ROP SEVEROZÁPAD
PROMĚNY REGIONU
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad • Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj • „Vize přestane být snem”
„Vize přestane být snem“
Vydal: Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, 2011 Neoznačené foto: archiv ROP Texty: Úřad Regionální rady Grafický návrh, DTP a tisk: NOESIS s.r.o. Neprodejné
Obsah Rekonstrukce náměstí – Abertamy
4
Rekonstrukce Becherovy vily – Karlovy Vary
6
Rekonstrukce budovy konzervatoře – Teplice
8
Modernizace letiště – Karlovy Vary
10
Obnovení přívozu – obec Travčice, okres Litoměřice
12
Nový zimní stadion – Chomutov
14
Veřejně přístupné sportoviště – Kraslice
16
Ergoterapie – Petrohrad
18
Revitalizace centra města v památkové zóně – Roudnice nad Labem
20
Rozvoj venkova revitalizací nevyužívaných objektů – Vejprty
22
Kulturně-společenské centrum – Děčín
24
Revitalizace nábřeží Maxipsa Fíka – Kadaň
26
Rekonstrukce budovy městské knihovny – Aš
28
Revitalizace městského centra – Ústí nad Labem
30
Revitalizace a regenerace centra města – Jílové
32
Rekonstrukce náměstí Abertamy
Foto: archiv města Abertamy
Novou podobu abertamského náměstí inspirovala historie Krušnohorské Abertamy prožívaly svou zlatou éru ve 30. letech 20. století. Prosperitu hornickému městu, které leží v nadmořské výšce 880 metrů, přineslo rukavičkářství a těžba dřeva. Ve 30. letech mělo bezmála pětitisícové horské městečko podle historických pramenů mezi svými obyvateli až 30 milionářů, což bylo v té době jistě pozoruhodné. Někdejší hospodářský rozmach města dodnes připomínají honosné vily, které jako by do drsných podmínek Krušných hor ani nepatřily. V současnosti se snaží Abertamy na toto období prosperity navázat, a dobový odkaz tak nese i rekonstruované abertamské náměstí. Rozsáhlá rekonstrukce centra města proběhla díky finanční podpoře, kterou město získalo z ROP Severozápad. Nové
4
abertamské náměstí vychází z podoby, kterou měl střed města ve 30. letech minulého století. Na náměstí se tak vrátila kašna i socha nejsvětější Trojice, která byla kdysi jednou z jeho dominant. Kromě toho veřejné prostranství dostalo nový povrch, proběhla rekonstrukce osvětlení a mobiliáře a bylo doplněno několik nových prvků, mimo jiné i bronzový reliéf Krušných hor. Má kruhový tvar o průměru dva a půl metru a jeho autorem je akademický sochař Pavel Knapek z Ostrova. Jakási bronzová mapa zachycuje krajinu od Nejdku po Stráž nad Ohří včetně části sousedního Německa a měla by především turistům pomoci s orientací a přiblížit jim názvy okolních dominant.
Turistům slouží i nové infocentrum, které na náměstí vzniklo. Nabízí zájemcům nejen informace o zajímavých lokalitách, jízdních řádech či ubytování, ale také mapy, turistické známky města nebo jízdenky. Rekonstrukce náměstí skončila ve městě Abertamy po 13 měsících. Zahájena byla v říjnu 2009 a ukončena v listopadu 2010. V průběhu přípravných prací před započetím rekonstrukce byl pod jedním ze stromů, které musely ustoupit rekonstrukci náměstí, objeven tubus, který zde v roce 2004 zakopal tehdejší ředitel lesnického učiliště. Dokumenty, jako poselství budoucím generacím, byly vyjmuty, částečně vysušeny a při slavnostním zahájení vloženy spolu s dalšími aktuálními poselstvími do nového tubusu, který byl při rekonstrukci zakopán.
Projekt: Abertamy – rekonstrukce veřejných prostranství Příjemce dotace: město Abertamy Celkové náklady: 55 milionů korun Výše dotace z ROP Severozápad: 51,5 milionu korun
5
Rekonstrukce Becherovy vily Karlovy Vary
Becherova vila po desetiletích znovu ožila: Karlovy Vary mají svůj poklad Budova byla vyprojektována v atraktivním vilovém území v takzvaném Westendu v roce 1912 městským stavitelem Karlem Hellerem pro Gustava Bechera, příslušníka věhlasné karlovarské rodiny, jež se proslavila balneologickými a podnikatelskými aktivitami, ale zejména bylinným likérem Becherovkou. V roce 1913 byla zahájena stavba rodinného paláce s komfortním vybavením, jako je hala, velká jídelna, přijímací pokoj či kapacitní kuchyně. Ve 20. letech se majitelem objektu stal Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Do 80. let 20. století zase vila sloužila jako dům pionýrů a mládeže. Poté dlouhá léta chátrala.
6
K jejímu znovuožití došlo až ve 21. století. Na základě stavebněhistorického a restaurátorského průzkumu proběhly rekonstrukční práce v souladu s požadavky orgánů památkové péče. Snahou projektantů bylo skloubit původní dispozice s citlivým začleněním soudobé technické vybavenosti, aniž by se degradovalo původní architektonické dílo. Z původní stavby se dochovaly četné uměleckořemeslné prvky a architektonické detaily. Ty byly zachovány, restaurovány a konzervovány. Dokonce se zachovalo i torzo fontánky s mozaikou v hale v přízemí, ve velké jídelně pak dřevěné táflování a štuková výzdoba stropu. Dnes Interaktivní galerie Becherova vila nabízí širokou škálu využití od rozsáhlé expozice věnované životu Jana Bechera a jeho rodiny přes pořádání dlouhodobých výstav, využití společenských sálů k uměleckým představením i koncertům až po konání literárních večerů, včetně aktuálních exkluzivních výstav či scénické vizualizace.
Projekt: Interaktivní galerie Becherova vila Příjemce dotace: Karlovarský kraj Celkové náklady: 88,7 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 77,6 milionu korun
7
Rekonstrukce budovy konzervatoře Teplice
Foto: Mgr. Milan Kubík
Zázemí pro mladé umělce Konzervatoř v Teplicích byla založena roku 1971. Z počátku fungovala pod záštitou teplického gymnázia, avšak už po dvou letech své činnosti se konzervatoř stala samostatnou institucí a následně získala i svou vlastní budovu v Českobratrské ulici, kde sídlí dodnes. Od této doby vzešlo z lavic teplické konzervatoře mnoho úspěšných hudebníků, zpěváků a pedagogů uměleckých škol. V současné době je teplická konzervatoř jedinou školou svého druhu v Ústeckém kraji, kde je možné studovat jak v prezenční, tak v kombinované formě ve studijních oborech hudba a zpěv. V oboru hudba se zde vyučuje hře na klavír, varhany, dechové i smyčcové nástroje, kytaru, akordeon, bicí nástroje a zobcovou flétnu. Konzervatoř nabízí svým žákům také možnost studia dirigování či hudební skladby. Obor zpěv je
8
spíše zaměřen na operní zpěv. O studium na teplické konzervatoři je obrovský zájem, láká žáky nejen z Ústeckého, ale i z okolních krajů. Činnost konzervatoře je velice pestrá. Její studenti se účastní mnoha veřejných koncertů, seminářů a zejména řady uměleckých soutěží v celém regionu i mimo něj. Ústecký kraj se proto rozhodl podpořit rozvoj výuky studentů na teplické konzervatoři a v roce 2008 zahájil přípravné práce na rekonstrukci do té doby nevyužívaného objektu, který konzervatoř měla k dispozici již od roku 1995, ale jeho prostory nebylo možné využívat kvůli jeho velmi špatnému
technickému stavu. Na tuto rekonstrukci získal Ústecký kraj z Regionálního operačního programu Severozápad dotaci více než 94 milionů korun. Hlavním cílem rekonstrukce bylo umožnit studentům a též jejich pedagogům kvalitnější naplňování vzdělávacích úkolů. Nově zrekonstruovaná budova OÁZA, jak ji studenti konzervatoře ještě před její rekonstrukcí sami nazvali, je propojena se sousední budovou konzervatoře proskleným schodištěm a výtahem. Uvnitř budovy se nachází zkušebna orchestru a učebny pro individuální výuku hry na hudební nástroje. Ve zbylém místě zástavby, za koncertním sálem, byla současně postavena pětipodlažní přístavba, kde našlo své místo plno dalších učeben včetně režijních místností a technického zázemí. Součástí stavebních prací byly také úpravy přiléhajících dvorů konzervatoře.
Projekt: Konzervatoř Teplice, REKO zadního traktu budovy, dostavba území, úprava dvora Příjemce dotace: Ústecký kraj Celkové náklady: 114,7 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 94,9 milionu korun
9
Modernizace letiště Karlovy Vary
Foto: archiv letiště Karlovy Vary
Moderní odbavovací hala láká cestující Historie karlovarského letiště se datuje od roku 1925, kdy městská rada správně odhadla budoucí nezbytnost leteckého spojení lázeňského města s tuzemskými i zahraničními městy a dala podnět k vyhledání vhodné lokality a výstavbě letiště. Letecký provoz na karlovarském letišti začal v provizorních podmínkách 15. května 1931 na trati Praha – Mariánské Lázně – Karlovy Vary. Nové objekty byly uvedeny do provozu v roce 1933. Hlavní odbavovací budova a další objekty byly na tehdejší poměry dostatečně kapacitní, s dokonalou architekturou, kterou obdivujeme dodnes. Od té doby se letiště slibně rozvíjelo. Špičkovým obdobím v jeho historii byl rok 1978. Tehdy se denně provozovalo šest pravidelných leteckých spojů, z nichž čtyři spojovaly lázeňské město s Moravou a Slovenskem. V obou směrech
10
bylo odbaveno 50 tisíc cestujících. Státní opatření směřující k úspoře pohonných hmot a prudký nárůst cen letenek v pozdějších letech zapříčinily citelný pokles zájmu o cestování letadly. Na letišti Karlovy Vary poklesl provoz o 74 % a nakonec byl zastaven. Od roku 1989 má letiště opět statut mezinárodního letiště a postupně se opět rozvíjí. Jedním ze zásadních kroků pro jeho modernizaci a budoucí rozvoj pak bylo vybudování nové odbavovací haly. Pro její výstavbu získal Karlovarský kraj, který letiště vlastní od roku 2004, dotaci 87 milionů korun z Regionálního operačního programu Severozápad.
Nová hala byla se stávající rekonstruovanou budovou propojena přístavbou. Nový, futuristický halový komplex evokuje představu kovového trupu letadla bez křídel. Práce na výstavbě nové haly byly zahájeny v únoru 2008, sloužit cestujícím pak začala v květnu 2009. Díky nové hale je možné odbavení cestujících ze tří až čtyř letadel střední velikosti současně. Budova sloužící k odbavení cestujících skýtá také administrativní prostory a plochy pro poskytovatele standardních služeb obvyklých na mezinárodních letištích. Současně umožnila zlepšit organizaci přepravních a kontrolních technologií transportu zavazadel při odletu, a zvýšit tak efektivitu odbavení cestujících. Modernizace letiště a využití podpory z evropských fondů k vybudování nové haly se vyplácí – letiště se rozvíjí a jeho využití roste. V roce 2010 odbavilo mezinárodní letiště Karlovy Vary celkem 70 903 cestujících, což je o 8,4 % více než v roce 2009.
Projekt: Modernizace letiště Karlovy Vary – III. etapa, 2. část Příjemce dotace: Karlovarský kraj Celkové náklady: 98,1 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 87,1 milionu korun
11
Obnovení přívozu obec Travčice, okres Litoměřice
Foto: Jiří Cimbálník
Sv. Anna v Nučničkách slouží místním i výletníkům Obec Travčice na Litoměřicku má asi 600 obyvatel a do jejího správního území patří i víska Nučničky. Původní ves Travčice ležela v jednom z mnoha meandrů dolního toku řeky Ohře, v močálovitém terénu nedaleko soutoku s řekou Labe. Právě oblast, kde obec ležela, vybral císař Josef II. k vybudování pevnostního města Terezín. Aby císařovo rozhodnutí mohlo být realizováno, musela být kromě jiných zásahů přestěhována i obec Travčice vzdušnou čarou asi kilometr jižněji. Domy byly rozebírány a stavební materiál z nich postupně převážen a používán při stavbě domů nových. Nová poloha obec ještě více spojila s řekou Labe a přiblížila ji k již zmiňovaným Nučničkám, kde pravděpodobně už v té době fungoval přívoz. Byl nezbytnou součástí života obcí na březích řeky. Na jeho
12
místě ale později vzniklo cvičiště Československé lidové armády pro takzvané brodění tanků. Na obou březích byly v té době vybudovány tzv. náplavky – dlážděné cesty vedoucí hluboko do řeky. Záhy po roce 1989 byl nácvik brodění zrušen. Už v té době začala obec uvažovat o obnovení přívozu v Nučničkách. Oba břehy Labe jsou v tomto místě bez železniční i silniční dopravy a oboustranný pohodlný přístup k řece k realizaci záměru vyloženě vyzýval. V této lokalitě se nabízela možnost propojit přívozem cyklostezky Labe a Ohře. V obecním rozpočtu však na realizaci záměru chyběly peníze. Šanci uskutečnit ho přinesl až ROP Severozápad.
Obec Travčice proto připravila a úspěšně podala projekt, který byl dokončen v roce 2010. Vznikla tak nejen přistávací mola na obou stranách řeky, ale i domek sloužící jako zázemí pro převozníky a kiosek s občerstvením. V rámci projektu Travčice pořídily i loď Sv. Anna. Je zastřešená, pohání ji motor o výkonu 40 koní a pro přívoz byla vyrobena na zakázku. Přes Labe přepraví až deset lidí najednou a nabízí zájemcům i krátké vyhlídkové plavby. Přívoz, který za krátkou dobu svého fungování už posloužil tisícům výletníků, propojil cyklostezky Ohře a Labe a přivedl cykloturisty po nově vyznačené trase přes Počaply a České Kopisty i do historického města Terezín. Obrazně řečeno tak Travčice pomohly novým přívozem v Nučničkách i pevnostnímu městu, kvůli jehož stavbě se musely před více než dvěma sty lety stěhovat.
Projekt: Propojení páteřních cyklostezek Labe – Ohře cyklotrasou a přívozem Příjemce dotace: obec Travčice Celkové náklady: 12 milionů korun Výše dotace z ROP Severozápad: 10,1 milionu korun
13
Nový zimní stadion Chomutov
Foto: archiv Oblastního muzea v Chomutově
Chomutov má po třiašedesáti letech novou hokejovou arénu Když se v roce 1945 zakládal chomutovský hokejový klub, bylo nutné řešit vhodné místo pro vznik ledové plochy. Zprvu se jevily jako nejlepší tenisové dvorce za dnešní Městskou sportovní halou. Bylo zde vhodné osvětlení, které umožňovalo hrát i večerní utkání, ale hlavním důvodem bylo, že tehdejší správce areálu dovedl udělat slušný led. A tak se začaly psát dějiny chomutovského hokeje. Ten zaznamenal obrovský rozmach, jenže prostory tenisových kurtů nedávaly do budoucna mnoho nadějí na vybudování důstojného zázemí. Proto bylo tenkrát zvoleno nové řešení, plocha v Tolstého ulici, kde se hrál hokej ještě nedávno. Nejprve muselo dojít k demolici pěti staveb, které bránily výstavbě. Poté už začala dlouhá a náročná práce, na jejímž konci měl vyrůst nový zimní
14
stadion. 12. prosince 1948 se zde mohlo hrát první hokejové utkání, i když stadion nebyl zcela dokončen. O rok později již stadion zdobila umělá ledová plocha a stavba byla oficiálně předána do rukou veřejnosti. Po pražské Štvanici a Ostravě se tak Chomutov stal členem úzké společnosti měst, která se mohla hokejovým stánkem pyšnit. V roce 1957 prošel stadion poslední velkou přestavbou. Nejprve byla vybudována moderní střešní konstrukce a následně byla vystavěna kolem stadionu vnější zeď a dokončeny tribuny. Později byla přistavěna část s hráčskými kabinami v přízemí a kanceláře v dalších dvou patrech. Od té doby stál stadion v této podobě až do roku 2011.
Taková hala však nesplňovala současné technické a kapacitní požadavky. Město Chomutov v rámci integrovaného plánu rozvoje města uspělo s projektem revitalizace areálu bývalých kasáren na Centrum sportu a volného času. Jeho součástí je zimní stadion i tréninková hala se šatnami. Hokejová aréna je stavebně architektonickým unikátem, nenápadný oblouk ocelové konstrukce vytváří kontext ke zvlněnému terénu předhůří Krušných hor. Stadion je vybaven nejmodernějšími technologiemi. Kapacita nového stadionu je 5,5 tisíce diváků. Komfort diváků a sportovců zajišťuje obrazová kostka, obrazovky na chodbách, restaurace, bufety, šatny pro diváky, dětský koutek, Fan shop. Zimní stadion byl postaven za 580 milionů korun, přičemž 232 milionů korun činila dotace z Regionálního operačního programu Severozápad. Tréninková hala byla postavena za 162 milionů korun, z toho dotace je 127 milionů korun.
Projekty: Centrum sportu a volného času – Zimní stadion Centrum sportu a volného času – Tréninková hala a šatnovací blok Příjemce dotace: město Chomutov Celkové náklady: 643 milionů korun Výše dotace z ROP Severozápad: 359,7 milionu korun 15
Veřejně přístupné sportoviště Kraslice
Foto: archiv města Kraslice
Sportoviště pro malé i velké Sportoviště v Palackého ulici v Kraslicích slouží obyvatelům města takříkajíc od nepaměti. Z počátku šlo o malé upravené městské hřiště, které bylo ale sužováno každoročně záplavami, neboť řeka Svatava v té době ještě nebyla regulována. V letech 1932 a 1974 bylo hřiště dokonce zničeno povodněmi natolik, že muselo být vždy kompletně zrenovováno. Odehrávaly se zde i velké události spojené s tradicí masových vystoupení, sokolských sletů a oslav ve městě. V roce 1962 získaly sportoviště v Palackého ulici Rudné doly, které zde založily TJ Rudné doly Kraslice a z hřiště vybudovaly sportovní stadion. V 80. letech, kdy ve městě vyrůstalo sídliště s velkou koncentrací obyvatel, byl stadion velmi využíván. Po ukončení dolování na Kraslicku v polovině 80. let předaly Rudné doly pozemek městu. Zpočátku bylo hřiště využíváno 16
fotbalovými kluby k tréninkům, postupně však upadlo v zapomnění a v 90. letech 20. století bylo spíše než ke sportovním účelům využíváno ke skladování materiálu – sutě, štěrku, hlíny. Pozemek byl také poskytnut jako základna pro firmu budující nový silniční průtah městem v letech 2007–2009. Po ukončení prací zůstal zarostlý pozemek bez využití. V té době začalo město uvažovat o vybudování veřejně přístupného sportoviště a v roce 2010 získalo pro tento záměr dotaci z Regionálního operačního programu Severozápad. Díky tomu zde dnes obyvatelé Kraslic najdou takzvané univerzální hřiště na tenis, košíkovou nebo nohejbal. Nechybí tu hřiště s travnatou plochou, prostor na pétanque nebo pingpongové stoly. Toto místo mohou navštěvovat i rodiče s malými dětmi, pro které je zde dětské hřiště se spoustou herních prvků a prolézačkami. Celý areál je oplocen a k dispozici je i sociální zázemí v provozní budově.
Projekt: Veřejně přístupné sportoviště – Kraslice Příjemce dotace: město Kraslice Celkové náklady: 9,2 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 8,5 milionu korun
17
Ergoterapie Petrohrad
Foto: archiv Psychiatrické léčebny Petrohrad
Zázemí pro ergoterapii v psychiatrické léčebně Petrohradský zámek nedaleko Loun slouží jako psychiatrická léčebna od 50. let 20. století. Na podnět tehdejšího karlovarského psychiatra doc. MUDr. J. Prokůpka bylo na zámku roku 1952 založeno léčebné psychiatrické zařízení s názvem „Státní pracovní psychiatrické středisko“. Ještě téhož roku byli přijati první pacienti z Čech a Moravy. Tehdy zařízení působilo jen v barokních křídlech, postupem času se však jeho činnost rozšířila i do dalších částí zámku. V roce 1991 se stala Psychiatrická léčebna Petrohrad samostatným právním subjektem a následně příspěvkovou organizací státu. V následujících letech zde byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy. Došlo k výrazné opravě střechy, vydláždění nádvoří či vybudování fontány.
18
V současné době disponuje léčebna kapacitou 150 lůžek a zaměřuje se na diagnostickou, léčebnou, základní i specializovanou péči, jejíž součástí jsou nezbytná preventivní opatření. Péče je poskytována zejména obyvatelům Ústeckého kraje. V posledních letech bylo do rekonstrukce léčebny investováno několik desítek milionů korun a velkou zásluhu na tom mají strukturální fondy Evropské unie. Konkrétně Regionální operační program Severozápad podpořil v areálu psychiatrické léčebny kompletní přestavbu historického špýcharu pro účely ergoterapie. Léčebna získala na její realizaci dotaci z ROP Severozápad zhruba 26 milionů korun. Ergoterapie představuje pro léčebnu jednu z nejdůležitějších léčebných procedur. Rekonstrukce nových prostorů tak nabízí možnost zvýšení úspěšnosti léčby psychicky nemocných pacientů, lepší přizpůsobení terapie, ale také zlepšení podmínek práce ergoterapeutů.
Projekt: Psychiatrická léčebna Petrohrad – ergoterapie Příjemce dotace: Ústecký kraj Celkové náklady: 29,9 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 26 milionů korun
19
Revitalizace centra města v památkové zóně Roudnice nad Labem
Foto: archiv Podřipského muzea
Nová dlažba i městský mobiliář v centru Roudnice nad Labem Roudnice nad Labem leží na levém břehu řeky Labe, v úrodné Polabské nížině a její historie je velmi bohatá. Je spojena již s existencí brodu přes Labe na obchodní cestě do Lužice, což byla nejdůležitější komunikace protínající ve starých dobách Podřipsko. Jedná se o jedno z nejstarších českých měst, své jméno Rúdnice či Rudenice dostala podle pramene rudě zbarvené vody, který dodnes vyvěrá u kostela Narození Panny Marie. V roce 1850 zaniklo roudnické zámecké panství a nová éra výrazně změnila tvář města. Vyrostly nové obytné čtvrti i hospodářské objekty. Od konce 19. století postupně probíhala proměna Roudnice nad Labem na moderní město
20
a tento vývoj pak pokračuje do dnešních dnů. V roce 2007 se město rozhodlo pro rekonstrukci centra, tedy Karlova náměstí, Husova náměstí a jedné z nejstarších roudnických ulic – Rvačova. Do konce roku 2009 dostala obě náměstí kamennou dlažbu a nový mobiliář, tj. odpadkové koše, lavičky, informační tabule a panely informující o odjezdech autobusů. Na Karlově náměstí je umístěna mapa města vykreslená na žulové desce. V červnu roku 2010 byla dokončena ulice Rvačov, která prošla podstatně rozsáhlejší rekonstrukcí, protože kromě nové dlažby a mobiliáře musely být vyměněny také veřejné inženýrské sítě a položeno elektrické vedení nového veřejného osvětlení. Na celý projekt získalo město dotaci z ROP Severozápad ve výši téměř 50 milionů korun.
Projekt: Revitalizace centra města v památkové zóně Roudnice nad Labem Příjemce dotace: město Roudnice nad Labem Celkové náklady: 54,3 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 49,3 milionu korun
21
Rozvoj venkova revitalizací nevyužívaných objektů Vejprty
Foto: archiv Spolku historie Vejprtska a MSSS Vejprty
Bývalá nemocnice nabídne chráněné bydlení Historie vejprtské nemocnice se začala psát před 120 lety. Na konci 19. století se vejprtští továrníci bratři Pohlové rozhodli zřídit nemocnici. S městem Vejprty se zároveň dohodli na tom, že se obec postará o její vnitřní vybavení. Na podzim 1888 bylo započato se stavbou pod vedením vídeňského stavitele Zvěřiny. Výstavba budovy stála přibližně 30 tisíc zlatých a po téměř třech letech byla v červenci 1891 nemocnice slavnostně předána do majetku města. O nemocné zde původně pečovaly řádové sestry a městský lékař. I za druhé světové války nemocnice sloužila výhradně civilnímu obyvatelstvu, jehož počet rostl také tím, že do Vejprt přijížděli stále další uprchlíci z rozbombardovaného Německa.
22
Jako zdravotnické zařízení sloužila budova až do roku 1999, kdy byla Městská nemocnice s poliklinikou ve Vejprtech jako městská příspěvková organizace zrušena. Část budovy byla i poté využívána jako chirurgická ambulance. K jejímu přesunu došlo v podstatě až v návaznosti na schválení projektu chráněného bydlení. Ten byl z Regionálního operačního programu Severozápad podpořen dotací ve výši 24 milionů korun. Díky ní vzniklo v někdejší nemocnici 15 bytových jednotek pro chráněné bydlení a 3 společné chráněné byty 4+1. Využívat je budou klienti vejprtských sociálních zařízení, kterým by chráněné bydlení a nové zázemí v podobě klubovny s knihovnou a internetem mělo pomoci v integraci do normálního života. Pro horské Vejprty, které se dlouhodobě potýkají s vysokou nezaměstnaností, pak bude přínosem i deset nových pracovních míst, která v rámci provozu chráněného bydlení vzniknou.
Projekt: Rozvoj venkova revitalizací nevyužívaných objektů pro komplexní sociální služby Příjemce dotace: Městská správa sociálních služeb Vejprty Celkové náklady: 33,5 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 23,6 milionu korun
23
Kulturně-společenské centrum Děčín
Foto: z knihy Návštěva u Jeho Excelence Františka Thuna: Zámek Děčín v historických fotografiích, autor Otto Chmelík. Ústí nad Labem: Albis International, 2002
Zámecké prostory pro kulturu i společenské akce Nejvýraznější dominantou Děčína je bezesporu tamní zámek. První písemná zmínka o jeho předchůdci je z konce 10. století. Dnešní podobu získal během poslední přestavby v letech 1786–1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký organismus sjednotit a dát celému objektu kompaktní vzhled. Díky významnému postavení rodu Thunů, kteří byli jeho posledními majiteli, přivítal zámek celou řadu prominentních hostů. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem byl hudební skladatel Fryderyk Chopin, který zde pobýval v září roku 1835. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté ho věnoval komtese Josefině Thunové.
24
Když v roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu, na dlouhá desetiletí se změnila skladba zámeckých hostů. Stát nechal zámek přestavět na kasárna a postupně se v jeho zdech vystřídaly československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná obnova zchátralého objektu. Rekonstrukce byla náročná – v prostorách původní knihovny byl za působení československé armády kinosál a sovětská armáda z ní udělala tělocvičnu. Dnes je místnost zrekonstruována
a bude využita jako kulturní a společenský sál. Na opravu jižního křídla zámku získalo město dotaci 87 milionů korun z Regionálního operačního programu Severozápad. V rámci projektu dojde k rekonstrukci prostor pro účely zámecké expozice a prodloužení prohlídkových tras, k rekonstrukci velkého sálu pro potřeby konání vzdělávacích a kulturně-společenských akcí a k vybudování skladu a depozitáře pro účely provozu zámku a realizace výstav. Již zrekonstruované východní křídlo slouží jako pobočka Oblastního muzea Děčín, severní křídlo využívá Státní okresní archiv. V opravených prostorách západního křídla se konají individuální a skupinové prohlídky, svatební obřady, koncerty, výstavy a další kulturní akce. Rekonstrukce zámku v současné době pokračuje rekultivací zámeckých zahrad a parku.
Projekt: Zámek Děčín – kulturně-společenské centrum Příjemce dotace: statutární město Děčín Celkové náklady: 98,1 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 87,1 milionu korun
25
Revitalizace nábřeží Maxipsa Fíka Kadaň
Kadaňské nábřeží ožije s Maxipsem Rudolf Čechura, autor nejznámějšího českého pohádkového psa Fíka, žil na Chomutovsku nedaleko Kadaně v dnes již skoro zapomenuté obci Ahníkov. Hlas Fíkovi propůjčil Josef Dvořák, který v Kadani žil a účinkoval v ochotnickém divadle. Příběhy Maxipsa Fíka a jeho přítelkyně Áji vznikaly poblíž Kadaně. To vše vnuklo kadaňskému historikovi Petru Hlaváčkovi nápad pojmenovat nově budované nábřeží u řeky Ohře právě podle jedné z nejslavnějších Čechurových večerníčkových postaviček. Na počátku 20. století existovala na místě současného nábřeží Maxipsa Fíka pěší promenáda, plovárna, půjčovna loděk, či dokonce letní kino. Od té doby bohužel postihla toto území spousta necitlivých zásahů, které zásadně změnily jeho původní využití. Město se proto rozhodlo revitalizovat břeh Ohře o celkové délce zhruba
26
1500 metrů a navrátit nábřeží jeho tradiční rekreační a oddychový význam. Úsek začíná u vodní nádrže Kadaňský stupeň u Františkánského kláštera a končí u mostu na Špitálském předměstí. Revitalizace nábřeží Maxipsa Fíka byla podpořena z Regionálního operačního programu Severozápad více než 121 miliony korun. Práce na revitalizaci celého nábřeží počaly v lednu 2009 a trvaly dva a půl roku. V květnu 2011 bylo nábřeží Maxipsa Fíka dokončeno a měsíc poté slavnostně otevřeno pro veřejnost. Nábřeží má široké spektrum využití, a proto láká mnoho lidí jak z blízkého okolí, tak ze sousedních
měst i vzdálenějšího Německa. Součástí nábřeží Maxipsa Fíka je promenáda pro pěší, stezka pro cyklisty, in-line dráha pro jezdce na kolečkových bruslích či letní amfiteátr, nazývaný AmFík. Celé nábřeží je vybaveno lavičkami, veřejným osvětlením, ale i uměleckými díly, která slouží také jako herní prvky pro rodiny s dětmi. Město zde vybudovalo i spoustu dalších atrakcí pro děti, které jsou jimi neustále obklopovány. V rámci stavby byla opravena i zeď významné národní kulturní památky – areálu Františkánského kláštera. Do klášterního parku bylo umístěno i několik uměleckých soch, autorem pojmenovaných K2, Ponorka a Fajfka.
Projekt: Nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani Příjemce: město Kadaň Celkové náklady: 146,7 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 121,5 milionu korun
27
Rekonstrukce budovy městské knihovny Aš
Foto: archiv Knihovny a Muzea v Aši
Historická budova dostala moderní podobu Historie budovy městské knihovny v Aši se začala psát v roce 1873. Tehdy městské zastupitelstvo rozhodlo o zřízení městské spořitelny. Po získání státního povolení mohla Ašská spořitelna od 1. ledna 1874 zahájit svou činnost. Úřadovalo se v přízemí ašské radnice. Teprve v roce 1904 byla zahájena vlastní stavba nové budovy na místě starých domů v dolní části nynější Hlavní ulice. Stavbu navrhl významný německý architekt Josef Zasche (1871–1957). Budova byla uvnitř obložena červeným mramorem, ze kterého byly i sloupy vedle pohodlných schodů. V květnu 1945 byla spořitelna převzata českými úřady a stala se sídlem Československé státní spořitelny. V dalších
28
letech její prostory sloužily Městskému výboru KSČ a po určitou dobu byla zčásti i pionýrským domem. Svému původnímu účelu, tedy jako spořitelna, sloužila až do doby ukončení výstavby nové budovy České spořitelny. Poté se do uvolněných prostor přestěhovala ašská městská knihovna. Návštěvníkům knihovna nabízí nové interiéry, bezbariérové přístupy do všech čtyř nadzemních podlaží, ale také snadný přístup – na přilehlém parkovišti je k dispozici 27 míst včetně dvou míst pro imobilní občany. Fond knihovny obsahuje 74 000 knihovních dokumentů, z toho je asi 30 000 umístěno ve volném výběru v odděleních pro dospělé a pro děti. Díky dotaci z ROP Severozápad byla historická budova přizpůsobena novým požadavkům, a knihovna tak dostala prostor, aby mohla rozšířit nabídku vzdělávacích programů i aktivit pro volný čas.
Projekt: Multifunkční informační, vzdělávací a společenské centrum – městská knihovna Příjemce dotace: město Aš Celkové náklady: 24,5 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 19,7 milionu korun
29
Revitalizace městského centra Ústí nad Labem
Foto: archiv Muzea města Ústí nad Labem
Propojení centra města s labským nábřežím Svou podobu získávalo ústecké nábřeží především během 30. let 19. století. Tehdy byly v Ústí nad Labem strženy městské hradby a brány. Město se tak otevřelo bouřlivému rozvoji dopravy a průmyslu. Zahájení paroplavby na Labi v roce 1841 a zprovoznění železnice z Prahy přes Ústí nad Labem do Drážďan o deset let později ovlivnily tuto část města na dlouhá léta. Zásadní či fatální bylo pro ústecké nábřeží válečné bombardování i následná necitlivá socialistická přestavba. Silně vytížené silniční spojení na trase Praha – Děčín pak postupně v podstatě odřízlo řeku Labe od centra města.
30
Změnu přinesl až rozsáhlý projekt, který zcela změnil podobu prostoru mezi nádražím a řekou. Díky dotaci z ROP Severozápad tak došlo k propojení nádraží s nábřežím. Lidé se dostanou přes pasáž hlavního nádraží nejen k řece, ale také k Benešovu mostu a vyhlídková terasa s vodními prvky a zelení nabízí jedinečný pohled na řeku Labe. Současně bylo v tomto prostoru vybudováno bezmála sto nových parkovacích míst a vznikly i nové prostory pro komerční využití. Zároveň prošla komplexní modernizací i část komunikace Praha – Děčín v této lokalitě. Byla zde vybudována protipovodňová vana, která by měla vyřešit problémy s průjezdností této frekventované komunikace při zvýšené hladině řeky Labe.
Projekt: Revitalizace městského centra – II. etapa, 2. stavba Příjemce dotace: statutární město Ústí nad Labem Celkové náklady: 151 milionů korun Výše dotace z ROP Severozápad: 140 milionů korun
31
Revitalizace a regenerace centra města Jílové
Foto: Archiv města Jílové
Jílovské náměstí ožilo První doložená zmínka o městě Jílové pochází z roku 1348 pod tehdejším názvem Eulow. Již od počátku byl rozvoj centra města úzce spojen s jílovským zámkem. Ten vznikl postupnou přestavbou – na místě původní tvrze byl v roce 1370 vystavěn vodní hrad, který byl v 16. století přestavěn do podoby renesančního zámku, ale zůstal u něj vodní příkop. Katastrální mapa z roku 1843 ukazuje, že zámek měl vodní příkop už pouze z čelní strany a směrem k dnešnímu náměstí se příkop rozšiřoval do rybníka. Rybník se rozprostíral i v místech, kde dnes stojí budova městského úřadu. V té době také ještě neexistovalo náměstí takové, jak ho známe dnes. Jeho vznik je datován zhruba začátkem 20. století.
32
V roce 2000 získalo zámek do svého majetku město Jílové a rozhodlo se pro zásadní revitalizaci centra města, která zahrnovala rekonstrukci náměstí i okolí zámku. Na tento projekt získalo město dotaci 67 milionů korun z Regionálního operačního programu Severozápad. Rekonstrukce náměstí zahrnovala obnovu dešťové kanalizace a inženýrských sítí, které byly v horším stavu, než se předpokládalo. Celá plocha centra byla vydlážděna a dlažba navazuje i na okolní komunikace a chodníky. Dominantou náměstí se stala nová kašna, na kterou je napojena odpočinková zóna. S novým mobiliářem se tak náměstí stalo centrem komunitního života a místem k setkávání občanů Jílového.
Projekt: Revitalizace a regenerace centra města Jílové Příjemce dotace: město Jílové Celkové náklady: 72,5 milionu korun Výše dotace z ROP Severozápad: 67,1 milionu korun
33
„Vize přestane být snem“
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj
„Vize přestane být snem”
www.europa.eu www.nuts2severozapad.cz
