Roen.VIII. ClILO: 8. nákladem, ČESK GRRFICKE. unie A.S. v PRAZE

Roen.VIII ClILO: 8. nÁKLADEm ,

ČESK€ GRRFICKE

uniE A.S. v PRAZE.

..�irým světem". Zeměpisný měsíčník. Vychází každý měslc kromě července a srpna s hojnými obrázky a

mapami, černými a barevnými přílohami. Vrchní redakci vede prof. dr. Stan. Nikolau, jemuž se také

zasílají redakční dopisy, články a jiné rukopisy na adresu: Praha XII.,

842.

Neobjednané rukopisy se ne•

vracejí, leda připojí•li se příslušné známky na poštovné. Jinak se za rukopis neručf. Z obsahu článků od. povídají autoři sami. Otiskovati články, zprávy a obrázky ze "Sirým světem" dovoleno je se svolením re• dakce, anebo uvede•li se plný název měsíčníku. Administrace je v nakladatelství Unie, Praha II., Svobo• dova ul., kam se posílají objednávky a reklamace. Tyto se nefrankují, jsou•li psány na lístku a označeny jako reklamace a obsahují•li jen zprávu, že číslo nedošlo, a jméno odběratele. Předplatné na ročnik Kč 50·-, poštou Kč 52·-. Jednotlivé sešity po Kč 6·-. Lze objednati též v každém knihkupectví.

Obsah čísla 6. Dr. Cyril Purkyně: Z dějin světového trhu

některých kovů a vzácných a užiteč­ ných nerostů. (4 ob r .) Jar. Spirhanzl-Duriš: Město na zlaté stezce, (7 obr.) Hospodářské .starosti Brazilie. (5 obr.) B. Žiškov: Černé plachty. (2 obr.) Jiří Wála: Kanoi napříč Evropou.

(6

obr.)

Roman HrdličkQ,: Z cesty na Jamaiku.

(Dokončení.

4

obr.)

William C. White: Když tě má potkat štěstí. . (5 obr.) . .

Besídka.- Hospodářské rozhledy.---..,.. Tech­ nické rozhledy. - Rozhledy po nábo� ženství. - Rozhledy statistické. -Z dějin zeměpisu. -Ze světa. -Otázky dne.

Užívání novinových známek povoleno ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze pod čls.

20.143NI/24.

Právě ukončeno skvělé, vpravdě monumentální dílo

OBRAZKOVĚ DĚJINY NAši SAMOSTATNOSTI N A P S A L Dr. J A R O S LA V P R O K E

S.

Ob s a h u j e: Stran 1208. Fotografických snímků 783 dokumentární hodnoty z archivu Památ­ níku odboje. Dvě barevné přílohy. 23 celostranných a mnoho textových ilustrací.

Vázaný výtisk v původní celoplátěné vazbě

za

Kč 190·-.

Objednávky vyřídí kterékoli knihkupectví nebo

NAKLADATELSTVí ČESKÉ GRAFICKÉ UNIE A. S. V PRAZE.

J" čLANKU

J. SPIRHANZLA-DURISE: MĚSTO NA "ZLATÉ STEZCE".

V zeleném klínu hor se usadilo městečko Volary.

' .

Tu

a

tam svítí bílý

dYorec.

K čLANI\:ll: l!OST'OD.\(C-il\1:: STAIWSTI BRAZTLIE.

Pohled s letadla na nejdúležitější město jižní Brazílie, s�1o Paula, středisko kávového obchodu.

SI-RYM SVETEM Č Í S L O

6.

1

9

3

1

ROČ N Í K V III. ,

Dr. Cyril Pu1·kyně:

Z DEJIN SV E T OVEHO TRHU NEKTERYCH KOVů A VZACNYCH A U.žiTECNYCH NEROSTů. Sleduj eme-li statis­ C.'áuek ředitele státního geologického ústavu ústí řeky Oranje, tická a cenová data vystihuje dobře výsek příčin hospodářské krise v belgickém Kongu ložisek některých rud nynější doby a ukazuje na důležité změny a j . Od roku 1867 v hospodářském vývoji jednotlivých států. bylo nalezeno kame­ a nerostů, shledáme nezřídka náhlé stoup­ nů asi 50.000kg v při­ nutí výroby v zemích, které byly málo bližné ceně 300 milionů liber šterlinků známy j ako dodavatelé užitečných těchto (skoro 5 miliard Kč!). hmot, anebo se obj eví tyto hmoty v ze­ Ložiska síry. Do nedávna byla Italie mích, které dosud neměly žádné role na hlavním producentem síry, kterou dodá­ světovém trhu té či oné nerostné látky. vala z tercierních vrstev z Romagne, Běží buď o obj ev nových ložisk anebo z Toskany, z Campanie a z Calabrie, hlavně o zavedení nových metod . těžebných a však ze Sicílie (Caltanisetta). Roku 1 902 rafinačních a zhusta též o nečekaný vyná­ bylo ze Sicílie vyvezeno síry do všech lez, j ak vhodně upoHebiti látky dosud za­ zemí světa 479.706 tun, roku 1909 364.513 nedbávané. tun. Největší úbytek dovozu se j eví Podávám zde některé příklady. u Spoj ených států amer., kam bylo do­ Naleziště diamant�(, byla známa v Bra­ vezeno roku 1902 176.845 tun síry, v roce zihi (od r. 1730 získáno 1 5,31 6.957 kará­ 1909 již j en 1 6.972 tuny. PJ-íčinou toho po­ tů), v Rritsllé G%ayaně (do r. 1 902 nale­ klesu j est objevení rozsáhlých a neoby­ zeno 11 .718 karátů), v Spojených státech čejně mocných ložisek síry ve vrstvách (Arkansas, Alleghany, Kalifornie), v Au­ Hetihorních v Lottisianě nedaleko 1-eky stralii, na norneu, ve V)•ch. Indii. Calcasien. Roku 1 867 byl nalezen první diamant Ložiska ta byla obj evena r. 1869 pl:i v okolí Kimberleye v jižní Africe a od vrtání petrolej e. Ve vrtbě z rokn 1 892-3 toho roku se vzmohla těžba diamantů následuje ve hloubce asi 120m osm vrstev měrou netušenou. Těží se z matečné hor­ síry v celkové mocnosti 7-8 metrů, sHída­ niny, kimberlitu, a z náplavů na druhot­ jící se s desíti vrstvami, které j sou směsí ném místě v Transvaalu, v Oranžském síry a vápence. státě, v D1:amantové poušti u Liideritz, pl:i Síra se dobývá takto: Do vrtných Šir�'m světem.

21

zg8 otvorů, dosahujících hloubky asi 240m, se spouští soupravy rour o průměrech 10, 6, 3 a 1 palce. Mezerami mezi rourami se vede horká voda a stlačený vzduch a čerpá se roztopená síra. Přehřátá voda stéká do hloubky mezi rourami 10 a 6 palcovými

Primitivní těžba siry v sicilsl<ých 1lolech. Před 30 lety byl svět vzrušen ?.právou, že do sicilských dolú pmdávajl rodiče své hochy, ještě nedosp ělé , kteří pak následkem tčžlu� práce a otravy sírou předčasnl:\ ?.m[rali.

a rozta:vuje síru. Poněvadž j e roztopená síra lehčí vody, vystupuje k otvoru rour. Horký stlačený vzduch j est vtlačován dolů otvorem j ednopalcovým, aby se roz­ topená síra s ním mísila a snadněji vzhůru stoupala. Dvouměsíční pokus se šesti vrtnými otvory vynesl 122.000 tun síry. Na povrchu se vpouští směs síry a vody do di·evěných ohrad zvýši 15 m, šířky 75 m a délky 105 m, které pojmou 75.000 až 150.000 tun síry, voda při tom odtéká me­ zerami mezi prkny. První lodní náklad této síry byl v Mar­ seille prodán za 65 franků za tunu, cena sicilské síry byla 100 franků. Po dohodě vlád italské a severoamerické a produ­ centů síry došlo k rozdělení světového trhu a k současné úpravě cen. Aluminium- hliník. V roce 1855 byla cena j ednoho kg aluminia 1.000 marek, nový způsob výroby snížil v roce 1856 cenu na 700, roku 1857 na 270, až se došlo k ceně 2·50 marek. Kdyby nebylo bývalo nalezeno upotřebení aluminia na stavbu vzducholodí, letadel a pod., bylo by bý­ valo klesání ceny stále pokračovalo. O re-

gulaci světového trhu dnes pecuJe "Alu­ miniová akciová společnost". Monazitový písek.- K impregnaci pun­ čošek Auerových hor-áků se užívá dusič­ nanu thoria. Nejdříve bylo thorium získáno z thoritu v Langesundském fjordu v Nor­ sku, kde byl tento nerost pracně sbírán v malých zrnkách. Kg stál 400 norských korun, t. j . asi 450 marek. I pl-i malé pro­ dukci byl trh thoria v Kristianii (Oslo) velmi důležitý a ovládal světový trh. Pojednou bylo shledáno, že monazitový písek*), který s e v ohromném množství vyskytuje na brazilském pobřeží a byl brán j ako lodní přítěž, obsahuje 6% dioxydu thoria (Th02). Cena monazitového písku stoupla poj ednou na 800 i více marek za tunu. Jistá hamburská firma zahájila pra­ videlný dovoz ve značném množství, ale brazilská vláda uznala brzo, že pobřeží i moř·ský písek j e maj etkem státu a vý­ vozci byli donuceni, odváděti státu polo­ vinu ceny písku. Pri velikých zásobách monazitového písku mohla nastati úprava trhu j en tehdy, když s e výrobci shodli s továrnami, které připravovaly dusičnan

Práce v sicilských dolech byla těžká a pro strašné vedro pracovali dělníci úplně svlečeni.

thoria, že j en jim budou monazitový písek dodávati. Později byla nalezena nová neobyčejně bohatá ložiska monazitu v Indii, která přešla do německých rukou. Nové rudy * ) Monazit j est fosforečnan thoria, ceria a j . vzácných zemin.

2 99

V Americe objevena veliká ložiska car­ vypudily brazilské z pole, ale přes to byl monopol thoriový v rukou Němců; po notitová*), chudá, ale přece se hodící válce ovládla monazi­ tový obchod Anglie. Radium. Veliký pře­ vrat nastal ve výrobě a cenách radia, které bylo po jistou dobu monopolem Rakouska. V Jáchymově vyrábě­ ny byly ze smolince uranové barvy, odpad­ ky sloužily i j ako zed­ nický písek. Vynález radia učinil tyto od­ padky cenným materi­ álem pro výro bu radia a třeba v něm bylo ne­ patrné množství radia (asi j edna třímiliontina původního obsahu ura­ nu), bylo nutno ozna­ čiti cenu radia (asi Ohromný blok síry 1 4 ·5 m vysoký na sirných dolech v Louisianě 400.000 marek) za ve Spoj ených státech. gram za neobyčejně

Vyplilován! bloku síry 15m vysokého n a dolech v Lou isianě (Spoj ené státy) .

vysokou . Tato cena bylo podnětem k usi­ lovnému hledání radiových nerostů.

k výrobě radia. Mono­ pol Rakouska zmizel, ale kvalita j áchymov­ ského radia zmírňova­ la tu ztrátu. Ale ani sláva Spoj e­ ných států netrvala dlouho, neboť záhy by­ la v Katanze, v belgic­ kém Kongu, objevena velmi vydatná radiová ložiska. Belgičané za­ čali vyráběti v továr­ ně v Olfen u Hobokenu více radia, než kolik mohlo býti prodáno a proto klesla cena gra­ mu radia se 400.000 na 280.000 franků za gram. Dnes j e Belgie největ­ ším producentem ra­ dia. Rudy chromové, do-

* ) Carnotit j est vanadičnan uranylo-dra­ selný.

300

bývané v Transvaalu (Bushveld) a v jižní Rhodesii ovládly v nedávných letech svě­ tový trh, produkujíce kolem 80% chro­ m u světové tržby. Objev ložisk platinových v Transvaalu v r. 1926 j est posledním takovým příkla­ dem. Pr·ed válkou těžilo se na celém světě j en několik tun platiny, ale ani pro tu ne­ bylo dostatečného odbytu. Hlavními pro­ ducenty bylo Rusko (r. 1928 3110 kg pla­ t iny) a Kolumbia (1928 1720 kg). Jižní Afrika se obj evila na platinovém trhu t eprve r . . 1926 s výtěžkem 4951 uncí (a 31·1 g), r. 1928 již s 17.800 uncemi pla­ t iny ( . 553 l�g) v ceně asi 241 .000 liber sterl. (38,400.000 Kč). Srovnáme-li toto číslo s celkovou svě­ tovou produkcí platiny 5640 kg v roce 1928, musíme uznati, že byl význam j iho­ africké platiny na světovém trhu zatím neveliký. Ale přes to j est dovoleno pohlížeti na budoucnost výroby platiny v Jižní Africe s důvěrou. Jsou to pl'edevším obrovské zásoby platiny, hlavně ve vyvl'elém no-

ritu u Rustenburgu a Potgietersrustu v Bush­ veldu v Transvaalu, velmi j ednoduché úložné poměry ložisk a tudíž poměrně snadné způsoby dobývání. Jest pouze třeba zlepšiti úpravu rud, docíliti kon­ centrátu vyššího než byl dosavadní a tím zmenšiti citelné ztráty vzácných kovů. Anglie se snaží docíliti shody mezi hlav­ ními producenty platiny v otázce ceny plati,ny a j ejím rozdělení na světovém trhu. Jednalo by se o podobné poměry j aké j sou dnes na trhu diamantů, j enže j est j isto, že úkol není tak j ednoduchý, neboť Anglie (resp. Jižní Afrika) j e skoro výhradným producentem diamantu, kdež­ to, pokud se týče platiny, dlužno dlouho počítati se silnými konkurenty, Ruskem a Kolumbií. Podaří-li se komisi učenců a praktiků, j ejíž ustavení navrhoval nedávno zesnulý geolog Wagner,· snížiti těžebné a úpravní výlohy j ihoafrických dolů a v dúsledku toho umožniti snížení ceny. platiny pod ceny hlavních konkurentů, bude Anglie moci státi se rozhodujícím činitelem na světovém trhu platinovém.

Jar .. Spir�anzl-Du1·iš:

MĚS TO NA ZLA TÉ S TEZCE. "Vokestený?" ozvalo se mi za zády. Pootočil jsem hlavu a vidím zas takových pár kluků, j akých prve už houfec vyrazil z ulice do školy. To volá něj aký Engei*) na Maxe, kamaráda. Oba mají záplatované kalhoty a na nohou dřeváky, Ovšem, dře­ váky - uvědomil jsem si teď, kde že to j sem, kde to sedím na podzimním s lu­ níčku, protahuje se j ako sybaritská kočka. Vokestený? - proběhla mi hlavou t a otázka, a j ako by i mne s e byl kdosi zeptal: kam jsi chtěl jít ? kam j deš? * ) Engelbert, křestní j méno.

A usmál jsem se. Teplým úsměvem toho, kdo dosáhl dle a odpočívá. Protože j sem dnes dotáhl na své pouti do Volar, vytčené mety a konce progr,amu. Sedím t u teď u j ej ich čistého potoka, a pl'ed oči­ ma a duší mi běží pestrý film . . . Neschůdné hory, neproniknutelná houš­ tí, bezedné bažiny a zrádná rašeliniska bránila panenský les, ohromný pohraniční hvozd, j enž se stal pr-irozenou hrází dvou plemen. Tam, kde slunce za horami zapadá, sídlí germánští Bavor-i, tam mají svá tržiště a kupecká města Pasov a·No-

JOl

rimberk, tam běží široká a známá "Du­ najská cesta", tepna obchodu a krvavá cesta válek - a tu na východním úpatí šumavských hor sedí skromné plémě slo­ vanské, j ež zabralo stará sídliště marko­ manská a kupí se kolem svých str-edisk Sušice, Prachatí�. Netolic a Poletic, vzdě­ lává půdu, mýtí lesy a proniká do pralesa. Byl to všecko hvozd královský, "silva Bohemica". Dvě bohatá města, Pasov na Dunaji a Prachatice pod Libínem , si pl-es Šumavu podávala obchodnické ruce. Karavany kupců putovaly sem a tam, celá bratr�tva soumarských honců "oživovala cestu, po které proudilo zlato tak, že okolní kraj opouštěl své rolnictví a váben výdělkem, hrnul se na "Zlatou stezku", aby se účastnil převozu solnohradské soli z Bavor na Prachatice, hlavní českou solnici. A vedle soli nesli sol!maři j ižní ovoce, vína a j emné tkaniny, z Cech pak vyváželi obilí a len, chmel, vosk, tuky, ryby, str-íbro , a od XVI . stol. i sklo. V kotlině mezi horami, v klíně Ple­ chého, Dlouhé Hory a Boubína, se vy­ tvořila dolina volarská, kde podle Teplé Vltavy se rozložily rozsáhlé bažiny a raše­ liniště "Volarské" a "Mrtvý Luh". Tam , kde n a staré mýtině pl"etíná soumarská

Staré volarské domy jsou krásné.

stl'zka potok Lukavici od Babíku, mívali od ncpaměti honci a kupci z Bavor i Čech své nocležištč, neboť do Prachatic odtud poUebovali právě den cesty. Pi"i tomto nocležišti usadili vyšehradští kněží z Ně­ mec pr-ivolané dí·evorubce a zemědělce,

aby kolem lesy káceli, močály odvodnili a půdu vzdělali. Dali jim určit á práva a vý­ sady, zejména též právo volného kácení lesů a pasení dobytka, kdekoli v okolí až na hranice Bavor. A tito přistěhovalci z Horních Bavor, odkud se sůl k nám do-

Prve j sem stál ve staré Potoční uličce.

vážela, tedy ze žup jižně od Pasova, ze staré župy Rottašské a z míst pr-i Zlaté stezce a na lizu, dovedli svých práv v nové domovině využívati tak, že záhy se okolo j ejich volarského sídla rozložila uhromná občina pastvisk, luk, polí a lesů. Bavorští pi-istěhovalci vybudovali v osadě mnoho domů a dvorců podle svého zpúsobu; ·za­ vedli své řády a obec, druhdy českou , po­ němčili. Posíleni byli j eště přílivem. ně­ meckých členů náboženské sekty ,;walden­ ských", jež biskup pasovský ve XIV: stol. rozprášil a z nichž mnozí se usadili ve Volarech. Takové bylo zrození Volar, "dítěte Zlaté stezky", j ak si Hkají. Za švédských válek upadal soumarský obchod valem, soumarníci byli okrádáni, koně zabavováni. Po 30leté válce vytla­ čila rakouská sůl, j ež přes Linec do Cech byla dovážena, sůl bavorskou a 1706 pl"e­ ložena solnice z Prachatic do Krumlova. Význam Zlaté stezky zcela upadl , zarostla a ztratila se v lesích a stala se stezkou pa­ šeráckou, neboť k tomu zaměstnání byli úpadkem pravidelného obchodu pl"ivedeni přemnozí obyvatelé Šumavy. Jenom hlu­ boké úvozy zbyly dnes po soumarské stezce z PasoYa, a ještě pl"ed nedávnými

302

lety "soumarský zvonec" od 9 do 10 hodin večer z Volar do lesů zazníval; ten zvonec, j enž druhdy prý ukazoval cestu zbloudi­ lým soumarníkům. Odzváněl však spíše poslední hodinku staré soumarské stezce . . . *

Všechno tvoří jedinou ohromnou haldu dřeva.

Tak se mi pásmo historie "města čtyr­ zelených jedlí", někdy pohnuté, někdy sebevědomé a blahobytné, ale v českém zorném úhlu snad povžclycky neveselé, odvinovalo v mysli. Volary! Široký rozhled máme před se­ bou. V zeleném klínu se usadilo městečko, na líbezném koberci luk, mezi roztrouše­ nfrmi kousky políček. Tmavá obruba lesů uzavírá kotlinu, a za lesy jsou modré hory dokola, hle, tam , Bobík a pravěký stařec Boubín zadumaný! Všecko hýh barvami. Podzimní luka jsou nazlátle zelená a na nich se rozběhlo pi"es púl tisíce omšelých dřevěných seníki'! dalek o až pod lesy. Tu a tam svítí bílý dvorec, hle, tu j e Šobrov­ na, tam Brixi, tam Sippl, a j ak se všecky ty samoty j menují. A z dálky se k měs­ tečku s červenou věží sbíhají cesty a sil­ ničky, vroubené žlut}rmi bř·ízami, lipami a j eřáby, j ež jsou obtížené rudf,mi korálky. Vidíte nádraží ? Tam nahol'e žloutne se v slunci. Vím, že se v duchu usmíváte, a chápu: ano, nikdy nemohli míti tento po­ žitek krásného pohledu ti, kdo sestoupili na peroně. Nuže, sybarito, nadhoďte batoh na zádech vesele! Jdeme! *

Hups-hups-hop! Provedeme malou sko-

kanskou exhibici po ostrůvcích, vyčnívají­ cích z bláta. Alespoň si budeme pamato­ vat, že dřeváky nejsou tu k smíchu, ani dokumentem něj aké zaostalosti, nýbrž že i dřeváky jsou výplodem lidské mou­ drosti a staré zkušenosti. Především j e to výrobek z levné domácí suroviny, kterou poskytnou okolní lesy (dělají tu dřeváky měkké, ne bukové a olšové j ako na Táborsku) , dále se zaměstná dělnictvo v místě a peníze zůstanou doma, konečně j e to pí-i své láci obuv pro zdejší poměry tak dobrá, že se ani Bati nebojí. Pamatuji Volary vždy j en blátivé. Čert ví, kde se to tu b éře! Inu, prší, až se luka zelenají, a uličky mají měkké dno. A teď, v době podzimního vyvážení mrvy a ho­ nění dobytka na pastvu, jsou tyto cesty po deštích tak pěkně rozdělány, že se roz­ košné blátko jen chvěj e. Domorodci to nevadí, ví, že jinak nelze. Má své di-eváky, ty to snesou, a tak si nemusí odpírat pocti­ vé došlápnutí. Je řada na něm, aby se on usmál těm panáčkům a panenkám, které přijíždějí do hor ve filigránských střevíč­ kách. Ale on to neudělá. Protože Volarák je kasta pro sebe. Tak trochu povýšen nad ostatní svět. A j ak by ne: od nepaměti byl člověkem volným, výsadním, neznal poddanství a s nevol-

Dřeváky jsou výplodem lidské moudrosti.

níky z okolních vesnic se ani nestýkal. Ještě dnes tu potkáte hranaté dědky s mohut­ ným umolousaným plnovousem - tím se odlišovali výsadníci do holobradých pan­ ských robotníků. A na tom si starousedlý Volarák nemálo zakládá.

Křížením přistěhovalců z různých oblastí hor, kteří byli vesměs těžkou prací a pros­ tým životem vypěstovaní habáni dř·evo­ rubci, vyvinula se během věků i samo­ rostlá a svérázná volarská rasa. Němci alespoň tvrdí, že mezi stem Šumavanů poznají "Wallingra" hned, protože má hrubou kostru, vysokou postavu a celým vzezřením se liší od ostatních. Je však pravda také, že vedle těch sebevědomých hromotluků, kteří vysloužili běžnou pře­ zdívku "dei groum Wulla" (die groben Wallerer - volařští hrubci) , najednou se pletou i drobní mužíci "dei Kluinei", snad produkt příbuzenské plemenitby, vždyť t ady j e to spřízněno všecko už na dvacet pokolení. Jen výjimkou se do t é obecní rodiny mohl dostati nějaký novák, a ten nesl navěky přízvisko "Baurischer", aby se hned odlišoval. V tom jsou totiž Vola­ rád také důslední, přídomek tam má snad každý, ať už j e to "siase Mil", "Spatzla", "Drecksack" nebo "Lughauns" a kdoví j aká j eště. Nikdo by to v těch na pohled uzavřených lidech ani nehledal. Jsou nedůvěr-iví od pradávna. S pod­ danými se nezahazovali a cizím nevěřili. A ten rys j im v povaze zůstal. Když nyní vidíte tam toho chlapíka stát před vraty, j ak se po očku na vás dívá, protože vás zahlédl, že jste se zajímal o j eho chalupu, cítíte dobř-e až sem, že mu t o dá hojně práce, aby zi1stal lhostejně stát a vydržel ty ruce v kapsách . . . a přece se nezeptá, slovo neztratí. Jenom fousy ševelí, a oko švihlo po vaší tužce, co že to bude ? Mládenci j sou také j akési odlitky sta­ rých tátů. Pomalí a vážní. Vesty mají zelené, oči vodové. Teď jsem potkal j ino­ cha v plné parádě, zeleně kostkovaného, samá výložka a parohový knoflík, zelený klobouk s peřím (bez peří tu není žádný klobouk), na nohou žluté botky a černé lakové holeně. Skvělý exemplář! Jak zá­ vistivě za ním točili kluci hlavu, j ak na­ dšena byla děvčata. A hned poté potkávám ženicha s družbou, oba na kabátech celé bílé kytice z papírových fantasií, pentlí a zlata! Velourové klobouky dodávají váž­ nosti. A nějaká sklenka přes míru dorazila sentimentálnost.

"Marei, mei Feigei . . . " To zpívá o Marj ánce, svém ptáčátku. Já vím, že těžko rozumíte. Prve jsem věnoval pozornost capartům ze školy. Je to gene­ race zpěvná, ale co zpívají, vědí snad jen j ejich mámy. Já slyšel nesrozumitelná, podivuhodná slova, hlásky a slabiky, a jen pěkná a zvláštní melodie mi byla pocho­ pitelná. Rozumět Volarákovi, na to j e třeba cviku. Jsou to takoví němečtí "bu-

Vedle hromotluků se pletou i drobní m užíci "dei Kluinei " .

láci", říkají uld (alt, starý) , raud (rot, červený), woussa (Wasser, voda) , schlouffa (schlafen, spat), roub (vrána) . Chlebíček se jmenuje braud, ale "broud" je mo­ čůvka! Volarák má na poli více "šdui" (ka­ mení) nežli "koan" (zrna), jemu hoří v kamnech "fui" (oheň) a svítí "liad" (světlo). Již j eho "foda" (tatík) říkal (hot gsoad), že nejlepší kamarádi člověka j sou "wiad" (šenkýř) a "zwei roid-oirad oixn" (dva červenouší volci). Z těch několika ukázek seznáte, že není snadno poslouchat historickou volarštinu,

neřku-li j ej ich "ksaug" (zpěv) . A když rozdovádění chasníci začnou laškovat s Rozemi a Kotlemi, budete docela pro­ daní. Nepochybujte však, že i tahle mlá­ dež je někdy veselá, ó ano! Dokonce staví hoši pannám máje - na hřebeni střechy! A j e tu smíchu dost, když zapýřená Marei se ráno rozběhne - a vidí na své střeše místo máje . . . pometlo, které tam vymě­ nila bujnost konkurenčních výrostků.

vali tu i pláteníci a koželuzi, staré cechy se vší slávou. Nejvíc j e tu však i·ezníků a uzenář"ů, doplňkem i šenkýřů- ty cechy se také drží z dob, kdy Volary byly stanicí soumarskou, kdy se dobř"e pilo a j edlo, j ak také i mlynáí"i a pekař·i s povzdechem vzpomínaj í. I vy pocítíte j akoby ·závan minulosti, když někde v uličce tu nad I-ezníkovými vraty uvidíte hrubě vyř·eza­ nou dř·cvěnou hlavu volskou, růžově na­ Uenou a pravými rohy ozdobenou - toť je j eště j ako kus pohanství! A nedaleko smolí své džbánky hrnčíl·, také takový zbytek pravěku . V XVI . století se stala Sumava eldo­ rádem sldáh'L Bylo tu dříví k topení pecí dosti a byl tu poUebný popel. Na Volarsku a VimpPrsku tehdy plundrovalo lesy přes šedesát skláren! Že se při n ich usazovali opět cizinci , bavorští šlejfíři a sklál-i i z da­ lekých končin, j esamozřejmé. Klostermann nám pěkně vylíčil takové Haslingry a pány Chablé. Na Zlaté stezce u Volar odedávna seděla sklárna Stogerova, proslavená vý­ robna zrcadlového skla, které odtud šlo do Norimberka, Vídně, Pasova, Benátek i Gdanska, do Španěl, Turecka i Indie. Jaký to byl rozkvět Stogerovské sklárny konem XVIII. století - a přece poté v cizích rukou upadala a upadala, a nyní j en staré místní přídomky "po chalupě" Spiagei, Glousschneiner a Touflmoucher připomínají Volarským kus té sklái-ské historie. A ještě j edna j e tu pl-ipomínka; při pohřbech Stogbauerovských potomků uvidíte v průvodu starou babičku s lu­ cernou - to je špitálnice z chudobince, kterfr 1693 skláři Stogbauerové založili, a kde se za ně podnes volarští starci denně modlí. Prve jsem stál ve staré Potoční uličce a prohlížel jsem tam za okny nastavené dětské hračky. Líbili by se vám ti doma ze dř·eva vyi"czaní bradatí kozli , rohatí voli, koně, panáci s vyjeven)rmi obličeji a dřevěnými gesty okončetin tak primi­ tivními, že člověk neví, není-li to kolekce fetišů odněkud z Afriky? Dnes tu mají pěknou dřevař-skou školu� výrobny a sklady městského nábytku, různých dl:-evěných drobností, a v každém y

Když nyní vidíte tam toho chlapíka stát před vraty, j ak se po očku na vás dívá . . .

A při těch starodávných jménech jsou podnes j eště i taková stará ř"emesla ně­ jaká. Tak prve, když jsme šli od Šobrovny k městu, viděli jsme pt-ed chalupami vy­ rovnané řady pl"edmětů neznámých, v nichž teprve po přiblížení poznáváme punčochy! Ale volarské punčochy. Ty ohromné, tlusté a plstnaté, bílé a. černé, pěkně na prkenných "nohách" navlečené a k sušení vystavené. To jsou punčochy do dřeváků, trvanlivý výrobek zdejších pletařů, kterých j e tu pěkné hejnko. Bý-

třetím domě slyšíte soustruhy, hoblíky a pily v pilné práci. *

V každé turistické knížce najdete zdů­ razněnou zmínku o starých volarských domech. Jsou krásné. Jsou nejcennější pozoruhodností městečka. A proto jsem si je nechal na konec. Utajoval jsem před vámi svou lásku až do posledka, ale nyní se tedy přiznávám, že tyhle staré chalupy mne sem lákají odjakživa a navždy. Až s e probrouzdáte blátivou uličkou do horní čtvrti "Am Weiger", dáte mi za pravdu. To j e podívaná j edinečná. Ob­ klopí vás hromady starých dřevěných budov, hnědých a zčernalých, ohromných a dúkladných, tak nezvyklých forem a zřízení, že na chvíli zapomenete na dva­ cáté století. Říká se, že sloh volarských domů j e v souvislosti s přistěhováním Štyřanů a Alpinců vůbec. Němečtí šumavští vlasti­ vědci však popírají tento předpoklad a tvrdí, že j e to obměna slohu bavorského, neboť takové stavby jsou časté od Volar k hranicím a v Bavorském Lese u Wald­ kirchenu, Freyungu a Wollabergu zcela běžné. Ať tak, či onak - pěkné ty cha­ lupy jsou! A svérázné. Je na nich zn áti, že Volar­ ští dovedli svého práva, volného kácení dřeva, využitkovati. Všecko dělali ze di"eva, domy postavili z úctyhodných klad nebo přitesaných trámů, j ež dovedli vázati pevně a přesně. Stavěli buď od základu ze dřeva, j en na nízké podezdívce, nebo pří­ zemek vyzdili a pak teprve přišlo dřevěné patro. Zděné byly zejména samoty, které také pravidelně postrádají pavlačí ("Pa­ wlatschen"), největší ozdoby volarských domů. Jak tedy vypadá takový dům ? Nesmírně malebně, staře a cizokrajně. V pt"Hloryse to bývá obdélník, užší stranou (š tíl ovou) do ulice. Je po délce rozdělen prúj<'zdcm na dvě dlouhé poloviny. V části do ulice je obydlí hospodáJ·ovo, pec, dílny a výměnek, za nimi komory, kůlny a stáj e, pr-ípaclnč i stodola. Všecko roubeno z mohutných kmenů a přikryto společnou

střechou, takže tvoH jedinou velikánskou budovu. A aby velkolepost byla zvýšena, mají domy vesměs ještě nastavené patro, i dvě patra. V těchto patrech jsou právě pavlače , nejhezčí výtvory dřevařského umění volarského. Do velmi tupého úhlu skosený štít pi"ečnívá široká, plochá stře­ cha. Je šindelová, správněji prkénková. Na krokvicích ("Roufm") dřevěnými hře­ by pl-ibité latě, pak krytina ze štěpin, a

Mládenci j so u také j akési odl itky starých tátů .

aby j i vítr nesebral, drží j e příčné žerdě ("Schwarlouttn") a sta kamenů j i zatě­ žují. Těm kamenům se žertem říká "ba­ vorské šindeláky" . Obruba střechy ve štítě j e ozdobně vy­ řezávaná a ve hřebeně končí stylisací koňských hlav nebo čápů. Často celé stěny domů j sou obity šindelem nebo prkénky, jako by měly šupiny na sobě. Já j sem si vždycky vzpomněl na smrkové šišky a bo­ rové krutky, když jsem viděl tohle "obití" a ty rozčepýřené střechy. Dříví, dr-íví, dříví! Všude spousty. Celé domy obloženy poleny a štěpinami, všude samé tyče,

trámy, latě a prkna, vyl"ezávané sloupky, ploty, špalky, třísky - dHví a dříví! Na vzduchu, slunci a dešti hnědne, oprchává a šedne, praská a kroutí se, pokrývá se mechem a lišejníky, drolí se a práchniví to dHví. Pod sUechami a v průjezdech j sou hromady, jsou to vozy a nál"adí, všecko dl"evěné. DHví plná světnice a dílna, samé dl-íví . . . A teď si pí·edstavíš j iskru a plamen. Život , ten běží někde stranou. Snad j en tam ph hlavní silnici. A. i když tam auto zabloudí, plete s e uličkami j ako veUelec. Železnice, ta se vúbec uhnula. Nádraží sedí na konci nové čtvrt i, to už j e nový svět. Ba, věru nový ! Obracejí sem Volaráci své udivené oči a zraku nevěl"í. Zakolísala to pod nohama púda ? Jak se to stalo, že tam na nádražním štítě už pl"es deset let volá velikým písmem černý

nápis "Volary" vsUíc všem , kdo pi"ijíždějí ze světa? Jaké změny se to staly ve světě, že na té dráze, ať už od knížecího Kru­ mlova, nebo bohatých Prachatic, nebo od Soumarského mostu , se ozvala všude už j iná l-eč, taková, jakou slýchali volarští Němci j en od těch husitú, kteH Pasov­ ským hr-bety sudlicemi vydělávali a do Bavor j e hnali nazpátky. Vracejí se ty staré časy? ! Nádraží - t o j e brána do světa. V čes­ kých rukou budiž ta brána. Volarský staro­ usedlík protestuj e, on se nebojí, protože byl vychován v té víl"e v nepl"emožitelnost. Couvl do svých černých chalup. Ale když odtud vystrčí hlavu, vidí zas nové a nové stopy náporu z doliny Čech. Tam dúm, tam obchod, český dělník, učitel, turista . . . Zakolísala ti půda pod nohama, vVallingi"e ? Nebo snad j e historie tak spravedlivá, že věci se naplní po právu ?

HO SPO DARS KE S TARO S TI BRAZILIE. Na rozloze 8·5 mil. km2 Současné politické převraty v jižní A merice z nichž se 61.000 usa­ dilo ve státě Sao Paulo jsou způsobeny hospodářskou krisí, k terá po­ maj í Spojené státy bra­ a 34.000 ve státě Rio de zilské jen 40 mil. oby­ stihuje i naše vystěhovalce . Brazilie pomýšlí Janeiro. Z toho je pa­ vatelú, to znamená 4·7 vůbec zakázat přistěhovalectví . Článek probirá na 1 km2. Nejhustěj i trno, že pr-istěhovalecký poučně nynější hospodářský stav. proud jde clo států se jsou zalidněny státy Rio de Janeiro (38), Pernambuco (23), Sao Paulo, vznika.iícím prúmyslem. Jižní, čistě zemědělské státy, do nichž se cl:i""íve stěhovali Němci. a Po­ Santa Catarina a Alagoas, ve kterých je na láci, jsou nyní mnohem méně osidlovány. 1 km2 19-20 obyvatelú. Brazilie vychází pr-istěhovalcúm všemožně Je nutno, aby-počet obyvatelstva vzrostl. Za minulých 100 let přistěhovalo se dó Brazilie vstříc. Stát Pará uzavl·cl v tom směru zvláštní smlouvu s Japonskem a stát Sao Paulo s Pol­ přes 4 miliony cizincú, hlavně Italt1, Portu­ galců, Španělů a Němců. Po světové válce na­ skem. Zemědělští phstěhovalci dostávají lacino pozemky a na úvěr osivo, zvířata a hospodářské stal značný příliv vystěhovalců z Rumunska, Litvy, Polska a Jugoslavie, z Asie se tam stě­ nástroj e. V některých státech jsou výhody větší, v jiných menší, podle toho, do jaké míry hují Turka-Arabové, Syrové a zejména Ja­ stát potřebuj e zalidnění. ponci. R . 1927 činil počet přistěhovalcú 102.000,

V jižních státech průměrná rozloha domácích brazilských hospodářství je větší než cizích, v severních státech je tomu naopak. Na jihu převládají malozeměd�lci, na severu plantáže. Ve státě Amazonas a v teritoriu Acre průměrná rozloha cizích hospodářství je téměř třikrát větší, než rozloha hospodářství brazilských. Na prvním místě - co se týká rozsahu pozemkú jsou Portugalci, na druhém Italové, na třetím Uruguajci, kteří mají rozsáhlé dobytčí farmy,

pitálem, využitou hnací silou, počtem dělníkú a hodnotou produkce. V čele tu stojí Italové s 42% kapitálu a 40.2% hodnoty produkce. Blízko za nimi jdou Portugalci a mnohem dále Němci, Syrové a Španělové. Péče o rozvoj nutí brazilské státy zasaho vat do hospodái·ských poměrů. Nej známější z těchto zásahú je tak řečená valorisace kávy. Jestliže j e pl"íliií hojná úroda, zadržuj e stát její přebytek, aby byla udržena rovnováha mezi nabídkou a

Vnitrozemský les u Sao Paulo. Fot. J . .Bau m . >.

•

na čtvrté m Němci, na šestém Poláci. Portugalci totiž se zabývají hlavně plantážním hospodaře­ ním, které vyžaduje velikých ploch, ti ostatní jsou usazeni na jihu, kde nejsou plantáže. Ká­ vové plantáže jsou většinou v brazilských rukou. V prúmyslu mají cizinci úplnou převahu. Spo­ lečnosti pracují většinou s cizím kapitálem a produkují 81.9% celkové hodnoty. I v podni­ cích jcdnotlivcú vyrovnají se cizinci domácím majetníkúm počtem závodú, investovaným ka-

poptávkou ..i. tím i cena zboží. Valorisace kávy byla provedena v 1. 1906, 1917 a 1921 a po každé s úspěchem, ač to bylo spojeno s nebez­ pečím. Ú bytek a zdražení kávy na světovém trhu mohly totiž vyvolati nadprodukci v kon­ kurenčních zemích a tak přivoditi pokles ceny a zkázu spekulující Brazilie. Operace se pod a- . řila j en proto, že se Brazílie nemusí báti soutěže, produkujíc 62% světové sklizně. Jak byly prováděny valorisace? R. 1906

3 08 státy Sao Paulo, Minas Geraes a Rio de J aneiro uvalily na nové plantáže těžké daně, aby zpo­ malily nadprodukci. Potom stát Sao Paulo si vypůjčil v Londýně, Paříži, N. Yorku a v Ber­ líně 30 milionů liber sterl. , zadržel prodej 8 mi­ lionů pytlú kávy a uložil je jako záruku na

Sklizeň kávy na brazilské plantáž i . půjčku v evropských a severoamerických pří­ stavech. Cena kávy stoupla teprve r. 1909 a potom bylo zboží výhodně prodáno. R. 1917 nemohly válčící státy pújčit peníze, ale Brazílie si pomohla jinak. Spolková pokladna vydala papírové peníze a půjčila státu Sao Paulo tolik, že mohl zadržeti prodej více než 3 milionů pytlů. K úspěchu tohoto zakročení přispěly mrazy, které r. 1918 zpustošily plantáže. Půjčka byla velmi brzy splacena a státní pokladna kromě toho značně vydělala. R. 1921 hrozil pokles ceny kávy, proto byly zadrženy zase 3 miliony pytlů. Tento krok financovaly produ­ kující státy, spolková pokladna a půjčka 4 milionú liber v Londýně. Valorisace se zdařily v kritick)'ch dobách, ale nebezpečí pro budoucnost zůstalo. Konkurence stále vzrůstá a kromě toho se musí plantážníci obávati bursovních spekulací. Cena kávy po válce značně stoupla, ale stouply také mzdy a dopravní sazby, a kávové plantáže přestávají vynášeti. Protože valorisace má jen dočasný význam, bylo nutno zříditi ústavy, které by se

stále staraly, aby cena brazilské kávy na světo­ vém trhu neklesla. První a nejdúležitější z nich je Kávový ústav státu Sao Paulo, založený r. 1924. Jeho úkolem je upravovat vývoz kávy, poskytovat půjčky pěstitelům a obchodníkům, kupovat kávu na trhu v Santosu i na j iných trzích, kdykoliv to bude nutné pro regularisaci nabídek, starat se o propagaci brazilské kávy a zamezovat j ejí napodobování. Ústav zachránil plantážníky před zkázou v neúrodných letech 1924 a 1925. Stát Minas Geraes utvořil r. 1927 "Službu na ochranu kávy" a téhož roku se smluvily velké produkující státy Sao Paulo, Minas Geraes, Rio de Janeiro, Espirito Santo a Paraná a každý měsíc pouštějí na trh jen tolik kávy, kolik se j í spotřebovalo v minulém měsíci. Podobná organisace vznikla r. 1926 ve státě Pernambuco na ochranu cukru a r. 1928 se spo­ j ily státy produkující cukr, alkohol a kořalku, aby vykonávaly dozor nad v),robou i prodejem. Brazilské státy podporují také pěstování ba­ vlníku, poskytujíce pěstitelům veliké výhody, ale zavazujíce je také, aby každoročně plantáže měly každá nejméně 1000 hektarů, ahy zakládali moderní továrny, aby dovolovali návštěvu plan­ táží, dávali zprávy návštěvníkům a zpravovali Federální bavlnovou službu o svých pracích, metodách a výsledcích. Státy Bahia a Espirito

Pytlování kávy v Santos u . Santo s e starají o zakládání a zvelebování ka­ kaových plantáží . C o se týká kaučuku, byla Brazilie dlouho ve­ likým a skoro jediným dodavatelem. Konku­ rence plantáží v Malaisii, Holandské Indii a na Ceyloně j i zatlačila na druhé místo. Aby udržela

své místo na světovém trhu, musí Brazilie také zakládati kaučukové plantáže a ne spokojit se j en jeho sbíráním. Ale tu stát zakročuje nepřímo. Stát Pará uzavřel smlouvu s Fordem, který má právo vyvážet velké množství kaučuku do svých továren v Detroitu, ale musí ve čtyi·ech letech založit 1200 hektarů plantáží v území Aveiro a Itaituba, zříditi dělnické kolonie, telegrafní a telefonní spojení. Podle smlouvy má Ford právo zakládat skladiště, doky a továrny, volně se plavit po Amazonasu a Tapaj ozu, je zproštěn na 50 let rúzných dávek, ale vláda státu si vy­ hradila zkoumán! ť1čtú a bilancí j eho podniku. Značnou položku ve vývozu brazilském maj í tak řečené .,paraské" ořechy, i u nás známé trojhranné ořechy s velmi tvrdou skořápkou. Sbíraj í se v pralesích Amazonasu a vyvážej í do Evropy pro přípravu umělých tuků anebo mýdla. I u těch j eví se ve vývozu pokles sou­ těži kopry a jiných olejnatých plodin z ji­ ných koutů zeměkoule.

Skladiště vyloupaných j ader paraských ořechů, j ej ichž vývoz j e významným hospo­ dářským činitelem v poříčí A mazo.nky . Brazilské vlády věnuj í velikou péči i nově vznikaj ícím odvětvím průmyslu, výrobě papíru, tkaných látek a hlavně železářství. Brazilie má bohatá ložiska železné rudy. Těžařské společ-

nosti dostávaj í svolení k vývozu rudy s pod­ mínkou, že část j ej í zpracuj í na místě. Takové výhody poskytují státy Minas Geraes a Bahia; ale železářství přes to se rozvíjí jen pomalu pro

Sušení kakaových bobů pro vývoz k výrobě čokolády. nedostatek komunikace, uhlí, špatné využíváni vodní síly a také pro politické poměry. Obyva­ telé státu Minas Geraes zakládaj í průmysl žele­ zářský, musej í proto dovážeti stroje a palivo. Tedy jim záleží na tom, aby brazilské peníze byly hodnotné. Obyvatelé státu Sao Paulo vy­ vážejí množství kávy, za niž dostávaj í zlato nebo cizí valuty, a tak jim záleží na tom, aby brazilský milreis měl nízký kurs. Z toho vzni­ kají ustavičné spory států chudých se státy bohatými. Revoluce r. 1930 se skončila vítěz­ stvím bohatých na škodu železářství i jiných vznikaj ících odvětví prúmyslu, j ako hedváb­ nictví, výroby syntetického dusíku a j . V lednu a ž srpnu 1929 činil brazilský export 63·6 mil. liber sterl. , dovoz 59·8 mil. V lednu až srpnu 1930 činil vývoz 47· 8 mil. , dovoz 39·2 mil. Rozdíl r. 1929 činil asi 4 miliony, roku 1930 přes R milionů, což znamená značný pokrok. Revoluce r. 1930 bude mít následky ovšem i v obchodu.

3 10

B. Zišlwv:

CERNE PLACHTY. Z ruskéh o přeložil Václav Valcntin-_,.Jlja.

1. Čluny. Omotali vesla hadry, aby dřevo o dřevo neklepalo a nevrzalo a polili j e moi·skou vodou, aby protivně neskřípala. Noc byla temná a hustá, že by v ní hůl zůstala trčeti, kdybys ji do ní zabodl. Kozáci veslují k tureckému břehu. Voda j e tichá ani nešplouchne. Kozáci zdvíhají vesla opatrně z vody, jako děťátko z ko­ lébky. Jejich lodice j sou veliké a pohodlné, přídě j ej ich ostré, vzhůru zdvihnuté. V každé sedí po dvaceti pěti lidech a místa v nich j e j eště pro dvacet. Starý Filip sedí na pl-ední lodi. Je vůd­ cem kozácké výpravy. Obj evil se bi"eh. Rýsuj e se černou stě­ nou na temné obloze. Kozáci zabrali j eště několikrát vesly a zastavují loďky. Na­ slouchají. Se bl-ehu pofukuj e pl"íjemný noční vá­ nek. Každý sebemenší šelest j e slyšeti. V tureckém aulu přestal už i poslední pes štěkati. Je ticho. Kozáci naslouchají, j ak šustí moře pískem pod břehem. Černé moře sotva dýše. . Konečně dosáhli kozáci veslem dna. Z loďky vylezli dva muži. Brodí se vodou ku břehu. Jdou na rozvědku . Opodál na břehu se rozložil bohatý turecký aul (ves). Kozácké čluny phrazily ku bi·ehu. Ko­ záci stoj í a naslouchají, zda j ej ich rozvěd­ číci na sebe neupozornili vesnických psú. Je však stále j eště naprosto ticho. Pod břehem se trochu rozjasnilo. Nad hlavami kozáků se obj evil sráz. Je plný výstupků a vodních prúrev. Z aulu se ozval lidský hlas. Světlo kolem j e stále jasněj ší a j asnější. Vyvalily se kotouče zarudlého dýmu. Vá­ lejí se tureckou vesnicí. Kozáci zapálili aul na obou koncích. Vesničtí psi se roz­ štěkali, koně zarzali, zakřičeli zoufale lidé, zanaříkali. Kozácké čluny přirazily blíže ku břehu. Kozáci skočili do vody a šplhali po pří­ krém srázu vzhůru. Pouze po dvou lidech

v každé loďce zústalo. Těsně pod aulem stojí lán kukuhce jako pevná hráz. Kozáci leží v kuku:hci a pozorují, jak Turci vynášejí svůj majetek na ulici: kufry, koberce a rúzné nádobí. V záři ohně j e viděti vše jako na dlani. Kozáci odha­ dují, která chata j e nejbohatší. Turci pobíhají vesnicí. Ženy hlasitě na­ říkají, vytahujíce ze studen vodu. Muži vyvádějí ze stájí koně. Koně se vzpínají, plaší, pobíhají mezi lidmi, ničí maj etek Turků - prchají do stepi. Všude po zemi se válí výsledek pilné lidské práce. Kozák Filip vykřikl. Kozáci vyskočili z kukuřice a vrhli se na turecký maj etek. Každý popadl, co mohl unésti. Turci se polekali a vykl-ikli po svém. Kozák po­ padne kořist, vběhne do kukuřice, zmizí v ní, ztratí se ve tmě, jako by ve vodě utonul. Kozáci naplnili své lodi koberci, str-íbr­ nými hrnci a tureck)7mi výšivkami. Gric. kovi však nedal čert dobře dělati. Usmys­ lil si polapiti j ednu tureckou ženu kozá­ kům pro. smích. Popadl Turkyni do ná­ ruče, v půli těla ji stiskl a vleče ji ke bi"ehu. Turkyně zaječela tak protivně, že se Turci rázem vzpamatovali. Začali vyhra­ bávati zpod randl. jatagany. Pustili se za Grickem. Gricko pustil bábu z náruče! Čert j i vezmi! Skokem pádí kukuhcí, jako ká­ men se valí po srázu, prchá ke svým. Turci však se za ním sypou se br-ehu jako brambory a rovnou za kozáky do vody. Od ohně a křiku jsou šílení. Brodí se ke kozáckým lodím. Někter-í Turci začali sUíleti se br-ehu z mušket . Hol-ící aul všichni opustili. Kozáci se Turklnn brání. Stříleti na bl-eh však ze svých mušket nemohou, protože se od ohně pod srázem j eště více setmělo, čím více plápolaly ohně nad vesnicí. Báli se, aby tam svých vlastních lidí nepo­ stříleli. Ohánějí se šavlemi a ustupují krok za krokem ke člum'lm.

. . . plá poJaly ohně nad vesnicí.

3 !2

Kdo nestačil včas skočiti do člunu, toho Turci porubali. Pouze j ediného ·kozáka chytili do zaj etí a to byl Gricko. Kozáci se zapřeli ze všech sil do vesel a vyj eli na širé moře, aby byli pokud možno nej dále od tureckých střel. Veslo­ vali tak dlouho, dokud j im hořící vesnice s očí nezmizela. Oheň plápolal v dálce na břehu j ako rudé oko. Teprve tehdy za­ mířili kozáci k severu , aby j ich pronásle­ dovatelé nedohonili. Na každé lavičce se­ dělo po dvou veslařích a laviček Ďylo v každém člunu po s edmi. Kozáci se opřeli do čtrnácti vesel. Pat­ náctým řídil kormidelník vzadu loď. Tak tomu bývalo před třemi sty lety, když ko­ záci podnikali loupežné náj ezdy k turec­ kým břehům . ·2. Felfuga. Gricko nabyl opět vědomí. Celé tělo měl j ako rozmlácené. Kůži na zádech měl se­ dřenou, v těle cítil strašlivou bolest. Kol­ kolem j e tma. Pouze úzkými štěrbinami mezi prkny vnikají do kůlny svazky slu­ n ečních paprsků. Gricko začal hmatati rukama kolem sebe. Nahmatal hnůj a slámu. " Kde to asi jsem ? " pomyslil si. Poj ednou se však na vše upamatoval a dech se mu zatajil. Raději kdyby ho byli Turci zabili. Teď mu s edrou zaživa kůži s těla. Možná, že ho dokonce i na ostrý kůl nabodnou . Proto ho n echali patrně na živu. Tak uvažoval Gricko, dokud se mu neudělalo nevolno od hoře a strachu. "Možná, že t u nejsem sám," napadlo ho. "Bylo by mně tu aspoň veseleji." Zavolal hlasitě : fC " Jes t t u n evkdo z1vy . . . �. Nikdo se neozval . . . Gricko byl v kůlně úplně sám. Ve vratech kůlny zarachotil klíč. Do­ vnitř vešli lidé a s nimi se vhrnulo do kůlny fasné světlo. Gricko nebyl světlu rád. Lekal se, že se světlem přichází také smrt. Vstáti nemůže. Nohy má zesláblé, celý j e oteklý. Turci cosi brebentí, noha­ ma ho kopají, nutí Gricka, aby vstal. Postavili zajatce na nohy. Ruce mu v •

'

zkroutili za záda a vystrčili ho ze dveří. .Na ulici stojí zástup lidí. Dívají se na něho, cosi vykřikují. Bradatý stařec s turbamm na hlavě se sehnul a zdvihl kámen. Roz­ přáhl se a hodil. Kámen uder-il jednoho z průvodců. Gricko kráčí kupředu, na strany ne­ hledí. Hledá, kde as stojí přichystaný ostrý kůl. Hrůza ho obešla, ale kůlu na­ lézti stále nemůže. Za každým rohem j ej čeká. Nohy jako by ani j eho nebyly, jako by j e měl k tělu přidělané. Minuli mešitu, ale kůlu Gricko stále nikde nevidí. Vyšli z aulu a zamířili cestou k mor-i. "Vedou mne utopit," pomyslil si kozák. "Aspoň tím moj e muka zkrátí." U mořského břehu stojí feljuga, velká loďka na obou koncích ostrá. Její příď i záď j sou směle vzhůru zahnuty jako rohy tureckého půlměsíce. Gricku vhodili na dno feljugy. Polonazí veslaři se opřeli do vesel. 3. Karamusal. "Nem)rlil jsem se," pomyslil si kozák, "vezou mne utopiti." Gricko viděl se dna feljugy pouze kus modrého nebe nad hlavou a nahé hřbety zpocených veslařů. Poj ednou začali vesla:h veslovati vol­ něj i. Gricko sklonil hlavu nazad a spatr-il příď nějakého korábu , trčící nad samou feljugou . Tlustý fořsteven *) vyčníval za­ hnutě z vody. Po j eho obou stranách byly namalovány dvě oči a j eho nadmuté tváře vypínalý své okrouhlé skuly**) turec­ kého karamusala. * * *) Koráb byl nafouklý j akoby od hněvu. Než Gricko mohl uvážiti, nepr-ivezli-li ho sem oběsiti, bylo vše hotovo. Felj uga stála u vysokého a pr-íkrého př-ístavního břehu. Turci začali vystupovati po prova­ zovém žebříku s cli"evěnými příčlemi na palubu korábu. Grickovi hodili provazo­ vou smyčku na krk a táhli ho nahoru jako berana, div ho neuškrtili. *) Ostrá lodní příď rozrážející vodu . * * ) Nižší zaokrouhlená část lopní příd i . * * * ) Turecká poštovní loď středověká .

Sirým svCtem.

22

Když se Gricko octl na palubě, viděl, že koráb, na který ho vytáhli, j e veliký a asi padesát kroků dlouh:)r . Měl dva sto­ žáry a na rahnech, skloněných nad pa­ lubou, měl přivázány balíky pevně svinu­ tých plachet. Fok-mačta *) byl nakloněn kupi-edu a od něho k lodním bokům byly napiaty provazy - vanty. Byly tuhé, pevné a držely stožár, když se vítr opíral do plachet. U okrajů paluby stály bečky. Na lodní zádi byl vystrojen krásný stan, veliký, potažený drahocennou látkou . Vchod do něho s paluby byl zastřen krás­ ným kobercem. Stráž s kinžalem a j ataganem u pasu stála u vchodu do této besídky, odkud právě vycházel váhavým krokem Turek s ohromným turbanem na hlavě, s ohrom­ ně širokým hedvábným pasem kolem boků. Za pasem mu trčely dvě rukoj eti kinžalů se zlatými zářezy, posázené pravými drahokamy. Na palubě všichni rázem utichli, hledíce na vystupujícího ze stanu Turka. " Kapudan! Kapudan!" zašeptali lidé kolem Gricka. Zástup Turků se uctivě rozestoupil. Ka­ pitán došel ke Grickovi a zadíval se mu do očí. Tak pronikavě se mu do nich za­ díval, že se Grickovi zdálo, j ako by ho byl někdo sochorem po hlavě,- udei"il. Turek celou minutu mlčel, hledě Grickovi do očí. Potom ukousl nějaké slovo a vrátil se obloukem zpět do svého stanu na zádi, vystlaného koberci. Stráž uchopila Gricka a vedla ho na lodní pHď. Pr-išel lodní kovál" a než stačil Gricko mrknouti očima, zahovoi"ily a zai-inčely mu okovy na rukou i nohou. Stráž otevl"ela otvor do podpalubí a vhodila tam jím zaj atce. Gricko dopadl do tmavé díry. Udel"il se při tom o j akési dřevo a o své okovy. Poklop nad ním se s prásknutím zavřel. Nepí·iléhal však těsně a štěrbinami kolem padaly dovnitř j asné pruhy slunečního svitu. "Teď už mne nezabijí," pomyslil si kozák. "Kdyby to byli chtěli učiniti, byli by mne j istě zabili už tam na břehu." ·

* ) Přední stožár .

Okovy a tma podpalubí Gricku těšily. Vydal se podpalubím na výzvědy. Lezl po čtyrech. Prohlížel, kde se nalézá. Záhy pološeru úplně phvykl. Vnitřek lodi, na níž teď Gricko byl , byl zroben ze dí·evěných žeber, tlustých asi čtyh veršky *) . Žebra byla na vnější straně obedněna prkny. Škvíry mezi nimi byly vyplněny smolou. N a podlaze komory, napHč žeber, bylo upevněno tlusté, hrubě otesané bl"evno. Na to dopadl Gricko, když ho sem byli s paluby hodili. "Znamenitá pátel-1" pravil Gricko sáw sobě, třepaj e dlaní po břevnu. Jak lezl Gricko s místa na místo, chl-estil svými okovy. S palu by se na něho díval štěrbinou tlustý Turek se zeleným turba­ nem na hlavě. Zkoumal, kdo to tam dole v podpalubí leze. Zpozoroval ve tmě ko­ záka. "Jakši urus, * *)" zahučel pro sebe. "Za toho dostaneme hezkých pár peněz. Na­ před však ho musíme trochu vykrmiti." 4. PNstav. V Cařihradě na tržišti stál Gricko vedle otroka Bulhara. Turek v zeleném turbanu koupil j ej od kapitána lodi za sníbrnou nargilé * * *) a teď ho tu prodával na ba­ zaru . Cařihradský bazar byl vzorem všech bazarů. Zdálo se, jako by se tu bylo sešlo celé město bláznů, kteří sem přišli vyzkou­ šeti sílu svých hlasů. Lidé se tu snažili pře­ křičeti osly a oslové zase druh druha. Velbloudi, naložení ohromnými balíky koberců, které j im visely na bocích, kolé­ bali se s nohy na nohu, kráčejíce středem tlupy. Před nimi kráčel Asyrec, uvolňuj e karavaně křikem cestu. Karavana phvá­ žela ze Syrie vzácné koberce na cal-i­ hradský trh. Městská stráž strkala pl"ed sebou hubatého a odrbaného zloděj e . Velký zástup dětí s oholenými hlavami j e provázel. Jako zelené záhony čněly nad hlavami zástupu arby (vozy) naložené *) Veršek = palec 44 mm . * * ) Chlapík Rus . * * * ) Vodní dýmka, j ejíž ohebný troubel vede s e vodou, aby se kouř· ochladil .

3 15

zeleninou. Turecké hospodyně, zahalené černými závoji, nadávaly pronikavými hlasy obchodníkům-zahradníkům. Nad hromadou sladce vonících dýní poletovalo mračno much. Sluncem opálení lidé pře­ hazovali zlatově žluté dýně s ruky na ruku, vábíce kupce j ej ich lácí. Opodál bušil Řek kovovou lžicí do pekáčku. Zval bubnováním chodce do své jídelny. Společně s Grickem prodával Turek na bazaru j eště pět chlapců · moul-enínků. Nařídil jim, aby hlasitě vykr-ikovali svoji cenu. Když se mu zdálo, že kr-ičí příliš slabě, uštědhl j im vždy po několika ra­ nách bičem. Vedle nich prodával j eden Arab vel­ bloudy. Kupci se kolem něho kupili. Chvílemi j ich pl-ibývalo a chvílemi zase ubývalo. Tekli mimo j ako mohutná řeka. Po bazaru chodili Arabové. Kráčeli lehce, j ako na perách, nadnášejíce se na každém kroku. Za nimi se valili panderatí turečtí kupci, obklopeni půltuctem čer­ ných služebníků. Mimo procházeli Jano­ vané v červených kaftanech. Byli to švi­ háci neustále se usmívající a tlachající, j ako by byli přišli na veselý karneval. Každý měl po boku kord s fantastickou rukojetí a na botách svítily zlaté přezky. Uprostřed zástupu se vrtěli nosiči chladné vody s kozími měchy na zádech. Hluk na bazaru byl tak silný, že by nebylo slyšeti ani rachotu hromu s nebe. Po­ j ednou se však hluk zdvojnásobil. Všichni kolem zavýskali, jako by j e byli hodili na žhavé uhlí. Grickův hospodál" začal švihati své mouřenínky. Kozák se díval a byl zvědav,

co se asi přihodilo. Lidé na bazaru se začali rozestupovati. Nebylo nejmenší pochyby, že pl-ichází kdosi velmi vážný, že to j e ně­ jaký hlavní kupec. Prosti-edkem tržiště kráčel kapitán be­ nátské lodi v nádherném kaftanu zlatem vyšívaném a zdobeném jemnými kraj­ kami. Nešel, j ako chodívají . obyčejní smrtelníci, ale nadnášel se jako pyšný páv. A za ním kráčel celý j eho průvod pesti-e naparáděných mládenců. Bulhar se začal zbožně ldižovati, aby si ho príchozí všimli, j ak se tu v otroctví mučí duše křesťanská. Možná, že ho koupí, j sou to pl"ece také křesťané. Gricko j en oči vyvaloval na drahocenné ty kaftany. Však hle! N ádherné kaftany se pojednou zastavily pí-ed živým zbožím, před Gric­ kem, moul"enínky a nábožným Bulharem. Podepi·eli si ruce v bok a kapitán vyší­ vaný zlatem se roztřásl smíchem. Jako na povel začal se smáti též celý průvod. Za okamžik se hnuli zase s místa a valili se dále. Bylo j iii1 nesmírně k smíchu hleděti na moul"enínky, jak s hlavami do výše zdvihnutými vyldikují j akoby j ednohlasně svoji cenu . Kapitán se otočil k hospodáh s vážnou tvár-í. Jeho zlatem premovaní průvodci se j ako na povel zamračili, tvár-íce se přísně. Bulhar se začal znovu · ldižovati, tak rychle, že j eho pravé ruky nebylo téměř ani viděti. Seběhli se diváci, obstoupili Benátčany. Všichni se navzáj em strkali a tlačili. Jedni při tom mrkali významně na hospodář-e, druzí se snažili přivábiti bohatého kupce k SObě. ( Pokračování.)

Jiří Wála:

KAN01 NA P R ! C EVRO P O U. Napříč 1·e málo. Ono to j iž není správné. Napříč ? Jak to napříč ? Křížem křážem , sem tam Evro­ pou! Vždyť D. S. t aké není j iž j en pár studentů a bláznivý (ti studenti také!) profesor, kteří si v potu tváře šetří na dvě kanoe v potu tváře j e nakládaj í a sklá­ daj í n � nádražích a vůbec se tak všelijak nuzně plahočí. Ne, D. S. se stala, bohudík, slavnou a mocnou. Šetří, nakládá a pla­ hočí se s l l kanoemi a to j e , doufám, roz­ díl. Protože j e nutno : . Obj ednat vagon, speciální 10 m vagon značky RN (možná, že j sou to j iná pís-

Schenker, Dunajské paroplavby, pojiš­ ťovny atd. Visa: bulharská, turecká, maďarská atd. Nákupy: Nádobí, reservní konservy, zásoby, vesla, plachty �td. , Akreditivy, balení, doprava - zkrahme to: Je toho strašně moc. l l lodí a 23 lidí. Z toho 4 ženy! Píše se na stroji, telegrafuj e , mluví. Hlavně mluví - při té pr-íležitosti: Zapo­ mněl j sem říci, že j edeme do Bulharska. A když o tom j iž mluvíme : T? j � tak . V létě 1925 s i zamanulo 6 studentu a J eden suplující profesor, že pojedou z Bratislavy do Cerného moře. Peněz nebylo, lodí ne­ bylo. Byla j en vůle a chuť. Tak se utvo­ řila "Dunajská společnost" (D . S.) a pe­ níze se všelij ak našetřily, j elo se a dobré bylo. Od té doby se kaž�� p:ázd�iny �ě� - se J IID vnka kam j ede. *) D. S. (DunaJ CICI ve "Vysokoškolském sportu") nejsou sob­ ci. Poznali, že se tak může lacino a zá­ bavně procestovat mnoho zemí, mnoho poznat, stát se dobrými přáteli a vychovat se navzáj em (nejvíc byl vychováván sup­ lující profesor) k všelijakým dobrým vlast­ nostem. Proto se D. S. rozmnožila. " Udě­ lal" se Rýn a Rhóna ze Švýcarska do Marseille "udělalo se" Praha-Magde­ burk - Berlín - Swinemi.inde - Misdroy -Rujana, nebo j ezera VierwaldsHi.tt� ká, Reussa a Dunaj do Bratislavy a hromada výletů a cest doma. . Způsobu plaveb se phvyklo. J?nes J IZ sedíme nad školním atlasE m a J en tak, mezi dvěma sousty si l"íkáme : "Dněpr ? To vyj de n a 1600 I�č. Ale j e t� pl?ché. Nebo Anglie ? To m anw 1 500 Ke a Je to j iž moc oj eté. " Tentokrát se nám zachtělo slunce a moře. Vždyť jsme loni užili mlh, padání se skal, bouří, hor, civilisace a smrští dost. I kultury. Teď zase něco nekultivovaného a příj emného. Seclčt u moře, nohy ve vodě a žvýkat kraby a tak. Tedy: parníkem do Ruščuku, vlakem . . v

mena, ale to j e detail) , vyjednat lodní pře­ pravu do Ruščuku , obj ednat nový vagon do Varny a informovat se o zpáteční cestě. Je třeba zažádat : O slevy osobního j ízd­ ného v CSR, na parníku , v Bulharsku. O slevy vis v Bulharsku a Turecku. K tomu j e třeba doporučení ministerstva zahraničí, a proto se musí j ít dříve pro doporučení k ministerstvu t ěl. výchovy, item žádat za potvrzení "Vysokoškolského sportu" , že j sme členy, item - atd. Pak j e třeba - ale zkrátíme to, co ? Tedy: Noclehy: v Bratislavě, na parníku , v Ruščuku, Varně atd. Kalkulace: fy

* ) Bližší zprávy o tom v neocenitelné knize " Kanoí napříč Evropou ' ' . (Země a lidé sv. 7 9 .)

do Varny. Trochu trainingu na moři a pak - kdoví, snad se nám podaří se tak po­ lehounku dopádlovat do Cařihradu. "'-'l Ano, stoupnout aspoň j ednou nohou na Mehy Asie! Zapíchnout tam příď! Pak třeba hned zpátky. Přes Sofii, Budapešť. Dobrá. 2. července vyjíždíme z Prahy. 3. července vstupuj eme na palubu - ne. Ctenář má právo na plnou pravdu. Ne­ vstupuj eme na palubu, j en tak. Dokud

ženy. Parník má zpoždění. Někdo omdlel. "Zase ? Nu, j e horko. " Konečně! Na můstek k parníku s e pouští po skupinách. Křikl "Dítě! Kde j e dítě ? " Pustili dítě a matce přirazili závoru před nosem. Babánek stojí vražen do zástupu zády k parníku. Usmívá se. Jeho kufr j e velmi pěkně umístěn n a několika lidech. Nemusí se s ním tahat. Závora se otevře . - křik a zmatek - jsme volnější a j deme. Jedna babka, stála pořád za mnou, nejde. Pořád mne ťukala do ramene a říkala, že se tam nevej deme, že to zná, a že - no, ale to j e detail. Teď stojí u závory a na­ dává. Strážník a lodníci ji svorně strkají a tahají k parníku. Nejde to. Zajímavý případ: Tělem j e j iž za závorou, ale batoh j e j eště před ní. Spustili jí tak zajímavě závoru na záda. Patří j iž na loď či j eště na břeh ? Babka je j iž mezinárodní a batoh je j eště československý. Strážci se ne­ mohou dohodnout . Kam patří? Je to

měl člověk své peníze v ruce a stál před paroplavební kanceláří, byl pasažérem. Milým a žádoucím pasažérem. Tak j sme si tedy koupili lístky. Společnost nám velmi ochotně a přátelsky povolila 50% slevy. A - "ven k prohlídce zavazadel !" To jsme byli j eště prostí a důvěřiví j ako Indiáni ke konquistadorům. Rozbalujeme kufry, nu, nějaká nepříjemná maličkost se musí snést. Odcházíme do ohrady před přístavním můstkem. Gandi tahá svých 1 58 maličkostí v náručí a nohou si při­ hrává prohlédnutý kufr. " Nech naděje, čí noha sem se šine!"

V červenci j e horko. V Bratislavě j e teplej i než u nás. Nebe j e bez mráčku, slunce hřej e. Stojíme v ohradě. Přes 100 lidí. Lavic není. Vody není. Ven se : 1. ne­ smí, protože jsme j iž vycleni, 2. nemůže, protože by se ztratilo místo. Tlačíme se tedy mezi lid. Děti, starci,

sporné. Hádají se. Strážník j e zřejmě pro mezinárodnost. Ale babičku to nemůže uspokojit. Stojí v podřepu a nadává j eště, ovšem j iž značně smutněji. Není času na litování. Řekli jsme si, že se sejdeme na j ižní straně komínu. Tady ale stojí dvoumetrový chlap a řve : "Píte Šén, nach forne." Maďar. Přenášíme kufry a přelézáme lidi, dopředu. Parník vyjíždí. Dvoumetrový bootsman

phklusal a hnal nás dozadu. Přelézáme zase zpět. Tam j e plno. Ještě dál. Tam j e druhá třída. Za dva dny 'jsme pochopili. My nejsme pasažéři milí a žádoucí, my j sme třetí třída, deklasovaní bezzemci. Pít vodu?

"Železná vrata." Ale j e ·malá voda. Přes hráz kanálu vidíme koryto starého Dunaj e, který jsme tehdy prolétli 30km rychlostí. Dnes j e vyschlé, kameny trčí z vody tam, kde se· tehdy valily ošklivé "wechsle" a nebezpečná "Prigrada" j e téměř suchá. Projeli j sme bezpečněji než v Chuchli. Lodivoda dunajského snad bo­ lely zuby. Svět j de opravdu rapidně dol-p_. A p1�ece trochu J'omantihy.

Není vody. Mýt s e ? Překážíte. Spát ? Tady se nesmí. Sedíme tedy na zemi, klejeme svorně s j ugoslávskými a bulhargkými studenty a pliváme do vody. Ale pí·ece něco : Effendi. Starý, vlídný, úslužný Turek. VaH na lodi tureckou kávu. Za 2 Kč šálek a - sklenici ledové vody! Effendi phjde j istě rovnou do sedmého ráj e. Již j en pro naše blahol"ečení.

Bulharsko. Studenti a studentky vy­ stupují. Všude khk, smích, hudba. Hezká studentka běží po můstku do náručí sta­ rého pána. Bum - hubička! Celý parník se směj e a tleská. Holíme se, myjeme, kartáčujeme. Před Ruščukem máme te­ legrafovat kapitánu podunajské flotily Ivanu Michailovovi. Přijde nám prý na­ proti. Giurgiu. Poslední pl"ístav na rumunské straně. Vykládají zde zboží. Bedny a stroje . Uzounký můstek (dvě fošny) vede šikmo na břeh. Hamalové (nosiči) mají na zádech malé lešeníčko, j ako krosnu,

Svět se stává špatn'\1m.

Krajina. Bože, j e to možné, že jsme tady pluli pl"ed pěti roky? Plochá, ubah­ něná řeka! S výšky parníku spatřuj eme bezútěšnou pustu, kterou jsme s kanoí pro vegetaci neviděli. Těším Dunajčíky, že v proudech u Izlazu a Vrat to bude veselejší. I ztroskotat že se můžeme, bu­ dou-li okolnosti příznivé. Phšel lodivod. Je nějak pomračený. Hned j sme si toho všimli a připravili kufry k záchrannému člunu. Nenápadně, toť se rozumí, aby ne­ vznikla panika.

ovinuté hadry. Spinaví, otrhaní. Křik a lomoz, nadávky. Rumunsky, bulharsky, turecky, německy, maďarsky. Jeden ha­ mal, takový tlustý, stojí stranou . Ovčí obličej , rezavé kníry. Nic nedělá, jen se blahobytně usmívá. Dozorci a lodníci j sou

k němu nějak uctiví. Cigaretu mu dají, zapálí. Je to pohlavár hamalů ? Proč má tedy krosnu na zádech ? Teď ho z lodi za­ volali. Zahodil cigaretu a j de boj ácně po vratkém můstku nahoru. Vidíme j eště ruce, které mu pomohly na palubu. Je nad námi. Prohlížíme si tedy pasažéry, kteří nastupují. Tady j eden pán - "Ježíšmarjá!" Honza, vyj evený, ukazuj e na můstek. Tlustý hamal j de dolů. Krok za krokem, nadité kalhoty se chvějí ná­ mahou, hi·bet sehnutý a hlava rudá pod ohromnou, ukrutánskou bednou. Kravál v přístavě ztichl. Fošny můstku s e pro­ hýbají. Jiný hamal mu vyběhl vstříc a vede ho za napřažené paže. Vteřiny, minuty napětí. Pomaloučku, j ako výškový akrobat, klade nohu, zve­ dá, posunuj e. Sešel, ze široka a vrávoravě odchází ke skladišti. Za chvíli se vrátil bez krosny a sedl na balíky. Zatleskali jsme mu . Usmívá s e j ako baletka a kývá blaho­ sklonně. "Pořez! " Ale do obdivu se nám vkrádá údiv. Proč tu nemají j eřáb ? Či j e zde lidská práce dosud lacinější a výhodnější?

Parník odráží a obrací pi·es řeku k Ruš­ čuku. Na stožár vyvěšují bulharský pra-

por - s černým flórem. Co to? Kluci říkají, že se král bude ženit. Lacin�r vtip.

(Pokračováni.)

Roman H rdličl?a: Z CE S T Y N A J A M A I K U . (Dokončeni.)

Jak rozdílný jest lid a život na Kubě! Vý­ čepy a kavárny všude dokořán, obzvláště večer dělaj í dobrý obchod, v neděli tím více. O zíti"ck se málokdo stará, člověk žije dnes a " maňana", t. j . zítřek nikdy nepřijde, neb zítra bude zase dnes. O kostel zde málokdo zavadí. Comein! Come in! Venga! Venga! Pojď! Pojď! Tak volaj í zvony zdejší t!OOleté katedrály. Marně voláte! Na Jam.aice uj ařmený lid by přišel i bez volání, na Kubě lid nedostanete do kostela ani heverem. Náboženství jest zde na psu a zdejší chudý lid snáší svoji bídu, svůj těžký osud

a strasti životní bez víry ve vyšší bytost, bez naděj e v posmrtný život neb lepší budoucnost; bez víry, která j est velkou posilou a pomocí v dobách krušných a utrpení. Lid, maj e živou, veselou povahu, snadno přenáší svou náladu ze smutné do veselé, zapomínaje dočasně, že nemá co jísti, ani hlavu kam položiti. Na Kubě j est více života v hodině, než·na J a­ maice v týdnu a vůbec život na Jamaice se životem na Kubě se nikterak příznivě porovnati nedá. Turistika na Jamaice též za mnoho nestoj í. Ne snad, že by tam přírodních krás nebylo,

3 20 aneb že by snad na ostrově nebyly historické památky. Nikoliv; příroda tu tvoří svoj e divy, a předkové zde zanechali mnoho památného a zajímavého. 1 způsob a zvyk života domo­ rodců j est zvláštní, ale j sou to turisti sami, kteří si činí život nepohodlný. Američanů tam mnoho nejde a anglický živel ? Jen vybranější vyšší třída v malém počtu sem zavítá a tato, jak jest známo, nevybočí z pravidla společen­ ského řádu, odměřuj e každý krok a pohyb, úbor musí být bezvadný podle předpisu - snad již sto let starél : o - ať j iž odpovídá rovníku nebo severní točně, počasí neb podnebí ; a

Černošky v ulicích Kingstonu . v takovém strnulém, ustáleném a nuceném ovzduší člověk mnoho radosti, zábavy a po­ hodlí neužije. Má sice Jamaika svoje přírodní krásy, ale j e-li člověk nucen pohybovati se ve svěrací kazajce nucených způsobů a nemaje větší volnosti, nemůže se z těchto krás úplně těšiti a osvěžení čerpati. Američané v tomto ohledu jsou mnohem praktičtější a nezkazí si zábavu a pohodlí k vůli přísným společenským pravidlům. Je-li jim velmi teplo, svléknou ka­ bát a potí se i tak bez něho, ale podle možnosti si udělají pohodlí a na nějaké předpisy mnoho nedají. Pravidlo, nepravidlo, zábava a pohodlí jsou přednější a ve všedním životě též praktič­ nější a omluvitelné, neboť turisti sem nej ezdí

pro udržování starých zvyků, nýbrž pro zábavu , obveselení a občerstvení. Toho se jim též za tvrdé americké dolary na Kubě v hoj né míře dostane. Právě nyní a již po delší čas j est na Jamaice, obzvláště v Kingstonu, v plném proudu hnutí pro osvobození Afriky, t. j. lidu černé pleti, který by se rád vymanil z podruží bílého pie­ Gene. V čele hnutí stoj í světoznámý Marcus marvey, který svoj í magnetickou osobností celé hnutí řídí. Tato organisace vydává časopis "The Black Man", poNtdá schí1ze, přednášky a zábavy a středem všeho jest Marcus Garvey. Jej ich schůze, pi·ednášky a .zábavy taneční i j iné jsou pořádány několikrát v týdnu vždy večer a jsou velmi četně navštěvovány. Právě tam měli nějaký sjezd, na němž bralo účast mnoho delegátů ze Spoj . států a i jiné země byly četně zastoupeny. Jeden večer napočítali 7000 šilinků, t. j . vstupné za osobu bylo 1 ši­ link, za nedospělé púl šilinku a z toho lze soudit, že černoši se svého hnutí zúčastňuj í . Jsou hodně radikální, ale t o j im může býti j en ku škodě, neboť dějiny nás učí, že stálá, pravá svoboda může vydobyta býti jen vzděláním a uvědomením. V tomto ohledu a vzhledem k pa� novačnosti plemene bílého, není osvobození černochů ještě ani v dohledu, tím méně v do­ sahu. Marcus Garvey může býti dobrým řeč­ níkem, politikem a státníkem, ale obchodního ducha postrádá, neboť ať začal cokoliv, (Jpadek jej neminul. Později byl vlá.dou vypovězen. V , .Centra! Parku" v Kingstonu rozestaveno jest k okrase několik starých děl (kanonů) , ale já v tom žádnou okrasu neviděl. Asi
32! k vůli změně pro každou maličkost titulovány: "You wretch!" - bídnice - kterému titulu jsou ony až příliš zvyklé a bez hlesnutí jej trpí. Konečně po 17dťmnim pobytu v King­ stonu, po dobré úvaze výhod i nevýhod, které město skýtalo, přišel jsem k náhledu, že špat­ ných stránek jest více než dobrých a rozhodl jsem se vrátiti se na Kubu. Ještě jsem si do­ šlápl na toho lékaře, který mne očkoval a vy­ zvedl jsem si stvrzenku na očkování. " Ukaž

Vbožák, jak se zklamal! Práce téměř žádná a kdo pracoval, dostával za devět hodin práce 60 c . Činže vysoká, živobytí drahé - inu jen aby již byl zase na Kubě, kde na něho čekala stálá práce za dolar a stravu denně u souseda. A jak si jí bude vážit! A byl by na tom mnohem lépe, kdyby na Kubě jen za stravu a oděv pracoval, než na Jamaice za 60 c denně. Z těchto 60 c si musí dělník platit byt, stravu, obuv a šatstvo - vúbec vše, čeho

"L- bozí oslíci odnášejí nejen náklady, nýbrž i své pány . mně ty neštovice," praví lékař. "Beautifnl!" Mne popadl vztek a řekl jsem mu : "Ano, pře­ krásné, pro tebe. Ty bys měl býti chycen a svázán a měl bys být násilně očkován po celém těle, abys byl , beautiful' j ako nafouklá, oteklá žába. Já v tom žádnou krásu nevidím očkovat do zdravého těla špinavý hnis z ně­ jal{é zdechliny." On to přijal jako žert a j en se usmíval. (Právem. Pozn. redakce) . Na Jamaiku doprovázel mne černý " Pátek", který n mého souseda pracoval a domníval se, že na Jamaice jsou poměry takové, že tam zůstane a bude se míti lépe než na Kubě.

jest mu k živobytí třeba. Za takovýchto okol­ ností požadavky životní musí býti velmi ne­ patrné. A jak může člověk uhájiti existenci, když nemá práci, aneb pracuj e jen občasně a velmi nestále ? Rozhodnuto, vykonáno. Lístky koupeny, různé listiny podepsány a vystaveny a druhý den - 17. dubna - navečer loučili jsme se s ostrovem Jamaikou. Můj "Pátek" j eště přibral jednoho černocha, který před několika lety u mého souseda pracoval a rád na Kubu za výdělkem odjížděl. Oba měli práci zajištěnu a spoléhali na mne, že je na Kubu dostanu ,

322 neboť přistěhovalecké úřady na černochy jsou velmi přísné. I penězi jsem j e musel založit, neb ty různé záruky j ak na Jamaice, tak na Kubě jsou pro ně vysoké. Chce-li černoch z Ja­ maiky do cizí země odj eti - v tomto případě na Kubu - musí složit $ 15 u vystěhovalec­ kého úřadu, musí si zaopatřiti pas a pak u pře­ plavní společnosti složit $ 4·50, t. j . poplatek na karanténu, aby mohl platit v případě za­ držení 30 c denně po 15 dní. K tomu přijde v úvahu přeplavní lístek -- asi $ 1 1-12 a $ 1 5 záruky, kdyby totiž z jakýchkoliv příčin

Mohutný strom ceiba, j aký málokdy černoši j amaiští porážej í . Porážejí-li však přece, prosí ducha stromu za odpuštění, že tak musí učiniti z cizího rozkazu . mu nebylo dovoleno vystoupiti na břeh a spo­ lečnost ho musela dopraviti zpět. Toto jsou ovšem pravidla pro cestující na palubě, kterým se žádné lůžko ani kabiny neposkytují. Jejich přístřeším je pouze natažená plachta nad hla­ vami a dostanou j en tak nějaké to j ídlo. Parník "Carrillo" jest pohodlně zařízen a plavbu jsme měli velmi příj emnou . I tak bylo několik cestu­ j ících stíženo moi·skou nemocí, ale j en lehce. Byl j sem smuten, když jsem pozoroval mizeti břehy ostrova, v nějž j sem po mnoho rokú skládal svoj e naděje a kde j sem hodlal prožít zbytek mého života. Přes veškeré zklamání nera.d jsem opouštěl Kingston, ale kostky j iž byly vrženy a roz­ hodly v múj neprospěch. Parník "Carrillo" j est větší, má hluboký ponor a cestující musej í býti vyloděni motorovou lodicí, neboť voda v přístavu v Santiagu j est mělká a parník musí zakotviti dále od břehu . Já ovšem jel p rvní třídou a neměl jsem zde žádných potíží.

Lékař se na mne jen podíval a byl jsem O. K . Komisař přistěhovalectví se podíval do pasu a předložil mně jen j ednu otázku : "Bydlíte na Kubě ? " "Ano, 29 roků ," odpověděl jsem. Po­ dal mi pas a mohl jsem j íti, kam se mně líbilo. Jaký to rozdíl zde a na Jamaice! Já odejel hned motorovou lodicí s ostatními cestujícími a moji černí chráněnci hyli zanecháni svému osudu, neboť u nich prohlídka teprve započala. Odpoledne jsem se dověděl, že moji svěřenci i ostatní cestující na palubě byli zadrženi v ka­ ranténě a dopraveni byli na "Cayo Duan", kde je proslulá nenávidi:'ná stanice. Najal jsem si motorovou lodici, vyzvedl si povoleni a zajel jsem tam k návštěvě. Byli tomu velmi rádi a prosili mne, abych se za ně přimluvil a zaručil a j e odtamtud dostal, slibujíce věrnost a po­ slušnost až do smrti smrfoucí. Slíbil jsem jim, že se pokusím a přičiním a učiním, co bude možno . Druhý den ráno jsem šel do úřadovny "Ofi­ cina de Immigracion" a požádal jsem o roz­ mluvu s voj enským dozorcem tohoto úřadu. Přišel jsem tam v devět hodin, dozorce v 10 hod. a v j edenáct jsem mu přednesl svou žá­ dost. Sdělil jsem mu, že tito černoši již dříve na Kubě byli a pracovali, j eden 8, druhý 5 let a že i teď mají zajištěnou práci u mého souseda a propustí-li j e, že se za ně zaručím a postarám o to, aby se hned dostali na místo své práce do Camaguey. Na otázku, kdo jsem, podal jsem mu obálku s mým tištěným j ménem i adresou, kde připsána byla j ejich - těch černochů jména a jméno onoho souseda, kde měli praco­ vati. Vyslechl mne klidně a řekl, abych ve 2 hod . odpoledne zase přišel . Někteří Američané zde na Kubě si myslí, že pár řádků na zmačkaném archu papíru bez tištěného j ména a adresy budou dělat divy a j ejich podpis otevře třeba i brány pekelné . Skutečností však j est, že oba dopisy obou černochů sousedem pro jejich bezpečný prúvod psané zůstaly do­ cela nepovšímnuty, j ak na Jamaice, tak na Kubě, poněvad ž si takový "scrap of paper" kdokoliv múže napsat sám a podepsat koho­ koliv podle libosti. Já jsem jim to též předem řekl a oni se o tom u úřadů též přesvědčili. Takový soukromý dopis by měl nějakou cenu jen tehdy, kdyby byl alcaldem neb veřejným notářem ověřen. Já jsem velice přesný a pět minut před druhou již jsem byl v úřadovně.

Teď zde, lu01ně několika písařů , nikoho nebylo a já čekal jak ta trpělivá ,.vochce" do půl páté, když mne jeden písař upozornil, že p. M. snad j iž unes nepřijde. Po celý ten čas jsem seděl naprúzclno, neboť jsem si ten den ani zdejší č;L�opis nekoupil a tak jsem studoval různá návěští, která na stěnách předsíně vystavena byla. Zde jeden úryvek z jednoho upozornění, kte0'· jsem z dlouhé chvíle ze španělštiny pl·e-

mohl blahosklonně uděliti nebo podle libosti a nálady též odmítnouti. Není to slušné žádati, aby se někdo dostavil ve 2 hod. , nechat j ej několik hodin čekat a pak vůbec nepřijít. Po­ myslel jsem si, že tato úřadovna není sice hospodou, ale kurníkem, kde p . M. jest kohou­ tem, kde neobmezeně vládne, na j iných žádá, aby se řídili přesně podle pravidel, ale pro něho pravidla tato neplatí. Celý rozmrzen zašel jsem si na láhev piva a hoch, který mne obsloužil,

Jamajští č erní vojáci pred kasárnami mají krásnou uniformu . loži! a zaznamenal. ,.Nepovažujte tuto úřa­ dO\·nu za hospodu . Při vstoupení smekněte a pi·edneste svoj i žádost takovým způsobem, jak to činí osoby, které jsou za slušné považo­ vány . " Dosti jsem se tam zapotil, neb ten den bylo teploučko až příliš a nebyl jsem zrovna v nejlepší náladě, ale mohl jsem dáti najevo svoji ncvol i ? Rozhodně ne! Byl bych snad v prúv u , ale v nevýhodě, neb jsem žádal za jakýsi ústupek, za jakési dobrodiní pro ty dva černochy, výsadu s jeho strany, kterou on

postavil přede mne sklenici z tlustého skla, z které já nerad pivo piji. Požádal jsem ho o sklenici podle svého vkusu, t . j. sklenici ze skla tenkého a pozoroval jsem, že se nemůže se starším Španělem za ,.bárem" dohodnout. Sta0'' mu vysvětluj e : ,.Pero, babito, que no hay otra. " Ale, hlupáčku, když nemám jiné. Musel jsem se spokojiti, ale nálada se tím ne­ zlepšila. Druhý den oznámil písař, že p. M . vůbec nepřijde a j elikož byla sobota, muselo se čekání odložit až na pondělí a chudáci čer-

noši na ,.Cayo Duan" ronili hořké slzy ve své opuštěnosti a bezradnosti. Na Jamaice vás hrubě odbudou a jste hotovi; zde vás úslužně odkáží na pozdější dobu, dávaj íce vám naděj i na konečný úspěch. Konečně pátý den jsem p. M. v úřadovně zákeřně zaskočil, úkladně a neočekávaně a on na moje další upozornění dal rozkaz, aby oba černoši druhý den mně byli vydáni. Zaručil jsem se podpisem listiny, že oni dva černoši nepřipadnou veřejnosti na obtíž a druhý den jsem je odvezl z ,.Cayo Duan" . Můj "Pátek" chtěl se mnou v Santiagu zůstati, ale usoudil jsem, že bude nejlépe, vrá­ tí-li se do La Gloria, kdežto já sám jsem se usadil v Santiago. Druhý den odnášel vlak oba směrem ke Camaguey a tak se skončila moje cesta na Jamaiku. Nelituji výloh, byla to pro mne změna a nabyl jsem dalších zkušeností. Ku konci j eště podotknu, že Havana není ce­ lou Kubou a Kingston není celou Jamaikou, ale podle Kingstonu a okolí se snadněji celá J a­ maika dá posouditi než Kuba podle Havany. V městě je pro chudší lid hůře, neb na ven­ kově již se snadněji obživí, činže jest malá neb žádná a něj aké to chudé živobytí · se již snáze sežene, neb ovoce i zeleniny tu rostou ve vel­ kém množství; lid j est velmi šetrný, zužitkuje každou maličkost a spokojí se s čímkoliv. Obyvatelstvo Jamaiky jest asi 98 proc. pleti barevné, převážnou většinou černé a jest civí­ lisováno až na některé anglické bílé úředníky, kteří co se slušnosti a zdvořilosti týče, stojí pod úrovní afrických Hotentotů . Když jsem chtěl odejeti z Jamaiky, chtěl jsem navštíviti ostrov Haiti - černou re-

publiku - a též jsem to mému "Pátkovi" sdělil. On však ani slyšet, že on na Haiti nepojede ani za boha a že tam musí býti hůře, než na Jamaice pro dělníka a na Jamaice j e to k ne­ snešení. V tom měl pravdu, neboť ani černoši z okolních ostrovů by na práci na Haiti nešli, protože tam pro ně žádné práce není a domo­ rodci pracují téměř zadarmo. Upustil jsem sice od mého záměru, ale byl bych prosadil svou vůli, kdybych alespoň částečně ovládal fran­ couzský j azyk, aneb alespoň trochu znal ná­ řečí - patois - kterým domorodci JÍlluví. Tento ostrov - Haiti - mne vždy lákal, snad více než Jamaika, ač pro bělocha život na tomto ostrově by snad nebyl příliš příjemný. Ovšem, peníze mluví všude a čím méně jich domorodci maj í, tím více si váží člověka s pe­ nězi. Když jsem se před odjezdem na Jamaiku v Camaguey zdržel několik dní, měli tam ne­ dostatek vody, kdežto v Santiagu žádný úby­ tek vody se nejevil. Nyní je to zde j inačí. Dostáváme vodu pouze každý čtvrtý den, t. j . nyní v květnu ; v dubnu j i měli každý druhý den. A j aká je to voda! Mokrá sice je, ale špi­ navá a plná svinstva a· nečistoty. K pití se vůbec nehodí a kdo j en trochu může, kupuje vodu k pití z nedalekých minerálních pramenú sem dováženou, za 20 i: 5 galonů . Když voda teče, tu ji každý co nejvíce vyplýtvá, neboť voda teče ulicemi, že se v ní múžeme broditi. Proč vlastně lidé vodou plýtvají ? Snad z nerozumu, snad_ z rozkoše nad mařením něčeho, čeho j est velký nedostatek. Chybou ovšem jest, že jiní lidé za tyto nerozumné musí trpět.

William C. White:

KDYZ TE

MA P O T K A T S T E S T 1

Tento článek amerického odborníka, který se smí stýkat s lidem, ai: ta!lé pozorován "společnl'kem", zřejml přidlleným detektivem, obsahuje mnoho charakteristického pro ruské pomlry přede dvlma lety, před zavedením "kolchozú" (kolektivnlch hospodářství) . Vystihuje sprdvnl náladu prostého ruského venkovana, jak se v jeho názorech obrážt vliv sovllské politiky. ČiM z nlho nenávist k Polákúm, pla­ zivá úcta k A merice pro její technické vymoženosti, které se maji zavádlt na Rusi. A však co platné auto, když silnice jsou nesjízdné, co platný traktor, když s nim neumí nikdo zacháze t ? Výbornl 1'e vystižen vliv komunistického tisk u, že Ivan Ivánovyé čeká svltovou revoluci, chce pomoci americliému

32 5 dltnf/m 1' ddt mu - vodky podle libosti. Znamenitě je zachycen rozdíl mezi moskevskými organisátory prtirc a ll�'{;rctmotným lidem, nerozumřfícim rozkazům z Moskvy. Dotčena tu také pozemková oprava, z ni!; vyzlrá, jak muzik lpi na půdě, která mu byla nyní většinou sebrána. Je také znát, jak zeny se fn'ece před ,.pány" stydí, kdezto muz, uvědomllý ,.továryš" vystupuje az příli.< sebevědomě a svou rovnost dokazuje poroučením vodky. jemu imponuje fen cizinec, A merikánlc, podle rozpoznání Ivana lvánovyče americký zid, pro coz je hned . ,průvodcem" autora zakřiknut. I to je charakteristické.

Phšel na palubu parníku na řece Kamě v Čistopoli, v j ednom z těch zástupů mu­ žiků s j ejich truhlami, ranci, balíky a ko­ jenci, které vyvolávají v cizinci leckdy pí·edstavu, že j edna polovina Rusi j e ve vlacích a na lodích a že druhá polovina spí v čekárnách. Vyčníval nad ostatní dav hrnoucí se po můstku na loď a srážející se s houfem vystupujících. Každ)r se strkal a nadával a rval se, j ako by se loď zasta­ vila j en na vteřinu. Bylo ovšem důležité chytiti tento par­ ník. Na pahorcích opadlo j iž listí a s vody během týdne odlétlo na miliony divokých kachen, zanechavších j en sem tam několik opozděnců, plujících po mělčinách blíže břehu. Za týden přístavní "archa" - j a­ kési plovoucí přístaviště - bude odvle­ čena do něj akého klidného malého přítoku, kde vyčká, dokud nepřejde j arní povodeň. Toto byl poslední parník do Permi, pokud duben neuvolní zamrzlou řeku. Za hodinu parník odrazil od "archy" širokým obloukem. "Nyní j e toto město odr-íznuto od světa na šest měsíců, ledaže by se· j elo povozem. Celý týden jízdy," prav;il jiný cestující první Uídy ke mně. Byl to ř"editel banky v malém provinčním městě. Zašli jsme do jídelny první Uídy a poručili si snídani - sázená vejce, stude­ ného j esetera a čaj . Zatím , co jsme čekali, vešel do salonu veliký mužik, který j iž dříve vzbudil mou pozornost. Měl šedivé vousy, ale byl rovný j ako kamenný sloup. Košili měl novou; j eho černé boty vrzaly. Kráčel bez zava­ zadla a pyšně. Za ním šla j eho žena, ne­ souc j eho rance, vlekouc j eho krabice. Její kartounov}r oblek byl nažehlen, šedý šátek n a hlavě vkusně uvázán. " Hleď, Akulino! Neř"íkal j sem ti to ?" pravil m an žel. "Pojď'dál - není to zna­ menité ? Hleď! Jak jsem povídal, čisté

ubrusy a tohle jsou ubrousky. Podívej se na ta zrcadla!" Obrátil se a oslovil nás, zatím co se jeho žena bázlivě šourala za ním. "Hleď, co udělala revoluce - tady jsem j á, Ivan Ivánovyč Laptěv, švec z vesnice Samo­ rodiny a cestuj i první třídou!" "Pst, Ivane!"' prosila žena. "Před revolucí, kdo tady j ezdil? Velko­ statkáři, buržujové, vykořisťovatelé pra­ cujícího lidu. A kdybychom byli zašli sem nahoru, co by se bylo stalo ? ,Kliďte se,

\' olžský parník .

se svými špinavými prackami a usmrka­ nými nosy dolů do čtvrté třídy, kam pa­ tříte!' Továryši, cestuj u domů z dovolené první třídou. To bude něco pro báby ve vsi, Akulino! Sklepníku!" zvolal, dupaj e podpatkem. "Přines vodku!" . "Vy, továryši, popij ete s e mnou?'' kývl na nás. "Ten starý blázen j e patrně opilý," pravil i"editel banky. "Pst, Váňo-!" zašeptala žena; "neobtěžuj pánů." Sedla si na koš a složila ruce ner­ vosně do klína. "Pány? Teď už nejsou žádní páni v Rusku - jsme všichni továryši. Plody s téhož pole! A nač tu sedíš ? Naše lístky první třídy nám dávají právo sedět na

židlích první třídy. Och, pane, zapomněl j sem tu klec se slepicemi, kterou mi Péťa přinesl na loď - počkej , přinesu to na­ horu!" Zmizel úzkou chodbou. "Zde máte j iný typ ruského venko­ vana," pravil bankéř. "Základní touha na této širé ruské pláni j e povznésti se nad velikou masu bezvýznamných lidí kolem vás. Komunistická strana mnohým to umožňuje. Zde je chlapík, který si našel j inou cestu - aspoň na čas." Nastal úžasný poplach v chodbě a roz­ čilený hovor. Půl tuctu plavců se snažilo zadržeti velikého ševce, když táhl klec nahoru po schůdkách. "Povídám, že jsem

Typy povolžských_ mužiků .

si zaplatil za s ebe a ženu první třídu, a moj e slepice poj edou se mnou! " protesto­ val. " Co si myslíš, že jsou naše kabiny, to­ váryši? Kurníky? Dones to dolů. Bylo by lépe, kdybyste ty i tvoj e žena šli s nimi-" Plavci zvítězili. Slepice putovaly dolú. Ivanova žena se posunovala blíže a blíže k okraj i svého koše, chvějíc se, připravena vyskočit a utéci ph prvním nevlídném oslovení. Mužík se vrátil za pět minut. Zvědavě pokročil směrem k nám a zůstal státi v j isté vzdálenosti, naslouchaj e našemu hovoru. Náhle zpozoroval můj cizí pří­ zvuk. Přiblížil se hrozivě. "Jsi cizinec ? Polák ? " Nezaslechl moj e zamumlání. "Ne . " "Nuže, udělal bys líp, kdybys šel domů do svého polského svinčíku a pově­ děl svým Lachům, že isme ochotni bíti se

s nimi kdykoli. Sloužil j sem ve vojsku dvacet let. Pi"ímo u dvora, v carské osobní gardě. Vídal jsEm cara každý den . Tak zblízka, že bych na něho mohl plivnout . " "Ivane!" zvolala jeho žena ustrašen�'m slabým hla�em . "Rozumí se, že jsme tehdy nedělali nic takového. Tehdy platilo ,Vaše Vysoko­ blahorodí, ' každému důstojníku. Nyní se říká ,továryš'. Čekal jsem dvacet let na phležitost bít i se s Lachy a nedočkal jsem se. Bili j sm e s e s Němci a Němci jsou skoro právě tak špatní j ako ty polské svině. Mám syna v rudé armádě. Já jsem už na to starý, abych šel sám do války, ale j estliže vy, �pinaví Laši -" "Pomalu, kamaráde," pravil bankéi·. "Nejsi ty také žid ? " "Pomalu, pomalu, kamaráde. Tento cizinec je z Ameriky. " ,,A merikáněc ?' ' Brada mu sklesla. Vzph­ mil s e a salutoval, j ako by byl ph ranním výcviku. "Američan - hm, to j e první, kterého vidím. Slyšel j sem tolik o Ameri­ čanech! Nevyrušuj u? ,Nezvaný host horší než Tatar'." Obrátil se na svou ženu : "Hleď, Aku­ lino, j aká krása v první Uídě! Mají tu na­ hoře i Amerikáňce. ' Ale t o jsem rád," pokračoval, hovoi"e opět ke mně; "pověz mi o třídním boji v Americe a buržujích." Natáhl ruku a ohmatával látku mých kalhot . "Jsou americké ? My tu nemáme takové látky. Co stoj í ? A tyhle boty? Kolik - Hej , továryši sklepníku, přines vodky! My zde u nás nemáme pěkné šaty, ale máme vodku. Musíš j ít domů a Hct americkým dělníkům, že ruští dělníci jsou j ej ich přá­ teli a že j im pošleme hojnost vodky, až v Americe vypukne světová revoluce. " Sklepník přinesl láhvičku vodky a tři skleničky. "U čerta, továryši, proč j si přinesl t akové malinké ?" tázal se Ivan. "Jsme dámy, abychom pili z čaj ových lžiček? Přines veliké sklenice, takové, j ako máte na čaj - a víc vodky. Co's při­ nesl, nenaplnilo by ani j ednu velikou skle­ nici. Amerikáněc ? Je toho tolik, nač bych se tě rád zeptal. Znáš Henryho Forda ?

32 7

Pošit· n ;im opravdu traktory? Jak to bude pN: nt\ a;/, každý bude míti traktor! Pak lmdt· práce lehčí a všichni budeme míti víc i':asu na kulturu. Vláda poslala traktor do j edné vesnice blízko nás. Teď je polá­

mu kus jesetera. Vzal j ej a obrátil se, řka : "Hleď, Akulino, 1. vůj muž jí s Amerikáň­ cem !" Ale j eho žena zmizela. ; ,Kam se ztratila ta moje baba? Revo-

maný a nemůžeme najít, kdo by znal, j ak j ej spravit. Snad ty bys mohl phjít . Byl t o veliký škandál s tím traktorem . Někteří sovětští činovníci ho použili, aby j e dovezl do polí, když chtěli střílet krá­ líky. ZasHelili j ich hodně, protože rámus vyplašil všechny králíky. Pak vjeli do hromady kamení. Tak se neužívá trak­ toru! K tomu není zapotřebí kultury, abychom to pochopili . " Sklepník phnesl veliké sklenice a jinan Ruské ženy poslouchaj í radi o .

V textilní továrně (artělu ) , kde se pracuj e

amerických stroj ích .

na

láhev vodky. Ivan štědře naléval a sám vypil svou sklenici j edním douškem . Sáhl po mé vidličce a nabodl si kousek studeného vejce s mého talíře. Nabídl jsem

luce zkazila ženy - teď nikdy nevíš, kde j sou. Nechtějí rodit tolik dětí, kolik by si j ej ich muži přáli - poi"ád běhají do špi­ tálu. A účastní se vesnických schůzí. Ovšem, j e to zcela správné po některé stránce. Náš Lenin pravil: ,Každá ku­ chařka musí se naučit pomáhat při pro­ vozování vlády' . To j e všechno v po­ i·ádku, ale některé ženy pak zapomínaj í, j ak se vaří. Ach, když jsem byl mladý, děvčata byla děvčata! Kde uvidíte dnes hezká děvčata? Děvčata v Petro-" za­ razil se :___ "v Leningradě . Jaké historky bych ti mohl povídat ! Ženy za těch dnů znaly j en j ednu věc. A my, v našich pěk­ ných uniformách! Ta moj e žena -- není hezká, ale ,Vody s tváře nepiješ' - a umí pilně pracovat . Kam šla?" Všiml si, že se bankéi" nedotkl své vodky. "Co j e, soudruhu ? Nechceš, aby si Američan myslil, že my Rusové neumíme pít ? Kdybych šel domů a pověděl to -" "Nechci pít a stát se žvatlavým sta­ rým bláznem," pravil bankéř. "To j á také nechci. Bylo by neštěstím t olik pít . Ostatně mně se to nikdy nestalo. Za mých časů nebyl člověk dříve opilý, dokud nevypil tři lokte sklenic, j ak stály v r·adě. Za války jsme tady měli prohibici. To bylo moc zlé, ale přineslo to samogon - domácí výrobu . " Popisoval podrobně,

32 8

j ak se dělá samogon ze sekaných bram­ borů za pomoci samovaru. "Bude z toho osmdesátiprorentní alkohol," končjl. "Teď mají prohibici v Americe," pravil b ankéř. "Žádnou vodku ? Žádné víno ? Žádné pivo ? Ale to musí mít samogon! Dobrá,. my jsme dostali zase svou vodku po revo­ luci; a tak, až začne světová revoluce v Americe, dostanete zase svou vodku." Změnil látku hovoru. "Kam ta baba šla? Odpusťte, továryši, půjdu se po ní ohléd­ nouti. Zatím obj ednej te víc vodky! Tedy opravdu tohle nechceš ? " Vzal bankéřovu sklenici, vyprázdnil ji a vyšel ven, hledat ženu. "Jak můžete pronášet všeobecné úsud­ ky o ruské revoluci před typy, j ako j e tent o ? " pravil bankéř. "Vy všichni cizinci soudíte o Rusi podle měst, která vidíte, a zapomínáte, že 125 milionů mužiků žij e ve svých malých vesničkách. Jejich život j de dále klidně a účinky revoluce se mezi nimi šíří j en pozvolna. Je tolik typů, co j edinců, nesmíte mluviti a mysliti o ,rus­ kém mužiku" j ako o kategorii. Co si po­ čnete s exemplái"em, j ako je tento? Bývalý voj ák v carské gardě a byl na to pyšný ­ nyní to j e vesnický švec. Zeptejte se ho, má-li se lépe než před· revolucí, a odpoví podle toho, co má· k jídlu, co si může koupiti! Zeptejte se ho, j e-li na tom Rusko lépe, a bude s<;>uditi právě podle téhož osobního měr-ítka." · Ivan Ivánovyč se vrátil s hlučným smíchem, plá­ caj e se do stehen. "Ta ba­ ba - co myslíte , kde jsem j i našel ? Dole ve čtvrté

třídě, seděla na balíku ryb u strojů. Říká, · že je jí tam dole volněji - že jí tady nahoře bylo úzko. Nechme ji tam . ,Ženské mají dlouhé vlasy a krátký roz­ um.' Našla si tam nějaké p1·átele, povídá si s nimi a může hlídat ty slepice. Když jsem řekl některým pi·átelům tam dole, že ty's tu, r·ekli, že zase lžu. Je tolik věcí, na které bych se tě chtěl zeptat." Po celé odpoledne nebylo lze ho spatřit. Parník zastavil púltuctukrát a zástupy se dále hromadily na lodi. Za soumraku se ochladilo s pi"edtuchou sněhu, který měl přijíti. Cestující čtvrté Uídy zůstali venku na vzduchu, na otevřené zádi dolní paluby - j en aby unikli zápachu strojů, balíků sušených ryb a tří set svých spolu­ cestujících . Leželi všude, kde bylo místo, a pili čaj z potlučených kotlíků. Ti, kteří nebyli tak šťastni, aby měli čaj v košíku nebo ranci, dávali si řízky j ablek do skle­ nic, lili na ně horkou vodu a hasili tím žízeň . . Ozývaly se úryvky rozhovorů, sem tam smích. Na úžicích se bl"ezích denní práce byla skončena. Malí pasáci hnali krávy domů. Venkované ujížděli po zaprášené silnici, vlekouce pluhy zpět z polí. Náhle j eden hlas na dolní palubě začal zpívat starou lidovou píseň o mátušce. Volze. Přidávali se j iní a j iní. Zpěv se šířil v částečném souladu po celé lodi a přes vodu. Stupňoval se ve sloce líčící, j ak opilý kozácký ataman z bujnosti opilce hodil svou nevěstu do řeky. Zvuk stoupal a klesal, j akoby s vlnami; pak {Dokončen!.) bylo ticho.

·

TiSina

na

Volze.

3 29

Dr. ]os. ]irsík :

VYPSÁNÍ OSUDU JEDNÉ DIVOKÉ HUSY OD NAROZENÍ AŽ DO SMRTI. Byl to podivný neklid, který se zmocňoval v půli ledna nejprve starých houserů mezi houfy hus, které přezimovaly na j ezerech Isnikgol, Abulloniagol a Maniasgol opodál za Marmar­ ským mořem v Malé Asii. Podivný neklid . . . Mladé husičky a houseři s podivem zvedali své moudré hlavičky a nemohli si v mysli srov­ nati, že tihle· staří páni, j indy samá opatrnost a rozvážnost, co chvíli vyletí do výše a přece ne­ hrozí žádné nebezpečí. Dívali se, dívali, j ehly­ minarety vzdálených mešit čněly klidně k mod­ rému, čirému nebi j ako prsty a nikde žádný dravec nekroužil. Cosi však podivného vznášelo se ve vzduchu a i jim chvílemi z vnitřního pohnutí zachtělo Sl. zamávati křídly, rozlétnout se, aniž věděli proč.

seřazena do svých j edniček neb dvojitých W v Cařihradě, Rumunsku a jinde a jinde, všude vzbuzujíce u lidiček severní polokoule vnitřní radost nad tím, že už tu bábu zimu brzy čert vezme do pekel. A co tak k ránu vždy unavená hejna zapa-

A tak přišel den, bylo to koncem ledna, kdy nebylo pomyšlení ani na řádnou pastvu. Křídla j ako by byla tažena do výše, svaly j ako by pře­ kypovaly neovladatelnou j iž silou, hejno za hej­ nem se zvedalo za neustálého troubení houserů, vykružovalo vysoko do výšky a opět zapadalo na j iné j ezero, třeba po hodinovém letu. A navečer dostoupil neklid vrcholu. Troubení houserů bylo téměř ohlušující a když se vy­ houpla žlutavá koule měsíce, hejno za hejnem se odlepovalo, staří příslušníci zaujímali po­ sici do útvaru písmene W vsunuvše mezi sebe mladé roční husy a housery, takže tito chtě nechtě musili zachovati tento pořad. A staří Turci, pokuřujíce večer svoji cigaretu, d í vali se za mizejícími hejny, hnanými nevy­ svčUitelným pudem do svojí domoviny. Však j ej ich některé družky tou dobou sou­

časnč

maj í pod sebou indické pagody, Šang-haj,

a lt- to napadlo j en v té době ornithology, kteří t.h·ha, u ld{tclaj íce se k spánku, zaslechli vysoko vP vzd u e h u kejhání letících hejn husy divoké. Tou dobou hvězdářům, vzhlížejícím na měsíc, hejna pi·eletovala pl:·es zorná pole dalekohledu, Sirým svčtcm.

dala, zvedalo se j ich navečer vždy méně a méně, část jich zůstala v Rumunsku, část v Uhrách a k severu docela táhla již j en oj edinělá hej\).a. *

*

*

Bylo to za ranního svítání, když dvě hejna letící s j ezera blíž Marmarského moře, za tcčila 23

330 se dvakráte ve výši a zapadla v jižní Moravě·na veliké rybníky. Houseři zatroubili a ptačí srdeč­ ka intensivně j im zabušila. Konečně doma . . . Všecko tak nějak známé, domácky milé. Houser, který měl v té době poslední službu na špici husího šiku, zvlášť unaven, padl první na

hladinu a vítězně zatroubil přes bolest v kříd­ lech . . . Starý hajný, který tady přes čtyřicet let ty rybníky den co den obcházel, narovnal svá reumatická záda, když ráno na hladině viděl v únoru první příchozí, a radostně se usmál. A ten j eho raport, když "po j edenačtyřicáté" hlásil na lesním úřadě, že "přišly", byl také ve­ selý. To již je taková milá předzvěst po trudné zimě, předzvěst doby, kdy pokvetou fialky a do reumatických zad budou opět páliti sluneční paprsky . . . Od toho dne j iž počítal, kolik starých párů bude hnízditi na ostrůvcích Lohoveckého, Středního a Mlýnského rybníka, kolik mladých párů přibylo a přemýšlel o všelij akých věcech, které nedají spat starému mysliveckému srdci. A pak, když dubnové slunečko probouzelo listí na vrbách a na tetelivých břízkách u ryb­ níků, zatím co ještě různá ptačí čeleď dbala j en o povrchní hry lásky, kdy severské kachny cho­ cholaté prováděly j en j eště své hry na vodě, roháči milovali se svým podivným způsobem, stavíce se proti sobě, takže j ejich krky budily

u lidí představu lyry, staré paní houserky po­ čaly již klásti svá vejce. Na Středním rybníku, kde dubnové větry vzdouvaly vlny a z vody čpělo to ještě chlad­ notou, na ostrúvku nanesla v místě na pokraji j edna z husiček toho roku po prvé, poslušna odvěkého pudu, na malé chráněné místečko větvičky, kusy rákosu, ostřic a trávy, snesla první, druhé, Uctí a až čtvrté vejce. Tu důležitost husího počínání sotva kdo pochopí, kdo neviděl, j ak po prvém vajíčku, aniž by j i t o ]{do učil, ukryla h o suchou travou a odešla za svým vyvoleným, opodál se zdržujícím na vodč. Věrná mladá husička lnoucí k svému man­ želu, opět a opět přicházela mu podávat důkazy své husí lásky, aby vždy den po dni snášela po novém vejci do hnízda. A když pak násada čtyř vajec ji vyčerpala, počala trhati s břicha peří, aby byla vejce měkce a teple uložena. A nyní nastalo sedění. Starý hajný vyhřívaj e svá reuma­ tická záda, seděl na pařezu a denně sledoval j ej í počínání, aniž měla o tom ponětí. Byla toho roku první a proto ji svými skly věnoval zvláštní péči. Když j est člověk jedenačtyřicet let hajným, tu mu tak hned ani taková opatrná mladá hu­ sička neujde, kde sedí na ostrově a má i v evi­ denci j ejího manžela, opodál ostrůvku vytahu­ jícího ze dna rybníka j eště skrovnou potravu. A tak seděla mladá paní husa asi týden. Bylo to v měsíci dubnu, kdy se bláznivé mraky honí

po j arním nebi, když tu na západě od rána vy­ vstávaly mraky-báby, slunce toho dne píchalo j ako špendlíky a lidé se úzkostlivě dívali po nebi . . . Bylo po poledni, když nebe zešedivělo docela, hladiny rybníků ztmavěly a počalo pršet. Panáčci vyskakovali na hladině rybníka, j ak

33 ! se říká, lilo do soumraku, hajný seděl doma a kroutil hlavou ještě večer, protože s nebe pa­ dala voda j ako z kropáče zahradnické konve. Když večer uléhal, j eště šuměl dešť v korunách borovic u hájovny a odpad z rybníka hučel j ako potok. Když se ráno probudil, odpad hučel j ako byst­ řina a lilo drobně a vytrvale j ako z milionu konví. Věděl již, že je to nějak velmi zlé. Když své reumatické nohy vystrčil z peřiny, bylo to velmi brzy zrána, zabouchal někdo velmi tvrdě na okénko hájovny, j akoby s rozkazem: "Vstá­ vejte, hráz Lohoveckého se protrhla!" A to j iž necítil, že má 10 let reuma a hodil na sebe, co leželo na židli vedle postele a vyběhl.

Přišel květen. Slavíci za teplých měsíčních nocí dlouho přes půlnoc závodili o přízeň paní slavíkových, smrkové skupiny u rybníka při­ pravovaly se k slavnosti zásnub a dávaly ván­ kům na pospas myriady pylových zrnéček, jak již smrky mají ve zvyku hýřiti při zásnubách, v kteréž době je v smrkovém lese poutavě slavně. Každý den začínal j ako neděle, slavná rána přinášela od svítání tisícům srdeček opeřených maminek starostí, z kterých by se každá lidská maminka zbláznila. Ono nejde jen o to, děti vychovat, ale také ubránit. V žaludku pochopa, pilicha, jestřába, ostříže, krahujce, tchoře, la­ sičky a všech těch drápatých a zubatých příšer jest stále mnoho a mnoho místa: v pochopím na příklad pro malou čírečku, která dělá teprve objevné cesty s maminkou, které každá nová skupina rákosí je nově objevenou Amerikou ; tchoř zase dovede se ploužiti rákosím i za mě­ síční noci s čeníškem zvednutým a s velikým hladem ve svém tchořím žaludku .

Lilo, pěšina k rybníkům byla kluzká j ako o náledí, voda na Středním stála až k velké bo­ rovici za cestou. Tu si vzpomněl na svou husičku, která toho roku první počala sedět. To j en mu tak bleskně proletělo hlavou a spě­ chal k nešťastné hrázi. Zde bezmocně přihllžel A tak každý den j est zkouškou zdatnosti, j ak lesní personál a mnoho lidí z vesnice, j ak se valila voda mohutným, dravým proudem jako čeliti všemu tomu nebezpečí a při tom j eště z neucpatelné rány krev. Nedalo se nic dělat, býti učitelem, strážcem a živitelem. V konci pak tohoto měsíce, · nejkrásnějšího j en otevřít stavidlo druhého rybníka, aby na­ hromaděná voda neprotrhla také zde hráz a z nejkrásnějších, přihoupala se stará hajných husa ke SHednimu rybníku s šesti žlutými po­ počítat s tím, že zábrany nepropustí ryby. vídavými housaty a se dvěma dětičkami trochu Tu starého hajného jinakými. Dvě housata byla na hřbetě olivově něco napadlo, co ihned nazelenalá, měla tenčí krk a jaksi širší rozkrok. realisoval. Od vázav Ta se vylíhla z vaj ec, která starý hajný pod­ loďku, vesloval k ostro­ strčil mezi podnešata. Ale husí srdce jest dosti vu. K hnízdu jeho hu­ široké, takže se v něm dostává lásky i pro více sičky sahala j iž voda. housat nežli osm, byť stará husa dvěma nebyla Sebral rychle čtyři vej­ ce do klobouku a hajdy ke břehu . Doma právě vlastni mámou. Po husím zvyku nejprve na­ počínala husa sedět na podnešatech. Pak si brala do zobáku vody, zvedla hlavu k nebi a zapálil svou dřevěnku a šel teprve hlidat, aby pila. Tu však již ta tenkokrká j iná housata byla někdo neukradl ryby z tůně, která zůstala na vodě. Inu, ve všem musely být tyhle tenko­ krčlq první. Byly pro starou husu tím, čim z celého Lohoveckého rybníka . . . Dešť j ako by si řekl : " Již j sem se toho navy­ jsou pro maminku takové dětičky, které lezou váděl dosti, tak mohu přestat, " a odpoledne j iž po almarách, pouštějí z cblévka vepře, chtějíce hřálo sluníčko, až se lesy pařily a podběl otevřel mu na př. plombovat zuby, dětičky lezoucí po nejvyššfc'1 jabloních v z hradě atd. Zkrátka. korunky. Kolem zaplaveného ostrůvku pluly husy a byla to housata neposedná, všude první, všeho· marně hledaly hnízdo. Mezi stromy ve spláví chtivá a krajně neposlušná. Kdj by bývala dvě nachytané husí peří, prach vytrhaný s prsou a z vajec, která hajný přinesl z ostrůvku, nebyla břicha naznačoval, že tady velká voda vypla­ zachlazená, snad by čtyři housata, nedbající dobrých mravů housat domácích, uvedla starou vila husí domácnost. dobrou husu, milující husí pořádek, do zoufal­ * * ství. * *

33 2 Ale husí srdce není zatvrzelé k neposlušným dětičkám a tak stará modrooká husa vychová­ vala všech osm housat v dobrých mravech a způsobech, hodných těchto zvláště o Martinu milých ptáků. Starý hajný spokoj eně pobafával ze své pách­ noucí dřevěnky, když zpozoroval, j ak pozvolna narůstá prv­ ní šatstvo di­ vokých husi­ ček, matně šedá peříčka nejprve na křídlech, pak na prsou, p ::> bocích a pak i na hřbet došlo; j en ty černé skvrny starých hus na prsou chy­ běly. Červnové dny nejsou skoro ani spo­ j eny nocí; kolem třetí svítá a kolem desáté se trní. Tuhle výhodu dlouhého dne postřehli dobře ptáci, kteří jsou tu u nás jen j akoby na skok, aby mláďata vychovali a již hrozně brzy od nás utíkají, poslouchajíce nám dosud neznámý pud ; jejich mláďata musí býti rychle dobře vyživena a vyspělá, tedy tak v dlouhém dni mohou za­ dost činiti požadavku - krmit a krmit. Pak v tenhle čas mají tihle ptáci mláďata, a j ejich zažívací roura podobá se krátkému tu­ nelu a potrava expresnímu rychlovlaku. Mlá­ ďata těchto žroutů by stěží přečkala delší noci. Takové starosti, co do těchto pěti krků nastr­ kati, měla paní pochopová, k nikterak ovšem velké radosti svého okolí. Hajný sice o tom dobře věděl, že v rákosí na Mlýnském rybníku hnízdí pochop, ale kníže pán měl takové zvyky, že místo zástřelného za dravčí zobák koukala by za něj výpověď z místa. A tak manželský pár pochopů řádil na rybnících, že starým hajným vstávaly řídké vlasy, a kteří již vlasy neměli. a nemohli si toho přepychu dopřát, hryzali špičky u dřevěnek a utí­ rali zpocené čelo, když našli tu i tam někde na suchém místě kachní vejce mistrovsky vypité, na lukách viděli skly, že dravci plení čejčí hníz-

da, nebo slyšeli pokřik racků, kteří drzého lu­ piče pronásledovali a hubovali, j ak j en racci nej­ hůře dovedou. Žádný filolog ještě nenapsal racčí slovník nadávek, ale je jistě velmi bohatý. Jen zkuste j eti lodičkou na nějaké to racčí hnizdištěl Toho června byl jednou podmračný den. Po­ chopí samice plavně nízko brousila nad rákosím Středního rybníka, majíc asi stále na mysli pět věčně otevřených zobáků v rákosí na věžovitém hnízdě na MlýPském rybníku. Jakýsi houser zatroubil na poplach, matka hu­ sa, vedoucí svou mlád' od hájovny právě k vodě, vzpřímila hlavu a hodlala zakejhati - když tu zasvištěla pochopí křídla na dva kroky od ní a malá tenkokrčka, house neposlušné, od ma­ minky odbíhaj ící, j en zapíplo - - · - Do staré j ako když udeří - j en zasyčela a zobák do­ kořán otevřela, dravec však také - tak tu stály dvě mámy proti sobě - dravec a husa. Vtom haj n)r s kopečku od rájovny běží, do komory u pušky vsunuj e patronu, oči má vy­ j evené a kleje j ako stoletý námořník. Víme, že n ámořníci a hajní jsou v tomto ohledu konku­ renty. Ale pochopí máma snad ze zkušenosti ví, co j e to dostřel a vykrouží střelhbitě nad ryb­ ník, takže broky j en pokropily hladinu . Za vodou volá jej í manžel "kau-kau" a ona odpovídá "prép-prép". A na cestě leží na boku housátko, nožkama bezmocně škube a stará husa se je marně snaží postaviti na nožičky. Osmi bodnými ranami prchá z drobného tělíčka dušička, osmi bodnými ranami pařátů nabroušených j ako dýky . . . Tak z hnízda mladé husičky zbyl jen jediný potomek, který však rychle rostl a mezi bílými svými sestřenicemi dělal parádu ve svém hně­ dém šatě a co chvíli nutil své sestřenky, aby použily proti dobrému tónu domácích hus kří­ del, na což hlavně hubovala stará matka, které se tyhle nemravy nikterak nezamlouvaly. *

*

*

Srpnový den po západu slunce má v sobě cosi loučivě smutného. Snad proto, že ptáci vyzpí­ vali již všecko, co jim ten rok na srdci leželo, a snad proto, že obzvláště vyniknou do únavy znějící písně cvrčků a na bahnech truchlivé vo­ lání žab, splývající v dálce v melancholické hu­ čení . . . Komáři hráli podivnou svou hru "nahoru­ dolů" , když nad dvorkem hájovny vysoko -

333 velmi vysolw - zatroubil houser vedoucí své hejno odtud - a snad zatroubil na rozloučenou. Hajná byla na trávě, hajný na pochůzce, takže husy, vrátivše se samy s pastvy, stály před chlévcem a čekaly. A ku podivu - ta šedá ­ neposedná odpověděla tomu tam nahoře, za­ mávala křídly a vytočila se do vzduchu. Ještě několikráte zakejhala. Sedm bílých natažených krků umožňovalo sedmi očím sledovati, j ak j ej ich sestřenice připiala se tam nahoře ve vzduchu k letícímu hejnu, mizejícímu v dálce. Kdyby husa rozuměla výrazu lidské tváře, tu by těch druhých sedm očí, které viděly na druhé straně hajnou s rancem trávy, usoudilo, že obli­ čej hajné, hledící také za odletující husou, se nějak smutně protahuj e. Tu výhodu vidět dvě věci najednou maj ( ovšem jen ptáci. , .Inu, j e to přece j en divočina," povídá starý hajný, když mu večer hajná sdělovala smutnou novinu. Ale v duchu, když seděl večer s dřevěn­ kou před hájovnou, viděl j ihouherské bažiny ­ svoj e mládí - divoké čardáše, když na vojně tu sloužil a tu divokou holku, s kterou tehda cho­ dil, která byla j ako čertice, ale o tom hajné ne­ vypravoval. Jen klidně dřevěnku žvýkal a za­ vzpomínal. J aksi zesmutněl . . . Vždyť zase přijde zima a loupání v kříži a kole­ nou a všecko to, co rozdává morousivý pod­ zim a zima lidem, kteří čtyřicet let chodí a sedí u rybníků. *

*

*

Zima běží do vánoc, ale od Nového roku má nohy kulhavé. To je něj akého čekáni, než sej de hlavní sníh a zlosti, když nový napadne. Člo­ věk teprve ožije v březnu, který za slunečních dnů trochu něco slibuj e, věřit mu však docela nelze. A tak jednou, když si ten hajný, co o něm stále mluvíme, za březnového rána protíral oči a sahal právě za postel pro láhev s ořechovkou, což prý musí každý řádný hajný udělat, j akmile se probudí, otevřela hajná j ako ve vyjevení dveře a j edním dechem ze sebe vyrazila: "Starej , pojď honem na dvůr!" Ale každý hajný je muž rozvážný, nejprve tedy dlaní přiťukl zátku a pak teprve odešel k oknu . Na dvoře. špacírova­ la docela pomaloučku divoká husa a s klidem šla k hajné, která jí s ošatky házela rozmačkané brambory. "1 ty má duše, ona na nás nezapo-

mněla" - procedil hajný pod knírem a už na sebe házel oděv kus za kusem. Když však vyšel ven, husa se ozvala několikráte svým kyhák­ kyhák a uletěla. Hajná po něm práskla ošatkou a v poledne měl k obědu škubánky ; celý den mu vyčítala všecko, co snad na něj za třicet let manželství věděla i nevěděla, i toho byl vinen, že včely měly vloni o libru medu méně, že je jedno prohnilé prkénko na záchodě a bůhví co ještě. Až teprve odpoledne vyšlo v domácnosti haj­ ného sluníčko, ne ovšem to astronomické, které podle chvalně známých zvyků netrpí na ta­ kový pořádek, ale sluníčko v podobě dobré nálady paní hajné. Nad hájovnou zakroužila zas husička a snesla se do dvora. Poté hajný došel universálního rozhřešení. A husa zase žrala brambory a špacírovala po dvoře, a v j ejím husím mozečku, jistě nadaném ohromnou místní pamětí, ztotožňovaly se obrazy vtisknuté sem loňským časem se skutečností, j ako když ruku navléká do rukávu. Byly dny, že na dvoře prodlela po celý den, ale k desáté večer zapadala se svými družkami na rybníku . Zkušenost, která ?:působila, že asi duše zvířat prožívá nej­ větší strach v noci, protože různé zvuky, stíny a dění ne­ mohou zvířata obsahovati svý­ mi smysly za tmy, nedovolila, aby se přes noc zdržovala mimo vodu, která pro ni byla prostředím nejbez­ pečnějším. Když ji j ednou chytili a na nohu připevnili kroužek s oznaženim místa a roku, nevrátila se po dva dny a j eště po několik dní byla plachá. V té době posílala hajná pana lesního, který tenhle nápad měl, do horoucích pekel a přála mu slovy nikterak vybíravými choleru a oteklé nohy, při čemž ovšem přímé následky špatné její nálady musel statečně snášeti hajný. Ale ten j en dřevěnku žvýkal a nebylo ho lze vyprovo­ kovati; snad mu bylo líto nádobí, kterým zdů­ razňovala hajná pádnost svých dúvodů. Ale koncem léta husička opět zmizela se svými divokými družkami. Tak tomu bylo po třináct let. U hajných se říkalo: To a to se stalo asi tou dobou, když přilétla naše husa, nebo ten a ten umřel asi měsíc po tom, když odletěla naše husa atd . . . .

33 4 Č trnácté j aro na ni marně v hájovně čekali . . . *

*

*

Co se s ní stalo? Není to vlastně vůbec tragické, vždyť srdce každého živého tvorečka na této planetě j ednou dotluče . . .

---�--

Na 99 % těch odešlých nikdo nevzpomma. Což si vzpomenete někdy na příklad na divokou kachnu, kterou j ste náhodou j edli před pěti lety ? Jistě ne. Že náhodou tahle divoká husa tak trochu po­ těšila výjimečností svého zrození dva lidi, tak se na ni vzpomínalo, a že byla poznamenána kroužkem, tak lze ukončiti tuhle povídku v krajinách, kde hrdinka vydechla svou husí dušičku. ··

*

*

*

Na řeckém pobřeží Egejského moře jsou po­ divně smutné večery. Veliké cypřiše rýsují se j ako černé vykřičníky, tisíce cikád žaluj e na úpal prožitého zářijového dne. Olivy, kamení, šeď ohromného množství kamení a ty cypřiše. A z j edné slané louže vytočilo se hejno hus, aby poslušno jsouc nikde nenapsaného příkazu, táhlo dál a dál celou noc, kdy měsíc, věčná lampa noci, stej ně j im svítil na cestu jako j ej ich prarodičům utíkajícím snad před lP-dem, který zničil před tisíciletími j ejich vlast daleko odtud na severu . A toho večera bolela hlava j istého francouz­ ského úředníka z vyslanectví, vzal svou novou kulovničku a posadil se nedaleko slané louže na pobřeží Egejského moře v Řecku . . . Husa, po které zacílil, se třikrát ve vzduchu otočila j ako aeroplán, kterému se ulomilo kříd­ lo - - - Kulka proj el a ručním kloubem, když dopadla, dorazil ji kolbou . A tak pod starou olivou v kamení, u žlutého trsu pryšce vy­ pustila dušičku hajných husička. Když ji sti"elec zvedl, všiml si kroužku, který sňal, umíniv si, že ho zítra ph světle pro­ hlédne. Teprve však na jai"e příštího roku napadlo mu napsati na adresu lesního úřadu, udaného na kroužku, a proto marně čekala hajná čtrnáctý rok svou husu. Když pak v květnu došlo na lesní úřad psaní a lesní to hajnému sdělil, šel tento domú velmi sklesle. Zbožná stará hajná připojila večer ke své modlitbě : , . Pane Bože, toho lumpa, co tu naší husičku střelil, stihni nejmíň morovou ra­ nou, nebo ať mu uhnije prst, kterým zmáčkl kohoutek své flinty . . . "

Ing. Arnošt Janeček:

P E T R O L E J OV É O B L A S T I . Hlavní petrolejová oblast v Evropě leží podél vnějších okrajů hor karpatských v Polsku a Rumunsku. Největší petrolejová pole Polska, j ež dávají 90 procent polské produkce, jsou v Boryslavi, další kolem Krosna, Gorlice, Tusta­ novic a j . Polská produkce petrolej e v r. 1928

činila 5,530.000 barelů. Produktivní pole ru­ munská jsou položena v pásu kolem 30 km širo­ kém, táhnoucím se podél východních a jižních svahů Karpat od hranic polských nad Bacau až ku Prahové-Dambovici. Nejproduktivnější je okres Prahova, po něm následují Dambovice,

33 5 Buzeu a Bacau . Celková produkce v r. 1 928 činila 30,600.000 barelů. Rovněž vnitřní oblouk Kar­ pat v Sibiňsku obsahuje velké množství petro­ leje, ale bohatství toto čeká dosud na využití. V naši republice nebylo zatím nalezeno bohat-

gom'í. . Vzhledem k tomu, že roční spotřeba petro­ leje u nás je odhadována na 12-14.000 vagonů, znamenalo by to velkou neodvislost naší repu­ bliky od petrolej e dováženého z ciziny, ovšem, jestli vydatnost studně bude trvalá.

...; u

l.f1 ... q;;: s

��

�--- �

o <:. "' � ... .,..

/

S P OJ E N E.

0 f\ U S\\ I/T1 8oo.ooo

!!:� N

� ..

� .:r

::e

o.

/

STATY

Těžba nafty roku 1928 podle států . ších pramenil petroleje. Za zmínku stojí jen prameny u Gbel. V listopadu 1 930 byl navrtán na Moravě u Hodonína nový pramen, který dal první dny denně 30 cisteren petroleje, což by odpovídalo ročnímu výtěžku okolo 8 .000 va-

Napříč Německem se táhne petrolejový pás západně od Labe až do Holandska. Největší prameny j sou v Hanoveru (Wietze), kde, j ak noviny přinesly zprávy, vytryskly nové vy­ datné prameny, a v Brunšviku. V tomže roce

produkovalo Německo na 683.000 barelů petro­ leje. Oj edinělé oblasti petrolejové má také evropské Rusko. Naleziště petrolej e v menším množství mají v Evropě také Španěly (Cadiz, Barbate, Rota, Conil, Villamartin) , Rakousko (v Tyrolích) , jugoslavie (podél Drávy a Sávy) ,

Hořící pramen naftový v majkopské oblasti . A lbanie (Selenica, Rompci a Voj uca) , Řecko (ostrov Zante, Keri, Musaki, Romirion a Solun) , Bulharsko (na západ od Balkánu) a Po?'tugalsko. Francie v A lsasku (okres Pechelbronn) dosáhla produkce 520.000 barelů v r. 1928. V témže roce produkovala Italie (Emilie, Chieti) 43.000 ba­ relů. Malé množství petrolej e se nachází ve Skotsku a Anglii. Celkem je možno říci, že petro­ lejová pole evropská s výjimkou polí polských a rumunských, nemají pro �větovou produkci petrolejovou zvláštního významu. Mnohem š ťastnější v tomto směru je A sie. Má velká petrolejová pole podél Kaspického moře a od ústí Emby k severu na Ural, j ej ichž výběžky se táhnou od Emby až k Uralu. Jsou tu velké oblasti petrolejové u Baku, a na ostrově Čelekcnu, dosud nejvydatnější, na sever. úbočí Kavkazu okres Groznyj, na západním konci Kavkazu v Kubansku j e velký okres Majkop, okres Emba v uralské gubernii a v j ihový­ chodním Turkestánu je okres Fergana. Kromě těchto nejdůležitějších polí nalézá se petrolej i jinde. Západní Sibiř má známky petrolej e u Tarbagetazu, na východě na Kamčatce a na Sachalinu . V r. 1928 produkovalo Rusko cel­ kem 87,800.000 barelů, a bylo na třetím místě v světové produkci petrolej e (6.7%). Perská zřidla, v nichž těží společnost Anglo­ Persian Oil Company, jsou vlastně pokračová-

ním polí mesopotamských a také j akost petro­ leje obou polí je stejná. Skoro všechna zřídla se nacházej í v j ihozápadní Persii, kde v ohromné vrstvě vápence j e vlastně j eden souvislý reser­ voir u Masjid-Sulejmanu, neboť uzavře-li se kterákoli studně, j eví se to v zesílené činnosti studní ostatních, mnoho km vzdálených. Nej ­ produktivnější pole perské j e u Maidan-i-Naf­ tunu, menší pak u Maidan-i-Nafteku . V r. 1928 dala perská pole 42,080.000 barelů, ve světové produkci byla na 5. místě (3.20Jo). Velmi důležitá pole jsou v Mezopotamii, j ež , j ak jsem již uvedl, s e táhnou a ž d o Persie, podél Eufratu a Tigridu . Možná, že tato petrolejová pásma se táhnou ještě dál do Beludžistánu a " Indie, kde v severním Pendžabu u Rawal Pindi a v dolní oblasti Brahmaputry až do Birmy se nacházejí ojedinělá petrolej ová pole. Jednou z nejsilnějších studní je studně č. 1. u Baba Gurgur, j ež dává denně 12 tun suroviny (90.000 sudů ) . S vrtáním studní v Mesopotamii (Iraku) bylo započato v r. 1927. Rok nato již tam bylo 29 studní. Další velká pole se nacházej í v Britské Indii. Nejdůležitější pro světovou produkci j sou pole petrolejová v horní Birmě u řeky Irrawaddy v okresích Yenangyat-Singu a Yenangyaungu. Oba dodávají 70 procent celé britsko-indické produkce. Další pole j sou Thayet-Myo, Kyawk­ pyon a Akyab. Menší pole se nalézaj í v Assamu.

Těžné věže u Baku . Celkem tyto okresy daly v r. 1928 8.300.000 ba­ relů (0.6 proc. svět. produkce). Na britské části ostrova Borneo je mohutné pole na západním pobřeží u Sarawaku. V tomtéž roce dalo toto pole 5.290.000 barelů (0.4 proc. svět. produkce) . Velká petrolejová oblast asijská se rozkládá

33 7 v Holandske Ind·ii na ostrovech Java, Sumatra Borneo a přeskakuj e odtud až na Filipiny. Celková produkce Holandské Indie byla v roce HJ28 28,500.000 barelú petrolej e, což předsta­ VO\·alo na 2.2 procenta celkové světové pro­ dukce. :Moudrá politilm hol andská si uchraňuje velké množství sumviny v podzemí, poněvadž jl obchod okamžitě nevyžaduj e . Za světové války s e petrolejová holandská společnost Royal Dutch a hlavně j ejí čistě ho­ landská sdružená společnost Bataavsche Maat­ schappij v tichu zmocnila všech drobných společností, které měly v Hol. Indii petrolejové koncese. Shom pozdě přišla společnost Colonial Petroleum (náleží ke skupině amer. Standard Oil) , j ež tu získala poměrně málo práv k dobý­ vání petrolej e. Nejlepší snad rafinerie na světě j e právě na Borneu v Balik-Papanu, kde u mořské zátoky zřídila Bataavsche celé město i s tramwayí, oclkudž j sou dodávány parafinové svíčky právě tak clo Australie, jako clo brahmanských ko<>telů v Asii. Krom/\ sviček dodává Hol. Indie petrolej celému paci fickému pobi·eží. Holandská Indie zaměstnává v petrol. průmyslu na 2.700 Evro­ panťl a na 47. 000 Asij cú. Střerliskem obchodu petrolej em je pak Singapur. Ojedinělá petrolejová pole jsou ,. Číně, na For­ mose, v JaponskH (nejdúl . pole jsou na záp. f'ústi ostrova Honclo, kde okresy Akita, Niigata a Kurokawa produkuj í 90 procent celé j aponské produkce) a na ostrovil Sachalinu . V r. 1928 či­ nila celková produkce j aponská 1,800. 000 bareh!. V A frice jsou známy ojedinf\lé prameny petro­ leje, z nichž nejproduktivnější jsou zatím j en v Egyptě, okresy Gemsah a Hurghacla, jež daly v r. 1928 na 1,840. 000 barelú. Dále jsou známy prameny v Kapsku, Mozambiku, Soma lsku, Tunisku, Alžírsku, Maroku, ve Francouzské Rovníkové Africe, na Madagaskaru a j . A ustralie nemá dosud mnoho nalezišť. Nejvíce byla přírodou obšťastněna petrole­ j em A meril1a a to zase nejvíce ve Spoj ených !'tátech. Odtud pokračují pole petrolejová Jl'a sever clo Kanady, na j ih do Mexika, oclkuclž po­ stupují přes šíji tehuantepeckou do Ameriky jižní. Nejdť!ležitější a nejproduktivnější pole Spoj . státú jsou v okrese zvaném Mid-Conti­ nent, v němž se rozkládaj i. státy (podle velikosti produkce) : Oklahoma, Texas, K[,nsas, Arkansas, sever. Louisiana a Missouri . Tento okres docl{n·á

a

proc. svět. produkce. Druhým vclk�· m okresem j e Kalifornie, kde se produktivní petrol. pole nacházejí v j ižní polovici státu. Dává 17.4D proc. svět. produkce. Třetím je Gulf CoaSt s 3 .4 ;) proc. světové produkce a leží v e státech Te­ xasu a Louisianě a odtud přechází na území mexické. Čtvrtým velkým okresem j e A ppala­ chian, j enž zahrnuje atlantské státy, zvl . Penn­ sylvanii . V Ohiu se nalézají známá pole zem­ ního plynu zv. Clinton gas fields. Pátým okre­ sem j sou Rocky Jl!Iounlains ve státech Wyoming, Colorado a Montana. Nejproduktivnější je stát první. Šestým okresem je lllin o is a sedmým Lima-Indiana, j ehož pole se táhnou až k jezeru Erie. Ve světové produkci jsou Spojené státy na místě prvním. V r. 1928 daly 902,000.000 ba­ relú, t . j. 68·2 procenta celé světové produkcP. Ze Spojených státú přecházej í petrolej ová pole do JV!exika, kde j sou ve třech oblastech okres Panuco, jihozáp. ocl Tampica, okres Dos Brocas-Alamo, jižně Tampica a okres Tehuan­ tepec v již. Mexiku . V r. 1928 dalo Mexiko :U·) proc. svět. produkce t . j . 50,150.000 barelú . Na ložiska petroleje se přišlo i v Západn í Indii. Rovněž v Kanadě, avšak pole j sou významu velmi podružného. jižní A merika byla rovněž přírodou hojně obdařena petrolej em. Prvenství má tu Vene­ zuela, která má vlastně j en j edno pole, zato velmi vydatné. Je to pole u Mene Grancle u je­ zera Maracaibo, asi 90 mil j ihov ýchodně od stej iwj menného města. Ve světové produkci je Venezuela na druhém místě. V r . 1928 produko­ vala 106,000.000 bareiťl , což činilo 8 procent svět. produkce. V Kolumbii jsou velká pole u Los lnfantos u r·eky Magdaleny, jež dala v tomže roce 1D,OOO.OOO barelů petrolej e a byla na osmém místě svět. prod. t. j . 1.5 proc. Rovněž v Argen­ tině jsou velká pole Comodoro Rivadavia, pod&! pobř-eží j ižně ocl Buenos Aires (980 mil), jež v r. 1928 dala 9,100.000 barelú petrolej e . Více než pole argentinská, přispěla světové produkci pole v Peru, která tu leží blíže hranic Ecuadoru v provinciích Payta (pole Negritos) a Tumbes (Lobitos, Zorrito) a dala v r. 1928 11,970.000 barelů petroleje . Kromě uvedených polí kryje Jižní Amerika svoji spotřebu petrolej e s polí ostrova Trinidadu , která se tu nacházejí v již. části ostrova u Pitch Lake (dává 90 proc. produkce cPlého ostrova) . 4 6 . 69

Produkce v r. 1 928 činila 7,750.000 barelú. Tím j sme přehlédli ve stručnosti produktivní a méně produktivní petrolejová pole, j ej ichž produkci podle států a v 1 . 000 barelech ame­ rických uvádím v následující tabulce z r. 1 928 :

�

902 . 000 68·2 procent 1 06 . 000 8·0 87.800 6·7 50. 150 3·8 42.080 3·2 30. 600 2·3 28.500 2·2 1 9.900 1 ·5 l l .970 0·9 9 . 1 00 0·7 8.300 0·() 7 . 750 0·6 5.530 0·4 5 . 290 0·4 1 .840 0 · 1 1 .800 0·1 1 . 090 0·1 683 650 618 520 509 0·2 150 43 23

Spoj . státy Venezuela SSSR. Mexiko Persie Rumunsko Hol. Indie Kolumbie Peru . Argentina Brit. Indie Trinidad Polsko . Brit. Borneo Egypt Japonsko Ecuador Německo I rak Kanada Francie Sachalin rus. Č eskoslovensko Italie Ostatní země Celkem

o

1 , 322.896 1 00 proccn t.

Spojené státy, j ako země produkující nejvíce surového petroleje, je .také zemí nejvěWho prů­ myslu petrolejového . Žádný príunysl v této zemi pak není tak amerikánský, j ako tento . Největší část z 800 milionú HP Unie je hnána petrolej em. Průmysl petrolejový ve Spoj . stá­ tech je dvakráte větší než prúmysl kovodělný. Odh áduj e se, že j e v něm investováno na l l miliard dolarú t . j . okrouhle 347 miliard Kč, což je skoro částka, j íž někteří národohospo­ dáři odhadovali hodnotu celé republiky Česko­ slovenské v dobách popřevratových se vším všudy! Z oněch l l miliard dolarů j e činno ve vrtání a výrobě suroviny 5 miliard, v rafine­ riích 3 miliardy, v obchodu petrolejem 1 .200 milionů, v pipe-lines (potrubích) 1 miliarda, ve vagonech-cisternách 300 milionú a v cister­ nových lodích 500 milionů dolarů. Ohromný tento průmysl, j enž zásobuje ze 70 procent veš-

kerý svět petrolejem, se rozvinul v posledních sedmdesáti letech, za nichž bylo navrtáno v Americe 750. 000 studní na petrolej a zemní plyn, založeno na 100. 000 mil. pipe-lines, vy­ budováno takové locl'stvo, vagony, 1 0. 000 ra­ finerií a ohromná síť prodej ní, takže v posled­ ním roce bylo tímto prúmyslem zaměstnáno přes 2 miliony lidí. Poněvadž ale přírodními zásobami petrolej e musí dnes Spoj . státy šetřiti, omezuje se vy­ užití studní, takže v r. 1 928 bylo vyčerpáno úmyslně o 542.000 tun petrolej e méně než v roce předchozím. Ocl tohoto roku m.ěla být produkce petrolej e v Unii zredukována o 68.000 tun denně a cifra tato má být j eště zvýšena, aby nehrozil velký pokles cen tohoto produktu . Okolo 25 milionú aut, jež obíhají ve Spoj . státech, potře­ buje ročně na 50 milionú tun benzinu, což nutí rafinerie riskovati prodej vedlejších výrobkú při výrobě benzinu vwiklých . ] aký ohromný trh petrolej e p!·edstavují Spojené státy, osvětlí tyto číslice : v r. 1!l2il l>ylu tam spotřebováno na 49 milionú tun ben z i n u , 7,7:! 1 .000 tun petroleje, mazacích olejú tl,X12.000 tun, rúzných odvoze­ ných výrol>kú 7 , 7:1X .OOO tun, zbytky spálené j ako mazu t li7,!JOO.OOO tun a nazmar přišlo asi přes 4,()00. 000 tun . A by byla zamezena nad produkce sur. petro­ leje, byl v Unii zřízen A merican Petroleum l11stitut, !der)· má studovati podmínky zdra­ vého čerpání petroleje a navrhovati zákony o snížení čerpání. Pokud vím, podobný zákon přijaly již 2 státy Unie, ostatní se zatím k to­ muto kroku neodhodlaly. Podkladem vzniku snah o racionalisaci dobývání sur. petroleje byly obavy, že j eho podzemní zásoby v Unii budou v dohledné budoucnosti hrozivě vyčer­ pány. O tom příště. Zajímavější než rozložení nalezišť petroleje na zeměkouli j e jeho doprava. Už v římských dobách se dopravoval petrolej na trh právě tak, jako se dopravuj e j eště dnes v některých mís­ tech v Mesopotamii, totiž v kozlích měších na hřbetech osli't a muli't . V minulém století se do­ pravoval na trh v sudech, později tanky t. j . vagony j en na petrolej a pak tanky parníkový­ mi. V Kavkazsku byl zaveden nový, vlastně nejmodernější způsob dopravy petrolej e a již dávno před válkou dopravovala se surovina z nalezi šť přímo do přístavu dlouhým potru­ bím tak, j ako se na př. vede voda do vodáren

33 9 města. Byl samozřejmě v tomto směru před­ stižen Spoj enými státy, kde použil této myš­ lenky petrolejový král americký, Rockefeller, bývalý účetní v obchodě plodinami. Nebyl žád­ ným wildcatterem, ale utvořil společnost, j ež se vyh nula velmi riskantnímu vrtání petrole­ j ových studní, zato ale se zmocnila rafinerií. :\ nebylo žádného dost dobrého prosHedku, j ehož by byl Rockefeller nepoužil, aby své kon­ kurenty zničil. Vytvořil trust rafinerií, j ehož moc pobuřovala veřej né mínění i v Americe. Když konečně tento trust donutil železniční společnost, aby mu dávala srážky na doprav­ ném nejen za každou tunu petroleje vlastního, ale i za každou tu nu petrolej e konkurence dm­ hou dopravovaného, pozdvihly se široké vrstvy proti divokému řádění rafinúřského trustu a výsledkem byl vládou vydaný zákon proti­ trustový. Pončvacl7. byl Hockcfeller tím zbaven levné dopravy petrolej e, súhl k j inému prosHed­ ku a počal budovati obdobná potrubí pipe lines -- j ako v Kavkazsku . Dnes tato potmbí dopravují petrolej na tisíce l11n daleko od petro­ lejových pramenú do rafinerií a z nich do pi'í­ stavú, nebo spoUebních středisk - clo měst. Vzn\st pipe-lines byl americky rychlý. V r. 1875 j ich bylo asi 1 00 Ion, v r. 1 919 j iž na 70 000 km, v r . 1921 asi 86.000 km, v následujícím na D2.000 km a dnes j ich j e hodně pí·es 1 00.000 km . (Srovnej me to s délkou všech tratí železničních v ČSR. 1 3 . 00 0 kml) S počátku se v rafineriích vyráběl hlavně pe­ trolej nd. svícení, který určoval cenu petrolej e

až do počátku X X . století. ' Rozvojem stroj ové techniky však význam petroleje ohromně stot:pl . Dnes j ej potřebuj í motory všeho druhu . Ocl aLtomobilových (benzin) počínaj e a konče petrolej ov)rm pohonem velkých zámořských rychloparníkú. Načerpání petroleje pro j ed nu cestu takovt>ho parníku trvá í hodin, kdežto na­ lodční uhlí pro tutéž cestu trvf\ 40 hodin . Ušetří se místa i peněz. Tím současně vznikla nutnost

- - ·

H o ury _pro naftm·é potru bí .

dřívěj ší světové uhelné stanice pro parníky clo­ plnit stanicemi petrolejovými. Benzin pro pohon výbušných motorú se vy­ rábí jednak z petroleje j eho štěpením, nebo ztlačováním zemního plynu clo zkapalnění. Tohoto výborného benzinu se užívá hlavně pro letadla a pro auta přepychová. (Pokra�ováni.)

BUDOU SPOJENÉ STATY N UCENY POSTAVITI PH.ŮPLAV NI CARAGUAJSKÝ? Lodní ruch v panamském prúplavu rovná se ' asi j edné polovině prúměrné denní kapacity průplavu; nebude-li prť1plav zvětšen nebo otevřena nějaká jiná cesta clo desíti let, múže se dostaviti vážné stísnění dopravy. J es t tedy otázka, j e-li výhodnější rozšířiti nynější pa­ namský průplav, nebo zbudovati úplně nový. Kapacita panamského prúplavu se c\á pocl­ statně zvýšiti dalšími nádržemi vody, novými zdymadly a rozšíi·ením úseku prúpht \'U mezi

zdymadly. Také je možno nyněj ší zdymadlový prúplav zm.ěniti v prúplav v úrovni mořské hla­ (]iny. Naproti nákladnosti a pochybné účelnosti takovýchto změn nutno uvážiti možnosti j iného prúplavu napříč šíjí Střední Ameriky. Příroda i republika Nicaragua učinily mož­ ným takový nový prúplav. Myšlenka není nová. Prúplav ocl oceánu k oceánu Nicaraguou byl už vyměřován mnohokrát a byl předmětem mnohých politických sporú a diplomatických

manévrú v posledních 80 letech. ::\" y ní se opět vynohla otázka možnosti prúplavu v ::\" icaragui . Hlavní výhodou nicaraguaj ské cesty j e,

zclymaclel. Tato vyzvednou každou loď, phchá­ zející od kteréhokoli oceánu, na úroveú nejvyš­

že

šího bodu prúplavu - do j ezera Gatunského,

by p la v bu z New Yorku do San Francisca zkra ­

asi 85 stop nad moí·em - a spustí ji pak k pro­

covala o tisíc mil (naproti plavbě panamským

tějšímu oceánu. Tato zdymadla se pln í vodou

prúplavem) . To by pak znamenalo úsporu mi­

z Gatunského j ezera. Lodi se spouštěj í dolil vy­

lionú clolarú na čase a topivu. J inou výhodou j e phrozená vodní cesta napl"íč Nicaragu ou .

Ta

vede z Greytownu, atlantského přístavu vzhúru po i·ece San J u an clo j ezera Nicaragua, pak po tomto j ezei·e a přes kontinentální pi·eclčl úclo­ l l ini Las Lajos a Rio Grancle clo Brita, přístavu na Tichém oceáně. Takováto phrozená vodní cesta púsobí snížení náldaclú na vykop{n·ky. Laikovi je nesnadno pochopiti, proč panam-

prázdněním

zdymadel .

Voda

takto

uvolněná

odtéká do oceán u , což je ztráta pro prúplav. Zdymadla j sou zařízena ve Hech stupních po každé straně Gatunského j ezera. Každý stupeú se skládá z j ednoho páru zdymadel, l e žících vedle sebe. K celkovému vzestupu na

85

stop

jsou tři stupně u místěny pohromadě u Gatunu na atlantské straně. Na tichomořské straně jsou dva stupně ,. ?viiraflores a j eden v Pedro i\Iig uel . Prúměrný čas , j ehož je zapotr-ebí k proplutí gatunských zdymadel, je 45-55

minu t.

Pro­

j ížděj í - l i současně dvě lodi, je to 55-GO minut. Kdyby lodi přij ížděly v pravidelných přestáv­ kách, mohla by gatunská zdymadla prúměrně provésti 48 proplutí v e 24 hodinách. Ale lodi nepřij ížděj í a nebudou nikdy přijížděti v pra\"i­ de ln}·ch přestávkác h. A by se v yvarovalo vá ž ­ nému zdržování, musí se počítati s reservou na vrcholné dny provozu . Jedna tl-etin a maximálně možných 48 proplutí

v gatunském zdymadle

byla vzata za tuto reservu pro tento vrcholn}" provoz.

Zbývá tedy vlastně :�2 proplutí j ako

skutečná denní kapacita. Ocl toho nutno ode­ čísti čas, vyžadovaný k opravám a občasnému přehlédnutí zdymadel . Podle dosavadního provozu je nesnadno od­ l ' J a v b a p a n a mský m p r ú p l a v e m u h o r y Cu le bry .

ský prúplav, který stál témči· púl miliardy do­ larú, múže vúbee tedy dosáhnouti s\·é p rovozní kapacity. Příčina je, že to není prúplav v úrovni

moře. Je to prúpla,- se zdymadly a zdymadla pro omezenost svých rozměrú a pro čas, kterého

hadnouti dobu, kdy bude tato skutečná prú­ měrná kapacita dosažena.

Byl tu ovšem ne­

ustálý, Heba ne pravidelný vzestup. R . 1 928 byl provoz více než pětkráte silnější než r . l () 1 5 , prvního roku, kdy byl provoz zaháj en . N ení sporu, že panamský prúplav je finančně velmi úspěšný. Skutečný náklad na konstrukci byl asi 366,650. 000 d o l . K tomu dlužno přičísti

vyžaduje ovládání j ich, nedovolí zvýšení pro­

40,000.000 na zakoupení práv francouzské prú­

vozu nad j ej ic h kapacitu.

plavní společnosti a 1 0 , 000.000 na zakoupení

Dříve než byl prúplav zbuclm·án, b y lo mnoho

území od panamské republiky, takže celkový

a horlivě debatováno, má-li býti ,. úrovni moře

hrubý náklad by byl asi 4 1 G , G 5 0 . 000. Mimo léto

nebo zdymadlový.

Bylo oclhaclováno,

že prú­

plav v úrovni moře by mohl b}•ti zbudován v 1 .) letech asi za 300 mil . dolarú, zdymadlový

1 9 1 6 a 1 9 1 7 byl prúplav v e l mi výnosn}r . H.. H l28 byl čistý zisk 1 8 , 204.844 dol .

1 0 až

Přes tyto dobré výsledky se ve Spoj . státech

1 2 letech za 200 milionú dolarú . Byl zvolen zd�-­

uznává, že pro budoucnost průplav nev ystačí.

madlový

prúplav,

pravděpodobně

v

pro kratší

clobu, které vyžadovala j eho konstrukce. Dnešní panamský prúplav užívá šesti párii

2. bl-ezna 1 929 se kongres usnesl, aby bylo clú­ kladně vyšetr-eno, co by stálo rozšíření zdyma­ del a j ak by asi ,-yhovovalo a zároveň, aby byly

vyzkoumány možnosti nového prúplavu v Ni­ caragui. Množství : voj enských inženýrú nyní pracuje na potí"ebných měřeních. První plán na zřízení průplavu v Nisaragui zrodil se již r. 1 550 v hlavě Portugalce Antonia Galvao. V I. 1 850-51 americký inženýr Chilcls vyměřoval nicaraguaj ský průplav ve službách společnosti Atlantic ancl Pacific Ship Canal Company, v níž hlavním činitelem byl Corne­ lius Vanderbilt. Childs navrhoval začíti s prú­ plavem u Greytownu, prokopávati po severním břehu r·eky San J uan až k j ejímu stoku se Sora­ piqui, a pak sledovati San Juan po devadesát mil až k jezeru Nicaragua. Pro celou tuto vzdá­ lenost ocl Greytownu až ke Carlos navrhoval Childs 14 zdymadel, z nichž každé by stoupalo o 8 stop. Pro západní úsek ocl j ezera Nicaragua až ke Brito Childs sledoval údolí Las Lajos a l
Na i·ece San Juan, kudy má procházet prúplav nicaraguaj sk)' . Poslední vyměřování nicaraguajského prú­ plavu je dnes zastaralé . Věda inženýrská uči­ nila od té doby veliké pokroky. Také studium zdravotních poměrú bylo při předešlých pro­ j ektech úplně opominuto, a j ak známo, byla opatření k ochraně zdraví dělnictva ph stavbě panamského prúplavu j edním z nejdúležitěj ­ ších problémú . Ohromné tropické močúly a

C\'icaraguy skýtají po zdra ­ votní stránce problém daleko těžší. Xicaragua je země hospodářsky nevyvinutá . Cesty a dráhy i v okresích nejhustěj i obydle­ ných jsou nedostatečné . Obyvatelsh'a je asi 700.000; 1 7 % bělochú, 1 0 % černochú, :1 % l ndiánú azteckého púvodu. Ostatek tvoří "La­ dinos", t. j. Indiáni s příměskem bělošské krve, džungle východní

1\: icaragu aj ská vesnice pr-i J:· cce � an

Juan.

a " Zambos" , l ndiáni s příměskem krve černoš­ sln\ . Východní část území je nízká, bažinatá, s buj nou vegetací. Tichomořská strana je sušší, spíše skalnatá a holá; ský·tá pohodlné a bez­ pečné pí-ístavy. Co je v Nicaragui výhodné k stavbě průplavu, je deprese, táhnoucí se asi 300 mil rovnoběžně s ticho mořským pobřežím, napříč střcdoamc­ riclwu planinou. Tato deprese je zavodněna j ezery Managua a Nicaragua .. Tento přirozený veliký reservoár sbírá téměl- všechno vodstvo západních provincií a řekou San Juan je vylévá clo Atlantského oceánu. Mezi j ezerem Nicaragua a Pacifikem je poměrně í1zký pruh země, pro­ stoupený pohořím, s j ehož východního svahu stéká !·eka Las Laj os, se západního Rio Grancle. Jezero N icaragua je asi 125 mil dlouhé a 40 až 75 m i l š i roké. Jeho hladina je 1 1 0 stop nad Atlant­ ským oceánem. Jezero Managua je 50 mil dlouhé a asi :�o mil široké; jeho hladina je o 2'1 stopy vyšší než Nicaraguy. Obě j ezera. jsou spoj ena prliplavem zvaným Rio Tipilapa. Hlavní řeka N icaraguy je San Juan, 125 mil dlouhá. Asi polo­ vina toho toku je pomalá, hluboká a široká. Na v)rchod od j ejího stoku s prudkou i·ekou San Carlos stává se San Juan nadmíru bystrou a bo u l'Hvou řekou. Má šíři prúměrem 300 yardu a hloubku asi 25 stop. Plavba po ní je znemož­ něna skupinou čtyř peřejí u Costillo; tam pro­ pluj í jen malé čluny s malým ponorem .

.·l lúert Schweit:;eJ':

B OH OSLUŽBY V LAMBA R E N E. Vypravování misionáře v e Francouzské Rovníkové A frice . V neděli v clevět .hodin ráno chodí ošetřovatel z misijní nemocnice s rolničkou mezi baráky, aby svol al lidi "k modiitbč", j ak on I-íká boho­ službám . Lidé se pomalu sejdou na prostoru n)ezi dvěma baráky a posadí se pod pl"ečníva­ j ící střechy, aby byli ve stínu. Než se všichni shromáždí, trvá to clobi·e piU hodiny. Potom hraj e gramofon slavnostní kou­ sek. Hned nato začne kázání . Má obec neumí zpívat, protože jsou v ní skoro samí pohani, kteH ke všemu mluví šesti různými řečmi. Také vstupní modlitba není možná, protože mnozí noví, kteří jsou každou neděli po prvé při boho­ službách, by nevěděli, co znamená, a rušili by ji. Je nutno připravitL·j e kázáním na modlitbu . Pi-i kázání stojí vedle mne dva překladatelé, jeden po pravici a j eden po levici, kteří opakuj í )(aždou mou větu . Ten po pravici ji překládá do ]·eči Pahuinů, ten po levici do řeři Bendžabiú, které poněkud rozumí většina lidí z vnitrozemí. Překladatelem po pravici je buď krejčí Sombu­ naga, který je křesťan, nebo ošetřovatel Men­ clume, který ještě není pokřtěn. Jako překla­ datelé po levici se střídaj í ošetřovatelé Bolin­ gui a Dominik, kteří rovněž j eště nejsou křes­ ťany. Nemohu žádati, aby moji posluchači seděli tak klidně j ako věřící v některém elsaském kos­ ' tele. Nechám, aby ti, kdo mají své ohniště mezi oběma těmi baráky, mezi kázáním vařili své j ídlo, aby matka myla a česala své dítě, aby si j iný opravoval svou rybářskou síť zavěšenou pod střechou baráku, a mnohé jiné. Nebráním, ani když některý divoch použije chvíle a položí hlavu do klína svého kamaráda a pustí ho na

lov do svých vlasú . Phcházejí tam stále noví lidé. Kdybych j e chtěl při bohoslužbách pořád napomínat, byla by tím slavnostní chvíle více rušena, než když je nechám, aby dělali, co chtějí . Nevšímám si ani ovcí a koz, které po­ bíhají mezi posluchači, ani ptákú snovačů, kteří hnízdí na blízkých stromech a tropí hluk. A n e ­ vyrušuj í mne ani dvě opice paní Russellově, které smějí v neděli volně pobíhati a při boho­ službách brzy cvičí ve větvích palem, brzy po­ skakuj í na plechových střechách, a když se vy­ dováděly, usadí se na ramenou své paní. Boho­ služba pod širým nebem jest přes tuto rušnost dojímavě slavnostní, protože se tam káže slovo boží lidem, kteří je slyší po prvé. Při kázání musím dbáti největší jednoduchos­ ti. Nesmím nic předpokládat. Moji posluchači nevědí nic o Adamovi a Evě, o národě israel­ ském, o Mojžíšovi a prorocích, o zákoně, o fa­ rizeích, o Mesiáši a apoštolech . A protože se m á obec ustavičně obnovuje, nesmí mě napadnouti, abych ji chtěl naučiti nejzákladnějším z těch dějepisných věcí, které u nás zná každé dítě. Musím nechati slovo boží, aby k nim mluvilo téměř bez j akéhokoliv udání času. Po kázání stručně vysvětlím, co to je mod­ liti se. Potom j im r·elmu, aby sepjali ruce. Ti, kteří to j eště nedovedou, odkoukají to druhým. Když j sou konečně všechny ruce sepjaty, tu říkám docela pomalu modlitbu o pěti nebo šesti větách, kterou právě tak pomalu opakují pře­ kladatelé v obou r·ečích. Po Amen zústanou hlavy dlouho skloněny nad rukama, zvednou se teprve, když zazní tichá: hudba gramofonu.

3 43

PŘEDBĚŽNÉ VÝSLED KY SČÍTANÍ L ID U V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE. Po

pro:dwumúní

stva a j eho vzrúst ocl takto : l'očct pi'ítomných obyvatelů 1 921 ;Hl30 7,106 .766 6 , 670.610 3,563.157 3 , 338. 977 2,998. 24'1 3,330.885 725.350 604.593

obecních a okresních počet obyvatel -

p i·ehlecl"li j e v í se pf·edbi'žný

( echy :vrorava a Slezsko Slovensko Podkarpatsk:. Rus Č eskosl. republika úhrnem

---·

· · · -----

13,612.424

Státní úřad statistický vypočítal zároveú pi·eclběžný vzrůst přirozenou měnou (pi'e­ ln·tek živě narozených nad zemřelými) od

1 4,726 . 1 58

posledního sčítání l irlu Y zr i'l st

a

ll solu tní

+ 436 . 1 56 I 224 . 180 + 332.641 + 120.757 - -

v

"/n

+ () · 54 + 6 ·72 + 1 1 ·10 + 1 9 •79

+ 1 . 1 1 3 .734 + 8 · 1 8

1 5 . února 1 921 d o 1 . prosince 1930. Podle j eho přibližných výpočti1 bylo mezi oběma sčítáními : Živě narozených

zemřcl)rch

1 , 392.024 809.000 1 ,017 .498 272.906

984.315 489.955 564.545 1 37.861

přebytek živě narozených absolu tní v 0/0 -!- 407.709 -+· G ;11 + 319.045 + 9 • 56 + 452.953 + 1 5 · 1 1 + 135.045 + 22·33

3,491 .428

2 , 1 7 6 . 676

+ 1 .:114 . 732 + 9 ·66

Č echy . . . . . . M9rava a Slezsko . Slovensko Podkarpatská Rus Č eskosl. republika úhrnem To j sou ovšem prozatímní výsledky sčítání, ale velkých odchylek nebude, při absolutních číslech nanejvýše v desetitisících. Při přírostu

PhC. Pavel Papáéek , historik a zeměpisec, ze1nřel 31 . prosince 1 930 po dlouhé chorobě ve stáří 67 let. Po studiích v rodné Chrudimi pf·išel na pražskou universitu a věnoval se tu stu diu dějepisu a zeměpisu . Byl jedním z nej­ starších posluchačú prof. Jana Palackého. i\.le finanční poměry přinutily j ej opustit uni­ versitní studie a jít na obecnou školu j ako učitel do zapadlých vesniček východočeských. Pozděj i se dostal clo Prahy a zemřel jako vy­ sloužilý h·ditel podolské měšťanské školy. Za­ býval s<' hoj ni::' zPrněpisem, mnoho cestoval a

nezapomínat, že schází půldruhého měsíce do desetiletí.' Přiště podrobíme výsledky bližšímu rozboru .

u z cest psal pak vzpomínky, napsal " Návod, kte­ rak hotoviti plastické mapy," a sám zhotovil plastickou mapu okolí pražského. Vrátíme se k této zajímavé postavě zvláštním článkem. Otto Sverdrup, slavný polární plavec, zemřel 26. list. 1 930, přečkav nedlouho svého druha Frithj . Nansena a podílníka ve slávě polámích plaveb Roalda Amundsena. Narodil se v Bin­ dalu v Norsku r. 1855. Vynikl nejprve jako společník Nansenúv na j eho prvním přechodu Grónska od východu k západu r. 1888-89. V Godthaahu pak Sverclrup ztrávil první zimu

3 44 ze s\·ých osmi zim prožitých v ,\rktidě. Nej ­ více se proslavil Sverdrup j ako kapitán !ocli ,.Fram" při památném Nansenově pokusu r. l ilm---D6 phblížiti se severnímu pólu. Pro­ plul šťastně Ledovým mořem ocl sibiř�kého pobřeží až do 85° 5 7 ' s. š . , kde Nansen s j edním druhem opustili lod' a pokusili se po polárním ledu proniknout až na točnu. Ale dosáhli pouze 8()0 1 4 ' , načež svízelným pochodem vrátili se vyčerpáni na Zemi Františka Josefa a odtud na j iné lodi do Tromso v Norsku . Připluli o ně­ kolik dní clr-íve než Sverdrupova , . Fram", která se š ťastně propletla bludištěm ledových hor. R. 1 898 vyplouvá Sverdrup nanovo clo Arktidy, tentokráte j ako samostatný velitel výpravy, která měla proniknout Robesonovým prúlivem a prozkoumat severní pobi·eží Grónska. Ú kol se sice nezdařil, ale Sverdrup při přezi­ mování u Cape Sabine probadal velkou část Ellesmereovy Země, kde objevil � na pláních i stáda turú pižmových . Druhý pokus pro­ niknout k severu zase ztroskotal a proto Sver­ clrup obrátil svou pozornost k oblasti mezi Par­ ryovými ostrovy a Grantovou Zemí. Objevil

Krevní msta pokládána je začasto za pi·ežitek zvykú u primitivních národú, avšak objevuj e se i v kulturnějším prostředí, j ako je stát In­ diana v Unii. Před 20 lety rozpoutala se krvina mezi rody Gibsonú a Spurlocků v Tennessee, kcle před 12 lety bylo povražděno několik členů těchto rodin. Proto se Gibsonové přestěhovali clo Indiany, kam je však Spurlockové ihned následovali. Loúského prosince chlubil se ná­ čelník rodu Gibsonú, že v Tennessee právě zabil několik Spurlockú . Za H dní byl zastřelen dvěma Spurlocky, kteří byli j ako vrahové uvěz­ něni. I vypraYili se čtyři bratří Gibsonové zabít Spurlocky ; jeden zi'J stal před věznicí, ostatní tři vnikli clo věznice, ale byli šerifem a j eho ženou zahnáni ostrou střelbou, při čemž obhájci věznice byli těžce poraněni. čtvrtý zastřelil před věznicí městského komisaře, j enž byv smrtelně střelen zabil ještě ranou útočníka. Ostatní prchli pronásledováni rozčilenými ob­ čany . .-\by předešli další krvině, rozhod li se

Hi ostrovy dnes Sverclrupovými nazývané : ostrovy Axela Heiberga a ostrovy Ringnaesovy, oddělené mo!·em Kor. prince Gustava. Tím zabezpečil si velmi čestné místo v dějinách arktických výzkumú . Ale po návratu nedopřál si odpočinku . V r. 191:1-15 podniká plavbu podél sibiřského pobi·eží na záchranu ruské v)•­ pravy. Tuto sice nenašel, ale získal mnoho nového materiálu o pobřeží Taj myrského polo­ ostrova. R. 1 920-21 pluje do Karského moh· a v posledních letech velel několikrát zá­ chranným lodím spěchajícím na pomoc nešťast­ níkúm, uváznuvším v ledech severu. Patřil k nej lepším znalcihn námořní cesty k ústí Obi a J enisej e. Jeho cestopis do Arktického souostroví vyšel také u nás pocl názvem , . Nová země na severu" (nákladem Otty) . Z cest pozná­ váme houževnatost a rozhled Sverclrupa. .\ přece se tomuto zkušenému plavci nepoclařilo rozluštění námořní dopravy, které si u nás vzal za cíl mladý barel Byrclovy výpravy. A u nás se berou takové plány docela vážně, bez úsměvu . . S. N. .

občané pochytat všechny Spurlocky a Gibsony. J edna skupina občanú objevila j eště j ednoho Gibsona na farmě. Ten se dal zatknout jen pot! zárukou, že mezi muži bezpečnostního oddílu nejsou Spurlockové. Dal se odvést do \'ěznice, ze které byli však Spurlockové rychle odstra­ něni clo jiné věznice. Nyní musí místní občané konat hlídky, aby předešli novému výbuchu krevní msty. V území Karakorumu badala v létě 1930 nizozemská výprava, kterou vedl Ph .C. Visser. Prošla neznámá území mezi ledovcem Siačeu a předělem Karakorumu, neprozkciumaná boční údolí Nubry a Shylocku a od průsmyku Sasiru se dostala přes plateau Dapsang na j ižní úpatí prúsmyku Karakorum. Odtamtud nastal po­ chod na východ do neznámé horské pouště. Bylo zjištěno, že to je náhorní rovina asi 5000 m vysoká, prostoupená pohořími, která se táhnou sv. směrem a uprostřed planiny dosahují výšky skoro 6500 m . Mezi horskými pásmy j sou slanú

3 45 a sladká j ezera, ale celkem je kraj chudý na vodu. Největším pi·ekvapením bylo objevení ledovců, z nichž některé jsou až 5 km dlouhé. V létě 1 931 bude podniknuta nová výprava, aby dokončila výsledky první. Obrovský most přes Dněpr, stavěný vítkovickými železárnami, byl dokon­ čen. Vítkovické železárny stavěly obrovský most přes Dněpr u města Alexandrovska. Most j e z největších toho druhu a vítko­ vické železárny ho postavily ze svého mate­ riálu a z velké části vlastními montéry. V pro­ sinci vrátila se do Vítkovic skupina montérů, jichž dlelo v Rusku od května t. r. celkem 80, se dvěma vedoucími techniky. Ostatní se vrátí po ' vánocích. Most leží na železniční trati Moskva­ Krym a vede přes dvě dněprská r·amena, vytvo­ řená ostrovem Chorticí. Část mostu, pnoucí se přes tak zv. Starý Dněpr, má oblouk v rozpětí 224 m, postranní mosty, vedoucí nad oběma břehy, mají po 73 m. Druhá část, přes tak zv. Nový Dněpr, pne se ve třech obloucích po 140 m, postranní mosty měří dvakrát po 75 m a dva­ kráte po 50 m. Část prvou budovali vítkovičtí montéři, druhou montéři ruští. Most j e poscho­ ďový, dole vozovka a chodníky pro pěší, nahoře dvoje železniční koleje. Most má šířku 10 m. Starý železniční most, který stál v cestě nové obrovské elektrárně, nyní se boři. -ep-

Z dějin potapěčství. Už j e tomu přes 2000 let, co se lidé pokoušeli dostati se pod hladinu moře. Dlouho to trvalo, než se došlo k zdárnějším výsledkům, neboť vůbec nebyly známy zákony tlaku vzduchu a vzducho­ prázdného prostoru, ani složeni vzduchu a j eho význam pro dýchání. Ve starověku proslul j ako potapěč Řek Skyllias, který vynesl mnoho stříbra a zlata z potopené perské lodi. Herodot o nčm vypráví, že urazil pod vodou celou cestu 80 stadií, t. j . 14.4 km dlouhou, ale nezmiňuje se, j akým způsobem dosáhl tohoto rekordu. J ald•si vysvětlení bychom nalezli u Aristotela, který plše, že sloni, když se brodí hlubokou vodou, dýchají zdviženými choboty, a srovnává to s pl"! sl roj em, jehož užívají potapěči při del­ ším pobytu pocl vodou . Leonardo da Vinci píše, že takový p!"lstroj maj í i lovci perel v Indickém moři. lV·laj l j ej z kůže a ztužují j ej kovovými kruhy, ab y uehyl stlačen vodou . Horní konec té trubice drž! j ('dcn muž v člunu, potapěč pak Širým

svl-lt·ru.

loví perly a korály, maje na očích zvětšovací brýle z mléčného skla a na prsou krunýř s čet­ nými velkými ostny. Zachoval se Leonardův nákres trubice, jejíž jeden konec má potapěč v ústech a druhý je udržován nad vodou kusem korku. První známý pokus s potapěčskými pří­ stroji učinil r. 1535 Francesco de Marchi v jezeře Nemi, z něhož chtěl vyzvednout římské nád­ herné lodi, které se dostaly na povrch teprve r. 1929 po vypuštění jezera. Potapěčský zvon sestrojil pro Marchiho Guglielmo di Lorana. Potapěč v něm visí za nohy a ramena v želez­ ných třmenech hlavou dolů, před jeho obličejem j e ve stěně zvonu zasklené okénko. R. 1538 ukazovali dva řečtí potapěči své umění císaři

Pracující slon. Karlu V. na Taju u Toleda. Také měli pota­ pěčský zvon a na jejich produkci se dívalo deset tisíc lidí. R. 1597 uveřejnil italský inženýr Lo­ rini dva návrhy potapěčských zvonů . Snaha po proniknutí do hlubin moře vedla k stálému zdokonalování zvonů i oděvu potapěčů. Nej­ větší hloubky, 455 m, dosáhli r. 1930 američtí badatelé Beebc a Barton, jak jsme o tom psali v našem časopisu. Sloni dělníci. Na farmě majora A. W. Smitha v Birmě konala se dojímavá slavnost. Jeden domácí slon, narozený ve farmě, dosáhl věku pětašedesáti let. Ř editel plantáže shromáždil veškerý personál, dal přivésti slona a i"ekl mu : . , Nyní j si svobodný . " A potom pustili zvíře do džungle. - Od mládí zdomácnělí sloni nikdy se příliš nevzdálí. Zlenivějí a nevyužij í své svo­ body. Na plantážích v Siamu a v Binně j e za­ městnáno přes deset tisíc slonů. Dopravují teakové kmeny z lesa k řece. Pracují čtyři dny v týdnu a každého dne j en čtyři hodiny. Začínají, když j est jim šestnáct let, a odcházejí d o vý24

služby ve věku pětašedesáti let. Většinou umí­ nejvelkolepějšich zjevů, j ež může moře poskyt­ raj í asi v pětasedmdesáti letech. nouti. Tříštění se vln na pobřeží, af v čeření za tichého počasí nebo ve velikých přívalech Jedna ze sopek střední Javy, Merapi, začala v druhé polovici prosince bouřiti a vylila za vichřice, je pohled, j akého cestovatel na lodi spousty lávy do okolního kraje hustě zalidně­ nepozná, ledaže by ke svým zkušenostem při­ ného. Domorodci nejprve váhali s útěkem, ale pojil také ztroskotání lodi. Křišťálový oblouk pak musil býti celý ohrožený kraj násilně vykli- . na stopu vysokých vln, průzračný na tenkém zen a 30.000 lidí ztratilo přístřeší. Celkové ztráty okraji hřebenu, j ehož dopad je tak lehký, že j eho rozestření se po břehu může býti pozoro­ na lidských životech páčí se na 1 300. Aeroplány, váno až na několik palců, třesk mohutné vlny, pozorující pohyb lávy, shlédly 70 lidí obklokterý stříkne pěnu daleko za všechny známky přílivu v písku z posledních dob, to obojí je jen pro pozorovatele ze souše. Mechanismus vln, j ak malých, tak i velikých, závisí od toho, jak stoupá m ělké dno směrem k pobřeží, na něž doléhají vlny ženoucí se s širého, hlubokého moře; spodek vlny se zpo­ maluje, když se dotkne dna, a volný vršek, vržen dopředu nárazem zezadu, překlopí se závitnicí celkem konstantního zakřivení a roz­ tříští se v pl>ně na skále nebo písku. Když přicházejí opravdu veliké vlny, začínaj í se pře­ klopovat už mnohem dříve, než j sou na dosah pobřeží a hřeben pěny pak sklouzne po předním svahu výduti a rozplyne se ve zpěněné, bílé vodě, sahající třeba sto metrů od země. Ve tvaru vln je málo změn; bez konce se opakuje převalováni se ohromných válců temné vody, se sklovitým leskem a ro vnoběžným žebrováním na rubu, uprostřed hutné bělosti pěny. Ale má uchvacující poutavost. Vichřice na závětrném pobřeží udrží zástup diváků, jako málokteré jiné přírodní divadlo. Jediný znatelný rozdíl mezi jednotlivými vlnami je v j ejich velikosti. Jsou c hvíle, kdy přijde za sebou půl tuctu vln, poměrně trpasličích, které poskytnou j akési ztišení ve vřavě, a za nimi následuje hřeben jako hora, . jehož zlověstný příchod možno sle­ Sopka M erapi na J avě . dovati již ze vzdálenosti čtvrt míle s širého moře. Pozorovatel, vždy čekající na vlnu mo­ hutnější, než byly dosavadní, a snad zkoumající pených proudy lávovými. Shazovaly jim potra­ viny a pouze prudký lijavec umožnil ohroženým teorie o sedmé či desáté vlně, zjisti snad, že se útěk ze zajeti. Okolní krajina je velmi pečlivě díval po celou dobu přílivu . Zapomenul, j ak čas utíká, a i když opustil své místo pozorování, vzdělávána a pokryta plantážemi cukr. třtiny a .,sawy" t. j . rýžovými poli. Merapi je vysoká stále j eště může si býti vědom živlů . I vidí se zavřenýma očima fantasmagorii zvedajících 2875 m a patří ke střední skupině j avanských a hroutících se tvarů, které se vtiskly do jeho sopek, které jsouce k sobě těsně seskupeny, po­ mozku. skytují pohled na světě jedinečný. Polovina účinnosti toho zjevu závisí na tom, Vlny na mořském pobřeží. Obyvateli j e-li pozorovatel téměř u hladiny mořské; odtud souše, aniž by byl nucen vydávati se na vidí, jak se veliké vlny zvedají, temně se odráširé moře, je možno těšiti se z nejkrásnějších a

3 47 žejíce proti obloze, a třfšf, vzniklá srážkou zpět proudící vody s blížící se vlnou, přivádí mu na mysl, jak je blfzko té vřavě. Ale díváme-li se s nějakého útesu, třeba j en asi 30 m vysokého, je vlnobití pomčrně nevýznamné - zvrásněné linky postupují napříč vodou. vytrvale míří ke břehu a pod srázem j e zmatek pěny a tříště. Je-li možno nalézti bezpečné stanoviště na útesu vyčnívajícím do moře - přístavní hráz k tomu účelu nenf k zahození - můžeme pozo­ rovati vlny nejen j ak přicházejí, ale i zezadu, jak spěchají k zemi. Není-li pohled zezadu tak působivý, je tu roztříštěná pěna. kterou ne­ chávají za sebou, mramorovaná hladina měnící se a poháněná napříč brázdou otvory složité

vyklenutou skálu, nebezpečně balancující na pilířích do tenka otřelých, vypravuji něco ji­ ného. Zářez malé zátoky byl vypracován vlnami; ty odhlodaly větší předhoří, až z něho zbývají j en tři tesákům podobné útesy z tvrdší­ ho vápence. Je to pevná země, která ustupuje; pomíjející vlny, tříštěné a odvívané v oparu po­ prašku mají poslední slovo: souše se rozplývá před j ejich nekonečným náporem. Automobil v poušti. Automobilové spoj ení v maloasijských pouštích stále stoupá. V roce 1929 proj elo 7834 osoby autem z Damašku do Bagdadu a 7393 směrem opačným. Vzrůstající automobilové dopravě nedostačují dnešní .sil­ nice, které musí býti přestavovány. Zamýšlí

Automobily v syrské poušti . a měnivé formy. Zezadu vidíme paralelní pru­ se také asfaltovati silnici z Beyrutu do Aleppa a z Damašku do Palestiny. hováni skelných hřbetů, když se převalují a náhlý spěch přední linie, když poskočí kupředu Chinin se vyrábí z kůry chinovníku, stromu, j ehož vlastí jsou chladnější pásma ke konečnému dopadu na břeh. Burácení vln a rachot oblásků vlečených dolů . středních And. Je to neocenitelný a nezbytný vracející se vodou, nebo tříštící se příliv na lék proti zimnicím všeho druhu. V Evropě j e znám o d první polovice 1 7 . století. Linné dal útesech či na do moře vysunutých úskalích, příval zatopujfcf skály a oblak prachové tříště stromu j méno Cinchona officinalis, prý podle létající vzhůru k okraji útesu, to vše vnuká naši choti španělského hraběte de Chinchon, která byla vyléčena r. 1638 v Limě kůrou chinovníku. mysli dojem, že to j e boj mezi zemí a mořem. Zdá se nám, j ako by rovná písčina, příkrý břeh Indiáni nazývali lék quina-quina (kůru sem) i zbičované předhoří vzdorovaly náporu ne­ a od nich se ho naučili užívati už dříve j esuité v Ecuadoru a přinesli j ej do Evropy, kde se mu ochvějně: bouře se vyzuří a zítra se budeme beze strachu dívati na pokojně pleskající přiliv. říkalo buď jesuitský prášek nebo hraběnčin Ale pohleďte zase na zpřevrácené balvany na po­ prášek. R. 1658 nabízel jeden kupec z Antverp břeží, j eskyně hluboko vymleté do tváře útesu, v Londýně " kůru proti zimnici, jíž se obyčejně

říká ,jesuitský prášek' a která tak proslula j ako lék proti všem druhům zimnic a byla vyzkou­ šena vynikajícími doktory a fysiky." R. 1685 připomínají se pokusy činěné v Anglii, aby byl aklimatisován "strom, poskytující jesuitskou kůru, která vykonala takové zázraky při čtvrto­ denní zimnici" . Chemicky začala se kůra zpra­ covávat r. 1820 a byly z ni získány dva alka­ loidy, chinin a cinchonin. Cena chininové kůry ohromně stoupala a Peru, které bylo hlavním dodavatelem, přísně dbalo, aby nebyla nikam vyvezena ani semena, ani sazenice stromu . Přesto však se to podařilo Angličanům a Holanďanům, kteří asi před sedm­ desáti lety začali pěstovati chinovník v Indii a na Javě. Potom byl chinovník přenesen i do j iných tropických a subtropických zemí. Z Cey­ lonu se vyvezlo ročně až 7 milionů kilogramů kůry. To vedlo k silnému poklesu ceny a k ome­ zeni pěstování. Nyni se pěstuj e chinovník hlavně na Ceyloně, Javě, v Přední Indii a v An­ dách. Hlavní tržiště kůry j sou v Amsterodamě a v Londýně. Vé. Spo jení ostrova Sachalinu s pevni­ nou. Japonsko zamýšlí spojiti Sachalin s asij­ skou pevninou. Půl ostrova patři Rusku, půl Japonsku. Spoj ením se souší má se docíliti povznesení hospodářského života na Sachalinu . Už před lety zabývalo se Rusko plánem, spojiti ostrov s pevninou hrází, která by byla dlouhá sedm kilometrů. Koroptví déšť. Zajímavou zprávu přináší časopis pro užitou meteorologii "Das Wetter" o tom, j ak v noci na 25. záři 1930 ohromný liják v Burgasu na Černém moři zastihl veliké hejno koroptvi na tahu a přinutil je snésti se na zem. Promoklé a vyčerpané koroptve padaly houfně do ulic města, kde je ovšem obyvatel­ stvo snadno pochytalo. A tak měli burgasští druhého dne v každém domě koroptvi pečínku. Spirh. Naftové prameny v Hannoversku. Do­ posud byla nafta dobývájla v malém množ­ ství severovýchodně od Hannoveru v okolí osad Hi:inigsen a Nienhagen. V létě 1930 tam vy­ tryskl neočekávaně silný pramen, který chrlí denně 400 tun nafty neboli 40 vagonů. Potrvá-li síla pramene, bude to míti veliký vliv na němec­ ký naftový průmysl. Zdá se, že bylo odkryto veliké ložisko.

Vraždící opice. Podivná náhoda stala se v Alžíru na silnici z Maillat do Bouiry v údolí Tizi-Nkoulai. Jeden domorodec si najal ote­ vřenou autodrožku a byl na zmíněném místě najednou zasažen tak prudce kamenem do spán­ ku, že brzo nato skonal, nenabyv ani vědomí . Ukázalo se, že kámen byl vržen silným opičá­ kem v boji j ednoho opičího rodu proti druhému . J ako zbraní užívají opice kameni a zmíněné údolí bylo právě bojištěm mezi dvěma kmeny opi­ čími. Je prý politováni hodno, dodává zpravo­ daj. že při tak vyspělé organisaci nepamatovaly opice aspoň na první pomoc. Tajemné hlubiny moře stále lákají člo­ věka. Probadávání moří je poměrně mladou vě­ dou. Ačkoliv už dříve j ednotlivé státy přispěly velkorysými expedicemi k výzkumu oceánů, byla tato zvláštní věda postavena na mezi­ národní základ teprve v červnu r. 1899, kdy švédská vláda svolala světový kongres, j ehož se zúčastnily Anglie, Německo, Švédsko, Ho­ landsko, Dánsko, Norsko a Rusko. V červnu 1902 byla v Kodani utvořena "Stálá rada pro výzkum moře" a r. 1927 konal se zase světový kongres oceanografů ve Stokholmu. První řádný výzkum mořských hlubin pro­ vedla britská výprava Challenger v l. 1872 a 1876 a od té doby všechny kulturní státy vy­ konaly cenné práce v tomto oboru . Německá atlantická expedice na lodi ,.Meteor" vykonala r. 1925-1927 v j ižním Atlantiku cestu 67.000 mořských mil a provedla statisice měření moř­ ské hloubky pomocí ozvěny. Největši dosud známou hloubku nalezl 29 . dubna 1927 německý křižník "Emden" na cestě z Celebesu do Japonska v tak řečeném filipinském příkopu. Měření zjistila hloubku 10 .793 metrů. "Emden" provedla v těch konči­ nách 335 měření pomocí ozvěny, z nichž 46 ukazovalo hloubku přes 10.000 metrů. Měření ozvěnou záleží ve zjištění doby, které potřebuje na dně lodi vytvořený zvuk, aby se dostal k mořskému dnu a zase se vrátil k lodi, při čemž zvuk urazí 1490 metrů za vteřinu. Ve větších hloubkách zvyšuj e se jeho rychlost poměrně s tlakem vody. Poblíž Filipin nalezla už r. 1912 německá loď ,.Planet" hloubku 9788 metrů a tato hloubka byla považována za největší. Před tim naměřila britská válečná loď ,.Pen­ guin" na výpravě v l. 1895-1899 hloubku 9427 metrů a potom americká kabelová loď

·

349 "Nero" 9636 metrů u ostrova Guamu v Maria­ nech. Ale vědě to ovšem nestačí, aby zjišťovala j en hloubky oceánů, ona se snaží také probadati život v j ej ich temnotách. Z hlubin oceánů loví se zvířata zvláštními sítěmi. Při prohlížení kořisti, kterou vynesly sítě z mořských hlubin, nabýváme dojmu, že nesčetní živočichové svádějí velmi divoký boj o život v místech, o nichž se dříve nevěřilo, že by tam vůbec mohl býti nějaký život. O strašně vyzbroj ených rybách se zdá, že ne­ dovedou nic j iného a že nemají j iného úkolu, než aby uchvátily ohromné množství potravy, strávily je v ohromných žaludcích a tak znovu a znovu nabývaly sil, kterých je jim třeba k divokému kořistění. Jedna hlubinná ryba se j menuje Melanocetus Johnstoni. Je to ty­ pický zástupce dravců na dně oceánů. Má mo­ hutnou tlamu, celou posetou ostrými zuby a k ní se pojí žaludek, který vyplňuje skoro tři čtvrtiny zvířete. Ploutve a ocas jsou poměrně malé, ale stačí ovšem k plavání. Drobní živočichové, kteří nekořistí, nýbrž sami se stávají kořistí, žijí j ednak z odumře­ lých zvířat a rostlin, které k nim spadnou z vyšších vrstev, j ednak ze síry, která j e obsa-

žena v olejovitém bahně. Tím tvoří své t�lo také z neorganických látek . Hlubinná zvířata podléhají ohromnému tlaku vody - sto atmo­ sfér na každých tisíc metrú. Ve velikých hloub­ kách není příliš nízká teplota. V Atlantickém oceánu byly v hloubce 5700 metrů naměřeny skoro dva stupně teploty. A denní světlo j e nahrazeno podivuhodným světlem umělým. Hlubinné ryby maj í totiž většinou své vlastní svítilny. Jedno z těch zvířat má na obou stra­ nách hlavy svítící skvrny, z nichž j edna září zlatožlutě a druhá zelenavě. Jiné ryby jsou posety světélkujícími body, nebo mají po stra­ nách řetězy zářících perel, některé zase mají svítilny na hlavě i na ocase. Jedna z nich má docela vrhač světla. Za svítící hmotou je jakési vyduté zrcadlo a před zdroj em světla je čočka, j ež zachycuje světlo. Takové svítilny jsou podobně stavěny jako některé orgány rejnoka elektrického, šlo by tu , tedy o elektrické světlo. Miliardy takových světel září v hlubinách moře, ale pravdě­ podobně je tam jen matné, žlutozelené osvět­ lení. Ostatně jsou mnozí obyvatel� spodních vrstev mořských slepí. J iní však mají velice citlivé oči na dlouhých stopkách.

Typickým zjevem současné doby j e Musso­ lini, j enž do světa rozhlašuj e velikou míru­ milovnost, doma však své mírumilovné proj evy zakazuj e . Ač ujišťuj e rozhlasem celý svět touhou po míru, doma dává spouštěti na vodu j eden křižník za druhým, za hranice posílá voj enské instruktory. Mnoho se od nich armády asi ne­ naučí, avšak zabezpečují j ednotnost voj enské síly italských spoj enců . Snad by Mussolini pouštěl j eště větší hrúzu na svět, kdyby měl na to dost peněz. Francie vidouc, že všechny mírové snahy neved ou ke klidu a že nedosáhne bezpečnosti svých hranic, zahájila finanční politiku, která jí dává přece j en lepší záruku . Nahrornadila padesát miliard ve sklepích své Státní banky a sousedé se uchá­ zejí nyní o půjčku. Uchází se o ni Italie, uchází se o ni také i sama Anglie. A francouzská vláda projevila vzdálenou naději poskytnout půj čku i Německu na konsolidaci hospodářskou.

Nicrnéně kabinet Steegův, sestavený s obtíží před několika nedělemi, byl v polovici ledna poražen a přinucen k demisi. S ní je zase ohro­ ženo postavení min. Brianda, j enž měl v Že­ nevě horké dny se svým "Evropským svazem" . Projevem Ameriky, že by tento projekt vítala, uráží se ostří j eho existenci, protože Svaz měl míti obrácen hrot proti Americe. A delegace jednotlivých státí1 jsou čím dál tím rozpačitější, co a j ak se to vlastně má za­ řídit. Svaz totiž předpokládá ustálení nyněj ších hranic. Ale proti tornu stoj í dosti početná skupina státi! tak řeč. "revisionistických", které volají po nové úpravě hranic. Ta se rnúže díti j en na útraty druhé skupiny. Zvláště j e ostrý spor o hranice polské, které b y i někteří politikové francouzští obětovali za bezpečnost míru. Ale j ediná korektura vyvolá pak vášnivou touhu po změnách i j inde, zvláště v Maďarsku,

35 0 a tak bychom stáli přeq nejdivočejším zmat­ kem. Po j ednání o Evropském svazu j ednalo se v Ženevě zase o menšinových žalobách Německa proti Polsku . Dlužno spraved­ livě uznati, že se Poláci se svými menšinami příliš nemazlí a dopustí se leckterého násilí. Ve státě, který má asi 5 7 % obyvatelstva polské národnosti, je menšinová otázka palčivým pro­ blémem, zejména vůči německé menšině, která nachází na druhé straně hranic své mstitele. A že Němci nej ednají mnohem lépe, to známe my, j ejich sousedé, velmi dobře. V Ženevě slíbil polský ministr Zaleski vyšetření předložených stížností německým ministrem Curtiem a tím také Curtius utišil německý radikalismus, ovšem j en na krátkou chvíli. To však nevadí, aby se politické strany v Německu nepotíraly spory někdy velmi vášnivými a krvavými. Vedle toho konaly se v Ženevě porady o přípravách pro odzbro jovací konfe­ renci, mezi nimiž rozhodnuto bude as pro Že­ nevu j ako místo porad, ale rozhodnutí o před­ sedu nepadlo; proti kandidatuře českosloven­ ského ministra zahraničí ozvala se revisionis­ tická skupina vedená Německem a Italií a ozvaly se i sověty s náležitou porcí výčitek ne­ upřímnosti Benešovy politiky vůči sovětům. . Ale soudíme, že pro naši r epubliku by to nebyl žádný zisk a že není oč stát. Přes všechny přípravy k odzbrojovací kon­ ferenci, plaší moskevská vláda svět vál­ kou, dokazujíc ústy náčelníka rudé armády Vorošilova, že se chystá válečná výprava zá­ padních mocností proti SSSR. Že by k něj akému zákroku proti SSSR mělo dojít, soudí Vorošilov docela správně, ale že právě to nejméně logické se provádí, nemusí mít tolik strachu z útoku kapitalistických států proti SSSR. Logické by takové vystoupení bylo j iž proto, že SS SR se poctivě snaží, aby co nejvíce využil nynější hospodářské krise, co nejvíce podnítil miliony nezaměstnaných dělníků k boji proti svým vládám a vyvolal zvláště mezi hornictvem stávky. Se stávkami se j eho úsili nepovedlo; horníci poznali, že by j imi si uřezali větve, na kterých sami sedí. Ihned by vyvstal konkurent, který by ochotně dodával sám uhlí odběratelům j ej ich uhelných oblastí a tak se trvale poško­ dil vývoz . Anglická stávka stála anglické uhlokopy ztrátu odr"iru uhlí do skandinavských

zemí, kde se usadilo uhlí polské a německé. Angličtí horníci ztratili práci. Jak se taková porucha mstí, je viděti na dů­ sledcích veliké výluky textilního dělnictva v anglickém Lancashiru, j ehož výrobky na­ hrazuji na Dalekém Východě již po krátkém trvání výluky japonské továrny. To j sou pro Anglii citelné ztráty, protože nezaměstnanost tím j en stoupá. J en vzhledem k ní, aby vláda oddálila mladé dělniqtvo od práce, prodloužena byla školní docházka do 15 let. Při j ednom do­ datku k tomuto zákonu přihodil se vládě Mac­ donaldově nepříjemný malheur, že vláda byla v parlamentě poražena zásluhou i skupiny děl­ nické strany. Ale vláda si nebéře to k srdci. Má ostatně nyní ohromnou starost j inou . To j e starost s Indií. Konference u " kula­ lého stolu" skončila své práce. Vypracovala návrh nového poměru Indie k Vel. Britanii. Indii se má dostat volnějšího poměru k ostatní britské říši, asi něco podobného torňu, čím j sou dominia : Kanada, Australie a pod. Maj i vzniknout j akési "Spojené státy indické" , které

Indické ženy zamezuj í vstup k j ed nání v bombajské radnici o úpravu prodej e lihovin. Monopol lihový vynáší vládě velký peníz a proto byl prohlášen proti němu boj kot. by byly spravovány parlamentem o dvou ko­ morách. V poslanecké sněmovně by zasedali volení zástupci, v horní členové j menovaní Anglií a vládami států, po případě správci pro­ vincií, pokud j sou tyto pod britskou správou. V čele má stát guvernér, j enž má právo veta proti zákonům, zvláště finančním. Zahraniční a celní politika zůstala by v rukou anglického zástupce. Návrh znamená tedy uvolnění, ale nikoli svobodu, po níž volají indičtí nacionálové.

35 1 Po těchto návrzích rozložilo se v anglickém tisku velké ticho s napiatým očekáváním, co se tomu řekne v Indii.

vaje, lehnou si na kolej e . Policie vypráská le­ žáky, lehnou si tam teda hned j inL . . Trest vězení j e pro Inda j en milým odpočinkem. Na­ nejvýše želí, že nemůže dále agitovat a volně psát. K nové ústavě přistupuje anglická vláda k pro-

Pozatýkané ženy, bránící vstupu do obchodu, j sou odváženy policejním autobusem do vě­ zení. Jiné však z a n ě nastupují. Mezitím, co bylo v Londýně j ednáno, odeh rály se v některých indických městech divoké bouře. Na j ej ich potlačení nestačí evropské policejní prostředky. Tak na př. před krámy s anglickým

Typ ruského horníka v dněperské pánvi. Všimně m e si j eho rozedraného oděvu a roz­ bitých bot. J en velik)rm násilím j sou horníci přidržováni ku práci při nedostatku potravin a oděvu a bídném u bytování. Výzva k boj kotu závodů v Pooně. Nacionalisté boj kotuj í všechny závody i foot­ ballové zápasy, na nichž berou podíl Angli­ puštění všech politických vězňů tedy i Gand­ čané. hiho, aby ukázala smiřlivého ducha. Ale návrh nenalézá žádného nadšení v nacionalistických zbožím utvoří indické nacionalistky řetěz, jímž kruzích indických. Zdá se, že ztroskotá, protože nikoho do obchodu nepustí. Phjde policie, Indové chtějí už mnohem více. Budou chtít již hlídku sebere, odveze, ale než zatčení odjedou, proto, že v Indii pracuje silně sovětská postaví se tam ženy j iné. Aby nejezdily tram- propaganda.

352 Na únor připravuj e nyní velkou akci ve Spoj . státech. J ak z j iné zprávy v . , Širým světem" poznáme, stoupl americký dovoz do SSSR velmi rychle a to na ú traty Anglie. Jsou to hlavně stroj e, s kterými zařizují své továrny podle pětiletého plánu . Zdá se, že svých ob­ chodních styků s Amerikou používají k větší propagandě na púdě Unie. V Anglii jsou j iž zasazeni a nepotřebují mít k ní takových ohledů. Zboží, které má býti vyrobeno v sovětských

Turecký president rozmlouvá na své inspekční cestě s obyvatelstvem v A masii . továrnách, má býti zbraní politickou, tak j ako j e dosud dříví, které se hromadně vyváží do Anglie a Ameriky, ač je to prokázaný . , dum­ ping" t . j. zboží nabízené za ceny hluboko pod náklady výrobními. V tomto případě je to dříví nakácené v severních pralesích Ruska tresta­ neckými oddíly, j ež pracují za strašných po­ měrů. Je to strašné drancování země, protože se o nové zalesňování nikdo nestará. Při tom lid v městech trpí mrazy a dněperské doly nemohou pracovat pro nedostatek - dříví.

Ale hlavní j e sehnat peníze na propagandu a na armádu suchozemskou i námořní. Pro tuto učinila sovětská vláda velké objed­ návky v Italii, aby si tak zabezpečila pi·evahu na Černém moři. Turecka se ovšem neleká, po­ čítá s možnosti útoku západních mocností. Turecko má ostatně těžké starosti. V sou­ časné době podniká diktátor Mustafa Kemal Ghazi studijní cesty po Malé Asii, aby poznal nedostatky svého státu. Obraz, který se mu naskytuj e, je velmi neutěšený, zejména bída venkovského lidu je veliká. Přir'ozeně kulhá také státní správa, zvláště velké stížnosti jsou na úplatnost úřednictva. Mustafa Kemal dal založit novou politickou stranu lidovou, j ejímž bude předsedou a z té chce vytvořit stran u státní, která by čelila ostatním skupinám parlament­ ním. Ale k opravám bude potřebí peněz a zase peněz, které se však těžce sháněj í, když dluž­ níci tak často prohlašují, že dluhy platit ne­ budou. A těžko také pújčovat, když leckterý stát se otřásá v základech . S takovou nedůvěrou se hledí nyní na Španělsko, kde generál Berenguer prohlásil, že volby do parlamentu provede 1 . března bez ohledu na politické na­ pětí. Úvodem k nim budou volby starostů obecních. Veřejné mínění je ovládáno touhou po zřízení republiky, j enže prohlášení republiky nevyřídí celou spoustu těžkostí a zejména špa­ nělský národ při tak velkém počtu analfabetů, není pro republiku stvořený. Š iroké masy budou podléhat svodům dobrodružných vůdců a zmatek j en vzroste. Toho by si dobří občané měli být vědomi. Ale v celém ibero-hispanském světě, j ak se celkově nazývají všechny země, kde se hovoří španělsky, tedy nejen v Evropě, nýbrž i v Ame­ rice, je plno kvasu . Nedávno vznikly vážné ne­ pokoje na Kubě, kde došlo k násilnostem a zapalování plantáží cukrové třtiny, na což j e trest smrti. Politické vzrušení bylo vystřídáno vzrušením z velkých katastrof, způsobených zemětřeseními. Tentokráte největší škody utrpěl stát Oaxaca v Mexiku a pak podhůří And v Argentině.

Vychází měsíčně mimo červenec a srpen. - Redaktor prof. dr. S t a n i s 1 a v N i k o 1 a u . Cena jednotlivého sešitu K č 6 · -. Úplný ročník 1 0 čísel v předplacení K č 50·-, poštou K č 52·-. Tiskem U n i e v Praze. Užlvánf novinových známek povoleno ředitelstvlm pošt a telegrafů v Praze pod čls. 20.143-VI/24.

v

A

z E M E

L

I D É

illiiiiliil\liiiliiillallilliilihil,llllilil, , ,jjj,jjjj, , ,,,j,,jjjjjj,jjj, ,jjj jj, jjj,jjj,jjj,j, , ,,

Zeměpisná knihovna pro zábavu a poučení. Poslednf syazky vydané v knihovně:

H. Gilder : Tragedie v polárním moři. S 8 obrázky a mapkou. Sv. 6 1 . Za Kč 1 1 ·-. A. N. Krukovskij : Z říše mlh a věčného ticha. Přeložil Valenta•Alfa. S 15 obr. Sv. 62. Za Kč 1 3·-. M. M: Taylor : U �apuů. Povídky a �obrodružství z Nové Guinej e.Jlustroval Zd. Burtan. S 10 obrazky. Sv. 63. Za Ke 1 6·-. K mrazivému jihu. Sv. 64. Sborník antarktických výprav. I. Útoky a dobytí jižní točny. Sestavil R. Pazderník. S 18 obr.lzky a mapkou. Za Kč 1 2·-.

J. Špirhanzl·Duriš: Přes hory a moře. Sv. 65. S 37 obr. a 2 mapami. Za Kč 1 5·-. Gopal Dhan Mukerji: Zvířata a lidé v džungli. Sv. 66. S 8 obrázky. Za Kč 9·-. Cesty D. Livingstona po jižní Africe. Upravil Jan Macháček. Sv. 67. S 22 obrázky a l mapkou. Za Kč 18·-. Ch. Mayer: Honby n a živá zvířata v malaj ských pralesích. Sv. 68. S 16 obrázky. Za Kč 1 7·- . K mrazivému jihu. Sv. 69. II. Na okraji Antarktidy. S 8 obrázky. Za Kč 1 1 ·-. L. A. Bougainville: Plavba kolem světa. Sv. 70. S 8 obrázky a 2 mapkami. Za Kč 14·-. Dr. R. Cicvárek: Asijské prob!émy a naše vystěhovalectví. Sv. 71. S 28 obrázky. Za Kč 20·--. Prof. Josef Hříbek : V zemi lva a slunce. Crty z cest napříč Persií. I. díl, sv. 72 Za Kč 20·-. l l . díl, sv. 73. Za Kč 1 8·-. L. Powys: ť:emý smích . Sv. 74. Přeložil V. Chabr. S 1 0 obr. Str. 1 34. Za Kč 12·-. P. Šebesta : V přitmí pralesa. Badatelské cesty mezi trpaslíky Semangy v pralesích Malakky. Sv. 75 . díl I. za Kč 1 5·-, sv. 76. díl l l . za Kč 20·-. M. N. Prževalského cesty vnitrem Asie. Upravil dr. E. Mašín. Sv. 77. Za Kč 1 5'-. N. Peredolskij : Po Jeniseji. Přeložil R. Valenta�Alfa. Sv. 78. Za Kč 1 8·-. J. Wála : Kanoí napříč Evropou. S ilustracemi autoroyými. Sv. 79. Za Kč 1 8·-. T. Barns : Divy tropické Afriky. Zpracoval dr. Vlad. Novák. Sv. 80. Za Kč 20· -. W. Beebe : V džunglích Guyany. Přeložil V. Chabr. Sv. 8 1 . Za Kč 1 5·-.

V. V. Stratono v : Na azurovém p obřeží. Crty z Kavkazu. Podle ruského originálq pro knihovnu psaného přeložil J. Spirhanzl�Duriš. Sv. 82. Za Kč 24·-. P. Šebesta : Svítání nad pralesem. Sv. 83. díl I. za Kč 20·-, sv. 84. díl II. za Kč 1 5·-. Dr. R. Cicvárek: Holandská Indie. Sv. 85. díl I. za Kč 22·-, sv. 86. díl II. za Kč 26·-, sv. 88. díl III. za Kč 27·-. F. R. Bumham : Skautem ve dvou zemědílech. Sv. 87. Přeložil H. Jost. I. díl za Kč 1 8·-, sv. 90. II. díl za Kč 20·-. S. Grigorěv: U Samojedů na N ové Zemi. Sv. 89. Přel. R. Valenta-Alfa. Za Kč 1 5·-. Jos. Březáček : ť:eští pionýři v Americe. Sv. 9 1 . Za Kč 16'-, Al. David•Neel : O žebrácké holi do Svatého města (Lhasy). Přeložil H. Jost. Sv. 92. V tisku. Další

se

připravuj!.

Ž á d ej t e o n o v ý p r o s p e k t a s e z n a m k n i h o v n y Z e m ě a l i d é .

Na k l a da t e ls tv í Č e s k é g r afi c k é Un ie a. s. v P r a z e.