Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Historie
Katedra:
Studijní program: Učitelství pro střední školy Učitelství dějepisu pro 2. stupeň základní školy
Studijní obor
Učitelství českého jazyka a literatury
Rok 1968 na Českolipsku The Zdar 1968 in the Česká Lípa Region Diplomová práce: 2012–FP–KHI– 241
Autor:
Podpis:
Bc. Jitka Musilová
Vedoucí práce: PhDr. Jaroslav Pažout Ph.D. Konzultant:
Mgr. Kateřina Lozoviuková, PhD.
Počet stran
grafů
obrázků
148 V Liberci dne: 26. 7. 2012
tabulek
pramenů
příloh 5
Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:
Rok 1968 na Českolipsku Bc. Jitka Musilová P10000980
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 24. 7. 2012 Bc. Jitka Musilová
Poděkování
Touto cestou bych chtěla poděkovat především vedoucímu diplomové práce PhDr. Jaroslavu Pažoutovi Ph.D. za odborné vedení a pomoc při zpracování této diplomové práce. Za vstřícnost děkuji také pracovníkům Státního okresního archivu v České Lípě a pamětníkům, kteří byli ochotní poskytnout mi rozhovor. Mé díky samozřejmě patří i celé rodině za podporu během mého vysokoškolského studia.
ANOTACE Diplomová práce se věnuje období Pražského jara na okrese Nymburk. Důraze je kladen především na činnost národních výborů a Okresního výboru KSČ v období obrodného procesu, během příchodu vojsk Varšavské smlouvy a v následujících měsících po okupaci. Práce zachycuje i aktivizaci občanského života na okrese do srpnové invaze v roce 1968 a následnou reakci společnosti na okupaci, zabývá se i událostmi v okrese do prvního výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Část textu se věnuje usazení sovětské posádky v okrese a jejímu soužití s místním obyvatelstvem
Klíčová slova: Pražské jaro 1968-1969, obrodný proces, Okresní výbor KSČ v České Lípě, národní výbor, invaze, Česká Lípa v letech 1968-1969
ANNOTATION The diploma thesis is dedicated to the period of Prague Spring in the Česká Lípa district. The emphasis is put on the activity national Committees and district Committee of the Communist Party that was implemented in the above mentioned district during the resurgence process, during the invasion of Warsaw Treaty´s troops, and in the following months of occupation. The diploma thesis also explores the activation of civilian people´s life in the district during the first half of the year 1968 and a consequent reaction of society to the occupation. The situation of the district is analyzed until the first anniversary of August 1968. A part of the text is devoted settling of the Soviet forces in Česká Lípa district, and to a coexistence with the local population.
Key words: Prague Spring 1968-1969, Resurgence Process, District Committee of the Communist Party in Česká Lípa Region, national Committee, invasion, Česká Lípa in 1968-1969
DIE ANNOTATION Die Abschlussarbeit beschäftigt sich mit dem Zeitabschnitt des Prager Frühlings im Bezirk Česká Lípa. Die Hauptidee dieser Arbeit war nicht nur Aktivität nationalen Komitees
and
Bezirkskommission
der
Kommunistischen
Partei
der
Tschechoslowakei im Zeitabschnitt des Demokratisierungsprozess, aber auch während militärischer Intervention der Truppen der Warschauer Pakts und die nachfolgenden Monaten darzustellen. Zusammenfassend wurden die Liberalisierung der Gesellschaft während der ersten Hälfte des Jahres 1968 und die nachfolgende Reaktion auf militärischer Intervention beschrieben. Diese Arbeit beschäftigt sich ausführlich mit der Situation im Bezirk Česká Lípa bis nach dem ersten Jahrestag der Besetzung im August 1968. Der Teil der Arbeit wurde auch die sowjetische Besatzung im Bezirk und Koexistenz mit den Anwohnern gewidmet.
Schlüsselwörter:
Prager
Demokratisierungsprozess,
Frühling nationale
1968-1969, Komitee,
Reform-
Bezirkskommission
und der
Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei in Česká Lípa, Invasion, Česká Lípa in 1968-1969
OBSAH SEZNAM ZKRATEK............................................................................................................ 9 ÚVOD ................................................................................................................................. 11 1. ČESKOSLOVENSKO PŘED ROKEM 1968................................................................... 17 2. ČESKOSLOVENSKO V LETECH 1968 - 1969.............................................................. 23 2. 1. Leden – červenec 1968 ............................................................................................. 23 2. 2. Srpen – prosinec 1968 .............................................................................................. 36 2. 3. Československo v roce 1969..................................................................................... 45 3. ČESKOLIPSKO DO ROKU 1968 ................................................................................... 47 4. ČESKOLIPSKO OD LEDNA DO SRPNA 1968 ............................................................. 54 4. 1. Národní výbory a volby do národních výborů........................................................... 54 4. 2. Přijetí výsledků plenárního zasedání ÚV KSČ.......................................................... 56 4. 3. Březnová konference OV KSČ ................................................................................. 59 4. 4. Akční program ......................................................................................................... 64 4. 5. Oslavy státních svátků a výročí ................................................................................ 65 4. 6. Obrodný proces ........................................................................................................ 67 4. 7. Otázka rehabilitací a zakládání politických a společenských organizací na Českolipsku ..................................................................................................................... 70 4. 8. Kritika komunistické strany, jejich organizací a členů na Českolipsku...................... 73 4. 9. Okresní konference OV KSČ v červnu 1968............................................................. 76 4. 10. Informovanost českolipských obyvatel o jednáních s představiteli Sovětského svazu ............................................................................................................. 79 4. 11. Federace Československé socialistické republiky ................................................... 80 4. 12. Technické a organizační záležitosti národních výborů ............................................ 81 5. ČESKOLIPSKO OD SRPNA DO PROSINCE 1968........................................................ 83 5. 1. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa ............................................... 84 5. 2. Odpor proti invazi na Českolipsku............................................................................ 85 5. 3. Činnost národních výborů a okresního výboru KSČ po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR ........................................................................................... 87 5. 4. Umístění sovětských vojáků do českolipského okresu ............................................. 90 5. 5. Ubytování sovětských vojáků ................................................................................... 91 5. 6. Soužití českolipských obyvatel se sovětskými vojáky............................................... 93
5. 7. Jednání s důstojníky sovětských jednotek na Českolipsku ........................................ 94 5. 8. Úkoly českolipských národních výborů a OV KSČ po invazi do Československa................................................................................................................ 95 5. 9. Postoj českolipské společnosti k československé politice po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa............................................................................ 97 5. 10. Oslava 50. výročí vzniku Československa .............................................................. 99 5. 11. Závěr roku 1968 ................................................................................................... 100 6. ČESKOLIPSKO V ROCE 1969..................................................................................... 101 6. 1. Postoj českolipských občanů k politickým událostem na začátku roku 1969 .......... 101 6. 2. Ohlas mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1969 na Českolipsku...................... 102 6. 3. První máj................................................................................................................ 103 6. 4. Vliv dubnového zasedání předsednictva ÚV KSČ na Českolipsko......................... 104 6. 5. Srpnové výročí intervence ...................................................................................... 105 6. 6. Vztah k Sovětskému svazu, sovětským symbolům a sovětským vojákům na Českolipsku ................................................................................................................... 106 6. 6. Závěr...................................................................................................................... 107 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 108 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ......................................................... 111 PŘÍLOHA.......................................................................................................................... 116
SEZNAM ZKRATEK aj.
a jiné
atd.
a tak dále
c. d.
citované dílo
CIA
Central Inteligence Agency (= Ústřední zpravodajská služba)
CZV
celozávodní výbor
ČNR
Česká národní rada
čs.
československý
ČSAO
Československé automobilové opravny
ČSAV
Československá akademie věd
ČSD
Československé státní dráhy
ČSM
Československý svaz mládeže
ČSSR
Československá socialistická republika
gen.
generál
JZD
jednotné zemědělské družstvo
KAN
Klub angažovaných nestraníků
kpt.
kapitán
KSČ
Komunistická strana Československa
KSS
Komunistická strana Slovenska
KSSS
Komunistická strana Sovětského svazu
KVUS
krajská vojenská ubytovací správa
MDŽ
Mezinárodní den žen
MěNV
městský národní výbor
mjr.
major
MNV
místní národní výbor
např.
například
NATO
North Atlantic Treaty Organization (= Severoatlantická aliance)
NDR
Německá demokratická republika
NF
Národní fronta
n. p.
národní podnik 9
npor.
nadporučík
ONV
okresní národní výbor
OS
odborový svaz
OV
okresní výbor
OV ČSM
okresní výbor Československého svazu mládeže
OV KSČ
okresní výbor Komunistické strany Československa
plk.
plukovník
PLR
Polská lidová republika
pplk.
podplukovník
ROH
Revoluční odborové hnutí
SČSP
Svaz československo-sovětského přátelství
SOkA
státní okresní archiv
SNR
Slovenská národní rada
SPB
Svaz protifašistických bojovníků
SSSR
Svaz sovětských socialistických republik
StB
Státní bezpečnost
USA
United States of America (= Spojené státy americké)
ÚV KSČ
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
ÚV KSS
Ústřední výbor Komunistické strany Slovenska
VB
Veřejná bezpečnost
VČS
výroční členská schůze
VLaS
Vojenské lesy a statky
VŘSR
Velká říjnová socialistická revoluce
VVT
vojenský výcvikový tábor
ZO KSČ
základní
organizace
Komunistické
strany
Československa
10
ÚVOD Pražské jaro významně zasáhlo do dějin Československa. K uvolňování komunistického režimu docházelo již v šedesátých letech, přelom ale nastal v lednu 1968 po odstoupení Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka KSČ. Nové vedení strany se pokusilo o přeměnu celého systému. Reformní proces v roce 1968 zasáhl celé Československo včetně českolipského okresu, zlom ale nastal vpádem vojsk Varšavské smlouvy na území československého státu dne 21. srpna 1968. K útlumu a posléze likvidaci reformního vývoje docházelo v průběhu druhé poloviny roku 1968 a v první polovině roku 1969. Pražskému jaru se věnovalo již řada autorů, k dispozici máme řadu prací zabývajícíchse souhrnně vývojem v Československu. Největší zájem je o popis situace v Praze, která byla hlavním iniciátorem změn ve státě a zároveň ji invaze zasáhla největší měrou. Ne všechny práce o roku 1968 se zaměřují na výčet událostí a popis Prahy, toto téma se dá uchopit i regionálně, o čemž svědčí několik bakalářských a diplomových prací. Zpracovat rok 1968 z pohledu českolipského okresu jsem si vybrala vzhledem k tomu, že moje rodina v tomto okrese žije a zažila zde okupaci Varšavskými vojsky a musela se vyrovnávat s přítomností sovětských vojáků v tomto okrese dalších dvacet let. Navíc se zde touto problematikou nikdo komplexně nezabýval. Cílem mé diplomové práce je popsat postoj občanů tohoto regionu ke změnám ve společnosti po lednu 1968, k vojenské invazi vojsk Varšavské smlouvy a jejich soužití se sovětskými jednotkami ubytovaných na třech místech tohoto okresu i k postupnému procesu tzv. normalizace. Vzhledem k dochovanosti pramenů je má práce výrazně zaměřena na okresní stranickou organizaci KSČ. Ve své práci jsem se zaměřila hlavně na to, jak se celostátní události roku 1968 promítly do dění v okrese Česká Lípa. Hlavním cílem bylo zjistit, jak se českolipští představitelé zapojovali do obrodného procesu, jakou pozornost mu věnovali při jednáních, jaká byla informovanost zdejšího obyvatelstva a jeho postoj k obrodnému procesu a následné okupaci Varšavskými vojsky. Dospěla jsem přitom až k prvnímu výročí srpnové okupace.
11
Svou práci jsem rozdělila do sedmi hlavních kapitol, které se skládají z dalších
podkapitol.
První
kapitola
se
chronologicky
věnuje
vývoji
v
Československu před rokem 1968, především výrazným politickým, sociálním, kulturním a jiným změnám po únoru 1948, které bzry vedly ke ke krizi komunistického režimu, a na snahu tuto krizi překonat v šedesátých letech 20. století. Právě v tomto obodbí musíme hledat kořeny reformního hnutí v letech 1968-1969 nazývaném Pražské jaro. Druhá kapitola shrnuje události v Československu v roce 1968-1969 a slouží k určitému porovnání celostátní situace s později popsanými okresními událostmi. Je psána chronologicky, což ještě podtrhuje rozdělení do tří podkapitol na leden-červenec 1968, srpen-prosinec 1968 a rok 1969. Toto dělení jsem zvolila, protože vstup vojsk Varšavské smlouvy považuji za významný zlom pro československý reformní proces. Ve třetí kapitole popisuji vývoj Českolipska od druhé světové války do roku 1968 se zaměřením na události, které ho nejvíce ovlivnily: odsun německého obyvatelstva, budování vojenského výcvikového táboru Ralsko, správní vývoj okresu. Pro mou práci jsou stěžejní čtvrtá až šestá kapitola, které se věnují českolipskému okresu v roce 1968. Čtvrtá kapitola popisuje události na Českolipsku od ledna do srpna 1968 a skládá se z dvanácti krátkých podkapitol. Jednotlivé části se zabývají volbami do národních výborů, vztahem okresních orgánů k lednovému zasedání ÚV KSČ, okresními konferencemi OV KSČ v březnu a v červnu, akčním programem, průběhem prvního máje na Českolipsku, vztahem zdejších obyvatel k obrodnému procesu, rehabilitacemi a politickými a společenskými organizacemi v okrese, kritikou strany a stranických aparátů, informovaností občanů o setkáních s představiteli SSSR, federací ČSSR a technickými záležitostmi. Pátá kapitola vystavěná na stejném principu se zaměřuje na události od vojenské intervence do prosince 1968 a skládá se z jedenácti podkapitol. Zabývají se invazí dne 21. srpna 1968,
postojem
obyvatelstva
k této
události,
odchodem
československých
vojenských jednotek a umístěním sovětských vojenských posádek v Zákupech a v Mimoni a jednáním s jejich vojenskými představiteli. Tato kapitola se zaměřuje převážně na důsledky vojenské intervence v okrese a vztah okresních stranických orgánů k prohlášením vládních představitelů ČSSR. Šestá kapitola skládající se z šesti podkapitol se věnuje událostem roku 1969 až do výročí srpnové intervence. Rozebírám v ní postoj českolipských občanů k událostem roku 1969, např. odraz mistrovství světa v ledním hokeji na Českolipsku, první máj, přijetí dubnového 12
zasedání předsednictva ÚV KSČ, výročí intervence a vztah k představitelům Sovětského svazu. K problematice Československa v letech 1968 a 1969 existuje velké množství literatury. Nejvíce jsem vycházela z dvoudílné práce komise historiků kolem V. Kurala a V. Mencla Československo roku 1968,1 která podává výklad o všech důležitých událostech let 1968-1969. Na politickou aktivitu občanů, vznikající společenské a politické organizace, které měly být základem pluralitní demokracie, se zaměřil Jiří Hoppe ve své práci Opozice '68.2 Ke zhodnocení přípravy a samotného pádu jsem velmi využila publikaci Jana Pauera Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí – plánování- provedení.3 Kniha výborně shrnovala i předcházející zahraniční jednání. Příčinami invaze se zabývala i práce Jiřího Valenty Sovětská intervence v Československu 1968. Anatomie rozhodnutí.4 Pro období po vojenské intervenci je pro zasedání ÚV KSČ obzvláště pro dubnové v roce 1969 významným zdrojem práce Zdeňka Doskočila Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu. 5 Pro představu fungování komunistické strany a jejího složení v letech 1948-1968 mi byla cenná třídílná práce J. Maňáka Proměny strany a moci, 6 jejíž výhodou bylo statistické tabulkové zpracování, které působilo přehledně. Kniha Karla Kaplana Antonín Novotný. Vzestup a pád „lidového“ aparátčíka7 mi sloužila k vytvoření představy o osobnosti prezidenta a prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného a hlavně o chybách, kterých se dopustil a které způsobily jeho politický pád. Pro období Pražského jara je důležitý postoj studentů, kteří patřili k radikální části reformního hnutí a formovali vznikající občanskou společnost, jim se věnuje kniha Jaroslava Pažouta Mocným navzdory8 a částečně i
1
Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces. 1. vyd. Praha: Parta, 1993. HOPPE, J. Opozice '68 : sociální demokracie, KAN a K 231 v období pražského jara. 1. vyd. Praha: Prostor, 2009. 3 PAUER, J. Praha 1968: vpád Varšavské smlouvy: pozadí - plánování - provedení. 1. vyd. Praha: Argo, 2004. 44 VALENTA, J. Sovětská intervence v Československu <1968=tisíc devět set šedesát osm>: Anatomie rozhodnutí. Praha: Svoboda, 1991. 5 DOSKOČIL, Z. Duben 1969: anatomie jednoho mocenského zvratu. Brno: Doplněk; Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. 6 MAŇÁK, J. Proměny strany moci: Studie a dokumenty k vývoji Komunistické strany Československa v období 1948-1968. 1. část [online]. Praha: USD, 1995. S. 9. Dostupné z http://www.dejinyksc.usd.cas.cz/publikace-projektu/cat_view/18-publikace-projektu/19-stari-textyjiiho-maaka-vnovane-vyvoji-lenske-zakladny-funkcionaskeho-sboru-a-pracovnik-stranickeho-aparatuks-v-letech-1948-1968.html. 7 KAPLAN, K. Kronika komunistického Československa. Antonín Novotný. Vzestup a pád „lidového“ aparátčíka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011. 8 PAŽOUT, J. Mocným navzdory. Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století. Praha 2008. 2
13
Hnutí revoluční mládeže9 a publikace Mládí, levice a rok 196810 redigovaná Martinem Francem a Stanislavem Holubcem. Zatímco obecně k tomuto tématu je k dispozici poměrně značné množství literatury, zpracování dějin českolipského regionu v druhé polovině 20. století stojí teprve na počátku. Problematice historického vývoje Českolipska, jeho osídlení, vývoje správy, vazeb hospodářských a kulturních se věnuje pracovník Vlastivědného muzea v České Lípě Ladislav Smejkal. Správní vývoj Českolipska11 zpracoval Miloslav Sovadinaa zachytil v této publikaci vývoj českolipského regionu, slučování obcí i posuny hranic okresu. Pro českolipský okres je charakteristický vojenský výcvikový prostor Ralsko, jehož vznikem se zabývá práce Obce živé i zaniklé: bývalý vojenský prostor Ralsko, 12 v níž jsou popsány všechny obce, na jejichž místě bylo toto státní území vytvořeno. Pro
zkoumání Pražského
jara
existuje
široká pramenná základna.
Významným pramenem je edice Prameny k dějinám československé krize 19671970. V práci jsem vycházela z prvního svazku od Jindřicha Pecky Spontánní projevy Pražského jara 1968-1969,13 v níž zachytil dobovou situaci prostřednictvím bezprostředních pramenů, které se dochovaly díky ústní podobně nebo díky fotografiím. Jedná se o zvěsti, anekdoty, písně, dobová hesla a nápisy na zdech. Kniha není určena jako hlavní zdroj k událostem Pražského jara, ale výborně dokresluje společenskou situaci a postoje lidí k obrodnému procesu, vládním představitelům i invazi. Důležitým zdrojem k Pražskému jaru je i internetový portál www.totalita.cz, v němž se objevují dobové dokumenty i s komentáři. Pro všeobecné informace o Pražském jaru mi jako zdroj posloužil audionosič Srpen 1968,14 který uspořádal dokumentarista Marek Janáč spolu s historikem Oldřichem Tůmou. Dokument obsahoval komentované nahrávky důležitých projevů a rozhovorů k událostem let 1968-1969 doplněné i o příběhy sedmi lidí, které výrazně ovlivnila vojenské intervence vojsk Varšavské smlouvy. Naprostá většina nahrávek pochází z archivu Českého rozhlasu. 9
PAŽOUT, J. Hnutí revoluční mládeže 1968-1970: edice dokumentů. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2004. 10 Mladí, levice a rok 1968. 1. vyd. Praha: Společnost pro evropský dialog v nakl. BCS, 2009. 11 SOVADINA, M. Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990. 1. vyd. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. 12 Obce živé i zaniklé: bývalý vojenský prostor Ralsko. 2. rozš. vyd. Česko: Mikroregion Podralsko, 2007. 13 PECKA, J. Spontánní projevy Pražského jara 1968-1969. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1993. 14 JANÁČ, M. Srpen 1968[zvukový záznam]. [Praha]: Radioservis, p2008.
14
Při zkoumání určitého období je potřeba seznámit se i s dobovým tiskem, pro rok 1968 mi bylo zdrojem Rudé právo, v němž se odrážely postoje ÚV KSČ a československé společnosti a samozřejmě i regionální tisk v podobě českolipského týdeníku Nástup, v němž své postoje zveřejňoval mimo jiné Okresní národní výbor Česká Lípa i Okresní výbor KSČ Česká Lípa a další stranické organizace. Na stránkách tohoto týdeníků se postupně začalo projevovat uvolňování cenzury a probíhala zde otevřená diskuze mezi okresními představiteli a dalšími občany regionu. Noviny zachycovaly českolipský vývoj, který byl zcela v souladu s celorepublikovým,
postupné
omezování
cenzury,
vyjadřování
podpory
českolipských občanů ÚV KSČ, kritika strany a jejích představitelů na Českolipsku, odpor k vojenské invazi vojsk Varšavské smlouvy, a následné utichání kritických hlasů a počátek normalizace. Právě Nástup stejně jako ostatní sdělovací prostředky byly nejvýznamnějším zdrojem informací o změnách ve straně, reformách režimu a probíhající demokratizaci. Média měla jednoznačný vliv na formování občanské společnosti na Českolipsku i v celém státě. Stěžejním pramenem pro moji práci byly dokumenty ze Státního okresního archivu v České Lípě (dále jen SOkA Česká Lípa) z fondů městských národních výborů ve Cvikově, v České Lípě, v Doksech, v Dubé, v Jablonném v Podještědí, v Kamenickém Šenově, v Mimoni, ve Stráži pod Ralskem a v Zákupech, z fondů třiadvaceti místních národních výborů a z fondu Okresního výboru Komunistické strany Československa v České Lípě. Pro tyto prameny byla typická jejich neúplnost, naprostá většina zápisů se týkala technických a organizačních záležitostí, o politických událostech v nich není téměř žádná zmínka. Mnoho zápisů ze zasedání chybí, většina z nich byla skartována v době normalizace, aby nemohly být použity proti členům předsednictev a rad národních výborů. Při své práci jsem nemohla nahlédnout do fondu Okresního národního výboru v České Lípě, protože tento fond pro období 1960-1989 ještě není přístupný veřejnosti. Z fondu Městského národního výboru Cvikov pro mě byly nejvýznamnějším zdrojem zápisy ze schůzí plenárního zasedání a rady MěNV. Přestože z nich se týkala organizačních otázek, objevily se i politická jednání. Součástí tohoto fondu je i dokumentace k soše J. V. Stalina ve Cvikově a k památníku Osvobození, který byl na protest proti okupaci v roce 1968 poškozen. Z fondu Městského národního výboru Mimoň kromě zápisů z plenárního zasedání a ze schůzí rady mě při mé práci nejvíce zaujali části věnované akcím proti sovětské okupaci, předání vojenského prostoru a soužitím vojenské posádky 15
s civilním obyvatelstvem. Většina protokolů z těchto kartonů se zaměřovala na výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Z fondu MěNV Zákupsy se pro mou práci dalo čerpat mimo zápisu ze schůzí plenárního zasedání a rady i z části Sovětská posádka, v níž se objevují převážně stížnosti na jednání těchto jednotek. Z fondu Okresní organizace Komunistické strany Československa jsem vycházela ze zápisů ze zasedání OV KSČ i jeho předsednictva a ze zachovaných materiálů mimořádné okresní konference. Jednalo se převážně o zachované záznamy diskuzí a některých referátů. Kromě literatury a pramenů z SOkA Česká Lípa a případně Vlastivědného muzea v České Lípě mi zdrojem byly rozhovory s pamětníky. Ve své práci jsem čerpala ze svých rozhovorů s Josefem Pecharem, pocházejícím z Velenic, který nikdy nebyl členem KSČ a pracoval v zemědělství. Druhým pamětníkem pro mou práci byl Jiří Šimek, učitel na základní škole v Zákupech, který byl členem KSČ, v roce 1968 byl členem NV a za svá veřejná vystoupení po vojenské intervenci vojsk Varšavské smlouvy byl vyloučen ze strany a čekala ho perzekuce (nesměl se ucházet o místo ředitele, rodina nesměla vycestovat atd.). Rozhovor s Jiřím Šimkem mi ukázal postoj československých občanů k sovětským vojákům, kteří po invazi zůstali na území republiky a zároveň i konkrétní postoj a osud někoho, kdo se obrodného procesu účastnil a byl za to perzekuován. Třetím zdrojem pro mě byly vzpomínky Niny Oplové, která v té době končila školu a žila v Zákupech, v nichž se usídlila sovětská posádka. Práce obsahuje také přílohy v podobě obrazového materiálu zaměřeného na srpen 1968 v České Lípě, den výročí vzniku Československ v Zákupech, tryznu za Jana Palacha v České Lípě. Fotografie z okupace a tryzny pochází z SOkA Česká Lípa. Vlastivědně muzeum v České Lípě některé tyto snímky také vlastní, zlomek fotografické dokumentace je na úseku moderních dějin. Negativy ale byly v roce 1970 zabaveny státní bezpečností a ta je zničila. Snímky ke dni výročí vzniku Československa pochází ze soukromé sbírky Jiřího Šimka, který je na nich také zobrazen. Přílohami k mé práci jsou i přepisy částí rozhovorů s pamětníky Josefem Pecharem a Jiřím Šimkem.
16
1. ČESKOSLOVENSKO PŘED ROKEM 1968 Již před vznikem Československa 28. října 1918 se objevil zájem o některé socialistické ideje. Komunistická strana Československa vznikla v květnu 1921 oddělením
části
členů
od
Československé
sociální
demokracie.
Zájem
československého obyvatelstva o tyto ideály ale neznamenal souhlas společnosti s přijetím
sovětského
sytému.
Většina
společnosti tíhla
k demokratickému
socialismu, navazujícímu na masarykovskou tradici, usilujícímu o propojení kapitalismu a socialismu.15 Postavení Komunistické strany Československa bylo silné.
Po druhé světové válce dokázala KSČ využít toho, že nenesla žádnou
odpovědnost za mnichovský diktát, navíc za války mnoho komunistů zahynulo v odboji, a tak vzrůstala oblíbenost strany, která se dostávala do vedoucích pozic ve státě. KSČ se k moci dostala 25. února 1948. Tento den byl až do roku 1989 v Československu a potažmo v celém sovětském bloku oslavován jako Vítězný únor. Dne 9. května 1948 abdikoval těžce nemocný prezident Edvard Beneš a na jeho místo nastoupil Klement Gottwald. Komunistický režim začal v Československu likvidovat své politické odpůrce, náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci. Proměnilo se i hospodářství, které se inspirovalo sovětským systémem, jednalo se o řízené hospodářství, v němž byl důraz kladen na těžký průmysl. Postupně byla vyhlášena první pětiletka, po ní následoval zákon o JZD a začala násilná kolektivizace a likvidace soukromého sektoru. Rok 1948 s sebou přinesl vlnu emigrace, vykonstruovaných procesů, poprav, věznění a strachu. Počet represí klesat až po roce 1953. Československo zasáhla přeměna sovětského bloku po známém vystoupení Nikity Sergejeviče Chruščova na XX. sjezdu KSSS, na němž částečně odhalil Stalinovy zločiny. Celý proces byl výrazem krize celé socialistické struktury. I v Československu přídělový systém s potravinovými lístky, kolektivizace v zemědělství, politické procesy, nedostatek spotřebního zboží a potravin vyvolával ekonomickou a sociální krizi režimu, zvedla se vlna kritiky systému, a to jak ve stranických, tak i nestranických řadách.16 Prvním důvodem protestů byla měnová reforma vyhlášená 1. června 1953, která vyvolala 15
Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces. 1. vyd. Praha: Parta, 1993. S. 8. Polsko a Československo v roce 1968: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference: Varšava, 4.-5. září 2003. Praha: Dokořán: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. S. 26-28. 16
17
masovou nespokojenost, protože snížila ceny, mzdy a důchody v poměru 5:1, a tím zbavila většinu obyvatelstva úspor. Po reformě došlo k nepokojům hlavně mezi dělníky, nejsilnější odpor se zdvihl v Plzni, což ovlivnilo i to, že plzeňská Škodovka (tehdy Závody Vladimíra Iljiče Lenina) úmyslně vyplatila mzdy dříve. Demonstranti se shromáždili na náměstí Republiky a po zatčení jejich deputace obsadili radnici a z oken házeli vlajky, busty a portréty komunistických představitelů. Část protestujících ovládla i budovu soudu. K potlačení nepokojů byly do Plzně poslány jednotky Pohraniční stráže, Československé lidové armády, Lidových milic, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti, kterým se podařilo získat kontrolu nad městem. Hned poté začalo zatýkání a příprava politických procesů. Povstání v Plzni nebylo jediné, v Československu se ve dnech 2.-5. června odehrálo více než 130 stávek.17 Druhá společenská krize nastala po zveřejnění závěrů XX. sjezdu KSSS, při němž generální tajemník KSSS Chruščov odhalil zločiny Stalinova režimu. Důvěra členské základy KSČ byla otřesena, krize měla přinést kádrové změny ve vedení strany, nakonec ale došlo k personálním změnám jen v omezené míře. Oživení ale nastalo v nekomunistických politických stranách a v Československém svazu mládeže. Na II. sjezdu československých spisovatelů požadovali autoři tvůrčí svobodu. Komunistické vedení ale nakonec získalo kontrolu nad situací.18 Očekávalo se, že problémy, které zasáhly československou společnost, zhorší pozici Antonína Novotného, jenž byl prvním tajemníkem KSČ a československým prezidentem. Novotnému se ale podařilo naopak svoji pozici upevnit. Přispělo k tomu i rozšíření pravomocí slovenských orgánů. V roce 1957 pak zahájil další vlnu kolektivizace, která už soukromý sektor v zemědělství prakticky zlikvidovala. V šedesátých letech ale začala oblíbenost Novotného klesat, pomohla k tomu hospodářská krize a neúspěch třetí pětiletky a nová ústava z 11. července 1960, která prakticky zničila veškerou autonomii Slovenska.19 Problémy ve společnosti vyvolávalo i podřízení Československa Moskvě. Lidé denně zjišťovali, že přináležitost ke straně znamená víc, než odbornost.20 Tehdejší KSČ je třeba vnímat jako složitý systém, u něhož jeho představitelé 17
Měnová reforma; demonstrace v Plzni [online]. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_03.php, [cit. 2012-06-10]. 18 Padesátá léta: druhá společenská krize: vliv závěrů XX. sjezdu KSSS [online]. http://www.totalita.cz/50/50_01_010.php, [cit. 2012-06-10]. 19 Polsko a Československo v roce 1968: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference: Varšava, 4.-5. září 2003, c. d., s. 26-28. 20 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 9.
18
zdůrazňovali, že je založený na rovnosti členů, přesto skutečnost byla jiná, členové KSČ se nepodíleli stejnou měrou na řízení strany potažmo společnosti. Rozdíly ve společnosti nevycházely jen z individuálních schopností a aktivity, ale důležitá byla i role člověka ve straně a společnosti.21 Postupně se začala kritika obracet proti síle, která si přivlastnila moc ve státě, tj. proti KSČ. Usilovalo se o změnu v některých oblastech, obzvláště o rehabilitaci osob z nezákonných procesů z padesátých let. Další sférou byla ekonomika a kultura. Novotný reagoval na situaci ústupky, ale i protiútoky. Nepřál si zásadní reformy, ale přistupoval na drobné změny. Souhlasil například se zahájením Šikovy ekonomické reformy, povolil liberalizaci v kultuře, zmírnil cenzuru. Naopak velmi tvrdě reagoval na veřejné protesty a kritiku systému. Šedesátá léta v Československu se nesla v duchu liberalizace systému. Mezi příčiny tohoto politického „tání“ patří mimo jiné selhání III. pětiletého plánu na období 1961-1965. Stát měl vážné problémy se zásobováním obyvatel a nedokázal uspokojit potřeby občanů. Československé hospodářství se ocitlo v krizi, způsobené především orientací zahraničního obchodu na Sovětský svaz a země východního bloku a upřednostňováním těžkého průmyslu před lehkým. Řešení situace nabízel ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik, který spatřoval východisko v přestavbě struktury a ve změně řízení ekonomiky. K úpravě došlo na konci roku 1964, kdy ÚV KSČ schválilo zásady zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství. K oživení československé ekonomiky docházelo pomalu, zreformovat hospodářskou strukturu nebylo možné bez úpravy politického a společenského systému.22 Dalším podnětem k politickému uvolňování bylo i odhalení Stalinových zločinů na XXII. sjezdu KSSS, konaném v říjnu 1961. V reakci na tento sjezd vznikaly komise, které měly prošetřit politické procesy padesátých let a rehabilitovat oběti. Výsledky jejich práce se zveřejňovaly v tisku, což vzbudilo zájem veřejnosti o minulou ale i
21
MAŇÁK, J. Proměny strany moci: Studie a dokumenty k vývoji Komunistické strany Československa v období 1948-1968. 1. část [online]. Praha: USD, 1995. S. 9. Dostupné z http://www.dejinyksc.usd.cas.cz/publikace-projektu/cat_view/18-publikace-projektu/19-stari-textyjiiho-maaka-vnovane-vyvoji-lenske-zakladny-funkcionaskeho-sboru-a-pracovnik-stranickeho-aparatuks-v-letech-1948-1968.html. 22 Šedesátá léta: obrodný proces v oblasti ekonomiky [online]. http://www.totalita.cz/60/60_03.php, [cit. 2012-06-10].
19
současnou politickou situaci.23 Československo v šedesátých letech zasáhla i otázka nerovnoprávného postavení Slovenska vůči Čechám.24 V šedesátých letech společenské uvolnění zasáhlo i oblast kultury. Poměrná svoboda slova se projevila v tisku, rozhlasu a televizi. Prostřednictvím těchto médií se českoslovenští občané seznamovali se západní populární hudbou a módou. Velký význam měly i kulturní časopisy, jako Literární noviny, Kultúrny život, Dějiny a současnost a další. Zmírnění cenzury umožnilo autorům opustit socialistický realismus a dalo prostor pro nové umělecké směry. Velký význam měla mezinárodní konference o Franzi Kafkovi v květnu 1963 v Liblicích, kterou uspořádal profesor německé literatury na Karlově univerzitě Eduard Goldstücker. Někteří literáti zde kriticky vstoupili i proti praktikám režimu.25 Díky omezenému dohledu státu nad uměleckou tvorbu mohli veřejně publikovat dříve umlčováni autoři, například František Halas a Jaroslav Seifert. Vznikala i nová díla českých a slovenských spisovatelů, např. Josefa Škvoreckého (Zbabělci), Ladislava Mňačka (Jak chutná moc), Milana Kundery (Žert), Ludvíka Vaculíka (Sekyra), Bohumila Hrabala (Perlička na dně, Vábitelé, Ostře sledované vlaky) a dalších. Oživení došlo i na divadelní scéně, kde si pozice vydobyly i divadla malých forem jako Semafor, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou, Rokoko, Večerní Brno, Kladivadlo. V divadle ABC vystupovali Jan Werich s Miroslavem Horníčkem a při svých forbínách satiricky reagovali na situaci ve společnosti. Pozornost vzbudila i absurdní dramata od Václava Havla. Na vrcholu se ocitla i československá kinematografie. Do Československa putovala dvě ocenění od americké filmové akademie za nejlepší zahraniční film. V roce 1965 získal film Obchod na korze (režiséři Elmar Klos a Ján Kadár) Oskara, stejně jako v roce 1996 film Ostře sledované vlaky (režisér Jiří Menzl).26 Příležitost k upozornění na problémy společnosti nabízel IV. sjezd Svazu československých spisovatelů konaný 27.-29. června 1967.27 Velká část inteligence i mládeže se ostře vyjádřila k otázkám československé politiky. K zostření situace 23
Šedesátá léta: doba uvolnění [online]. http://www.totalita.cz/60/60.php, [cit. 2012-06-10]. 24 Šedesátá léta: situace uvnitř komunistické strany [online]. http://www.totalita.cz/60/60_11.php, [cit. 2012-06-10]. 25 Šedesátá léta: situace v čs. kultuře: II. etapa (1962-1964) [online]. http://www.totalita.cz/60/60_13_01_02.php, [cit. 2012-06-10]. 26 Tamtéž, [cit. 2012-06-10]. 27 Sjezd spisovatelů 1967: průběh IV. sjezdu Svazu spisovatelů [online]. http://www.totalita.cz/60/60_09_01_02.php, [cit. 2012-04-14].
20
přispěla i zdánlivě banální záležitost. Když 31. října 1967 ve strahovských vysokoškolských kolejích již poněkolikáté zhaslo světlo, studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním hesla: „Chceme světlo!“ Veřejná bezpečnost ale pochod brutálně rozehnala. Řada demonstrantů skončila se zraněním, nebo v cele. Zásah proti studentům ale vyvolal odpor československé společnosti. Již při této příležitosti se projevilo uvolňování tlaku v médiích, když Mladá fronta sice odsoudila formu protestu, ale „dovolila“ si kritizovat policejní zásah a chystaná opatření proti vůdcům demonstrace.28 Napětí způsobil i sám první tajemník KSČ Antonín Novotný, který se vyhýbal návštěvě Slovenska, k němuž měl negativní vztah.29 K otevřenému střetu došlo právě v roce 1967, když při své zářijové návštěvě Slovenska zneuctil Slováky. Vytkl jim, že se nedokáží postarat o Matici Slovenskou, a pokud tak budou pokračovat, převede ji do Prahy.30 Chápal, že se vzhledem ke svému postoji ocitl v ohrožení, ale nechtěl se vzdát svého výsadního postavení. A tak 8. prosince 1967 nečekaně přijel do Československa generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv. Ten ale nesplnil očekávání Novotného a nepostavil se za něj.31 Při plenárním zasedání ÚV KSČ dne 19. prosince 1967 přednesli A. Novotný a předseda vlády Jozef Lenárt referát o novém uspořádání vlády a centrálních orgánů, o ekonomickém rozvoji Československa.32 Ani jeden z nich se nezmínil o rozporech ve straně, které se začaly projevovat. Na konci roku 1967 se strana snažila vystupovat jednotně a obyvatelstvo informovat až o konečných výsledcích. Rozpor mezi členy ústředního výboru se ale ukázal v okamžiku, kdy se sedm členů z devíti vyslovilo pro odchod dosavadního prvního tajemníka KSČ z funkce. Dne 21. prosince odhlasovali přerušení zasedání a pověřili předsednictvo, aby připravilo pro lednové pokračování jméno kandidáta, který nahradí A. Novotného ve funkci prvního tajemníka. Československá veřejnost nevěnovala prosincovému zasedání ÚV KSČ velkou pozornost. Pro vnímání Pražského jara je potřeba si tuto událost dát do kontextu s evropskými a světovými dějinami, aby bylo možné pochopit postoj ostatních
28
Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 23. PAUER, J. Praha 1968: vpád Varšavské smlouvy: pozadí - plánování - provedení. 1. vyd. Praha: Argo, 2004. S. 23. 30 JANÁČ, M. Srpen 1968[zvukový záznam]. [Praha] : Radioservis, p2008. 31 BENČÍK, A. V chapadlech kremelské chobotnice. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. S. 49. 32 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 27. 29
21
mocností. Mezinárodní vztah byl na Západě ve znamení „détente“. 33 Pro Spojené státy americké a Velkou Británii byla politika uvolňování napětí mezi Východem a Západem motivována hlavně bezpečnostními zájmy a obavou z atomového útoku. USA se snažily zasadit se o jednání se Sovětským svazem o kontrole nukleárního zbrojení. Stavba Berlínské zdi v roce 1961 a kubánská krize v roce 1962 ukázaly, že obě velmoci jsou odhodlány bránit své zájmové sféry. Výsledky jednání byly skromné. Situaci komplikovala i vietnamská válka, protože Sovětský svaz požadoval od USA skončení tohoto konfliktu.34 K roku 1968 se váže i událost z roku 1967, a to šestidenní válka, která začala 5. června 1967, když izraelská vojska zaútočila na Egypt. Důsledky této války se odrážely i v roce 1968. Během konfliktu stálo Československo na straně Egypta, ale československé obyvatelstvo se neztotožňovalo s oficiálním postojem. Vítězství Izraele se setkalo s příznivou odezvou mezi českými a slovenskými intelektuály. Naopak negativně bylo hodnoceno přerušení diplomatických styků s Tel Avivem, které bylo vynucené Moskvou. Československo vždy sympatizovalo s myšlenkou vytvoření židovského národního státu v Palestině. Během IV. sjezdu Svazu československých
spisovatelů
v Praze
autoři
veřejně
odsoudili
vnucenou
protiizraelskou politiku československé vlády.35
33
Politika uvolňování napětí Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 13. 35 Polsko a Československo v roce 1968: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference: Varšava, 4.-5. září 2003, c. d., s. 28. 34
22
2. ČESKOSLOVENSKO V LETECH 1968 - 1969 Rok 1968 je jedním z nejdůležitějších období v historii druhé poloviny dvacátého století. Pro překonání ekonomické krize byla potřeba přeměna hospodářství, na níž se podílel Ota Šik, který ve své ekonomické reformě usiloval o spojení socialistického plánovitého hospodářství s tržní ekonomikou. Obyvatelé ČSSR se navíc zaobírali tématy, které aktivizovaly širokou veřejnost, například otázka nedávné minulosti (procesy 50. let, slovenští nacionalisté), slovenská záležitost, nespokojenost mládeže i spisovatelů. Tento rok ale nebyl významný jen pro Československo, v této době většinu zemí světa zasáhly různorodé společenské jevy, mezi něž nepatří jen Pražské jaro a jeho násilné potlačení vojsky Varšavské smlouvy, ale i vlna mládežnických protestů na Západě, která zasáhla například Francii, Německou spolkovou republiku, Spojené státy americké. Přestože ve všech zemích měly protesty hlavně studentský charakter, lišily se důvody. Studenti v nekomunistických zemí nemuseli bojovat za svobodu slova a shromáždění. Často usilovali o reformu jen části jejich politického systému, zatímco v ČSSR a Polské lidové republice měly studentské protesty celospolečenský charakter a jejich cílem byla přeměna socialismu.36
2. 1. Leden – červenec 1968 Prosincové plénum bylo odloženo na leden 1968. Českoslovenští občané se v této době ještě příliš nezajímali o konflikt, který vznikal v komunistické straně. Neuvědomovali si jeho možné důsledky pro život ve společnosti. Dne 3. ledna bylo zahájeno lednové plenární zasedání ÚV KSČ. Začala jednání o tom, zda dojde k rozdělení prezidentské a tajemnické funkce ihned, nebo někdy v březnu, či v jinou vhodnou dobu. Večer na schůzi předsednictva se rozhodlo, že ke změně dojde již na tomto zasedání.37 Již v Prohlášení předsednictva ÚV KSČ je zveřejněné rozhodnutí o rozdělení funkce prezidenta republiky a prvního
36
Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro: sborník k mezinárodní konferenci pořádané v Praze ve dnech 7.-9. září 2008. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009.. 22. 37 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 28.
23
tajemníka ÚV KSČ.38 Padl návrh, aby sám Novotný určil svého nástupce, nakonec se ale předsednictvo s konzultativní skupinou shodlo na kandidatuře Alexandra Dubčeka. Bylo potřeba zachovat osobní prestiž Novotného. Dne 5. ledna přednesl Novotný návrh kandidáta Alexandra Dubčeka na funkci prvního tajemníka, členové ústředního výboru s tím souhlasili a žádost Novotného o uvolnění přijali. Na místo prvního tajemník byl zvolen Dubček a předsednictvo se rozšířilo o čtyři nové členy.39 Československá a mezinárodní veřejnost byla s výsledky seznámena zprávou z 6. ledna. Překvapivost výměny na vysokých postech měla být zeslabena kladným hodnocení práce Novotného a jeho úspěchů. Důležité je si povšimnout, že společnost to vnímala jako nepříliš zásadní změnu. To mohlo být způsobené i záplavou frází, které komentovaly toto vystřídání na vrcholné pozici. Zahlcení řečnickými obraty způsobilo, že často podstatné informace zcela zapadly.40 Na lednovém plénu šlo v zásadě ještě jen o boj dvou frakcí uvnitř totalitního systému: jedna usilovala o jeho reformu, druhá o jeho konzervaci. Reformní část byla navíc ještě vnitřně diferencovaná. Jedna její část se snažila jen o mírný posun v systému, naopak druhá část usilovala o koncepční změnu.41 Leden byl jen počátkem změn v politice. Novotný a jeho skupina si i nadále drželi vedoucí postavení a měli možnost celou situaci významně ovlivňovat. Napomáhalo jim, že společnost dlouho nebyla o změnách nahoře informována. ÚV KSČ se snažila utajit závažnost konfliktu a udržet zdání jednoty ve vedení KSČ. Došlo ale k paradoxu, který je pro celý obrodný proces typický, místo očekávaného nezájmu společnosti došlo k obrovské honbě za informacemi.42 Plenární zasedání a změna ve funkci prvního tajemníka KSČ odstartovalo vření v intelektuálních kruzích a v médiích. Zpočátku ale ani většina aktérů lednových událostí neměla jasné představy, o tom, co dělat dál. Informační vakuum o smyslu nedávno skončeného pléna přerušil člen ÚV KSČ Josef Smrkovský článkem „Oč dnes jde“, otištěném 27. ledna v deníku Práce. V tentýž den vystoupil v televizní debatě na téma „Lidé se ptají“ spisovatel Eduard Goldstücker. Následovala série článků a vystoupení politiků, spisovatelů a publicistů.43 Své požadavky začali 38
HOPPE, J. Opozice '68 : sociální demokracie, KAN a K 231 v období pražského jara. 1. vyd. Praha: Prostor, 2009. S. 21. 39 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 28. 40 JANÁČ, M., , c. d. 41 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 29. 42 Tamtéž, s. 31. 43 BENČÍK, A., c. d., s. 82.
24
prezentovat i spisovatelé, trvali na svém nároku znovu vydávat Literární noviny, žádali o souhlas se zvolením Jana Procházky do funkce předsedy Svazu československých spisovatelů. Vedení KSČ se pokoušelo o kompromis. Literární noviny měly i nadále zůstat tiskovým orgánem ministerstva kultury, ale Svaz mohl vydávat svůj týdeník pod jiným názvem (Literární listy). KSČ kandidaturu Jana Procházky zamítla, ale doporučila na tento post člena Národního shromáždění Eduarda Goldstückera. Výsledek lednového plenárního zasedání byl jen počátkem politiky zaměřené proti Novotnému. Ke kritice prezidenta republiky se začaly využívat i sdělovací prostředky. Zrušení cenzury na jaře 1968 bylo
nejvýznamnější změnou
komunistického systému v Československu. Roli v tom sehrálo vedení KSČ, které se vzdalo práva rozhodovat o obsahu veřejně sdělovaných informací. Hlavním důvodem, proč o to usilovali, byla snaha oslabit pozici Novotného a donutit ho k rezignaci. Tím, že svá stanoviska publikovali, přesunuli stranický konflikt za hranice stranických sekretariátů a do konfliktu přibrali i „běžného občana“. Dubček jako nový první tajemník považoval za nutné nejprve vypracovat konkrétní program demokratických reforem a vytvořit takové vedení, které by jej přijalo.44 Dalším výrazným motivem pro zrušení cenzury bylo doznívání konfliktu mezi spisovateli a vedením KSČ. Dne 5. února 1968 rozhlas vyzpovídal spisovatele Arnošta Lustiga a Jana Procházku. Dotazy se často týkaly sjezdu spisovatelů z roku 1967 a potrestání spisovatelů za vystoupení během tohoto sjezdu. Procházka zde řekl, že „[spisovatelé] přiznávají, že se bojí patosu kolem jejich sjezdu. Výjimečnost je v tom, že je to poprvé, kdy takováto hněvivá, otevřená slova jdou z těchto míst pro světovou veřejnost. Neví, proč by mělo být výsadou, že v západních zemích může být čelní představitel podroben kritice, vždyť to může být i v socialistických zemích. Přejí si, aby socialismus ve srovnáních obstál. Jestliže poukazují na nedostatky společnosti, tak jim záleží na tom, aby se společnost nedostatků zbavila a nebyla zesměšňována před celým světem.“45 Třetím činitelem, který usiloval o svobodu slova, byli sami novináři. Na dvou mítincích v lednu 1968 vyhlásili, že cenzuru prostě dále nebudou brát v potaz.46
44
BENČÍK, A., c. d., s. 82. JANÁČ, M. c. d. 46 HOPPE, J., c. d., s. 21-22. 45
25
V únoru přijíždí do Prahy Brežněv, aby se zúčastnil oslav 20. výročí února 1948. Během oslav na Staroměstském náměstí měli proslov nejen Dubček a Novotný,
ale
i
Brežněv:
„Sovětští
lidé
nikdy
nezapomínají
na
svou
internacionalistickou povinnost. Národy celého světa dobře vědí, že Sovětský svaz vždy stál a vždy bude stát v první linii boje za svobodu a nezávislost, za věc socialismu a míru. Náš bratrský svazek se vždy vyznačoval hlubokou vzájemnou úctou a důvěrou, upřímným vzájemným zájmem o úspěchy toho druhého.“47 Tím dal najevo, že Sovětský svaz bude dohlížet na to, aby se Československo nevydalo nesocialistickou cestou. Plánovaný projev prvního tajemníka se ale stal předmětem prvního konfliktu mezi SSSR a ČSSR. Když byl Brežněv s původním zněním projevu seznámen, vyjádřil se, že v tomto testu objevil „kontrarevoluční žvásty“ a „platformu druhého centra“, tj. symbolu vnitrostranické kontrarevoluce.“48 Dubček nakonec poslechl a jeho proslov na Staroměstském náměstí měl tradiční formu a neobjevila se v něm kritika předchozího období. Další významnou událostí, která zasáhla prostřednictvím médií veřejnost, byla tzv. Šejnova aféra. Generál Jan Šejna patřil do nejbližšího okruhu Novotného, dokonce se řadil k těm, kteří Novotnému nabízeli možnost použití tanků ke zvládnutí situace. V únoru byl vyšetřován pro zneužití své funkce při nelegálním obchodováním s travním semenem. V této aféře se odrážela obava společnosti, že důstojníci v armádě využívají svého postavení k podvodným machinacím.49 Jan Šejna se rozhodl uprchnout a dostal se do Itálie, odkud ho CIA přepravila do USA. V politických a vojenských kruzích panovaly obavy, že by mohl prozradit mnoho tajných informací. Dlouho předtím se nestalo, aby uprchl někdo z tak vysoké pozice. Média se případu zmocnila a ukazovala na něm problémy režimu, navíc to byl dobrý způsob, jak popudit společnost proti Novotnému. Novotný byl považován za Šejnova patrona, proto se proti němu nyní soustředil hněv společnosti.50 Dne 2. března 1968 v rozhlase poprvé zazněla kampaň za odvolání Novotného z prezidentské funkce.51 Postupně se měnil postoj občanů k Novotnému, dřívější politické projevy vedené s úctou k jeho osobě jsou nahrazovány jeho kritikou. Dne 20. března se ve 47
JANÁČ, M., c. d. PAUER, J., c. d., s. 35. 49 MACÁK, M. Tváří v tvář okupaci: příběh čs. vojenské rozvědky v srpnu 1968. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2008. ISBN 978-80-7278-449-3. S. 17. 50 VANČURA, J. Naděje a zklamání: Pražské jaro 1968. 2. vyd., Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0179-2. S. 27. 51 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 43. 48
26
Sjezdovém paláci v Praze konalo setkání mládeže s představiteli politického a veřejného života. Ze shromáždění je vysílán přímý přenos. Na této akci je patrná proměna společnosti. Probíhala zde svobodná debata, účastnily se jí tisíce lidí, aktéři dávali veřejně a nahlas najevo svůj souhlas či nesouhlas s mluvčími. Jedním z politických řečníků byl i Gustav Husák, který se řadil k reformnímu křídlu a byl populární nejen na Slovensku, ale i v Čechách.52 I on ve svém projevu kritizoval Novotného.
Odsuzování
prezidenta
se
stalo
trendem,
kritika
režimu
v Československu v podstatě splývala s kritikou tehdejšího prezidenta. Při svém projevu vyjádřil přání, aby Novotný odstoupil z funkce prezidenta. „Je tu další otázka. Platí ještě ústava. Jestli ano, jak je možné, že mohou být hanobeny portréty prezidenta republiky, který je ještě přece hlavou státu. Ústava, přátele, platí a je též pravda, že portréty prezidenta jsou hanobené. Myslím si, že je to paradox mezi ústavou a skutečným stavem. Ale základ tohoto paradoxu je v této situaci, že v čele státu zůstává člověk, kterého si většina obyvatel už dále nepřeje.“53 Při zasedání největší
ohlas
vzbudilo
vystoupení
Jana
Procházky,
který
se
vyjádřil
k odposlouchávání telefonů, kontrole korespondence a cenzuře. „Stát, který si zakládá na své vlastní důstojnosti, by neměl špehovat a slídit za svými občany“ „Na závěr bych chtěl říct jedno přesvědčení, buďto budeme žít v této zemi svobodně, a nebo žít nebudeme.“54 Výsledkem setkání mládeže se stal dopis určený Národnímu shromáždění. Dne 23. dubna probíhala v Drážďanech schůzka vedoucích představitelů komunistických a dělnických stran a vlád: Svazu sovětských socialistických republik, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Bulharské lidové republiky, Rumunské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Československé socialistické republiky.55 Jednalo se o první koordinovanou akci proti československému reformnímu procesu, v níž bylo použito politického a ideologického nátlaku. K průběhu této akce existuje několik pramenů, patří sem stručná zpráva Vasila Biľaka, paměti Kádára, stručné poznámky dalších účastníků a téměř kompletní magnetofonový záznam pořízený tajně odposlechem na toaletě.56
52
JANÁČ, M., c. d. Tamtéž. 54 Tamtéž. 55 Rok 1968 v dokumentech: Události roku 1968: leden - srpen. S. 4. 56 BENČÍK, A., c. d., s. 83. 53
27
Během setkání se ukázala nepřipravenost československých delegátů, kteří sem přijeli jednat o ekonomických otázkách, ale nebyli připraveni vyslechnout kritiku na adresu
reformního
procesu
v Československu.
Zcela
odmítali,
že
by
v Československu vypukla kontrarevoluce. Českoslovenští představitelé neočekávali, že by předmětem této schůzky mohla být situace v Československu, a proto je toto jednání zaskočilo. Obsah schůzky byl před československou veřejností utajen, přesto si alespoň část společnosti v Československu dokázala představit, o čem se tam mohlo jednat, což dokazuje dopis sto třiceti čtyř spisovatelů a tvůrčích pracovníků vedení KSČ, v němž hlavně požadovali pokračování demokratizačního procesu.57 Je potřeba si uvědomit, že komplikovaná zahraniční politika SSSR, v níž si odrážely i problémy nového vedení KSSS, protože nový generální tajemník Leonid Brežněv neměl dosud pevnou pozici, dávala prostor československé reformě. Ale v okamžiku, kdy se sovětští představitelé rozhodli, že pro ně bude nejdůležitější zachování
vlivu
v socialistických
zemích
východního
bloku,
bylo
nutné
československou reformu minimalizovat. Odmítali, aby Československo ohrozilo pevně vytvořený systém.58 Prezident Novotný nakonec vyhověl výzvám, které se ozývaly společností a dne 22. března se rozhodl odstoupit. K volbě nového prezidenta došlo 30. března, jediným kandidátem byl generál Ludvík Svoboda. Po ukončení hlasování bylo 288 platných hlasů, z toho pro Svobodu hlasovalo 282 poslanců. Nový prezident měl být symbolem změny, která v Československu nastala.59 Celému procesu výměny ve funkci prezidenta věnovala společnost velkou pozornost. Zároveň byl do čela předsednictva Národního shromáždění zvolen Smrkovský a za člena sekretariátu ÚV KSČ Čestmír Císař.60 Pád Novotného nebyl pouze důsledkem mocenského boje v nejvyšším československém vedení, ale byl podmíněn několika faktory. Patřila sem částečná, nedůsledná a vynucená rehabilitace politických procesů, která vyvolávala krizi v komunistické straně a podlomila důvěru v její vedení,61 hospodářská krize v letech
57
Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 64. Tamtéž, s. 13. 59 HOPPE, J., c. d., s. 30. 60 Rok 1968 v dokumentech: Události roku 1968: leden - srpen. S. 4. 61 KAPLAN, K. Kronika komunistického Československa. Antonín Novotný. Vzestup a pád „lidového“ aparátčíka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011. S. 247. 58
28
1962 - 1963, a otevřená nespokojenost spisovatelů a studentů.62 Vliv měla i nespokojenost Slováků s jejich postavením ve státě. Začal se projevovat nesoulad mezi Čechy a Slováky. Gustav Husák již 25. března zmiňoval slovenskou otázku, do které spadala nutnost ústavní změny. Pro Slovensko byla v tomto okamžiku důležitější federalizace než demokratizace a Gustav Husák se stal v očích Slováků bojovníkem za federalizaci.63 Na politickém pádu Novotného se podílelo i reformní hnutí, které bylo novým jevem v československé společnosti a odráželo rostoucí nespokojenost občanů se současným stavem státu.64 Moskevské vedení nebylo proti výměně ve funkci československého prezidenta, ale znepokojoval ho způsob provedení. Březen roku 1968 s sebou přinesl i debaty o nespravedlnosti. Dne 31. března se na Žofíně sešla skupina politických vězňů z 50. let a 5. dubna založili K 23165, který sdružoval osoby odsouzené a vězněné po roce 1948. Celkově se objevovala velká snaha o rehabilitaci. Problematika byla velmi aktuální, vedly se rozhovory s vězněnými i vězniteli. Vznikla Pillerova komise, která měla rehabilitovat vedoucí osoby postižené v procesech v letech 1949-1954, pokračovaly ale i vlastní rehabilitace například ve Svazu spisovatelů.66 Duben roku 1968 byl ve znamení nového Akčního programu. Ve dnech 1.–5. dubna pokračovalo zasedání ÚV KSČ, jehož závěrem byl dokument, který byl pokusem o reformu ekonomickou, politickou i společenskou. „Socialismus se může rozvíjet jen tím, že otevře prostor pro uplatnění různých zájmů lidí a na tomto základě bude demokraticky vytvářet jednotu všech pracujících.“67 V dokumentu se objevily zásady demokratizace, nejednalo se o úplné zničení komunistického režimu, ale naopak o jeho transformaci. Měla se změnit úloha KSČ ve společnosti, strana neměla nadále ovlivňovat rozhodování vlády a parlamentu, přesto ale měla nadále udávat hlavní politickou linii. Jako hlavní body ve vnitřní politice dokument stanovil rozšíření demokracie, větší autonomii státnímu aparátu, obnovení občanských práv, upravení vztahů Čechů a Slováků. Představitelé reformy si ale uvědomovali, že osud 62
VALENTA, J. Sovětská intervence v Československu <1968=tisíc devět set šedesát osm>: Anatomie rozhodnutí. Praha : Svoboda, 1991. S. 17. 63 HOPPE, J., c. d., s. 25. 64 KAPLAN, K., c. d., s. 248. 65 Jedná se o odsouzené podle zákona č. 231. během 3 měsíců počet členů narostl k 80 000 lidí. Stanovy tohoto klubu nikdy nebyly schváleny a členové K231 se nakonec stali prvními oběťmi srpna. 66 VANČURA, J., c. d., s. 30. 67 Akční program KSČ [online]. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/akcni_prg68.php, [cit.2012-02-18].
29
a plnění akčního programu závisí na změnách ve straně, a proto požadovali svolání XIV. sjezdu strany na září 1968, konference se měla nést v duchu nových reforem. Dne 8. dubna prezident Svoboda jmenoval novou dvacetidevítičlennou vládu ČSSR v čele s Oldřichem Černíkem. Předsedou Národní fronty se stal František Kriegel.68 Měsíc květen začínal oslavami 1. máje. Slavnosti ale probíhaly jinak, než v předcházejících
letech.
Nebylo
to
tak
organizované,
městy
procházely
pestrobarevné průvody lidí s ručně malovanými transparenty. Celé oslavy byly spontánní, autentické, dobrovolné. V podstatě se jednalo o manifestaci podpory Dubčeka a nového směru vývoje československé politiky. Polednový vývoj v Československu začal vzbuzovat obavy v ostatních socialistických zemích. Co se týká Polské lidové republiky, tak tajemník Władysław Gomułka byl od samého počátku proti Pražskému jaru, jehož cílem byla demokratizace a liberalizace systému. Domníval se, že „revizionistická nákaza“ ohrožovala i Polsko, a obával se, že nestabilní politické situace v Československu by mohl využít Západ a pokusit se jej „vyčlenit ze socialisté jednoty.“69 Gomułka byl jedním z těch, kteří se nejvíce snažili přesvědčit Brežněva, aby zasáhl proti „kontrarevoluci“ v Československu. V březnu Polsko zasáhly nepokoje studentů a intelektuálů. Gomułka se obával, aby situace v ČSSR nerozdmýchala novou vlnu bouří. První tajemník Německé demokratické republiky Walter Ulbricht patřil k nejzarytějším kritikům Pražského jara. Během doby jeho vlády nedocházelo v NDR k zakládání zájmových organizací ani politických stran, nedošlo ani k otázce rehabilitací a cenzury. Proto se naděje východoněmeckých intelektuálů obracely k Československu.70 Doufali, že se NDR od Československa reformou „nakazí“. Tajemník Maďarské lidové republiky János Kadár se snažil, aby se Československo
vyhnulo zásahu Sovětského svazu. Pokoušel se přimět
československé vedoucí politiky k opatrnosti, chtěl, aby zvolnili reformní tempo. Kádár stál za Československem i v Kremlu až do poloviny července, snažil se vůdce sovětského bloku přesvědčit o tom, že československá reforma neohrožuje podstatu
68
Rok 1968 v dokumentech: Události roku 1968: leden - srpen. S. 5. Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro: sborník k mezinárodní konferenci pořádané v Praze ve dnech 7.-9. září 2008. C. d., s. 25. 70 Tamtéž, s. 49-51. 69
30
socialismu. Při červencovém zasedání „pětky“ ve Varšavě sice podpořil plán invaze, ale stále se snažil tomuto drastickému řešení zabránit.71 Ve dnech 4.–5. května byli Dubček, Černík, Smrkovský a Biľak pozváni do Moskvy a setkali se Brežněvem, Podgorným, Kosygynem, Katuševem a Rusakovem. Hlavním tématem bylo sovětské znepokojení československými událostmi. Československá odpověď se při jednání často omezovala jen na přitakávání na sovětskou kritiku, zapřísahání se politickou věrností a družbou s KSSS a na všeobecné sliby změnit politickou praxi. Československá delegace se nechala zastrašit, místo aby se bránila pomlouvám a vměšování do vnitřní politiky.72 Obvyklá argumentace prvního tajemníka Dubčeka byla, že si je vědom, že občas dělají chyby, ale že se v Československu neděje nic, a že mají plnou podporu veřejnosti. Jednání skončila dohodou, v níž bylo určeno, že vláda zřídí dozorčí výbor, který bude kontrolovat rozhlas, televizi a Československou tiskovou kancelář. Zahraničně politická rozhodnutí měla být zveřejňována bez komentáře, a soukromé názory redaktorů měly státní orgány uvádět na pravou míru.73 Jednalo se o druhou velkou výstrahu od socialistických zemí. Po odjezdu československé delegace z Moskvy následovala moskevská porada stranických špiček pětikoalice. Československou vládu znepokojilo, že nebyla přizvána. Na Dubčekův dopis, v němž se zajímal o důvody tohoto setkání, odpověděl Brežněv, že se na schůzi zabývali mezinárodními problémy, hospodářskou spoluprácí, a „intrikami imperialistických kruhů a zejména narůstajícími rejdy revanšistických a neonacistických skupin v SRN.“74 Sovětské vedení nepřítomnost Československa při jednáních nakonec ironicky zdůvodnilo tím, že Sovětský svaz nechtěl čelní představitele ČSSR zdržovat od plnění úkolů, které si delegace předsevzala.75 Představitelům ČSSR muselo být zřejmé, že i zde byla probírána situace v Československu. Mezitím uvolňování československé společnosti pokračovalo, dne 14. května organizace katolického duchovenstva „Dílo koncilní
71
Tamtéž, s. 27 - 29. PAUER, J., c. d., s. 56. 73 Tamtéž, s. 57. 74 Tamtéž, s. 90. 75 Tamtéž, s. 90. 72
31
obnovy“76 požádala o schválení své činnosti. Předsedou se stal biskup František Tomášek.77 Všechny výtky, které přicházely ze socialistických zemí, způsobily, že se reformní síly ve straně začaly štěpit. Řada reformátorů si uvědomila, že společnost směřuje k tomu, aby ji již dále nemohli ovlivňovat.78 Vývoje se začal obávat například Vasil Biľak, i Dubček neprosazoval demokratický postup tak vehementně jako na začátku roku. I další reformátoři začali projevovat nesouhlas s některými tendencemi současného vývoje. Pokud ale nechtěli ztratit právě získanou popularitu a podporu, nemohli vývoj směrem k demokratizaci zastavit. Začínalo jim být jasné, že se liší očekávání, která do změn vkládali komunističtí politici a veřejnost. Komplikací bylo, že vedení KSČ nemělo dostatek sil k zastavení vývoje společnosti bez zavedení cenzury a dalších represí. Československá politika se dostala do stádia, v němž byla současně tendence pokračovat v polednové politice, ale zároveň i snaha rozvoj v některých oblastech zpomalit, či dokonce zastavit, což je něco, co nehodlala československá veřejnost dopustit. Dne 6. června vláda vyslovila souhlas se zrušením cenzury a Ústřední publikační správy. Cenzura byla tedy oficiálně zrušena. Druhý den se konalo první zasedání vládního výboru pro přípravu ústavního zákona o novém státoprávním uspořádání. V době mezi 21. a 30. červnem se na území Československa konalo vojenské cvičení vojsk Varšavské smlouvy a to i s vojenskou technikou vedené maršálem Jakubovským. Cvičení Šumava se mělo původně konat až v roce 1969, ale znepokojení členové Varšavské smlouvy si vynutili přesun termínu na červen 1968. Změna data souvisla s prvními plány řešit situaci v Československu vojenskou intervencí. Vstup cizích vojsk na území ČSSR zneklidnil obyvatelstvo, obzvláště když vojáci zůstávali v zemi i po ukončení cvičení, přestože měli odejít do dvou až tří dnů po skončení akce. Velení československé armády čelilo mnoha žádostem o odchod cizích vojsk, gen. Václav Prchlík79 byl ve velmi nepříznivé situaci, protože československá místa o odchodu nerozhodovala. Navíc se vláda vyjádřila v tom
76
Dílo koncilové obnovy bylo spontánní hnutí za obnovu katolické církve v Československu v roce 1968. 77 Rok 1968 v dokumentech: Události roku 1968: leden - srpen. S. 6. 78 HOPPE, J., c. d., s. 34. 79 Václav Prchlík byl generál, politik KSČ a poslanec Národního shromáždění, představitel reformního proudu v KSČ a armádě během Pražského jara. Po roce 1968 byl politicky pronásledován a vězněn.
32
smyslu, že se s tím nic nedá dělat. 80 „Ve Varšavské smlouvě musíme počítat, že bude docházet k pobytu jednotek na teritoriích jednotlivých států ke cvičení, je tam vždy zdůrazněno, že rozmístění ozbrojených sil je prováděno podle potřeb vzájemné obrany a vždy po dohodě s těmito státy.“81 Velitelství Varšavské smlouvy se tak podařilo rozmístit na československém území 16 000 vojáků. Přítomnost cizích vojáků ale neměla vliv na proměnu organizace společnosti. Se zrušením cenzury souvisel článek známý jako Dva tisíce slov82, který vyšel 27. června v Literárních listech, v Práci, Zemědělských novinách a Mladé frontě. Výzvu sepsal spisovatel Ludvík Vaculík na podnět pracovníků Akademie věd. Článek zmiňoval, že je potřeba pokračovat ve vývoji k demokracii, nebyl zaměřen proti komunistické straně, naopak varoval před antikomunismem. Autor vyjádřil obavu z působení konzervativních představitelů. Upozorňoval na možnost sovětské vojenské intervence. V době otištění ho podepsalo na sedmdesát občanů, především vědecká a umělecká reprezentace.83 Již 27. června 1968 se manifest ocitl na programu zasedání předsednictva ÚV KSČ, kde se nesetkal s podporou reformních komunistů, ti ho naopak považovali za protiprogram k Akčnímu programu KSČ a ohrožení jejich reformního hnutí. Konzervativci jej vnímali jako úmyslnou protisovětskou provokaci. Předsednictvo nakonec dokument odmítlo. Dva tisíce slov bylo po květnovém plénu šokem i pro Moskvu. Ta tento článek považovala za doklad toho, že situace v Československu se vymkla z kontroly komunistické
strany,
jejíž
autorita
je
zcela
podkopaná
kontrarevolucí.84
Československá veřejnost se při hodnocení tohoto prohlášení rozdělila na dva tábory, jeden se postavil za vedení KSČ a považoval tento dokument za ohrožování současného obrodného procesu, druhý naopak Dva tisíce slov podpořil, často formou rezolucí.85 Zveřejnění tohoto manifestu společně s obnovením sociálně demokratické strany a s existencí několika klubů jako Klub angažovaných nestraníků86 a K 231
80
Tamtéž. Tamtéž. 82 Dva tisíce slov: dokument vznikl na podnět pracovníků Československé akademie věd, sloužil k aktivizaci veřejnosti proti tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Sepsal jej Ludvík Vaculík. Vedení KSČ jej odmítlo. 83 VANČURA, J., c. d., s. 58. 84 JANÁČ, M., c. d. 85 Manifest 2000 slov [online]. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/2000slov.php, d [cit. 2012-06-10]. 86 KAN je politické hnutí, které sdružovalo všechny zájemce o politickou angažovanost, kteří nebyli členy KSČ. 81
33
poskytlo záminku stoupencům intervence k obnovení nátlaku na československé představitele.87 Celý červenec provázelo politické napětí vycházející z přítomnosti cizích vojsk. Cvičení se protahovalo. Do novin chodily dopisy československých občanů požadujících odchod sovětských vojsk. Lidé si stěžovali na škody způsobené cvičením i na chování vojáků. Poslední vojenské jednotky odešly dne 21. července 1968.88 Na začátku července se konaly mimořádné konference krajských organizací a volili se na nich delegáti na XIV. sjezd KSČ. Dne 4. července zasedaly státy Varšavské smlouvy ve Varšavě, cílem jednání mělo být zodpovídání se československé delegace z obrodného procesu. Začala být zřejmá možnost, že dojde k vojenské intervenci. Českoslovenští představitelé se snažili ji odvrátit, odmítali kritiku jako přehnanou a nekompetentní. Delegace se odmítla do Varšavy dostavit, protože očekávali, že by se tam s nimi jednalo jako s obžalovanými. Nabídli členům států Varšavské smlouvy návštěvu Československa, aby se sami přesvědčili, že se v zemi nic neděje a nejsou důvody k obavám. Jejich odmítnutí dostavit se na jednání, ale způsobilo, že i ti představitelé států Varšavské smlouvy, kteří nebyli pro progresivní vývoj, se přiklonili k možnosti intervence.89 Z jednání ve Varšavě byl do Československa poslán dopis, 90 na nějž odpověděl ÚV KSČ dne 17. července. Druhý den následovalo vystoupení Alexandera Dubčeka, který se snažil situaci zlehčovat: „za celou dobu existence naší strany jsme nikdy nezavdali příčinu k pochybnostem o svojí věrnosti internacionalismu, komunistickým ideálům a mezinárodnímu dělnickému a komunistickému hnutí.“91 Vnímání Československa „bratrskými státy“ zhoršil i projev generála Prchlíka, který se na konferenci v Praze vyjádřil o Varšavské smlouvě jako o překonané struktuře, v níž je nutné posílit i vliv jiných socialistických států.92 Tento projev byl jako
mávání rudým praporem před
rozzuřeným býkem. Dne 29. července došlo k jednání mezi představiteli KSČ a KSSS v Čierné nad Tisou. Místo bylo zvolené tak, aby se nacházelo na československém území, ale 87
VALENTA, J., c. d., s. 41. SVEJKOVSKÝ, J. Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST: dokument. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. S. 12. 89 JANÁČ, M., c. d. 90 Požadavky v dopise: nástup moci proti pravicovým a protisocialistickým silám, zastavení činnosti kritizovaných organizací, ovládnout prostředky masové informace- naděje a zklamání. 91 JANÁČ, M., c. d. 92 JANÁČ, M., c. d. 88
34
bylo blízko hranic. Odjezdu československých delegátů předcházely rezoluce občanů s doporučeními pro politické zástupce, jak mají při setkání postupovat. Jednání byla obtížná, hrozila roztržka, nakonec se dospělo k určitému kompromisu, ale projevila se nejednota uvnitř československé delegace. Československá strana slíbila provést personální změny, například vyměněni měli být ředitelé televize a rádia, měla být opět zavedena určitá kontrola nad sdělovacími prostředky a reforma ministerstva vnitra. Ústupky sice byly schváleny, ale v této době již bylo nemožné, aby před československou veřejností prošly. Po jednání v Čierné ihned následovala jednání v Bratislavě, na nichž byl přijat dokument, v němž byla přidána pasáž o zodpovědnosti za vývoj socialismu ve všech zemích, později známý jako Brežněvova doktrína93 a proklamovaný po okupaci ČSSR. Velkým problémem v roce 1968 bylo podceňování postojů Moskvy. Vedení KSČ věnovalo malou pozornost vývoji v Sovětském svazu. Od samého počátku zaujaly okolní státy s výjimkou Maďarska k vývinu politiky v ČSSR rezervovaný, občas i nepřátelský postoj. Představy československé společnosti o proměně politického systému byly v protikladu k úsilí Moskvy o udržení osvědčeného systému. Postupně si sovětští politici začali uvědomovat, že KSČ ztrácí vliv na vývoj událostí v zemi a hlavním činitelem se stává veřejnost. Při všech jednání s Československem se Moskva snažila dosáhnout toho, aby se českoslovenští vládní představitelé postavili opět do čela země a nepřipustili posílení pravice a rozbití socialistického systému. Postoj USA k československým událostem vycházel z jejich domácího vnitřního vývoje a přípravy prezidentských voleb. Z mezinárodního hlediska bylo důležité respektovat status quo ve velmocenských vztazích. USA se tedy za Československo nehodlaly angažovat, protože by to mohlo narušit vztahy se Sovětským svazem. Již depeše ze 4. dubna, adresovaná ministerstvu zahraničních věcí v Praze, konstatovala pozitivní ohlas na změny v československé společnosti, ale upozorňovala, že americká politika bude pasivní, protože aktivita Američanů v československých událostech by mohla být vnímána jako pokus o zasahování z venku.
93
Podle doktríny je hrozby, že by se některá socialistická země odvrátila od socialismu ke kapitalismu, problémem nejen této země, ale i všech ostatních socialistických zemí.
35
2. 2. Srpen – prosinec 1968 Dne 20. srpna, v předvečer invaze, zazněla v televizním vysílání informace o soustřeďování vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavského paktu u hranic. Vysílání zakončil Mario Ilk se slovy: „Zítra snad budeme vědět víc. Dobrou noc.“94 A měl pravdu, druhý den se českoslovenští občané dozvěděli důvod příjezdu vojsk k hranicím. Než k tomu ale došlo, bylo ve dvě hodiny odpoledne zahájeno zasedání předsednictva. Autoři zvacího dopisu95 počítali s tím, že první se bude projednávat Kašparova zpráva o současné situaci. Předpokládali, že zařídí, aby předsednictvo vydalo rezoluci souhlasící s intervencí. Na programu byly ale nejprve přípravy XIV. sjezdu, což zhatilo jejich plán, protože se zpráva ani nestačila projednat a došlo k invazi. Po jedenácté hodině večer na ministerstvo vnitra přišla zpráva od kontroly hraničního přechodu na Cínové o překročení hranic cizími vojsky a poté i z dalších míst. Na území Československa vpadly vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy: Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky a Německé demokratické republiky96. Jednalo se o operaci zemí Varšavské pětky zvanou Dunaj. Sovětský svaz si uvědomoval, že situace v Československu ohrožuje jeho postavení ve střední Evropě, to vedlo k jeho rozhodnutí vojenského zákroku.97 Ještě před odmítnutím intervence předsednictvem ÚV KSČ vydal generál Dzúr98 rozkaz zabezpečit, aby v žádném případě nebylo použito zbraní a aby byla sovětským vojákům poskytnuta maximální všestranná pomoc. Předsednictvo ÚV KSČ intervenci odmítlo. Padla otázka, kdo vojska pozval, ale nikdo se k tomu nepřiznal. První tajemník Dubček navrhl vypracovat stanovisko 94
SVEJKOVSKÝ, J., c. d., s. 17. Zvací dopis je dopis, který v srpnu 1968 poslali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak Leonidu Brežněvovi. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící kontrarevoluci v Československu. Dopis se stal záminkou pro invazi do Československa. 96 Vojska Německé demokratické republiky byla připravena k zásahu, ale nakonec hranice ČSSR až na výjimky nepřekročila. 97 Oběti okupace: Československo 21.8. - 31.12.1968. 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. S. 5. 98 Martin Dzúr byl v dubnu 1968 jmenován ministrem národní obrany. Jako první člen československé vlády se dozvěděl o začínající invazi a byl varován, aby československá armáda nekladla odpor. Sovětské vedení mu tvrdilo, že invaze probíhá se souhlasem vedení KŠČ. 95
36
předsednictva a zveřejnit ho. Ujali se toho tajemníci Mlynář, Císař a Slavík. Jejich prohlášení ale nemohlo být vysíláno Československým rozhlasem, protože ředitel Ústřední správy spojů protireformní politik Karel Hoffmann jej nechal vypnout. Zapomněl ale na rozhlas po drátě, takže někdy od půl třetí byla československá veřejnost informována rezolucí o pravém stavu věci. Jednalo se o prohlášení, které předsednictvo stačilo vydat před svým zatčením „Všemu lidu Československé socialistické republiky“. Díky obětavosti a statečnosti techniků a redaktorů bylo vysílání obnoveno a začala fungovat i Československá televize. Studia se ale musela často stěhovat a skrývat. Okupační vojska měla za úkol zabránit vysílání „škodlivých“ zpráv, obsadit důležitá místa, zatknout československé vládní představitele a internovat je v Sovětském svazu. Mezi zatčené patřil i Alexander Dubček, Oldřich Černík a Josef Smrkovský. V prvním úkolu selhala, ale druhý zvládla. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa způsobila svolání mimořádného XIV. sjezdu strany do Prahy-Vysočan na 22. srpna 1968. Sjezd přijal rezoluci odsuzují vojenskou intervenci a požadující okamžitý návrat unesených vládních představitelů a zvolil nový ÚV KSČ.99 Sotva se začaly šířit zprávy o okupaci, kolony tanků už směřovaly do centra Prahy z ruzyňského letiště. V průběhu několika hodin proniklo do země 29 divizí. Celkem asi 7500 tanků a 300 000 vojáků. Kolony těžkých vozidel působily hrozivě, přesto se československé obyvatelstvo nenechalo zastrašit. Po invazi do Československa začala okamžitě fungovat propaganda a antipropaganda. Součástí intervenční propagace byl i vysílač Vltava, který vysílal na původních vlnách československého rozhlasu z území Německé demokratické republiky. Vliv ale tohoto vysílače byl naprosto mizivý, naopak sloužil spíše jako terč posměchu. Hlavními zprávami byly informace o objevení kontrarevoluce. „V divadle bylo odhaleno nacistické hnízdo. V budově proti lávce na Slovanský ostrov byl nalezen nejen sklad zahraničních zbraní, nejen vysílačka a šifrovací zařízení, nejen speciální komplet rukavic, určený k tomu, aby nebyly zanechány otisky prstů na předmětech, ale i dokumenty zjevně nacistického původu. Mezi fašistickými brožurami a plakáty byl i obraz Adolfa Hitlera. Nezkušení chlapci vedou proti Rusům urážlivou kampaň. Fašisté přistoupili k činům. Spolu s kontrarevolucí, ne náhodou,
.
37
nastupuje i hrozba fašismu přicházející ze západu. Drazí přátelé, bděte, upozorňujte na podezřelá shromáždění a budovy, kde se provádí nepochopitelná činnost. Řekněte o tom našim orgánům, nebo kterékoliv oprávněné osobě. Dnes byl nalezen Hitlerův obraz v blízkosti lávky na Slovanský ostrov. A zítra může být polepená hákovými kříži celá naše vlast. Češi a Slováci nepřipusťte to.“100 Takové zprávy se ale zcela míjely účinkem. Naopak obrovský vliv měla vysílání československých rozhlasových stanic z celé republiky. Zprávy vysílaly sdělení pro vládu, vojenské jednotky ale i pro rozdělené rodiny. Snažily se informovat o situaci v celé zemi. V nastalé napjaté situaci se ale samozřejmě objevovaly mylné informace, např. o masovém zatýkání československých občanů.101 I přesto, že se v rozhlasu objevovaly ne vždy pravdivé informace, měl obrovský účinek. Vláda se ho snažila využít k uklidnění situace, aby nedocházelo k obětem. Často se zmiňovalo, že okupanti jsou mnohdy mladí chlapci, kteří očividně vůbec nevědí, o co se jedná. Jejich mládí uváděli hlavně proto, aby upozornili na možné nebezpečí, že tito vojáci mohou podlehnout strachu a šoku a začít střílet. Přesto se občané snažili postup vojáků zastavit, často i přes vystavení se nebezpečí, nebo aspoň s vojáky diskutovat, například, když se obrněná vozidla blížila k rozhlasu. Reportéři vyráželi do ulic a nahrávali nejen postup vojsk, ale i názory lidí, například: „Největší zklamání. My jsme je měli rádi a oni nás takhle zklamali. My jsme chtěli pokojně žít! V poctivosti, v otevřenosti, ve svobodě! A měli jsme tady klid, čistej klid, a najednou přijdou. Celá léta jsme věřili, že jsou to naši bratři, s kterejma máme být přáteli na věčné časy, a tohle nám dovedli udělat? A řekněte ještě jedno, že všichni jsme za naším Dubčekem a všemi našemi poctivými komunisty!“102 Československý rozhlas sloužil i jako spojení se zahraničím. Do Sovětského svazu byly například vysílány výzvy československých sportovců, kteří se obraceli na své sovětské kolegy a apelovali na ně, aby žádali od svých vládních činitelů vysvětlení intervence do Československa. Rozhlasem zněly žádosti směřované k sovětskému tisku, aby začal mluvit pravdu. Do rozhlasových stanic po celé zemi chodili i příslušníci jiných národů a dovolávali se zásahu svých krajanů. Např. při jednom vysílání zazněla zpráva Polky: „Nedopusťte, aby Čechoslováci měli ve své historii důvod Poláky nenávidět. Vraťte se domů, nestaňte se zrádci svých
100
Tamtéž. Tamtéž. 102 Tamtéž. 101
38
bratrů Slovanů.“103 Československé obyvatelstvo se v těchto dnech upínalo k rozhlasu, v němž zazněl i projev prezidenta republiky Ludvíka Svobody, který informoval o intervenci, vyzýval k zachování klidu a ujišťoval veřejnost o tom, že Československo nesestoupí z nově nastoupené cesty. Obyvatelstvo se snažilo řídit prohlášeními vlády, stejně tak i armáda, pro níž přišel rozkaz, ať se nebrání. Československá armáda se tedy nebránila, ale odmítla se nechat odzbrojit. Například československá vojska v Plzni si zbraně ponechali a snažili se s okupačními vojáky jednat, vysvětlovat jim situaci, aby pochopili, že byli mylně informováni. Navíc jim odmítli poskytnou jídlo, vodu, ubytování, benzin. Dávali jim najevo, že „kdyby přišli jako přátelé, dostali by vše i vodku a květiny, ale oni přišli jako okupanti, takže se k nim tak budou chovat.“104 K vyjádření nesouhlasu s okupací zvolilo československé obyvatelstvo formu pasivního odporu. Na ulicích se spontánně v obrovské míře objevovaly hanlivé nápisy, zmizely směrovky, názvy ulic, v oknech byly vyvěšeny československé vlajky. Konala se masová shromáždění. Vznikala provolání, letáky, plakáty, vtipy, popěvky, písně. Humor pomáhal zvládnout situaci. Postoj k okupačním vojskům výborně vyjadřuje desatero, které se objevovalo na cedulích po celé zemi: „1. Nevím
2. Neznám
3. Nepovím
7. Nemohu
8. Neprodám 9. Neukážu
4. Nemám
5. Neumím
6.
Nedám
10. Neudělám“105
Výzvy k občanům, kterými vládní představitelé apelovali na československé občany, aby tak zabránili ztrátám na životech, ale ne vždy slavily úspěch. Na území Československa se střílelo hlavně během 21. srpna, ale i v dalších dnech. Střelba zněla Prahou, Libercem i Brnem. V Praze se lidé snažili stavět barikády před rozhlasem, zde bylo zabito nejvíce lidí. Střílelo se i před Národním muzeem, o čemž dodnes svědčí stopy kulek. O život však přicházeli nejen ti, kteří se snažili útočníky holýma rukama zastavit. Paradoxně byl větší počet lidí, kteří zahynuli nešťastnou náhodou.106 Nesouhlas
s invazí
nepociťovali
ale
jen
českoslovenští
občané,
východoněmecká společnost vesměs intervenci do Československa odmítla, přestože se nejednalo o veřejný protest.
Přesto se výjimečně objevila vlna odporu. Pro
103
Tamtéž. Tamtéž. 105 Rok 1968: některé nápisy ze srpnových ulic [online]. http://www.totalita.cz/1968/1968_napisy.php, [cit. 2012-03-04]. 106 Sovětská okupace Československa a její oběti. 1. vyd. Brno: CDK, 2005. S. 13. 104
39
levicové východoněmecké intelektuály představovala intervence jistou „zradu na světové revoluci“.107 Názory Maďarů na situaci v ČSSR se různily, většina lidí považovala intervenci za závažnou chybu, část společnosti ale měla mírnější názor, podle nich již Československo překročilo určité meze. Celkově ale byli spokojeni, že maďarská vláda se na invazi nepodílela takovou měrou jako vláda polská a východoněmecká.108 Vadila jim malá informovanost o dění v Československu. Po intervenci v ČSSR se jugoslávští představitelé obávali, že jsou další na řadě. Těsně po intervenci se v tiskovém prohlášení pro veřejnost zdůrazňovalo, že ÚV Svazu komunistů Jugoslávie „si hluboce váží třídy pracujících a lidu ČSSR za jejich silný a hrdý odpor proti okupaci.“109 Ve všech jugoslávských turistických oblastech vznikaly skupiny poskytující pomoc československým turistům. USA invazi do Československa očekávaly již po jednání v Bratislavě. Když k intervenci došlo, americká vláda se v následujících dvou dnech zaobírala analýzou situace a obavou, aby se dalším cílem intervence nestalo i Rumunsko a Jugoslávie. Celkově se ale intervence odrazila ve vztazích mezi Východem a Západem, zbrzdila politiku uvolňování.110 Moskva byla spokojena s mírnou reakcí USA. Bylo zřejmé, že Washington nehodlá zakročit. Přesto ze společných jednání vyplývá varování, že další akce podobná československým událostem by již narušila vztahy mezi USA a SSSR, obzvláště útok proti Jugoslávii by mohl vyvolat intervenci USA.111 Prezident Ludvík Svoboda se rozhodl odjet do Moskvy a jednat o propuštění československých politiků a ukončení intervence. Slíbil, že přiveze zatčené politiky a že je dosadí zpět na jejich místa. Jeho jednání působila na československé obyvatelstvo protiintervenčně, například když odmítl uvést do úřadu dělnickorolnickou vládu, na které se dohodli prointervenční politici. Ale při zasedáních v Moskvě nutil zatčené československé představitele podepsat dokumenty, které v zásadě znamenaly kapitulaci. Svoboda se stal požehnáním pro moskevské představitele, kteří si naprosto nevěděli rady se situací v Československu, která se nevyvíjela podle jejich očekávání. Svobodovo jednání v Moskvě jim pomohlo nalézt náhradní řešení a dokumenty zde sepsané byly více kapitulací než kompromisem, který byl prezentován. „Já se nebojím znovu říci, že Sovětský svaz může žít bez 107
Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro: sborník k mezinárodní konferenci pořádané v Praze ve dnech 7.-9. září 2008. C. d., s. 56. 108 Tamtéž, s. 76. 109 Tamtéž, s. 62. 110 Srpen 1968: čtyřicet let poté : sborník textů. 1. vyd. Praha: CEP, 2008. S. 103-118. 111 Sovětská okupace Československa a její oběti. C. d., s. 8.
40
Československa, ale Československá republika bez Sovětského svazu těžko.“112 Je potřeba si uvědomit, že českoslovenští představitelé neměli žádnou představu o tom, jaká je právě situace v zemi, a proto nakonec zvolili ústup. Moskevský protokol, vypracovaný pod Brežněvovým vedením, legitimizoval vojenskou intervenci a schvaloval většinu sovětských požadavků. Českoslovenští představitelé tak souhlasili s neplatností Vysočanského sjezdu, s odvoláním některých politiků, s rozpuštěním „protisocialistických“ organizací a opětovným zavedením kontroly nad sdělovacími prostředky, zákazem jakékoli kritiky postupu SSSR a spojenců. Sovětská vojska měla být navíc v ČSSR dočasně ponechána. Brežněv souhlasil jen s Dubčekovými požadavky: neoznačit situaci v zemi jako kontrarevoluci a potvrdit platnost Akčního programu KSČ.113 Po návratu z Moskvy intervenovaní představitelé veřejně vystoupili, z jejich projevů občané cítili, že něco není v pořádku. Již během projevu prezidenta zaznívaly mezi občany různé kritické poznámky o tom, jak se delegace v Moskvě chovala. Prezident Svoboda se snažil ve svém projevu vyzdvihovat to, co mohlo dát lidem naději na lepší zítřek. Sliboval, že se cizí vojska vzdálí z měst do vymezených prostorů.114 Apeloval na veřejnost, budil dojem, že reformy budou nadále pokračovat, vyzýval hlavně k jednotě. Soudržnost země se projevovala již během jednání v Moskvě, když lidé začali hromadně vstupovat do KSČ,115 aby tím vyjádřili podporu straně a vězněným představitelům. Koncem srpna se začalo mluvit o zavedení cenzury. Celé se to ale zahalovalo do slov jako dobrovolná zdrženlivost, aby se nemusela cenzura aplikovat zjevně, protože zavedení cenzury bylo součástí Moskevského protokolu.116 Československé obyvatelstvo se muselo vypořádat se škodami, které přinesl zásah vojsk Varšavské smlouvy do jejich života. Českoslovenští vládní představitelé museli začít plnit závazky stanovené Moskevským protokolem. Dne 13. září schválilo Národní shromáždění tři narychlo vytvořené zákony. Protože jimi omezovalo ústavní a občanská práva, bylo potřeba veřejnosti „rozumně“ vysvětlit důvod návratu k předlednové politice. Vláda je tedy prezentovala jen jako dočasné kroky, které měly uklidnit situaci. První ze zákonů zasahoval do problematiky politických stran a 112
BENČÍK, A., c. d., s. 201. DOSKOČIL, Z. Duben 1969: anatomie jednoho mocenského zvratu. Brno: Doplněk; Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. S. 26. 114 Srpen 1968: čtyřicet let poté : sborník textů. C. d., s. 35. 115 Občané, kteří vstoupili do KSČ, obvykle po několika měsících ze strany vystoupili, nebo byli v rámci čistek vyhozeni. 116 Co se týká cenzury, situace se zhoršovala od listopadu, některá periodika byla zastavena a reportéři propuštěni. 113
41
organizací, v podstatě umožňoval existenci jen politických stran a organizací patřících do Národní fronty. Další zákon se týkal upevnění veřejného pořádku. Státní orgány opět mohly zakazovat a rozpouštět veřejná shromáždění a zastavovat činnost společenských organizací. Znovu se zavedla cenzura. Nesmělo se publikovat nic, co by se dalo považovat za kritiku Sovětského svazu a jeho spojenců. Dokonce se zakázalo používat užívat slova jako okupant a okupace. Došlo i k personálním změnám, funkce byl zbaven například František Kriegel. Veřejnost byla se změnami seznamována prostřednictvím sdělovacích prostředků a projevů politiků. Mezi řečníky patřil i František Kriegel: „Co je dnes u nás nenormální, nenormální je politicky napjatá situace, nenormální je i pobyt zahraničních vojsk na našem území.“117 Během projevů se snažil vysvětlit, že problémy nezpůsobila jen přítomnost cizích vojsk, ale je to mnohem složitější, vyzýval občany, aby se zamýšleli nad souvislostmi. Řečnili ale i další politici, při projevu Zdeňka Mlynáře se poprvé objevilo slovo normalizace,118 jehož význam si přesně nedokázal nikdo představit. Většina obyvatel si pod tím představovala jen odchod vojsk a návrat k demokratizačním tendencím. Postupně se ale normalizace stala „synonymem pro konsolidaci
komunistického
režimu
a
jeho
kontroly
nad
společností.“119
Československá veřejnost se snažila nezhoršovat situaci, a tak změny s nechutí přijala, usilovala hlavně o odchod vojsk Varšavské smlouvy ze země. Když Brežněvovo vedení vidělo, že v Československu nedochází k hromadným protestním akcím, dotvořilo si představy o svých cílech v Československu a o prostředcích. Základní cíl byl ale jasný od počátku: zlomit reformní hnutí, odstranit Alexandera Dubčeka,
jenž
byl
symbolem
tohoto
hnutí
a
navrátit
Československo
k předlednovému vývoji. Ve dnech 2. až 4. října navštívila československá delegace Moskvu, kde se zúčastnila jednání o plnění závazků Moskevského protokolu a o smlouvě o pobytu vojsk.120 Hlavními tématy v Československu v říjnu 1968 byl odchod vojsk z republiky a letní olympijské hry v Mexiku. Co se týká první události, tak zahraniční vojáci se stahovali z měst a vesnic od začátku září. Vláda se snažila vzbudit dojem, že když se veřejnosti utiší, tak vojáci odejdou. Byla to iluze, sovětští vojáci sice opustili města a vesnice, ale stáhli se do prostorů určených 117
JANÁČ, M., c. d. Za normalizaci se považuje návrat před lednovou politiku. 119 JANÁČ, M., c. d. 120 DOSKOČIL, Z., c. d., s. 33. 118
42
k dlouhodobému pobytu. Ze země odešli jen vojáci z jiných armád. Sovětští představitelé si navíc začali vynucovat Smlouvu o pobytu svých vojsk na území Československa. Pro Čechoslováky měla velký význam účast na olympiádě v Mexiku. Českoslovenští reprezentanti se zde setkávali s mimořádnými sympatiemi a podporou ostatních účastníků. Sportovci se zde snažili zapsat co nejlépe. Gymnastka Věra Čáslavská dokonce získala čtyři zlaté medaile. Po svém návratu věnovala repliky
medailí čtyřem nejdůležitějším představitelům
národa:
Svobodovi,
Dubčekovi, Smrkovskému, Černíkovi.121 Symbolicky bylo vnímáno i 50. výročí vzniku republiky 28. října. Obyvatelé se nechali strhnout k protisovětským manifestacím, z nichž bylo zřejmé, že společnost se s normalizací dosud nesmířila a že vedení nemá situaci pod kontrolou, jak tvrdili čs. delegáti při návštěvě Moskvy.122 Listopad byl pro československé vládní činitele ve znamení sovětského nátlaku a studentských nepokojů. Manifestace v Československu vzbudily v Kremlu nelibost, která se znásobila, když Historický ústav ČSAV vydal tzv. Černou knihu o průběhu okupace jako odpověď na sovětskou Bílou knihu o kontrarevoluci.123 Během listopadových zasedání ÚV KSČ a parlamentu se schválilo tolik zákonů odchylujících se od po lednové politiky, že Akční program, formálně stále hlavní programový dokument, zcela pozbyl platnosti. Výsledky těchto jednání ale nepřijala společnost příznivě, nejostřeji se proti tomu postavili studenti, kteří 18. listopadu vyhlásili třídenní okupační stávku na všech vysokých školách a sepsali své požadavky ve formě tzv. Deseti bodů, v nichž se vyslovili pro zachování Akčního programu. Je zřejmé, že si uvědomovali, že musí Sovětskému svazu částečně ustoupit, a tak souhlasili s cenzurou, ale jen na půl roku.124 Ve dnech 7. a 8. prosince došlo k setkání ÚV KSSS v Kyjevě, během něhož Brežněv znovu kritizoval Československo, že neplní své závazky. Prosincové plénum jednalo hlavně o blížící se federalizaci země. Na konci roku 1968 požadoval Gustáv Husák, podle ústavního zákona o federativním uspořádání Československa,125 aby došlo k rozdělení čtyř 121
JANÁČ, M., c. d. DOSKOČIL, Z., c. d., s. 34. 123 Tamtéž, s. 35. 124 Tamtéž, s. 36-37. 125 Ústavní zákon o federativním uspořádání Československa, vstoupil v platnost 1. ledna 1969 a měnil Národní shromáždění ve Federální shromáždění skládající se ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. 122
43
nejvýznamnějších politických funkcí ve státě na základě rovnoprávnosti českého a slovenského národa a předsedou Federálního shromáždění se stal Slovák. Cílem bylo odstranění Smrkovského z nejvyšší parlamentní funkce. Tento manévr se ale setkal s odporem veřejnosti, na podporu Smrkovského vystoupili studenti i odborové svazy a hrozili generální stávkou. Akce na podporu Smrkovského ale skončila neúspěchem, Smrkovský přijal nižší funkci předsedy Sněmovny lidu. Československá veřejnost nakonec jeho rozhodnutí přijala. Rok 1968 zakončil prezident ČSSR gen. Ludvík Svoboda svým projevem. Svoboda se již od srpna snažil společnost uklidnit a přitom prosazovat sovětské požadavky. To se odráželo i v jeho projevu, v němž je znát prosovětské ladění.
44
2. 3. Československo v roce 1969 Dne 1. ledna 1969 se Československo stalo federací dvou států, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Leden nového roku se ale nenesl jen v duchu právě ustavené federace. Dne 16. ledna 1969 se Jan Palach, student historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, zapálil na Václavském náměstí v Praze. Svlékl si kabát, polil si šaty a hlavu hořlavinou a udělal tak ze sebe „živou pochodeň“. Oheň se podařilo uhasit dispečerovi Dopravních podniků a vážně popálený Jan Palach byl převezen do nemocnice. Při rozhovoru s psychiatričku uvedl, že se upálil na protest proti všemu, co souviselo s postupující normalizací: proti potlačování svobod, pasivnímu přístupu československé veřejnosti po srpnové okupaci,
proti
kapitulaci
politického
vedení.
Rozhovor
byl
natočen
na
magnetofonový pásek a je z něj patrné, že Jan Palach trpěl značnými bolestmi. Nakonec dne 19. ledna podlehl svým zraněním. Jeho čin vyvolal vlnu protestů v celé československé společnosti, i přesto že většina občanů nesouhlasila s formou jeho odporu.126 V reakci na Palachův čin a jeho smrt se 20. ledna 1969 v Plzni na pomníku T. G. Masaryka upálil pivovarský dělník Josef Hlavatý, ten svým zraněním podlehl dne 25. ledna 1969. Tentýž den proběhl pohřeb Palacha, který se stal velkou demonstrací proti okupaci, účastnilo se ho několik tisíc lidí a v dalších městech se držely tryzny. Smrtí těchto dvou mladých mužů ale neskončilo upalování se na protest proti okupaci. Měsíc po pohřbu Jana Palacha se na Václavském náměstí upálil student šumperské železniční průmyslovky Jan Zajíc a v dubnu 1969 je v Jihlavě následoval čtyřicetiletý Evžen Plocek. Tyto demonstrativní činy otřásly československou společností, ale nedokázaly změnit probíhající normalizační vývoj v Československu.127 K vyjádření nesouhlasu posloužilo československé veřejnosti i mistrovství světa v ledním hokeji pořádané ve Švédsku. Československý tým se zde dvakrát utkal s hráči ze Sovětského svazu a v obou utkáních je porazil. Obě vítězství vyvolala vlnu oslav, obzvláště druhá porážka Sovětského svazu dne 28. března vyhnala do ulic davy radujících se lidí, oslavy se okamžitě proměnily v protest proti 126
JANÁČ, M., c. d. Jan Zajíc [online]. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_zajicj.php, [cit. 2012-06-10]. 127
45
okupaci, sportovní hesla byla nahrazena politickými, protisovětskými. Na mnoha místech byla například pálena sovětská vlajka. V Praze došlo ke zničení kanceláře Aeroflotu, celý incident byl záměrně vyprovokován, protože zastánci normalizační politiky potřebovali záminku k odstoupení Dubčeka. V důsledku nepokojů v Československu přišly do země další tisíce sovětských vojáků.128 Dne 17. dubna 1969 při zasedání ÚV KSČ Alexandr Dubček rezignoval na svoji funkci tajemníka KSČ, na jeho místo byl zvolen Gustav Husák. Dubček od dubna do října 1969 působil jako předseda Federálního shromáždění.129 Po svém zvolení přikročil Gustav Husák okamžitě ke „konsolidaci poměrů“ v československé společnosti. Tento proces obnášel obnovení jednoty strany na základech marxismuleninismu, opuštění Akčního programu, obnovení vedoucí úlohy KSČ, odvolání plánů ekonomické reformy a obnovení přátelských svazků se stranami a státními orgány ostatních socialistických zemí.130 Docházelo k vylučování ze strany, končily některé organizace. Postupně se zájem veřejnosti upínal k prvnímu výročí intervence. Stranické orgány se ale na tuto událost připravily a nic neponechaly náhodě. Už od poloviny srpna se ozývala prohlášení politiků, která varovala před akcemi, jež by mohly narušit klid v zemi. Docházelo k výcviku speciálních jednotek a připravovalo se nasazení armády a lidových milic. Protesty proti intervenci byly silné, část veřejnosti zvolila pasivní formu protestu formou bojkotu veřejné dopravy atd., část vyšla do ulic. Proti demonstrantům tvrdě zasáhly represivní složky a došlo k obětem na životech. Protesty ale nedosáhly té síly, která by změnila normalizační vývoj, jenž se teprve rozjížděl. Když většina obyvatel viděla, že odporem ničeho nedosáhla, zvolila si raději cestu smíření s režimem.
128
JANÁČ, M., c. d. V roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ. 130 Akční program KSČ [online]. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/akcni_prg68.php, [cit. 2012-06-10]. 129
46
3. ČESKOLIPSKO DO ROKU 1968 Okres Česká Lípa je jedním ze čtyř okresů Libereckého kraje. Okresním městem je Česká Lípa, podle níž byl obvod pojmenován. Rozloha okresu je 1 072,91 km2, počet obyvatel je přibližně
102 592 osob. Nachází se zde 57 obcí.
Z geografického hlediska se jedná o pestrý povrch tvořený kopci, lesy, mnoha vodními plochami, pískovcovými a skalními bloky. Před druhou světovou válkou toto území zasáhla německá nacionální propaganda a Českolipsko se stalo jedním z ohnisek vlivu Sudetoněmecké strany vedené Konrádem Henleinem. Ve svém prvním vystoupením před veřejností dne 21. října 1934 v České Lípě nastínil program vedoucí k rozbití republiky a zničení českoněmeckého soužití. Jeho projev se zde setkal s nadšením způsobeným vírou, že nacionální socialismus dokáže Českolipsko zachránit před hospodářskými problémy. Po Mnichovské dohodě v říjnu 1938 připadlo území Českolipska Německu, což bylo v souladu s přáním některých obyvatel. Okres tak ztratil zhruba 15 000 lidí, většinou Čechů, kteří museli opustit k Německu připojené území.131 Během 2. světové války procházely Českolipskem pochody smrti, o čemž svědčí hromadný hrob sedmnácti židovských vězňů, kteří při transportu z koncentračního tábora zemřeli ve vagónech na hlavním nádraží v České Lípě, nebo hromadný hrob židovských vězňů u Dolní Libchavy, kde je pochováno 46 obětí.132 Do podoby tohoto okresu významně zasáhl rok 1945, a to nejen ukončením 2. světové války ale i následnými odsuny německého obyvatelstva a českým osídlováním. Pro odsun byli němečtí občané soustřeďováni v České Lípě v takzvaném vojenském táboře v Heroutově ulici. Na výzvu k osidlování Českolipska se hlásili občané české i slovenské národnosti.133 Po skončení války došlo k zásadní změně ve složení a vnitřní organizaci úřadů politické správy, jimiž se staly národní výbory, které podle vládního nařízení č. 4/1945 Sb. z 9. května 1945 a podle dekretu prezidenta republiky č. 212/1945 Sb. z 27. října 1945 o územní organizaci správy převzaly na území Československé republiky veškerou územní a věcnou pravomoc bývalých orgánů politické správy 131
SOVADINA, M. Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990. 1. vyd. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. S. 23. 132 Česká Lípa: 40 let socialistické výstavby. Česká Lípa: Teps, 1985. S. 12. 133 Tamtéž, s. 13.
47
podle stavu před 1. říjnem 1938. Před vytvořením národních výborů byly v oblastech s většinou německého obyvatelstva zřízeny správní komise.134 Dnešní okres Česká Lípa se v letech 1945-1948 skládal ze tří okresů, a to z okresu Česká Lípa (soudní okresy Česká Lípa, Nový Bor a Mimoň), z okresu Dubá (soudní okres Dubá) a z okresu Jablonné v Podještědí (soudní okresy Cvikov, Jablonné v Podještědí), patří sem i obce a osady, které v letech 1945 ležely v okresech Děčín a Litoměřice. Celý okres Česká Lípa spadal do území, které po 1. říjnu 1938 bylo odtrženo od Československa a připadlo Německu. Většina obyvatel byla německé národnosti, a proto měly správu v těchto obcích vykonávat místní správní komise, jmenované příslušným okresním národním výborem nebo okresní správní komisí.135 Okresní národní výbor v České Lípě vznikl po dohodě místních národních výborů v České Lípě, Novém Boru a v Mimoni na společné schůzce dne 14. května 1945. Prvním úkolem ONV bylo zajištění bezpečnosti. Situace ale nebyla na českolipském venkově přehledná a na zakládání místních správních komisí nebyly technické podmínky, proto se stalo, že v některých obcích správní komise nevznikly. V místech, kde i přes odtržení tohoto území od Československa zůstala z nějakého důvodu česká menšina, převzali místní Češi po 9. květnu 1945 správní moc do svých rukou, často jim při tom pomáhali zdejší němečtí antifašisté. ONV v České Lípě tyto národní výbory respektoval a netrval na dosazení místní správní komise. Takto probíhalo předání moci v bezprostředním okolí České Lípy a zejména na soudním okrese Nový Bor, kde zůstalo velké množství dělníků díky zdejšímu sklářskému průmyslu a pomáhali jim místní sociální demokraté. Tímto způsobem vznikly místní národní výbory na soudním okrese Nový Bor v Chotovicích, Lindavě, Okrouhlé, Polevsku, Skalici, Sloupu, Svojkově a ve Velenicích, na soudním okrese Česká Lípa v Dubici, Hradčanech, Lasvicích a ve Staré Lípě a v soudním okrese Mimoň ve Stráži pod Ralskem.136 Další forma převzetí správy na Českolipsku byla prostřednictvím ojedinělého českého starousedlíka nebo časného osídlence, který ale spolupracoval s místními spolehlivými Němci (např. v Bořetíně, Božíkově, Dolní Libchavě, Jezvé, Karasech, Pihelu, Slunečné, Stráži u České Lípy a ve Vlčím Dole). Zde se nejprve zřídila místní správní komise, ale díky rychlému růstu českého obyvatelstva byla místní správní komise do září 1945 rozpuštěna a nahrazena
134
SOVADINA, M., c. d., s. 114. Tamtéž, s. 115. 136 Tamtéž, s. 115. 135
48
místním národním výborem, tvořeným českými obyvateli.137 Zcela ojedinělým případem v tomto okrese byla situace v obcích Břevniště a Hamr na Jezeře, kam MNV ze Světlé pod Ještědem vyslal své členy k převzetí moci, většinou se jednalo o četníky, členy finanční stráže nebo zaměstnance pošt. Tito jedinci fungovali jako správní komise do doby, než byli nahrazeni legálně zvoleným MNV.138 Došlo i k případům, kdy Němci, pod vlivem zpráv, že se nyní místní správní orgány přejmenovaly na městské národní výbory, změnili název svých obecních zastupitelstev, stalo se tak například v Častolovicích, Ladech a v Dukovanech. Situaci vyřešil ONV jmenováním správního komisaře či správní komise. Ke zvolení MNV zde došlo až když se zvýšil počet českého obyvatelstva.139 Co se týká počtu obcí, tak soudní okres Česká Lípa měl v letech 1945-1948 36 obcí a 19 osad, soudní okres Mimoň měl ve stejném období 41140 obcí a 19 osad, v soudním okrese Nový Bor bylo 18 obcí a 13 osad.141 I v okrese Dubá, který byl na hranicích s českým vnitrozemím, převažovalo německé obyvatelstvo. Národnostně smíšený byl i první okresní národní výbor, který zde vznikl asi 7. května 1945 a měl za úkol až do vyjasnění situace a normalizace poměrů řídit místní správu a obstarávat styk obyvatelstva s vojenskými orgány. Tento prozatímní ONV byl koncem května rozpuštěn a 25. června 1945 jmenoval ministr vnitra okresní správní komisi, která zde fungovala až do června 1946, kdy ji nahradil ONV zvolený na základě výsledků voleb do Národního shromáždění.142 V dubském okresu probíhal proces převzetí moci podobně jako na Českolipsku prostřednictvím spontánně vzniklých MNV a správních komisí. Narozdíl od ONV v České Lípě ale Okresní správní komise v Dubé zrušila všechny takto vzniklé orgány v průběhu července a srpna, ve všech obcích jmenovala místní správní komise. Městské národní výbory byly jmenovány až ve všeobecných volbách v červnu 1946. Okres Dubá měl v letech 1945-1948 39 obcí a 38 osad.143 Okres Jablonné v Podještědí ležel přímo na hranicích s Německem. Ustavující schůze ONV v Jablonném v Podještědí proběhla 28. května 1945, od začátku se počítalo, že tento ONV je jen prozatímním řešením, než bude ustavena 137
Tamtéž, s. 115. Tamtéž, s.116. 139 Tamtéž, s. 116. 140 Ze 41 obcí soudního okresu Mimoň 14 obcí zmizelo v rámci tvoření vojenského prostoru 141 SOVADINA, M., c. d. 117. 142 Tamtéž, s. 118. 143 Tamtéž, s. 118-119. 138
49
okresní správní komise, což se stalo dne 4. června 1945. Řádný ONV byl zvolen až ve volbách v červnu 1946. I v okrese Jablonné v Podještědí vzniklo několik MNV na přelomu května a června 1945 z místních Čechů (Kunratice u Cvikova), nebo pomocí správních komisařů (Dubnice). Ve většině obcí se v létě jmenovala správní komise z Čechů, kteří se sem buď přistěhovali, nebo byli vysláni okresní správní komisí. Výjimečně bylo povoleno provést volbu MNV dříve, například v Dubnici, Kunraticích u Cvikova, Heřmanicích v Podještědí a ve Velkém Valtinově. Výjimkou je například Postřelná, kde úřadovalo pod názvem MNV původní německé obecní zastupitelstvo až do června 1946.144 V letech 1945-1948 bylo v soudním okrese Cvikov 11 obcí a 3 osady a v soudním okrese Jablonné v Podještědí 20 obcí a 16 osad.145 Navíc se od roku 1946 začal na území Českolipska začal vytvářet vojenský výcvikový prostor mezi horami Ralsko a Bezděz, který ve své finální podobě znamenal zabrání zhruba třetiny plochy okresu, která dříve sloužila k rekreaci. K vybudování tohoto prostoru bylo potřeba přesídlit zdejší obyvatelstvo. Na všech jednáních o vyklizení oblasti se zdůrazňovala nutnost jednat se starousedlíky a smíšenými rodinami přednostně a ohleduplně, neboť před válkou právě oni reprezentovali český živel v německém pohraničí. Realita byla naprosto odlišná. Zvláště problematické byla otázka majetku smíšených manželství. Některá rozhodnutí byla učiněna překotně, neboť vojenská správa vyvíjela tlak na urychlení řešení. Starousedlíci si odmítali vybrat náhradní usedlost dřív, než budou znát odhad vlastní usedlosti. Téměř všichni chtěli odejít do vnitrozemí a koupit si usedlosti nekonfiskované. Odhadní komise zahájila činnost až 24. dubna 1947, a o měsíc později nebyl ještě odhad majetku starousedlíků a smíšených manželství ukončen. Mezi starousedlíky se vzmáhala nespokojenost. Mnozí si totiž nechali majetek odhadnout na vlastní náklady odborníky a shledali, že rozdíl mezi odhadem komise ministerstva národní obrany a odhadem soukromě zajištěným byl značný. Dne 15. června 1947 ukončila likvidační skupina Osidlovací komise Ministerstva zahraničí v Mimoni svoji činnost. V závěrečné rekapitulaci vyhotovené ke dni 11. června 1947 uvádí, že do oblasti VVT patří 16 obcí včetně osad, z toho patnáct z okresu Česká Lípa a jedna z okresu Mnichovo Hradiště. Ve vyklizené oblasti žilo 350 rodin dekretních vlastníků, národních správců a dohlížitelů na zemědělských usedlostech, 144 145
Tamtéž, s. 119. Tamtéž, s. 120.
50
52 rodin starousedlíků a 65 rodin smíšených manželství, tedy celkem 467 rodin. 399 přesídlilo a 43 rodiny smíšených manželství a 25 rodin starousedlíků zůstalo ke dni ukončení celé akce v prostoru. Od roku 1946 se konkretizoval plán na vyklizení oblasti a vybudování výcvikového tábora. Náročná jednání přinesla výsledek, z politického okresu Česká Lípa mělo být přesídleno 449 rodin a z politického okresu Mnichovo Hradiště 24 zemědělských rodin. V okrese Česká Lípa se jednalo o obyvatelstvo z obcí: Holičky, Hvězdov, Jablonec, Horní Krupá, Křída, Hradčany, Kuřívody, Náhlov, Dolní Novina, Černá Novina, Okna, Olšina, Palohlavy, Proseč, Svébořice, Židlov a Ploužnice. V okrese Mnichova Hradiště se vystěhování týkalo pouze zemědělců z Jezové.146 Co se týká starousedlíků, tak protokol uváděl, že se s nimi má jednat individuálně a v případě neshod použít zákon č. 63/35 o vyvlastnění k účelům obrany státu. Pokud by odmítli jinou usedlost, měli právo na peněžní náhradu. Příděl mohli obdržet maximálně o výměře 20 hektarů, ale ne větší než vlastnili v prostoru.147 Přesídlenci se mohli vrátit zpět do vnitrozemí. Ministerstvo národní obrany se zavázalo uhradit prokázané náklady vynaložené na úrodu roku 1947 a prokázané stavební náklady na údržbu a zvelebení usedlostí a finanční výlohy spojené s přestěhováním obyvatel a provést přestěhování veškerého inventáře škol, far, kostelů, mateřských škol, ordinací, zařízení lékáren apod. podle příkazů a za dozoru majitelů na nově určená místa.148 Území, na němž byl vybudován vojenský výcvikový prostor, se používal již za 2. světové války, protože se zde cvičil německý Afrika Corps, který zde testoval techniku, výstroj, využíval zdejšího převážně písčitého podloží. Ve druhé polovině čtyřicátých let zde zase probíhal výcvik jednotek bojujících za samostatný Izrael. Od roku 1947 do roku 1968 zde cvičila a hospodařila Československá lidová armáda. 149 Již od padesátých let se postupně vyklidňovaly menší osady v neúrodných a těžko dostupných částech okresu. V šedesátých letech již řada z nich i fyzicky zanikla. Obce a osady se v tomto období často připojovaly k větším městům. 146
Bezděz: vlastivědný sborník Českolipska. 6/1997. 1. vyd. Česká Lípa: End, 1997. ISBN 80-9019552-0, s. 16. 147 Tamtéž, s. 16. 148 Tamtéž, s. 17. 149 Obce živé i zaniklé: bývalý vojenský prostor Ralsko. 2. rozš. vyd. Česko: Mikroregion Podralsko, 2007. S. 2-3.
51
Zákonem z 21. prosince 1948 č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení bylo od 1. ledna 1949 rozděleno území státu na 19 krajů. Většina regionu Českolipska spadala na území Libereckého kraje, který se skládal z okresů: Česká Lípa, Doksy, Frýdlant v Čechách, Jablonec nad Nisou, Jilemnice, Liberec, Liberec (město), Mnichovo Hradiště, Nový Bor, Rumburk, Semily a
Turnov.150 Od 1. ledna 1949 přestal
existovat českolipský okres tvořený soudními okresy Česká Lípa, Mimoň a Nový Bor. Podle vládního nařízení č. 3/1949 se nový okres Česká Lípa skládal ze všech obcí dosavadního soudního okresu Česká Lípa (kromě obce Újezdu, která připadla k okresu Doksy), obcí dosavadního soudního okresu Mimoň (kromě obcí Cetenov a Zábrdí, které připadly k okresu Turnov a obcí Druzcov, Janův Důl, Kotel, Lázně Kunratice, Osečná a Sobákov, které připadly k Liberci a obcí Hradčany a osady Strážov z obce Kuřívody, které byly přičleněny k okresu Doksy), z obce Lasvice, Starý Šidlov a Velenice dosavadního soudního okresu Nový Bor, obce Brniště a Hlemýždí dosavadního okresu Jablonné a obce Heřmanice, Stvolínecké Petroviče a Velká Javorská z dosavadního okresu Litoměřice.151 V této podobě existoval Českolipský okres až do roku 1960, kdy bylo zákonem z 9. dubna 1960 č. 36/1960 provedeno nové územní členění státu. Navíc 25. května 1960 byl vypracován nový zákon o národních výborech č. 65/1960, díky kterému se NV staly jedinými orgány státní správy. Zákonem č. 36/1960 Sb. o územním členěním státu byly vytvořeny nové, větší okresy a kraje. Českolipský okres se stal součástí Severočeského kraje spolu s okresy Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Liberec, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem.152 Okres Česká Lípa se zvětšil z původní rozlohy 510 km2 na 1149 km2. K původnímu okresu Česká Lípa byla připojena i severní část dosavadního okresu Doksy (okolí Doks a Dubé), podstatná část okresu Nový Bor (Novoborsko, Cvikovsko), z Českokamenicka město Kamenický Šenov a okolí, jihozápadní část okresu Liberec za Ještědským hřebenem (okolí Jablonného v Podještědí), východní okrajová část okresu Litoměřice (pruh obcí severně a jižně od Kravař).153 V roce 1961 bylo na Českolipsku 100 obcí a 85 185 obyvatel. Nejlidnatějším městem byla Česká Lípa s 15 864 obyvateli. Mezi města se kromě České lípy řadily Cvikov (4 177 obyvatel), Doksy (4 707 obyvatel), Dubá (2 391 obyvatel), Jablonné 150
SOVADINA, M., c. d., s. 131. Tamtéž, s. 131. 152 Tamtéž, s. 146. 153 Tamtéž, s. 151. 151
52
v Podještědí154 (4 081 obyvatel), Kamenický Šenov (3 959 obyvatel), Mimoň (6 386 obyvatel), Stráž pod Ralskem (756 obyvatel), Zákupy (2 482 obyvatel). V šedesátých letech bylo podstatnou složkou zemědělství v českolipském okrese pěstování pšenice, ječmene, brambor, lnu a řepky olejné. Významný je i chov skotu, prasat a drůbeže, jejichž maso a mléko je zde i zpracováno, například tavírna sýrů ve Velkém Valtinově, mlékárny v České Lípě. Trendem šedesátých let bylo slučování malých JZD ve větší celky. Pro Českolipsko jsou typická průmyslová odvětví jako strojírenství, potravinářství a sklářství, díky němuž proslulo Novoborsko, například firma Crystalex Nový Bor. V Zákupech a v Mimoni se prosadil hlavně dřevozpracující průmysl, například firma TON Mimoň. Pro průmysl v České Lípě jsou příznačné železniční opravny, Vagonka Tatra Studénka, n. p. Zdejší obyvatelé trápilo zásobování potravinami, oděvy i textilním zbožím, největší problémy, ale způsoboval nedostatek bytů, řešený budováním sídlišť. Podobu okresu ale ovlivnil i počátek těžby uranové rudy v okolí Stráže pod Ralskem v roce 1966. Těžení rudy přivedlo na Českolipsko množství nových obyvatel, ale zároveň těžební činnost zničila zdejší krajinu a rekreaci v okolí Stráže pod Ralskem. Samozřejmě s tím byla spojená početná ekologická rizika.155 Proces uvolňování poměrů pocítili v šedesátých letech občané českolipského okresu převážně prostřednictvím ekonomických reforem, například diferenciace mezd, zavedení odměn za zásluhy. Zároveň režim začal částečně tolerovat jakýsi druh polosoukromého podnikání, které zastřešovaly národní výbory.
154 155
Dnes se Jablonné v Podještědí řadí do měst v okrese Liberec. POKORNÝ, Z.; SMEJKAL, L., c. d., s. 24.
53
4. ČESKOLIPSKO OD LEDNA DO SRPNA 1968 Do českolipského okresu spadalo v tomto roce 96 obcí a žilo zde 78 432 obyvatel.156 Českolipsko nepatřilo v roce 1968 k hlavním centrům proměn v československé společnosti. Nové trendy se v něm odrážely, ale českolipští obyvatelé nepatřili k hlavním průkopníkům Pražského jara. Počátek nového roku ani zde nenaznačoval, k jakým změnám ve státě dojde, předsednictva a rady městských národních výborů zasedaly a hodnotily rok 1967 v jejich městech. Dne 24. ledna jednalo předsednictvo Okresního výboru KSČ. I členové předsednictva se zabývali hlavně rozborem činnosti stranických organizací během IV. čtvrtletí roku 1967. Dospěli k závěru, že se v tomto období více věnovali vnitrostranickým otázkám než mezinárodním. Ale i mezinárodní záležitosti přišly na přetřes a to hlavně při besedě s mládeží nazvané „Říjen a dnešek“. Těchto besed se uskutečnilo 16 a účastnilo se jich zhruba 700 lidí. Téma se respektovalo, i když se hovořilo i o vnitřních problémech státu, například o studentské demonstraci v Praze, sjezdu spisovatelů, ekonomických problémech. Besedující studenti se ale zaměřili i na organizaci strany, padaly otázky týkající se KSS a SNR. Vedoucí představitelé okresu považovali za pozitivní jev, že mládež odsuzovala válku Američanů ve Vietnamu.157 Z poznámek o těchto besedách je zřejmé, že i zdejší studenti se zajímali o současné události ve státě, uvědomovali si jejich možný vliv a obraceli se k podstatě jedinému zdroji, který měli, a to k představitelům KSČ.
4. 1. Národní výbory a volby do národních výborů Městské a místní národní výbory byly státní orgány vykonávající samosprávu obce podřízené okresním národním výborům. Otázce fungování tohoto aparátu se věnoval nový zákon o národních výborech, jímž se zabývalo zákupské plénum dne 11. ledna, zaměřilo se na hlavní změnu, kterou zákon v národních výborech zavedl. Jednalo se o schvalování návrhů. Dosud stačila ke schválení nadpoloviční většina
156 157
Pro srovnání v roce 1949 zde žilo 38 778 obyvatel a v roce 2007 už 102 806 obyvatel. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1969-70, inv. č. 21, kt 16.
54
přítomných poslanců. Podle nového zákona o národních výborech, který platil od Nového roku 1968, byla potřeba nadpoloviční většina všech zvolených poslanců.158 V mnoha městech byly významnou položkou v programu zasedání chystající se volby. Například dne 9. ledna zasedala městská rada ve Stráži pod Ralskem a hlavním programem byly informace o přípravě voleb a návrhy kandidátů.159 Plenární zasedání Městského národního výboru v Zákupech zasedalo 11. ledna a kromě zprávy o činnosti rady za uplynulé období bylo na programu i hodnocení poslanců a členů, seznámení se sestavením volebních obvodů a volební komise a volební program na rok 1968.160 I při zasedání předsednictva Městského národního výboru v České Lípě dne 17. ledna zazněly zásady volebního programu na období let 19681972. „Městskému národnímu výboru je dána odpovědnost za vytváření podmínek pro plné uplatnění ekonomické a finanční samostatnosti, vytváření podmínek pro co nejlepší uspokojování potřeb občanů města a jeho návštěvníků, vytváření a soustavné zlepšování životního prostředí. Jejich přípravu zahajujeme v období, kdy úsilí pracujících je zaměřeno na realizaci zdokonalené soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, na všestranný rozvoj pracovní aktivity na počest 20. výročí únorového vítězství a 50. výročí vzniku naší republiky.“161 Téma blížících se voleb se odráželo i v okresních novinách Nástup. Dne 11. ledna vyšel na první straně novin článek s názvem Účinná agitace. V článku se zmiňují hlavní úkoly a cíle propagandy a agitace. „Dobře a konkrétně volené formy práce přispějí k dalšímu prohloubení vlastenecké a internacionální výchovy lidu, zejména mladé generace, k posílení politické a morální jednoty socialistické společnosti a k upevňování jednoty našich bratrských národů a národností.“162 I druhá polovina měsíce se věnovala hlavně blížícím se volbám. Dne 18. ledna vyšel v Nástupu článek, který vysvětloval, jaké změny ve volbách nastanou. Je zde řečeno, že volby „proběhnou v duchu prohloubení demokracie“. Toto prohloubení vychází z toho, že by voliči měli mít možnost více vyjádřit svůj názor při výběru kandidátů.163
158 159
SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 3, karton 4. SOkA Česká Lípa, MěNV Stráž pod Ralskem, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 5, karton
1. 160
SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 3, karton 4. SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 86, karton 291. 162 Účinná agitace. In Nástup, roč. XVIII., č. 2 (11. ledna 1968), s. 1. 163 Národní výbor prvně v nových podmínkách. In Nástup, roč. XVIII., č. 3 (18. ledna 1968), s. 1-2. 161
55
Během února se stejně jako v lednu řešily volby na období 1968-1972 a volební propagace a agitace, kterou se zabývala i rada Městského národního výboru v Zákupech při zasedání 7. února: „Zaměření propagandy a agitace v letošním roce bude úzce souviset zejména s výročími mimořádného významu a s význačnými celostátními událostmi jako jsou: vznik ČSSR, únor, Mnichov, smlouva o přátelství a volby. Pro volební kampaně byla určena ústřední hesla, která jsou vodítkem pro obsahové zaměření propagandy a agitace: 1. v jednotném úsilí strany a lidu za splnění cílů vytyčených XIII. sjezdem KSČ 2. v pevné jednotě našich národů na další rozkvět socialistické vlasti 3. za nejširší účast lidu na správě státu 4. za rozvoj našich obcí a měst, za jednotu lidu a cílu socialistické vlasti 5. v pevném spojenectví se SSSR a ostatními socialistickými zeměmi za další upevnění jednotného mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.“164 Volební propagací se ale nezabývala jen rada v Zákupech, ale jak vyplývá z archivních materiálů například i předsednictvo MěNV v České Lípě během své schůze 14. února. Volby byly nakonec odloženy vzhledem k probíhajícímu obrodnému procesu, což se na Českolipsku setkalo s pozitivním přijetím. Rada MěNV v Mimoni v prohlášení z 1. dubna vyjádřila i svůj postoj k odložení voleb do národních výborů: „Doporučujeme odložení voleb do NV, aby mohlo být plně využita a doceněna jejich demokratičnost, aby se k přípravě mohly vyjádřit a podílet se všechny politické a společenské organizace NF.“165 V podstatě se jedná o parafrázi postoje předsednictva ÚV KSČ. I představitelé Kamenického Šenova se postavili za odložení voleb do národních výborů. Vyjádřili i očekávání, že nová Národní fronta pak začne projevovat větší zájem o činnost národních výborů, protože již v nich dochází ke konfrontaci názorů o způsobech provádění politiky.
4. 2. Přijetí výsledků plenárního zasedání ÚV KSČ V první polovině ledna se městské národní výbory zabývaly více hospodařením během předchozího roku a volbami, než otázkou plenárního zasedání 164 165
SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 4, karton 11. SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968a, inv. č. 68, karton 14.
56
ÚV KSČ. Nikde se neobjevila zmínka o výměně Antonína Novotného Alexandrem Dubčekem ve funkci prvního tajemníka Komunistické strany Československa. Až ke konci měsíce ledna se obyvatelé českolipského okresu začali vyjadřovat k lednovému plénu. Jejich projev měl často formu rezoluce podporující závěry, k nimž během lednových zasedání došlo plénum ÚV KSČ. Postupně se i představitelé okresu a měst museli k lednovým závěrům vyjádřit a zvolit si budoucí směr. První podpora závěrů Ústředního výboru KSČ z počátku ledna se v Nástupu objevila dne 25. ledna. Jednalo se vlastně o přepis rezoluce ZO KSČ v Novinách pod Ralskem, v níž komunisté této organizace vyjádřili podporu lednovému plénu. „Učiníme vše, abychom i my, komunisté na Správě vojenských statků Noviny, se plně podíleli na jejich realizaci. Sdělujeme, že jsme na VČS přijali 4 nové členy strany z řad mladých zaměstnanců. To je odpověď naší důvěry k ÚV KSČ.“ Také komunisté ZO KSČ stavebního úseku Základy rozvoje uranového průmyslu ve Stráži pod Ralskem prosincové a lednové plénum podpořili.166 I OV KSČ se musel rozhodnout, jak se k závěrům lednového pléna ÚV KSČ postaví, proto se dne 7. února při zasedání projednával hlavně vztah této organizace k programu ÚV KSČ, strany k českolipské společnosti a další otázky vycházející z lednového pléna a ze začínajících změn v politice. Při diskuzi během zasedání 21. února zaznělo od členky Pokorné, že by komunisté v českolipském okrese měli pracovat s programem ÚV KSČ, ale jejich programy by neměly být tak obsáhlé, měly by vytyčovat úkoly, které dokáží splnit. „Program by měl být co nejkratší, ale potom na jednotlivých schůzích vycházet z narůstajících úkolů. Někdy totiž když tento plán práce dodržujeme, tak už nám na schůzi nezbude čas na projednání důležitých úkolů. Tyto dlouhodobé plány by měly být raději kratší.“167 Během tohoto zasedání byl vytvořen Návrh základních úkolů okresní organizace KSČ na období do XIV. sjezdu KSČ. Členové této okresní organizace v něm uvedli, že navazují na Teze říjnového pléna ÚV KSČ „O postavení a úloze strany v současné etapě vývoje naší socialistické společnosti“, na závěry z prosincového a lednového pléna ÚV KSČ a zdůrazňovali zde, že v rozvoji stranické demokracie „bude nutno docílit takového stavu, který povede k překonání jevů nezdravé pasivity a ke zvýšení pocitu odpovědnosti v souladu s rostoucím 166 167
Komunisté schvalují závěry Ústředního výboru. In Nástup, roč. XVIII., č. 4 (25. ledna 1968), s. 1. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt 86.
57
rozsahem i náročností veškerého společenského rozvoje.“168 Českolipské OV KSČ se seznámilo s výsledky lednového pléna o den později než OV KSČ Nymburk,169 ale ani v jednom případě se nezachoval podrobnější zápis zasedání, proto nelze usoudit zda se dozvěděli o rozkolu ve straně, a jak se k němu účastníci jednání obou OV KSČ postavili. Měsíc březen roku 1968 se na národních výborech českolipského okresu nesl v duchu souhlasu s novým směrem, na nějž československá politika nastoupila. V mnoha zápisech ze schůzí pléna a rad se objevovaly prohlášení o podpoře lednového pléna ÚV KSČ a zmínky o odložení voleb. Například dne 28. března rada MěNV Doksy zveřejnila své stanovisko k prosincovému a lednovému plénu: „my, komunisté, poslanci Městského národního výboru v Doksech, souhlasíme s výsledky prosincového a lednového pléna a celým obrodným procesem, který je potvrzován vůlí občanů na veřejných předvolebních schůzích.“170 Za lednové plénum ÚV KSČ se 1. dubna postavila například rada MěNV v Mimoni, když vydala prohlášení, v němž mimo jiné zhodnotila svou činnost za poslední období, během něhož došlo k podstatnému zlepšení hlavně v otázkách ekonomických a hospodářských. Vylepšilo se například využívání fondu rozvoje a rezerv k podstatnému zlepšení životního prostředí města, sdružování prostředků od závodů, ale i spolupráce závodů se společenskými organizacemi.171 V prohlášeních MNV a rezolucích různých organizací občané nevyjadřovali jen podporu výsledkům lednového pléna ÚV KSČ, ale postupně se zde objevoval jejich kladný postoj i k představitelům lednového plenárního zasedání a obrodného procesu, jako byl Alexander Dubček a Josef Smrkovský. V kronice z obce Blíževedly je popsán vztah Josefa Smrkovského k českolipskému okresu. „K zdejšímu kraji má úzký vztah, v roce 1945 přišel osidlovat pohraničí, prý krátce byl v Janovicích u Kravař, záhy odešel přes Litoměřice do stranického aparátu, leckterému osídlenci předával „dekret“, načež vzpomínají. V padesátých letech vězněn, po propuštění byl jako farmář u státních státků neb jako předseda JZD např. v Chlumu u Doks. Tam k němu jezdili i z Blíževedel lidé na noční výmlat, dobře platil a to naturáliemi (15-20 kg zrní), zdejší dělnice z lesa dodnes vzpomínají jen v dobrém na brigády a výpomoci u Smrkovského – sušení sena, výmlaty – přivezli mi 168
Tamtéž. SVITÁKOVÁ, M. Rok 1968 na Nymbursku, Liberec 2012, s. 39. 170 SOkA Česká Lípa, MěNV Doksy, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 66, kn 66/16. 171 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968a, inv. č. 68, karton 14. 169
58
2 pytle pšenice a ještě pošlou 85 Kč.“172 Z uvedeného zápisu s neověřenými údaji je zřejmé, že Smrkovský měl k tomuto okresu blízko a že i zdejší obyvatelé k němu cítili určitou důvěru díky osobnímu kontaktu. Co se týká názoru českolipských představitelů národních výborů na abdikaci Antonína Novotného na funkci prezidenta, v zápise MNV z března roku 1968 se neobjevuje o tom žádná zmínka. Pamětník Jiří Šimek, žijící v té době v Zákupech, vzpomínal, že o konci politické kariéry Novotného se dozvěděli s manželkou hlavně z novin, protože tehdy nevydávali Zákupský zpravodaj, čerpali hlavně z Nástupu.173
4. 3. Březnová konference OV KSČ Novou situací, která v Československu vznikla, se zabývaly okresní konference i mimořádná konference Okresního výboru KSČ v České Lípě, které proběhly v březnu. Okresní konference se konala ve dnech 9. a 10. března a v podkladové zprávě k tomuto zasedání se objevila kritika fungování jednotlivých složek Komunistické strany Československa: „přes tuto skutečnost nejsou fakta a informace, poskytované OV, vždy plně využity pro znalost všech funkcionářů a členů strany. To platí především pro předsedy a aktiv OV, kteří si často informace, určené pro širší okruh ponechávají pro sebe.“174 Zároveň zpráva obsahovala naději, že díky nové situaci dojde ke změně, která „otevře širší možnosti pro aktivitu lidí a umožní okresnímu výboru zvýšit politicko-organizátorské práce.“175 Konferenci zahájil projev člena předsednictva Josefa Hrdiny, v němž zachycoval význam obrodného procesu československé společnosti a důležitost strany v tomto vývoji. „K dosažení ušlechtilých lidských cílů na zemi máme stranu jako svého prostředníka. Potřebujeme všechny její síly, zdravě ovzduší pro aktivní myšlenky, potřebujeme pracovité a iniciativní členy. Jsme přesvědčeni, že naše konference přinese nové podněty pro rozvoj tvůrčích myšlenek, pro zvelebení našeho okresu a pro spokojený život v něm.“176 Z jeho projevu vyplývá, že proměnu strany považoval za základ 172
SOkA Česká Lípa, MNV Blíževedly, Obecní kronika, inv. č. 44, karton 5. Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 174 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt 86-87. 175 Tamtéž. 176 Zavál zdravý vítr. In Nástup, roč. XVIII., č. 11 (14. března 1968), s. 1-2. 173
59
celého obrodného procesu. Po něm se ujal slova vedoucí tajemník OV KSČ Josef Baloun, který hodnotil vliv říjnového a lednového pléna ÚV KSČ na členy strany. „Už dnes můžeme říci, že obě tato zasedání zvýšila aktivitu členů strany, ale zvýšila i zájem všech ostatních pracujících o stranický život a veřejné politické události. Výrazně se to projevilo v jednání výročních členských schůzí a stranických konferencí. Zvýšená politická aktivita komunistů se vyznačovala otevřenou kritikou vlastní činnosti, ale i kritikou práce vyšších orgánů. Uvědomujeme si, že všech základní organizace a všichni členové strany ještě zcela nepochopili hluboký význam posledních jednání ÚV. Úkolem příštích dní bude vrátit se v každé základní organizaci ke studiu říjnových tezí a závěru lednového pléna ÚV a soustavně se starat o vytváření stále příznivějších podmínek pro rozvoj aktivity každého člena, o vytváření takového ovzduší, ve kterém by každý cítil, že se jeho názor nepřehlíží, ale že se vážně počítá s aktivním uplatněním každého jednotlivce.“177 I v projevu Josefa Balouna se objevila kritika fungování stranického aparátu v českolipském okrese. „I náš OV na svých posledních zasedáních kriticky hodnotil vlastní práci a ukázalo se, že ani předsednictvo, aparát i samotný OV nejsou imunní vůči nedostatkům, které vyplývají z dosavadního systému stranické práce.“178 Jako řešení navrhoval, aby vše, předsednictvo, komise a celý aparát byl neformálně podřízen OV, jehož význam se ale musí měnit. Neměl již jen schvalovat, ale hlavně navrhovat a tvořit politické závěry.179 Tyto dva příspěvky v podstatě shrnuly, čím se okresní konference zabývala. Hlavními tématy byly vliv strany na společnost, její proměna, důležitost závěrů z plenárních zasedání ÚV KSČ a jejich působení na okresní organizace. Výsledek této konference Návrh základních úkolů okresní organizace KSČ obsahoval i cíle, kterých by měl okresní výbor dosáhnout. Okresní výbor měl věnovat pozornost hlavně řešení ekonomických problémů a upevňování vztahů a úsilí o podporu politiky strany.180 Této okresní konferenci OV KSČ v České Lípě se věnoval článek v Nástupu ze dne 14. března nazvaný: Zavál zdravý vítr. Okresní konference OV KSČ v České Lípě v podstatě nepřinesla nic nového, v jednotlivých referátech se objevovaly již známé informace o posledních zasedáních ÚV KSČ a formální souhlas s lednovým jednáním. Přijatá rezoluce se velmi
177
Tamtéž. Tamtéž. 179 Tamtéž. 180 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt 86-87. 178
60
podobala rezoluci OV KSČ Nymburk, v obou členové tohoto orgánu vyjádřili podporu novému vedení strany a lednovým změnám.181 Na okresní konferenci navazovala i mimořádná okresní konference OV KSČ v České Lípě, která probíhala ve dnech 23. března a 27. března. Jeho hlavním úkolem bylo vyjádřit se a vyvodit závěry z kritiky, která byla vznesena na předcházející okresní konferenci a i z kritiky, kterou vyjadřovaly některé základní organizace a členové strany. Jedním z hlavní důsledků bylo uvolnění Josefa Balouna z funkce tajemník OV KSČ. Baloun o zproštění z funkce sám požádal, tento návrh podporovali všichni členové OV KSČ. Na jeho místo byl zvolen Josef Hrdina.182 Během konference probíhala kritika za nedostatek informací po lednovém plénu, kritizováni byli i vedoucí funkcionáři za to, že vyvinuli jen málo úsilí, aby informace včas získali.183 Nejvíce příspěvků se vyjadřovalo ke kritice, že okresní konference probíhající po lednovém plénu nebyla dost kritická oproti jiným okresům. Účastníci této konference to zdůvodňovali tím, že probíhala v první fázi, brzy po lednovém plénu, ještě před zveřejněním výsledků v tisku. „My, zvolení členové pléna OV, jsme byli jejím účastníky. Můžeme potvrdit, že byla dosti kritická, a to nejen k naší vlastní práci, ale i směrem k vyšším stranickým orgánům, zejména pokud jde o nedostatečnou informovanost po prosincovém a lednovém zasedání ÚV strany.“184 I Josef Baloun obhajoval postup této konference, uváděl, že si kritici musí uvědomit, v jakých byli podmínkách, konferenci měli již připravenou, v podstatě se stihli jen prohlásit, že se staví za lednové usnesení. Neměli čas vpracovat do konference dokumenty z lednových jednáních, když protokoly z nich získaly až pět dní před okresní konferencí.185 Ve svém projevu zmínil i vliv sdělovacích prostředků a jejich místo v obrodném procesu: „kompromis se projevil hlavně ve sdělovacích prostředcích, tam to začalo, byly i vyhraněnosti, se kterými nemusí každý souhlasit, ovšem je si třeba uvědomit, že tato doba začíná a stále bude víc potřeba, aby si každý toto uvědomil a to je ta demokratizace, aby si každý v tisku a v kterýchkoliv veřejných sdělovacích prostředcích řekl, aby to tedy argumentoval, aby druhý na něj reagoval, aby vysvětlil, aby řekl své stanovisko, myslím, že tento obsah se dostane –
181
SVITAKOVA, M., c. d., s. 41-43. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Materiály mimořádné okresní konference, poznámky účastníka, inv. č. 1, kt 2. 183 Tamtéž. 184 Tamtéž. 185 Tamtéž. 182
61
sjednocovací proces skutečně musí nastat všude.“186 Po jeho projevu se o slovo přihlásil Bohumil Procházka a upozornil na připomínky, že konference se účastnili členové, kteří nemají podporu.187 Tím jasně odkazoval na Josefa Balouna, na nějž se snášela vlna kritiky. Při mimořádné okresní konferenci vystoupil i Josef Čáp, člen Národního shromáždění, a zhodnotil, jak se změnilo vnímání členů Národního shromáždění jejich činnosti po začátku obrodného procesu. „my jsme také dělali svou práci v Národním shromáždění z přesvědčenosti, že skutečně to, co děláme, správně je, že se to asi pravděpodobně dělat jinak nedá, protože směrnice pro práci těch orgánů byl dokument ÚV KSČ o práci Národního shromáždění, ovšem teď, když prostě v tom novém, po těch rezolucích lednového pléna hodnotíme tu práci, přicházíme k tomu závěru, že to nebylo dobré, zdravé. Ukazuje se, že řada těch orgánů, které s tím měly co dělat, hrubě porušovala socialistickou zákonnost a soudruzi nedostatečně kontrolovali práci soudu a prokuratur v té doby, kdy k těmto věcem docházelo.“188 Projev měl i Josef Soukup, v němž zmiňoval i současný problém vnímání politiků. Domníval se, že společnost špatně nahlíží na politiky, kteří okamžitě nevydali prohlášení o svém postoji k lednovému plénu, okamžitě byli zařazeni ke konzervativcům.189 Během
konference
členové
schválili
závěry
typu:
obnovit
funkci
neuvolněného předsedy OV strany, zrušit funkci tajemníků OV a vytvořit funkce vedoucích oddělení OV, na vlastní žádost uvolnit Ladislava Nikodéma (dosavadní tajemník OV pro úsek průmyslu).190 Ve zprávě z konference stálo: „zdůrazňujeme, že celý náš demokratizační proces bude mít i v okrese Česká Lípa socialistický charakter, především v oblasti socialistické výstavby, ve vztazích přátelství k socialistickým zemím a k Sovětskému svazu ve smyslu lednového zasedání ÚV strany.“191 První závěry z mimořádné okresní konference se objevily v týdeníku Nástup 28. března v článku: Soudruh Josef Hrdina v čele OV KSČ. Výsledkem konference bylo i že z dosavadního devítičlenného předsednictva OV bylo 5 členů,
186
Tamtéž. Tamtéž. 188 Tamtéž. 189 Tamtéž. 190 Tamtéž. 191 Tamtéž. 187
62
včetně poslance NS Josefa Čápa odvoláno a nahrazeno jinými. Plenární zasedání se rovněž usneslo provést prověrku pracovníků aparátu OS.192 V týdeníku Nástup na počátku dubna se některé články ještě věnovaly Mimořádné okresní konferenci OV KSČ. V článcích se objevovaly záznamy z jednání této konference a její výsledky. V podstatě se členové pléna OV shodli na tom, že OV KSČ se zatím příliš nezapojil do obrodného procesu. Na základě toho plénum vytvořilo dvanáctičlennou komisi z členů OV KSČ a pověřilo jí přípravou návrhu práce a činnosti pléna OV KSČ a předsednictva aparátu a posouzením dosavadní činnosti předsednictva vedoucích pracovníků OV KSČ.193 Tato komise došla k několika závěrům, například obnovit funkci neuvolněného předsedy OV KSČ, zrušit funkce tajemníka OV a tvořit funkce vedoucích oddělení OV. Plénum schválilo i personální změny. Do funkce vedoucího organizačně politického o oddělení zvolilo Václava Kuneše, do funkce vedoucího ideologického oddělení a stranické informace Bohumila Procházku, do funkce vedoucího oddělení pro řízení stranické práce na úseku zemědělství a potravinářského průmyslu Jana Janise. Vzhledem k připomínkám jednotlivých členů předsednictva a dalších účastníků okresní konference byli na vlastní žádost z funkce uvolněni Josef Baloun a Josef Čáp (poslanec Národního shromáždění).194 Při zasedání mimořádné okresní konference se již situace změnila, informace byly obsáhlejší, následovala otevřená diskuze a účastníci se vyjadřovali k vystoupením československých představitelů. Největší kritika padla na ÚV KSČ za nedostatečné informace o zasedáních. O tom, co se skutečně dělo na říjnovém, prosincovém a lednovém plénu se okresní představitelé OV KSČ, ONV a dalších organizací dozvěděli až z médií. Tento postup šíření informací byl vnímán jako jasný důkaz nefunkčnosti vedení strany. Kritizováno bylo i fungování strany a aktivita stranických organizací. I při zasedání OV KSČ Nymburk se tato otázka projednávala, protože zdejší OV KSČ dávala straně za vinu rozpory mezi Čechy a Slováky, mezi mladší a starší generací a mezi dělnickou třídou a inteligencí. Obě organizace vycházely ze současné situace ve státě a shodly se na nutnosti provést rozbor
192
HRUBÁ, J. Inventář OV KSČ, Česká Lípa, 2003, č. inv. 813. V čele OV KSC neuvolněný předseda změny v okresní organizaci. In Nástup, roč. XVIII., č. 14 (4. dubna1968), s. 1. 194 Tamtéž. 193
63
stranické práce a zjistit důvody pasivity členů KSČ a změnit metody práce ve straně.195 Po okresní konferenci proběhla řada schůzí ROH, při nichž se požadovala nezávislost a samostatnost odborového hnutí, volily se nové závodní výbory a došlo v nich k mnoha personálním změnám.
4. 4. Akční program Zasedání ÚV KSČ ve dnech 1.-5. dubna 1968 vytvořilo program, kterým se pokoušelo o reformu socialistického zřízení po ekonomické, politické i společenské stránce, známý jako Akční program. K tomuto dokumentu se během následujících měsíců vyjadřovali jednotlivé národní výbory na Českolipsku. Akční program přijali, i když se občas objevila kritika o přílišné všeobecnosti a potřebě konkretizovat cíle. V dubnu své prohlášení vydalo plenární zasedání MěNV v Kamenickém Šenově. Ve své zprávě se postavilo za uskutečňování akčního programu KSČ, upozorňovalo v ní, ale že akční program mohou naplňovat jen podle míry jejich pravomocí a odpovědnosti. „Odpovědnost však můžeme přebírat jen tam, kde máme také bezprostřední pravomoci.“196 Touto frází projevili představitelé MěNV v Mimoni názor, že pokud mají za akční program zodpovídat a plnit ho, tak se musí upravit jejich pravomoci. Články v týdeníků Nástup se často věnovaly akčním programům jednotlivých organizací. Dne 6. června zde publikovala i Návrh akčního programu KSČ okresu Česká Lípa, v němž jako hlavní cíle bylo vytyčeno: rozvíjet novou politickou linii, politiku jednoty a důvěry, dořešit rozvoj výrobních sil, vztahy strany ke státní správě a složkám, cesty k dostatku bytů a osídlení měst a vesnic. 197 O týden později se v týdeníku objevila zmínka o chystaném XIV. sjezdu a jeho zářijovém termínu. Akčnímu programu KSČ se věnovala zasedání OV KSČ, při nichž se objevovaly i záporné názory na tento dokument, třeba členovi OV Chymčákovi se nelíbilo, že je formulován příliš obecně, očekával od něj, že bude konkretizovaný. Představoval si, že bude obsahovat přesné údaje, jak obrodit NF, co proto udělat, přesný postup, který 195
SVITÁKOVÁ, M., c. d., s. 43 SOkA Česká Lípa, MěNV Kamenický Šenov, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 24, karton 4. 197 Návrh akčního programu KSČ okresu Česká Lípa. In Nástup, roč. XVIII., č. 23 (6. června 1968), s. 2. 196
64
se dá kontrolovat. Další člen Jindřich Bělohlávek k tomu dodal, že by bylo možná nejlepší, kdyby se k akčnímu programu zpracovala metodika, která by radila, jak plán sestavit. „Doporučil bych, aby se komunisté sešli a na základě dosavadních materiálů, které třeba vydalo ministerstvo školství, na základě akčního programu ÚV KSČ, aby se dohodli, co je třeba a potom to dát ke zpracování komisi na OV KSČ.“198
4. 5. Oslavy státních svátků a výročí Všechna města českolipského okresu se chystala na oslavy 20. výročí Vítězného února. V rámci těchto oslav se konalo slavnostní zasedání OV KSČ, OV NF a ONV Česká Lípa, kde byli někteří příslušníci lidové milice vyznamenání medailemi za službu vlasti. Podobně výročí probíhala i v ostatních okresech, například v okrese Nymburk.199 V týdeníků Nástup se objevovaly články připomínající únorové události před 20 lety, například článek z 1. února Vzpomeňme slavných dnů, nebo článek z 22. února Ohlédnutí po dvaceti letech, v němž autor hodnotil průběh roku 1948 v českolipském okrese. S oslavami Vítězného února bylo spojené i předávání únorových vyznamenání, o nichž rozhodovalo plénum Okresního výboru KSČ, jak informoval novinový článek v Nástupu ze dne 29. února. Únorové oslavy byly na programu i při zasedání OV KSČ, ale nebyly hlavním tématem. I březen se nesl v duchu slavností, ale nejednalo se o tak významné oslavy, jako byly ty únorové. Národní výbory měly za úkol zajistit akce na Mezinárodní den žen. Tomuto svátku se věnoval i týdeník Nástup ze dne 7. března, kdy téma žen jako matek, pracovnic i političek se neslo celým číslem, například článek z první strany: MDŽ: Pracovnice nebo matka?200 Dubnová zasedání národních výborů byly i ve znamení příprav květnových oslav, obzvláště
svátku práce. Ve většině měst se členové národních výborů
rozhodli, že se upustí od tradičního prvomájového průvodu a uspořádají se jen shromáždění na náměstí. Oslavy prvního máje roku 1968 se lišily od předcházejících let
v mnoha věcech. Nekonaly se tradiční průvody, ani účast nebyla povinná.
„Chyběla totiž ona pevná organizace, ono „přesvědčování“ na téma „musíš do 198
SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1968, inv. č. 21, kt 16. SVITAKOVA, M. c. d., s. 39. 200 MDŽ: Pracovnice nebo matka? In Nástup, roč. XVIII., č. 10 (7. března 1968), s. 1. 199
65
průvodu“, ony čárky a záznamy v blocích funkcionářů, sledujících, kdo přišel, ergo je náš, případně nepřišel, ergo je podvratný živel. A přesto nijak podstatně nepoklesl počet účastníků oslav Svátku práce.“201 Ve městech českolipského okresu se sešlo velké množství občanů, aby vyslechli projevy svých zástupců a vyjádřili sympatie s obrodným procesem. V okresním městě Česká Lípa pronesl projev vedoucí tajemník OV KSČ Josef Hrdina, který v slavnostním proslovu neopomněl zmínit i současnou politiku a připomenout, že to byli právě komunisté, kteří obrodný proces započali. Zmínil i akční program a nutnost ho dále dotvářet na konkrétních místech. V závěru řekl: „Vítáme s povděkem úsilí občanů města Česká Lípa, s jakým přistoupili k jeho dobudování na opravdové okresní město. Budeme podporovat snahu závodů o vytvoření moderního pracovního a životního prostředí a jsme vděční za péči, s jakou usilujete o to, aby se z našeho okresního města stalo centrum vzdělání, zdravotnictví i místo rozvoje kultury a tělovýchovy a děkujeme všem, kdož věnují tomuto poslání nezměrnou snahu.“202 Na prvomájové slavnosti vzpomínal i Jiří Šimek, obzvláště na projev Josefa Hrdiny v Zákupech. Na těchto oslavách oceňoval, že nebyly povinné. „První máj byl uvolněnější, šlo se tam, že se jít chtělo, chtěli jsme si poslechnout projevy.“203 Srovnával je s předcházejícími slavnostmi prvního máje: „škola šla povinně, dělníci obvykle když šli, tak to dostali zaplaceno a využili toho, že si mohli dojít nakoupit.“204 První máj měl například ve Cvikově formu manifestace na náměstí, kde promluvil zástupce OV KSČ, zábavní podniky byly umístěny v zahradě Tylova divadla a na náměstí pak koncertovaly dvě hudební skupiny. Zdejší obyvatelé byli s formou oslav spokojeni, i když někteří postrádali tradici průvodu.205 Část Českolipska žila i návštěvou prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody v Novém Boru u příležitosti výročí rumburské vzpoury 26. května. Prezident zde přednesl svůj projev a položil věnec na hroby rumburských hrdinů.206
201
První máj v novém duchu. In Nástup, roč. XVIII., č. 19 (9. května 1968), s. 1-2. Tamtéž. 203 Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 204 Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 205 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 69, karton 13. 206 Z návštěvy presidenta republiky Ludvíka Svobody na Českolipsku. In Nástup, roč. XVIII., č. 22 (30. května), s. 1. 202
66
4. 6. Obrodný proces I občané Českolipska vítali změny, které ve společnosti nastaly, a podporovali politické představitele, kteří byli v čele tohoto procesu. V novinách se stále objevovaly rezoluce na podporu nového vývoje strany, ale i zveřejněné dopisy adresované prvnímu tajemníkovi strany Alexandru Dubčekovi. Mezi ně patřila například rezoluce od místní skupina Československé červeného kříže v Doksech, v němž jeho členové vyjádřili solidaritu s obrodným hnutím a podporu prvního tajemníka. „Víme také, že by bylo iluzorní očekávat, že chyby a omyly v hospodářském řízení státu a v našem kulturním životě z minulých let nám odstraní někdo jiný než my sami. Všichni vítáme čerstvý vzduch, které od lednového zasedání provívá až od shora dolů. Víme, že jsou někteří, kterým lépe vyhovuje stará dusná atmosféra. Aby okna stranického a řídícího aparátu zůstala trval otevřena, aby se větralo, kde je třeba, aby pružné a pokrokové síly zaujímaly vedoucí postavení, aby naše společnosti učinila rozhodný krok ke zdravému životu, ve kterém se bude zdánlivě opakovat jisté rysy a vlastnostmi nižšího společenského stadia, jsme přesvědčeni, že dnešní obrodné hnutí není zvratem zpět, nýbrž cestou vpřed podle zákonitosti negace.“207 V uvedeném dopise vyzývali k personálním změnám, které by byly ku prospěchu obrodnému procesu a varovali před konzervativním křídlem československé politiky, které se stavělo proti obrodnému procesu. Přesto je třeba zdůraznit, že obrodný proces probíhal v tomto okrese v porovnání s Prahou značně opožděně. Navíc demokratizační vývoj v okrese nebyl nositelem hlavních změn, naopak se jednalo o vyjádření formálního souhlasu se situací na ÚV KSČ. Zdejší představitelé vyjadřovali podporu změnám, které přicházely, ale nestali se jejich tvůrci. OV KSČ v České Lípě se ocitlo v těžké situaci a balancovalo mezi dvěma názorovými proudy. První z nich vycházel z nedůvěry v obrodný proces a obavy, aby situace nezneužily nekomunistické organizace k útokům na stranu, druhý směr se naopak obával zastavení obrodného procesu a návraty před leden 1968. Jednotlivé MNV ve svých prohlášeních zdůrazňovaly, že stojí za obrodným procesem a vysvětlovaly zde, co si pod tímto pojmem představují, jaké změny by ve společnosti měly nastat. I dubnové plénum MěNV v Kamenickém Šenově v závěru prohlášení nastínilo svoji představu o obrodném procesu: „Jsme si vědomi toho, že 207
Souhlas s obrodným procesem. In Nástup, roč. XVIII., č. 12 (21. března 1968), s. 2.
67
další prohlubování demokratického procesu a uskutečňování akčního programu nebude lehké a přístup každého z nás bude posuzován ne jenom podle slov, ale podle činů. Víme, že jen samotné naše síly nestačí. Jsme přesvědčeni, že budou vytvořeny předpoklady i zákonnou cestou tak, že místní národní výbory přestanou být pouze objektem řízení. Je třeba, aby kontrola a posuzování činů strany a celé naší veřejnosti provázela i její trvalá aktivní podpora. S ní také při uskutečňování našich cílů počítáme, neboť v pozitivním podílu všech občanů je základní předpoklad k obrodě společenského života v našem městě.“208 Tématika obrodného procesu se netýkala ale jen činnosti národních výborů, ale i jednotlivých jeho složek. O probíhajícím demokratizačním a obrodném procesu v Československu se zmínil i zástupce náčelníka Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti ve Cvikově npor. Vomela ve své zprávě pro plenární zasedání ve Cvikově dne 4. dubna, v níž vyjádřil názor, že by i příslušníci Veřejné bezpečnosti měli mít
možnost diskuze.209 Zároveň vyslovil obavu, aby nedocházelo
k nerespektování zákonů, které by se ukrývalo pod slova jako demokratický proces. „Jsem proto, aby byl proveden řádný průvan, aby tento vítr odnesl všechno, co brzdí práci na všech úsecích, ale nesouhlasím s tím, aby pod rouškou diskuse o demokracii si každý myslel, že nemusí respektovat normy společenského života, poměr člověka k člověku, poměr k osobnímu majetku a majetkovému a sociálnímu vlastnictví.“210 Zdůrazňoval tím, že změna je v pořádku, ale je potřeba, aby se i nadále respektovaly zákony. Připomínal, že ani příslušníci oddělení Veřejné bezpečnosti ve Cvikově nezůstali stranou obrodného procesu a vypracovali koncepci práce příslušníků VB. Tento plán společně s odstraněním různých administrativních agend, zrušením krajských správ, posílením stavu příslušníků na Obvodním oddělení a vybavením technickými potřebami měl zlepšit činnost příslušníků VB.211 I MěNV v Doksech vydal programové prohlášení, v němž se jako ostatní národní výbory hlásil k demokratizačnímu procesu. Zdůrazňoval nutnost osobních svobod i rehabilitace. Členové národního výboru považovali Národní frontu za politickou základnu pro další vývoj společnosti, v níž dostanou všechny organizace a
208
SOkA Česká Lípa, MěNV Kamenický Šenov, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 24, karton 4. 209 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárních zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 210 Tamtéž. 211 Tamtéž.
68
spolky možnost hájit své zájmy.212 Plenární zasedání v Kamenickém Šenově dne 27. června se zabývalo mimo jiné i pravomocemi národních výborů a nutností kompetence rozšířit.213 Na Českolipsku, stejně jako v celém Československu, bylo za významnou součást obrodného procesu považováno zrušení cenzury. Ke svobodě tisku se vyjadřovala i závodní rada mládeže článkem z 6. června v Nástupu: „Plně chápeme nutnost zrušení předběžné cenzury a změnu tiskového zákona. Nechceme žít ve státě, kde jsou omezovány a
zkreslovány informace, kde veřejnost žije jako masa
neschopná samostatného myšlení. Chceme budovat socialismu a k tomu potřebujeme znát bezpodmínečnou pravdu. Chceme si na každý problém vytvořit vlastní názor a pak jej také se všemi silami kvalifikovanými řešit. Chceme, aby výsledky práce ústředních politických, hospodářských a státních orgánů byly přesně a srozumitelně zveřejňovány. Chceme rozhlas, tisk a televizi jako veřejnou kontrolu všech orgánů a funkcionářů.“214 Se svobodou slova souviselo i zveřejnění prohlášení Dva tisíce slov, které vzbudilo ohlas i na Českolipsku. V týdeníku Nástup se 4. července řešil i dokument zvaný Dva tisíce slov, autor článku se zmiňoval o různých ohlasech na toto prohlášení, které dorazily do redakce týdeníku. Například příslušníci Lidové milice, závodu Vagónka Tatra v České Lípě tento dokument odmítli, považovali ho za zbytečnou překážku pro ÚV KSČ, navíc jim připadalo, že toto prohlášení zavání anarchií. Naopak rada mládeže tohoto závodu v dokumentu neviděla počátek kontrarevoluce nebo ohrožení obrodného procesu, naopak se domnívala, že článek je spíše podporou demokratizace společnosti.215 Tento případ jasně ukazuje, že mládež byla více radikálnější než starší zaměstnanci. Celkově se v českolipské společnosti objevily dva pohledy na tento dokument. Jedna část obyvatel se s dokumentem plně ztotožnila, druhá část ale pociťovala strach ze sovětského tlaku, který by manifest mohl vyvolat.
212 213
SOkA Česká Lípa, MěNV Doksy, Zápisy z plenárního zasedání 1968, inv. č. 21, kn 21/4. SOkA Česká Lípa, MěNV Kamenický Šenov, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 24, karton
4. 214
Otevřený dopis závodní rady mládeže: Za svobodu tisku. In Nástup, roč. XVIII., č. 23 (6. června 1968) s. 1. 215 2000 slov v okrese. In Nástup, roč. XVIII., č. 27 (4. července 1968), s. 1.
69
4. 7. Otázka rehabilitací a zakládání politických a společenských organizací na Českolipsku Jedním ze základních požadavků obrodného procesu byla rehabilitace osob odsouzených hlavně v procesech v padesátých letech. Touto otázkou se zabývalo i plenární zasedání MěNV ve Cvikově dne 4. dubna 1968. Při diskuzi se řešila otázka rehabilitací a postoje okresního soudu k současnému obrodnému procesu. Dr. Nevole, který zde okresní soudy zastupoval, zdůraznil, že k rehabilitačnímu procesu je nutné mít zákon, a připomněl, že již dvakrát rehabilitace probíhaly s nepříliš velkým úspěchem. 216 Upozornil tak na nutnost mít pro rehabilitaci zákonné podklady, aby byla oprávněná a zároveň vyjádřil obavu, že by ani tato rehabilitace nemusela splnit svůj původní účel. Jeden článek v Nástupu se věnoval i rehabilitačním komisím, k nimž do června přišlo na Českolipsko 21 žádostí o sjednání nápravy. Do dne 13. června jich z toho bylo vyřízeno sedm, ve dvou případech došlo k navrácení členství ve straně.217 Pro porovnání k rehabilitačním komisím na Nymbursku projednávala 28 případů.218 Politické rehabilitace byly jedním ze základních požadavků umírněných reformních politiků, na Českolipsku na nich trval i například Josef Soukup. Vyjadřoval se k nim i během červnového zasedání OV KSČ při svém referátu, během něhož informoval členy o Pillerově komisi, která má prověřit politické procesy a navrhnout závěry. Rehabilitace a amnestie kritizoval Šindelář ve svém příspěvku během zasedání OV KSČ, který se domníval, že mnoha osobám sice amnestie pomohla, ale polovička propuštěných byla hned po propuštění znovu ve výchovných opatřeních. Doporučoval, aby se pro příště přihlíželo k tomu, kolikrát již byla osoba odsouzena.219 V jeho projevu navíc padla zmínka i o množství sovětských vojáků na území ČSSR v rámci vojenského cvičení: „je u nás mnoho armády SSSR, až to vypadá jako okupace.“220 Jednalo se o trefné hodnocení situace, které zároveň vyjadřovalo i všeobecnou obavu z přítomnosti zahraničních vojáků. V celém Československu začaly postupně vznikat nové organizace a dříve zakázaná sdružení začala obnovovat svou činnost, a ani Českolipsko nebylo
216
SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. Odstraňují křivdy. In Nástup, roč. XVIII., č. 24 (13. června 1968), s. 1. 218 SVITÁKOVÁ, M., c. d., s. 57. 219 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1968, inv. č. 21, kt 16. 220 Tamtéž. 217
70
výjimkou. Dne 30. dubna podle zákona č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizací a shromáždění obnovilo svoji činnost velitelství okrsku Junáka v České Lípě, první veřejná schůze byla stanovena na 16. května 1968.221 I v Zákupech vznikl Junák – „postupně byl vytvořen oddíl junáků, skautek, smečka vlčat a roj světlušek pod vedením Jaroslava Horského, který byl vystřídán brzy Zdeňkem Divišem který řídil zákupské skauty až do hořkých konců (bratr Dobrouš v období normalizace rovněž postiženým).“222 O rehabilitaci usilovali i představitelé sociální demokracie, kteří projevili zájem i o kandidaturu do Národní fronty. Při svých setkáních se nezabývali jen rehabilitacemi, ale i cenzurou, zajištěním základních lidských práv, zřízením sekretariátu jejich organizace v České Lípě a programem strany.223 Během července docházelo k zakládání místních nekomunistických organizací. O své místo v Českolipské společnosti se začali ucházet i socialisté. „Příslušníci čs. strany socialistické se hlásí v nejširším počtu ke spolupráci na rozvoji naší demokratické a socialistické společnosti a zahájili již rozpravy o uveřejněném návrhu akčního plánu.“224 V článku v týdeníku Nástup ze dne 25. dubna ocenili význam obrodného procesu a vyjádřili víru, že sjednocení všech pokrokových sil československé společnosti je v současné situaci schopna realizovat „nová a demokratická“ Národní fronta. „Jsme toho názoru že budoucí kladná a progresivní úloha NF jako místa konfrontace názorů a politické dohody, je myslitelná jen s výrazným fungováním politických stran a významných společenských organizací, neboť právě ony jsou zdrojem politické aktivity občanů a vyjadřují jejich specifický přístup k výstavbě socialismu.“225 Tato organizace a další, které vznikaly na území Československa, vzbuzovaly obavy Josefa Smrkovského, který v květnu zavítal do České Lípy a zúčastnil se besedy se studenty, při níž mimo jiné vyjádřil obavu z pravicových sil, které se začaly přiživovat na demokratickém procesu. „Soustřeďují se podle jeho názoru nejen v různých „klubech“, ale také v řadách ostatních politických stran, přestože představitelé těchto stran i drtivá většina členů jsou čestní lidé, kteří usilují o
221
SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Spolky a politické strany, inv. č. 631, karton 194. Kopie městské kroniky ze Zákup od Jiřího Šimka. 223 Socialisté sněmovali. In Nástup, roč. XVIII., č. 19 (9. května 1968), s. 2. 224 Socialisté k dnešku. In Nástup, roč. XVIII., č. 17 (25. dubna 1968), s. 1. 225 Tamtéž. 222
71
socialistický charakter současného procesu.“226 I v Českolipsku vznikaly kluby a organizace, které by mohly vzbuzovat obavy Josefa Smrkovského. Například i již zmíněný Junák, jehož členové vydali 30. května v Nástupu své prohlášení, že budou usilovat o rehabilitaci své organizace a odčinění křivd napáchaných na jejich členech a budou se snažit získat zpět majetek původně patřící jejich organizaci.227 Dne 30. května navíc vyšlo v Nástupu upozornění, že dne 8. června proběhne ustavující schůze okresní pobočky K-231 pro Českolipsko. Předsedou byl zvolen Zdeněk Jabůrek.228 I ve Cvikově byl 2. července plenárnímu zasedání MěNV předložen plán činnosti místní organizace československé strany socialistické, v jehož úvodu příslušníci této organizace vyjádřili podporu obrodnému procesu, který vnímali jako potvrzení správnosti jejich názoru, že socialismus může zajistit československému národu lepší budoucnost, jen když je uskutečňován demokratickou cestou.229 I zdejší členové socialistické strany ve svém plánu zachycovaly jako hlavní cíle: právo na svobodný projev, prosazovat odčinění všech politických křivd, šířit vědomosti o lidských právech, propagovat a rozšiřovat chartu lidských práv.230 Činnost a cíle této politické strany se ale nijak výrazně nelišily od ostatních československých stran socialistických z celého Československa. Zhruba v polovině července bylo navíc v České Lípě ustanoveno sdružení 47 politických vězňů pod názvem Okresní sdružení politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu. V čele organizace stál Dr. František Bláha, jeden z žalobců v Norimberském procesu.231 Na začátku července se sešli zástupci politických stran, organizací a složek okresu Česká Lípa a zvolili nový prozatímní Okresní výbor Národní fronty. Do čela OV NF byl jednomyslně zvolen komunista Ing. Josef Šín z Doks. Funkce místopředsedů získali dr. Emil Kubík za Čs. stranu socialistickou a Karel Pařízek za stranu lidovou. Do předsednictva byli dále zvoleni: Vladislav Miklošin za okresní odborovou radu, Petr Řezníček za OV ČSM, Marie Palánová za Československý svaz žen, Karel Mrvík za SPB, Karel Lehký za OV SČSP.232
226
Ani o krok neustoupit z nastoupené cesty. In Nástup, roč. XVIII., č. 22 (30. května 1968), s. 2. Prohlášení činovníků Junáka. In Nástup, roč. XVIII., č. 22 (30. května 1968), s. 3. 228 K-231. In Nástup, roč. XVIII., č. 22 (30. května 1968), s. 4. 229 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 230 Tamtéž. 231 Sdružení polit. vězňů bylo ustaveno. In Nástup, roč. XVIII., č. 29 (11. července 1968), s. 3. 232 Nový výbor zvolen. In Nástup, roč. XVIII., č. 28 (11. července 1968), s. 3. 227
72
4. 8. Kritika komunistické strany, jejich organizací a členů na Českolipsku Pro obrodný proces je typická kritika dřívějšího fungovaní komunistické strany a jeho představitelů. Jako konkrétní příklad nefunkčnosti politického systému posloužila aféra generála Jana Šejny, o níž se na Českolipsku napsalo několik článků v novinách, ale při jednáních národních výborů se tato aféra přímo nejmenovala. Zmínka o ní se objevuje až v kronice z let 1960-1975 z obce Blíževedly, obzvláště proto, že někteří obyvatelé ho osobně znali: „starší zdejší občané ho všichni znali ze schůzí, když v letech 1954 a 1956 kandidoval na poslance za okres Litoměřice. V posledních letech často dlel v Úštěku a v Prašovicích i v okolí, kde měl všude hodně známých a přátel. Poněkud si pokazil „reputaci“, když si v Nové Vsi-LukověÚštěku přestavoval starou chalupu na rekreační chatu, jako zde mají desítky „pánů z Prahy“ a lidí z měst.“233 Dne 7. února zazněly na konferenci OV KSČ při diskuzi názory , že by vedení strany i okresu mělo být v rukou odborníků, člen OV KSČ Josef Lukášek, dokonce řekl: „Oddělení OV by měla pracovat se skupinami odborníků, třeba i bezpartijních.“234 Jednalo se o určité zpochybnění důležitosti náležet ke straně a ochotu respektovat i nekomunisty ve funkcích. Při svém příspěvku dále uvedl: „Nesmíme si lhát do kapsy, někdy zprávy nahoru přikrašlujeme, protože si myslíme, že kdybychom to napsali tak jak to skutečně je i s těmi nedostatky, domnívali by se, že jsme neschopní.“235 Jednalo se o umírněnou kritiku fungování stranického aparátu, která byla stále ještě formulována do omluvných, neútočných frázích. Obě části jeho příspěvku ale odrážely dobovou situaci, během svého krátkého proslovu vyjádřil nesouhlas s některými částmi fungování KSČ, což bylo v předcházejícím období nemožné. Během března se obyvatelé Českolipska, stejně jako celého Československa věnovali nejen kritice stranických organizací a jejich postupu, ale i procesem demokratizace. V novinách se objevovaly články, zabývající se procesem demokratizace, diskuze nad různými tématy, kritika nejen stranického aparátu, ale i jeho představitelů. Články do novin nepsali jen kritici strany, ale i její zastánci, kteří
233
SOkA Česká Lípa, MNV Blíževedly, Obecní kronika, inv. č. 44, kt. 5. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt. 86. 235 Tamtéž. 234
73
naopak kritizovali současnou volnost a metody sdělovacích prostředků, jako například B. Habal z lokomotivního depa ČSD z České Lípy: „Což jsme my, komunisté, ztratili schopnost bojovat argumenty, obhajovat svou politikou proti ne správným názorům a za přízně celé veřejnosti? Pevně věřím, že ne, ale že jsme si jenom odvykli. V čem vidíme dne jednu naši úlohu? Musíme učit všechny lidi užívat demokracie, chápat její o mnoho vyšší nároky na aktivitu a odpovědnost jednotlivce. Vidím u nás, že si lidem s demokracií mnohdy nevědí rady. Stačí nějaký odchylný nebo nesprávný názor např. v tisku, v televizi a již čekají, že příští den vyjde komuniké ÚV, které zaujme stanovisko a dá tzv. linku.“236 Podle ukázky je zřejmé, že mnohým vadilo, že je shazována veškerá práce strany vykonaná od roku 1948. V rámci uvolňování cenzury se na stránkách týdeníku Nástup objevil spor mezi členy OV KSČ. Do té doby bylo nepředstavitelné, že by se stranické problémy řešily na veřejnosti. Konflikt mezi Josefem Balounem a Lukášem Josefem probíhal převážně během dubna. Jednalo se o střet na základě článku uveřejněného v Nástupu dne 18. dubna Hlásím se o slovo, čekám odpověď, jehož autorem je Josef Lukáš. V textu autor kritizoval právě Josefa Balouna. Vznikla komise, která měla prošetřit, co Lukáše vedlo k napsání uvedeného článku, zda zveřejněný rozhovor napsal Lukáš sám, protože se k němu nehlásila redakce Nástupu, a opodstatněnost prohlášení Balouna na plenárním zasedání, že Lukáš byl členem Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Komise došla k názoru, že Lukáš se cítil ukřivděný, protože nebyl uveřejněn jeho diskusní příspěvek k výrobním silám v okrese a problematice rozvoje uranového průmyslu. Lukáš přiznal, že článek napsal sám, a Baloun uznal, že šlo o nevhodné přirovnání, které učinil pod vlivem reakce na zveřejněný článek. Oba muži souhlasili, že již spolu nebudou polemizovat na stránkách tisku.237 Jejich konflikt se tedy vrátil zpět na zasedání OV KSČ a v novinách se o něm již nebyla žádná zmínka. Na stránkách Nástupu se ale neobjevovala jen kritika Josefa Balouna, ale i Bohumila Procházky, který byl na Mimořádné okresní konferenci OV KSČ jmenován do funkce vedoucího ideologického oddělení a stranické informace. Jednalo se o kritiku jeho příspěvků při veřejných vystoupeních, při nichž měl kritizovat Smrkovského, Šika a další za jejich články a projevy v tisku, televizi a rozhlase, a vyslovit názor, že by diskuse o straně měla probíhat uvnitř strany a ne 236 237
Demokratizace znervózňuje? In Nástup, roč. XVIII., č. 11 (14. března 1968), s. 1. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV KSČ 1968, inv. č. 21, kt. 16.
74
před zraky a za účasti veřejnosti.238 Proti tomuto článku se Procházka ohradil s tím, že autor článku (bývalý redaktor Zdeněk Stehlík) nebyl přítomen na jeho vystoupeních, informace má zprostředkované a zkreslené. Přiznal ale, že řekl, že o straně by se mělo mluvit jen ve straně.239 Takový názor nebyl typický ale jen pro tohoto funkcionáře, ztotožňovalo se s ním více členů KSČ v celém Československu. Například i Josef Frank z Dílen ČSD Nymburk vyjádřil při jednání OV KSČ názor, že strana by neměla projednávat své interní záležitosti na veřejnosti.240 Kritika představitelů OV KSČ v České Lípě je důkazem, že cenzura již opravdu ze stránek novin vymizela. Tato situace ale sebou přinesla nespokojenost s fungování stranických orgánů. Nižší okresní organizace projevovaly nespokojenost, že se více informací dozvídají z médií než od stranických orgánů. A nahradila ji čilá diskuze nad současnou politikou. Komunistická strana ale nebyla zcela jednotná v názoru na zapojení veřejnosti do činnosti strany, ne každý si přál, aby v rámci obrodného procesu mohl i běžný občan nahlédnout do problémů a fungování strany. Představitelé českolipského okresu si uvědomovali, že kritika zaměřená na problémy komunistické strany se v mnoha případech rozrostla na kritiku všeho, co má se stranou něco společného. Taková situace je znepokojila, objevila se obava, aby reforma strany nepřinesla její zničení. „Mnoho zdravých názorů, připomínek, námětů a doporučení k řešení chyb minulosti je nezbytným kladným přínosem a jejich řešení je předpokladem obnovení plné důvěry veřejnosti v KSČ. Okresní výbor vítá tuto aktivní společenskou kritiku, je však znepokojen některými jevy, jež ukazují, že tento proud se v mnohém vyvíjí živelně, proti vlastním zájmům společnosti. Mnohdy se tato kritika obrací proti poctivému úsilí dělníků, rolníků a inteligence, kteří dali mnoho let svého života socialistické výstavbě a kteří zajistili historické revoluční přeměny.“241 OV KSČ se velmi obával znevažování práce svých představitelů. Článek varoval před nespravedlivou kritikou, vyjadřoval obavy, že někteří funkcionáři byli napadáni jen proto, že patřili do KSČ, a to způsobilo jejich nechuť se dále v politice angažovat.242 Kritice strany se věnoval i článek v Nástupu z 23. května od Oldřicha Talknera, který se domníval, že „organizace strany na mnoha místech nejsou hybnou 238
Otevřený dopis B. Procházkovi. In Nástup, roč. XVIII., č. 16 (18. dubna 1968), s. 2. Několik poznámek k otevřenému dopisu B. Procházkovi. In Nástup, roč. XVIII., č. 17 (25. dubna 1968), s. 2. 240 SVITÁKOVÁ, M., c. d., s. 47. 241 Sjednotit síly společnosti. In Nástup, roč. XVIII., č. 18 (1. května 1968), s. 1-2. 242 Tamtéž. 239
75
pákou obrodného procesu. Příčiny je nutné vidět v situaci práce samotných organizací strany. Především demokratizační proces nepůsobil ještě při výročních schůzích. Jedna ze zásad demokracie, tajné volby do výborů organizací, se neprováděly a celý průběh schůzí byl veden jen v náznacích kritického ovzduší. Tím se stalo, že část funkcionářů základních organizací, bytostně spjata s předlednovým pojetím direktivního způsobu práce strany, se stává dnes brzdou v celém procesu.“243 Autor kritizoval, že v organizacích strany jsou lidé, kteří nemají s obrodným procesem nic společného a dnes by se tam již nedostali. Tito členové neměli důvěru členů strany a mnozí z nich byli dokonce často vnímáni jako nositelé právě kritizovaný metod a způsobů práce.
4. 9. Okresní konference OV KSČ v červnu 1968 Dne 29. června se konala Mimořádná okresní konference v České Lípě, při níž se projednávaly vnitřní otázky strany, vybírali se a volili delegáti na krajskou konferenci strany v Ústí nad Labem. Úvodní slovo měl Josef Soukup, v němž připomínal, že většina spoluobčanů očekává, že jejich rozhodnutí zajistí svobodný a demokratický život v zemi. Objevila se zde kritika prohlášení Dva tisíce slov. Tento dokument kritizoval i Josef Soukup, který je považován za umírněného reformního politika na Českolipsku. Členové OV KSČ se museli rozhodnout zda odešlou rezoluci ÚV KSČ s postojem jejich organizace k tomuto manifestu. Při hlasování byl jen jeden účastník pro odeslání rezoluce, v níž by OV KSČ přijalo toto prohlášení. Naprostá většina členů hlasovala pro neodesílání žádného usnesení. I to je jasným důkazem, že českolipští okresní představitelé nebyli nositeli hlavních změn ve společnosti. Účastníci konference obdrželi dotazník, který měl pomoci s přípravou XIV. sjezdu strany.Na začátku konference byl projednán i jednací řád tohoto shromáždění, v němž byla stanovena zásada tajných voleb na krajskou konferenci.244 Na konferenci zazněly i připomínky předcházejících problémů s vypracováním akčních programů, tvůrci si často nevěděli rady s tím, co a jak tam zaznamenat. Postupně byly ale programy vytvořeny a díky ním se začal uskutečňovat i rozvoj výrobních sil. 243
Do čela kvalitní funkcionáře. In Nástup, roč. XVIII., č. 21 (23. května 1968) s. 2. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Materiály mimořádné okresní konference, poznámky účastníka, inv. č. 1, kt 2. 244
76
„Příkladem zde mohou být stranické organizace Vojenský lesů a statků, Velkovýkrmny, Lesního závodu Doksy, Okresního veterinárního zařízení, Masného průmyslu, Okresní vodohospodářské správy.“245 Jednání se věnovala i nutnosti spolupráce s nestraníky, „vývoj politické situace v okrese je vedle kvalitativních změn v práci stranických organizací a stranických orgánů charakterizován i aktivizací širokých mas nestraníků a ostatních politických stran, zejména Československé strany socialistické a Československé strany lidové i aktivizací některých nových uskupení K 231 a KAN.“246 Vliv již nenáležel jen členům komunistické strany, ale na vývoji společnosti se měli podílet i nestraníci. V hlavní části programu jednalo shromáždění i o důležitosti hnutí mládeže a aktivity mladých lidí. Připomínalo, že začalo docházet ke změnám v organizacích, které sdružovaly děti. Z bývalé pionýrské organizace Československého svazu mládež se vytvořil Československý pionýr, navíc bylo nutné počítat opět s organizací Československého junáka, jehož vedoucí představitelé se přihlásili k socialismu. Členové konference OV KSČ vyjádřili naprostý nesouhlas s obnovou předúnorové ideově politické koncepce organizace Československého junáka.247 Ale s novou verzí této organizace, která se hlásila k socialismu a pracovala v duchu zásad obrodného procesu problém neměli. Během hlavních referátů a i při diskuzi zazněly názory, že je potřeba zajistit, aby během obrodného procesu měla strana vedoucí úlohu, zároveň si ale účastníci konference uvědomovali nutnost nových stanov organizace. Při diskuzi byl jedním z řečníků i předseda okresní kontrolní a revizní komise Ladislav Vlček, který se ve svém příspěvku zmiňoval o 119 nových člen v základních organizacích. Zároveň ale podle jeho příspěvku došlo ke zrušení členství u 42 členů a dalších 30 členů je v šetření. Připomínal, že nikoho nebudou nutit, aby ve straně zůstal, ale OV KSČ by mělo zajistit získávání nových členů. Podle něj je propaganda a agitace v současné době velmi opomíjena, což dokládal skutečností, že v 288 základních organizací nebyl od počátku roku přijat ani jeden člen. Považoval za nedostatečné i zjišťování toho, proč členové ze strany odcházejí. Další mluvčím byl i Zdeněk Stehlík, který se v příspěvku věnoval médiím a jejich důležitosti. Hlavně upozorňoval na to, že se
245
Tamtéž. Tamtéž. 247 Tamtéž. 246
77
proti médiím začali stavět i ti představitelé, kterým média pomohli na současné pozice: „Znepokojuje mě pouze to, že k pochopitelným záporným hlasům konzervativních sil, které jistě nemohly být nadšeny orientací tisku, rozhlasu a televize po lednu, přibývalo stále více zvednutých prstů těch představitelů regresivních sil, kterým právě ohromná popularita v masových prostředcích pomohla svést rozhodný boj o nové pozice a perspektivy. S tímto varovným zvedáním ukazováků se zvedla celá vlna protestů a nesouhlasu či rozhořčení vůči tisku a vůči novinářům.“248 Diskusní příspěvek Josefa Soukupa, předsedy OV KSČ, se věnoval hlavně rehabilitacím a jejich významu při vnímání strany obyvatelstvem. „Je nutné, aby byla dokončena rehabilitace všech neprávem odsouzených politických pracovníků, za druhé, aby byli odvoláni ti, kteří se na tom podíleli, aby už jednou strana vystoupila s čistým štítem a mohla pokračovat tak dál ve své práci. Za další, aby bylo pokračování v obrodném procesu, aby nebylo zastaveno, aby tisk, rozhlas a televize nás informovaly tak, aby to bylo ověřené, seriozní.“249 Konference se účastnil i Josef Baloun, který byl ze své funkce již dříve uvolněn, jeho přítomnost se nesetkala vždy s pozitivním přijetím, například člen Horka, protestoval, aby uvolnění funkcionáři se účastnili jednání stranických orgánů. Při svých projevech během diskuze se snažil vystupovat progresivně a souhlasil s tím, že změny jsou nutné, ale nesetkal se s příliš velkou oporou. Při diskuzi během zasedání se jednalo i o rozporu mezi Balounem a Lukášem, oba aktéři zde vyjadřovali svůj názor stejně jako i další členové OV KSČ. Při svém projevu Josef Baloun charakterizoval svou současnou situaci, kdy byl mnoha obyvateli Českolipska vnímán silně negativně, jako představitel předlednové politiky. Zároveň ale uvedl, že „si není vědom, žádné vědomé chyby ze své strany“.250 Domníval se, že je to způsobené tím, že byl v čele organizace v době, kdy začal obrodný proces. Při konferenci kritikou na stranickou organizaci nešetřil Josef Lukáš, který byl například neposkojený s informovaností i s chybami v minulosti, kdy byl často do funkce zvolen člověk, který se na to nehodil, i přes protesty ostatních členů OV KSČ. Zdůrazňoval, že by vedoucí funkcionáři měli veřejně vystoupit a říct jak si představují, že dovedou demokratizaci okresu do konce.
248
Tamtéž. Tamtéž. 250 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1968, inv. č. 21, kt 16. 249
78
V českolipském týdeníku se na počátku července zveřejnila i usnesení Mimořádné okresní konference KSČ v České Lípě. Jednalo se hlavně o nutnost upřesnit a doplnit návrh Akčního programu OV KSČ podle návrhů ostatních orgánů a nezbytnost věnovat maximální pozornost všem jednáním před XIV. sjezdem strany, zejména návrhu stanov a politických směrnice.251
4. 10. Informovanost českolipských obyvatel o jednáních s představiteli Sovětského svazu Znepokojení z jednání představitelů ČSSR se Sovětským svazem se ukázalo například při návštěvě Josefa Smrkovského v České Lípě, kde se zúčastnil besedy, při níž musel často odpovídat na otázky o návštěvě československé delegace Moskvy. Během besedy potvrdil, že „představitelé SSSR,
podobně jako i
představitele jiných socialistických zemí v našem sousedství, projevili znepokojení nad demokratizačním vývojem v naší zemi po lednovém plénu ÚV KSČ.“252 Popis situace doplnil svým postřehem, že mnohé země se nebojí o socialismus v ČSSR, ale obávají se, jaký bude mít demokratizační proces v Československu vliv u nich. V podstatě vyjádřil pochopení nad obavami některých zahraničních delegací, protože samotného ho překvapilo, jak se obrodný proces vyvíjel v prvních měsících živelně, ale zároveň zúčastněné ujistil, že teď je to vše pod kontrolou, strana se ujala své vedoucí role, ale již ne postaru, „nýbrž tak, že začne dělat energickou aktivní politiku.“253 Neklid na Českolipsku vyvolal dopis pěti komunistických a dělnických stran pro ÚV KSČ. Celkově ale panovalo přesvědčení, že socialistické země při návštěvě Československa musí pochopit, že situace není tak vážná, jak ve svém dopise naznačují. Dne 18. července se sešel aktiv členů OV KSČ, okresní kontrolní a revizní komise a přední funkcionáři KSČ a NV z okresu Česká Lípa a vyslechli znění dopisu pěti komunistických a dělnických stran z jejich společné schůzky ve Varšavě i stanovisko předsednictva ÚV KSČ. Přítomní funkcionáři vyjádřili souhlas s prohlášením ÚV KSČ. Napříč diskuzí se nesl názor, že ČSSR má právo na vlastní
251
Usnesení mimořádné okresní konference KSČ. In Nástup, roč. XVIII., č. 27 (4. července 1968), s.
1. 252 253
Ani o krok neustoupit z nastoupené cesty. In Nástup, roč. XVIII., č. 22 (30. května 1968), s. 2. Tamtéž.
79
cestu k socialismu, která bude vycházet z národní tradice. Ve svém prohlášení z tohoto setkání zdůrazňovali, že nepřipustí jinou cestu, než tu k socialismu, a že si v žádném případě nepřejí rozkol s ostatními socialistickými státy. Odmítli radu využít
mocenských
prostředku
k uchování
vedoucího
postavení
strany
v československé společnosti.254 „Naši přátelé v socialistických zemích mohou být ubezpečení, že zatím na to stačíme a že demokratizační proces budeme dále rozvíjet při výstavbě vyspělé humánní socialistické společnosti.“255 Vyjádřili přesvědčení, že názory bratrských komunistických stran vycházely z nedostatečné informovanosti, a navrhovali, aby ÚV KSČ pozval zástupce komunistických a dělnických stran ze socialistických a ostatních zemí na mimořádný XIV. sjezd KSČ, aby se sami ujistili, že se Československo neodchyluje z dráhy socialismu. Upozorňovali na význam práce médií, na nutnost objektivních a seriozních informací v tisku.256 V reakci na dopis od pěti bratrských států přicházely i do redakce Nástupu dopisy od závodů, které vyjadřovaly podporu ÚV KSČ.257
4. 11. Federace Československé socialistické republiky Otázka federace Československa se projevila i v českolipském okrese, například rada MěNV v Zákupech se touto problematikou zabývala při jednání dne 31. července: „doporučujeme, aby federace našeho státu nebyla podle zemí, ale podle národností, tedy česká národní rada a Slovenská národní rada. Vytvoření moravského orgánu považujeme za další zachování funkcí a pracovních míst, které by odčerpávaly z našeho národního důchodu.“258 Rada ONV se při svých jednání zaobírala i návrhem na federativní uspořádání vztahů Čechů a Slováků a vyjádřila souhlas s federativním uspořádáním ČSSR na základně národního principu. „Přitom vychází z toho přesvědčení, že jde o žádoucí realizaci jednoho z nejvýznamnějších závěru akčního programu KSČ, směřujícího k zabezpečení úspěšného rozvoje naší společnosti na základě socialistické federace, což je v životním zájmu obou národů. Nejen to, umožní to i oběma národům plné záruky pro vnitřní národní rozvoj a pro
254
Máme právo na vlastní cestu. In Nástup, roč. XVIII., č. 30 (25. července 1968), s. 2. Tamtéž. 256 Tamtéž. 257 Věříme ústřednímu výboru. In Nástup, roč. XVIII., č. 30 (25. července), s. 1-2. 258 SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 4, karton 11. 255
80
zajištění národní svébytnosti a suverenity.“259 Tato prohlášení v podstatě vycházela z plánů československých vládních představitelů, nevybočovalo z centrální politiky strany.
4. 12. Technické a organizační záležitosti národních výborů Schůze plén a rad městských a místních národních výborů se ale nezaměřovaly jen na politické úkoly, řešily i technické a organizační záležitosti, například rada města Dubá se v lednu zabývala otázkami hřbitova, demolice stodol, veřejného osvětlení, kanalizace, údržby bytů.260 V Mimoni bylo v lednu na programu hlavně vytvoření pracovního plánu, návrhu Jednotného plánu kultury a osvětu, volebních obvodů a zhodnocení činnosti národního výboru za rok 1967.261 V únoru se v těchto obcích řešilo autobusové nádraží a přestavba kina.262 V radě města Mimoně se v únoru věnovala pozornost hlavně činnosti technických služeb, povolením k cestám do zahraničí, zabezpečení oslav MDŽ, pracovnímu hodnocení a domovní správě.263 Oproti tomu Městský národní výbor ve Cvikově se již v únoru věnoval otázkám rehabilitací a obrodnému procesu.264 Většina zápisů ze zasedání plén a rad národních výborů se nevěnuje politickým událostem, ale právě naopak technickým a organizačním opatřením. V březnu se k tomu přidalo hlavně zajištění rekreačních sezón ve městech jako jsou například Doksy a Stráž pod Ralskem. V České Lípě se v tomto měsíci věnovali hlavně plnění úkolů na úseku péče o výchovu mládeže.265 V Mimoni se plénum i rada zaměřily na využití fondu rozvoje, na opravy místní komunikace a koupaliště, na špatné osvětlení v Pertolticích, na městský rozpočet na rok 1968.266 Při schůzích rada jednala i o otázkách lednového pléna ÚV KSČ.267
259
Stanovisko rady ONV v České Lípě k federalizace ČSSR: Vůle národů. In Nástup, roč. XVIII., č. 39 (17. října 1968), s. 1-2. 260 SOkA Česká Lípa, MěNV Dubá, Zprávy ze zasedání pléna MNV 1968, inv. č. 25, karton 3. 261 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy z plenárního zasedání 1968, inv. č. 21, karton 3. 262 SOkA Česká Lípa, MěNV Dubá, Zápisy ze schůzí rady MNV, inv. č. 69, karton 9. 263 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968a, inv. č. 68, karton 14. 264 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 265 SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 86, karton 291. 266 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 21, karton 3. 267 SOkA Česká Lípa,MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968a, inv. č. 68, karton 14.
81
V České Lípě se na zasedání rady města 8. května řešila otázka výstavy akademického sochaře Zadražila z Českého Krumlova,268 v Mimoni projednávala rada žádost o uvolnění části lesa vojenského prostoru pro rekreaci zdejších obyvatel.269 I v červnu se národní výbory zabývaly technickými a organizačními záležitostmi, například ve Stráži pod Ralskem to byla problematika dopravy, zdravotnictví, hygieny, požární bezpečnosti, kontroly plnění závazků a služeb na koupališti.270 V Mimoni plénum ke konci měsíce řešilo provoz zdejšího koupaliště, zámeckého parku, nedostatečnou obchodní síť a plnění soutěže o Vzorné město.271 V Zákupech se řešila otázka Veřejné bezpečnosti, národní výbor usiloval o zřízení oddělení VB v Zákupech, dne 25. června jim ale přišla zamítavá odpověď. Důvodem bylo, že chyběly prostředky v mzdovém fondu a ani nebyla rezervní funkční místa.272 I v Doksech se řešily technické záležitosti, typu oprav a výstaveb, zároveň ale plenární zasedání vydalo Programové prohlášení.
268
SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 86, karton 291. SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968a, inv. č. 68, karton 14. 270 SOkA Česká Lípa, MěNV Stráž pod Ralskem, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 6, kt. 4. 271 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 21, karton 3. 272 SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Veřejná bezpečnost, inv. č. 73, karton 27. 269
82
5. ČESKOLIPSKO OD SRPNA DO PROSINCE 1968 Již počátkem srpna bylo znát jisté napětí mezi Československem, Sovětským svazem a dalšími
socialistickými zeměmi. Neklid se podle archivních zápisů
neprojevoval v jednáních národních výborů, ale byl znát při zasedáních OV KSČ v České Lípě. Začátek měsíce byl pro zahraniční vztahy Československa ve znamení dvou setkání s představiteli Sovětského svazu v Čierné nad Tisou a v Bratislavy. I OV KSČ v České Lípě se těmito jednáními zabýval během diskuze. Člen OV Káninský kritizoval, že k oběma jednáním je příliš málo informací, sám se zúčastnil aktivu v Novém Boru, kde je O. Černík seznámil s průběhem těchto setkání, během aktivu se ale nedozvěděl nic konkrétního. Do budoucna doporučoval, podrobnější informace: „není možno říci jenom to, že jsem si to se Sovětským svazem vysvětlili. Jako představitelé nějakého orgánu bychom se o těchto otázkách měli dozvědět něco podrobnějšího.“273 Odporoval mu Oldřich Matoušek, který se delegátů zastával. Tvrdil, že není jejich povinností informovat o všech detailech porad, obzvlášť když se obě strany dohodnout, že se to nezveřejní.274 Informace o jednání v Čierné a Bratislavě měl i Vaňátko, který se účastnil aktivu v Ústí nad Labem, kde byl i Josef Smrkovský, který je informoval o jednáních a o přijaté deklaraci a zdůrazňoval, že každá vyšší organizace musí sama uvážit, co řekne té nižší, aby informace nebyly zkreslené. Smrkovský při projevu zdůrazňoval, že se delegátům podařilo vyvrátit názor, že je v Československu kontrarevoluce. Městské a místní národní výbory na Českolipsku se na počátku měsíce věnovaly převážně technickým záležitostem, například přípravou škol k provozu, průběhu rekreace, usneseními ONV a organizačními záležitostmi. Co se týká českolipského týdeníků objevovaly se zde články a dopisy zdůrazňující nutnost stát pevně za politikou ÚV KSČ,275 prohlášení pléna OV KSČ a další výrazy podpory obrodného procesu. Celkově byl velmi oceňován postoj
273
SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1968, inv. č. 21, kt 16. Tamtéž. 275 Všichni stojíme pevně za politikou ÚV KSC: chceme přátelství a suverenitu. In Nástup, roč. XVIII., č. 31 (1. srpna 1968), s. 1 274
83
českolipských občanů, vyjádřený několika tisíci podpisy pod výzvou adresovanou předsednictvu, aby zachovali současný politický směr.276
5. 1. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa Situaci v celé zemi, tedy i na Českolipsku, změnil 21. srpen a vstup pěti armád Varšavské smlouvy do ČSSR. 18. gardová motostřelecká divize vstoupila do prostoru severních Čech zhruba po trasách Rumburk – Česká Lípa, nebo vlevo na Mimoň a Bělou pod Bezdězem a Liberec – Turnov. Na Českolipsku se v té době nacházela malá část československých základních vojenských jednotek ve Stráži pod Ralskem, na letišti v Hradčanech u Mimoně a ve vojenském výcvikovém prostoru v Mimoni se nacházela rota 13. průzkumného praporu a 13. tankový prapor. Při invazi sovětské jednotky obsadily jen jeden objekt vojenského výcvikového prostoru a letiště Hradčany. Ve 13:00 přišel na posádku VVP kapitán Mojsin v doprovod zástupce velitele pro věci politické mjr. Tokarina, aby s československými důstojníky projednali své požadavky. Při jednáních ale neuspěli a vrátili se ke svým šedesáti vojákům do lesa u České Lípy.277 Na intervenci vzpomínal i Jiří Šimek, který byl v té době členem MěNV v Zákupech: „dne 21. srpna ve čtyři hodiny ráno jsme se probudili podivným hukotem. Po silnici od Nového Boru se valily tanky s bílými pruhy směrem na Mimoň. Jeden z nich se ocitl Gagarinovou ulicí až v ulici Školní, kde se otočil a vrátil na trasu tankové jednotky. Z rozhlasu jsme se dozvěděli, že došlo k intervenčnímu vpádu pěti armád států Varšavské smlouvy. Rádio hlásilo o násilí, střelbě i mrtvých.“278 Vzpomínka na nečekaný příchod sovětských vojáků se objevila i v kronice obce Blíževedly: „V noci asi ve 4 hodiny byl na ulici velký hluk, letadla létala. Na ulici byli lidé, všude již byli vzhůru, rádia hrála naplno. Po silnici jezdila auta. Paní Skarvadová a Kysilková hlásí, že jsme okupováni jako v roce 1939, rádio že to hlásí. Lidé jsou zdrceni, ženy pláčí. Lidé pobíhají od silnice domů, jiní jsou zdrceni. Rádio hlásí: „zůstaňte u přijímačů, probuďte své známé, vážení posluchači, vysílaná všemu lidu Československé republiky...“279 Ukázka z kroniky zachytila 276
Prohlášení pléna OV KSČ. In Nástup, roč. XVIII., č. 33 (15. srpna 1968), s. 1. POVOLNÝ, D. Vojenské řešení Pražského jara. Praha: 2008. 278 Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 279 SOkA Česká Lípa, MNV Blíževedly, Obecní kronika, inv.č. 44, karton 5. 277
84
způsob šíření informací o okupaci během noci z 20. srpna na 21. srpna. I lidé na Českolipsku se o ní dovídali prostřednictvím sousedů a rádia, navíc byli svědky průjezdu cizích armád. V kronice je zachycena i vzpomínka na první setkání se sovětským důstojníkem. „Dne 21. srpna asi ve 20 hodin, přijelo k hospodě auto s poručíkem, nadporučíkem a majorem. Nadporučík hned začal mezi hosty agitovat. Vytáhl notýsek, podíval se: v západních Čechách je dvě stě tisíc německých vojáků přestrojených za turisty, mrknul do notýsku a zase: u vás je revoluce, v Karlových Varech je přestrojený náčelník západoněmeckého bundeswehru a jiné nesmysly. Lidé ho umlčeli, nebavili se s ním, někteří mladí, co dovedli rusky (např. mládežnícitrampové z „Měsíčního údolí“, nebo maturant, záložní důstojník aj.) mu to vyvraceli. Jen jeden nádražák dal nalít majorovi 2 piva.“280 Tímto příkladem vyjádřil kronikář prvotní vztah lidí z obce k okupantům. I Jiří Šimek při rozhovoru uvedl, že v Zákupech také bylo několik zastánců intervence.281 Lidé z Blíževedel, stejně jako třeba lidé v Praze, se snažili s vojáky mluvit a vysvětlovat jim celou situaci, bezúspěšně. Závěrečná věta z citace dokazuje, že ani na malé obci nezastávali všichni jednotný názor na okupaci a další postup a přístup k okupačním vojákům. Celkově ale okupační jednotky Českolipskem projely, aniž by zastavovaly, a tak zde nedocházelo k ozbrojeným konfliktům. Přesto při setkání působili vojáci zmateně, protože jim jejich velitelé říkali, že jedou Československo ochraňovat před kontrarevolucí a před armádou NATO, která je na západních hranicích a chystá se zemi obsadit. Skutečnost ale byla jiná, nikdo je nevítal.282
5. 2. Odpor proti invazi na Českolipsku I Českolipsko zasáhla vlna odporu proti intervenci, která byla vyjádřena přejmenováváním ulic, náměstí a částí měst. Například ve Cvikově dne 26. 8 na plenárním zasedání se rozhodlo změnit název náměstí Osvobození na Náměstí gen. Svobody.283 „Dočasně přestal v Zákupech existovat Svaz československo-sovětského přátelství, protože z pochopitelných důvodů ztratil členstvo. V období normalizace byl „dobrovolně“ obnoven.“284 Nejčastějšími pocity zdejších občanů bylo 280
Tamtéž. Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 282 Rozhovor vedený s Jaroslavem Pecharem dne 2. února 2012. 283 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 284 Opis městské kroniky Zákup od Jiřího Šimka 281
85
rozhořčení, smutek, zlost. Na Českolipsku obyvatelé poslechli a nebránili se intervenci se zbraní v ruce, svůj odpor vyjadřovali různými spontánními projevy, například vytvářením hesel, odstraňováním dopravních značení, přesvědčováním vojáků, agitací proti okupantům. Nebylo snad město, kde by se na zdi, na vozovce neobjevil název vyzývající okupanty k odchodu, či vysmívající se jim. V České Lípě byly na zdech domů a zábradlích mostu nápisy nejen v azbuce, například „Cizím a zrádcům sloužit nebudeme, již jsme sloužili dost!“,„Hlídáme si západ a východ nás napad!“ „Nejdříve družba, potom vražda!.“ I v Zákupech se psaly nápisy a odstraňovalo se značení silnic, dokonce se stalo, že jeden tank vjel omylem na zdejší sídliště.285 V Zákupech bylo nejčastějšími hesly: „Ať žije KSČ vedená Dubčekem." „Okupanti, jděte domů." „Mnichov 1938 - 21. srpen 1968." „Lipany - Bílá hora Mnichov - srpen 1968",„Dubček, Svoboda, Smrkovský, Černík“, ale také „1968 = 1938“, „Brežněv = Hitler“.286
Ve Cvikově byla například odstraněna socha
Rudoarmějce z pomníku na náměstí.287 Socha Rudoarmějce zmizela i z pomníku v České Lípě a skončila na dně Ploučnice.288 Hesla a provolání byla náplní i týdeníku Nástup, který byl v rámci výjimečnosti situaci vydán se zpožděním až 27. srpna a obsahoval hlavně články, vyzývající k podpoře československé vlády, vytrvání v pasivním odporu, odmítnutí intervence a zachování klidu. I Nástup se plně postavil za Provolání československé vlády a za mimořádný XIV. sjezd strany v PrazeVysočanech. Kronikář v Blíževedlech zachytil i prvotní reakce lidí na události, dne 23. srpna vyvěsili požárníci u hasičárny vlajku na půl žerdi, bezprostředně se objevovaly popsané zdi, ozdobené vozy, mizely ukazatelé směru na silnicích. Snad každá rodina poslouchala rádio, ať už se jednalo o Svobodný rozhlas Severní Čechy, Východní Slovensko, Dunaj a jiné. I tak malá obec jako Blíževedly chtěla vyjádřit svůj názor, vznikaly transparenty s nápisy jako: Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil. Den po intervenci v Blíževedlech probíhala podpisová akce proti okupantům. Ne každý ale s těmito akcemi souhlasil, někdo byl proti ze strachu, jiný proto, že intervenci uvítal.289 „Nejvýraznější osobní spontánní projev nesouhlasu a odhodlání bojovat proti okupaci, ale i zoufalství nad vzniklou situací provedl v dopoledních hodinách 285
Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. Opis městské kroniky Zákup od Jiřího Šimka 287 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 288 Pomník byl nakonec vyloven a znovu umístěn na původní místo. 289 SOkA Česká Lípa, MNV Blíževedly, Obecní kronika, inv.č. 44, karton 5. 286
86
21. srpna na náměstí Svobody pan Jan Ther, který se svými dvěma malými dětmi vstoupil do cesty tankům, aby je vlastními těly zastavili. Tanky zastavily, vojáci vyskákali, ale než mohli zasáhnout, odvedli spoluobčané rodinu stranou. Tanky pokračovaly v cestě.“290 Každý obyvatel Českolipska volil jinou formu odporu.
5. 3. Činnost národních výborů a okresního výboru KSČ po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR Po vstupu cizích vojsk na území Československa probíhala mimořádná zasedání plén i rad městských a místních národních výborů. Při zasedáních se členové národních výborů vyjadřovali ke vzniklé situaci a formulovali svá podpůrná prohlášení pro ÚV KSČ a mimořádný XIV. sjezd strany, který byl tajně svolán do Vysočan. „Když jsme měli jasnější představu, co se děje, zahájili jsme akce proti okupaci. Dopoledne 21. srpna se sešel MV KSČ, aby posoudil a zhodnotil situaci v místě. Když jsme měli jasnější představu, co se děje, zahájili jsme akce proti okupaci. Byl
jsem pověřen sepsáním několika petic - jednak na sovětské
velvyslanectví,
jednak
veliteli
sovětských
okupačních
jednotek
u
nás
v
Československu. Na náměstí je podepsaly stovky občanů. Dále jsme psali dopisy na podporu našich zákonných představitelů.“291 Dne 23. srpna se i plénum v Doksech oficiálně postavilo za Dubčeka, Černíka, Svobodu a Smrkovského. Dne 25. srpna se sešla rada MěNV v Cvikově, „aby zhodnotila kritickou situaci, která vznikla okupací našeho území vojsky Varšavské smlouvy. Rozhodně odsoudila tento protiprávní čin, který odporuje zásadám mezinárodního práva. Odmítá i nadále bude odmítat pokyny velitelů okupačních vojsk a plně se staví za naši legální vládu, vedenou Ing. O. Černíkem, za presidenta republiky Ludvíka Svobodu a za prvního tajemníka Dubčeka.“292 Dne 26. srpna rada v Dubnice informovala své občany o situaci ve státě i v obci,293 i schůze rady národního výboru v Brenné dne 28. srpna se postavila za čelní představitele ČSSR a vyjádřila jim svou podporu.
290
Opis městské kroniky Zákup od Jiřího Šimka. Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 292 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 293 SOkA Česká Lípa, MNV Dubnice, Zápisy ze schůzí pléna a rady 1968, inv. č. 19, kn19. 291
87
Dne 22. srpna se sešlo i plenární shromáždění v Mimoni a kromě vytvoření rezoluce pro OV KSČ v České Lípě se ustavila komise, která vytvořila návrh rezoluce pro velitele okupačních vojsk sídlících dočasně v Mimoni na letišti. Tříčlenná komise sepsala rezoluci dvojjazyčně. V průběhu jednání se dostavil na schůzi i velitel letiště Kubů, který odmítl podezření, že by se československá armáda přátelila s okupační armádou usídlenou na letišti. Prohlásil, že materiál, potraviny, ba ani kapka vody nebylo podáno okupačním jednotkám. Sdělil také, že civilní obyvatelstvo i vojsko stojí pevně za československými státními představiteli. Při setkání uvedl, že se snažil zamezit ozbrojenému konfliktu mezi okupantskými vojsky a československou armádou, proto nechal odstranit z aut některá hanlivá označení, například pěticípou hvězdu, přes níž byl hákový kříž. Ostatní hesla, odsuzující násilnou okupaci Československa byla na vozech ponechána. Vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že okupační armáda vnikla na letiště násilně, prolomila bránu a s pomocí svých výsadkových jednotek se chopila velení letiště.294 Při mimořádné schůzi rady dne 21. srpna se řešily i první československé oběti okupace, první úmrtí byly ještě větším podnětem k výzvám k zachování klidu. Z archivních materiálu MěNV Mimoně je patrná obrovská snaha zabránit provokacím, což bylo způsobené hlavně tím, že okupační vojska se usídlila ve vojenském prostoru, takže se představitelé města obávali trestných výprav sovětských vojáků. Ze zápisu z této schůze je patrné odsouzení „zrádců národa“: jmenovitě Koldera, Babírka, Indry a Biľaka.295 Při mimořádné schůzi OV KSČ dne 21. srpna se hodnotil průběh intervence v okrese a postoj českolipských občanů. Jako nejdůležitější úkol vnímali členové OV KSČ zajištění bezpečnosti občanů a zabránění násilí. Proto OV KSČ i všechny MNV stejně jako ÚV KSČ vyzývaly k naprostému zachování klidu.296 Národní výbory vydávaly nařízení, která měla za úkol zabránit tomu, aby se obyvatelé Českolipska nechali vyprovokovat vzniklou situací. Ve Cvikově byl například vydán zákaz alkoholu,297 v Doksech komise školství uznala, že není vhodné promítat filmy ze států, které se podílely na okupaci ČSSR. 298 Při mimořádné schůzi OV KSČ se řešilo několik dalších podstatných otázek. První z nich bylo ubytování vojsk Varšavské 294
SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 21, karton 3. SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968b, inv. č. 69, karton 14. 296 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, inv. č. 21, kt 16. 297 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 298 SOkA Česká Lípa, MěNV Doksy, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 66, kn66/16. 295
88
smlouvy. V této záležitosti nepanoval jednotný názor, někteří členové byli kategoricky proti jejich ubytování („ať odejdou, my je nezvali“), jiní s ubytováním souhlasili pod podmínkou, že to bude provázet vyjádření nesouhlasu s jejich příchodem, jiní navrhovali, aby je ubytoval někdo jiný. Nakonec se usnesli zaujmout pasivní rezistenci k ubytování: nepomáhat, ani nebránit. Naopak se okamžitě shodli ve druhé otázce: okamžité svolání XIV. sjezdu KSČ.299 V závěrečném usnesení OV KSČ odmítl intervenci: „Plénu není znám žádný dostatečně pádný důvod, který by opravňoval vedení vojsk Varšavské smlouvy k okupaci naší vlasti. Jsme toho názoru, že tyto události poškozují nejen socialistický vývoj v ČSSR, autoritu KSČ mezi lidmi naší republiky, ale i prestiž mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.“300 Dne 23. srpna přišly na OV KSČ informace o průběhu sjezdu, o veřejných schůzích v závodech, protestní rezoluce, o nových členech, kteří se hlásili do strany. Navíc byla odstraněna socha Sbratření v České Lípě a odstranila se vulgární hesla. Českolipské národní výbory se zabývaly i škodami způsobenými příchodem vojsk Varšavské smlouvy: Jednalo se o obtíže v průmyslových závodech, kde ztráta produkce činila zhruba 15 – 20 milionů Kčs. Na silnicích a místních komunikacích byla škoda způsobená sovětskými vojsky odhadnuta na 9 mil. Kčs. Příchod nezvaných armád na území československého státu vyvolal i obavy obyvatel o budoucnost, které se projevily mimo jiné i snahou občanů zásobovat se pro případ dlouhodobějšího konfliktu. Ve Cvikově se sice nepodařilo čelit prvním větším nákupům a došlo během několika dnů k tomu, že hlavně potravinářské produkty byly rychle rozprodány, ale nakonec byl zajištěn běžný přísun dalších potravin. Členové národního výboru měli za úkol přesvědčovat lidi, aby zachovali klid a nákupy prováděli v běžném spotřebním množství.301 Se zajištěním potravinářských produktů souvisela i snaha zajistit sklizeň obilovin a chmele. Členové národních výborů si uvědomovali, že jejich úkolem je vytvořit hlavně technické a materiální zázemí a nijak neohrozit národní hospodářství. Proto vyzývali občany, aby vytvářeli dobrovolnické brigády, a pomohli tak zajistit národní hospodářství.302 I v Mimoni byla situace naprosto stejná jako ve Cvikově, objevily se zde obavy, aby neočekávané překotné nákupy neohrozily nutný včasný přísun 299
SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Materiály mimořádné okresní konference, poznámky účastníka, inv. č. 1, kt 2. 300 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1968, inv. č. 21, kt 16. 301 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4. 302 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy z plenárního zasedání MNV 1968, inv. č. 24, karton 4.
89
potravin obyvatelům. Již na počátku září bylo zásobování obyvatelstva plynulé, i když se zpočátku objevil problém s nedostatkem mouky a soli, zaviněný dopravními problémy. Během měsíce srpna se ale pléna a rady národních výborů nevěnovaly jen mimořádným politickým událostem, ale měly za úkol zajistit i běžné fungování města. Jednalo se hlavně o opatření přijatá před 21. srpnem. V České Lípě se řešily problémy školství a kultury303, v Dubé technické úkoly jako demolice domu, úpravy chodníků, vodní nádrže, investice do květinové síně a nedostatečné zásobování.304
5. 4. Umístění sovětských vojáků do českolipského okresu Českolipsko se muselo potýkat s otázkami ubytování sovětských vojsk a jednání s jejich představiteli, bylo potřeba vyřešit i škody vzniklé jejich přesunem, které se hlásily u ONV, například v Dubnici byly poškozeny ploty.305 S ubytováním sovětských vojsk souvisel odchod československých vojáků z místních kasáren. Na začátku měsíce se v Zákupech sešlo plénum, které mělo na programu zhodnotit činnost rady za první pololetí a hlavně seznámení poslanců se současnou situací v obci. Předseda MěNV Šafránek seznámil přítomné poslance s komuniké z Moskvy a informoval je o tom, že ve zdejší vojenské posádce bude ubytována část vojska Varšavské smlouvy. Vojáci měli být ubytováni bez rodin. Plénum vytvořilo komise, která měla jednat se zástupci sovětské armády.306 Zákupská rada měla na starosti i rozloučení se s československou vojenskou posádkou, která do té doby byla v Zákupech. Rozloučení se konalo 25. října.307 „V neděli po svatém Václavu dopoledne lilo, odpoledne svítilo slunce. Silnice od Litic se netrhla: auta, motorky, autobusy, vojenská auta. Již po tři dny se stěhují naši vojáci, říká se z Mimoně, ze Zákup atd. Vezou si nábytek, postele, skříně, vojenskou techniku. Vojáci základní služby ustrašeně jaksi vykukují z pod plachet, státní zaměstnanci či furťáci či lampasáci, jak mládež opovržlivě nazývá vojáky z povolání, se stěhují i ve vlastních autech, často s celými rodinami.“308 Po jejich odjezdu do 303
SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 86, karton 291. SOkA Česká Lípa , MěNV Dubá, Zprávy ze zasedání pléna MNV 1968, inv. č. 25, karton 3. 305 SOkA Česká Lípa, MNV Dubnice, Zápisy ze schůzí pléna a rady 1968, inv. č. 19, kn19. 306 SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 3, karton 4. 307 SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 4, karton 11. 308 SOkA Česká Lípa, MNV Blíževedly, Obecní kronika, inv. č. 44, karton 5. 304
90
uvolněných kasáren se začali nastěhovávat sovětští vojáci. „Dne 17. října začal avizovaný velký přesun cizích vojsk,. Silniční dozorce z Blíževedel obíhal svůj úsek, měl strach z poškození silnice. Časně ráno stál směrovčík u soch, občas projel kontrolní gazík. V půl druhé začal přesun, jelo několik set těžších tanků, potom doprovodná auta, transporty, sanitní vozy atd. Tanky byly naleštěné, vojáci asi ze dvou třetin mladí, jinak starší, různých národností Sovětského svazu, koukali jaksi netečně, někteří zvědavě, jiní jako nešťastně. Když jim Marcelka z 5. třídy u kostela zamávala, hned jako na povel mávali a zazářili jim oči.“309 V Mimoni se řešila otázka předání vojenského prostoru, požadavky vojenských velitelů byly: odstranění hesel a nápisů, zajištění místnosti pro štáb, besedy s pracujícími, zabezpečení zdrojů vody, spolupráce s československými orgány, stažení týdeníků o vpádu vojsk v kinech.310 Členové OV KSČ a ONV v České Lípě došli k názoru, že jednat se sovětskými veliteli je opravdu nutné, i když to nebude snadné.
5. 5. Ubytování sovětských vojáků Českolipsko se v listopadu 1968 muselo vyrovnávat hlavně s ubytováním sovětských vojáků v tomto okresu. Nejvíce to zasáhlo obce poblíž vojenského prostoru Ralsko a Zákupy, které byly vybrány pro ubytování sovětských vojáků. Otázka ubytování sovětských vojáků padla při zasedání rady MěNV v Zákupech dne 23. října, zprávu zde podal předseda Šafránek, který uvedl, že sovětská posádka hodlá postavit asi šest bloků dřevěných finských domků. Na poradě se členové rady dohodli, že veškeré náležitosti pro tuto výstavu musí předkládat Krajská vojenská ubytovací správa Litoměřice, jako majitel kasáren a přilehlých pozemků, sovětská armáda byla pouhým uživatelem. V Zákupech došlo ke sporu se sovětskou posádkou o bývalý klášter. O tomto střetu zájmu se jednalo při schůzi, které se účastnil náměstek předsedy ONV Jirka, zástupce KVUS Litoměřice, zástupce silničního praporu Zákupy, velitel sovětské posádky pplk. Višněvskij, jeho zástupce mjr. Pukanc, a za MěNV Zákupy zde byl Vašek. Veliteli sovětské posádky bylo sděleno, že neoprávněně zabral budovu bývalého kláštera, která nebyla na seznamu k předávce. Višněvskij to zdůvodnil tím, že ji nezabral, ale že budova 309 310
Tamtéž. SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Předání vojenského prostoru, inv. č. 473, karton 141.
91
patřila československé vojenské posádce, a proto ji zatím hlídá před rozkrádáním, do té doby než bude předloženo rozhodnutí vyšších vojenských orgánů, komu bude budova přidělena. Při jednání se nedosáhlo dohody, proto se konflikt předložil vládním orgánům, aby rozhodly, jak se bude dále s bývalým klášterem nakládat. Rada MěNV byla o jednání informována na schůzi dne 6. listopadu.311 O týden později ale velitel sovětské posádky Višněvskij oznámil, že ve středu dne 20. listopadu obsadí klášter v Zákupech svými důstojníky. Požadoval proto okamžité vystěhování topiče, který byl v klášteře v té době ubytován, a dále vyžadoval zřízení vojenské komandatury pro politické otázky ve středu města.312 Kromě bývalého kláštera národní výbor v Zákupech vedl i jednání o stavbě ubytoven pro sovětské důstojníky. Při prosincovém jednání Višněvskij zvyšoval požadavky, prohlásil, že pokud se budou uvolňovat byty po českých důstojnících, že bude tyto byty zabírat. Přitom již dříve bylo rozhodnuto, že sovětská vojska nemají nárok na byty mimo kasárny. Rada se k tomu vyslovila, že jde o naprostý rozpor a nerespektování podepsaných smluv mezi ČSSR a SSSR.313 Višněvskij dále vyžadoval dvě místnosti ve městě pro zřízení komandatury. Funkcionáři MěNV v Zákupech byli upozorněni od ONV, že nemají v této věci jednat, dokud nebudou vydány pokyny z předsednictva vlády.314 V Zákupech se zatím začali vojáci zapojovat do zdejšího běžného života. Důstojníci postupně začali obsazovat byty po československých důstojnících, Jiří Šimek vzpomínal, že bylo lehké poznat, kde žijí sovětští důstojníci, protože to byly byty bez záclon a s novinami v oknech.315 I ve Stráži pod Ralskem se řešily problémy vycházející z blízkosti sovětských vojáků. Počet členů místní posádky se výměnou československých vojáků za sovětské zvýšil, což se odrazilo i v obavách o nedostatek množství pitné vody.316
311
SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 4, karton 11. Tamtéž. 313 Tamtéž. 314 Tamtéž. 315 Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 316 SOkA Česká Lípa, MěNV Stráž pod Ralskem, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 6, karton 4. 312
92
5. 6. Soužití českolipských obyvatel se sovětskými vojáky Na první dny společného soužití obyvatel Zákup se sovětskými vojáky vzpomínal i Jiří Šimek, hlavně na to, jak jim bylo vše dáváno za vinu, postupně ale prvotní nenávist opadla a došlo k určité akceptaci. „Československo bylo pro ruské vojáky jako USA, škodovka to bylo pro ně něco.“317 Takto vzpomínal Šimek na reakce sovětských vojáků na život v Československu, „někteří se totiž dali do armády jen proto, aby se dostali do Evropy“318, vzpomínal také že časem se někteří vojáci za srpnové události začali stydět. Českolipské obyvatelstvo nesouhlasilo s přítomností jednotek sovětské armády, a to se odráželo i v jejich vztahu ke zdejším posádkám. Přesto se národní výbory snažily s vojenskými představiteli jednat. I Městský národní výbor v Mimoni řešil své problémy se sovětskými vojáky. Při plenárním zasedání OV KSČ dne 30. října přednesl člen OV KSČ Zdeněk Ladislav (VLaS319 Mimoň) svůj příspěvek, v němž kritizoval rozhodnutí, že státní správa nemůže ovlivňovat vojenské prostory. Často prý sovětské vojsko začalo využívat i jiné prostory, než které jim byly určeny, např. v enklávě320 chtěli zřídit střelnici, i část lesa původně určenou pro rekreaci vojsko zabralo.321 Na adresu sovětských vojsk zaznělo více kritiky při plenárním shromáždění OV KSČ, například náčelník okresní organizace VB Ladislav Loužil si stěžoval na nedodržování dopravních předpisů ze strany cizích vojsk. Při schůzi OV KSČ se během diskuze členové zabývali vlivem sovětské propagandy na veřejné mínění v Sovětském svazu, protože z vysílání rádia Vltava si uvědomovali nepřesnost informací. Dokonce během jedné relace mělo zaznít, že okres Česká Lípa je jedním z nejreakčnějších okresů v ČSSR.322 Veškerá listopadová jednání národního výboru v Zákupech se točila kolem sovětské posádky žijící ve městě. Navíc ke konci měsíce došla na MěNV stížnost, že sovětští důstojníci překročili své pravomoci, když zatkli obyvatele Zákup, na což neměli právo. Tento případ byl předán ONV.323 Velitel sovětských vojsk v Zákupech
317
Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 319 SOkA Česká Lípa, MNV Blíževedly, Obecní kronika, inv. č. 44, karton 5. 320 Část vojenského prostoru přístupná veřejnosti. 321 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt87. 322 Tamtéž. 323 SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy, Sovětská vojska, inv. č. 83, karton 27. 318
93
se ale snažil o přátelské kontakty se zdejšími občany, dal například k dispozici klub v klášteře pro občany a i kluziště pro děti. V obcích, v nichž se pohybovaly sovětské jednotky s těžkou technikou, se množily stížnosti na škody způsobené armádou. Zabýval se tím i MěNV ve Stráži pod Ralskem, například zničenými ploty, stromy a sloupy.324 Při setkání se sovětskými veliteli se objevila připomínka k sovětským hlídkám ve Stráži, které chodily po vesnici a někdy v noci svítily lidem do oken. Sovětský velitel přiznal, že někteří důstojníci a vojáci nezachovávají plnou kázeň a hlídky byly vytvořeny právě kvůli nim.325
5. 7. Jednání s důstojníky sovětských jednotek na Českolipsku Při jednáních se sovětskými důstojníky, které organizovaly MěNV, ONV i OV KSČ, často docházelo ke kritice chování zdejších posádek. Dne 12. listopadu jednala rozšířená okresní koordinační komise se sovětskými vojenskými představiteli za účasti předsedů MěNV a OV KSČ z míst, kde jsou umístěna sovětská vojska. Ze sovětských velitelů byli přítomni například: plk. Gončarenko- zástupce velitele svazku v Mladé Boleslavi, plk. Jemeljanov- zástupce velitele dělostřeleckého útvaru, zástupce pro politickou práci Hradčany, velitel letiště Hradčany Pobědonoscev, propagandista kpt. Kubiškin.326 Hned na začátku kritizoval Loužil nedodržování československých dopravních předpisu, například: za snížené viditelnosti používala sovětská vozidla pouze parkovací světla, kdežto naše vyhláška ukládala používat tlumená; při setkání s protijedoucími vozidly nebyla tlumena dálková světla, docházelo k oslnění a možnostem častější nehody; nedodržoval se zákaz stání na silnici 1. třídy; v České Lípě a v Mimoni se jezdilo v protisměru přes značky zákaz vjezdu; v Zákupech, Stráži pod Ralskem a ve Svoru, kde je značka „Stop, dej přednost jízdě na hlavní silnici“ nedávali přednost a zpomalovali provoz; bylo potřeba, aby vojenští velitelé zajistili proškolení řidičů;327 „sovětské vozy převážejí československé děti, které je stopují, ačkoliv československé zákony zakazují přísně armádním vozidlům děti převážet.“328 Kromě dopravních záležitostí se řešila i otázka 324
SOkA Česká Lípa, MěNV Stráž pod Ralskem, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 6, karton 4. SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Předání vojenského prostoru, inv. č. 473, karton 141. 326 Tamtéž. 327 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Předání vojenského prostoru, inv. č. 473, karton 141. 328 Tamtéž. 325
94
vstupu československých občanů do vojenského prostoru s povolením. Objevily se i další stížnosti, například náčelník VB v Mimoni, který si stěžoval, že do Mimoně přivezli sovětští důstojníci mladého člověka a žádali jeho přísné potrestání za to, že hrozil jedoucímu autu, a vyhrožovali, že ho zastřelí. Náčelník VB připomínal, že armádní vozidla nesmí převážet civilisty. Sovětští velitelé odpověděli, že: „mají snahu dodržovat naše zákony, ale naši občané také nejsou vždy disciplinovaní, zvláště chodci a takovou nepozornost na ulicích nepozorovali v žádné jiné zemi.“329 Na sovětské velitele padala dále kritická slova týkající se nezákonného lovu vojenskou zbraní a za nepravdivé údaje v moskevském rádiovém vysílání, českoslovenští zástupci požadovali, aby sovětští velitelé zabránili odesílání nepravdivých zpráv.330
5. 8. Úkoly českolipských národních výborů a OV KSČ po invazi do Československa Rada ONV ve svém usnesení z 12. září vyjádřila nutnost pokračovat v odstraňování všech nevhodných hesel a nápisů, v obnovování označení obcí a měst, dopravních značek, ukazatelů ulic a domů a označení podniků.331 Ve většině obcí českolipského okresu to ale již bylo provedeno. Rada MNV v Dubnici již 31. srpna konstatovala, že byly odstraněny hanlivé nápisy a vlajky, vše bylo uvedeno do normálního stavu.332 Jiří Šimek vzpomínal, že v Zákupech trvalo týdny, než se hesla zamalovala, protože to nikdo nechtěl udělat.333 Stejně tomu tak bylo do konce září i v Hamru na Jezeře. Dne 5. září v Kamenickém Šenově také na schůzi rady konstatovali, že nápisy a transparenty byly odstraněny, ale tabulky s označením ulic a ukazatelů směru ještě nebyly připevněny na původních místech.334 V Mimoni bylo odstranění hesel a nápisů jedním z požadavků pro předání vojenského prostoru zástupců sovětské armády.335 Začátkem září vyšla v platnost nařízení rady MěNV v Mimoni, která vycházela ze současné situace: odstranit nápisy a hesla, vytvořit
329
Tamtéž. Tamtéž. 331 SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 86, karton 291. 332 SOkA Česká Lípa, MNV Dubnice, Zápisy ze schůzí pléna a rady 1968, inv. č. 19, kn19. 333 Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011. 334 SOkA Česká Lípa, MěNV Kamenický Šenov, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 71, karton 14. 335 SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy z plenárních zasedání 1968, inv. č. 21, karton 3. 330
95
pořádkovou službu, na přechodnou dobu byla stanovena uzavírací doba restaurací na 20. hodinu. „Přitom se vedoucí restaurací znovu upozorňují na povinnost dodržování zákona č. 120/60 Sb. o podávání alkoholických nápojů.“336 Plénum ONV také zhodnotilo situaci v okrese a došlo k názoru, že kina mohou zahájit svou činnost. Promítaly se převážně filmy domácí a zahraniční výbory, kromě filmů ze Sovětského svazu, Bulharské lidové republiky, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Maďarské lidové republiky. Hodnotila i úroveň nákupů: „nákupy obyvatelstva na Českolipsku stejně jako v jiných okresech, se po soudném 21. srpnu zvedly. Počáteční nejistota způsobila růst nákupů asi o 20%. V těchto dnech je již nákup normalizován a nedochází k podstatným výkyvům. Poptávka po zboží je na stejné úrovni jako začátkem srpna.“337 V mnoha obcích se i během září vytvářely hlídky, které sloužily k zabezpečení veřejného pořádku. Tak tomu bylo například i v Dubnici a v Kamenickém Šenově. Ve většině obcí okresu se nevyskytly žádné mimořádné události, obyvatelé respektovali výzvu k zachování klidu a až na nepatrné výjimky, které byly při různých debatách, zachovali klid.338 Podobně jako na Nymbursku se situace uklidňovala již od 2. září díky aktivům a členským schůzím, při nichž členové vysvětlovali obyvatelstvu současné problémy. Při těchto setkáních v obou okresech se shodně projevoval nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa a stížnosti na špatnou informovanost o jednáních československých představitelů v Čierné nad Tisou a v Bratislavě.339 V tisku i při schůzích plén a rad národních výborů se řešila otázka tzv. moskevského protokolu. I během schůze OV KSČ dne 6. září se členové seznámili s průběhem a výsledky jednání v Moskvě. Při diskuzi se hovořilo i o brožuře, kterou vydávala sovětská armáda. Předseda OV Národní fronty v České Lípě Šín konstatoval: „Je tam řada hloupostí, ale na druhé straně jsou tam některé vnitrostranické věci, které byly dohodnuty v Čierné a Bratislavě, které jsme údajně nedodrželi, například změny v tiskovém zákonu, nedodržení zrušení klubů atd. Kdo věci nezná, neví, jaká je pravda, je desorientován. Proto by měly být vnitrostranické
336
SOkA Česká Lípa, MěNV Mimoň, Zápisy ze schůzí rady 1968b, inv. č. 69, karton 14. Plénum OV KSC hodnotilo situaci v okrese: Konsolidace pokračuje. In Nástup, roč. XVIII., č. 34 (12. září 1968), s. 1. 338 SOkA Česká Lípa, MNV Hamr na Jezeře, Rada 1969, inv. č. 434, karton 17. 339 SVITÁKOVÁ, M., c. d., s. 65. 337
96
informace lepší.“340 Během diskuze vystoupil i Josef Čáp, poslanec Národního shromáždění, a popisoval, jak probíhala ratifikace dohody, kterou uzavřeli českoslovenští představitelé v Moskvě. Řekl, že neměli jinou možnost, než dohodu uznat, když ji podepsali lidé jako Dubček, Černík, Svoboda.341 Čáp vyjádřil svůj názor, že není správné, aby čtyři osoby představovaly stranu a stát, je potřeba, aby českoslovenští občané uznávali všechny ve straně.342 Během jednání se rozhodovalo zda vytvořit revoluci již během tohoto zasedání nebo až příště. Josef Hrdina například navrhoval, aby s rezolucí počkali až na svolání sjezdu KSČ po 16. listopadu, „aby nepůsobili předčasným spěchem na věci, které nejsou v moci stranického orgánu splnit“343. Nakonec ale většina členů byla pro okamžité odeslání rezoluce: „Ke svolání české KS: jsme přesvědčeni, že ustavující sjezd přispěje ke konsolidaci poměrů ve straně, k upevnění jejího názorové i organizační jednoty, což v situaci, kdy pozorujeme i na našem okrese značnou diferenciaci názorů, považujeme za zvláště potřebné.“344
5. 9. Postoj českolipské společnosti k československé politice po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa Následující měsíc po okupaci se celá země včetně Českolipska vyrovnávala s novou situací. Projevovalo se úsilí o návrat k předokupačním poměrům a hlavně touha po odchodu vojáků Varšavských smlouvy. Uklidnění situace na Českolipsku měl na starosti ONV, jenž zadával úkoly městským a místním národním výborům. Rada ONV při plnění své úlohy vycházela ze současné situace a podporovala úsilí československých ústavních činitelů, prezidenta republiky, Národního shromáždění a vlády převézt zemi z kritické situace do normálních poměrů. Hlavním úkolem národních výborů bylo zajistit veřejný pořádek a plynulý chod hospodářského a kulturního života v obcích a městech okresu, a tím přispět k odchodu cizích vojsk z území republiky.345 K zajištění hospodářského života se hlásily nejrůznější výrobní směny, které si dávaly názvy podle československých představitelů, například 340
SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt86-87. SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt87. 342 Tamtéž. 343 Tamtéž. 344 Tamtéž. 345 SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 86, karton 291. 341
97
Dubčekova směna ve Vagónce Tatra v České Lípě, v Elite v Dubé, Komunálních službách Česká Lípa atd. Jejichž prohlášení zveřejnil Nástup dne 5. září. V prohlášení se postavila za předsrpnovou politiku: „Prožili jsme společně s vámi tyto dny a noci v atmosféře nabité dějem, odhodláním a nebývalou aktivitou vás všech. Byli jsme dojati sympatiemi, které jste tak spontánně různými způsoby projevili KSČ v čele s Dubčekem. Předsednictvo OV KSČ si nesmírně váží vaši důvěry a prohlašuje, že nemůže a nikdy nebude pracovat jinak, než v úzkém styku s vámi a jedině ve váš prospěch.“346 I během října docházelo ke schůzím národních výborů, během nichž byly vydávány výzvy k odsouzení okupace. Tak tomu bylo i ve Cvikově, kde rada hodnotila průběh posledních měsíců ve městě. Za největší výstřelek vycházející z okupace považovala násilné odstranění sochy rudoarmějce na náměstí, čímž pachatel znehodnotil celé sousoší.347 Škoda byla ve výši 266 681 Kčs a zdemolovaná část nebyla opravitelná.348 V říjnu se pozornost národních výborů v českolipském okrese obracela k památníkům a hrobům padlých vojáků osvoboditelských armád, který bývaly často ničené a bylo je potřeba zase obnovovat. Navíc na poškozené památníky a hroby padlých stěžovali velitelé sovětských vojsk. Kromě pobytu sovětských jednotek na území českolipského okresu řešil OV KSČ v České Lípě i nedůvěru občanů k některým zástupcům strany, jako například k Josefu Balounovi, „Soudruh Baloun v současné době nikoho v OV KSČ nezastupuje a jeho vystupování a názory jsou v ostrém protikladu s názory většiny členů strany na okrese. Podle rezoluce a listopadového plenárního zasedání by lidé, kteří nemají důvěru, neměli takové funkce zastávat. Požadujeme, aby OV KSC tuto otázku vyřešil s konečnou platností.“349 Jednalo se o požadavek ZO KSČ Nářadí v České Lípě, která usilovala i o odvolání poslance Viléma Nového.350 I přes ústupky, které vláda dělala, aby vyhověla Sovětskému svazu, se českolipští občané nevzdávali naděje, že dojde k pokračování polednového vývoje, a vyjadřovali podporu vedení ÚV KSČ. Podporu vlasti slibovali i členové organizace Junák v článku v českolipském týdeníku.351 Ale i Českolipsko zasáhla vlna protestních akcí, zaměřených proti ustupování z polednové politické linie. Projevila 346
Škody ve výrobě nahradíme Dubčekova směna. In Nástup, roč. XVIII., č. 33 (5. září 1968), s. 1. SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy ze schůzí rady 1968, inv. č. 69, karton 13. 348 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Socha J. V. Stalina, inv. č. 239, karton 73. 349 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1968, inv. č. 21, kt16. 350 Tamtéž. 351 Junáci slibují svou vlast nezradíme. In Nástup, roč. XVIII., č. 43 (14. listopadu 1968), s. 3. 347
98
se například v protestních akcích
studentů v druhé polovině měsíce, které byly
zaměřené na podporu Svazu vysokoškolských studentů. Jednalo se o mítinky se zástupci OV ČSM a OV KSČ a besedy. Zástupci škol také navštívili některé závody, kde seznamovali zaměstnance se svými požadavky. Postoj dělníků zachytil článek v Nástupu: „Dělníci plně chápou a váží si toho, že naše mládež se jednoznačně staví za polednovou politiku KSC naší vlády. Jsou však i určité obavy z toho, aby podobné akce nenarušily snahu o normalizaci poměrů, ke kterým se naší přední představitelé v čele se soudruhem Dubčekem a svobodu zavázali, a které směřují k tomu, aby na základě nových podmínek a situace se uskutečňoval zdravý a socialistický polednový vývoj.“352 Opět se projevila umírněnost dělníků a radikálnější přístup studentů. K vzepětí společnosti došlo během listopadového ÚV KSČ, které zasedalo 14.-17. listopadu. Již před zasedáním okresní organizace zasílaly své rezoluce určené ÚV KSČ, Národnímu shromáždění, do redakcí Nástupu i Rudého práva a vyjadřovaly svou podporu lednovým závěrům a vládním představitelům. Ve svých dopisech nejčastěji požadovaly svoláním XIV. sjezdu strany a zákazu vysílání Vltavy. Situaci neuklidnilo ani to, že se listopadové plénum přihlásilo k polednové politice. Vliv na nesouhlas mělo personální složení ÚV KSČ, kde začali převažovat komunisté, kteří před invazí vystupovali proti reformnímu proudu ve straně, například Vasil Biľak.
5. 10. Oslava 50. výročí vzniku Československa V říjnu se chystaly oslavy 28. října. Národní výbory musely zajistit, aby byly důstojné a nebyly zneužity k protisovětským protestům. V mnoha obcích se řešila otázka, zda vysadit strom svobody. Ve Stráži pod Ralskem se rada usnesla, že strom vysazovat nebude, strom vysadili např. ve Cvikově, v Dubnici a Zákupech. „Dne 28. října dopoledne jsme ještě u školy zasadili „lípu svobody" k 50. výročí vzniku Československé republiky. Za účasti velkého množství zákupských občanů v čele s vedoucími představiteli Zákup jsem měl projev, který mi byl později velice vyčítán. Že jsem příliš vynášel předmnichovskou republiku a Masaryka a neukázal na to, jak protilidový stát to byl, čímž jsem nahrával kontrarevolučním živlům.“353 Rozkol nastal ale u výročí VŘSR, členové OV KSČ se rozhodovali, zda tuto událost slavit. 352 353
Protestní akce studentů. In Nástup, roč. XVIII., č. 45 (28. listopadu 1968), s. 2. Rozhovor vedený s pamětníkem Jiří Šimkem vedený dne 29. října 2011.
99
Josef Baloun byl například pro oslavu, ale nespojovat ji se srpnem: „jedná se přece o výročí VŘSR, všude oslava bude. Když neuděláme důstojnou oslavu, zase ostatní budou říkat, že to není správné, to budou říkat ti, kteří se dnes bojí hovořit.“354 Bohumil Procházka byl proti, československá mládež je antisovětsky naladěna a oslavy by nepřijala.355
5. 11. Závěr roku 1968 Konec roku 1968 se nesl ve znamení shrnutí událostí tohoto roku, hodnocení činnosti národních výborů a plánů na následující období. Činnost poslanců hodnotil předseda MNV například i v Hamru na Jezeře: „od doby, kdy bylo odložení voleb, práce poslanců se zhoršila a někteří přestali pracovat. S přítomnými poslanci bylo projednáno, aby se i nadále zapojovali do práce pro MNV až do doby, než budou provedeny nové volby.“356 Většina obcí byla v posledním měsíci roku seznámena s obsahem Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, například Dubnice, Stráž pod Ralskem, Hamr na Jezeře, Mimoň. Na začátku prosince byly občané Českolipska obeznámeni s výsledkem plenárního zasedání OV KSČ ze dne 27. listopadu, které se zabývalo výsledky listopadového pléna ÚV KSČ a politicko-organizačním zabezpečení výročních členských schůzí. Josef Hrdina na zasedání OV KSČ upozornil, že hlavním úkolem této organizace je zajištění aktivní politiky v okrese. Poprvé zmínil, že není jisté, zda je možné pokračovat v polednovém vývoji. V závěru svého referátu zdůraznil základní úkoly strany: uplatňování vedoucí úlohy KSČ, sjednocování úsilí státních, hospodářských a politických orgánů k řešení základních politických úkolů.357 I v závěru listopadu a počátkem prosince vyslovovaly nekomunistické organizace své požadavky. Patřila sem například Československá strana socialistická v České Lípě, i Svaz protifašistických bojovníků. Závěr roku 1968 se stále ještě nesl v duchu naděje, že se československá společnost navrátí k polednovému vývoji.
354
SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání předsednictva OV KSČ 1968, inv. č. 22, kt87. Tamtéž. 356 SOkA Česká Lípa, MNV Hamr na Jezeře, Rada 1968, inv. č. 434, karton 17. 357 OV KSČ jednal o listopadové plénu UV KSČ: Od slov k činům. In Nástup, roč. XVIII., č. 46 (5. prosince 1968), s. 1-2. 355
100
6. ČESKOLIPSKO V ROCE 1969
6. 1. Postoj českolipských občanů k politickým událostem na začátku roku 1969 Již na začátku roku zveřejnili členové předsednictva OV KSČ v České Lípě své stanovisko k současné politické situaci formou článku v týdeníku Nástup. Vyjádřili v něm podporu k závěrům listopadového a prosincového zasedání ÚV KSČ, které považovali za základ pro uskutečňování všech kladných rysů polednové politiky. Článek také zachycoval názor, že českolipský OV KSČ stojí pevně na straně pokrokových sil ve společnosti a odpovídá zájmům občanů.358 Vedoucí tajemník OV KSČ Josef Hrdina se pokoušel charakterizovat příčiny vzniku obrodného procesu: „celé hnutí vyrostlo z odporu proti byrokratickým metodám budování socialismu a z touhy postavit na rozhodující místo člověka jako určujícího činitele. Proto byl přijat akční program všemi vrstvami lidu, oběma národy i národnostními menšinami.“359 Ve svém příspěvku zdůrazňoval, že se hnutí muselo vyhýbat snahám zneužít všeobecných zájmů pro skupinové cíle a někdy i pro diskreditaci komunistické strany. Hlavní myšlenka, kterou ve svém projevu vyjádřil, byla, že není možné, aby se ztratily všechny výdobytky obrodného procesu a že by to ani Komunistická strana Československa nepřipustila.360 Svůj názor nedávali najevo jen vedoucí představitelé okresu, ale i členové základních organizací KSČ a závodů. Jejich vyjádření měla obvykle formu rezoluce, kterou posílali do redakce týdeníku Nástup. Obsahem většiny dopisů je obava, aby čelní vládní představitelé Československa a zároveň reprezentanti polednového vývoje neodešli z politického života. Takto se vyjádřili i členové ZO KSČ okresního zemědělského sdružení v České Lípě ohledně Josefa Smrkovského, jehož přítomnost v nejvyšším státním orgánu považovali za záruku svobody a budoucího rozkvětu.361 I CV KSČ velkovýkrmny Mimoň zaslal rezoluci Ústřednímu výboru KSČ, v níž 358
Stanovisko předsednictva OV KSČ v České Lípě k současné politické situaci. In Nástup, roč. XIX., č. 1 (9. ledna 1969), s. 1. 359 Socialismus je náš cíl: Josef Hrdina, vedoucí tajemník, In Nástup, roč. XIX., č. 1 (9. ledna 1969), s. 1-2. 360 Tamtéž.. 361 Z rezolucí základních organizací KSČ a závodů: Demokraticky řešit situaci. In Nástup, roč. XIX., č. 1 (9. ledna 1969), s. 2.
101
vyjádřil svou podporu: „cítíme všichni, že je nanejvýš potřebné skoncovat s kladením extrémních požadavků vůči vedení naší strany, které jsou v poslední době proklamovány na různých místech a pracovištích. Věříme pevně, že ÚV má dostatek sil zajistit důsledné provádění polednové politiky, což je hlavním obsahem rezoluce listopadového pléna.“362 Ze zasílaných rezolucí je patrné, že českoslovenští občané se nevzdávali naděje, že obrodný proces bude pokračovat, i když třeba pomalejším tempem. Navíc usilovali vyjádřit podporu čelním představitelům státu a vyjadřovali tak naději, že dokáží situaci v Československu vyjádřit ke spokojenosti občanů. Nesouhlas se současnou politickou situací v Československu vyjádřil Jan Palach svým upálením, i českolipská města na památku jeho činu držela tryznu. V České Lípě zorganizovali tryznu mladí lidé, ale neměli k dispozici jeho fotografii, a proto použili kresbu. V Zákupech byl jeho portrét na náměstí a pionýři u něj drželi čestnou stráž. Tryzna a rozloučení probíhala i v České Lípě.
6. 2. Ohlas mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1969 na Českolipsku Českolipsko stejně jako celé Československo žilo v březnu mistrovstvím světa v ledním hokeji. Největší ohlas samozřejmě vzbudila dvě utkání se Sovětským svazem, při nichž se podařilo československým hráčům vyhrát. Obě vítězství způsobila spontánní shromažďování obyvatel ve všech okresech, při nichž se oslavy vítězství zvrhly na protest proti sovětské okupaci Československa. Z obavy, jak by se mohla vyvinout situace po utkání dne 28. března ve městech českolipského okresu, v nichž byl největší styk občanů se sovětskými vojáky, došlo dva dny před zápasem k aktivu v Zákupech, jehož se účastnil i pplk. Višněvkij, při němž se osvětlovala politická situace v okrese.363 Obavy se naplnily. Největší nepokoje nastaly po druhém vítězném utkání v noci z 28. března, „v Zákupech ale hokejové události nevybočily z mezí poněkud vypjatého sportovního nadšení, i když samozřejmě podbarveného vlasteneckými city. Vytvořil se spontánní průvod městem, před sovětskými ubikacemi v bývalém kapucínském klášteře jsme zazpívali hymnu a na
362
Dopis aktivu CV KSČ velkovýkrmny Mimoň ÚV KSČ: Podporujeme vaše prohlášení. In Nástup, roč. XIX., č. 2 (16. ledna 1969), s. 1. 363 SOkA Česká Lípa, OV KSČ, Zápisy ze zasedání OV 1969-1970. inv. č. 21, kt. 17.
102
náměstí před papírnami byly páleny staré krabice za doprovodu fanfár na trubku“ 364 (později ovšem bylo tvrzeno, že se pálila sovětská vlajka, a za iniciátora tohoto aktu byl označen Jiří Šimek). I v České Lípě došlo v noci z 28. na 29. března ke shromážděním namířeným i proti některým osobnostem města. Průvod mladých lidí procházel městem za křiku hesel.365 Protesty, k nimž po zápase došlo, znepokojily celé vedení komunistické strany, které k této situaci vydalo prohlášení předsednictva ÚV KSČ. Okresní národní výbor v České Lípě se také zabýval těmito shromážděními, které charakterizoval jako nepříliš vážné v porovnání s jinými městy. Přesto upozornil na nutnost více jednat s občany a vysvětlovat jim všechna opatření, která přijalo předsednictvo ÚV KSČ, a všemi prostředky zajistit klidné klima.366 V rámci uklidňování situace došlo v Zákupech k besedě s mládeží s názvem: 2:0, a co dál?, které se účastnili straničtí funkcionáři a objasňovali politické poměry v zemi.367
6. 3. První máj První máj v roce 1969 se nesl v jiném duchu než ten předcházejícího roku. ONV zdůrazňovalo, že se při oslavách naváže na tradice předchozích let. Organizátorem
těchto
oslav
byla
opět
Národní
fronta,
která
společně
s předsednictvem OV KSČ zdůrazňovala, že tato akce má sloužit ke konsolidaci vnitřních poměrů v československé republice. Hlavním úsilím státních orgánů bylo zajistit, aby nedošlo k extrémním projevům a příliš radikálním přístupům k těmto oslavám.368 První máj nakonec proběhl v osmi městech bez tradičního průvodu a alegorických vozů. Jen v České Lípě šly průvody z jednotlivých závodů. Představitelé okresu průběh oslav zhodnotily jako velmi klidný.369
364
Rozhovor vedený s Jiřím Šimkem dne 29. října 2011. SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1969, inv. č. 87, karton 25. 366 Rada ONV k současné situaci: podpořit úsilí vlády. In Nástup, roč. XIX., č. 15 (17. dubna 1969), s. 1. 367 Rozhovor vedený s Jiřím Šimkem dne 29. října 2011 . 368 Nástup májové oslavy v okrese. In Nástup, roč. XIX., č. 15 (17. dubna 1969), s. 1-2. 369 První máj v okrese. In Nástup, roč. XIX., č. 17 (1. května 1969). s. 1. 365
103
6. 4. Vliv dubnového zasedání předsednictva ÚV KSČ na Českolipsko Změny v politické sféře spjaté ze 17. dubnem 1969 zasáhly i Českolipsko. Přesnějším informace o zasedání předsednictva ÚV KSČ se českolipští straničtí funkcionáři dozvěděli od tajemníka ÚV KSČ Jozefa Lenárta, který se zúčastnil českolipské aktivu dne 24. dubna. Účastníci se rozhodli podpořit závěry ÚV KSČ ze 17. dubna, které vnímaly jako nejúčinnější východisko z těžké krize, v níž se Československo nacházelo. Souhlasili s kádrovými opatření, které měly posloužit k upevnění vedoucí úlohy komunistické strany v československé společnosti.370 Toto zasedání ÚV KSČ a s ním související přijatá opatření způsobilo změnu ve vedení OV KSČ na Českolipsku i postoj českolipských politiků k polednovému vývoji. Dne 1. července OV KSČ vytvořil zprávu, v níž kriticky posoudil polednový vývoj, který sice řešil deformace minulého období, ale zároveň podle některých členů OV KSČ způsobil prohlubování napjaté politické situace a krizi ve straně i společnosti. Členové OV KSČ kritizovali některé změny ve straně, ke kterým došlo v rámci obrodného procesu. Výsledkem bylo zrušení funkce neuvolněného předsedy a návrat k funkcím tajemníků OV KSČ. Zároveň začala první vlna čistek, například dosavadní předsedy OV KSČ Josef Soukup byl uvolněn ze své poslanecké funkce v ČNR a v předsednictvu Okresního výboru KSČ. Z vedoucích pozic OV KSČ odešli i Josef Hrdina a Jaroslav Němec.371 V září 1969 byl z funkce tajemníka uvolněn Štefan Ištok a z funkce vedoucího technických služeb Ladislav Brada, funkce byl zproštěn i poslanec Jiří Keller, který zůstal v cizině při zájezdu (v rámci propagandy byl označen agentem rakouského špionážního odboru).372 V Zákupech se postupně proměnil celý národní výbor, čistky zasáhly i zdejší školu, kde bylo sedm učitelů, a z toho čtyři ztratili členství v KSČ. Navíc Jiří Šimek se nesměl stát ředitelem školy, přestože byl původně na tuto funkci navržen.373 Ve většině MNV docházelo od dubna k hodnocení činnosti a postoje poslanců. Celkově se aktivita mnoha poslanců snížila. Pasivita se projevila i ve všech společenských organizacích v Mimoni. Kromě kádrových čistek začalo i odvolávání srpnových provolání OV KSČ z 26. a 27. srpna 1968.
Své srpnové provolání
370
Ústřednímu výboru KSČ. In Nástup, roč. XIX., č. 16 (24. dubna 1969), s. 1. Z pléna OV KSČ v České Lípě: realizovat usnesení činy. In Nástup, roč. XIX., č. 26 (3. července 1969), s. 2. 372 SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady 1969, inv. č. 87, karton 25. 373 Rozhovor vedený s Jiřím Šimkem dne 29. října 2011 . 371
104
prohlásila za neplatné i rada MěNV v Doksech s odůvodněním, že rada jednala pod vlivem napjaté atmosféry a použila nevhodné formulace textu.374 Svá srpnová prohlášení odvolal dále například i MěNV v Dubé. Zrušilo se i srpnové prohlášení Okresního výboru Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP), v němž se členové postavili proti intervenci a pozastavili činnost této organizace. Od května 1969 se ale předsednictvo OV SČSP zabývalo oživením práce starých poboček a zakládáním nových.375
6. 5. Srpnové výročí intervence Obava z nepokojů v důsledku srpnového výročí vojenské intervence se projevovala již od počátku srpna. Dne 14. srpna zveřejnilo předsednictvo ONV v České Lípě výzvu k zachování klidu, která byla reakcí na rozšiřování různých nelegálních tiskovin, letáků, různých hesel, pokynů.376 Již na počátku srpna začal zpracovávat MěNV v České Lípě politicko-koordinační opatření k zajištění klidu a pořádku ve městě. Zrušily se služební cesty funkcionářů a počítalo se se svoláním mimořádné schůze, národním výborům se odeslal dopis, v němž bylo varování před snahami vyvolat neklid ve městech a výzva k aktivnímu vystupování proti těmto snahám.377 Ve většině měst se ale nepředpokládalo, že by došlo k nějakému výraznějšímu úsilí o narušení pořádku, například v Kamenickém Šenově byla ale rada MěNV připravena k okamžitému odstranění nepřátelských hesel.378 Celkově proběhly srpnové dny bez závažnějších případů. VB zaznamenala případ kdy ze 14. na 15. srpna podnapilý občan házel z balkonu kavárny Union v České Lípě různé předměty na ulici a hrubě u toho napadal Sovětský svaz. Dalším případ byl z 20. na 21. srpna, kdy dva opilí mladíci vylezli na pomník Rudé armády s úmyslem ho poškodit. Během 21. srpna byly v závodu Tatra před ranní směnou vyvěšeny černé prapory na komíně a v poledne v některých dílnách pozastavena práce a v ČSAO řidiči v poledne začali troubit. Celkově se ve městě objevilo několik
374
SOkA Česká Lípa, MěNV Doksy, Zápisy ze schůzí rady 1969, inv. č. 67, kn 67/16. Ruší svá srpnová prohlášení: Věrni své historii. In Nástup, roč. XIX., č. 22 (5. června 1969), s. 1. 376 Občanům Českolipska! In Nástup, roč. XIX., č. 32 (1č. srpna 1969), s. 1. 377 SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady, inv. č. 87, kn 22. 378 SOkA Česká Lípa, MěNV Kamenický Šenov, Zápisy ze schůzí rady 1969, inv. č. 72, karton 14. 375
105
letáků a na některých místech i hanlivé nápisy.379 K násilnému činu došlo až před půlnocí 22. srpna, kdy byla rozbita okna na domě v Ruské ulici.380 Pro srovnání ani v okrese Nymburk nedošlo k větším nepokojům, většinou se jednalo o ojedinělé akce masové podpory. I zde se objevily protestní letáky, protisovětské nápisy, trikolory, pětiminutová stávka ve Startu Nymburk a v provozovně Kovopodnik, někde přišli zaměstnanci do práce v černých oblecích nebo v černých vázankách.381 Průběh srpnových dní byl v obou okresech téměř totožný.
6. 6. Vztah k Sovětskému svazu, sovětským symbolům a sovětským vojákům na Českolipsku Přestože ÚV KSČ usiloval o uklidnění situace a československé obyvatelstvo bylo vyzýváno ke klidu, zůstala v československých občanech nenávist vůči okupantům, která se projevovala při různých příležitostech. Jednalo se převážně o spontánní projevy, jak tomu bylo i u shromáždění po československém vítězství nad Sovětským svazem při hokejovém mistrovství světa. Nenávist k okupantům se i v roce 1969 projevovala ničením pomníků vojáků Rudé armády. Ve Cvikově ještě v říjnu 1969 řešili, kdo bude hradit náklady spojené s obnovením pomníku na náměstí. Členové plenárního zasedání doporučovali, aby náklady zaplatili ti, kteří pomník zničili.382 I v Zákupech se plénum zabývalo otázkou hanobení zdejšího hrobu Rudé armády.383 Zákupy se ale navíc musely vyrovnat s usídlením jednotky sovětské armády ve městě. Často zde docházelo k šarvátkám mezi místními obyvateli a sovětskými vojáky, nakonec to byl jeden z důvodů, že se rozhodlo o zřízení jednotky VB v obci. Místní obyvatelé si nejvíce stěžovali na to, že sovětští vojáci rozšiřují nevyžádaný intervenční časopis Zprávy, nakonec po jednáních se zdejším sovětským důstojníkem šíření Zpráv ustalo.384 Podle Jiřího Šimka zákupští občané přišli do kontaktu spíše s důstojníky, s řadovými vojáky jen při práci v rámci družby. Sám vzpomínal na jedno z prvních setkání se sovětským důstojníkem nějaký 379
SOkA Česká Lípa, MěNV Česká Lípa, Zápisy ze schůzí rady, inv. č. 87, kn 25. Tamtéž. 381 SVITÁKOVÁ, M., c. d., s. 79-80. 382 SOkA Česká Lípa, MěNV Cvikov, Zápisy ze schůzí rady 1969, inv. č. 70, karton 13. 383 SOkA Česká Lípa, MěNV Zákupy Zápisy z plenárních zasedání 1969, inv. č. 3, karton 4. 384 Tamtéž. 380
106
čas po intervenci, kdy tento důstojník přišel navštívit místní koncert, ale obával se přijetí místními občany.385 O spolupráci s jednotkami sovětské armády usiloval i MěNV v Dubé, který zadal těmto jednotkám demoliční práce v prostoru Bělé pod Bezdězem za účelem upevnění vzájemných vztahů.386 K hospodským šarvátkám ale nedocházelo jen v Zákupech, rada MěNV v Hamru na Jezeře se během období rekreace zabývala útoky rekreantů na příslušníky sovětské armády. Tato situace se projednávala i s VB, ale situace byla komplikovaná častým střídáním rekreantů.387 V Kamenickém Šenově se vztek vůči Sovětskému svazu projevil například během oslav 24. výročí osvobození Československa Rudou armádou, kdy byly strženy sovětské vlajky na MNV a u pomníků protifašistických bojovníků, kde nejen, že byly strženy, ale byly i spáleny.388
6. 6. Závěr Po 17. dubnu 1969, kdy došlo k personálním změnám ve vrcholné politice se začala měnit celá politická situace ve státě, docházelo k prvním personálním čistkám i v okresních organizacích. Začala se projevovat snaha vyšších stranických míst o stabilizaci poměrů ve společnosti a opět vedoucí úlohu strany: „chceme a budeme bojovat za sjednocení konsolidaci okresní orgnaizace KSČ svádět rozhodný ideový i politický boj. Boj se všemi, ať už jednotlivci nebo skupinami, kteří by chtěli rozdmýchávat pod pláštíkem vlastenectví nacionální, antisovětské a antisocialistické vášně na závodech, ve městech i na vesnicích, narušovat pořádek klid.“389 Pro hodnocení roku 1968 na Českolipsku je třeba si uvědomit, že po celou dobu vycházely okresní stranické organizace z linie strany, nikdy se nestaly iniciátory změn, i když si často zdejší funkcionáři připisovali větší zásluhy.
385
Rozhovor vedený s Jiřím Šimkem dne 29. října 2011. SOkA Česká Lípa, MěNV Dubá, Zprávy ze zasedání pléna MNV, inv. č. 26, karton 3. 387 SOkA Česká Lípa, MNV Hamr na Jezeře, Rada 1969, inv. č. 443, karton 17. 388 SOkA Česká Lípa, MěNV Kamenický Šenov, Zápisy z plenárních zasedání 1969, inv. č. 25, karton 4. 389 Otevřený dopis předsednictva SKV KSČ: Bojovat o konsolidaci. In Nástup, roč. XIX., č. 30 (31. července 1969), s. 1-2. 386
107
ZÁVĚR
Pražské jaro patří k nejvýznamnějším událostem v dějinách Československa. Náznaky jeho příchodu byly již v 60. letech, kdy docházelo k politickému uvolňování, ale zásadní změna nastala až po lednovém plénu ÚV KSČ, kdy byl Antonín Novotný ve funkci prvního tajemníka nahrazen Alexandrem Dubčekem. Nové vedení KSČ se pokusilo o reformu sovětského modelu socialismu. Propagovaný směr nazývali „socialismus s lidskou tváří“. Demokratizační tendence vyvrcholily při tvorbě Akčního programu, který zachycoval politické, ekonomické i společenské reformy. V první polovině roku 1968 se československá občanská společnost probouzela, projevovala zájem o dění ve straně a ve státě a vyjadřovala se k politickým a celospolečenským problémům. Část obyvatel se zařadila do reformního křídla, které vyvíjelo tlak na stranické aparáty a vládní představitelé, konzervativci se naopak pokoušeli reformní proces zabrzdit za podpory okolních komunistických stran. Reformní vývoj v Československu narušil 21. srpen 1968, kdy do země vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Invaze se setkala s obrovským odporem československých občanů a úsilím o pokračování v polednové politice. Nakonec se ale českoslovenští političtí představitelé podřídili nátlaku z Moskvy. Reformní proces zasáhl
celé Československo
a nevyhnul se
ani
českolipskému okresu. Jak moc byl ale tento region zasažen reformními změnami ve společnosti, se dá ale těžko posoudit vzhledem k omezené pramenné základně. K dispozici jsem měla novinové články týdeníku Nástup, výpovědi pamětníků a zápisy OV KSČ a městských národních výborů. Neobjektivnost a nepříliš velký rozsah pramenné základny mi výzkum ztěžovaly. Nicméně jsem došla k závěru, že události na českolipském okrese zcela vycházely z celorepublikové situace a kopírovaly ji. Při hodnocení činnost OV KSČ jsem došla k názoru, že se ve stranických organizacích na Českolipsku příliš mnoho nezměnilo, co se týká metod práce a personálního složení. Během obrodného procesu nedošlo k žádné větší výměně na vedoucích pozicích strany na okrese, přestože řada občanů volala po odchodu zkompromitovaných funkcionářů. Někteří z nich, například Josef Baloun, se sice své
108
funkce vzdali, ale i nadále se účastnili zasedání okresního výboru, podíleli se na rozhodování a do vedoucích pozic se navrátili během normalizace. Jiní ale ve své funkci i nadále zůstali, k čemuž přispívalo i určité konzervativní prostředí uvnitř organizací KSČ, které bylo způsobené tím, že tyto organizace nebyly hnací silou reformního procesu a ani jeho členové o něm nebyli na počátku dostatečně informování. O tom, k jakým došlo změnám ve straně, se většina členů OV KSČ dozvěděla z celostátního tisku a během březnových okresních konferencí. Hlavní referát o výsledcích lednového pléna přinesl právě Josef Baloun, který byl považován za zastánce konzervativního směru a patřil k těm v okrese, na něž se snášela největší kritika. Josef Baloun sice přihlásil okresní organizaci k obrodnému procesu, ale jeho projev byl jen reprodukcí známých myšlenek z lednového pléna ÚV KSČ, účastníci konference se nedozvěděli mnoho nového. Při březnové konferenci sice padala kritická slova, ale celkově situace nevypadala, že by na okrese došlo k velkým změnám. U národních výborů je těžké posoudit, jaké byly reakce členů na obrodný proces, protože se dochovaly převážně jen zápisy, které se věnovaly hlavně technickým a organizačním záležitostem, výjimečně se objevily prohlášení vyjadřující souhlas k lednovým záměrům, nezůstaly ale zápisy, které by zachycovaly postoj jednotlivých členů národního výboru k demokratickým reformám. Situaci ve státě změnil 21. srpen 1968, kdy do Československa vstoupila vojska Varšavské smlouvy. V mnoha městech probíhaly obrovské protesty a nepokoje. Situace na Českolipsku ale nebyla tak bouřlivá v porovnání s většími městy. Příchod cizích vojsk zdejší občany šokoval a vzbudil odpor. Nesouhlas s invazí zde získal podobu podpisových akcí, rezolucí na podporu československých vládních představitelů, vyvěšených transparentů, nápisů na zdech odmítajících okupaci atd. Nicméně zde nedošlo ke konfliktu obyvatelstva s vojáky. I během srpnových dnů okresní orgány kopírovaly linii ústředního výboru strany a okupaci odsoudily. Jen výjimečně se objevili lidé, kteří okupaci uvítali. Postupně se ale začala situace uklidňovat, zhruba v polovině září se v týdeníku Nástup přestaly objevovat články odsuzující okupaci a i činnost a úkoly jednotlivých národních výborů se vracela do původních kolejí. Hanlivé nápisy odsuzující okupaci byly odstraněny, značení silnic a měst se vrátilo na svá místa a nenávist vůči okupantům se odsunula z veřejnosti do domácností. Okresní orgány se velice snažily, aby se situace normalizovala co nejrychleji. Řada funkcionářů se 109
postupně začala přiklánět ke konzervativnímu směru, měnil se i jejich způsob hodnocení situace. zatímco v prvních dnech po invazi byli Sověti považováni za nepřátele a okupanty, na podzim již slovo okupant zmizel ze slovníků funkcionářů a vrátila se tam fráze o bratrství a přátelství. Začala se měnit pozice ve straně, navrch se dostávali funkcionáři, kteří patřili do konzervativního křídla a polednový vývoj jim nevyhovoval. Zatímco v okresním výboru OV KSČ začalo být jasné, že situace směřuje k potlačení všech polednových reforem, českolipští občané se nevzdávali naděje, že obrodný proces bude pokračovat, i když třeba pomalejším tempem. Proto se nadále před listopadovým zasedáním ÚV KSČ sepisovali rezoluce vyjadřující podporu současnému vedení. Dubnové plénum ÚV KSČ sice vyvolalo nespokojenost u většiny obyvatel regionu, ale nedošlo k žádnému výraznému protestu. Nesouhlas s politikou se částečně promítl do událostí spojených s hokejovou porážkou Sovětského svazu československým mužstvem, kdy se při spontánních demonstrací i na Českolipsku objevila kromě sportovních i hesla politická. K určitým nepokojům došlo až v souvislosti s prvním výročím okupace, ale to se jednalo jen o několik nepříliš rozsáhlých akcí bez velkého ohlasu. Zde je třeba poznamenat, že se okresní organizace KSČ na masivní odpor řádně připravovaly a snažily se neponechat nic náhodě. V tomto období začalo docházet k prvním kádrovým změnám, které nebyly tak masivní jako čistky z počátku 70. let, které ale nejsou předmětem mé práce.
110
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ PRAMENY JANÁČ, Marek. Srpen 1968[zvukový záznam]. [Praha] : Radioservis, p2008. 1 zvuková deska (600:00). MALEČEK, Stanislav. Byli jsme při tom: Čeští novináři a publicisté vzpomínají na události let 1968-1969, doby, kterou celý svět znal jako Pražské jaro. 1. vyd. Praha: Klub novinářů Pražského jara 68, 1993. Okupanti, táhněte domů! Praha: Wana Printing, 2001. PECKA, Jindřich. Spontánní projevy Pražského jara 1968-1969. 1. díl Edice Prameny k dějinám československé krize 1967–1970, 1. vyd. Brno : Doplněk, 1993. 295 s. Rok 1968 v dokumentech : Události roku 1968 - leden - srpen. [b.m.n.]. 11 s. ŠINKARJOV, Leonid. Všecko jsem skoro zapomněl. Vyd. 1. Praha: Akropolis, 2009, s. 480. Vojáci, kteří neztratili svou čest : sborník vzpomínek československých vojáků na srpen 1968 a následná léta normalizace československé armády : [21. srpen 1968]. 1. vyd. Praha : Avis, 2002. 191 s.
Dobový tisk
Nástup (rok 1968, 1969) Rudé právo (rok 1968)
Fondy Státního okresního archivu Česká Lípa Městský národní výbor Cvikov Městský národní výbor Česká Lípa Městský národní výbor Doksy
111
Městský národní výbor Dubá Městský národní výbor Jablonné v Podještědí Městský národní výbor Kamenický Šenov Městský národní výbor Mimoň Městský národní výbor Stráž pod Ralskem Městský národní výbor Zákupy Místní národní výbor Bezděz Místní národní výbor Blatce Místní národní výbor Blíževedly Místní národní výbor Bohatice Místní národní výbor Brenná Místní národní výbor Brniště Místní národní výbor Břevniště Místní národní výbor Dobranov Místní národní výbor Domašice Místní národní výbor Dřevčice Místní národní výbor Dubnice Místní národní výbor Hamr na Jezeře Místní národní výbor Heřmanice v Podještědí Okresní organizace Komunistické strany Československa Sbírka dokumentů k roku 1968
Orální prameny Rozhovor autorky s Jiřím Šimkem dne 29. října 2011. Rozhovor autorky s Josefem Pecharem dne 2. února 2012. Rozhovor autorky s Ninou Oplovou
112
LITERATURA BENČÍK, Antonín. V chapadlech kremelské chobotnice. Praha: Mladá fronta, 2007. Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro: sborník k mezinárodní konferenci pořádané v Praze ve dnech 7.-9. září 2008. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. BLAŽKOVÁ, Jana. Inventář Okresní výbor Komunistické strany Československa, č. 813. Česká Lípa, 2003. Česká Lípa: 40 let socialistické výstavby. Česká Lípa: Teps, 1985. DIENSTBIER, Jiří. Srpen 1968. 1. vyd. Praha: Práce, 1990. DOSKOČIL, Zdeněk. Duben 1969: anatomie jednoho mocenského zvratu. Brno: Doplněk; Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. HOPPE, Jiří. Opozice '68: sociální demokracie, KAN a K 231 v období pražského jara. 1. vyd. Praha: Prostor, 2009. KAPLAN, Karel. Antonín Novotný. Vzestup a pád „lidového“ aparátčíka. Brno: Barrister a Principál, 2011, KURAL, Václav a kol., Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces. 1. vyd. Praha : Parta, 1993. MACÁK, Milan. Tváří v tvář okupaci : příběh čs. vojenské rozvědky v srpnu 1968. 1. vyd. Praha : Ministerstvo obrany České republiky - AVIS, 2008. MADRY, Jindřich. Sovětská okupace Československa, jeho normalizace v letech 1969-1970 a role ozbrojených sil. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994. MAŇÁK,
Od
Jiří.
„normalizace“
a
ústupu
jeho
k porážce,
vyvrcholení
od
v očistě
omezování liberecké
k likvidaci. okresní
Postup
organizace
Komunistické strany Československa. Praha: USD, 2011. Dostupné též z http://www.dejinyksc.usd.cas.cz/publikace-projektu/doc_download/262-maak-jii-odustupu-k-porace-od-omezovani-k-likvidaci-postup-qnormalizaceq-a-jehovyvrcholeni-.html MAŇÁK, Jiří. Proměny strany moci: Studie a dokumenty k vývoji Komunistické strany Československa v období 1948-1968. 1. část – III. část. Praha: USD, 1995. Dostupné též z http://www.dejinyksc.usd.cas.cz/publikace-projektu/cat_view/18publikace-projektu/19-stari-texty-jiiho-maaka-vnovane-vyvoji-lenske-zakladnyfunkcionaskeho-sboru-a-pracovnik-stranickeho-aparatu-ks-v-letech-1948-1968.html 113
MENCL, Vojtěch a kol., Československo roku 1968. 2. díl, počátky normalizace. 1. vyd. Praha: Parta, 1993. Mladí, levice a rok 1968. 1. vyd. Praha: Společnost pro evropský dialog v nakl. BCS, 2009. Obce živé i zaniklé: bývalý vojenský prostor Ralsko. 2. rozš. vyd. Česko: Mikroregion Podralsko, 2007. Oběti okupace: Československo 21.8. - 31.12.1968. 1. vyd. Praha : Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. PAUER, Jan. Praha 1968: vpád Varšavské smlouvy : pozadí - plánování - provedení. 1. vyd. Praha: Argo, 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Hnutí revoluční mládeže 1968-1970: edice dokumentů. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století. Praha: Prostor, 2008. PECKA, Jindřich. Sovětská armáda v Československu 1968-1991. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1996. Polsko a Československo v roce 1968: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference: Varšava, 4.-5. září 2003. Praha: Dokořán: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. Postoje československých občanů k demokracii v roce 1968. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999. POVOLNÝ, Daniel. Vojenské řešení Pražského jara 1968. I., Invaze armád Varšavské smlouvy. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2008. POVOLNÝ, Daniel. Vojenské řešení Pražského jara 1968. II., Československá lidová armáda v srpnu 1968. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2010. Pražské jaro 1968: literatura - film - média: materiály z mezinárodní konference pořádané Literární akademií za spolupráce s Městskou knihovnou Praha 20.-22. května 2008. Praha: Literární akademie, 2009. SMEJKAL, Ladislav. Českou Lípou krok za krokem. Česká Lípa: Magdalena Sobotová, 2005. SOVADINA, Miloslav. Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990. 1. vyd. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. 114
Sovětská okupace Československa a její oběti. 1. vyd. Brno: CDK, 2005. Srpen 1968: čtyřicet let poté: sborník textů. 1. vyd. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008. SVEJKOVSKÝ, Jiří. Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST : dokument. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. SVITÁKOVÁ, Michaela. Rok 1968 na Nymbursku. Liberec 2012. Ústecký sborník historický. 1979. 1. vyd. Ústí n. Labem: Severočeské nakl., 1981. VALENTA, Jiří. Sovětská intervence v Československu <1968=tisíc devět set šedesát osm>: Anatomie rozhodnutí. Praha : Svoboda, 1991. VANČURA, Jiří. Naděje a zklamání: Pražské jaro 1968. 2. vyd., v MF 1. Praha: Mladá fronta, 1990. VOJTÍŠEK, Břetislav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Sosnová a okolí. Česká Lípa: End, 1993. VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Dubá a okolí. Dubá: Městský úřad, 1993. Z minulosti Děčínska a Českolipska. 4. 1. vyd. Ústí nad Labem : Severočeské nakl., 1985. 436 s.
Internetový zdroj www.totalita.cz
115
PŘÍLOHA
Obrazová příloha:
Příloha č. 1: Srpen 1968 v České Lípě
Obr. č. 1. Most přes Ploučnici Obr. č. 2. Obsazování náměstí Obr. č. 3, 4. Diskuze s vojáky Obr. č. 5, 6. Stržený pomník Rudoarmějce Obr. č. 7. Nápis na místě strženého pomníku Obr. č. 8. Srpnová nástěnka na vrátnici ve Vagonce Obr. č. 9. Nápisy na mostě přes Ploučnici Obr. č. 10: Úvodní stránka Nástupu po vojenské invazi Varšavských vojsk
Příloha č. 2: Den výročí vzniku Československa v Zákupech
1. Slavnostní projev pronesl učitel Jiří M. Šimek 2. Projev předsedy MNV Karla Šafránka – vedle něho František Bartoš 3. Josef Vik lípu přidržuje, J. M. Šimek zahrnuje hlínou 4. Shromáždění občané – v popředí K. Šafránek 5. Jiří M. Šimek při projevu
Příloha č. 3: Tryzna za Jana Palacha v České Lípě
Obr. č. 1. Tryzna za Jana Palach v České Lípě Obr. č. 2. Podpisová akce
Zdroj: Osobní sbírka Jiřího Šimka SOkA Česká Lípa, Sbírka dokumentů k roku 1968, karton č. 6, fotodokumentace
116
Rozhovory autorky s pamětníky
Příloha č. 4: Rozhovor s Mgr. Jiří Šimkem (uskutečněno dne 29. 10. 2011) Příloha č. 5: Rozhovor s Josefem Pecharem (uskutečněno dne 2. 2. 2012)
Zdroj: Osobní archiv autorky
117
Příloha č. 1
Obr. č. 1 Most přes Ploučnici (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
Obr. č. 2 Obsazování náměstí (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968) 118
Obr. č. 3 Diskuze s vojáky (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
Obr. č. 4 Diskuze s vojáky (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
119
Obr. č. 5 Stržený pomník Rudoarmějce (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
Obr. č. 6 Stržený pomník Rudoarmějce (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
120
Obr. č. 7 Nápis na místě strženého pomníku (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
Obr. č. 8 Srpnová nástěnka na vrátnici ve Vagonce (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
121
Obr. č. 9 Nápisy na mostě přes Ploučnici (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
122
Obr. č. 10 Úvodní stránka Nástupu po vojenské invazi Varšavských vojsk
123
Příloha č. 2
Obr. 1 Slavnostní projev pronesl učitel Jiří Šimek (sbírka J. Šimka)
Obr. 2 Projev předsedy MNV Karla Šafránka – vedle něho František Bartoš (sbírka J. Šimka) 124
Obr. 3 Josef Vik lípu přidržuje, J. Šimek zahrnuje hlínou (sbírka J. Šimka)
Obr. 4 Shromáždění občané – v popředí K. Šafránek (sbírka J. Šimka)
125
Obr. 5 Jiří Šimek při projevu (sbírka J. Šimka)
126
Příloha č. 3
Obr. 1 Tryzna za Jana Palach v České Lípě (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
Obr. 2 Podpisová akce (zdroj: SOkA Česká Lípa, sbírka dokumentů k roku 1968)
127
Příloha č. 4 Rozhovor s Mgr. Jiří Šimkem
Rozhovor s panem Jiřím Šimkem jsem vedla 29. října 2011 v Základní škole v Zákupech. Pana Šimka jsem si jako pamětníka vybrala z toho důvodu, že byl v roce 1968 členem MěNV v Zákupech a byl o situaci ve městě informován. Mluvila jsem s ním asi 4 hodiny. Občas se stalo, že odběhl od tématu. Do přílohy jsem tedy vložila pouze pasáže, které souvisí s tématem mé práce. I přesto se domnívám, že rozhovor byl přínosný.
J. M.: Jitka Musilová, tazatelka J. Š.: Jiří Šimek
J. M.: Na začátek by mě zajímalo něco o Vás, kdy jste se narodil, něco o Vašem mládí a tak.
J. Š.: Já pocházím z Turnova. Narodil jsem se v roce 1934. Do Zákup jsem se přistěhoval vlastně hned po vejšce v padesátým šestým a začal jsem tu učit na základce a taky jsem vedl divadelní soubor. Divadlo mám hrozně rád, dodnes se mu věnuju. Tenkrát jsem vedl divadelní soubor Havlíček Zákupy a i zákupský dětský sbor.
J. M.: A odkdy jste byl členem strany?
J. Š.: Od sedmnácti, ale v šedesátým devátým jsem ztratil členství. K tomu se asi dostaneme, ne?
J. M.: Určitě. Ale teď bych se chtěla zaměřit na události roku 1968 a jak jste je tu vnímali. Jak jste se dozvěděli například o odchodu Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka?
128
J. Š.: Takhle. V té době se většina informací brala z novin, nebo z rozhlasu. To byly hlavní zdroje pro nás. V šedesátým osmým ale se v Zákupech nevydával náš Zákupský zpravodaj, proto sme se o tom dozvěděli hlavně z Nástupu. Nástup znáš? Ten bys měla znát, to je náš regionální tisk. Odkud ty vůbec jsi?
J. M.: Ze Stráže pod Ralskem. Nástup znám, už jsem četla týdeníky z let 1968-1969. A jak jste vnímali ten konec Novotnýho?
J. Š.: Tak ze Stráže, to máš kousek… Jo jo, Nástup bys měla znát, to nebylo zas tak špatný čtivo. No jak jsme to vnímali, každej jinak. Spousta lidí to vůbec neřešila, vždyť se vyměnil jeden pohlavár za druhýho. Ale pár lidí to překvapilo, vždyť předtím tomu pořádně nic nenasvědčovalo, že k tomu dojde. Ono se to odrazilo jako až později. Ono celkově to bylo v Zákupech pomalejší, než se nějaký změny dostaly do Zákup tak to trvalo, ale to bylo asi všude, myslim.
J. M.: A jaké změny tedy nastaly potom v Zákupech?
J. Š.: Tak ono to všecko vycházelo z toho ledna a těch změn na ÚV, jak se to povyměňovalo tam, tak se to povyměňovalo i tady. Třeba v únory se změnilo složení MV KSČ, tam se volilo v únoru na městský konferenci. Hodně lidí, co se tam dostalo, bylo jak se říkalo dubčekovskýho směru. (pauza) No jo, ale jak to pak všechno padlo, tak taky hodně rychle skončili. Stejně jako já. (pauza) Já jsem se taky stal členem, předsedou tenkrát zvolili Josefa Vacka, kterej byl vedoucí papíren. To byl strašně rozumnej člověk, zodpovědnej a chtěl to tu změnit. No jo… (pauza) Jo ale v Zákupech se nezměnilo jen osazenstvo MV, ale i národní výbor se změnil, i sem se dostali dubčekovci, ale i ti na to pak doplatili.
J. M.: Chtěla bych se Vás zeptat na oslavy prvního máje v Zákupech. Jak probíhaly?
J. Š.: Tam si musíš uvědomit, že se to celý změnilo. Do roku šedesát osm se na ty oslavy muselo chodit povinně. Škola šla povinně, dělníci obvykle když šli, tak to dostali zaplacený a využili toho, že si mohli mezitím dojít nakoupit a nemuseli čekat, až jim skončí šichta. Ale v šedesátým osmým to bylo jiný. To už povinný nebylo, mohl jít, kdo chtěl, nikomu nevadilo, když člověk nešel. 129
J. M.: Vy jste tedy nešel?
J. Š.: Šel. Ale ne jen v Zákupech, my jsme s manželkou vyrazili i do Český Lípy, tam měl taky projev Hrdina, chtěli jsme ho slyšet. Řečnil moc hezky, ale taky to pak odnesl. Nejen ten projev, ale to všechno. Jo, a ty ses ptala na první máj v Zákupech. Tak i tady šel průvod, šel od sokolovny přes celý město včetně sídliště a na náměstí, kde právě taky řečnil Hrdina. No jo, ale to byla úplně jiná oslava než ty ostatní. Tady když se člověk rozhlídl kolem sebe viděl lidi, který to opravdu zajímá, který tu nejsou proto, aby měli nějakou čárečku. Ne byli tu dobrovolně a s nadšením. Mávali s transparenty s hesly, tleskaly projevům, zkrátka byla taková uvolněná atmosféra. V tu chvíli měl člověk pocit, že snad celý město smýšlí reformně. Ale ono to tak nebylo.
J. M.: V řadě měst v Československu vznikaly různé organizace a zakládaly se spolky. Bylo něco takovýho i v Zákupech?
J. Š.: No jestli myslíš K 231 a ty nestraníky, tak to v Zákupech nevzniklo, zdejší chápali, proč to vzniká, ale u nás nic takovýho nebylo. Ale vznikl tu Junák, junáci, skauti, vlčata a světlušky, tenkrát je vedl, jak se jmenoval (pauza) jo, Jarda Horský, toho pak vystřídal Diviš. Ten byl taky za normalizace potrestanej. (pauza) Hele, je potřeba, aby sis uvědomila, že v tý době byla naprostá většina republika pro socialismus s lidskou tváří. Tak se říkalo tomu reformnímu polednovýmu. A kdo dneska říká, že pro něj nebyl, ten většinou lže, nebo se dělá chytřejším. Však to znáš, po bitvě je každej frajtr generálem. V tý době bylo fakt málo lidí opravdu protisovětsky zaměřených, no a když už někdo takovej byl, tak to často nedával veřejně najevo. Většina lidí ale nic prospěšného nedělala a vlastně se ani nepokoušel nic takovýho dělat. (pauza) Byli jak hovniválové, kteří se jen zajímají o tu svojí kuličku. Ale tak to je typický pro všechny režimy. No ale právě takoví lidi byli vždycky po každý změně hrozně chytří, oni přece nikdy neudělali chybu, vždy ze všeho něco vytloukli. No a právě tenhle rok, šedesátej osmej byl pro většinu lidí velkou nadějí, ne nadějí, že zmizí socialismus, ale že se změní. Jenže ta víra v lepší život netrvala moc dlouho.
130
J. M.: Změnil ji 21. srpen 1968…
J. Š.: Přesně tak..Tenhle datum změnil úplně všechno. Musim ti říct, že do tý doby byla situace v Zákupech normálně klidná, nedocházelo k žádným výrazným konfliktům kvůli politickým názorům. Taky si musíš uvědomit, že všichni, fakt všichni sledovali veškerý události v československý politice a hlavně je zajímala jednání s ostatními státy Varšavský smlouvy. Každý to jednání budilo obavy z toho, co přijde. Co když ostatní země nepochopí, že náš obrodnej proces není kontrarevolucí, jak tomu říkali. Spousta obyvatel a to i tady u nás se bála, že by mohlo dojít k nějakýmu zásahu, ale zároveň jsme byli hrozně naivní a odmítali to. Fakt jsme věřili, že se něco takového nestane, že se všechno vysvětlí a my budem moct pokračovat v tom našem vývoji. No a pak přišel srpen. Můžu ti říct, že si vůbec neumíš představit, co to bylo za šok. Tohle fakt nikdo nečekal. Viděl jsem dospělý lidi plakat. (pauza)
J. M.: A jak jste se o invazi do Československa dozvěděl?
J. Š.: No hele, to bylo takhle. Ve čtyři ráno mě vzbudila manželka, že je venku nějakej šramot. Myslel jsem, že to jedou kombajny na pole, tak jsem to nejdřív moc neřešil. No ale nebyly to kombajny, ale tanky, který si to valily na Mimoň. O intervenci jsem se dozvěděl, až když jsem zapnul rádio. Celá ta situace mě šokovala. Nemohl jsem uvěřit. A celý to zoufalství, co jsme cítili, přiživovalo právě to rádio, který pořád hlásilo, že se někde střílí, že jsou mrtví. Jen jsme ho poslouchali a vůbec nevěděli, co bude a co máme dělat. Vůbec si neumíš představit, co to je slyšet, že se v Praze střílí, že je Národní muzeum rozstřílený, že se střílí i v Liberci na náměstí, že tam jsou mrtví a ranění. Když jsme se dozvěděli o tom Liberci, to v nás fakt zatrnulo, vždyť to není tak daleko, ukazovalo nám to, jak moc je to celý reálný. Hrozně jsme se cítili, když jsme zjistili, že naši političtí představitelé, ti ke kteřím jsme vzhlíželi, že byli odvlečení do Moskvy. Zrovna v okamžiku, kdy jsme je nejvíc potřebovali. No a „bratrští“ vojáci nás obsazovali.
J. M.: Jak jste tedy strávil ten 21. srpen? Poslechem rádia a (skočil mi do řeči)
131
J. Š.: Samozřejmě, že jsem celej den neseděl u rádia. Zrovna jsem měl několik dnů vytrženej zub, takže jsem měl hrozně napuchlou tvář a v dásni jsem měl drény. Takže to fakt nebylo nic příjemnýho, ale zůstat doma jsem vážně nemohl, když se dělo něco takovýho. Hned ráno jsem šel na radnici. Nebyl jsem sám, byla tam řada lidí, protože celý den přes nás projížděly sovětský vojenský jednotky, tak to vzbuzovalo obavy. Už dopoledne se navíc sešel výbor KSČ a zhodnotili jsme tu celou situaci. Tam jsme si vlastně jakoby utřídili informace a když jsme měli o tom jasnější představu, tak jsme zahájili akce proti okupaci.
J. M.: Akce proti okupaci? Co vše probíhalo tady v Zákupech? Podepisování petic? Objevily se tu nějaké transparenty s hesly?
J. Š.: Tak třeba já jsem byl přímo pověřenej sepsáním peticí, některý byly určený pro sovětské velvyslanectví, jiný pro velitele těch sovětských jednotek, co byly teď u nás v Československu. No a právě tyhle petice pak tu podepsaly stovky občanů. Taky jsme psali dopisy na podporu našich politiků, těch internovanejch v Moskvě. Jo a na co ses to ptala dál? Jo na ty hesla. Samozřejmě že i tady se psalo. I mladí lidi, kteří tu žili se chtěli do akcí zapojit, tak jsme je vyslali psát hesla. Bylo vtipný sledovat žáky, kteří ve škole pořádně nezvládali rusky ani pozdravit, jak píší ruský nápisy proti okupaci.
J. M.: Vzpomenete si na některé nápisy?
J. Š.: Tak rusky tu bylo „okupanti, jděte domů“ a ještě „Jdi domů Ivane, čeká tě Nataša“. Ale byly tu i jiný, pamatuju si na „Mnichov 1938-21.srpen 1968“, „Lipany, Bílá hora, Mnichov, Srpen 1968“. No a na spoustě míst ve městě se objevovaly jména našich politiků, a nebo i „Brežněv = Hitler“ a tak. No a pak taky trvalo týdny ty hesla zase zamalovat, nikdo to totiž nechtěl dělat. Jo a taky se odstraňovalo značení silnic, ale to nebylo moc častý, vem si, že Zákupy jsou malý městečko. To mi připomíná, právě po tom odstraňování těch značek vjel jeden tak na sídliště, ale u toho jsem já nebyl, vyprávěla mi to manželka.
J. M.: Příchod sovětských vojsk se teda i v Zákupech setkal s obrovským odporem…
132
J. Š.: Jo, to jo. Rozhodně jo, ale musím říct, že ne každej smýšlel stejně, byli tu i takoví, kteří tu okupaci uvítali. Ale víš, co nás vážně zaskočilo? To, že jsme se vůbec nebránili. My jsme tu pořád čekali, že přijde nějaká výzva, že se něco stane. Hele členem výboru KSČ byl i jeden důstojník zdejší československý posádky, která tu sídlila, to víš, viď? (nečekal na odpověď), jmenoval se Lerch (pauza), major Lerch, no a ten v prvních dnech po okupaci pokaždý přišel, aby nás informoval, co je novýho a i říkal nám jaký maj oni příkazy a tak. No a ten první dva dny říkal, že bychom na ně pořád stačili. Chápeš, ještě jich tu nebylo tolik, dokázali bychom se ubránit. Ale už třetí den jich tu bylo moc. To by byl zbytečnej a předem prohranej boj. Ale první dva dny bychom měli šanci. (pauza) No jo, ale jak bychom dopadli, přišli by další vojáci a bylo by to horší. Ale stejně to v člověku tak nějak zůstane, že se jen díval, jak tu vojáci projížděj. Jojo… Byly to dny plný zoufalství a hroznýho vzteku. Jak my jsme nenáviděli ty vojáky a celej Sovětskej svaz. To ti taky musim říct, on tu existoval Svaz československo-sovětskýho přátelství, hele hned po okupaci přestal existovat. A že neuhádneš proč? (nečekal na odpověď) On totiž ztratil veškerý členy. Kdo by v té době taky chtěl být v něčem, v co nevěří. Vždyť to bylo jako plivnutí do tváře.
J. M.: Ještě jsem se Vás chtěla zeptat na šíření Zpráv a vysílání Vltavy v Zákupech
J. Š.: Zpráv? Jakejch Zpráv?
J. M.: Myslela jsem ty noviny, co šířili sovětský vojáci.
J. Š.: Jo, už vim. Tak ty se tu taky šířily, ale nikdo o ně neměl zájem. Na národní výbor kolikrát přišly stížnosti, ať si ty vojáci ty noviny nechaj, že o ně nestojí. No a Vltava se tu asi chytnout dala, ale pokud vim, tak to nikdo nedělal. Jako rozhlas se poslouchal to jo, ale československej. Jako Československej rozhlas, nebo i Svobodná Evropa, ale ne nic takovýho. No ale zaručit to nemůžu, jak jsem říkal, byli tu lidi, který byli pro invazi, že jo. No hele třeba takovej poslanec František Židlickej, kterej byl z Velenic, ten jasně zastával konzervativní proud, taky Břetislav Lakomý a Janecký, no a samozřejmě nadporučík národní bezpečnosti Hrabánek. Ti všichni to museli uvítat. Taky jsem se před časem dostal k seznamům lidí, kteří práskali pro StB, ze Zákup sem tam našel dva. Do jedno bych to nikdy neřekl, ale co 133
je zajímavý, že ti, u kterých jsem si byl jistí, že donáší, ti tam nebyli poznamenaní. Asi se všechny záznamy nedochovali.
J. M.: Pro Zákupy ale setkávání se sovětskými vojáky neskončilo tím, že by prošli během invaze. Pokud se nemýlím sovětská jednotka tu byla ubytována.
J. Š.: Jo to je pravda, ale ono to nebylo vůbec takhle jednoduchý. Podívej, ono to bylo takhle. Ona tu ubytována byla, ale aby ji tu mohli ubytovat, tak nejdřív musela odejít československá jednotka, která tu byla původně. Což nebylo jednoduchý že jo, představ si, jak se ti vojáci odtud museli stěhovat. Stěhování začalo asi v září a trvalo do října, ale asi už v půlce října se sem přistěhoval tankový pluk. Velitelem byl podplukovník Višněvskij. No ty jejich tanky, ty ničily zdejší chodníky a ulice. Bylo to k vzteku. No ale k tomu ubytování. Jenže problém byl v tom, že sovětských vojáků bylo víc než těch československejch, takže zdejší kasárny byly úplně přecpaný, dokonce nad sebou spali i tři vojáci. No ale důstojníci s nimi nebydleli, ti pak dostali byty v domech u školy, no a časem pro ně byly vybudovaný nový domy v Nových Zákupech, víš kde to je. Teda oni ty byty nejdřív nedostali, sami si je obsadili no a pak jim byli dodatečně přidělený. Můžu ti říct, že každej poznal, který byty jsou sovětskejch důstojníků a víš jak? Nevíš, viď. Oni totiž neměli záclony a tak měly v oknech noviny! No a k tomu Višněvskýmu on později dostal čestné občanství města a i symbolický klíče, ale to bylo za normalizace.
J. M.: No a jaké bylo soužití se sovětskou jednotkou?
J. Š.: Ona ta situace byla hodně těžká. V prvních dnech se jim všechno dávalo za vinu, ale pak ten hněv tak nějak jako ustoupil. Ne že by zmizel, to ne, ale schoval se hloubějc. V Zákupech v tý době žilo asi dva a půl tisíce obyvatel a najednou sem přišlo osm tisíc ruských vojáků. Ale musim říct, že s nimi jsme se příliš nestýkali. Většinou jsme přišli do kontaktu hlavně s důstojníky, ti se účastnili oslav a tak. Vojáci byli určení hlavně na práci, takže v rámci družeb třeba při sklízení a tak. Můžu ti ale něco vyprávět. Já jsem měl na starosti zdejší oslavy, a tak jsem jednou asi v listopadu nebo kdy pořádal koncert, no a přišel tam sovětskej důstojník a vypadal hrozně nervózně a zeptal se mě, jestli se může jít podívat, že má tuhle hudbu
134
rád. On se strašně bál jít mezi nás. No tak sem mu řekl, že může, že koncerty jsou pro všechny, tak jako proč ne.
J. M.: Takže jste se se sovětskými vojáky setkával hlavně při takových akcích?
J. Š.: Taky, ale já se s jedním důstojníkem i přátelil. Si představ jo, dokonce jsem zjistil, že se naši otcové znali! Jeho táta tu byl totiž s Rudou armádou, když se v čtyřicátým pátým osvobozovali. No a setkal se právě s mým. Tak s ním ses si rozuměl. On se hrozně styděl za to, co nám v šedesátým osmým udělali, ale jeho manželka taková nebyla. Ta neměla nejmenší chuť se tu nějak usidlovat, připadala si, že je něco víc než my. Ale její manžel ten chápal situaci v Československu. Dokonce se snažil učit česky, ale moc mu to teda nešlo. Já jsem ho byl i navštívit v Sovětským svazu, tam jsem totiž vycestovat mohl. Ale taky ti musim říct, jak se oni, ti vojáci, na Československo dívali. Pro ně totiž naše země byla něco, oni nás považovali snad za Ameriku. Někteří se pak dokonce hlásili dobrovolně do armády, aby se dostali do Československa, který už považovali za Západ. No a třeba taková naše škodovka, to už pro ně bylo něco. To auto nám děsně záviděli.
J. M.: Ještě jsem se chtěla zeptat na zdejší klášter. On připadl sovětské jednotce?
J. Š.: Nakonec jo, ale nemysli si, ten klášter nezničili ti vojáci, ti se o něj docela dobře starali, takhle ho zničili až naši pozdějc.
J. M.: No a jak se celá situace vnímala u vás ve škole?
J. Š.: Tak hele i tam bylo patrný, že se situace změnila. Na začátku roku jsme se mi, jako učitelé, sešli, no a slíbili jsme, že zůstaneme věrní poznaný pravdě, a dokonce jsme všichni tenhle slib potvrdili podpisy. No ale sešlo z toho. Ona ta normalizace nebyla lehká, a takový to nadšení, který jsme cítili předtím, z nás zmizelo. No a když padnul Dubček, tak pak padaly hlavy i tady v Zákupech, i ve škole. No a někteří právě obrátili, třeba právě Emil Paukner, ten slib nedodržel. (pauza) Ale já to chápu, často měli rodiny, pak je těžký něco takovýho dodržet. No a představ si, já jsem předtím měl být ředitelem školy, ale v rámci toho všeho co se dělo a toho mýho postoje, tak jsem už nesměl na tohle místo kandidovat. 135
J. M.: Nesměl jste kandidovat? Proč?
J. Š.: Víš, mě toho bylo strašně moc vyčítáno. Nejvíc mi byly vyčítaný ty moje projevy za ten rok 1968, hlavně ten, co jsem měl v říjnu. Nakonec jsem kvůli tomu ztratil členství ve straně. A nesměl jsem vycestovat do zahraničí, teda jen do země Varšavský smlouvy. Moje děti taky původně nesměli studovat. Ale tady musim přiznat, že to jsem jen tak nenechal. Tahal jsem za všemožný nitky, využil známostí a na ty školy je dostal.
J. M.: A projevila se tahle perzekuce i jinak?
J. Š.: No hele každej, kdo by měl takovej škraloup jako já, by se nesměl už nijak angažovat v kultuře nebo tak nějak. Ale já mohl a víš proč? Protože neměli nikoho, kdo by to dělal za mě! No tak jsem mohl dál zařizovat nějaký ty koncerty a tak, ale všechno bylo hlídaný, jestli tam nezařizuju něco proti státu. Vtipný je, že jsem nesměl ani vést kroniky, no ale zase nebyl nikdo, kdo by to dělal, no tak jsem to psal já. Ale bylo hlídaný, co píšu, navíc se třeba právě rok šedesát osm psal zpětně v roce 76, takže v době silný normalizace. Hlavně jsem tam nesměl být jako kronikář uvedenej.
J. M.: A ve škole…
J. Š.: No ve škole jsem se nesměl stát ředitelem. Mohl jsem učit češtinu a protože bylo málo učitelů tak i dějepis, ale to jen v 6. a 7. třídě. Prostě ty starší dějiny. Ale ani náhodou jsem nesměl mít občanku.
J. M.: Vy už jste tu zmiňoval, že jste měl projev na výročí vzniku Československa.
J. Š.: Jo to měl. Bylo to 28. října a před naší školou se zasazovala lípa svobody. Tehdy se toho účastnilo strašně moc lidí, samozřejmě v čele byli zdejší představitelé. No a já měl projev. Víš, co mi vyčítali? Že jsem prý příliš chválil předmnichovskou republiku no a Masaryka, no a zapomněl jsem zmínit, že to byl protilidový stát. Ale mám tu k tomu fotky, ty ti pak dám. 136
J. M.: Moc děkuju. Ještě bych teda zabruslila do roku 1969 a zeptala se Vás na Jana Palacha, jak jste tu vnímali tu jeho sebevražednou akci?
J. Š.: I tady to mělo určitý ohlas, na náměstí se držela tryzna a pionýři u ní drželi stráž.
J. M.: No a ve škole se Vás nikdo na Palacha neptal? Proč to udělal?
J. Š.: To si nepamatuju… Řekl bych že ne. Oni se neptali ani na okupaci, myslím, že to měli z domova.
J. M.: A co hokejové mistrovství?
J. Š.: To snad nebyl nikdo, kdo by to nesledoval. Všichni jsme sledovali a doufali ve vítězství. No a když jsme Rusy porazili a vyřadili z boje o medaili, tak se i v Zákupech slavilo. Lidi spontánně vyšli na náměstí, kde se slavilo. Podle mě ty oslavy sice měly politický podtext, ale převažovalo to sportovní nadšení, ta hrdost. Potom shromáždění na náměstí se vytvořil průvod, který táhl městem a zastavil se před sovětskými kasárnama v bývalém klášteře, tam jsme zpívali hymnu. Myslim, že vojáci museli být vyděšení a čekat, co bude dál. No a na náměstí jsme taky pálili starý krabice a u toho se hrály fanfáry na trubku. A představ si, že později mi tvrdili, že jsem tam nepálil papíry ale sovětskou vlajku. No jo, potřebovali toho mít na mě víc.
J. M.: No a co výročí intervence? Podnikla se v Zákupech nějaká akce?
J. Š.: Ne, to ne, v Zákupech byl klid. Kdo se chtěl něčeho účastnit, odjel do větších měst.
J. M.: Po okupaci a se začátkem normalizace se ve spoustě měst proměnil národní výbor, bylo tomu i v Zákupech?
137
J. Š.: No jistě. Došlo ke kádrovým změnám. Dá se říct, že byl snad vyměněný skoro celý národní výbor ale i výbor KSČ. Normalizace ale dosáhla svýho až v roce sedmdesát, po prověrkách. Tenkrát byl Vacek odvolaný z výboru KSČ a vyloučenej ze strany, no a Karel Šafránek byl ve funkci předsedy národního výboru nahrazenej Břetislavem Lakomým. Ten byl pěkná svině, vyřizoval si často svoje osobní účty. Hele, v Zákupech bylo ze strany po těhle prověrkách ze strany vyloučeno asi třicet procent členů. No a ten Lakomý, si představ, že kvůli němu náš divadelní soubor přestal téměř na deset let fungovat. On totiž tvrdil, že pořádnej ochotník zvládne hrát na jevišti už po jedný zkoušce. A víš proč to říkal? No protože potřeboval to jeviště na slavnostní shromáždění se sovětskými důstojníky a my mu tam překáželi, když jsme cvičili. Navíc jsme nechtěli hrát všechny ty hry, který navrhoval. Ona ta kultura byla celá taková jiná než teď. Na škole nám vznikla „síň tradice“, tu maloval jeden ruskej důstojník, vždy docházel do školy, zachycovala důležité události, samozřejmě jsou to jen ty, které jsou nějak spojené s Ruskem.
J. M.: Víte, zajímalo by mě, jak jste po roce 89 učil československé dějiny po roce 45.
J. Š.: Musim říct, že jsem si nikdy netroufl tyhle dějiny učit, učil jsem normálně do roku 48 a pak jsem na další témata prostě zadával referáty. Těžko se učí o nějaký době, kterou člověk sám prožil.
138
Příloha č. 5 Rozhovor s Josefem Pecharem
Rozhovor s panem Josefem Pecharem jsem vedla dne 2. února 2012 v jeho domě ve Velenicích za přítomnosti jeho manželky Blanky Pecharové. Pana Pechara jsem si vybrala jako pamětníka, protože bydlel blízko Zákup, na které jsem se zaměřila. Mluvila jsem s ním dohromady asi 5 hodin, část rozhovoru se však ubírala úplně jiným směrem, než jsem chtěla. Pan Pechar neustále odbíhal od tématu a příliš nereagoval na mé otázky. Neustále se vracel ke druhé světové válce a odsunu německých obyvatel. Do přílohy jsem tedy vložila pouze pasáže, které souvisí s tématem mé práce. I přesto se domnívám, že rozhovor byl přínosný.
J. M. – Jitka Musilová, tazatelka J. P. – Josef Pechar B. P. – Blanka Pecharová, manželka
J. M.: Vy jste bydleli přímo tady v Zákupech?
J. P.: No jistě.
J. M.: Vy jste v tom šedesátým osmým pracoval kde?
J. P.: Já dělal na pile v Mimoni.
J. P.: Chtěl bych mimo jiné předestříct, za komunismu bylo hodně dobrých věcí, musíme uznat, ale šla si pro výplatu dvanáctýho a dvanáctýho jsi ji taky dostala, dneska u mnohejch máš skluz dva, tři měsíce.
B. P.: Ona nechce slyšet tohle.
139
J. P.: Já jenom jako začátek… To dobrý a nedobrý. Všech věcí je víc. Šedesátej osmej rok vyzněl protože komunistická strana padla. Tu revoluci znáš, jestli o ní chceš něco vědět, můžu ti taky říct. (pauza) Ale přišla doba, kdy se zjistilo, že už toho má národ hodně a že je potřeba něco změnit.
B. P.: Počkej, počkej. Ty řikáš teďko, ale to musíš říct o tom šedesátým osmým.
J. P.: Teď o tom budu… všechno se dozvíš. (pauza) Prostě nastala doba, kdy se zjistilo, že je potřeba s tím režimem něco udělat. Nikoliv, že by se zrušila komunistická strana a její zřízení v šedesátým osmým, ale že se to udělá, jste slyšely Dubčeka, že se to udělá s lidskou tváří. To znamenalo žádný dril, žádný nátlak na ty lidi, ty lidi, aby byli svobodnější, aby si se mohla rozhodnout, jestli chceš tohle, nebo jestli chceš támhleto. Aby si mohla udělat školu, aby jsi si mohla třeba zařídit svoji firmu. Když budeš třeba švadlena, tak si odevřeš… A to všecko chtěl národ, to chtěl Dubček a vláda. A to se stalo právě to, že Kreml s tím bohužel nesouhlasil. To v každým případě. To je dokázaný. A nesouhlasil s tím proto, že v Sovětským svazu neexistoval (pauza) jediný člověk, který by mohl dělat jenom ševcovinu doma. Soukromě nesmíš, nesmíš. Já jenom rychle, já jsem si pořídil kravku, to jsem dělal… A soudruh předseda si mě pozval a řikal: „ soudruhu Pechare, ty jsi komunista a ty nám tady zavádíš soukromý sektor, helejďc.“ A měl sem z toho velký srandy. Vidíš to. A proč se to udělalo? Protože tady školka nebyla, měli jsme dvě děti, žena šla do práce, já dělal tam, tak kravku jsme měli na mlíko. No ale čím se živí? Po pangejtech od cestářů jsi měla všude trávu. A odpověď zněla: „soudruhu, nám je milejší, když ta tráva shnije, než abys nám zaváděl soukromý sektor.“ No a bylo po ptákách. Vidíš, tím ti to přibližuju. No a to s lidskou tváří a skutečnou tou demagogií komunistů, že nesmíš prostě se hnout, musíš šlapat přesně v těch kolejích, to mělo pryč. No a vyvrcholilo to právě tím, že soudruh Brežněv prostě nemohl přes srdce přenést, aby se něco stalo, co se jenom trošku vymyká směrnicím ústředního výboru strany v našem státě po čtyřicátým osmým. A zase náš ústřední výbor musel šlapat ve šlépějích ústředního výboru Sovětskýho svazu. No a jak jsi šlápla vedle, bylo tady StB. Já ho měl tady. Dvě děti malý, večer přišli v těch svých hadrách, přišli si pro mě… no naštěstí mě nevzali. Tak to je asi tohleto, proč došlo k tomu čtyřicátýmu osmýmu roku.
140
J. M.: Myslíte šedesátýmu osmýmu
J. P.: Jo tomu. Ještě se vrátim krátce k maďarskýmu povstání, to bylo, myslim, v padesátým třetím..
J. M.: V padesátým šestým.
J. P.: Jo, to s tím souvisí, Tam Sovětskej svaz nemohl přenést přes srdce, že tam se začíná s tou lidskou tváří ... v tom Maďarsku. Samozřejmě vždycky se našly podvratný živly. Tam vpadl Sovětskej svaz sám. Sovětskej svaz tam povraždil haldu lidí, nevinnejch. Stačilo, abys tam nesla maďarskou vlajku a bylo po tobě. To jsou skutečnosti. Členy toho ústředního výboru komunistické strany povraždili. Hned druhý den zastřelili, byl popravenej předseda vlády, nebo ústředního výboru komunistický strany. To byl generál tajemník a takový, jo. Tam udělal Sovětskej svaz ostudu světového kalibru, takže do Československa to soudruzi z Kremlu vymysleli trošku lepší. Pozvali Varšavskou pětku a už jsme v tom šedesátým osmým roce. Aby neměla tu ostudu, aby se ukázalo, že skutečně ostatní členské státy pětky jsou spojený s lidem, který obhajují socialistické zřízení a pro ně každej, kdo by šlápl vedle, byl úhlavní nepřítel, v tom šedesátým osmým roce, a proto sem vtrhli. A přijeli sem jako lupiči, to v každým případě. Sovětští vojáci plakali v Zákupech, byl jsem tam. Ti kluci nevěděli..
B. P.: Ti mysleli, že jsou v Německu.
J. P.: Ti nevěděli, že jsou v Československu. Dávali jim lidí píst, dávali jim jíst. Nesměli si nic vzít. Báli se kluci. No prostě to dopadlo tak, jak to dopadlo. Oni sem vtrhli, naše představitele Černíka, Dubčeka zatkli, odvezli do Sovětského svazu. Tam si to s nimi vypořádali, nejen fyzicky ale i psychicky, hlavně psychicky. A nastalo se to, že musela tato vláda padnout, a aby to nebylo tak brutální, tak Sovětský svaz povolil, aby prezident byl dál armádní generál Svoboda. Protože Svoboda za války zřídil v Sovětským svazu tu československou armádu, s tím jako chtěli, že by nám lidem trochu zmírnili tu ostudu, že sem přišli. Prostě po stránce politický Sovětský svaz šlápl strašně vedle. Oni už to uznali. Už se i omluvili, ale omluv se za něco,
141
když jsi někoho zabila, když jsi někoho zabila, tak se pak omluv. Když si někomu zničila život, pak mu podej ruku. To jsou ty problémy, které se táhnou do dneška.
J. M.: A jak jste se dozvěděl o té invazi?
B. P.: My jsme se to dozvěděli druhej den ráno. To bylo z dvacátého na jednadvacátýho, tak to jsme se dozvěděli, když to ráno v pět hlásili. My jsme už byli v práci, tam nám to právě hlásili a my všichni hned hrrr domů. Takže to bylo, tady sousedi byli, a ta paní na to nadávala, ale potom byla u nich. Potom byla s nima.
J. P.: Chci říct k tomu vpádu do Československa i do toho Maďarska chci říct tolik, že neviním sovětský lid, nikdy neviním, nikdy ne. Ale vinil jsem a do smrti budu vinit jejich vládní představitelé zvlášť komunistického systému. To bylo velice špatný, to udělali velice špatně, s ostudou, strašně lidu zničili. Navíc jako voják musim říct, že ti vojáci sovětští, kteří sem byli nahnaní, to byli chudáci, ti nevěděli mnozí, vůbec kde jsou. A chci říct, že ty jako voják dostaneš rozkaz a půjdeš. A jestli nepůjdeš, tak tě odstřelí. Jdeš k soudu a pověsí tě. To se dělá ve všech armádách, nejenom v Sovětským svazu. Se to dělalo. Já nejsem zaujatej proti Sovětskýmu svazu, protože já jako voják vim, že ti vojáci chudáci byli naverbování, že sem musí jít.
B. P.: Oni mysleli, že je tu kontrarevoluce.
J. P.: Jo jako záminka hrála hlavní roli kontrarevoluce. To je výmysl politického systému, když někoho chceš pohanit, tak si na něj prostě něco najdeš. To stačilo tenkrát, aby si tenkrát řekla, já bych chtěla do Německa, do Anglie a byl malér.
B. P.: Ale my jsme tu neměli s vojákama žádný problém.
J. P.: Ne, my s nima, já osobně chodili jsme s nima na pivo. Tady víc nás chodilo. Nemá cenu abych si něco vymejšlel a žvanil nějaký pitomosti.
B. P.: Akorát že tady sem tam něco rozmlátili, když vyjeli.
142
J. P.: No ale to je vojna, víš. To prostě se cesty rozbily, támhle sloup urazily tankem, ale to jim neberu. Všecku vadu mají jejich velitele. Nemyslim tim důstojnictvo, od plukovníků a tak dále níže. Když budeš třeba poručík, tak taky musíš jít. Myslim tu jejich garnituru. Ve vládě, v ústředním výboru komunistické strany.
J. M.: Toho jednadvacátýho srpna armáda procházela i tudy?
J. P.: Ne. V tom srpnu tu jeli do Zákup do kasáren. Ono jim trvalo i čtyři dny než se sem všichni dostali. Protože lid jim obracel značky. A oni furt jezdili k Mimoni a pořád dokola a nemohli do Zákup trefit. Takhle to dopadlo. Naši vojáci museli odstoupit z kasáren, v celý republice z mnoha kasáren, do nich pak přišli cizí vojska. Bylo nařízeno, že naše vojska se nesmí postavit na odpor. Bylo to dobře, kdyby se postavili na odpor, dopadlo by to jako v Maďarsku. Pomlátili by tady tisíce lidu a stejně by nás sežrali. Takhle to je.
J. M.: Obracely se ty značky i tady ve Velenicích?
J. P.: Všude. My máme ještě ve sklepě některý tabule. Ano, obracely se, nebo se vůbec dávaly pryč. Vytáhly ten kolík a najednou jsi měla Svitavu tady a Zákupy támhle. Byl to malér.
J. M.: A objevovaly se tu i nápisy psané na zdech nebo tak něco?
J. P.: Ne tady ne.
B. P.: To bylo, když jsme se byly podívat v Liberci. Tam i tankem probourali barák.
J. P.: Tam byla velká cedule „Eto vaše dělo“. To máme na fotografii. Tam postříleli taky lidi.
B. P.: Tady taky přece, teda ne postříleli, ale Babáka zajeli, ještě tý jedný bratra zajeli.
J. P.: No jo, ale to je autonehoda. 143
B. P.: No jo, autonehoda.
J. P.: Nechci říct, že by je lidi měli rádi, neměli. Neměli jsme je rádi. Ale hodně lidu z národu vědělo, že ten voják tam prostě musí jít a tím to skončilo. Ale i přesto jsme k nim měli odpor. A proč? Protože on chudák měl zbraň v ruce. Tak se tady uhnízdili v kasárnách, no a jinak to s nima bylo dobrý. Ti by ti prodali i kanón.
B. P.: I Brežněva.
J. P.: I Brežněva. V mlíkárně. Tam přijížděli kluci, přivezli chleba. Naše holky v mlíkárně a už se šmelilo. Rusáci přivezli kapry, ty ti dali kaprů, kolik si chtěla a chtěli zase smetanu a takový. A to se všude dělalo. Takže s nima byl dobrý takový kšeft. Oni za to nemohli kluci.
J. M.: A rádio jste teda poslouchali?
J. P.: To zrovna v tý mlíkárně. Tak si to tam šmidlovali a ten jeden Rusák na nich ještě něco chtěl a holky už mu to nechtěly dát, byli jsme u toho, ale už si to moc nepamatuju, ale pamatuji si dobře, že přitáhl rádio a nabízel ho a říkal: dobře chytit Svobodná Evropa. Vidíš to, to znamená, že i tam v Sovětským svazu lidi poslouchali ty cizí, nevěřili svý straně, že mluví pravdu.
J. M.: A poslouchal tu někdo Vltavu?
J. P.: Ne, to ne, my jsme chytali Československý rozhlas. Ale pořád jsme seděli u televize. Ale jinak jsme celou okupaci poslouchali rádio, měli jsme šestilampovku, to bylo několik kusů vyrobených do Afriky a ověřovalo se zda vydrží ten stroj ty vedra a takový. A my jsme si ho tenkrát koupili. A na to se dal chytat západní rozhlasový stanice, takže jsi se dozvěděla věcí. Ale taky jsem jim moc nevěřil, protože propaganda tady proti tobě a zas tady proti mně. Nesmíš tomu moc věřit, musíš si sama udělat úsudek. Tak proto jsme věděli, co bude, jak bude.
J. M.: Jak se místní národní výbor postavil k intervenci? Vydával nějaká prohlášení? 144
J. P.: Když sem Rusové přišli, tak už tu byl samozřejmě dlouho národní výbor a ti členové v národním výboru, všude po republice, dostávali prakticky denně instrukce z kraje, z Prahy. Tam bylo přesně vedeno, co se bude dělat, co se může a co ne. Co může národní výbor zakázat, co může povolit, ale hlavně tam bylo naprosto povolený, že když bude někdo dělat problémy, tak okamžitě ohlásit. Každý si hájil svoje, to je všude.
J. M.: Když už jsme u té politiky, jak se tu projevilo odstoupení Novotného a nástup Dubčeka? Vnímali jste to?
J. P.: No tak, já chci říct tohle, že celostátní nálada byla ta, když Novotný musel vypadnout, protože se to nehodilo, když se to s lidskou tváří rodilo. No a Dubček, my jsme přesvědčení, že Dubček musel být zlikvidovaný, protože byl právě symbol socialismu s lidskou tváří. Já věřim, že ho oddělali, že to bylo nastrčený.
J. M.: Dubček byl tedy v šedesátým osmým vnímaný hodně pozitivně.
J. P.: Hodně, všichni jsme ho měli rádi. Ale řeknu ti, co je to platný, když si Rusové postavili svý, blbě postříleli muzeum... To bylo všechno zbytečný. Jediný důvod, proč sem Sovětský svaz vtrhnul, byl ten, ne pomoct národu. Ale my jsme nebyly žádným kapitalistickým státem ohroženi, nebyl žádný důvod, aby sem oni přišli. Jediný důvod bylo uchvácení moci v dalších socialistických státech.
J. M.: Takže s vojákama jste pak vycházeli dobře.
J. P.: Tady jo. A když odcházeli, nedá se říct, že by nám chyběli. Jo, mávali lidi, protože se s nimi za ty roky skamarádili a tak dále, oni byli dobrý. Jen důstojníci se dost často namazali a dělali výtržnosti. To teda támhle v Zákupech na rychtě u zábavy, tam dokonce přijeli s tankama a tam se střílelo. Vozřalí Rusové. Když sem vtrhli tak i u nás byl jeden, jak se jmenoval (pauza), to už si nepamatuju, no a soudruh Židlickej, to byl ňákej komunista, říkal: „to sou lumpové, ti vojáci.“ No vidíš to. Komunistickém pohlavár a on takhle mluvil proti sovětskejm vojákům. Ale kdybych to řekl já, tak by mě udal. To byl můj příbuznej. Ale vidíš ten paradox. 145
Veřejně chválí, jak je moc dobře, že sem Sověti přijeli a když přijedou, tak to není dobrý.
B. P.: Vždyť ta jejich holka si vzala Rusáka, to bylo ve všech novinách napsáno. On ji donutil a pak spolu stejně nebyli. Protože on ji odtáhl do Ruska.
J. P.: Židlický byl velitelem lidových milic v Tatrovce, měl funkci personálního. Ten když řekl, že tě zaměstnaj, tak tě zaměstnali a když ne, tak ne. To byl kápo. A v šedesátým osmým, ještě než Rusové přijeli do Liberce, tak mlátil lidi, co byli na náměstí a zvonili. Z Tatrovky ho vyhodili a on opravoval tratě, ale když sem vtrhli Rusové, tak ho museli vzít zpátky na stejný místečko. Padesát lidu tam zničil. Takhle jednali komunisti.
J. M.: A ten úplně první kontakt s vojákama asi nebyl moc pozitivní.
J. P.: To rozhodně nebyl. Když sem Rusové vtrhli, tak to bylo v noci a ráno lidi šli do práce, nejdřív nikdo nic nevěděl, pak se přestalo dělat. Lidu bylo všude. Já byl v Mimoni. Hrozili pěstmi, plivali, vlajky jim dávali na tanky, sovětský vlajky dávaly před tanky, aby je přejeli.
J. M.: A co ti sovětští vojáci, když tohle viděli?
J. P.: Někteří plakali. Někde byli vojáci, kteří stříleli, ale tady ne. V Zákupech s nimi lidi mluvili, a ti jim říkali, že si mysleli, že jsou v Německu. Oni nevěděli, že jsou v Čechách. Ti regulovčíci seděli, plakali. My na ně koukali. To byla tragédie.
J. M.: Ještě bych se chtěla zeptat na ten hokej, když se hrálo proti Rusákům.
J. P.: To jsme vyhráli. To byla euforie. Tam zazářil výrokem jeden hráč, když prohlásil na tom ledě: „není rok 68.“ když jsme porazili Rusáky. To jsme tu měli taky popsaný vrata. Všude to bylo popsaný, v Zákupech. Prostě musíme krátce říct, drtivá většina našeho národa odsoudila okupaci, ale nikdo nic nemohl dělat.
J. M.: Tak často bylo, že lidi okupaci odsoudili, ale pak se obrátili. 146
J. P.: Komunisti se obrátili. Třeba tady sousedka. Slovo normalizace bylo použito dočasně, mělo znamenat, že byli přesvědčeni, že když sem vtrhnout vojska Sovětskýho svazu, že tady se udělá pořádek, že tady ta kontrarevoluce, která tu ale nebyla, to silné pouto vnímání, kdy už lidé nechtěli v tomto režimu žít, chtěli umírněnější politiku. No a normalizaci se říkalo, když oni přijeli a nová vláda, kterou schválil Sovětský svaz, zaručila tu normalizaci. To znamená, snažili se utlumit, utichnout národ.
J. M.: No a co cvičení Šumava?
J. P.: To bylo předtím než sem vtrhli Rusové. To cvičení bylo už dávno připravený, udělalo se cvičení protože bylo připravený, že vpadnou do Československa a už tu chtěli mít část vojsk. Značnou část vojska tu dlouho nechali, ta nechtěla dlouho Československo opustit.
J. M.: Emigroval odtud někdo po šedesátým osmým?
J. P.: Odtud snad nikdo.
J. M.: A probíhaly tu nějaké podpisové akce?
J. P.: Tady ne, to probíhalo ve větších městech, kde je větší koncentrace obyvatel .
J. M.: Ještě jen pro ujasnění, jaké noviny se tu odebíraly?
J. P.: Rudý právo a Nástup, to je českolipská drbárna.
147
148
