajiny má svůj ekonomický rozměr: a) atraktivní a půvabná krajina přináší obyvatelům vyšší kvalitu života. To se dříve nebo později projeví v cenových mapách b) jen velmi obtížně si lze představit turistický ruch a turistický průmysl v území neatraktivním. Okolí města Brna jistě neaspiruje na atraktivitu alpských středisek ani jadranského pobřeží. Ale 400 tisíc obyvatel města hledá aktivně atraktivní prostor, v němž by mohlo realizovat nejrůznější pohybové aktivity. Ne všem přitom vyhovuje cyklistický „shopinging“ (hezky česky: šopování). 1.1. PRÁVNÍ RÁMEC Pro vysvětlení právního východiska této studie i návrhu nového územního plánu města Brna je třeba uvést stručný výklad základních právních tezí: 1. Přirozený (stávající) stav území je stavebním zákonem chráněn. Chce-li vlastník (uživatel) PROSTORU jeho vlastnosti ZMĚNIT (např. realizací STAVBY), musí jeho záměr projít procedurou, stanovenou stavebním zákonem (úplné novelizované znění zák.č.109/2001 Sb.), a záměr musí být v proceduře POVOLEN. Jinak je výkon vlastnického práva nezákonný. 2. Listina základních práv a svobod, zák.č.2/1993 Sb. :
1
Zejména §12 zák.č.114/1992 Sb. ve znění jeho novely
2
Směrnice Rady Evropy (2000), Usnesení vlády ČR č.1049/2002, Usnesení Poslanecké sněmovny parlamentu ČR č.717/2003, Usnesení Senátu parlamentu ČR č.337/2004 4
čl. 11., odst.(1): Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. čl. 2., odst. (3): Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. čl.11., odst.(3): Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru, stanovenou zákonem čl. 35., odst.(1): Každý má právo na příznivé životní prostředí čl.4., odst.(1): Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod čl.4., odst.(2): Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených „Listinou“ upraveny pouze zákonem. 3. Poslední věta předcházejícího odstavce je (ve vztahu k obsahu této studie) ošetřena v právním řádu ČR dvěma zákonnými normami: §1, odst.1 a 2 zák.č.50/1976 Sb. ve znění jeho novel (stavební zákon) a §12 zák.č.114/1992 Sb. (zákon o ochraně přírody a krajiny). 4. Je tedy zřejmé, že ochrana krajinného rázu je zcela v souladu s Listinou základních práv a svobod, s legislativou EU i s platným právním řádem ČR. 5. Poslední novela stavebního zákona 50/1976 Sb.3 zavádí do správní praxe pojem „ZASTAVITELNÉ ÚZEMÍ“ (§139a, odst.3.) K základním pojmům „současně zastavěné území obce“ a „zastavitelné území“ lze z dikce zákona odvodit i pojem antagonistický, tedy ÚZEMÍ NEZASTAVITELNÁ. 6. Dále v našem právním řádu existuje soubor oborových právních norem, řešících problematiku jednotlivých složek životního prostředí. Každá z těchto norem poskytuje určitá východiska pro ochranu, prostorovou i funkční stabilizaci NEZASTAVITELNÝCH ÚZEMÍ v zastavěném i nezastavěném území města Brna. Podle odvětvových zákonů ČR lze legislativně vymezená nezastavitelná území shrnout do následujícího přehledu: Tab.č.1: Typy nezastavitelných území (podle odvětvových zákonů v ČR) CHARAKTER ÚZEMÍ
A ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ, OCHRANNÉ PÁSMO zvláště chráněných území B VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY
C PRVKY ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY D PLOCHY URČENÉ K PLNĚNÍ FUNKCE LESA OCHRANNÉ 3
PRÁVNÍ NORMA
zák.č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, vyhl. 395/1992 Sb.(seznam vyhlášených území) ex lege zák.č.114/1992 Sb.nebo registrované podle vyhl. 395/1992 Sb. nebo stanovené v závazné části ÚPN podle zák.č.109/2001 Sb. zák.č.114/1992 Sb., vyhl. 395/1992 Sb., stavební zákon 109/2001 Sb. (závazná část ÚPN) zák.č.289/1995 Sb.o lesích (lesní hospodářský plán, závazná část ÚPN dle z.č.109/2001 Sb.)
ve znění zák.č.109/2001 Sb. 5
CHARAKTER ÚZEMÍ
E F G H
PÁSMO lesa ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND ve stanovených třídách ochrany KRAJINNÉ CELKY v PAMÁTKOVÝCH ZÓNÁCH PÁSMA HYGIENICKÉ OCHRANY vodních zdrojů SKLADEBNÉ ČÁSTI SYSTÉMU ZELENĚ
I
ZÓNY EKOLOGICKÝCH RIZIK A LIMITŮ
J
ZÁJMOVÁ ÚZEMÍ PRO OCHRANU KRAJINNÉHO RÁZU
PRÁVNÍ NORMA
zák.č.334/1992 Sb., vyhl.č.3/1994 Sb., prov.č.j. OOLP/1067/95 ze dne 16.12.19954 vyhl.208/1996 Sb., vyhl.484/1992 Sb. zák.č. 138/1973 Sb. o vodách vyhlášky místní a krajské samosprávy: např. Řád zeleně města (sezn.ploch, jejichž rozlohu nelze zmenšovat), závazná část ÚPN z.č.109/2001 Sb. stavební zákon 109/2001 Sb., zák.č.17/1992 Sb.o životním prostředí, vyhlášky místní a krajské samosprávy, závazná část ÚPN z.č.109/2001 Sb. zák.č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, závazná část ÚPN dle z.č.109/2001 Sb.
NEZASTAVITELNÁ ÚZEMÍ typu A až G (tab.č.1) vznikají legislativním procesem podle jednotlivých odvětvových zákonů a jejich prováděcích vyhlášek. Procedura je pevně stanovena, v celém jejím průběhu se vyjadřují dotčené orgány veřejné správy a přiznávají tím nezastavitelným plochám jejich legitimitu. Nezastavitelná území typu H až J jsou však výsledkem tvůrčího procesu při návrhu prostorového (územního nebo krajinného) plánu. Jsou proto do značné míry závislé na kvalitě a schopnostech řešitelského týmu; na metodách, které v přístupu ke krajinnému prostředí, ke krajinnému obrazu a terciální krajinné struktuře5 používají.
1.2. METODA ŘEŠENÍ Obecnou rovinu krajinně-ekologických metod formuluje MÍCHAL a LÖW6, LÖW a KUČERA7 a další autoři. Stručně lze základ metody shrnout do několika kroků:
analýza primární struktury krajiny analýza sekundární struktury krajiny – tj. rozbor způsobu, kterým je primární struktura krajiny vnímána jejími obyvateli a využívána formulací určitých omezení pro vlastníky prostoru při výkonu vlastnického práva (formalizace a legalizace terciární struktury krajiny)
4
zákon řeší rovněž ochranu prostupnosti území a ochranu hydrologického režimu zemědělsky využívaných mikropovodí
5
„Terciální krajinná struktura je prostorově funkční zhmotnění našich vizí ideálního minulého, současného i budoucího stavu prostředí pro náš život“ (Löw,J. a kol.: Rukověť projektanta MÚSES, Doplněk, Brno:1995, s.50)
6
Löw, J., Míchal., I.: KRAJINNÝ RÁZ (Lesnická práce, Kostelec n.Č.l.:2003) 6
Při zpracování studie byla za základ práce použita METODIKA7. Pro grafické vyjádření obsahu studie jsou řešená katastrální území začleněna do 9 mapových sekcí; každá sekce je vyjadřována vždy ve společném výkrese: 1 – Bosonohy 2 – Brněnské Ivanovice, Holásky a Přízřenice8 3 – Tuřany a Dvorska 4 – Chrlice 5 – Komín a Kníničky 6 – Líšeň 7 – Obřany a Maloměřice 8 – Slatina 9 – Žebětín Tab.č.2: Rozloha řešeného území PLOCHA [ha]
551,256 158,185 100,267 223,423 182,750 949,248 167,614 695,429 1151,164 144,783 527,558 143,010 47,017 99,605 90,221 477,219 960,382
KATASTR
Bosonohy Brněnské Ivanovice Dolní Heršpice Dvorska Holásky Chrlice Kníničky Komín Líšeň Maloměřice Obřany Přízřenice1 Přízřenice2 Slatina1 Slatina2 Tuřany Žebětín
MAPOVÁ SEKCE
1 2 2 3 2 4 5 5 6 7 7 2 2 8 8 3 9
Věcné etapy a výkonové fáze studie lze shrnout takto: vymezit území, která jsou nezastavitelná ze zákona9 popsat typické znaky krajinného rázu vyhodnotit jejich dochovalost v jednotlivých částech území (NKC) vyhodnotit ekologické limity a rizika pro využívání území z těchto faktů odvodit návrh na ochranu území; příp. regulovat stavební rozvoj.
7
Löw, J., Kučera,P.: METODIKA PRO HODNOCENÍ ZASTAVITELNOSTI ÚZEMÍ, ROZBORU KVANTITATIVNÍCH A KVALITATIVNÍCH KRITÉRIÍ PRO OCHRANU KRAJINY (Interní materiál pro MŽP ČR a Magistrát města Brna, Brno: 1996) 8
několik pozemků v mapové sekci 2 náleží do k.ú. Dolní Heršpice; byly zahrnut pro úplnost hodnocení krajinářského celku
9
•
• • • •
§ 11 zák.č.17/1992 Sb. o životním prostředí §§ 2 a 12 zák.č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny § 4 zák.č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu vyhl.č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zák.č.114/1992 Sb. vyhl.č. 3/1994 Sb., kterou se upravují podrobnosti zák.č.334/1992 Sb. 7
Členění sekcí v polohopisu města Brna uvádí výkres V10.1. Číslování tabulek i výkresů ÚTP obsahuje vždy v první části kódu číslo mapové sekce; ve druhé části kódu obsah výkresu: Vx.1 – VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ Vx.2 – VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ Vx.3 – EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ Vx.4 – LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE ... x představuje název mapová sekce. Tabulky a mapy, vyjadřující celoměstské vztahy, obsahují v první části kódu (číslo sekce) číslici 10: V10.1 – ŘEŠENÉ ÚZEMÍ VE SPRÁVNÍM OBVODU MĚSTA BRNA, ČLENĚNÍ MAPOVÝCH SEKCÍ V GRAFICKÉ ČÁSTI ÚTP V10.5 – PŘEHLED HODNOCENÝCH KOMPOZIČNÍCH VZTAHŮ Všechny tabulky v tabulkové části jsou generovány z graficky orientovaných databází výkresů: Tab.x.1 STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ Tab.x.2 ROZBOR NADMOŘSKÉ VÝŠKY Tab.x.3 ROZBOR VÝZNAMNÝCH TYPŮ HRANIC ... x představuje název mapová sekce. Tab.10.1 SEZNAM VYHLÍDKOVÝCH BODŮ MĚSTA BRNA Tab.10.2 CELOMĚSTSKY VÝZNAMNÉ POHLEDY, VÝŠKOVÉ DOMINANTY A POHLEDOVÉ HORIZONTY Veškeré výkresy, které jsou předmětem studie, byly zpracovány ve vlastní aplikaci geografického informačního systému (GIS), vytvořené postupným vývojem na programové platformě © TOPOL fy Help Servis Mapping s.r.o. Všechny softwarové produkty využívané ve studii jsou licencované fy Ekologická Dílna Brno.
4. OCHRANA PŮDNÍHO FONDU Ochranu zemědělského půdního fondu při územně plánovací činnosti upravuje § 5 zák.č.334/1992 Sb., upřesněný vyhl.č.13/1994 Sb. Do zemědělského půdního fondu (ZPF) jsou zahrnovány: •
zemědělská půda, t.j. pozemky zemědělsky obhospodařované (orná půda, louky, pastviny, chmelnice, vinice, ovocné sady, zahrady) • dočasně neobdělávaná půda, t.j. která má být obhospodařovaná, ale z nějakého důvodu tomu tak není • rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže • nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby: polní cesty, pozemky se závlahovým zařízením, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze, ochranné terasy, protierozní zařízení, apod. Základní priority při ochraně ZPF lze z § 3 vyhl.č.13/1994 Sb. formulovat takto:
8
• • • • •
uspořádání ZPF v území (t.j. ochrana současné struktury kultur) uspořádání hydrologických a odtokových poměrů (t.j. ochrana hydrologické bilance, hydrického režimu půd a ochran půdy před soustředěným odtokem vody) Uspořádání sítě zemědělských účelových komunikací (t.j. ochrana prostorové struktury: velikosti, tvaru a dostupnosti pozemků včetně ochrany prostupnosti území). kvalita půdy, vyjádřená Bonitovanými Půdně Ekologickými Jednotkami (BPEJ) investice do půdy (zlepšení půdní úrodnosti, meliorační zařízení, závlahová zařízení)
Základní produkční charakteristiku půd v ČR představuje klasifikace BONITOVANÝCH PŮDNĚ EKOLOGICKÝCH JEDNOTEK. Půdy jsou zde členěny podle následujících kritérií: 1) klimatický region 2) hlavní půdní jednotka (půdní typ a jeho půdotvorný substrát) 3) sklonitost a expozice 4) hloubka půdy a skeletovitost Nástrojem pro ochranu půdy podle jejich produkčního potenciálu je zatřídění pozemků do tříd ochrany a stupňů přednosti. Toto členění představuje účelovou agregaci informací, odvozených z bonitovaných půdně - ekologických jednotek. TŘÍDY OCHRANY vyjadřují produkční efekt typové struktury plodin pro jednotlivé klimatické regiony BPEJ. Produkční schopnost půd je podle půdních genetických představitelů rozdělena do třiceti tříd, které byly seskupeny v každém klimatickém regionu podle STUPNŮ PŘEDNOSTI v ochraně ZPF. Podle posledních metodik MŽP ČR je 30 tříd agregováno do výsledných 5 tříd ochrany10. Třídy ochrany ZPF vyjadřují tento princip: stejné půdy se v různých klimatických regionech dostávají do různého stupně přednosti v ochraně. Podíl jednotlivých tříd ochrany v řešených částech správního obvodu města Brna uvádí následující tabulka a graf. Tab.č.3: Třídy ochrany ZPF v řešeném území
MAPOVÁ SEKCE I. Bosonohy 236,4 Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, 877,9 P Tuřany, Dvorska 53,5 Chrlice 589,2 Kníničky, Komín 215,6 Líšeň 175 Maloměřice, Obřany 169,1 Slatina 566,7 Žebětín 107,6
třída ochrany [ha] II. III. IV. 518,1 81,6 106 361,9 196,7 216,6 78,3 840,7 235,3 133,9 734,9 220,8 525,5 179,2 259,1 445,6 362,5 442,4 273,2 47,4 289 254,9 197,9 49 365 208,7 213,4
V. 172,8 36,1 16,9 20,8 170,6 170,9 150 9,5 158,9
Pozemky v I. a II. třídě ochrany ZPF jsou - v souladu s metodickým pokynem10 – ve výkrese č. Vx.4 označeny jako limitující faktory stavebního rozvoje.
10
Klasifikaci BPEJ a podrobnější podmínky pro zábor ZPF v územně-plánovací dokumentaci uvádí metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ČR č.j.OOLP/1067/96 ze dne 16.12.1996. 10
POZNÁMKA: Příloha č.1 tohoto metodického pokynu , obsahuje úplný výčet BPEJ na území ČR a jejich zatřídění do 5 tříd ochrany. Nahrazuje 8 (dříve používaných) bonitních tříd.
9
900 800 700 600 500
Žebětín Slatina
400
Maloměřice, Obřany Líšeň
300
Kníničky, Komín
200
Chrlice T uřany, Dvorska
100
Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, Přízřenice Bosonohy
0 I.
II.
III.
IV.
V.
POZNÁMKA: Třída ochrany je označena římskou číslicí a údaje jsou vyjadřovány v hektarech. Zákres bonitovaných půdně ekologických jednotek obsahuje pouze digitální formát ÚTP s označením výkresu 04. Zákres nejvýznamnější třídy ochrany I. a II.(které mohou působit jako omezující faktor pro výstavbu) obsahuje shrnující výkres Vx.4.
5. OCHRANA HYDROLOGICKÉHO REŽIMU ÚZEMÍ Jako hydrologický režim území označujeme schopnost převádět povrchový odtok vody na podpovrchový a podzemní. Jde tedy o retenční, retardační a akumulační vlastnosti území. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny: geologickým podložím, resp. Půdním typem a půdním druhem hydrogeologickými poměry (výškou hladiny podzemní vody a jejím prouděním) reliéfem území (sklonitostí, boční křivostí) prostorovou strukturou ploch (velikostí, tvarem, délkou hranic a jejich orientací na svahu) drsností povrchu (strukturou kultur) a jejich schopností zpozdit povrchový odtok (retardace), zadržet srážkovou vodu (retence) a převádět ji do podpovrchovéhoa podzemního odtoku (akumulace) Některé z těchto faktorů jsou součástí rámce trvalých ekologických podmínek, jiné lze měnit způsobem využívání území. Soulad mezi přírodními podmínkami a způsobem jeho využívání je jedním z hlavních důvodů ochrany území formou přírodního parku. Retenční, retardační a akumulační vlastnosti území lze vyjadřovat řadou kvantifikovatelných parametrů, např.: # potenciální retencí (bezrozměrné číslo) # zpožděním odtoku (v hodinách)
10
# minimálním odtokem ( ( v m3/s) # kulminačním odtokem ( v m3/s) # odnosem půdy (v t/ha/rok) Základem pro výpočet uvedených parametrů je popis mikropovodí pomocí tvz. hydrolinií. Jde o křivky vymezené v reálném terénu, které reprezentují (svojí délkou a změnou sklonitosti) prostorovou křivost odvodňovaných ploch (částí mikropovodí). Délka hydrolinie a její orientace ve směru po svahu současně popisuje i členitost odpovídající části mikropovodí. Hydrolinie lze hodnotit formou kvantitativní bilance v případě, že je jimi popsáno a reprezentováno uzavřené mikropovodí. V tomto případě vypočtené parametry velmi těsně závisí rovněž na struktuře kultur v mikropovodí a jejich pro- nebo proti- erozním účinku. Pro orientační popis hydrologických charakteristik je území považováno za homogenní a je popsáno modelovými hydroliniemi, které charakterizovaly různé části katastru. Charakteristiku vybraných parametrů hydrologického režimu území obsahuje následující tabulka: Tab.č.4: Vybrané hydrologické charakteristiky území MAPOVÁ SEKCE
Bosonohy Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, Tuřany, Dvorska Chrlice Kníničky, Komín Líšeň Maloměřice, Obřany Slatina Žebětín
parametry odtoku zpoždění odtoku [hod.]
min. odtok
kulminační odtok
[m3/s]
[m3/s]
odnos půdy [t/ha/rok]
0,21
0,03
67,05
13,21
0,16 0,79 0,58 0,17 0,29 0,20 0,32 0,21
0,05 0,04 0,06 0,05 0,07 0,04 0,01 0,01
126,93 25,19 46,14 128,20 96,94 58,15 15,15 109,84
8,59 4,21 4,12 12,72 3,92 22,01 5,63 13,16
Hydrolinie jsou vektorizovány a výpočet hydrologických parametrů je prováděn podle vlastního výpočetního modelu EKOLOGICKÉ DÍLNY BRNO. Rozhodující ukazatele pro výpočet jsou:
plocha řešeného území průměrný sklon, vypočtený z modelových hydrolinií průměrná délka hydrolinie, vypočtená z modelových hydrolinií průměrná hodnota topografického faktoru L*S (Wischmeier a Smith, 1958) převládající půdní druh podle BPEJ a jeho erodovatelnost11 (viz. POZNÁMKA pod grafem v kap.4) struktura kultur v území (podíl lesů, trvalých travních porostů, orné půdy) Z hlediska vybraných hydrologických parametrů hodnotíme tyto části řešeného území jako méně problematické: Tuřany, Dvorska, Chrlice (plošina), Líšeň (plošina), Slatina. Indikátorem stabilizovaného hydrologického režimu je hodnota erozního smyvu podle WischmeierSmithovy rovnice nepřesahující 7 t splavené půdy/ha/rok. Velmi dobrý stav indikuje hodnota 11
Typizační směrnice Agroprojektu a Hydroprojektu „Protierozní ochrana zemědělských pozemků“, Polách a kol., 1987) 11
menší, než 4 t/ha/rok (náhorní část Líšně ke Stránské skále.. Na některých částech mikropovodí je patrné narušení krajinné struktury a zhoršení hydrologických poměrů území vlivem nevhodného využívání (odvodnění, nevhodně vytvořené pozemkové bloky): • • •
Maloměřice-Obřany (velmi vážně narušený hydrický režim) Bosonohy a Žebětín (svažité odvodněné pozemky s nedostatečnými recipienty) Kníničky a Komín
Tato kritéria musí být brána v úvahu při navrhování nové zástavby, protože zvýšení rozlohy zpevněných povrchů velmi zásadně ovlivňuje hydrologické poměry v území a v konečném důsledku vyžadují technické řešení v celoměstském systému inženýrských sítí. Náklady na takto vyvolaná technická řešení často překračují investiční hodnotu „spouštěcího impulsu“ (tedy konkrétního povolovaného investičního záměru) o několik řádů. Často přitom je možnost technického řešení limitována přírodními faktory (např. spádem kanalizace do Modřic). Analýza hydrologických poměrů je jedním z důvodů pro vyloučení zástavby v některých základních krajinářských celcích (viz. výkres Vx3: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ). Zástavba hydrologické poměry obecně zhoršuje - negativní účinek zpevněných ploch nelze kompenzovat realizací retenčních nádrží na dešťovou vodu. Toto opatření může částečně zlepšit kulminační odtokové charakteristiky, ale přirozenou retardaci srážkové vody v území nemůže plně nahradit. V mikropovodích vzniká deficit obvyklých srážkových úhrnů, které jsou odváděny do kanalizace. Ta zpravidla vody smísí a na technicky vhodném místě je "odlehčuje" do recipientu: dešťovou vodu z nivy víceméně bezpečně odvede, ale nenahradí ji. Navíc je při tom srážková voda zpravidla kontaminována cizorodými látkami. Pokud jde o problémy, vyvolávané zemědělskou výrobou v polních tratích, představuje nejjednodušší způsob obnovy původních krajinně-ekologických vlastností doplnění současné struktury krajiny o vegetační prvky. Jejich racionálním uspořádáním lze dosáhnout optimálního rozdělení délky pozemků ve směru po spádnici tak, aby byla obnovena krajinotvorná proporce plužiny. Výsledky, uvedené v tab.č.4. dokumentují důsledky krajinné struktury pro řadu dalších významných vlastností prostoru a pro zdůraznění vzájemných souvislostí mezi ochranou krajinného rázu a dalšími potřebnými funkcemi území
6. OCHRANA PROSTUPNOSTI ÚZEMÍ Význam zemědělských a lesních účelových komunikací spočívá primárně v jejich dopravní funkci a v možnosti procházet krajinou různými směry a dosahovat jednodušeji cíle cesty. Mimo toho však mají účelové komunikace i krajinotvorné a krajinně-ekologické účinky. Cestní síť účelových komunikací představuje další z polyfunkčních krajinných prvků (plní funkci protierozní, hydrologickou, může představovat integrovanou krajinnou stopu s biokoridorem, otevírá pohledy záměrných i nezáměrných kompozic, atd.). Účelové komunikace jsou často doprovázeny svodným nebo zasakovacím příkopem, dělí táhlé svahy ve směru po spádnici, apod. Nepředstavují přitom často žádné těžké terénní úpravy – zářezy, odřezy, násypy – působí proto v terénu měkce a lehce. Především síť zemědělských účelových komunikací je narušována novou urbanistickou strukturou v zastavovaném území a v oblasti zahrádkářských osad. I dnes se jeví původní struktura cestní sítě plužiny jako logická a funkční. Studie proto navrhuje vybrané trasy účelových komunikací jako nezastavitelné - schematicky jsou označeny pro každý řešený katastr ve výkrese Vx.4 jako významné a nezrušitelné vstupy do volné krajiny.
12
Narušení cestní sítě se projevuje jak ve ztrátě příznivých hydrologických poměrů, tak i v narušení typické velikostní a tvarové skladbě pozemků (zrnitosti území). Představu o hustotě cestní sítě v dnešním stavu si lze učinit z výkresu č. 1 (VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKU, Vx.1). Počet významných vstupů do volné krajiny při srovnání jednotlivých řešených okrajových částí města Brna uvádí graf: Tab.č.5: Počet vstupů do území MAPOVÁ SEKCE
VSTUPY DO ÚZEMÍ
Bosonohy Brněnské Ivanovice, Holásky, Přízřenice Tuřany, Dvorska Chrlice Kníničky, Komín Líšeň Maloměřice, Obřany Slatina Žebětín
son Bo
sk ěn Brn
e, ovic an é Iv
y oh
ky lás Ho
ře říz ,P
e nic y, řan Tu
Dv
k ors
a
e rlic Ch ínič Kn
K ky,
ín om
eň Líš
M
řic mě alo
řa Ob e,
ny
17 9 11 8 18 14 15 6 18
tina Sla
tín bě Že
13
7. HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU ÚZEMÍ V následujícím přehledu je sestaven sumář pracovních kroků a operací nutných k analýze krajinného rázu, k posouzení jeho dochovalosti v konkrétním území a dále potřebných pro formulaci návrhu regulačních prvků. Uvedený přehled vychází z metodiky pro hodnocení krajinného rázu (Löw, Kučera)5. Metodika je založena na poznatku, že krajinný ráz území se odvíjí v prvé řadě od trvalých ekologických podmínek a krajinně-ekologických režimů v prostoru, tedy od základních přírodních vlastností krajiny. V těchto rámcích je krajinný ráz dotvářen12 až vytvářen13. Krajinný ráz je vytvářen souborem typických přírodních a člověkem vytvářených znaků, které jsou lidmi vnímány a určitý prostor pro ně identifikují. Typické znaky krajinného rázu tedy vytváří obraz dané krajiny. Typické znaky krajinného rázu jsou vytvářeny : přírodními podmínkami území krajinotvornými způsoby využívání území
Různé kombinace typických znaků vytváří různé typy krajinného rázu (krajinné typy). Různá míra dochovalosti typických znaků podmiňuje hodnotu krajinného rázu v jednotlivých částech území. Elementárním prostorem pro hodnocení dochovalosti typických znaků krajinného rázu je základní krajinářský celek (ZKC)14. Je to individuální prostor vymezený pohledovými bariérami, který je uvnitř sebe pohledově spojitý z více než jednoho pozorovacího stanoviště. Základní krajinářské celky jsou hodnotícími rámci krajinného interiéru; nadřazené krajinářské celky (NKC) pak jsou hodnotícími rámci krajinného exteriéru. Základní postup definování krajinného rázu a jeho ochranu: A) B) C)
Určení typu krajinného rázu a jeho prostorové vymezení Vyhodnocení dochovalosti krajinného rázu v jednotlivých NKC Určení způsobu ochrany krajinného rázu
Základní krajinářské celky (ZKC) považujeme za rozhodující skladebné jednotky pro ochranu a tvorbu krajinného rázu. Jeho typické znaky, které jsou vnímány zblízka - (např. vnitřní prostředí lesa, či louka obklopená lesem) vytváří krajinný interiér, celkový charakter a uspořádání ZKC v území vytváří krajinný exteriér. Základní krajinné celky mohou být nejen pohledově uzavřené, ale i polootevřené (uzavřená je alespoň polovina obvodu) a otevřené (typická jsou pobřeží velkých vodních ploch - pevně je uzavřena pouze jedna strana). Uzavřené ZKC jsou typické pro údolí, a nivy s větrolamy, polootevřená jsou např. boční údolí a úpady, amfiteátry přírodní i urbanistické, spádnicově členěné svahy a pod. Otevřené ZKC jsou zejména na rovných a vypouklých čelech svahů na březích vodních nádrží atd. Znamená to tedy, že za ohraničení základního krajinářského celku lze považovat i volné výhledy na vzdálenější krajinu. Pro vnímání ZKC je významná i lidská schopnost vnímat krajinu v dostatečné podrobnosti. Rozeznávat jednotlivé krajinné prvky lze v závislosti na meteorologických situacích do vzdálenosti 2 km. Znamená to tedy, že základní krajinářský celek by neměl být větší než 2 km. U polootevřených a otevřených krajinářských celků se - s výhledy často v pohledově 12
krajiny přírodní
13
krajiny antropicky přeměněné lidskou činností
14
pro každý katastr jsou vymezeny ve výkrese Vx.2 14
identifikovatelné vzdálenosti - objevují další části krajiny (např. protilehlé svahy): ač prostorově oddělené, tvoří součást NKC. Každá část krajiny tak může mít význam nejen pro svůj vlastní prostor, ale i pro jiné ZKC. Tyto pohledově exponované polohy tak vytváří vedle ZKC druhou vrstvu pohledových vztahů v daném území. Nad 3 km již rozhodně nejsme schopni vnímat krajinné detaily a v pohledech se mohou uplatňovat pouze horizonty a základní dominanty nadřazených krajinářských celků. ZKC se tedy v první fázi vymezí na základě reliéfu. V území s dramatickým reliéfem je o vymezení ZKC rozhodnuto jednoznačně (Bosonohy, Líšeň, Obřany), v území s reliéfem plochým je nutno na základě terénních průzkumů vymezit i ostatní pohledové bariéry, tvořené většinou kompaktními liniemi vzrostlých dřevin, stavbami a antropogenními násypy (Chrlice, Holásky). Obdobně se vymezí příslušné pohledově exponované polohy. ZKC jsou významné i pro definici dosud opomíjených sousedských vztahů (z hlediska pohledového ovlivňování) a zároveň vymezuje relativně dobře skupiny občanů, kterých se různé činnosti v daném prostoru týkají. Pohledově exponované polohy jsou významné pro mnohonásobný účinek v případě změny jejich stavu. 7.1. VYMEZENÍ TYPŮ KRAJINNÉHO RÁZU V řešeném území lze rozlišit 3 typy krajinného rázu v členění podle LÖWA15. Jsou to: 17.CZ2.9: krajina říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica (Chrlice, Přízřenice, Dolní Heršpice, Holásky, část Brněnských Ivanovic) 11.CZ1.4: krajina zaříznutých údolí středověké sídelní krajiny hercynika (údolí Svratky v Komíně a Kníničkách, údolí Svitavy v Obřanech a Maloměřicích, údolí Říčky v Líšni) 11.CZ1.2: lesopolní středověká sídelní krajina hercynika (Bosonohy, plošina Líšně, Slatiny, Tuřan, Dvorska, části Chrlic a Brněnských Ivanovic na Černovické (Tuřanské) terase Krajinný typ (resp. typ krajinného rázu) je charakteristický souborem typických přírodních a člověkem vytvářených znaků, které jsou lidmi vnímány a určitý prostor pro ně identifikují. Typické znaky krajinného rázu vytváří obraz dané krajiny - jejich definice pro jednotlivé řešené katastry je obsahem hlavních výkresů Vx.1 a Vx.2. Dochovalost typických znaků v jednotlivých základních krajinářských celcích dokumentují krycí listy k mapovým sekcím. Hlavní regulační prvky pro ochranu dochovaných znaků krajinného rázu uvádí výkres Vx.4. Následující část této kapitoly uvádí hlavní krajinotvorné faktory, které jsou pro všechny tři vymezené krajinné typy společné: 7.2. PŘÍRODNÍ RÁMCE Přírodní a ekologická charakteristika Brna a jeho okolí je obsahem řady známých dokumentů (Platného územního plánu z roku 199416, Generelu zeleně města Brna, Generelů ÚSES, apod.). Proto není nutné ji v této studii opakovat. V grafickém tvaru shrnuje EKOLOGICKÉ RÁMCE diferenciace území do NKC, které obsahuje výkres č.2 (legenda k výkresu uvádí vztah NKC k příslušné biochoře). Biochora – jako typologická prostorová jednotka17 vyjadřuje typickou kombinaci typů ekosystémů v území v závislosti na prostorových (chorických) vztazích mezi nimi. 15
Löw, J.: Přírodní podmínky krajiny Brna z hlediska kompozičního (průzkumy a rozbory ÚPN města Brna, 2004) 16
Vyhláška Magistrátu města Brna č.16/1994
17
biogeografická diferenciace území v geobiocenologickém pojetí, srov. Culek (1995), srov. Buček a Lacina (1999) 15
Diferenciace území do biochor významně ovlivňuje vymezování nadřazených krajinářských celků (NKC), protože podstatou obou vymezení je geomorfologická diverzita území. 7.3. KRAJINOTVORNÉ ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ V silně urbanizovaném prostředí okrajových částí města Brna vliv a význam přírodních rámců poněkud ustupuje do pozadí před antropogenními vlivy urbanizace. Vyžadované funkce, které jsou podmínkou pro fungování města (technická vybavenost území, dopravní síť, změna hydrických poměrů), vyvolávají nevratné změny přírodních rámců. V krajinném obraze města vyvolává urbanistický rozvoj negativní i pozitivní důsledky. Mezi negativní lze zařadit změny reliéfu výškovými hladinami staveb (zastavěné pohledové horizonty), změnu krajinné struktury, změnu zrnitosti ploch, zvýšenou heterogenitu území, druhotnou fragmentaci. Přirozený kontrast mezi krajinnými prvky je nahrazen kontrasty urbánními. Mezi pozitivní změny krajinného obrazu lze zařadit vznik architektonických dominant a charakteristického panoramatu města.
uměleckých
staveb,
Z uvedených důvodů je hodnocení krajinného rázu okrajových částí města Brna rozděleno do dvou odlišných částí: A) hodnocení záměrných kompozic města B) hodnocení nezáměrných kompozic Vycházíme přitom z předpokladu, že urbanistický rozvoj je cílevědomá a řízená činnost, v níž navazují jednotlivé vývojové etapy na sebe. Např. radiály císařských silnic: Vídeňská, Olomoucká, Veveří, Kuřimská (tř. Lidická – Štefánikova – Palackého – Banskobystrická – T.Novákové), Tuřanská (resp. Kaštanová – Revoluční – Spirkova – Sokolnická) jsou i dnes součástí městského dopravního systému jako základní prostorotvorný a město organizující princip. A to i v případě, že fyzicky probíhají v mírně posunuté stopě (Ostravská, Heršpická, Hradecká, D2, apod.). ZÁMĚRNÉ KOMPIZICE hodnotíme jako charakteristické pohledy a panoramata vytvářené cílevědomou stavební činností. Jejich existenci umožňují jednotlivé architektonické a historické dominanty města, ale také např. trasování okružních nebo radiálních komunikací, z nichž se tyto pohledy CÍLENĚ otevírají. NEZÁMĚRNÉ KOMPOZICE na druhou stranu představují vedlejší produkt vývoje harmonické kulturní krajiny. Vznikají jako projev krajinné struktury, zrnitosti, kontrastu mezi jednotlivými krajinnými prvky, jako projev jejich heterogenity, vytvářející charakteristickou fragmentaci prostoru. Tyto projevy pak zákon18 souhrnně označuje jako „harmonické měřítko“.
18
§12, odst.1 zák.č.114/1992 Sb. 16
Foto 1: Záměrná výšková kompozice
7.4. TYPICKÉ ZNAKY KRAJINNÉHO RÁZU Z použité metodiky pro hodnocení krajinného rázu vyplývá definice typických znaků - lze je diferencovat na úrovni krajinného exteriéru i interiéru. Typické znaky na úrovni krajinného exteriéru vytváří zpravidla: 1. reliéf ♣ mezo a makroformy (tvary, velikost vyvýšenin, sníženin a plošin, jejich vzájemné kombinace, povaha tvarových prvků) 2. struktura ploch ♣ typ plužiny (úseková, traťová, lánová atd.) ♣ typ sídla (návesní, silniční, řádková atd.) ♣ struktura kultur (lesy listnaté a jehličnaté, zemědělské kultury, vodní plochy atd.) 3. uspořádání ploch, hran a linií ♣ způsob členění ploch (bloky s jedním pozemkem, bloky s pásovými pozemky, bloky se solitéry, řídké sady a pod.) ♣ měřítko ploch (velkovýrobní, malovýrobní, obytné, přírodní a pod.) ♣ orientace hran a linií (horizontální, spádnicové, šikmé atd.) 4. struktura hran a linií ♣ druh hran a linií (cesty, úvozy, strže, meze, větrolamy vodní toky atd.) ♣ vegetační doprovod linií (zapojené stromové patro, keřové patro, travnato-bylinné patro) 5. sídelní struktura 17
♣ ♣ ♣ ♣
poloha sídel a pohledová exponovanost (vrcholová, údolní, ve svahu atd.) charakter osídlení (sevřená zástavba, řádková, dvorcová, rozptýlená, samoty apod.) výšková hladina staveb (přízemí, 2.NP a pod.) orientace stavebních čar (horizontální, spádnicové, šikmé atd.)
Typické znaky na úrovni krajinného interiéru zpravidla vytváří: 6. vnitřní charakteristiky ploch a linií ♣ uspořádání interiérů lesa a ostatních stromových formací (přítomnost keřového a bylinného patra apod.) ♣ vnitřní struktura otevřených ploch (přítomnost solitérních dřevin, typické kombinace plodin atd.) ♣ vnitřní uspořádání linií (etážovitost, prostupnost atd.) 7. charakteristické znaky staveb ♣ objemy staveb (hákové či sevřené půdorysy, proporce, tvary otvorů atd.) - tvary střech (sedlové, ploché, pultové, sklony střech atd.) ♣ typické materiály (a od nich se odvíjející tvarosloví, povrchové úpravy atd.) ♣ oplocování (typy plotů a jejich používání) 8. typické identifikační detaily ♣ význačné znaky a typy staveb (barevnost fasád, typy a formy řešení drobných staveb) ♣ typické přírodní akcenty (typické dřeviny, tvary mikroreliéfu atd.) Uvedený přehled neznamená že ve všech typech krajinného rázu jednotlivé typické znaky hrají zásadní význam. Např. barevnost staveb je u některých typů bezcenná, u některých však může být i hlavním znakem. Výběr opravdu typických (a tedy hodných ochrany) znaků je proto individuální. Vzhledem k charakteru řešeného území jsou proto v grafickém řešení detailně analyzovány především ty znaky krajinného rázu, které umožňují vznik záměrných i nezáměrných kompozic: reliéf, jeho hypsometrická analýza, rozbor pohledových dominant a charakteristiky významných pohledů a panoramat (Vx.2, V10.5, Tab.x.2, Tab.10.5) struktura ploch a krajinných prvků (Vx.1, Tab.x1) uspořádání ploch, hran a linií: tvar, velikost, délka19 (tab.x3) funkce hran a linií15 sídelní struktura – charakteristická poloha sídla v reliéfu (Vx.2, Tab.x2, tab.9 v kap. 7.5.3.) V této části průvodní zprávy jsou stručně vysvětlena teoretická východiska a metody pro hodnocení vybraných typických znaků. Typické znaky krajinného rázu jsou podrobně charakterizovány v legendě mapových listů u každé příslušné mapové sekce a dále v krycích listech v kap. 9. takto: Území je na jednotlivých výkresech podrobeno analýze z hlediska dochovalosti typických znaků krajinného rázu. Analýza je vyjádřena na každém výkrese v ZÁVĚRECH21. Pro významné segmenty řešeného území - tvz. nadřazené krajinářské celky (NKC) jsou pak závěry shrnuty v krycím listu mapové sekce. Hranice základních i nadřazených krajinářských
19
výkres pod označením 03 je obsažen pouze v digitálním formátu ÚTP 18
celků uvádí (v jednotlivých mapových sekcích) výkres Vx.2. krajinářských celků uvádí také výkres Vx.4
Hranice nadřazených
Pro hodnocení byly použity obvyklé metody a stupnice: A) Význam: zásadní - odstraněním dojde k zániku krajinného fenoménu a kvality určující - odstraněním dojde k celkové změně charakteru/výrazu krajiny doplňující - odstraněním dojde ke změně některé z vlastností prostoru B) Cennost: jedinečná - výskyt ojedinělý v rámci státu význačná - vzácně se vyskytují i na jiných lokalitách běžná - hodnota se vyskytuje ve všech podobných oblastech C) Projev: pozitivní x negativní x neutrální
7.5. VYHODNOCENÍ DOCHOVALOSTI KRAJINNÉHO RÁZU 7.5.1. STRUKTURA PLOCH Pro hodnocení krajinné struktury bylo území uvnitř základních krajinářských celků rozčleněno na tvz. krajinné prvky. Za krajinný prvek považujeme segment krajiny odlišitelný od sousedních ploch rozdílným ekotopem, mírou antropogenního narušení nebo stupněm ekologické stability. 7.5.1.1. lesní plochy: plochy lesního půdního fondu a plochy určené k plnění funkcí lesa podle terénního průzkumu 7.5.1.2. zemědělské plochy bez trvalé vegetace: zemědělsky využívané plochy orné půdy, i plochy dočasně opuštěné 7.5.1.3. trvalé travinno-bylinné porosty: louky a pastviny podle mapy evidence nemovitostí a terénních průzkumů 7.5.1.4. sady a zahrádkářské osady: velkoplošné sady nebo zahrady bez přímé vazby na objekty trvalého bydlení; plochy s rekreačními chatami a zahradními domky v soustředěných a vyhlášených lokalitách 7.5.1.5. zahrady a záhumenní tratě: plochy zahrad podle mapy evidence nemovitostí a terénních průzkumů, záhumenice; vždy s přímou vazbou na objekty trvalého bydlení 5.5.1.6. plochy s trvalou dřevinnou vegetací: ostatní plochy podle evidence nemovitostí, porosty nebo skupinami dřevin potvrzené terénním průzkumem 7.5.1.7. komunikace a zpevněné plochy 7.5.1.8. zastavěné plochy: stavební parcely s přilehlými (přislučkovanými) pozemky, ostatní plochy podle evidence nemovitostí se zpevněným povrchem (štětovaným, živičným nebo betonovým) 7.5.1.9. vodní plochy a toky 19
7.5.1.10. rekreační a sportovní plochy: plochy se sportovišti, sportovní areály V prostorové analýze v GIS20 jsou sdruženy krajinné prvky do 3 skupin takto: A) drobná držba: 5.5.1.4. + 5.5.1.5. B) trvalé kultury a porosty: 5.5.1.3. + 5.5.1.6. C) zastavěné a zpevněné plochy: 5.5.1.7. + 5.5.1.8. + 5.5.1.10 Hranice mezi uvedenými skupinami krajinných prvků jsou výrazně odlišné a vytváří zřetelný kontrast ve struktuře krajiny. Zastoupení krajinných prvků uvádí Tab.x.1 i legenda výkresu Vx.1. Vyplývá z ní typický poměr krajinných prvků v území. Závěry21 shrnuje tab.č.6 a následující graf: Tab.č. 6: Krajinná struktura řešeného území MAPOVÁ SEKCE
Bosonohy Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice
les
orná
[%]
[%]
35,02 1,68
31,23 48,09 71,39 72,84 30,41 33,64 10,77 65,93 31,60
Tuřany, Dvorska Chrlice Kníničky, Komín Líšeň Maloměřice, Obřany
0,52 13,49 38,57 33,08
Slatina Žebětín
39,53
les
KRAJINNÁ STRUKTURA drobná trvalé vodní pl., držba porosty toky [%] [%] [%] 20,49 14,06 14,36 6,06 18,71 11,21 21,72 13,36 12,02
5,49 18,84 3,95 6,63 17,48 7,30 27,26 12,58 10,48
zastavěné, zpevněné [%]
0,08 1,92 0,17 0,96 7,63 1,34 0,81 0,47
7,69 15,41 10,13 13,02 12,28 7,94 6,36 8,13 5,9
Žebětín Slatina Maloměřice, Obřany Líšeň Kníničky, Komín Chrlice Tuřany, Dvorska Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, Přízřenice orná zahrady trvalé porosty vodní pl., toky zastavěné, zpev.
Bosonohy
20
výměru ploch pro analýzu uvádí tab.č.2 na str.7 této průvodní zprávy. Počet ploch uvádí v každé mapové sekci výkres Vx.1
21
závěry jsou číslovány jedinou vzestupnou řadou pro každou mapovou sekci. První číslo ve dvojčíslí udává zdroj závěru (č.výkresu), druhým je pořadové číslo závěru. Např.: Závěr 1.1. = první závěr (z výkresu Vx.1); Závěr 2.5.= celkem pátý závěr (z výkresu Vx.2) 20
Graf dokumentuje rozdíly v krajinné struktuře jednotlivých krajinných struktuře krajiny.
typů v sekundární
♣ katastry původní lesopolní středověké sídelní krajiny hercynika22 vykazují ve svém vývoji plynulý pokles výměry lesa směrem k sídlu. Křivka má u všech velmi podobný tvar měkké vlny ♣ u krajina říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica23 je vývoj o mnoho strmější a tvar křivek vyjadřuje rychlost odlesňování Krycí listy mapových sekcí umožňují srovnat (na základě údajů, uvedených v legendě výkresů Vx.1) poměr hektarové výměry sídelního jádra obce (= 1) k ostatním složkám krajiny takto: sídlo : les : orná : drobná držba : krajinná zeleň : ostatní přírodní prvky24 Údaje lze interpretovat takto: ♣ zcela plochá křivka vyjadřuje území silně urbanizované ♣ zvýšení hodnot v oblasti „zastavěné a zpevněné plochy“ signalizuje jejich převahu nad přírodními složkami krajiny ♣ extrémy v oblasti „orná půda“ vyjadřují sice vysoké procento zornění, ale současně převahu nezastavěných území
Tab. č.7: Podíl krajinných prvků vzhledem k zastavěné části území MAPOVÁ SEKCE
Bosonohy Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice Tuřany, Dvorska Chrlice Kníničky, Komín Líšeň Maloměřice, Obřany Slatina Žebětín
les
orná půda
12 0,5 0 0,15 4 10 15 0 16
10 10 25 22 9 10 5 65 15
drobná přírodní držba prvky
7 3 5 1,5 5,5 4 10 13,5 5
1 4,5 0,65 1 7,5 2 13 12 4,5
zastavěné plochy
modul [ha]
1 1 1 1 1 1 1 1 1
16 40 20 31 31 44 15 2 23
POZNÁMKA: Údaje za mapovou sekci SLATINA jsou značně zkreslené výběrem řešeného území (podíl zastavěného území činil jen 2 ha)
22
11.CZ1.2.
23
17.CZ2.9.
24
travní porosty, travinno-bylinná lada, vodní plochy a toky 21
70
60
50
40
30
Žebětín Slatina Maloměřice, Obřany Líšeň Kníničky, Komín Chrlice Tuřany, Dvorska
20
10
0
Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice
les pů orná
da ná drob
a držb pří
ky í prv rodn
avěn zast
Bosonohy chy é plo
7.5.2. VELIKOST PLOCH Pro strukturu a zrnitost ploch je významným znakem krajinného rázu typická velikost ploch každé ze sledovaných funkcí. Zrnitost území je funkcí velikosti a tvaru pozemků. Zrnitost území má úzký vztah k pojmu KRAJINNÁ MATRICE25. Obecně je v krajinné ekologii považována za krajinnou matrici ta složka, které je v prostoru nejrozšířenější. Teoreticky by krajinnou matrici mohly být na okraji města i brownfields. Taková interpretace není pro ochranu nebo dotváření krajinného rázu nijak užitečná. Proto za krajinnou matrici označujeme základní (přírodní) strukturu území. Proměňováním této struktury vznikají dnešní funkční plochy. Uvedení autoři21 používají pro vysvětlení tento příklad: Bílá kráva má na sobě červené skvrny - kolik je potřeba skvrn, aby se kráva stala červenou ? Bílá barva tvoří matrici, červená představuje dnešní funkční plochy. V kulturní krajině je dnes tolik červených skvrn, že se krajinná matrice téměř ztrácí - je viditelná pouze ve fragmentech, prorůstajících do dnešní struktury ploch. Krajinná matrice však dále ovládá všechny krajinné procesy a projevuje se mimo jiné určitými přírodními limity pro tvarové a velikostní uspořádání ploch. Tyto přirozené limity zpravidla reflektuje historicky vzniklá struktura polních tratí (pozemkových bloků), která zůstává neměnná i při atomizaci půdní držby vlivem dědictví, prodeje, směny apod. Takto vzniklou krajinnou strukturu označujeme jako zrnitost území. Zrnitost je zdánlivě formálním projevem, ve skutečnosti však pod povrchem odráží prostorovou logiku krajinných procesů. Pro hodnocení byly použita data z výřezu „Digitální mapy města Brna“ (DMB). Velikost pozemků každého charakteristického krajinného prvku je vyjádřena aritmetickým průměrem podle výkresu Vx.1. v souboru tabulek x.1. Analýza zrnitosti území byla prováděna na všech krajinných prvcích 7.5.1.1. až 7.5.1.10, ale v krycích listech (kap. 9) je pro zjednodušení provedeno další shlukování do 5 základních kategorií, v nichž se může 25
Forman a Godron, Krajinná ekologie, Academia Praha, 1993, str.91 22
rozdílná zrnitost projevovat: ♣ ♣ ♣ ♣ ♣
zastavěné plochy záhumenice krajinná zeleň, přírodní a vodní prvky orná půda (mimo záhumenice) plochy určené k plnění funkce lesa
Srovnání velikostních kategorií uvedených 5 skupin krajinných prvků v jednotlivých okrajových částech města Brna uvádí tab.č.8. Na vývoji velikostní struktury je nejzajímavější odlišný vývoj velikosti pozemků orné půdy v jednotlivých katastrech. Na otázku, zda se zde více projevuje vliv ekologických rámců, nebo spíše vliv používaných zemědělských technologií, tento ÚTP nemůže odpovědět. Rozhodně ale získané výsledky ovlivňují zrnitost území a jeho krajinný obraz. POZNÁMKA: Uvedená velikostní struktura pozemků se na lesní plochy vztahuje jen omezeně, protože jejich vnitřní zrnitost není závislá na pozemkových hranicích, ale spíše na rozdílech ve druhové skladbě a věkové struktuře. Tab.č.8: Průměrná velikost funkčních ploch MAPOVÁ SEKCE
Bosonohy
les
7,5 Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice 1,9 Tuřany, Dvorska 0,0 Chrlice 2,5 Kníničky, Komín 1,8 Líšeň 6,1 Maloměřice, Obřany 7,0 Slatina 0,0
orná půda
10,5 6,7 5,9 5,9 6,2 16,3 11,6 8,4
drobná držba
přírodní prvky
zastavěné plochy
0,0572 0,0527 0,0527 0,0430 0,0405 0,0250 0,0223 0,0290
0,6965 0,1983 0,1255 0,1940 0,2165 0,0350 0,0312 0,2350
0,0171 0,0190 0,0140 0,0190 0,0170 0,0060 0,0082 0,0120
7.5.3. VÝŠKOVÁ EXPOZICE ÚZEMÍ Základním určujícím znakem krajinného rázu je výškové uspořádání ploch. Pro tuto analýzu byl sestaven výkres Vx.2, vyznačující výškové hladiny řešeného území. Výkres také popisuje polohu katastru ve výškových souvislostech reliéfu města Brna. Údaje jsou shrnuty do souboru tabulek č. 10, které charakterizuje celkem 430 celoměstsky významných pohledů na dominanty města z jeho okrajových částí a naopak. Podrobněji tuto otázku rozvádí kap. Území je rozděleno do 9 výškových hladin podle nadmořské výšky. Pro srovnání dálkových pohledů jsou také ve výkrese Vx.4 uváděny výškové kóty okolních dominant. Shrnutí uvádí následující tabulka, podrobně pak soubor tabulek x.2. (1.2. až 9.2. v tabulkové příloze studie) - první cifra nese označení mapové sekce, druhá cifra druh tabulky: 2 = výšková analýza).
Tab.č. 9: Typická poloha sídel v okrajových částech města Brna 23
MAPOVÁ SEKCE Bosonohy Brněnské Ivanovice, Holásky, Přízřenice Tuřany, Dvorska Chrlice Kníničky, Komín Líšeň Maloměřice, Obřany Slatina Žebětín
hypsometrická analýza [m n.m.] hladin min. max sídlo
8 8 5 6 7 9 8 4 9
225 185 210 185 200 225 200 225 225
425 260 235 230 375 450 400 310 450
250-300 190-200 220-230 185-230 250-350 250-275 200-250 250-275 300-350
Výkres Vx.2 dále obsahuje výškové členění vegetačních horizontů. Navržené regulační prvky pak uvádí výkres Vx.4 Jak bylo uvedeno již v úvodu, jsou typické znaky krajinného rázu podmíněny geomorfologií reliéfu, jeho geologickým vývojem, hydrologickým režimem a historickým využíváním území. Výšková členitost území je v přímé vazbě ke všem těmto faktorům. Ovlivňuje rovněž typické funkční uspořádání ploch v ploché nivě. Při porušení přirozených výškových poměrů reliéfu vznikají problémy vodohospodářské, ekologické i estetické - proto je nutné, aby byla výšková struktura území maximálně respektována. Příkladem krajinářsky (nikoliv sociálně) velmi problematického vývoje osídlení je např. opuštění přirozené hranice zástavby v Líšni nebo v Bystrci (kresba na titulní straně).
Foto 2: Sídliště Vinohrady a Líšeň změnila charakter krajinného obrazu Brna
24
7.5.4. SPOLEČNÁ HRANICE, CHARAKTERISTICKÁ ROZHRANÍ Strukturu krajiny významně popisuje délka společné hranice mezi krajinnými prvky (viz. pět základních kategorií v kap. 7.5.2.). Charakter společné hranice je výsledkem velikostního a tvarového uspořádání pozemků a to často odkazuje na původní, historický tvar plužiny. Cílem žádného územního plánu ve třetím tisíciletí jistě není návrat k tvarosloví historické plužiny. Je-li však STRUKTURA prostoru nositelem určité kvality (nebo nekvality), je na místě otázka po jejím zdroji. Digitalizace prostorových plánů umožňuje velmi podrobné studium různých druhů sousedství podle toho, jaký druh plochy leží napravo nebo nalevo od hraniční linie. Protože není účelné, zatěžovat krajinářskou studii teoretickými vývody, je výkres HRAN a LINIÍ obsahem pouze digitálního formátu na elektronickém nosiči pod číslem 03. Výkres dokumentuje významné kontrastní linie v řešeném území (selské hráze, terénní stupně, zpevněná tělesa cest, příkopy, meze, zasakovací pásy), které mají jak význam prostorotvorný, tak hydrologický (protipovodňová ochrana). Hodnocení délky společných hranic mezi stanovenými typy prostorů z výkresu 03 jsou shrnuty v souboru tabulek x.3 v části D studie. Z rozboru vyplývá, že základním problémem řešeného území jsou hranice lesa s ostatními typy funkcí (zejména s bydlením) a dále živelná a disurbanizační proměna záhumenních tratí. Kontrastní linie jsou zařazeny mezi regulační hmotové prvky a jejich rušení je nepřípustné. 7.5.4.1. Hranice lesa V harmonické kulturní krajině hranice volné krajiny s lesem (nebo s porosty dřevin) bývá cca dvojnásobně dlouhá, než rozraní sídla s volnou zemědělskou krajinou. Tato skutečnost je důležitým základem atraktivity krajiny. Některé okrajové části Brna však mají nulovou výměru lesů a krajina se tak stává „nekonečnou“. V některých – na lesy bohatých katastrech – proniká zástavba až do lesních enkláv (Soběšice) a na lesních paloucích jsou se značným vynaložením investičních prostředků budovány soukromé zahrady s introdukovanými druhy dřevin (aby se plocha odlišila od okolního lesa). Oběma krajnostem musí péče o krajinný ráz měla předcházet. 7.5.4.2. Záhumenní tratě Zvláštním problémem společné hranice krajinných prvků je využití záhumenních tratí obce pro zahrádkářskou rekreaci. Tento způsob využití území nemá typické atributy sídla - nemá denní, ale týdenní rytmus pohybu. Vytváří často cizorodé stavební hmoty chat, automobilových skříní, přístřešků a různých zemědělských účelových objektů. Je třeba jej považovat za dočasnou formu využívání území, která respektuje historickou strukturu i funkci ploch, ale může přinášet problematickou stavební aktivitu. Spontánní a neregulovaný rozvoj těchto stavebních aktivit poškozuje krajinný ráz území. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že řada zahrádkářských osad – např. budovaná v meziválečném období - zcela splynula s okolní krajinou (Medlánky) a mohou se dokonce stát omezeně fungujícím biocentrem (plné funkčnosti brání ploty). 7.5.4.3. Hranice zástavby Hranice sídla bývají přibližně stejně dlouhé, jako hranice záhumenic s volnou krajinou. V řešeném území jde ale často jen o zlomek obvyklých hodnot - záhumenice v okrajových částech Brna dnes nejsou příliš potřeba. Chybějící prostorový vztah je nahrazen společnou hranicí porostů dřevin se sídlem. Aby však tato struktura byla plnohodnotná, je třeba ji doplnit kvalitně strukturovanými segmenty dřevinné rekreace, nikoliv společenstvy trnitých stromů keřové formy vzrůstu, nejčastěji některé z forem společenstva Prunion spinosae. Kvalitně založená krajinná struktura může být nabídnuta ke každodenní rekreaci obyvatel okrajových částí Brna. Kde taková struktura existuje (Obřany, Žebětín, Komín, Maloměřice,
25
Líšeň, Tuřany) je velmi intenzivně využívána. Rozrůstání zastavěných ploch v katastru mění původní typickou strukturu rozhraní mezi jednotlivými druhy prostorů. Má-li být v území obnovován krajinný ráz, pak by měly při jeho rozvoji vznikat podobné typy hranic, které jsou rozvojem rušeny. Lze toho docílit především tvarem pozemků a regulací intenzity stavebního využití pozemků (indexem zastavěných nebo podlažních ploch). Návrh IZp je vypočten v legendě výkresu Vx.1 a uplatněn ve výkresu Vx.4 jako „LIMITUJÍCÍ FAKTOR STAVEBNÍHO ROZVOJE“.
7.5.5. HORIZONTY Za zvláštní druh rozhraní je třeba považovat vegetační horizonty. Jejich plocha vzniká z různě rozsáhlé obalové křivky HRANIC nadřazených krajinářských celků (NKC) v závislosti na konfiguraci reliéfu. Plochy v kompozičním poli vegetačních horizontů jsou obecně považovány za nezastavitelné, je však problém je vymezit. Citlivé výškové hladiny v každé mapové sekci vymezuje výkres Vx.4, jeho legenda a dále tab.č.9 na str. 24 této zprávy. Souborně lze stanovit následující obecné zásady: 7.5.5.1. u zástavby vesnického typu působí cizorodě, když výška zástavby překročí stávající výškovou úroveň sídla více než o dvě nadzemní podlaží 7.5.5.2. výjimku z výškové regulace vždy představují objekty občanské vybavenosti s výraznou společenskou nebo duchovní funkcí
Foto 3: Zásady výškové regulace lze jen obtížně stanovit
7.5.6. HODNOCENÍ ZÁMĚRNÝCH KOMPOZIC Hodnocení záměrných kompozic není ústředním tématem této krajinářské studie. V určitém stupni rozpracování však bylo zřejmé, že je třeba vyjádřit podíl řešeného území (9 okrajových částí Brna) na vzniku a uchování kvality charakteristického panoramatu města. Základem pro popis a hodnocení nezáměrných kompozic byla práce Doc. RNDr. Karla 26
Hudce: Vyhlídkové body v městě Brně (Veronica, Brno:1995). Jde o studii vyznačení, úprav a využití 30 nejvýznačnějších vyhlídkových bodů ve městě Brně. Jejich přehled uvádí tab.č. 10. Tab. č. 10: Přehled významných vyhlídkových bodů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Lelekovice - Babí lom Ořešín - Horka Soběšice - Strom Štefánikova čtvť - Husovický kopec (Mičkova stráň) Maloměřice - Hády Vinohrady - Akátky Slatina - Stránská skála Juliánov - Bílá Hora Nové Černovice - Olomoucká Černovice - pískovna Horní Heršpice - dálnice Moravany - Reky Bohunice - Jihlavská Štýřice - Kejbaly Štýřice - Kamenná kolonie Štýřice - Červený kopec Nový Lískovec - Kamenný vrch Nový Lískovec - Myslivna Jundrov - Holedná Komín - Chochola Medlánky - Medlánecký kopec Královo Pole - Palackého vrch Žabovřesky - Wilsonův les Stránice - Barvičova Stránice - Zlutý kopec Brno-střed - Kraví hora Brno-střed - Špilberk Brno-střed - Františkov (Terasy pod Petrovem) Ponava - Červený mlýn Slatina - Švédské valy
Terénním průzkumem a aktualizací uvedeného materiálu vznikl rozbor 430 celoměstsky významných pohledů - z každého uvedeného stanoviště lze popsat řadu pohledů na jednotlivé historické, architektonické nebo výškové dominanty. Zdroj a cíl pohledu je zakreslen ve vektorovém tvaru mapy. Graficky orientovaná databáze vektorového objektu nese tyto údaje: I. ODKUD, KAM II. PROJEV P = pozitivní N = negativní 0 = neutrální
27
Foto 4: Dominanta vnímatelná ze všech částí města
III. VÝZNAM prostorového vztahu mezi dominantami: 1 = zásadní 2 = určující 3 = doplňující IV. DOMINANTA (cennost kompozičního prvku, který tvoří podstatu pohledu, průhledu, nadhledu): I. jedinečná II. význačná III. běžná POZNÁMKA: hodnota dominant, mezi nimiž je vytvořen prostorový vztah, nemusí být totožná. Na základě průzkumů byly výsledky sdruženy do těchto skupin (soubor tabulek č. 10 v tabulkové části studie): a) pozitivně působící pohledy nejvýznamnější pohledy z nejcennějších dominant méně významné pohledy z nejcennějších dominant nejvýznamnější pohledy na vegetační horizonty a krajinné scenérie významné pohledy z plenéru na panorama města celoměstsky významné pohledy projevující se v řešených částech území b) negativně působící pohledy největší pohledové závady a negativní vizuální impakt poškozené pohledové horizonty a krajinné scenérie
28
POZNÁMKA: Označení pohledů vychází ze základní číselné řady v tab. 10.1, přičemž jednotlivé pohledy z dané dominanty jsou označovány číselnou řadou za tečkou. Např.kód 7.6. označuje šestý pohled ze sedmé dominanty. POZNÁMKA: Soubor tabulek 10.2.představuje tématicky zaměřené VÝBĚRY ze souboru všech sledovaných kompozičně významných pohledů, uvedených v tab. 10.1. Kompletní soubor graficky orientovaných databází kompozičních prvků (pohledů, podhledů, nadhledů, průhledů) obsahuje digitální tvar studie. Výsledky průzkumu byly využity při sestavení výkresu Vx.4 „LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE“. Území, která se podílejí na existenci významných pohledů jsou zde vyznačena červenou šrafou a musí pro ně platit přísnější regulační podmínky, něž pro území mimo významné kompoziční osy.
Foto 5: Řada okrajových částí představuje území citlivé na umístění vertikál
8. EKOLOGICKÁ ZONACE Předmětem EKOLOGICKÉ ZONACE je interpretace zvláštností a fenoménů trvalých ekologických podmínek způsobem, který může objasnit zranitelnost nebo odolnost území při antropické zátěži urbanizace. Nevhodné využívání prostoru často představuje značnou ekologickou zátěž. Ta může v krajinném systému působit jako stresový faktor; pak generuje tlak na změnu jeho struktury. Nebo působí jako faktor přímé disturbance a vyvolává fyzikální a mechanické narušování krajinného prostoru, které je označováno jako "devastace" a zpustošení (Míchal, 1994). Krajinné plánování prostorově vymezuje plochy s různým stupněm odolnosti nebo zranitelnosti. Ekologická zonace vymezuje území s rozdílnou kvalitou, různými vlastnostmi a diferencovanou odolností vůči stresovým faktorům. Kombinací odolnosti a zátěže lze vymezit škálu ploch, na jejímž jednom pólu se nacházejí území velmi odolná a málo zatížená, na druhém pólu pak území málo odolná a silně zatěžovaná. Schéma je vyjádřeno tabulkou č.11.
29
Území málo odolná nemohou být využívána lépe, než jako skladebné části systému zeleně města. Systém zeleně se však nikdy neskládá jen z takových segmentů – jeho hlavním smyslem je komplementární koexistence stavebních objektů s biologicky aktivními povrchy a plochami města. U správně založených měst jejich různé části disponují rozdílnou intenzitu stavebního využití právě v závislosti na existenci ekologicky zranitelných zón. Protože požadavky na zastavění prudce vzrůstají, soustřeďuje se pozornost developerů, ekologů i zahradních architektů na vysokou funkčnost (resp.polyfunkčnost) skladebných částí systému zeleně. Urbánní osnova představuje vždy základní fenomén prostoru - nejen u sídla formálně založeného lokátorem, ale především u města kulturně rozvíjeného na základě vnímání a respektování ekologických souvislostí (a rizik) lidských požadavků. Za dobrou architekturu považujeme tu, která tvořivě vyvolává prostorovou harmonizaci obou složek. Základem hodnocení je rozbor primární struktury krajiny na základě rozborů následujících podkladů: Geologická mapa ČSR Klimatická mapa ČSR Hydrogeologická mapa ČSR Půdní mapa ČSR Mapa inženýrského rajónovaní Mapa geochemie povrchových vod ČSR Mapa geochemické reaktivity hornin Mapa bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ ) Geobotanická mapa ČSSR Generel nadregionálního a regionálního ÚSES ČR
Rozbor byl doplněn digitalizací hranic „BIOCHOR z GENERELU RÚSES JIHOMORAVSKÉ OBLASTI“ (Löw, J., Kučera, P. a kol., Brno: 1991). V prostorové (krajinné) syntéze jsou vlastnosti interpretovány buď jako ekologické limity nebo jako ekologická rizika Sekundární struktura krajiny krajiny (v grafické části dokumentace soubor výkresů Vx.1) je vyjadřována intenzitou současného využívání území - dnešní funkce krajiny jsou promítnuty do území ekologických rizik a limitů a tak je získán podklad pro vyhodnocení jejich vhodnosti či oprávněnosti. Ekologická zonace diferencuje území na základě vztahu mezi intenzitou současného využívání a jeho odolnosti (zranitelnosti). Plochy ekologických limitů jsou území, na nichž je rozvoj stavebních funkcí limitován nejrůznějšími nepříznivými přírodními nebo ekologickými faktory (např. zvýšená hladina spodní vody, rozbřídavé nebo bobtnající podloží, nezastavitelný svah, balvanité výchozy, bezodtokový mikroreliéf, teplotní inverze, skeletnaté nebo mělké půdy, mrazové kotliny, apod.). Uvedené vlastnosti území předurčují vyšší technickou náročnost staveb i zemědělského využívání území. Při překonávání nepříznivých podmínek jsou často dlouhodobě nebo trvale (nevratně) narušeny vlastnosti území do té míry, že již nese všechny znaky ploch v zóně ekologických rizik. Plochy ekologických rizik představují plochy citlivé a snadno narušitelné. Stavební nebo výrobní aktivity musí být vázány na realizaci ochranných opatření (např. zvýšená ochrana proti průsaku cizorodých látek do půdy, do vody, dále např. opatření proti prašnosti, hlučnosti, vibracím, apod.). Výstavba bez těchto ochranných opatření je nepřípustná - pokud k realizaci ochranných opatření z jakéhokoliv důvodu nedojde, lze očekávat zvýšené ekologické riziko pro obyvatele dotčeného území. Rozvoj území bez ekologické regulace se bude řídit obecně závaznými právními normami a běžnou rozhodovací praxí stavebních úřadů. Sumarizaci rozlohy této zóny obsahují krycí listy mapových sekcí.
30
Na kombinaci zátěže a odolnosti reaguje plán využití území, který podle ní diferencuje lokalizaci jednotlivých funkcí a reguluje intenzitu stavebního využití. Do nejzranitelnější částí území jsou navrhovány skladebné části systému zeleně nebo prvky územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES). Takto chápaná ekologická zonace vymezuje území s rozdílnou kvalitou, různými vlastnostmi a diferencovanou odolností vůči stresovým faktorům. Kombinací odolnosti a zátěže vzniká škála ploch, na jejímž jednom pólu se nachází území málo odolná a silně zatěžovaná, na druhém pólu pak území velmi odolná a málo zatížená. Pro exaktnější vyjádření míry rizika nebo limity, jsou tyto jevy odstupňovány do dvou úrovní: Rizika a limity vyššího stupně (rizika vylučující a limity omezující) a nižšího stupně (ekologická rizika podmiňující a limity okrajové) Tab.č.11.: Schéma ekologické zonace území vysoká intenzita využití
mírná intenzita využití
harmonická krajina
ekologická rizika vylučující ekologická rizika podmiňující ekologické limity omezující ekologické limity okrajové plochy relativně bezpečné
9. OCHRANA PŘÍRODNÍCH HODNOT ÚZEMÍ Při zpracování krajinářské studie byly vzaty v úvahu všechny kategorie nezastavitelných území, zejména vyplývající ze zákona č.114/1992 Sb. ve znění jeho nevely. Označení regionálních a nadregionálních prvků územního systému ekologické stability krajiny je převzato ze společného územně-technického podkladu Ministerstva životního prostředí ČR a Ministerstva hospodářství ČR "GENEREL NADREGIONÁLNÍHO A REGIONÁLNÍHO ÚSES ČR" (autoři Bínová, Culek a kol.). Tento ÚTP obsahuje v důvodové zprávě ze dne3.6.1997 regulační zásady pro upřesňování, doplňování a změny prostorových parametrů vymezených biocenter a biokoridorů a pro způsob jejich převádění na místní úroveň ÚSES. Označení místních (lokálních) prvků ÚSES je převzato z GENERELU ZELENĚ MĚSTA Brna resp. z Generelů MSES pro jednotlivá katastrální území. Závazným podkladem je Územní plán města Brna16 z roku 1994 ve znění jeho změn a doplňků. Tyto údaje byly zpracovatelům poskytnuty Magistrátem města Brna (viz. kap.2) a jsou v digitálním formátu připojitelná na jakoukoliv obsahovou hladinu studie. Protože poněkud zhoršují čitelnost výkresů, nebyly pro výsledný tisk do sestavy geografických dat zahrnuty. Většina skladebných prvků je chráněna řadou ochranných režimů - např. významný krajinný prvek a současně biocentrum místního ÚSES, nebo současně prvek chráněný vyhl. 10/1994 Magistrátu města Brna (Řád zeleně).
31
10. REGULAČNÍ PRVKY PRO OCHRANU A OBNOVU ÚZEMÍ 9.1. REGULACE PRO ZÁSTAVBU Regulační zásady, vyplývající z rozboru zastavitelnosti území obsahuje v grafickém provedení soubor výkresů Vx.4. Jsou zde vyznačeny:
zákonem chráněné lesní porosty zákonem chráněné I. a II. třídy ochrany ZPF areály ekologických limitů vyššího stupně areály ekologických rizik vyššího stupně území, podílející se na vzniku a uchování kvality charakteristických pohledů a panoramat Brna
Dále legenda popisuje jednotlivé vyznačené pohledy ve členění na dominanty a horizonty, včetně označení rozhledových bodů (z nichž jsou pohledy vedeny) a návrhu opatření na jejich ochranu. Legenda výkresů Vx.4 dále obsahuje výpočet prostorové bilance pro rozvoj při využití indexu zastavěných ploch (Zp), který byl vypočten na základě rozboru z výkresů Vx.1.
9.2. REGULACE PRO ZMĚNU KULTUR Východiskem pro harmonickou strukturu území je rozbor funkčního členění katastrů v kategoriích, uváděných v souboru výkresů Vx.1. Výsledky jsou pro celé řešené území shrnuty v kap. 7.5.1., tab.č.6 (a z ní sestaveného grafu). Obecně lze konstatovat, že zcela nepřípustnou změnu kultury představuje odlesňování a rušení dřevinné vegetace rostoumí mimo les bez náhrady, dále zorňování trvalých travních porostů. Naopak zatravnění bývalých záhumenních tratí představuje takovou změnu kultury, která přispívá k obnově harmonického krajinného rázu (za předpokladu, že založená plocha TTP bude udržována alespoň extenzivní jednoroční sečí).
9.3. KRYCÍ LISTY MAPOVÝCH SEKCÍ Všechny podstatné bilancovatelné výsledky studuje jsou sumarizovány v následujících tabelárních přehledech, členěné podle jednotlivých 9 mapových sekcí. Každý krycí list je dále členěn na jednotlivé nadřazené krajinářské celky (NKC), k nimž jsou formulovány závěry k hodnocení krajinného rázu (viz. kap. 11)
32
11. ZÁVĚR 1.) Kvalitu zemědělského půdního fondu postihuje soubor výkresů 04 (digitální formát); nejpřísněji chráněné segmenty jsou prostorově vyjádřeny ve výkresech Vx.4 a sumarizovány v krycích listech mapových sekcí; dále v tab.č.3, str.9 2) Prostupnost území je řešena návrhem nezastavitelných vstupů do volné krajiny v souboru výkresů Vx.4. Sumář obsahuje tab.č.5 na str.13 3) Stabilita hydrického režimu je posouzena vybranými indikátory retence, retardace a akumulace (tab.č.4, str. 11). Tyto vlastnosti jsou funkcí krajinné struktury a mění se v závislosti na zásazích do ní (tab.č. 6, str.20) 4) Ekologická zonace je obsahem souboru výkresů Vx.3. Člení území do čtyř typů prostorů podle jejich odolnosti nebo zranitelnosti: ekologická rizika vylučující ekologická rizika podmiňující ekologické limity omezující ekologické limity okrajové plochy relativně bezpečné 5) Sekundární struktura území je analyzována v souboru výkresů charakteristických hran a linií obsahuje výkres 03 (digitální formát)
Vx.1.
Rozbor
6) Sledované typické znaky krajinného rázu jsou východiskem pro zařazení nadřazených krajinářských celcích do následujících stupňů: I. Vyjímečně dochovaný krajinný ráz (jde o celky, které mají dochovány všechny typické znaky, zásadní i určující). II. Dobře dochovaný krajinný ráz. Jde o NKC, kde jsou dochovány všechny jedinečné typické znaky krajinného rázu a většina určujících i doplňujících. Navíc je třeba, aby obnova chybějících znaků byla jednoduše realizovatelná a ne příliš dlouhodobá. NKC je součástí pohledově exponovaných poloh více NKC III. Částečně dochovaný krajinný ráz. Jde o celky, kde je dochována podstatná část jedinečných typických znaků a je možná obnova chybějících. Doplňující znaky mohou být i silně setřeny. O způsobu ochrany krajinného rázu zde budou rozhodovat ostatní zájmy v 33
území, zejména jeho stávající či výhledové funkční využití (obnova bude preferována v případě funkcí obytných a rekreačních, možné změny budou preferovány v rámci funkcí výrobních, dopravních a pod.). NKC je součástí krajinotvorných horizontů či dominant nadřazených krajinářských celků. IV. Málo dochovaný krajinný ráz - typické znaky jsou z větší části setřeny a jejich obnova je obtížná. Zde je možno hledat signál, že současné využití území buď neodpovídá přírodním podmínkám, nebo není rozvíjeno s dostatečnou kulturností. Další využití území není proto hledisky krajinného rázu ovlivňováno. Pro hodnocení byly použity nástroje, uvedené v kap. 7.4. a a7.5. Výsledky pro jednotlivé NKC uvádí tab.12 Tab. Č.12: Hodnocení dochovalosti krajinného rázu v NKC ČÍSLO NKC
KATEGORIE DOCHOVALOSTI
NÁZEV NKC
1.a, 9.d
Stará dálnice
III.
1.b
Kamenný vrch
II.
1.c
Lískovecký potok
III.
2.a, 4.a
Niva na soutoku
III.
2.b, 3.a, 4.b
Černovická terasa
III.
5.a
Přehrada
III.
5.b
Mniší potok
III.
5.c
Hony pod Babou
II.
6.a
Údolí Říčky
I.
6.b
Stará Líšeň
II.
6.c
Hornek
I.
6.d
Kryčmusy
II.
6.e, 8.b
Pod oříšky
II.
6.f
Velká Klajdovka
II.
7.a
Svitava
I.
7.b
Obřany – Maloměřice
III.
8.a
Slatina
III.
9.a
Žebětín
II.
9.b
Pohádka máje
I.
9.c
Holedná (mimo k.ú. Kohoutovice)
II.
V Brně 21.12.2004
Doc.Ing. Petr Kučera, Ph.D.
34
OBSAH A) TEXTOVÁ ČÁST 1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE .................................................................................................................. 2 2. ZADÁNÍ ROZBORU ZASTAVITELNOSTI KRAJINY ...................................................................... 3 3. ÚVOD ................................................................................................................................................ 4
1.1. PRÁVNÍ RÁMEC ............................................................................................................ 4 1.2. METODA ŘEŠENÍ.......................................................................................................... 6 4. OCHRANA PŮDNÍHO FONDU ........................................................................................................ 8 5. OCHRANA HYDROLOGICKÉHO REŽIMU ÚZEMÍ....................................................................... 10 6. OCHRANA PROSTUPNOSTI ÚZEMÍ ............................................................................................ 12 7. HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU ÚZEMÍ .................................................................................. 14
7.1. VYMEZENÍ TYPŮ KRAJINNÉHO RÁZU ......................................................................15 7.2. PŘÍRODNÍ RÁMCE .......................................................................................................15 7.3. KRAJINOTVORNÉ ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ.....................................................16 7.4. TYPICKÉ ZNAKY KRAJINNÉHO RÁZU .....................................................................17 7.5. VYHODNOCENÍ DOCHOVALOSTI KRAJINNÉHO RÁZU ...........................................19 7.5.1. STRUKTURA PLOCH ..................................................................................................................................... 19 7.5.2. VELIKOST PLOCH ......................................................................................................................................... 22 7.5.3. VÝŠKOVÁ EXPOZICE ÚZEMÍ ........................................................................................................................ 23 7.5.4. SPOLEČNÁ HRANICE, CHARAKTERISTICKÁ ROZHRANÍ .......................................................................... 25 7.5.5. HORIZONTY ................................................................................................................................................... 26 7.5.6. HODNOCENÍ ZÁMĚRNÝCH KOMPOZIC ....................................................................................................... 26
8. EKOLOGICKÁ ZONACE ...............................................................................................29 9. OCHRANA PŘÍRODNÍCH HODNOT ÚZEMÍ.................................................................31 10. REGULAČNÍ PRVKY PRO OCHRANU A OBNOVU ÚZEMÍ .........................................32 9.1. REGULACE PRO ZÁSTAVBU .....................................................................................32 9.2. REGULACE PRO ZMĚNU KULTUR.............................................................................32 9.3. KRYCÍ LISTY MAPOVÝCH SEKCÍ ...............................................................................32 11. ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 33
B) DOKLADOVÁ ČÁST C) TABULKOVÁ ČÁST D) GRAFICKÁ ČÁST
GRAFICKÁ ČÁST: V1.1 Bosonohy: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V2.1 Brněnské Ivanovice, Dolní Heršpice, Holásky, Přízřenice: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V3.1 Dvorska, Tuřany: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V4.1 Chrlice: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V5.1 Kníničky, Komín: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V6.1 Líšeň: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V7.1 Maloměřice, Obřany: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V8.1 Slatina: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V9.1 Žebětín: VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ V1.2 Bosonohy: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V2.2 Brněnské Ivanovice, Dolní Heršpice, Holásky, Přízřenice: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V3.2 Dvorska, Tuřany: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V4.2 Chrlice: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V5.2 Kníničky, Komín: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V6.2 Líšeň: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V7.2 Maloměřice, Obřany: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V8.2 Slatina: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V9.2 Žebětín: VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ V1.3 Bosonohy: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V2.3 Brněnské Ivanovice, Dolní Heršpice, Holásky, Přízřenice: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V3.3 Dvorska, Tuřany: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V4.3 Chrlice: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V5.3 Kníničky, Komín: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V6.3 Líšeň: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V7.3 Maloměřice, Obřany: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V8.3 Slatina: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V9.3 Žebětín: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ V1.4 Bosonohy: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V2.4 Brněnské Ivanovice, Dolní Heršpice, Holásky, Přízřenice: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V3.4 Dvorska, Tuřany: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V4.4 Chrlice: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V5.4 Kníničky, Komín: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V6.4 Líšeň: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE
V7.4 Maloměřice, Obřany: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V8.4 Slatina: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V9.4 Žebětín: LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE V10.1 ŘEŠENÉ ÚZEMÍ VE SPRÁVNÍM OBVODU MĚSTA BRNA, ČLENĚNÍ MAPOVÝCH SEKCÍ V GRAFICKÉ ČÁSTI ÚTP V10.5 PŘEHLED HODNOCENÝCH KOMPOZIČNÍCH VZTAHŮ V03
HRANY A LINIE (digitální formát)
V04
HODNOCENÍ TŘÍD OCHRANY ZPF podle BPEJ (digitální formát)
TABULKOVÁ ČÁST: 1. Struktura krajinných prvků 2. Rozbor nadmořské výšky 3. Rozbor významných typů hranic 10.Celoměstsky významné pohledy, výškové dominanty a pohledové horizonty
AUTOŘI: Doc.Ing.Petr Kučera, Ph.D (editor) autorizace České komory architektů č. 01723 pro obory: územní plánování, zahradní a krajinářská tvorba, projektování územních systémů ekologické stability krajiny Odborná způsobilost pro hodnocení vlivů podle zák.č.244/1992 Sb. č.osvědčení MŽP ČR 21463/3047/OPVŽP/00 Ing. Martina Vlnasová
Lenka Kulišťáková
Iva Hejzlarová
Ondřej Nečaský
Jan Jokl
Zdeněk Strnadel
Lucie Kostková
Lenka Stroblová
Lucie Králíková
Štěpán Špoula
Obsahem této práce je GRAFICKÁ ČÁST krajinářské studie. Veškeré VÝSLEDKY a ZÁVĚRY obsahují legendy ke čtyřem hlavním výkresům a mapám. Tato průvodní zpráva vysvětluje a komentuje použité postupy, příp. uvádí do vzájemných souvislostí závěry z různých částí Brna.
