Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství
Naďa Jarabinská
Role staršího sourozence ve výběru střední školy mladšího sourozence Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr.
2013
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a v seznamu literatury jsem uvedla všechny využité prameny a literaturu.
…………………………………………….. Naďa Jarabinská
Poděkování Ráda bych touto cestou vyjádřila poděkování prof. PhDr. Miladě Rabušicové, Dr. za její odborné vedení, trpělivost, připomínky, vstřícnost a ochotu při vedení mé bakalářské práce. Rovněž bych chtěla poděkovat Mgr. Ivanovi Jarabinskému za cenné rady, dále také rodině, svému příteli a respondentům, bez nichž by výzkumná část této práce nemohla vzniknout.
Klíčová slova Volba střední školy, faktory ovlivňující volbu, rodiče, sourozenci, dvoudětná rodina, prvorozený, druhorozený, pohlaví
Anotace Práce se zabývá výběrem střední školy nejmladšího dítěte v dvoudětné rodině, především pak tím, jak se do tohoto procesu zapojuje jeho starší sourozenec. Do dané problematiky uvádí několik výzkumů, které byly zrealizovány v minulosti, a z těchto výzkumů vyplývají faktory, které působí na dítě v procesu výběru střední školy i výběru konkrétního studijního nebo učebního oboru. Bližší pohled patří nejužší rodině (rodičům a sourozencům), kteří jsou považováni za důležité lidské faktory uváděné u většiny výzkumů mapujících volbu střední školy. Druhá část předložené práce představuje výsledky kvantitativního výzkumu, který byl zrealizován za účelem zjištění role staršího sourozence v procesu výběru střední školy mladšího sourozence. Ve výsledku práce mapuje a popisuje roli staršího sourozence v procesu výběru střední školy mladšího sourozence, a to z hlediska pohlaví, věkového rozdílu a shody příp. odlišnosti v typu a oboru studia.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 3 1 Volba školy .............................................................................................................................. 3 1.1 Faktory ovlivňující volbu střední školy ............................................................................ 4 1.2 Faktory ovlivňující volbu oboru ....................................................................................... 7 1.3 Volba školy v závislosti na pohlaví .................................................................................. 8 2 Rodina v období výběru střední školy nejmladšího dítěte .................................................... 10 2.1 Působení rodičů na dítě volící střední školu ................................................................... 10 2.2 Sourozenci v procesu výběru střední školy mladšího dítěte ........................................... 12 2.2.1 Prvorozený ............................................................................................................... 12 2.2.2 Druhorozený ............................................................................................................. 13 3 Shrnutí teoretické části .......................................................................................................... 17 EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................................. 18 4 Metodologie výzkumného šetření ......................................................................................... 18 4.1 Výzkumný problém ........................................................................................................ 18 4.2 Operacionalizace pojmů, výzkumné otázky a předpoklady ........................................... 18 4.3 Metodologický přístup .................................................................................................... 21 4.4 Metoda sběru dat, výzkumný soubor .............................................................................. 22 5 Analýza a interpretace výsledků výzkumu ............................................................................ 24 5.1 Zapojení staršího sourozence při výběru střední školy mladšího sourozence v kontextu jejich věkového rozdílu ....................................................................................... 24 5.2 Zapojení staršího sourozence do procesu výběru střední školy mladšího sourozence v závislosti na pohlaví........................................................................................................... 28 5.3 Výběr typu střední školy mladšího sourozence v závislosti na typu střední školy staršího sourozence ............................................................................................................... 29 5.4 Shoda v oborech sourozenců .......................................................................................... 32 6 Shrnutí výsledků a diskuse .................................................................................................... 35 Závěr ......................................................................................................................................... 38 Seznam literatury ...................................................................................................................... 40 Přílohy ...................................................................................................................................... 46
Úvod Jak napovídá samotný název, bakalářská práce se věnuje výběru střední školy mladšího dítěte ve dvoudětné rodině a roli staršího sourozence v tomto procesu. Volba střední školy není procesem krátkodobým, ale probíhá v delším časovém období. Bylo zrealizováno velké množství empirických výzkumů, které zjišťovaly působení rodičů na dítě při výběru střední školy (Friedmann, 2011; Hlaďo & Drahoňovská, 2012; Smetáčková, 2009; Šťastnová & Drahoňovská, 2012; Trhlíková et al. 2008). Tyto studie si všímaly vlivu rodiny na dítě při výběru školy, především pak rodičů, avšak do úzké rodiny patří také sourozenci, jejichž vliv byl zkoumán méně (Hlaďo & Drahoňovská, 2012). Práce si klade za cíl teoreticky a empiricky zmapovat a popsat roli staršího sourozence při výběru střední školy mladšího sourozence. Z výsledků práce je zřejmé, zda a jak se zapojuje starší sourozenec do procesu výběru střední školy mladšího sourozence, resp. jak toto zapojení retrospektivně vnímá mladší ze sourozenců. Na základě výzkumného cíle jsem stanovila hlavní výzkumnou otázku, která zní: Jakou roli hraje starší sourozenec ve výběru střední školy mladšího sourozence? K zodpovězení této hlavní výzkumné otázky mi dopomohly čtyři specifické výzkumné otázky, které zjišťovaly, zda hraje roli věkový rozdíl mezi sourozenci při výběru střední školy mladšího, jestli se do procesu výběru střední školy mladšího sourozence více zapojují starší sestry nebo starší bratři a zda volí mladší sourozenec stejný, případně podobný typ školy jako jeho starší sourozenec. Poslední specifická výzkumná otázka zjišťovala, zda si mladší sourozenec vybírá stejný studijní/učební obor po vzoru svého staršího sourozence. Samotný výzkum byl proveden na jaře 2013 na území České republiky. Cílovou skupinou byli respondenti starší patnácti let, kteří měli pouze jednoho, zároveň staršího sourozence. Pracovala jsem pouze s dvoudětným modelem rodiny, protože vztahy mezi sourozenci jsou více intenzivní a v naší republice ho považuje za ideál většina mužů i žen (Fialová et al., 2000; Hamplová, 2000; Šťastná, 2007). Vícedětný model rodiny nebyl zvolen z toho důvodu, že by pro respondenty mohlo být nejednoznačné a obtížné vybrat toho sourozence, který hrál při výběru střední školy nejvýznamnější roli. V práci se neobjevuje vymezení sourozeneckého vztahu a vlivu mezi dvojčaty. Toto sourozenecké postavení je mimo jakékoli pořadí a tvoří zvláštní a samostatnou kategorii, které jsem se blíže nevěnovala.
1
Práce je teoreticko-empirického rázu, nejprve teoreticky představuji danou problematiku za pomoci odborné literatury, poté empiricky zkoumám a interpretuji výsledky výzkumu. Empirická část je zpracována za využití kvantitativních metod výzkumu, a to standardizovanou technikou dotazníkového šetření. Za pomoci sociální sítě a administrace dotazníků emailem, bylo osloveno 923 respondentů a celkově navráceno 499 dotazníků, což činí 54 % návratnost. Z těchto navrácených dotazníků však bylo pouze 364 plnohodnotně vyplněných, tedy použitelných pro zpracování a analýzu dat. Teoretická část práce se dělí na dvě hlavní kapitoly. V první kapitole se věnuji volbě střední školy. V následujících podkapitolách se zaměřuji na faktory, které ovlivňují dítě při výběru střední školy a také faktory, podílející se na volbě studijního nebo učebního oboru. Vycházím z několika již zrealizovaných výzkumů, které mi pomohly jednotlivé faktory definovat. Do této kapitoly jsem zařadila také podkapitolu poukazující na to, k jakým studijním/učebním oborům obecně tíhnou chlapci, a jaké v oblibě volí dívky. Ve druhé kapitole je blíže zmapována rodina, jako jeden z nejdůležitějších faktorů při volbě střední školy pubescentního dítěte. V následující podkapitole sleduji konkrétní zapojení rodičů, které vyplynulo z již zrealizovaných výzkumných šetření odborníků na dané téma. V textu se také zmiňuji o tom, jak působí vzdělanostní úroveň rodičů na volbu střední školy jejich dítěte. Druhá podkapitola ukazuje, jaké postavení může mít starší sourozenec při volbě střední školy mladšího sourozence. Tato podkapitola se ještě dělí, a to na typické sourozenecké pořadí narození ve dvoudětné rodině, tedy na prvorozeného a druhorozeného. Zde popisuji, jakými charakteristikami se vyznačují jednotlivá pořadí narození a neopomenula jsem ani to, že po určitou část života jsou prvorození jedináčky a druhorození benjamínky. Díky tomu si mohou nést některé jejich charakteristiky i do dalšího života. Zmiňuji také problematiku chybného hodnocení druhorozeného ze strany učitele, které se mnohdy objevuje v případech, kdy druhorozený studuje na stejné škole jako prvorozený. Tyto chyby spočívají nejčastěji ve srovnávání sourozenců. Zhruba v polovině textu se dostávám k empirické části práce, kde nejprve definuji metodologii výzkumného šetření. Poté za pomoci výsledků získaných v dotazníkovém šetření od respondentů starších patnácti let, kteří mají pouze jednoho staršího sourozence a státní občanství České republiky, odpovídám na stanovené výzkumné otázky, ověřuji k nim vztažené předpoklady a definuji závěry celé práce.
2
TEORETICKÁ ČÁST
1 Volba školy Volba střední školy je důležitým mezníkem v životě žáka končícího povinnou školní docházku. Jeho rozhodnutí významně ovlivní možnosti pokračovat v terciárním vzdělávání, ale také jeho uplatnitelnost na trhu práce. Volba je procesem, kde se nejdříve „zkonstruuje a legitimizuje zájem a tento zájem se musí podřídit jednak nějaké interpretované nabídce škol a dále různým omezením, vyplývajícím z osobních schopností a rodinné situace“ (Doubek & Levínská, 2005, s. 57). Při výběru školy hraje určitou roli také znalost oboru, příp. konkrétní školy a některých studentů starších ročníků v ní. Jedná se o dlouhodobý proces, který je ukončen podáním přihlášky a splněním podmínek k přijetí. Je důležité si uvědomit, že žáci na základní škole již jednou volbou prošli, a to v páté třídě, kdy se objevila možnost přihlásit se na gymnázium. Žáci v tomto věku však nejsou ještě ve většině případů natolik samostatní, aby o gymnázium sami usilovali. Na víceletých gymnáziích se proto objevují především děti, jejichž rodiče považovali tuto volbu za nejlepší, a tudíž se rozhodli dát dítě k osmiletému všeobecnému studiu. Děti, které této možnosti nevyužily, nadále pokračují na druhém stupni základní školy, případně po uvážení rodičů zkouší své štěstí znovu, a to v sedmé třídě. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2012a; ČSÚ, 2012b), studovalo v České republice v roce 2011 téměř čtyřicet jedna tisíc žáků na nižším stupni víceletých gymnázií1. Je vidět, že počet žáků, kteří odchází na víceletá gymnázia po prvním stupni základní školy, případně po dokončení 7. ročníku základní školy, činí téměř 11,3 % z dané věkové skupiny. Díky tomuto odlivu nadaných dětí, kdy na základní škole zůstávají ty „méně nadané“, se v polovině deváté třídy objevuje u žáků především podávání přihlášek na střední odborné školy a odborná učiliště. Na gymnázium pak odchází zejména ty děti, které si neví rady s výběrem konkrétního zaměření, případně chtějí volbu oddálit, proto vybírají prozatím všeobecné vzdělávání. Podle Walterové a Gregera (2009) probíhá rozhodování o tom, kterou střední školu zvolit ve třech fázích. Nejprve se žáci rozhodují, zda budou chtít své studium zakončit maturitou nebo jim bude stačit výuční list, dle toho pak volí typ školy. Trhlíková a 1
Pro srovnání – ve stejném roce navštěvovalo, v celé České republice, 2. stupeň základní školy 320 315
žáků.
3
Eliášková (in Walterová & Greger, 2009) podotýkají, že zvolí-li žák učební obor, jedná se o poměrně snadnou cestu k získání kvalifikace vedoucí ke vstupu na trh práce. Výuční list lze však v případě zájmu doplnit absolvováním nástavbového maturitního studia. Rozhodnou-li se žáci pro studijní obor na střední odborné škole, mají „možnost získat dvojí kvalifikaci – přímý vstup na trh práce i možnost pokračování v terciárním vzdělávání. Tato volba je preferována jako relativně bezpečná a současně otevřená“ (Walterová & Greger, 2009, s. 16-17). Současně se žák rozhoduje mezi všeobecným vzděláním (většinou gymnáziem) a odborným neobecným zaměřením. Poslední, třetí, fáze je odrazem konkrétní volby školy. „Reálná volba střední školy je tedy vždy výsledkem procesu hledání, vícečetného rozhodování a značné míry kompromisů mezi žádoucím a možným“ (Walterová & Greger, 2009, s. 10). I Smetáčková (2009) se domnívá, že v procesu volby střední školy je prioritní volba typu školy. V další fázi přikládá důraz na volbu studijního oboru. Za nejdůležitější přitom považuje zájem o obor, který definuje tak, že si dítě dokáže v budoucnu představit v této oblasti pracovat nebo že se zájem o obor odvíjí od konkrétní oblasti, kterou děti dobře znají, a to především díky blízkým osobám ve svém okolí. Z výzkumu Šťastnové a Drahoňovské (2012) vyplývá, že přes 90 % žáků základních škol chce zvolit obor, který je zajímá a po jehož absolvování najdou dobré pracovní uplatnění. Žáci také doufají, že je práce bude bavit a bude dobře finančně ohodnocena. Jakmile má žák jasno o tom, jaký typ školy chce studovat a rozhodne se pro určitý obor, nezbývá jiná možnost, než vybrat konkrétní školu, která obě tato kritéria splňuje. V centru rozhodování je vždy žák, kterého se volba střední školy dotýká primárně. Je přitom ovlivněn spoustou faktorů, které působí jak přímo, tak i nepřímo. Proto je nyní vhodné seznámit se s nejvýznamnějšími faktory a subjekty, které ovlivňují žáka v procesu rozhodování.
1.1 Faktory ovlivňující volbu střední školy Po skončení povinné školní docházky již není povinností v dalším studiu pokračovat, ale v naší zemi se tak většinou děje. „V roce 2002 to bylo 88,4 % populace 1519 letých“ (Procházková, 2006, s. 104). Díky poměrně vysoké nezaměstnanosti se dá předpokládat, že postupem času bude procento studentů vstupujících do dalšího vzdělávání vyšší. Proto pro účely této práce disponuji s variantou, že žák nadále ve středním vzdělávání pokračuje. 4
Hlavními aktéry v procesu volby střední školy jsou žáci devátých tříd základních škol. Volba však není děj jednorázový, ale téměř vždy rozhodování probíhá v řádech týdnů, nejčastěji však měsíců. Jak zjistila Smetáčková (2009) ve svém výzkumu, více než polovina dětí přemýšlela nad volbou střední školy od konce osmé třídy. I výsledky šetření Šťastnové a Drahoňovské (2012) prokázaly, že přes 45 % žáků osmého ročníku základní školy začíná uvažovat nad tím, co bude po ukončení povinné školní docházky. V posledním ročníku základní školy začíná nad budoucností přemýšlet asi 40 % žáků, přičemž dívky se k těmto úvahám dostávají poměrně dříve než chlapci. Konečné rozhodnutí je pro žáky velmi obtížné, avšak důležité, protože ovlivňuje možnosti dalšího terciárního vzdělávání a často také předurčuje jejich další kariérové směřování. Je důležité, aby volba typu školy a oboru studia co nejvíce korespondovala se zájmy a studijními schopnostmi žáka (Trhlíková & Vojtěch & Úlovcová, 2008). Více než 90 % žáků základních škol pokládá za důležité zjistit si o budoucí střední škole „informace o obsahu studia, o možnostech uplatnění, o šancích se na zvolenou školu dostat, o náročnosti studia“ (Šťastnová & Drahoňovská, 2012, s. 37). Jak je vidět, žáci se zajímají o to, co je čeká v blízké budoucnosti a k této volbě přistupují velice zodpovědně. V období výběru střední školy působí na žáky velké množství faktorů, které mohou výběr školy ulehčit, změnit nebo naopak znepříjemnit. Trhlíková et al. (2008) zrealizovali kvalitativní výzkum, kterého se účastnili absolventi středních škol. Autoři v něm zjišťovali, co nebo kdo nejvíce ovlivnilo žáka základní školy v době rozhodování o budoucí střední škole. Za důležité faktory, které mají vliv žáka při výběru střední školy a úrovně vzdělání, považovali absolventi své vlastní rozhodnutí (téměř 50 % absolventů učebních oborů i středních odborných škol mělo samo jasno). Z výsledků je rovněž patrné, že se k tomuto faktoru přidružilo pouze 13 % absolventů gymnázia. Je tedy vidět, že ti, kteří šli studovat na čtyřleté gymnázium, v době rozhodování příliš jasno neměli. Dalším významným faktorem byli při rozhodování rodiče. Téměř 40 % absolventů, bez rozdílu typu středního vzdělání uvedlo, že je rodiče ovlivnili především ve volbě dané úrovně středního vzdělání. Podstatným faktorem bylo i sociální okolí, zejména pak širší rodina, kde bylo 11 % žáků ovlivněno díky úrovni vzdělání, která je v rodině považována za běžnou. Vlastní prospěch, ambice a zájmy dítěte byly rovněž do rozhodnutí promítány. Při bližším zkoumání vlivu rodinného zázemí na volbu střední školy dítěte, výzkumníci zjišťovali vliv úrovně vzdělání rodičů. Z výsledků vyplynulo, že „děti vyučených rodičů si méně často vybíraly gymnázium a naopak častěji volily školu s odborným zaměřením, a to jak učební obor, tak i odborné vzdělání zakončené maturitou. 5
Děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů naopak preferovaly všeobecné vzdělání na gymnáziu“ (Trhlíková & Vojtěch & Úlovcová, 2008, s. 8–9). Z výzkumu však není zřejmé, zda se jedná o děti prvorozené, druhorozené nebo o všechny děti v rodině. Další šetření, zaměřené na vliv sociálního okolí na volbu další vzdělávací dráhy u žáků základních škol, provedli výzkumníci Hlaďo a Drahoňovská (2012). Zjišťovali, jaké vlivy (faktory) působí při volbě další vzdělávací a profesní dráhy u žáků základních škol. Došli k závěrům, že žáci vidí největší důležitost při rozhodování „kam na školu“ ve svém vlastním rozhodnutí - celých 91 %. 8 % považuje svůj vliv za malý a pouze 1 % žáků se vyjádřilo ve smyslu, že na svou volbu nemělo žádný vliv. Velký vliv rodičům přisuzovalo 40 % žáků a dalších 56 % posuzovalo vliv rodičů jako malý. Pouze ve 4 % odpovědí se objevilo, že rodiče neměli ve volbě další vzdělávací dráhy dítěte vliv žádný. Další skupinou ovlivňující výběr střední školy jsou kamarádi, kdy velký vliv jim přisuzovalo 10 % žáků a malý vliv 49 % žáků. „Chytání se kamarádského stébla nehraje v uskutečněné budoucnosti většinou žádnou roli (pokud nejde o téměř celoživotní přátelství), má ale silnou uklidňující funkci v přítomnosti rozhodování“ (Kučera, 2005, s. 31). 42 % žáků nepřisuzuje kamarádům ohledně vlastní volby školy vliv žádný. Nezanedbatelnou skupinou, která při výběru školy ovlivnila více či méně zhruba polovinu dotazovaných žáků, byli jiní příbuzní (tety, strýcové, prarodiče, sestřenice, bratranci apod.). Předpokládá se, že měli na žáky vliv spíše nepřímý – byli žákům vzory, dokázali je zaujmout způsobem, jakým mluvili o své práci či vzdělávání. Postupně se ukazuje, že i sourozenci jsou skupinou, která jedince ovlivňuje při výběru školy. Velký vliv sourozencům při volbě další vzdělávací a profesní dráhy připisuje 7 % respondentů a dalších 28 % považovalo sourozenecký vliv za malý. Celých 65 % žáků se shodlo v odpovědi, že sourozenci neměli na jejich volbu vliv žádný (Hlaďo & Drahoňovská, 2012). I když počet žáků, kteří nebyli ovlivněni sourozenci při výběru střední školy, je většinový, 35 % žáků bylo více či méně sourozencem při výběru ovlivněno, a toto číslo určitě není zanedbatelné. Je tedy vidět, že se sourozenci určitým způsobem při volbě střední školy ovlivňují. „Sourozenci jsou zdrojem výzvy a konkurence, prostředkem pro srovnávání schopností a utváření profesní identity. Starší sourozenci představují důležitý zdroj informací o středních školách a faktor ovlivňující formování budoucích plánů vztahujících se ke vzdělávání a profesi“ (Hlaďo & Drahoňovská, 2012, s. 14). Jelikož jsou si sourozenci věkově bližší než dítě s rodiči, mohou být informace od staršího sourozence o středních školách aktuálnější, pro mladšího sourozence končícího základní školu pochopitelnější a navíc často „přímo z terénu“. 6
Faktorů, které měly vliv na žáka při výběru střední školy, bylo v daném výzkumu více, avšak pro účely této práce postačí pouze pět zmíněných, které se umístily v žebříčku na vedoucích příčkách. I Walterová a Greger (2009) uvádí, že volba školy není jednoduchý krátkodobý proces, ale je ovlivněna spoustou okolností a faktorů. Na volbu mají podle nich vliv nejen zájmy a očekávání žáka, ale také jeho rodinní příslušníci, rodinné zázemí, vrstevníci a bezesporu také škola a lidé v ní, které měl žák možnost poznat. Když jsem se zamyslela a pokusila propojit všechna tato výzkumná šetření, všimla jsem si, že ať odpovídali zpětně absolventi středních škol nebo žáci základních škol, kteří se na střední školy teprve připravovali, faktory se nijak významně nelišily. Mezi ty nejdůležitější bych tedy zařadila žáka samotného (jeho ambice, prospěch, zájmy a rozhodnutí), rodiče a další příbuzné.
1.2 Faktory ovlivňující volbu oboru Z výzkumu Trhlíkové (2006), který se věnoval důvodům, proč si absolventi středních odborných škol a středních odborných učilišť vybírali právě konkrétní studijní/učební obor, vyplývá, že nejčastěji je obor zajímal (76 % absolventů SOŠ a 83 % vyučených). Dále pro ně bylo zásadní snadné pracovní uplatnění v oboru (70 % SOŠ a 65 % SOU). Tato vysoká čísla lze vnímat jako velice odpovědné a uvědomělé rozhodování žáků o budoucím profesním zaměření. Následoval vliv rodiny (64 SOŠ % a 63 % SOU). Dobré finanční ohodnocení bylo důležité pro 44 % absolventů SOŠ a 30 % vyučených. Částečně se při výběru svého oboru nechali žáci ovlivnit i svými kamarády (28 % SOŠ a 23 % SOU). Všechny tyto faktory na žáky působily jako pozitivní motivace2. Faktory pozitivní motivace se objevují i u Trhlíkové a Eliáškové (in Walterová & Greger, 2009), které zmiňují, že volba střední školy je dále ovlivněna také faktory vnitřními (chtíč, vlastní ambice, zájmy), vnějšími (očekávaná situace na trhu práce, druzí lidé), a faktory limitujícími (nepřijetí na původně zvolený obor, špatné studijní výsledky na základní škole, náročné přijímací řízení, určité formy zdravotního postižení). Pokud se benjamínek příliš poddá vnějším faktorům, které ho ovlivňují, může být postupně během studia stále více nespokojen s konečným výběrem, a litovat, že více neusiloval o obor, po kterém sám toužil. Od vytouženého oboru mohl ustoupit díky špatnému prospěchu, strachu ze zkoušek, strachu ze školy, neúspěchu u zkoušek či právě 2
Faktory pozitivní motivace jsou chápány jako zájem o obor a následný zisk kvalifikace pro výkon profese.
7
díky rozmlouvání rodičů, sourozenců či jiných osob, kteří mu s výběrem školy pomáhali. (Kučera, 2005). V případě, že nastane situace, kdy žák nalezne více škol, které odpovídají jeho požadavkům, následují další fáze rozhodování, kde hrají roli další faktory, jako například dojmy z návštěvy dnu otevřených dveří, zvážení vzdálenosti školy od místa bydliště, možnost přijetí na střední školu bez přijímacích zkoušek (díky studijním výsledkům ze základní školy), a také vybavenost školy (Smetáčková, 2009).
1.3 Volba školy v závislosti na pohlaví Již v období dosažení školní zralosti jsou viditelné rozdíly mezi dívkami a chlapci. Dívkám bývá méně často doporučen odklad školní docházky a i jejich prospěch na prvním stupni základní školy je v porovnání s chlapci lepší. Možná i díky tomu se dívky více hlásí na víceletá gymnázia. Jak vyplývá ze statistických ročenek, uveřejněných na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v posledních čtyřech letech studuje na nižších stupních víceletých gymnázií mírně nadpoloviční většina dívek než chlapců. (MŠMT, 2010-2013). Oproti tomu jsou chlapci šikovnější v některých specializovanějších předmětech (technických, matematických) na vyšších stupních školy (Hejlková, 2007). K výkonu kvalifikované profese je třeba vystudovat konkrétní obor, ať už na učňovské nebo odborné škole. Skutečností je, že více dívek studuje na vyšších stupních vzdělávacího systému3, kde jsou zároveň častěji k nalezení typicky dívčí obory, zatímco typicky chlapecké obory se vyskytují spíše na nižších stupních vzdělávacího systému4, kde také studuje více chlapců. (Jarkovská et al., 2010). Vágnerová (2005) si všímá většího rozlišování na mužské a ženské role u učňovské mládeže, zatímco studenti středních škol s maturitou jsou ochotnější akceptovat větší podobnost obou rolí. Autorka také uvádí, že dívky si častěji než chlapci volí povolání (tedy i studijní obory), které nejsou pro něžné pohlaví tradiční, zatímco chlapci se orientují výlučně na mužské profese (obory). Je tomu tak z důvodu, že muži se více identifikují se svou mužskou rolí a „ženské profese pro ně nejsou dostatečně atraktivní“ (Vágnerová, 2005, s. 434). Ve statistických údajích českého školství jsem se dočetla, že na středních školách s maturitou existuje významná genderová jednotnost ve studijních oborech dívčích
3
Jedná se především o střední školy s maturitou, včetně gymnázií.
4
Nižším stupněm vzdělávacího systému mám na mysli například odborná učiliště ukončená výučním listem.
8
a chlapeckých, která nadále pokračuje i na školách vysokých. Pro příklad uvádím statistiky ze středních škol v oborech s maturitní zkouškou ve školním roce 2009/2010, kdy do typicky chlapeckého oboru hornictví a hornická geologie nebyla v daném roce nově přijata ani jedna dívka, obor strojírenství absolvovalo pouze 3,03 % dívek a obor elektrotechnika 2,25 % dívek. Po prostudování údajů o oborech typicky dívčích jsem zjistila, že obor zdravotnictví absolvovalo ve školním roce 2009/2010 9,79 % chlapců, obor osobní a provozní služby absolvovalo 2,42 % chlapců a pedagogické vědy 6,06 % chlapců (ČSÚ, 2010). Pokud žáci před nástupem na zvolený obor uvažovali o poměru dívek a chlapců v třídním kolektivu, ukázalo se, že výrazná převaha dívek ve třídě je vnímána oběma pohlavími negativně (Smetáčková, 2009). Oproti tvrzení Vágnerové (2005) je vidět, že v typicky chlapeckých oborech je jen malé procento studentek, zatímco počet chlapců v typicky dívčích oborech se pohybuje v procentuelně vyšších hodnotách. V kvalitativním výzkumu Smetáčkové (2009) potvrdili chlapci i dívky svými zájmy běžná očekávání. Dívky zmiňovaly v rámci volby spíše obory zaměřené na vztahy s druhými lidmi, komunikaci s nimi, či péči o druhé, zatímco chlapci se drželi oborů technicky laděných. Toto rozdělení chápe Jarkovská et al. (2010, s. 26) jako genderově stereotypní vnímání mužských a ženských rolí.
9
2 Rodina v období výběru střední školy nejmladšího dítěte Následující kapitola vznikla v návaznosti na předchozí zjištění, kde je vidět, že rodina je jeden z hlavních činitelů, který zásadně ovlivňuje dítě při výběru střední školy a konkrétního oboru. Také výzkumy po roce 1989, na které poukazují Havlík a Koťa (2002) potvrzují, že vzdělání dětí je závislé na výchozí rodině. Rodinu dítěte v pojetí této práce netvoří pouze rodiče, ale také starší sourozenec. Proto se nyní zaměřím na celkovou úlohu rodiny v období výběru střední školy dítěte a poté rodinu rozdělím zvlášť na rodiče a sourozence. Úlohu rodiny při výběru střední školy nejmladšího dítěte, je možné vnímat jako „popisování a případně hodnocení schopností dítěte, kterým je dítě podporováno či naopak inhibováno v uvažování o určitém oboru“ (Smetáčková, 2009, s. 61). Rodina by měla v období přechodu dítěte na střední školu plnit nejvýznamnější roli, poskytovat rady a být dítěti oporou při utváření profesní perspektivy (Walterová & Greger, 2009).
2.1 Působení rodičů na dítě volící střední školu Jak ukazují výzkumy realizované za účelem objasnit aktéry, kteří mají vliv na rozhodovací proces dítěte, je z výsledků prezentovaných výše patrné, že velkou roli u většiny dětí hrají právě rodiče. „Žáci považují rodiče za jeden z nejvýznamnějších faktorů působících na jejich rozhodování“ (Hlaďo & Balcar, 2012, s. 545). Rovněž Friedmann (2011) potvrdil velký vliv rodičů při volbě střední školy dítěte. Ve svém výzkumu se zabýval žáky středních odborných učilišť, kteří se právě nacházeli v prvním ročníku. Zjistil, že 80 % učňů bylo při výběru školy ovlivněno právě rodiči. I ve výzkumu Šťastnové a Drahoňovské (2012) se objevilo působení rodičů na děti při rozhodování o dalším studiu po základní škole, kdy 86 % žáků uvedlo, že využilo rady svých rodičů úplně, nebo z části. Smetáčková (2009) zjistila, že vliv rodičů při rozhodování je nezpochybnitelný, protože všichni dotazovaní žáci zmínili rodiče spontánně, a to i v případech, kdy jejich vliv považovali za nulový. V odpovědích žáků, kteří připouštěli ovlivnění svého rozhodnutí rodiči, se však často objevovalo bagatelizování jeho významu. Větší vliv žáci připisovali matkám než otcům5. „Výše otcova vzdělání ovlivňuje volbu školy jeho syna spíše než dcery a dobré domácí zázemí (vzdělávací zdroje v rodině) 5
Zásahy otců jsou žáky vnímány jako méně časté i významné.
10
naopak silněji motivuje dívky“ (Jarkovská et al., 2010, s. 62). Vzdělanostní ambice dětí se často odvíjí od dosaženého vzdělání jejich rodičů. Jedná se o přímou úměrnost, tedy jsou-li rodiče vyššího vzdělání, promítají do svých dětí vyšší ambice a děti jsou pak více ctižádostivé. Tímto tvrzením Smetáčková (2009) navázala a zároveň potvrdila výzkum Katrňáka (2004), který se zabýval vzdělanostní reprodukcí ve dvou sociálních skupinách, a to rodinách dělníků a vysokoškoláků. V jeho výsledcích se ukázalo, že rodiče dělníci přenechávají odpovědnost za vzdělání svých dětí škole a udržují se školou volný vztah, zatímco vysokoškolsky vzdělaní rodiče sami přebírají odpovědnost za vzdělání svých dětí a poskytují jim potřebnou pomoc. Z toho také vyplývá, že dělničtí rodiče příliš nezasahují do výběru střední školy svých dětí. Na dětech samotných je často ponecháno rozhodnutí, zda zvolit učební obor nebo studium na střední škole zakončené maturitní zkouškou, ke kterému však děti v mnoha případech nejsou nijak motivovány. Oproti tomu jsou do dětí vysokoškolsky vzdělaných rodičů vkládány větší vzdělanostní aspirace. Je jim předkládána důležitost vzdělání a možnost využití rodičovské pomoci. Díky tomu tyto děti častěji dosahují vyššího stupně vzdělání. Šťastnová a Drahoňovská (2012) však zjistily, že jen malé procento žáků základních škol touží po stejném povolání, jaké mají jejich rodiče. Většina dětí chce dělat něco jiného, častěji je inspiruje povolání někoho z širší rodiny, např. tety, strýce, sestřenice apod. Přinosilová (2011) upozorňuje na neuvědomělé, resp. nevhodné ovlivňování dětí při výběru školy právě rodiči, kteří se snaží zajistit dítěti dobrou budoucnost, avšak mnohdy neberou v úvahu reálné možnosti svého dítěte. Může se stát, že rodiče ani neznají osobnost svého dítěte a při jeho výběru střední školy vidí spíše možnost, jak si splnit své vlastní nenaplněné sny a přání (Kolář, 2012). Ve své poradenské praxi si Matějček (1992) všimnul, že si rodiče často vytvoří model vývoje a chování podle prvního dítěte a poté druhé dítě podle tohoto modelu poměřují. Neobvyklé však nejsou ani případy, kdy rodiče vloží svá vysněná očekávání a naděje do mladšího dítěte. Plní-li mladší dítě jejich představy a přání, prožívají rodičovskou hrdost a současně opadává prvotní nadšení ze staršího dítěte. Ten nemůže vyhrát ve srovnání s mladším sourozencem a „stává se všedním, nezajímavým, hloupým“ (Matějček, 1992, s. 78). Je tedy nezpochybnitelné, že nastane-li tato situace, tak se objevuje, případně vyhrocuje, žárlivost staršího dítěte na mladší. Obvykle ale bývá situace opačná. Je třeba brát také v úvahu, že určitá žárlivost a rivalita mezi sourozenci je normální, přirozená a také nutná. Může pozitivně ovlivňovat vývoj jedince, který se učí bojovat s životními překážkami (Matějček, 1992). 11
2.2 Sourozenci v procesu výběru střední školy mladšího dítěte Sourozenec je pro jedince v rámci nejužší rodiny osoba věkově nejbližší, proto je často v životě velmi důležitý, obzvláště v případech, kdy dítě o rodiče přijde, nebo postrádá-li jejich oporu. Jak uvádí Říčan (2004), když se vztah mezi sourozenci vydaří, jsou pro sebe navzájem v životě důležití jako manželé. Dítě se rodí do prostředí, kde jsou již nastaveny a fungují určité vzorce interakcí. Jeho příchodem vznikají vzorce nové a mnohdy se mění i ty zaběhnuté (Dreikursová-Fergusonová, 2005). Jednotlivá pořadí narození částečně vypovídají o tom, jaký člověk je, pro jaké povolání se hodí, jaký typ partnerů, mnohdy i nevědomě, vyhledává, a jakým je rodičem.
2.2.1 Prvorozený Každé prvorozené dítě je po určitou dobu života jedináčkem a některé jedináčkovské rysy, např. osamělost, si do dalšího života zachovává. Leman (1997) si u jedináčků všímá, že jsou to osobnosti sebejisté, logicky myslící a důvěřující si. S Adlerem (1999) se shoduje na tom, že jedináčci jsou přehnaní perfekcionisté. Vlastnosti jedináčků mohou převažovat především u těch prvorozených, kteří žili po dlouhou dobu jako jedináčci a jejich sourozenec je tedy výrazně mladší. Narodí-li se rodičům jedináčka další dítě, stává se z jedináčka prvorozený, který prožije tzv. „sesazení z trůnu“. Tato situace značí ztrátu moci, se kterou se prvorozený nelehce vypořádává (Adler, 1999; Helus, 2006). Adler (1999) nepochyboval o tom, že prvorození prochází vzdělávacím systémem s nejlepšími výsledky. Usuzoval, že je tomu tak z důvodu většího tlaku a zájmu rodičů, a také jejich větší pozornosti na školní výsledky právě u těchto dětí. Není proto divu, že se pro ně vžilo označení „studijní typy“, na což poukazuje i Leman (1997). Ten vytvořil dva typy, jak se dají prvorození rozlišovat: „jedni jsou vstřícní a snaží se druhým vyhovět a druzí agresivní, kteří tvrdě prosazují svou vůli“ (Leman, 1997, s. 42). První skupinu tvoří převážně ti prvorození, kteří mají mladšího sourozence s malým věkovým odstupem. Jsou zvyklí se sourozencem vyjednávat, kooperovat a pomáhat mu. Souvisí s tím i to, jak rodiče prvorozeného na příchod mladšího sourozence připravovali. V případech, kde je příprava minimální, případně žádná, může vztah mezi sourozenci namísto harmonického vztahu vyústit k rivalitě, někdy i nezdravé, zvláště pak v případě stejného pohlaví sourozenců (Prekop, 2002). Ve druhé skupině pak budou především ti prvorození, kteří mají velice ambiciózní rodiče, kteří do svého prvorozeného vkládají své touhy a naděje. Prvorozený 12
tak bude asertivní a silně prosazující svou vůli, sebevědomý a dá se předpokládat, že mezi ním a jeho mladším sourozencem bude značný věkový rozdíl. Díky velké spoustě charakteristik, které jsou uváděny u prvorozených, je možné tvrdit, že jsou schopni vést ostatní a obvykle to v životě „daleko dotáhnou“ (Leman, 1997). V závislosti na postavení dítěte mezi sourozenci, ať už se jedná o pohlaví, pořadí narození nebo zkušenosti rodičů s dětmi, se liší i požadavky rodičů na děti. Je-li starší sourozenec ve škole úspěšný, jsou tím ovlivněny postoje rodičů k mladšímu sourozenci. „Starší úspěšný sourozenec vytváří normu výkonu, který je rodinou považován za přijatelný“ (Vagnerová, 2001, s. 227). Dvořáková (2006) si všímá, že starší sourozenec je často dáván mladšímu dítěti za vzor a zároveň jsou vyzdvihovány jeho přednosti (prospěch, snaživost, pořádek ve věcech apod.). Problémy v rodinných vztazích a v sebepojetí mladšího dítěte mohou nastat, začnou-li rodiče srovnávat výkony svých dětí. U starších dětí jsou prokázány výhody jako: „vyšší výsledky v inteligenčních testech, tendence dosáhnout vyššího vzdělání a vyšší uplatnění v zaměstnání“ (Matějček, 1992, s. 82). Je pochopitelné, že mladší dítě je v jiné fázi vývoje a zatím toho reálně méně umí. Kladení nepřiměřených požadavků na mladší dítě, může vést k jeho školní neúspěšnosti a snížené motivaci, následnému zhoršení sourozeneckých vztahů, případně i k negativnímu hodnocení dítěte. Vágnerová (2001) upozorňuje na fakt, že rodiče nemají ke svým dětem stejné nároky ani očekávání a od nejstaršího dítěte většinou očekávají více než od mladšího. „Obecně platí, že prvorozené dítě bývá cílevědomější v učení i v práci, nejmladší bývá častěji ve studiu neúspěšné“ (Train, 2001, s. 51). Proto je důležité, aby mladší dítě mělo jiné zájmy a vykonávalo jiné aktivity než starší sourozenec, v těchto aby vynikalo a neztrácelo tak vlastní sebejistotu. Pozornost ze školních neúspěchů mladšího se převede právě na tyto aktivity, případně úspěchy v nich, a zamezí se tak srovnávání školních výsledků a následné možné demotivaci mladšího dítěte k dalšímu studiu.
2.2.2 Druhorozený Jelikož se v práci věnuji modelu dvoudětné rodiny, je nutné mít na paměti, že druhorozený je zároveň nejmladším dítětem, po kterém již do rodiny nepřichází žádný sourozenec. Stejně jako u prvorozeného, který může nést některé znaky jedináčka, se mohou u druhorozeného objevovat některé charakteristiky benjamínka. Z pozice nejmladšího ho již nikdo nemůže sesadit a užívá si tak spousty výhod, kterých se mu 13
dostává od rodičů, případně výrazně věkově staršího sourozence (Vančurová, 1966). Adler (1999) však poukazuje na to, že pokud je v rodině dítě vyššího věku a narodí se další, obě děti často vyrůstají v pozici jedináčka. Jsou-li sourozenci stejného pohlaví, okolí je častěji srovnává a v sourozencích to vzbouzí větší tendence k soupeření. „Druhorozené dítě bude opakem prvorozeného, zejména pokud jsou méně než pět let od sebe a stejného pohlaví“ (Hejlková, 2007, s. 39). Díky rodinnému uspořádání se v benjamínkovi často vypěstují menší ambice a tak se oproti staršímu sourozenci stává ve škole méně úspěšný. Sandanyová (2008) vidí problém v malé motivaci k plnění školních povinností. Druhorozený, podle Lemana (1997) nejmladší dítě v rodině, má vždy někoho před sebou, kdo ho vede a udává směr. Podle Adlerovy teorie (1999) jsou druhorození kreativní, touží vyniknout, jsou spontánní, komunikativní, soutěživí a snaží se překonat ty, kteří jim udávají tempo, tedy starší sourozence. Stejně tak uvažuje o druhorozených i Leman (1997). Ten zároveň podotýká, že druhorozený hledá svůj vzor v prvorozeném a na jeho základě si utváří vlastní styl chování. V těchto případech má pak dvě možnosti, se starším sourozencem buď soupeřit, nebo být jeho pravým opakem, což bývá častější. Ke druhé variantě se přiklání zejména ti druhorození, kterým je starší a úspěšný sourozenec dáván často na odiv, poté se dospívající snaží odlišit od staršího sourozence po všech směrech (Vágnerová, 2005). „Pokud je prvorozený „hodný“, z druhorozeného se pravděpodobně stane ten „zlý“, je-li prvorozený vynikající ve škole, druhý bude naopak výborným sportovcem nebo něčím jiným, co nemá se školou nic společného a naopak“ (Nováková, 2004, s. 16). Když mladší dítě nastupuje do školy, starší sourozenec může představovat model ideálního chování, dítě ho obdivuje díky jeho zkušenostem i prestižnímu postavení žáka vyššího ročníku. Postupem času je však mladší dítě kritičtější a „starší sourozenec se může stát nedosažitelnou konkurencí i odstrašujícím příkladem“ (Vágnerová, 2005, s. 282283). Nastane-li situace, kdy je druhorozený opačného pohlaví než prvorozený, čili je první dítě svého pohlaví v rodině, může se jeho pozice podobat spíše prvorozenecké. Oplývá tak zejména charakteristikami, které popisuje Isaacson (2006) jako typické pro druhorozené, a to především dodržováním pravidel a tvrdé disciplíny, zaměřením se na detaily a přísným perfekcionismem. Vágnerová (2005) vypozorovala, že v období pubescence, tedy období volby školy, vzrůstá významnost prvorozeného pro jeho mladšího sourozence. Mladší dítě se se starším identifikuje mnohem více než dříve. Starší sourozenec může být v roli, kdy mladšího ochraňuje a je pro něj jakýmsi útočištěm. Díky tomu se ale staršímu daří s mladším sourozencem více manipulovat a rozhodovat za něj. 14
Při malém věkovém odstupu dětí upozorňuje Matějček (1992) na stírání hranic mezi sourozenci. Děti tak vytváří dvojici nejen konkurující si, ale i vzájemně kooperující. Přirozeným věkovým odstupem mezi sourozenci jsou chápány dva až tři roky. Je-li věkový odstup mezi sourozenci větší než 6 let, „starší je vůči mladšímu v pozici dospělého, a ne partnerského dítěte“ (Matějček, 1992, s. 83). Přijde-li období volby střední školy, může se stát starší sourozenec mladšímu zdrojem zázemí, jistoty, zkušeností a především zdrojem informací (Smetáčková, 2009). Nejvíce informací a pomoci může starší sourozenec mladšímu poskytnout, pokud se mladší ze sourozenců rozhodne navštěvovat stejnou střední školu jako jeho starší sourozenec. V tomto případě však také hrozí větší riziko srovnávání sourozenců. Otázkou zůstává, zda jsou pubescentní mladší sourozenci ochotni naslouchat, případně přijmout rady od svých starších sourozenců. Souběžně s touto otázkou mě napadá další, a to, jak často vůbec zvažují mladší sourozenci studovat na stejné střední škole, případně stejném oboru jako jejich starší sourozenci, protože zde jim hrozí větší míra srovnávání a to nejen rodiči, ale mnohdy i učiteli. Existují určité genderové stereotypy, které učitelé očekávají od dětí. Vlastnosti, které jsou přiřazovány dívkám, např. píle, konformita, poslušnost, svědomitost, spolehlivost apod., jsou pro školu důležité. Nárokům školy tedy lépe vyhovují dívky, kterým učitelé dokonce i ve větší míře pomáhají. Zaběhnutý stereotyp se objevuje i v očekávání učitelů od chlapců. Předpokládají, že chlapci budou více rušit ve výuce, budou o ni mít menší zájem a nebudou tak pilní. Z toho vyplývá následné horší hodnocení a kritika chlapců. Postupem času se však rozdíly v chování žáků stírají (Vágnerová, 2005). Někteří učitelé se dopouští chyb v hodnocení žáka a to například tak, že dají na první dojem, neboli podlehnou tzv. haló efektu. Jedná se o to, že učitel posuzuje dítě podle prvního kontaktu s ním, vzhledu, případně i jiných vlastností, které jsou pro žáka osobité a vytvoří si tak celkový obraz, který pak ovlivní jeho postoje a jednání k žákovi (Helus, 2006). Tento hodnotící stereotyp si učitel může vůči určitému žákovi uchovávat. V případě, že nastoupí do téže školy mladší dítě ze stejné rodiny, učitel k němu může zaujmout, někdy i nevědomě, stejný přístup dle zkušeností s jeho starším sourozencem. Nemusí se však jednat pouze o negativní hodnocení dítěte, díky předchozí neposlušnosti, lenosti a horším studijním výsledkům staršího sourozence. Může jít také o pozitivní přijímání dítěte a velkého očekávání jeho úspěchů a reprezentativních výsledků jeho školní práce. Dítě je tedy mnohdy bez vlastního přičinění postaveno do některé z těchto pozic a vystaveno očekávání ze strany učitele. Změnit učitelův pohled na sebe sama, případně 15
zabránit srovnávání se starším sourozencem nemusí být jednoduché. Není tedy divu, že mladší dítě často raději zvolí jinou školu, než aby se vystavovalo tomuto tlaku a srovnávání ze strany učitele. Podobně charakterizují učitelovo očekávání od žáka Kolář a Šikulová (2009). Všímají si, že učitel si vytváří určitý obraz o žákovi a v případě, že se jedná o žáka převážně neúspěšného, kterému se jednou za čas něco podaří, začne učitel nevěřícně prozkoumávat a podezřívat jeho výkon. Nakonec objeví některé nedostatky a potvrdí si tak své mínění o žákovi. Je-li žák ve škole v podobných podmínkách, je pro něj velice těžké dosáhnout lepších výkonů.
16
3 Shrnutí teoretické části V teoretické části práce byla nastíněna problematika výběru střední školy jedince končícího povinnou školní docházku, který je v období výběru školy ovlivněn velkým množstvím faktorů. Tyto faktory pak hrají roli jak při samotné volbě střední školy, tak i při volbě studijního/učebního oboru. Na výběr střední školy jsem se snažila nahlédnout také v rámci genderových stereotypů (Jarkovská et al., 2010) v zájmech dětí, tedy zda může pohlaví ovlivňovat výběr střední školy. Ukázalo se, že zájmy dětí genderovým stereotypům podléhají, a výběr střední školy je těmito genderovými stereotypy ovlivněn. Dívky pak volí obory typicky dívčí a chlapci obory typicky chlapecké. Při bližším zkoumání lidských faktorů, které ovlivňují dítě při výběru střední školy nejvíce, jsem se zaměřila na nejužší rodinu, tedy rodiče a sourozence. Vliv rodičů při výběru střední školy jejich dítěte sehrává největší roli (hned po samotném žákovu rozhodnutí). Sourozencům není připisována tolik významná pozice jako rodičům, avšak sourozenci jsou si stále nablízku a mnohdy spolu tráví i velké množství volného času, proto je jejich působení také důležité. V teoretické části práce jsem také vymezila základní pojmy vztahující se k tématu práce, které jsou důležité pro další zkoumání v empirické části.
17
EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část práce se skládá ze dvou hlavních kapitol. V první z nich jsem se zaměřila na metodologii výzkumného šetření, ve druhé jsem analyzovala a interpretovala výsledky výzkumu.
4 Metodologie výzkumného šetření Výzkum se zabýval obdobím výběru střední školy, především pak tím, jak do tohoto výběru mladšího sourozence zasahovali starší sourozenci. Pro uskutečnění výzkumu mi byli respondenty mladší sourozenci z dvoudětné rodiny. Ti se retrospektivně vraceli do období výběru své střední školy a vyjadřovali se k tomu, jak v tomto období vnímali zapojení staršího sourozence do procesu výběru své střední školy.
4.1 Výzkumný problém Výzkumným problémem, který vyplynul ze samotného názvu bakalářské práce, bylo, jakou roli sehrával starší sourozenec ve výběru střední školy mladšího sourozence. Tento výzkumný problém jsem zařadila do skupiny relačních (vztahových) výzkumných problémů, které definoval Gavora (2000). Při studiu příslušné odborné literatury jsem zjistila, že v minulosti bylo zrealizováno velké množství výzkumů, které zkoumaly vlivy působící na jedince v období výběru střední školy, kde byl velký důraz kladen především na rodiče. V této práci jsem se snažila o nastínění problematiky výběru střední školy z pohledu mladšího sourozence žijícího ve dvoudětné rodině, který posuzoval roli svého staršího sourozence v období výběru své střední školy. Díky odpovědím mladšího ze sourozenců jsem zjistila, jak se do jeho výběru střední školy zapojoval starší sourozenec, a to nejen z pohledu věkového odstupu mezi sourozenci, ale i z hlediska pohlaví.
4.2 Operacionalizace pojmů, výzkumné otázky a předpoklady Výzkumné otázky a předpoklady K zodpovězení hlavní výzkumné otázky (Jakou roli hraje starší sourozenec ve výběru střední školy mladšího sourozence?) jsem stanovila čtyři specifické výzkumné 18
otázky. Na tyto specifické výzkumné otázky jsem rovnou navázala předpoklady, jež jsem se pokusila za pomoci dat získaných z dotazníkového šetření ověřit. Následující specifické výzkumné otázky a předpoklady byly formulovány na základě teoretické části práce. Z první specifické výzkumné otázky (Hraje roli věkový rozdíl mezi sourozenci při výběru střední školy mladšího sourozence?) vznikl předpoklad na základě tvrzení Matějčka (1992), který považuje za přirozený věkový rozdíl mezi sourozenci dva až tři roky. S tímto odstupem jsou sourozenci sobě navzájem partnery. Při věkovém odstupu větším než 6 let, chápe starší dítě vůči mladšímu v pozici dospělého. Z výzkumů Hlaďa a Drahoňovské (2012), příp. Trhlíkové et al. (2008) je patrné, že dospělí jedinci v rodině mají velký vliv na dítě při jeho výběru střední školy. Díky tomu jsem vytvořila první předpoklad, který mapuje vztah mezi věkovým rozdílem sourozenců a zapojením staršího sourozence do procesu výběru střední školy mladšího sourozence. Předpoklad zní: Čím větší je věkový rozdíl mezi sourozenci, tím více se bude starší sourozenec do procesu výběru střední školy mladšího sourozence zapojovat. Druhá specifická výzkumná otázka (Zapojují se do procesu výběru střední školy mladšího sourozence více starší sestry nebo starší bratři?) dala za vznik druhému předpokladu, který se týkal pohlaví sourozenců. Tento předpoklad byl definován pomocí poznatků Baron-Cohen (2003), který považuje ženský mozek za empatický a schopný identifikovat u druhého člověka myšlenky a emoce. Díky této charakteristice žen a zjišťování role staršího sourozence ve výběru školy mladšího, jsem definovala druhý předpoklad této práce, a to: Starší sestry se více zapojují do procesu výběru střední školy mladšího sourozence. V pořadí třetí specifická výzkumná otázka (Volí mladší sourozenec stejný /podobný/ typ školy jako jeho starší sourozenec?) vznikla v návaznosti na poznatky A. Adlera (1999), který nepochyboval o tom, že prvorození jsou výborní studenti a stejně jako Leman (1997) je nazýval studijními typy. A zatímco prvorození jsou podle zmíněných autorů orientovaní na studium, Sandanyová (2008) podotýká, že jejich mladší sourozenci jsou ke studiu méně motivováni a tudíž nemají tak vysoké studijní ambice jako prvorození. Třetí předpoklad proto zní:
19
Mladší jedinec se starším sourozencem na vyšším stupni střední školy6 si zvolí střední školu na nižším stupni středních škol. Poslední předpoklad vztahující se ke čtvrté specifické výzkumné otázce (Vybírá si mladší sourozenec stejný studijní/učební obor po vzoru svého staršího sourozence?) vyvstal z očekávání, že studují-li oba sourozenci na stejné střední škole, ba dokonce na stejném oboru, vystavují se velikému riziku srovnávání svých školních úspěchů/neúspěchů od rodičů, ale především ve školním prostředí, tedy od učitelů. Ve větší míře postihuje toto srovnávání mladší dítě. Z toho vyplynul poslední předpoklad: Mladší sourozenec si vybírá odlišný studijní/učební obor než jeho starší sourozenec. Operacionalizace pojmů Věkový rozdíl – Pro účely této práce byl věkový rozdíl rozdělen do 3 skupin, a to 0-3 roky, 4-6 let, 7 a více let. Rozdělení vzniklo na základě tvrzení Matějčka (1992), který považuje za přirozený odstup mezi dětmi dva až tři roky. Je-li starší sourozenec o více jak 6 let starší, pokládá ho vůči mladšímu sourozenci za dospělého. Věkový rozdíl byl dáván do souvislosti se zájmem a pomocí staršího sourozence při výběru střední školy mladšího sourozence. Zájem a pomoc byly měřeny na pětistupňové škále: „rozhodně ano, spíše ano, nevím, spíše ne, rozhodně ne“. Pohlaví sourozence – Pohlaví bylo samozřejmě rozděleno na dvě skupiny a to muže a ženy. Ke zjištění zapojení starších sourozenců do procesu výběru střední školy mladšího v závislosti na pohlaví mi opět dopomohly již zmíněné škály zájmu a pomoci, které se pohybovaly na pětistupňové škále: „rozhodně ano, spíše ano, nevím, spíše ne, rozhodně ne“. Nižší stupeň střední školy – Nižší stupeň střední školy byl definován podle náročnosti požadavků k ukončení studia. Mezi střední školy nižšího stupně jsem zařadila školy, jejichž ukončení spočívá ve složení závěrečné zkoušky a získání výučního listu (praktické školy, učiliště). Směrem nahoru se na pomyslném žebříčku umístily střední odborná učiliště, střední odborné školy a konzervatoře ukončené maturitou. Vyšší stupně středních škol obsadila gymnázia, příp. lycea zakončena maturitní zkouškou.
6
Nižší a vyšší stupeň středních škol viz operacionalizace pojmů.
20
Typ střední školy – Typy středních škol jsem rozdělila podle nároků na ukončení studia (viz Nižší stupeň středních škol). Jednalo se tedy o kategorie: Praktická/Speciální střední škola, (Střední) odborné učiliště - výuční list, Střední odborná škola/Střední odborné učiliště – maturita, Gymnázium/Lyceum – maturita, Konzervatoř – maturita (konzervatoř ukončená maturitou byla považována za stejně náročný stupeň vzdělávání, jako střední odborná škola ukončená maturitou, a proto byla při vyhodnocování řazena na stejnou úroveň).
4.3 Metodologický přístup Na základě výše popsaných informací metodologického postupu jsem zvolila kvantitativní přístup, který umožňuje získat velké množství dat od velkého počtu respondentů a je následně zobecnitelný na určitou skupinu populace (Gavora, 2000). Kvantitativní přístup si vyžaduje určitý postup, a to takový, že se nejprve vychází z teorií, které jsou k danému tématu vytvořeny. Poté se deduktivně vyvozují hypotézy, ke kterým je za potřebí operacionalizovat určité pojmy. Následuje měření a testování hypotéz, které se buď potvrdí a výsledek testování je možno vztáhnout k původní teorii, nebo se vyvrátí a vytváří se tak nové teorie. (Hendl, 2005, s. 46). Data byla získána za použití empirické metody strukturovaného dotazníku (viz příloha č. 1). V úvodu dotazníku byli respondenti ujištěni, že jejich odpovědi jsou zcela anonymní a budou využity k účelům této práce. Dále jsem vymezila kritéria, která byla u respondentů vyžadována pro validitu výzkumu. Omezení se vztahovala na nejnižší věkovou hranici pro vyplnění (patnáct let), pořadí narození (vyplňuje mladší sourozenec z dvoudětné rodiny) a státní občanství České republiky. Samotný dotazník byl tvořen jedenácti uzavřenými a dvěma otevřenými otázkami v závislosti na formulovaných předpokladech. První část dotazníku s uzavřenými otázkami zjišťovala věkový rozdíl mezi sourozenci, jejich pohlaví, míru pomoci a zájmu staršího sourozence při výběru střední školy mladšího sourozence. Respondenti mohli vybírat z pětistupňové škály, od rozhodně ano, až po rozhodně ne. Druhá část dotazníku byla tvořena jak otázkami uzavřenými, tak i otevřenými. V této části jsem se snažila zmapovat, jaké typy a obory středních škol studují/studovali starší sourozenci a jaké mladší sourozenci. Dále také zda si mladší sourozenci zjednodušovali výběr tím, že šli ve stopách
21
staršího, nebo jestli se jejich výběr lišil, a to nejen ve výběru oboru studia, ale také typu školy. Průměrná doba vyplňování dotazníku se pohybovala okolo dvou minut. Ke zpracování výsledků mi posloužil statistický software SPSS.
4.4 Metoda sběru dat, výzkumný soubor Dotazník byl vytvořen na serveru „vyplnto.cz“, kde jsem postupovala podle rad udílených přímo na stránkách. Respondentům jsem pak rozeslala hypertextový odkaz, který je nasměroval přímo k dotazníku. Jejich odpovědi se mi automaticky po vyplnění a odeslání dotazníku ukládaly. Po sestavení výzkumného nástroje jsem ho nejprve administrovala mezi třicet záměrně vybraných jedinců, o kterých jsem věděla, že splňují potřebné podmínky. Tato prvotní fáze výzkumu se nazývá předvýzkum (Gavora, 2000; Chráska, 2007). Díky předvýzkumu jsem si ověřila, že respondenti rozuměli formulaci otázek a dokázali vybrat jednu z nabízených odpovědí v uzavřených otázkách. Po připomínkách, které mi vyvstaly z předvýzkumu, jsem blíže specifikovala zadání u dvou otázek z důvodu jejich lepší srozumitelnosti. Administrace dotazníku byla provedena především skrze sociální síť, přičemž osloveni byli ti respondenti, kteří splňovali požadované podmínky, tj. věk respondenta minimálně patnáct let, respondent musel mít pouze jednoho, zároveň staršího sourozence a státní občanství České republiky. Na všechny respondenty jsem se také obrátila s žádostí o oslovení a rozmnožení dotazníku mezi další lidi splňující požadované podmínky. Tuto následnou metodu sběru dat bych nazvala metodou sněhové koule (Lewis-Beck & Bryman & Liao, 2004). Někteří respondenti byli osloveni pomocí emailu, jednalo se zejména o ty, kteří neměli vytvořený účet na sociální síti. Díky těmto krokům byl dotazník rozšířen mezi 923 lidí a během tří dnů jsem získala 499 vyplněných dotazníků, což činí 54 % návratnost. Všechny dotazníky však bohužel nebyly vyplněny plnohodnotně. Předpokládám, že tomu tak bylo především z důvodu nepřečtení si omezení, která byla uvedena v záhlaví dotazníku. Velké množství respondentů totiž odpadlo u kontrolní otázky, která ověřovala, zda má dotazovaný opravdu jen jednoho staršího sourozence. Překvapivě časté bylo také ukončení dotazníku u předposlední dvanácté otázky, která se dotazovala na obor, který studoval starší sourozenec respondenta na střední škole. U této otázky se mnohokrát
22
objevila odpověď s názvem střední školy7 staršího sourozence, nikoli však oboru studia. Domnívám se, že tomu tak bylo díky neznalosti přesného názvu sourozencova oboru. Tyto dotazníky tedy rovněž musely být z analýzy vyloučeny, a to z důvodu neúplnosti dat. Konečný počet platných a k výzkumné analýze sloužících dotazníků se ukotvil na čísle 364, což činí z hlediska 499 navrácených dotazníků bezmála 73 % plnohodnotně vyplněných dotazníků.
7
Odpověď „gymnázium“ u oboru studia i typu školy byla brána za vyhovující, z důvodu obtížnějšího
vyjádření studijního oboru na gymnáziích.
23
5 Analýza a interpretace výsledků výzkumu Díky všem 364 platně vyplněným dotazníkům jsem zjistila, že výzkumu se zúčastnili respondenti ve věku 15-55 let, přičemž nejpočetnější skupinou byli respondenti v rozmezí 20-26 let. Z toho vyplývá, že většina respondentů se ke zkoumanému období výběru své střední školy retrospektivně vracela (Tabulka 1). Tabulka 1: Věk respondentů Věk respondentů
Věkové rozpětí
Počet případů
Počet %
15-19
68
18,7 %
20-26
264
72,5 %
27-35
27
7,4 %
36-45
2
0,5 %
46-55
3
0,8 %
Celkem
364
100,0 %
Zdroj: Autor.
Při analýze a interpretaci výsledků dotazníkového šetření, jsem vycházela z předem stanovených výzkumných otázek. Každá z následujících podkapitol nabízí obsáhlou odpověď, vždy na jednu výzkumnou otázku. V textu se objevuje interpretace výsledků i autorčin komentář.
5.1 Zapojení staršího sourozence při výběru střední školy mladšího sourozence v kontextu jejich věkového rozdílu Ve výzkumech jiných autorů se vliv starších sourozenců nejeví při výběru střední školy u mladších dětí tolik významný. Ve výzkumu Hlaďa a Drahoňovské (2012) uvedlo pouze 35 % žáků, že byli ovlivněni při výběru střední školy svým sourozencem. Sourozenec je však jeden z faktorů, který ovlivňuje dítě při výběru střední školy, proto se pokusím o bližší zmapování zapojení staršího sourozence z pohledu věkového rozdílu mezi sourozenci. Při zkoumání věkového rozdílu mezi sourozenci se ukázalo, že nejčastěji byli sourozenci starší o 0-3 roky, do této kategorie se zařadilo 203 respondentů. Toto číslo 24
nebylo překvapující, protože se všeobecně počítá, „že „přirozený“ věkový odstup mezi dětmi jsou dva až tři roky, a to spíše tři než dva“ (Matějček, 1992, s. 83). Není tedy divu, že tato kategorie pojala více než polovinu respondentů. Vycházela jsem z předpokladu, že jsou-li si sourozenci věkově blízcí, tedy v kategorii 0-3 roky, oba mají a řeší spoustu svých „problémů“ se školou. Starší sourozenec tudíž není tolik ochotný věnovat svůj čas a energii výběru střední školy svého mladšího sourozence, ale zajímá se spíše o věci, které jsou důležité pro něho samotného. Předpokladem tedy bylo, že větší věkový rozdíl mezi sourozenci zapříčiní větší zapojení staršího sourozence do procesu výběru střední školy mladšího sourozence. Jak uvedl Matějček (1992), je-li starší sourozenec starší o více jak 6 let, je pro dítě spíše v pozici dospělého, než partnerské a z jiných výzkumů vyplývá, že dospělí jedinci v rodině hrají poměrně podstatnou roli ve výběru střední školy dítěte. Abych zjistila jak tomu ve skutečnosti je, sestavila jsem tabulku 2. Po sečtení hodnot v kategoriích „rozhodně ano“ a „spíše ano“ je vidět, že starší sourozenci projevovali největší zájem o volbu střední školy svého mladšího sourozence především při jejich věkovém odstupu 4-6 let, kde procentuální hodnota u zmíněných dvou kategorií dosahuje 55,7 %. Téměř 10 % rozdíl je mezi součtem zmíněných pozitivních8 kategorií u věkového odstupu 4-6 let a 0-3. Součet hodnot v pozitivních kategoriích při věkovém odstupu 0-3 roky se rovná 45,9 %. Zájem starších sourozenců se ale také objevuje v kategorii 7 a více let. Mladší sourozenci popisovali zájem ze strany svých starších sourozenců o svůj vlastní výběr střední školy přesně v polovině případů. „Přirozený“ věkový rozdíl (0-3 roky) mezi sourozenci prokázal, že v této věkové kategorii se starší sourozenci o volbu střední školy svého mladšího sourozence zajímali výrazně méně. Je-li věkový rozdíl mezi sourozenci vyšší než 3 roky, existuje větší pravděpodobnost, že se starší sourozenec bude více angažovat a objeví se u něj větší zájem o výběr školy svého mladšího sourozence.
8
Pozitivními kategoriemi jsou myšleny sloupce v tabulkách pod označením „rozhodně ano“ a „spíše ano“.
25
Tabulka 2: Zájem staršího sourozence v různých věkových kategoriích Zájem staršího sourozence
0-3 roky
Věkový rozdíl
4-6 let
7 a více let
Celkem
Rozhodně ano
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
Rozhodně ne
Celkem
počet odpovědí
33
60
26
67
17
203
% z věkového rozdílu
16,3 %
29,6 %
12,8 %
33,0 %
8,4 %
100,0 %
počet odpovědí
23
41
7
30
14
115
% z věkového rozdílu
20,0 %
35,7 %
6,1 %
26,1 %
12,2 %
100,0 %
počet odpovědí
10
13
3
13
7
46
% z věkového rozdílu
21,7 %
28,3 %
6,5 %
28,3 %
15,2 %
100,0 %
počet odpovědí
66
114
36
110
38
364
% z věkového rozdílu
18,1 %
31,3 %
9,9 %
30,2 %
10,4 %
100,0 %
Zdroj: Autor.
V tabulce 3 jsem se zaměřila na to, jak ovlivňoval věkový rozdíl mezi sourozenci staršího sourozence, a to konkrétně v oblasti pomoci mladšímu sourozenci při výběru střední školy. Sledovala jsem, jak respondenti vnímali pomoc svého staršího sourozence v procesu výběru střední školy. Předpoklad byl stejný jako u zájmu, a tedy, že větší věkový rozdíl mezi sourozenci bude znamenat větší pomoc ze strany starších sourozenců při výběru střední školy mladším sourozencům. Nejvíce pomoci se respondentům dostalo od starších sourozenců při věkovém rozdílu 4-6 let, kde součet procentuálních hodnot v kategoriích „rozhodně ano“ a „spíše ano“ činí 30,5 %. Na druhou stranu je ale důležité si povšimnout, že vyšších hodnot dosahují všechny věkové kategorie v položkách „spíše ne“ a „rozhodně ne“. Největší neochota pomáhat svému mladšímu sourozenci se objevila ve věkové skupině sourozenců starších o 0-3 roky. Celých 70,9 % respondentů, kteří měli sourozence staršího o 0-3 roky, se vyjádřilo tak, že jim starší sourozenec při výběru střední školy spíše, nebo rozhodně nepomohl.
26
Tabulka 3: Pomoc staršího sourozence v různých věkových kategoriích Pomoc staršího sourozence
0-3 roky
Věkový rozdíl
4-6 let
7 a více let
Celkem
Rozhodně ano
Nevím
Spíše ne
Rozhodně ne
Celkem
Spíše ano
Počet odpovědí
9
42
8
81
63
203
% z věkového rozdílu
4,4 %
20,7 %
3,9 %
39,9 %
31,0 %
100,0 %
Počet odpovědí
11
24
8
39
33
115
% z věkového rozdílu
9,6 %
20,9 %
7,0 %
33,9 %
28,7 %
100,0 %
Počet odpovědí
4
7
4
13
18
46
% z věkového rozdílu
8,7 %
15,2 %
8,7 %
28,3 %
39,1 %
100,0 %
Počet odpovědí
24
73
20
133
114
364
% z věkového rozdílu
6,6 %
20,1 %
5,5 %
36,5 %
31,3 %
100,0 %
Zdroj: Autor.
Díky výše zmíněným údajům již mohu zodpovědět první specifickou výzkumnou otázku (Hraje roli věkový rozdíl mezi sourozenci při výběru střední školy mladšího?). Věkový rozdíl mezi sourozenci zřejmě sehrává roli, protože o to, jakou si mladší sourozenec vybere střední školu, se zjevně více zajímají sourozenci starší 4-6 let a 7 a více let, přičemž u sourozenců s věkovým rozdílem 0-3 roky se objevuje zájem menší. Ačkoli se hodnoty pomoci ze strany staršího sourozence mladšímu pohybují především v negativních kategoriích „spíše ne“ a „rozhodně ne“, nejvíce pomoci opět přichází od starších sourozenců při 4-6 letém věkovém rozdílu. Předpoklad, že větší věkový rozdíl mezi sourozenci bude způsobovat větší zapojení staršího sourozence do procesu výběru střední školy mladšího sourozence, se potvrdil a zájem je opravdu zřetelnější ve starších věkových kategoriích. Zároveň je ale méně významný v rámci jednotlivých věkových kategorií. Výrazně nižší procento starších sourozenců pomáhá mladším sourozencům při výběru střední školy.
27
5.2 Zapojení staršího sourozence do procesu výběru střední školy mladšího sourozence v závislosti na pohlaví Následující specifická výzkumná otázka se zabývá zapojením staršího sourozence do procesu výběru střední školy mladšího sourozence v závislosti na pohlaví. Druhá specifická výzkumná otázka tedy zní: „Zapojují se do procesu výběru střední školy mladšího sourozence více starší sestry nebo starší bratři?“ Z tabulky 4 je zřejmé, jak se starší sourozenci obou pohlaví zajímali o výběr střední školy mladšího sourozence. Jak je vidět, součet hodnot v kategoriích „rozhodně ano“ a „spíše ano“ u zájmu starších sester se pohybuje na hodnotě 57,1 %. Je tedy patrné, že ženy se o výběr střední školy mladšího sourozence zajímaly více než muži, u kterých hodnoty v pozitivních odpovědích udávají po sečtení 42,3 %. Tabulka 4: Zájem staršího sourozence v závislosti na pohlaví Zájem staršího sourozence Rozhodně
Muž
Spíše ne
22
58
18
64
27
189
11,6 %
30,7 %
9,5 %
33,9 %
14,3 %
100,0 %
44
56
18
46
11
175
25,1 %
32,0 %
10,3 %
26,3 %
6,3 %
100,0 %
66
114
36
110
38
364
18,1 %
31,3 %
9,9 %
30,2 %
10,4 %
100,0 %
ne
% z pohlaví staršího
Pohlaví
Celkem
Nevím
ano Počet odpovědí
Rozhodně
Spíše ano
sourozence
staršího
Počet odpovědí
sourozence Žena
% z pohlaví staršího sourozence Počet odpovědí
Celkem
% z pohlaví staršího sourozence
Zdroj: Autor.
Dále zjišťuji, jak starší sourozenec pomáhá mladšímu při výběru střední školy v závislosti na pohlaví. V tabulce 5 se zaměřuji na vztah pohlaví a míru pomoci staršího sourozence mladšímu sourozenci při procesu výběru střední školy.
28
Tabulka 5: Pomoc staršího sourozence v závislosti na pohlaví Pomoc staršího sourozence
Muž Pohlaví staršího sourozence Žena
Celkem
Počet odpovědí % z pohlaví staršího sourozence Počet odpovědí % z pohlaví staršího sourozence Počet odpovědí % z pohlaví staršího sourozence
Rozhodně ano
Nevím
Spíše ne
Rozhodně ne
Celkem
Spíše ano
5
32
9
67
76
189
2,6 %
16,9 %
4,8 %
35,4 %
40,2 %
100,0 %
19
41
11
66
38
175
10,9 %
23,4 %
6,3 %
37,7 %
21,7 %
100,0 %
24
73
20
133
114
364
6,6 %
20,1 %
5,5 %
36,5 %
31,3 %
100,0 %
Zdroj: Autor.
Z tabulky 5 je patrné, že bez ohledu na pohlaví se pomoc pohybuje především v negativních kategoriích, to znamená, že starší sourozenci v rámci obou pohlaví mladšímu sourozenci při výběru střední školy příliš nepomáhali. Hůře jsou na tom muži, u kterých je prokazatelně nižší procentuální hodnota vykazující ochotu pomáhat mladšímu sourozenci. Sečtením hodnot v kategoriích „spíše ne“ a „rozhodně ne“, a to zvlášť u mužů a zvlášť u žen jsem zjistila, že do těchto kategorií spadá celkem 75,6 % starších bratrů, kteří neprojevili ochotu mladšímu sourozenci pomáhat a 59,4 % starších sester se stejnými charakteristikami. Je tedy zřejmé, že starší bratři byli méně ochotni pomáhat mladším sourozencům, než starší sestry. Větší zapojení z hlediska pohlaví je ve srovnání s muži zřetelnější u žen, a to jak z hlediska projevu zájmu, tak i pomoci při výběru střední školy mladšího sourozence. Faktická pomoc je však u mladších sourozenců vnímána spíše jako nedostatečná. Předpoklad většího zapojení starších sester do procesu výběru střední školy mladšího sourozence se ukázal jako opodstatněný.
5.3 Výběr typu střední školy mladšího sourozence v závislosti na typu střední školy staršího sourozence Následující podkapitola se snaží zodpovědět na třetí specifickou výzkumnou otázku, tedy na to, zda: „Volí mladší sourozenec stejný (podobný) typ školy, jako jeho 29
starší sourozenec?“. Vycházím z předpokladu, že má-li mladší jedinec studijně úspěšného staršího sourozence, resp. studuje-li starší sourozenec na vyšším stupni středoškolského vzdělávacího systému, bude již v rodině „parketa“ studenta zabraná a mladší jedinec si tak zvolí „snadnější“9 typ školy, protože do studia nebude rodinou tolik motivován nebo jinak nucen. Ve výsledu se mladší sourozenec bude věnovat raději jiným aktivitám, nežli studiu. V údajích, které jsem zpracovala do tabulky 6, stojí za povšimnutí, že chybí předposlední sloupec označující typ střední školy staršího sourozence, tedy kategorie konzervatoř. Nejedná se o chybu, ale je tomu tak z důvodu, že žádný z respondentů neměl staršího sourozence, který by studoval na konzervatoři. Považuji tedy za zbytečné tento sloupec prezentovat s nulovými hodnotami, proto jej neuvádím. Konzervatoř jakožto samostatný typ školy, je v této práci řazena na úroveň střední odborné školy ukončené maturitou. Není bráno v potaz, jestli student konzervatoře nadále pokračuje v jejím studiu až k získání absolutoria, protože tento stupeň školy je spíše přirovnáván k vyšší odborné škole a ne ke střední škole, která je předmětem výzkumu. V tabulce 6 prezentuji, jaký typ střední školy studoval respondent v porovnání se svým starším sourozencem. V 14,6 % případů je patrné, že starší sourozenec studoval na vyšším stupni vzdělávacího středoškolského systému, tedy „náročnější“10 typ střední školy než jeho mladší sourozenec. Největší počet starších sourozenců v této skupině se objevuje u všeobecného vzdělání, tedy v kategorii „Gymnázium/Lyceum“, která je dosahuje 11,3 % z již zmíněných 14,6 %. V návaznosti na barevné rozlišení tabulky nyní rozeberu hodnoty označené zelenou barvou. Hodnoty, které byly naměřeny, ukazují, že mladší sourozenec si v 57,6 % případů zvolil stejně náročný typ střední školy jako jeho starší sourozenec. Největší shoda v typu střední školy se objevila v kategoriích „Gymnázium/Lyceum“. Shoda právě v těchto kategoriích může být mírně zkreslena díky administraci dotazníku, který byl v prvním kroku rozdán mezi mými přáteli, z nichž nejochotnější k vyplnění a následnému rozšíření, byli vysokoškolští studenti. Dá se tedy předpokládat, že tito studenti častěji absolvovali střední školu všeobecně zaměřenou, tedy gymnázium, příp. lyceum. Domnívám se, že z tohoto důvodu převládá největší shoda právě u těchto kategorií.
9
„Snadnější“ typ střední školy odpovídá nižšímu stupni středních škol – viz operacionalizace pojmů.
10
„Náročnější“ typ střední školy se rovná škole na vyšším stupni středoškolského vzdělávacího systému (př.
gymnázium).
30
Tabulka 6: Porovnání typů škol obou sourozenců Typ školy staršího sourozence
Praktická / Speciální střední škola (Střední) odborné učiliště (výuční list) Typ školy respondenta
Střední odborná škola / Střední odborné učiliště (maturita) Gymnázium / Lyceum Konzervatoř (maturita)
Celkem
Praktická / Speciální střední škola
(Střední) odborné učiliště (výuční list)
Střední odborná škola / Střední odborné učiliště (maturita)
Gymnázium / Lyceum
Celkem
Počet odpovědí
2
1
1
0
4
% z celku
0,5 %
0,3 %
0,3 %
0,0 %
1,1 %
Počet odpovědí
1
3
7
2
13
% z celku
0,3 %
0,8 %
1,9 %
0,5 %
3,6 %
Počet odpovědí
1
18
88
41
148
% z celku
0,3 %
4,9 %
24,2 %
11,3 %
40,7 %
Počet odpovědí
3
12
65
117
197
% z celku
0,8 %
3,3 %
17,9 %
32,1 %
54,1 %
Počet odpovědí
1
0
0
1
2
% z celku
0,3 %
0,0 %
0,0 %
0,3 %
0,5 %
Počet odpovědí
8
34
161
161
364
% z celku
2,2 %
9,3 %
44,2 %
44,2 %
100,0 %
Zdroj: Autor. Pozn. Fialová barva v tabulce značí případy, kdy starší sourozenec studuje na vyšším stupni středoškolského vzdělávacího systému; zeleně jsou označeny případy, kdy sourozenci studují stejně náročný typ střední školy; červené hodnoty udávají studium mladšího sourozence na vyšším stupni středoškolského vzdělávacího systému, tedy „náročnější“ typ střední školy než jeho starší sourozenec.
Předpoklad o tom, že se jedinec se starším sourozencem na vyšším stupni středoškolského vzdělávacího systému rozhodne studovat školu na nižším stupni vzdělávacího systému, se rozhodně nepotvrdil. Svědčí o tom nejen předchozí odstavce, ale také červeně zvýrazněné údaje v tabulce 6. Především z nich je totiž patrné, že mladší sourozenec si volí střední školu na vyšším stupni vzdělávacího systému, která je tedy „náročnější“ než ta, kterou studuje jeho starší sourozenec, a to v 28,7 % případů. Po sečtení procent u případů, kdy si mladší sourozenec zvolil stejný typ střední školy a „náročnější“ typ střední školy než jeho starší sourozenec jsem zjistila, že hodnota těchto dvou proměnných tvoří 86,3 %. Je tedy více než zřejmé, že jen v malém množství případů si mladší sourozenec zvolil typ střední školy na nižším stupni vzdělávacího systému než jeho starší sourozenec. 31
5.4 Shoda v oborech sourozenců Jak se ukázalo při zpracovávání dotazníkového šetření, spousta mladších sourozenců nezná název oboru studia svého staršího sourozence. Někteří respondenti otázku s volnou odpovědí, která zjišťovala obor sourozence, nezodpověděli, případně do ní vepsali pouze název školy, ne však oboru. Informace tedy byla pro další zkoumání nedostačující, proto bylo poměrně velké množství takto vyplněných dotazníků vyřazeno. Všechny možné obory, které respondenti uvedli11, jsem roztřídila podle největší podobnosti a příbuznosti v zaměření. Celkem jsem tedy pracovala s 55 různými obory. Z celkového počtu 364 platně vyplněných dotazníků, se shoda v zaměření oborů sourozenců objevila ve 122 případech. Jak prezentuji v tabulce 7, nejvíce mladších sourozenců (84,4 %) zvolilo stejné zaměření oboru jako jejich starší sourozenec v oblasti všeobecného vzdělání, tedy na gymnáziu. U ostatních oborů byla shoda buď zanedbatelná, nebo vůbec žádná. Tabulka 7: Shoda zaměření oboru mladšího sourozence s oborem staršího sourozence Shoda zaměření oboru respondenta s oborem staršího sourozence Počet % shody případů
Obor respondenta
Pedagogika
1
0,8 %
Gymnázium
103
84,4 %
Zdravotnictví
2
1,6 %
Obchodní akademie
5
4,1 %
Stavebnictví
4
3,3 %
Kuchař, číšník
1
0,8 %
Informační a komunikační technologie
2
1,6 %
Ekonomie
1
0,8 %
Cestovní ruch
1
0,8 %
Podnikání
2
1,6 %
Celkem
122
100,0 %
Zdroj: Autor.
11
Jednalo se celkem o 130 různých studijních/učebních oborů.
32
Téměř třetinová shoda ve výběru stejného zaměření oboru jako starší sourozenec nastala i přesto, že v téměř 65 % případů mladší sourozenci uvedli, že se jejich starší sourozenec ke své střední škole nevyjadřoval, tedy na svou školu je nelákal ale ani od ní neodrazoval (Graf 1).
Graf 1: Vyjádření staršího sourozence ke škole, kterou on sám studoval Zdroj: Autor.
Tyto hodnoty a tvrzení vedou k zamyšlení, jak je to tedy se srovnáváním sourozenců ve škole. Zda se opravdu mladší sourozenec snaží, ať už vědomě či podvědomě, vyhnout srovnávání svých školních výkonů se svým starším sourozencem, případně zda se jeho zájmy a studijní schopnosti opravdu tak výrazně liší od zájmů a studijních schopností staršího sourozence. Doposud není jasné, zda se shoda v zaměření oborů sourozenců projevuje také výběrem stejné školy, případně zda si mladší sourozenec v případě výběru stejně zaměřeného oboru po vzoru staršího sourozence nezvolí raději studium na jiné škole, aby zabránil srovnávání výkonů. Pro bližší poznání této problematiky jsem zpracovala následující tabulku.
33
Tabulka 8: Shoda oboru a školy se sourozencem Obor a škola sourozence
Respondent
Počet případů
% shody
Stejný obor na stejné škole
103
28,3 %
Stejný obor na jiné škole
19
5,2 %
Jiný obor na stejné škole
13
3,6 %
Jiný obor na jiné škole
229
62,9 %
Celkem
364
100,0 %
Zdroj: Autor.
Z tabulky 8 je patrné, že více jak čtvrtina respondentů zvolila stejný obor na stejné škole jako jejich starší sourozenec a vystavila se tak již zmíněnému riziku srovnávání. Pouze malé množství žáků si zvolilo stejný studijní/učební obor na jiné škole než jejich starší sourozenec. V případě stejných zájmů se tedy mladší sourozenci evidentně nesnažili záměrně vyhnout srovnávání. Je vidět, že mladší sourozenci si nejčastěji vybírali jiný obor na jiné škole, čímž se potvrdil i předem stanovený předpoklad o tom, že si mladší sourozenci vybírají odlišné zaměření studijního/učebního oboru v porovnání s jejich staršími sourozenci.
34
6 Shrnutí výsledků a diskuse V této bakalářské práci jsem se zaměřila na roli staršího sourozence ve výběru střední školy mladšího sourozence. Za pomoci odborné literatury a dotazníkového šetření jsem se snažila zmapovat a popsat roli staršího sourozence ve výběru střední školy mladšího sourozence. Vzhledem k tématu práce postupuji v teoretické části v několika krocích. Definuji volbu střední školy, tedy že se jedná o dlouhodobý proces, při kterém si jedinec končící povinnou školní docházku vybírá z široké škály škol a studijních oborů, přičemž ho ovlivňuje velké množství faktorů. K těm nejvýznamnějším patří lidské faktory, především pak samotné žákovo rozhodnutí, následují rodiče, kamarádi, jiní příbuzní a sourozenci (Hlaďo & Drahoňovská, 2012; Trhlíková et al., 2008). Jak vyplynulo z výzkumu Smetáčkové (2009) více než polovina dětí přemýšlí o volbě své budoucí školy od konce osmého ročníku základní školy. Neopomínám ani volbu střední školy v podobě víceletého gymnázia, u něhož mají vzhledem k věku dětí hlavní slovo především rodiče. Ze zdrojů Českého statistického úřadu jsem zjistila, že v roce 2011 studovalo na nižším stupni víceletých gymnázií 11,3 % dětí z dané věkové skupiny (ČSÚ, 2012a; ČSÚ, 2012b). V závislosti na pohlaví jedinců jsem narazila na výzkum Smetáčkové (2009), která se zabývala zájmy dívek a chlapců a zjistila, že svými zájmy prokazují běžná očekávání. Toto nazývá Jarkovská et al. (2010) genderovým stereotypem a dokáže proto vysvětlit fakt, že jsou-li typicky dívčí obory na vyšších stupních středních škol (gymnáziích, středních odborných školách), bude i více dívek studovat vyšší stupeň vzdělávacího systému, zatímco jsou-li typicky chlapecké obory na nižších stupních středních škol (učilištích), bude více chlapců studovat na nižším stupni vzdělávacího systému. Z množství výzkumů, které se mi podařilo k tématu výběru střední školy nalézt, jsem vypozorovala, že v tomto procesu hraje velice důležitou roli rodina a za nejdůležitější činitele v oblasti rodiny jsou považováni rodiče (Friedmann, 2011; Hlaďo & Balcar, 2012; Smetáčková, 2009; Šťastnová & Drahoňovská, 2012). Pubescenti mají k rodičům v období výběru střední školy velkou důvěru. Jejich rad využívají především v situacích, kdy si sami nedokáží vybrat typ školy, ani obor studia. V práci disponuji s dvoudětným modelem rodiny a zaměřuji se na období výběru střední školy mladšího sourozence. Ten může být v tomto období výběru školy ovlivněn také svým starším sourozencem (Hlaďo, Drahoňovská, 2012).
35
Pomocí analýzy dat z dotazníkového šetření jsem zjišťovala, zda věkový rozdíl mezi sourozenci může hrát roli při výběru střední školy mladšího sourozence. V návaznosti na věk staršího sourozence a první specifickou výzkumnou otázku jsem objevila, že z hlediska zvýšeného zájmu o studium mladšího sourozence může věk hrát roli, především pak u vyššího věkového rozdílu mezi starším a mladším sourozencem, tj. 4-6 let. Předem stanovený předpoklad se tedy potvrdil a zájem je opravdu zřetelnější při větším věkovém odstupu sourozenců, ale zároveň je také méně významný v rámci jednotlivých věkových kategorií. Výrazně nižší procento starších sourozenců je ochotno mladším pomáhat. Z hlediska zkoumání zapojení staršího sourozence do výběru střední školy mladšího sourozence podle pohlaví, mne inspiroval Baron-Cohen (2003). Ten označil ženský mozek za empatický, tudíž předpokladem bylo, že se do procesu výběru střední školy mladšího sourozence budou zapojovat především ženy, resp. starší sestry. Ženy se opravdu významněji než muži zajímaly o výběr střední školy svého mladšího sourozence, avšak starší sourozenci obou pohlaví se při samotné pomoci při výběru školy spíše zdržovali, a to více starší bratři (v 75,6 % případů), než starší sestry (59,4 % případů). Při porovnání zájmu a pomoci u žen a u mužů, lze starší sestry jednoznačně označit za více aktivní a zapojující se do procesu výběru střední školy mladšího sourozence. Z poznatků Adlera (1999) a Lemana (1997) vyplynulo, že studijním typem bývá většinou prvorozený, proto jsem si položila otázku, zda si mladší sourozenec volí stejně (podobně) náročný typ střední školy jako jeho starší sourozenec. Dospěla jsem k výsledkům, že ačkoli je starší sourozenec považován za studijní typ s vyššími studijními ambicemi, neznamená to, že mladší sourozenec automaticky zvolí „snadnější“ typ školy. Mladší sourozenci si v 57,6 % případů zvolili stejně „náročný“ typ střední školy, ba dokonce v 28,7 % případů typ střední školy na vyšším stupni středních škol než jejich starší sourozenci. Předpokládaná volba nižšího stupně střední školy u mladšího sourozence se tedy určitě nepotvrdila. Poslední oblastí, kterou jsem se snažila ve výzkumu zmapovat, byl výběr studijního/učebního oboru po vzoru staršího sourozence. Předpokládala jsem, že shoda v zaměření oborů bude velmi malá, a to z důvodu snahy vyhnout se srovnávání školních výkonů se starším sourozencem a také díky odlišnosti zájmů sourozenců. Poměrně překvapivé tedy bylo objevení shody v zaměření oboru studia sourozenců, a to celkem ve 122 případech (z 364). Nejvýznamnější shoda nastala u všeobecného oboru gymnázia. Následně jsem zjistila, že více jak čtvrtina těch, kteří zvolili stejně zaměřený obor jako starší sourozenec, vybrali také možnost studovat zvolený obor na stejné škole jako 36
sourozenec. Tato poměrně velká shoda nastala i přesto, že téměř 65 % respondentů uvedlo, že se jejich starší sourozenec ke své vlastní škole nijak nevyjadřoval, tedy od ní neodrazoval, ale ani ji nedoporučoval. Jen malé množství respondentů studovalo stejný obor jako starší sourozenec na jiné škole. Předpoklad, že si mladší sourozenec vybere odlišně zaměřený studijní/učební obor než jeho starší sourozenec se však potvrdil. Téměř 63 % respondentů se při výběru oboru i školy od svého sourozence odlišilo. Při analyzování dat a konstruování odpovědi na poslední výzkumnou otázku mne přepadla myšlenka ohledně možností a limitů srovnávání těch sourozenců, kteří studují stejný typ i obor střední školy. Návrhem pro další výzkum by tedy mohlo být zjištění, zda a jak jsou srovnáváni sourozenci studující stejný obor na stejné střední škole. V práci jsem došla k závěrům, že starší sourozenec sehrává určitou roli při výběru střední školy mladšího sourozence, a to jak v závislosti na věku, tak i na pohlaví. Tuto problematiku jsem zkoumala z pozice mladšího sourozence pocházejícího z dvoudětné rodiny. Starší sourozenec mohl v období výběru střední školy mladšího sourozence vysílat na jeho adresu určité impulzy, a to buď vědomě (z vlastní iniciativy, z popudu rodičů) nebo nevědomě (zmiňování výhod a nevýhod konkrétního oboru, příp. sdělování vlastních zkušeností ze střední školy v průběhu vzájemné komunikace), avšak není jisté, zda mladší sourozenec tyto impulzy zachytil, ba co víc, také správně pochopil. Možná toto nezachycení, případně nepochopení určitých impulzů bylo příčinou, proč se mladší sourozenci vyjadřovali u všech kategorií pomoci ze strany staršího sourozence spíše negativně. V případě že by se jiný výzkum zaměřil na porovnání odpovědí mladších a starších sourozenců ohledně zapojení staršího sourozence v období výběru střední školy mladšího sourozence, přispělo by to ke zjištění, zda je toto zapojení staršího vnímáno oběma sourozenci stejně, zkresleno mladšími sourozenci, nebo zda iniciativa starších úplně chybí.
37
Závěr V závěru této práce bych se ráda pozastavila nad zajímavostmi a celkovým přínosem celé práce. Jak vyplývá již z názvu, zaobírala jsem se rolí staršího sourozence ve výběru střední školy mladšího sourozence. Samotný výběr střední školy je náročný proces a pro jeho zmapování a přiblížení veřejnosti bylo zrealizováno velké množství výzkumů. Na základě jejich prostudování jsem si všimla, že pouze Hlaďo a Drahoňovská (2012) zmiňují vliv sourozence v období výběru střední školy. Z důvodu, že mne zaujala také tématika sourozeneckých konstelací u Adlera (1999) a Lemana (1997), rozhodla jsem se problematice výběru střední školy věnovat více a to z hlediska vztahu mezi sourozenci v dvoudětné rodině. Již zmiňovaný výzkum Hlaďa a Drahoňovské (2012) prokázal, že 35 % žáků vnímalo v období rozhodování o budoucí střední škole vliv svého sourozence. Na tohle zjištění jsem navázala a vytvořila dotazník, který zjišťoval zapojení a pomoc starších sourozenců při procesu výběru střední školy mladšího sourozence podle pohlaví a věkového rozdílu mezi sourozenci. Další položky v dotazníku byly zaměřeny na zjištění oboru studia a typu střední školy u obou sourozenců. Tyto jsem pak porovnávala a došla k závěrům, zda si mladší sourozenci volí stejný typ střední školy a stejný, případně podobně zaměřený obor studia po vzoru svého staršího sourozence. Velkým překvapením pro mne bylo, jak snadno a rychle se mi podařilo dotazník po sociální síti rozšířit a kolik respondentů bylo ochotných dotazník vyplnit a pomocí samovýběru se do procesu zapojilo. Nemalou zásluhu na tom pravděpodobně nese délka dotazníku, která nebyla unavující a také nenáročnost otázek, ačkoli u některých otázek, zejména u oboru studia staršího sourozence, museli někteří respondenti hodně zapřemýšlet. U této otevřené otázky nebyla výjimkou odpověď s názvem školy, namísto oboru studia staršího sourozence, díky čemuž pak byly některé dotazníky nesprávně vyplněny a následně vyřazeny z analýzy. Hlavním přínosem této práce je zmapování a popsání role staršího sourozence ve výběru střední školy mladšího sourozence. Zjistila jsem, že starší sourozenec sehrává určitou roli při výběru střední školy mladšího sourozence, a to jak v závislosti na pohlaví, tak i na věkovém rozdílu mezi sourozenci. Z výsledků vyplynulo, že nejčastěji se do procesu výběru střední školy mladšího sourozence zapojovaly starší sestry a to při 4-6 letém věkovém odstupu mezi sourozenci. Potvrdil se také předem stanovený předpoklad,
38
že si mladší sourozenci ve více než polovině případů zvolili jinak zaměřený studijní/učební obor i typ střední školy než jejich starší sourozenci. Naopak se nepotvrdilo, že by si mladší sourozenci z důvodu menší motivace ke studiu vybírali střední školu na nižším stupni středních škol než jejich starší sourozenci, ba naopak, ve více než čtvrtině případů si mladší sourozenci zvolili „náročnější“ typ střední školy.
39
Seznam literatury Adler, A. (1999). Porozumění životu: úvod do individuální psychologie. Praha: Aurora.
Baron-Cohen. S. (2003). The Essential Difference: Men, Women and the Extreme Male Brain. London: Penguin. ČSÚ. (2010). Statistická ročenka České republiky: 2010. Praha: Karolinum. [online, cit. Dostupné
2013-02-20].
z:
http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/2600532B9D/$File/1413103308.pdf ČSÚ. (2012a). Statistická ročenka České republiky: 2012. Praha: Karolinum. [online, cit. Dostupné
2013-02-14].
z:
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/3A001B1DCA/$File/33011212.pdf ČSÚ. (2012b). Statistická ročenka České republiky: 2012. Praha: Karolinum. [online, cit. Dostupné
2013-02-14].
z:
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/3A001B1DBE/$File/33011203.pdf Doubek, D. & Levínská, M. (2005). Profi-volba v růžové třídě. In Pražská skupina školní etnografie, Profi-volba z deváté třídy (s. 51-96). Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Dreikursová – Fergusonová, E. (2005). Adlerovská teória. Bratislava: Slovenská adlerovská spoločnosť. Dvořáková, M. (2006). Obtíže se školní docházkou a záškoláctví na II. stupni základní školy (Diplomová práce). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/167002/pedf_m/ Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., & Vymětalová, S. (2000). Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství.
40
Friedmann, Z. (2011). Motivy a okolnosti oboru u studentů středních odborných učilišť. In Z. Friedmann, et al., Profesní orientace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich uplatnění na trhu práce (s. 243-248). Brno: Masarykova univerzita. Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. Hamplová, D. (2000). Názory na manželství a rodinu mladých svobodných lidí v roce 1997. Demografie, 42(2), 92-98. Havlík, R., & Koťa, J. (2002). Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál. Hejlková, K. (2007). Vliv pořadí sourozenců v rodině pro nasměrování profesní orientace. (Diplomová
práce).
České
Budějovice:
ZSF
JČU.
Dostupné
z:
http://theses.cz/id/sal6eg/ Helus, Z. (2006). Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál. Hlaďo, P., & Balcar, J. (2012). Sociálně-psychologické aspekty volby technického a humanitního studijního zaměření při tranzici žáků do maturitních oborů na středních školách. Pedagogická orientace, 22(4), 544-564. Hlaďo, P., & Drahoňovská, P. (2012). Rozhodování žáků základních a středních škol o dalším studiu a práci v pohledu žáků i jejich rodičů: Analýza vlivů sociálního okolí a využívání informačních zdrojů na základě dotazníkového šetření. Praha: Národní ústav
odborného
vzdělávání.
s.
44.
Dostupné
z:
http://www.nuov.cz/vip2/rozhodovani-zaku-zakladnich-a-strednich-skol-o-dalsimstudiu Chráska, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada. Isaacson, C., & Radish, K. (2006). Pořadí narození: kdo doopravdy jsme. Bratislava: Eugenika. 41
Jarkovská, L., Lišková, K., & Šmídová, I. (Eds.). (2010). S genderem na trh: rozhodování o dalším vzdělání patnáctiletých. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) ve spolupráci s Masarykovou univerzitou. Katrňák, T. (2004). Odsouzeni k manuální práci: vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha: Sociologické nakladatelství. Kolář, M. (2012). Problematika volby povolání (Diplomová práce). Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/79758/pedf_m/DP_NOVA_Oprava.pdf Kolář, Z., & Šikulová, R. (2009). Hodnocení žáků. Praha: Grada. Kučera, M. (2005). Profi-volba v hnědé třídě. In Pražská skupina školní etnografie, Profivolba z deváté třídy (s 25-50). Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Leman, K. (1997). Sourozenecké konstelace. Praha: Portál.
Lewis-Beck, M. S., Bryman, A. & Liao, T. F. (Eds.). (2004). The Sage Encyclopedia of Social Science Research Methods. Thousand Oaks, California: Sage. Matějček, Z. (1992). Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. MŠMT. (2010-2013). Statistické ročenky školství – výkonové ukazatele. © 2013 MŠMT. [online, cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp Nováková, L. (2004). Sourozenecká konstelace a její vliv na životní styl (Diplomová práce). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/14614/fss_m/ Prekop, J. (2002). Prvorozené dítě: o sourozenecké pozici. Praha: Grada.
42
Procházková, I. (2006). Vzdělávací systém České republiky v mezinárodním srovnání. In P. Matějů & J. Straková, et al., ( e)rovné šance na vzdělání: vzdělanostní nerovnosti v České republice (s. 92-117). Praha: Academia. Přinosilová, D. (2011). Diagnostika ve speciální pedagogice v rámci profesní orientace žáků se zdravotním postižením. In Z. Friedmann, et al., Profesní orientace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich uplatnění na trhu práce (s. 73-84). Brno: Masarykova univerzita. Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. Sandanyová, P. (2008). Rodina a její vliv na výchovu a vzdělání (Diplomová práce). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/224805/ff_m/ Smetáčková, I. (Ed.). (2009) Genderové aspekty přechodu žáků a žákyň mezi vzdělávacími stupni.
Praha:
Sociologický
ústav.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/el/1441/jaro2010/TE2BP_SVP/um/Genderove_aspekty_prechodu_ zaku_a_zakyn_mezi_vzdelavacimi_stupni.pdf Šťastná, A. (2007). Druhé dítě v rodině – preference a hodnotové orientace českých žen. Sociologický časopis, 43(4), 721-745. Šťastnová, P., & Drahoňovská, P. (2012). Jak žáci základních a středních škol vybírají svou další vzdělávací nebo pracovní kariéru: Analýza výsledků dotazníkového šetření žáků základních a středních škol. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání. 40 s. Dostupné z: http://www.nuov.cz/vip2/jak-zaci-zakladnich-astrednich-skol-vybiraji-svou-dalsi
Train, A. (2001).
ejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na
odborníka. Praha: Portál. Trhlíková, J. (2006). Pohled absolventů odborných škol na volbu oboru vzdělání, připravenost a uplatnění v praxi. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání. 36 s.
43
Dostupné
z:
http://www.infoabsolvent.cz/Temata/Publikace/9-0-13/Pohled-
absolventu-odbornych-skol-na-volbu-oboru Trhlíková, J., & Eliášková, I. (2009). Volba střední školy a kariérové poradenství. In E. Walterová & D. Greger, et al., Přechod žáků ze základní na střední školu: pohledy z výzkumů (s. 23-48). Brno: Paido. Trhlíková, J., Vojtěch, J., & Úlovcová, H. (2008). Rozhodování žáků při volbě vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce: Sonda založená na šetření absolventů středních škol, kteří se zúčastnili jako patnáctiletí výzkumu PISA-2003 a vybraného vzorku jejich zaměstnavatelů. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání. 38 s. Dostupné z: http://www.nuov.cz/rozhodovani-zaku-pri-volbe-vzdelavaci-cesty-auspesnost Vágnerová, M. (2001). Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Praha: Karolinum. Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I.: dětství a dospívání. Praha: Karolinum. Vančurová, E. (1966). Vztahy mezi sourozenci: Rodičům o výchově dětí. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Walterová, E., & Greger, D. (2009). Přechod žáků ze základní na střední školu v kontextu teorií, výzkumů a vzdělávací reality. In E. Walterová & D. Greger, et al. Přechod žáků ze základní na střední školu: pohledy výzkumů (s. 9-22). Brno: Paido.
44
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Věk respondentů
24
Tabulka 2 Zájem staršího sourozence v různých věkových kategoriích
26
Tabulka 3 Pomoc staršího sourozence v různých věkových kategoriích
27
Tabulka 4 Zájem staršího sourozence v závislosti na pohlaví
28
Tabulka 5 Pomoc staršího sourozence v závislosti na pohlaví
29
Tabulka 6 Porovnání typů škol obou sourozenců
31
Tabulka 7 Shoda zaměření oboru mladšího sourozence s oborem staršího sourozence
32
Tabulka 8 Shoda oboru a školy se sourozencem
34
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Vyjádření staršího sourozence ke škole, kterou on sám studoval
33
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Vzor dotazníku
46
Příloha 2 Vyplněný dotazník
48
45
Přílohy Příloha č. 1: Vzor dotazníku 1. Jaké je Vaše pohlaví? a. Muž b. Žena 2. Kolik je Vám let? a. 15-19 b. 20-26 c. 27-35 d. 36-45 e. 46-55 f. 56-65 g. Více 3. Máte pouze jednoho sourozence, který je zároveň starší? a. Ano b. Ne – pokud zvolíte tuto odpověď, ukončete prosím vyplňování dotazníku. Děkuji za Vaši ochotu a čas. 4. Zajímal se Váš starší sourozenec o to, kterou střední školu jste si zvolil? a. Rozhodně ano b. Spíše ano c. Nevím d. Spíše ne e. Rozhodně ne 5. Pomáhal Vám starší sourozenec při výběru střední školy? a. Rozhodně ano b. Spíše ano c. Nevím d. Spíše ne e. Rozhodně ne 6. O kolik let je Váš sourozenec starší? a. 0-3 roky b. 4-6 let
46
c. 7 a více let 7. Jakého pohlaví je Váš starší sourozenec? a. Muž b. Žena 8. Jaký typ střední školy jste si zvolil? a. Praktickou/Speciální střední školu b. (Střední) odborné učiliště (výuční list) c. Střední odbornou školu/Střední odborné učiliště (maturita) d. Gymnázium/Lyceum e. Konzervatoř (maturita) 9. Jaký typ střední školy si zvolil Váš starší sourozenec? a. Praktickou/Speciální střední školu b. (Střední) odborné učiliště (výuční list) c. Střední odbornou školu/Střední odborné učiliště (maturita) d. Gymnázium/Lyceum e. Konzervatoř (maturita) 10. Studujete/Studoval jste stejný obor jako Váš starší sourozenec? a. Ano, dokonce i na stejné škole. b. Ano, ale na jiné škole. c. Ne, studoval jsem jiný obor na stejné škole. d. Ne, studoval jsem jiný obor na jiné škole. 11. Napište, prosím, jaký obor na střední škole studujete/jste studoval/a. …………………………………………………………………. 12. Napište, prosím, jaký obor na střední škole studuje/studoval Váš starší sourozenec. ………………………………………………………………….. 13. Váš starší sourozenec Vám ………….. školu, kterou studoval on sám. (Na prázdné místo vyberte odpovídající slovo z nabídky.) a. doporučoval b. odrazoval c. nevyjadřoval se
47
Příloha č. 2: Vyplněný dotazník
48
49
50
