Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Studijní obor: Mezinárodní rozvojová studia
Bakalářská práce
ROLE ADVOKAČNÍ FUNKCE V NEVLÁDNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍCH V ČESKÉ REPUBLICE
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr RYCHTECKÝ
Autor: Aneta BENEŠOVÁ
Brno, květen 2013
Zadání
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářkou práci Role advokační funkce v nevládních neziskových organizacích v České republice vypracovala samostatně pod vedením Ing. Petra Rychteckého a za použití literatury, kterou uvádím v seznamu literatury.
V Brně dne 27. května 2013 Aneta Benešová
Poděkování Mé velké poděkování patří Ing. Petrovi Rychteckému za vedení této práce, vstřícný osobní přístup a podnětné připomínky. Dále bych ráda poděkovala všem svým blízkým za podporu při psaní této práce i celého studia.
Abstrakt Benešová, A., Role advokační funkce v nevládních neziskových organizacích v České Republice. Bakalářská práce. Brno, 2013 Tato bakalářská práce se zabývá funkcemi nevládních neziskových organizací v České republice se zaměřením na advokační funkci. Práce nejprve charakterizuje prostředí, ve kterém se tyto organizace nachází – tedy neziskový sektor. Zabývá se jednotlivými etapami vývoje a vztahem sektoru a státu. Dále se snaží vysvětlit, proč existují neziskové organizace, jejich definice a právní normy a především jejich funkce. Poslední kapitola se zabývá podrobněji advokacií. Praktická část obsahuje prezentaci výsledků provedeného výzkumu - analýzu odpovědí z dotazníků a následnou
komparaci
s teoretickými
poznatky.
Závěr
obsahuje
zhodnocení
využitelnosti nabytých poznatků v praxi. Klíčová slova: neziskový sektor, nevládní neziskové organizace, servisní funkce, advokační funkce, funkce budování komunity
Abstract Benešová, A., Advocacy Function in NGOs in the Czech Republic. The Bachelor thesis. Brno, 2013 The thesis deals with the functions of NGOs in the Czech Republic, focusing on advocacy function. First, the thesis describes surroundings in which these organizations are located the non-profit sector. Then deals with various phases of development and the relationship between the sector and the state. It is also trying to explain why there are non-profit organizations, their definitions and legal standards and in particular their function. The last chapter focuses more on advocacy. The practical part contains a presentation of the results of the research - analysis of the responses from the questionnaires and a comparison with theoretical knowledge. Conclusion includes usability evaluation of acquired knowledge in practice. Keywords: nonprofit sector, NGOs, service functions, advocacy function, community building
OBSAH 1
ÚVOD ................................................................................................................... 6
2
CÍL A METODIKA PRÁCE ................................................................................ 7
3
NEZISKOVÝ SEKTOR ....................................................................................... 8 3.1 3.2 3.3 3.4
4
DEFINICE NEZISKOVÉHO SEKTORU ...................................................................... 8 ETAPY VÝVOJE NEZISKOVÉHO SEKTORU DO ROKU 1989........................................ 9 ETAPY VÝVOJE NEZISKOVÉHO SEKTORU PO ROCE 1989 ...................................... 10 VZTAH STÁTU A NEZISKOVÉHO SEKTORU ........................................................... 11
NEVLÁDNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE ....................................................... 14 4.1 DEFINICE NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE .................................................... 14 4.2 TYPOLOGIE NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE ................................................ 15 4.2.1 Právní formy nestátní neziskové organizace .............................................. 17 4.3 STATISTIKA POČTU NNO MEZI LETY 1990-2012 .................................................. 18
5
FUNKCE NESTÁTNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ ............................ 20 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5
6
SERVISNÍ FUNKCE ............................................................................................ 21 ADVOKAČNÍ FUNKCE ........................................................................................ 22 FUNKCE BUDOVÁNÍ KOMUNITY ......................................................................... 23 EXPRESIVNÍ FUNKCE ........................................................................................ 25 OSTATNÍ FUNKCE ............................................................................................. 26
ROLE ADVOKACIE V ROZVOJOVÝCH NNO ............................................... 27 6.1 FAKTORY ŘÍDÍCÍ ADVOKAČNÍ FUNKCI ................................................................ 28 6.1.1 Globální politický rámec .......................................................................... 28 6.1.2 Přetrvávání chudoby a zvyšující se lidská nouzeChyba! Záložka není definována. 6.1.3 Efektivita NNO a jejich komparativní výhodaChyba! Záložka není definována. 6.1.4 Globální komunikační technologie ............................................................ 30 6.1.5 Interní faktory .......................................................................................... 31 6.2 PŘECHOD NNO K ADVOKACII............................................................................. 31
7
VÝZKUM ........................................................................................................... 33 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6
VÝZKUMNÝ PROBLÉM ...................................................................................... 33 VÝZKUMNÝ VZOREK ........................................................................................ 33 METODA SBĚRU DAT ........................................................................................ 33 ANALÝZA VÝSLEDNÝCH HODNOT ...................................................................... 34 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ ........................................................................................ 44 DOPORUČENÍ ................................................................................................... 45
ZÁVĚR ..................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................... 48 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................... 52 SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................. 52 SEZNAM TABULEK ............................................................................................... 52 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 53
1 ÚVOD Nevládní neziskové organizace (dále NNO) si vydobyly své místo v naší společnosti a staly se nezbytnou součástí našeho státu. Staly se pro společnost přínosem a dokázaly vyplnit prázdné místo. Jsou bezprostřední reakcí na potřeby občanů, ať už z hlediska krátkodobého či dlouhodobého. Prostředí, ve kterém se NNO nacházejí, se nazývá neziskový sektor, který se vyvíjí již několik let. Jeho evoluce závisí na mnoha faktorech, zejména na politickém režimu státu - nejlépe se mu daří v demokracii, což Česká republika (dále ČR) nyní splňuje, ale vždy tomu tak nebylo. Neziskovému sektoru (dále NS) se věnuji ve třetí kapitole, která má za úkol definovat NS, popsat jednotlivé etapy vývoje od 18. století přes klíčový rok 1989 až po současnost, a popsat stručně vztah neziskového sektoru a státu. Čtvrtá kapitola se zabývá přímo NNO. Charakteristika NNO je poměrně složitá, neexistuje žádná přesná definice. Širokým tématem je také typologie - organizace se člení podle kritéria globálního členění, dle zaměření, původu a druhu aktivity, podle právních norem a právní formy. Dále lze NNO rozlišit podle její převládající činnosti ve společnosti tedy funkce, kterou pro společnost plní. Problematikou identifikace rolí, které organizace plní na úrovni společnosti, se zabývalo mnoho významných autorů, kteří dali vzniknout pestré škále funkcí. Funkcemi NNO se zabývá kapitola pátá, která popisuje funkci servisní, advokační, expresivní, charitativní, filantropickou a funkci budování komunity. Šestá kapitola se věnuje rostoucí roli advokacie v rozvojových NNO, neboť zapojování do politických a legislativních procesů je budoucí cesta NNO. Veřejnost stále považuje NNO jen jako alternativního poskytovatele služeb, její nové roli v podobě obhájce veřejných zájmů a práv
nepřikládá takovou
důležitost. Poslední kapitola popisuje provedený výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jaké funkce plní rozvojové NNO na úrovni společnosti v ČR, a dále zjistit, jak si mezi funkcemi stojí advokační funkce.
6
2 CÍL A METODIKA PRÁCE Cílem této práce je identifikovat základní funkce, které jsou plněny neziskovými organizacemi na úrovni společnosti v České republice. Cílem je také zjistit, zda české rozvojové NNO používají advokační funkci. Práce se zabývá nestátními (nevládními) neziskovými organizacemi a výzkum je orientován pouze na podskupinku této rozsáhlé kategorie - rozvojovými NNO. Mezi dílčí cíle patří deskripce neziskového sektoru v České republice, definice nestátních neziskových organizací, seznámení s odlišnými vymezeními funkcí neziskových organizací od různých autorů, rostoucí role advokační funkce a výzkum funkcí rozvojových NNO. Cílem výzkumu je zmapování rozvojových organizací v České republice z hlediska funkcí, s důrazem na funkci advokační. Výzkum se zabývá pouze třemi nejdůležitějšími funkcemi, tedy servisní, advokační a funkcí budování komunity. Jako metodu pro sběr dat jsem zvolila dotazník. Respondenty jsem oslovila pomocí e-mailu, ve kterém jsem je informovala o výzkumu, a přidala odkaz na online dotazník na stránkách www.survio.com. Teoretické poznatky jsem čerpala z odborné literatury a z webových stránek, které se zabývají neziskovým sektorem, neziskovými organizacemi a advokacií.
7
3 NEZISKOVÝ SEKTOR V této kapitole se pokusím definovat pojem neziskový sektor. V každé vyspělé demokratické zemi existují tři sektory - státní, soukromý ziskový a nestátní neziskový. Neziskový sektor vzniká na základě potřeb občanů, které soukromý sektor nebo státní sektor nedokáže celkově pokrýt. Jinými slovy neziskový sektor vzniká ve chvíli, kdy stát žije svým vlastním byrokratickým životem, a ten nedokáže uspokojit potřeby všech menšin obyvatelstva.
3.1 Definice neziskového sektoru Podle Dohnalové se neziskový sektor nachází v prostoru mezi státem, státními institucemi, trhem, ziskovými soukromými společnostmi a jednotlivými občany nebo skupinami občanů, dále v prostoru mezi občanem nebo rodinou a společností. NS představuje formy činností, které jsou typické tím, že mohou fungovat nezávisle na státu a jeho mocenských orgánech. (Dohnalová, 2005, s.4) Jak tvrdí Haken, v širším pojetí je možné zařadit do neziskového sektoru veškeré organizace, které nejsou založeny za účelem tvorby a rozdělení zisku, lépe tedy not-for-profit organisations. V tomto šiřším pojetí by sem tedy patřily i politické strany, odbory, akademická půda, cechy, zájmová sdružení právnických osob, družstva, komory, profesní svazy, různé příspěvkové organizace atd. Většinou si ale pod NS představíme nestátní neziskové organizace (Haken, 2005, s. 10). Neziskový (netržní) sektor je pak ta část národního hospodářství, ve které subjekty v ní fungující a produkující statky, získávají prostředky pro svoji činnost cestou tak zvaných přerozdělovacích procesů. Cílovou funkcí neziskového sektoru není zisk ve finančním vyjádření, ale přímé dosažení užitku, který má zpravidla podobu veřejné služby. (Rektořík, 2010, s.14) Neziskový sektor zasahuje do velkého množství odvětví v zemi a proto je jeho existence vnímána jinak ekonomy, jinak politology a jinak antropology. Jak můžete vidět na obrázku č.1, ekonomický pohled říká, že neziskový sektor je spolu se sektorem ziskovým součástí národního hospodářství, a jako takový se dále dělí na podsektor veřejný, soukromý a sektor domácností. (Rektořík, 2010, s.13).
8
Obrázek č. 1: Členění národního hospodářství Zdroj: Rektořík, 2010, s. 13
Zajímavý je také pohled např. pracovníka NNO, který se na neziskový sektor dívá jako na prvek společnosti, respektive jako na nejvlastnější projev občanské společnosti jakožto entity, která chce aktivně participovat na politické moci a na veřejné diskuzi stěžejních společenských témat. (Bačuvčík, 2005, s.40) Za zmínku stojí problém terminologie neziskového sektoru. V souvislosti s ním se obecně používají termíny jako občanský sektor, třetí sektor, veřejný sektor, nevládní sektor atd. Tyto pojmy mají velmi společného, ale nelze je považovat za totéž. Každý pojem má svou definici a odlišuje se, i když nepatrně, od těch ostatních.
3.2 Etapy vývoje neziskového sektoru do roku 1989 Neziskový sektor má v České Republice bohatou tradici. Na našem území jsou počátky filantropie spatřovány u katolické církve a v jejích ideálech o pomoci druhým, a to již ve 13.století. O rozvoj vzdělání a zdravotnictví se dříve starala pouze církev, vliv měst sílil až později. Základy NS byly díky svobodě sdružování položeny již v 18. století. První zákonná norma umožňující vznik NNO byla vyhlášena za Rakouska Uherska, a v této době také vznikla řada vlasteneckých spolků, např. Matice Česká, Měšťanská beseda, Pražský Sokol, atd. Dalším bohatým obdobím bylo Národní obrození, některé spolky z této doby dokonce přetrvaly dodnes, např. občanské sdružení Sokol. (Rektořík, 2010, s.32) Významnou událostí byl vznik Československé republiky v roce 1918 a také fakt, že byla vyhlášena jako demokratický stát. V období první republiky až do začátku II. světové války vzniklo mnoho neziskových organizací, které byly zaměřeny především na vzdělání, zdravotnictví a sociální služby. Tímto rysem se náš neziskový
9
sektor podobal západoevropskému neziskovému sektoru. (Brhlíková, 2004, s. 7-8). V této době také došlo k rozdělení spolků dle národnostního klíče, dále k nárůstu aktivit v sociální oblasti v souvislosti se světovou krizí. Vznikaly tzv. polooficiální subjekty sociální péče, které měly hustou síť poboček a určité úřední pravomoce, např. Československý Červený kříž, Masarykova liga proti tuberkulose, atd. V roce 1930 bylo registrováno právě v této oblasti 5140 spolků a 1540 ústavů a zařízení, které patřily k soukromým neziskovým organizacím, a které se podílely na celkových nákladech na sociální a humanitární péči 26 %. (Rektořík, 2010, s.33) Rozkvět neziskového sektoru byl zastaven druhou světovou válkou. Organizace přestaly plnit své role, byly transformovány ve prospěch nacistů, byly omezovány a přísně kontrolovány, někdy i likvidovány. Po II. světové válce se činnost NNO obnovila pouze na chvíli. Poté opětovně došlo k násilnému přerušení, redukci a podřízení spolkové činnosti komunistické straně. Dobrovolná činnost, která nevyhovovala komunistické ideologii, byla omezována nebo zakázána. Již nebylo možné sdružování občanů do nezávislých organizací. Lidem bylo zakázáno se svodobně vyjadřovat nebo svobodně sdružovat. Každá společenská organizace musela mít za předsedu člena komunistické strany. V 60. letech došlo k politickému uvolnění a dokonce došlo k obnově některých spolků (např. Junák a Sokol), avšak po vpádu vojsk Varšavské smlouvy neziskový sektor opět zamrzl. V tomto období vznikají různá seskupení, např. Charta 77, vydávání samizdatu, atd. Tato seskupení se zabývala prosazováním občanských svobod, dodržováním lidských práv, podporou pronásledovaných rodin, vydáváním časopisů, pěstováním alternativní kultury a ochranou životního prostředí. (Rektořík, 2010, s.34)
3.3 Etapy vývoje neziskového sektoru po roce 1989 Rok 1989 byl zlomový. Díky zákonné úpravě činnosti občanských sdružení vznikly prakticky okamžitě stovky neziskových organizací a v roce 1990 jich bylo registrováno 2500. (Svoboda, 2008) Legislativa se dále vyvíjela a nových zákonů se v 90. letech dočkaly i nadace, nadační fondy a ostatní právní formy. Vznikla také Rada pro nadace jako poradní orgán vlády pro otázky NNO. Mezi lety 1993-1996 byl vztah státu a neziskového sektoru skeptický a rezervovaný, tento vztah ovlivňovaly debaty dvou vůdčích politických osobností Václava Havla a Václava Klause
10
o podstatě tzv. občanské společnosti. V další etapě 1997-2001 přichází nový zákon o nadacích, zpřesňují se dotační pravidla ministerstev a je obnovena Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. Dále dochází k rozdělení prvních finančních prostředků z Nadačního investičního fondu. (Czech, 2009) Z této doby pochází slavný projev Václava Havla v USA: „…myslím, že člověk nemusí být velkým ekonomem či počtářem, aby přišel na to, že občanská společnost se vyplácí…většina neziskových aktivit neslouží jen těm, kdo se jich účastní, ale přináší obecný prospěch, tedy výsledky, z nichž se tak či onak můžou těšit všichni…jednou ze základních dimenzí občanské společnosti a zároveň jednou z forem či podmínek jejího rozvoje je tedy decentralizovaný stát…“ Po roce 2002 ovlivnilo situaci regionálních NNO vytvoření krajů a vstup ČR do Evropské unie. Díky těmto událostem vznikly nové možnosti navazovat partnerství a využívat fondy EU v rámci aktivit neziskových organizací. (Czech, 2009) Avšak po roce 2002 došlo ke zpomalení růstu počtu NNO. To se dá vysvětlit možností „nasycení“ neziskového sektoru, kde se dále přepokládá, že nyní bude docházet ke zlepšování vnitřní struktury sektoru, tzn. profesionalizaci části organizací, zlepšování finančního a technického zázemí, získávání důvěry větší části veřejnosti, růst počtu členů, vytváření vnitřních sítí a zastřešujících organizací apod. (Vajdová, 2003, s.11) Neziskový sektor v České republice za uplynulých téměř 25 let ušel obrovský kus cesty a jeho roli ve společnosti dnes již jen málokdo zpochybňuje. Neziskové organizace působící v oblasti české rozvojové pomoci a spolupráce, tvoří sice jen malou část z celkového počtu 58 tisíc českých NNO, ale jejich podíl na šíření dobrého jména České republiky je obrovský. Občané i stát je vnímají stále pozitivněji a začínají si jich vážit. (Svoboda, 2008)
3.4 Vztah státu k neziskovému sektoru Ve vyspělých zemích státní rozvojové agentury spolupracují s jednotlivými NNO a jejich zastřešujícími platformami. Kromě Evropské unie jako celku se jedná především o takové země jako Švédsko, Norsko, Velkou Británii a Nizozemí. Mezi nejvýznamější evropské platformy rozvojových a humanitárních NNO patří
11
konfederace CONCORD, která sídlí v Bruselu. Mezi její členy se řadí i česká národní platforma FoRS - Fórum pro rozvojovou spolupráci. (Svoboda, 2008) V České Republice orgány státní správy zatím nejsou schopny poskytovat NNO servis standardní v zemích EU, avšak situace se mírně zlepšuje. Od roku 1992 působí na vládní úrovni Rada pro nestátní neziskové organizace (RNNO), která poskytuje analýzu informací o NNO v rámci EU, spolupracuje s ministerstvy, funguje jako poradní, iniciativní a koordinační orgán vlády pro podporu NNO. Nejdůležitější činností je však dotační politika státu. Členové se skládají ze zástupců státní správy a představitelů NNO. (Svoboda, 2008) Neziskový sektor zaměstnává v České republice asi 3 % občanů. NNO působí ve všech regionech ČR, nejvíce je jich však zaregistrováno ve větších městech, jako je Praha, Brno, České Budějovice a další. Většina z nich se ale věnuje práci pro celý region, nejen pro město, kde působí. Nadace pak většinou pro celou republiku. Přibližně 1/3 NNO působí na místní úrovni, 1/3 NNO na regionální úrovni a 1/3 NNO na národní a mezinárodní úrovni. Rozsah služeb poskytovaných NNO je široký, ale občané o nich často nejsou dostatečně informováni. (Svoboda, 2008) Stále ještě velký počet NNO je závislý na státních dotacích. Grantové nadace jsou pořád finančně slabé a individuální dárcovství potřeby nepokryje. Výsledkem je nedostatek
finančních
prostředků,
který
nedovoluje
získávat
profesionální
pracovníky, zasahovat do politiky, vybudovat si postavení a dlouhodobě rozvíjet organizaci. Koncepce Zahraniční rozvojové pomoci České republiky počítá s posilováním role NNO, přičemž pracuje na spolufinancování projektů organizací, které disponují vlastními expertními kapacitami a mohou tak v některých případech lépe zohlednit místní potřeby přijímajících zemí. Forma spolufinancování znamená pokrytí části nákladů (většinou do výše 80 %) na projekt spravovaný NNO z celkového rozpočtu vládní zahraniční pomoci. Podmínkou pro spolufinancování projektů nevládních organizací je, aby přispívaly k naplňování cílů, principů a priorit české Zahraniční rozvojové pomoci. (Svoboda, 2008) Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) provádí posledních pár let výzkum, který hodnotí rozvoj neziskového sektoru v zemích postkomunistického bloku. Česká republika se už od roku 2010 drží na třetím místě z celkových 30 zemí. Průzkum uvedl, že český NS je na tom v posledních šesti letech o něco hůře než před
12
vstupem do EU, a to zejména díky zastaralému systému financování, a také kvůli menšímu přítoku peněz, který způsobila především světová krize. Marek Šedivý, ředitel Neziskovky.cz, prohlásil: „Je zajímavé, že počet dárců se zvyšuje, ale snižují se průměrné darované částky". České republice podle agentury chybí jednotný registr neziskových organizací. (Česká televize, 2012) Rada vlády pro nestátní neziskové organizace ve zprávě z roku 2011 uvedla, že granty a dotace ze státního rozpočtu pro NNO klesly oproti roku 2010 o 15 % a kraje je krátily o 9 %. V tom samém období poklesl i počet dárcovských sms o 827 665 na 1 429 025 sms. I když se u Čechů snížila ochota pomáhat neziskovému sektoru, objevili se noví mecenáši a dárcovské firmy. (Česká televize, 2012)
13
4 NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE NNO jsou všude tam, kde se lidé chtějí soukromě angažovat a nahradit tak neexistující nebo nedostatečně fungující státní instituce. Jejich cílem je pomáhat ve všech oblastech lidského života. Jsou nezávislé na státu a jejich motivem nikdy není návratnost investic, ale dobrá vůle. Případné zisky jsou investovány zpět k rozvoji organizace a plnění jejich cílů.
4.1 Definice nestátní neziskové organizace Definice NNO je poměrně složitá. Vede se mnoho diskuzí jaké je nejpřesnější označení. Nejpoužívanější termín nevládní neziskové organizace je překladem z anglického nonprofit nongovernmental organizations. Někdy se NNO označují jako nevládní neziskové organizace nebo soukromé neziskové organizace. O přesnou definici se pokoušelo již mnoho autorů. Salamon a Anheier použili tzv. strukturně operační definici, ta vymezuje vlastnosti, které požadujeme u neziskové organizace. Musí být (Hyánek a kol., 2005, s.7) : •
Organizované: neboli do jisté míry institucionalizované. Vyloučíme tak čistě náhodné a dočasné shromáždění lidí bez struktury nebo identity organizace.
•
Soukromé: neboli institucionálně nezávislé na státu. Přestože mohou být státem finančně podporovány, nepatří pod strukturu státu ani se nepodílí na výkonu veřejné moci.
•
Samosprávné: neboli kontrolující vlastní aktivity. Neziskové organizace jsou často silně napojeny na státní správu nebo soukromé firmy, musí však být schopny vnitřního rozhodování.
•
Nerozdělující zisk: Jak už bylo zmíněno výše, neziskové organizace nesmí rozdělovat zisk mezí své vlastníky nebo ředitele. Zisk musí být použit v souladu se stanovenými cíli organizace.
•
Nepovinné – neboli zahrnující vhodnou míru dobrovolné účasti. Zapojení do činnosti organizace musí být dobrovolné (a ne např. povinné zákonem).
Téměř stejné znaky uvádí Rektořík, a to sice organizovanost, oddělenost od vlády, založení za jiným účelem než je podnikání, samosprávnost a dobrovolnost (Rektořík, 2010, s.41).
14
Na základě členění používaného poradním orgánem vlády ČR – Radou vlády pro nestátní neziskové organizace, lze pod označením „nevládní neziskové organizace“ chápat ty organizace, jejichž existence vychází z principu sebeřízení společnosti, tj. schopnosti určitého společenství lidí žijících a spolupracujících ve vymezeném prostoru organizovat a vzájemně usměrňovat své jednání. (Hyánek a kol., 2005, s. 7-8)
4.2 Typologie nestátních neziskových organizací Rektořík dělí NNO podle kritéria globálního členění na organizace veřejně prospěšné a vzájemně prospěšné. První zmíněné organizace produkují veřejné a smíšené statky, které uspokojují potřeby veřejnosti - společnosti. Řadí se sem např. charita, ekologie a vzdělávání. Naopak vzájemně prospěšné organizace poskytují vzájemnou podporu skupiny občanů, kterou spojuje společný zájem. Jejich cílem je uspokojování svých vlastních zájmů, které musí být korektní ve vztahu ke společnosti. (Rektořík, 2010, s.40) Ve vzájemně prospěšných organizacích se velmi využívá práce dobrovolníků, kteří plní funkci ekonomického zdroje. Naopak ve veřejně prospěšných organizacích se dobrovolníci využívají v mnohem menší míře a spíše při nárazových akcích. (Novotný, 2008, s.62) Podle zaměření, jak ukazuje tabulka č.1, můžeme NNO rozdělit do deseti základních skupin,
což
také
ilustruje
různorodost
zaměření
neziskových
organizací.
(Neziskovky) 1. Kultura, ochrana památek, umění
6. Rovné příležitosti
2. Výzkum a vzdělávání
7. Komunitní rozvoj
3. Zdravotní péče a sociální služby
8. Práce s dětmi a mládeží
4. Ochrana ŽP, ekologická výchova
9. Rekreace, sport a tělovýchova
5.Ochrana lidských práv
10.Ostatní
Tabulka č.1 : Klasifikace NNO Zdroj: Neziskovky.cz, 2010
Podle původu a druhu aktivity rozděluje NNO Pavol Frič, jak můžeme pozorovat v tabulce č.2. Popisuje, jak se obyvatelé ČR angažují v činnostech NNO. Nejčastěji se
15
podílejí na činnosti „tradičních neziskových organizací“ jako jsou dobrovolné organizace pro volný čas (20%), zájmová a profesní sdružení (13%) a odbory (13%). Podpora „netradičních neziskových organizací“ je na tom o něco hůře. Organizace poskytující sociální péči, pomoc postiženým, hnutí za lidská práva a ekologická hnutí jsou oblíbená u velké části obyvatel, ale podíl těch, kteří se zúčastňují na jejich činnostech, je malý (2-6%). (Frič, 2010, s.57)
DRUH AKTIVITY téměř výhradně servisní
do značné míry mobilizující
sport, rekreace, komunitní rozvoj
odbory, profesní organizace
charita, sociální oblast, zdraví
ekologie, ochrana lidských práv
PŮVOD TRADIČNÍ (STARÉ) NETRADIČNÍ (NOVÉ)
Tabulka č.2 : Typologie neziskových organizací podle původu a druhu aktivity Zdroj: Frič P., 2010, s.58
K dalšímu dělení NNO patří členění podle právní normy. Pojem nezisková organizace se používá velmi často, ačkoliv není přesně definován platným právním předpisem. V právním systému je vymezení neziskové organizace nejblíže zákon č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, který v § 18, odstavci 7 definuje tzv. organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání. Zákon sem řadí tyto organizace (Škarabelová, 2005, s.25) : -
zájmová sdružení právnických osob, pokud tato sdružení mají právní subjektivitu
-
občanská sdružení včetně odborových organizací
-
politické strany a politická hnutí
-
registrované církve a náboženské společnosti
-
nadace, nadační fondy
-
obecně prospěšné společnosti
-
veřejné vysoké školy
-
obce
-
vyšší územní samosprávné celky
-
organizační složky státu a územních samosprávných celků
-
příspěvkové organizace
16
-
státní fondy
-
subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon
4.2.1 Právní formy nestátních neziskových organizací Legislativní rámec definuje a vytváří podmínky pro NNO, aby mohly správně fungovat. Každá forma NNO je ošetřena vlastní právní úpravou, která stanovuje práva a povinnosti. Mezi čtyři základní právní formy neziskových organizací v ČR patří: 1. Občanské sdružení Právní úprava občanského sdružení se nachází v zákoně č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Jedná se o sdružení fyzických nebo právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu. Nesmí se jednat o náboženské, politické ani podnikatelské sdružení. Sdružení také nesmí svoji činností popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení. Občanské sdružení mohou založit nejméně tři občané ČR, z nichž alespoň jeden je starší 18 let. Následně musí vytvořit tzv. přípravný výbor a podat návrh na registraci na Ministerstvo vnitra ČR. (Neziskovky) 2. Obecně prospěšná společnost Právní úprava je obsažena v zák. č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech. Společnost může založit právnická nebo právně způsobilá fyzická osoba Jejím cílem je poskytování obecně prospěšných služeb za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek. Návrh se podává u krajského soudu. (Neziskovky) 3. Nadace Právní úprava nadace je k nalezení v zák. č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech. Jedná se o účelové sdružení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle, čímž se rozumí např. rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiné humanitární hodnoty, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. (Neziskovky)
17
Podstatou nadace je nadační jmění, jehož výnosy slouží k dosahování účelu, pro který byla nadace založena. Nadace většinou poskytují nadační příspěvky třetím osobám. Nadační jmění je zapsáno v nadačním rejstříku, a smí být tvořeno pouze peněžitými prostředky, cennými papíry, nemovitými a movitými věcmi nebo majetkovými hodnotami, které mají předpoklad trvalého výnosu a neváznou na nich zástavní práva. Nadační jmění nesmí být po celou dobu existence nadace zcizeno a jeho celková hodnota nesmí být nižší než 500 000,- Kč. Návrh na založení se podává u krajského soudu. (Neziskovky) 4. Nadační fond Právní úprava nadačního fondu je stejná jako u nadací. Podobně jako nadace jsou nadační fondy účelové sdružení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Nadační fond oproti nadaci nemá nadační jmění a dosahuje účelu, pro který byl založen, veškerým svým majetkem. Návrh se stejně jako u nadací a obecně prospěšných společností podává u krajského soudu. (Neziskovky)
4.3 Statistika počtu NNO mezi lety 1990 - 2012 Poslední sčítání neziskových organizací proběhlo v červnu minulého roku. Statistika dokládá, že v současnosti je v České republice přes 86 000 neziskových organizací, do této kategorie se počítají také evidované právnické osoby. Jak zobrazuje příloha č.1, v polovině roku 2012 se zde nacházelo 77 801 občanských sdružení, 458 nadací, 1278 nadačních fondů a 2183 obecně prospěšných společností. Od roku 1990 se počet všech právních forem NNO neustále zvyšuje. Nejvyšší nárůst je u občanských sdružení, např. od roku 1990 do roku 2000 se jejich počet více než zdesetinásobil na 42 302 registrovaných. V dalších deseti letech došlo k nárůstu o dalších 70 %. Během posledních 6 let roste počet občanských sdružení v průměru o 5,7 %. V České republice se odhaduje, že pouze dvě třetiny registrovaných občanských sdružení je aktivních. První obecně prospěšná společnost se objevuje v roce 1996, kdy vchází v platnost nový zákon. Již v roce 2004 jejich počet překračuje 1000 registrovaných. Upravený zákon o nadacích a nadačních fondech vstoupil v platnost 1. ledna 1998. Zpočátku bylo registrováno nadačních fondů a nadací téměř stejně, ale od roku 1999 je jejich
18
počet oproti nadacím vždy více než dvojnásobný. Co se týče procentuálního zastoupení nestátních neziskových organizací v České republice, tak občanská sdružení tvoří 90,4 %, evidované právnické osoby 5 %, obecně prospěšné společnosti 2,5 %, nadační fondy 1,6 % a nadace 0,5 %. V tabulce č. 3 jsou uvedeny počty vybraných typů NNO podle krajů v roce 2003. Můžeme si všimnout, že počty NNO nevykazují podle krajů ČR dramatické rozdíly. Většina krajů má mezi 400 a 500 občanskými sdruženími na 100 tisíc obyvatel, méně mají jen dva kraje - Moravskoslezský a Zlínský - kde je občanských sdružení asi 350 a 380 na 100 tisíc obyvatel. Výjimkou je Praha, kde je NNO výrazně více než v jiných krajích. Jedním z důvodů je fakt, že v hlavním městě se soustřeďují sídla celorepublikových organizací. (Vajdová, 2003)
Hl. m. Praha
8237
Obecně prosp. spol. 164
146
Nadační fondy 213
Jihočeský
2936
52
13
70
Jihomoravský
4775
50
39
97
Karlovarský
1393
15
8
12
Královehradecký
2712
24
11
50
Liberecký
1959
28
11
14
Moravskoslezský
4384
52
14
68
Olomoucký
2620
30
15
57
Pardubický
2335
27
5
36
Plzeňský
2483
33
12
18
Středočeský
6392
46
17
33
Ústecký
3794
53
11
21
Vysočina
2548
17
6
36
Zlínský
2236
18
14
74
CELKEM V roce 2012
48804
609
322
799
77801
2183
458
1278
Kraj
Občanská sdružení
Tabulka č.3: Počty vybraných typů NNO podle krajů Zdroj: Vajdová, 2003
19
Nadace
5 FUNKCE NESTÁTNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ Neziskové organizace plní širokou škálu funkcí. Jako nejvýznamější role neziskových organizací obecně se považuje poskytování služeb - tato funkce vysvětluje existenci třetího sektoru jako takového. (Pospíšil, 2009, s.2) Je velmi obtížné funkce plněné NNO přesně definovat, vymezit a určit. Různí autoři definují funkce jinak. Podobně se objevuje spousta názvů od různých autorů pro tutéž funkci. Některé funkce se mohou překrývat nebo spojovat více funkcí. Většina NNO plní více než jednu funkci, ačkoliv většinou je jedna dominantní. Jedním z nejvýznamnějších přístupů pro šetření funkcí byl Johns Hopkins Comparative Nonprofit Sector Project, kde Salamon a kol. identifikovali čtyři hlavní funkce neziskových organizací - servisní, expresivní, advokační a funkci budování komunity. Nicméně podle Mezinárodní klasifikace neziskových organizací jsou všechny organizace rozděleny podle funkcí do dvou širokých kategorií. První kategorie zahrnuje organizace působící v oblasti sociálních služeb, zdravotnictví, vzdělávání a rozvoje, u kterých se předpokládá, že plní funkci servisní. Ve druhé kategorii jsou obsaženy organizace aktivní v oblasti životního prostředí, občanské advokacie, kultury a rekreace, u kterých se předpokládá plnění expresivní funkce. (Salamon a kol., 2004, s.23) Frumkin přišel s velmi systematickou kategorizací. Vyvinul matici čtyř polí s jednou osou, která popisuje poptávku/nabídku a druhou osou, která znázorňuje expresivní (instrumentální) role. Výsledkem systému jsou tyto funkce: poskytování služeb, občanská politická angažovanost, hodnoty a víra a tzv. sociální podnikání. (Frumkin, 2005, s.25) Wolpert sestavil trojúhelník (obrázek č.2), jehož tři rohy prezentují cíle filantropie, charity a služby, čímž říká, že nezisková organizace může na základě umístění v trojúhelníku plnit jednu, dvě nebo všechny tři naráz. (Wolpert 2001, s.130) Tímto grafickým zakreslením se nechal inspirovat Land, který ho změnil na obdélník (obrázek č.3) a přidal funkci jménem pospolitost, což by se dalo přirovnat k Salamonově funkci budování komunity. (Land, 2001, s.66)
20
Obrázek č.2: Wolpertův trojúhelník Zdroj: vlastní nákres
Obrázek č.3: Landův obdélník Zdroj: vlastní nákres
S dalším rozdělením funkcí přišel Kramer, uvádí roli poskytování služeb, roli zlepšovací a advokační, vizionářskou a roli průkopníka ve službách, roli strážce hodnot a roli dobrovolnictví. S něčím podobným přišel později i Kendall, ten ale uvedl funkcí pět: inovace, prosazování zájmů, expresivní funkce, budování komunity a poskytování služeb. (Pospíšil, 2009, s.4-5) V Česku se nejčastěji používá a přejímá Salamonova kategorizace.
5.1 Servisní funkce Servisní funkce, jinak také služby nebo poskytování služeb je funkce, na které se shoduje téměř naprostá většina autorů. V oblasti poskytování veřejných služeb mají NNO důležité postavení, neboť stát, který má povinnost služby opatřit, není schopen zajistit dostatečné či uspokojivé poskytování těchto služeb. Tato funkce zajišťuje produkci tam, kde selhává trh i stát. (Kendall, 2003, s.92) Poskytování služeb je funkce spjatá s ekonomikou, neboť neziskové organizace produkují a distribuují zboží a služby, které mohou být nějakým způsobem zaplaceny
21
přímo příjemci nebo jiným veřejným nebo soukromým subjektem. Tyto služby se také prodávají na trhu. Mnohem důležitější než služby jsou pozitivní externality, které dělají užitek i ostatním, nejen přijemci služby nebo jsou spojeny s dalšími netržními užitky, jako např. sociálním zabezpečením nebo demokratickou participací). (Pospíšil, 2009, s.10) Podle Salamona jsou tyto služby „dostupné všem bez ohledu na to, zda za ně bylo zaplaceno nebo zda jejich konzumenti mají prostředky na zaplacení anebo proto, že vyžadují určitý prvek důvěry“ (Salamon a kol., 2000, s.5). Ačkoliv, jak říká Kendall, všechny služby nejsou konzumovatelné, nerivalitní a nevylučitelné. (Kendall, Knapp 2000, s.108) S tím souhlasí Jenkins a přidává tvrzení, že poskytování služeb „vytváří dělitelné neboli individuální užitky“. Což znamená, že neziskové organizace poskytují dva druhy služeb a to sice hmotné a nehmotné. Mezi hmotné statky patří např. oblečení, jídlo, léky, atd. a mezi nehmotné patří např. poradenství, osvěta, atd. Podotýká také, že nehmotné statky nejsou podmíněny změnou politiky, a proto se velmi odlišují od advokační funkce. (Jenkins, 1987, s.297)
5.2 Advokační funkce Občané mají v rámci NNO možnost aktivně se účastnit na veřejné politice - nejen účastí ve volbách. NNO působí na zvyšování občanského povědomí, občané mohou formulovat a prosazovat své potřeby a návrhy ve formě politických požadavků. Přesná definice advokační funkce neexistuje, každý autor v ní vidí něco jiného. Podle Jenkinse je advokační funkce „každá činnost, která má za cíl změnu (veřejné) politiky nebo zajištění kolektivního statku“. (Jenkins, 1987, s.297) Advokační funkci tedy plní i neziskové organizace, jako např. nátlakové skupiny a profesní asociace, které svojí činností chtějí zajistit soukromé hmotné užitky zejména pro své členy, ale díky lobbingu a další advokační činnosti z toho profitují i ostatní občané, tedy nečlenové dané organizace, ačkoliv jich může být jen velmi málo. Z čehož také vyplývá, že z původně soukromého užitku se stává užitek kolektivní. (Pospíšil, 2009, s.6) Kramer vymezuje advokačním aktivitám jen některé oblasti, říká, že advokační funkce má roli „progresivní síly prosazující osvícenou a humánní sociální politiku.“ (Kramer, 1981, s.212) Úkol advokační funkce definoval Salamon jako „úkol chránit
22
práva a prosazovat zájmy specifických skupin - např. tělesně postižených, seniorů, dětí a žen.“ (Salamon, Anheier, 1996, s.16) Advokační funkce zahrnuje všechny aktivity, které „prosazují změny politiky nebo společenských podmínek, slouží jako prostředník mezi individuálním občanem a širším politickým děním, ....uvádějí skupinové požadavky do širšího veřejného povědomí a ... požadují politické nebo širší společenské změny, nejen jménem příslušníků vlastní skupiny ale i jménem celé veřejnosti.“ (Salamon a kol., 2000, s.6) Advokační funkce se dá rozdělit do dvou dalších podkategorií. Prvním konceptem je veřejněpolitická advokační činnost (policy advocacy) zahrnující aktivity, které jsou přímo orientované na politické procesy. Jenkins si pod pojmem veřejněpolitická činnost představuje aktivity, které směřují ke změně politiky nebo zajištění kolektivních statků, které jsou přímo adresovány institucionálním elitám. (Jenkins, 1987, s.297) Druhou podkategorií je občanská advokační činnost (citizens´ advocacy), která prosazuje změny nepřímo prostřednictvím osvěty a vzděláváním veřejnosti. Patří sem aktivity, které se obracejí na veřejnost, aby zvýšily povědomí o nějakém určitém problému a snaží se mobilizovat veřejnost k dalším aktivitám. (Pospíšil, 2009, s.6) Občanská advokační činnost souvisí s pojmem nepřímé prosazování zájmů (indirect advocacy), což znamená podněcování jednotlivých občanů k advokační činnosti - tzv. grass-roots lobbying. Dále to také znamená vytvoření skupiny občanů, kteří mají zájem se aktivně participovat ve prospěch zájmu prosazovaného danou advokační NNO. (Pospíšil, 2009, s.6)
5.3 Funkce budování komunity Funkce budování komunity je velmi nejednoznačný pojem a můžeme si pod ním představit řadu dalších funkcí, nejčastěji se ale charakterizuje jako navazování kontaktů, budování vazeb, sjednocování a integrace. (Salamon a kol., 2000, s.7) Komunitou se myslí jak místní (geografická) komunita, tak i zájmová komunita, která sdružuje občany se stejným zájmem. (Donoghue, 2004, s.8) Budování komunity může blízce souviset s advokační funkcí. Komunitní funkce je často používána účelově k prosazování určitých zájmů nebo k obhajobě politiky. Tzn.
23
že vybudovanou komunitu lze snadno využít k občanské nebo veřejněpolitické advokační činnosti. Mimo jiné aktivní účast občanů v místních NNO rozvíjí sociální interakci a přispívá k pocitu vzájemnosti a sounáležitosti - integrovaná komunita má vždy vyšší naději na úspěch v advokačních činnostech než jednotlivci, neboť je efektivnější. Ačkoliv tato mobilizace členů k advokační činnosti nemusí být prvotně plánovaná a může vyplynout na povrch až později. Stejně to platí i naopak - skupina jednotlivců prosazujících změny v politice nemusí nutně vytvořit komunitu. (Pospíšil, 2009, s.8) Stejně tak souvisí s funkcí expresivní. Podle Kramera dobrovolníci podílející se na práci NNO „nabývají organizační a politické dovednosti, integrují se do širší společnosti, učí se společenské normy, získávají informace a překonávají osamělost“. (Kramer, 1981, s.194) O čemž není pochyb je skutečnost, že funkce budování komunity působí pozitivně na dobrovolníky, samotné komunity a především na společnost jako takovou. (Pospíšil, 2009, s.8) Kramer zmiňuje např. zprostředkovávání mezi skupinami jednotlivců a širší společností, integraci skupin do společnosti, vytváření příležitostí pro sdílení hodnot, pro rozvoj komunitních služeb, pro inciaci změn a distribuci moci. (Kramer, 1981, s.194) Stejně pozitivně se vyjadřuje i Kendall, který říká, že účast na práci NNO „může přispívat k osobnostnímu rozvoji, zlepšovat společenské vztahy, dávat lidem pocit kontroly nad vlastním životem a tím přispívat ke zdravějšímu životu společnosti“ (Kendall, 2003, s.113) V souvislosti s touto funkcí se objevují i další termíny jako budování sociálního kapitálu a budování demokracie. Např. účast dobrovolníků na práci NNO vede k vybudování společenských vztahů a sítí, založených na vzájemné důvěře
a
sdílených hodnotách, což vychovává „občany, kteří jsou důvěryhodní, angažovaní a tolerantní“ - tyto vlastnosti podle Kendalla podporují demokratické hodnoty a tím pádem přispívají k demokratizaci. (Kendall, Knapp, 2000, s.110) Na druhou stranu budování komunity nemusí vždy nutně znamenat sjednocování. Naopak může docházet ke znevýhodnění nebo vyloučení nečlenů organizace - to vše záleží na tom, jak je sociální kapitál použit. (Salamon a kol., 2000, s.8)
24
Tzv. sociální kapitál se dále člení na svazující sociální kapitál (bonding capital) a přemosťující sociální kapitál (bridging capital), na základě odlišného fungování sociálních vztahů a společenského dopadu. (Putnam, 2000, s.22) 1. Svazující sociální kapitál Nazývá se také jako defenzivní kapitál. Tato forma je charakterizována silnými vazbami mezi jednotlivci, pomocí nichž se členové dané skupiny brání negativním vlivům a externalitám zvenčí. Svazující sociální kapitál je založen na silné vnitřní loajalitě, homogenitě a vysoké důvěře v rámci dané skupiny. (Pileček, 2010, s.68) Podle Landa NNO přispívá k budování tohoto kapitálu pokud svým členům „nabízí přijetí a družnost nebo když z ní členové získávají společenskou podporu pro svůj osobní rozvoj.“ (Land, 2001, s.72) 2. Přemosťující sociální kapitál Tento ofenzivní kapitál je z hlediska společenského rozvoje a rozvoje občanské společnosti považován za pozitivní. Zahrnuje vzdálenější kontakty charakteristické slabými a často nestálými vazbami. (Pileček, 2010, s.68) Přemosťující kapitál se vytváří, pokud spolu komunikují a spolupracují lidé s odlišnými názory nebo lidé, kteří si jsou nerovně postavení. (Pospíšil, 2009, s.9)
5.4 Expresivní funkce Expresivní funkci zahrnul do rolí NNO např. Kendall nebo Salamon. Funkci tvoří široký okruh aktivit zaměřených na „vyjádření určitých postojů, tradic, kultur a subkultur“ určitými občany. (Donoghue, 2004, s.4) Současně tento autor uvádí, že expresivní funkce je často spojena s vyjádřením skupinové identity. (Pospíšil, 2009, s.7) Expresivní a advokační funkce není totéž, neboť expresivní funkce zahrnuje nejen aktivity ovlivňující veřejnou politiku, ale také dává možnost vyjádřit kulturní, duchovní, profesní nebo politické hodnoty, zájmy a názory. (Salamon a kol., 2004, s.24) Salamon také tvrdí, že „kromě politických a společenských zájmů, plní občanský sektor širší expresivní funkci tím, že poskytuje nástroje k vyjádření velkého množství nejrůznějších pocitů a impulsů - uměleckých, duchovních, kulturních, etnických, sociálních a volnočasových.“ (Salamon a kol., 2004, s.23)
25
Kramer přichází s termínem „strážce hodnot“ (value guardian role), neboť podle něj mají NNO „chránit individuální a společenské hodnoty, podporovat občanskou angažovanost a rozvíjet vůdcovství“. (Kramer, 1981, s.9) Kramer tedy nesouhlasí s přiřazováním aktivit této funkce k funkci budování komunity, jako např. Salamon1, ale chápe je jako podkategorie zachování a ochrany hodnot. (Kramer, 1981, s.194)
5.5 Ostatní funkce Pouze dva autoři zmiňují charitativní funkci - Wolpert, a poté z něho vycházející Land. Charitativní funkce se zabývá redistribucí finančních zdrojů z bohatších skupin k těm méně bohatým. (Pospíšil, 2009, s.7) Wolpert říká, že charitativní organizace „přesunují zdroje od šťastnějších jedinců k potřebným“. (Wolpert, 2001, s.131) Stejně tak pouze Wolpert a Land uvádí filantropickou funkci, která je nejčastěji plněna nadacemi. Cílem této funkce je „zřízení a rozvoj institucí, jako např. nemocnice, univerzity, muzea a komunitní sociální kapitál“ (Wolpert, 2001, s.131) Poslední funkcí je inovační funkce. Touto funkcí se zabývá více autorů a shodují se na tom, že inovace je definována jako změna produkce bez ohledu na to, zda jde o nové služby, nové spotřebitele, nové postupy nebo nové organizační struktury. Inovace není totéž jako rozvoj služeb - inovace je změna, která musí představovat zavedení pozorovatelné diskontinuity ve struktuře služby. (Pospíšil, 2009, s.7) Kendall a Knapp uvádějí tři druhy inovací - produktovou inovaci, procesní inovaci a organizační inovaci. (Kendall, Knapp, 2000, s.113) Salamon a kol. přicházejí s odlišnými třemi typy inovací - evoluční inovací, expanzivní inovací a úplnou inovací. Také tvrdí, že NNO fungují jako „průkopníci v určitých oblastech, identifikují zanedbávaná témata a přitahují k nim pozornost, objevují či vytvářejí nové přístupy k problémům a obecně řečeno slouží jako zdroje inovací při řešení společenských problémů.“ (Salamon a kol., 2000, s.6) 1
Salamon tvrdí, že rozvíjení vůdcovství je výsledkem osobního sebevyjádření. (Salamon a kol., 2000, s.7)
26
6 ROLE ADVOKACIE V ROZVOJOVÝCH NESTÁTNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍCH V této kapitole se budeme zabývat rostoucí rolí advokační funkce v neziskových organizacích v posledních letech. Teoretický rámec advokační funkce jsme si již uvedli výše, nyní se budeme zabývat advokacií jako takovou. Pod pojmem rozvojové nestátní neziskové organizace myslíme NNO, které působí v oblasti rozvojové spolupráce.
V angličtině
tento
termín
zní
Non-Governmental
Development
Organizations, proto zkratka NGDOs. V posledních letech došlo k výrazné mobilizaci zájmů NNO o politická témata. Díky Summitu Země v Riu de Janeiru v roce 1992, díky vůbec prvnímu setkání NNO s Radou bezpečnosti OSN v roce 1997 a mítinkům NNO se Světovou Obchodní organizací v letech 1999 a 2000, si NNO konečně vydobyly své místo u světového politického stolu. NGDOs díky úspěšným celosvětovým kampaním prokázaly, že komunita těchto organizací ví, jak efektivně rozšířit provozní zkušenosti pomocí sofistikované politiky a vyjednávacích dovedností, a ví, jak využívat nové technologie tak, aby posloužily veřejnosti. Právě tyto aktivity odrážejí změnu role mezinárodních rozvojových neziskových organizací. Dříve se totiž většina NNO zaměřovala pouze na poskytování služeb. (Lindenberg, 2001, s.173) Advokační práce znamená přesun od implementování programů pro občany v nouzi, ke skutečnému uchopení a hájení věcí a zájmů ostatních a promlouvání k veřejnosti jménem těch ostatních. Pro mezinárodní humanitární a rozvojové NNO advokacie zahrnuje širokou škálu činností (např. přímé lobby, vzdělávání, výzkum) a těmi se snaží zvýšit povědomí a přispět k veřejnému dialogu o určitém rozvojovém, humanitárním nebo jiném problému. Většina NNO byla založena jako reakce na nějakou přírodní katastrofu nebo válku a nemá advokační funkci ve svém mandátu tzn. není jejím primárním cílem vykonávat advokační činnost. Role advokacie se stále vyvíjí, v souvislosti s měnícím se politickým prostředím a s otevřením nových cest k ovlivnění politiky, a je stále úspěšnější. Ačkoliv obecný trend mezi NGDOs je přechod k advokacii, míra zapojení jednotlivých organizací se liší. (Lindenberg, 2001, s.174)
27
6.1 Faktory řídící advokační funkci Rychlý nárůst počtu NNO od roku 1980 a jejich zvyšující se role v poskytování oficiální rozvojové pomoci, přispěla k růstu a propracovanosti organizací a zároveň se také dostaly do pozice zástupců veřejnosti v dialogu o politických otázkách. Advokační práci ovlivňuje mnoho faktorů. Zatímco přesná kombinace vnějších a vnitřních faktorů se liší, tak v rámci členů jednoho státu můžeme najít několik společných znaků. (Lindenberg, 2001, s.174) Mezi externí faktory patří: 6.1.1 Globální politický rámec Politický rámec se v průběhu posledních třiceti let velmi změnil a tyto změny usnadnily přechod NNO k advokacii. NNO se staly součástí oficiální rozvojové pomoci, a co je důležitější, politického dialogu. Začaly se podílet na tvorbě politických programů, staly se čestným členem konference o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Riu de Janeiru a o tři roky později v Pekingu. Nezisková komunita jako celek se více zaměřila na dlouhodobé politické programy než na momentální projekty. Od roku 1970 neustále roste počet formálních prostředků pro konzultace NNO. Organizace mohou získat přístup k tvorbě politiky, např. prostřednictvím oficiálního konzultativního statutu pod různými agenturami OSN nebo participací ve skupinách působících v rámci Světové banky nebo jiných dárcovských organizací. I ty NNO, které se (zatím) aktivně nepodílejí na utužování těchto partnerství, mohou nyní snáze najít své místo u diskuzního stolu. (Lindenberg, 2001, s.174-5) 6.1.2 Přetrvávání chudoby a zvyšující se lidská nouze Přetrvávání extrémní chudoby, stejně tak jako vznik nových druhů chudoby, přiměly NNO k rozšíření rámce své působnosti od práce na zmírňování utrpení k řešení příčin tohoto problému. V 90. letech 20. století rychlost, kterou mohly mezinárodní finanční kapitálové toky přivést země ke krachu, ukázala temnou stránku globalizace. Trhy začaly selhávat, nevytvářel se majetek a dokonce přibývalo lidí v chudobě i ve státech, které byly uváděny jako ideál efektivní politiky. Široká škála moderních globálních problémů, stejně tak jako přesvědčení, že síly stojící za těmito problémy překračují tradiční politické
28
hranice a jurisdikci, vedla mnoho NNO k průzkumu a alternativnímu postoji k advokacii. Také měnící se kontext záchranných prací, který se objevil s koncem Studené války, ovlivnil nový přesun k advokacii. NNO zjistily, že je velmi obtížné provádět úkoly, bez toho aniž by se podílely na politických otázkách, které se úkolu přímo týkají. Dalším novým tématem je budování míru. Některé kampaně např. pracují na zmírnění utrpení lidí v krizi, ale současně se zavazují k aktivnímu advokačnímu řešení příčin problému. (Lindenberg, 2001, s.175-6) 6.1.3 Efektivita NNO a jejich komparativní výhoda Nárůst advokační práce NNO způsobila zčásti také zvýšená kontrola ze strany dárců a teoretiků zabývajících se efektivitou NNO. V 90. letech 20. století byly provedeny pečlivé studie o práci NNO, zejména těch s kořeny v Evropě a Spojených státech, které se svými programy působí po celém světě. Výsledky některých z těchto studií zpochybnily mnohé ze stávajících předpokladů o komparativní výhodě NNO - např. blízkost chudých lidí, efektivita nákladů, vysoká míra inovací a flexibility atd. Rostoucí znepokojení kvůli efektivitě a odpovědnosti NNO vyvolává otázky mezi donory a jednotlivými NNO o tom, zda skutečně pracují na řešení základních problémů nebo slouží pouze jako náplasti a narůstá tak jejich práce dodavatelů pro mnoho stejných dárců, jejichž ekonomické agendy přispívají k chudobě a oni se ji jen snaží zmírnit. Např. jeden ze zaměstnanců velké mezinárodní NNO prohlásil, že NNO jsou v nebezpečí, že se stanou pouhými „naběračkami v polívce problémů globání vývařovny“. Zatímco někteří kritici vyjádřili obavy o schopnosti NNO poskytovat efektivní služby, jiní zaznamenali, že mnoho problémů souvisí s rozvojem jako takovým vzhledem k obtížím
při
dosahování
rozvojových
cílů
bez
odstranění
základních
strukturálních problémů ve společnosti. Vývoj je zpochybněn, pokud práce na rozvojových problémech nepomáhá odstranit sociální vyloučení, přetrvávající chudobu a bezmoc ve společnosti, které dohromady vytváří strukturální násilí. Opakované implementování rozvojových projektů, které zlepšují určité aspekty života lidí, např. zemědělské techniky a přístup k čisté vodě, nepřispívá k dlouhodobému rozvoji člověka, neboť tyto projekty jsou prováděny v kontextu, kde přetrvávají další síly omezující přístup lidí k příležitostem a možnostem. Zároveň efektivita velké mezinárodní NNO souvisí s významným posílením a
29
stabilitou místních NNO napříč Afrikou, Asií, Latinskou Amerikou a zeměmi bývalého Sovětského svazu, což vyvolává další otázky o účinnosti NNO, která má sídlo mimo zemi, ve které probíhají rozvojové projekty a programy. Místní NNO zvyšují svoji schopnost navrhovat a realizovat rozvojové projekty, pokud působí ve své zemi. Oproti tomu NNO se sídlem v donorských zemích mohou rozvíjet více místních partnerství. Vznik silného neziskového sektoru po celém světě přispěl k opětovnému přezkoumání komparativních výhod a přiměřené úlohy severních NNO. Ačkoliv jižní NNO hrají také důležitou roli v mezinárodní advokacii, určitou komparativní výhodu mají severní NNO vzhledem ke své blízkosti k dárci, organizační vyspělosti a dostupnosti zdrojů. (Lindenberg, 2001, s.176-7) 6.1.4 Globální komunikační technologie Zatímco ostatní externí faktory tlačí NNO směrem k advokacii, vznik a šíření elektronické globální komunikace otevírá dveře pro nové typy advokacie. Sdílení informací je nyní snazší a zvýšila se naléhavost aplikovat zkušenosti z jednoho regionu do jiného. Nové technologie umožňují sledovat příčiny a následky událostí po celém světě, umožňují pozorovat dopady přijaté v průmyslovém světě, které zasáhly obyvatele v rozvojovém světě atp. Rychlá komunikace koordinuje lobbying a globální kampaně se díky nim stávají jednoduššími a efektivnějšími. Soukromá intranetová komunikace umožňuje vnitřní řízení globálních kampaní zaměřených na spolupráci mezi mnoha členy „rodiny“ NNO nebo mezi členy globální koalice. Externí internet umožňuje představení kampaně široké veřejnosti. Internet dramaticky změnil nejen rychlost, ale i cenu, za kterou organizace mohou šířit zprávy po celém světě. Přes internet se snáze šíří kampaně s chytlavými slogany, obrázky, audiem nebo videem, které upoutají pozornost k problému. Na rozdíl od jiných typů médií, internet umožňuje organizacím kombinovat krátké zprávy s kompletními informacemi o problematice,
s rychlými odkazy pro snadnou orientaci, a to vše při nízkých
nákladech. Většina NNO má uživatelsky „přátelské“ webové stránky, které pomáhají zainteresovanému uživateli snadněji se orientovat, např. podepsat se pod petici nebo odeslat dopis politickému činiteli. Internetová pošta také poskytuje okamžité informace o nejnovějších událostech. Začaly vznikat nové NNO zaměřené na tvorbu technologií pro ostatní advokační NNO a vytvořili např. netaction.org nebo
30
organizenow.net speciálně pro advokacii a sociální aktivismus. O aktivním využívání internetu jako organizačního nástroje svědčí protesty na sjezdu Světové obchodní organizace v roce 1999 v Seattlu nebo na sjezdu Světové banky v Praze v roce 2000. (Lindenberg, 2001, s.177-8) 6.1.5 Interní faktory Jedním z faktorů je rostoucí frustrace u zaměstnanců NNO, kteří nejsou schopni dělat významné kroky směrem k dosažení vyšších cílů. Polní operace NNO sami o sobě nevyřeší základní problémy chudoby, zejména tam, kde funkčním projektům brání místní negativní politika. Šíře praktických zkušeností a vyspělost organizace vede NNO k touze přispět v politických debatách mnoha důležitými poznatky. Spousta členů a zaměstnanců NNO cítí, že jejich jedinečná zkušenost napříč zeměmi a kulturami potýkajícími se s válkami a chudobou, jim dává právo na jejich obhajobu. Tato skutečnost navíc ovlivňuje nově nabitá profesionalita pracovníků NNO. Zaměstnanci NNO v rozvojových zemích bývají denně vystavení hrůzným a životohrožujícím situacím, které je později nutí mluvit o těchto zvěrstvech a nespravedlnostech, kterými byli svědky. Samotná povaha konfliktů si vyžádala, že schopnost
advokačních
NNO
poskytovat
humanitární
pomoc,
je
ohrožena.
(Lindenberg, 2001, s.178-9)
6.2 Přechod NNO k advokacii Servisní NNO se pomalu přesouvají k lobbyingu. Až do roku 1980 vzdělávací činnost NNO (noviny, letáky, sady prezentací,…) vedla pouze k upoutání pozornosti na vlastní projekt než na politické otázky rozvoje. Dřívější kampaně NNO nebyly příliš veřejné, soustřeďovaly se více na práci ve vzdělávání. Ačkoliv jim veřejnost důvěřovala a znala jejich motivy, jen těžko mohla ovlivnit severní vlády. NNO vkládaly velmi málo prostředků do aktivit vedoucím k politickým změnám. (Edwards, 1996, s.199) Toto se ale změnilo v průběhu 80. let 20. století, kdy servisní NNO začaly dělat odvážnější kroky k lobbyingu. Jejich hlavní zastřešující organizace Mezinárodní rada dobrovolnických organizací svolala politický brífink na téma „Tvorba společných zájmů na mezinárodní úrovni“, aby pomohla členským agenturám formulovat jejich
31
individuální politické kampaně. Servisní NNO byly po tlakem svých jižní partnerů, aby se staly více aktivní ve vzdělávání a tvorbě kampaní ve svých zemích. Hladomor v Africe v letech 1984-5 ukázal jasněji, než kdy jindy, potřebu užší spolupráce mezi NNO a oficiálními rozvojovými agenturami. Také ukázal marnost NNO, pokud není v kombinaci s úsilím změnit příčiny hladomoru. NNO poznaly, že lobbyingem si nijak neškodí - neohrožuje jejich charitativní status, ani nenarušuje dárcovství naopak získají větší publicitu a podporu veřejnosti. Rostoucí ekologické povědomí politiků a široké veřejnosti hlásalo nový smysl pro realitu. Konvenční projekty jsou zjevně reakcí na problémy, které vyžadují vládní závazek k boji. Tento závazek pravděpodobně vzešel z tlaku veřejnosti, NNO teď mají zvláštní zodpovědnost dělat to, čím mohou vzbudit zájem veřejnosti. (Edwards, 1996, s.199-200) Další trendy podporující advokační činnosti jsou: růst činností souvisejících s tvorbou kampaní mezi jižními NNO, nové spojenectví skupin aktivistů mimo oblast rozvoje a vznik vysoce specializovaných skupin a sítí zaměřených na tvorbu kampaní. V uplynulých letech dávají lobbyingu přednost i některé jižní NNO. Většina jejich pozornosti je zaměřena na domácí problémy. Tyto NNO, stejně jako jejich severní protějšky, vytváří vysoce vzdělaný a politicky znalý personál, který má dobrý západní rozhled a vytříbený komunikační styl. Například v Brazílii vedla skupina domorodých indiánů celosvětovou akci za ochranu deštných pralesů Amazonie. Mnoho takových domorodých organizací spolupracuje dlouhou dobu se severními NNO, zejména klíčový je pro ně vztah finanční. Severní NNO jim půjčují své jméno, předávají mediální dovednosti a shánějí vlivné osobnosti. Tyto trendy vedoucí k oddanosti mezi jižními a severními NNO dále otevřely dveře pro nové otázky mimo oblast rozvoje, a stejně tak se nově o rozvoj a o mezinárodní otázky začaly zajímat i různá sociální hnutí. (Edwards, 1996, s.200)
32
7 VÝZKUM Cílem tohoto výzkumu je identifikovat a prozkoumat funkce, které rozvojové NNO v České republice plní na úrovni společnosti a podrobněji se zaměřit na advokační funkci. Tento výzkum proběhl prostřednictvím online dotazníkového šetření.
7.1 Výzkumný problém Výzkum musí dojít k závěru a verifikovat nebo vyvrátit hypotézy, které byly na začátku stanoveny. Stanovené hypotézy: •
Rozvojové nevládní neziskové organizace používají advokační funkci málo nebo nedostatečně, protože se snaží plnit spoustu funkcí naráz, ale neefektivně.
•
Rozvojové nevládní neziskové organizace používají advokační funkci málo nebo nedostatečně, protože si neuvědomují její důležitost.
7.2 Výzkumný vzorek Cílovou skupinu výzkumu tvoří rozvojové nevládní neziskové organizace v České republice. Přesněji řečeno jejich vedení. Organizace jsem vybírala podle působnosti v rozvojové a humanitární oblasti a jelikož tyto organizace sdružuje České Fórum pro rozvojovou spolupráci, využila jsem jeho seznamů. Základním předpokladem realizace výzkumného šetření byla ochota zaměstnanců vyplnit dotazník. Celkem jsem oslovila 52 organizací z celé ČR, a z nich mi odpovědělo 38 respodentů, což je návratnost 73 %.
7.3 Metoda sběru dat Jako metodu pro sběr dat jsem zvolila dotazník. Respondenty jsem oslovila pomocí e-mailu, ve kterém jsem je informovala o výzkumu a přidala odkaz na online dotazník na stránkách www.survio.com. Výhodou online dotazníku je především to, že může být vyplněn kdykoliv, nemusí se už dále nijak upravovat a zpětně odesílat, je tedy velmi rychlou záležitostí. Na druhou stranu jsou zde některé nevýhody vyplývající z této metody, např. menší pružnost, neboť nemůžeme klást doplňující otázky,
33
případná nesrozumitelnost otázek pro některé respondenty nebo nižší věrohodnost dat. Dotazník jsem vytvořila sama, pouze u 8. otázky a její sady podotázek jsem se nechala inspirovat výzkumem „Nonprofit Organisations between Voice and Service: Comparing Old and New Democracies“, což je mezinárodní česko-rakouský srovnávací projekt realizovaný v letech 2006-8. Na tomto výzkumu se podílelo i brněnské Centrum pro výzkum neziskového sektoru, které jsem kontaktovala a získala tak souhlas k nahlédnutí do dotazníků.
7.4 Analýza výsledných hodnot Analýza dotazníkového šetření je prováděna pomocí tabulek a grafů, které napomáhají snažší orientaci a díky nim lze logicky rozhodnout o platnosti či neplatnosti hypotézy. Dotazník se skládá z osmi otázek, přičemž osmá otázka obsahuje 19 podotázek. První dvě otázky se zabývají informacemi o organizaci a pozicí, kterou daný respondent v organizaci zastává. Otázky v dotazníku se zaměřují především na funkce plněné organizacemi - otázka č. 4 a 8. Většina organizací neplní pouze jednu, ale více funkcí naráz - tímto problémem se zabývá 3., 5. a 7. otázka. Poslední otázka č. 6 zjišťuje, kterou funkci považují vedoucí pracovníci za nejdůležitější. •
Otázka č.2 : Pozice v organizaci
Kontaktovala jsem vedoucí pracovníky organizace, ředitele nebo předsedy správní rady, neboť pro výzkum je důležitý pohled na věc z nejvyšších pozic organizace, jednak z důvodu informovanosti o problematice funkcí organizace, a jednak proto, že mají nejširší přehled o cílech a budoucím směru organizace. Ačkoliv mohli ředitelé tento úkol delegovat svým podřízeným, většinou dotazník vyplnili sami. V číslech vyplnilo dotazník 16 ředitelů, 12 zaměstnanců, 4 dobrovolníci, 3 členové správní rady a 3 jiné pozice, konkrétně zástupce ředitele, předseda a předsedkyně sdružení. Jak ukazuje graf č.1 - ředitelé netvoří nadpoloviční většinu, i tak bych ale považovala tento výsledek za velmi úspěšný, neboť na některé ředitele nebyl email k sehnání a dotazník musel být zaslán na informační adresu organizace.
34
Jakou pozici v organizaci zastáváte? člen správní rady 8% dobrovolník 10%
jiná 8% ředitel 42%
zaměstnanec 32%
Graf č.1: Jakou pozici v organizaci zastáváte? Zdroj: vlastní tvorba
•
Otázka č.3 : Bod v trojúhelníku
Organizace dostaly za úkol zakreslit bod do trojúhelníku tak, aby odpovídal současnému poslání organizace. Na obrázku č.4 jsou zobrazeny tři společenské subsystémy - ekonomický, politický a komunitní - a každý souvisí s nějakou funkcí. Servisní funkce je funkce spjatá s ekonomickým subsystémem, která umožňuje NNO distribuovat zboží a služby, za které bude peněžně nebo jinak oceněna. Většinou se tyto služby prodávají na trhu, ačkoliv nejdůlěžitější jsou jejich pozitivní externality, které ovlivňují celou společnost. S politickým subsystémem je spjata funkce prosazování zájmů neboli advokační funkce, která má veřejný charakter a veřejný prospěch. Díky ní mohou NNO přispívat do veřejné a politické diskuze, do politického
rozhodování
a
do
výkonu
vlády.
Zejména
prostřednictvím
připomínkování legislativy, exekutivními procesy, neformálním lobbováním nebo PR kampaněmi zaměřenými na upozornění a ovlivňování veřejnosti. Poslední funkce budování komunity souvisí se zvyšováním sociálního kapitálu, jako např. posilování skupin, podpora sociální inkluze a integrace. (Pospíšil, 2009, s.10)
35
Obrázek č.4: Diagram subsystémů Zdroj: Pospíšil, 2009, s.10
Začneme tedy vnitřními body diagramu, tyto body značí, že organizace plní všechny tři funkce naráz. Bod D, který ukazuje téměř vyrovnané plnění všech tří funkcí naráz, vybraly tři organizace, zajímavé ovšem je, že všechny tyto organizace dále uvedly, že převažující funkcí v jejich organizaci je funkce servisní. Bod G vybraly čtyři organizace a bod F dvě organizace. Bod E, tedy plnění všech tří funkcí naráz s převažující advokační funkcí, zůstal prázdný - nevybrala ho žádná organizace.
Obrázek č.5: Diagram s výslednými hodnotami Zdroj: vlastní nákres do obrázku č.4
36
Z obrázku č.5 také vyplývá, kolik organizací plní kolik funkcí. Plnit všechny tři funkce naráz se snaží 24 % organizací, 58 % organizací plní naráz dvě funkce a zbylých 18 % organizací se angažuje v plnění jen jedné funkce. Dále zde můžeme vyčíst, že celkově získala servisní funkce 49 %, advokační funkce 13 % a funkce budování komunity 38 %. Servisní funkce tedy převažuje na plné čáře, nejčastěji je plněna spolu s funkcí budování komunity. •
Otázka č.4 : Převažující funkce
Tato otázka se v dotazníku objevila z důvodu upřesnění předešlé otázky, tzn. pokud organizace plní více funkcí naráz, jedna z nich by měla převažovat. Pokud plní pouze jednu funkci, výběr je jasný. Na grafu č.2 můžeme vidět, že servisní funkce získala nadpoloviční většinu. Z toho vyplývá, že téměř všechny organizace plnící dvě nebo tři funkce naráz, upřednostňují servisní funkci. Advokační funkci vyplnily pouze 4 NNO.
Jaká fce ve vaší organizaci převažuje? 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
61%
29%
10% servisní
advokační
budování komunity
Graf č.2: Jaká fce ve vaší organizaci převažuje? Zdroj: vlastní tvorba
•
Otázka č.5 : Tři výroky
Pátá otázka obsahuje tři výroky - Nabízíme služby. Dáváme lidi dohromady. Hájíme práva určitých skupin společnosti. Každá organizace měla za úkol rozdělit mezi tyto výroky 100 bodů, podle toho, nakolik tyto výroky odpovídají charakteristice organizace. Cílem této otázky je porovnat procentuální zastoupení funkcí u této a třetí
37
otázky, neboť odpovědi by se měly shodovat, jelikož za každým výrokem se skrývá jedna funkce. Výsledky, které můžeme vidět na grafu č.3, jsou velmi porovnatelné, ačkoliv termín „Hájíme práva určitých skupin společnosti“ tedy advokační funkce si polepšila o 9 %, což může značit nedostatečnou znalost pojmu advokační funkce.
Výsledek tří výroků Dáváme lidi dohromady. 32%
Nabízíme služby. 46%
Hájíme práva určitých skupin společnosti. 22% Graf č.3: Výsledek tří výroků Zdroj: vlastní tvorba
•
Otázka č.6 : Nejdůležitější funkce
Cílem této otázky je zjistit jakou funkci považuje organizace za nejdůležitější. Organizace, které plní více funkcí naráz, nemusí považovat převažující funkci za nejdůležitější. Např. servisní organizace, která se minimálně angažuje také v advokačních činnostech, poměrem servisní : advokační např. 9:1, může považovat advokační funkci jako mnohem důležitější pro svoji organizaci než poskytování služeb. Výsledky můžeme sledovat v grafu č.4 a v tabulce č. 4. Počet respondentů
Podíl
Servisní
20
55 %
Advokační
7
18 %
Budování komunity
11
27 %
Tabulka č.4: Vyhodnocení otázky č.6 Zdroj: vlastní
38
Avšak tato teorie se nepotvrdila, neboť pouhých pět organizací označilo za důležitější funkci jinou, než tu, co převažuje. Čtyřikrát se objevila varianta, že převažující funkcí je funkce budování komunity, ale důležitější je servisní funkce. Výsledky jsou porovnatelné s otázkou č.3 a 5.
Jaká funkce je pro vaši organizaci nejdůležitější 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% servisní
advokační
budování komunity
Graf č.4: Jaká funkce je pro vaši organizaci nejdůležitější? Zdroj: vlastní tvorba
•
Otázka č.7 : Funkce které se nejvíce věnujete
Předposlední otázka se zabývá časem stráveným při plnění dříve uvedených funkcí. V dotazníku bylo za úkol rozdělit mezi tři funkce 100 %, podle toho jak se jim organizace věnuje. Cílem je zjistit, které funkci se organizace věnuje nejvíce - té, kterou považuje za nejdůležitější nebo té, co převažuje nebo jiné? Výzkum zjistil, že pouze tři organizace - tedy 8 % tázaných - uvedly, že se více věnují jiné funkci, než kterou uvedly jako převažující. Tím pádem by výsledky měly být velmi podobné otázce č.4. Jak můžeme vidět v tabulce č.5 rozdíly jsou zanedbatelné. Servisní funkce má o pár procent méně, advokační a funkce budování komunity zase o pár procent více. Jaká fce ve vaší NNO převažuje?
Jaká fce je pro vaši NNO nejdůležitější?
Jaké fci se ve vaší NNO věnujete nejvíce?
SERVISNÍ FUNKCE
61%
55%
55%
ADVOKAČNÍ FUNKCE
10%
18%
14%
BUDOVÁNÍ KOMUNITY
29%
27%
31%
Tabulka č.5: Komparace otázek 4, 6 a 7 Zdroj: vlastní nákres
39
Dále výzkum ukázal, že všechny organizace uvedly, že nejvíce se věnují té funkci, kterou uvedli dříve jako převládající. Téměř 90 % organizací uvedlo tutéž funkci u všech tří otázek zmíněných v tabulce č. 5 a pouhých 10 % organizací uvedlo jinou funkci u otázky „Jaká funkce je pro vaši organizaci nejdůležitější“. •
Otázka č.8 : Stupně důležitosti
Tato otázka obsahuje 19 výroků, které charakterizují nejrůznější možné cíle organizace. Respondenti byli požádáni, aby označili důležitost jednotlivých výroků. Organizace mají každý výrok ohodnotit podle toho, do jaké míry odpovídá nebo neodpovídá tomu, o co skutečně usiluje a co skutečně dělá. Stupnice obsahuje čísla od jedné do šesti, z toho důvodu, aby se vždy museli přiklonit k jedné straně, přičemž číslo jedna znamená velmi důležité a číslo šest naprosto nedůležité. Otázky jsou rozděleny do tří okruhů podle funkcí. SERVISNÍ OTÁZKY
1
2
3
4
5
6
1. Poskytovat služby zákazníkům podle jejich požadavků
17
10
6
2
3
0
2. Zlepšovat kvalitu života klientů prostřednictvím poskytování služeb
17
8
7
2
3
1
3. Trvale zlepšovat a/nebo rozšiřovat nabídku služeb/činností
14
16
5
1
1
1
4. Rozvíjet nabídku služeb/činností na základě přání a potřeb našich zájmových skupin
13
13
7
3
2
0
5. Poskytovat výkony/služby také těm lidem, kteří za ně nemohou nabídnout žádnou náklady pokrývající protislužbu
16
13
4
1
3
1
6. Nabízet individuální pomoc našim cílovým skupinám
18
14
3
0
1
2
Tabulka č.6: Servisní otázky Zdroj: vlastní nákres
Prvních šest výroků odpovídá funkci servisní. Přesné znění a přesný počet odpovědí zobrazuje tabulka č. 7, která dokazuje, že české NNO se zaměřují především na pomoc svým klientům. Jak můžeme vidět v grafu č.5, servisní funkce vyšla opět jako nejdůležitější - neboť 88 % respondentů označilo tyto výroky jako důležité, tedy stupně 1, 2 nebo 3. Nejdůležitějšími výroky z této skupiny se staly: „Trvale zlepšovat 40
a/nebo rozšiřovat nabídku služeb/činností“ a „Nabízet individuální pomoc našim cílovým skupinám“. Z této tabulky také vyplývá, že na těchto výrocích záleží i jiným než servisním organizacím, a dále potvrzuje fakt, že 82 % NNO plní více než jednu funkci. 79%
71%
68%
66%
21% 8%
76%
24% 10%
velmi důležité
84%
27% 16% 5%
důležité
5%
13% 11%
8%8%
méně důležité
Graf č.5: Servisní otázky Zdroj: vlastní nákres
Advokační funkci naplňují NNO nejrůznějšími činnostmi, které se buď obracejí přímo na politické aktéry nebo se snaží působit na veřejné mínění a občanskou společnost, a tím ovlivňovat politiky a institucionální elity. Přímé aktivity jako např. politické kampaně nebo legislativní iniciativy jsou označovány jako veřejněpolitické advokační aktivity. Naopak nepřímé aktivity tvoří skupinu občanských advokačních aktivit. NNO mohou upřednostňovat jeden nebo druhý způsob prosazování svých zájmů nebo zájmů svých klientů a svých zájmových skupin, proto jsou výroky rozděleny do dvou podskupin: první tři se vztahují k veřejněpolitické a druhé dva k občanské advokační funkci. Jak vyplývá z grafu č.6 většina NNO preferuje občanskou advokační funkci před veřejněpolitickou a jako důležité považují upozorňovat veřejnost na určitá témata. Menší důležitost advokační funkce - zvláště veřejněpolitické advokace - v ČR lze pravděpodobně spojovat s institucionálním prostředím v zemi a se vztahy mezi státem a neziskovým sektorem. Většina NNO se vyhýbá přílišným kontaktům nebo vztahům s politickými stranami a spolupráce mezi neziskovým sektorem a veřejnou správou je typická svoji nedůvěrou a neochotou.
41
Vztahy neziskového sektoru a státu jsou poznamenány komunistickou minulostí. Stát stále pohlíží na občanskou iniciativu nepřátelsky, občané a organizace zase považují pokusy ovlivnit věci veřejné jako marné. Zlepšování vztahů po roce 1989 je velmi pomalé, neuspořádané a nestejnoměrné, politici zřejmě nepovažují občanský potenciál za důležitý. Pokrok je tedy záležitostí některých resortů, jednotlivých politiků a pár neziskových organizací. NNO upřednostňují osobní styky s úředníky a politiky namísto řádné procedury, což také pramení v komunismu. Dalším faktem je, že NNO pro advokační funkci téměř vůbec nevyužívají médií anebo s nimi pracují velmi nedostatečně. Činnosti, které NNO používají nejvíce, aby ovlivnily politické vědomí a politické rozhodování, jsou osvětové a vzdělávácí akce. (Pospíšil, 2009, s.21-22) ADVOKAČNÍ OTÁZKY 1. Ovlivňovat politická a legislativní rozhodnutí ve smyslu požadavků našich zájmových skupin 2. Formulovat politické a ideologické postoje 3. Usilovat o změnu politického/ideologického prostředí 4. Upozorňovat veřejnost na určitá témata 5. Být veřejným hlasem určité skupiny a/nebo určitého zájmu Tabulka č.7: Advokační otázky Zdroj: vlastní nákres
68% 45% 32% 32% 36%
29% 26%
velmi důležité
39%
39%
29% 32% 18%
důležité
14%
méně důležité
Graf č.6: Advokační otázky Zdroj: vlastní nákres
42
29% 32%
Zhruba jedna třetina respondentů považuje všechny advokační výroky za málo důležité. Stupněm důležitosti 1, 2 nebo 3 označilo tyto výroky 20% tázaných NNO. Nejméně důležitým je podle výzkumu výrok „Formulovat politické a ideologické postoje.“ Poslední skupinou jsou výroky vztahující se k funci budování komunity. Budování komunity spočívá jednak v začlenění jedince do skupiny nebo skupiny do větší skupiny anebo širšího prostředí a jednak ve vytváření společenství nebo aliancí na základě určitého tématu nebo sdíleného území. Menší jednotky získávají díky integraci více možností, např. naučit se normám, získávat informace, oganizační dovednosti a politické kompetence. Avšak přičemž kvalita těchto možností, informací a sociálních kontaktů závisí na tom, zda se sdružují s jednotlivci stejného nebo rozdílného smýšlení. (Pospíšil, 2009, s.22) BUDOVÁNÍ KOMUNITY 1. Budovat přátelské vztahy uvnitř organizace 2. Sdružovat členy organizace do skupiny a budovat společenství, které pak samostatně jedná a realizuje své cíle/představy 3. Propojovat lidi, kteří mají společné zájmy 4. Vytvářet prostor pro pravidelná setkávání členů organizace 5. Překonávat bariéry mezi rozdílnými skupinami lidí 6. Bojovat našimi aktivitami proti sociálnímu vyloučení 7. Rozvíjet solidaritu mezi lidmi v obci, kraji, zemi 8. Budovat důvěru mezi lidmi pocházejícími z rozdílných prostředí Tabulka č.8: Otázky budování komunity Zdroj: vlastní nákres
I zde se funkce dělí na dvě podskupiny. Jednou z nich je budování svazujícího sociálního kapitálu, kde se sdružují lidé stejného smýšlení, ačkoliv tato forma obsahuje nebezpečí, že se skupinka uzavře a bude vylučovat vše cizí. Na druhé straně je budování přemosťujícího sociálního kapitálu, který sdružuje jednotlivce odlišného smýšlení, což vede k posilování vzájemné důvěry a tolerance. (Pospíšil, 2009, s.23)
43
Otázky 1 - 4 zastupují budování svazujícího sociálního kapitálu a otázky 5 - 8 se vztahují k budování přemosťujícího sociálního kapitálu. Jak je vidět v grafu č.7, obě podoby této funkce jsou téměř na stejné úrovni. Celkově funkci tyto výroky považuje za důležité (stupeň 1, 2, 3) 77 % tázaných NNO. 61% 55% 49% 46% 40%
47% 34%
37% 16%
5%
5%
velmi důležité
5%
58%
53%
49%
47%
40%
34% 11% 5%
důležité
42%
42%
8%
11%
méně důležité
Graf č.7: Otázky budování komunity Zdroj: vlastní nákres
7.5 Shrnutí výsledků Co se týče výsledků, dá se říci, že zhruba polovina rozvojových českých NNO plní servisní funkci, zhruba pětina funkci advokační a třetina funkci budování komunity. Servisní a komunitní funkce plní v ČR 85% rozvojových NNO, to znamená, že u českých NNO převažují aspekty činností směřovaných na individuální potřeby zákazníků a členů a na vytváření přívětivého prostředí mezi lidmi, ve kterém mají jedinci prostor k seberealizaci. Na grafu č.8 jsou zaznamenány podíly funkcí v otázkách 3 - 7.
44
Shrnutí výsledků servisní
29%
38%
advokační
budování komunity
32%
10%
31%
18%
14%
55%
55%
Nejdůležitější fce
Které fci se věnujete nejvíce
22%
13%
61%
49%
Bod v trojúhelníku
27%
46%
Převažující fce
Tři výroky
Graf č.8: Shrnutí výsledků Zdroj: vlastní nákres
7.6 Doporučení Závěrem přichází na řadu doporučení pro NNO, které se chtějí více angažovat v advokačních činnostech. Tato doporučení vycházejí z monitoringu participace čekých NNO na legislativním procesu. Pokud dojde ke zlepšení legislativního prostředí a prosazení jeho žádoucích systémových změn, které přispějí ke zlepšení chodu nadačního sektoru a ostatních organizací neziskového sektoru a celkově tak podpoří aktivity občanské společnosti, dojde zároveň k podpoře dárcovství a zlepšení celkové činnosti NNO. (Legislativní centrum fóra dárců, 2007, s.2) Českým NNO se doporučuje, vzhledem k velkému počtu projednávaných legislativních návrhů, monitorovat legislativní proces co možná nejčastěji (alespoň jednou za dva týdny), více se plnohodnotně zapojovat do dlouhodobých informačních sítí NNO a sdružovat se pod střešní NNO. Obojí se jeví jako velice účinný prostředek pro monitoring a prosazování legislativních návrhů (dále se podílet na jejich údržbě a rozšiřování). Při monitoringu je dobré využívat pomoc expertů a konzultovat s nimi přípravu vlastních legislativních návrhů. Důležité je navazovat a udržovat informační vazby s osobami uvnitř orgánů se zákonodárnou iniciativou, poslanci a státními úřady klíčovými pro přípravu nové legislativy. Hodí se co možná nejvíce spolupracovat s
45
ostatními NNO, sdílet a vyměňovat si s nimi aktuální informace, zkušenosti a úspěšné lobbistické strategie. Doporučuje se prezentovat legislativní aktivity v rámci ucelené komunikační strategie (politici, úředníci, odborná a široká veřejnost). Legislativní záměry je dobré primárně směřovat na klíčové aktéry legislativního procesu od přípravy návrhu zákona (ministerstva atp.), přes konzultační a poradní orgány (např. RNNO), po představitele Parlamentu ČR (poslance, senátory). Konečně také upozorňovat na nedostatky širokou veřejnost (internet, masová média) a podněcovat širokou diskusi u odborné veřejnosti (např. diskusní fóra, konference atp.) (Legislativní centrum fóra dárců, 2007, s.15-16)
46
ZÁVĚR V této práci jsem zkoumala možnosti zastoupení jednotlivých funkcí u neziskových organizací. Nabídla jsem velmi zestručněný přehled neziskového sektoru a vývoje českých neziskových organizací. Současně jsem v této práci doložila, že tři základní funkce – funkce servisní, advokační a budování komunity – které byly definovány na základě převládající aktivity, lze identifikovat v každé neziskové organizaci. Práce je zaměřená na advokační funkci, které se nedostává takové pozornosti u českých NNO jaké by mělo. Praktická část prezentuje výsledky kvantitativního výzkumu, který měl za cíl zjistit, které funkce české rozvojové NNO plní. Zastoupení hlavních funkcí se odvíjí od poslání a hlavní činnosti organizace. Advokační funkce si ve výzkumu nestála moc dobře - celkově získala nejmenší podíl ve všech částech dotazníku, což potvrzuje hypotézu, že rozvojové NNO používají advokační funkci málo nebo nedostatečně. Hypotéza tvrdící, že rozvojové NNO používají advokační funkci málo nebo nedostatečně, protože se snaží plnit spoustu funkcí naráz, ale neefektivně, se také naplnila - ukázalo se, že pouhých 18 % tázaných NNO se zabývá pouze jednou funkcí, ostatní se zaměřují na více funkcí naráz a snaží se plnit od každého něco, nejčastější kombinace se ukázala jako funkce servisní + funkce budování komunity. Hypotéza, která tvrdí, že si NNO neuvědomují důležitost advokační funkce, se také potvrdila - pouhých 13 % tázaných (pět organizací) uvedlo jako nejdůležitější jinou funkci, než tu která převažuje. A z těchto pěti pouze jedna servisní organizace uvedla, že nejdůležitější pro jejich organizaci je funkce advokační. Nejvyšší počet NNO se ukázalo být převážně servisních - zhruba 54 %, tyto servisní organizace plní nejčastěji i funkci budování komunity avšak v menší míře. Příbližně u 27 % NNO převažuje funkce budování komunity a zbylých 19 % NNO uvedlo svoji činnost jako advokační. Budoucí vývoj NNO by měl směřovat nejen k poskytování služeb, ale také k určité prevenci a ovlivňování příčin společenských jevů. NNO by se měly stát aktivním činitelem, který se účastní politických a legislativních procesů. Budoucí orientace by měla vést přes posilování advokační funkce.
47
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY MONOGRAFIE 1. BAČUVČÍK, R. K terminologii neziskového sektoru. In: ŠKARABELOVÁ, S. Definice neziskového sektoru: sborník příspěvků z internetové diskuze CVNS. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. s. 22-23. ISBN 80239-4057-0. 2. BRHLÍKOVÁ, P. The Nonprofit Sector in the Czech Republic. CERGE-EI Discussion Paper no. 128, 2004 3. DOHNALOVÁ, M. Občanský sektor. In: ŠKARABELOVÁ, S. Definice neziskového sektoru: sborník příspěvků z internetové diskuze CVNS. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. s. 4-9. ISBN 80-239-4057-0. 4. DONOGHUE, F. Nonprofit Organisations as Builders of Social Capital and Channels of Expression: the Case of Ireland, 2003. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80904150-3-4. 5. EDWARDS, M a D. HULME. Making a difference NGOs and development in a changing world. Repr. London: Earthscan Publ, 1996. ISBN 18-538-3144-1. 6. FRUMKIN, P. On Beeing Nonprofit: A Conceptual and Policy Primer, 2005. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 7. HAKEN, R. Třetí sektor. In: ŠKARABELOVÁ, S. Definice neziskového sektoru: sborník příspěvků z internetové diskuze CVNS. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. s. 10-12. ISBN 80-239-4057-0. 8. HYÁNEK, V., ŠKARABELOVÁ, S., ŘEŽUCHOVÁ, M. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 1. vydání, 2005. 40 s. ISBN 80239-5262-5. 9. JENKINS, J. C. Nonprofit Organisations and Policy Advocacy, 1987. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické
48
společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 10. KENDALL, J. a M. KNAPP, Measuring the Performance of Voluntary Organisations, 2000. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 11. KENDALL, J. The Voluntary sector: Comparative perspectives in the UK, 2003. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 12. KRAMER, R.M. Voluntary Agencies in the Welfare State, 1981. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 13. LAND, K. C. Social Indicators for Assessing the Impact of the Independent, Not-for-Profit Sector of Society, 2001. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 14. LINDENBERG, M. a C. BRYANT. Going global: transforming relief and development NGOs. Bloomfield, CT: Kumarian Press, 2001, xiv, 270 p. ISBN 15-654-9136-X. 15. NOVOTNÝ, J. Nevládní neziskové organizace na začátku 21. století. Acta Oeconomica Pragensia. 2008, roč. 16, č. 5, s. 57-65. ISSN 0572-3043. 16. PILEČEK, J. Koncept sociálního kapitálu: pokus o přehled teoretických a metodických východisek a aplikačních přístupů jeho studia. 2010. Geografie, roč. 115, č. 1, s. 64–77. 17. POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 18. PUTNAM, R. D. Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community, 2000. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4.
49
19. REKTOŘÍK, J., a kol. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3. vyd. Praha : Ekopress, 2010. 188 s. ISBN 978-80-86929-545. 20. SALAMON, L. M. a H. K. ANHEIER, The International Classification of Nonprofit Organisations, 1996. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 21. SALAMON, L. M. a kol. The Nonprofit Sector: For What and for Whom? 2000. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 22. SALAMON L. M. a kol. Global Civil Society: Dimensions of the Nonprofit Sector, 2004. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80-904150-3-4. 23. ŠKARABELOVÁ, S. Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace. In: ŠKARABELOVÁ, S. Definice neziskového sektoru: sborník příspěvků z internetové diskuze CVNS. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. s. 24-26. ISBN 80-239-4057-0. 24. WOLPERT, J. The Distributional Impacts of Nonprofits and Philantropy: Measuring the Impact of the Nonprofit Sector, 2001. In: POSPÍŠIL, M. a kol., Neziskové organizace a jejich funkce v demokratické společnosti. Brno: Společnost pro studium neziskového sektoru, c2009, 32 s. ISBN 978-80904150-3-4.
INTERNETOVÉ A JINÉ ZDROJE: 1. Česko má třetí nejlepší neziskový sektor z postkomunistického bloku. In: Česká televize [online]. 2012, 31. 7. 2012 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/188542-cesko-ma-treti-nejlepsineziskovy-sektor-z-postkomunistickeho-bloku/
50
2. FRIČ, Pavol. Stát a neziskový sektor v ČR. [online]. 2010, č. 16, s. 48-58 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.cefres.cz/IMG/pdf/fric_1999_neziskovy_sektor.pdf 3. Jak založit neziskovou organizaci? In:Neziskovky [online]. [cit. 2013-0417].Dostupné z: http://www.neziskovky.cz/clanek/1156/511_559_565/fakta_legislativa-aucetnictvi_navody-legislativa/jak-zalozit-neziskovou-organizaci 4. Legislativní centrum fóra dárců. Analýza participace neziskových organizací na legislativním procesu v České republice. Praha, 2007, 16 s. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/65636e2e6e6e6f2e2e2e2e2e2e2e2e2e/Analyza_pa rticipace_NNO_CR.pdf 5. O neziskových organizacích. In: Neziskovky: Co je to neziskový sektor? [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.neziskovky.cz/clanky/511_538_540/fakta_neziskovky-v_co-to-jeneziskovy-sektor-/ 6. Oficiální stránky České republiky, Neziskový sektor – Česká republika [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/66483neziskovy-sektor 7. SVOBODA, D. a M. BRYCHTOVÁ. Neziskový sektor a rozvojová spolupráce: Vývoj neziskového sektoru v ČR po roce 1989 [online]. 2008, 2012 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/neziskovysektor-a-rozvojova-spoluprace 8. Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech 1990 – 2012. In:Neziskovky [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z:
9. VAJDOVÁ, T. Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online]. 2003. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.culturenet.cz/res/data/002/000331.pdf.
51
SEZNAM GRAFŮ Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf
č. č. č. č. č. č. č. č.
1: Jakou pozici v organizaci zastáváte? ....................................................... 35 2: Jaká fce ve vaší organizaci převažuje? ......Chyba! Záložka není definována. 3: Výsledek tří výroků ...................................Chyba! Záložka není definována. 4: Jaká funkce je pro vaši organizaci nejdůležitější?Chyba! Záložka není definována. 5: Servisní otázky ......................................................................................... 41 6: Advokační otázky ..................................................................................... 42 7: Otázky budování komunity ..................................................................... 44 8: Shrnutí výsledků ...................................................................................... 45
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
č. č. č. č. č.
1: Členění národního hospodářství .......................................................... 9 2: Wolpertův trojúhelník ....................................................................... 21 3: Landův obdélník ................................................................................ 21 4: Diagram subsystémů .......................................................................... 36 5: Diagram s výslednými hodnotami ..................................................... 36
SEZNAM TABULEK Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka
č. č. č. č. č. č. č. č.
1: Klasifikace NNO ................................................................................ 15 2: Typologie NNO podle původu a druhu aktivity ................................. 16 3: Počty vybraných typů NNO podle krajů ........................................... 19 4: Vyhodnocení otázky č.6...................................................................... 38 5: Komparace otázek 4, 6 a 7 ................................................................. 39 6: Servisní otázky ................................................................................... 40 7: Advokační otázky ............................................................................... 42 8: Otázky budování komunity ................................................................ 43
52
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Statistika počtu NNO v České republice v letech 1990 - 2012
Příloha č. 1: Statistika počtu NNO v ČR v letech 1990 - 2012
