Rozbor úrovně, konstrukce, struktury a uplatňování životního minima a odvození minima existenčního Přílohy ke svazku 2

Revize věcné náplně a konstrukce životního minima a stanovení existenčního minima Svazek 2a

Rozbor úrovně, konstrukce, struktury a uplatňování životního minima a odvození minima existenčního Přílohy ke svazku 2

- prosinec 2002 –

Rozbor úrovně, konstrukce, struktury a uplatňování životního minima a odvození existenčního minima Přílohy ke svazku 2

Obsah

Příloha 1

Obsahová náplň výdajově-spotřebních okruhů, přehled výrobků a služeb zahrnutých do komoditní redukce

Příloha 2

Základní charakteristiky vývoje a konstrukce životního minima

Příloha 3

Optimalizace doporučených výživových dávek pro stanovení životního minima pro vybrané skupiny obyvatelstva

Příloha 4

Dosažená úroveň výživy

Příloha 5

Lineární regresní analýza vydání na výživu, bydlení a ostatní zboží a služby

Příloha 6

Minimální příjmové veličiny ve Slovenské republice

Příloha 7

Lineární extrapolace úrovně vydání nízkopříjmových domácností zajišťující minimalizaci vydání

Příloha 1

Obsahová náplň výdajově-spotřebních okruhů, přehled výrobků a služeb zahrnutých do komoditní redukce

Řešitelé: Ing. Ivo Baštýř Ing. Ludmila Chomátová

- listopad 2002 -

Obsahová náplň výdajově-spotřebních okruhů, přehled výrobků a služeb zahrnutých do komoditní redukce I. Výdajově-spotřební okruhy • A Spotřební vydání: • Potraviny a nealkoholické nápoje Do tohoto okruhu jsou zařazeny vydání na pekárenské výrobky, maso a masné výrobky, mléčné výrobky, oleje a tuky, ovoce a zeleninu, cukrovinky a nealkoholické nápoje. • Alkoholické nápoje, tabák Okruh zahrnuje výdaje na lihoviny, víno, pivo a tabák. • Veřejné stravování Okruh zahrnuje výdaje na stravování v jídelnách školských zařízení a zaměstnavatelů a stravování v restauracích, včetně nápojů. • Zdraví Okruh zahrnuje vydání na léčiva a zdravotnické prostředky a zdravotní péči • Doprava Do tohoto okruhu připadají výdaje na pořízení a provoz osobních dopravních prostředků a výdaje na dopravní služby. • Pošty a telekomunikace Okruh zahrnuje vydání na pořízení telefonních a telefaxových přístrojů a výdaje na telefonní, telefaxové a poštovní služby. • Rekreace a kultura Okruh zahrnuje výdaje na zařízení a vybavení audiovizuální a fotografická a pro zpracování dat, výrobky pro rekreaci, kulturu a sport v přírodě a doma, na květiny a domácí zvířata, na knihy a tiskoviny, ubytovací služby a na dovolenou s komplexními službami. • Vzdělávání Do tohoto okruhu jsou zařazeny výdaje na vzdělání ve všech stupních škol a výdaje na ostatní mimoškolní vzdělávání. • Ostatní zboží a služby V tomto okruhu jsou vykazovány výdaje na výrobky a služby osobní péče, klenoty a osobní potřeby a doplňky, na služby sociální péče a výdaje na pojištění a ostatní finanční služby jinde neuvedené. • Výdaje na bytové zařízení, vybavení domácnosti, opravy Okruh zahrnuje výdaje na pořízení nábytku a bytového zařízení a výzdoby, textilu, nádobí a přístrojů pro domácnost. • Bydlení, voda a energie Okruh zahrnuje vydání na nájemné z bytu, běžnou údržbu a drobné úpravy bytu, dodávku vody, elektrické a tepelné energie a související služby. • B Nespotřební výdaje Do tohoto okruhu jsou zařazeny vydání na pořízení a rekonstrukci domu nebo bytu, vydání na hospodářské a pěstitelské potřeby, nákup cenných papírů, daň z nemovitosti a dědická, příspěvky organizacím, dary příbuzným, vydání na soukromé podnikání a ostatní vydání jinde neuvedená • PO Povinné odvody 1

V okruhu jsou zahrnuty daň z příjmů (zálohy a účtování) a příspěvky na zdravotní a sociální pojištění. II. Komoditní redukce Z výdajů uvedených ve statistice rodinných účtů 2000 byly jako výrobky a služby investičního, luxusního a návykového (zdraví ohrožujícího) charakteru vyloučeny: A. Spotřební vydání 1. Celý oddíl 02 - alkoholické nápoje a tabák 2. Z oddílu 11.1 - veřejné stravování - stravování v restauracích1) 3. Z oddílu O3 – odívání a obuv - oděvní doplňky 4. Z oddílu O5 - bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy - pořízení nábytku, bytového zařízení a doplňků - pořízení přístrojů a spotřebičů pro domácnost - pořízení nádobí - bytový textil - ruční nářadí 5. Z oddílu O6 - zdraví1) - léky bez receptu a další léčiva - placená ambulantní lékařská péče - placená ústavní péče 6. Z oddílu 07 - doprava 1) - pořízení automobilu nebo motocyklu - doprava taxislužbou - letecká, námořní nebo říční doprava - pořízení jízdního kola 7. Z oddílu 08 - pošta a telekomunikace - pořízení telefonních a telefaxových přístrojů 8. Z oddílu 09 a 11.2 - rekreace a kultura - zařízení pro rekreaci uvnitř - potřeby pro pěstování okrasných květin - tiskoviny (mimo noviny) - ubytovací služby - pořízení zařízení a vybavení audiovizuální a fotografická a zařízení pro zpracování dat - pořízení výrobků dlouhodobé spotřeby pro rekreaci v přírodě - herny a loterie - nákup zahraniční rekreace s komplexními službami 9. Z oddílu 12 - ostatní zboží a služby - elektrické přístroje pro osobní péči - osobní doplňky - pojištění - pořízení klenotů, hodinek a bižuterie - finanční služby jinde neuvedené - poradenské služby

2

B. Vydání nekvalifikovaná jako spotřební (nespotřební vydání) - pořízení a rekonstrukci domu nebo bytu - hospodářské a pěstitelské potřeby, služby 1) Výdaje byly redukovány zhruba v rozsahu 20 %. - nákup cenných papírů - příspěvky organizacím - vydání na soukromé podnikání - ostatní vydání jinde neuvedená

3

Příloha 2

Základní charakteristiky vývoje a konstrukce životního minima

Řešitelka: Ing. Ludmila Chomátová

- červenec 2002 -

Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 2 1. Vývoj částek k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb občana a vývoj částek k zajištění nezbytných nákladů na domácnost ............................................................ 2 2. Vývoj výše ŽM pro jednotlivé velikostní typy domácností ............................................... 2 3. Stupnice spotřební ekvivalence jednotlivých velikostních typů domácností.................... 3 4. Relace minimálních částek na osobní potřeby a relace minimálních částek na společné potřeby domácnosti ................................................................................................................ 4 5. Stupnice příjmové elasticity .............................................................................................. 4 6. Podíly složek životního minima na celkovém ŽM domácnosti ........................................ 5 7. Skutečné výdaje domácností ............................................................................................. 5 8. Reálná kupní síla životního minima v okamžiku valorizace............................................. 7 9. Relace životního minima k minimální a průměrné mzdě a k čistému příjmu................... 7 Shrnutí .................................................................................................................................... 8 Použité prameny..................................................................................................................... 9 Bibliografické citace ............................................................................................................ 10

Úvod Tato studie je úvodním pohledem do problematiky. Jejím cílem je charakterizovat v základních obrysech vývoj a trend změn v nominální a reálné výši životního minima jako celku i jednotlivě jeho složek a popsat základní vztahy jeho současné konstrukce. Relace mezi úrovní příjmového minima různých velikostních typů domácností i jejich členů v závislosti na věku a pořadí v domácnosti je popsána pomocí koeficientů spotřební ekvivalence. Stupnice spotřební ekvivalence a příjmové elasticity identifikuje míru, v jaké je při stanovení částek životního minima zohledněna množstevní redukce výdajů ve vícečetných rodinách. Skutečné výdajové poměry zaměstnaneckých domácností jsou popsány bazickými indexy na základě statistiky rodinných účtů s cílem zjistit, zda valorizace životního minima odpovídá vývoji skutečných výdajů domácností. Stanovení úrovně životního minima nelze provádět bez zřetele na jeho vztah k výši minimální mzdy a průměrnému příjmu, vzhledem k souvislosti vlivu institutu životního minima a z něho odvozených dávek sociální pomoci na motivaci lidí zapojit se do trhu práce. Do studie jsou zahrnuty údaje za roky 1991, 1996, 1998, 2000 a 2001 pro čtyři základní typy domácností - domácnost jednotlivce, úplná rodinná domácnost dvou dospělých osob, úplná rodinná domácnost dvou dospělých osob a jednoho dítěte a úplná rodinná domácnost dvou dospělých osob a dvou dětí. 1. Vývoj částek k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb občana a vývoj částek k zajištění nezbytných nákladů na domácnost Pomocí kumulativních indexů se základním obdobím v roce 1991 byla sledována valorizace obou složek životního minima v 5 zvolených letech: 1991, 1996, 1998, 2000, 2001. Z tabulky 1.2. je patrné, že rychlejší valorizací prošla složka životního minima (ŽM) určená na úhradu společných potřeb domácnosti (Sp), která byla v roce 2001 oproti roku 1991 vyšší ca. 3,6x u všech velikostních typů domácnosti. Částka ŽM na osobní potřeby (Op) se zvýšila ca. 1,9x pro všechny věkové kategorie. Nejvýraznější zvýšení proběhlo u ŽM dospělé osoby, kdy index dosáhl hodnoty 1,933 vzhledem k roku 1991, u ostatních věkových kategorií nepřekročil hodnotu 1,9, nejméně zvýšeno bylo ŽM dítěte ve věku 10-15 let (I=1,858). Výraznější valorizace částky ŽM určené na společné potřeby domácnosti reflektuje nárůst výdajů na bydlení. Úroveň indexu u jednotlivých typů domácností se v roce 2001 pohybuje v rozmezí 3,560-3,600, proporce valorizace jsou tedy téměř shodné, zatímco v roce 1996 se index po valorizaci pohyboval v rozmezí 1,720-1,750. 2. Vývoj výše ŽM pro jednotlivé velikostní typy domácností Pro další analýzu byly utvořeny modelové typy domácností: Dom,1 … domácnost jednočlenná, tj. domácnost jedné dospělé osoby; Dom,2…..domácnost úplná dvoučlenná, tj. domácnost dvou dospělých osob Dom,3 průměr…..domácnost úplná 3členná, tj. domácnost dvou dospělých osob a jednoho dítěte, ŽM této domácnosti bylo vypočteno jako aritmetický průměr ŽM domácnosti s jedním nezaopatřeným dítětem ve věku do 6 let (Dom,3 min) a ŽM domácnosti s jedním nezaopatřeným dítětem ve věku 15-26 let (Dom,3 max) Dom,4 průměr ….domácnost úplná 4členná, tj. domácnost dvou dospělých osob a jednoho dítěte, ŽM této domácnosti bylo vypočteno jako aritmetický průměr ŽM domácnosti se dvěma nezaopatřenými dětmi ve věku do 6 let (Dom,4 min) a ŽM domácnosti se dvěma nezaopatřenými dětmi ve věku 15-26 let (Dom,4 max) Sledujeme-li vývoj výše ŽM za domácnosti jako celek, je patrná nejvýraznější valorizace ŽM jednočlenné domácnosti, které bylo oproti roku 1991 zvýšeno 2,412x. ŽM

2

čtyřčlenné domácnosti bylo oproti roku 1991 zvýšeno 2,159x. Ve výraznějším nárůstu částky ŽM pro jednočlennou domácnost se odráží progresivnější valorizace částky na osobní potřeby u dospělé osoby vzhledem k valorizaci částek na osobní potřeby dětí a nevýrazné rozdíly v úrovni valorizaci částek na společné potřeby různorodých domácností. Progresivnější valorizace ŽM jednočlenné domácnostmi je v souladu s předešlými studiemi VÚPSV, kdy bylo doporučeno více zohlednit množstevní redukci ve vícečetných rodinách a zjištěno podhodnocení částky ŽM jednočlenné domácnosti vzhledem ke skutečným výdajům nízkopříjmových domácností. 3. Stupnice spotřební ekvivalence jednotlivých velikostních typů domácností Sledujeme-li výši životního minima pro typy domácností podle rostoucího počtu osob, zjistíme degresivní charakter závislosti; zvýšení souhrnného ŽM se odklání od přímé lineární úměrnosti. Míra odklonu může být charakterizována pomocí - koeficientů spotřební ekvivalence, sestavením ekvivalenčních stupnic - koeficientů příjmové elasticity - ukazateli průměrné míry degrese příjmových minim při růstu počtu osob domácnosti. Sestavením ekvivalenční stupnice je zajištěna srovnatelnost (ekvivalentnost) příjmů domácností, které vykazují různé charakteristiky (počet členů, věkové složení apod.). Pomocí ekvivalenční stupnice je možno stanovit relace mezi příjmy jednotlivých typů domácností tak, aby tyto příjmy zajišťovaly ekvivalentní příjmovou úroveň. Souhrnné koeficienty spotřební ekvivalence (tab.3.2.a 3.3.) vyjadřují vztah příjmového minima domácnosti s n-osobami k příjmovému minimu domácnosti položenému za základ stupnice (většinou se jedná o jednočlennou domácnost Dom,1, příp. domácnost úplnou dvoučlennou Dom,2). Míra degrese ekvivalenční škály záleží na výdajově spotřebních okruzích, které se přiřazují dospělým osobám a dětem v domácnosti. Obecně platí, že pokud se výdaje na bydlení a ostatní společné potřeby plně započítají do spotřebního okruhu dospělých, je míra degrese větší, protože do spotřebního okruhu dětí se započítávají jen výdaje na jejich osobní potřeby. Sledujeme-li průběh souhrnné ekvivalenční stupnice při základu jednočlenné domácnosti Dom,1, jsou patrné vysoké hodnoty koeficientů: v roce 1991 u čtyřčlenné domácnosti 3,176. Takovou úroveň koeficientu vykazují USA, Bavorsko v roce 1992 nejdříve až u 8členné domácnosti. Takto vysoká hodnota koeficientu je způsobena nedostatečným zohledněním množstevní redukce výdajů (tj. snižování výdajů v přepočtu na 1 člena domácnosti) ve vícečetných rodinách. Množstevní redukce se v ČR realizuje jen v oblasti společných potřeb domácnosti (bydlení, drogistické zboží, výdaje na provoz domácnosti…), u osobních potřeb se sčítají pevné příjmové moduly přiřazené jednotlivým osobám. U vícečetných domácností se pak projevuje kumulace částek na osobní potřeby pro více osob. V průběhu 10 let od zavedení institutu životního minima je patrná tendence postupného snižování hodnot souhrnných koeficientů spotřební ekvivalence (u 4členné domácnosti z 3,176 v roce 1991 na 2,844 v roce 2001). Ve snižování hodnoty koeficientu se projevuje rychlejší valorizace částí ŽM určené na společné potřeby domácnosti ve srovnání s valorizací částek na osobní potřeby jednotlivce (viz tab1.2.). Výraznější valorizace částek na společné potřeby domácnosti je podmíněna růstem nákladů na bydlení, tj. stálým růstem cen nájemného a energií. V tabulce 3.1. je vyčíslena absolutní komplexní hodnota příjmu jednotlivých členů domácnosti. Je patrná sestupná tendence výše komplexního minimálního příjmu pro další osoby v pořadí. Jednotkové koeficienty spotřební ekvivalence vyjadřují změnu příjmového minima jednotlivých osob pořadově sestupně následujících od příjmového minima domácnosti položené za základ stupnice (tj. Dom,1=1,000).

3

Hodnota jednotkových koeficientů spotřební ekvivalence (tab.3.3. a 3.4.) vzhledem k přednostovi domácnosti vykazuje také pokles, od roku 2000 progresivnější. Hodnota jednotkových koeficientů u 4. osoby v domácnosti klesla z 0,647 v roce 1991 na 0,505 v roce 2001, tzn. na 50% hodnoty koeficientu spotřební ekvivalence u první osoby v domácnosti. To také ukazuje na větší míru zahrnutí množstevní redukce do konstrukce příjmového minima vícečetných domácností. Hodnoty jednotkových i souhrnných koeficientů spotřební ekvivalence jsou ovšem stále výrazně vyšší než v zahraničí. 4. Relace minimálních částek na osobní potřeby a relace minimálních částek na společné potřeby domácnosti V tabulce 4.1. lze sledovat odstupňování příjmových minim na osobní potřeby pro další osoby v pořadí od životního minima přednosty domácnosti. Částka pro 1. a 2. osobu zůstává nadále shodná vzhledem k přetrvávajícímu modelu, kdy pro krytí nezbytných potřeb domácnosti je zapotřebí dvou příjmů. Podíl minimálních částek v pořadí dalších osob vzhledem k přednostovi domácnosti vykazuje klesající tendenci i v čase. Je otázkou, zda by měla být zachována relativně vyšší částka ŽM na osobní potřeby nezaopatřených dětí do 15-26 ku ŽM přednosty domácnosti. Zvýšené náklady na studium, dopravu apod. by mohly být kryty pomocí systému státní sociální podpory a nezahrnovány do institutu ŽM. V tabulce 4.2. jsou sledovány relace minimálních částek na společné potřeby u jednotlivých velikostních typů domácností vzhledem k jednočlenné domácnosti. Proporce mezi ŽM jednočlenné a vícečlenné domácnosti zůstaly zachovány, jedná se o rozdíl 0,3 u dvoučlenné a 0,6 procentních bodů u tří a čtyřčlenné domácnosti. Výraznější pokles procentního podílu lze sledovat u pětičlenné domácnosti. I v tomto případě se potvrzuje nutnost zohlednění množstevní redukce u výdajů na krytí společných potřeb domácností, tj. rozvolnění odstupňování výše valorizace dle jednotlivých velikostních typů domácností, protože zejména výdaje na bydlení mají značně degresivní charakter. V porovnání se stabilizovanými tržními zeměmi jsou ale relace stále značně vyšší, což opět ukazuje na nedostatečné zohlednění množstevní redukce. 5. Stupnice příjmové elasticity Škála příjmové elasticity (tab.5.1.) je tvořena koeficienty elasticity oficiálních příjmových minim (e) jednotlivých domácností a charakterizuje míru degrese spotřební ekvivalence různorodých domácností při základu jednočlenné domácností. V koeficientech elasticity se odráží odstupňování příjmových minim členů domácnosti a zohlednění množstevní redukce. Koeficient elasticity je vypočtený dle vzorce e = log KSE / log Os , kde KSE …koeficient spotřební ekvivalence, Os … počet členů domácností. Pomocí koeficientu elasticity lze převádět skutečné příjmy na standardizované dle vztahu1) W = D / Se , kde W … standardizovaný příjem domácnosti,

4

D … skutečný příjem domácnosti, S … počet osob v domácnosti. Koeficient elasticity nabývá hodnot v intervalu <0,1>, čím vyšší je míra degrese oficiálních příjmových minim, tím více se e blíží nule. Znamená to, že jsou respektovány úspory ze společného hospodaření více členů domácnosti. Pokud se e blíží 1, lze to interpretovat tak, že „v daných ekvivalenčních stupnicích je preferován počet členů domácnosti a z toho vyplývající částky na osobní potřeby a nerespektuje se množstevní redukce“2). Hodnota koeficientu příjmové elasticity poukazuje na relativně vysoký podíl částky na osobní potřeby na celkové výši životního minima vzhledem k částce na společné potřeby domácnosti. Průměrná hodnota koeficientu je dána geometrickým průměrem hodnot koeficientu jednotlivých typů domácností. V letech 1991-2001 se hodnota průměrného koeficientu příjmové elasticity snížila z 0,840 na 0,764. 6. Podíly složek životního minima na celkovém ŽM domácnosti Relativní podíly dvou složek ŽM na jeho celkové výši vykazují výraznou změnu v průběhu 10 let. U všech velikostních typů domácností klesá podíl částky na osobní potřeby a vzrůstá podíl částky na společné potřeby domácnosti. Je to způsobeno zejména výraznějším růstem nákladů na bydlení ve srovnání s růstem nákladů na výživu, tj. cen potravin. Částka na osobní potřeby členů domácnosti (Op) tvořila v roce 2001 u všech typů domácnosti v průměru 67,1 % ŽM a částka na společné potřeby domácnosti (Sp) 32,9 % ŽM, v roce 1991 činil průměrný podíl Op 79 % a podíl Sp 21 % celkového minimálního příjmu. Nejmenší odstup podílů složek ŽM vykazuje příjmové minimum jednočlenné domácnosti, kdy v roce 2001 Sp=43,4 %, Op=56,6 %. Sledujeme-li vývoj v čase, činil v roce 1991 podíl Op u této domácnosti 70,6 % a podíl Sp byl 29,4 %. Z rozdílu 41,2 procentních bodů v roce 1991 došlo k poklesu o 28 procentních bodů na 13,2 procentních bodů, což také svědčí o nárůstu konstantních nákladů, které se s růstem domácnosti nemění, tj. nákladů na bydlení. U čtyřčlenné domácnosti částka na osobní potřeby v roce 2001 činí 75,3 % celkové částky ŽM a částka na společné potřeby domácnosti 24,7 % ŽM, rozdíl mezi oběma složkami je 50,6 procent. bodů. Oproti roku 1991 došlo ke zmenšení odstupu těchto částek o 19,8 procentních bodů. V čase tedy dochází ke zvyšování podílu částky na společné potřeby domácnosti a k poklesu podílu částek na osobní potřeby jednotlivých členů domácnosti u všech sledovaných typů domácnosti. U všech sledovaných domácností s více než jedním členem zaujímala částka na osobní potřeby ca. 2/3 a částka na společné potřeby ca.1/3 celkové částky ŽM. Výsledky potvrzují, že došlo k relativnímu zlevnění cen potravin a zdražení nákladů na bydlení, což značně znevýhodňuje jednočlenné domácnosti, které téměř polovinu příjmu vydají na bydlení, tj. hradí náklady, jejichž výši mohou podstatně hůře ovlivnit vzhledem k situaci na trhu s byty. Úspory ze společného hospodaření umožňují vícečetným domácnostem snížit životní náklady.

7. Skutečné výdaje domácností Tabulka 7.1. zachycuje skutečné výdaje domácností podle statistiky rodinných účtů ČSÚ. Cílem bylo zjistit, zda způsob a míra valorizace obou složek ŽM odpovídá vývoji skutečných výdajů domácností. Struktura výdajů byla analyzována u domácností zaměstnanců

5

celkem, u domácností zaměstnanců s dětmi a u domácností zaměstnanců s dětmi s minimálními příjmy. Pro charakteristiku vývoje byly použity číselné údaje z materiálu č. 4 a č. 8 (viz seznam použitých pramenů). Jednotlivé kategorie výdajů dle statistiky rodinných účtů byly seskupeny do dvou. Do kategorie „skutečné výdaje na společné potřeby domácností“ jsou zařazeny výdaje na bydlení (tj.nájemné a energie, údržba, výstavba a koupě domu,bytu) a na zařízení a provoz domácnosti (nábytek, bytový textil, spotřební elektronika, drogistické zboží, potřeby pro domácnost) a kategorie “ostatní výdaje“ zahrnuje výdaje na výživu, na alkohol a tabák, na odívání a obuv, na osobní potřeby a léčebnou péči, na dopravu a spoje, na kulturu, vzdělání, sport a rekreaci, a na peněžní platby. V roce 1999 došlo ke změně metodiky statistiky rodinných účtů ČSÚ, proto bylo nezbytné korigovat údaje za rok 2000 tak, aby jejich obsahová náplň odpovídala údajům v letech 1991-1998. Jedná se zejména o tyto změny: - rozdělení výdajů na spotřební a nespotřební, - přeskupení položek mezi jednotlivými kategoriemi výdajů. Pro zajištění srovnatelnosti výdajů mezi roky 1998 a 2000 bylo nutné přiřadit k výdajům na společné potřeby poměrnou část výdajů za 1 měsíc z kategorie pořízení a rekonstrukce domu, bytu a z kategorie hospodářské a pěstitelské potřeby, zařazenou v nové metodice do nespotřebních výdajů. Odpovídající částka byla vypočtena dle údajů ze statistiky rodinných účtů a přičtena k číselným údajům z materiálu MPSV, úroveň celkových výdajů je shodná s údaji materiálu MPSV. Údaje statistiky rodinných účtů za domácnosti s minimálními příjmy nebyly v době výpočtů k dispozici, srovnatelnost údajů je proto zajištěna odlišným způsobem. Na základě údajů materiálu MPSV byla zjištěna výše podílu výdajů na bydlení v roce 1998 podle staré a nové metodiky. Procentní podíl výdajů na bydlení v roce 2000 je navýšen o tento rozdíl, který činil 2,4 %. Celková úroveň výdajů je shodná s údaji z materiálu MPSV. Tabulka tedy zahrnuje výdaje domácností v metodice roku 1998. Odhad dle statistiky rodinných účtů pro průměrnou zaměstnaneckou domácnost v tomto roce činil 2,81 členů a průměrný počet nezaopatřených dětí 0,951. Bazický index se základem v roce 1991 porovnává úroveň skutečných výdajů celkem, výdajů na společné potřeby a výdajů na ostatní potřeby za roky 1991 a 2000. Hodnota indexu celkových výdajů se pohybuje v rozmezí 2,208 u domácností zaměstnanců s minimálními příjmy až 2,893 u domácností zaměstnanců celkem. Index ŽM se pohybuje v rozmezí 2,009 u 3 a 4 členné domácnosti až 2,218 u jednotlivce. Hodnota indexu ŽM (tab.2.2.) 3členné nebo 4členné průměrné domácnosti v roce 2000 činila 2,069. Hodnota indexu skutečných výdajů na společné potřeby se pohybuje v rozmezí 3,118 u domácnosti s minimálními příjmy až 4,127 u domácnosti s dětmi. Index částky ŽM na společné potřeby (tab.1.2.) se pohybuje v rozmezí 3,160 u jednotlivce až 3,200 u 3členné nebo 4členné průměrné domácnosti. Hodnota indexu výdajů na ostatní potřeby se pohybuje v rozmezí 1,984 u domácností s minimálními příjmy až 2,652 u domácností zaměstnanců celkem. Index částky ŽM na osobní potřeby v roce 2000 vykazuje hodnotu 1,777 u nezaopatřeného dítěte 15-26 let až 1,825 u dospělého. Procentní podíly skutečných výdajů domácností na společné potřeby a na ostatní potřeby odpovídají procentním podílům částek na společné potřeby domácnosti a osobní potřeby členů domácnosti v institutu ŽM: Výdaje na společné potřeby u domácností zaměstnanců celkem činí 28,8 % celkových částky, ostatní výdaje činí 71,2 % celkových výdajů. Nízkopříjmové domácností vydají na bydlení a provoz domácnosti 27,9 % z celkových výdajů. Porovnáme-li tento údaj s údajem o procentní struktuře ŽM pro

6

tříčlennou domácnost z tabulky 6.2., je patrné, že procentní podíl částky na společné potřeby této domácnosti je mírně vyšší než skutečný podíl. Lze učinit závěr, že valorizace ŽM v zásadě kopíruje vývoj skutečných výdajů domácností. Nejmenší rozdíly vykazují hodnoty indexu ŽM při porovnání s indexem domácností s dětmi s minimálními příjmy, liší se řádově o setiny procentních bodů. 8. Reálná kupní síla životního minima v okamžiku valorizace Reálná hodnota (kupní síla) ŽM v roce 2001 je vyjádřena očištěním (vydělením) nominálních částek ŽM bazickým indexem spotřebitelských cen (životních nákladů). Bazický index životních nákladů se základem v roce 1991 je vypočten součinem z řady řetězových indexů životních nákladů domácností zaměstnanců dle údajů ČSÚ. Ve srovnání s rokem 1991 je v roce 2001 ŽM 2x vyšší (I= 2,114-2,412). Jeho reálná hodnota se pohybuje pod úrovní roku 1991. Od roku 1991 do roku 1996 klesla reálná kupní síla v porovnání s rokem 1991 u 4členné domácnosti na 86,9 % vzhledem k výchozímu roku, u 3členné domácností na 87,7 %, u 2členné domácnosti na 88,5% a u jednotlivce na 89,3%. O roku 1996 se pokles zastavil a reálná kupní síla životního minima narůstala. V roce 2001 kupní síla ŽM dosahovala hodnoty 92,9 % u čtyřčlenné domácnosti, 95,9 % u tříčlenné domácnosti, 98,2 % u dvoučlenné domácnosti a 103,7 % u jednočlenné domácnosti výchozí úrovně. Kupní síle ŽM v roce 1991 se ve všech sledovaných letech nejvíce přibližovala reálná kupní síla ŽM jednotlivce; a po deseti letech ji překročila. Nejvíce se od kupní síly výchozího roku oddaluje reálná kupní síla ŽM 4členné rodiny. Tento stav odráží rychlejší valorizaci částky na společné potřeby domácnosti, která zaujímá u jednotlivce podstatně větší podíl (43,4 %) na celkové výši ŽM než u domácnosti 4členné (24,7 %). Institut životního minima byl poprvé zákonně upraven zákonem č.463/1991 Sb., o životním minimu, v letech 1989 a 1990 byly podzákonným právním předpisem stanoveny hranice sociální potřebnosti. V okamžiku uzákonění životního minima byla jeho nominální výše o 54,5 % vyšší než hranice sociální potřebnosti v roce 1989 a jeho reálná kupní síla činila 89,96 % kupní síly v roce 1989. Propad kupní síly lze přičíst mohutnému uvolnění cen v roce 1991, které se vzhledem k předchozímu roku zvýšily o 56,6 % a vzhledem k roku 1989 o 71,8 %. 9. Relace životního minima k minimální a průměrné mzdě a k čistému příjmu V tabulce 9.1. je uvedena výše minimální mzdy v únoru 1991 a lednu 1996, 1998, 2000 a je porovnána s výší životního minima jednotlivce. Podklady pro propočty, tj. údaje o výši minimální mzdy jsou převzaty z pramene č.5 (viz seznam použitých pramenů). Při stanovení výše ŽM je nutno brát v úvahu výši státem garantované minimální mzdy. Měla být stanovena tak, aby po odečtení daně z příjmu a odvodu sociálního a zdravotního pojištění její úroveň nepůsobila demotivačně na případné uchazeče o práci. Je-li úroveň garantovaného životního minima vyšší než úroveň minimální mzdy, lidé dobrovolně setrvávají v systému sociální pomoci, protože „pracovat se nevyplatí“. Z tabulky je zřejmé, že životní minimum převyšovalo čistou minimální mzdu ve všech sledovaných letech. V roce 1991 se čistá minimální mzda pohybovala na úrovni 96 % životního minima, v absolutním vyjádření rozdíl činil 62 Kč. Nejvýraznější propad čisté minimální mzdy pod úroveň životního minima jednotlivce nastal roce 1998, kdy rozdíl mezi nimi činil 1 111 Kč, minimální mzda hradila 68 % životního minima. Do roku 2000 se tento rozdíl snížil na 358 Kč a minimální mzda se pohybovala na úrovni 90 % životního minima. V tabulce 9.2. je provedeno porovnání životního minima s průměrnou měsíční čistou mzdou, údaje o její výši jsou převzaty z pramene č.4 (viz seznam použitých pramenů). V roce 1991 činil podíl ŽM 55 % průměrné čisté mzdy. Tento podíl ve sledovaných letech klesal, v roce 2000 činil 35 %.

7

Relace životního minima k čistému průměrnému příjmu je jedním z nástrojů měření chudoby. Za hranici chudoby se v EU považuje 50 % průměrného příjmu v dané zemi. V tabulce 9.3. je vypočten podíl ŽM na čistém průměrném příjmu zaměstnanecké domácnosti - činil v roce 1991 68 %, nejnižší úroveň zaznamenal v roce 1996, kdy činil 47 %, v letech 1998 a 2000 se pohyboval okolo 50 %. V roce 2000 ŽM o 3 % tuto úroveň překročilo. Jeho výše se tedy pohybuje na mezinárodně uznávané hranici chudoby. Shrnutí Životní minimum bylo v roce 2001 zvýšeno dvojnásobně vzhledem k jeho úrovni v roce 1991, nejvýraznější valorizaci zaznamenala částka životního minima pro jednočlennou domácnost. Valorizace probíhala rozdílně u částek na osobní potřeby členů domácností, které bylo nominálně zvýšeno o 90 %, a u částek na společné potřeby domácností, která byla zvýšena 2,5x. Reálná kupní síla životního minima u sledovaných typů domácností byla ovšem ve všech letech ca. o 10 % nižší než jeho kupní síla v roce 1991. Poslední dvě valorizace zajistily postupné vyrovnání této diskrepance, takže reálná hodnota životního minima jednotlivce v roce 2001 o 3,7 % překročila původní hodnotu. U ostatních typů domácností dochází také k vyrovnání reálné kupní síly, přičemž u vícečetných domácností pomaleji. Relace mezi částkou životního minima určenou na společné potřeby domácností a na osobní potřeby jednotlivců v zásadě odpovídají relacím skutečných výdajově-spotřebních okruhů tak, jak byly pro účely této studie sestaveny na základě statistiky rodinných účtů. Progresivnější valorizace životního minima jednotlivce a částek na společné potřeby domácnosti reflektuje skutečný stav, kdy rychleji rostou náklady na bydlení v porovnání s náklady na výživu. Pozornost je třeba věnovat vztahu životního minima a minimální mzdy vzhledem k demotivačním účinkům životního minima. Ve sledovaných letech byla částka životního minima vyšší než úroveň čisté minimální mzdy, od roku 1996, kdy byl zaznamenán největší propad minimální mzdy, se rozdíl mezi nimi snižuje. Počátkem roku 2001 se vzhledem ke zvýšení minimální mzdy relace obrátila. Jedním z hlavních úkolů poslání institutu životního minima je zajistit ekvivalentnost příjmů pro různé kategorie osob a domácností a tedy rovnost sociální ochrany. Konstrukce životního minima pro jednotlivé typy byla popsána pomocí koeficientů spotřební ekvivalence a sestavením ekvivalenční stupnice. Hodnoty ekvivalenční škály sestavené pro domácnosti i jednotlivce značně převyšují úroveň koeficientů ekvivalence v zahraničí, v posledních letech se jim začínají více přibližovat. Pro zjištění příčin tohoto rozdílu by bylo vhodné porovnat věcnou náplň životního minima v zahraničí a v České republice. Nedostatečné zohlednění množstevní redukce výdajů potvrzují i hodnoty koeficientů příjmové elasticity, které jsou opět značně vyšší než v zahraničí a poukazují na preferování osobních potřeb jednotlivce při určení výše životního minima, a tedy relativně vyšší míru sociální ochrany domácností s větším počtem osob v nich žijících.

8

Použité prameny 1) BUHMANN, B. and Co.: Equivalence Scales, Well-being, Inequality and Poverty: Sensitivity Estimates across Ten Countries Using the Luxembourg Income Study (LIS) Database, Income and Wealth, 1988, The Review of Income and Wealth 34, No.2. 2) KOTÝNKOVÁ, M.: Příjmová nerovnost, chudoba a sociální vyloučení v české společnosti, habilitační práce, Praha 1998 3) VÚPSV: Životní minimum v zahraničí a v České republice, Praha 1997 4) MPSV ČR: Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 19902000, Praha 2001-11-01 5) HIRŠL, M.: Vývoj životního minima a minimální mzdy v České republice v letech 19912000, Sondy 1/2000, s.5 6) HIRŠL, M: Životní minimum a situace rodin s dětmi s minimálními příjmy, Pohledy 4/1996, s. 23-26 7) Indexy spotřebitelských cen (životních nákladů), září 2001, ČSÚ 2001 8) Statistika rodinných účtů, za roky 1991, 1996, 1998, 2000, ČSÚ

9

Bibliografické citace 1) BUHMANN, B. and Co.: Equivalence Scales, Well-being, Inequality and Poverty: Sensitivity Estimates across Ten Countries Using the Luxembourg Income Study (LIS) Database, Income and Wealth, 1988, The Review of Income and Wealth 34, No.2. 2) KOTÝNKOVÁ, M.: Příjmová nerovnost, chudoba a sociální vyloučení v české společnosti, habilitační práce, Praha 1998

10

Použité symboly: De,6;10;15;26,Do

Částka životního minima na osobní potřeby dětí do 6 let, 6-10 let, 10-15 let, 15-26, dospělého

Sp,1;2;3,4;5+

Částka ŽM na společné potřeby domácnosti 1členné, 2členné, 3-4 členné, 5+ členné

Dom,1

Domácnost jednotlivce

Dom,2

Domácnost úplná dvoučlenná

Dom,3 min

Domácnost úplná 3 členná s jedním dítětem do 6 let

Dom,3 max

Domácnost úplná 3 členná s jedním dítětem 15-26 let

Dom,3 prumer

Dom,3 prumer = (Dom,3min + Dom,3max)/2

Dom,4 min

Domácnost úplná 4 členná se dvěma dětmi do 6 let

Dom,4 max

Domácnost úplná 4 členná se dvěma nezaopatřenými dětmi ve věku 15-26 let

Dom,4 prumer

Dom,4 prumer = (Dom,4min + Dom,4max)/2

e ZM KSE prům. e

Koeficient příjmové elasticity Oficiální životní minimum Koeficient spotřební elasticity Průměrný koeficient příjmové elasticity

11

1. Vývoj cástek k zajištení výživy a ostatních základních životních potreb obcana a nezbytných nákladu na domácnost 1.1. Cástky životního minima v Kc na osobní/spolecné potreby Rok 28.11.1991 1.1.1996 1.4.1998 1.4.2000 1.10.2001 Do 1200 1800 2130 2190 2320 De,6 900 1320 1560 1600 1690 De,10 1000 1460 1730 1780 1890 De,15 De,26

1200

1730

2050

2110

2230

1300

1900

2250

2310

2450

Sp,1

500

860

1300

1580

1780

Sp,2

650

1130

1700

2060

2320

Sp,3,4 Sp,5+

800

1400

2110

2560

2880

950

1580

2370

2870

3230

1.2. Kumulativní indexy cástek životního minima Rok 28.11.1991 1.1.1996 1.4.1998 1.4.2000 Do 100 1,500 1,775 1,825 De,6 100 1,467 1,733 1,778 De,10 100 1,460 1,730 1,780

1.10.2001

1,933 1,878 1,890

De,15 De,26

100

1,442

1,708

1,758

1,858

100

1,462

1,731

1,777

1,885

Sp,1

100

1,720

2,600

3,160

3,560

Sp,2

100

1,738

2,615

3,169

3,569

Sp,3,4 Sp,5+

100

1,750

2,638

3,200

3,600

100

1,663

2,495

3,021

3,400

2) Vývoj výše životního minima pro jednotlivé typy domácností Cástky životního minima v Kc na osobní/spolecné potreby Rok 28.11.1991 1.1.1996 1.4.1998 1.4.2000 1.10.2001 De,6 900 1320 1560 1600 1690 De,10 1000 1460 1730 1780 1890 De,15 1200 1730 2050 2110 2230 De,26 Do Sp,1

1300 1200 500

1900 1800 860

2250 2130 1300

2310 2190 1580

2450 2320 1780

Sp,2

650

1130

1700

2060

2320

Sp,3,4 Sp,5+

800

1400

2110

2560

2880

950

1580

2370

2870

3230

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

3430

3770

4100

5960

6440

6960

2.1. Životní minimum domácností Rok 28.11.1991 1.1.1996 Dom,1 1700 2660 Dom,2 3050 4730 Dom,3 min

4100

6320

7930

8540

9210

Dom,3 max Dom,3 prumer Dom,4 min

4500 4300 5000

6900 6610 7640

8620 8275 9490

9250 8895 10140

9970 9590 10900

Dom,4 max

5800 5400

8800 8220

10870 10180

11560 10850

12420 11660

1.4.2000

1.10.2001

2,218

2,412

2,111 2,069 2,028

2,282 2,230 2,180

1,993 2,009

2,141 2,159

Dom,4 prumer

2.2. Kumulativní indexy ŽM pro domácnosti Rok 28.11.1991 1.1.1996 1.4.1998 Dom,1 100 1,565 2,018 Dom,2 100 1,551 1,954 Dom,3 prumer 100 1,537 1,924 Dom,4 min 100 1,528 1,898 Dom,4 max 100 1,517 1,874 Dom,4 prumer 100 1,522 1,885

3. Stupnice spotrební ekvivalence Životní minimum domácností v Kc 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Dom,1

1700

2660

3430

3770

4100

Dom,2 Dom,3 prumer

3050 4300 5400

4730 6610 8220

5960 8275 10180

6440 8895 10850

6960 9590 11660

Dom,4 prumer

3.1. Komplexní hodnota príjmu jednotlivých clenu domácnosti Do1 Do2 De1 De2

28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

1700 1350 1250 1100

2660 2070 1880 1610

3430 2530 2315 1905

3770 2670 2455 1955

4100 2860 2630 2070

3.2. Stupnice souhrnných koeficientu spotrební ekvivalence Dom,1 = 1,000 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Dom,1

1,000

1,000

1,000

1,000

1,000

Dom,2 Dom,3 prumer

1,794 2,529 3,176

1,778 2,485 3,090

1,738 2,413 2,968

1,708 2,359 2,878

1,698 2,339 2,844

Dom,4 prumer

3.3. Stupnice souhrnných koeficientu spotrební ekvivalence Dom,2 = 1,000 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Dom,1

0,557

0,562

0,576

0,585

0,589

Dom,2 Dom,3 prumer

1,000 1,410 1,770

1,000 1,397 1,738

1,000 1,388 1,708

1,000 1,381 1,685

1,000 1,378 1,675

Dom,4 prumer

3.4. Stupnice jednotkových koeficientu spotrební ekvivalence Dom,1 = 1,000 Do1 Do2 De1 De2

28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

1,000 0,794 0,735 0,647

1,000 0,778 0,707 0,605

1,000 0,738 0,675 0,555

1,000 0,708 0,651 0,519

1,000 0,698 0,641 0,505

3.5. Stupnice jednotkových koeficientu spotrební ekvivalence Dom,2 = 1,000 1

Do Do2 De1 De2

28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

0,557 1,000 0,410 0,361

0,562 1,000 0,397 0,340

0,576 1,000 0,388 0,320

0,585 1,000 0,381 0,304

0,589 1,000 0,378 0,297

4. Relace složek životního minima 4.1. Relace minimálních cástek na osobní potreby (ve vztahu k první dospelé osobe v domácnosti) 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Do Do2 De,6

1200 1200 900

1800 1800 1320

2130 2130 1560

2190 2190 1600

2320 2320 1690

De,10

1000

1460

1730

1780

1890

De,15 De,26

1200

1730

2050

2110

2230

1300

1900

2250

2310

2450

Do Do2 De,6

1,000 1,000 0,750

1,000 1,000 0,733

1,000 1,000 0,732

1,000 1,000 0,731

1,000 1,000 0,728

De,10

0,833

0,811

0,812

0,813

0,815

De,15 De,26

1,000

0,961

0,962

0,963

0,961

1,083

1,056

1,056

1,055

1,056

1

1

4.2. Relace minimálních cástek na spolecné potreby (ve vztahu k jednoclenné domácnosti) Sp,1 500 860 1300 1580 1780 Sp,2

650

1130

1700

2060

2320

Sp,3,4 Sp,5+

800

1400

2110

2560

2880

950

1580

2370

2870

3230

Sp,1

1,000

1,000

1,000

1,000

1,000

Sp,2

1,300

1,314

1,308

1,304

1,303

Sp,3,4 Sp,5+

1,600

1,628

1,623

1,620

1,618

1,900

1,837

1,823

1,816

1,815

5. Stupnice príjmové elasticity

Souhrnné koeficienty spotrební ekvivalence 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Dom,1

1,000

1,000

1,000

1,000

1,000

Dom,2 Dom,3 prumer

1,794 2,529 3,176

1,778 2,485 3,09

1,738 2,413 2,968

1,708 2,359 2,878

1,698 2,339 2,844

Dom,4 prumer

5.1. Stupnice príjmové elasticity jednotlivých typu domácností 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Dom,1

1,000

1,000

1,000

1,000

1,000

Dom,2 Dom,3 prumer

0,843 0,845 0,834 0,840

0,830 0,829 0,814 0,824

0,797 0,802 0,785 0,795

0,772 0,781 0,763 0,772

0,764 0,773 0,754 0,764

Dom,4 prumer

prum. e

6. Podíly cástek Op a Sp na celkovém ŽM domácnosti 6.1. Absolutní výše cástek složek ŽM jednotlivých typu domácností v Kc 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

Dom,1

1 700

2 660

3 430

3 770

4 100

Dom,2 Dom,3 prumer Dom,4 prumer

3 050 4 300 5 400

4 730 6 610 8 220

5 960 8 275 10 180

6 440 8 895 10 850

6 960 9 590 11 660

Op Dom,1

1 200

1 800

2 130

2 190

2 320

Op Dom,2

2 400

3 600

4 260

4 380

4 640

Op Dom,3 prume Op Dom,4 prume

3 500

5 210

6 165

6 335

6 710

4 600

6 820

8 070

8 290

8 780

Sp,1

500

860

1 300

1 580

1 780

Sp,2 Sp,3,4

650

1 130

1 700

2 060

2 320

800

1 400

2 110

2 560

2 880

6.2. Podíly cástek Op a Sp na celkovém ŽM domácnosti 28.11.1991

1.1.1996

1.4.1998

1.4.2000

1.10.2001

70,6%

67,7%

62,1%

58,1%

56,6%

29,4%

32,3%

37,9%

41,9%

43,4%

78,7%

76,1%

71,5%

68,0%

66,7%

21,3%

23,9%

28,5%

32,0%

33,3%

Op Dom,3 prumer

81,4%

78,8%

74,5%

71,2%

70,0%

Sp,3,4

18,6%

21,2%

25,5%

28,8%

30,0%

Op Dom,4 prumer

85,2%

83,0%

79,3%

76,4%

75,3%

14,8% 79,0% 21,0%

17,0% 76,4% 23,6%

20,7% 71,8% 28,2%

23,6% 68,4% 31,6%

24,7% 67,1% 32,9%

Op Dom,1 Sp,1 Op Dom,2 Sp,2

Sp,3,4 prumer Op prumer Sp

7. Nominální cisté penežní výdaje domácností (prumer na 1 clena domácnosti) rok 1991 1996 1998 podíl / absolutní výše domácností zamestnancu celkem výdaje na bydlení ostatní výdaje domácnosti zamestnancu s detmi výdaje na bydlení ostatní výdaje domácnosti zamestnancu detmi s min.príjmy výdaje na bydlení ostatní výdaje

rel. 100 19,8 80,2 100 18,3 81,7 100 19,7 80,3

Kc 2 292 511 1 781 2 148 394 1 754 1 498 296 1 202

rel. 100 23,1 76,9 100 22,1 77,9 100 24,8 75,2

Kc 5 307 1 224 4 083 4 608 1 017 3 591 2 501 620 1 881

rel. 100 26,9 73,1 100 25,8 74,2 100 27,4 72,6

Kc 6 443 1 734 4 709 5 567 1 440 4 127 3 153 865 2 288

2000 rel. 100 28,8 71,2 100 28,3 71,7 100 27,9 72,1

Kc 6 631 1 907 4 724 5 739 1 626 4 113 3 315 923 2 392

index 00/91 2,893 3,731 2,652 2,672 4,127 2,345 2,208 3,118 1,984

8. Reálná kupní síla životního minima po valorizaci Rok 28.11.1991 1.1.1996 1.4.1998 1.4.2000 CPI 1,000 1,752 2,104 2,232 Dom,1 1 700 2 660 3 430 3 770 nominálne 1,000 1,565 2,018 2,218 reálne 1,000 0,893 0,959 0,994 Dom,2 3 050 4 730 5 960 6 440 nominálne 1,000 1,551 1,954 2,111 reálne 1,000 0,885 0,929 0,946 Dom,3 prumer 4 300 6 610 8 275 8 895 nominálne 1,000 1,537 1,924 2,069 reálne 1,000 0,877 0,914 0,927 Dom,4 prumer 5 400 8 220 10 180 10 850 nominálne 1,000 1,522 1,885 2,009 reálne 1,000 0,869 0,896 0,900

1.10.2001

2,325 4 100 2,412 1,037 6 960 2,282 0,982 9 590 2,230 0,959 11 660 2,159 0,929

9. Relace ŽM k minimální a prumerné mzde a cistému príjmu 9.1. Relace ŽM k minimální mzde rok výše ŽM Dom,1 v Kc minimální mzda hrubá (Kc) cistá (Kc) míra odvodového zatížení ŽM / min. mzda cistá v % rozdíl v Kc

únor 1991 leden 1996 1 700 2 660 2 000 2 500 1 638 2 188 18,10 12,48 103,79 121,57 62 472

leden 1998 3 430 2 650 2 319 12,49 147,91 1111

leden 2000 3 770 4 000 3 412 14,70 110,49 358

9.2. Relace ŽM k prumerné mesícní mzde rok 1991 výše ŽM Dom,1 v Kc 1 700 prumerná mesícní mzda hrubá (Kc) 3 792 cistá (Kc) 3 087 míra odvodového zatížení 18,59 ŽM / prumerná mzda cistá v % 55,07 rozdíl v Kc 1387

1996 2 660 9 676 7 538 22,10 35,29 4878

1998 3 430 11 693 9 144 21,80 37,51 5714

2000 3 770 13 491 10 577 21,60 35,64 6807

9.3. Relace ŽM k cistému mesícnímu príjmu rok 1991 výše ŽM Dom,1 v Kc 1 700 cistý mesícní príjem na osobu v (Kc) 2 496 ŽM / cistý príjem 68,11 rozdíl v Kc 796

1996 2 660 5 601 47,49 2941

1998 3 430 6 821 50,29 3391

2000 3 770 7 084 53,22 3314

Příloha 3

Optimalizace doporučených výživových dávek pro stanovení životního minima pro vybrané skupiny obyvatelstva

Řešitel: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Ing. Olga Štiková, Ing. Ilona Mrhálková, Ing. Helena Sekavcová

- prosinec 2001 -

Optimalizace doporučených výživových dávek pro stanovení životního minima pro vybrané skupiny obyvatelstva Výživové doporučené dávky (platné od roku 1990)) vyjadřují teoretickou potřebu výživy stanovenou pro jednotlivé skupiny obyvatelstva. Na základě výživových doporučených dávek (které jsou stanoveny v nutričních hodnotách) byla, pro účely stanovení životního minima, provedena optimalizace pro vybrané skupiny obyvatelstva na základě minimalizace nákladů, tj. u spotřebitelských cen potravin. Vstupními údaji pro propočty byly: 1. výživové doporučené dávky zadané jako pásmo biologické potřeby výživy. Jednotlivé výživové faktory byly zadány v rozmezí ± 5 % pro základní výživové faktory (energie, tuky, bílkoviny, sacharidy) a ± 10 % pro vitamíny a minerální látky, 2. rozsah potravinových podskupin event. druhů potravin a stanovení rozmezí spotřebních limitů (u 102 podskupin potravin), 3. nutriční hodnoty vybraných podskupin výrobků, 4. průměrné spotřebitelské ceny za rok 2000 u vybraných podskupin výrobků. Po dohodě se zdravotníky bylo u všech skupin obyvatelstva počítáno s fortifikací vitamínu C ve výši cca 25 % u skupiny nejmenších dětí s fortifikací kojenecké mléčné výživy železem. Vlastní optimalizace byla provedena pro následující skupiny obyvatelstva: Děti do 6 let

vážený průměr podle demografického zastoupení pro skupiny kojenci 0 - 6 měsíců, kojenci 7- 12 měsíců, děti 1 - 3 roky, děti 4 - 6 let

Děti 7 – 10 let Děti 11 – 14 let

vážený průměr dětí 11 - 24 let chlapci, 11 - 14 let dívky

Studující 15 – 18 let

vážený průměr studující 15 - 18 let chlapci, studující 15 - 18 let dívky Ženy – lehká práce vážený průměr ženy lehká práce 19 - 34 let, ženy lehká práce 35 - 54 let Muži – lehká práce vážený průměr muži lehká práce 19 - 34 let, muži lehká práce 35 - 54 let Nepracující ženy vážený průměr nepracující ženy 55 - 74 let, nepracující ženy 75 let a více Nepracující muži vážený průměr nepracující muži 60 - 74 let, nepracující muži 75 let a více Základem optimalizace je naplnění stanovených výživových doporučených dávek potravinami pro jednotlivé vybrané skupiny tak, aby došlo k minimalizaci nákladů a přitom řešení představovalo spotřebně reálné množství potravin. V modelech je zahrnuta veškerá spotřeba potravin oceněná průměrnou spotřebitelskou cenou za rok 2000. Vzhledem k účelu optimalizace (minimalizace nákladů na výživu pro stanovení životního minima) nebyly do potravinových skupin zařazeny výrobky luxusnějšího charakteru (např. drahé uzeniny, hotové výrobky, raná a skleníková zelenina a ovoce, čokoláda a

1

čokoládové cukrovinky apod.). Z nápojů nejsou v modelu zastoupeny limonády (výrobky nápojářského průmyslu), ale jen ovocné sirupy určené k ředění vodou a pro dospělou populaci 2 dcl 10º piva denně (nebo káva či jiný nápoj ve stejné cenové relaci). U kojenců do poloviny 1 roku života je připočtena cena 1 litru minerální vody denně (pro přípravu kojenecké mléčné výživy). Zpracoval: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Ing. Olga Štiková, Ing. Ilona Mrhálková, Ing. Helena Sekavcová

2

Náklady na potraviny a nápoje u skupiny (ceny - průměr roku 2000)

DĚTI 0 - 6 LET

potravinová skupina

děti 0 – 6 let množství náklady kg/rok Kč/rok 10,1 1 314,11 2,0 397,42 2,5 235,86 3,0 184,65 6,5 365,73 4,2 336,61 2,4 269,05 140,0 1 976,80 5,4 762,13 7,0 375,24 0,2 23,94 90,0 247,50 1,0 89,66 1,0 53,69 3,9 260,59 10,8 237,06 4,0 554,70 38,5 326,72 3,7 108,56 16,1 122,00 3,0 57,51 12,0 169,56 13,4 705,37 3,0 80,19 44,5 886,54 12,0 340,44 47,0 1 560,68 22,6 609,72 12,8 469,27 0,8 32,00 0,2 14,47 2,8 492,87 0,1 7,23 0,3 18,87 25,4 190,75 -

maso hovězí maso telecí maso vepřové vnitřnosti drůbež masné výrobky a konzervy ryby a rybí výrobky mléko konzumní sýry celkem kysané mléčné výrobky a tvarohy mléčné konzervy vejce (ks) máslo sádlo rostlinné jedlé tuky a oleje cukr nečokoládové cukrovinky, med brambory luštěniny mouka, kroupy, ovesné vločky rýže chléb pečivo těstoviny zelenina čerstvá celkem zeleninové výrobky ovoce čerstvé mírného pásma ovoce jižní ovocné výrobky ořechy droždí DV mléčná DV cereální DV ovocná minerální vody (l) pivo (káva) náklady celkem za rok (Kč) náklady celkem za měsíc (Kč)

13 877,49 11 56,46

3


DĚTI 7 - 10 LET


děti 7 – 10 let množství náklady kg/rok Kč/rok 8,5 1 103,45 0,3 59,61 6,0 597,86 3,5 213,73 8,1 432,12 13,2 1 081,76 3,0 342,66 140,0 1 976,80 11,0 1556,15 20,9 1 283,69 3,0 359,13 90,0 247,50 4,0 358,64 1,0 48,90 3,4 216,20 16,0 351,20 2,4 332,91 83,0 712,65 6,7 178,92 22,0 183,90 4,0 76,68 47,80 675,14 26,2 1 065,35 3,5 93,55 58,6 1 085,18 8,0 226,96 36,5 1 020,80 21,0 561,51 9,5 458,30 0,5 20,00 0,2 14,47 -


16 935,72 1 411,31

4


DĚTI 11 - 14 LET


děti 11 – 14 let množství náklady kg/rok Kč/rok 8,0 1 025,40 0,3 59,61 11,2 942,62 4,0 246,84 8,1 432,12 9,5 762,65 3,5 399,96 140,0 1 976,80 11,0 1 556,15 26,1 1 492,49 3,0 359,13 234,0 643,50 2,5 224,15 1,6 75,84 4,6 318,37 11,7 256,02 0,2 27,74 90,0 801,90 6,8 179,92 22,0 183,90 6,0 115,02 66,0 933,10 33,0 1 013,04 6,0 160,38 73,5 1 260,68 20,0 528,70 41,3 1 186,50 31,0 812,61 5,7 152,40 1,0 40,00 1,0 72,36 -


18 239,90 1 519,99

5


DĚTI 15 - 18 LET


děti 15 – 18 let množství náklady kg/rok Kč/rok 11,5 1376,28 0,3 59,61 6,7 646,97 4,0 246,84 9,2 524,04 9,5 762,65 6,0 672,63 140,0 1 976,90 11,0 1 556,15 18,2 990,77 1,6 269,70 234,0 643,50 2,5 224,15 2,2 108,81 5,2 356,61 20,0 439,00 0,2 27,74 90,0 901,90 6,8 179,92 22,0 183,90 6,0 115,02 44,3 625,65 33,00 1 013,04 6,0 160,38 108,1 1 816,45 26,0 719,86 42,4 1 195,75 57,3 1 253,88 5,7 152,40 2,0 80,00 2,0 144,72 -


19 325,12 1 610,43

6


ŽENY - LEHKÁ PRÁCE


ženy – lehká práce množství náklady kg/rok Kč/rok 6,6 862,71 0,5 99,36 5,4 528,12 5,0 308,55 6,0 317,82 14,0 1 132,59 3,0 346,48 90,0 1 270,80 5,0 747,89 9,0 490,53 0,9 153,24 270,0 742,50 3,6 322,78 3,2 158,24 4,1 271,04 18,0 395,10 0,7 100,13 90,0 801,90 5,5 143,31 28,5 246,63 1,0 19,17 50,0 706,50 23,7 774,60 1,5 40,09 111,6 2 069,21 18,0 507,98 39,0 1 131,44 19,0 511,29 10,7 264,70 0,5 20,00 0,7 52,22 -


16 649,44 1 387,45

7


MUŽI - LEHKÁ PRÁCE


muži – lehká práce množství náklady kg/rok Kč/rok 6,6 862,71 0,5 99,36 5,1 509,21 5,0 308,55 6,0 317,82 6,3 518,73 3,0 346,48 90,0 1 270,80 5,0 747,89 14,0 858,78 5,0 542,72 248,0 682,45 3,6 322,78 3,5 170,84 8,7 535,03 18,0 395,10 0,7 100,13 90,0 801,90 3,9 95,13 28,5 246,63 6,0 115,02 65,0 918,45 35,0 1 290,66 6,0 160,38 91,0 1 881,67 16,0 453,92 32,5 873,98 19,0 511,29 12,7 428,09 0,5 20,00 1,0 71,63 -


17 570,65 1 464,22

8


ŽENY - NEPRACUJÍCÍ


ženy nepracující množství náklady kg/rok Kč/rok 6,5 847,10 0,5 99,36 3,8 377,83 2,9 177,08 9,3 501,80 14,0 1 167,45 1,7 194,36 86,0 1 214,32 3,3 486,67 9,0 490,53 1,4 236,38 254,0 698,87 2,4 215,18 1,0 48,81 4,7 308,71 17,1 376,27 0,7 100,13 90,0 801,90 3,9 83,73 18,5 171,43 2,5 47,93 40,9 577,43 28,4 894,77 1,5 40,09 70,8 1 531,41 12,0 331,31 32,5 873,98 17,0 453,81 10,7 264,70 1,0 40,00 2,0 140,99 -


14 906,85 1 242,24

9


MUŽI - NEPRACUJÍCÍ


muži nepracující množství náklady kg/rok Kč/rok 6,5 847,10 0,5 99,36 3,8 377,83 5,0 308,55 4,3 236,95 8,0 655,41 1,7 194,36 90,0 1 270,80 3,3 486,67 14,0 858,78 2,1 357,47 245,0 671,59 2,4 215,18 2,5 122,03 6,5 431,85 10,0 219,50 0,7 100,13 75,0 675,45 3,9 82,12 39,0 330,20 2,5 47,93 65,8 929,37 21,3 712,86 1,5 40,09 67,0 1 366,65 12,0 331,31 32,5 873,98 25,6 644,49 10,7 264,70 0,5 20,00 0,7 51,98 -


14 937,21 1 244,77 10

Minimalizace nákladů na potraviny pro jednotlivé populační a pracovní skupiny v roce 2000 (Kč)

náklady celkem za rok náklady celkem za měsíc

děti děti děti 0 – 6 let 7 – 10 let 11 – 14 let 13 877,49 16 935,72 18 239,90 1 156,46 1 411,31 1 519,99

studenti 15 – 18 let 19 325,12 1 610,43

11

ženy muži ženy lehká práce lehká práce nepracující 16 649,44 17 570,65 14 906,85 1 387,45 1 464,22 1 242,24

muži nepracující 14937,21 1244,77

Příloha 4

Dosažená úroveň výživy

Výtah ze závěrů a doporučení studie „Vývoj výživy a spotřeby potravin v domácnostech“ autorů ing. Kušiaka CSc. a MUDr. Kušiaka z roku 1998

- červenec 2002 –

Dosažená úroveň výživy (Výtah ze závěrů a doporučení studie „Vývoj výživy a spotřeby potravin v domácnostech“ autorů ing. Kušiaka CSc. a MUDr. Kušiaka z roku 1998) Nutriční zhodnocení spotřeby potravin u více než 2 500 domácností v letech 1995 až 1997 nám umožňuje si udělat objektivní obraz o situaci u sledovaných faktorů (rozpětí spotřeby u nutričních faktorů je uvedeno pro 6 typů domácností v grafech 14 a 14 b): Energie Spotřeba energie nedosahuje doporučené hodnoty je u dvou skupin domácností (zaměstnanci s nízkými příjmy a rodiny s jedním ekonomicky aktivním členem). U šesti skupin jsou zato doporučené dávky značně překračovány, nejvíce u domácností důchodců. Energetický podíl hlavních živin na celkové energetické hodnotě se pohybuje v rozpětí: bílkoviny 12,1 – 12,6 tuky 33,6 – 37,1 sacharidy 50,4 – 54,1 Dosahované vysoké hodnoty spotřeby energie společně s překračováním doporučeného maxima podílu tuků (30 %) jsou zdravotně značně rizikové, zejména pro starší populaci. Bílkoviny Doporučené rozpětí u bílkovin se nedosahuje, stejně jako u energie, u výše uvedených dvou skupin domácností. U pěti skupin spotřeba doporučení převyšuje, nejvíce u důchodců. Při posuzování podílu živočišných a rostlinných bílkovin byly zjištěny poměrně vyrovnané hodnoty, pohybující se v rozpětí: živočišné bílkoviny 55 – 59 % rostlinné bílkoviny 41 – 45 % Tuky Všechny rozbory potvrzují, že vysoká spotřeba tuků je největším problémem naší současné výživy. Doporučené dávky jsou překračovány u všech deseti skupin domácností. Ze zdravotního hlediska jsou nejvíce rizikové hodnoty spotřeby u důchodců, zaměstnanců s vysokými příjmy a zemědělců. Podíl živočišných tuků na celkové spotřebě se přitom pohybuje v rozpětí 60 - 67 %. Jejich nadměrná spotřeba je dána především vysokým příjmem skrytých tuků v masných a mléčných výrobcích. Nepříznivý dopad vysoké spotřeby tuků je nutné posuzovat i ve vztahu k propočtené spotřebě cholesterolu v rozmezí 320 - 350 mg na den. Doporučené maximum 300 mg je překračováno u všech skupin, někde až o 80 %. Na druhé straně je nutné ocenit změnu poměru živočišných a rostlinných tuků v potravinové skupině „tuky“. Živočišné tuky zde představují jen 25 - 44 % z celkové spotřeby. Rostlinné tuky tu mají převahu u všech hodnocených skupin domácností.

1

Sacharidy I když spotřeba sacharidů u průměrné domácnosti odpovídá výživovým doporučeným dávkám, rozpětí hodnot je příliš velké. Nadměrná spotřeba sacharidů je nežádoucí, zvláště ve spojitosti se zjištěním, že pochází především z vysokých dávek pečiva z bílé mouky a cukru. Na druhé straně by se u domácností s dětmi měla zvýšit spotřeba chleba a brambor. Minerální látky Vápník patří mezi nutriční faktory, u kterých byly zjištěny deficity v zabezpečení doporučené spotřeby. To je nepříznivé zejména u domácností s dětmi. Překvapivě dobrá situace byla zjištěna u domácností důchodců. U železa ukázaly rozbory vysoké hodnoty spotřeby s výjimkou domácností s dětmi a jedním ekonomicky aktivním členem. Vitamíny Bezproblémové je naplňování doporučených dávek u vitamínů A a B1. Obdobně jako u vápníku byly zjištěny deficity ve spotřebě vitamínu B2, a to u šesti skupin domácností. Dosažená hodnota vitamínu C u průměrné domácnosti i hodnoty minima a maxima potvrzují přetrvávající problémy s dotací u tohoto důležitého vitamínu. Doporučené dávky byly dosaženy u domácností důchodců a zaměstnanců s vysokými příjmy. Naproti tomu u pěti skupin domácností je deficit vyšší než 20 %. Určité zlepšení v zabezpečení deficitních minerálních látek a vitamínů přináší stále se rozšiřující používání syntetických preparátů a obohacování různých poživatin. To však nemůže plně nahradit přírodní zdroje. Celkové hodnocení úrovně výživy v domácnostech Porovnání výsledků nutričních rozborů u deseti hodnocených skupin domácností potvrdilo existenci tří rozdílných skupin: U domácností zaměstnanců s nízkými peněžními příjmy a totožné skupiny s dětmi a jedním ekonomicky aktivním členem byly zjištěny větší deficity v naplňování výživových požadavků. Týkají se zejména vápníku, vitamínů C a B2, nedostatečný je rovněž příjem sacharidů. U energie se procentní plnění přibližuje dolní hranici výživových požadavků. Procentní podíl domácností s nízkými příjmy klesl ze 14 % v roce 1995 na 8,8 % v roce1996. V roce 1997 se ale opět zvýšil na 13,6 % (v tomto roce ale byla příjmová pásma zvýšena o 800 Kč měsíčně). Protipólem výše uvedených zjištění jsou všechny tři skupiny domácností důchodců a domácností zaměstnanců s vysokými příjmy. U těchto domácností byly zjištěny mimořádně vysoké hodnoty spotřeby tuků, sacharidů a celkové energie. Vedle toho byla také zjištěna vysoká spotřeba cholesterolu. Tyto faktory představují značná zdravotní rizika. Vedle toho jsou dosahovány nebo přesahovány doporučené denní dávky u minerálních látek a vitamínů. Výjimkou je nižší dotace vitamínu C u důchodců s nízkými příjmy. Domácnosti důchodců představují 20,1 % z celkového počtu hodnocených domácností. U domácností zaměstnanců s vysokými příjmy došlo k nárůstu z 9,9 % v roce 1995 na 16 % v roce 1996, v roce 1997 činil jejich podíl 15,6 %.

2

U více než poloviny domácností, tj. zemědělců, samostatně výdělečně činných a větší části zaměstnanců zjišťujeme nadměrnou spotřebu tuků, dostatečné až nadměrné dávky sacharidů a energie. Na druhé straně se objevují deficity v zabezpečení dostatečné spotřeby vápníku, vitamínů C a B2. Uvedená zjištění potvrzují nevyváženost naší výživy. Rozpětí naplňování doporučených výživových dávek je příliš velké. Příkladem jsou domácnosti zaměstnanců s nízkými a vysokými příjmy. Nepříznivým ukazatelem je vysoká spotřeba tuků s převahou tuků živočišných. Hodnoty spotřeby cholesterolu překračují doporučené maximum. Vývoj výživových ukazatelů za tři roky sledování prokázal mírný nárůst dosahovaných hodnot v naplňování doporučených dávek, a to jak příznivých, tak i nepříznivých (z hlediska požadavků zdravé výživy). Příkladem jsou hodnoty u průměrné domácnosti. Jedinou výjimkou je vitamín C, kde v roce 1997 došlo k poklesu i v porovnání s rokem 1995.

3

Příloha 5

Lineární regresní analýza vydání na výživu, bydlení a ostatní výrobky a služby

Řešitel: Mgr. Ludvík Michalička

- září 2002 -

Lineární regresní analýza vydání na výživu, bydlení a ostatní zboží a služby Úroveň vydání na bloky výživy, bydlení a ostatních výdajů domácností souboru Rodinných účtů 2000, vztahující se k jednotlivým osobám v domácnosti, lze určit metodou lineární regrese. Vztah výše vydání a počtu členů domácnosti s růstem počtu členů je popsán lineární kombinací výdajů spojených s počtem dospělých osob v rodině a počtem dětí ve věkových kategoriích do 5 let, 6 - 9 let, 10 - 14 let a nad 15 let, vyjádřené rovnicí ve tvaru: výdaje = konstanta + a*počet ostatních dospělých + b*počet dětí nad 15 let + c*počet dětí ve věku 10 až 14 let + d* počet dětí ve věku 6 až 9 let + e* počet dětí ve věku do 6 let + chybový člen Z tohoto vztahu odhadujeme metodami statistické analýzy regresní koeficienty a, b, c, d, e, které vyjadřují část výdajů připadající na příslušného člena domácnosti. Regresní rovnice obsahuje konstantu, která v tomto případě, kdy každou domácnost souboru rodinných účtů tvoří vždy alespoň jeden člen, tj. přednosta domácnosti, vyjadřuje část výdajů připadající na přednostu domácnosti. Chybový člen v regresní rovnici vyjadřuje rozdíl vypočítané hodnoty výdaje regresního koeficientu a skutečného výdaje každé jednotlivé konkrétní domácnosti. Regresní analýza byla provedena ve dvou souborech domácností a ve dvou typech vydání: - na souboru 2 333 zpravodajských domácností SRÚ 2000 vybraném ze základního souboru zpravodajských domácností SRÚ Českého statistického úřadu podle výběrových kritérií zmíněných v metodologické části; - na podsouboru nízkopříjmových domácností, definovaném jako první kvintil rozložení domácností podle výše čistého peněžního příjmu domácnosti. Z každého velikostního typu domácnosti do analýzy vstoupily domácnosti prvního kvintilu, celkem 437 domácností; - na vydáních neredukovaných, která obsahovala všechny výdajové oddíly popsané v metodologické části; - na vydáních běžných, které byly redukovány o určité položky, tak, jak je popsáno v metodologické části; Vydání byla rozdělena do tří bloků, jejichž obsah je stejný jako v předchozích analýzách: - vydání na výživu - vydání na bydlení - vydání na ostatní zboží a služby Regresní analýzou jsme získali následující hodnoty regresních koeficientů ve 4 variantách:

1

1. Celý soubor domácností Neredukovaná vydání regresní koeficienty osoby

výživa

bydlení

č.vydání celkem

ostatní

přednosta

2 782,6

2 420,8

5 681,4

10 870,5

druhý dospělý

2 203,7

501,0

5 826,8

8 546,4

dítě 15+ let

1 130,0

327,8

1234,0

2653,9

dítě 10-14 let

772,2

151,0

275,7

1 186,0

dítě 6-9 let

442,4

-9,0

42,7

484,2

dítě 0-5 let

-167,0

-80,4

228,1

-18,8

Běžná vydání regresní koeficienty osoby přednosta druhý dospělý dítě 15+ let dítě 10-14 let dítě 6-9 let dítě 0-5 let

výživa 2 079,49 1 646,68 1 093,01 854,86 513,98 86,07

bydlení 2 420,84 501,06 327,74 150,96 -8,97 -80,44

ostatní 2 905,75 2 366,62 1 227,93 739,75 377,59 90,36

č.vydání celkem 7 406,08 4 514,36 2 648,69 1 745,57 882,60 95,98

2. Nízkopříjmové domácnosti Neredukovaná vydání regresní koeficienty osoby

výživa

bydlení

ostatní

č.vydání celkem

přednosta

2 611,9

2 214,8

4 584,7

9 422,1

druhý dospělý

1 323,2

181,3

917,7

2 365,9

dítě 15+ let

667,0

643,6

534,7

1 653,7

dítě 10-14 let

589,6

142,7

253,5

694,5

dítě 6-9 let

273,9

56,6

23,1

413,3

dítě 0-5 let

52,9

107,9

256,2

441,0

Běžná vydání regresní koeficienty osoby

výživa

přednosta

1 951,88

druhý dospělý

bydlení

ostatní

č.vydání celkem

2 214,8 2 531,20 6 697,96

1 041,43

181,3

481,70 1 704,39

dítě 15+ let

926,33

643,6

628,89 2 198,78

dítě 10-14 let

671,04

142,7

324,09 1 137,79

dítě 6-9 let

389,19

56,6

65,35

511,10

dítě 0-5 let

363,07

107,9

358,97

829,57

2

Pomocí regresní analýzy je možné určit pravděpodobné vydání domácností s různým počtem členů tak, že sečteme hodnoty regresních koeficientů pro jednotlivé členy domácnosti. Tak získáme např. běžná vydání na výživu domácnosti s dítětem ve věku 10 - 14 let, která činí 4 581,1 Kč. Přednosta domácnosti vydá na výživu nejvíce - 2079,5 Kč, druhá dospělá osoba vydá na výživu 1 646,7 Kč a na dítě se váže vydání ve výši 854,9,2 Kč. Celková běžná vydání této domácnosti činí 13 666 Kč, z toho na přednostu připadá 7 406 Kč, na manželku 4 514,4 Kč a na dítě 1 745,6 Kč. Úroveň vydání připadající na každého člena rodiny nelze chápat jako pevnou normu, která uspokojuje jeho potřeby. Hodnota regresního koeficientu udává, o kolik se zvýší vysvětlovaná proměnná (zde výdaje), pokud se počet vysvětlujících proměnných (zde počet členů domácnosti) zvýší o jednu jednotku. Vydání domácnosti o určitém počtu členů jsou tak posuzována ve vzájemné závislosti, kdy např. část potřeb dítěte je uspokojována z částky připadající na jeho rodiče. Přednosta tak na sebe váže největší část výdajů, z nichž některé mají povahu konstantních výdajů, tj. existují vždy při libovolné velikosti domácnosti (výše nájemného, čistící prostředky, voda na vaření atp.). Komentář k výsledkům: 1. Celý soubor domácností Vydání na výživu Tříčlenná rodina s dítětem starším 15 let vydá na blok výživy 6 116,3 Kč. Druhá dospělá osoba vydá na výživu o 20 % méně než přednosta, k nejstaršímu dítěti se váže ca 50 % vydání přednosty, u dítěte ve věku 6 - 9 let je to 25 %. S dítětem ve věku do 6 let v rodině již vydání na výživu nerostou, naopak dochází k úsporám. Běžná vydání na blok výživy činí u tohoto typu rodiny 4 819,2 Kč. Běžné výdaje mezi členy rodiny klesají v podobných relacích jako výdaje neredukované. Zde ovšem již nedochází k úsporám, i dítě do 6 let s sebou přináší zvýšení vydání. To je způsobeno tím, že běžné výdaje již neobsahují statky „luxusní“ – alkohol, tabák a nižší je i podíl veřejného stravování, tj. statků, u kterých lze předpokládat snížení také v případě narození dítěte. Vydání na bydlení Vydání na bydlení nejsou redukována, proto je jejich výše v obou případech shodná 3 249,6 Kč u této tříčlenné rodiny. Je patrné, že výdaje na bydlení s růstem počtu členů výrazně nerostou, větší skok lze pozorovat při nárůstu počtu osob o jednu, tj. např. při uzavření manželství. S dítětem ve věku do 10 let vydání na bydlení nerostou, domácnosti nemění byt za větší. Vydání na ostatní zboží a služby Tříčlenná rodina vydá na blok ostatní 12 742,2 Kč. Úroveň vydání na blok ostatní je mírně vyšší u druhé dospělé osoby. To může být spojeno s růstem vydání „investičního“ charakteru v manželství a finančních služeb s tím spojených. Podíl nejstaršího dítěte na těchto vydáních je o 80 % nižší než podíl přednosty domácnosti, přírůstek vydání spojený s dětmi ve věkových kategoriích do 15 let je 5 %. Běžná vydání na blok ostatní jsou o cca. 50 % nižší než neredukovaná vydání, činí 6 500,3 Kč a jsou rovnoměrněji rozdělena mezi členy domácnosti. Podíl druhé dospělé osoby činí 81 % vydání přednosty a podíl nejstaršího dítěte 42 % vydání přednosty. Čistá vydání celkem Čistá vydání tříčlenné rodiny s dítětem starším 15 let činí 22 070,8 Kč, přednosta domácnosti se na celkových vydáních domácnosti podílí 49 %. Růst vydání celkem s počtem členů domácnosti má opět klesající tendenci, druhý dospělý vydá o 16 % méně než přednosta, dítě starší s sebou přináší nárůst výdajů ve výši 24% výdajů přednosty, výdaje na dítě ve věku 10-14 let činí 10 % výdajů přednosty, na dítě ve věku 6-9 let 4,5 %, zápornou částku u

3

nejmladšího dítěte lze interpretovat jako nulový nárůst výdajů vzhledem k mezím intervalu spolehlivosti. Běžná vydání činí u této tříčlenné rodiny 14 569,2 Kč, přičemž 50 % vydání domácnosti se také vztahuje k přednostovi domácnosti. 2. Nízkopříjmové domácnosti Vydání na výživu Vydání na blok výživy u nízkopříjmové tříčlenné domácnosti s dítětem starším 15 let činí 4 602,1 Kč, přednosta vydá na blok výživy 2 612 Kč, nejmladší dítě 53 Kč. Vydání na výživu se snižují ca. o 50 % mezi 1. a 2.dospělou osobou a nejstarším dítětem, mezi malými dětmi se výdaje snižují již pomaleji. Běžná vydání činí 3 919,5 Kč a klesají pomaleji než vydání neredukovaná, značný odstup je pouze mezi dvěma dospělými osobami, a to rozdíl 47 %. Nízkopříjmové domácnosti již nerealizují úspory, s každým dalším členem domácnosti rostou výdaje u běžných vydání výrazněji. S dítětem do 6 let jsou spojeny výdaje na výživu ve výši 363 Kč, tj. 18,6 % vydání přednosty domácnosti. Vydání na bydlení Na bydlení vydá tento typ rodiny 3 039,7 Kč. Vydání na bydlení u nízkopříjmových domácností výrazněji vzrostou až v případě nejstaršího dítěte. Druhá dospělá osoba se na nárůstu výdajů výrazně nepodílí. Vydání na ostatní zboží a služby Tříčlenná rodina s dítětem starším 15 let vydá na blok ostatního zboží a služeb celkem 6 037,1 Kč. Patrný je výrazný podíl přednosty domácnosti - 76 % celkových vydání domácnosti, druhá dospělá osoba vydá o 80 % méně než přednosta. Běžná vydání na blok ostatní u tohoto typu rodiny činí 3 641,2 Kč, opět je výrazný podíl přednosty na celkových vydáních tříčlenné domácnosti - 70 %. Skok ve výši výdajů lze vysvětlit tak, že běžná vydání na blok ostatní mají povahu konstantních výdajů, tj. nezávisí na velikosti domácnosti. Proto se jejich podstatná část váže právě k přednostovi domácnosti. Čistá vydání celkem Nízkopříjmová tříčlenná domácnost vydá celkem 13 441,7 Kč, přednosta se na těchto vydáních podílí 70 %. V tomto vysokém podílu se promítá výše vydání na blok ostatního zboží. Běžná vydání činí 10 601,2 Kč, podíl přednosty činí 63 %, podíl druhé dospělé osoby je 16 %. V tomto případě jsou vydání spojená s nejstarším dítětem vyšší než výdaje druhé dospělé osoby o 4 procentní body.

4

Regresní analýza výdajových bloku - bežná vydání 1) Všechny domácnosti Regresní koeficienty, smerodatná odchylka poradí osob v rodine regresní koeficienty c.vydání výživa bydlení ostatní celkem prednosta 2079,49 2420,84 2905,75 7406,08 druhý dospelý 1646,68 501,06 2366,62 4514,36 1.díte, 15+ let 1093,01 327,74 1227,93 2648,69 2.díte, 10-14 let 854,86 150,96 739,75 1745,57 3.díte, 6-9 let 513,98 -8,97 377,59 882,60 4.díte, 0-5 let 86,07 -80,44 90,36 95,98 Interval spolehlivosti poradí osob v rodine prednosta druhý dospelý 1.díte, 15+ let 2.díte, 10-14 let 3.díte, 6-9 let 4.díte, 0-5 let

smerodatná odchylka soucet 7406,08 4514,36 2648,69 1745,57 882,60 95,98

výživa 51,58 60,41 39,63 42,63 50,41 51,32

bydlení 55,76 65,30 42,83 46,08 54,49 55,48

ostatní 103,27 120,94 79,33 85,35 100,92 102,74

výživa bydlení ostatní c.vydání celkem dolní mez horní mez dolní mez horní mez dolní mez horní mez dolní mez horní mez 1978,33 2180,64 2311,50 2530,19 2703,24 3108,26 7109,69 7702,47 1528,21 1765,14 373,00 629,12 2129,45 2603,79 4167,24 4861,47 1015,31 1170,72 243,75 411,74 1072,36 1383,49 2421,00 2876,37 771,26 938,46 60,59 241,33 572,39 907,12 1500,62 1990,53 415,13 612,83 -115,83 97,88 179,69 575,49 592,95 1172,24 -14,57 186,71 -189,23 28,34 -111,12 291,83 -198,89 390,86

c.vydání celkem 151,14 177,01 116,11 124,92 147,70 150,37

Regresní analýza výdajových bloku - bežná vydání 2) Nízkopríjmové domácnosti Regresní koeficienty, smerodatná odchylka poradí osob v rodine regresní koeficienty c.vydání výživa bydlení ostatní celkem prednosta 1951,88 2214,8 2531,20 6697,96 druhý dospelý 1041,43 181,3 481,70 1704,39 1.díte, 15+ let 926,33 643,6 628,89 2198,78 2.díte, 10-14 let 671,04 142,7 324,09 1137,79 3.díte, 6-9 let 389,19 56,6 65,35 511,10 4.díte, 0-5 let 363,07 107,9 358,97 829,57 Interval spolehlivosti poradí osob v rodine prednosta druhý dospelý 1.díte, 15+ let 2.díte, 10-14 let 3.díte, 6-9 let 4.díte, 0-5 let

smerodatná odchylka soucet 6697,88 1704,43 2198,82 1137,83 511,14 829,94

výživa 42,16 92,83 113,96 98,15 113,29 112,77

bydlení 62,8 138,2 169,7 146,1 168,7 167,9

ostatní 62,26 137,09 168,29 144,94 167,31 166,54

výživa bydlení ostatní c.vydání celkem dolní mez horní mez dolní mez horní mez dolní mez horní mez dolní mez horní mez 1869,03 2034,74 2091,5 2338,2 2408,85 2653,56 6494,46 6901,45 859,00 1223,85 -90,3 452,9 212,30 751,11 1256,34 2152,44 702,39 1150,28 310,1 977,0 298,17 959,61 1648,76 2748,80 478,17 863,91 -144,5 429,8 39,27 608,92 664,09 1611,49 166,56 611,83 -274,9 388,0 -263,43 394,13 -35,70 1057,90 141,46 584,68 -222,4 437,5 31,70 686,24 285,28 1373,85

c.vydání celkem 103,55 228,00 279,89 241,05 278,25 276,97

Regresní analýza výdajových bloku 1) Všechny domácnosti Regresní koeficienty, smerodatná odchylka poradí osob v rodine výživa prednosta druhý dospelý 1.díte, 15+ let 2.díte, 10-14 let 3.díte, 6-9 let 4.díte, 0-5 let Interval spolehlivosti poradí osob v rodine prednosta druhý dospelý 1.díte, 15+ let 2.díte, 10-14 let 3.díte, 6-9 let 4.díte, 0-5 let

2782,6 2203,7 1130,0 772,2 442,4 -167,0

regresní koeficienty c.vydání celkem bydlení ostatní

2420,8 501,0 327,8 151,0 -9,0 -80,4

výživa dolní mez horní mez

2647,2 2045,2 1026,1 660,3 310,1 -301,6

2917,9 2362,2 1234,0 884,1 574,7 -32,3

5681,4 5826,8 1234,0 275,7 42,7 228,1

10870,5 8546,4 2653,9 1186,0 484,2 -18,8

bydlení dolní mez horní mez

2311,5 373,0 243,8 60,6 -115,8 -189,2

2530,2 629,1 411,7 241,3 97,9 28,3

smerodatná odchylka soucet

10884,8 8531,5 2691,8 1198,9 476,1 -19,3

výživa

69,0 80,8 53,0 57,0 67,5 68,7

ostatní dolní mez horní mez

4988,4 5015,1 701,6 -297,1 -634,6 -461,4

6374,5 6638,5 1766,4 848,5 720,0 917,7

bydlení

55,8 65,3 42,8 46,1 54,5 55,5

ostatní

353,4 413,9 271,5 292,1 345,4 351,6

c.vydání celkem dolní mez horní mez

10113,0 7659,2 2072,0 559,9 -256,1 -772,5

11628,0 9433,6 3235,9 1812,1 1224,5 734,9

c.vydání celkem

386,3 452,4 296,8 319,3 377,5 384,3

Regresní analýza výdajových bloku 2) Nízkopríjmové domácnosti Regresní koeficienty, smerodatná odchylka poradí osob v rodine výživa prednosta druhý dospelý 1.díte, 15+ let 2.díte, 10-14 let 3.díte, 6-9 let 4.díte, 0-5 let Interval spolehlivosti poradí osob v rodine prednosta druhý dospelý 1.díte, 15+ let 2.díte, 10-14 let 3.díte, 6-9 let 4.díte, 0-5 let

2611,9 1323,2 667,0 589,6 273,9 52,9

regresní koeficienty c.vydání celkem bydlení ostatní

2214,8 181,3 643,6 142,7 56,6 107,9

výživa dolní mez horní mez

2504,9 1087,8 377,9 340,6 -13,5 -233,2

2718,9 1558,7 956,1 838,5 561,2 338,9

4584,7 917,7 534,7 253,5 23,1 256,2

9422,1 2365,9 1653,7 694,5 413,3 441,0

bydlení dolní mez horní mez

2091,5 -90,3 310,1 -144,5 -274,9 -222,4

2338,2 452,9 977,0 429,8 388,0 437,5

smerodatná odchylka soucet

9411,4 2422,2 1845,3 985,8 353,6 417,0

výživa

54,4 119,8 147,1 126,7 146,2 145,6

ostatní dolní mez horní mez

4289,9 268,6 -262,1 -432,7 -769,0 -532,3

4879,4 1566,7 1331,5 939,7 815,2 1044,6

bydlení

62,8 138,2 169,7 146,1 168,7 167,9

ostatní

150,0 330,3 405,5 349,2 403,0 401,2

c.vydání celkem dolní mez horní mez

9054,4 1556,3 659,9 -161,4 -574,7 -542,4

9789,8 3175,4 2647,5 1550,5 1401,3 1424,5

c.vydání celkem

187,1 412,0 505,7 435,6 502,8 500,5

Příloha 6

Minimální příjmové veličiny ve Slovenské republice Odborná rešerše

Řešitelka: Ing. Ludmila Chomátová

- prosinec 2002 -

Obsah

Obsah 1. Právní úprava institutu životního minima 2. Metodické postupy konstrukce a stanovení úrovně životního minima 2.1 Analýza příjmové situace obyvatelstva 2.1.2 Příjmová diferenciace domácností SR v roce 1996 2.2 Analýza výdajů domácností SR 2.2.1 Výdaje na výživu 2.2.2 Výdaje na ostatní osobní potřeby 2.2.3 Výdaje na bydlení 3. Využití výsledků empirických průzkumů 4. Distributoři sociální pomoci 5. Minimální mzda Tabulky Příklady

2

2 3 6 6 6 8 8 9 13 10 15 16 18 23

1. Právní úprava institutu životního minima v SR Po vzniku samostatné Slovenské republiky v roce 1993 Slovensko recepční normou přejalo většinu právních předpisů ČSFR. Do roku 1998 bylo životní minimum upraveno zákonem č.463/1991 Zb., o životnom minime. Životní minimum bylo koncipováno jako dvousložkové, životní minimum společně posuzovaných osob tvořil součet částek na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb jednotlivých členů rodiny (pro nezaopatřené děti diferencované podle věku) a částek potřebných na zabezpečení nezbytných nákladů na domácnost (diferencované podle velikosti domácnosti). Zákon také upravoval podmínky a způsob valorizace životního minima. Definice stavu sociální potřebnosti občana a podmínky poskytování sociálních služeb byly upraveny vyhláškami MPSVR. Během čtyřletého období používání životního minima v praktické sociální politice vyvstaly některé problémy s ním spojené. Za hlavní nedostatek byla považována garance určité minimální úrovně příjmu bez výrazných omezení, čímž docházelo k neefektivnímu vynakládání zdrojů. Pro osoby, které nejsou schopny si příjem zvýšit vlastními silami, je tento příjem nedostatečný a naopak osoby, které tyto předpoklady mají, nejsou k práci dostatečně motivované. Jedna úroveň životního minima také neumožňovala odlišně reagovat na různé sociální situace v životě. Kumulací částek životního minima na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb u jednotlivých členů vícečetných domácností stát garantoval poměrně vysokou úroveň minimálního příjmu. Nový zákon č. 125/1998 Z.z., o životnom minime a o stanovení súm na účely štátnych sociálnych dávok ve znění pozdějších předpisů ustanovuje životní minimum jako společensky uznanou hranicu příjmů fyzické osoby, pod kterou nastává stav její hmotné nouze. Zákon vymezuje okruh společně posuzovaných osob a stanoví, které příjmy se započítávají pro účely určení sum ŽM u společně posuzovaných osob domácnosti. Samostatně jsou vymezeny hranice příjmu, který zakládá nárok na dávky státní sociální podpory. Zásadní změnou proti zákonu č. 463/1991 Zb., o životnom minime ve znění pozdějších předpisů, je způsob určení jeho výšky a struktura sum životního minima. Životní minimum je upraveno jednou sumou, tedy již ne skladebným způsobem a jeho výše závisí na potřebách jednotlivých členů domácnosti. Pro účely státních sociálních dávek se samostatně upravují sumy pro nezaopatřené děti podle věku. Základem pro valorizaci částek životního minima je skutečný vývoj indexu životních nákladů souboru nízkopříjmových domácností zjištěných Statistickým úřadem SR. Za nízkopříjmové se považují domácnosti, jejichž příjmy nepřesahují horní hranici příjmu prvních 20 % domácností seřazených vzestupně podle výšky peněžního příjmu na obyvatele. Částky životního minima se upravují vždy k 1. červenci na základě opatření Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR, hranice příjmu pro účely státních sociálních dávek se mohou upravit k 1.červenci nařízením vlády SR. Přehled o vývoji výše částek životního minima v letech 1991 - 2002 podávají tabulky č.1-5 v tabulkové příloze. Po posledních novelizacích zákona již není valorizace sum životního minima vázána růstem životních nákladů nízkopříjmových domácností v souvislosti s růstem čistých peněžních příjmů. Podle právního stavu v září 2002 se sumy ŽM upravují opatřením MPSVR SR vždy k 1.červenci tak, že se stávající částky vynásobí koeficientem růstu životních nákladů nízkopříjmových domácností. Výše sum ŽM pro jednotlivé osoby v domácnosti je v letošním roce následující:

3

T a b u l k a 1 Sumy životního minima v roce 2002 (v Sk/měsíc) první plnoletá osoba další plnoletá osoba/y zaopatřené neplnoleté dítě nezaopatřené dítě

3 930 2 750 2 750 1 780

Pramen: www.emplyoyment.gov.sk

Zákon o životnom minime přinesl významnou změnu ovlivňující systém sociálního zabezpečení - oddělení životního minima jako řídící veličiny pro nárok a výpočet výše dávky sociální pomoci. Pro tyto účely jsou zákonem stanoveny sumy na určení příjmu podmiňujícího vznik nároku na státní sociální dávky podle zvláštních předpisů. Nárok na státní sociální dávku nastává v případě, kdy příjem občana nedosahuje úrovně příjmu daného součinem příslušné částky příjmu podmiňujícího nárok na státní sociální dávky a koeficientů sestavených pro jednotlivé sociální dávky. T a b u l k a 2 Příjem podmiňující nárok na státní sociální dávky (v Sk/ měsíc) plnoletá osoba

3 000

další společně posuzovaná osoba/y

2 100

nezaopatřené dítě nad 15 let

1 770

dítě 6 – 15 let

1 660

dítě do 6 let

1 350

Pramen: www.emplyoyment.gov.sk

Podmínky nároku na dávky sociální pomoci určuje zvláštní předpis – zákon o socialnej pomoci č.195/1998 Z.z. ve znění pozdějších předpisů. Výše dávky sociální pomoci závisí na příčinách a celkových okolnostech, kvůli nimž se občan dostal do stavu hmotné a sociální nouze (viz příloha). V případě, že se občan dostal do stavu hmotné nouze z objektivních příčin, doplňuje se jeho příjem do sumy stanovené zákonem o životním minimu. Občanovi, který je v hmotné nouzi z objektivních důvodů, je možné poskytnout i jednorázovou dávku sociální pomoci nebo sociální půjčku na úhradu mimořádných výdajů. V případě, že se občan dostane do stavu hmotné nouze ze subjektivních důvodů, doplní se jeho příjem do sumy odpovídající 50% životního minima. Tato úroveň životního minima odpovídá hladině vymezující existenční minimum. V takto konstruovaném sociálním minimu je zohledněný faktor motivace občana zabezpečit si nebo alespoň zvýšit si příjem vlastní prací. Vymezení dvou hladin životního minima poskytuje nástroj pro státní nebo samosprávné orgány pro používání diferencovaných přístupů při vykonávání sociální politiky v praxi.

4

2. Metodické postupy konstrukce a stanovení úrovně životního minima Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR připravilo „Projekt určování životního minima v podmínkách Slovenské republiky“, řešitelem projektu byl Výzkumný ústav práce, sociálnych vecí a rodiny. Potřeba změn v oblasti životního minima doporučených v projektu vyplývala mimo jiné ze skutečnosti, že úloha státu v sociální politice se zásadně změnila. Jeho funkce se přesouvá na garanci pomoci při zabezpečování základních životních podmínek obyvatelstva při vzniku a trvání státem uznaných sociálních situací a důraz je kladen na individuální sociální odpovědnost občanů. Při určování životního minima se vycházelo z kombinace normativní (absolutní) a relativní metody. Základem absolutní metody je minimalizovaný spotřební koš zboží a služeb v běžných cenách. V úvahu je brána velikost domácnosti, věkové složení a pohlaví jejích členů a vychází se z norem spotřeby, které experti v daných oborech považují za minimálně přijatelné. Normativní metoda byla použita jako podpůrná při ověření minimální výše výdajů na výživu a ostatní osobní potřeby. Pro stanovení optimálního spotřebního koše odpovídajícího minimální výši příjmu se využily metody simulačního a optimalizačního modelování reálných spotřebních situací při zohlednění více socioekonomických vlivů. Relativní metoda určuje životní minimum jako podíl na průměrném peněžním příjmu v zemi, tento poměr se liší v závislosti na stupni ekonomického, sociálního a kulturního vývoje země a pohybuje se v rozmezí 33 % - 66 %. Přesněji se příjem vyjadřuje přepočtem ve spotřebních jednotkách, které zohledňují rozdíly ve spotřebních nárocích jednotlivých osob v závislosti na věku, pohlaví, ekonomické aktivitě atd. Při použití této metody se vyčlení určitý podíl domácností, které mají oproti jiným domácnostem nejnižší příjmy. Výšku těchto minimálních příjmů se stát zavazuje zaručovat dávkami systému sociální pomoci. Na Slovensku byly jako podklad pro určení výšky životního minima využity výdajově-spotřební charakteristiky domácností prvního decilu příjmového rozložení domácností. Jako podpůrná metoda se využila také stupnice spotřebních jednotek OECD z r.1979, která první dospělé osobě v domácnosti přiřazuje hodnotu 1, další dospělé osobě v domácnosti a dítěti nad 15 let hodnotu 0,7 a dětem do 15 let hodnotu 0,5. Spotřební jednotky byly použity z důvodu nutnosti odstranění kumulace částek životního minima u vícečetných domácností. Při ověřování výše výdajů na ostatní základní osobní potřeby a výdajů spojených s provozem domácnosti a bydlením se použily údaje o výšce a struktuře skutečných výdajů domácností statistiky rodinných účtů. Aby byla výška životního minima zachována ha horní hranici příjmu prvních 10% všech domácností seřazených vzestupně podle výšky čistého peněžního příjmu na obyvatele, měly by se tyto veličiny pravidelně každých pět let přehodnocovat. 2.1 Analýza příjmové situace obyvatelstva Hlavním podkladem pro zjišťování příjmové situace obyvatelstva byly analýzy založené na výběrovém zjišťování příjmů (Mikrocenzus) za roky 1992 a 1996. Hlavním zdrojem informací pro praktická opatření sociální politiky jsou údaje charakterizující výšku příjmu na osobu. Z analýz vyplynuly určité nedostatky tohoto ukazatele vyplývající jak z použití průměrného příjmu na osobu, tak i ekvivalentního příjmu. Použitím ekvivalentního příjmu je možné lépe porovnat ekonomické zdroje různých typů domácností při současném zohlednění rozdílů v jejich složení. Ekvivalentní příjem lépe zohledňuje vztahy mezi potřebami dospělých a dětí, jejich věk, pohlaví, úspory ze společného hospodaření. Stupnice ekvivalentních jednotek byly sestaveny pomocí těchto způsobů: 1. na základě expertních vyjádření

5

Takto byly sestaveny např. stupnice OECD z r.1979, které se používají při srovnávacích studiích Eurostatu. 2. na základě empirických šetření názorů obyvatel v sociologických průzkumech Respondenti odpovídají na otázky, jaký příjem by podle jejich názoru potřebovala rodina stejného složení jako jejich k tomu, aby uspokojila svoje základní potřeby. Relace příjmů jednotlivých typů rodin pak tvoří stupnici ekvivalentních jednotek. 3. na základě analýzy příjmů a výdajů V SR bylo základem tohoto zjišťování dlouhodobé statistické zjišťování příjmů a výdajů domácností (Mikrocenzus, statistika rodinných účtů). Diferenciace čistých peněžních příjmů byla sledována prostřednictvím relací příjmů na různých úrovních decilového rozložení příjmů a také prostřednictvím různých úrovní příjmů vzhledem k mediánové hodnotě příjmu na ekvivalentní osobu. Zvláštní pozornost byla věnována zejména analýze příjmů a jejich diferenciaci ve skupině nízkopříjmových domácností. Z porovnání výsledků analýz z let 1992 a 1996 vyplynulo, že došlo ke změnám některých sociálně demografických faktorů, které ovlivňují příjmové rozdělení obyvatelstva: 1. Potvrdil se trend stárnutí populace, výrazně se zvýšil podíl domácností s přednostou starším 65 let, zdvojnásobil se počet jednočlenných a dvojčlenných bezdětných domácností a klesl podíl rodinných domácností. Vlivem nových socioekonomických podmínek života a prodlužující se délky života dochází i k diverzifikaci forem soužití, objevují se nové typy domácností. 2. Příslušnost přednosty domácnosti k určité sociální skupině jako tradiční faktor ovlivňující příjmovou diferenciaci ztrácí na významu. Větší vliv mají jiné faktory, zejména úroveň dosaženého vzdělání, úroveň pracovního zařazení, poměr ekonomicky aktivních a závislých osob v domácnosti, ekonomická úroveň regionu aj. 2.1.2 Příjmová diferenciace domácností SR v roce 1996 V roce 1992 byla relace peněžních příjmů prvního a posledního kvintilu příjmového rozložení domácností 1:2,4 a v roce 1996 se zvýšila na 1:3,2. Došlo tedy k mírnému růstu diferenciace příjmů domácností. V roce 1996 činil měsíční čistý průměrný příjem na ekvivalentní osobu 4 638 Sk. Příjem domácností s přednostou samostatně výdělečně činným byl o 42 % vyšší, příjem domácností s přednostou zaměstnancem byl o 22 % vyšší. Ostatní skupiny domácností podle sociální příslušnosti přednosty se nacházely pod průměrnou úrovní. V porovnání s rokem 1992 se příjmová situace domácností s dětmi výrazně zhoršila (o 5-14 procentních bodů). V roce 1996 se všechny příjmy domácností s dětmi pohybovaly pod úrovní celospolečenského průměru, nejvíce se mu přibližovaly příjmy domácností s jedním dítětem. Domácnosti s vysokoškolsky vzdělaným přednostou získaly o 36 % vyšší příjem než průměr, tento poměr je téměř shodný jako v roce 1992. O 15 % převyšovaly průměr domácnosti s přednostu ve věku 50 - 54 let, o 9 % domácnosti s přednostou ve věku 55 - 59 let a ve věku 25 - 29 let. Věk přednosty nemá tedy určující vliv na výši čistých peněžních příjmů domácnosti. Nerovnost v rozdělení příjmů je možné identifikovat také analýzou relativní příjmové pozice vybraných typů domácností k různým úrovním mediánové hodnoty celospolečenského příjmu:

6

Nízký příjem - pod 0,5 mediánu Skromný příjem - od 0,5 do 0,7 mediánu Střední příjem - 0,7 1,5 mediánu Vysoký příjem - nad 1,5 mediánu Do roku 1996 se zvýšilo zastoupení všech skupin domácností na úrovni nízkého příjmu, nejvýrazněji u domácností s dětmi. Na úrovni středního příjmu bylo v roce 1996 soustředěnou 26,5 % domácností, v roce 1992 jich bylo třikrát více - 81 %. Zároveň ale došlo také k výraznému přesunu domácností se středním příjmem do vyšší příjmové skupiny. Došlo k nárůstu podílu pracovních příjmů na celkových čistých příjmech domácnosti (z 63,6 % na 68,3 %) a poklesu podílu sociálních příjmů (z 35,4 % na 29,1 %). Převaha sociálních příjmů nad pracovními se v roce 1996 vyskytovala pouze u domácností s nízkými příjmy. 2.1.3 Domácnosti s nízkými příjmy Nízkopříjmové domácnosti lze identifikovat pomocí dvou základních postupů: 1. Pomocí platného zákona o životním minimu Pokud členové domácnosti nedosahují zákonem stanoveného minimálního příjmu na zabezpečení základních životních potřeb, dostává se do stavu hmotné nouze 2. Pomocí příjmového rozdělení domácností Zařazení domácností pod hranici čistého peněžního příjmu, který představuje polovinu mediánu ekvivalentního příjmu v SR. Tato výše příjmu je v EU považována za hranici chudoby. Příjmu pod úrovní životního minima nejčastěji dosahují domácnosti s dětmi a z nich zejména domácnosti neúplné. Naopak nejméně často se zde vyskytují domácnosti s přednostou ve věku nad 60 let. Podle tohoto kritéria bylo v roce 1996 chudých 7,77 % domácností a 10,11 % osob z celkového počtu obyvatel SR. Podle druhého kritéria - 50% mediánu ekvivalentního příjmu, bylo v roce 1996 chudých 5,94 % domácností a 7,44 % osob. Podíl chudých se za 4 roky zvýšil téměř čtyřnásobně (z 1,46 na 5,94 a z 1,6 na 7,44), nejvýraznější je tento nárůst u úplných rodin s dětmi do 18 let. T a b u l k a 3 Domácnosti s nízkými příjmy (pod úrovní životního minima a pod 50% mediánu průměrného ekvivalentního příjmu) Rok typ domácnosti domácnosti s přednostou do 60 let 1 – členné 2 – členné úplné s dětmi do 18 let neúplné s dětmi do 18 let ostatní s dětmi do 18 let ostatní domácnosti s přednostou nad 60 let 1 – členné 2 – členné ostatní domácnosti celkem osoby celkem

1992 pod ŽM

1996 pod 50% mediánu

pod ŽM

pod 50 % mediánu

6,71 4,08 13,52 29,15 12,35 4,12

3,35 0,98 1,52 5,41 2,47 0,88

3,81 4,48 13,92 25,19 12,92 7,31

4,26 3,83 9,44 16,37 9,75 5,98

2,17 4,14 4,81

0,35 0,32 1,06

0,60 3,90 6,20

0,63 2,98 5,34

8,89 11,7

1,46 1,6

7,77 10,11

5,94 7,44

Pramen: VÚPSVR

...................................................................................................................................................... 7

2.2 Analýza výdajů domácností SR Základním kritériem výběru souboru domácností pro analýzu výdajů byla opět diferencovaná úroveň mediánu čistého peněžního příjmu na spotřební jednotku. Pro identifikaci základních životních potřeb domácností byly využity údaje statistiky rodinných účtů za rok 1994 na úrovni průměru, sociálního a existenčního minima. Při analýze výdajů domácností byla využita metoda relativní v kombinaci s normativním vymezením spotřebních košů. Pro vymezení průměrné úrovně spotřebních výdajů byl u domácností s dětmi, domácností jednotlivců a domácností důchodců kritériem medián čistého ekvivalentního příjmu všech domácností SR. Pro účely analýzy výdajů domácností na úrovni sociálního minima byla použita metoda redukce příjmů domácností. Do analýzy vstupovaly domácnosti s dětmi nacházející se na úrovni 60 a 50 % mediánu čistého ekvivalentního příjmu všech domácností této skupiny, domácnosti jednotlivců a domácnosti důchodců na úrovni 80 % mediánu čistého ekvivalentního příjmu všech domácností této skupiny. Pro účely analýzy výdajů domácnosti na úrovni existenčního minima byla provedena strukturální redukce výdajů na úroveň existenčního minima, vycházelo se z předpokladu, že spotřeba by měla zabezpečovat pouze minimální uspokojování základních životních potřeb a minimálních společenských kontaktů. Analyzovány byly údaje podle tří oddílů: 1. Výdaje na výživu 2. Výdaje na ostatní osobní potřeby domácností 3. Výdaje na bydlení 2.2.1. Výdaje na výživu Analýza výdajů na výživu byla provedena na základě optimalizačního modelu doporučených výživových dávek potravin. Mediánová hodnota příjmu domácností s dětmi činila 4 917 Sk, domácností jednotlivců 4 499 Sk a domácností důchodců 3 066 Sk. V celém souboru SRÚ převažovaly městské domácnosti v poměru 63,9 : 36,1. Průměrná domácnost s dětmi vydávala v r.1994 na výživu 40% celkových výdajů, domácnost s dětmi na úrovni sociálního minima ve výši 60% mediánu 36 % a domácnost s dětmi na úrovni 50 % mediánu 32 %. S redukcí příjmu dochází k intenzivnější redukci výdajů na potraviny, než je redukce příjmu a zvyšuje se podíl výdajů na ostatní osobní potřeby. Skutečné výdaje na výživu byly porovnávány s výdaji na lékařsky doporučené výživové dávky a se zákonnou částkou životního minima na zabezpečení výživy a ostatních osobních potřeb. Skutečné náklady na výživu jsou přibližně na úrovni doporučených výživových dávek pouze u domácností jednotlivců se spotřebními výdaji na úrovni existenčního minima. U domácností jednotlivců na ostatních příjmových úrovních (v průměru a na úrovni sociálního minima) jsou skutečné náklady na výživu vyšší, a to u důchodců v průměru o 62% a u ekonomicky aktivních jednotlivců o 22 %. U domácností s dětmi jsou skutečné náklady na výživu přibližně na úrovni doporučených výživových dávek pouze u domácností s dětmi při spotřebě na úrovni průměru. Na jednotlivých úrovních ekvivalentního příjmu (50 % a 60 % mediánu) jsou výrazně nižší a tvoří přibližně polovinu nákladů na úhradu doporučených výživových dávek. Při konstrukci životního minima před revizí v roce 1998 se při stanovení částky na výživu a ostatní osobní potřeby vycházelo z doporučených výživových dávek. Z toho důvodu, je tato částka vyšší než skutečné náklady. Na uspokojení ostatních osobních potřeb se počítalo s 20 % až 30 % zákonné částky životního minima. Z porovnání skutečných nákladů na výživu domácností jednotlivců se spotřebou na úrovni existenčního minima a částek životního minima na zabezpečení výživy a ostatních osobních potřeb vyplynulo, že 70 % zákonné částky postačí na úhradu nákladů na výživu a 30

8

% této částky je možno použít na ostatní osobní potřeby. U domácností jednotlivců a spotřebě na úrovni sociálního minima postačí zákonná částka pouze na úhradu skutečných výdajů na výživu. Domácnostem důchodců by po zabezpečení výživových potřeb zůstalo asi 10 % na ostatní osobní potřeby. U domácnosti s dětmi se spotřebou na úrovni průměru 70 % zákonné částky životního minima postačí na úhradu nákladů na výživu a 30 % je možno použít na ostatní osobní potřeby. U domácností s dětmi se spotřebou na úrovni sociálního minima zákonná částka tvoří 1,8 - 2,0 násobek skutečných nákladů na výživu. U domácností se spotřebou na úrovni životního minima tvoří 2,2 - 2,7 násobek skutečných nákladů na výživu. Míra krytí nákladů na výživu naturální spotřebou v roce 1994 činila 14,2 %. Nejvyšší je u domácností zemědělců, kde činí 26 % celkových nákladů na výživu, u domácností dělníků činila 13,8 %, u domácností zaměstnanců 12 %, u domácností OSVČ 12,3 % a u domácností důchodců 11,2 %. Při analýze naturální spotřeby domácností bez ohledu na jejich sociální příslušnost pokrývala naturální spotřeba cca. 6 % celkových nákladů na výživu. Výrazně vyšší míru krytí výživových potřeb (20 – 25 %) tímto způsobem vykazují domácnosti s dětmi na úrovni 50 i 60 % mediánu. Tento vysoký podíl je ovlivněn strukturou obyvatelstva, 57 % domácností s dětmi na těchto příjmových úrovních tvoří venkovské domácnosti. V domácnostech ekonomicky aktivních jednotlivců na těchto úrovních příjmu zabezpečuje naturální spotřeba 15 - 20 % celkových nákladů. 2.2.2. Výdaje na ostatní osobní potřeby Spotřební koše ostatních osobních potřeb byly sestaveny na dvou úrovních sociálního a existenčního minima; nezohledňují uspokojování celého spektra uspokojování potřeb člověka, protože jejich účelem není člověka plně zaopatřit. Spotřební koše byly konstruovány zvlášť pro ženu a muže v produktivním věku a dětí různých věkových kategorií. Zboží ve spotřebních koších bylo ohodnoceno průměrnými cenami za únor 1995 publikovanými Statistickým úřadem SR, při zohlednění užitkového času a vlivu sezónnosti. První skupina komplexu ostatních osobních potřeb obsahuje výdajové položky, které jsou jednoznačně vázané na spotřebu jednotlivce – oděv a obuv, osobní potřeby, doprava, kultura aj. Druhá skupina zahrnuje výdajové položky, které se vážou na spotřebou domácnosti jako celku - nábytek, bytové zařízení, potřeby pro domácnosti, provoz domácnosti a platby. Komplex ostatních osobních potřeb domácností s dětmi na úrovni průměru je možné rozdělit na část, která souvisí se spotřebou celé domácnosti a na část související se spotřebou jednotlivých členů domácnosti v poměru 60 % : 40 %. Se strukturální redukcí na úroveň životního minima se část spojená se spotřebou jednotlivých členu zvyšuje na cca. 90 %. Podrobný přehled o struktuře vydání na potraviny, bydlení a ostatní osobní potřeby uvádí tabulky č.6 -11 v tabulkové příloze. Z porovnání spotřebních košů ostatních osobních potřeb a skutečných nákladů na tyto potřeby u domácností s dětmi na úrovni sociálního minima u domácností s dětmi vyplynulo, že u dospělé osoby jsou skutečné výdaje vyšší o 3,5 %, zatímco u dětí jsou zhruba o 25 % nižší. Komplex potravin a ostatních osobních potřeb v domácnostech ekonomicky aktivního jednotlivce je rozdělený v poměru 80:20. S příjmovou redukcí se zvyšuje podíl výdajů na potraviny v relaci 84:16, po strukturální redukci na úroveň životního minima je relace 74:26. Skutečné výdaje domácností s dětmi na potraviny a ostatní osobní potřeby jsou v porovnání se zákonnou částkou životního minima určenou na výživu a ostatní osobní potřeby nižší. U sociálního minima tvoří 62,1 % zákonné částky, u existenčního minima tvoří 43,2 %. Na úrovni průměru jsou výdaje téměř identické s částkou ŽM.

9

Z porovnání údajů o celkových výdajích domácností jednotlivců a životního minima vyplývá, že zákonná částka na výživu a ostatní osobní potřeby (68,2 % úhrnu životního minima) se pohybuje mezi analýzou určenou úrovní sociálního minima (63,6 %) a existenčního minima (71,6 %). Je možné usuzovat, že na snížení příjmu reagují domácnosti zejména snížením výdajů na potraviny. 2.2.3 Výdaje na bydlení Stanovení minimálních výdajů na bydlení vycházelo z analýzy skutečných výdajů na bydlení na údajích z Mikrocenzu 1992 přepočtených na cenovou hladinu roku 1996. Normativní přístup byl použit při určení minimální velikosti bytu pro různé velikostní typy domácností. Výdaje na bydlení tvoří výdajové bloky: 1. čisté nájemné v nájemních bytech, tj. nájemné za plochu bytu v m2 a za základní vybavení bytu, příp. náklady obdobné nájemnému v družstevních bytech 2. běžná neinvestiční údržba bytu a domu 3. vodné a stočné 4. komunální služby 5. energie na vytápění a provoz domácnosti 6. daň z nemovitostí Největším výdajovým blokem byly výdaje na energie, které představovaly 2/3 výdajů na bydlení. Výdaje na nájemné a běžnou údržbu představují 1/5 výdajů a méně než 1/8 tvoří výdaje na vodné, stočné a komunální služby. Průměrné výdaje na bydlení v nájemních bytech se absolutně příliš neliší od výdajů na bydlení ve vlastních rodinných domech, různá je především jejich struktura. T a b u l k a 4 Struktura výdajů domácností na bydlení v roce 1996 (v Kč a v %) platba

průměr absolutně relativně nájemné 229 15,7 běžná údržba 98 6,9 vodné, stočné a kom. 132 9,1 služby energie 993 68,1 celkem 1 458 100,0

nájemní byty absolutně relativně 469 33,4 35 2,5 206 14,7 693 1 403

49,4 100,0

byty ve vlastnických domech absolutně relativně 154 10,4 57 3,8 1 259 1 485

84,8 100,0

Zdroj: VÚPSVR, vlastní výpočty

Výdaje na bydlení se mírně zvyšují s růstem příjmů domácností, tento nárůst se projevuje výrazným poklesem jejich podílu na čistých peněžních příjmech. Do analýzy vstoupily výdaje na bydlení v nájemních bytech u domácností ve třech příjmových pásmech: dolní pásmo tvořilo prvních 20 % domácností příjmového rozdělení, horní pásmo tvořilo posledních 20 % domácností, 60 % bylo zařazeno do středního pásma.

10

T a b u l k a 5 Zatížení rodinných rozpočtů výdaji na bydlení v nájemních bytech čisté peněžní příjmy v Sk

nízkopříjmové domácnosti

na osobu na domácnost podíl výdajů na bydlení na čistých peněžních příjmech

střední pásmo

2 884 11 299 13,0

horní pásmo

4 525 13 010 10,8

8 075 16 897 7,9

Pramen: VÚPSVR, vlastní výpočty

Rozdíly ve výdajích na bydlení v domácnostech různých velikostních typů a na různých příjmových úrovních nejsou velké; je to dáno jak přetrvávající nivelizací příjmovou tak nivelizací výdajů na bydlení. V nevelkém odstupňování nákladů na bydlení se odráží i specifika trhu s byty, který je značně rigidní a je ovlivněn mnoha demografickými a sociálními faktory omezujícími směnu bytů. T a b u l k a 6 Výdaje na bydlení podle počtu osob počet osob nájemní byty družstevní vlastní dům průměr

1

2 983 1 056 991 1 002

3 1 335 1 375 1 391 1 372

4 1 495 1 516 1 676 1 583

5+ 1 594 1 632 1 725 1 658

1 664 1 708 1 774 1 734

Pramen: VÚPSVR

Pro stanovení minimálních výdajů na bydlení byl použit jeden standart bydlení, který představuje nejtypičtější formu bydlení - ve slovenských podmínkách bydlení v nájemních bytech. Pro stanovení normy bydlení, tj. minimální podlahové plochy bytu byly vzaty v úvahu údaje SSÚ SR o skutečné dosáhnuté úrovni bydlení obyvatelstva, o skutečném užívání bytů různé velikosti domácnostmi s různým počtem osob, údaje z československých norem bydlení pro obytné budovy z 80. let 20. století a z expertních posudků a z norem bydlení OSN. T a b u l k a 7 Plošný standard bytu podle počtu osob v domácnosti počet osob 1 2 3 4 5+

minimální doporučená plocha bytu v m2 1)

minimální dopor. velikosti bytu 2)

33 46 55 57 65

29 36 48 56 64

průměrná plocha nájemního bytu v SR 3) 44 59 64 67 70

plocha nájem. bytu u domácností nízkopříjmových 3) 39 56 62 64 69

Pramen: VÚPSVR 1) Norma Hospodářské komise pro Evropu, OSN1991 2) Československá státní norma pro obytné budovy, 1988 3) Průměrná plochy bytů podle počtu osob v domácnosti v m2, Mikrocensus 1992, Údaje o byte a nákladoch na bývanie, za SR, ŠÚ SR, Bratislava 1994

Z porovnání skladby bytů a velikosti domácností vyplynulo, že jednočlenné domácnosti bydlí ve větších bytech, než je stanoveno normou. Podíl těchto domácností se v současnosti zvyšuje zároveň s klesajícím počtem jednopokojových bytů. Také byla zjištěna značná převaha dvou až třípokojových bytů, což způsobuje na jedné straně vysoký standard bydlení méněčetných domácností a na druhé straně přelidněnost v bytech obývaných vícečetnými rodinami.

11

T a b u l k a 8 Skladba bytů a velikost domácností Velikost bytu 1 pokojový 2 pokojové 3 pokojové 4 pokojové

% bytů 11,2 27,1 38,8 22,9

velikost domácnosti 1 členné 2 členné 3 členné 4 a více členné

% domácností 21,8 23,8 18,4 36,0

Pramen:: VÚPSVR

Minimální výdaje na celkovou standardní podlahovou plochu pro účely životního minima byly stanoveny jako součin normy bydlení OSN a průměrných nákladů na jednotlivé složky bydlení v nájemních bytech pro domácnosti různých velikostních typů. Průměrné náklady na 1m2 podlahové plochy bytu po započtení všech složek nákladů na bydlení činily v roce 1996 23,36 Sk. T a b u l k a 9 Minimální náklady na bydlení v Sk pro různé velikostní typy domácností Počet osob 1 2 3 4 5+

Náklady na bydlení 1)

Celková plocha bytu 33 46 55 57 65

Pramen: VÚPSVR 1) Údaje jsou pro účely životního minima zaokrouhleny

12

770 1 074 1 280 1 330 1 520

3. Využití výsledků empirických průzkumů Sociologický průzkum postojů obyvatel k obsahové náplni životního minima sloužil jako nástroj k ověření poznatků o životním minimu. Průzkum byl realizován v roce 1996 na vzorku populace starší 18 let na celém území SR. V průzkumu byly použity dva základní přístupy pro identifikaci ekvivalentní škály: - prostřednictvím deklarování minimálního příjmu potřebného na úhradu nákladů spojených s upokojováním základních potřeb, - prostřednictvím subjektivně určené částky životního minima. V odpovědích na otázku: „Kolik potřebuje Vaše domácnost na uspokojení základních potřeb (strava, ostatní osobní potřeby, bydlení)?“ respondenti uváděli náklady na uspokojení základních potřeb činily průměrně 55 - 68 % čistých peněžních příjmů domácností. Největší podíl na rozpočtu domácností zaujímaly výdaje na výživu (35 – 41 %), které činily 56 – 63 % výdajů na základní potřeby. Naturální spotřeba pokrývá v průměru 10 % výživových potřeb domácností. Podle průzkumů tímto způsobem nejvíce uspokojují výživové potřeby domácnosti ekonomicky aktivních jednotlivců ve vyšších příjmových skupinách. Slovenská populace se také shodla na věcné náplni životního minima a tak je možné usoudit, co společnost považuje za sociálně přijatelný standard potřeb, který je nevyhnutelné uspokojovat i v případě vzniku složité finanční situace domácnosti. Za neměnný základ pro kvantifikaci ŽM jsou považovány náklady na zabezpečení denní stravy, náklady za užívání bytu (domu) a náklady spojené se spotřebou energie.Více než 70 % populace uvedlo, že tyto náklady považuje za nezbytné. Poměrně vysoká míra shody (více než 50 % populace) byla prokázána i u nákladů spojených s nákupem čerstvého ovoce, výdajů na dopravu do zaměstnání, nákladů na zabezpečení základní zdravotní péče a koncesionářských poplatků televize a rozhlasu. Zabezpečení těchto položek rodinného rozpočtu by podle názorů populace mělo být možné pokrýt ze sociálních dávek uplatňovaných na základě zákona o životním minimu. Za důležité výdajové položky, bez kterých by se ve finanční tísni po určitou dobu obešly, domácnosti považují: výdaje na některé osobní služby (holič, kadeřník, osobní potřeby aj.), na služby spojů a za používání telefonu. U těchto druhů služeb, které jen méně než 50 % populace považuje za nezbytné, se hledají různé formy substituce. Domácnosti dále uvedly i svůj názor na výšku finančních částek na úhradu základních potřeb. Za životní minimum respondenti považují měsíční příjem pro domácnosti jednotlivců 4 500 Sk, pro domácnosti dvoučlenné 6 000 Sk, pro modelové domácnosti s 1 - 3 dětmi 7 000, 8 000, 9 000 Sk. Existenční minimum bylo průzkumy určeno v rozmezí 71,4 - 84,4 % subjektivně určeného životního minima. Pro domácnost jednotlivců ve výši 3 800 Sk, pro dvoučlennou 5 domácnost 5 000 Sk, pro domácnost s 1 - 3 dětmi ve výši 5 000, 6 50, 7 000 Sk. Zákonné částky životního minima pro modelové domácnosti v té době činily 2 180 pro jednotlivce, 3 850 pro dvoučlennou domácnost, pro domácnost s 1 – 3 dětmi 5 410, 6 760 a 8 230 Sk.

13

T a b u l k a 10 Ekvivalentní stupnice subjektivně určených částek životního a existenčního minima částka životní min. existenční min. zákonné ŽM

jednotlivec 1,00 1,00 1,00

2členná dom. 1,33 1,32 1,77

3členná dom. 1,56 1,32 2,48

4členná dom. 1,78 1,62 3,10

5členná dom. 2,00 1,84 3,80

Zdroj:VÚPSVR

Z tabulky je patrné, že diferenciace ekvivalentních stupnic na základě subjektivního hodnocení výdajů je značně nižší než v případě ekvivalentních stupnic sestavených ze zákonných částek životního minima, které jsou také bližší stupnici OECD.

14

4. Distributoři sociální pomoci Podmínky nároku a způsob vyplácení dávek sociální pomoci, formy sociální pomoci jsou upraveny zákonem č.195/1998 Z.z, o sociálnej pomoci a zákonem č. 125/1998 Z.z., o životnom minime. Dávky sociální pomoci vyplácí okresní úřad, který je také může zajistit ve věcné podobě, jednorázové dávky sociální pomoci ve výšce skutečně prokázaných výdajů vyplácí nebo ve věcné formě poskytuje obec. V rámci systému sociální pomoci jsou řešeny dávky sociální pomoci pro rodiny s dětmi, pro občany, kteří vyžadují zvláštní pomoc, pro občany společensky nepřizpůsobené i pro občany starší a pro občany se zdravotním postižením. Byly zrušeny některé dříve užívané dávky sociální péče, např. peněžní a věcné dávky rodičům s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám, příspěvek na výživu dítěte, peněžní dávky rodičům, kterým se narodily současně tři a více dětí, peněžní příspěvek pro děti v pěstounské péči, příspěvek na rekreaci důchodcům, některé účelové peněžní dávky pro občany s těžkým zdravotním postižením a pro staré občany. Kritériem nároku na dávky je sociální situace, která vyvolává stav hmotné a sociální nouze, ne již příslušnost občana k určité sociální skupině.

15

5. Minimální mzda Minimální mzda garantuje určitý minimální příjem z pracovní činnosti, na který má pracovník nárok ze zákona. Její vazba na minimální sociální příjmy je na Slovensku, stejně jako v ČR, velmi těsná. Výše minimální mzdy a odstupňování tohoto pracovního příjmu od životního minima jako sociálního příjmu jsou významnými činiteli motivace k práci. Po vzniku samostatné Slovenské republiky se vláda zavázala aktualizovat úroveň minimální mzdy tak, aby byl zachován přiměřený předstih proti životnímu minimu. Tento odstup minimální mzdy od životního minima měl zabezpečit motivaci k práci a zabránit nivelizačním tendencím ve mzdách. I když se minimální mzda dotýkala jen malého okruhu zaměstnanců, kteří jí byli odměňováni za svou práci, vážným problémem se stal její vliv na ostatní sociální instituty. Minimální mzda totiž sloužila jako vyměřovací základ pro příspěvky na zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění, příspěvky do fondu zaměstnanosti, pro hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Tyto vazby minimální mzdy způsobily, že v letech 1995 a 1996 minimální mzda nebyla valorizována. Značné obavy panovaly z nadměrného zatížení státního rozpočtu (odvod pojistného za osoby, za které platí pojistné stát) a podnikatelské sféry (odvody pojistného za zaměstnance). Minimální mzda tak značně zaostala za růstem životních nákladů, které v roce 1994 stouply o 13,6 procentních bodů a v roce 1995 o 9,6 % a spotřebitelských cen, které v roce 1994 stouply o 13,4 procentních bodů a v roce 1995 o 9,09 procentních bodů. Její relace k průměrné mzdě SR činila 34,1%. Přehled o vývoji výše minimální mzdy a o ostatních ukazatelích podává tabulka č.12 v tabulkové příloze. V roce 1996 vstoupil v platnost nový zákon č.90/1996 Z.z., o minimálnej mzde, který ustanovil jednotnou mezioborovou minimální mzdu a minimální mzda byla valorizována z 2 700 Sk na 3 000 Sk. Do roku 2000 poměr minimální mzdy na průměrné mzdě vykazoval klesající tendenci a pohyboval se okolo 30 %, v roce 2000 se přiblížil 40 % a v pololetí 2001 činil 40,2 %. Zvláštní sazby jsou stanoveny pro zaměstnance - poživatele invalidního důchodu a pro mladistvé zaměstnance. Úroveň MM je nízká ve srovnání s evropskými zeměmi, kde se pohybuje od 40 - 60 %. V České republice je poměr minimální mzdy k průměrné obdobný jako na Slovensku, minimální mzda v roce 2001 činila 5 000 Kč, tj. 1,2 násobek životního minima a 34 % průměrného měsíčního příjmu. Nový zákon č. 311/2001 Z.z., Zákoník práce zrušil předchozí Zákoník práce 65/1965 Zb., a mimo jiné přinesl významnou změnu, s účinností od 1.1.2002 ustanovil na Slovensku 40 hodinový pracovní týden. Výši minimální mzdy upravuje vláda nařízením vždy k 1. říjnu kalendářního roku jako součin průměrné měsíční mzdy za předcházející rok a koeficientu, který je výsledkem konsensu tripartity. Pokud se zástupci státu, zaměstnanců a zaměstnavatelů nedohodnou o koeficientu do 31. července, o výšce minimální mzdy rozhodne vláda nařízením. Zákon stanoví, že výše koeficientu musí být taková, aby částka minimální mzdy převýšila sumu životního minima pro plnoletou osobu zvýšenou o příspěvky na nemocenské, důchodové, zdravotní pojištění a pojištění v nezaměstnanosti. Tak je zabezpečen žádoucí odstup pracovního příjmu od sociálních příjmů jako nástroj motivace k práci. Zákon dále stanoví, že pokud mzda zaměstnance nedosáhne v kalendářním měsíci výši minimální mzdy, zaměstnavatel je povinen doplatit rozdíl ve mzdách. Zákonem č. 125/1998 Z.z., o životnom minime a o stanovení súm na účely štátnych sociálnych dávok se měnily i některé zákony upravující pracovní vztahy - zákon upravující zaměstnanost, zdravotní a sociální pojištění a pojištění v případě nezaměstnanosti. V těchto zákonech byl institut minimální mzdy jako základ pro výpočet příspěvku do pojistných

16

systémů nahrazen konkrétní peněžní částkou odstupňovanou podle účelu. Vyvázáním minimální mzdy ze systému sociálního zabezpečení se otevřel prostor pro to, aby se minimální mzda stala flexibilním nástrojem trhu práce. Minimální mzda je základem pro odstupňování tarifních mezd, zaručuje určitou ochranu před nezaměstnaností, brání stlačení úrovně mezd pod úroveň reprodukčních nákladů na pracovní sílu. V české právní úpravě není zákonem stanovený mechanismus pro zajištění odstupu minimální mzdy od životního minima a dosud je minimální mzda základem pro výpočet odvodů do pojistných systémů za osoby, u kterých je plátcem pojistného stát.

17

Tabulky

18

T a b u l k a 1 Sumy životního minima po valorizaci v jednotlivých letech pred revizí (v Sk mesícne)

ka na zabezpecení výživy a ostat. základních osob. potreb obcana osoba/rok 1991 1993 díte do 6 let 900 1 010 díte 6-10 let 1 000 1 130 díte 10-15 let 1 200 1 350 díte nad 15 let 1 300 1 460 ostatní 1 200 1 350 cástka na zabezpecní nezbytných nákladu na domácnost dom. jednotlivce 500 630 dom. dvouclenná 650 810 dom. trí- a ctyrclenná 800 1 000 dom. peti- a víceclenná 950 1 190

1995 1 130 1 260 1 470 1 590 1 470

1997 1 250 1 400 1 630 1 760 1 630

710 910 1 120 1 240

780 1 000 1 230 1 360

T a b u l k a 2 Sumy životního minima po valorizaci v jednotlivých letech po revizi (v Sk mesícne) osoba v domácnosti/rok první plnoletá osoba další plnoletá osoba zaopatrené neplnoleté díte nezaopatrené díte

1998 3 000 2 100 2 100 1 350

1999 3 230 2 260 2 260 1 460

2000 3 490 2 440 2 440 1 580

2001 3 790 2 650 2 650 1 720

2002 3 930 2 750 2 750 1 780

T a b u l k a 3 Stupnice ekvivalentních jednotek životního minima po valorizaci osoba v domácnosti/rok první plnoletá osoba další plnoletá osoba zaopatrené neplnoleté díte nezaopatrené díte

1998 1,000 0,700 0,700 0,450

1999 1,000 0,700 0,700 0,452

2000 1,000 0,699 0,699 0,453

2001 1,000 0,699 0,699 0,454

2002 1,000 0,700 0,700 0,453

T a b u l k a 4 Kumulativní indexy vývoje životního minima

ka na zabezpecení výživy a ostat. základních osob. potreb obcana osoba/rok 1991 1993 díte do 6 let 100,0 112,2 díte 6-10 let 100,0 113,0 díte 10-15 let 100,0 112,5 díte nad 15 let 100,0 112,3 ostatní 100,0 112,5 cástka na zabezpecní nezbytných nákladu na domácnost dom. jednotlivce 100,0 126,0 dom. dvouclenná 100,0 124,6 dom. trí- a ctyrclenná 100,0 125,0 dom. peti- a víceclenná 100,0 125,3

1995 111,9 111,5 108,9 108,9 108,9

1997 110,6 111,1 110,9 110,7 110,9

112,7 112,3 112,0 104,2

109,9 109,9 109,8 109,7

T a b u l k a 5 Kumulativní indexy vývoje životního minima po revizi (v Sk mesícne) osoba v domácnosti/rok první plnoletá osoba další plnoletá osoba zaopatrené neplnoleté díte nezaopatrené díte

1998 100,0 100,0 100,0 100,0

1999 107,7 107,6 107,6 108,1

2000 108,0 108,0 108,0 108,2

2001 108,6 108,6 108,6 108,9

2002 103,7 103,8 103,8 103,5

T a b u l k a 6 Struktura výdaju základních výdajových okruhu v domácnostech s detmi na prumerné úrovni

výdajový okruh potraviny bydlení ostatní osobní potreby z toho : jednotlivce dom. celkem celkem 1)

ekvivalentní 1) jednotka domácnost 1 045 2 780 395 1 051 1 326 3 528 775 551 2 766

2 060 1 468 7 369

podíl 37,8 14,3 47,9 58,4 41,6 100

2,65 ekvivalentních jednotek

T a b u l k a 7 Struktura výdaju na základní výdajové okruhy v domácnostech s detmi na úrovni 60% mediánu sociální minimum existencní minimum ekvivalentní ekvivalentní jednotka 1) domácnost podíl jednotka domácnost podíl 614 1 646 36 481 1 289 44,5 262 702 15,3 262 702 24,3 832 2 230 48,7 337 903 31,2

výdajový okruh potraviny bydlení ostatní osobní potreby z toho : jednotlivce 519 1 391 62,4 dom. celkem 313 839 37,6 celkem 1 708 4 578 100 1) 2,68 ekviv. jednotek medián ekv. mesícního príjmu = 2115 Sk, tj. na domácnost = 5668 Sk

307 30 1 080

823 80 2 894

91,1 8,9 100

T a b u l k a 8 Struktura výdaju na základní výdajové okruhy v domácnostech s detmi na úrovni 50 % mediánu sociální minimum existencní minimum ekvivalentní ekvivalentní jednotka 1) domácnost podíl jednotka domácnost podíl 455 1 260 32,4 327 906 42,9 193 535 13,7 193 535 25,3 756 2 094 53,8 243 673 31,8

výdajový okruh potraviny bydlení ostatní osobní potreby z toho : jednotlivce 417 1 155 55,2 dom. celkem 339 939 44,8 celkem 1 404 3 889 100 1) 2,77 ekv. jednotek medián ekv. mesícního príjmu = 1775 Sk, tj. na domácnost 4917 Sk

216 27 763

598 75 2 114

88,9 11,1 100

T a b u l k a 9 Struktura výdaju na základní výdajové okruhy v domácnostech ekonomicky aktivních jednotlivcu

výdajový okruh potraviny bydlení ostatní osobní potreby celkem

prumerný standard absolutne % 1 235 35,8 686 19,9 1 528 44,3 3 441 100

sociální minimum existencní minimum absolutne % absolutne % 1 088 40,2 802 47,7 441 16,3 441 26,2 1 175 43,5 439 26,1 2 704 100 168/2 100

T a b u l k a 10 Struktura výdaju na základní výdajové okruhy v domácnostech duchodcu - jednotlivcu

výdajový okruh potraviny bydlení ostatní osobní potreby celkem

prumerný standard absolutne % 1 400 49,8 702 25 711 25,2 2 813 100

sociální minimum existencní minimum absolutne % absolutne % 1 126 52,3 941 54 573 26,6 573 32,9 455 21,1 227 13,1 2 154 100 1 741 100

T a b u l k a 11 Ekvivalentní stupnice hodnot spotrebních košu ostatních osobních potreb

muž žena deti ve veku: 0 - 6 let 7 - 10 let 11 - 14 let 15 - 18 let

sociální existencní minimum minimum 1,00 1,00 1,00 1,05 0,54 0,46 0,55 0,91

1,00 0,85 0,92 1,48

T a b u l k a 12 Vývoj minimální mzdy a souvisejících ukazatelu (v Sk/mesícne) ukazatel/rok prumerná nominální MM 1) prumerná nominální mesícní mzda fyz.os.2)

1991 2 000

1992 2 200

1993 2 262

1994 2 450

1995 2 450

1996 2 637

1997 2 700

1998 3 000

1999 3 600

2000 4 400

2001 4 920

3770

4 543

5 379

6 294

7 195

8 154

9 226

10 003

10 732

11 430

12 229)3

1 700

1 700

1 980

1 980

2 180

2 180

2 410

3 000

3 230

3 490

3 790

53,1

48,4

42,1

38,9

34,1

32,3

29,3

30,0

33,5

38,5

40,2

0,85

0,77

0,88

0,81

0,89

0,83

0,89

1,00

0,90

0,79

0,77

-

110

102,8

108,3

100

107,7

102,4

111,1

120,0

122,2

111,8

-

120,5

118,4

117

114,3

113,3

113,1

109,6

108,1

106,5039

životní minimum jednotlivce podíl prum. nom.MM na prum. mes.mzde podíl ŽM na prumerné nominální MM kumul. index prum. nominální MM kumul. index prum. nominální mesícní mzdy

-

2002 5 570 3 930

113,2 -

Zdroj: VÚPSVR, vlastní propocty 1)

Prumerná nominální minimální mzda = (MM 1 x v 1 +MM 2 x v 2 ) / (v 1 +v 2 ), kdy v 1,2 = pocet mesícu platnosti MM v dané výši Metodika výpoctu prumerné nominální minimální mzdy byla zvolena z duvodu valorizace v roce 1993 a 1996, která byla uskutecnena v jiných mesících než v predchozích letech. Do zárí roku 1993 (v 1 ) cinila MM 1 2200 Kc, poslední 3 mesíce (v 2 ) MM 2 =2450 Kc. V roce 1996 v mesících 1-3 (v 1 ) MM 1 cinila 2450 Sk, v mesících 5-12 (v 2 ) MM 2 = 2700 Kc. 2) Za celé hospodárství SR 3) údaj za 1.pololetí 2001

Příklady Citace zákona č.195/1998 z.z. ve znění pozdějších předpisu: Příklady subjektivních důvodů hmotné nouze, které jsou důvodem snížení částky ŽM na 50% zákonné částky: Hmotná núdza (1) Hmotná núdza je stav, keď príjem občana nedosahuje životné minimum ustanovené osobitným predpisom. (2) Príjem občana na účely poskytnutia sociálnej pomoci podľa tohto zákona sa zisťuje v kalendárnom mesiaci, v ktorom bola podaná žiadosť o sociálnu pomoc, ak tento zákon neustanovuje inak; pritom sa prihliada na priemerný mesačný príjem za posledných 12 kalendárnych mesiacov pred podaním žiadosti o sociálnu pomoc. (3) Príjem občana na účely sociálnej pomoci sa vypočíta zo súčtu príjmu občana a príjmov osôb, ktorých príjmy sa spoločne posudzujú, tak, že sa tento súčet vydelí počtom osôb, ktorých príjmy sa spoločne posudzujú. (4) Občan môže byť v hmotnej núdzi z objektívnych dôvodov alebo zo subjektívnych dôvodov. (5) Občan je v hmotnej núdzi z objektívnych dôvodov, ak si nemôže vlastným pričinením zabezpečiť alebo zvýšiť príjem najmä vzhľadom na svoj vek alebo nepriaznivý zdravotný stav. Za vlastné pričinenie sa považuje najmä vlastná práca. (6) Občan je v hmotnej núdzi zo subjektívnych dôvodov, ak a) si nehľadá zamestnanie za pomoci príslušného okresného úradu práce alebo inej právnickej osoby alebo fyzickej osoby, ktorá vykonáva sprostredkovanie zamestnania za úhradu podľa osobitného predpisu, b) je vyradený z evidencie nezamestnaných občanov hľadajúcich zamestnanie (ďalej len "evidencia nezamestnaných"), pretože nespolupracuje pri hľadaní zamestnania s príslušným okresným úradom práce, c) je v evidencii nezamestnaných na príslušnom okresnom úrade práce po tom, čo skončil 1. posledné zamestnanie sám bez vážnych dôvodov,) bez udania dôvodu alebo čo s ním bolo skončené posledné zamestnanie z dôvodu porušovania pracovnej disciplíny, neuspokojivých pracovných výsledkov alebo z dôvodu, pre ktorý by mohlo dôjsť k okamžitému zrušeniu pracovného pomeru, alebo 2. prevádzkovanie alebo vykonávanie samostatnej zárobkovej činnosti alebo činnosť spolupracujúcej osoby samostatne zárobkovo činnej osoby bez vážnych dôvodov, d) je s výnimkou čiastočne invalidného občana v evidencii nezamestnaných na príslušnom okresnom úrade práce viac ako 24 mesiacov; obdobia vedenia občana v evidencii nezamestnaných sa na tento účel sčítavajú, ak obdobie medzi vyradením občana z evidencie nezamestnaných z dôvodu jeho pracovného pomeru alebo obdobného pracovného vzťahu, 23

prevádzkovania alebo vykonávania samostatnej zárobkovej činnosti alebo činnosti spolupracujúcej osoby samostatne zárobkovo činnej osoby a jeho novým zaradením do evidencie nezamestnaných trvalo menej ako tri mesiace, e) je v evidencii nezamestnaných na príslušnom okresnom úrade práce bez vzniku nároku na podporu v nezamestnanosti z dôvodu, že v posledných troch rokoch pred podaním žiadosti o sprostredkovanie zamestnania nepreukázal žiadne obdobie platenia príspevku na poistenie v nezamestnanosti, s výnimkou občanov, u ktorých sa podmienka platenia príspevku na poistenie v nezamestnanosti považuje za splnenú podľa osobitného predpisu, f) neplní vyživovaciu povinnosť voči maloletému podľa osobitného predpisu alebo neplní súdom určenú vyživovaciu povinnosť voči plnoletému nezaopatrenému dieťaťu, voči manželovi alebo voči rozvedenému manželovi podľa osobitného predpisu,) g) neuplatní všetky pohľadávky a zákonné nároky, najmä na výživné, s výnimkou príspevku na výživu rozvedeného manžela, na dávky nemocenského poistenia, na dávky dôchodkového zabezpečenia, dávky výsluhového zabezpečenia a na štátne sociálne dávky, h) si neplní povinnosť ako samostatne zárobkovo činná osoba alebo spolupracujúca osoba samostatne zárobkovo činnej osoby platiť poistné na nemocenské poistenie, i) nevznikne tomuto občanovi alebo občanom, ktorých príjmy sa spoločne posudzujú, s výnimkou nezaopatreného dieťaťa, nárok na prídavky na deti z dôvodu uvedeného v osobitnom predpise, j) ako rodič alebo ako občan, ktorý prevzal dieťa do starostlivosti nahrádzajúcej starostlivosť rodičov na základe rozhodnutia príslušného orgánu, zanedbáva starostlivosť o deti v rozsahu, že príslušný orgán uložil výchovné opatrenie podľa osobitného predpisu alebo súd obmedzil rodičovské práva, pozbavil rodiča rodičovských práv, zveril dieťa do výchovy iného občana než rodiča alebo nariadil ústavnú výchovu podľa osobitného predpisu. (7) Ak sa pri posudzovaní hmotnej núdze viacerých občanov, ktorých príjmy sa posudzujú spoločne, zistí, že jeden z týchto občanov je v hmotnej núdzi zo subjektívnych dôvodov, aj ďalšia plnoletá fyzická osoba sa posudzuje ako občan v hmotnej núdzi zo subjektívnych dôvodov. Nezaopatrené dieťa sa na účely tohto zákona vždy posudzuje ako občan v hmotnej núdzi z objektívnych dôvodov. (8) Občan je povinný preukázať hľadanie zamestnania v prípadoch uvedených v odseku 6 písm. a).

24

Příloha 7

Lineární extrapolace úrovně vydání nízkopříjmových domácností zajišťující minimalizaci vydání

Řešitel: Ing. Ivo Baštýř

- prosinec 2002 -

Lineární extrapolace úrovně vydání u nízkopříjmových domácností zajišťující minimalizaci vydání 1. Rozbor empirických hodnot vydání (údajů SRÚ 2000) v jednotlivých výdajových blocích (výživa, bydlení, ostatní výrobky a služby) je založen na hodnocení příjmových a výdajověspotřebních poměrů tzv. nízkopříjmových domácností, které jsou u jedno až čtyřčlenných domácností definovány jako domácnosti zaujímající, podle úrovně čistých peněžních příjmů, pozici v první, dolní pětině příjmového rozložení souhrnu domácností; u pěti a vícečlenných domácností je kritériem nízkopříjmovosti pozice v první třetině příjmového rozložení. Důvodem tohoto pojetí nízkopříjmových domácností je zajištění jejich dodatečného počtu v analyzovaném souboru (50 až 150 domácností; to je ve všech velikostních typech domácnosti zajištěno). 2. Úroveň tzv. běžných vydání zjišťovaná u nízkopříjmových domácností je z hlediska úrovně odpovídající ochranné funkci životního minima vysoká. Běžná výdajová úroveň nízkopříjmových domácností charakterizuje pozici domácnosti pohybující se v rozmezí 10. až 15. místa uspořádané škály čistých příjmů domácností (v jednotlivých jejich velikostních typech); příjmová pozice domácností, které jsou v pásmu ochraňovaném sociálními dávkami podmíněnými sociální potřebností (odvozovanými od částek životního minima), se pohybuje okolo 5. percentilu příjmového rozložení (v rozmezí cca 4. a 7. percentilu). Přibližné určení výdajových úrovní v tomto příjmovém pásmu, které lze charakterizovat jako „minimální výdaje“ lze (vedle jiných způsobů) realizovat lineární extrapolaci hodnot výdajů. Uplatněná lineární extrapolace je založena na těchto postupech: a) předběžné hodnocení rozložení celkových a běžných čistých příjmů jak všech domácností vstupujících do analýzy v jednotlivých velikostních typech, tak domácností nízkopříjmových a charakteristik jejich průměrné a střední úrovně naznačuje zvláštnosti rozložení obou souborů domácností. Souhrnné údaje o vztazích mezi hodnotami aritmetického průměru a mediánu čistých příjmů domácností (za celkové součty příjmů i výdajové bloky) jsou tyto: souhrn domácností: druh příjmů (vydání) celkové příjmy běžné příjmy (vydání)

základní vztah Ar a Me Ar > Me Ar < Me

poloha Ar v percentilech rozmezí střed 50 - 55 52,5 45 - 50 47,5

nízkopříjmové domácnosti celkové příjmy (vydání) běžné příjmy (vydání)

Ar > Me Ar > Me

10 - 15 9 - 11

12,5 10,0

Údaje naznačují, že míra redukcí celkových příjmů (vydání) na běžné příjmy (vydání) je zpravidla větší u charakteristik aritmetických průměrů než hodnot mediánových. b) Lineární extrapolace vychází z předpokladu, že odstup mezi úrovní příjmů souhrnu domácností a nízkopříjmových domácností lze lineárně (rovnoměrně) prodloužit do pásma prvních deseti procent domácností. c) Pro konkrétní výpočet rozsahu lineární extrapolace příjmů nízkopříjmových domácností byl zvolen vztah daný vzorcem

12,5 − 5,5 kde … (1) 47,5 − 12,5 H = hodnota absolutního snížení běžných čistých vydání nízkopříjmových domácností v jednotlivých výdajových blocích, R = rozdíl mezi úrovní běžných vydání domácností s průměrem příjmů a domácností nízkopříjmových v jednotlivých výdajových blocích, 12,5 - střední hodnota percentilové pozice aritmetického průměru (Ar) celkových čistých příjmů nízkopříjmových domácností, 5,5 - odhadnutá střední hodnota percentilové pozice Ar běžných čistých příjmů domácností v pásmu domácností ochraňovaných dávkami sociální potřebnosti 47,5 - střední hodnota percentilové pozice Ar běžných čistých příjmů domácností s průměrnými příjmy (souhrn domácností). Pro jednotlivé výdajové bloky je výpočet lineární extrapolace tento: H=Rx

Blok bydlení Je použita metoda odvození redukčního koeficientu, kterým se redukují výdajové hodnoty nízkopříjmových domácností na bydlení. Redukční koeficient je odvozen jako prostý aritmetický průměr z dílčích redukčních koeficientů; ty jsou stanoveny pro malé a střední obce a Prahu jak v nájemním, tak ve vlastnickém bydlení ze vztahů: R = Vc,b – Vn,b … (2) kde: Vc,b = prostý aritmetický průměr běžných vydání na bydlení souhrnu domácností Vn,b = prostý aritmetický průměr běžných vydání na bydlení nízkopříjmových domácností. Hodnota H je odvozena ze vztahu (1). Vlastní dílčí redukční koeficienty jsou dány vztahem H kr,d = 1,0 … (3) V n ,b resp. v procentním vyjádření vztahem: H x 100 … (3a) kr,d,% = 100,0 V n ,b Vypočtené procentní hodnoty dílčích redukčních koeficientů se pohybují v rozmezí od 96,5 do 98,7; prostý aritmetický průměr dílčích koeficientů činí 97,3 % (doplňková hodnota činí 2,7 %). Blok vydání na výživu, naturální příjmy na výživu, blok vydání na ostatní výrobky a služby osobní potřeby. Lineární extrapolace stanovící úroveň absolutního snížení vydání nízkopříjmových domácností na minimální úroveň vydání je dán postupem podle vztahu (1). Konkrétní výpočty jsou uvedeny ve svazku 2 v tabulce 5.11 a v tabulce 6.1.

Rozbor úrovně, konstrukce, struktury a uplatňování životního minima a odvození minima existenčního Přílohy ke svazku 2

Recommend Documents