Ročník 7, číslo 3
červen 2008
Projev na konec školního roku Ahoj Studno, pardón, Základní školo Studánko. Tohle je dopis, nebo spíše slavnostní projev pro tebe, mou milovanou školu. Víš, přišlo mi vhodné adresovat tento projev přímo tobě, škole jejímiž branami jsem do dnešního dne prošla tolikrát, že už to nelze ani spočítat, škole, v jejíž budovách jsem se dozvěděla tolik nového a kde jsem se seznámila s mnoha báječnými lidmi. Moc ti děkuji za vše, co jsem zde prožila. Za ty hodiny, které mi doteď přišly nekonečné a nyní bych si je klidně zopakovala, za dlouhé fronty na oběd, které nikdy neubývali a nyní bych je klidně natáhla o dva kilometry. Mimochodem bych se ti měla i omluvit, za všechny odhozené papíry a počmárané lavice, které jsem ti zde zanechala. Ach jo Studánko, Studánko, budeš mi asi hodně chybět. Jsou tu ale ještě lidé, kteří by si také zasloužili velký dík. Jsou to naši trpěliví učitelé, kteří nás provázeli celých devět let. Podle mého názoru už se z poloviny z nich museli stát svatí. Takže těm též patří poděkování. Tak tedy milá školo Studánko, doufám, že tu bez nás deváťáků vydržíš ještě pár let stát! A ještě něco: „Až do tvých zatím čistých lavic usednou nedočkaví prvňáčci, vyřiď jim ode mě, že se mají příštích devět let na co těšit!!“ • Lenka S. (9.A)
Masopustní pátek Matně si vzpomínáme, kdy naposledy jsme se ve škole doslechli něco o Masopustu. Asi někde na prvním stupni se prohodilo pár vět o masopustním průvodu, maskách a všem, co k tomu patří. Co si takhle zkusit masopustní rej přímo ve škole? Snad nikdo nebyl proti, což nás potěšilo. Teď už jen vyrobit masky, zjistit vše o Masopustu a celé to pilně secvičit. Před námi stál nelehký úkol, my jsme si s ním však dokázali poradit. Za pár týdnů jsme byli v plné kráse nachystáni vyjít do tříd. V každé třídě jsme se zastavili, povyprávěli, zazpívali, zatančili a každému dítěti dali malou sladkost. Upřímné úsměvy na obličejích dětí nás dobíjely energií. Potěšila nás i otázka jedné paní učitelky: „Jaká to s Vámi nacvičovala paní učitelka?“ Když se dozvěděla, že žádná, nemohla uvěřit. Rádi jsme přispěli svou troškou do mlýna a těšíme se na další akce. • Lucie (8.C)
1
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
Jak jsme se ocitli v pravěku Celé první pololetí jsme pracovali na projektu „Pravěk“. V dějepisu jsme si osvojili základní historické znalosti a souvislosti, při hodinách výtvarné výchovy jsme se pokusili o vlastní podobu nástěnné malby pravěkého lovce. Na hodinách českého jazyka jsme dostali zvláštní úkol. Přečetli jsme si společně ukázku z knížky Lovci mamutů od Eduarda Štorcha, která se jmenovala „Lov zubrů“ a úkol byl zdánlivě velmi jednoduchý. Ve skupinách jsme si měli připravit ukázku dorozumívání mezi členy skupiny. Lidská řeč totiž podle nejnovějších výzkumů vznikla z citoslovcí, skřeků, neartikulovaných zvuků, posunků a různých gest a grimas. Byla to velká legace. Připravili jsme si své výstupy a za velkého zájmu ostatních je předváděli. Škoda, že nejde na naše stránky vložit krátké videosekvence, které pan učitel Kaplan natočil při projektovém vyučování. Jako druhý úkol si skupinky vylosovaly témata, která jsme opět museli po důkladné přípravě předvést. Nebylo to úplně nejjednodušší, protože zkuste třeba pomocí posunků převést, že došlo k zatmění slunce, že se blíží nebezpečí, že jste ulovili 5 sobů a dva zubry… Projekt Pravěk se velmi vydařil, žáci si užili legrace, ale dostalo se jim i poučení. Pravdou také je, že u nás ve třídě to také jako v pravěku občas vypadá. • Terka (6.A)
6.B ve škole v přírodě. V termínu od 20. do 25. dubna 2008 byla třída 6.B ve škole v přírodě na Cikháji na Českomoravské vysočině. Během pobytu děti prošly naučenou stezku vedoucí od Tisůvky přes Žákovu horu a zažily výlet autobusem do Žďáru nad Sázavou, kde navštívily zámek, Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, centrum Žďáru a informační středisko. Zaměstnanci informačního centra si pochvalovali, že tak zvídavé děti jejich centrum již dlouho nenavštívily. Získané materiály a poznatky z pracovních listů, které děti vyplňovaly, byly využity k dalšímu zpracování. Jedno odpoledne děti věnovaly celé sportu a soutěžily v různých sportovních disciplínách. Nechyběly ani výtvarné aktivity – obydlí z přírodních materiálů byla tak zdařilá, že bylo těžké rozhodnout, které je nejhezčí, a rovněž skřítkové Žákovy hory, vyrobení z přírodnin, byli jeden lepší než druhý. Ti, kteří netvořili skřítky, zpracovávali materiál o naučné stezce. Předposlední dopoledne bylo věnováno mediální výchově. Děti ve skupinách tvořily noviny o všem, co ve škole v přírodě zažily, a pobavily se u vlastního televizního zpravodajství. Ve večerních hodinách proběhly samozřejmě i žádané diskotéky a oblíbené vědomostní soutěže. Nikdo moc nezlobil, všichni se při všech akcích a soutěžích snažili, takže nezbývá než děti pochválit a těšit se na další společnou třídní akci. • žáci 6.B
Po stopách královské cesty
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Ve středu 7. května jsme jeli vlakem na exkurzi do prahy. Z Hlavního nádraží jsme jeli metrem na stanici Hradčanská. Odtud jsme šli pěšky na Pražský hrad. Prohlédli jsme si katedrálu sv. Víta a vyplnili úkoly týkající se našeho projektu. Sestoupili jsme Nerudovou ulicí na Malostranské náměstí a prošli jsme uličkami až ke Karlovu mostu. U Prašné brány jsme se vyfotografovali u sochy Karla IV., a dále jsme pokračovali v cestě na Staroměstcké náměstí. Zde jsme se podívali dívali na Pražský Orloj. Paní učitelka nám dala rozchod na vypracování dalších úkolů a k občerstvení. Naše hlavičky byli už plné informací a dojmů, a tak jsme se vydali na cestu zpět. Paní učitelky nám ukázali své tajné zkratky a proto jsme se rychle dostali na Hlavní nádraží a ujížděli k domovu. Výlet se nám moc líbil a na své zážitky budeme dlouho vzpomínat. Děkujeme, že jsme mohli jet na krásny výlet s paní učitelkou Volkovovou a paní učitelkou Kárskou • Anna a Bára (7.A)
9.A v Křižánkách Jestlipak víte, proč se Křižánky jmenují Křižánky? Samozřejmě to vychází od slova kříž a v tomto případě od konkrétního kříže, který se nad Křižánkami, městem na Českomoravské vrchovině, tyčí. My 9.A, teda spíše zlomek 9. A, jsme měli tu možnost si kříž prohlédnout úplně zblízka, úplně sami a v úplné tmě...... Takže pokud chcete slyšet o napínavé stezce odvahy k umrlčímu kříži, o slizkých houbách, horolezeckých výkonech, běhání poslepu po louce a o šesti odvážných deváťácích a jednom odvážném učiteli neváhejte a čtěte dále....... Celé tohle dobrodružství začalo pátečního odpoledne 7. března 2008, kdy se naše parta nejodvážnějších sešla u nenápadně vyhlížející chatičky v Křižánkách. Byl to celkem velký domek s útulným podkrovím, kde jsme se rychle zabydleli. Celý večer jsme potom v chatě „klepali kosu“, protože tam byla nepředstavitelná zima. Naštěstí jsme si ale večer zpříjemnili oslavou svátku Tomáše . No jo, pátek - bláznů svátek:-). Také jsme hráli různé hry a lámali si hlavu nad karetními kouzly. Pak už bylo ale opravdu pozdě a my museli na kutě. Potají jsme si ale vyprávěli různé strašidelné příběhy. Nejvíc nás ale nakonec vyděsil pan učitel Mandys, který nás poslal nekompromisně spát.......no jo, zítra nás měl čekat velký den. Vydali jsme se totiž na horolezeckou výpravu na Čtyři palice a Devět skal. Po vrcholovém fotu a sladké odměně jsme okruhem vyšli zase zpět do Křižánek. Po cestě jsme ale ještě stačili narazit na bažiny, vyzkoušet si, jak si navzájem důvěřujeme při pádu důvěry a jak se dokážeme maskovat v lesním porostu. To, co nás ale čekalo večer, bylo ze všeho nejlepší. Byla na nás nachystána stezka odvahy k umrlčímu kříži na kopci nad městečkem. Nešlo se ale po svíčkách, nýbrž normálně potmě a na místě jsme ještě museli plnit úkoly. Než jsme vyrazili, krátili jsme si čas hazardní hrou. Byly to kostky a každý, kdo prohrál, musel sníst absolutně odpornou slizkou houbu ze sklenice. No fuj. Pak tedy došlo na onu zmiňovanou stezku odvahy. Bylo to fajn, ale myslím, že kluci se trochu báli... V neděli ráno nás čekalo nepříjemné balení a uklízení. Když bylo vše hotovo, vyrazili jsme na poslední výlet na Perníčky. Po cestě byla hrozná legrace, například když jsme běhali poslepu z kopce. Nechci jmenovat, ale prostorová orientace některých jedinců je absolutně nulová. K naší smůle ale Perníčky nebyly k jídlu. Zato potom nás čekala opravdová hostina – oběd v místní restauraci, no
3
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
a pak už hurá domů. I když moc hurá to nebylo, protože se nám všem v Křižánkách moc líbilo a těch devatenáct lidí, co tam nebylo, bude určitě litovat!!! • Lenka (9.A)
Výlet do Poličky Dne 24. března 2008 jsme se jeli v rámci výuky a za dobré chování podívat do husitského muzea v Poličce. Ráno jsme se, kupodivu všichni, sešli u školy a jeli autobusem až do Poličky. Muzeum jsme našli celkem snadno. Přišel nám otevřít velmi sympatický pán, který měl boty z doby husitské. Muzeum bylo úžasné. V první části jsme si vyslechli krátké povídání o Husitské době v Čechách a potom jsme si mohli vyzkoušet různé šaty, části brnění, drátěné košile a také zbraně. Bylo s podivem, že nikdo z nás při tom nepřišel k úhoně. Nutno podotknout, že někteří naši spolužáci v brnění notně zmužněli. Zkoušeli jsme si vyrobit také vlastní pečeť a docela nám to šlo. Mohli jsme si vyzkoušet i různé druhy písma, které se nedají s naším škrabopisem srovnat. V druhé části exkurze jsme zhlédli dva velmi zajímavé a poučné filmy. První byl o bitvě na hoře Vítkov a druhý o bitvě u Sudoměře. Obě bitvy husité vyhráli a přelstili železné pány, což je důkazem toho, že k vítězství nestačí jenom síla. Po skončení filmů jsme se seřadili, spočítali a venku dostali rozchod. Mohli jsme si prohlédnout starodávné hradby, které město dříve chránily a seznámit se s městem. V plném počtu a celí jsme se vrátili do našeho města perníku. Všichni jsme se shodli na tom, že bychom si podobný výlet rádi zopakovali. • žáci 7.B
Výlet – Opočno, Všestary Dne 15. května 2008 jsme jeli 6.B. a 6.C. na výlet do Opočna na zámek a do pravěké vesnice Všestary. Nejdříve jsme jeli na zámek v Opočnu, kde nás pan průvodce provedl po jejich krásném zámku. Poté byl na náměstí 30-ti minutový rozchod. Pak jsme jeli do pravěké osady ve Všestarech. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin. Postupně jsme zhlédli video o práci archeologických nadšenců a pak si prohlédli výsledky jejich snahy. Nejvíce nás,bavilo, že jsme si mohli některé práce vyzkoušet sami. Zájemcům o dějepis vřele doporučujeme. • Tomáš M. (6.B)
Proč ničíme lesy? Když jsem na horách a vidím poničené lesy bez života, přemýšlím, proč to tak je. Proč dříve půvabné zelené lesy, ty, co jsou od pradávna součástí naší planety, jsou nyní tak opuštěné, tak zničené? Co jim zkázu způsobilo? Odpověď je jednoduchá. Lidé. Ano, já vím, kdo jiný. Ti, co by měli být rádi, že jim příroda dala něco tak krásného, užitečného a úžasného. Bez lesů bychom nedýchali, bez lesů by byl
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
konec klidným procházkám a bez lesů bych nepsala na tento papír. Továrny, automobily, dřevěné výrobky, touha po místě na budovy i pozemky… a lesy trpí. Proč si to my lidé neuvědomujeme? Proč dál ničíme zelené poklady? Jsme sami proti sobě! Likvidujeme „továrny“ na kyslík, abychom měli třeba dřevěné zábradlí. Je to smutné, vždyť lesy poskytují mnoha druhům zvířat i rostlin útočiště. Čeho dosáhneme kácením lesů? Jedině vyhnání a vyhubení všech tvorů, kteří dosud přežili i v těchto špatných podmínkách. Ptáte se, jestli pomůže vysazení nových stromků? Myslím, že nepomůže! Možná vysazování záhubu dřevin zpomalí, ale dříve nebo později je lidé tak jako tak zničí. Vždyť pokácíme klenoty přírody, mnohé z nich starší než tři generace lidí. Copak ti vrahové zeleně dají čas stromům, aby se znovu vypjaly k nebesům? V dnešní době každý někam spěchá a ani rostliny se nedočkají vytouženého klidu. Když vidím, jak se dřevem plýtvá, jak se tropické lesy plné exotických lián, vonných květů a pestrých zvířat neustále zmenšují lidskou rukou, je mi smutno a zamýšlím se: Ubližujeme tvorům starším než my sami, ubližujeme rostlinám, ubližujeme sobě. A nikomu to nevadí, snad jen mně a ochráncům přírody. Ale to není vše. Je tu mnoho dalších problémů, které souvisí s ničením lesů. Například půda. V lesích je příjemně vlhká, poddajná, měkká a úrodná. Lesy zadržují mnoho vody a dopřávají ji nejen sobě, ale vláhu dodají i drobným kvítkům pod keříky, kterých by si nikdo nevšiml. Půda se stromy je zároveň pevná a nedrolivá. Proč jsou vrby u letitých rybníků? Aby se půda nesesypala. Kořeny půdu zpevní a poskytnou i ochranu zvířatům i hmyzu. A tak už nehrozí eroze. Dalším problémem je například dnes tak často diskutované globální oteplování. Myslíte, že s kácením lesů nesouvisí? Omyl. Narušujeme přirozenou rovnováhu přírody. Vytěžené dřevo doma vhodíme do kamen a užíváme si pohled na vesele plápolající oheň. Netušíme však, že kouřové zplodiny, které se dostanou do atmosféry, ji ničí a tím je mimo jiné globální oteplování způsobováno také. Samotná věta, že kácení lesů má vliv na globální oteplování má vliv na tání ledovců, zní neuvěřitelně. Když ale spojíme všechny důsledky, je to logický závěr. Zamysleme se proto sami nad sebou a pokládejme si otázku: Proč ničíme lesy? • Monika (9.B)
Kouření Kouření je velmi nesprávné a závislé svinstvo, které umí lidi jen ničit. Někteří lidé si však myslí, že je to zdravé a podobné nesmysly. Tak k věci: kouření je velmi nezdravé, protože může způsobit rakovinu, které není pomoci. Pak může způsobit i velké bolesti, které mohou vést až k amputaci prstů. Dále se může stát, že na kouření se člověk stane závislý, což se stane asi na 99,99%, ale pak je ještě horší, že každý touží mít toho co nejvíce. Takže na 20% začnou používat drogy atd… Za další to je strašné utrácení peněz, cca za rok utratíš středně dobrý počítač, nebo výlet do Ameriky (Dalasu), kde je největší počítačová herna světa. No skutečně to někdy i připraví lidi o svůj veškerý majetek a někdy i o život. No lidi říkají, že jedna cigareta na pokus neuškodí, ale já si myslím, že i ta jedna cigareta může udělat velký zmatek. Kouří především lidi od 30 do 60 let, ale v této době už kouří i čtvrťáci. Velký kuřák dokáže vykouřit denně až dvě nebo tři krabičky cigaret, takže pravděpodobnost, že se dožije 30 let, je nulová. V České republice na kouření umře až 160.000 lidí ročně, a to nejčastěji na rakovinu. Z 10 lidí kouří 9 lidí, což znamená, že podle odhadu za 20 let nebude žádný člověk nekouřit. Takže já všem doporučuji nekouřit, protože tohle jsou všechno informace, co jsem se dozvěděl ve škole 16. dubna 2008 a řeknu vám jediný: „Tam nekecají a je to jedna velká pravda“. • Honza S. (5.A)
5
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
Problém lidstva – drogy Drogy už bohužel vídáme skoro běžně kolem nás. Vyskytují se na diskotékách, v klubech nebo je mladí používají ke zlepšení nálady. Ale proč? Proč i lidé mladší osmnácti let mají možnost zakoupit tyto ohavné látky? Opravdu to nechápu, ale domnívám se, že všichni ti, co požijí jakoukoli omamnou látku si myslí, že se zbaví všech svých problémů. Ale to je velký omyl! Problémy se musí řešit, nesmí se zahánět dočasným, bezproblémovým stavem. Je možné, že všichni ti, kteří okusí drogu, mají dojem, že se to už víckrát nebude opakovat, ale něco mi říká, že se mýlí. Z jednoho požitku se postupně stává závislost a ze svobodného člověka člověk spoutaný v neviditelných provazech. Jenže to si většina z nich neuvědomuje. Jsou nezodpovědní vůči sobě, vůči svému zdraví i okolí. Každopádně mě napadá otázka, kde mladí berou peníze na zakoupení drog, když si ještě nevydělávají? Kradou? Dostávají peníze od kamarádů nebo dokonce od rodičů? Nevím. Na jednu stranu mě to zajímá, ale na druhou stranu jsem ráda, že nevím, jak to v životě „závisláka“ chodí. Položím-li si teď otázku: Je droga nutným faktorem života? Odpovím: Určitě ne. Jsem si jistá, že k životu není potřebná žádná omamná látka, protože případ závislého člověka končí v odvykacím centru nebo tím nejhorším způsobem – smrtí. • Míša H. (9.B)
Je to nutné? Co může vést mladého člověka k tomu, že začne užívat drogy? Jaký důvod může být tak zásadní, že se rozhodne k tak nešťastnému kroku? Je to nuda, stres, nesplněné sny, samota nebo touha zkusit něco nepoznaného? Důvodů je jistě mnohem více. Většině z nás by se některé z nich mohly zdát nesmyslné, ale lidé, kteří mají zkušenost s drogou, ji možná považovali v určité situaci za jediné východisko. Nejčastěji však mladí lidé začnou brát drogy zřejmě proto, že to dělají jejich kamarádi. Většina si asi na začátku řekla: „Co se mi může pro jednou stát?“ Ale většinou však pouze u jedné zkušenosti nezůstane. Každý, kdo začíná s marihuanou, pervitinem nebo heroinem si říká: „Dobrý, mám všechno pod kontrolou, můžu skončit, kdy budu chtít.“ Závislost na drogách se však vypěstuje velmi rychle. Tak proč potom najednou nejde přestat? Organismus si příliš rychle zvykne na přísun omamné látky a vyžaduje další dávky. Uvědomují si tito lidé, že jim drogy berou zdraví, rodinu, přátele, společenské postavení, peníze? Jak končí lidé dlouhodobě závislí na drogách? Nejspíš dvěma způsoby. Smrtí, nebo snahou zbavit se drogové závislosti. I když se ale některým lidem podaří vyléčit se, stále je tu riziko, že pokud se dostanou do obtížné životní situace, mohou svůj nový problém opět začít řešit pomocí drog. • Eliška T. (9.B)
Křížovka – vedlejší věty 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 1. Zdálo se, že ho nikdo nepřemůže. 2. Rozčílil se, až zčervenal. 3. Právě mluvíme o tom, co se stalo včera. 4. Tvářil se, jako by mu ulétly včely. 5. Můžeme být rádi, že to tak dobře dopadlo. 6. Jestliže mě uvidí, bude zle. 7. Zavři dveře, ať netáhne.
8. Vrať se, odkud jsi přišel. 9. Na otázku, proč to udělal, neuměl odpovědět. 10. Pozorovali jsme letadlo, jak přistává. 11. Nikdo ho nikdy neviděl, aby bruslil. 12. Až napíšeš úkoly, přijď za mnou. 13. Rád hraji šachy, i když většinou prohraji. 14. Byl, jako by ho opařil. • Veronika K. (8.A)
Přáníčka naší Zemi k jejímu svátku Drahá planeto Země, přeji ti, aby ti neškodili lidé. Krásná zeměkoule, přeji ti krásné dny, ať po tobě lidé moc nedupou a ať jsi pořád krásná. Drahá zeměkoule, přeji ti, aby na tebe nepadaly meteority, ať nevybuchují sopky v dalekých zemích, ať se nepropadává půda, aby nebylo zemětřesení a ať nenastane konec světa! Milá zeměkoule, přejeme ti, aby bylo všude hezky, aby rostlo všude hodně trávy a květin a ať vidíš samé hodné děti. Přejeme ti, aby bylo všude teplo, aby na tobě nebylo moc zlodějů a pohozených odpadků. • děti ze 3.C
7
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
Básničky na téma „Jaro“
Básničky ke Dni Země
Jaro, jaro přichází, paní zima odchází. Radujme se, jaro nese plno krásy, štěstí, lásky probouzí se zvířátka a rodí se štěňátka ptáčci zpívají a holčičky tancují.
Zemi, Zemi, Zemičko, my chceme jenom sluníčko. Zimu my moc nechceme, my se radši smějeme.
• skupina „Konvalinky“
Je tu jaro jiřičko, svítí nám tu sluníčko. svítí, svítí, kvete jarní kvítí. Kvetou stromy, kvetou keře kvete všechno kolem mne.
• Jakub H. , Marek V.
Země, Země,Zemička, to je naše holčička. Stromy rostou,tráva taky, nad námi jsou pořád mraky. Země, tráva, stromy, z nebe padaj hromy. Horníci dlabou do tvého srdce, je nám to líto, to chápeš přece. Země, země, Zemičko, poslouchej mě maličko!
• skupina „Sněženky“
• Tomáš Z., Anna M. 3.C
Jaké byly čtyři společné roky? Někteří více, někteří méně, ale přesto jsme čtyři roky byli jeden tým. Za tu dobu jsme si stihli vytvořit svoje skupinky. Partičky nejlepších kamarádů, kteří spolu zažili spoustu dobrodružství, radovali se nad tím dobrým a překonali to špatné. Jako jeden velký tým nebo více malých partiček jsme spolu byli i ve volném čase. Avšak jak jsme rostli a rostli, naše názory se změnily a my se chtěli cítit jako dospělí, a tak jsme začali fungovat každý sám za sebe. Za ty čtyři dlouhé roky jsme se hodně změnili. Myslím, že snad úplně každý v této třídě má svého nejlepšího kamaráda, ale zároveň i soka, který mu tu je trnem v oku. Každý člověk je jiný, proto nemůžeme mít rádi všechny. Teď se většina z nás těší na střední školy, na nové spolužáky, nové kamarády, na svůj nový tým. A mám dojem, že i přesto, že jsme někdy byli pěkně otravní, nebyli jsme schopni společné domluvy, natožpak abychom se do něčeho zapojili úplně všichni, budeme se i nadále mezi sebou vídat a s úsměvem na tváři vzpomínat na radostná, téměř bezstarostná školní léta. • Hanka D. (9.C)
Obsah Projev na konec školního roku................................. 1 Masopustní pátek..................................................... 1 Jak jsme se ocitli v pravěku ..................................... 2 6.B ve škole v přírodě.............................................. 2 Po stopách královské cesty ...................................... 2 9.A v Křižánkách..................................................... 3 Výlet do Poličky ...................................................... 4 Výlet – Opočno, Všestary........................................ 4
Proč ničíme lesy? ..................................................... 4 Kouření .................................................................... 5 Problém lidstva – drogy........................................... 6 Je to nutné? .............................................................. 6 Křížovka – vedlejší věty .......................................... 6 Přáníčka naší Zemi k jejímu svátku ......................... 7 Básničky ke Dni Země............................................. 8
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
