KOMENTÁŘE A NÁZORY
Role akademických
JAN GRUNTORÁD
sítí
Ing. Jan Gruntorád, CSc., (*1951) vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Je ředitelem zájmového sdružení CESNET a hlavním řešitelem výzkumného záměru „Vysokorychlostní síť národního výzkumu a její nové aplikace“. Externě přednáší na Fakultě informatiky MU v Brně.
1) Na podporu výzkumu v oblastech IST (Information Society Technologies) je pro 6. rámcový program EU (2003–2006) rozpočet 3625 milionů eur. Na projekt navazující na GÉANT, tj. GÉANT2, je rozpočet 100 milionů eur (na období 4 let). CESNET je do projektu GÉANT úspěšně zapojen.
v moderním světě
Je obecně známo, že Internet je na světě díky akademické komunitě. Původně představoval síť, která byla vyvinuta na základě požadavků vojáků. Dnes je Internet zbožím do té míry, že o něm nejen novináři píší jako o internetu a každý ho může mít v obýváku. Nicméně všechny vyspělé země výzkum počítačových sítí podporují i nadále.1 Proč to dělají? Nemůže být rozvoj internetu financován jinak? Chceme-li na tyto otázky znát odpověď, musíme definovat, co internet je. V podání světa mediálních koncernů je to „krabička na televizi“, která umožní zahlcovat uživatele dalšími mediálními kanály. Tomuto vidění internetu sice odpovídá chování většiny uživatelů, kteří jej vidí skrze okno webového prohlížeče, nicméně internet je mnohem různorodější. V komerční sféře se rozvíjí e-business, a to jak v podobě elektronických obchodů, tak v podobě předávání dat mezi firemními informačními systémy. Rovněž pro distanční vzdělávání představuje internet efektivní prostředek. Pokud se podíváme po aplikacích pro vědu a výzkum, musíme si uvědomit specifičnost výzkumné práce. Prostředí vědy a výzkumu je dnes globalizováno, řešitelé pracují s velkým množstvím (pokud možno aktuálních) informací a zpracovávají ohromné objemy dat, často v prostředí mezinárodních týmů. Současné akademické sítě zabezpečují pro vědeckou, výzkumnou a akademickou sféru tři role: n Nejsnadněji nahraditelná je role provozní. Provoz akademické sítě je běžný internetový provoz a akademická síť je s internetem
propojena. Omezenost použití je skryta ve způsobu, jímž se komerční sféra chová ke svěřeným zdrojům – maximalizuje finanční zisk z dané komodity (dodá minimální službu za maximální cenu). Výzkumná sféra se naproti tomu snaží maximalizovat zisk za fixní prostředky (a vytvořit prostor pro nové aplikace). Příkladem je koncept předimenzovaných sítí, který mění paradigma práce s přenosovou kapacitou (místo toho, aby vybraný provoz dostal vysokou prioritu vybudovat síť natolik dimenzovanou, že nebude možné ji přetížit). Důležitým provozním parametrem akademických sítí je dostupnost velkých kapacit na celém území státu (v ČR například téměř ve všech krajských městech). Řešitelské týmy mimo hlavní město tak nejsou diskriminovány. n Druhou rolí akademických sítí je podpora spolupráce řešitelských týmů. Telefon nebo elektronická pošta nejsou pro řízení rozsáhlých projektů, které navíc obsahují velkou míru abstrakce, efektivní. Akademické sítě umožňují videokonference (ve vysoké kvalitě), při kterých je sdílena elektronická tabule a dalším klientům je umožněn pasivní přístup pomocí proudování (streamingu) multimédií. Proudování i videokonference jsou také efektivním nástrojem v distančním vzdělávání. Vzdělávání není sice primárním cílem vědecké a výzkumné komunity, nicméně vzhledem k rostoucí specializaci oborů představuje jeho distanční forma řešení problémů s efektivností výuky malých skupin studentů. n Nejhůře nahraditelná je role vlastního výzkumu. Akademické sítě se samy účastní
BORIA SAX:
2. POLOLETÍ
Zvíøata ve Tøetí øíši.
492
Historická studie poukazuje na dùleité a dosud nezkoumané vazby mezi tím, jak zacházeli nacisté se zvíøaty a jak zacházeli s lidmi, které povaovali za biologicky ménìcenné, zejména s idy, Romy, homosexuály èi duševnì nemocnými. Kniha analyzuje, jak vyuívali a manipulovali tradièní (judaistické, køesanské,
polyteistické) i novodobé postoje ke zvíøatùm a poznatky moderní biologie, aby odpovídaly jejich vlastní symbolice, mocenským zájmùm a ospravedlnìní genocidy. Inspirativní práce si všímá širšího kontextu ochrany pøírody a boje proti týrání zvíøat v nacistickém Nìmecku a souvislosti tìchto fenoménù s holocaustem.
Edice Aliter, pøeklad Stanislav Pavlíèek, váz. s pøebalem, 256 stran, 10 obr., 265 Kè, ISBN 80−86569−49−7
NAKLADATELSTVÍ Dokoøán, Kovákù 10, Praha 5, tel. 251 560 328, fax –0187
[email protected], www.dokoran.cz
Vesmír 82, září 2003 | http://www.vesmir.cz
INZERCE 176
Domácí mazlíèci, obìtní beránci a holocaust
Topologie sítě, platná od července 2003, je patrná z obrázku. Její tvůrci se snažili skládat ji z kruhů procházejících omezeným počtem měst (ideálně do čtyř měst na jednom kruhu). Cílem je redundantní páteř sítě s nepříliš dlouhými trasami, tudíž s malým zpožděním (to vzniká v aktivních prvcích sítě). CESNET2 má dva nezávislé zahraniční spoje. Jeden vede k pražskému uzlu evropské sítě GÉANT a má kapacitu 1,2 Gb/s. Touto trasou prochází především provoz mezi akademickými institucemi. Druhá zahraniční linka je na první zcela nezávislá. Jejím dodavatelem je Telia. Nabízí přenosovou rychlost 622 Mb/s a slouží jako hlavní zahraniční spoj CESNET2 pro komunikaci s běžným (komerčním) internetem. Podrobnější informace o topologii, provozu a rozvoji sítě jsou např. na adrese http://www.cesnet.cz/provoz/technika.html.
DOVOZ A DISTRIBUCE ZAHRANIÈNÍ LITERATURY
Mega Books International Tøebohostická 2283/2, 100 00 Praha 10 tel.: 272 123 190−3, fax: 272 123 194 e−mail:
[email protected] Po–Pá 8:00–17:00
Academic Bookshop Kateøinská Kateøinská 15, Praha 2
INZERCE 179
výzkumu síťových technologií a obvykle jsou to právě ony, které uvádějí nové technologie v život. Pokud se soustředíme na náš trh, pak místní akademická síť, provozovaná sdružením CESNET, použila pro budování sítě TEN34-CZ unikátní řešení na základě mikrovlnných pojítek. Byla první provozní sítí na světě, která nasadila technologii MPLS (MultiProtocol Label Switching) a nyní vyvíjí spolu s některými univerzitami kartu COMBO6 pro vysokorychlostní analýzu a zpracování dat na PC. Sdružení CESNET se také účastní několika významných mezinárodních projektů vypsaných Evropskou unií – GÉANT, DATAGRID, 6NET a SCAMPI. To jsou pouze některé z výsledků řešení výzkumného záměru – každoroční zpráva o řešení výzkumného záměru má několik set stran. Akademické sítě dneška posouvají svoji působnost směrem k novým službám. Při zachování služeb spojených s dodávkou připojení na internet se aktivity rozšiřují o provozování a vývoj metapočítačů, které představují významnou přidanou hodnotu pro ta odvětví vědy a výzkumu, jež pracují s velkými objemy dat. Kromě odborníků na počítače a kybernetiku mají o tyto aplikace zájem fyzikové, chemikové, biotechnologové a strojaři. I jejich požadavky přispívají k tomu, že potřebnost akademických sítí neklesá. Evropská unie si důležitost akademických sítí uvědomuje, dokonce lze konstatovat, že státy, které mají funkční akademickou síť, mají větší šanci získávat prostředky určené na výzkum z fondů EU. Při ztrátě kontinuity financování (či podfinancování) bychom mohli ztratit mnohem víc, než představuje vklad státu do zmíněného výzkumu. Ö
www.megabooks.cz http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, září 2003
493
KLIMATOLOGIE
Klimatické změny v Holandsku Život mezi povodní a suchem
VÁCLAV CÍLEK
RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Geologickém ústavu AV ČR se zabývá geologií kenozoika.
„To je hroznej pocit bejt rosnička, vědět, že bude pěkně, a nemít na co vylézt.“ Kresba © Pavel Kantorek
494
Klima se mění, cítíme to všichni, a i kdyby naše pocity byly (jako již tolikrát předtím) mylné, potvrzují to klimatická měření. Jedním ze států s nejlepším klimatickým výzkumem je Holandsko. Důvod je zřejmý – žádná další země (snad s výjimkou Bangladéše) neleží na okraji proměňujícího se oceánu, navíc v deltě velké řeky, kde se odrážejí povodně i sucha z celého povodí. V květnu 2003 Královský nizozemský meteorologický institut (KNMI) publikoval zprávu o klimatických změnách v Holandsku. Jejím základem byly odpovědi na tři otázky: l Jaké jsou aspekty současných změn klimatu? l Jak interpretujeme změny, které již nastaly? l Jaká je klimatická budoucnost? Teplo trvá už od roku 1990, nejteplejší byly roky 1990, 1999 a 2000, ale loňský rok nebyl o mnoho chladnější. O tom, že se tato část Evropy otepluje, nelze pochybovat. Nejzřetelnější je to v zimě a na jaře. Vegetační období se prodloužilo téměř o měsíc. Spotřeba energie na vytápění domů poklesla. V letech 1999–2002 rovněž vzrostly srážky obecně i počet silných dešťů. Na otázku, zda je oteplování Holandska součástí globálního oteplování, se kupodivu těžko odpovídá,
Vesmír 82, září 2003 | http://www.vesmir.cz
protože dráhy teplot se v různých částech Země pohybují jakoby chaoticky a regionální rozdíly jsou velké. Značný podíl oteplení je nutno přičíst zejména změně směru větrů. Větry přicházející z východu jsou v zimě studené a v létě teplé, s větry přicházejícími ze západu je to naopak. Studenější počasí v letech 1940–1970 je třeba přičíst právě převládajícím zimním větrům, které z východu přinášely někdy až mrazy. V druhé polovině 20. století se začínaly výrazněji uplatňovat teplejší zimní větry přicházející z jihozápadu, od Atlantského oceánu. Povrchové teploty Atlantiku stoupají, a tím roste odpar i množství transportované vody. Změna směru větrů pochopitelně závisí na rozložení tlakových níží a výší, které jsou součástí klimatického systému celé severní polokoule. Poslední výzkumy ukazují, že důležitým spouštěčem klimatických změn v nižší části atmosféry je teplota ve stratosféře, ve výškách zhruba odpovídajících ozonosféře. Stratosféra se v oblasti severního pólu ochlazuje, což zejména koncem zimy přispívá k průnikům teplejšího vzduchu. Holanďané očekávají, že průměrné roční teploty dále porostou. To ještě nemusí být tragické. Podstatně závažnější jsou změny hydrologického cyklu. Přibývá extrémních srážek a zvětšuje se pravděpodobnost příchodu vlhkých let. Následkem vyšších letních teplot roste odpar, tudíž je pravděpodobný výskyt suchých období. V deltě Rýna zřejmě vzroste celkový průtok ve studené polovině roku, zatímco v létě mohou být častěji sucha doprovázená průniky slaných vod do vnitrozemí. Hladina moře se v příštím tisíciletí zvedne o několik metrů, ale s vyšší erozí pobřeží musejí Holanďané počítat již v těchto letech. Při regionálních analýzách klimatu se povodí Rýna chová poněkud jinak než povodí Labe. Zpravidla nebývá povodeň na obou tocích zároveň, ale v desetiletí, kdy nastane v západní Evropě extrémní situace, reaguje s nějakým časovým posunem i střední či východní Evropa. Holandská zpráva pro Českou republiku je vcelku jednoznačná a odpovídá počasí, jaké zatím pozorujeme v tomto létě. Sice ještě nevíme, jak se bude počasí vyvíjet dál, ale tušíme, že se stále častěji budeme i v rámci jednoho roku pohybovat někde mezi povodní a suchem. (www.knmi.nl/voorl/nader/ klim/ klimaatrapportage2003) Ö
VÝŽIVA
Obezita:
prostředí, nebo vůle?
Psychiatrie se víc než jiné lékařské obory po celou svou historii potýká s neodbytnou otázkou, co je v chování (a jeho patologii) vrozené a co naučené. Zkoumá interakci vlohy a prostředí, jejich dialektiku, jejich komplementaritu, jejich vzájemnou nezastupitelnost a nenahraditelnost. Ruku v ruce s proměňujícím se důrazem na vnitřní či vnější příčinné složky převládal v psychiatrické léčbě přístup buď moralizující, výchovný, opatrovnický, nebo spíše permisivní, tolerantní, ospravedlňující („pacient za to nemůže, je to nemoc“). K prvnímu má blíže i převládající moderní psychoterapie (kognitivně-behaviorální, „přecvičovací“), k druhému biologická psychiatrie (její jediný apel na pacienta je, aby „bral prášky“). Vztah jedince a okolí byl nedávno pozoruhodně nahlédnut na stránkách New York Times a International Herald Tribune (24. 6. 2003) v odlišné oblasti, avšak myšlenkově inspirující per analogiam. Článek s názvem „A supersize problem for supersize culture“ měl podtitul „Living in the gorge-yourself environment“, což se dá jen těžko přeložit do češtiny, ale význam je srozumitelný: žijeme v prostředí, kde se všichni – s odpuštěním – přežírají a to má dopad na naše přežírání. Autorka neobviňuje z nekulturní obezity slabošské jedince, co se nedokážou ovládnout a přecpávají se, ani je neospravedlňuje poukazem na jejich odlišné alely genů kódujících dopamin coby transmiter libosti, nýbrž hledá příčinnost tohoto celospolečenského jevu na trase prostředí-jedinec. Upozorňuje, že dnešní americký borůvkový vdolek by dříve nasytil čtyřčlennou rodinu. Velikost porcí v restauracích, řetězcích rychlého občerstvení a pizzeriích je monstrózní. Velikost balení zmrzlin a jogurtů se za posledních několik let znásobila. Motorem tohoto vývoje nebyla primárně potřeba zákazníků se nacpávat, ale naopak potřeba výrobců co nejvíce prodat. Tato strategie se výrobcům osvědčila, avšak za cenu celonárodního ztloustnutí spojeného s následnými rizikovými faktory. Součástí megatlaku prostředí jsou reklamy a billboardy („Big, big, big Mac“). Výzkumně se ověřilo, že množství přijaté potravy je spíše než sebeovládáním dáno velikostí nabídky, velikostí porce, reklamou, cenou, dostupností jídla a bohatostí nabídky. Redukční kúry se až dosud zaměřovaly výlučně na omezení příjmu potravy a cvičení. Podceňoval se vliv prostředí a možnosti intervence právě na úrovni prostředí. Studie ukázaly, že pouhá výměna balení kukuřičných lupínků, které se prodávají před kinem, za dvojnásobně velké, vede sama o sobě u každého zákazníka k navý-
šení objemu zkonzumovaných lupínků v průměru o 45–50 %. Dokonce i když jsou lupínky natvrdlé či nažluklé, vede tento trik k zvýšení jejich spotřeby o 40–45 %. Podobně dramatický vliv má umístění potravy do zorného pole, což prokázaly studie v přirozených podmínkách: dáte-li cukrátka viditelně na stůl v kanceláři, kdokoli jde kolem, zobne si… Dalším působivým trikem k zvýšení příjmu potravy je „sleva“ či nabídka více chodů (málokdo vynechá celý chod, chce aspoň „ochutnat“). Všechny tyto podněty se kumulují na recepcích a kongresech, kde si pak účastníci stěžují, že mimo nadání vždy přiberou (neznám děkana lékařské fakulty, který by během funkčního období zhubl). V severoamerické kultuře, kde je všechno „big“, kde pizza, zmrzlina i vdolky jsou obrovské a řetězce rychlého občerstvení činí jídlo dostupným, někteří hovoří o „toxickém prostředí“. Znečišťovačem je v tomto případě potravinářský průmysl, který by měl být obviněn a měla by se mu prokázat vina na poškozování zdravotního stavu obyvatelstva asi tak, jako se to postupně daří u průmyslu tabákového. Této iniciativy se ujal prof. John Banzhaf z George Washington University, který již vedl spory proti tabákovým koncernům a nyní obrátil svou energii k reformování systému rychlého občerstvení (fast food). Tento vývoj má ale také své odpůrce, kterým naskočí husí kůže vždy, když se v Americe něčeho chopí právníci. Tito skeptici zdůrazňují, že chce-li někdo menší vdolek, zpravidla ho také dostane. Tento spor připomíná české polemiky o vzdělávací úloze televize: když se vám Nova nelíbí, tak na ni nekoukejte, nikdo vám nebrání pustit si místo toho na ČT2 cestopisný dokument. Všichni se ale dnes shodují v jednom: úloha prostředí byla podceněna. Stále víc solidních studií ukazuje, že množství jídla, které člověk sní, je do značné míry dáno způsobem, jakým je nabízeno, servírováno a prodáváno. Lidé vypijí více tekutiny ze širokých nízkých sklenic než z úzkých a vysokých, ačkoliv se domnívají, že je to obráceně. Studie provedené se školními automaty na potraviny prokázaly, že označovat jídlo za „zdravé“ či „s nízkým obsahem tuku“ má nepatrný efekt v porovnání s cenou. Pohlížíme-li na nastupující antiobézní módní vlnu v USA jako na příspěvek k zhodnocení úlohy prostředí v behavioristickém smyslu, nemůže nás nenapadnout paralela s adopčními studiemi,1,2 které ukázaly určující vliv mateřského chování pokusných potkanů nejen na chování potomků, ale také na jejich neurobiologický profil. Ö
CYRIL HÖSCHL
Člen redakční rady Vesmíru prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., (*1949) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK. Je ředitelem Psychiatrického centra Praha. Působí na 3. lékařské fakultě UK v Praze. Jeho články publikované ve Vesmíru a v Přítomnosti vyšly r. 2000 samostatně jako studijní texty pro postgraduální vzdělávání učitelů Východočeského kraje. Spolu s prof. J. Libigerem a J. Švestkou je editorem učebnice Psychiatrie (Tigis, Praha 2002, 895 stran). Je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie. Zde publikovaný text je mírně upravenou verzí úvodníku, který vyjde v Psychiatrii 3/2003 .
K dalšímu čtení 1) Michael Meaney, Annual Rev. Neurosci. 24, 1161–1192, 2001; 2) Annals N. Y. Acad. Sci. 935, 50–61, květen 2001
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, září 2003
495
POSTMODERNIZMUS
Řecké lekce Mezi myšlením apolinským a dionýským
LUDVÍK BASS
K dalšímu čtení Neubauer Z., Škrdlant T.: Živly jako filosofické archetypy, Revue Prostor 56, 125–135, 2003 Euripides: Bakchantky, 881–885, 1383–1387 Heidegger M.: Co je to – filosofie?, Básnicky bydlí člověk, 113–115, Oikoymenh, Praha 1993 Freud S.: Autobiografická studie, Die Medizin der Gegenwart in Selbstdartstellungen, 1925 Geminus: srv Farrington B.: Greek Science, Penguin 1953 Thucydides: Peloponéská válka, kniha 7, kapitola 5, č. 50 Plutarchos: Životy vznešených Řeků a Římanů Russel B.: Wisdom of the West, kapitola Enlightenment and Romanticism, Rathbone, London 1959 Borges J. L.: Příšerná koule Pascalova, Labyriths, Penguin 1970
496
Postmodernizmus: Už nějaký čas mě mírně popouzelo slýchat to slovo v nejrůznějších souvislostech, aniž mi bylo pojmem. Úlevy se mi nedávno dostalo ze zdroje, který je pro mne z nejpovolanějších. Zdeněk Neubauer s Tomášem Škrdlantem píší v Revui Prostor o „…napětí mezi myšlením moderním – světelným, duchovním, abstraktním, apolinským – a myšlením postmoderním – přirozeným, tělesným, konkrétním, dionýským.“ Konečně osvětlení! Jde tedy o kombinaci čtyř pojmů, z nichž každý je sám o sobě tak dobře známý jako jeho protiklad moderní. Dvojice: konkrétní – abstraktní, duchovní – tělesný jsou bez dalšího srozumitelné. Myšlení přirozené obsahuje světelné i temné, kdežto myšlení výlučně světelné se snaží vyloučit přirozený příspěvek temnoty. Uvedené dvojice pomáhají k objasnění kontrastu mezi myšlením apolinským a dionýským. (Jestlipak je každé objasnění nevyhnutelně apolinské?) Důležitá část dionýského myšlení je doznání, že nejsme pány ve vlastním domě, že velká část našeho vnitřního života je skryta v podvědomí. Proto se katarze Euripidovy hry o pomstě Dionýsově čte jako něco ze zápisníku psychoanalytikova. Neslýchaně kvetoucí apolinský intelekt antických Řeků byl doplňován dionýským balastem, který měl zamezit obávané hybris (sebevědomí, aroganci):
původu pojmu nazpět k řeckým slovům a Neubauer se Škrdlantem špikují svůj článek tucty etymologických poučení z řečtiny. Je to postup, který Martin Heidegger povýšil na metodu filozofické analýzy: „Řečtina, a pouze řečtina, je logos… V řecké řeči je to, co je touto řečí řečeno, zároveň i tím, co ono řecké pojmenovává… Prostřednictvím řecky slyšeného slova pronikáme bezprostředně k samotné věci, která tu je před námi, a nikoli nejprve k pouhému slovnímu významu.“ I tento antický klíč k univerzálnímu porozumění však dovede zklamat, jak se dočítáme ve Freudově autobiografické studii. V roce 1886 přednášel o hysterické paralýze kolegům ve Vídeňské společnosti lékařů. Jeden z nich, starší chirurg, zvolal: „Ale vážený pane, jak můžete mluvit takové nesmysly? Hysteron (sic) znamená dělohu. Jak by muž mohl být hysterický?“ Po této zkušenosti by S. Freud asi souhlasil se svým mladším vídeňským současníkem L. Wittgensteinem, že smysl slova (dokonce i řeckého) se nachází v jeho používání. Neubauer a Škrdlant doporučují restaurovat božské postavení naší planety tak, že se nám „…vrací jako zapomenutý, pomíjivý, ženský princip… Je významné, že k návratu bohyně dochází dnes – na přelomu mezi věděním objektivním a ekologickým“. Návrat bohyně nemůže být bez podstatných důsledků: Jestliže Když mysl šílí pýchou, noblesse oblige, co teprve božství. Nevystačíme Božstvo haní a zbožňuje sebe sama, tu s pojmy „tradiční, objektivní vědy, která Trestá ji věčný zákon. vidí ve všem vnějškovou, vzájemně lhostejnou interakci těles“, jak ji popisují Neubauer Euripidovu lekci nám připomínají Neu- a Škrdlant. Odkud se nám bohyně vrací? Gebauer a Škrdlant v souvislosti s rozpoutaný- minus napsal v Úvodu do Astronomie (zhrumi živly. Při výkladu světa „…začněme od ba v sedmdesátých letech př. n. l.): „Vzhledem prvotních podob, kterými před nás a v nás k božské a věčné nátuře těchto těles je nepříjeho skutečnost svrchovaně předstupuje co pustné, aby se pohybovala někdy pomaleji, projev moci, co Mocnost, o níž se nediskutuje někdy rychleji. Je proto nezbytné vysvětlit a nespekuluje. Moc skutečnosti, které náleží jevy rovnoměrnými kruhovými pohyby.“ bázeň a úcta. Ne-li, změní se její ohromnost Kdyby tento proslavený vývod byl nevyhnuv pohromu a naše hrozná, ohromující pa- telný, bylo by božství naší planety vyvráceno novačnost v panickou ochromující hrůzu.“ pozorováním její oběžné dráhy. Takový úsuOchromující hrůzu pociťovala i králova mat- dek je dnes pro postmoderní dionýské myška poté, co ho zabila v extázi rituální služby lení neméně nepřípustný, než byla eliptická Dionýsovi. Pak ale vystřízlivěla: planetová dráha pro myšlení Geminovo. Napětí mezi apolinským a dionýským Mám až po krk horské ekstáze, myšlením se nenachází jen ve výkladu světa, Ať si vezme kdo chce můj posvátný věnec břečťanu nýbrž především v nejrozhodnějších okaSe vším, co mi připomíná, mžicích dějin. Náš svět by byl jiný, než je, Jak jsem sloužila tomu bohu. kdyby Západ byl býval civilizován Aténami místo Římem. Tomu zabránila porážka Atén Porozuměla, že její extáze byla vysunutím, v peloponéské válce, která byla převážně rozdislokací mysli. Je vždy zajímavé pátrat po hodnuta katastrofou jejich sicilské výpravy.
Vesmír 82, září 2003 | http://www.vesmir.cz
Klíčovou událostí bylo zatmění měsíce 27. srpna 413 př. n. l., když se aténská výprava chystala upustit od neúspěšného obléhání Syrakus. Thucydides píše: „Vše bylo v pohotovosti, když se událo zatmění plného měsíce. Většina Atéňanů, pod hlubokým dojmem z jevu, žádala generály o prodlení. Nikias, až příliš závislý na věštění, odmítl vůbec uvažovat o ústupu, nežli uplynulo třikrát devět dní, předepsaných jasnovidci.“ Plútarchos dodává: „Atéňané si nedovedli představit, co mohlo náhle zatemnit plný měsíc, a usoudili, že je bohové varují před těžkými pohromami. Anaxagoras sice už dříve vysvětlil, jak je měsíc osvětlován a zatemňován, ale lid nesnášel, aby filozofové ponižovali božské síly vysvětlováním jevů účinky interakcí lhostejných těles bez božského vlivu.“ Thucydides uzavírá, že „…v této největší ze všech helénských válečných akcí Atéňané byli úplně zničeni. Jejich loďstvo,
armáda, všechno bylo ztraceno a nemnozí z mnoha účastníků se vrátili domů.“ Jakkoliv Nikias neupřel božstvu bázeň a úctu, nepředešli tím Atéňané ani pohromě, ani panické ochromující hrůze v jejím průběhu. Dějiny idejí zaznamenávají výkyvy mezi rozumováním a vírou, o níž se nespekuluje a nediskutuje. Mezi těmito póly je myšlení střídavě odpuzováno a přitahováno. Tak vzbudila únava z dlouhé nadvlády chladného rozumu v osvícenství reakci romantického hnutí v 18. a 19. století, jak píše Bertrand Russel: „Romantické hnutí má k osvícenství podobný vztah jako dionýské myšlení k apolinskému.“ Neubauer a Škrdlant jsou výmluvní zastánci nejnovějšího výkyvu směrem dionýským, kdežto Jorge Luis Borges se dívá z nejdelší perspektivy přes všechny výkyvy: „Možná že univerzální dějiny jsou jen historií rozličných intonací, dávaných hrstce metafor.“ Ö
Zahraniční člen dánské Královské akademie věd, prof. Ludvík Bass (*1931) studoval fyziku ve Vídni. Spolupracoval s Erwinem Schrödingerem. Pro Vesmír napsal Nostradamus v rouše Koperníkově (Vesmír 82, 68–69, 2003), recenzi na knihu D. Bodanise: E = mc2 (Vesmír 81, 410, 2002) a článek o hře M. Frayna: Kodaň v Londýně (Vesmír 79, 587, 2000/10).
BUNĚČNÉ ORGANELY
Melanozomy
cestovatelé závislí na pH
V buňkách našeho těla je řada zajímavých organel, jenom melanozomy jsou však schopny opustit buňku, v níž vznikly, a plnit svou funkci jinde. Tyto specializované organely se vyskytují v buňkách zvaných melanocyty. V nich se vyvíjejí z endozomů (organel odpovědných za buněčný příjem potravy a trávení) a svou speciální funkci – chránit buněčné jádro před poškozením ultrafialovým zářením – plní v pokožkových buňkách, keratinocytech. Jak se do nich dostanou? Mateřské melanocyty vytvářejí dlouhé výběžky a melanozomy se do nich aktivně stěhují. Další osud melanozomů není dosud plně objasněn. Podle některých prací keratinocyt pozře špičku výběžku, a potom se melanozom přesune k buněčnému jádru, kde vytvoří „ochrannou čepičku“ orientovanou směrem k dopadajícím slunečním paprskům. Podle jiných prací jsou melanozomy transportovány mimo buňku, a tam je teprve keratinocyt zhltne. Uvažuje se také o tom, že by membrány obou buněk (melanocytu a keratinocytu) mohly být přímo propojeny. Melanozomy produkují melanin – barviva, která mají podle chemické struktury různé odstíny, od oranžové po tmavě hnědou. Za jejich syntézu je odpovědná biochemická dráha využívající tyrozinázu. Tento enzym urychluje oxidaci fenolů na chinony, látky pohlcující ultrafialové záření a snižující ve svém okolí koncentraci reaktivních kyslíkových radikálů. Již delší dobu je známo, že melano-
zomy bělochů i černochů obsahují podobné množství tyrozinázy, odlišná je jen její aktivita (u bělochů mnohem nižší). Protože je aktivita tyrozinázy pro odstín pleti tak důležitá, zajímají se o ni nejen badatelé a lékaři, ale i kosmetické firmy. Teprve nedávno se zjistilo, že klíčovým faktorem ovlivňujícím aktivitu tyrozinázy je pH v melanozomech, které je u bělochů mnohem nižší, a právě kyselé prostředí aktivitu tyrozinázy brzdí (tyrozináza je nejaktivnější při pH 6,8). Badatelé mají řadu nástrojů jak pH v buněčných organelách měnit – např. specifické inhibitory enzymu v-ATPázy, který do některých membránových organel (včetně melanozomů) pumpuje protony, a tím udržuje kyselost. Jestliže se zmíněné inhibitory použijí, melanozomy v buňkách odvozených z bělošské kůže neutralizací pH ztmavnou a aktivita tyrozinázy vzroste asi desetkrát. U buněk odvozených z černošské kůže nemělo toto působení žádný efekt. Co však reguluje pH v melanozomech? Odpověď nabízejí některé syndromy s narušenou pigmentací, např. albinizmus 2. typu (nedostatek barviva v očích a kůži), kde hlavní roli zřejmě hraje protein P (pink – růžový), který je strukturně podobný iontovým kanálům a významně se podílí na regulaci pH v melanozomech. Odlišnost v barvě kůže jednotlivých lidských etnik tedy může souviset s vysokým množstvím různých alel v genech pro P-protein v lidské populaci. Ö
JAN ČERNÝ
K dalšímu čtení FEBS Lett. 478, 57, 2000/1–2 Exp Cell Res. 268, 26, 2001/1 a 262, 197, 2001/2 J. Cell Sci. 15, 1441, 2002
http://www.vesmir.cz | Vesmír 82, září 2003
497
