Holocaust, Spojenci a Osvětim

Holocaust, Spojenci a Osvětim pavel elbl Znepokojující pravda o tom, co Spojenci věděli o vyhlazování Židů a koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim

Praha 2015

obsah



Úvod

považováno za porušení autorských práv.



Zrod a rozvoj vyhlazovací mašinérie v Osvětimi

© PhDr. Pavel B. Elbl, 2015



Pekelný průmysl

Veškerá práva si vyhrazuje autor. Opisování a jakékoliv rozmnožování bez jeho svolení není dovoleno a bude

© Nakladatelství noos s. r. o., 2015

isbn  - - -

-



Co Spojenci věděli a otázka bombardování Osvětimi



Bibliografie



Internet



Dokumentární filmy



Instituce



Obrazová příloha



Nabídka společenské literatury

Memento:

Věnováno památce všech obětí

„ Neuvěřitelnost lidské krutosti neznamená její nemožnost !“

nacistického konečného řešení židovské otázky.

ÚVOD

Tato kniha je výpovědí o jedné z nejstrašnějších kapitol dějin druhé světové války, která sice není zcela neznámá, ale všeobecně se o ní mnoho neví, a ještě méně lidí je o ní ochotno bez zábran hovořit a přiznat si ji. Snad je pro jejich mysl nezajímavá nebo zneklidňující, a co je možná ještě mnohem závažnější, lhostejná. Zásadním cílem předkládané práce je pokus o odpověď na znepokojivou otázku, co vlastně Spojenci věděli o koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim a s tím souvisejícím vyhlazováním evropského židovstva. Záhy poznáme, že Spojenci toho počínaje rokem 1941 věděli poměrně mnoho, jejich znalosti se v průběhu dvou následujících let prohlubovaly a v polovině roku 1944 nabyly kruté plnosti. Pokud by byli odpovědní spojenečtí a zejména britští zpravodajští pracovníci, důstojníci, ale i úředníci a politici ochotni provést důkladnou analýzu téměř pravidelně proudících zpráv, šifer, svědectví a posléze i leteckých fotografií, mohli si z nich poskládat naprosto jasnou mozaiku důkazů o probíhajícím vyvražďování Židů, jež nabylo obludných rozměrů. Museli by však přistoupit na možnost existence takových hrůz, které se nejprve zdály být neslučitelné s dosavadní lidskou morálkou i civilizačním a historickým vývojem. Jednoduše by museli být ochotni těmto zprávám a důkazům uvěřit. Na jejich obhajobu lze říci snad jen pouze to, že úplná obludnost konečného řešení židovské otázky vešla plně ve známost až po ukončení války a dodnes je její krutost v mnohém nepochopitelná a neuchopitelná. Budeme-li na druhou světovou válku pohlížet touto optikou, může se nám snadno zdát, že ji Hitler rozpoutal především z důvodu vyhlazení evropských Židů.

15

Přihlédneme-li na okamžik k této problematice, můžeme mezi

Dne 16. července 1941 v době, kdy již na východní frontě pro-

dnešními historiky holocaustu vysledovat dva zásadní proudy pří-

bíhaly masové popravy židovského obyvatelstva, se Hitler setkal

stupu a názoru na jeho vznik. První proud tvoří tzv. intencionalis-

s Göringem a dalšími funkcionáři Třetí říše ve Vlčím doupěti ve

té, kteří se ve shodě s výše uvedeným tvrzením domnívají, že Hitler

Východním Prusku, aby zde hovořili o Stalinových rozkazech pod-

uchopil moc a posléze přivedl Německo do války s jednoznačným

něcujících rozpoutání partyzánské války. Podle tvrzení jeho osobní-

cílem vyvraždit židovské obyvatelstvo zemí, které se mu podaří ob-

ho tajemníka a vedoucího stranické kanceláře Martina Bormanna

sadit. Jeho politický systém měl zcela sloužit tomuto cíli. Ve dru-

hovořil Hitler o tom, že je nutné v Sovětském svazu použít „všech-

hém proudu pak stojí tzv. funkcionalisté, kteří argumentují tím, že

ny nezbytné prostředky — popravy obyvatelstva, přesídlování a tak dále“.

rozhodnutí o vyhlazení evropských Židů se zrodilo postupnými

Mělo tak být dosaženo cíle spočívajícího v konečném osídlení v sou-

kroky a rozhodnutími, a nikoli na základě jednoho Hitlerova roz-

ladu s vizí říšského vůdce SS Heinricha Himmlera. Stalinův roz-

kazu. Pro tyto historiky je zásadním bodem rok 1941, kdy se Němci

kaz k zahájení nekompromisní partyzánské války znamenal pro

postupující Sovětským svazem setkali s ohromujícím množstvím

Hitlera následující :

Židů, které je postupně přimělo k zahájení jejich zabíjení. Zásadní

„Umožňuje nám to zlikvidovat každého, kdo se postaví na odpor…

roli měl také sehrát vstup Spojených států amerických do války,

Způsob, jak to udělat, spočívá v postřílení všech, kdo se na nás třeba jen

které byly Hitlerem a nacisty považovány za baštu mezinárodní-

křivě podívají.“

ho židovstva.

Nesmiřitelnými protivníky v Hitlerově pojetí pak byli přede-

Hitlerova nenávist k Židům, kterou velmi snadno infikoval ši-

vším Židé a vyhlášení partyzánské války mu poskytlo vítanou zá-

roké masy německého národa, své nohsledy a vykonavače, byla té-

minku k jejich hromadnému vraždění bez ohledu na věk a pohlaví.

měř až démonická. Vzpomeňme například jeho projevu ze 30. led-

Další Hitlerova slova na uvedené téma byla zaznamenána v sou-

na 1939, který pronesl v Reichstagu :

vislosti s jeho schůzkou s chorvatským ministrem obrany Slavkem

„Dnes budu ještě jednou prorokem : jestliže by se mezinárodním židov-

Kvaternikem 22. července 1941. Židy naprosto nevybíravě označil za

ským finančníkům uvnitř a vně Evropy mělo znovu podařit uvrhnout ná-

„metlu lidstva“ a Rusko za „centrum zamoření“. „Až v Evropě nezůstanou

rody do světové války, pak výsledkem nebude bolševizace země a tedy vítěz-

žádní Židé, nebude nadále nic narušovat jednotu evropských států.“

ství židovstva, nýbrž zničení židovské rasy v Evropě.“

Již 17. července téhož roku obdržel Himmler od Hitlera vý-

V mnohém příznačná jsou také Hitlerova slova pronesená

nos, který mu uděloval pravomoc v otázkách týkajících se činnos-

21. ledna 1939 v Berlíně k československému ministrovi zahranič-

ti policie na okupovaných územích ve stejné míře, jíž disponoval

ních věcí Františkovi Chvalkovskému:

v Německu. To znamenalo, že říšský vůdce SS přímo odpovídal za

„Zničíme Židy… Den odplaty nastává.“

vyhledávání a potlačování vnitřních nepřátel, kterými byli podle

Navzdory již probíhajícímu vraždění na Východě byla nejzá-

Hitlera na okupovaných územích Sovětského svazu především Židé.

sadnější rozhodnutí vedoucí ke konkrétním krokům v otázce vyhla-

Hitler svou touhu po přijetí konečného řešení židovské otáz-

zení evropských Židů učiněna až v druhé polovině roku 1941 a na

ky krotil se stále větší obtížností. Během večeře 10. října 1941 napří-

samém počátku roku následujícího.

klad prohlásil :

16

17

„Zákon života a smrti nařizuje nepřetržité zabíjení, aby přežili ti lepší.“

„Co se týče židovské otázky, je Vůdce rozhodnut uklidit stůl. Varoval

V okamžiku, kdy si odbor vojenské správy úřadu náčelníka

Židy, že pokud se stanou příčinou další světové války, povede to k jejich vlast-

hlavního štábu wehrmachtu stěžoval, že deportace Židů kompli-

ní likvidaci. Nešlo o prázdná slova. Nyní světová válka přichází a likvidace

kují a zdržují přepravu armádních transportů, odpověděl Führer

Židů musí být jejím neodvratným důsledkem. Nemůžeme na věc pohlížet se

následujícím způsobem :

sentimentem. Nepřísluší nám, abychom k Židům cítili soucit… Jestliže musel

„Židovská otázka má prioritu před všemi ostatními záležitostmi.“

německý lid dosud přinést sto šedesát tisíc obětí ve východním tažení, pak ti,

Dne 21. října pak opět popustil uzdu své vášni :

kdož jsou za tento krvavý konflikt odpovědní, musí zaplatit vlastními životy.“

„Až konečně zadupeme tuto nákazu, vykonáme pro lidstvo skutek, jehož význam si naši muži na bitevních polích ani nedokáží představit.“

V průběhu dvou následujících dnů se Hitler sešel s funkcionáři zastávajícími zásadní pozice v rámci okupačních a likvidačních

O čtyři dny později pozval Hitler na oběd do Vlčího doupěte

akcí. Jednalo se o Philippa Bouhlera, který vedl Führerovu kancelář

své věrné služebníky Himmlera a Heydricha a v průběhu následu-

i ukončený program T4 neboli eutanazie, Alfreda Rosenberga, mini-

jící konverzace se vrátil ke svému proroctví z roku 1939 :

stra pro východní okupovaná území, a druhého setkání se zúčastnil

„Z tribuny říšského sněmu jsem prorokoval Židům, že pokud se válka

i reichsführer SS Heinrich Himmler. Již před vstupem Spojených

ukáže nevyhnutelnou, budou Židé z Evropy odstraněni. Tato rasa zločinců

států do války Rosenberg hovořil o „Židech z New Yorku, kteří pod-

měla na svědomí dva miliony mrtvých ve světové válce a dnes už má další

porují celosvětové tažení proti Německu“. Rosenberg rovněž vyhrožo-

statisíce. Ať mi nikdo netvrdí, že je nedokážeme zahnat do bažin ! … Pokud

val „nasazením odpovídajících prostředků proti Židům žijícím na Východě“

kolují pověsti, že máme v plánu vyhladit Židy, je to pro mne v pořádku.“

a pokračoval :

K zásadní poradě hlavních představitelů SS a vládních minis-

„Na východních územích žije v současné době přes šest milionů židov-

trů nacistického Německa, na níž měl být projednán další osud ev-

ských obyvatel. Po více než sto let fungovali východní Židé jako zdroj a pra-

ropských Židů, mělo původně dojít již 9. prosince 1941. Jejím svo-

men židovské moci na celém světě… Pramen, z něhož newyorští Židé čerpají

lavatelem byl velitel RSHA a SD , obergruppenführer SS Reinhard

své síly, musí být zničen… tyto parazitující prvky odstraněny.“

Heydrich, který však tuto schůzku nakonec přesunul na 20. ledna

Uvedené citace pocházejí z Rosenbergova projevu, který při-

1942. Učinil tak pravděpodobně z důvodu vstupu Spojených stá-

pravoval na počátku prosince roku 1941 a s nímž 14. prosince se-

tů amerických do války, který urychlil Hitlerovo rozhodnutí vyhla-

známil Hitlera. Ten prý podle Rosenberga mimo jiné prohlásil, že

dit Židy v rámci celé Evropy. O osudu Židů z východoevropských

„Židé zavlekli Německo do války, začali všechno to ničení, takže by nikoho

území, Říše a Protektorátu Čechy a Morava bylo již prakticky roz-

nemělo překvapit, pokud se stanou prvními obětmi“.

hodnuto a jejich transporty mířící do táborů a ghett na Východě se již rozjely. Dne 12. prosince 1941, den po vyhlášení války Spojeným stá-

Z dosud uvedeného jasně vyplývá, že rozhodnutí o vyhlazení evropských Židů bylo uskutečněno s největší pravděpodobností mezi 7. a 14. prosincem 1941.

tům, se Hitler setkal v berlínském kancléřství s říšskými a župními

Dalším důkazem tohoto tvrzení je proslov Hanse Franka, vlád-

vedoucími NSDAP . Obsah Hitlerových slov zachytil ministr pro-

ce polského Gouvernementu, pronesený k jeho podřízeným 16. pro-

pagandy Josef Goebbels :

since 1941 v Krakově po jeho schůzce s Hitlerem o čtyři dny dříve :

18

19

„Pokud jde o Židy, dobrá, řeknu bez obalu, že takovým či onakým způ-

dal pokyny. Podívejte se na to a zjistěte, jak si se svým programem vede.‘

sobem s nimi musíme skoncovat. Vůdce to jednou pověděl takto : pokud se

Podle rozkazu jsem vyrazil do Lublinu … Globocnik poslal pro jistého

spojeným silám židovstva podaří znovu rozpoutat světovou válku, bude to

sturbannführera Höfleho… Z Lublinu jsme vyrazili do — nevzpomínám

znamenat konec Židů v Evropě… Jako přesvědčený nacionální socialista

si na jméno onoho místa … Nedokáži říci, zda šlo o Treblinku nebo něja-

musím rovněž říci, že pokud nějaký Žid přežije válku … , pak bude válka jen

kou jinou lokalitu (jednalo se o Belzec) … Stavěli tam malé dřevěné

částečným úspěchem. V souvislosti s Židy se tudíž řiďme základním předpo-

chaty — dvě, možná tři. Mohly mít tak dvě nebo tři místnosti. Höfle po-

kladem, podle něhož mají zmizet. Musí být zprovozeni ze světa. V součas-

žádal kapitána, aby mi vysvětlil jejich funkci … Pochopil jsem, že chtějí

nosti se účastním diskuzí s cílem dopravit je na Východ. V lednu se bude

připojit motor z ruské ponorky a vhánět do domků výfukové plyny, aby

v Berlíně konat důležitá schůzka, na které bude projednána tato otázka

se Židé uvnitř otrávili …

(Heydrichem plánovaná konference ve Wannsee) … Ať již přinese jakýkoliv závěr, bude zahájena velká emigrace Židů.

Pak mne poslali do Chelmna ve Vartské župě. Od Müllera (velitele gestapa) jsem dostal rozkaz jet do Lodže a nahlásit mu, co se tam děje :

Co se ale s těmito Židy stane ?… V Berlíně jsme slyšeli : proč si kvů-

‚Akce proti Židům tam běží plným proudem, Eichmanne. Jeďte se tam po-

li nám děláte takové problémy ? Neexistuje nic, co bychom s Židy chtěli

dívat.‘ Odjel jsem na velitelství gestapa v Lodži … Byl to speciální oddíl,

v Ostlandu nebo říšském komisariátu podnikat. Zlikvidujte je tam sami !…

sestavený reichsführerem. Řekli mi, kde přesně se Chelmno nachází, a na

Přebývá zde 3 500 000 Židů, které nemůžeme zastřelit ani otrávit. Některé

místě jsem spatřil následující : místnost — pokud si dobře vzpomínám —

věci ale učinit můžeme a ty takovým či onakým způsobem povedou k úspěš-

snad pětkrát větší než tato. V ní byli Židé. Museli se svléknout, načež přijel

né likvidaci. Bude záležet na prostředcích, o nichž se nyní v Říši diskutuje…

hermeticky uzavřený nákladní automobil. Dveře se otevřely, vůz zastavil

Kdy a jak to všechno proběhne, závisí na zařízeních, která musíme vybu-

u jakési rampy a nazí Židé dostali rozkaz nastoupit. Pak se dveře zavřely

dovat a uvést do chodu.“

a auto odjelo … Odjel jsem za nákladním automobilem … a tam jsem uviděl

Dne 18. prosince 1941 se Himmler setkal ve Vlčím doupěti s Hitlerem a výsledkem jejich schůzky byl prostý rozkaz : „Židovská otázka, zlikvidovat coby partyzány.“

ten nejstrašnější výjev, jaký jsem kdy v životě spatřil. Vůz zastavil u dlouhého příkopu, dveře se otevřely a začali z něj vytahovat mrtvoly. Jejich údy se ohýbaly, jako kdyby ti lidé žili. Jen tak je naházeli do příkopu.“

Jelikož k likvidaci sovětských Židů, označovaných za partyzá-

Eichmann tak mimoděk zachytil postupný vývoj směřující od

ny, již docházelo několik měsíců, lze uvedený příkaz vztáhnout i na

mobilních plynových komor k pevným vyhlazovacím zařízením, je-

ostatní evropské židovstvo. Heydrich se na konci roku 1941 svěřil vedoucímu židovského

hož urychlení umožnilo převelení uvolněného personálu z programu T4 (eutanazie) na Východ. Likvidační komanda neboli sonder-

referátu RSHA Adolfu Eichmannovi s následujícím tajemstvím, kte-

komanda dosud působila v místech, která obsadila a kde žily místní

ré vyšlo najevo až po Eichmannově zatčení a výslechu izraelským

populace židovských obyvatel. Hlavním způsobem jejich ohavné

vyšetřovatelem Avnerem Lessem roku 1960 :

práce byly hromadné popravy prováděné pomocí střelných zbra-

„Na přelomu let 1941–1942 pro mne Heydrich nechal poslat. Nejprve

ní. Tento vývoj se měl od sklonku roku 1941 zdokonalit zavedením

začal krátkým proslovem a pak řekl : ‚Führer nařídil fyzickou likvidaci

pevných systémů — plynových komor, které by usnadnily a urych-

Židů… Eichmanne, pojedete do Lublinu za Globocnikem. Vůdce mu již

lily deportace z Polska, západní Evropy i dalších zemí.

20

21

Zásadní problémy související s nacistickým rozhodnutím vyhladit všechny evropské Židy ve sféře německého vlivu na kontinentu

„Židé musí pryč z Německa a také z celé Evropy. Bude to ještě nějakou dobu trvat, ale stát se to musí. Vůdce je k tomu pevně rozhodnut.“

byly projednány 20. ledna 1942 na Heydrichem svolané konferenci

Antisemitská politika nacistického Německa v předválečném

ve Wannsee v blízkosti Berlína, kam se dostavilo pět zástupců tajné

období došla svého mnoho předznamenávajícího vrcholu v noci

policie a SD , osm politiků a funkcionářů civilní zprávy a dva zástup-

9. listopadu 1938, nazvané tzv. Křišťálovou nocí, pogromem na ně-

ci NSDAP . Zúčastnili se jí i Eichmann a Müller. Heydrich, který ce-

mecké Židy, při němž zahynulo přibližně sto osob a třicet tisíc lidí

lému shromáždění předsedal, nejprve všem přítomným oznámil, že

bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Důsledky tohoto otřesu

bylo učiněno rozhodnutí o vyhlazení všech evropských Židů, a po-

přivedly mnoho Židů z Německa a Rakouska k rozhodnutí opustit

sléze představil i určitou představu, jak bude toto vraždění pod vý-

své domovy a hledat útočiště v okolních státech i v zámoří. Je však

hradní kontrolou a pravomocí SS probíhat. Přítomní byli posléze

trpkou pravdou, že většina těchto států s několika čestnými výjim-

požádáni o případné faktické připomínky, ale Heydrich po celou

kami své hranice židovským emigrantům neotevřela a navíc jim do

dobu vystupoval z jasné pozice, že o všem již bylo rozhodnuto a je

cesty stavěla mnoho byrokratických překážek.

tedy nutné vyřešit pouze některé praktické problémy. Kýženým

V žádném případě není možné snímat zásadní vinu z nacistic-

výsledkem mělo být usmrcení 11 000 000 obětí, z nichž nejméně

kých tvůrců, architektů a vykonavatelů konečného řešení židovské

6 000 000 skutečně zahynulo.

otázky, to však nic nemění na skutečnosti, že stojíme před děsivou

Zárodky budoucí fyzické likvidace Židů, bující v Hitlerově mys-

a naléhavou otázkou, zda pro ty statisíce a miliony nebohých obětí

li, můžeme však odhalit již v jeho knize Mein Kampf, sepsané v land-

nebylo možné vykonat více. Někteří odborníci tvrdí, že jedinou ces-

sbergském vězení v roce 1924 a vydané o rok později. V souvislosti

tou k záchraně evropských Židů bylo co nejrychlejší vítězné ukon-

s padlými německými vojáky v I. světové válce se Hitler o použití

čení války. Totéž ostatně tvrdili i spojenečtí velitelé a politici. Jiní

plynu zmiňuje již v této knize :

naopak poukazují na laxnost Spojenců, jejich neochotu k jakékoli

„Obětování milionů na frontě by nebylo nutné, kdyby 12 000 nebo 15 000 těch Hebrejů korumpujících národ bylo vystaveno účinkům otravného plynu.“

účinné akci a politické důvody pro jejich nečinnost. Čistě z morálního a lidského hlediska se nicméně domnívám,

Kromě toho lze v období mezi 30. lednem 1933, kdy se nacis-

a rozhodně nejsem sám, že Spojenci mohli a měli vykonat mnohem

té ujali moci, a vypuknutím druhé světové války v roce 1939 velmi

více. Potřebná technická, technologická a logistická kapacita jim

snadno sledovat celou řadu čitelných a narůstajících radikálních

počínaje rokem 1944 rozhodně nechyběla, což plně prokázali na

opatření zaměřených proti Židům. Hlavním cílem těchto postup-

evropských bojištích. Předpokládá to však, že nebudeme ve své za-

ných kroků bylo vyloučení Židů ze společnosti a hospodářské sfé-

slepenosti, neznalosti nebo neochotě ignorovat jistá fakta, archivní

ry. Také měli být zbaveni všech práv, včetně těch občanských. Série

materiály a výpovědi svědků, a přistoupíme na názor, že každý lid-

protižidovských opatření vyvrcholila 15. září 1935 vyhlášením no-

ský život má nenahraditelnou a neopakovatelnou hodnotu. Z toho-

rimberských zákonů. Mnohé předznamenává také deníkový zápis

to pohledu pak bohužel musíme konstatovat, že nebylo vykonáno

ministra propagandy Goebbelse, který učinil 30. listopadu 1937 po

nic. Chápu, že toto tvrzení mnoho lidí silně znepokojí, ba co více, že

dlouhém rozhovoru s Hitlerem :

se jej budou snažit vytěsnit z mysli, to však není důvod pro to, aby

22

23

nebylo bez okolků vyřčeno. Spojenci především nepochopili a ani

Židé, jež bylo možné donutit k účasti na vojenském úsilí, nebyli vyhlazo-

neuvěřili tomu, že jedním z hlavních důvodů, proč Hitler vede vál-

váni, nýbrž nasazeni do práce. Avšak zcela odlišné, naprosto nacistické

ku, je vyhlazení evropských Židů. Z vojenského, racionálního i lid-

uvažování tvrdilo, že zhoršující se situace na východní frontě nevyžadu-

ského hlediska to pro ně bylo zkrátka nepochopitelné.

je nic jiného než intenzifikaci holocaustu, nikoli jeho postupné ukonče-

Tento fakt, který jsme nastínili již dříve (intencionalisté ver-

ní. ‚Vybičování protižidovského běsnění bylo podle Hitlerových představ,‘

sus funkcionalisté), zůstává pro některé problémem až do dnešních

píše Saul Friedländer. Bylo ‚jedním z nejvhodnějších prostředků k uspí-

dnů. Mnozí se domnívají, že holocaust byl pouze jakýmsi „přívěs-

šení rozpadu nepřátelské aliance‘, neboť v Hitlerově chorobné mysli byli

kem“ nacistické vojenské agrese, a zdůvodňují ho především vstu-

‚Židé skrytým poutem, jež drželo pohromadě kapitalismus a bolševismus‘.

pem Spojených států amerických do války po 7. prosinci 1941, kte-

Kromě toho bylo v případě invaze do Evropy nutné, aby došlo k co mož-

rý prý Hitlera přiměl k přijetí konečného řešení židovské otázky.

ná nejrychlejšímu odstranění pomyslného vnitřního nebezpečí, jež Židé

Jako by již od počátku války s Polskem a posléze se Sovětským sva-

údajně představovali.

zem nedocházelo k hromadným vraždám židovských obyvatel, jako

Goebbelsovi se v projevu proneseném v berlínském Sportovním palá-

by nebyla žádná komanda smrti, která byla pouhým předstupněm

ci 18. února 1943, to znamená pouhých několik dnů poté, co polní maršál

k mnohem masovějšímu vyhlazování. Připravenost k tomuto běs-

Paulus kapituloval u Stalingradu, což představovalo snad vůbec největší

nění si pak příslušníci jednotek SS , a nejen oni, nesli ve svých du-

porážku, jakou kdy Německo utrpělo ve válce, povedl pěkný lapsus freu-

ších již několik dlouhých let. Válka proti Sovětskému svazu a vstup

dianus, když rozhorleně hřímal proti ‚židovským likvidačním četám‘, kte-

Spojených států do války se nepochybně staly katalyzátorem proti-

ré podle jeho tvrzení postupovaly ‚za útočícími ruskými divizemi‘ (což byl

židovské politiky, neboť Hitler považoval spojení židobolševismu

zřetelný zrcadlový obraz toho, co spáchaly německé Einsatzgruppen za úto-

se západním židovstvem za závažné spiknutí ohrožující celé lidstvo.

čícími německými divizemi). ‚Německo v žádném případě nemá v úmyslu

Himmlerovo rozhodnutí z poloviny roku 1942 o vyvraždění i prá-

sklonit se před touto hrozbou,‘ řekl Goebbels početnému, pečlivě vybranému

ceschopných Židů se jeví jako doplněk předcházejících rozkazů.

a vše fanaticky schvalujícímu publiku, ‚avšak hodlá jí čelit včas a v případě

Hitler byl nenávistí k Židům ovládán až do samotného konce a za

nutnosti naprostým a radikálním vyhube…,‘ nedořekl a vzápětí se opravil,

svůj prakticky jediný úspěch zmíněný ve své politické závěti, sepsa-

‚vyloučením‘. Přítomní to přivítali nadšeným potleskem, výkřiky ‚pryč se

né v Sověty obklíčeném berlínském bunkru, považuje vyhlazení ev-

Židy‘ a smíchem. Projev, který přenášel živě rozhlas pro desítky milionů

ropského židovstva. Byl to pro něj určitý druh války, kterou se mu

Němců, se stal Goebbelsovým nejproslulejším veřejným vystoupením a byl

podle jeho názoru podařilo vyhrát. Renomovaný britský historik

pronesen pod obrovským transparentem s heslem : Totaler Krieg — Kürzester

Andrew Roberts se k tématu Hitlerova fanatismu týkajícího se ře-

Krieg (totální válka — nejkratší válka). V celé Říši bylo slyšet Hitlerova nej-

šení židovské otázky v letech, kdy Německu začala hrozit porážka,

bližšího společníka, jak se ve spěchu opravil a místo ‚vyhubením‘ řekl ‚vy-

vyslovil následujícím způsobem :

loučením‘. Němci si toho velmi dobře všimli.

„Rozumné uvažování vyžadovalo, aby, jakmile to vypadalo, že vál-

Poněvadž se Hitler nevyjádřil, co si myslí o tom, zda je důležitější

ka může být prohrána, byly železnice, vojenské prostředky i lidské zdroje

holocaust nebo vítězství na východní frontě, můžeme se v té věci pouze

nasazené na provádění holocaustu ihned využity na vojenské účely a aby

domýšlet. Není vyloučeno, že důvod, proč k intenzifikaci holocaustu spíše

24

25

než k jeho zastavení, jak by bylo logické, došlo v době, kdy se začala rýso-

dokonce stanovil vyhlazení Židů jako prioritu a navzdory neustá-

vat pravděpodobnost porážky — ačkoli jej bylo možné znovu zahájit po do-

le vzrůstajícímu spojeneckému tlaku na frontách měly železniční

sažení vítězství —, tkví až u kořenů Hitlerova názoru na své vlastní místo

transporty směřující do Osvětimi přednost před vojenskými.

v dějinách. Byl totiž přesvědčen, že i kdyby Německo válku prohrálo, sám

A bombardéry stále nepřilétaly…

by přesto navždy zůstal člověkem odpovědným za úplné vyhlazení židovské rasy v Evropě. A právě to by bylo jeho odkazem určeným pro národ, dokonce i kdyby se spojencům podařilo porazit Říši. Že dal přednost svému snu o světě, který by byl Judenfrei, dokonce i před nutností dosáhnout vítězství, dokazuje míru jeho fanatismu. Věděl, že němečtí Židé v první světové válce statečně bojovali za císaře, získali řadu Železných křížů a z mnohých se stali důstojníci, kteří udělali značný dojem. Svůj Železný kříž první třídy dostal vlastně jen díky přičinění židovského pobočníka velitele jeho vlastního pluku — poručíka Huga Gutmana. Hitler, který by byl v roce 1933, jakmile se dostal k moci, odvrhl antisemitismus, by možná do roku 1939 dovedl zapřáhnout do služeb německého válečného úsilí miliony nejbystřejších a nejvzdělanějších Evropanů včetně nukleárních fyziků vyznamenaných nejvyššími cenami. Nějaký konzervativní německý nacionalista by takovou věc možná dokázal, avšak vlastní nacistické smýšlení způsobilo, že to Hitler vůbec nechtěl.“ Příznačné jsou i vzpomínky Gabriela Bacha, žalobce v Eichmannově procesu : „Když němečtí generálové na východní frontě škemrali o každý vlak s municí a posilami, získal Eichmann prioritu pro své vlaky smrti, i když věděl, že vlastně sabotuje válečné úsilí Německa. Svým přátelům říkal : ‚Já vím, že válka je prohraná, ale já svou válku ještě vyhraju,‘ a pak odjel do Osvětimi, aby zvýšil usmrcování z 10 000 na 12 000 osob denně.“ Je nad veškerou pochybnost jasné, že Spojenci naprosto podcenili či spíše opominuli obrovské organizační, materiální, lidské a logistické úsilí nacistů, související s vyhlazováním, a na rozdíl od Hitlera, který byl ochoten do tohoto snažení zapojit velké množství sil, a to i na úkor frontových jednotek, nebyli ochotni vykonat pro záchranu evropských Židů nic podstatného. V roce 1944 Hitler

26

27