Ročník IV. Díl IV.
2014
Salmovská knížecí korunka z r.1719, kdy bylo knížectví uznáno německým císařem a je uložena na zámku Rájci – Jestřebí
Lichtenštejnská vévodská koruna. Lichtenštejnové se stali Opavskými vévody v roce 1599. V průběhu staletí originál zanikl. Podle dobové dokumentace byla koruna pořízena v r. 1975 ve Vaduzu
Lichtenštejnská státní vlajka s knížecí korunkou v modrém poli
NA PŘEDNÍ STRANĚ: Špekařský objekt zhotovený Robertem Browlingem (USA) na šperkařském sympoziu 2014 v Turnově: Prsten, ocel, mosaz stříbro. Foto B. Jakoubě
Šperkař 4/2014 Regionální odborný časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah:
str.
Bohemia – země drahokamů. Šperkové využití
měděneckých skarnů
102
Sympozium Old Friends – Šperk a drahokam 2914
107
Aretinova mapa Českého Království
109
Kámen a šperk v Českém ráji 2014
111
Minerálklub 82. Výstava drahých kamenů na Kozákově
113
Výstava drahokamů a minerálů v Lomnici n. P
114
Pokusy o broušení diamantů v Turnově
116
Lichtenštejnské knížecí insignie
119
Unikátní výzdoba Mariánského kostela v Turnově
122
Prsten pletený z gumiček
125
Nový školní rok 2014/ 2015 ve šperkařských školách
126
Výstava hodin a klenotů – Inhorgenta, Praha 2014
127
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych, Atelier PEGA Turnov, PhDr. M. Cogan MČR, Turnov, A. Hladký, Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2014 díl IV.
101
Šperkař 4/2014 ŠPERKAŘ TISKOVÝ MLUVČÍ A ORGANIZÁTOR PŘEDNÁŠEK NA VÝSTAVĚ HODIN A ŠPERKŮ PRAHA 2014 BOHEMIA – ZEMĚ DRAHOKAMŮ : ŠPERKOVÉ VYUŽITÍ MĚDĚNECKÝCH SKARNŮ RNDr. I. Turnovec
Skarny patří mezi metamorfovanými horninami k těm vzhledově nejvíce variabilním. Je to dáno jejich vznikem a pestrostí látkového složení. Pozornost geologů i petrologů si získaly díky tomu, že na jejich výskytu bývají vázány rudné ložiskové akumulace (magnetitem počínaje, polymetalickou mineralizací a zlatem konče). Při ověřování využitelnosti hornin pro ozdobné účely byla proto skarnům věnována pozornost. Podrobně byly prostudovány a technicky ověřeny hlavně vzorky z Měděnce. Ukázalo se nicméně, že materiál vhodný pro galanterní, bižuterní a dokonce i šperkové broušení lze vybírat i na dalších skarnových lokalitách nejen v Čechách ale i na Slovensku např. lokality Vyhne – Klokoč – Tisovec, Hodruša – Hámre, nebo Zlatno. Historie měděneckého revíru. Nejstarší písemné zprávy ze 14. století potvrzují, že u Měděnce byla intenzivně dobývána železná ruda. Podle zápisu Horního řádu v Prosečnici z roku 1383 bylo v okolí Měděnce postaveno 26 hamrů na zpracování železa. Horní městečko Měděnec bylo založeno v roce 1520 majitelem panství Hanušem z Vizthunu v blízkosti již provozovaných dolů a obdrželo výsadu svobodného výkupu stříbra. V roce 1577 byl měděnec povýšen na horní město, 3. 8. 1588 na svobodné horní město. Důvodem pro tuto událost byla snaha Kašpara z Vitzhumu, nového majitele Měděnce, zabránit emigraci protestantských obyvatel z obce a tím i úbytku zapracovaných
102
Šperkař 4/2014 havířů z dolů. Kdy obdrželo město městský znak, není známo, ale dá se předpokládat, že tomuto bylo v roce 1577 nebo 1588. Po krátkém vlastnictví Měděnce Rudolfem II. Tento panovník prodal město opět pánům z Vitzhumu v roce 1586, avšak s podmínkou, že všechny rudy budou podléhat regálnímu právu, s výjimkou nerostů pro výrobu kamence a vytriolu. V průběhu dalších let se stali vlastníky Měděnce Traubenreutherové, pánové u Zetelbergu, Šlikové,pánové ze Sachsen – Laudenbergu a vévoda Jilius František ze Sachsen – Lauenburgu, postavil v roce 1674 na temeni Mědníku kapličku a potvrdil měděneckým stara privilegia. Hornická činnost v rudním revíru a v okolí obcí Přísečnice, Měděnec a Vejprt nedosáhla takového věhlasu jako jiná krušnohorská střediska. K rozvoji došlo až ve dvacátém století. Průzkum revíru Měděnec, zaměřený na vyhledávání skrytých skarnových těles s magnetitovým zrudněním začal v roce 1955. Po objevení ložiska měly základní význam geofyzikální práce. Otvírka byla provedena dvěma jámami, a to vtažnou jámou pro dopravu lidí osazenou těžním strojem ČKD B 1606, a těžní jámou osazený těžním strojem typ Koppe 2K 5O5, která slouží jako výdušná. Obě jámy jsou situovány u ložiska Měděnec, jsou prohloubeny do 225 m. Zpřístupnění ostatních ložisek je umožněno spojovacím překopem na 3. patře. Na ložisku Přísečnice je vybudována ještě pomocná výdušná jáma. K využití ložisek byla zajištěna moderní výstavba ukončená v roce 1965, která vedle těžebního komplexu zahrnuje i úpravnu. Těžilo se převážně nejlepší ložisko Měděnec a částečně Přísečnice. V ložisku Měděnec byly zjištěny také místní výskyty chalkopyritu a v roce 1982 byla uvedena do provozu k získání mědi flotační jednotka. Po vyčerpání zásob železných rud byla těžba ukončena. Několik let se společnost Garmica pokoušel exploatovat slídu s granáty. Bohužel nezískala odběratele a tak důl byl definitivně opuštěn a zatopen v roce 1998. Co se týče zdejších skarnů, jde většinou o bezživcové vápníkem bohaté horniny, vznikající v optimálních podmínkách (prostupnost tj. pórovitost původní horniny, chemické složení protolitu a infiltrující fluid, dále přítomnost plynných fází, tlak a teplota). Vlastní vznik skarnů obecně, ale i v studované oblasti, je často polyfázový (Zemánek 1959), kdy po starší metasonické reakci hydrotermálních fluid dochází k mladší s jinou konečnou minerální asociaci Rozlišují se mineralizační fáze „suché“, a ty jsou
103
Šperkař 4/2014 čtyři (Si – vznik diopsidu, Al - Si – vznik granátů, Cl vznik skapolitu; vznik alumosilikátů bohatých železem a magnetitem) a mineralizační fáze hydrotermální (pneumatoliticko – hydrotermální sulfidická H2 O, H2 S – vznik sulfidů As – Bi, Fe – Cu, Pb – Zn – N). Pro skarny z okolí Přísečnice, jejichž typickým představitelem je měděnecké těleso, je polyfázový vývoj nejen zdrojem těžených rud, ale látkové i strukturní variability zdejších hornin (Šafařík et al 1989, Šafařík 1993). Obecně dělíme skarny podle oxidačního stupně a podle chemického složení na: vápenaté, hořečnaté, železnaté, manganové. V ČR převládají Fe – skarny (Vlastějovice, Malešov, Pernštejn, Přísečnice, Měděnec). Nad Ca – skarny (Žulová, Jáchymov, Moravské Bránice) a Mg – skarny (Borovina u Třebíče, Číhov u Nedvědic). Látkové složení, se strukturní a texturní variabilitou je důvodem vzhledové pestrosti těchto hornin. Lze předpokládat, že zajímavé partie skarnů a eklogitů by bylo možno nalézt i na slovenských lokalitách. Posuzoval jsem horniny v Čechách (kromě eklogitů i granulity a porcelanity), těžební skupinou DUV Granát (Turnovec 1985) i skarny z okolí Měděnce. Makroskopicky se zdejší skarny jeví jako pestrobarevné masivní a usměrněné horniny. Zajímavé jsou i jejich plynulé přechody do plástevnatých granátnických pararul a migmatů, které jsou též brousitelné. Ověřovány byly proto kromě skarnů i tyto přechodové partie rul a migmatů. Jsou označeny jako potenciálně využitelné pro galanterní a bižuterní broušení. Metodika pro hodnocení kvality byla rozpracována v DUV Granát, Turnov v rámci ověřování využitelnosti tuzemských šperkových surovin (Turnovec 1984,1985, 2009). Přehled technologických vlastností měděneckých skarnů s porovnáním běžně užívaných barevných chalcedonů. V tabulce 1 je výsledek sledování několika základních technologických vlastností skarnů a dalších materiálů, jde o: 1. Hutnost; 2. Podíl trhlin v cm2 přepočteno na plochu 100 cm2; 3. Heterogenitu tj. společnou přítomnost složek lišících se výrazněji tvrdostí; 4. Leštitelnost; 5. Charakteristiku leštěné plochy a na závěr v tabulce 2 jsou údaje o výtěžnosti z kusového materiálu řezáním na plátky a následným broušením a leštěním.
104
Šperkař 4/2014 Tabulka 1: Základní technologické vlastnosti Mědeneckých skarnů:
x
Materiál
hutnost
podíl trhlin
heterogenita
leštitelnost
lesk
skarn I
dokonalá
3, 9
nízká
dobrá
skelný
skarn II
průměrná
44, 9
vysoká
špatná
mastný
skarn III
dokonalá
2, 2
nízká
dokonalá
skelný
migmatit
průměrná
9, 3
střední
dobrá
voskový
voskový granulit
dokonalá
2, 2
nulová
dokonalá
skelný
onyx x
dokonalá
1,0
nulová
dokonalá
skelný
chalcedon
S ověřováním zpracovatelnosti skarnů, i dalších hornin, přímo souvisí použitá technologie broušení a leštění. Původně se při zpracování vycházelo z postupu pro rovinné broušení tabulek z křemenných surovin a jaspisů volným brusivem, jak je to popsáno (Turnovec 1987). V rámci hodnocení byly proto v roce 1989 skarny zařazeny do třídy II a III, ted hlavně pro bižuterní a galanterní výbrusy. O skarnech z okolí Měděnce, Přísečnice, Malešova a Vlastějovic bylo do hodnocení zprávy napsáno: „u rovinných výbrusů (tj. tabulkovců) lze dosáhnout jednolitého lesku, pro kabošony se materiál nehodí.“ Nedovedli jsme tehdy dokonale volným leštivem na filcových kotoučích jednotlivé heterogenní horniny tvořené složkami o různé tvrdosti vyleštit. Teprve později, při praktickém broušení, jsme zjistili, že vyššího a hlavně jednolitého lesku lze dosáhnout. Nejprve to bylo u tabulkovců při leštění na cínových kotoučích, a později i u kabošonů a muglí. Tabulka 2 (na následující straně) Výtěžnost z vybrané skarnové suroviny s porovnání s chalcedonem v procentech.
105
Šperkař 4/2014 Materiál (100%)
plátky
výřezky
tabulkovce
kabošony a mugle
Skarn I
61, 70
41, 13
24, 12
16, 4
skarn III
59,83
45, 58
34, 76
26,65
granulit
60,87
45, 87
32, 17
26,50
chalcedony
64, 22
45, 12
34, 94
27,11
Pokud se totiž kabošony a mugle brousí na vázaných kotoučích a leští na nových typech tvrdých leštících polyuretanových podložek nasycených ceroxem, nebo aspoň na dřevěných kotoučích a leští se diamantovým práškem, dosáhneme vysokého lesku. Výbrusy z barevných variant suroviny se pak dostanou až do třídy I, mezi neprůhledné přírodní kameny vhodné na šperkové zpracování. Závěr: Upozornil jsem zde na trochu jiný přístup k (v tomto případě k metamorfovaným) horninám, než je ten petrologický. Vycházím z toho, že si estetická krása mnohých tuzemských hornin zaslouží nejen zájem petrologů a geologů, ale i široké veřejnosti. Navíc se domnívám, že v době kdy je obecný zájem o přírodní vědy utlumen a gelogickým vědám je věnována jen minimální státní i podnikatelská péče, může netradiční přístup k využití přírodních materiálů situaci alespoň trochu změnit. V každém případě mají Čechy a Slovensko mnoho hornin, které je možno využít pro výrobu kusových ozdob, šperků i suvenýrů. Velmi bych si přál, aby se jejich využití prosadilo. Aby se jimi nahradilo všechno to nevkusné, čeho jsou dnes plná tržiště i kamenářské burzy. Všechno to nevkusné co se v současné době na našem území nabízí. Cílem naší práce je, abychom se naučili vážit si tuzemských surovin a byli na ně hrdi. Totéž by mělo být cílem univerzitních a výzkumných pracovišť. Literetura: Šafařík J. Novák J. Turnovec I., 1989 Skarny v okolí Měděnce jako ozdobné
106
Šperkař 4/2014 kameny. Geol. průzkum 5/ 1989, Praha. Šafařík J. 1993; Návrh na ochranu významné geologické lokality – skarnového tělesa vrchu Mědník u Měděnce v Krušných horách. M. S. str. 36. Nadace Georgia Aricoly, Měděnec. Turnovec I. Využití tuzemských drahokamových surovin. Šperkařtví 2 – str. 39 – 41, Praha 1984. Turnovec I. První zkušenosti s těžbou tuzemských šperkových surovin. Hornická Příbram, sekce drahé kameny str.15 – 30 Synpozium Hornická Příbram. Turnovec I. Broušení drahých kamenů; str. 171,. Sympozium Hornická Příbram 1987 Turnovec I. Skarny z Měděnce. Gemologický spravodajca 2/ 2009 str. 10 – 12 Nitra. Zemánek V. ;1959 ; Skarny v širším okolí Přísečnice, Měděnce Sborník ÚÚG Odd. geologie. 24, II. díl, str. 241- 312, Praha.
Účastníci a hosté na vernisáži sympozia 2014
SYMPOZIUM ŠPERK A DRAHOKAM 2014
Setkání starých přátel. – Old friends v Turnově. Ve třetím patře Muzea Českého ráje se 19. května od 16.30 hod. uskutečnila slavnostní vernisáž. Byla spojená s výstavou šperkařských prací k třiceti letům konání těchto sympozií.
107
Šperkař 4/2014 Zahájení sympozia bylo neoficiální a upřimné. Vždyť to byli většinou známí sympozisté, kteří se znali již z předešlých sympozií. Vernisáž zahájil organizátor a kurátor sympozia p. PhDr. Miroslav Cogan. Byl jím přivítán p. Robert Browning z USA, účastník několika sympozií.
Úvodní slovo a představení sympozistů přednesl kutátor PhDr. Miroslav Cogan (v popředí sympozista Petr Skubic z Rakouska, na fotografii vpravo představuje PhDr. M. Cogan p. Roberta Browninga z USA).
Na vernisáži nechyběli ani známí turnovští zlatníci jako jsou Tomáš Procházka, Aleš Bartoš, brusič drahokamů Pavel Šťastný. Účastníci si prohlédly vystavené šperky a v družné náladě zahájili již tradiční a dnes i jubilejní sympozium. Přítomní potleskem přivítali i další představované sympozisty výtvarníky: Janu Střílkovou – Válkovou (ČR), Markétou Šílenou (ČR) René Horu (ČR), Rian de Jong (Hol.), Vladimíra Komňackého (ČR), Jaroslava Kučeru (ČR), Brigit Damer (SRN , Petra Vogela (ČR), Karola Weisslechnera (SR) a Jiřího Urbana (ČR).
108
Šperkař 4/2014
Účastníci sympozia př debatě nad šperky z minulých let. Zprava: Jiří Urban (ČR), Birgit Damer (SRN), Peter Vogel (Západočeská univerzita, Katedra šperku), PhDr. Miroslav Cogan (MČR Turnov)
Sympozistům přeji hodně zdaru a nové nápady na jubilejním sympoziu OLD FRIEDES 2014.
ARETINOVA MAPA ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ RNDr. I. Turnovec
„Lapis precisior Vaccae“ – tři latinská slova poutají naši pozornost na jedné z nejstarších map Čech, tzv. Aretinově. Mapa pochází z roku 1619 a nápis „Lapis precisior Vaccae (kámen dražší dobytka) na ni vidíme v místech, kde se stýkají Jizerské hory a Krkonoše. Vedle nápisu je dokonce nakreslená postavička pastevce házejícího kamenem po kravce. Nebo jde jen o doplnění vysvětlující smysl textu ?
109
Šperkař 4/2014 Pavel Aretin, rodák z Uherského Brodu tak na renesanční mapě vyznačil jednu z výskytu (a také těžby) ozdobných kamenů království českého. Vyznačil tímto způsobem na své mapě pruh prvohorních melafyrových hornin sopečného původ, probíhajícím podhůřím Krkonoš, ve kterém se vytvořily ve významném množství acháty, chalcedony, jaspisy, karneoly a heliotropy. Jde o ozdobné kameny v minulosti hojně používané pro výrobu ozdob, šperků a galanterních výrobků. O Pavlu Aretinovi máme jen kusé informace. Narodil se v Uherském Brodě, nevíme ale kdy. Po studiích nastoupil jako radní písař v Klatovech, kde působil do roku 1608. Zde se oženil a získal věnem značný majetek. Po svatbě se odstěhoval do Prahy, kde nastoupil jako úředník na pražskou Staroměstskou radnici. Zde však dlouho nezůstal. Na své panství si jej odvedl nejpopulárnější šlechtic své doby, rožmberský vladař Petr Vok. Aretin dostal funkci osobního sekretáře. Usídlil se na třeboňském zámku a při převodech jednotlivých součástí rožmberského panství na rod Švamberků se zdokonalil v měřičství a mapování. Je pravděpodobné, že zpracoval mnohé rukopisné mapy jednotlivých rožmberských území. Rožmberk si svého sekretáře oblíbil a ještě před svou smrtí jej dobře zaopatřil. Díky tomu si mohl koupit v Praze krásný dům. Současně také požádal císaře o udělení erbu. Ten skutečně získal – byl v roce 1615 císařem Matyášem nobilitován a kromě erbu mu byl udělen predikát „ z Ehrenfeldu“. V roce 1619 vydává svým nákladem mapu Čech, o které se výše zmiňuji. Mapa má rozměr 77 x 57 cm a byla označena Regni Bohemia nova et exota descriptio (česky: Nový a přesný popis Českého království). Své jméno uvedl malým písmem v dolním rohu mapy s věnováním: „K užitku a poctě vlasti věnuje Pavel Aretin z Ehrenfeldu občan Starého města pražského v roce 1619. Pověst o českých nalezištích se v předvečer třicetileté války lavinovitě rozšířila. U dvorů evropských knížat, vévodů a králů se česká zem nazývala „Steinland Bohmen, „ Behaim zrum gemmarum“, nebo prostě Boemia della Magna“. Vypráví o tom například francouzský cestovatel Tavanier d' Aubonne, když píše: Dvě obzvláště nalézáme krajiny v Evropě, v nichž dobývají se kameny barevné vzácné, totiž v Čechách a Uhřích. V Čechách je pak skála, nenalez bys kameny, které rozdrceny obsahují rubíny pevností, tvrdostí a spanilostí vynikající. Myslí tím české granáty. Historiograf
110
Šperkař 4/2014 Charles Patin z Lyonu zase mluví o spoustách vzácných českých drahokamů – achátů, topasů a smaragdů. Slavný holandský lékař Anselmus Boetius věnoval nalezištím kamenů dokonce knihu. Jeho Gemmarum et Lapidarum historia z roku 1609 je nejen učebnicí, ale především svědectvím odborníka, který se dokonce vyznal v hledání drahokamů a jejich uměleckém zpracování. Český jezuita Bohuslav Balbín o pár desítek let později s jistým dojetím napsal, že drahokamy jsou výsadou a dobrodiním, kterými bůh obdařil naši milovanou zemi.
Kámen a šperk v Českém ráji 2014 První červencovou sobotu v 10. 00 hodin na turnovském náměstí byl zahájen jubilejní 10. ročník „Kámen a šperk v Českém ráji“, pod organizací a záštitou města Turnova a Libereckého kraje. Zúčastnili se i DUV GRANÁT, MUZEUM ČESKÉHO RÁJE a GALERIE GRANÁT. Na náměstí proběhla kulturní a řemeslná prezentace zlatnického a kamenářského umění, které veřejnost obdivovala. Zastoupena byla i jablonecká produkce bižuterie s drahými kameny. Nechyběli ani partneři z Polska se svými acháty a šperky. Není žádným tajemstvím, že se v okolí Lowku Slazkeho nacházejí drahokamové odrůdy achátů a ve městě probíhají kamenářské burzy. Doprovodné programy probíhaly v Muzeu českého ráje, kde byly vystaveny šperkařské práce a objekty právě skončeného sympozia Šperk a drahokam 2014. Z tohoto jubilejního sympozia otiskujeme práce jednotlivých šperkařů.
Markéta Šílená
Jaroslav Kučera Vladimír Komňacký
111
V Robert Browning
Šperkař 4/2014
Birgit Damer
Jana Válková – Střílková
Karol Weisslechner
Rian de Jong
Petr Skubic
Jiří Urban
René Hora
Doprovodné programy – prohlídky a hudební produkce se v průběhu dne konaly na náměstí města, v Synagoze, Kamenářském domě a Galerii Granát.
108
12
Šperkař 4/2014 Zahájením akce KÁMEN A ŠPERK V ČESKÉM RÁJI se otevřela brána létu a turistické sezoně. A.H.
MINERÁL KLUB – 82
Výstava drahých kamenů na Kozákově, červen – červenec 1014 Již tradičně v budově lestkovského obecního úřadu byla instalována výstava nových nálezů sběratelů ze sběrné oblasti Frýdštejn – Kozákov – Rovensko – Nová Paka.
Vystavené exponáty Václava Reše
Pozoruhodné exponáty vystavoval p. Václav Reš z Nové Paky. Specialitou jeho sbírky jsou částečně nebo úplně vybroušené a vyleštěné drahé kameny – moravské mechovce, zkamenělá dřeva, zkamenělá rašelina a také vltavíny. Novinkou je tvorba Richarda Náhlovského, jeho fantaskní malba a improvizace z achátů. Akademický malíř Richard Náhlovský se narodil v Turnově. Studoval SUPŠS v Železném Brodě, na AVU v Praze, v atelieru prof. J. Jiroutka. Je rodákem z Rovenska p. T. V současné době žije na Kozákově. V průběhu let vstřebal do sebe Genia loci. Tvoří malbu v kombinaci s plátky achátů v dadaistickém pojetí svých obrazů.
113
Šperkař 4/2014
Richard Náhlovský: Improvizace I
Svoji tvorbu vystavuje v Galerii pod kozákovským lomem poblíž muzea achátů p. Votrubce. Škoda jen že výstava obrazů je jen v sobotu a v neděli od 14 do 19 hodin, kdy spojení autobusem je v této době velmi omezené.
Výstava drahokamů a minerálů v Lomnici nad Popelkou
Pohled na Lomnici z autobusového nádraží
Dne 15. Července se otevřela již tradiční Výstava drahých kamenů a minerálů z českých lokalit. Výstava byla organizována pod taktovkou Ladislava
114
Šperkař 4/2014
Krotila a mile překvapila. Vedle již tradičních minerálů České provenience, byly k vidění i drahé kameny ze zahraničních nalezišť. Malachity zřejmě z Chile či Afriky, kde jsou velká naleziště měděné rudy. Pestrobarevné acháty z Argentiny, Brazilie a Mexika. Plátky těchto drahokamů působily velmi esteticky v prosvětlených vitrinách. Novinkou byly zkamenělé korály z Floridy.
Drahokamy z Argentiny, Brazilie, Mexika a Floridy
„Naše výstava má snahu ukázat stále nové sběratelské objekty. Proto vítáme každého sběratele, který poskytne své sbírky na obdiv návštěvníkům lomnické výstavy. Výstava v tomto roce byla zahájena skromně – bez vernisáže a potrvá nejméně do konce srpna . Výstava není doplněna o další tématické celky, jako jsou fotografie nalezišť drahokamů, nebo obrazy z okolí lomnicka. „To připravíme až další rok. Každým rokem chceme přinášet něco nového a objevného“ řekl Václav Krotil, kurátor lomnické výstavy.
115
Šperkař 4/2014 Pokusy o broušení diamantů v Turnově Brusiči diamantů v Turnově? Ano působili tady. Diamant je uhlík v čisté podobě a v krystalické formě. Tento drahý kámen známe z různých lokalit po celém světě. Jeho nálezy jsou známy i v Čechách. Broušení velkých diamantů je známé hlavně v Antverpách. Další brusírny jsou v Rusku, Izraeli, Indii a dalších místech. Broušení diamantů je jeden z nejprestižnějších vrcholů brusičského umění a nám poskytuje obdivovat zářící drahokam ve šperku. Historie broušení diamantů je u nás poměrně mladá s porovnáním s naší mnohem starší kamenářskou tradicí, zejména v severních Čechách. Turnov a okolí se však tradičně zaměřuje na místní suroviny, především jaspisy, acháty, olivíny a české granáty, které k Turnovu neodmyslitelně patří. Ve městě nalézáme počátek pokusů o broušení diamantů. Rovensko pod Troskami, kousek od Turnova nese tuto tradici dodnes. Na začátku zpracování diamantů najdeme rivalitu dvou velkých turnovských firem v oboru broušení drahokamů. Prestižní záležitost byla zvládnout jako první broušení diamantů. Firma Kraus, jež se prezentovala jako dvorní dodavatel císařského dvora, má ve svých materiálech uvedeno broušení diamantů. Výstavba velké brusírny nebyla později realizována při modernizaci provozů. To firma Šlechta novou brusírnu diamantů realizovala při modernizaci provozů. Roku 1879 firma Šlechta uvedla do provozu první zkušební brusírnu o deseti brusech poháněných přes transmise za pomoci parního stroje. O rok později totéž provedla firma Kraus, u které to byl již druhý projekt brusírny. Obě firmy ale nakonec od broušení diamantů upustily. To dokládá i Václav Kudrnáč, turnovský měšťan, který v roce 1897 ve svém „Úplném adresáři průmyslového města Turnova“ uvádí: František Šlechta byl první, který broušení diamantů započal. Však dlouho se tím nezaměstnával a zařídil dílnu broušení barevných drahokamů. Ve svém dalším „Adresáři politického okresu Turnovského“ uvádí František Kraus – c. k. privátní továrna na broušení démantů a drahokamů. Je to poslední zmínka o broušení diamantů. V dalších Adresářích se již o broušení diamantů nezmiňuje. Zřejmě nezdar zavinily ekonomické důvody. Tímto nezdarem se na čas ukončily pokusy o broušení diamantů. Myšlenka však žila dál. Novým a životaschopným se ukázalo až pozvání odborníků
116
Šperkař 4/2014 z již fungujících brusírenských center. Šperkařská škola se rozhodla otevřít nový obor a to broušení diamantů a který byl otevřen v roce 1925. Byly přizváni učitelé z Antverp, kteří měli naučit turnováky tomuto umění. Třída se zdárně otevřela. Byla vytvořena brousící dílna s novým vybavením. Záměr byl takový, že žáci projdou tímto kurzem a budou poté působit v nově vzniklé brusírně diamantů v Turnově, která měla mít až anbiciozních padesát brusičů. Nakonec vše skončilo jinak. Škola uskutečnila pouze jeden ročník s několika žáky. Učitelé a několik žáků přešlo do nově vzniklé brusírny. Kde hlavní školitel se stal ředitelem firmy. Brusírna fungovala s menšími úspěchy několik let a skončila ještě před válkou. To byl konec Akciové brusírny diamantů. Existenci brusírny diamantů však dosvědčuje reportáž v časopise Radostaná studánka – místní turnovský časopis, vydávaný v letech 1940 – 1943. V prvním ročníku, na str. 51 v článku„O nepřemožitelném“, Bohumír Červa popisuje práci ve zdejší brusírně. Místo brusírny diamantů není uvedeno (zřejmě z důvodu válečného utajení) zato můžeme reprodukovat fotografie doplňující reportáž.
Broušení diamantů
Pravděpodobně byla brusírna diamantů v objektu Severka, dnešní symilizovny Preciozy u vlakové zastávky.
117
Šperkař 4/2014
Stírání diamantů (tj. zakulacování po obvodě)
Po válce brusiči byli sloučeni do nově vzniklých podniků ale bez broušení diamantů. Vybavení brusírny bylo odprodáno zájemcům. Jednu sestavu zakoupil Jozef Havelka a po peripetiích přenechal strojní zařízení svému synovci Jozefu Havelkovi z Rovenska. Větší část strojního vybavení si odkoupil Josef Patočka a založil si brusírnu diamantů rovněž v Rovensku pod Troskami. Josefu Patočkovi byl vydán živnostenský list v roce 1934. Jedná se tedy o otce Josefa Patočky, který se u otce vyučil a později převzal firmu. Patočkova firma působí až do roku 1948, kdy se stává součástí družstva Precious, která se slučuje s DUV Granát v r 1961. Součástí družstva byla tato firma ještě v roce 1961, kdy nalezneme zmínku v katalogu družstva, kde nabízejí přebrušování a broušení diamantů. Později broušení diamantů přechází do n. p. Turnovských brusíren (dnešní DIAS), kde brousí technické diamanty pro průmyslové potřeby. Po roce 1995 se obě firmy privatizují a vznikají tak v Rovensku dvě rodinné firmy zabývajícími se broušením diamantů. V roce 1985 se n.p. Intergeo Praha kontaktovalo DUV Granát a požádalo jej o zajištění vybroušení vzorků diamantů ze SIERA LEONE. Ve spojení s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Firmou Patočka, broušení diamantů, družstvo vybrousilo první vzorky, které byly úspěšné.
118
Šperkař 4/2014 V roce 1994 po zapracování dvou brusičů Jaromíra Kysely a Miroslava Šourka na broušení diamantů, se započalo v družstvu s broušením diamantů. Bohužel na diamanty ze Siera Leone bylo uvaleno Českou vládou embargo (tzv. krvavé diamanty). V roce 2004 byly zakoupeny surové diamanty na diamantové burze v Antverpách. Broušení tedy pokračovalo. Byly však zjištěny odbytové překážky. Tuzemský zájem o brilianty byl malý a vývoz byl blokován koncernem DE BEER, který ovládá celosvětový obchod s diamanty. Proto bylo broušení diamantů asi v roce 2006 zrušeno. A.H.
Lichtenšteinské knížecí insignie Ing. Miloslav Frydrych
V Evropě se nalézá několik malých států, které nesmetly války ani dějinné přerozdělování států. V Evropě to jsou: Duomonarchie Andorra mezi Francií a Španělskem, V Itálii Republika San Marino a kněžská monarchie Vatikán, knížectví Monacké ve Francii a posléze Knížectví LIchtejnštejnské, mezi Švýcarskem a Rakouskem. Je v Alpách v pohoří Rätikon v údolí Vaduz v povodí Rýna. Je to jediný malý stát, která má historickou vazbu k zemím Českým. Jakou? Zakladatelem rodu Lichtenštejnského je Hugo Lichtenštejn, který postavil hrad Lichtenštejn jižně od Vídně ve Vídeňském lese v roce 1135 pro obranu města proti předpokládaným nájezdům Maďarů. Odtuď pochází i jejich predikát.
Kopie slavnostního Lichtejštejnského přehozu na koně
119
Šperkař 4/2014 Jeho následník kolem roku 1260 obdržel od krále Přemysla Otakara II., za věrnost v boji, panství v okolí Mikulova jako svobodné vlastnictví. Rovněž obdržel rozsáhlé majetky na území Moravského markrabství a další na území koruny České. Ve Slezsku obdržel panství Krnovské a Opavské. Slezská orlice je součástí erbu Lichtenštejnů. Vlastnili zámek Lednici a Valtice s rozsáhlými pozemky na jihu Moravy. Ve 13. století se Lichtenštejnové rozdělili na tři větve: Štýrskou, Rohanskou a Petronellskou. Dvě větve rodu vymřely. Zůstala jen větev Štýrská, ze které pochází knížecí rod. V roce 1599 bylo uděleno Karlovi z Lichtenštejna Opavské vévodství s právem nosit vévodskou korunu. Majetek rodu sahal od Lednice, Valtic, Rabesburku v dolním Rakousku, území kolem Solnohradu. Vaduz v Lichtenstejnsku. Území budoucího knížectví Lichtenštejnové získali zčásti koupí a zčásti věnem. Celé toto území bylo od roku 1719 uznáno německým císařem jako knížectví s právem Lichtenštejnů nosit knížecí korunu. Lichtenštejnové se usadili ve Vídni. Po roce 1938 po Anšlusu – obsazení Rakouska Německem, se natrvalo usadili ve svém knížectví, ve Vaduz. V dnešní době knížectví Lichtenštejn tvoří celní a měnovou unii se Švýcarskem a s ním sdílí i neutralitu. Pýchou šlechticů však byli koně, a právě Lichtenštejnové v moravském zámku Lednice ve svém hřebčinci šlechtili plnokrevníky. Vždyť nejslavnější kočár s těmito koňmi byl ten, se kterým přijížděl 23. prosince 1738 kníže Jozef Václav z Lichtenštejna do Versailles jako velvyslanec císaře Karla VI. Příjezdu přihlížel francouzský král Ludvík XV. a královna Marie Lesczińská. Kočár zářil v průvodu, který vezl do Vídně nevěstu Josefa II. – Isabelu Parmskou Lednický zámek je zařazen do památek UNESCO jako významná stavba. Ze zámecké jízdárny, ze strukturálních fondů EU , je vybudováno multifunkční centrum pro mezinárodní konference a jako školící středisko. Součástí je i informační sál, v jehož expozici, jako připomínka slavné minulosti zámku, budou umístěny knížecí insignie a překrásně vyšívaný přehoz na koně s erbem rodu Lichtenštejnů. Počátkem roku se ministerstvo kultury obrátilo na známého zlatníka Jiřího Urbana se žádostí o zhotovení kopíí knížecích insignií.
120
Šperkař 4/2014 Jednalo se o dvě koruny. O Salmovskou knížecí korunu, která je uložena v zámku Rájec nad Svitavou udělenou v roce1719 a Vévodskou korunu udělenou v roce 1599. Vévodská koruna se však v průběhu staletí zanikla a byla obnovena ve Vaduzu v roce 1975 podle nákresu původního originálu. Pro krátkost termínu Jiří Urban požádal o zhotovení knížecí koruny a.s. Matúše a Blanku Cepkovi a sám zhotovil kopii vévodské koruny.
Dokumentace a rozpracovaná část koruny
Po proměření a rozkreslení detailů koruny přistoupil Jiří Urban k realizaci v drahém kovu.
Práce na Lichtenštejnské vévodské koruně
121
Šperkař 4/2014 Vévodská koruna se skládá z čepce po obvodu z kovového cizelovaného pásu ozdobeného na horním a dolním okraji řadou perel. Pás je ozdoben čtyřmi velkými červenými kameny v osaznách. Nad pásem jsou připevněny čtyři cizelované růžice tvořící korunu, osázené velkými červenými kameny a velkými perlemi. Čtyři menší růžice jsou zdobeny perlami. Mezi růžicemi tvořící korunku jsou lilie zakončené červenými kameny ve tvaru plodů šípkového keře. Po pozlacení a vlastní montáži korun, byly knížecí insignie v měsíci srpnu předány ministerstvu kultury.
Unikátní výzdoba Mariánského chrámu v Turnově. RNDr. Ivan Turnovec
Chrám Narození panny Marie, zvaný Mariánský v Turnově
Město Turnov nezapře svoji kamenářskou tradici. To se projevuje nejen na exterierech domů ale také na interierech některých památek. Jedním takovýmto objektem je významná dominanta města chrám Narození panny Marie. Na jeho místě byl v roce 1325 založen dominikánský
122
Šperkař 4/2014 klášter. Vypálený a pobořený husitskými vojsky. Klášter chátral a měl být zrušen. Avšak za finančního přispění rodu Aerenthalů a města Turnova začala obnova chrámu Narození Panny Marie. Stavba byla započata 25. června 1825 a řídil, a plány zhotovil, pražský architekt Husknecht. Stavbu pojal v novogotickém slohu. Věž kostela se však začala na nestabilním podloží naklánět. Její základy byly zpevněny, ale bylo upuštěno od její další dostavby. Výzdobu oltáře dokončil mistr Kranner, který oltář vyzdobil drahokamovou inkrustací z kozákovských jaspisů a achátů.
Detaily interiéru s inkrustacemi z kozákovských jaspisů a achátů v turnovském Mariánském chrámu
Takováto výzdoba se nachází jen na Karlštejně, v kapli Svatého kříže a ve Svatovítské katedrále ve Svatováclavské kapli. Tyto inkrustace nechal zhotovit ve 14 století císař Karel VI.
123
Šperkař 4/2014 Myšlenka inkrustace drahými kameny není tedy v turnovském chrámu původní, Co však je původní to jsou jaspisy a acháty z Kozákova, vybroušené zdejšími brusiči. V tom tkví rozdíl mezi výzdobou z doby Karla IV. kde jsou použity prokazatelně drahokamy z Ciboušova u Klášterce nad Ohří. V tom spočívá originalita turnovské chrámové výzdoby. Podobně je inkrustována i kaplička na Kobylce v Dolánkách u Turnova.
PODĚKOVÁNÍ: Děkuji děkanovi a děkanátu města Turnova za možnost zveřejnění fotografií výzdoby chrámu Narozeni panny Marie v Turnově. Použitá literatura : RnDr, Tomáš Řídkošil: Drahé kameny za doby Karla IV.; Šperkař Díl II. 2014. RnDr. Ivan Turnovec : Fotoarchiv 2014
124
Šperkař 4/2014 Prsten a náramek pletený z gumiček Do rukou se mi dostal prsten a náramek dovedně spletený z malých gumiček. Lze to dokumentovat na několika ilustrativních fotografiích pleteného prstenu a náramku:
Po pátrání po výrobci jsem zjistil, že tyto zajímavé polotovary na pletení šperků prodávají Vietnamci a země původu : Made in CHINA. Kolik je tam asi v Číně šperkařů? – Holt více hlav, více rozunu. (Fry)
125
Šperkař 4/2014 NOVÝ ŠKOLNÍ ROK 2014/ 2015 VE ŠPERKAŘSKÝCH ŠKOLÁCH Skončilo září a do škol středních, vyšších a vysokých šperkařských škol nastoupili noví adepti zlatnictví a šperkařského designu. VYSOKÉ ŠKOLY Severočeská univerzita v Liberci Katedra odívání; Vedoucí katedry designu ing. Štorová Počet posluchačů který bude studovat design šperku není zatím znám Západočeská univerzita v Plzni Katedra designu a umění. Vedoucí katedry Ladislav Sutnar Počet posluchačů oboru designu šperku není uveden Vysoká uměleckoprůmyslová škola v Praze Katedra K.O.V. ; Vedoucí atelieru Eva Eisler Dva posluchači v prvním semestru VYŠŠÍ A STŘEDNÍ ODBORNÉ ŠKOLY Střední škola řemesel a služeb v Jablonci nad Nisou Ředitel Mgr. František Lufinka. Učební obory : zlatník, klenotník, pasíř Součástí školy je středisko praktického vyučování Počet žáků není uveden Středná umělecká škola sklářská v Železném Brodě Ředitelka a.s. Zděnka Lastovičková Do prvních tříd uměleckého směru nastupuje 28, a do tříd technického směru 27 studentů VOŠ pro restaurování kovů a kamene v Turnově Zástupce J. Vosmík Na kombinované studium přihlášeno 6 a na řádné studium zapsáno 24 posluchačů Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově Ředitelka Ing. Jana Rulcová. Do prvního ročníku nastupuje 50 studentů, z toho na obor zlatnictví 17 žáků
126
Šperkař 4/2014 Střední odborné učiliště v Praze Ředitelka školy Ing. Bc Jana Křížová Součástí výuky je SPV Solunka Počet žáků nastupujících do 1. ročníku není uveden. SPV Kovotep; Safina n.p.; Nové Butovice, Praha 5 Nástup cca 12 studentů do 1. ročníku.
23. ročník výstavy HODIN A KLENOTŮ ve Veletržním paláci v Praze je přede dveřmi Právě před uzávěrkou našeho časopisu se 2. 10. 2014 od 8 hodin otevřou brány Veletržního paláce s výstavou hodin a klenotů. Poprvé se výstava uskutečnila v podzimním období roku 1991. Tuto výstavu si vyžádala situace, kdy jsme se otevřeli světu a náš obor jak zlatnický tak i hodinářský měl snahu vyrovnat se, ak po tvarové, tak i po technické stránce, s okolním světem.
Šlo hlavně o novou technologii a techniku, kterým se otevřely dveře dokořán. Jako příklad za všechny uvedu revoluční technologii 3 D stylu, kterou si jako první osvojila firma Machek s.r.o v Jablonci n. Nisou. Šlo o novou technologii prostorového modelování počítačem a následně zhotovením voskového modelu na přídavném zařízení k počítači. Ale nejen to – byly zde předvedeny i nové gravírovací a kopírovací přístroje a laserové technologie. Vibrační leštění šperků, tanponové zlacení a nové povrchové úpravy šperků. Po zániku PZO Jablonec nastupuje Svaz výrobců bižuterie, který sjednocuje roztříštěnou bižuterní výrobu a broušení skleněných kamenů. Na výstavě budou velcí výrobci šperků, jako je s.r.o. Soliter nebo DUV Granát
127
Šperkař 4/2014 a další družstva sjednocená pod Českým svazem výrobních družstev Čech a Moravy v Praze. Nepřehlénutelé budou i hodinářské firmy a značky jako jsou Elton nebo Prim. Výstava však dává velkou možnost nabídnout svůj sortiment i drobným výrobcům. Nejde jenom o šperky, ale jde také o nabídku drahokamů, šperkových kamenů včetně syntetických. Doufám že budou zastoupeni i slovenští výrobci Zlatokov s.r.o, nebo obchodní společnost STARLIT. Vedle diamantu se začíná prosazovat i moizanit – syntetická obdoba diamantu. Výstava se zúčastní i školy, které vyučují novou šperkařskou generaci. V rámci výstavy proběhnou i soutěže jednotlivců v kategorii školního a komerčního šperku. Přednášky a módní přehlídky které se budou konat po dobu trvání výstavy v rozmezí od 13 do 16 hodin v prostorách výstaviště, jen doplní důstojnou a krásnou atmosféru výstavy. Naše dojmy a postřehy z výstavy zveřejníme až v prvním čísle ŠPERKAŘE 2015.
PF 2015 128
Zlatnický časopis Šperkař lze zakoupit: v Turnově: Knihkupectví – antikvariát, ul. 5. května 704 Trafika „U Vildy“, Skálova ulice č. 66 Galerie Granát, Náměstí Českého ráje 4 Informační středisko, Náměstí Českého ráje 26 Informační středisko Na střelnici, Jičínská ulice Kiosek suvenýrů ve vestibulu vlakového nádraží v Turnově
v Železném Brodě: Informační středisko, Nám. 3. května
v Jablonci nad Nisou: Informační středisko - Dům Scheibalových
v Liberci: Severočeské muzeum, Liberec
Časopis je vydáván na internetových stránkách: TURNOVEC. CZ/ SPERKAR/ STAHNOUT/
Kontaktní adresa: Ing. Frydrych Miloslav, Modřišice 50, 511 01 TURNOV
Sympozium 2014, Turnov: „Staří přátelé“. Zhotovil prof. BA Karol Weisslechner; vedoucí Atelieru designu na VŠ v Bratislavě
cena výtisku: 35,- Kč
