Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název a adresa školy: Integrovaná střední škola Cheb, Obrněné brigády 6, 350 11 Cheb
Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0290 Číslo a název klíčové aktivity: Číslo DUM: Název DŮM: Jméno autora: Ročník: Předmět: Vzdělávací obor: Klíčová slova: Anotace: Druh učebního materiálu: Očekávaný výstup: Metodika učebního materiálu:
III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_08Hal_20 20_Prvky III. A skupiny Mgr. Dagmar Halová 1. Chemie pro obory zakončené maturitní zkouškou prvky, chemické prvky Jedná se o výukovou prezentaci, která by měla sloužit jako obrazová a textová podpora k výuce vzácných plynů. Prezentace Žák charakterizuje významné zástupce a jejich sloučeniny. Stiskni klávesu F5
Prvky III. A skupiny • Patří sem: bor B, hliník Al, gallium Ga, indium In, thallium Tl. • Valenční uspořádání ns2 np1. • Maximální oxidační číslo je + III.
Bor • Bor je na Zemi i ve vesmíru poměrně vzácný. • Je stopový prvek, důležitý pro růst rostlin. U člověka ve vyšších dávkách způsobuje edém mozku a poškození ledvin.
Výskyt • Vyskytuje se pouze ve sloučeninách, nejčastěji v podobě boritanových minerálů – borax. • Největší světová naleziště surovin boru leží v USA, Peru, Tibetu a Turecku. • Sloučeniny boru jsou v malém množství obsaženy i v mořské vodě a v některých minerálních pramenech. Kyselina boritá je obvykle přítomna v sopečných plynech, z nichž může být získávána.
Vlastnosti • Krystalický lesklý, šedočerný bor je velmi tvrdý a žáruvzdorný. • Chemicky je málo reaktivní. • Je to polovodič. • Má podobné vlastnosti jako C a Si – má sklon k tvorbě kovalentních sloučenin.
Výroba • Bor se vyrábí elektrolýzou roztavených boritanů. Dalším způsob je založen na redukci oxidu boritého hořčíkem. • K reakci dochází při teplotě kolem 1000°C na elektricky vyhřívaném tantalovém vlákně. Čistý bor lze také získat termickým rozkladem jodidu boritého.
Hliník
Výskyt • Hliník je po kyslíku a křemíku třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi. • Hliník se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách, z nichž nejrozšířenější jsou různé hlinitokřemičitany – živce a slídy. Nejvýznamnější rudou hliníku je bauxit.
Vlastnosti • Hliník je stříbrobílý, lehký kov. Je tažný, kujný a dobře vede elektrický proud. Pevnost se zvyšuje přísadou jiných kovů. Má redukční vlastnosti. • Odolný vůči korozi, protože souvislá vrstva oxidu hlinitého na povrchu kovu brání další oxidaci.
Využití • Je dobrý vodič elektrického proudu. • Výroba užitkových předmětů (nádobí). • Je významným obalovým materiálem používaným v potravinářském průmyslu - alobal(tenká hliníková fólie). • Dural ( slitina Al + Mg + Cu + Mn), se využívá jako konstrukční materiál v automobilovém a leteckém průmyslu. • Aluminotermická výroba některých kovů. • Hydroxid hlinitý (koloidní roztok) se využívá proti překyselení žaludku. • Octan hlinitý a kamenec se užívají v lékařství, mají stahující a protizánětlivé účinky (např. octan hlinitý na obklady otoků).
Využití
Duralová slitina
Gallium • Gallium Ga, (lat. Gallium), je velmi lehce tavitelný kov bílé barvy s modrošedým nádechem, měkký a dobře tažný. Hlavní uplatnění nalézá v elektronice jako složka polovodičových materiálů.
Indium • Indium je snadno tavitelný kov, bílé barvy, měkký a dobře tažný. • V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách hliníku a zinku, z nichž je také průmyslově získáváno elektrolýzou roztoku chloridu inditého InCl3.
Thallium • Chemická značka Tl je značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy. • V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs, především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku. Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako surovina pro přípravu čistého thalia elektrolýzou. • Většina produkce se spotřebovává v elektronice.
Thallium
Zkorodované thallium
Kovové thallium v argonové atmosféře
Použité zdroje: • http://cs.wikipedia.org/wiki • http://seznam.cz/obrázky • http://www.google.com/imghp?hl=csgoogle.cz/obrázky
• Vacík Jiří.Přehled středoškolské chemie,1.vydání,Praha,SPN,1990. • Banýr Jiří. Chemie pro střední školy, 2.vydání, Praha, SPN, 2001. • Autorem materiálu a všech jeho příloh, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Dagmar Halová.
