ROLE OTCŮ V RODINĚ VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ. Zpráva byla vydána výhradně pro objednatele výzkumu. kvalitativní výzkum

a. s., Dům "U zlatého melounu", Michalská 12, 110 00 Praha 1 tel.: 224 225 659, 224 229 464, fax: 224 230 129, e-mail: [email protected], http://dema.praha.cz/

VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ

ROLE OTCŮ V RODINĚ kvalitativní výzkum

Zpráva byla vydána 15. 4. 2004 výhradně pro objednatele výzkumu

Obsah I. NÁZORY OTCŮ ........................................................................................................................4 Příprava na roli otce .............................................................................................................. 5 Druhořadost otců, žárlivost................................................................................................... 5 Partnerská opora.................................................................................................................... 6 Změna vlastností ................................................................................................................... 6 Výchovný vliv....................................................................................................................... 6 Překážky................................................................................................................................ 7 Představy versus zkušenosti.................................................................................................. 7 Vlastnosti .............................................................................................................................. 8 Asociace................................................................................................................................ 9 Být otcem .............................................................................................................................. 9 Být matkou.......................................................................................................................... 10 Mužnost .............................................................................................................................. 10 Specifika ............................................................................................................................. 10 Pojem Gender...................................................................................................................... 11 Autoritativní otec ................................................................................................................ 11 Emocionální otec ................................................................................................................ 12 Ideální otec.......................................................................................................................... 12 Ideální matka....................................................................................................................... 12 Aktivita ............................................................................................................................... 13 Vztahy ................................................................................................................................. 13 Diskuse................................................................................................................................ 14 Pomoc ................................................................................................................................. 14 Výchova .............................................................................................................................. 15 Výchovný plán .................................................................................................................... 15 Vize otcovství ..................................................................................................................... 15 Proměna rodiny................................................................................................................... 16 Individualismus................................................................................................................... 16 II. NÁZORY ODBORNÍKŮ .......................................................................................................17 Druhořadost otců, žárlivost................................................................................................. 18 Partnerská opora.................................................................................................................. 18 Překážky.............................................................................................................................. 19 Mužnost .............................................................................................................................. 20 Specifika ............................................................................................................................. 20 Pojem Gender...................................................................................................................... 20 Autoritativní otec ................................................................................................................ 21 Emocionální otec ................................................................................................................ 21 Ideální otec, ideální matka .................................................................................................. 22 Aktivita ............................................................................................................................... 22 Diskuse................................................................................................................................ 22 Pomoc ................................................................................................................................. 23 Výchovný plán .................................................................................................................... 23 DEMA a. s. / F*05-12

strana 2

Vize otcovství ..................................................................................................................... 24 Proměna rodin..................................................................................................................... 25 Individualismus................................................................................................................... 25 III. POZOROVÁNÍ V RODINÁCH...........................................................................................26 1. RODINA...............................................................................................................................27 Charakteristika rodiny......................................................................................................... 27 Popis místa děje .................................................................................................................. 27 Všední dny .......................................................................................................................... 28 Sobota odpoledne................................................................................................................ 28 Neděle dopoledne................................................................................................................ 28 Konverzace ......................................................................................................................... 29 Vlastnosti, vztahy................................................................................................................ 30 2. RODINA...............................................................................................................................31 Charakteristika rodiny......................................................................................................... 31 Popis místa děje .................................................................................................................. 31 Všední dny .......................................................................................................................... 32 Sobota odpoledne................................................................................................................ 32 Neděle dopoledne................................................................................................................ 33 Konverzace ......................................................................................................................... 33 Vlastnosti, vztahy................................................................................................................ 34 3. RODINA...............................................................................................................................36 Charakteristika rodiny......................................................................................................... 36 Popis místa děje .................................................................................................................. 36 Všední dny .......................................................................................................................... 37 Sobota odpoledne................................................................................................................ 38 Neděle dopoledne................................................................................................................ 38 Konverzace ......................................................................................................................... 39 Vlastnosti, vztahy................................................................................................................ 39 POZNÁMKY K PRŮZKUMU....................................................................................................41 PŘÍLOHA .....................................................................................................................................42

DEMA a. s. / F*05-12

strana 3

http://dema.praha.cz/

ROLE OTCŮ V RODINĚ I. Názory otců

a. s. Michalská 12 Dům „U zlatého melounu“ 110 00 Praha 1

Kvalitativní výzkum Výběrový soubor 10 osob Sběr dat březen 2005

I. Názory otců rodinný stav

věk

první dítě ve věku

počet dětí

Erik

ženatý poprvé

30

24

2

Filip

ženatý poprvé

32

19

2

Adam

ženatý poprvé

37

28

2

David

ženatý poprvé

41

30

2

Milan

ženatý podruhé

29

20

2

Libor

ženatý potřetí

48

21

3

38

21

3

39

23

3

Jan

Kamil

nesezdané soužití – předtím dvakrát rozvedený nesezdané soužití – předtím jednou rozvedený

věk dětí 6 let 5 let 13 let 7 let 9 let 5 let 11 let 10 let 7 let 10 let 27 let 25 let 5 let 17 let 17 let 15 let 16 let 15 let 14 let

Roman

rozvedený poprvé

24

22

1

1,5 roku

Petr

rozvedený poprvé

40

26

2

10 let 14 let

vzdělání

profese

vysokoškolské

učitel

s maturitou

policista

s maturitou

podnikatel

vyučen

ostraha

s maturitou

stavař

vysokoškolské

agronom

vysokoškolské

manažer

vyučen

železničář

základní

automechanik

vyučen

dispečer

Rekrutace respondentů probíhala podle výběrových kritérií zohledňujících různé typy otců z hlediska jejich rodinného stavu, vzdělání, profese a počtu dětí. Respondentům byla zaručena anonymita. Z tohoto důvodu jsou jejich autentické výroky uváděny pod přezdívkami. DEMA a. s. / F*05-12

strana 4


a. s.


Michalská 12 Dům „U zlatého melounu“ 110 00 Praha 1


Příprava na roli otce Muži, kteří se účastnili průzkumu, se stali poprvé otci, nejdříve ve dvaceti, nejpozději ve dvaceti osmi letech. Pokud se muži na dítě opravdu těšili, připravovali se na jeho příchod na svět a v duchu si představovali, jakými asi budou otci, pak se to týká výhradně takových mužů, kteří jsou poprvé ženatí. Pro muže, kteří mají za sebou rozvod (bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou nyní znovu ženatí) je typické, že o své otcovské roli obvykle předem příliš nepřemýšleli a říkali si, že se vše ukáže časem, až se dítě narodí. Našel se však i muž, který říkal, že ho zpráva o tom, že bude mít dítě, velmi zaskočila, budování rodiny neměl v plánu, a proto bylo pro něho jen těžko představitelné, že se stane otcem „…byl to šok…“ (Roman). Již předem je třeba poznamenat, že manželství tohoto muže bylo velmi problémové a po necelém roce se rozpadlo. Jeho názory na otcovství se v mnohém lišily od ostatních.

Druhořadost otců, žárlivost Většina mužů netrpěla pocitem, že by byli opomíjeni jako otcové v době, kdy byla jejich žena těhotná, anebo, když jejich dítě bylo ještě maličké. Někteří muži (opět výhradně ti, kteří mají za sebou rozvod) si však stěžovali na to, že se dítě stalo v rodině jednoznačně nejdůležitějším členem. Muži se tak v partnerském vztahu stali druhořadými, cítili, že jim byla věnována mnohem nižší pozornost než dříve: „žena se starala převážně o dítě“ (Libor); „když jsem přišel z práce, žena neměla ani uvařeno, ani chvilku času pro mne“ (Petr); „byla náladová, bez zájmu o sex“ (Roman). Stejné rozložení odpovědí i podmíněnosti jsou spojeny s pocitem žárlivosti. Většinou jí muži netrpěli. Avšak tam, kde zapustila své kořeny, stala se vážným problémem. Celkem čtyři muži z deseti (opět všichni se zkušeností rozvodu) popisovali, že vztah matky a dítěte jim byl tzv. trnem v oku, a to hlavně tehdy, když „dítě bylo stále středem pozornosti a já jako kdybych byl vzduch“ (Libor); „přišla tchyně a s manželkou se točily jen a jen okolo dítěte“ (Milan); „nezavděčil jsem se ničím, mnohokrát jsem byl přehlížen“ (Petr).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 5


a. s.




Partnerská opora Odpovědi na otázky, týkající se vzájemné partnerské opory, vyznívaly sice kladně, avšak přece jenom poněkud rozpačitě. Muži se zamýšleli nad tím, co odpoví, déle než u jiných otázek. Jejich odpovědi nakonec vždy korespondovaly, tzn. ti, kteří jsou přesvědčeni, že vytvářejí své partnerce velmi dobrou nebo alespoň dobrou podporu, aby mohla plnit svoji mateřskou roli, současně prohlašují, že i oni jsou ze strany partnerky podporováni v rámci možností tak, aby mohli plnit roli otce. S tímto však kategoricky nesouhlasí muži, kteří jsou rozvedení a v současnosti nemají trvalý partnerský vztah: „mezi námi to tak nefunguje – já rozhodně nejsem oporou matce mého dítěte a ona vůbec nic nedělá proto, abych já mohl plnit roli otce“ (Roman).

Změna vlastností Jak bylo již konstatováno, někteří muži se před narozením prvního dítěte zaobírali svojí novou úlohou, připravovali se, že se z nich stanou otcové, jiní se myšlenkou otcovství příliš nezabývali, nechali pracovat čas. Je ale zajímavé, že narození dítěte vyvolalo v obou skupinách mužů řadu podobných vlastností: větší míry zodpovědnosti, trpělivosti, tolerantnosti, starostlivosti o druhé, někdy až úzkostlivosti. Někteří muži podotýkají, že byli překvapeni tím, že existuje něco jako otcovství: „teprve po narození dítěte se ve mně probudil otcovský instinkt (David)“; „zjistil jsem, co to je povinnost se o někoho postarat“ (Erik); jiní tím, že se dovedou změnit: „zmoudřel jsem“ (Kamil); „nechal jsem své velmi časově náročné koníčky a záliby a začal jsem se věnovat rodině“ (Filip).

Výchovný vliv Pokud jde o oblast života dítěte, muži mají nejvíce rozhodovacích pravomocí tam, kde jde o jakousi nadstavbu jeho výchovy v podobě volno-časových aktivit. S těmi muži spojují zejména pohyb a sport, výjimečně i jinou činnost. Jen jeden muž z deseti se hlásí k dominantní zodpovědnosti za vzdělávání dítěte: „jeho vzdělání, vnímání světa“ (David). Oba otcové, kteří jsou rozvedení (a bez partnerství), shodně konstatují, že nemohou označit ani jednu oblast výchovy dítěte, na které by se viditelně podíleli, protože takřka stoprocentně o osudu dítěte rozhoduje matka. DEMA a. s. / F*05-12

strana 6


a. s.




Jestliže byl na jedné straně vznesen dotaz, týkající se oblasti největšího vlivu mužů při výchově dětí, na straně druhé byla položena otázka, do čeho muži naopak zasahují nejméně. Jejich odpovědi lze shrnout do stručné věty: otcové minimálně (z hlediska rozhodovacích pravomocí) zasahují do běžného, každodenního života dětí jako je stravování, výživa, zdraví, hygiena a oblékání. Sem muži řadí i přípravu do školy, psaní úkolů, případně také výběr kamarádů, se kterými jejich děti tráví volný čas. Jinými slovy – výše uvedené, často stereotypní a všední záležitosti, považují muži za doménu žen, včetně toho, že jim ponechávají rozhodovací pravomoc.

Překážky Neukazuje se, že by muži vnímali nějakou závažnou bariéru, která by jim stála v cestě při plnění jejich otcovských rolí. Pouze připomínají, že určité problémy mohou vznikat v důsledku jejich vysokého pracovního zatížení nebo služebních cest (tj. odluky od rodiny). Výjimku, oproti ostatním, tvoří opět rozvedení (nyní bez partnerství), kteří za největší překážku, bránící tomu, aby mohli být plnohodnotnými otci, označují jak matku dítěte, tak také některé další činitele, např. příliš horlivou a partnerce nakloněnou tchyni nebo nedostatek finančních prostředků.

Představy versus zkušenosti Většina mužů říká, že zkušenosti, které získali v průběhu let, kdy jsou otci, se v podstatě shodují s tím, co by si ve vztahu ke svému dítěti přáli. Toto samozřejmě neplatí pro muže, kterým po rozvodu nebyly svěřeny děti, protože soud je přiřkl jejich matce (u které nyní žijí). Pro tyto muže zůstává reálné otcovství v rovině snů. Uvědomují si, že jsou: „otcem jen na papíře, při placení alimentů“ (Roman) a, i když by chtěli mít děti u sebe, tak „se musí smířit s realitou, že to nejde“ (Petr), přičemž jsou si vědomi toho, že „v roli otce fungují sporadicky; na dálku; že chybí více společných zážitků, dominantní úlohu převzala matka; vzájemný vztah otec – dítě postupně vychládá; dochází k odcizení“ (Jan).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 7


a. s.




Vlastnosti Jak se muži vidí sami Muži si sami na sobě cení celé řady vlastností. Jako signifikantní znaky si nejčastěji připisují morálně volní vlastnosti nejvyšších kvalit, např. zodpovědnost, spolehlivost, zásadovost, čestnost, tolerantnost nebo nekonfliktnost a také vlastnosti důležité pro komunikaci a tvorbu vzájemných vztahů: např. trpělivost, ochota naslouchat druhým nebo upřímnost. Ve spektru mnoha vlastností a schopností se pouze dvakrát objevila odpověď inklinující k materiálnímu zabezpečení rodiny: tito muži mají za to, že jejich největší předností je, že umí vydělat dostatek peněz a uživit rodinu. Dva muži si na sobě cení hlavě své inteligence a schopnosti stále se vzdělávat. Pouze jeden muž za nejlepší svoji vlastnost označil starostlivost, péči o svou rodinu a děti. Jak si myslí, že je vidí jejich kamarádi Okruh jmenovaných vlastností byl poměrně úzký. Muži jsou toho názoru, že přátelé, sousedé, spolupracovníci, tzn. jiní muži z okolí, na nich nejvíce oceňují některé společenské vlastnosti jako jsou smysl pro humor, kamarádskost, přátelskost, schopnost dodržet slovo a slib nebo loajalitu. Kromě tohoto okruhu se jen jednou objevila jiná vlastnost, a to manuální zručnost. Jak si myslí, že je vidí matka dítěte Zde se okruh uváděných vlastností ještě více zužuje. Prakticky postihuje pouze dvě oblasti. První se opět týká spolehlivosti a zodpovědnosti. Druhá se točí okolo partnerských vztahů mezi mužem a ženou: láska, věrnost a pevný vztah. Jen jedna odpověď mířila přímo k vykonávání role otce, a to: smysl pro rodinu – péče o děti. Muži, kteří jsou rozvedení (bez partnerských vztahů a odloučeni od svých dětí) suše konstatovali: „matka dítěte si na mně necení ničeho, chce jen peníze“ (Petr). Jakou vlastnost postrádají Muži se většinově shodují na tom, že jim chybí více průbojnosti a rozhodnosti. Někteří by také chtěli být trpělivější, cílevědomější nebo velkorysejší. Vlastnostmi, které nemají se však příliš netrápí.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 8


a. s.




Asociace Žena Když se vysloví slovo „žena“, tak se mužům nejčastěji vybaví nějaká bytost, která má půvab, je atraktivního vzhledu, evokuje chuť na sex, lásku a milování: „prsatá blondýna“ (Petr). Někteří muži však spojují slovo žena jednoznačně s konkrétní osobou v podobě jejich manželky. Stejně jako v předchozích pasážích, i zde je třeba upozornit na dva rozvedené muže (nyní bez stálého vztahu), kteří se svými spontánními výroky zcela lišili od ostatních. Podle nich žena představuje: „zklamání a zradu“ (Petr) nebo „ďábla v rouše beránčím“ (Roman). Matka Na slovo matka je muži pohlíženo zhruba trojím způsobem. Za prvé je spojováno s maminkou, matkou muže. Za druhé se jim vybavuje partnerka, manželka, matka dítěte muže. A do třetí skupiny lze zařadit různá citově zabarvená vyjádření inklinující k pozitivním aspektům péče o rodinu: láska, něha, jistota, teplo domova. Manželka I v tomto případě někteří muži dávají rovnítko mezi slova manželka = moje žena. Někteří se posunují směrem obecnějším a slovo manželka spojují s pojmy jako jsou ideální žena, partnerka, věrný průvodce životem, nejlepší přítel, druhé já, osoba tzv. na celý život. Jen jednou asociace nabyla materiálnější podoby: „pořádek, hospodyně“ (Milan) a jednou vyjadřovala negativní podtext: „životní zklamání“ (Petr).

Být otcem Muži chápou otcovství v prvé řadě jako určitou povinnost odehrávající se prioritně v rovině materiálního zabezpečení. Považují za velmi důležité, až prestižní, aby muž dokázal vydělat dost peněz a zabezpečit rodinu tak, aby nestrádala. Říkají také, že úkolem mužů je chránit rodinu před nebezpečím. Velmi silným faktorem, podmiňujícím představu o naplnění otcovství, je touha mužů být nositeli rodinné tradice, předávat poselství své rodiny, cítit se zakladateli nebo pokračovateli rodu. S tím se pojí i pocit radosti z úspěchu dětí, snaha jim pomáhat, starat se o ně, těšit se z jejich rozvoje.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 9


a. s.




Být matkou Pro naprostou většinu mužů je mateřství spojeno neodmyslitelně s péčí o domácnost. Podle nich má žena v prvé řadě zabezpečovat chod domácnosti, starat se tzv. o teplo rodinného krbu se vším všudy (stálou přítomností, pořádkem, péčí o děti). Jen dva muži z deseti se ve svých odpovědích nezmiňovali o těchto záležitostech, ale na první místo důležitosti vyzdvihli to, že být matkou znamená především „radost“ (Milan), „schopnost plně milovat své děti“ (Kamil).

Mužnost Všichni muži (až na jednoho) prohlašují, že to, že se stali otci posílilo jejich mužnost. Obvykle jsou hrdí na to, že splnili, co se od nich všeobecně očekávalo, potvrdili si, že „dokážou zplodit potomka“ (Petr) a „nebyli na tomto světě nadarmo“ (Roman). Že jsou otcové jim dělá dobře nejen vnitřně, ale i navenek, např. při různých rozhovorech, debatách, ve společnosti mezi lidmi. Mají totiž něco, o čem mohou diskutovat s ostatními, čím se mohou pochlubit: „mám krásné děti, jsem pyšný na svoji rodinu“ (Libor); „mám harmonické manželství, ve společnosti rád o svých dětech vyprávím, dělá mi to dobře“ (Erik). Prožívají naplnění života, jakousi satisfakci za ne vždy růžovou cestu životem: „když jsou děti spokojené a zdravé, znamená to pro mne, že plním roli muže v rodině dobře; tehdy jsem šťastný“ (David).

Specifika Při odpovědích na otázku, zda role otce je něčím specifická v porovnání s rolí matky, muži obsahově navazovali na své výpovědi ohledně obecné úlohy být otcem. To znamená, že opět zmiňovali tradiční pojetí rodiny, ve kterém je role otce a matky v mnohém odlišná, i když samozřejmě záleží na socio kulturním prostředí. Základní rozdělení rolí je ale jasné, odlišnosti se příliš nepřipouštějí: muž se stará o finanční stránku, žena o domácnost a děti: „otec je hlava rodiny, zajišťuje peníze a je také tím, kdo většinou rozhoduje (Filip). Někteří muži však mají za to, že doba se mění, ústup od tradičního modelu rodiny prochází změnami, a to znamená, že otcovská specifika přece jenom existují. Nespočívají ani tolik v racionálnosti, věcnosti a schopnosti zvládnout při výchově dětí totéž nebo více než ženy, ale napomáhají rozvíjet u dětí fantazii a hravost: „učím své děti, to, co jejich matka neumí – tzv. klukoviny“ (Erik). DEMA a. s. / F*05-12

strana 10


a. s.




Pojem Gender Naprostá většina mužů, se kterými byly prováděny rozhovory, si nepamatuje, že by se někdy setkala s termínem „gender“, „genderová politika“, „genderové rozpočtování“ apod. Po sdělení významu tohoto slova nastávají rozpaky. Dotazovaní mají za to, že rozdíly mezi muži a ženami si sice zaslouží pozornost a v některých směrech je oprávněné narovnat rozdíly (např. rovný plat za stejnou práci), ale že společnost ještě není připravena toto ve všech směrech respektovat, není dost zralá (dost vzdělaná). Možná by ke stejným věcem došla postupně, časem. Muži se domnívají, že diskuse tohoto typu se zatím promítají spíše do úřednických materiálů než do praktického života (obyčejní lidé tomu nerozumí). Diskutují-li téma rovnost, po chvíli stáčejí na to, že rovnost mezi pohlavími nelze vymáhat jen pouze jedním směrem a vyzdvihovat jen otázky okolo žen, protože diskriminováni mohou být v mnohém směru i muži. Přílišný zájem o toto téma nemají.

Autoritativní otec Pod slovy autoritativní otec se mužům většinou vybavují vlastnosti, které vyjadřují nekompromisní vůdčí postavení otce v rodině s tím, že jeho chování může vést nejen k napětí v rodině, ale až k terorizování všech nebo některých jejích členů. Sem lze zařadit vlastnosti jako: despotismus; panovačnost; arogance; vyžadování absolutní poslušnosti; netolerantnost; pedantnost; sobeckost; neústupnost; tvrdě vyžadovanou zásadu, že pravda je jen jedna; otec má jediné a rozhodující slovo. Kromě takto jednoznačně a negativně vymezeného výčtu vlastností, existuje ještě jiný pohled na autoritu, obvykle označovanou jako zdravou. Muži říkají, že otec by měl mít určitou míru autority, a to takovou, která je spojována nikoliv s hulvátstvím a strachem, ale se zásadovostí, zodpovědností, cílevědomostí, seriózností, ale i určitým stupněm přísnosti a respektu (nikoliv však s fyzickým trestem nebo sociálním vydíráním).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 11


a. s.




Emocionální otec Za slovy emocionální otec vidí dotazovaní na jedné straně muže, který dává najevo svým dětem a bližním v rodině lásku, mírumilovnost, pochopení, tolerantnost, upřímnost, laskavost, kamarádství. Funguje jako „pomocná ruka“, je ochotný poradit, dát dostatečnou oporu v nesnázích, pochopit problémy, být nablízku v případě potřeby. Na druhé straně se, i když zdaleka ne tak často jako výše uvedené, objevují názory, že emocionálně naladěný otec je vlastně zženštilý, neprůbojný, moc měkký typ muže. Za svými projevy vlastně skrývá to, že „neumí být chlap“ (Roman).

Ideální otec I když někteří muži jsou toho mínění, že ideální otec jako takový vlastně neexistuje: „každý má něco“ (Filip), převažující mínění se váže na komplex vlastností týkajících se dobrých a zodpovědných vztahů ke své rodině: „věnuje se své rodině, zodpovědně rozhoduje, je příkladem pro své děti“ (Filip); „táta, ke kterému mohu přijít kdykoliv, a on mne vyslechne, poradí a pomůže“ (Erik). Dva muži z deseti bez otálení na otázku odpověděli: „ideální otec je můj otec“.

Ideální matka Obdobně jako v případě náhledu na ideálního otce, i zde panuje většinové přesvědčení, že ideální matka je taková, která se věnuje rodině a dětem, poskytuje lásku a teplo domova: „když je nejhůř, drží ostatní nad vodou; je silná osobnost“ (Erik). Dva muži z deseti rovnou reagovali slovy „ideální matka je moje matka“; jeden sdělil, že takto lze pojmenovat jeho manželku a jeden má za to, že ideál v tomto směru neexistuje.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 12


a. s.




Aktivita V čem by se měli otcové projevovat aktivněji, pokud jde o všední rodinný život? Dotazovaní muži byli v tomto ohledu značně sdílní a jmenovali celé spektrum možností, kde by otcové mohli být iniciativnější. Za prvé jde o rovinu komunikace se svými dětmi, věnovat jim více času: „být s nimi přítomen nejen fyzicky, ale i duševně“ (Roman), pomáhat jim s úkoly, vést je k zájmové činnosti nebo s nimi aktivně prožívat jejich život (kultura, sport, příroda). Tato součinnost je, podle diskutujících, důležitá k oboustrannému poznání a sdílení společných prožitků, a tím k upevňování vztahů. Neformálně trávené chvíle mohou být způsobem, jak „proniknout do duše dítěte“ (Jan), jak si udělat vlastní názor (např. bez přítomnosti matky), nabídnout kamarádskou pomoc. I když méně často, přesto se v námětech objevovaly návrhy o důležitosti podílu otců na chodu domácnosti, vykonávání běžných domácích prací.

Vztahy U pěti mužů z deseti došlo po narození dítěte k tomu, že se jejich vztah s matkou dítěte, oproti dřívějšku, dosti upevnil. Získali pocit, že jsou jedna rodina, že jsou ženě oporou, více si jí váží, mají ji ještě radši, jejich láska dostala jinou, lepší, báječnější dimenzi. Tři muži z deseti tvrdí, že po narození dítěte nedošlo k žádné viditelné změně. Jeden muž přiznává, že „musel hodně bojovat, pomáhat, přičinit se, aby měla manželka čas také na něho, a aby tím předešel pocitu zbytečnosti v rodině nebo žárlivosti“ (Libor). Jeden muž hovoří také o změně, ale pouze negativní: „přestal jsem ji mít rád, je vypočítavá, plná záště a zloby; dítě používá jako nějaký nástroj pro vyřizování účtů se mnou“ (Roman). Naprostá většina mužů tvrdí, že narození dítěte se nijak nepodepsalo na jejich vztahu k jiným ženám. Pouze jeden muž z deseti uvádí, že „se na ženy dívá s větším pochopením“ (Milan). U jednoho muže se chování vůči jiným ženám změnilo na značnou rezervovanost, až obavy: „nemám odvahu si s některou něco začít, abych zase nenaletěl“ (Roman).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 13


a. s.




Diskuse Diskuse na téma, jací jsou muži ve skutečnosti otcové, není příliš vyhledávána. Pokud nejde o rovinu jistého druhu chlubení (viz. výše Mužnost), tak o své roli otce buď radši nediskutují nebo vyhledávají pro takové povídání spíše prostředí mužů než žen. Do debaty na toto téma jsou spíše vtahováni někým jiným než ji sami vyvolávají a rozehrávají.

Pomoc Čím by, podle mužů, partnerky mohly vycházet mužům vstříc, aby tito zvládali lépe svoji roli otců? Zcela jednoznačně se muži shodují v tom, že by ženy měly být celkově o něco tolerantnější: „muž někdy dělá drobnější chyby, ne schválně, jen je neobratný, a ženy toho využívají, respektive zneužívají“ (Milan), měly by se snažit již od narození dítěte, aby se otec podílel, třeba málo, ale na spoustě věcí, které se točí okolo potomka: „nesmí muže izolovat, aby se neodradil“ (Erik) a měly by podporovat přirozenou autoritu otce, dělit se s ním o výchovu dítěte: „spoluvytvářet jakási nepsaná pravidla, platná pro všechny členy rodiny“ (Libor). A jak může pomáhat širší rodina, příbuzní? Podle mužů na jedné straně tak, že budou ochotni nabídnout pomoc různého druhu, např. vypomoci finančně nebo fyzicky (např. pohlídat dítě, když je třeba nebo když někdo z rodičů krátkodobě onemocní), umět pomoci při krizových situacích (třeba jen vyslechnutím v období určité partnerské krize, ale i při dlouhodobé a těžké nemoci nebo úmrtí v rodině). Za vítanou je také považována rovina komunikační – pobyt dítěte mezi dospělými příslušníky nebo dětmi v jiné rodině, u příbuzenstva, dědečka, babičky ap. Na straně druhé muži upozorňovali, že „nic se nemá přehánět“ (Kamil), aby se nestalo, že dojde k nezdravým zásahům do fungování rodiny, výchovy dětí, narušení partnerského vztahu.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 14


a. s.




Výchova Pokud dojde k tomu, že se děti chovají k otcům jinak než k matkám, tak jen v určitých chvílích nebo situacích, např. při hrách: „chtějí, abych si s nimi více hrál, tzv. blbnul, než jejich matka“ (Erik). K matce inklinují děti, podle názoru mužů, více tehdy, když se jejich potřeba týká jídla, hygieny, ale i touhy po citu (pohlazené, pomazlení) nebo tehdy, když zkouší matku obměkčit (když si děti s něčím chtějí hrát, jít ven, za kamarády, ale třeba i tehdy, když chtějí něco koupit).

Výchovný plán Polovina oslovených mužů připouští, že v jejich rodině existuje něco jako výchovný plán, tj. rámcová společná strategie obou rodičů, jak vychovávat dítě. Ostatní muži nic takového nemají. Způsob, kdy se o výchově dohadují rodiče před dětmi považují za správný jen někteří muži. Sedm oslovených z deseti se staví zásadně proti takovéto praxi, když tvrdí, že záležitosti ohledně výchovy si mají rodiče vyříkat spolu a nezatahovat do toho dítě. Pokud jde o výchovu dítěte, muži uvádějí, že se soustřeďují více na podporu takových vlastností jako jsou: důslednost, správný náhled na svět, pravdomluvnost, volný čas, zatímco matky jejich dítěte více u dbají na poslušnost, zafixování určitých návyků, denního režimu, péče o zdraví, hygienu, smysl pro pořádek, školní povinnosti nebo citovou výchovu.

Vize otcovství Většina mužů nemá výrazné frustrující pocity v tom smyslu, že by byli jako otcové nepotřební. Výjimku tvoří muži rozvedení (jejichž děti jsou v péči matky), kteří takovýto pocit zažili a nejraději by ho vytěsnili: „jako kdybych nebyl“ (Roman). Pokud jde o jakousi samozřejmou nadvládu žen nad dětmi a jejich ochotu vyjít více vstříc otcům, převažující názor mužů zní, že ženy se ve skutečnosti nechtějí měnit: „sice si stěžují, ale tento stav jim dosti vyhovuje“ (Jan). Ostatně větší část oslovených mužů si myslí, že ve společnosti ani nijaká společenská objednávka po novém modelu otcovství mužů neexistuje, stejně jako převažuje mínění, že vlastně ani není dostatečně společensky vyžadováno být matkou a otcem (tj. mít dítě).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 15



ROLE OTCŮ V RODINĚ I. Názory otců Kvalitativní výzkum Výběrový soubor 10 osob Sběr dat březen 2005

Proměna rodiny Do jisté míry stále existuje pocit, že to muži v roli rodičů měli dříve snazší než dnes, a to hlavně proto, že jejich poslání bylo poměrně jasně vymezeno a zafixováno do obecně přijatelných norem chování: muž pracoval, vydělával a o domácnost se až tak nestaral. Žena na svých bedrech nesla starost o celou domácnost, včetně výchovy dětí. Podle mužů moderní doba přinesla mnoho změn (ženy již nejsou doma, ale chodí do práce, vzdělávají se, nastal rozvoj techniky, je jiný životní styl), ale generacemi předávané způsoby chování v mnohém zůstávají. Mladá generace by více chtěla než ve skutečnosti může (podpora mladých rodin je nevýrazná, vládní politika v tomto směru slabá). Prioritním zájmem vlády by, podle mužů – otců, měly být programy vytvářející podmínky pro rodiny s dětmi (bydlení, zaměstnanost, dostupné vzdělání) tak, „aby se rodiče nemuseli honit za živobytím a mohli věnovat dětem do nejvíce času“ (Erik). Pokud jde o osvětu, tak muži zdůrazňují, že je třeba „nedělat z otců pečujících o dítě, raritu (Jan), ale informovat o rodině a jejím fungování „očima různých generací“ (Milan), vydávat více literatury o rodině pro muže, nebrat otcovství jako „boj mezi matkou a otcem, kdo bude lepší, ale jako cíl naučit se vychovávat dítě společně, otcem i matkou, ať už spolu žijí v jedné rodině nebo ne“ (Roman).

Individualismus Zda a jak se sílící individualismus promítne do postavení otců, je respondenty chápáno poněkud rozporuplně. Říkají, že důraz na jedince může vést na jedné straně k menší zodpovědnosti, odsouvání rodičovství za hranici kariéry, nárůstu osobní sobeckosti, neschopnosti trvalejšího spolužití, na straně druhé budou na samozřejmosti nabývat věci nedávno ještě těžko myslitelné (např. muži na mateřské dovolené, nesezdané páry, děti bez otců ap.).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 16


ROLE OTCŮ V RODINĚ II. Názory odborníků



II. Názory odborníků muži Boris

diagnostika občanská poradna poradce

Josef

novinář, Public Relations manažer podnikatel

Karel

zdravotní programy sociolog projektový ředitel

Marek

rodinné investice a spoření ekonom vedoucí oddělení banky

Václav

soudní znalec, spolupracovník asociace otců psycholog ředitel personální společnosti

ženy Elen

genders a genderové rozpočtování sociolog vedoucí oddělení ministerstva

Hana

školství pedagog ředitelka základní školy

Marie

vzdělávání dětí, motivační programy sociálně právní specialista ředitelka vzdělávací agentury

Tina

programy pro volný čas dětí sociálně pedagogický pracovník vedoucí projektu ekologického centra

Vanda

mateřské centrum psycholog ředitelka

Rozhovory byly uskutečněny s profesionály, kteří skýtají záruku odborné kvality a mají dostatečnou praxi v komunikaci s rodinami. Kritériem zařazení do souboru byla jejich profesní orientace, která umožnila multioborový pohled na téma otcovství. Rozhovory byly nahrávány. Respondentům byla zaručena anonymita. Z tohoto důvodu jsou jejich autentické výroky uváděny pod přezdívkami. DEMA a. s. / F*05-12

strana 17


a. s.




Druhořadost otců, žárlivost Jak budou rodiče reagovat na přírůstek do rodiny, závisí prioritně na kvalitě partnerských vztahů. Odborníci se zcela shodují v tom, že v dobře fungujícím vztahu je narození dítěte pozitivní událost, která přispívá k harmonizaci vztahů. Dítě v prvním období života vyžaduje takřka permanentní péči. Novopečenému otci se tak může dostávat méně pozornosti než dříve, „ale tam, kde manželství funguje normálně, by se to nemělo stát kardinálním problémem“ (Josef). Přesto existují případy, a ne ojedinělé, že se žena až nezdravě upne na dítě. To může vést u muže k pocitu, že poté, co splnil svoji povinnost, je odstaven na vedlejší kolej a tím je ze vztahu vylučován. „Pokud už jsou mezi partnery nějaké nesrovnalosti, něco nezdravého, co tam dřímá, tak to dítě může jen umocnit“ (Boris). Může se stát, že pokud mezi partnery existuje jistá tenze nebo jsou sociálně deprivovaní, je partnerský konflikt řešen ze strany partnerky vytěsňováním otce jako určité formy trestu. Muži jsou novou situací v rodině zaskočeni a, pokud nemají z nejbližšího okolí zkušenosti s malými dětmi (např. nikdy nebyli v prostředí kojence), je to pro ně obrovská změna. Potřebují „nějakou chvíli pro adaptaci“ (Vanda). U ženy je tomu jinak. Cítí se být realizovaná a chce tuto situaci využít svým způsoben ve svůj prospěch, např. kompenzovat si to, že musí být doma. Když muž vidí tuto těsnou vazbu mezi dítětem a matkou, ustoupí. Je otázkou, kdy a zda vůbec, se opět zapojí. „Ženy to ani tak nedělají schválně, mnohdy si snad ani neuvědomují, že mohou mužům ubližovat“ (Tina).

Partnerská opora Ve fungujícím páru muž vycítí, že žena potřebuje mnohem větší oporu než dříve. V dnešních párech muži mnohem více participují při výchově dítěte už od kojeneckého věku: „když by před padesáti lety muž jezdil s kočárkem po náměstí, tak by si lidi říkali, zda se nezbláznil, dnes je to samozřejmé, řada mladých mužů s radostí participuje na výchově svého potomka“ (Václav). Opět byly vyzdvihovány partnerské vztahy, zde v tom smyslu, že rodina je komplementární organismus a, buďto se partneři vzájemně doplňují, a pak je do tohoto vztahu začleněno i dítě, nebo to nefungovalo již předtím, a dítě to nezachrání. DEMA a. s. / F*05-12

strana 18



ROLE OTCŮ V RODINĚ II. Názory odborníků Kvalitativní výzkum Výběrový soubor 10 osob Sběr dat březen 2005

Přes důraz na kompletní rodinu se některé poznámky dotýkaly momentu, který není sice paušální ani převažující, ale, podle respondentů, existuje, někdy sycen médii (hlavně bulvárními). Jde o svrchovanou kompetenci českých žen a matek, které zdůrazňují, že výchovu dítěte zvládají docela dobře sami i bez citové opory mužů: „je věcí diskuse, zda ji potřebují“ (Karel). V souvislosti s partnerskou oporou je žádoucí bavit se také o tom, jaké je poslání ženy a muže. Je třeba naučit se chápat svoje odlišnosti, „např. vědět něco o schopnosti žen unést fyzickou zátěž a z tohoto úhlu sdělovat, proč je dobré, aby muž doma pomáhal“ (Hana)

Překážky Při pohledu na dítě může dojít k určitému rozčarování, i ke krizi. Je to ale velmi individuální. Jak muži tak ženy mohou své chování zcela změnit. Může se tudíž stát, že muž, který je dotlačen k tomu, že si musí vzít těhotnou ženu, se zprvu na dítě netěší, ale když ho vidí, probudí se v něm otcovství. Na druhé straně se může stát, že muž, který zprvu chtěl rodinu nebo ji vytvořil, protože se to tzv. má, je po narození dítěte nesvůj. V případě, že je velmi angažovaný, zahleděný do své práce, nenalézá po návratu domů obvyklý klid a pohodlí, dítě mu odvádí partnerku a on se tím může cítit ohrožen: „každý je jiný a může se stát, že muž svoji roli nezvládne, to, že je otec, se mu sice může líbit, ale když přijdou překážky, tak to nedovede řešit“ (Marek). Bariéry pro plnění otcovské role však mohou být i jiné, jako např. dominance žen v rodině (babička, tchýně, matka a ještě se narodí holčička); zdravotní stav ženy; zda jde o první či další dítě; zda je otec biologickým otcem; pracovní vytížení mužů i žen; tradiční modely; neschopnost komunikace v rodině: „podstatné je, aby partneři uměli a měli vůli spolu o věcech hovořit; když si pro sebe neudělají dost času, nepromluví si, jak tedy mohou vědět, že ten druhý má problémy?“ (Marie).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 19


a. s.




Mužnost Pro zdravou osobnost je rodičovství vysoce pozitivní. Fakt generativity je pro muže velmi důležitý, nezastupitelný. Vědomí, „že smrtí moje dílo nekončí, že se mohu dívat dozadu na řadu svých předků i dopředu na řadu svých potomků, to je pro muže prožitek existenciálně jeden z nejslastnějších“ (Václav). Muž tak veřejně demonstruje, že je ploditelem. Ostatně říká se, že muž má ve svém životě „postavit dům, zplodit syna, zasadit strom“ (Elen).

Specifika Důležitost otce je obrovská, i když už to neplatí v takové rovině jako dříve. Rozdíl mezi ženstvím a mužstvím existuje, a je velmi žádoucí, aby dítě zažívalo obojí, vliv otce i vliv matky. V první fázi je naprosto nezbytná přítomnost a vazba mezi matkou a dítětem, ale dalším krokem při vývoji dítěte, je identifikace se silnou postavou otce. Zatímco matka probouzí v dítěti pocit emocionální jistoty a že svět je dobrý, otec pocit řádu, jistoty a určitých povinností. Žena zůstává matkou dítěte ať se stane cokoliv. Muži vkládají do dítěte naděje někdy i svých nenaplněných tužeb. Dítě hodnotí podle toho, jak uskutečňuje jejich nenaplněné tužby: „neúspěšné dítě zůstává pro matku stále jejím dítětem, ale pro otce je zklamáním“ (Josef) Otec by měl vnášet do rodiny nadhled. Muži nemají o dítě takovou přehnanou starost. Nejsou vedeni opičí mateřskou láskou ve snaze ulehčit dítěti život, ale více kopírují život takový, jaký je, jsou realističtější a tím děti posouvají dál. Muži nedbají tolik na to, „co jedna paní povídala“ (Hana). Jsou svým způsobem jednodušší, a to i v zásadních otázkách. Hledají rychlé a jednoduché řešení. Jejich jednání je přímější, nejsou tak rafinovaní jako ženy.

Pojem Gender Gender je sociální pojem. Postoj k tomuto se vyvíjí: čím více se ženy emancipují, tím více vidí, že dochází k určité diskrepanci, která není vrozená, biologicky daná, ale vypěstovaná společenskými podmínkami. Tradiční hodnoty říkají, že žena je podřízena muži. Změna tradičního myšlení není jednoduchá, jde o generační proces.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 20


a. s.




Genderový přístup je brán tak trochu jako import, který začíná rezonovat i zde. Sílí povědomí, že je to nějaká důležitá dimenze: „kdyby platila ústava a listina práv a svobod, kde rovnost pohlaví je zakotvena, tak by tato hnutí nemusela existovat“ (Václav). Ale protože se od psaných dokumentů praxe stále odlišuje, tak lze pochopit, že existují hnutí, která tomuto procesu napomáhají: „mohou však nabýt určité zběsilé podoby, včetně zavádějících tvrzení, např., že kdyby ženy vládly světu, tak by ubylo agresivity“ (Václav).

Autoritativní otec Pojem autoritativnosti nemá morální rovnítko. Prvek autority je nezbytný při výchově dítěte. Otec by měl být autoritativnější než matka, což neznamená nic negativního. Autorita je do určité míry nutná. Kdo je autoritativní k partnerce, je i k dětem. Problémem je, když autoritativní otec si je vědom moci nad slabším dítětem, což může mít až patologické projevy: „já můžu a ty musíš“ (Josef). Takový otec je rigidní, není otevřený přijímat to, co se děje okolo něj, není schopen ani ochoten brát ostatní, jací jsou. O negativním vlivu na děti není sporu. V obraně před agresivitou si najdou nějaký svůj koutek, kde situace přežijí, ale potom vše ventilují jinde nebo si to odnášejí do dospělosti. Autoritativní však může být i matka, např. pedantismem, přehnaným důrazem na pořádek ap.: „záleží na tom, zda se v rodině vytvářejí třecí plochy“ (Boris)

Emocionální otec Emotivitu u muže lze spíše brát v rovině jejich otevřenosti, empatie, ochoty investovat svůj čas, být k dispozici, popovídat si. Přílišný projev emocí mužům nepřísluší: „na bolístky jsou matky“ (Vanda). Každý však prochází určitým obdobím, kdy může znejistět a podlehne emocím, ale to není trvalý projev mužů: „kdyby muži byli zženštilí, tak by to umocňovalo to, že děti jsou již tak ovlivňovány mnoha ženskými prvky“ (Elen).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 21


a. s.




Ideální otec, ideální matka Zde panuje názorová podobnost. Představy o ideálních rodičích jsou vysoce podmíněny subjektivitou. To, co se někomu může zdát nepřijatelné, druhý považuje za jasně identifikační znak ideálu. Často by zřejmě zaznívalo: moje matka, můj otec (bez ohledu, jakých kvalit doopravdy jsou).

Aktivita Pro muže je typičtější řešení mezních situací, ale každodenní záležitosti okolo péče o rodinu a výchovy dětí považují za stereotypní, snaží se to vytěsnit a nechat na ženě, ale je i možné, že si s tím nedovedou poradit: „radši řeší věci Ad Hoc než to, co je stále se opakující“ (Marek). Důležité je, aby muži věděli, jak se čas dítěte strukturuje, a nebrali péči o potomka jen jako věc, která je instrumentální a také, aby byli více kreativní, „aby vědělo, co ten tatík vymyslel“ (Karel). Je rovněž nutné, aby otec a dítě měli dost času na vzájemnou komunikaci, mohli si vyměňovat informace, aby otec mohl dávat dítěti najevo co považuje za dobré a co za špatné – tzn. vychovávat: „výchova není jen trestání za špatnou známku“ (Václav).

Diskuse Téma otcovství není příliš předmětem diskuzí, baví se o tom, když se stane něco mimořádného. O dětech, ženách, mužích se hovoří v mnoha rovinách, ale nepoužívají se při tom termíny jako „role otců“ nebo „otcovství“.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 22


a. s.




Pomoc To, jak by partnerky mohly pomáhat otcům, aby tito zvládali svoji roli, je otázka vzájemných partnerských vztahů, tolerance, umění vžít se do situace toho druhého „a kolikrát mu říci i to, co chce slyšet“ (Marek). Právě kvalita partnerství do značné míry rozhoduje o tom, jak se muži angažují. V čem mohou ženy chybovat? Např. v tom, že se snaží násilně převychovat muže, snižují jeho autoritu (i před dětmi nebo cizími osobami), dávají najevo, že se bez nich nic neobejde. Mužům pomáhá, když dostanou prostor, aby ukázali svoji důležitost a potřebnost: „mohli si hrát, soutěžit, být hrdiny“ (Josef), když jsou pochváleni, povzbuzeni, bráni i jinak než živitelé. Rodiče a prarodiče by měli nechávat co největší vůli v jednání a rozhodování mladým, aby si vytvořili role v rodině sami. Příliš silná vazba na rodiče a prarodiče může být zhoubná: „tvrzení, že se vše dělá ve jménu dětí či vnuků, nemusí rodinu stmelovat, ale rozkládat“ (Tina).

Výchovný plán Jsou rodiny, kde mají vizi, jak vychovávat dítě. Někdy i dost dalekou, až do jeho dospělosti, ale možná je zdravější nemít tak dalekosáhlé plány: „spíše se starat o to, aby dítě dostalo dobrou výchovu, aby z něho potom něco bylo“ (Marek). Někdy se však může za výchovným plánem skrývat nenaplněná ambice, např. sportovní, umělecká, profesní, podnikatelská ap., kterou otec vehementně vnucuje dítěti: „možná i za tichého nesouhlasu matky“ (Hana). Dohadování o výchově by mělo probíhat spíše mimo dosah dítěte: „důstojníci nejsou káráni před mužstvem“ (Josef). Hádky nepůsobí dobře na dítě, které obvykle neumí pochopit, jaká je hloubka rozepře a problému. Pokud je dítě debaty o výchově (někdy bouřlivé) svědkem, je třeba si této skutečnosti povšimnout a reagovat na ni: „např. mu říci, že ho mají oba rodiče rádi, ale že nyní řeší nějaký problém“ (Karel). Je mylné se domnívat, že dítě dohadování mezi rodiči nevnímá. Naopak, dítě velmi brzy zjistí, že rodina netáhne za jeden provaz, a že toho může zneužívat, „případně vydírat své rodiče“ (Marie).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 23


a. s.




Vize otcovství Tradiční rozdělení rolí, těžiště na mateřství u malých dětí, bude přetrvávat: „úloha posudků znalců by měla být v tom – skutečně zjistit, co si dítě přeje“ (Václav). Úsilí mnoha otců, aby jim dítě bylo svěřeno do péče přesto, že si to dítě nepřeje, škodí. Škodí i mechanické dání dítěte matce. Mělo by se respektovat přání dítěte, i když je iracionální. Ve společnosti přetrvává pocit, že svrchovaná legitimita rodičovství je na straně žen. Nejde o vzdání se nebo předání rolí otcům, ale předefinování rolí a jejich rozsahu. Zavedením rodičovské dovolené bude péče o děti stále více otci využívaná: „může se stát, že dojde mezi otcem a matkou k žárlivosti, kdo bude ten hlavní rodič“ (Elen). Někteří otcové jsou schopní se o dítě postarat a někteří možná i lépe než žena. To, že někdo splní biologickou povinnost (počne nebo porodí dítě), z něho tu pravou matku nebo otce nedělá – to lze říci, až když se dítě postaví tzv. na vlastní nohy – „soutěživost, kdo z koho, není na místě a nikomu neprospěje“ (Vanda). Pokud jde o plnění mužských rolí, otcové musí do jisté míry kopírovat to, co dělají ženy (zabezpečení základních životních potřeb – jídlo, oblékání, škola). Oproti ženám však může muž nabídnout řadu vlastností, které jsou při výchově dítěte velmi cenné: rozhodnost, menší úzkostlivost, hravost: „muž si hraje vlastně od narození až do smrti, to je to, co žena neumí“ (Boris). K působení různých asociací a sdružení s dominantním tématem muž – otec, bylo konstatováno, že jejich role ve společnosti je obrovská v tom, že vůbec dokázaly toto téma dostat do veřejné agendy. Nikdo jiný než skupina lidí, která to cítí jako emoční problém, jakkoliv by ho formulovala extrémně, neumí tak dobře toto téma nastolit. A také vtáhnout společnost do diskursu s cílem, aby se k problému vymezovalo čím dál více lidí. Možná jsou některá témata poměrně vyhrocená, ale za pomoci nastupující generace se mohou překlopit do něčeho, co bude rezonovat. Pomoc těm, kteří nemají zatím odvahu mluvit nebo jednat (např. o soudním svěřování dětí), je jedním z takto vnímaných témat (i kdyby to bylo formulováno poněkud extrémně).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 24


a. s.




Proměna rodin Možná, že to dříve bylo pro muže jednodušší v tom, že jejich role byla specifikovaná, predeterminovaná a po generace sdílená. Byli považováni za hlavní článek rodiny, přinášející existenční zabezpečení: „nyní se situace mění, žena může přinášet do rodiny větší materiální statky, a s tím se muži těžko vyrovnávají“ (Marek). Oproti minulosti došlo k velmi výraznému posunu v konceptu mužských a ženských rolí, přičemž k větším změnám došlo u mužů, např. pokud jde o vykonávání domácích prací. Dříve se na nich podíleli minimálně, toto bylo čistě v režii žen. S nástupem demokracie a vlivu západní Evropy se tenhle vzorec mění k větší symetrii mužské a ženské role v rodině. Pro starší generaci bylo samozřejmé mít rodinu a děti, a to v poměrně mladém věku. Nyní se první porody odsouvají, výchova k rodičovství se děje implicitně, lidem je dovoleno více dozrát, reprodukční cyklus se neuzavírá tak brzo. Pokud jde o stát, může do této problematiky zasahovat. Porodnost je možno pozitivně ovlivnit řadou legislativních a materiálních pobídek k rodičovství: „ideální by bylo, že výchova dítěte do pěti let má takovou společenskou hodnotu, jako výkon manažerské funkce“ (Václav). Státní podpora natality není charita. Stát tak vytváří pro budoucnost skupinu zaměstnanců, kteří budou svou ekonomickou aktivitou vytvářet hodnoty, přispívat do státního rozpočtu. Příprava důchodové reformy by měla probíhat tzv. ruku v ruce s programy na podporu rodičovství.

Individualismus Rodina nemůže být postavena na jedincích, společnost se reprodukuje prostřednictvím dětí. Mladá generace je rozdělena zhruba dvojím směrem. O první skupině lze říci, že má silné sociální cítění, neuvažuje o tom, že by neměla děti, práce pro ni není jen zdroj peněz a majetku, rodina je způsob k seberealizaci. Druhá skupina značně podléhá tržní ekonomice, buduje kariéru, řídí se heslem „žít a užít“ – „a tam se dítě ne vždy vejde“ (Elen). Výchova k rodičovství se stala tak trochu zprofanovaným pojmem. Z obecného pohledu se ukazuje, že rodina je individuelně vysoká hodnota, společensky nikoliv. Naznačuje se, že tyto hodnotové nůžky se zatím stále rozevírají.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 25


a. s.

ROLE OTCŮ V RODINĚ III. Pozorování v rodinách


Kvalitativní výzkum Výběrový soubor 3 rodiny Sběr dat březen 2005

III. Pozorování v rodinách 1. RODINA rodina užšího typu, s jedním dítětem, žena na mateřské dovolené, otec

otec 27 let

ekonomicky aktivní

matka 26 let

lokalita – bydlení: velkoměsto,

syn 8 měsíců

samostatný mezonetový byt v činžovním domě 2. RODINA rodina užšího typu, se dvěma malými dětmi, žena na mateřské dovolené, otec

otec 27 let

ekonomicky aktivní lokalita – bydlení: příměstský byt, samostatný, v panelovém domě na sídlišti

matka 26 let

dcera 4 roky

syn 8 měsíců

otec 36 let

matka 35 let

3. RODINA rodina širšího typu, s jedním malým a jedním větším dítětem, otec i matka ekonomicky aktivní lokalita – bydlení: menší město, samostatný byt ve dvojdomku

dcera 16 let

dcera 9 let

patřícímu širší rodině DEMA a. s. / F*05-12

strana 26


a. s.




1. RODINA Charakteristika rodiny Rodina je tříčlenná. Otec (27 let, s vysokoškolským vzděláním), matka (26 let, s vysokoškolským vzděláním), syn (8 měsíců). Matka je na mateřské dovolené. Otec je ekonomicky aktivní. Rodina žije samostatně. S prarodiči, kteří bydlí ve stejném městě, je v kontaktu často, nikoliv však každý den.

Popis místa děje Rodina bydlí v činžovním domě v mezonetovém bytě. Dítě má vlastní pokoj. Rodiče mají ložnici vedle něj. Druhá ložnice slouží pro návštěvy, případně pro domácí práce, které vyžadují větší prostor. Počítač, který otec potřebuje ke své práci, je ve výklenku na chodbě, hned vedle dveří do obývacího pokoje. Tyto dveře se prakticky nikdy nezavírají. Obývací pokoj je spojený s kuchyní a jídelním koutem. Z něj lze vejít na balkón. Obývací pokoj je místem největšího setkávání rodiny, a to díky spojení kuchyně, jídelny a obýváku. Pokud matka vaří, může být stále v kontaktu s dítětem či s otcem (ať už je u počítače nebo např. u televize v obýváku). Ložnici rodiče využívají skutečně pouze ke spánku. Stejně, jako je dětský pokoj využíván pouze pro spaní a přebalování dítěte. Rodina tráví většinu času v obýváku. Zde má dítě velkou hrací podložku a spoustu hraček. Otec sice hodně času tráví u počítače, ale díky jeho umístění není úplně vyloučen z dění v hlavní místnosti a také, je-li potřeba, je rychle k dispozici matce, pokud ho požádá o pomoc nebo spolupráci. Rodina se snaží jíst společně. Bohužel, otcova práce vyžaduje více času a on ve všední dny často přichází domů, až když syn jde spát (někdy se dokonce stává, že již spí). Tuto skutečnost se snaží vynahradit rodině při víkendech. V případě, že je rodina pohromadě, sedávají u oběda a večeře společně.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 27


a. s.




Všední dny Pozorování probíhalo vždy mezi 17 až 19 hodinou. Oba dny probíhají podobně. Matka se celý den stará o dítě a čeká, až její manžel přijde domů. Po příchodu otce z práce matka připravuje večeři, otec se podílí na přípravě jen sporadicky, po vyzvání, ale vcelku ochotně. Matka se stále komunikuje s dítětem, věnuje mu maximální pozornost, nazývá ho milými přezdívkami a zdrobnělinami, nosí ho, houpe, chodí s ním za otcem, který, když to jde, má zapnutý počítač. Otec je ochoten práci přerušit, ale pouze dočasně, opět se vrací k tomuto médiu. Zpestření péče o dítě a o domácnost nalézají rodiče ve sledování televize. Když je její program neuspokojí, nabízí otec film na počítači. Život v rodině plyne v klidné dimenzi. Oba dospělí jedinci vycházejí ze znalosti partnera, jeho vlastností a možností, zdravotní stav ženy nevyjímaje. Vstřícnost mezi matkou a otcem není vymáhána násilím, ale respektem.

Sobota odpoledne Pozorování probíhalo mezi 12 až 15 hodinou. Odpoledne začínalo obědem. Nejprve přišel na řadu syn. Krmí ho matka. Otec sleduje vše z kouta, kde má počítač. Pracuje. Poté zanechá práce a jde připravovat oběd. Matka ukončí péči o dítě, ale nechává ho sedět v dětské židličce u stolu. Oba dospělí připravují oběd. Dítě vše pozoruje. Po obědě otec pomůže matce sklidit ze stolu. Vrací se zpět ke své práci. Matka se věnuje částečně úklidu, částečně dítěti. Po nějaké chvíli je celá rodina pohromadě. Otec pouští televizi a společně s matkou sledují film. Střídavě se věnují dítěti. Když se syn zdá být dosti unavený, matka ho dá spát. Sama také odpočívá, časem usne. Otec se dívá na film až do konce. Poté se vrací zpět k počítači a ke své práci. Po probuzení syna nastává stejný kolotoč činností jako jindy: jídlo, hygiena, hry.

Neděle dopoledne Pozorování probíhalo mezi 9 až 12 hodinou. Ráno začíná péčí a krmením dítěte, čemuž se věnuje matka. Otec je také již vzhůru a pobývá v koupelně. Potom oba dospělí připravují snídani, časově nepříliš náročnou. Usedají společně ke stolu a povídají si o tom, co budou dělat o tomto víkendovém dni. Rozhovor přerušil pláč dítěte, který se ozval z jeho pokoje.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 28


a. s.




Této situace využil otec a opět, jako jindy, se odebírá k počítači. Velmi brzo je do práce tak zabraným, že ani nevnímá dotazy partnerky. Ta se mezitím věnuje úklidu. Potom listuje v časopise s televizním programem, zapíná televizi a sleduje vybraný pořad. Otec přerušuje práci u počítače a nabízí matce pomoc při přesazování květin. Matka v té době sbírá prádlo a také ho žehlí. Po telefonu se domlouvá se svou matkou, která rodinu pozvala na návštěvu. Otec souhlasí, urychluje zahradničení a uklízí po sobě nepořádek, který v této souvislosti udělal. Matka začíná s přípravami na odjezd, dává do tašky věci, které je zapotřebí vzít s sebou. Otec se opět vrací k počítači, aby ukončil rozdělanou práci. Tentokráte ho ale přeruší matka a požádá ho, zda by se ona mohla podívat na internetovou poštu. Dospělí si vymění úlohy. Matka komunikuje přes počítač a otec doplňuje do tašky potřebné věci. Také vybírá oblečení, pro sebe i pro syna. Nakonec se pustí i do oblékání dítěte. Trpělivě čeká, až matka ukončí svoji práci na počítači. Na návštěvu se oba rodiče těší. I když by se činnost rodiny zdála být stereotypní, je naplněna značnou empatií dospělých vůči sobě navzájem. Viditelně nejvyšší vazbu zde tvoří dítě, o které se oba rodiče starají, a které naplňuje vrchovatě potřeby, jež tito lidé mají.

Konverzace Rozhovory začíná spíše matka, snad jako důsledek toho, že je celý den doma sama s malým dítětem (možná i proto vyhledává častěji než otec kontakt se svojí matkou, třeba jen po telefonu). Oba rodiče se dítěti velmi věnují a komunikují s ním. Vymýšlejí si při tom různé slovní hříčky. Často dítěti opakují slova nebo věty. V konverzaci s dítětem jsou patrné prvky humoru, užívání zdrobnělin a slov lahodících dětským uším. Pozornost věnují oba rodiče dítěti spontánně, s evidentním vnitřním uspokojením z jeho existence i projevů (to je vidět hlavně tehdy, když dítě pozitivně reaguje, opakuje to, co ho rodiče učí). Matka dítěti občas zpívá, a to nejen před spaním. Při jídle spolu dospělí příliš nehovoří, pozornost obracejí k dítěti. Komentují jeho projevy a sledují, jak dítě jí. Obdobně se rodiče chovají při sledování televize. Ani v těchto situacích není komunikace příliš výrazná. Televizní program vnímají spíše jako kulisu. Mnohem častěji, než k vysílání, se jejich komentáře vztahují k dítěti. DEMA a. s. / F*05-12

strana 29


a. s.




Jakmile však dítě uloží do postýlky v jeho pokojíčku nebo, když dítě usne, začínají se rodiče bavit obšírněji. Předmětem jejich rozhovoru jsou záležitosti vztahující se nejen k rodině a zabezpečení jejího provozu, ale k celému spektru jiných mimo rodinných věcí. Rovněž televize je sledována v jiných dimenzích, mnohem pozorněji a uvolněněji.

Vlastnosti, vztahy Otec je klidné, uzavřenější povahy. Rozumí humoru, sám však ho nevyvolává, spíše jen glosuje již řečené poznámkami. To, že není příliš hovorný, je jeho povahová vlastnost, která nevyvěrá z negativního vztahu k partnerce, nýbrž z jeho charakterových vlastností. Svoji ženu má velmi rád. Rozborem pracovních problémů ji sice neobtěžuje, ale práci bere jako nedílnou součást svého doslova každodenního života. Jeho chování v rodině má výraz respektu k matce dítěte. Snaží se jí pomoci ve všech směrech, někdy však až po její výzvě a požádání. Věc, která u něho vyvolává potřebu, až se znaky závislosti, je počítač. Jeho znalosti v tomto směru jsou však excelentní. Matka je hodná, milá a velice tolerantní mladá žena. I přes svůj zdravotní handicap zvládá vše s nadhledem, rozvahou a výraznou svědomitostí. Případné problémy se snaží řešit s nadhledem a vysoko mírou slušnosti. Je vidět, že dítě je pro ní vše. Věnuje mu nejen celý svůj čas, ale i přehršel lásky a hřejivého citu. Svého partnera respektuje, dává mu prostor pro jeho práci a snaží se, aby její časté žádosti o pomoc a spolupráci nepřesahovaly únosnou mez. Je, více než její partner, vázána na své rodiče, zejména matku, se kterou vyhledává, vzhledem k tomu, že rodina bydlí samostatně, častý telefonický kontakt. Syn je veselé a zvídavé batole. Má veškerou možnou péči a lásku obou rodičů, ale i zázemí prarodičů. To se promítá do jeho radostných projevů a celkové spokojenosti.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 30



ROLE OTCŮ V RODINĚ III. Pozorování v rodinách Kvalitativní výzkum Výběrový soubor 3 rodiny Sběr dat březen 2005

2. RODINA Charakteristika rodiny Rodina je čtyřčlenná. Otec (39 let, s vysokoškolským vzděláním), matka (36 let, s vyšší odbornou školou), dcera (5 let), syn ( 4 měsíce). Matka je nyní na mateřské dovolené. Otec je ekonomicky aktivní. Dcera navštěvuje dvakrát týdně dopoledne školku. Rodina žije samostatně. S babičkou, která bydlí ve stejném městě, je v kontaktu občas, nikoliv však každý týden.

Popis místa děje Rodina bydlí v třípokojovém bytě s kuchaní v panelovém domě na sídlišti. Děti mají vlastní pokoj, ale po narození syna, který se v noci budí a vyžaduje krmení, přizpůsobili rodiče pokoj tak, aby zde mohla s oběma dětmi spát i matka. Dětský pokoj je přeplněn hračkami, které patří většinou dceři. Ta si hraje pouze s některými a neustále přenáší hračky z tohoto pokoje do obýváku a zpět. Rodiče mají samostatnou ložnici, ale od narození syna v ní spí otec sám. Až kojenec odroste, přestěhuje se matka zpět a bude zde spát. Tato místnost je vybavena počítačem. Kuchyň a obývací pokoj, který je největší místností v bytě, nejsou rozděleny dveřmi. Díky tomuto propojení se většina činností odehrává v těchto dvou místnostech. V obýváku má malý syn přenosnou postýlku a houpací sedačku. Z kuchyně lze vejít na poměrně dlouhý balkón. Vzhledem k umístění a relativně malému prostoru v bytě slouží balkón k sušení prádla. Na balkóně je umístěn kočárek, ve kterém spí syn tehdy, když s ním matka nejede ven. Jinak se na balkóně rodina nezdržuje, protože protější dům je blízko, je sem vidět a není zde žádné soukromí. Čas na jídlo se podrobuje dětem. Protože je v rodině kojenec, snaží se rodiče, aby s malou dcerou stoloval alespoň jeden z rodičů. K tomuto účelu slouží pouze prostor kuchyně nebo obývacího pokoje. Do dětského pokoje si dcera nosí pouze pití a cukrovinky, nikoliv hlavní jídlo.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 31




Všední dny Pozorování probíhalo vždy mezi 17 až 19 hodinou. Scénář obou dnů byl podobný. Po příchodu otce z práce se matka s otcem vzájemně informují o průběhu dne. Otec se obsluhuje sám (vaří si kávu, uklízí šatstvo po převlečení do oblečení pro volný čas, odnáší svoje věci do ložnice, kde má svoji skříň i počítačový stůl). Matka mezitím dělá domácí práce, žehlí a současně připravuje večeři. Dcera si hraje, pohybuje se mezi oběma rodiči. Syn spí. Po společné večeři a stále pokračující diskusi mezi matkou a otcem, otec se věnuje dceři a pomáhá jí s úklidem hraček, matka jde nakrmit syna, který se mezitím probudil. Poté, co byl syn nakrmen, přebalen a znovu uložen k spánku, mu jde otec dát dobrou noc. Syn brzy opět usíná. Dcera je s matkou v koupelně, myje se a připravuje na noc. Otec mezitím, na požádání matky, sklidil zó stolu a dal nádobí do myčky. Využívá nepřítomnosti dítěte k tomu, že si jde na balkón zakouřit. Tím, že se dcera podívá na Večerníček, její den končí. Po rozloučení se s otcem odchází spolu s matkou do dětského pokoje, kde se mezitím probudil i syn. Matka děti uspává, zůstává v pokoji. Otec se dívá na televizi.

Sobota odpoledne Pozorování probíhalo od 16 do 19 hodin. Protože je rodina doma, její program je podobný jako byl ve všední den. Je pouze uvolněnější a má dozvuky dopolední procházky, kdy rodina navštívila zoologickou zahradu. A také končí úklidová fáze mytí kuchyňského okna, což je v tomto případě záležitost otce. Rovněž se uskutečňují telefonáty, kterými se rodiče dělí o své dojmy se svými známými, které plánují i s dětmi navštívit v neděli po obědě. Dcera využívá toho, že jsou oba rodiče doma a dožaduje se větší pozornosti, předvádí se. Matce se udělalo nevolno, jde si lehnout. Otec přebírá funkci s nakrmením dětí. V případě syna mu asistuje malá dcera. Případné otázky nese matka poměrně s nevolí, má za to, že když už má otec druhé dítě, měl by si vědět rady. Otec vše přijímá téměř mlčky, ale je vidět, že mu jízlivé poznámky jeho partnerky dosti vadí.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 32


a. s.




Neděle dopoledne Pozorování probíhalo od 9 do 10 hodin. Rodina je již po snídani a dává dohromady program na neděli. Otec zprvu dokončuje rozdělanou práci ohledně mytí oken, poté sleduje chvíli televizi a nakonec se odebere do ložnice k počítači. Matka připravuje nedělní oběd. Dcera jí pomáhá, se svými hračkami si hraje také na maminku a na vaření. Když je oběd hotov, otec prostírá na stůl, matka servíruje. Dává dosti zřetelně najevo, že jí dalo vaření práci a že by si této oběti měl být partner vědom. Atmosféra v rodině houstne. Otci připomínání důležitosti odvedené práce matkou jasně vadí, což vede k tomu, že s ní přestal komunikovat, obědvá mlčky. Po obědě sklidí nádobí, zatímco matka připravuje věci, láhev s mlékem pro syna a oblečení pro děti tak, aby rodina mohla odejít na návštěvu ke známým. Během těchto příprav napětí v rodině mezi rodiči polevilo. Dcera se na návštěvu evidentně těší, zdá se, že tzv. „tichou hodinku“ mezi rodiči sice postřehla, ale těšení se na procházku a na jí známé lidi je silnější.

Konverzace Ve všední dny začíná rozhovor otec po návratu z práce; po určité době od jeho návratu nebo o víkendech začínají rozhovor střídavě oba rodiče. Konverzace se stáčí na zážitky otce ze zaměstnání a na průběh dne, který matka strávila s dětmi. Oba dospělí glosují své výpovědi různými poznámkami, obvykle věcného charakteru, s určitými poznámkami, vyvolávajícími úsměv, povzdech, i jakýsi nadhled a nadsázku (ze strany matky až sarkasmus), až intelektuální humor (což je patrné zejména, pokud je puštěná televize se zprávami).

DEMA a. s. / F*05-12

strana 33


a. s.




Když syn spí, vstupuje do komunikace pouze dcera. Je ve věku, kdy děti pokládají mnoho a nejrůznějších otázek, na které vyžadují odpověď. Rodiče, i když hovoří o „svém“ tématu, tak tento tok řeči přeruší, a věnují se dítěti. Je vidět, že vedou dceru nejen k samostatnosti, ale snaží se jí vštípit určité zásady chování. Např. tomu, aby nevstupovala permanentně do hovoru dospělých předcházejí svými otázkami „ještě něco chceš vědět, rád bych něco řekl mamince“ nebo „hned, jen co dopovím to, co teď říkám tatínkovi“ ap. Otec reaguje klidněji než matka. Dítě pokyny dospělých akceptuje, i když z jejích gest je někdy zřetelná nevole až lítostivost (ne však zloba nebo vztek). Jestliže je vzhůru malý syn, konverzace se věnuje především jemu, přičemž obvykle jeden z dospělých současně sleduje, co dělá dcera, snaží se s ní hovořit, případně si hrát, kreslit, něčím ji zabavit ap. Při jídle spolu dospělí hovoří spíše o svých záležitostech a také o práci otce. Dcera si vynucuje pozornost, ale je obvykle usměrněna tím, že se má věnovat jídlu a čas na povídání a hraní přijde. Televize je puštěna jen někdy, otec ji sleduje více než matka a dcera. Rodiče se mezi sebou oslovují křestními jmény, včetně domácích krajových výrazů, tak jak se jich užívá na Moravě, odkud oba manželé pocházejí. Dětem, kromě zdrobnělin jejich jmen, říkají různými milými výrazy, které se hodí k dané situaci.

Vlastnosti, vztahy Otec je mírné, příjemné a veselé povahy. Rád žertuje a diskutuje. Je velmi vzdělaný. Jeho zaměstnání a funkce vyžadují vysokou míru duševní zátěže. Vrací se z práce s viditelnými stopami únavy. Jeho chování v rodině je spíše submisivní. Nejde však o slepé podřizování se, spíše o snahu eliminovat zátěž, kterou matka nese přes den, kdy má na starosti výchovu obou dětí. Splnit nároky, které má jeho partnerka, jsou však někdy nad jeho časové možnosti a síly, tudíž se cítí nedoceněný. Radost by mu udělala pochvala partnerky, která však bere mužskou pomoc v domácnosti jako samozřejmost a poděkování uděluje jen sporadicky.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 34


a. s.




Matka je dominantní, výbušná a ctižádostivá. Je inteligentní a vzdělaná. Vše má předem naplánované a chce, aby ostatní jednali podle jejího scénáře, což se jí většinou daří. Je nejaktivnější z celé rodiny. Stále nabádá dceru a otce k rychlejší činnosti. Je věcná a nerada ztrácí čas, jak sama říká „zbytečným tlacháním“. Občas používá tzv.“suchý humor“. Bývá ironická, aniž si uvědomuje, jaký dopad má toho její chování na partnera i na dceru. Dcera je mírné, lítostivé povahy. Hodně jí vadí jakékoliv ostřejší výměny názorů mezi rodiči. Když uslyší zvýšený hlas svého otce nebo matky, tak se obvykle rozpláče. Citově je velmi vázána na matku, stále se chce mazlit a tulit. Když něco dělá, vyhledává radši za spolupracovníka otce, protože ten respektuje její tempo a možnosti. Na rozdíl od matky, která neustále zvedá metu nároků na své okolí, včetně dcery. Té, stejně jako otci, dělá dobře pochvala. Žárlí, a to zcela vypjatě, na malého bratra. To, že narušil dominanci pozornosti, která jí byla ještě nedávno dávána, bere nelibě, i když miminko jako takové se jí líbí. Snad aby na sebe více upoutala, mluví téměř nepřetržitě (i pro sebe při hře), vše rozebírá a chce řešit a chce mít u sebe někoho, kdo by se jí věnoval. Syn je naprosto klidné, spokojené dítě. Většinu času spí. I když je ve věku kojence, pláče minimálně. V případě bdělosti je mu věnována maximální péče, a to jak otcem, tak matkou.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 35


a. s.




3. RODINA Charakteristika rodiny Rodina je čtyřčlenná. Otec (36 let, se střední školou), matka (35 let, vyučena v oboru), dcera (16 let), dcera (9 let). Matka i otec jsou ekonomicky aktivní. Mladší dcera navštěvuje základní školu, starší gymnázium. Rodina tvoří samostatnou část širší rodiny, do které patří ještě prarodiče a sourozenci rodičů. S touto širší rodinou je v permanentním kontaktu (každodenním, i vícekrát denně).

Popis místa děje Rodina bydlí v samostatném bytě v rodinném dvojdomku. Každé z dětí má vlastní pokoj. Tyto místnosti jsou umístěny v patře, včetně vlastní koupelny a toalety. Starší dcera má pokoj větší než mladší a má v něm umístěný počítač. Z prvního patra je přístup na terasu, na níž rodina tráví dost času (zejména v létě) na večer nebo o víkendech (hry, četba, rozhovory, poslech hudby). Rodiče mají samostatnou ložnici i příslušenství. V případě, že otec nebo matka potřebují počítač, využívají služební notebook. Obývací pokoj je spojený s kuchyní. Kuchyň je vybavena malým jídelním koutem, v obýváku je velký jídelní stůl. Z této místnosti lze vyjít ven, do zahrady. V zahradě je umístěn altánek s lavicemi a stolem, kde je možno odpočívat, pracovat na přenosném počítači i dělat úkoly. Obývací pokoj je centrem setkávání rodiny. Výhodou je na jedné straně jeho propojení s obývací místností, na straně druhé spojení s venkovním prostorem. Pokud matka vaří, může být stále v kontaktu s osobami, které jsou v obýváku. Ložnici rodiče využívají převážně ke spánku, ale mají zde i křesla, hi-fi věž a polici s knihami, takže zde také čtou nebo odpočívají. Děti tuto místnost nevyužívají. Mají pokoje vybaveny odpovídajíce jejich věku i potřebám, zdá se však, že zde mají hodně věcí na nepříliš velkém prostoru. Rodina tráví hodně času v obýváku. Ta se zde schází v době jídla a také k televizi. Pohyb po obytném prostoru bytu je poměrně živý, což znásobuje blízká přítomnost prarodičů (jejich samozřejmý, avšak pouze chvilkový, příchod), stejně jako neplánované a chodem domácnosti vyvolané „odskakování“ do vedlejší poloviny domu, která patří těmto prarodičům. DEMA a. s. / F*05-12

strana 36


a. s.




Rodina se sice snaží jíst co nejčastěji společně (někdy je to snídaně, jindy oběd či večeře), ale ne vždy se jí to daří. Děti si někdy jídlo odnášejí do svých pokojů. O víkendech se obvykle matka a babička ve vaření střídají nebo vaří společně. Tato praxe existuje i v průběhu jiných dnů v roce, když se např. děti nají u prarodičů po příchodu ze školy.

Všední dny Pozorování probíhalo vždy mezi 16 až 18 hodinou. Pro oba dny platí, že rodina se setkává postupně. Návrat domů je odvislý zejména od pracovního vytížení rodičů. Matka má tzv. klouzavou pracovní dobu, což jí umožňuje přizpůsobit se potřebám rodiny. Charakter práce otce vyžaduje dochvilnost a přítomnost v práci i přes čas. Výhodou pro rodinu je možnost spolehnout se na suplování ze strany širší rodiny. Děti jsou zvyklé na to, že je od mala někdy ze školy vyzvedávali prarodiče a také, že u nich nalezli, kdykoliv bylo potřeba, tzv. azyl. Po oba dny se nejdříve vrátila domů matka s mladší dcerou (kterou vyzvedla od babičky), až po nich starší dcera a nakonec přišel otec. Každý nově příchozí byl ostatními vítán. Děti se vždy na nějaký čas odebrali do svých pokojů. Matka mezitím obstarávala nejnutnější záležitosti, jako je vybalení nákupu, zalévání kytek a příprava malé pozdně odpolední svačiny (sendviče, čaj), později večeře. Ačkoliv byt obývají čtyři lidé, čilý pohyb všech po všech prostorách a živá komunikace budí dojem velmi zabydleného a přátelského prostředí. Jednotliví členové rodiny si vycházejí vstříc, nikoliv však servilně, dovedou i odmítnout, avšak slušně nebo s určitou dávkou popichování a humoru, včetně užívání různých přezdívek. Nejaktivnější za všech je matka. Protože tato vlastnost je jí niterně dána, netraumatizuje svým výkonem ostatní, ale snaží se zdravě poukázat na plnění určitých povinností, které přísluší jak jí, tak otci, dětem i širší rodině. Poměrně značný aspekt je v rodině kladen na splnění slibů a vyjasňování si, proč eventuálně nebyly dodrženy.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 37


a. s.




Sobota odpoledne Pozorování probíhalo od 14 do 17 hodiny. Rodina byla po celou dobu spolu. Odpoledne začínalo obědem, protože všichni byli dopoledne nakupovat v hypermarketu, kde se zdrželi déle než plánovali. Okolo oběda bylo dosti dohadování, zda a jaký má kdo hlad, co všechno sní, včetně poznámek, že příště se nic v reálu nákupů nebude jíst, protože potom nemá nikdo hlad. Debata nad tímto tématem byla „kořeněná“, ale korektní. Po obědě se každý věnoval něčemu jinému: otec si šel odpočinout, matka uklízela nákup, mladší dcera si pustila televizi, starší se stáhla do svého pokoje s tím, že chce mít chvíli soukromí (telefonovala, zapnula si počítač, pustila hudbu). Rozdělení rodiny netrvalo dlouho. Zhruba po půlhodině již opět všichni pendlovali bytem. Po chvíli se každý zabýval něčím jiným než po obědě (matka četla, mladší dcera venčila na zahradě psa, starší si něco vařila, otec odešel do dílny). Toto rotování je typickým projevem rodiny, stejně jako bohatá konverzace.

Neděle dopoledne Pozorování probíhalo od 9 do 12 hodin. Vstávání jednotlivých členů rodiny bylo individuální, stejně jako snídaně, kterou si obstaral každý sám. Zatímco v devět hodin matka měla již prádlo v pračce a připravovala oběd a mladší dcera se dívala v televizi na pohádku, otec byl vzhůru a četl si v posteli, starší dcera ještě vyspávala. Kompletně se rodina sešla až po desáté hodině. Mimořádnost dne byla dána tím, že prarodiče měli výročí, a tak se konverzace a také reálné přípravy na oslavu točily okolo této události. Zapojili se všichni jednak tím, že pomáhali s obědem, jeho servírováním i s mytím nádobí, ale i tím, že telefonovali se širší rodinou, balili dárky ap. Otec se na chvíli vzdálil, aby něco zařídil. Když se vrátil, byl pochválen, a on zase dal najevo spokojenost se stavem příprav.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 38




Konverzace Rozhovory začínají oba rodiče, matka možná o něco častěji. Konverzace matky je květnatější, k některým záležitostem se propracuje po mnoha slovních oklikách. Otec se vyjadřuje stručněji, klade otázky, ve kterých obvykle vyjadřuje podstatu věci. Jde o různorodé otázky, s určitým podtextem kontroly, které se vztahují ke školní či mimoškolní tématice, k zájmovým aktivitám i k okruhu kamarádů, se kterými se děti stýkají. Konverzace se také točí kolem toho, co členové rodiny právě dělají. Zdaleka nejde o jednosměrný tok informací, nýbrž o vzájemnou komunikaci (mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dětmi navzájem). Matka i dcery jsou hudebně nadané, což se projevuje i tím, že si občas některá z nich brouká pro sebe melodii. Živá konverzace probíhá jak při přípravě jídla, tak při samotné konzumaci. Hovoří se na přeskáčku o mnoha tématech, opět zcela provázaně mezi všemi členy rodiny nebo v různé kombinaci. Z rozhovoru je patrné, že jde o zaběhlou formu, neboť nejsou ojedinělé narážky či vzpomínky všech členů na činnost nebo aktivity, které již proběhly („...tak jako, když ...“.;“... to ale bylo, tím, že ...“ ap.), případně na aktéry tohoto dění (další rodinné příslušníky, kamarády a přátele, spolužáky a spolupracovníky, i sousedy nebo jiné lidi z místa bydliště). Obdobně se rodina chová i v jiných situacích než je jídlo. V případě, že jsou děti v patře ve svých pokojích, je slyšet, že na sebe volají a hovoří spolu. I když by se zdálo, že jde o permanentní komunikaci, ukazuje se, že se jedná o navyklý a přirozený způsob, bez náznaku nucenosti. V patře často hraje hudba, v obývacím pokoji je puštěná televize (chvílemi se však na ni nikdo nedívá).

Vlastnosti, vztahy Otec působí jako silná, poměrně suverénní osobnost. Jeho chování v rodině je sebejisté, vzbuzuje respekt a zdravou autoritu. On sám se cítí dost důležitě, dává najevo, že je tzv. „hlava rodiny“. Dělá mu dobře, že má hezkou manželku i dcery. V případě problému hledá věcné řešení. Matka má klidnou, vstřícnou a komunikativní povahu. Je schopná věci do detailu naplánovat, ale nečiní jí potíže provést vícekrát změnu a přeorganizovat vše tak, aby došlo v rodině ke sladění potřeb. I když je velmi přizpůsobivá, umí si prosadit i své. Je to, čemu se říká „krk rodiny“. Její okolí, zejména prarodiče, se v ní vidí, někdy až nekriticky. DEMA a. s. / F*05-12

strana 39


a. s.




Starší dcera má vyrovnanou a ctižádostivou povahu. Je chytrá, s nadprůměrnou inteligencí a velmi hudebně nadaná. Citově je vázána zhruba stejně na oba rodiče, ale i na svého dědečka. Mluví s nadhledem a v žargonu odpovídajícím jejímu věku. Nejsou s ní výchovné problémy. Mladší dcera je temperamentní příjemné dítě s tzv. dobrým srdcem. Je však méně výbojná, některé její projevy mají sklon k dětské neurastenii, která plyne z toho, že má obavy, aby byla úspěšná a získala pochvalu (hlavně ve škole). Možná se snaží vyrovnat úspěšné a suverénnější sestře. Citově je vázána hlavně na matku a také na babičku.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 40


a. s.

ROLE OTCŮ V RODINĚ Poznámky k průzkumu


Kvalitativní výzkum Sběr dat březen 2005

Poznámky k průzkumu Závěrečná zpráva shrnuje poznatky z kvalitativního průzkumu, který byl založen na hloubkových rozhovorech, doplněných zúčastněným pozorováním ve třech rodinách. Společným obsahovým prvkem výzkumných aktivit, bylo otcovství. Prioritním cílem bylo: ⇒ získat aktuální pohled na roli otce z různého úhlu (samotných otců, odborníků profesně se dotýkajících tematiky rodiny i pozorováním, jak jsou otcové začleněni do fungování rodiny) ⇒ využít výzkumných zjištění pro koncipování dalších etap komplexního výzkumu, který počítá ještě s realizací kvantitativního celorepublikového reprezentativního výzkumu v rámci populace mužů a s následným detailním dotažením některých tematických okruhů formou skupinových rozhovorů (Focus Groups) s vytipovanými skupinami mužů Pro jednotlivé typy kvalitativních šetření byly vypracovány: ⇒ metodické pokyny pro stratifikovaný výběr respondentů tak, aby výběrový soubor dotazovaných zachytil co největší spektrum sociálních (rodinných) charakteristik mužů (základními hledisky pro výběr respondentů byly věk, vzdělání, profese, rodinný stav, počet dětí a lokalita sběru dat) i odborníků (profesní zařazení, oborová specializace, zkušenosti s rodinnou tematikou, funkční postavení) ⇒ instrukce pro rekrutaci respondentů s respektováním výše uvedených výběrových kriterií i pro komunikaci s respondenty, vedení rozhovorů, záznam odpovědí písemně a na magnetofon, včetně pokynů pro dodržení anonymity sdělených osobních údajů a používání přezdívek ⇒ metodické postupy vyhledání, kontaktování a komunikace s rodinou, včetně záznamových rastrů, časových snímků, magnetofonového záznamu ap. pro zúčastněné pozorování. Výsledná zpráva je členěna podle jednotlivých typů šetření. Charakteristiku všech výběrových souborů znázorňuje schéma. Pasáže s rozborem názorů mužů a odborníků jsou uváděny ve stejném pořadí. Autentická vyjádření jsou zvýrazněna kurzívou. Výsledky pozorování jsou prezentována za každou rodinu zvlášť. I zde je dodržena posloupnost obsahových bloků.

DEMA a. s. / F*05-12

strana 41


a. s.

ROLE OTCŮ V RODINĚ Příloha


Kvalitativní výzkum Sběr dat březen 2005

Příloha Obsahové zaměření výzkumu vycházelo z písemného zadání v podobě tematických otázek pro oba výběrové soubory respondentů. Následující tabulka uvádí čísla otázek z obou zadávacích podkladů přiřazených ke konkrétním pasážím zprávy. název pasáže ve zprávě Příprava na roli otce Druhořadost otců, žárlivost Partnerská opora Změna vlastností Výchovný vliv Překážky Představy versus zkušenosti Vlastnosti Asociace Být otcem Být matkou Mužnost Specifika Pojem Gender Autoritativní otec Emocionální otec Ideální otec Ideální matka Aktivita Vztahy Diskuse Pomoc Výchova Výchovný plán Vize otcovství Proměna rodiny Individualismus

DEMA a. s. / F*05-12

Názory otců

Názory odborníků číslo otázky ze zadání 1 – 2 14 3 15 4 – 5 – 7 17 8 – 9, 10 – 12 – 14 – 14 – 15 7 16 6 11 5 17 8 17 8 19 9 19 9 20 10 23, 24 – 26 12 27 18 28 – 30 16 31, 32, 35, 36 13, 20, 21, 22 33, 34, 37 11, 19, 23, 24 35 21

strana 42

ROLE OTCŮ V RODINĚ VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ. Zpráva byla vydána výhradně pro objednatele výzkumu. kvalitativní výzkum

Recommend Documents