Role interního auditu při implementaci Basel II Jiřina Bürgerová∗ 1 Úvod V současné době probíhá v bankách boj s časem. Nejedná se o boj o klienty, ale o boj s auditory/regulátory kvůli implementaci požadavků Nové kapitálové dohody známé také pod zkratkou NBCA či Basel II. Termín zavedení 1.1.2007 se závratně blíží a banky mají nejvyšší čas na implementaci nových požadavků a jejich schválení regulátorem. České banky nejsou v tomto směru výjimkou. Na pořadu dne jsou interní audity, intenzivní jednání a dohlídky České národní banky. Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit roli interního auditu při implementaci nových požadavků Basel II. Uvažujme nezávislé postavení interního auditu ve velké české bance, jehož cílem je vyhodnocování a monitoring funkčního a efektivního vnitřního a kontrolního systému banky. Příspěvek je strukturován tak, aby čtenáři umožnil zorientovat se v problematice požadavků Basel II, řízení rizik v bance a fungování vnitřního auditu banky.
2 Basilejský koncept kapitálové přiměřenosti Oblast bankovní regulace a dohledu nad finančním trhem se neustále rozvíjí a je stále více ovlivňována mezinárodními trendy. Instrumenty finančního trhu jsou stále složitější a metody zajištění propracovanější. Používání finančních derivátů vede nejen ke snižování rizika, ale i k jeho zvyšování v souvislosti se spekulačním chováním investorů. Toto všechno vede obecně ke změně rozměru rizika. Proto byl navržen koncept Nové kapitálové dohody (New Basel Capital Accord NBCA), nazývaný též jako Basel II, aby doplnil původní kapitálovou dohodu o nová rizika finančního trhu. 2.1 Basel I – původní kapitálová dohoda V roce 1988 vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled, který působí při Bance pro mezinárodní platby v Basileji (Bank for International Settlements BIS), původní koncept kapitálové přiměřenosti tzv. Basilejská kapitálová dohoda - Basel I. Tímto krokem došlo k mezinárodnímu sjednocení pravidel kapitálové přiměřenosti. Basel I poprvé stanovila minimální požadavek na kapitál bank a způsob jeho měření. Basilejský výbor představil kapitálovou dohodu jako poměrně jednoduchý standard, aby zajistil jeho použití v co nejvíce různorodých bankách po celém světě. Minimální kapitálový požadavek byl stanoven na 8%. Toto zjednodušeně řečeno znamená, že banka musí pokrýt - při poskytnutí úvěru ve výši 100 korun - minimálně osm korun ze svého kapitálu a zbylých 92 korun může použít z cizích zdrojů. 2.2 Basel II – nová kapitálová dohoda V roce 1996 vydal Basilejský výbor Dodatek k původní kapitálové dohodě, a tak rozšířil její původní zaměření na úvěrové riziko o riziko tržní. Nová kapitálová dohoda dále zahrnuje a nově vypočítává kapitálový požadavek k operačnímu riziku. Příkladem operačního rizika může být například neoprávněné vyplacení peněz, přepadení pobočky banky nebo pokud klienti nebo vlastní zaměstnanci spáchají podvod (Železník 2005). ∗
Ing. Jiřina Bürgerová, Vysoká škola ekonomická, Katedra hospodářské a sociální politiky, Email:
První verze Basel II byla vydána v roce 1999 s pozměňovacími návrhy v lednu 2000, dubnu 2003, červnu 2004 a v prosinci 2005. Poslední (kompletní a konečná) verze Nové kapitálové dohody byla zveřejněna v červenci 2006. Tato studie byla zpracována na základě výsledků a připomínek páté kvantitativní dopadové studie QIS 5. Cílem kvantitativních dopadových studií (Quantitative Impact Studies QIS) bylo měření dopadů Basel II na banky. Ve finální verzi Basel II byly zohledněny zjištěné výsledky resp. dopady kvantitativních studií na jednotlivé banky. Získání informací o řízení rizik v bankách a získání dat z dopadových studií bylo důležité pro kalibraci některých parametrů Basel II. V neposlední řadě bylo záměrem QIS (zejména těch počátečních) potvrzení relevantních důvodů pro zavedení Nové kapitálové dohody resp. potvrzení oprávněnosti změn, které s sebou Basel II přináší. V České republice koordinovala průběh jednotlivých dopadových studií (dle pokynů Basilejského výboru pro bankovní dohled) Česká národní banka. Oproti původní verzi Basel I, byla nová kapitálová dohoda rozdělena do tří pilířů (Basel I obsahovala pouze pilíř 1 tj. požadavky na výpočet kapitálové přiměřenosti). Nově byly definovány požadavky v rámci Pilíře 2 „Proces ověřování regulátorem“ a Pilíře 3 „Tržní disciplína.“ Druhý pilíř diskutuje základní principy pro vykonávání bankovního dohledu a risk managementu s ohledem na bankovní rizika. Zdůrazňuje tak roli regulátora při ověřování nastavení interních procesů týkajících se všech rizik, kterým jsou jednotlivé banky vystaveny. Třetí pilíř Basel II vyzdvihuje tržní disciplínu. Cílem je zvýšení transparentnosti aktivit bank pomocí zveřejňování informací. Zveřejňování relevantních informací by mělo v zásadě zvýšit srovnatelnost jednotlivých bank a podpořit přiměřenou kapitalizaci bank (ČNB 2006). V rámci Pilíře 2 tj. Proces ověřování regulátorem byly vymezeny čtyři klíčové principy, které doplňují Základní principy pro efektivní bankovní dozor (Core Principles for Effective Banking Supervision) vydané Basilejským výborem pro bankovní dohled v listopadu 1999. Tyto principy obecně vymezují roli regulátora s možností národní diskrece. Národní diskrece obsahují řadu ustanovení, kde má členský stát možnost rozhodnout se mezi dvěma i více přístupy k jednotlivým požadavkům Basel II. Tyto případy se označují jako národní diskrece. Během implementace Basel II identifikovala ČNB identifikovala více než 100 ustanovení, ke kterým bylo třeba zaujmout stanovisko. Při rozhodování o využití či nevyužití jednotlivých národních diskrecí bylo primárním cílem nezvyšovat požadavky na kapitálovou přiměřenost a umožnit bankám obecně flexibilitu přístupů a zohlednit také dlouhodobý přístup ČNB k vybraným oblastem.1 Čtyři klíčové principy druhého pilíře Basel II jsou následující: 1. princip: Banky by měli mít nastaven proces pro výpočet celkové kapitálové přiměřenosti v poměru k rizikovému profilu a strategii banky tak, aby mohly řídit jednotlivé úrovně kapitálu. Banka musí prokázat, že interně stanovená úroveň kapitálu je konzistentní s celkovým rizikovým profilem a prostředím, ve kterém banka působí. Management banky primárně ručí za adekvátnost kapitálu pro pokrytí rizik. 2. princip: Regulátoři by měli posoudit a zhodnotit bankami interně stanovenou úroveň kapitálové přiměřenosti, strategii a monitoring rizik. Regulátor se ujistí, že banky naplňují regulačně stanovené kapitálové ukazatele. Regulátor zasáhne v případě zjištěných nedostatků resp. pokud jsou zjištěné výsledky procesu ověřování neuspokojivé.
1
ČNB – Konkrétní návrhy v oblasti národní diskrece byly schváleny na zasedáních bankovní rady ČNB a jsou k dispozici na webové stránce www.cnb.cz
Při hodnocení bank by měl být kladen důraz zejména na kvalitu risk managementu a řízení banky. Ověřování bank regulátorem by nemělo skončit tak, že regulátor bude fungovat jako management banky. 3. princip: Regulátoři by měli od bank očekávat, že budou držet kapitálové požadavky nad minimálně stanoveným limitem a měli by být schopni tyto nadlimitní požadavky od bank žádat. Regulátoři budou stimulovat banky k držení kapitálu nad limitní hodnotou (vymezenou v prvním pilíři Basel II) tak, aby banky pracovaly s kapitálovým polštářem. Funkce kapitálového polštáře spočívá v ujištění, že banka splní (na základě dobře diverzifikovaného rizikového profilu, dobrého vnitřního systému řízení a kontroly rizik) minimální požadavky. Držení kapitálového polštáře také podpoří dobrou pověst banky. 4. princip: Regulátoři by měli včas intervenovat, aby zamezili poklesu kapitálu pod minimální hranici kapitálu. Za minimální hranici kapitálu je považována taková hranice, která ještě pokrývá rizikové charakteristiky dané banky. Regulátoři by měli požadovat okamžitou nápravu v případě, že kapitál banky není přiměřeně řízen nebo doplněn do regulačně požadované výš. V rámci čtvrtého principu by měli regulátoři zejména zintensivnit monitoring bankovních rizik. Pokud banka drží nepřiměřenou výši kapitálu, pak může regulátor omezit vyplácení dividend, požadovat vypracování a následnou implementaci plánu na adekvátní výši kapitálové přiměřenosti nebo požadovat okamžité zvýšení kapitálu. Použití jednotlivých nástrojů závisí na rozhodnutí orgánu národního regulátora - zejména s odhledem na specifika prostředí, ve kterém banka podniká (BIS 2006). Následující obrázek popisuje schematicky princip druhého pilíře Basel II, kdy implementace pilíře 1 i 2 spočívá jak v dobré komunikaci s regulátorem, tak hlavně v zavedení všech požadavků klíčových principů. Obrázek 1: Proces ověřování regulátorem
INTERNĚ
B A N K A
PRINCIP 2
KAPITÁL
komunikace
Č N B
PRINCIP 4
PRINCIP 3
STANOVENÝ
Zdroj: Vlastní úpravy z ČNB2 2.3 Současný stav implementace Basel II v ČR Většina bank v českém bankovním sektoru je vlastněna zahraničním kapitálem. Předpokládá se tedy, že aplikace Basel II bude převážně řízena mateřskou společností ze zahraničí. Zahraniční matky vytvářejí většinou metodologii pro celou bankovní skupinu. Tento fakt znamená, že mateřská banka bude chtít aplikovat vlastní modely na celou skupinu. 2
Interně stanovený kapitál představuje první pilíř procesu ověřování regulátorem.
Snahu aplikovat požadavky nové požadavky Basel II mají nejen velké banky v rámci holdingové společnosti, ale i banky menší. V této souvislosti se hovoří o tzv. prestižní funkci Basel II. Menší banky se chtějí také zapojit, protože vykazování informací (v rámci třetího pilíře Basel II) jim dává možnost zviditelnit se a poukázat na kvalitní systém řízení rizik (Pýtr 2005). Pro koordinované zavedení nových kapitálových požadavků Basel II v České republice byl v roce 2002 spuštěn projekt „Implementace nového konceptu kapitálové přiměřenosti v České republice Basel II.“ V rámci tohoto projektu byla ustanovena pracovní skupina, která se skládala ze zástupců České národní banky, České bankovní asociace a Komory auditorů České republiky. Tento projekt byl rozdělen do třech základních fází: 1.
Přípravná a analytická fáze - před vydáním konečné verze doporučení Basel II a Směrnice o kapitálové přiměřenosti - 2004/2005;
2.
Legislativní a plánovací fáze - od vydání Basel II a Směrnice o kapitálové přiměřenosti do vydání příslušné české legislativy – 2005/2006;
3.
Implementační fáze - od vydání české legislativy do nabytí její účinnosti, prakticky již paralelně s legislativní fází – 2006/2007.
Projekt byl ukončen na konci roku 2006 s tím, že společné problémy implementace budou dále řešeny pomocí Komise České bankovní asociace pro bankovní regulaci. Záměrem společného projektu nebyla pouze implementace Basel II, ale také sladění české legislativy s legislativou Evropské unie (EU). Vstupem České republiky do EU (1.4.2004) se totiž pro ČR stala závazná také legislativa Evropské unie. Konkrétně, požadavky Basel II byly promítnuty do národní legislativy ČR tak, že byly zohledněny závazné evropské směrnice o kapitálové přiměřenosti (Capital Requirement Directive, „CRD“): •
•
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění Směrnice 2000/12/ES), Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí (přepracované znění Směrnice 93/6/EHS).
Je zapotřebí ještě zmínit či zdůraznit rozdíl mezi požadavky Basel II vydanými Bankou pro mezinárodní platby a směrnicemi EU o kapitálové přiměřenosti. Zásadní rozdíl je v závaznosti: Dokumenty vydané BIS představují best practice dané oblasti a jsou doporučujícími materiály. Avšak dokumenty vydané EU jsou pro členské členy závazné a je nutné je implementovat do národní legislativy dle stanovených požadavků. Samozřejmě je v případě Basel II možné uplatnit národní diskreci, kterou ČNB v některých případech využila. Do národní legislativy resp. do legislativní oblasti bankovnictví bude koncept nové kapitálové přiměřenosti implementován formou: •
•
Změnového zákona (zákona o změně některých zákonů v souvislosti se stanovením kapitálových požadavků na banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry a na instituce elektronických peněz); Prováděcí vyhláškou České národní banky o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.
Problémem zůstává zpoždění v projednání národní legislativy implementující Basel II, která vychází ze znění evropských direktiv kapitálové přiměřenosti a je upravena také národní diskrecí. Oproti původnímu harmonogramu je projednávání legislativy opožděno. Není zřejmé, zda bude dodrženo i předpokládané posunuté datum účinnosti Vyhlášky implementující Basel II k 1. dubnu 2007. Právě vyhláška České národní banky provádí změnový zákon. Změnový zákon byl schválen poslaneckou sněmovnou 15. listopadu a návrhem účinnosti dnem vyhlášení (vzhledem k požadavku směrnice č. 2006/48/ES, který ukládá členským státům dosáhnout harmonizace jimi přijatých právních předpisů s touto směrnicí ke dni 1. lednu 2007). V současné době je Změnový zákon k projednání v senátu.
3 Role interního auditu v bance „Interní audit je nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměřená na přidávání hodnoty a zdokonalování procesů v bance. Pomáhá bance dosahovat její cíle tím, že přináší systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšování efektivnosti řízení rizik, řídicích a kontrolních procesů a správy a řízení organizace (ČNB 2004).“ Skutečnost, že finanční sektor je srdcem národní ekonomiky klade na banky značné regulatorní požadavky. Tyto požadavky se týkají nastavení řídicího a kontrolního systému, který musí být dle Změnového zákona3 ucelený a přiměřený charakteru, rozsahu a složitosti činností banky. Dále je specifikována existence účinných postupů pro přijímání opatření vedoucích k omezení případných rizik a systému vnitřní kontroly, jehož součástí je vždy 1. Vnitřní audit a 2. průběžná kontrola dodržování právních povinností banky. Z povahy své činnosti je vnitřní audit v bance nezávislým orgánem tj. je oddělen od ostatních činností banky, aby je mohl efektivně zhodnotit a aby bylo také zajištěno oddělení neslučitelných funkcí. Ve větších bankách funguje vnitřní audit jako samostatný odbor se stálými zaměstnanci tj. interními auditory. V menších bankách mohou být činnosti interního auditu vykonávány externím dodavatelem (BIS 2001). Detailnější vymezení cílů a činností vnitřního auditu je stanoveno v Opatření České národní banky č.2/2004 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky a následně specifikováno ve vnitřních předpisech každé banky. Právě interní audit spolu se všemi řídicími úrovněmi provádí kontinuální sledování a vyhodnocování účinnosti a efektivnosti vnitřního řídicího a kontrolního systému. 3.1 Řízení rizik „Řízení rizik je jejich identifikace, měření/vyhodnocování, sledování a případné přijímání opatření vedoucích k omezení podstupovaných rizik (ČNB 2004).“ S účinným a efektivním vnitřním řídicím a kontrolním systémem také úzce souvisí vyhodnocování řízení rizik, které vždy zahrnuje:
3
•
pravidla přístupu banky k rizikům, kterým banka je nebo může být vystavena, včetně rizik vyplývajících z vnějšího prostředí a rizika likvidity,
•
účinné postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření, sledování a ohlašování rizik,
Zákon o změně některých zákonů v souvislosti se stanovením kapitálových požadavků na banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry a na instituce elektronických peněz
•
účinné postupy přijímání nápravných opatření vedoucích k omezení případných rizik a systém vnitřní kontroly, jehož součástí je vždy vnitřní audit.
Řízení rizik (risk management) je klíčovým prvkem řízení v bankách. Představuje základní úspěch/neúspěch podnikání v bankovním sektoru. Nový koncept kapitálové přiměřenosti si dal za cíl zohlednit měnící se rozměry rizik, a tak nastavit kapitálovou přiměřenost právě podle konkrétního rizikového profilu každé banky. Každá banka by proto měla rizika efektivně řídit tj. řídit jak rizika jednotlivá, tak i rizika jako celek: Obrázek 2: Globální řízení rizik Kapitálové riziko Likviditní riziko
Úvěrové riziko
Úrokové riziko
INTEGRACE RIZIK
Tržní rizika
Ostatní rizika
Zdroj: doc.Ing.Petr Dvořák, PhD. 3.2 Analýza rizik Regulátorem je vyžadováno pravidelné provádění analýzy rizik. Interní audit může být ze své funkce pověřen vykonáním analýzy rizik v rámci banky. Regulátor také hodnotí práci vnitřního auditu; pokud je spokojen s její úrovní, pak se může spolehnout na potenciální rizika identifikovaná vnitřním auditem např. právě v rámci analýzy rizik nebo výsledků jednotlivých auditních misí. Na základě výsledků analýzy rizik jsou plánovány a prováděny jednotlivé auditní mise a plán vnitřního auditu se zaměřením na nejrizikovější oblasti banky. Z literatury plyne (Mock a Wright 1993), že je to plánování auditu, které je předpokladem pro efektivní a účinný výkon auditní činnosti. Na druhou stranu se objevují i opačné názory: interní audit by neměl provádět pouze plánované aktivity, ale i ad hoc činnosti podle priorit avšak s cílem vždy zabezpečit funkce vnitřního auditu (Davidson 1996). Analýza rizik probíhá v několika fázích: Nejprve je nutné rizika zmapovat tj. identifikovat, dále identifikovat vlastníky rizik a možné rizikové procesy. Takto získaná inherentní rizika (nebo-li rizika vlastní danému procesu) lze snížit o existující mitigační faktory, které jsou v bance naimplementovány. Mitigačním faktorem může být např. zavedení mezinárodních standardů, existence vnitřních předpisů, kontrolních mechanismů atd. Po zohlednění mitigačních faktorů tedy po snížení inherentního rizika o stávající kontrolní mechanismy získáme reziduální (zbytkové) riziko. Toto výsledné riziko je třeba pro srovnatelnost finančně ohodnotit (nebo-li vyčíslit dopad reziduálního rizika - pokud je to ovšem možné) a dále stanovit pravděpodobnost výskytu. Na závěr je nezbytné výsledky
analýzy rizik prostudovat a případně nastavit preventivní opatření podle efektivnosti, snadnosti a výše nákladů. Je nutné dodat, že celý průběh analýzy rizik je samozřejmě založen na spolupráci relevantních zástupců banky tak, aby analýza rizik zahrnovala všechna rizika obsažená v procesech banky. Analýzu rizik je nutné pravidelně aktualizovat, aby vždy poskytovala relevantní výsledky.
4 Závěr Řízení rizik v bance představuje základní element pro zajištění efektivního a funkčního vnitřního a řídicího kontrolního systému banky. Právě interní audit upozorňuje na nedostatky v tomto systému a jejich kontinuálním monitoringem umožňuje nápravu těchto nedostatků a zajištění souladu s regulatorními požadavky. V tomto směru je důležité postavení interního auditu jako zprostředkovatele mezi útvary implementujícímu nové požadavky kapitálové přiměřenosti a regulátorem. Role vnitřního auditu v procesu implementace Basel II se postupem času vyvíjí. Z počátku fungoval vnitřní audit zejména jako konzultační orgán pro nastavení jednotlivých požadavků Basel II. Postupem času se však poradní role vnitřního auditu změnila na roli výkonnou tj. provádění auditu. Větší pozornost vnitřního auditu byla celkově věnována implementaci Basel II v oblasti kreditních rizik, které tvoří zásadní část kapitálového požadavku. Naopak, menší pozornost byla věnována implementaci požadavků Basel II v oblasti operačních rizik, protože zde ještě není dostatečná zkušenost z toho důvodu, že kapitálový požadavek k operačnímu riziku je novým požadavkem Basel II. V současné době se vnitřní audit podílí v rámci svých auditních misí na zhodnocení rizik souvisejících s implementací požadavků Basel II, a to jak v oblasti kreditních rizik, tak samozřejmě i v oblasti rizik operačních. Vnitřní audit tak hraje důležitou roli „filtru,“ protože upozorňuje na rizika, která musí být nutně odstraněna ještě před validací Basel II ze strany regulátora. V tomto případě napomáhá urychlení procesu implementace Basel II tím, že jsou nedostatky v zavádění nových kapitálových požadavků nejprve identifikovány a řešeny interně a pak až případně regulátorem.
Literatura Davidson, R.A, Gist, W.E. - Empirical Evidence on the Functional Relation between Audit Planning and Total Audit Effort - Journal of Accounting Research, Vol. 34, No. 1. (Spring, 1996), strana 111-124 Dvořák, P. - Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty – Linde Praha 2001 - 2. vydání. Počet stran 471, ISBN 80-7201-310-6 Kříž, P. - Basel II a evropská směrnice CRD. In Bankovnictví 10/2005, strana 18 Maletta, M.J., Kida, T. - The Effect of Risk Factors on Auditors' Configural Information Processing - The Accounting Review, Vol. 68, No. 3. (Jul., 1993), strana 681-691 Pýtr, L. – Jde také o prestiž bank. In Bankovnictví 18.2.2005 strana 2, rubrika: Basel II, příležitost pro růst Bank for International Settlement - International Konvergence of Capital Measurement and Capital Standards – Basel I; Přístup z URL [citace 15 February 2007; 9:12 GMT]; Přístup z URL: http://www.bis.org/publ/bcbs04A.pdf
Bank for International Settlement - Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: a Revised Framework; Přístup z URL [citace 17 February 2007; 21:15 GMT]: http://www.bis.org/publ/bcbs107.htm Bank for International Settlement - Internal audit in banks and the supervisor's relationship with auditors, BIS 2001; Přístup z URL [citace 27 February 2007; 1:14 GMT]: http://www.bis.org/publ/bcbs84.htm Česká národní banka – Opatření České národní banky č. 2 ze dne 3. února 2004 k vnitřnímu řídicímu a kontrolnímu systému banky; Přístup z URL [citace 20 January 2007; 2:25 GMT]: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/legislativa/vestnik/2004/download/v_2004_03_102045 10.pdf Česká národní banka - Základní charakteristika New Basle Capital Accord; Přístup z URL [citace 20 February 2007; 7:23 GMT]: http://www.cnb.cz/tisk.php?stranka=bd_nbca_struktura_zak_char Společný projekt České národní banky, České bankovní asociace a Komory auditorů České republiky; Přístup z URL [citace 3 February 2007; 8:13 GMT]: http://basel2.czechba.cz/basel2 Poslanecká sněmovna – Sněmovní tisky a návrhy zákonů; Přístup z URL [citace 27 February 2007; 6:05 GMT]: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=94&CT1=0
Shrnutí Tento příspěvek je zaměřen na zhodnocení role vnitřního auditu v rámci implementace nových požadavků kapitálové přiměřenosti Basel II. Cílem nového konceptu kapitálové přiměřenosti je nastavit základní úroveň kapitálových požadavků tak, aby byl zajištěn adekvátní rizikový profil banky, který by bral v úvahu aktuální nastavení rizik v bance. Vnitřní audit hraje aktivní roli během implementace požadavků Basel II a jeho role se neustále vyvíjí: z počátku vnitřní audit poskytoval zejména konzultace při rozhodování o základním nastavení požadavků Basel II v bance. Postupem času se konzultační role vnitřního auditu změnila na roli výkonnou. V současné době vnitřní audit reviduje aktuální úroveň implementace požadavků Basel II v bance a rizika s tím spojená. Přijatá nápravná opatření z případných nedostatků zjištěných nejprve vnitřním auditem (poté až případně regulátorem) by měly bance umožnit získání validace Basel II regulátorem bez zbytečného odkladu. Klíčová slova: Basel II; Vnitřní audit; Řízení rizik.
Summary This article is focused on the assessment of internal audit role within the New Basel Capital Accord implementation in a bank. The aim of new capital adequacy framework is to set the minimum level of capital requirements in order to ensure adequate bank´s risk profile taking into consideration the current risk environment in a bank. Internal audit plays a positive role during the Basel II implementation however its role is continuously developing: at the beginning of Basel II implementation, internal audit provided especially consultancy services how to basically set the Basel II requirements initially. Further, the role of internal audit has changed from consultancy role to executive one. Currently, internal audit is revising the actual Basel II implementation status and assess
the risks resulting from this implementation. Accepted corrective measures from any potential deficiencies revealed by internal audit and these measures accomplishment shall enable a bank to obtain the Basel II validation from regulatory body without unreasonable delay. Key words: Basel II; Internal audit; Risk management. JEL classification: G21
