Rozbor prozaického díla – Rozmarné léto Předmět
Český jazyk
Ročník a obor
1. – 4. ročník oboru ZA, 1. – 4. ročník oboru SC
Kód sady
ČJ/ZA+SC/01+02+03+04/02
Kód DUM
ČJ/ZA+SC/01+02+03+04/02/19-20
Autor
Mgr. Jitka Riedlová
Datum vzniku
30.5.2013
Projekt „EU peníze středním školám“ Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CZ.1.07/1.5.00/34.0652
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Úryvek
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet. ”Tento zpùsob léta,” děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, ”zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu? Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.”
Rozbor úryvku Přechodníky: Dozpívav, znamenaje, obraceje Archaické prvky: Děl vposled Knížní slova: Čili, jež, nepozřel, nuže Obrazná pojmenování: přístroje Celsiova Zvláštní slovosled: Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Přímá řeč: Tento zpùsob léta,” děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, ”zdá se mi poněkud nešťastným. (Mimochodem jedná se o známý citát, nejslavnější větu tohoto díla) . Novotvar: maní (maně = mimoděk)
Rozbor díla Novela s překvapivým závěrem - humoristická novela
- er-forma vyprávění - osobité autorovo vypravěčství (autora lze bezpečně rozpoznat z jeho způsobu vyprávění) -kritika maloměšťáckého způsob života, charakteristického přetvářkou, pasivitou, jistou omezeností, pokryteckou morálkou, prázdnotou a nudou.
Kompozice – chronologická Tematika jazyka – archaické prvky (přechodníky, infinitivy na -ti, knižní obraty),neotřelá slovní spojení, využití parodie, ironie, humoru, obrazných pojmenování, kombinování vrstev jazyka ..
-jazyková hravost, fantazie -zfilmováno, režíroval Jiří Menzel(1968) a hrál v něm např. Rudolf Hrušínský - dějová kompozice – chronologická, souvislá linie, opakování (každý večer představení kouzelníka), lyrické pasáže, dialogy
Děj díla Je chladné léto a v lázeňském městečku Krokovy Vary se skoro nic neděje. Do Důrovy plovárny tedy mnoho lidí nechodí. Kanovník Roch je pohoršen proto, že si Antonín Důra sundal kalhoty, když lezl do vody. Manželé Důrovi se vzájemně pomlouvají. Do města přijíždí potulný kouzelník Arnoštek a jeho pomocnice Anna. Uspořádají několik představení pro lidi. Město je vzhůru nohama. Antonín Důra, kanovník Roch i major Hugo jsou okouzleni krásou Anny. Kateřině Důrové se zase líbí Arnoštek a nosí mu jídlo. Antonín Důra podvede svoji ženu s Annou, ale když vchází Anna do domu, poleje ji i sebe vodou a zalže manželce, že Annu zachraňoval. Kateřina mu nevěří, ale přesto se o Annu stará. Potom od něj odejde za Arnoštkem. Kateřina pobývá tedy společně s Arnoštkem a Annou.
Kanovník Roch jde v noci k maringotce a Anna ho pozve dovnitř, právě vaří ryby. Opilí výtržníci se právě vrací z hospody a vtrhnou do maringotky. Zraní kanovníka Rocha – natrhnou mu ucho. Antonín mu ho potom sešije. Major Hugo se také snaží o Annu, chce, aby s ním zůstala, ale Arnoštek ho zbije. Při posledním představení Arnoštek spadne z lana, které chce přejít. Tuto nehodu zavinil jeden opilý divák. Kateřina se pohádá s Arnoštkem a odchází zpět k Antonínovi. Rozhodla se, že mu odpustí. Avšak Antonín neodpustí jí a není rád, že se k němu vrátila.
Hlavní postavy Antonín Důra - majitel říčních lázní, záletník, stará se až moc o své tělo
Kanovník (kněz) Roch – knihomol major Hugo – přítel Antonína - tři místní usedlíci, staří přátelé,společně tráví čas rozsáhlými a malichernými debatami
Kateřina – manželka Antonína Důry, nepřitažlivá, nepříjemná, podezřívavá, pomlouvačná a pomstychtivá
Arnoštek – zpustlý kouzelník, akrobat, polykač ohně, menší postavy
Anna -pohledná mladá asistentka Arnoštka
Myšlenka díla Ve městečku panovalo nudné a stereotypní prostředí, v němž se ocitaly tři hlavní postavy. Tuto atmosféru narušili komedianti. Setkáním s nimi vyšly na povrch charaktery a vlastnosti obyvatel. Např. Lidé nestálí v manželství (Důrovi), pokrytci (kněz), ješitní (major).
Vladislav Vančura (23.06.1891 - 01.06.1942)
Prozaik, dramatik, filmový scénárista a režisér. V kvintě na gymnáziu přestoupil na uměleckou školu a chtěl se stát malířem. Avšak poté, co jeho matka onemocněla, rozhodl se vrátit a odmaturoval na gymnáziu. Poté si vyprosil studia na lékařské fakultě. Se svou manželkou si otevřeli lékařskou praxi. Vančura stále nepřestával psát a zároveň s lékařstvím se věnoval i divadelní kritice. Nakonec u něj láska k literatuře převážila, a tak se věnoval již pouze jí. Vančura stál u zrodu avantgardního sdružení Devětsil (zal. r. 1920), stal se i jeho prvním předsedou. Po atentátu na Heydricha byl zatčen gestapem a v Praze Kobylisech popraven. Díla: Markéta Lazarová, Pole orná a válečná, Pekař Jan Marhoul, Luk královny Dorotky, Konec starých časů, Obrazy z dějin národa českého
Literárně historický kontext Meziválečná avantgarda 1. pol. 20. století
- Novátorský směr v literatuře - Od konce 19.století - světový představitel G. Apollinaire - různé směry : Kubismus, futurismus, dadaismus, v Čechách poetismus - avantgardní umělci se sdružovali do Děvětsilu, Vančura je jeho spoluzakladatelem - nové postupy v literatuře – hra s jazykem, zvláštní větná stavba, archaismy,
Zdroje:
Archiv studentských textů Mgr. Jitky Riedlové VANČURA, V. : Rozmarné léto, Odeon 1986, ISBN 01-084-86
