Roen.VIII. ClILO: nrklrdem, ČESK GRRFI KE. unie R.S. v PRAZE

Roen.VIII

ClILO:

nRKLRDEm ,

ČESK€ GRRFI KE

uniE R.S. v PRAZE.

..�irtm

světem". Zeměpisný měslčnlk. Vycházl každý ml!slc kromě července a srpna s hojnými obr.hky

a mapami, černými a barevnými přílohami. Vrchnl redakci vede prof. dr. Stan. Nfkolau, jemu! se také

zasilajl redakčnl dopisy, články a jiné rukopisy na adresu: Praha XII., M2. Neobjednané rukopisy se ne• vracej(, leda připojl•li se příslušné známky na poštovné. Jinak se za rukoJll5 neru�l. Z obuhu čl.tnkO od• povldajl autoři sami. Otiskovati články, zprávy a obrázky ze .,Sirým světem" dovolenu je se svolenlm re•

dakce, anebo uvede•li se plný název měslčníku. Administrace je v naklad.1telstvl linie, Praha ll., Svobo• dova ul., kam se posllajl objednávky a reklamace. Tyto se nefrankujl, jsou•ll Jldny na llstku a označeny jako reklamace a obsahují•li jen zprávu, že číslo nedošlo, a jménu odběratele. l'tedplo1tné no1 ročnlk Kč 50·-, poštou Kč 52·-. Jednotlivé sešity po Kč 6·-. Lze objedno1tl tH v ka!dén1 knihkupectví.

o·bsah čísla 5. Dr. Jifí Baum: Nezdar okurkářské plan· táže. (ll obr.) Dr. Karel MUller: Na oslavách stého vý· ročí samostatnosti Řecka. (6 obr.) Vasil Věrin: V kraji zlatonosného pisku. (2 obr. Dokončení.) Galapagy. (5 obr.j

V. Pelka: V

k.nvkaz11kýda KtJ·žích.

(4 obr.

Dokončeni.) Besídka. - - Ter.lmiclctf roslaledy.- Sport­

jinde.

-

humoru. tické.

Užíváni novinových známek povoleno ředitelstvím pošt

a

-

D ojmy tJ clu,ilky.

--

J,itoruwru.

Ze

:wiftu.

-

-

Na niti

Roshledy statis­

Otós ky dne.

telcgrafO v l'r.u.e pod čf5. 20.14J.VI/24.

Knihy a časopisy redakce došlé: Roald Amundsen: Amundsen objevitel. Vlastni životopis. Pfolo:lil JoRof HrůAa. S čet­ nými ilustracemi. Nak.l. Orbis, Praha 1930. Str. 180. Cmua Kč 35.- brož.-Martin Johnson: Safari, sága afrického azuru. S fotografiemi autora. Pfol. B. Z. Nckovařík. Nak.l. Václav Petr, Praha 1930. Str. 220. Za Kč 50·- brol.., váz. Kč. 70·Paul Morand: New York. Přel. Dr. B. Polivková. Nakl. F. Topi č, Prnhn 1930. Str. 234. Za Kč 40·- brož., váz. Kč 55·-. - Josef Šusta: Světová JlOiitikn v lotech 18711914. V. díl. Vznik trojdohody a velmocenský výpad rakouský. Nakl. Vesmír, Praha 1930. Str. 300. Cena Kč 54·- brož. - Vel. Ilustrovaný zem�pis, napsal J, Basl, II. vyd. upravil prof. JJ�.D Anděl, čís. 133-138. Nak.l. I. L. Kohor, Praha 1930. Sešit 2·80 Kč. - B. Hruška: Toulky přírodou. Sešit 17-21. Cena čísla 2·80 Kč. Nakl. týž. Naše zahraničí (spoj. čas. Čsl. emigrace a Naše zahraničí) č. 5. Listopad 1930. Komenský, pedagogický časopis, č. 4. Prosinec 1930. -Prof. Ing. K. Růlilka: Průmyslová, obchodní a zemědělská Č. S. R. v r. 1929. Mělník, Rdínova 187. Ctma 12·- Kč. Zprávy tisk. kanceláře Pr. Vzork. Veletrhů. - Slovenský L'ud, týdeník, Košice. -

PRAŽSKA l1ĚSTSKA PO]IŠŤOVNA POD ZAŠTITOU HLAVNIHO MĚSTA PRAHY.

Veškeré druhy pojištěni. 'PRAHA

/1

STAROMĚSTSKÉ NAHĚSTI Č. Tel.

604-41, 634-17.

8.

1\ C:LA:'\1\ť

1.

Bc\'t::\L.\: :'\EZD.\1{

01\THI\AÚSl\{: PLA:'\T.-\žE.

KOKOSOVJ� PALMY N A POBŘElí MEXICKÉHO ZÁLIVU.

E

CL.\XKC J

B.\l!�L\: XEZTl:\1{

.1\ A

X.-\ŠE

01\llH.T\AI<SKl:: PLAXT:\žE .

f<ECE STYX ll.

CH.-\T:\ \" LESE.

SIRYM SVETEM Č Í S L O

t

s.

9

3

t

ROČNÍK VIII.

Dr. Jiří Ba um, Praha .

NEZDAR O K U R K AR S KE P LAN TAZE. M e z i k r a j a n y u M e xi ck éh o z á l i v u. Bylo to po vánocích Autor zavádi nás l1e krajanům u lVIexického j ede j en po silnici. Schránka, kterou roku 1921. Procesto­ zálivu, kde se se svým pNtelem pokusil na val jsem s přítelem propůjčeném pozemku plstovat okurky. Po­ jsme zde viděli, nesla celou Floridu až po znáváme nejen krajinu, nýbrž i naše krajany zřetelný nápis "J. město Miami na j i­ a jejich nesnáze jako farmářů, kteři v posled­ Novák". Zde, najihu, j e čes­ hu, odkud nás vy­ ních letech jsou tísnlni nízk)•mi cenami plodin. ký farmál- vzácností; hnala drahota města, žijícího z peněz newyorských milionářů. my věděli j en o české osadě j ménem Přešli jsme poloostrov u New Smyrna a Kolín, ale ta byla v Louisianě. Váhali kolem Tampy a Pensacoly jsme pokra­ j sem tedy j en na okamžik a j iž j sme se čovali v cestě na západ. ubírali po cestičce k domu. Phj etí bylo velmi srdečné, jako vždy Za Pensacolou byl kraj pustý a ne­ obydlený. Jakmile jsme se dostali přes mezi krajany. Byli jsme důkladně po­ 1-eku Styx, j ej íž vody temné a mlčenlivé, hoštěni a pl-i tom jsme se dověděli, že zdají se ospravedlňovati j ej í jméno, puto­ v okolí j e celá česká osada, j ejíž sHedis­ vali jsme neustále pralesem, vroubícím kem j e městečko Silver Hill. A j iž se bažiny pobřeží. Kraj byl neobydlen, až ozývaly návrhy, abychom zanechali po­ na osamělé chatrče černochů, živících se tulného života a usadili se mezi nimi. sbíráním pryskyřice. Působilo tedy na nás "Z toho bamování (toulání) nic nemáte, dvojnásob, když poj ednou octli jsme se raději tu zůstaňte, vyklín ujte (vykácej te) u malé mýtiny, na které stál úhledný di·e­ si kus lesa a můžete tu farmaht!" A pak věný domek. Byl to j ako malý ostrůvek náš laskavý hostitel vytáhl z kolny civilisace v mor-i lesů. Naše srdce zabušila "fordku", která j istě pamatovala j eště však j eště silněji, když jsme zahlédli Lincolna a již nás odvážel v triumfu do schránku na dopisy. Na americkém ven­ města Silver Hillu. V Americe, kde každý rolník bydlí upro­ kově listonoš nenosí dopisy až pUmo do domu, nýbrž každý fannái' upevňuj e sUed svých polí, není vesnic a tak i nej­ u silnice svoj i schránku a listonoš tedy menší skupina domů nese hrdý název Šiq:·m světem,

li

města. Silver Hill náleželo spíše mezi menší "města" . Asi 25 domků tvořilo zde clvě široké ulice, křižující se v pravém úhlu. Domky byly ze dřeva a vypadaly většinou úhledně. Byly zde dva štory (krámy) , j eden český a j eden švédský, neboť asi z j edné třetiny bylo obyva­ telstvo švédské. Na kraji města byla mlé­ kárna a opodál stál maličký, rovněž dře­ věný kostelíček. Vystavěli si jej Švédové, kteří jsou velmi pobožní. Vedle kostelíčka stála dlouhá, nízká budova: "Chlívek pro fordky", j ak nám náš průvodce vysvětlo­ val. Široké ulice pi"echázely v stejně široké cesty; j edna vedla do Robertsdale, kde

do Bay Minette, okresního města, aby zde háj il zájmy kolonie. Zde se nám dostalo také prvních infor­ mací o zdejším hospodářství. Teplé pod­ nebí dovoluj e zde pěstovati ranou zele-

D ú m zámoin{�ho Slováka v Si!ver Hillu .

ninu a kraj produkoval brzo z j ara velké množství raných okurek, které byly vy­ váženy na sever, hlavně do Chicaga, 2.000 km daleko. Jinak jsou zde pěstována rajská j ablíčka, brambory obyčejné i "sladké" (ipomea hatatas), kukur-ice, ba-

Dúm českého farmáře v Silver Hillu.

byla železniční stanice, a druhá do Fair­ hope u zálivu Mobilského. Obě byly tehdá sotva sjízdné : místy byl hluboký písek, j inde zas bláto, do kterého hluboko za­ padala kola vozů. Tak vypadalo městečko, kter.é po delší dobu mělo pak pro nás zna­ menati středisko kultury a civilisace. Ještě během dne byli jsme představeni řadě zdejších krajanů a večer jsme byli hosty pa:na N., nejpl"ednějšího ze zdejších usedlíků. Jeho domek, dřevěný, j ako všechna zdejší obydlí, vypadal skoro j ako vilka a brzo jsme se dověděli, že j e velmi zámožný. Patřily mu četné pozemky a byl spolumajitelem štoru v Silver Hillu a dru­ hého, většího, v Robertsdale. Zabýval se dokonce také politikou a občas zajížděl

Česká farma.

vlna, pomeranče, citrony a j ahody. Půdy zde bylo dost ; většinu stejně j eště po­ krýval les borový nebo dubový. Náhlý pr·echod z namáhavé pouti divo­ činou do útulné osady krajanů nezůstal

243

bez účinku na nás a tak nebylo třeba vel­ kého přemlouvání, abychom se zde zdrželi, a to tím spíše, že různé problémy, týkající se našeho pobytu, byly lehce rozluštěny. Krajan N. dovolil nám, abychom se pro­ zatímně usadili na j edné j eho "čtyřicítce" . Pozemky tvoří zde totiž plochy o 40 ak­ rech. Jejich strany j sou vroubeny veřej­ nými cestami, většinou ovšem nespravo­ vanými. Větší pozemky tvoří pak násobek 40, maj í na př. 80 nebo 160 akrů. Každý pozemek musí býti obehnán plotem z ostna­ tého drátu, j ežto dobytek se smí volně pásti. Na pozemku pak, avšak blízko hlavní cesty, stává domek majitelův. I otázka bydlení byla v našem případě příznivě rozluštěna. Nedaleko místa na­ šeho nového působiště, stál v lese malý domeček; u nás bychom l-ekli: "Malá trampská chata" . Byl bez majitele. Prý byla vystavěna j akýmsi Čechem z Wis­ consinu, který však pro svoji povahu se špatně snášel s ostatními krajany a byl j imi na konec z osady vypověděn. Jako všude v 1-ídce obydlených krajinách Ame­ riky, bylo i zde na obyvatelích samotných, aby si zde udrželi poí-ádek. Zástupcem spravedlnosti byl zde j en šerif, bydlící až v Robertsdale, který se nemohl svému odpovědnému úl"adu úplně věnovati, ne­ boť zároveň obchodoval koňmi a měl za­ stoupení Fordových automobilů! Hetího dne po našem příj ezdu nastě­ hovali j sme slavnostně celý náš maj etek do našeho obydlí a j ali j sme se ho upravo­ vat. Prkna, z kterých byl domek zbudo­ ván, se poněkud rozestoupila a bylo nutno mezery zakrýti kusy dřeva a lepenkou, kterou jsme sehnali. Naše stavení nemělo příznivou polohu: stálo blízko velkého močálu a po každém deštíčku vystoupila voda až pod náš dům. Na štěstí měl zvý­ šenou podlahu, j ejíž prkna byla zčásti zachována a nemusili jsme se tedy doma broditi vodou. Teď, v zimě, nebylo j eště komárů a j en na večer, když jsme ulehli, ozýval se pronikavý zpěv nesčetných ža­ bích sborů, který spolu s teskným šumě­ ním hvozdu ukolébával nás ve spánek. Již od samého začátku pomáhali nám naši krajané podle svých sil. Dostali j sme

lákavé nabídky: j eden farmál" měl státi na dvorku starou, nepoUebnou postel, druhý zas stará, železná kamna. Abychom tyto předměty, které měly tvohti základ na­ šeho nábytku, mohli dopraviti k nám, bylo zapotl"ebí, aby nám třetí krajan zas zapůjčil koně a vůz a tak jsme j ednoho dne v triumfu tyto poklady přivezli domů. Ovšem, při skládání kamen měli jsme malou nehodu: kamna sjela po nastave-

V lese u Silver Hillu.

ných dřevech trochu rychleji, n ež j sme si to pi"edstavovali, a narazila na naši resi­ denci, avšak nijak zvlášť j i nepoškodila, až na to, že odstrčila domek asi o půl metru dozadu . Mezi tím však čekala nás j iž práce na pozemku, nám svěi"eném, a my měli příle­ žitost poznati metody amerického hospo­ dářství v praksi. Pozemek, který měl býti základem našeho bohatství, nebyl dosud nikdy obděláván a byl zarostlý •

244

lesem statných borovic Pin us Australis. Bylo třeba j e vykáceti a podle návodu na­ šich sousedů postupovali jsme takto: ko­ lem každého stromu jsme vykopali příkop asi půl metru hluboký. Do něho jsme na­ nosili suché větvičky klestí a zapálili. Po nějaké době strom přehořel a upadl. Byl pak odtažen mezky stranou; dříví toho druhu j est ve zdejší krajině bezcenné. V zemi zbyl sice pařez, ale ohořelý dosta­ tečně hluboko, aby nepřekážel při orání. Když byla tato práce skončena, bylo

Hkají, fertila fzrem . Dobytek zde není cho­ ván ve stájích a proto není hnojiva při­ rozeného. Když bylo pole pohnojeno, j ali jsme se sázeti okurky podle rad, které nám krajané v hojné míi·e udíleli. Když tato práce byla skončena, mohli j sme si konečně po prvé trochu oddech­ nouti. Teď jsme získali konečně času aspoň částečně splatiti ochotnou pomoc našich sousedů tím, že jsme jim zas my přišli pomoci pi"i j ejich pracích. Měli j sme tak pi"íležitost se s nimi seznámiti a od té doby trávili j sme večery zpravidla u ně­ kterého z nich. Byli to většinou Češi, kteří opustili svoji vlast již p!·ed dlouhými lety a byli zde i tací, kteří se v Americe j iž narodili a čeština byla přece j en j ejich mateřštinou proto, protože vyrostli na otcovské farmě, daleko od města, které odnárodňuje. O vlasti mají většinou po­ nětí již mlhavé. Nazývají ji Starou zemí podle anglického (Ol d country) a mluvili o ní j ako o zemi, kde j e vše lepší, avšak kde j e těžko uhájiti živobytí. Někteří bojovali v americké armádě, j ako ochotný krajan B . , s kterým j sem se brzo spřátelil. Jeho tchán dobře znal Havlasu z dob j eho ameČeští rolníci u traktoru . . rického pobytu. SUecliskem českého života byl Č eský :.mtno pozemek zorati. Ježto šlo o pa­ dům, řec. bohýmijen lt6l (Bohemian Hall), nenskou půdu, rozhodli j sme, že dáme j i j ak byl obyčejně zván: pěkná, di-evěná zorati traktorem. Dnes traktor, nejčastěj i budova s velkou síní, kterou si krajané For dson, hraj e důležitou roli v americkém sami postavili. Ve všední clen byla zde rolnic tví. Pro mnohé farmái·e j e prame­ škola, avšak v neděli bývala zde často nem vedlejších pi-í jmů, j ežto ve volném Party, slavnost nebo večírek. Pak sešli čase oraj í za smluvený poplatek na po­ se zde čeští farmář"i z dalekého okolí; zemku sousedově a za podobných pod­ mnozí pl-ijeli autem, jiní vozem nebo mínek zoral nám náš pozemek švédský pěšky a mezi tím , co staH si vyprávěli, farmář, žij ící u Silver Hillu. mládež hrála společenské hry nebo tan­ Diskový pluh převracel důkladně kyp­ čila. Nescházela zde ani čtyřčlenná ka­ rou půdu našeho pole a bylo teď zapotřebí pela. Mladí ovšem často dávali při zábavě vyorati již i"ádky. Sotva odjel Švéd se přednost angličtině pi·cd češtinou. Nesmím svým traktorem, již tu byl něj aký krajan, ani zatajiti, že ph větších slavnostech ne­ B. z Edwardsville u Chicaga, s kterým scházelo ani auto, pi·ijedší odněkud zda­ jsme se doposud j eště neznali a který ne­ leka, v kterém poclczi·ele vypadající indi­ žádán j al se ochotně vyorávati j ednu viduum nalévalo za vysoký poplatek sklen­ řádku za druhou. Pomalu povstávalo ky m unša 7'n u, (tajně vyrobené kořalky) . úhledné políčko v místech, kde di-íve byla V Českém domě pořádávala i česká ochotnická družina r ů z n é h r y, j ako j en divočina. Pak nastala nová práce: hnojení pole "Z českých mlým"''' a jiné. Jednou zde umělým hnojivem, neboli, j ak naši kraj ané byl i opravdovský maškarní bál; první

2 45

cenu dostala samoúejmě maska, před­ stavující - okurku. Společenský život zdál se býti mnohem více vyvinut než u Švédů. Docela bez drobných sporů a rozmíšek to nešlo, ale celkem vzájemný poměr usedlíků byl velmi dobrý. Rovněž s e švédskými souse­ dy vycházeli vehpi dobře. Kdežto zdejší Ceši byli většinou volno­ myšlenkáři, byli Švédové velmi nábožen­ sky založeni. Jejich pastor, příjemný starý pán, těšil se u nich velké vážnosti a právě za mého pobytu koupili mu j eho věřící�darem krásný automobil. Když ně­ kolik let předtím bylo zatmění slunce, shromáždila se část Švédů u svého koste­ líka a modlili se a zpívali v domnění, že se blíží konec světa. Občas j sme podnikali vycházky do městečka Robertsdale. Vzniklo původně j en j ako železniční stanice pro Silver Hill , avšak dík dráze brzo j ej přerostlo. Byl zde dokonce i biograf, banka, asi 4 automobi­ lové správkárny a několik obchodníků,

j eden druhého tak zvanými soft d rin ks (měkkými nápoji) , limonádami, které vnu­ tila americkému národu prohibice. Tak i zde sešel se často větší počet kraj anů v českém š to r u a mnohé spolky a akce byly smluveny mezi pytly s moukou a rýží, u láhve coca coly. Mezitím do kraje zavítalo j iž j aro. Pro­ nikavá chladna a mlhy časného rána pře­ staly, a celý den vysílalo teď sluníčko své

Stříkání okurek skalicí.

Okurková pole u Silver Hillu.

kupuj ících od farmái·ů j ej ich pro,�:Ikty. Zdejší hlavní što r (krám) vynikal skoro elegancí a rozlehlostí, a j ak j iž to bývá v malých amerických městech, byl jakýmsi shromaždištěm okolních farmářů, kteří při občasné docházce do města tráví v krámě všechen volný čas, j ežto se zde sej dou se svými známými, kteří náhodou meškají také ten den v městě a mohou si s nimi popovídat. Z nouze při tom častuj e

hřejivé paprsky na krajinu silverhillskou. Naše mladé okurky rostly j ako z vody. Byly sázeny v ban čích, t. j . v celých sku­ pinách a teď bylo třeba vytrhati pře­ bytečné, aby bylo dostatek potravy pro všechny. Potom nastal úporný zápas s plevelem, stejně podporovaným přízni­ vým podnebím j ako pečlivě pěstěné okur­ ky. Bylo nutno neustále okopávati a občas j sme si vypůjčili kolove ftr (cultivátor, plečku) s koněm od souseda a projeli jsme jím řádky. Tak zas ubíhal čas v pilné práci a neměli jsme odpočinku, až konečně nastala doba, kdy veliké listy okurek za­ kryly pole a nebylo j iž ani třeba ba ani možno naše pole okopávati. Nastala zas krátká doba odpočinku, které j sme vy­ užili k výletům do okolí. Někdy jsme se toulali po lesích s bro­ kovnicí na rameni. Za naším polem vedla klikatá stezka hustým lesem vždy zele­ ných dubů až k stinnému údolí, kterým protékal potok. Zde bylo mé zamilované místečko. N a svahu u potoka rostly pře-

iuásné stromy magnoliové a v tu dobu, na j aře, svítily j ej ich obrovské, bílé květy pWmím lesa, šíříce příjemnou vťmi. V mís­ tech, kde potok se rozléval a tvořil malé bažinky, rostly podivné, bizarní rostliny: Saracenie. Ze země vyrůstal podlouhlý útvar, j ako štíhlý kornoutek z papíru, avšak z j emného papíru narůžovělého, protkaného j emným mřížkováním a se­ shora zpola zakrytý: dúmyslná pasť

H myzožravé:ros Uiny Saracenie.

hmyzožravé rostliny, pasť, do které hmyz vlézá lákán sladkou šťavou, avšak z které nenajde východu a j e nakonec rostlinou stráven j ako tučné sousto. Les ozýval se vrkáním hrdliček. Mnohé z nich byly hosty z dalekého severu, kteh zde přečkávali zimu . Jiné byly zdejšími příslušníky a chystaly se j iž stavěti si svá nepořádná hnízdečka na větvích doubků. Pro nás kdysi znamenaly vážné nebez­ pečí: po zasázení okurek přilétaly v hej -

nech na pole a kdybychom nebyli od rána do večera hlídali, j istě by j e byly zas všechny spásly. U kraje lesa ozýval se všude hlas rozto­ milé americké křepelky. Říkají jí Bo b white (čti bob vajt). Je to jméno, občas se mezi Američany vyskytuj ící - Bob zna­ mená Jakob - a j ej í volání skutečně zni, j ako tato dvě slova. Druhé ovšem j e na­ polo zapískání. Když schylovalo se k večeru, objevil se na nebi veliký lelek, poletující neklidným letem sem a tam. Občas vrhal se pojednou dolů a až těsně nad zemí zarazil a pokra­ čoval v letu. V tu chvíli prudký proud vzduchový, proudící péry křídel a ocasu, způsobil, že povstal daleko slyšitelný zvuk. Nad strání, za potokem, byla široká paseka, j ako cesta, pro kleštěná lesem. Nevznikla lidskou rukou - těmito místy kdysi prošlo tornado, metla těchto krajin. Obrovské stromy ležely zde n a zemi s kořeny zkroucenými, j ako by nějaká obrovská ruka byla strom kroutivým po­ hybem vytáhla ze země. Kudy se brala větrná smršť, tam nezůstal státi ani j ediný strom. Občas přicházeli jsme na naší cestě pra­ lesem na zbytky železniční trati. Kdysi, před lety, exploitovala nějaká společnost tyto lesy. Postavila zde velikou pilu a dráhu, vedoucí k hlavní trati, asi 7 km daleko. Během doby vykáceli všechno lepší dHví a obrovské pařezy svědčily o tom, o j aké pHrodní bohatství byl kraj zbaven nerozumným hospodářstvím. Ká­ ceti stromy obyčejných druhú se nevy­ plácelo; podnik přestal býti rentabilním a zašel. Kolej e zrezavěly, trať zarůstala novým lesem a dí·evěné mosty přes I-íčky ztrouchnivěly. Zbytky železnice působily j ako t ragické svědectví vítězství přírody, nad dílem ruky člověka. I budova pily dosud stála kdesi uvniU pralesa, daleko od nej bližšího lidského obydlí. Drobné že­ lezné součástky strojů rozebrali si během doby lidé z okolí, avšak dosud byla zde torsa parních strojů a zbytky zařízení. Občas jsme přišli na našich toulkách pus­ tinou k této opuštěné pile, kterou nebylo

2 47

možno zpeněžiti po zániku dřevař-ské spo­ lečnosti. Farmáři neradi chodili v tato místa; nebylo prý to bezpečné. Vyprávělo se v kraji, že pila j e obydlena b utlegry

j akési dřevěné věže s vyčnívajícím na­ hoře ramenem . Když pi"istane k nábl-eží loď naložená banány, spustí toto rameno k lodi. Jím a věží prochází pohyblivý pás (conveyor belt), na něj kladou hrozny ba­ nánů a ty pak běží po pásu ramenem, věží a pak do skladiště. Američané si na banány potrpí a tak Severní Amerika jich zkonsumuj e ročně velké množství. Pomník, stojící na náměstí, prostý ka­ menný kříž, připomíná nám francouzského zakladatele města. Mobile bylo založeno již roku 1 700, avšak několikrát změnilo od té doby svého pána. Roku 1 763 stali se j eho pány Angličané, roku 1 780 zas Spanělé a teprve r. 1813 připadáměsto Unii. Tak ubíhal čas, měsíc duben se schylo-

Město Mobile .

neboli holinkáři , kter-í zde vaH potajmu kořalku a neradi vidí, chodí-li někdo příliš často kolem j ejich skrýše. Ještě než počala doba sklizně, Rodnikli jsme větší výlet, do města Mobile. Sli jsme nej dříve asi 15 km lesní cestou, která nás dovedla až do malého městečka Fairhope. Leží na návrší, obklopeno borovým lesem, u blankvtného zálivu mobilského. Odtud odvezl nás malý parník pi·es záliv do města Mobile: typického j ižního města, s chodníky, skrytými v podloubí. Jako -všude na j ihu, tvoří zde černoši značnou část obyvatelstva a to asi 44%. Vyváží bavlnu, dříví a terpentýn a j e důležitým přístavem pro dovoz banánů do Spoje­ n)rch státť1. Na nábřeží viděli jsme státi

Nakládání banánú.

val ke konci a v kraji se děly horečné pří­ pravy ke sklizni. Po vzoru našich sousedů opatřili jsme si rovněž velké košíky z ten­ kých dyh na okurky a na poli vystavěli

jsme si malý přístřešek, v kterém bychom mohli naši úrodu rovnati do košů. N árodní dům stal se svědkem bouřli­ vých schůzí. Byl založen svaz, j ehož úko­ lem bylo zpeněžiti úrodu členů. Nebylo však mezi členy vždy dosti jednoty a tak brzo nato byl zakládán spolek nový. Mezitím, co byly tak konány přípravy ke sklizni, obj evil se první farmál- s koší­ kem okurek v něstě Robertsdale. Byl

N e slavný konec okurkové sklizně.

uvítán s nadšeným jásotem a podle ustále­ ného zvyku dostal od obchodníka, které­ mu tyto první okurky prodal, prémii de­ seti dolarů. Pak j iž začali se trousiti i druzí a brzo nato stála j iž u robertsdal­ ského nádraží dlouhá řada povozů všech druhů. Vedle všelijakých farmářských po­ vozů, tažených koňmi nebo mezky, byla zde i auta, nákladní i osobní, naložená okurkami, až péra praskala. Na plat­ formě, u nádraží, stál obchodník nebo

j eho agent a přijímal zboží, na které vy­ dal pak potvrzení. V celém kraji zavládla horečná činnost a rozjal"ená nálada; každý j iž se těšil, co si za získané peníze koupí. I my jsme nyní počali se sklizní okurek. Chodili jsme i"ádkami pole, v j edné ruce košík a v druhé hůl v podobě T j ako velký příložník. Tou jsme poodhrnovali veliké listy okurek a brzo se ukázalo, že používání hole k této práci má svůj smysl. Sotvakdy se stalo, abychom prošli polem, aniž bychom nespati"ili aspoň jednoho j edovatého hada druhu Anllistrodon pisá­ vorus, stočeného mezi okurkami, často na místě, kam jsme se chystali sáhnouti rukou. Zvláště kolem poledne vylézali tito hadi z bažiny nedaleko našeho pozemku a slunili se na poli, zbaveném stínících stromů. Brzo paUili jsme i my mezi t y šťastné, kter-í s nákladem okurek pi"ij eli v triumfu do Robertsdale. A mezitím, co jsme čekali, až na nás přijde r·ada, stavěli j sme vzdušné zámky a radili se, co se získanými penězi podnikneme. Byli j sme rozhodnuti, že až nastoupíme opět naši cestu Amerikou, že to nebude již pěšky, nýbrž v elegantním autu a se vším pohodlím . Ale brzo obj evily se na obzoru mraky, které hrozily zkázou všem kr;ísným plá­ nům a naděj ím, které se budoucnost zdála slibovati. Ceny okurek byly tento rok hluboko pod cenami loňskými. Spojené státy prodělávaly opět zas j ednu ze svých periodických hospodál'ských krisí a lidé spoi·ili a nejedli okurky! Ještě nebyla sklizeň v plném proudu a již ceny klesaly níž a níž. Nepomohly ani svazy; nebylo možno ničeho podniknouti proti cenám, které diktovalo Chicago. Netrvalo dlouho a obchodníci přestali j i ž vůbec kupovati a farmáři se vraceli domů smutni. Svúj náklad okurek, teď již bezcenných, nahá­ zeli do bažin u cesty. Ten rok přinesl jen zklamání. A nebyli na tom špatně j en farmáři; špatně se vedlo i obchodníkům, u kterých každý bral zboží j en na úvěr v naděj i, že po sklizni to vše splatí. I nám zůstala většina úrody na poli. Bylo smutno podívati se na nádherné, skoro modrozelené okurky, které byly od-

249

souzeny, aby zetlely bez užitku. Zůstalo jich tam mnoho metrických centů. Zdálo se, že naše plány se rozplynou. Ale špatná hospodái-ská situace nutila farmáře, aby prodávali své vozy a tak bylo nám možno státi se majiteli auta za malý peníz, kterfr j sme za sklizeň utržili: mladý Švéd prodal nám svoj i Fordku za

100 dolarů. Nebyl to vůz elegantní a svojí povahou značně se podobal vzpurnýn1 mezkům tamějších farmái-ů, ale - co hlavní - běhal! A tak j sme se j ednoho dne, po slav­ nostním loučení s celým krajem, vydali na další cestu autem, novým dobrodruž­ stvím vstříc.

Dr. Karel Miiller:

N A OS LAV AC H STE RO V Y ROCl S AMOS TATNOSTI REC KA. Smutný osud i"eckého národa za čtyr-­ staletého téměi- j al-ma tureckého, dojímal národy evropské, ale diplomacie evropská dlouho se nemohla odhodlati, aby u Vy­ soké Porty účinně zasáhla pro zlepšení osudu onoho národa, j ehož kultura, spolu s kulturou Hmskou, dala vznik vzděla­ nosti moderní Evropy. Řekové si konečně musili pomoci sami, a majíce v čele na­ dšené vůdce, na počátku minulého století těžkými boji vykoupili si vytouženou svo­ bodu a samostatnost, j ejíž sté výročí při­ padá právě do letošního roku. O tom, j ak žalný byl kulturní stav Řecka za j ařma tureckého, j ež doléhalo na šíj i Hellady již od pádu Konstantinopole do rukou Turků r . 1453, pěj e také náš básník Jan Kollár ve slavném předzpěvu své Slávy dcery: "Tak peleší v krajinách osmanské plémě hellenských, koňský na vznešené vstrkna Olympy ocas." Teprve od chvíle, kdy se Řekové vy­ manili z tohoto strašného útlaku, za něhož j en pravoslavná církev řecká udržovala v neochvějném povědomí j ednotu národa, mohli se lidsky, národně, hospodářsky a kulturně vyvíjeti. I není divu, že letošní oslavy 100. výročí dobytí samostatnosti, utvál-ily se v Řecku opravdu velkolepě.

Po těžkých bojích s pi"esilou tureckou, o nichž pějí vážné hrdinské národní písně řecké, bylo Řecko z vůle velmocí proh lá­ šeno královstvím. Stalo se tak na základě protokolu, podepsaného Anglií, Francií a Ruskem dne 3. února r. 1830; Vysoká Parta turecká přij ala tento protokol dne 24. dubna téhož roku. Od té doby bylo tedy moderní Řecko, j ehož území postup­ ně bylo zvětšováno, nejvíce po válce bal­ kánské r. 1 913, královstvím a zůstalo jím až do r. 1923, kdy poslední král JiH II. musil se poděkovati a monarchie ustou­ pila zřízení republikánskému. Dnes spra­ vuj e se národ i"ecký sám a v čele j eho stojí president republiky, Alexandros Zaimis. [{editelem osudů j eho je El. Venizelos, j eden z největších mužú i"eckého národa a j eden z nejznamenitějších státník fl evropských. Múžeme j en blahopřáti Ře­ kům, že ve slavném letošním roce j ubilej­ ním mají na tomto vynikajícím místě to­ hoto slavného syna své vlasti. Přes ně­ které názory nepříznivé, j ež jsem za svého letošního pobytu v Ř ecku slyšel o něm pronášeti, přemnozí právem uznávají jeho veliké zásluhy a usilovnou j eho snahu o hospodářské, sociální a kulturní povzne­ sení Recka, j ež se právě v posledních le­ tech po irušení království rozvíjí stále utěšeněji.

250

Měl jsem štěstí, že jsem přišel na řeckou půdu právě v čas jubilejních slavností. První z těchto slavností za mé přítom­ nosti se konala dne 25. března v den svátku Zvěstování Panny Marie. Athény j iž den před tím se oděly v slavnostní háv a prapory řecké pod j arním sluncem se mocně rozevlály, budíce všude radost a nadšení. Ohromné davy lidu se shromáž­ dily v hlavních ulicích a kordony policie a vojska uzavřely vnitřní část města, kde j ízda všech vozidel byla zastavena. Za

všech druhů vojska, v němž přední místo zaujímaj í nyní t. zv. "euzónové", vojí­ nové, odění vkusným a neobyčejně ma­ lebným krojem albánským, který u dů­ stojníků, vyšitý zlatem, budí dojem opravdové nádhery. Tito euzónové bývali pouhou osobní stráží presidenta repu­ bliky, která teprve nedávno byla rozmno­ žena, a vytvořen z ní celý pluk. Parádní tato uniforma, j akož i zvláštní šoupavá chůze v pravidelném rytmu působily po­ divuhodným dojmem. Veliké davy lidu

Pohled na dnešní Spartu s Taygetem

nepopsatelného nadšení a j ásotu u�íral se slavnostní průvod z Náměstí Ustavy mimo budovu sněmovny a sochu hrdiny Kolokotrona do Třídy universitní k bu­ dově Akademie, kde vynikající politikové promluvili slavnostní řeči, vzpomínajíce na slavné boje osvobozovací, které před sto lety po nesmírných útrapách působe­ ním velmocí byly konečně zastaveny a přispěly k uznání samostatného království řeckého. Viděli jsme zvláště velkolepý průvod

v

pozadí.

shromáždily se pak po celé délce bývalé královské zahrady, jej íž nádherné palmy, mimosy, eukalypty a j iné cizokrajné stromy spolu s piniemi, araukariemi a přehojnými druhy n"!znobarevných růží byly vábným pozadím pro onen skvěl�r průvod, plnící srdce Řeků opravdovým nadšením. Bylo to patrno z jejich spon­ t ánních projevů j ásotu, v který často pro­ pukali, kochajíce se s oprávněnou hrdostí pohledem na tento elitní sbor ztepilých a· opálených junů z hor, vesměs nejméně

25I

170 cm vysokých. A nad tímto pestrým obrazem kroužily v záři sluneční aero­ plány, které se leckdy snášely tak nízko, že palmy parku byly j imi rozkolísány. Večer zazár-ily Athény v moři pestro­ barevných elektrických žárovek, j ež v uli­ cích tvor-ily zdobné guirlandy, a skvělý pochodňový průvod byl závěrem tohoto radostného dne, kdy také hrdá svědkyně dob antických, posvátná Akropolis, za­ skvěla se v záři reflektorů. Ještě velkolepější a barvitější byla slav­ nost, která se konala v neděli dne 6. dubna v Panathénském Stadiu, rozsáhlé to stavbě, která v letech od r. 1 896 do r. 1906 byla na starověkých základech obnovena nákladem téměř 4 milionů pi·edválečných korun věnovaným od znamenitého mece­ náše řeckého Averofa. Skvělá bělost mra­ moru řeckého, která jindy do dálky září, zpívajíc obnovený hymnus krásy antické, byla tehdy úplně zastřena nesčetnými davy lidu, který tu zaujal místo, aby byl přítomen velkolepé evokaci slavného boje za osvobození a zj evů j eho průvodních. Před tím právě přij eli do Athén američtí Ř ekové v počtu asi 1500, t. zv. Achepan­ sové, kteří chtěli presidentu republiky odevzdati novou vlaj ku pro zmíněný již pluk euzónů. Ale ony ohromné davy, vy­ plňující veškeré prostranství před Stadiem , způsobily, že se ani nemohli dostati v semk­ nutých i·adách ke vchodu, ani se přiblížit i k presidentu republiky, který sám neměl svého vykázaného místa a málem by byl býval umačkán. Zkrátka byla tu před Stadiem úžasná desorganisace, poněvadž policie patrně nebyla připravena na ta­ kov)' nával, a k tomu j eště i do Stadia do­ stali se prý lidé, kteří vůbec neměli vstu­ penek. Já jsem měl se svou chotí vstu­ penky na sedadla po 40 drachmách, t. j . po 1 8 Kč, a přece j en s největší námahou dostali jsme se v oné nebezpečné tlačenici do Stadia; tu jsme se musili spokojiti s místy k stání, na výsluní na schodech uprostřed vojínů, abychom aspoň něco viděli. A věru jsme nelitovali vynalože­ ného úsilí i zmíněného nepohodlí. Co jsme snad pi-ehlédli, doplnily nám pak zprávy novinái-ské.

Tu se před námi rozvinul nezapomenu­ telný obraz osob ze všech on ěch bojů, ktné se ph:d sto lety odEhrávaly na půdě řecké. Viděli j sme tu "svatou četu", ony slavné boj ovníky s Alex. Ypsilantim v čele, kteří už svým černým šatem a znaky smrti na pokrývkách hlavy dávali najevo, že se zasvětili smrti a chtějí se vrátiti z boje s Turky j en j ako vítězi. Spatřili jsme sbory kleftů a armátolů, t. j .

Moderní Nauplia, o niž bojoval i Turci a Benátčané. J e ovládána zřlceninami opev­ nění dnes rozpadlých, nazývaných podle řeckých hrdinů Leonida, Themistoklea, Epameinondy a j.

těch Řeků, kteří vedli proti Turkům drobnou, guerilovou válku, j douce za svým vůdcem Lamprem KatsónEm, pak j iné sbory řeckého vojska s vynikajícími vůdci Kolokotrónem, Karaiskakem a j i­ nými, hrdiny námořní Miaula, Kanara, Konduriota a j . , vynikající dívky řecké, které se zúčastnily povstání a také ze

25 2

svých sil přispěly k j eho zdaru, j ako byly Laskarina, Bubulina, Mantó a Moschó, a konečně průvod obyvatelů města Miso­ longi a nový výkvět hrdinů r·eckých se slavným lordem Byronem v čele. K těmto představitelům herojského eposu osvobo­ zení řeckého se družilo též epos lyrické; sta a sta mladých dívek z Attiky v pest­ rých krojích rozmanitých končin řec­ kých oživila svými půvabnými tanci a krásnými zpěvy vzpomínky na slavnou dobu hrdinských bojiL

mátku v srdcích veškerého řeckého oby­ vatelstva, j iste utlumil všechnu chabost, nedůvěřivost a vlažnost i v srdcích těch, kteří dosud nepocítili pravé a účinné lásky k vlasti. Tu si mohli všichni uvědomiti, j ak jen činorodá láska vlastenecká nese bohaté ovoce, tu mohl se každý vžíti v ony chvíle klidu po bojích a vlády prozatím­ ního vládce Capodistrie, j akož i slavného vjezdu prvního krále 1-cckého Oty a krá­ lovny Amalic s družinou do N auplie a po­ zději do Athén, když pi·edstavitele všech

E uzónové ve Stadiu.

Představíme-li si, že všichni účastníci a všechny účastnice průvodu byli oděni případnými historickými kroji, že j ejich pochod provázen byl historickou hudbou a historickými zpěvy, že zejména všechny ty kroje dívek, představitelek rozličných i"eckých kraj ů z pevniny a ostrovů, pestřily se nádhernými barvami a. zářily v j asu j ižního slunce, pochopíme neutuchající projevy nadšení, kterými j ednotlivé oddíly toho průvodu Řekové tu shromáždění provázeli. Pohled na pi"edstavitele oněch reků, kteH si pojistili nesmrtelnou pa-

těch vynikaj ících osobností viděl tu před sebou j ako na j evišti. Byly to asi city, které my můžeme dnes prožívati, vidíme-li své hrdinské legionál·e ze světové války a vzpomínáme-li na triumfální vjezd na­ šeho presidenta Masaryka s některými legionáři do osvobozené vlasti. Se slavností v Stadiu byly sloučeny dvě slavnosti jiné, k nimž měli míti původně přístup j en američtí I{ekové. První z nich se konala v Odeiu Herodově, kde v sobotu dne 5. dubna provedena byla Euripidova tragedie Elektra, druhá byla pořádána

253

dne 7. dubna v Eleusině. K té povolen byl v poslední chvíli pr-ístup i širšímu obe­ censtvu, ale přílišná drahota vstupenek a veliká obava před podobným, životu ne­ bezpečným návalem, j aký jsme zažili vče­ ra před Stadiem a v něm, odvrátily nás od návštěvy Eleusiny. Tu byly zpodobeny slavné mysterie eleusinské, j ejichž pod­ staty arci určitě neznáme. Zdá se však, že j ádro antických slavností bylo obsa­ ženo ve scénickém zobrazení báje o únosu Persefony Plutonem, tak mistrně vylíčené

Velmi krásně se utvářila vojenská a ná­ boženská slavnost žehnání vojenských praporů, která se konala v Stadiu v neděli dne 20. dubna. Vstupenky byly tento­ kráte velmi laciné, toliko po 6 a 3 drach­ mách, t. j . asi po 2 Kč 70 h a 1 Kč 35 h, a j akkoli byla návštěva velmi pěkná, zů­ stalo v Stadiu, kam se vej de asi 60 tisíc diváků, j eště mnoho míst prázdných. Měli j sme krásná stinná místa a celá slav­ nost měla milý a důstojný průběh. Tento­ kráte byl tu všude vzorný poi-ádek a také

Slavnost v athénském Stadiu .

hmským básníkem P. Ovidiem Nasonem v j eho Metamorfosách i Fastech, a proto i tentokráte báj ona byla scénicky upra­ vena a před hojným obecenstvem sehrána. V neděli dne 13. dubna oslavovali Řeko­ vé v Misolongi v zálivu Korinthském slavného filhellena lorda Byrona, který tak vroucně přilnul k Ř ekům pro velikou j e­ jich minulost, že byl hotov v boji s Turky i svůj život za ně obětovati, a pak j iné hrdiny toho města. Z Athén byl tam vy­ praven zvláštní parník.

přístup k Stadiu byl kordonem policie a vojska na všech stranách výborně za­ j ištěn. Pro lepší přehled prodávány byly v okolí Stadia praporky a do Stadia pouš­ těni j en ti, kdož se jimi mohli vykázati . N a každém praporku bylo poznamenáno číslo onoho oddílu Stadia, pro který bylo určeno. Po hodnostářích vojenských a duchovních v..ešel po 4. hod. odpol. za veli­ kého j ásotu obecenstva president republi­ ky Alex. Zairnis, pak invalidové váleční, z nichž j eden , beznohý a j ednoruký, byl

2 54

přivezen v lenošce, za nimi euzónové, n á­ moh"iíci, důstojnická škola a konečně ostatní pěší. vojsko, zatím co vojenská hudba hrála příslušné pochody. Tak vy­ tvořeno bylo krásné seskupení z různých těch sborů voj enských. Uprostřed byla tribuna. čelem k ní byli na j edné straně euzónové a ostatní vojsko, na druhé námořníci a důstojnická škola. Pak pravoslavný patriarcha požehnal vo­ j enské prapory, načež president repulliky je ověnčil. Mile působila tu i přátelská snášelivost předních zástupců vyzn ání pravoslavného, katolického a israelského. Poté s bor pěvkyň zazpíval krásnou píseň

Jak vypadají dnes Delfi.

s průvodem vojenské hudby a ta pak za­ hrála řeckou hymnu. Po nějaké chvíli dán byl povel k defilé všeho vojska pi"ed presidentem repulliky, který byl obklopen ministry a diplomatic­ kým sborem s dámami. Venizelos byl v tu dobu na Krétě. Pohled na defilé vojska byl velmi zaj ímavý. Ani tato slavnost se neobešla bez jednoho mementu rušivého, který však na štěstí neměl zamýšler ých následků. PI-ed samým koncem slavno:.1 i spatřili j sme naj ednou dav lidí se zdviže­ dýmí holemi a strážníky v jedné smě�.ici a vypozorovali jsme, že strážnici kohod odvádějí. Později j sme zvěděli, že jeden nerozvážný mladík chtěl prý spáchat i atentát na presidenta Zaimise, ale včas byl policejní stráží zadržen a učir.ěn ne­ škodným .

Ještě j edné významné slavnosti jsme se P-očkali za svého pobytu v Athénách. Do rámce stoletých oslav bylo v neděli dne 27. dubna zal"aděno vzt yčení národ­ ní vlajky na Akropoli, spojené se skvělým průvodem po ulicích athénských. Zaujali jsme stanoviště blíže bývalé královské zahrady, odkud jsme celý ten průvod mohli dobi·e přehlédnout i. Skládal se z 18 skupin, v nichž pestrými úbory mužů i žen vykouzlena byla pl·ed zraky diváků doba antická, byzantská, turecká i moderní, aby si každý mohl živě pl"cclstaviti vývoj n árodních dějin i"cckých . Zejména nád­ herné byly kroje žen starol"cckých, by­ zantských i moderních , a to z nejrůzněj­ ších krajin Řecka. Kráčeli tu bojovníci starořečtí, úředníci a hodnostál:'-i dvora byzantského, dámy císal·ské družiny, vo­ jínové z řeckých boj i't za osvobození a vo­ jínové rúzných clrnhú moderního vojska, mezi nimi opět cuz6nové v malebných s vých krojích. Cr hi posádka athénská byla ve slavnostním úboru na koních. V průvodu byli t (�ž dústojníci záložní a ošetřovatelky z ncmocnic. Celý průvod trval asi tři čtvrti hodiny. Když přešel, šli jsme směrem k Akropoli a viděli jsme � j edné uličky pocl Akropolí zcela j asně, J ak za zvuků hudby byla státní vlajka vztyčena na východním konci tohoto po­ svátného pahorku, a jistě každý Řek s hrdostí vzhlížel k tomuto symbolu zlaté svobody a samostatnosti. Na počátku května konaly se ve Uech obdobích po Uech dnech , a to od 1 . do 3., od 6. do 8. a od l l . clo 1 3 . května, velko­ lepé slavnosti v Drlfl;ch ve středním Ř ecku. K nim vypraveny byly zvláštní lodi s celým zaopa1J"cním . Ddfi samy jsou velmi drahým místem a výlet z Athén do Delt je sám o sobě w lmi nákladný, neboť obce Delfi s posvátným okrskem j est od železniční st anice Dtlf vzdálena asi 50 km a tato cesta autem stojí 500-700 drachem. Tomu odpovídala i cena vstu­ penek na tyto slavnost i. Podle zařízení kabiny lodní stál j eden lístE k 4250, 3750· a 3000 drachem, do kteréžto částky byla pojata plavba lodí do Itee, jízda autem do Delf, zaopatl"ení v Delfech, vstupné

na slavnosti, noclehy na lodi s jízdami do Itee a zpětn á plavba do Athén. Pro ty, kdož chtěli podniknouti cestu do DElf drahou a autobusy, nečiníce nároků n.a ubytování a stravování, byly ceny lístků sníženy na 2170, 1775 a 1390 drachem. První den po každé byl vyhrazen návštěvě Výstavy lidového umění a Aischylově tra­ gedii . Prometheus spoutaný, druhý den lidovým písním a tancům a Aischylově tragedii Prosebnice, Uetí den Pythijským hrám. Písně, tance a tragedie provedeny byly v antickém divadle delfském, Py­ thijs�é hry v delfském Stadiu. Navšt ívili jsme Delfi ještě před těmito slavnostmi a viděli jsme zkoušky na ně v delfském divadle; působily velmi mil)rm dojmem, i zdá se, že i slavnosti samy vydai"ily se skvěle. Konečně v rámci stoletých oslav byla v Athénách uspořádána také veliká ná­ rodní výstava. V době delfských slavností a v době výstavy, byli jsme j iž na půdě italské. Tak měli Ř ekové letos mnoho pří­ ležitosti vzpomínati na slavnou dobu před sto lety. Kdokoli jde v Athénách mimo sochu Kolokotronovu u sněmovny, může na ní čísti významný nápis : "jeď, ušlechtilý jezdče, a uč všechny, 1'ak z otroků stávají se lidé svobodní." Vědomí toho, co stálo úsilí, práce, bojů a krve dobytí svobody, povzbudí snad i mo­ derní Řeky, aby si získanou svobodu uhájili, a odložíce zbytečné a vysilující stranictví, věnovali se všichni spojenými silami kulturnímu a hospodářskému po-

vznesení své krásné vlasti. I v letech příš­ tích budou oslavovati Řekové různá j ubi­ lea, jako příjezd krále Oty do Nauplie, přenesmí vlády a královského sídla z Nau­ plie do Athén, založení university v Athé­ nách atd., ale žádné j istě nebude tak vý­ znamné jako letošní. Jak i vynikající mu­ žové řečtí j sou si vědomi dějinného vý­ znamu letošních oslav, o tom výmluvně svědčí i přání, které jedm z nejznameni­ tějších básníků novol-eckých, kandidát Nobelovy ceny, Kasta Palamas, prone!;] letos v dubnu, když jsEm j ej pl-Ed svým odjezdem z Athén navšt ívil. Zmínil jsem se v hovoru i o našich velkolepých oslavách

Představení ve zříceninách delfského divadla.

na památku desetiletého trvání našeho samostatného státu, a on pl-i rozloučení odevzdal mi svoji navštívenku s těmito významnými slovy: " Ušlechtilému ná­ rodu československému přeji ze srdce, aby jednou mohl právě tak slaviti 100. výročí svého svobodného státu, j ako j e slavíme letos my. "

zs6 ..

Vasil V ěrin:

V K RA J I Z L A TONOSNE HO P I S K U. Z ruského přeložil V. Valenta-/I lfa. (Dokončení.)

VIII. Nové oby d lí . Tajga j e nekonečná j ako oceán. Pusť se na tu neb onu stranu a projdi třeba sta verst, konce j ej ího přece nedojdeš. Cestou padli uprchlíci na široký lesní palouk u strmé skály. Chyn-Tun se postavil na pokraji j eho a pravil : " Už j sme ušli mnoho kilometrů od les­ ního ryžoviště. Bylo by už věru na čase, abychom se někde usadili. Tenhle palouk j e chráněn před větry skalou i lesem. Měli bychom si tu postaviti fanzu. Sun-Li vybrané místo schválil. Záhy potom se oba chopili sekyr, které si byli vzali u chunchuzů a začali káceti les. Tajgou se rozlehly údery sekyr. Hlučně se rozléhala ozvěna j ejich ran pralesem. Zvěř se zastavovala v němém údivu a polekaně naslouchala nezvyklým těm zvukům. Přivykla už sic klepotu datlích zobáků, dlabajících kůru stromů i praskotu se stromů padajících suchých větviček, takovýchto ran tu však dosud nikdy neslyšela. Za půl dne nakáceli uprchlíci celou hromadu stromů. Práce j im šla rychle od ruky a záhy pod záštitou strmé žulové skály vyrostla na palouku prostorná, útulná fanza, jako hřib po dešti. Na ohništi, složeném z kamenů, zaplápolal veselý oheň a v kotli zaklokotala voda, postavená na polévku. Když uprchlíci usedli prvně v nové fanze u ohně a zapálili si dýmky, rázem zapomněli na všechna prožitá utrpení. Prohlédli druh druhu do očí a radostně se usmáli. Když byli se stavbou fanzy úplně ho­ tovi, začali porážeti stromy na stavbu skladiště. Teprve, když byli hotovi se stavbou celého obydlí, začali choditi na lov.

Sůn-Li vystoupil ncjclr-íve na vysokou horu, aby se rozhlédl po okolí . . . Daleko na obzoru rýsoval se v zamlžené dálce ohromný namodralý mrak. Zacláněl ve­ liký kus oblohy, ale neměnil svého tvaru. Sun-Li chvíli uvažoval, co by to mohlo býti. Konečně prohlásil s určitostí : "Hora Č anbošan. Za ní je ,Země ran­ ního klidu'. *)" K vrcholku posvátné hnry Ueba j íti Hi slunce. * *) K horám Č anbošan vzhlížej í všichni Mandžuové a Číňané s posvátnou hrůzou. Č anbošan je mohutn{� horstvo bohaté na zlato. Táhne se podél hranice j ižního Mandžuska a Koree. N cj vyšší j eho hora j e Pejktusan, 2.800 metrú vysoká, vy­ haslá to sopka, v j cj ímř. kráteru se vy­ tvořilo časem malé j ezírko. Na horách Č anbošanu pramení se (� ctné ř-eky, j ako na příklad žlutopramcnná Sungari, Ussuri, Aly, Tumyn-ula. Skalnaté holé hřebeny vypínají se vysoko nad pás dr-ímajících lesů. Sungari teče severozápadním smě­ rem a do ní se vlévaj í r·cky Nouni, Chu­ lanche, Lalanche, Mudancj an a sama se pak konečně vlévá clo f·ck y Amuru. " Č anbošan, matka žlutopramcnné Sun­ gari, " odpověděl Chyn-Tnn. "Vypravují lovci, že v útrobách těch hor j e skryto nesčetné bohatství zlata, platiny a draho­ kamů. Jezero na vrcholu Pejktusanu je prý podobno průzračnému modrému sa­ fíru. Málokomu však bylo dosud dopřáno pohleděti do něho." "Je prý to zrcadlo slu nce . . . " řekl Sun­ Li. Jsa ozbrojen těžkou brokovnicí, mohl stříleti po zvěři náboj cm pouze na malou vzdálenost a chodil s Chyn-Tunem j enom proto, kdyby se snad na něho obořil něj aký velký dravec. Nedaleko jej ich fanzy toulalo se mnoho * ) Korea. "' * ) Tl'i dni .

2 57

divokých sobů. Nej ednou zastřelili už naši lovci některého z nich. Vždy večer · pekli na ohni chutné sobí maso a vyprá­ věli si, co se kterému z nich přihodilo ve dne na lovu. Cítili se zcela svobodnými. Nezapomínali však, že j im v tajze hrozí neustále nejedno neočekávané nebezpečí. IX. Zima

v

taJ"ze.

Začal pofukovati chladný vítr . . . Na­ padl sníh. Tajga změnila rázem svoj i tvái·­ nost. Mohutné cedry hleděly vážně na tlustou, bílou pokrývku zimní. Vysoká tráva na bažinách zežloutla a uschla. Mra­ zivé větry začaly foukati po celé dni a noci. Jednoho takového nevlídného večera seděli lovci u ohniště. Popíjeli vonný čaj , svařený z listí j ahodového, pokuřuj íce ze svých dýmek. Za kožišinami, j imiž byly ověšeny stěny fanzy, cvrlikal bez ustání cvrček. Na ohništi praskaly dohor-ívající suché větve. Modré plaménky plápolaly nad nimi, mizely a znovu se obj evovaly, aby opět pohasly. Hukot větru v tajze chvílemi sílil a pak zase utichal. Tehdy se našim uprchlíkům zdálo, že kdesi neda­ leko fanzy mňouká na smrt raněná kočka. Sun-Li a Chyn-Tun hovořili právě o tygrech, ktei·í se byli obj evili nedaleko j ej ich fanzy. Byli tři a záhy se k nim při­ dal j eště čtvrtý - ohromné zvíře. Stopy j eho tlap se lišily velmi zřetelně svou veli­ kostí od tlap j eho průvodců. "Až se vichr utiší, půjdeme na ljao­ chu," řekl Chyn-Tun, vypouštěj e z dýmky mohutné kotouče dýmu. "Musíme mu uká­ zati, že se ho nebojíme, j inak si počíhá on na nás a vrhne se na nás právě v tom oka­ mžiku, kdy se toho nejméně nadějeme. " Sun-Li s návrhem druhovým souhlasil. Dlouho se lovci radili o lovu na hroz­ ného dravce. Mráz venku sílil. Z kamenú, jimiž bylo ohniště obloženo, sálal žár. Dým, vycházející z ohně i z dýmek ku­ i·áků, činil dýchání ve fanze téměř nemož­ ným. Lovci však dosud neuznali za po­ třebno otevříti dveře fanzy a vpustiti dovnitř trochu svěžího vzduchu. Ba ani Širfm světem.

toho nedbali, že už j im z očí vytékaly celé proudy slz. Dým tak protivně štípal! Lovci j sou však už takovému vzduchu ve fanze zvyklí. Cizí člověk by tu ovšem nemohl na žádný způsob přespati �elou noc v takové strašlivé atmosféře. Cínští lovci uléhají ke spánku obyčejně na hli­ něnou podlahu a přikrývají se vatova­ nými pr-ikrývkami. Naši lovci však tako­ vých phkrývek neměli. Ukládali se proto na kožišiny zastřelené zvěi'e a těmi se též phkrývali. K ránu se začala boui'e tišiti. Praskot a skřípot stromů v tajze se postupně tišil, až se podobal vzdálenému hukotu oceánu. X.

Ve spárech dravce. Za několik dní po sněhové boul-i si vyšli Chyn-Tun a Sun-Li na lov tygrů. Ještě večer slyšeli, j ak na blízkých za­ lesněných sopkách tygr-i řvou. Mohutný chraplavý hlas jednoho z nich přehlušoval všechny ostatní hlasy. To byl hlas tygra velikána. Š li. Chyn-Tun za okamžik padl na stopu dravce nedaleko skalnatého pi"ed­ hoří. Otisky j eho ohromných tlap míi'ily přímo k horám. "N ejvětší ze všech," zašeptal Chyn-Tun svému druhovi. "Tenhle lj ao-chu bude j istě těžký j ako kůň. Jistě bude vážit přes Ui sta kilogramú ! " Oba lovci stanuli a s e zájmem s i začali prohlížeti ohromnou tygr-í stopu. "Půj deme, bratře, stále po j eho stopě, " zašeptal Chyn-Tun. "Ty, Sun-Li, půjdeš po hřebenu hory, j á púj du po svahu ne­ daleko od tebe. Ljao-chu už j istě ulehl kdesi mezi balvany. Uvidíš-li ho na sto kroků před sebou, sUílej , bude-li však dále, nemusíš. Škoda, že nemáš také ku­ lovnici ! " Až k vrcholku hory šli lovci spolu. Na hi·ebenu hory je očekávalo nové ve­ liké překvapení. K ohromným tygřím sto­ pám se tu připojily se strany j eště nové dvoj e tygří stopy. To lovce až trochu za­ razilo. Pronásledovati několik dravců sou­ časně bylo pro ně velmi nebezpečno. Sve18

řepá zvířata se mohla na ně lehko vrhnouti s různých stran. Lovci však se dlouho nerozmyšleli. Rozhodli se stůj co stůj pronásledovati dravce. Sun-Li, který zůstal samojediný na hře­ beni hory u stop krvežíznivých zvířat, po­ bledl hrůzou. Několik minut se nemohl po­ hnouti s místa, přemáhaj e strach. Konečně si přece dodal odvahy a vykročil pomalu kupředu. Chyn-Tun šel paralelně s ním, skrývaj e se za hustým křovím a žulovými balvany. Chvílemi se mu ocitaly v cestě ohromné balvany, že ho bezděky napadalo, není-li za nimi ukryt některý ze tří tygrů. V takovém okamžiku se Chyn-Tun vždy zastavoval a rozhlížel se chvíli bystře ko­ lem dokola. Teprve potom se odhodlal jíti zase o několik kroků dále. V údolí pod ním táhlo se dlouhou stuhou říční rákosí, prorostlé hustě něj akými keři. Za širokým údolím se začala zdvíhati do výše nová stráň a v dálce se modraly dřímaj ící cedrové lesy. Chyn-Tun přelétl pohledem říční dolinu a rovněž tak bystře pohlédl na dubový porost, rostoucí u balvanů vpi·edu. Prošel ještě někollk set kroků po sklonu hory. Náhle se mu zjevil vzácný obraz . . . Na nevelkém rovném místě uprostřed říd­ kých keřů trhali tři tygři trup starého soba. Dravci byli celí postříkáni krví a lačně požírali kusy masa. K strašným zví­ i'atům nebylo dále nežli dvě stě kroků. Oni však byli tak zabráni do své krvavé práce, že vůbec ani nezpozorovali lidí, plí­ žících se nedaleko nich. Opíjeli se teplou sobí krví. Chyn-Tun zkameněl na místě leknutím. Stál j ako do země vrostlý, drže v zdřevě­ nělých rukou nabitou pušku. Jeden z ty­ grů, ohromné to zvíi'e, rval drápy před­ ní
·

ostré drápy do mrtvého těla své kořisti. Při tom se rozléhalo vzduchem temné zlo­ věstné vrčení a mručení. Chyn-Tun nebyl zbabělcem, ale tento­ kráte se přece j en chvíli rozmýšlel, má-li či nemá střeliti po dravcích. Tato nerozhodnost však trvala pouze okamžik. Vzápětí nato zvítězila nad ní znovu lovcova smělost. Rozhodl se střeliti. Zastaviv se u ohromného balvanu zvýši člověka, zdvihl Chyn-Tun pušku k líci a se zataj eným dechem namíi'il na největšího z tygrů . . . Zamířil nejdříve na j eho zadní polovinu těla a pak, zvolna pohybuj e puškou, došel až k přední j eho levé tlapě . . . Byl u cíle. "Stiskni kohoutek zvolna," radila mu opatrnost. "Neukvapuj se! " "Rach ! " . . . třeskl výsUel a ozvěna jej opakovala několikráte mezi horami . . . Ohromné žlutě pruhované zvíře se svalilo na zemi . . . Kule byla výbušná. Za ně­ kolik vteřin se však tygr zase náhle vzcho­ pil, rval zlostně svými ostrými drápy zemi, koulel hrozně očima na všechny strany, hledaj e nepi"ítele. Druzí dva tygfi, zpití sobí krví, rovněž nepoznali, odkud rána vyšla. Okamžitě zdvihli hlavy do výše, zůstali však ležeti podle raněného druha. Chyn-Tun střelil druhou kuli do těla prvního tygra a pak třetí rychle ranil též druhého. První tygr padl mrtev k zemi. Druhý zařval hrozně a mysle, že nepřítel j e kdesi před ním, vyskočil a vrhl se střemhlav do houští. Třetí tygr se pustil za raněným druhem. Chyn-Tun vyšel ze své skrýše. Srdce mu v těle nejistě bušilo, když zamířil k vzácné kořisti. Zastavil se v několika krocích od nehybně ležícího ohromného zvířete a střelil mu pro j istotu j eště jednu kuli do hlavy. Strašlivé zvíře sebou už ani nepohnulo. Chyn-Tun se proto rozhodl, okamžitě pronásledovati druhého tygra. Těžce raněný dravec barvil znatelně krví sníh. Bylo znáti, že zamířil horským údo­ lím vzhůru, chtěje se patrně skrýti někde v hustém porostu. Sun-Li, zaslechnuv výstřely, přiběhl okamžitě příteli na pomoc. Začali pro­ následovati společně raněné zvíře. Krve

Na nevelké m rovném místě uprostřed řídkých keřů trhali ti-i tygři trup starého sob a .

z6o

na sněhu bylo stále méně a méně. Podle stop však bylo znáti, že zvíře, j doucí s počátku volnými kroky, prchalo dále bystrými skoky, zabíhaj íc stále hlouběji a hlouběj i do lesního houští. Lovci šli bez oddychu vytrvale kup!"edu. Ušli už dobré dva kilometry cesty, když vtom náhle za Chyn-Tunem vyletěla se země strašná žlutá obluda. Lovec nestačil ani vykřiknouti, s j akou prudkostí se na něho příšerný dravec vrhl . . . Ranění a pronásledovaní tygři umějí obyčejně náhle zahýbati stranou, zachá­ zeti svým pronásledovatelům do zad. a plížiti se pak po jejich stopách. Lovci tento tygr-í způsob znají, ale v zápalu lo­ vecké vášně soustřeďuj í obyčejně všechnu svoji pozornost na stopy pl'ed sebou a za­ pomínají se občas ohlédnouti. Zato pak platí mnohdy dokonce i vlastním životem. Lovec byl úderem tygrových tlap sra­ žen rázem do sněhu. Puška mu vypadla z rukou . . . Chyn-Tun zaryl obličejem do sněhu. Rukama si chránil krk pl'ed tygřími drápy. Tygr začal rváti zuřivě kožený oblek lovcův, trhaje však současně s ním též kusy masa z j eho těla . . . Sun-Li, kráčející všehovšudy asi pčt kroků před kamarádem, neztrácel ducha­ přítomnosti. Bál se však střeliti po zvířeti, aby náboj nezasáhlá nešťastného Chyn­ Tuna. Zatím každá ztracená minuta mohla však znamenati druhovu smrt. Sun-Li si uvědomil, že ho Chyn-Tun zachránil ve strži před j istou smrtí. Ne­ rozmýšlel se více a obořil se okamžitě na zvíře pažbou své pušky . . . Pažba do­ padla strašlivým úderem na tygr-í hlavu a rozbila se o ní na tříštky. Omráčený tygr se pře valil na bok. Jeho lebka však vy­ držela mocný úder pažby. Za malý oka­ mžik skočil dravec opět na nohy a vrhl se s dřívější zuřivostí na Sun-Li. Ten však zatím stačil vytrhnouti z pochvy ostrý nůž a zasadil dravci smrtelnou ránu. Tygr se zakymácel na nohou j ako opilý a cvakl zuby . . . Sun-Li, poražený dravcem do sněhu a tisknutý j eho tlapami k zemi, nepřestával zasazovati tygru vždy nové a nové rány oboustranně ostrým nožem . . . Jasná krev

tygří mísila se s krví lidskou a smáčela kolkolem bělostný sníh . . . Sun-Li, jsa celý zakrvácený a cítě ne­ snesitelnou bolest v celém těle, zdvihl se přece na ruce podle dodělávajícího tygra. S obou tvár-í visely mu cáry masa, že jimi až čelisti prosvítaly. Rovněž i celou hruď měl rozdrásanou . K romě toho byla j eho levá noha zl
.

.

·

Y tom okamžiku se zj evila mezi k meny stro m ú mohutná. posta...-a, celá zahalená v kožišiny.

z6z

plněn olovem. Hlava mně j de ze všeho kolem . . . K fanze bylo dobrých deset kilometrů cesty. Tato vzdálenost by j ich nebyla le­ kala, kdyby nebyli oba těžce raněni. Č ínský lovec uj de za den lehce třeba padesát kilometrů. Za čtyři dni uj de dvě stě kilometrů, j de-li pro zásoby do nej­ bližšího městečka nebo do vesnice. PH tom vlekou často tito podivuhodní lidé na svých zádech náklad, těžký třicet i více kilogramů. Nic si z toho nedělaj í, že vede cesta s kopce do kopce, kamenitými srázy a hustými houštinami. V takovém stavu, v j akém byli Chyn­ Tun a Sun-Li! nemohli však ujíti ani j e­ diné versty. Casem zhyne v tajze lovec v zápasu s dravou zvěří na život a na smrt a nikdo se do nej delší smrti nedozví, kde a kdy zahynul. Tak hynou nejčastěji Amurci, kter-í se bvli - zatoulali hluboko do mandžuské tajgy. Tak hynou též Č íňané, Korej ci i Mandžuové. Jej ich kosti tlejí v tajze, omývány prudkými dešti a zasy­ pávány v zimě spoustami sněhu. Vichřice pláče nad rtimi a naříká a v tuto zoufalou j ej í píseň mísí se hukot tajgy. Nikdo nikdy nesebere kostí těchto padlých lovců. Zvěř je roztahá do všech úhlů světa. Surový zápas o kus chleba už dávno za­ kalil těla Chyn-Tuna a Sun-Li. Byli by mlčky a bez j ediného slova žaloby pro­ žili třeha nejednu noc v taj ze zavalené ne­ pi"ehlednými závějemi sněhu, trpělivě by byli mokli a snášeli dlouhý hlad. Vše to však by bylo možno snášeti j en tehdy, dokud byli j eště oba zdrávi. Těžce raně­ ným lidem je však velmi těžko přizpúso­ biti se tvrdým zákonům tajgy. Postavení raněn}·ch lovců se horšilo od minuty k minutě. Od veliké ztráty krve začínala se oběma motati hlava. Tygr, pobodaný ostrým kinžalem lov­ covým, ležel natažený na sněhu j ako prut. Jeho hlava, skloněná na stranu, hleděla přimhouřenýma žlutozelenýma očima do světa a zdálo se,j ako by se zvíi·e usmívalo. Sun-Li nemohl se zlámanou nohou udě­ lati j ediného kroku. Chyn-Tun měl sic zdravé kosti v těle, ale rozdrásaný hřbet mu nedovoloval zase pohybovati rukama. ' '

_

Ke všemu j eště cítil v boku nesnesitelnou bolest. Zela mu v něm veliká zakrvácená rána. Oběma raněným byla v rozedraném obleku taková zima, že až zuby j ektali j ako v zimnici. Sun-Li, přemáhaj e nesmír­ nou bolest, dovlekl se s vynaložením posledních sil po čtyřech až k houští, táhna za sebou zlomenou nohu. N alámal tam náruč suchého roští a rozdělal oheň . N oha bolela nesnesitelně. Lovec však sná­ šel statečně strašnou tu bolest. Přes tu chvíli se popadal oběma rukama za zkrva­ venou hruď a zaúpěl. Smolnaté větve j edlové, podpálené su­ chou travou, praskaly vesele. Ruce Sun-Li začínaly rychle slábnouti. Kolem něho byl sníh pokryt j asnou, na mrazu v kusy zmrzlou krví. S každou novou minutou pociťovali lovci vždy j asněji a j asněj i po­ divné mrazení, probíhající j im po celém těle. V očích se j im j eště více setmělo a dlouhé j azyky j asného ohně, skákaj ící s větve na větev, zdály se j im býti j a­ kýmsi ohnivým pr-ízrakem. Chyn-Tun cítil rychle se blížící konec a zašeptal slabým hlasem : "Sun-Li . . . síly mne opouštějí . . . Krev v žilách stydne, j ako potůček pod ledovou kůrou . . . Záhy nebudu míti citu v těle . . . Smysly mne opustí, j ako prchající motýl­ kové květinu v j arní den . . . Sun-Li začínal blouzniti. Snažil se vše­ možně přemoci slabost, zmocňující se rychle j eho těla. Rty j eho byly sevřeny v agonii a prsty j eho rukou byly stisknuty v pěsti, j ako by byly phpraveny odraziti něj akého strašlivého, ale neviditelného ne­ pf·ítele. Jeho tělo, které se až dosud drželo zpříma, začínalo se zvolna nakláněti k ohni. Tak seděli ranění lovci, krvácejíce z čet­ ných ran, několik nekonečných hodin . . . Oheň začal zvolna uhasínati. Ruce Sun­ Li neměly však už sil nabrati suchého roští a přiložiti . . . Posledně se zahleděl upřeně kamsi do dálky. Otřásl se hrůzou, j ako by tam byl spatřil něj aké příšerné strašidlo a začal se bezmocně skláněti k do­ hořívajícímu ohni . . . Také Chyn-Tunu se zdálo, j ako by byl "

někoho zahlédl. Jeho oc1 se s1roce roze­ vřely a začaly nervosně mrkati. Jeho sluch náhle ulovil čísi těžké kroky a skřípot sněhu působený čísi nohou . . . Neblíží se to snad smečka vlků k umíra­ j ícím lidem ? napadlo mu. Oči Chyn-Tuna však už ničeho neviděly. Krev z těla zvolna ubíhala, srdce sláblo a krutý mráz dokončoval svoje dílo . . . V tom okamžiku se zjevila mezi kmeny stromů mohutná postava, celá zahalená v kožišiny. Její obličej , zčervenalý od mrazu, byl orámován kožišinovou čepicí s ušima. Na nohou měl příchozí vysoké ruské pimy z šedého vojenského sukna. V mohutných rukou držel vojenskou pušku. Na minutu se zastavil. Zahleděl se pře­ kvapeně na skupinu dvou lidí omotaných zkrvavenými hadry a na velikého tygra, který ležel podle nich natažený j ako prut. Za prvým člověkem obj evil se v lese druhý, třetí a za okamžik vyšla na mý-

tinku celá skupina lidí, ozbroj ených vo­ j enskými puškami. Vysoký čl�věk červeného obličej e, zcela nepodobný Cíňanu, udělal j eště j eden krok kupředu k lidem ležícím na sněhu a řekl: "Hleďme, co to j e ? . . . Zde musil býti sveden velmi krutý zápas. My už j deme po stopě těchto tygrů čtyřicet verst a zatfm nám j e tuhleti před samým nosem pobili. Zdá se mi však, že i oni . . . Velikán se sehnul nad Chyn-Tunem, obrátil ho obličej em k sobě a prohodil: "Je mrtev . . . Také Sun-Li už ležel v bezvědomí a bez hnutí. "Pěkně je zřídil," zahučel hlubokým hlasem obr. "Pomohl j im oběma na věč­ nost . . . Tak se opět po čase sešel Vaska-býk s ka­ marády chunchuzy, pronásleduj e v taj ze tygry. Začínalo se šeřiti. Tajga, obalená hus­ tým j íním, hleděla klidně na tu krvavou tragedii . . . "

"

"

G A L A P A G Y. Islas de los Galapagos (ostrovy želví) , také IsJas Encantadas (ostrovy zača­ rované) , nyní také oficielně prostě Colón zvané, jsou skupina vyhaslých vulkánů v Tichém oceáně, asi 950 km od pobřeží Ecuadoru, k němuž náleží. Objevil j e snad Inka Tupak Yupanqui, dčd Ata­ hualpův, který prý vyplul do Tichého oceánu dávno pi·ed první cestou Colum­ bovou a spatřil ohnivou horu, kterou nazval Niničumbi; byl to pravděpodobně některý ostrov z Galapagů. První Evro­ pan, který spati"il tyto ostrovy, byl biskup z Panamy r. 1 535. Později bukanýři, pověstní piráti , užívali ostrovů za úto­ čiště, kde si spravovali své lodi a vyčká­ vali vhodné chvíle k útokům na Peru.

I různé fantastické pověsti o pokladech pojí se k ostrovům. Woodes Rogers prý tam zakopal ohromnou koi"ist, odňatou peruánskému místokráli; ba, vypravo­ valo se také, že prý tam uprchli Inkové s velikými spoustami zlata pi·ed Pizarrem. Navštívil j e Dampier a Cowley, angličtí plavci r. 1684 (z té doby také pocházejí anglická označení j ednotlivých ostrovů) . V XIX. stol. nej dt'1ležitěj ší návštěvníci byli r. 1812 americký admirál Parter a r. 1835 Ch. Darwin na lodi "Beagle". Souostroví Galapagos se skládá ze 1 3 větších a množství malých ostrovů, vět­ šinou neobydlených. Největší je Albe­ marle (4275 km2) , také nejpustší ze všech; další jsou Narborough, James, Indefa-

tigable, Duncan, Seymour . Abingdon, Bindloe, Tower, Chatham (jediný trvale obydlený) , Charles a Hood. Obyvatelstvo asi 500 osob. Tí·ebaže ostrovy leží na rov­ níku, není podnebí jejich pHliš horké, neboť je obtéká studený proud mořský (Hum­ boldtúv) , pi"icházející od Chile a u Peru se obracející k západu. Jeho teplota je ne­ obyčejně a nečekaně nízká, 1 5--20° nižší než normální rovníkové vody. Tento proud

William Beebe, proslulý zoolog, ředitel new­ yorské zoologické zahrady, badatel zvířenv na Galapagách. ·

patrně také zanesl na sever tučňáky a lvouny, ktei"í se nyní zdržují na ostrovech. Podnebí ostrovú vyznačuje se však znač­ nou suchostí a nouze o vodu byla vždy největší nesnází úmyslných a nahodilých návštěvníkú. Květena i zvíl"ena ostrovů je zajímavá; ovšem obrovské želvy, které jim daly j méno, jsou dnes j iž vzácné. Za to se vyskytují zajímaví ještěři a mnoho druhů ptactva; všechna zvíi·ena se vy­ značuje neobyčejnou krotkostí.

Roku 1923 ztrávil na ostrovech nějaký čas americký přírodopisec William Beebe, který líčí své dojmy takto : Pluli jsme zvolna k severozápadní straně ostrova Indefatigable a pi·áli jsme si míti tucet očí, tak bylo mol-e naplněno záhadnými živoucími tvory. Po tři dni plavby jsme téměi" nezahlédli pírka a žádného vodního života, a nyní to vypa­ dalo tak, j ako kdybychom byli blízko hory Araratu po potopě. Rackové poleto­ vali sem a tam nad vlnami jako částečně zbarvení motýli, bul"náci veslující klidněji křídly připomínali vlaštovky, a dva alba­ trasové pluli blízko yachty; neočekávanfr zjev v tuto roční dobu. Žraloci sledovali loď a dva kožišinoví tuleni se obrátili a prohlíželi si nás od hladiny vodní až k antenám beztrátové telegrafie - j ediní dva, které jsem spatr-il u ostrovů. Nej­ skvělejší pohled skýtal obrovský mečoun , aspoň 1 0 stop dlouhý, který se vymrštil z vody Hikrát za sebou a dopadl po každé jiným směrem svým mohutným čepelem. Pelikáni a fregatky poletovali kolem dokola a terejové slétali dolů, aby ukojili zvědavost. Rachot našeho ko­ tevního l"etězu zazněl j ako znesvěcení. Zastavili jsme v téže z<Ítocc, kde kotvili kdysi někteří nejslavněj ší piráti všech časů. Hleděl jsem na ostrov rozprostíra­ j ící se přede mnou , naslouchal marně, zalehne-li ke mně něj akfr zvuk s pobřeží a neuvědomoval jsem si j asně v nitru svém - že jsem se také dostal na Gala­ pagy a že zase jeden ze snú mého dětství se uskutečnil. Charles Darwin ztrávil p!·es měsíc na těchto ostrovech a snad z pozorování růz­ ných forem ptačího života čerpal první inspiraci pro svoje dílo Origin oj Species. * ) Od oné doby dodneška zt'lstaly ostrovy téměř nezměněny. Zf"ídkakdy přejel ko­ lem nějaký škuner nebo se ztroskotal na některém vyčnělém lávovém útesu. Ale po všechna ta léta na většině ostrovú plazi, ptáci i lvouni znali jen tvary svých soudruhú a jen sami vídávali slunce vy­ cházeti a zapadati. Celé generace těchto *) . , 0 púvodu druhú", klasické dílo pří­ rodovědné.

z6s tvorů se tu vystřídaly, aniž by spatřily háčkovitými ostny opatřených, a ta pů­ lidsko.u bytost. 28. března 1 923 jsem sobila na šaty a kůži jako sto udic. Dc­ $eskočil s člunu a brodil se ke bí"ehu křiš­ stalo-li se takové semeno za šaty a vytrhl ťálově jasnou vodou. Malá kachna slétla, jsem je, krvácely mi prsty a tělo, a oby­ kolébala se k našim nohám a kvákala na čejně se jeden nebo více ostnú ulomil, aby nás z úžasu a zvědavosti. Viděl j sem, že se tu vrací nebojácnost Zahrady Edenu a staré historie Cooka a Dampiera. První hodina v)·zkumu stačila, aby mi ukázala, proč se lidé vyhnuli Indefa­ tigablu. Jeho nižší pásmo , j ako u vět­ šiny ostatních ostrovú, bylo složeno z utvrdlého popela, posetého množstvím vyhaslých, studených kráterú; chudá ve­ getace vyrážela z puklin a štěrbin a udržo­ vala se j en věčným bojem o vodu, Každý krok musil býti předem vyzkoušen. nebo jinak by čtyři stopy dlouhá deska " klouzavé strusky hodila člověkem do některého kaktu nebo j iné stejně trnité rostliny. Bylo zapotřebí nedbale šoup­ Podráždění ptáci zle se nadouvaj í a svými nouti střevícem a ostré hrany lávy roz­ ostrými zobáky mohou zasadit bolestivé rány. řízly kl'lži jako břitvy. Sem a tam cosi upomínajícího na louku skýtalo dočasné někdy později v těle působil nepříjemnosti. útočiště. Tučná, červená, těstovitá hlína Můj první phbytek byl ve stanu na sz. pobřeží Indefatigablu. Tento ostrov, který je asi 25 mil široký, má okrouhlý tvar a stoupá povlovně asi do 2300 stop velikým, ústředním kráterem. Podle po­ věsti je v tomto kráteru sladkovodní j e­ zírko, ale dosud nikdo nevystoupil výše než tisíc stop. Když j sem seděl na písku, byly za mnou hromady a pahorky, svahy a rokle, všechny utvořené z velikých desek a zlomků strusek. Ohromné kakty zvedaly své oválné polštál-ky, a nižší rostlinstvo na­ lézalo jaksi místo pro koí-eny v klikatých štěrbinách a výživu v skrovném vulka­ nickém bahně. Na rostlinstvu bily dvě věci do očí, že pi-evládaly rostliny bod­ linaté a trnité a rostliny s tlustými, masi­ Kožišinatí lvouni. tými listy a stvoly. Všechny pobřežní J ej i c h k ú že nemá obchodní ceny, proto ne­ j sou pronásledováni a j sou tak krotcí, že kraje jsou téměi- vyprahlé, neboť prší j en maika- samice klidně snesla, když jí bylo odve dvou nebo tl-ech měsících, a to ještě n eseno mládě. skrovně. Sotvaže jsem se usadil v malé písčité zá­ obrůstala dosti hustou, hrubou travou. toce, když můj společník, umělec, vzkřikl, Ale po několika krocích jsem se raději že nějaký malý tuleň nebo had sem pluje vrátil na hromady klouzavých lávových klidnými vodami. Běželi jsme všichni, desek, neboť každé stéblo té domnělé trávy abychom jej zaskočili a tu vylezl na ska­ při dotckn vypouštělo množství semen, liska náš první černý mořský leguan.

z66

Viděl jsem jednou několik krokodilú v brakické vodě, ale ještěrka, vylézaj ící z mol-e, byla právě tak pi-ekvapuj ící pohled, . jako delfíni v sladké vodě. Musil jsem hráti úlohu Adama a nazvati tuto ješ-

D ruh velkých černých j eštěrek, Amblyrhyn­ chus, které se člověka n eboj í.

těrku, neboť j inak je známa jen jako A mbly1'lzynchus krátkohlavou. Naše parta dala pi-ednost zkrácenému "ambly". Náš první "ambly" sklouzl do hluboké štěrbiny mezi dvěma lávovými balvany. Když jsme se ho vzdali a vraceli se, vy­ razil. nám pod nohama druhý a zalezl pocl plochou skálu. Zachytil j sem ho prsty j en za ocas, a po pět minut všechna moj e síla nebyla nic platna proti jeho dvaceti drápům. Pomalu povoloval, ale když j sem vydobyl asi 1 5 palců jeho ocasu, musil j sem já popustit. Na konec jsme vy­ hráli, ale naše první lekce o úžasné sílP j eho drápů byla důkladná. Když se "am­ bly" usadil v štěrbině, která mu dobi-e n epadla, nadmul své tělo a tak pl"itibkl celou myriadu šupin k drsné lávě. A drže se při tom sv�1mi dvaceti dlouhými, za­ křivenými drápy skf•tal odpor, kterf· pravděpodobně nikdy nebyl pi·ekonán, leda sem tam svaly pirátú nebo učehcú což bylo "amblymu" v takové krisi jedno. Brzy jsme však shledali, že je zcela zbytečné se tak namáhati, neboť když jsem spatřil Amblyrhyncha a byl ochoten lézti po čtyřech po skalách, stal jsem se

v j eho očích neškodným lvounem a mohl jsem se k němu přiblížiti zblízka a opatrně dokonce i hladiti j eho vrásčitou kůži, aniž bych ho polekal. "Amblyové" neopouštěli nikdy bez­ prostředního sousedství pobl-eží. Zde velicí černí chlapíci podřimovali v doupatech nebo hlubokých rozsedlinách, nebo se protahovali v parném slunci na lávě, čekajíce na odliv. Pak slezli pomalu doh\ až k okraji vln, kde našli hojnost šťav­ naté mořské trávy; někdy se chaluhami obrostlé skály j imi hemžily. Jednou, když jsem viděl hejno j ich zatopené prudkou vlnou, která j e pohřbila ve vířící mase pěny, uvědomil jsem si hlavní význam j ej ich velikých drápú. Když voda tl-eskla do skal, každý "ambly" se zachytil všf silou za drsný povrch a když vlna ustou­ pila, byl každý bezpečně na svém místě. A jako kdyby věděli, že to bylo poslední úsilí opadajícího moi·e, všichni se začali

-

Hlav a ij eštěrky Conolophus, který nekouše, leč podrážděn. D á se l"Ukou hladit.

pásti, okusuj íce kousky převislých chaluh a žvf'kaj íce j e s uspokojením. "Amblyové" byli spřáteleni s ce­ lým světem Galapagú. S arlatoví krabi po stech putovali s nimi dolů k hodům

na mořské trávě a viděl jsem i fotogra­ foval dokonce j ednoho ze Uí korýšů, kteří lezli po velikém leguanu a sbírali klfšťata, zakousnutá sem a tam do j eho kůže. Bez bázně se sdružovali se lvouny, někdy lezouce po tělech tuleňů a nejevíce chuti hnouti se, když tito ploutvonožci se soukali těsně k místu, kde plazi byli roztaženi na slunci. Jak zvláštní byly tyto ještěrky svým tvarem i potravou, povahou byly j eště pozoruhodnější. Nejprve j sme na ně sa­ hali s obavou, ale brzy j srrie seznali, že ani strach, ani hněv nebo zmatek j e ne­ přiměje, aby kously. A přece několik yardů do vnitrozemí j sme se setkali s j e­ jich gigantickými, žlutými a bílými brat­ ranci rodu Conolophus, kteří se kroutili a chňapali v neustálé snaze kousnouti do rukou, střevíců, nebo čehokoli mohli dosáhnouti. Pohrdali mořskými chalu­ hami, ale žrali kaktu!:>. Zemní želvy, neboli galapagos jsou nyní vyhynulé nebo si uhajují nuznou existenci v hlubokých kráterech daleko ve vnitro­ zemí. Podařilo se nám chytiti j ednu pro­ střední velikosti, ale pošla nám za týden. Ty tam jsou časy, kdy bukanýr-i nebo velrybáři naplňovali svá podpalubí ná­ kladem tohoto živoucího masa; ti tam navždy j sou ti velicí, metr dvacet dlouzí chlapíci, kteří vážili pi·es 500 liber a _prý žili také 500 let. Ještě před 1 10 lety admirál Porter na Jamesově ostrově sehnal 14 tun živých želv ve 4 dnech. Nešťastná zví­ řata, uložená v podpalubí, mohla vydržeti rok bez potravy a vody.

Nejhroznější věc na Galapagských ostro­ vech j e nedostatek sladké vody. I když spadl liják, vsákl se ihned do pórovité, vul­ kanické půdy. Dlouhé období naprostého sucha bylo ztěžováno tantalskými mu­ kami, když bylo viděti denní lijáky ve vnitrozemí, kam však nebylo lze dostih­ nouti vysilujícím pochodem po té straš­ livé lávě. Náš vlastní pobyt byl násilně zkrá­ cen aspoň o dva týdny jen pro nedo­ statek vody, a i pak jsme byli omezeni na poloviční dávky. Ale byli jsme šťastni v přirovnání k mnohým námořníkům za starých dob, kteří zešíleli nebo se utopili z nesnesitelné žízně. A tytéž věci se přiházejí dnes. Když jsem byl na Indefatigablu, ztroskotal se tam škuner a jedenadvacet lidí se uto­ pilo. Pozděj i jsme našli člun vyvržený na břeh a sedátka i vesla plula kolem nás. A když j sem pr-istál v New Yorku, řidič autodrožky mi vypravoval, že ztrávil pět měsíců na témže ostrově, živě se syrovým želvím masem a poloslanou vo­ dou. Rozmar proudu oddělil od sebe dva záchranné čluny; on s kapitánem byl vržen na Galapagy, a člun prvního dů­ stojníka byl hnán přímo k ecuadorské­ mu pobřeží. Slyšeti prosaického newyor­ ského autodrožkáře vypravovati, jak za­ bíjel tuleně pro potravu a obuv a jak po několik měsícú požíval teplé krve místo studené vody, a viděti, j ak na mých foto­ grafiích rozeznává týž uschlý strom, pod kterým j eho kamarád zemřel, stálo za celý ten vý·let.

z68 V. Pelka:

V K AV K A Z S K Y C H S T R Z I C H. Z ruského přeložil V. Valentin-A lfa. (Dokončeni.)

Ziv ot

I.

v

Cečensk é

u b l i c e.

bách ročních, ale slouží mu v noci ta­ ké za postel. V Čečně j sou celé auly, které se zaměst­ návají v),hradně hotovením burek pevných a lehkých plstěných plášťů. Nej­ většíin místem, kde hotoví burky, jest aul Ansalty. Odevšad s hor klikatí se do údolí řeky Arguna větší i menší "vlněné" ste­ zičky, po kterých horalé svážejí srsť, aby si z ní dali u ansaltských valchál-ů zhoto­ viti burky. K vožení nákladů užívají v těchto mís­ tech nejčastěji muly, které si nevybírají v potravě. Koní zde chovati nemohou,. protože by se j im pro ně nedostávalo krmiva. Po horských stezkách vozí Čečenci na soumarech ovčí vlnu. O horských stezkách už jsem vám vyprávěl. Tyto cestičky jsou strašny nejen pro cizince, horám ne­ zvyklého, ale i pro· samotné horaly. Mému příteli, Anzo­ ru Esaevu, zabily se minulého roku pá­ dem se skály dvě krávy a pět ovec. To bylo pro Anzora. velikým neštěstím,. protože veškero je­ ho bohatství zále­ želo z dvaceti ovcí a pěti krav. A Ma­ chanu Etievu zahy­ nulo v horách ze Uiceti ovec šest.

Z článku poznáváme, s jakými obtíže•ni ovládli

Rusové horské nárůdky Kavkazu a jak nyní jsou vytlačováni z nových republik a autonomních území nárůdk1� kavkazských .

Příroda Čečni j e drsná. Jen málokde je tam možno nalézti kousíček země, pHhodný k osetí. O každý ždibec půdy tam může lehce vzniknouti malá vojna nejen mezi j ednotlivými oso­ bami, leč i mezi celými vesnicemi. Hlavním zaměstnáním obyvatel Horní Cečni je chov ovec. Ovce je hlavním pra­ menem obživy horalů. Za ovce vymění si v rovině obilí i nepostradatelnou kukuřici. Horalé prodávaj í ovce živé, ale též ovčí kůže a vlnu. Bohužel v posledních t:r-iceti letech, a hlavn� v dobách světové války, počet ovcí u Cel-enců silně poklesl. Pro­ str-edně zámožný horal mívá teď obyčejně stádko o Uiceti až Uiceti pěti kusech. Pl-iro­ zeně, že vlna ostříhaná s tak malého počtu ovec, nemť1že ani při sebe skromnějších potřebách horalů vystačiti na zakou­ pení živobytí. Proto j e horal nucen pro­ dávati nejen ovčí vlnu, ale i celé ovce na maso, nebo j e snísti sám doma, protože chléb v ho­ rách je velmi drah)r. Pouze bohatší hora­ lé mívají sto až dvě stě ovcí a množství vlny, které s nich nasti"íhají, stačíj akž takž na nakoupení zásob obilí. Ovčí vlny užívají horalé k hotovení burek, zvláštních to teplých a nepromokavých pláštů. Takovýto plášť koná horalovi znamenité služby. Velká burka mu nahrazuj e nejen dostatečně teplý vrchní oděv v chladných do_

?' e p

II. Seděli jsme kdysi v Anzorově sakle. Slunce už se sklánělo k zubatým hřbetům vysokf,ch hor. Pojednou však naši příjem-

nou zábavu přerušil patnáctilet)r synek Anzorův, který vběhl do sakly s křikem: "Pojďte rychle na pomoc! Junus, syn Machanův, se zřítil se skalního útesu!" Běžel jsem spolu s obyvateli aulu k místu neštěstí. Junus, vrstevník Anzorova syna, ležel pod strmou skalou na nevelké plo­ šince poseté ostrými kameny. Plošinka končila novým příkrým srázem. Dovtípili jsme se, že Junus lezl po strmé skalní stěně, aby pomohl zbloudilé ovci sestoupiti se

zahubiti hocha, protože di"íve, nežli tam s ním dojedou, vykrvácí." K mému velikému údivu jsem zpozo­ roval, že Junusa přinesli přímo k�Anzorově sakle. Dověděl jsem se, že Anzor zastává v horách povinnosti chirurga. Anzor roztáhl zvláštními háčky roz­ bitou kůži na Junusově hlavě a malými kleštičkami vyňal z otevřené rány drobné úlomky kosti. Litoval jsem ubohého Junusa. Anzor

Útulky kavkazských domorodců v jesk,Yních před nájezdem sousedů.

skály. Snad mu sklouzla noha nebo snad se pustily j eho tenké, do bronzova opálené ruce a Junus spadl se značné výše. Byl živ. Dýchal odměřeně a klidně. Byl však bledý v obličeji a oční víčka měl zavřena. Horalé byli okamžitě u nebožáka. Vzali ho na rnr.c a odnesli do aulu. Z rozbité Ju­ nusovy hlavy crčela krev. "Co bncle asi s Junusem? " napadlo mně. "Kdo mu poskytne pomoci? K lékaři j e několik desltd<, možná dokonce i sta verst po úžasné cest ě . Vézti ho k lékaři, značí

však vyčistil ránu dovedně, hbitě obvázal hochovu hlavu a Machama, otec Junusův, mi řekl zcela klidně: "Anzor j e velmi zkušený lékař. V našich horách bys stěží našel jediného staršího člověka, který by neměl zlámané ruky nebo proražené hlavy. Anzor už mnoho našinců vyléčil. ]unus je mladý - uzdraví se," zakončil klidně Machama. Později j sem se dověděl, že se Junus opravdu uzdravil.

270

III. A hle, n a takovýchle stnných a nepří­ stupných skalách zaměstnávaj í se oby­ vatelé horní Čečni pěstováním obilí a su­ šením trávy. Horská j ej ich polička se však j en velmi málo podobají našim polím. Po těsných údolíčkách, a po více m�ně :ov­ ných místečkách na okolních horach, JSOU rozhozeny nivy horalů. Ještě více se však podivíme při spatření políček, vytvoře­ n:)rch s námahou ženami horalů. Na hor­ ských sklonech utvoří tyto z kamení hráze, za které pak z dola, z údolí, nanosí v pyt­ lich zemi. Tak tvoří na skalách malá po­ lička příhodná k setí obilí. Stává se však častd, že j eden větší lij avec zničí všechnu dlouhou a namáhavou práci. Ženy horalů jsou VŠak trpělivé a lopotÍ Se na S':,ÝC� o maličkých políčkách be� ?navy. Pn��erne tu připadá na j ednu dus1 horala as1 J.edn!l šestina děsjatiny*) půdy. Už z toho J e Vl: děti, že se svým chlebem vystačí horal� sotva na tři, čtyři měsíce v roce. Ostatm měsíce j e nutno živiti se koup�ným chle­ bem. Pro obilí j ezdí Čečenci horalé na ba� zar do města, kam také honí na prodeJ své ovce a odváděJí ovčí vlnu. Domů z rovin, neb jak po celém sever­ ním Kavkazu říkají, z "ploskosti", vozí horalé do svých aulů obilí a kukuřici . Za živou ovci koupí obyčejně sedm, osm pudů kukuřice. Život zemědělců v horách je velmi kruš­ ný. K nedostatku polí nutno přičísti ješt� také to, že Čečenci o bdělávaj í políčka velmi primitivním nářadím. Svoje pole kypří buďto motykami nebo prostě zaostřenými a na konci opálen:)rrni klacky. . Viděl jsem j ednou, jak horalé takovými­ hle "motykami" "orali". Orání mělo te� účel že oráči dělali zaostřenými holemi v ze�i hluboké j amky a do každé z nich kladli po zrnu kukuí·ice. Ta� seli kukuřici na horských polích . Jaký užitek mohl pak býti z takovéhle setby ? . . . Právě tak primitivní jsou také horské vodní mlýny. Horské říčky padají příkře se svahů a silou jejich padající vody by bylo možno poháněti nejen vodní mlýny, *) 2400 čtver. sáhů

=

1 · 0925 ha.

ale řadu ohromných elektráren. Ve sku­ tečnosti však nacházíme u horalů j en velmi primitivní zařízení. Horské vodní mlýny semelou za den sotva j eden dva pudy zrní, pl-i čemž nutno poznamenati, že ta­ kovýto mlýn může mlíti pouze dobře vy­ schlou kukul·ici. A přece si tito lidé, zdělávaj �cí sv� .J?o­ . J eJlCh líčka zaostřenými klacky, mysli, ze poln í hospodáh;tví j e vzorné.

IV

.

Sotva začne t :iti sníh , j dou se obyvatelé aulů děliti o púdn. Každý ždibec orné půdy mají spočítan)'. Na dčlení půdy. hledí Čečenci velmi 1-evnivě. Nespravedhvé dě­ lení může končiti l ehce krvavou rvačkou. Z jara vycházej ! z aulů lidé s . pytlíky kukuřice na údech , se sekyrami, moty­ kami a zaostřeným i , opálenými kůly. Ho­ ralé porážejí stol<� t é duby a buky, mýtí lesy a každou plošinku, osvobozenou od lesa, zasévají kukuhcl . Udělají h?lí hlub�kou j amku, vloží do nf zrno a zem1 udupa]l no­ hama. Horalé strádaj í strašlivým nedo­ statkem půdy! Slyšel jsem kdysi mezi Čečenci následuj ící pohádku : . , Šel j ednou chuclak horal na svoJ e po­ líčko orati a síti. T(-šil s<� , že se mu na něm urodí kukuřice na placky. Kopal, kopal zemi motykou, až se zmoi· � l . I<.o.l:h?dl se , že si odpočine. ProsUel s1 sVOJ i cernou burku na zem lehl na ni a usnul. Když se probudil, zt�ul leknuilm. Jeho políčko zatím úplně zmizelo. Začal Čečenec hle­ dati svoji oranici. Běhal sem a tam, ale po­ líčka nalézti nikde ncmohl. Jako by bylo do moře zapadlo. Co si měl počíti? Pra­ coval do úpadu, d!·cl se celý den a teď J?U o poličko zmizelo. H.ozhodl se, že puJde domů. Sebral burku se země a j ak se za­ radoval! Jeho políčko bylo pod burkou! " Tak se zlomyslná pohádka směje skrz slzy bídným pol fčkům Čečenců. Při tom snad každý Čečenec sní o svo­ bodné, dosud nikým neobsazené a neza­ seté zemi na jejich horách. Vyprávěl mi j ednou Anzor o stařečku Elche, který na rozvědkách za svobod-

27 I

ným(políčky vystoupil až vysoko do hor a tam, nad lesy, našel veliké, svobodné po­ líčko. Ve své veliké radosti si Elche ne­ uvědomil, že vysoko v horách bývá chlad­ no a že tam kukuřice neuzraje . tas byl právě teplý, doba setí. Na pi·emýšlení a uvažování nezbývalo času. Elche pověděl v aulu o svém nálezu a všichni Cečenci se vydali okamžitě s dě­ dečkem do hor. "Na všechny se země dostarie, pro cel)·

Cečenci"v sousedním aulu se zaradovali a řekli : "Tohle j e znamenité! Na všechny tedy se dostane. " Rozhodli se, že nazítří ráno půjdou k po­ líčku a o novou zemi se rozdělí. Onoho dne spěchal dědeček Elche Sf" svými sousedy k políčku, aby zaseli ku­ kuřici. "Dokud sis neprohlédl cestu, nekráčej kupl-edu , " praví čečenské pHsloví. ElchP a

Zříceniny kavkazských hradů střežících hlavní cesty.

aul stačí," vykládal cestou nadšeně Elche. " Už se nebudeme muset soudit o každou píď. Tam j e země dostatek!" Celý aul spěchal s dědečkem Elche na nové pole. Rozdělili si novou zemi a smlu­ vili se, že hned příštího dne začnou síti. Tentýž den však, co dědeček Elche, ph­ šel na ono políčko také někdo z obyvatelů sousedního aulu a pověděl o něm svým sousedům . "Našel jsem svobodnou zemi. Na vše­ chny se dostane!"

i j eho sousedé dobře znali správnost tohoto pi"ísloví, ale nedbali ho. Neprohlédli cestu a šli. Rozryli zemi ostrými kůly a moty­ kami a zaseli políčko kukuřicí. Začali ro­ kovati o počasí, urodí-li se kukuhce. Už počítali, že s vlastním chlebem·vystačí po celý rok, až do nové úrody. Cečenci ze sousedního aulu zatím se při­ pravovali k dělení políčka. "Dokud se neohlédneš, nevyslov j e di­ l!ého slova," praví j iné přísloví . A každý Cečenec zná i toto přísloví. Kdosi ze sou-

272

sedního aulu však přece vybrebtal staří­ kovi Elche, že Čečenci ze sousedního aulu půj dou nazítří děliti políčko, · o kterém z nich dříve nikdo nevěděl. Když se dě­ deček Elche zpravodaje na všechno dů­ kladně vyptal, dovtípil se, že j de o totéž políčko, které. oni právě zaseli kukuhcí. I rozhodli se obyvatelé aulu, kteří byli zaseli políčko svým zrnem, nepostoupiti zemi sousedům. Vzbouřili celý aul. Křičeli : "Nedáme své země! Jest t o naše země! My jsme už zaseli, oni ji však chtějí teprve děliti." Vzpoměl i si obyvatelé aulu na všechna příkoří, která j im bylo vytrpěti od j ej ich sousedů : "Vždycky to byli špatní lidé," vykři­ kovali lidé z aulu dědečka Elche : " Ukradli nám j ednoho býka! Jusupovi dosud ka­ lyma (výkupu za j eho dceru-nevěstu) ne­ zaplatili! Abykakorovi neoplatili vypůj ­ čený pytel kukuřice. Špatní lidé to jsou, špatní . !" I rozhodli se Cečenci z Elcheova aulu, že budousvénovépolechránitisezbranív ruce. Stalo se, že se obyvatelé obou aulů se­ tkali na vrcholku oné hory. Jedni ulehli po j ej í jedné straně, druzí po druhé. O ústupnosti jedněch či druhých nemohlo bvti ani řeči. ,. " Celý den, až do večera, tak soupeři na vrcholku hory proleželi, ale žádná z roz­ vaděných stran nemínila ustoupiti. Sotva .noční stíny přikryly zemi, ozvaly se se strany soupeřů Elche výkřiky : e e.I Jdvt e e !. " " f Jdvt " ZlodveJl. "Zloději !" odpověděl j im dědeček Elche. Zablýsklo se. Třeskly výstřely. Od toho dne nastala mezi oběma auly vojna. Nikdo z obou nechtěl ustoupiti. Nepi·átelé ulehli po obou stranách nového pole a stříleli. Byli ranění, byli dokonce i zabití. Prolitá krev, nepí·átelství jen j eště zvětšila. Celé j aro, léto i podzim trvala mezi Če­ čenci vojna. Elche nechtěl za nic na světě ustoupiti. Kukuřice byla přece zaseta a Čečenci čekali úrody. Když však přišel podzim, všichni viděli, že marně tratili .času, že marně sili i krev prolévali. ·

.

.

_

Kukuhce se neurodila. V honbě za zemí lidé totiž zapomněli, že v takové výšce nemůže kukuřice uzráti. , ,Dokud sis neprohlédl cestu, nekráčej kupředu," praví čečenské přísloví. A vši­ chni Čečenci vědí, že přísloví mluví pravdu. Toho dne však, kdy našel Elche pole, ne.,. prohlédl si cestu a kráčel kupředu. Hlad po zemi zaslepil Čečencům rozum.

]indy

a

nyní.

Nedostatek pť1dy jest u horalů Čečenců příčinou j ej ich touhy vystěhovati se do rovin. V horských stržích j e j im těsno, země a chleba se j im nedostává,. Strádají hladem. A na sever od hor táhne se ohromná ro­ vina, žloutnoucí se poli šumící zlaté pše­ nice. Tam rostou ohromné lány kukuřice a v zeleni stromů skrývají se tam veselé chutory (samoty) . Před osmdesáti lety pí·išli do čečenské země od severu Rusové a silou zatlačili Čečence z rovin do hor. Ke všemu objevili pak Rusové v čečen­ ské stepi prameny nafty. Hluboko, hlu­ boko v zemi, byla utajena černá tekutina ostře páchnoucí. , Jakmile zvěděli lidé v Rusku o naftě, hrnuli se celými procesími po stepních cestách tam, kde dříve j en málokdy za­ skřípěla čečenská arba. Přišli, vymýtili les, zapálili auly, vyhnali z nich jejich původní obyvatele a začali stavěti na naftových polích nové město. Aby cítili Čečenci př!fd Rusy větší strach a hrůzu, nazvali město ,,Hrozný" . " Gurozni," opakovali se za­ tajeným dechem po Rusech Čečenci. Pra­ vého smyslu tohoto slova však nechápali. Chápali však, že j im Rusové pobrali lesy i pole. Nedaleko města, za malinkou říčkou, krčil se čečenský aul Avdi. Se strachem a zlobou hleděli obyvatelé avdinského aulu na stavbu nového města. Město se j im zdálo býti nepřátelským. Do otevřeného boje se však Cečcnci s Rusy pouštěti ne­ chtěli. Rusů bylo mnoho - Čečenců j en malá hrstka. Čečenci se pokoi"ili svým dobyvatelům .

Nepřátelé ulehli po obou stranách pole a stříleli . .5ír)•Ju

svčtcm.

19

2 74

Některé auly byly zničeny a obyvatelé je­ nesmyl krví vrahovou pohanu se svého j ich vystěhováni z rovin. To se však stalo rodu. Byly sváděny bitky a nové vraždy, až v té době, když už všechna lepší pole dávající příčinu opět k nové mstě a k no­ v rovině byla zabrána přistěhovalými sem vým vraždám. Taková hrozná byla krevní kozáky. Čečenci byli nuceni spokojiti se msta mezi Čečenci. chudšími políčky, ale ani těch neměli do­ Noví lidé v Čečně rozhodli se postu­ statek. Nedostatek půdy nutil Čečence povati j inak. Zvolili zvláštní komisi, která najímati pak ornou půdu u kozáků a ně­ rozsuzuj e spory mezi Čečenci. V první meckých kolonistů v rovině. řadě byly rozsouzeny staré spory o krevní Ti pak z Čečenců, "u kterých bylo srdce mstě. Jeden z členů této komise mně vy­ vlčí, začali se toulati za noci nad Terekem" , právěl, že muselo býti rozsouzeno celkem jak pěje čečenská píseň. Zoufalé posta­ devadesát případů, které podle starých vení, do něhož byli Čečenci dobyvateli obyčejů vyžadovaly krve za krev. vehnáni, udělalo z nich zbojníky a lupiče. Znepřátelené rody dostavily se před ko­ Mezi Čečenci objevilo se záhy mnoho misi a smířily se spolu. Rod provinivší se zbojníků, j imž bylo přepadání podmani­ naposledy zaplatil druhému stanovenou telů posvátnou formou boj e. Poslední če­ pokutu. čenské auly byly pobořeny před · uemi Nová Čečna začíná žíti nový život . čtvrtěmi století, ale ještě krátce před svě­ Druhá vážná otázka v nové Čečně byla tovou vojnou byl postrachem ruských otázka ženská. Soultrn čečenských oby­ vesnic známý abrek Zelim-Chan . Dlouho čej ů "adat" změnil Čečenku ve stvoření nemohli ruské úřady lapiti Zelim-Chana, poddané vůli otce a muže. Na ženách ležela protože Čečenci ukrývali jeho abreky ve všechna tíha polního hospodářství. Ruka­ svých aulech, byli na Zelima-Chana hrdí ma Čečenek musela býti obdělána vš�chna a pomáhali mu. Jej ich zápas s Rusy však pole, která živí Čečence. Žena v Cečně byl zcela beznadějný. musí konati všechnu těžkou práci a při tom Drobná válka na Kavkaze byla by snad není dbáno j ej í vůle. Ženich platí za ne­ trvala až do dnešn.ích dnů, kdyby bylo věstu rodičům "kalym" a dostává za něj nedošlo v Rusku k revoluci, která osvo­ ženu robotníci. Nic lehčího na světě není bodila malé národy ruské. A tak i malé nežli rozvod v Čečně. Čečenec může prostě Čečně nastaly nové časy. Z Čečny utvořena říci ženě : "Já tě propouštím," a žena j e autonomní oblast. Město "Hrozný" pře­ povinna odejíti z j eho domu. Žena však stalo býti pro Čečence �rozným a bylo nesmí v žádném případu odejíti od muže změněno v hlavní město Cečni. sama. Ona však musí bez odmluvy po­ Čečencům byla vrácena část půdy v ro­ slouchati všechny mužovy rozkazy a sná­ vinách na účet kozáckých stanic. Druhým · šeti j eho urážky, nadávky a mnohdy vážným dílem byl boj �e starými obyčeji i bití. Čečenců, které činily život horalů nesne­ I v tomto začala žíti nová Čečna podle sitelným. Jako dědictví dávných věků nových zákonů . Došlo k veliké změně. udržela se v čečenských aulech až do dneš­ Téměř půl druhého tisíce žen osmělilo se ních dnů strašlivá krevní msta. už vstoupiti do ženské organisace a v říjnu Až .do příchodu dobyvatelů neznali Če­ roku 1927 byl dokonce uspoi-ádán první čenci j iné vlády kromě vlády nejstaršího veliký sjezd Čečenek. z rodu. Každý člen rodu stařešinu bez Čečna se zvolna probouzí z dlouhého odporu poslouchal. Soužití me?-i jednotli­ snu. Do revoluce bylo pouze 1 % gramot­ vými rody udržovalo se starými zvyky . ných. Čečenci neměli ani své abecedy. Porušení těchto zvyků vedlo často k prud7 Psát čečensky nikdo neuměl. Teď vychá­ kým svárům mezi jednotlivými rody. zejí v Hrozném čečenské noviny tištěné Obzvlášť strašným bylo zabití člověka . latinkou. Čečenské noviny se j menují V takovémto případě celý rod, z něhož byl "Serloo" , což znamená "Světlo". Rok od roku přibývá čečenských škol . zabitý, neustal dříve ':' pomstě, dokud

2 75

Do revoluce byly pouze dvě, tři školy, teď však už j e j ich v čečenské autonomní oblasti přes sto. Pro čečenské. jinochy jsou zřízeny dvě střední školy - pedagogická a hospodál"ská .

Do revoluce nebylo v Čečně ani jediné nemocnice - kromě ve městě Hrozném . Teď už j sou ve všech větších aul ech lékaři. Takové j sou vý�ledky práce posledních pěti, sedmi let v Cečně.

Stanislav N ikolau:

J A N P A L A C K Y, první profesor zeměpisu

na

K arlově universitě.

(Dokončen!.)

Zakončujíce feuilletonistické vzpomín­ ky na prvního profesora zeměpisu, byli bychom nespravedliví k velké památce to­ hoto, kdybychom neuvedli, čím byl Jan Palacký ve vědě zeměpisné, j aké jsou j eho práce a kde sluší hledat j eho význam. Nesmíme zapomínati na to, že Palacký se od r. 1859 až do r. 1889 věnoval poli­ tickému životu v míře nemalé, v dobách, pro českou věc nesmírně svízelných, j a ko na pL v době tak l'eč. "chabrusu", v němž ztratil značnou část svého jmění, a že ph�ce pracoval vědecky. Jako mladý muž psal, j ak to bylo tehdy u všech spisovatelů pravidlem, básně, všímal si i dramatické literatury, přeložil j ednu Scribovu hru do češtiny, nebo př'eložil svou dobou významné Guizo­ tovy "Děj iny vzdělanosti v Evropě". Po návratu z Pal'íže věnoval se cele země­ pisu a byl r. 1856 jmenován docentem "srovnávacího zeměpisu" na pražské, tehdy ovšem německé, universitě. Byl tedy také j edním z prvních universitních učitelů zeměpisu vůbec. Tehdá se totiž zeměpis j ako samostatná věda teprve ustaloval. Dosud trval zá­ pas mezi zakladateli dvou směrů v země­ pisu Rittera aHumboldta, na kterou stranu má geografie obrátiti svou hlavní pozor­ nost, zda j en na přírodu, nebo na přírodu i s člověkem, ba s důrazem na člověka a j eho prostl'edí. V té době rostl teprve

k velkému významu slavný francouzský zeměpisec Elisée Reclus, j enž napsal kla­ sické dílo, popis celé zeměkoule v mohut­ ných 19 svazcích. Palacký pr-ikročil j eště v r. 1 857 k po­ dobné práci "Zeměpis všeobecný vědecký srovn ávací" , j cnž zabíral Afriku, Austra­ lii a Okeanii. Avšak spis byl přij at kri­ tikou nepríznivč, na př. Jos . Malý mu vytýká naprostou nesystematičnost . Jeho přednost však Malý postihnout nemohl, nemaj e ponětí o zeměpisné práci a j ej ích tehdejších problémech. Palacký ve svém díle staví se docela na moderní základ biologický, nespokojuj e se s pouhým popisem . Dnes by to byla arci podmínka každé práce, ale tehdy a na tehdejší zná­ mosti byl t o postup velmi významný . Dílo zapadlo však bez ohlasu. Ostatně Palacký byl po j eho německém vydání stržen po pádu absolutismu do víru poli­ tického života. Právě v I'. 1 859 vydal své "Bohmische Skizzen , von cinem Landeskinde", v nichž zkritisoval domácí českoněmecké pomě­ ry s hlediska západoevropského a zle po­ soudil obě strany. Nezapřel se v něm však geograf, znající také poměry v j iných stá­ tech, když na př. našim Němcům doka­ zoval, že znají New Zealand nebo Be­ ludžistán lépe než svého tisíciletého sou­ seda, t. j . český národ. Díval se na politický život praktickým *

zrakem. Zdůrazňoval potřebu práce kul­ turní i hospodářské a proto j ako majitel velkostatku a pak člen zemského sněmu za velkostatek, rozvinul horlivou činnost na poli hospodářském, ač ani taková čin­ nost, zdánlivě nepolitická, nebyla vládě po chuti. Pronesl sta přednášek v Praze a na venkově, všude užívaje svých velkých vědomostí z hospodářského zeměpisu j i­ ných států a j ej ich přírodních poměrů. Sám napsal populární knížečku "Vzdu­ chosloví s ohledem na hospodářství" . Pracoval i organisačně, byl u kolébky dnes naší nej větší české banky "Živnos­ tenské banky", pak Národní a pak Hos­ podářské banky. Zakládal a do smrti zůstal v kuratoriu "První české poj iš­ ťovny proti krupobití", ale vždy odmítal povinné poj ištění proti škodám. Měl tu hlas prorocký j ako v otázce pražského vodovodu, když dokazoval, že káranský vodovod za dohlednou dobu pro Prahu nestačí a horoval pro dvojitý vodovod, j enž se nyní dohání. Připočteme-li k této činnosti zastupování českého zemědělství na světové výstavě pařížské, j eho publi­ kační činnost v Šimáčkově "Poslu", j eho studie , , O budoucnosti českého rolnictva", podíl na práci pro úpravu pozemkové daně, nejprve v Praze, pak ve Vídni, mohl právem o sobě ří#:at , že byl j eden z nej­ starších agrárníků. A za této bohaté činnosti pracuje stále vědecky, ba získává si velké zasluhy zvláště v botanogeografii a zoogeografii. Vydává nejen všeobecně zajímavé studie o zemědílech světa, nýbrž i čistě vědecké práce o rozšíření rostlin a zvířeny na ze­ měkouli. Jako je na př. "Die Verbreitung derVogel auf der Erde", nebo podobné, ve dvou vydáních vyšlé "Die Verbreitung der Fische". V nich upravoval cestu mno­ hým pozdějším pracovníkům, zkoumal kriticky i práce Wallaceovy i Darwinovy. Stále poukazoval na to, že dosud valná část zeměkoule není vědecky pro­ badána a že tudíž je nebezpečno činiti

dalekosáhlé zavery, které se mohou no­ vým něj akým obj evem zřítiti v trosky. Když se r.. 1 889 věnoval cele geografii, pr-ipravoval si materiál pro velký srov­ návací zeměpis celého světa. Jeho poznám­ ky vyplňují asi dvacet statných svazků, což ukazuje na mravenčí píli j eho. Ale při tom stále pracoval na svém herbáři, v němž chtěl míti zastoupen celý svět . Z vlastních peněz zakupoval botanické kolekce, stále je doplňoval, takže j eho sbírky čítají na 30.000 druhů a jsem uloženy v Botanickém ústavu Karlovy university. Ale hlavního díla přece nedokončil. Od r. 1 895 začal j aksi umdlévat a začínaly j ej trápit obavy, že svého díla bude musit zanechat. Mimo to léta devadesátá jsou pro dějiny geografie plna vzruchu , j ej ž bylo těžce postřehnout v celé šíři země­ pisné materie. K tomu přistupovaly i ro­ dinné katastrofy, zejména smrt dcery, která utonula při koupání, smrt dobrého pi·ítele N áprstka-Fingerhuta, odumírání celé generace, která dovedla ocenit práci Palackého, kdežto mladší mu j iž neroz­ uměla. Vždyť to byla odvaha postavit se tehdy proti agitaci protikatolické, ale při tom zase hájit moderní evoluční myš­ lenky, ukazovat , jak náboženské náz()ry určitých církví jsou do sebe těsně vklou­ beny, nebo postavit se s Boh. RiegrEm proti všeobecnému hlasovacímu právu , j ak bylo vládou oktrojováno, nebo po­ stavit se proti učitelstvu tak rozhodně, že to muselo vyvolat odpor. Tak tu stál starý muž prý liberál, atheista, klerikál, konservativec, pokrokovec - vše v j edné osobě sám a sám, a potichu ve svém pra­ covním pokoj i v prvním poschodí Kauli­ chova domu na Karlově náměstí očekával konec života. V noci ze 22. na 23. Mezen 1908 odešel první profesor zeměpisu, Jan Palacký do j iných světů, opouštěj e tuto zeměkouli, kterou znal své doby málokdo tak důklad­ ně j ako on .

.

•

277

Dr. ]. Spirhanzl.

S T Ř E D O Z E M N Í M O Ř E MÁ EV R O P Ě P O S K Y T N O U T N OV O U P ů D U. Z říše technických fantasií. Spisovatelé-utopisté se pi·ežívají. Utopie Ju­ lia Verna nejsou nám již utopiemi, nýbrž po­ většině samozřejmostí, již přijímáme zcela chladně, fantasie Wellsovy přestávají nás pou­ tati" pouze proto, že spisovatelům báchorek po­ vstává nebezpečný a tvrdý konkurent : technik nové doby. Technik konstruuj e letadla a vzducholodi, stavi pro ně plovoucí ostrovy v oceáně, _$ zpracovává bezpečné proj ekty podmoi·­ ských tunelú (La Manche, Gibraltar) Li obrovských mostů (Dover­ Calais) , propočítává mož­ nosti raketo­ véholetu mezi1 llanetárního, 11"zastavuje se piu 1 ničím . �··d:'wno jsme • · I li o zahájení . ,! Jrnvsl<ých osušovacích prací v Nizozemsku, l 1 d <· oh razením moře Zuiderského a jeho vy­ ·· 1 1 '' ' " 1 1 1 m rozšíří Nizozemí svou půdu o 1 0 % , .t ' z:'tp(·tí j iž s e vynořuj e nový, ohromnější l l l " j dd poc\obných prací na moři Středozem111111. V r . l ! l:2!1 vydal nakladatel J . M . Gebhardt v l . i p,;l1 1 1 lmihu inženýra Heřmana Soergela . , i\·1 i t t C" I nH·•·r - Senkung, Sahara - Bewasserung" ( S u L�< · u l h lad i n y S ti·edozemního moře, závlaha Sah a ry ) . N a d p i s s{un je dostatečně výmluvný. S p is obsa h uj e odborně zpracovaný projekt

r

,·

k získání nové půdy, jež bude záhy přelidněné Evropě velmi potřebna, uvážíme-li, že obyva­ telstva Evropy za každých asi 100 let přibývá o 100 % . Bedlivé zkoumání reliefu dna Středo­ zemského moře vedlo Soergela k hypothese, že ke konci ledové doby prolomila povodeň přiro­ zenou přehradu, Herkulovy sloupy Gibraltaru, a umožnila tak vniknutí oceánu Atlantského do Středozem­ ního moře, kte­ ré tehdy v dů­ sledku veliké­ ho výparu mě­ lo hladinu nižší nežli dnes, a STŘEbO­ zalévalo as o Z EMSKt 1 J3 menší roz­ A10�E lohu, takže prý Sardinie, Kor­ sika i Sicilie souvisely s pevninou, a téměř celý J a­ dran byl souší. Podobné poměry chce Soergel znovu vzkřísiti. Na­ vrhuj e, aby v průlivu Gibraltarském, mezi Tarifou a Tangerem, byla vybudována obrovská přehrada, která by zabránila přítoku vody z oceánu do Středozemního moře, načež po uzavření i ostatních spojů (u Gallipoli z Černého moře a u Suezu z Rudého moře) bude možno docíliti sníženi hladiny Středozemního moře o 200 m proti stavu dnešnímu. Tím vynoří se z vody plochá pevnina o celkové výměře 660.000 čtverečních kilometrů, kterou bude možno lwlonisovati. Soergel propočítal i podrobnosti. Přehrada

278 u Gibraltaru byla by 29 km dlouhá, proti Atlan­ tiku k západu parabolovitě vypuklá. Hradila by do největší hloubky 320 rn a měla by as 10 miliard (podle novějších údajů jen 2 miliardy) kubických metrů hmoty. Nesrnírnérnu tlaku 200 metrového vodního sloupce chce Soergel čeliti zvláště pečlivou stavbou hráze, j ež by se dála plánovitým zapouštěním bloků o 10 .000 tunách obsahu. Tyto kesonovité bloky by se plnily s pobřeží. Aby byla rnožna komunikace pro plavidla, pamatuj e projekt na zřízení komorových zdy­ madel na obou pobřežích, podobně u Gallipole a Suezu . Vedle toho k udržení stálé výšky hla­ diny i při velikém výparu je zapotl"ebí napáje­ cích kanálů z oceánu, j aké rovněž jsou řešeny na obou březích, s vyústěním u Tarify a pobliže Centy v Africe. Přepad nadbytku vody zabez­ pečil by se kaskádami, normální průtok byl by pak zužitkován ohromnými turbinami při dol­ ních ústích kanáli1 . Po přehrazení Středozemního moře přistou­ pilo by se k závlaze Sahary na rozloze as 6 milionů čtverečních kilometrů! Potřebnou hybnou sílu k tornu by dodala hydrocentrála, postavená mezi Středozemním mořem a slaným j ezerem Sott el Džerid a proláklinou mezi oasou Sivou a Káhirou. Potřebné náklady vypočítal projektant na 8 miliard dolarů (265 miliard Kč), což prý j e méně, nežli budou činiti výlohy nejblíže příští války. Proti námitkám, že osušením Středo­ zemního moře octla by se přístavní města ve vnitrozemí, brání se Soergel ukazováním na sku­ tečnost, že mnohé přístavy (Benátky, Terst) stejně se tornu neubrání, a že je ostatně možno vybudovati spojovací kanály a dráhy. Naproti tornu prý tento úkol může velmi prospěti Evropě tím, že národy zde budou povolány k harmo­ nické spolupráci, j ejíž konečný cíl je hospodái·­ ské blaho všech, zažehnání vnitroevropských válek (nebyly by peníze) a vytvoření Panevropy jako protiváhy Americe a Asii. Rozumí se, že Soergelův projekt vyvolal roz­ ruch a diskusi. Část její přináší něm. odbor. časopis "Der Kulturtechniker" (odkud čerpáme) v reprodukci přednášky, již konal dr. Helrnrich v Něrn.kultumě technické společnosti. Odhlížeje od politických momentů při reali­ saci takového projektu, uvádí dr. Helrnrich řadu závažných technických námitek proti pro-

jektu samému. I když by bylo možno přehradu z blokových skříní vytvořiti, není pochyby o tom, že nesmírný přetlak 200 rn vody způsobí podsakování a tím hráz zničí. A kdyby byly celé základy všude na pevné skále, není možno vy­ hnouti se vzniku spár a trhlin v přehradě, j ež by se překotně zvětšovaly. Až by se skříně rzi­ vostí potrhaly, nastaly by nebezpečné sklesy staviva. Byla by tedy přehrada nejistá, nehledě k možnostem porušení j ejího v dobách váleč­ ných. A závažným momentem jsou země­ třesení, v této krajině možná (vzpomeňme 1755 Lisabon) , ba nutno pi·edpokládati, že průrva Gibraltarská právě po takovém katastrofálním, předvěkovérn zemětřesení se utvořila, podobně j ako úžina Messinská. Kdyby osušování Středozemního moře bylo zůstaveno přírodě, docílilo by se výparem (jenž činí dnes 1 .65 rn ročně, což při ploše Středozern . moře 2,511 .000 krn2 odpovídá 130.00 m3 za sec.) poklesu hladiny o 200 m za 100 let. Projekt chce tento pokles urychliti užitím vody k závlaze Sahary. Jakmile však by bylo docíleno onoho 200 m snížení, stačil by přirozený přítok vody z řek povodí Středozem. moře právě j en na krytí úbytku výparem, kdežto pro zavlažovací účely byl by vody nedostatek. A ten byl Soergelern podceněn. Bylo by totiž (při minimální spo­ třebě 3 vteřinových litrů na 1 ha) k přívodu zá­ vlahové vody zapotřebí kanálu, j enž by musil býti as 18 km široký (při výšce vody v něm 5 m a rychlosti 1 m). Kromě toho jest respektovati slanost Yody. Na zavlažené Sahaře by se z mořských solí vy­ tvořila již za rok vrstva 10 cm, a zakrátko by z pouště písečné byla poušť solná. Také nová pevnina z moře vyvstalá by - při nejmenším v severní části Jadranu - byla pokryta 1 metr mocnou vrstvou solnou, j ež by ovšem nadlouho vylučovala jakoukoli produkci zemědělskou . Není udržitelný ani ten předpoklad Soergelů, že zavodnění Sahary mělo by vzápětí změnu podnebí, rozhojnění srážek a tím automatické šíření vegetace. Vidíme, že přímořské oblasti Spaněl, Italie a Řecka, ač jsou mořem s obrov­ ským výparem obklopeny, mají srážek velmi málo, necelých 300 mm ! Průplavy, vytvořené v pouhém písku, budou zcela jistě podmáčeny, musí se zavalovati, a jejich udržování by ovšem stálo velmi mnoho.

2 79 Na Sahaře nutno počítati s pohybem písečných dun, které kanály zasypou . Kontrolní přepočet ukazuje dále, že svedením vody na prolákliny saharské nelze docíliti vět­ šího poklesu hladiny Středozemského moře nežli 1 m , což je ovšem prakticky bezcenné. Bylo by nutno vybudovati čerpací stanice, pro j ej ichž pohon však nemohlo by býti použito energie vodní, a j ej ichž provoz byl by proto nesmírně drahý. Saharu, j ež leží as 100 m nad hladinou moře, bude možno zúrodniti j en krok za krokem, a to nikoliv závlahou mořskou vo­ dou, nýbrž vodou sladkou z oas. Potud dr. , Helmrich . Jiní odborníci pak ukazují i na to, že snížení hladiny Středozemního moře způsobilo by stoupnuti vody v oceánech as o 1 ·3 m; to však by vyvolalo sklesnutí pobřežních oblastí a ještě

větší vzedmutí hladiny v oceánech, které by poté vedlo k zátopě ohromných zúrodněných přímořských rovin, zejména v severním Ně­ mecku, Nizozemsku atd . k nutnosti náldadných rekonstrukcí a zesilování hrází, čerpadel a vod­ ních staveb vůbec, čímž by ovšem celý užitek zamýšleného zlepšení v oblasti středomořské byl znehodnocen. Zaznamenáváme všecky tyto hlasy pro zají­ mavost věci samé, neboť j ak víme, dnes není technice j iž nic nemožného. Budoucnost ukáže zajisté nové cesty, jež mohou opravdu přivésti k uskutečnění projektu, který snad dnes nám j eště připadá příliš odvážným. Technici však nás naučili pomalu věřiti i j iným nemožnostem! Duch lidský, pracovité ruce a kapitál činí i takové nemožnosti j en zdánlivými a dočas­ nými.

]. Toman:

N A P RÁZD N I NÁ C H V AN G L I I . Prázdninové cestování dvou 1 7letých hochú .

S vlastn í m i

sn í m ky.

(Dokončení . )

Z e Sheffieldu d o Leicesteru. A j e zase j iž po desáté hodině druhého dne, hlyž nás "elinka" vykládá na konci města. Máme dnes v úmyslu j eti do Derby, odtud do N ottinghamu a snad j eště dále. Třetí den je pro nás celkem velice příznivý. Mimo krá.tkou za­ �;t {wlm v Belperu, malých lázních, j edeme 52 1 1 1 i l až clo Nottinghamu skoro bez přestání, po­ u }. i vše pouze dvou aut. Po dvanácté hodině j sme j i l. v dt 1nku města Nottinghamu a prohlížíme .i c h o zaj f m,wé museum. Předtím již nás dovezl uM; posled ní " mecenáš" ke zdejší nové univer­ � ; i l ,.. , a b y c h o m si i ji mohli prohlédnouti. ] en 1 l 1 1 u l •a pr oh lí žíme toto město a po obědě a po p no• · h ;'Lz .. " n ž zase j deme po silnici k Birming­ h ó i l l l l l . Zas<� tak špatné počasí. Každou chvíli p 1 :";{ a ; J s i p f·es púl hodiny ztrácíme zastávkou v l .o u g l •: a l on u , k
Často v dešti, utaháni musili j sme j íti kolik mil, než jsme zase kousek ujeli. Nikdy j sme ráno

Charakteristické domy ve Stratfordě nad Avonem. nevěděli, kam až toho večera dojedeme či do­ j deme, kde budeme spát, kde jísti. Zde pozná-

z8o váme další strasti tohoto našeho cestování. Dvě osoby v pumpkách a s tlumoky na zádech se těm Angličanúm zdají podivnou věcí, neboť zde takový . , tramping" v našem smyslu vůbec neexistuj e. Tu není divu, když procházíme tímto j menovaným městečkem, že za námi

Shakespearovo bydliště ve Stratford-on-A von. táhne celá kumpanie školních dětí pokřikujících na nás. Připadáme si j ak nějací potulní komedianti, táhnoucí se zástupem dětí městem, a máme chuť, co nejrychlej i někam se ztratiti. Musíme však stále vpřed a naši nepovolaní průvodci nás opouštějí teprve na konci města. Brzy dojíždíme nákladním autem na křižovatku Derby-Lei­ cester, kde vylézáme a j deme směrem k Lei­ cesteru . Je po dešti, ale obloha za námi se pode­ zřele černá. :Máme strach z pořádného zmoknutí, neboť nikde není žádná . ,skrýš" pro nás. V po­ slední chvíli, když již začíná krápat, sbírá nás nějaký obchodní cestující do svého auta. �patně se mu oplácíme za to, že nás dováží až do Leicesteru. Sedím vzadu na krabicích s látkami a j ednu z nich j ako odměnu za svezení - svou tíhou rozmačkám. Je už to má druhá nešikovnost dnes. Poslednímu dobrodinci zase vypadl mou zásluhou klobouk z auta a začal plavat v j edné ohromné louži. Z

Le-icesteru do Oxfordu.

Leicester - j íme, prohlížíme město, píšeme domů, spíme. Ráno zase už šlapeme. Dnes nás vítá sluníčko, které brzy začíná nehorázně pálit. Do dvanácti hodin je už za námi 24 mil

a j sme v Coventry. V polední přestávce odpočí­ váme trochu v krásném zdejším parku. Připa­ dáme si však j ak věční Ahasveři. Nikde ne­ máme stání, všude j en j sme na několik hodin, pak zase dále, dále kjihu a k slunci, j ak my se domníváme. Bohužel, neni skoro velkého pod­ nebního rozdílu mezi severem a mezi jihem Anglie. A tak naše touha, po teplejším počasí, nemá býti ani v budoucnu ukojena. Dostáváme zase přímého .,lifta" až do Stratford-on-Avon, vzdá­ leného od naší poslední stanice, Coventry, asi Hl mil. Náš nynější . ,dobrodinec" nám předkládá lá­ kavou nabídku : chceme-li, můžeme s ním j eti až přímo na j ižní pobřeží Anglie, do Southamp­ tonu. Je to sice lákavé, ale odoláváme. Mu­ síme nejdříve si prohlédnouti rodiště Shake­ spearovo, Stratford. A tak zde zůstáváme. Opět j edno pěkné, typicky anglické městečko. Domy stavěné slohem zde v Anglii oblíbeným. Malé, čisté, úpravné město, v kterém však j e také po­ řádně draho pro spoustu Američanú, kteří sem jezdí. První naše návštěva platí domku Anne Hatteway, kde žil Shakespeare. Vstup je zde šilink (8 Kč), což se nám zdá příšerně drahé za prohlédnutí těch několika světnic. Abychom již toho využili, sedíme a odpočíváme hodnou dobu v pěkné zahrádce, odkudž také fotogra-

Kristúv kostel (Christ Church) v Oxfordě . fuji Shakespearovo bydliště. Sice j e u vchodu napsáno něco o tom, že, kdo chce zde fotogra­ fovat, musí zapl atit 1 libru (165 Kč), ale kam pak na nás s touhle .,flintou" ! Asi k druhé hodině se hýbeme dále. Jdeme okukovat vnitřní část města, dům, kde se Sha-

z8r kespeare narodil, parčík u j eho divadla, které práv/\ před několika lety vyhořelo, a konečně j eho hrob ve zdejším kostele. Jsme v hledání různých zajímavostí přímo divocí. Nic nám nesmí ujít, vše musíme viděti, i kdybychom si měli nohy ušoupat. Také podle toho potom po 4. hodině vypadáme, když jsme přes tři hodiny běhali po všech těch památnostech s tlumokem na zádech, kabátem v ruce, zatím co nám do zacl pražilo palčivé slunce. Nyní se chceme dostati j eště na noc do Wor­ cesteru . Máme však vážné obavy: Stratford leží na méně frekventovaných silnicích a tak kdo­ ví, zda se tam odtud dostaneme. Naše obavy se splňuj! . Protože pak zde není přímého auto­ busového spoj ení, zůstáváme sedět nanejvýše roztrpčeni na osud, j enž se tak najednou změnil v náš neprospěch . A tak smutně sedíme - se­ díme v škarpě a j en přemýšlíme. Vzpomínáme také na toho, j enž tomuhle městu "pomohl na nohy" tím, že se tu narodil a žil, a myslíme si, že ten j istě nezakusil takové strasti, j ako my. Také nemohl, když mu tehdy j eště nejezdily automobily. Co je platno přemýšlení, když se naše postavení nemění a sedíme v té škarpě stále. Jako včera j eště pršelo, tak dnes zase neho­ rázně pálí slunce. Utaháni j sme j ak závodní kobyly a spása žádná. Smutně se vracíme zpět clo města, abychom šli na nádraží a zkusili, j aké tu maj í v Anglii vlaky. Jsme tu j i ž měsíc v Anglii a j eště j sme dosud nejeli vlakem. Vezmi to čert, už se do toho Oxfordu nedosta­ neme bez použití železnice či autobusu. Tak blízko j iž cíle - safra já bych nejraději "vylétl z kůže". Najednou se za ohybem silnice vynořl červené auto nějaké benzinové společnosti a - hele - sláva - u šoféra dvě místa prázdná. Už sedíme a j en drkotáme zuby, j ak s námi šofér drandí s vršku . Jak j e to možné s vršku ? Ba ano, s kopec, opravdického kopce, neboť zázrak - krajina je zde čím dále, tím více kopcovitá. Dosud kraj e, kterými j sme projeli, byly j en roviny, velké roviny málo zužitkovaných polí, pastvin. Po­ hled s nějakého pahorku dolů na kraj inu j sme nespatřili j iž měsíc, co j sme z domova. Ostatně ani j ehličnatý les j sme neviděli j iž tak dlouho, neboť něčeho takového zde skoro vůbec ne­ mají. Zde j sou většinou j en listnaté stromy, ro­ viny nebo j en mírně zvlněná púda, rozd ělená

v pastviny, na nichž se pase divoce dobytek , krávy, koně, ovce. Teprve zde u \Vorcesteru vidíme v pozadí první hory. '. Naše trápení však nebylo toho"' dne j eště � skončeno. Přes hodinu to trvá, než nalézáme byt. V Sheffieldu j sme byli posledně hodně uta­ háni, ale dnes j sme j iž úplně vyčerpáni, to vše od těch popruhů tlumoku a j eště aparátu. Není s námi ř·eči. Hltavě j en jíme a pak do postele.

Z Oxfordu .

6, j ak s i libuj eme, ž e již j sme v posteli vyjma to, že jú nevím, kam dát ruce, kam nohy, aby mne tak př·fšerně nebolely. Ráno vstáváme stejně rozbiti, j ako j sme večer ulehali. J e po náladě, když člověk má před sebou skoro 60 mil cesty a je j iž na začátku znaven. S nechutí a bez hovoru prohlížíme město a pak j deme, j souce "naštváni " a nabručeni, jako jsme closucl nebyli. Máme však zase štěstí. Dvěma auty se dostáváme až do Eveshamu a tu potká-

váme pána, j edoucího - považte - až do Lon­ dýna. Všechna únava s nás rázem padá a div jsme ho " starouška" radostí nezlíbali. Chlapík má takové ducaté tváře, hned bych ho do nich štípl, že nás sveze celých 43 mil . To s e nám dosud nestalo, ž e by nás někdo vezl tak daleko. Výborně se bavíme, zvláště j eště, když náš "staroušek" zastaví v Brodway a j de s námi do j edné staré hospody, abychom okusili zdejší víno-specialitu, ceclar. Rozehi"áti j ednak

chytneme spoj ení. Konec - konec. Předpo­ slední den nám cla! sice tak na frak, že jsme měli toho cestování až po luk, ale teď, když j sme skončili poslední etapu, je nám toho líto. Byl to týden, snad nej lepší z našich prázdnin a za žádný j iný jsme nezažili tolik věcí a nebyli v tolika podivných situacích, j ako za tento . Co však dělat ? Prosaická odpověď: Prohlédnout za ty dva púlclny, které nám zbývají, celý Oxford . A to je, když vidíme Prúvodce, kterého nám j eden ochotný pán daroval, těžká věc. A proto hned začít. Hned také začínáme, ale samozřejmě nejdříve s jídlem. Pak teprve to další. A nglické biografy a jiné zábavy.

Závody na slonech, která troj ice bu d e dříve u cíle. vínem, j ednak radostí, j eli bychom nevím j ak dlouho. Po několika zastávkách, j ako je oběd, koupě benzinu a j iné, dojíždíme po třetí do Oxfordu . Vjiždíme do Oxfordu s pocitem, j aký j iž j sem vypsal na začátku, s vědomím, že doprava od města k městu po 350 km nás nestála ani penny . Je konec našemu podivnému cestování, naší nejistotě, kde budeme zítra, kde pozítří, zda dojdeme či ne, je však i konec výhodám j eho, že se nemusíme bát, že zmeškáme vlak, že ne-

Snad se čtenář podiví, j ak spadám naj ednou tak do této kapitoly. Vysvětlím to: vím, že tahle otázka patří u naší zábavy chtivé mládeže mezi hlavní body, a proto musím také něco o tom povědět. Samozřejmě, že Angličané se také musí nějak bavit a tak mají rúzné více méně ušlechtilé zá­ bavy, kterými se povyrážejí . A protože u nás bývá na prvním místě biograf, povězme si něco o nich. Většina, lépe řečeno skoro všechny biografy, jsou zařízeny pro zvukové filmy. Ty však zde jsou v jiném smyslu než u nás. V Praze j en malá část obecenstva rozumí anglickému textu mlu­ vících filmů a proto bývá hlavní složkou hudba a mluvení j en málo. Jinak je tomu v Anglii. Zde jsou ty pravé 100% Tallde, při nichž třeba není žádná hudba, ale od začátku do konce se j en mluví. Je to někdy spíše divadlo na plátně než film, protože i větší část děje je uložena v mluvení. Na takovýto j eden film j sme šli v Yorku, ale mohli jsme tam nudou umřít, neboť j sme skoro ničemu nerozuměli. Je totiž d osti obtížné zvyknout hovoru ve filmu. Teprve později j sme si více zvykli, že jsme j iž většině textu rozuměli. Jinak samozřej mě jsou i zde filmy s méně mluvením a s hudbou. Jaké jsou zde biografy , ptá se někdo. V Londýně j sou obrovské a nád­ herně zal"ízené. Spíše divadla než kina. Všude zde v biografech se smí na rozdíl od našich kou­ řit, což je pro nás dosti nezvyklé. Některé bio­ grafy právě tak, j ako v Holandsku, hrají bez přcstání a můžete přijíti do nich, kdy chcete. To však spíše na venkově.

Některé filmy, které j sou zde hrány, již u nás byly, většina všal{ ne. Tak se máme na př. co těšit na .,Na západní frontě klid", který se nám v Londýně velice líbil a který jistě co nevidět přijde do Prahy (a vskutku, co toto čtenáh čtou, je již u nás) . Horší je to, myslím, se . ,šlágry" , než k nám přij dou. Když s e u nás říká o ně­ j akém šlágru, že je moderní, tu je již v Anglii ohrán do omrzení. Tak jsem zvědav, kdy se u nás stanou " moderní" " H appy days are here again", . , Molly", "Sunshine of Marseillaise" a j . , které o prázdninách zpívala celá Anglie. Teď jsou tato j ména pro čtenáře j eště španělskou vesnicí, za půl roku možná si bude při j ej ich vy­ slovení zacpávat již uši . O divadlech mnoho říci nemohu, neboť byla v Londýně velice . . mastná" . Byli jsme j en na varietním programu v Collisseu, více jsme si dopřát nechtěli. Oper a vážné hudby, podle mého mínění, Angličané nejsou velcí přátelé. Mají raději operety veselejšího rázu, j ak j iž je viděti z re­ pertoiru londýnských divadel. Prvé, nač se ptáme, když jsme v Oxfordu, j e, kde je universita. Jak se však divíme, když slyšíme, že zde vlastně žádné není. Aspoň ne v pravém slova smyslu. Jsou zde j en koleje, z nichž některé úctyhodného stáří, j ako je na příklad Merton College, Corpus Christi College a jiné. Nevěděli j sme však, j ak Oxford je krásný. Máme co dělat, chceme-li aspoň všechny hlavní památnosti, kolej e, knihovny, kostely, divadlo, vidět. Začínáme Kristovým kostelem. Nená­ padně a j aksi omylem se dostáváme do j edné postranní věže, která j e náhodou otevřena. Samozřej mě kdo by tam vlezl jiný než my! V malé chvíli již proklouzneme kolem kostel­ níka či zvoníka, nebo kdo to j e, a již přeska­ kujíce zaprášené trámy lezeme po točitých schodech vzhůru. Nahoře nás očekává nádherný pohled - po­ hled s výše na celé to .. bílé město " . Jako v po­ hádce jsou pod námi všechny ty bílé budovy, vížky i věže. Skvostný pohled na toto město v záři zapadajícího slunce! Div se nám hlava nezatočí a nespadneme dolů dozadu, }{de se zcel' končí bez j akéhokoliv zábradlí. To však j eštč není nejvyšší bod. Ještě malá věžička j e tam, kam už Ruda leze s aparátem a hlasitým , .jé" mi oznamuje, j al{ý je to nádherný pohled . Já musím držet žebřík, kdežto on se všech

strftn fotografuj e tu pohádku pod námi. Zatím však už na nás j de ten kostelník a už musíme dolů, čímž j sem bohužel já zkrácen o obrázek. A tak pilně prohlížíme, prolézáme koleje po j ejich starých dřevěných schodech, probíháme j ejich průchody s j ednoho nádvoří na druhé, vlézáme do každé lmple i kostela, knihovny, aby nám nic neušlo. Prohlédnuto, skončeno. Druhého cine v po­ ledne čekáme nervosně na autobus (nejsme zvyklí být nějak omezeni jízdním řádem) . aby­ chom j eli do prvního, či druhého města svčta

Po velik6m lij {dw :sušíine �na' sluníčku své . ,postele" a těší m e se z toho, že aspoň chvíli je teplo. (jak se lwmu líbí) - do Londýna. Jsme u konce území našeho laciného cestování a teď již musíme pčlmč klopi ti penízky. J eclemc na d v a týdny na j ih Anglie, kde však · poč as í není o nic lepší než na severu . Pak na týden Londýn . . . Celé dny totéž bě­ hání s místa na místo, od j edné stanice pod­ zemní d ráhy k druhé, od j edné význačné bu­ dovy k druhé, od galerie ke galerii, od j ednoho chrámu k druhému, od jedné zoologické za­ hrady k clru . . . safra, to j sem nějak v ráži s tím ocl j ednoho k druhému, že j iž bych byl m álem napsal, že tam mají dvě zoologické za­ hrady. Nejvíce však cestuj eme od stanice pod­ z em ní dráhy, neboť se nám tento dopravní prosti-celek strašně líbí a celý den j ezdíme j en , , u nderground". A pak zase dále. Do Belgie a zase od města k. městu, stálé běhání od památnosti k památ­ nosti, a prohlížení všeho až na ruby. Ostende, G cnt, Bruges, Brussel, Waterloo, Antverpy . . . ·

Zase ubíhá den . . . Stojíme v chodbičce noč­ ního rychlíku do Kolína nad Rýnem a hlídáme své kufry. Té noci však ani na minutu neza­ mhouříme oka. Ráno již po šesté hodině prohlížíme Kolín, pak do Koblenze, na parník a po Rýně nej ­ krásnější porýnskou partií vzhůru do Mohuče, poslední naší zastávky, na kterou však neza­ pomenu pro situaci, do níž jsme se tam dostal i . Mohuč. Jsme unaveni a ospalí p o probdělé

noci a pozdě vycházíme na nádraží, abychom se informovali o odjezdu zítřejšího vlaku a o spojení do Prahy. Po 10 nedělích opět do Československa, na­ šeho drahého a nej krásnějšího. A j ako lvi se vrháme v Plzni na párky, první pravou naši uzeninu . Nemusím ani podotknout, že doma potom následuj í každý druhý den švestkové knedlíky, buchty, koláče a j iné pochoutky naší české dobré kuchyně . . .

Geo . Wm. ]aeger:

P U ] UL I A L O K. loď "Harmony" má vyplouti iako každo­ ročně z Lond)•na. Tam na podzim dostala se dobře . Občas psí smečky spustí svúi " zpěv" a vytí rozhléhá se daleko široko a1·kt1:ck\,.nt tichem. Lituii, že 7"sem předloni neobjedňal více zd­ sob. Beztak následkem války z obiednaného byla mně poslána pouze polovina. Mouky a lodních sucharů bylo by dosti, za to maso­ vých konserv a sušené zeleniny málo . Bram­ borů jsem již neochutnal po dvě léta. Loni zásilka čtyF pytlú z New Foundlandu padla za obět žravosti lodních krys. Uhlí taktéž nemohlo b),ti vše vyloděno pro nedostatek času. Kapitán pospíchal, aby co midříve odplul, jelikož ledy se začaly povážlivě ku­ piti kolem přístavu. Uhlí by tedy vystačilo tak asi na půl roku. Pěkné vyhlídky do bu­ doucna! Vtom mezi vytím psů slyším volání Esky­ máků "Pujulialók, pujulialók" (parník, par­ Loď "Harmony" . ník) . Rychle spěchám ven a běžím na "lodní" pahorek. Tam už jest velká skupina Esky­ každodenně vyhlížel s "lodního" pahorku máků a všichni mně ukazují na širé moře. nad stanicí. Kam až oko dohlédlo , jen ledové Skutečně mezi ledy J·sou vidět světla. Bílé na kry, pomalu unášené arktick!,Jm proudem stožáru a občas buď červené nebo zelené na bocích lodi. Není možno ještě rozeznat1:, zda k jihu mezi velkými ledovci. Z jara pFivezly mně jediné saně, které iest to naše dlouho čekaná loď. Možná, že toho roku pFijely z jihu, špatné zprávy. Po­ j"est to ledoborec Hudsonovy společnosti na norky prý řádí u anglického pobřeží a naše cestě k mysu Wulstenholme a Ruppert Bay

Krásný měsíční večer na Port Burnelltt. Sedím u stolu a počítám zásoby, zda vysta­ číme do příštího roku. Zásobovací loď rněla iiž p1�iieti pFed měsícem a marně jsem ii

z8s

v Hudsonově zálivu. Přes to volám i s Es/ly­ máky na plné hrdlo "pujulialók"! Nedo ­ vedete si představiti, co jest to za radost, po celoročním odloučení od světa opět spatřiti loď! Vtom proti velkému ledovci zříme ráhna s plachtovím. Jest to naše loď! Radostí vši­ chni tančíme. Někteří Eskymáci stříleJ{ aby upoutali pozornost lodi. Hned nato na zádi lodi se zableskne a bílá raketa letí vzhůru. Zpozorovali nás. Kapitán Jackson ozna­ muje nám, že se mu přece podařilo pronik­ nouti ledy a že jsme osvobozeni od strašného strádání. Běžím zpět k přístavu. Tam již můi po­ mocník John s několika Eskymáky připra­ vují loďku, abychom mohli vyjeti vstříc naší lodi. Za několik okamžiků ujíždí zátokou loďka poháněná vesly. S námi závodí několik kajaků. Za půl hodiny jsme 7'iž z hlubokého IJ'ordu na širém moři. Naše loď blíží se rych­ le, ale pro nás přece jen pomalu. Konečně přirážíme k boku lodi a po provazovém žebříku lezeme na palubu. Kapitán Jackson je na můstku. Jenom skok a jsem u něho . Konečně se spouští kotva. Nestačí mně ani odpovídat na otázky. Jdu s ním do kajuty pro poštu. Probírám se dopisy a hledám nei­ dříve ten z daleké domoviny. Došel dobře přes Holandsko, ale jak vypadá. Obsah až na několik řádek zamazán černí rakouského censora. Věřte mně, kdybych byl měl ho po ruce, že by visel na nejvyšším ráhně. Už

v loni jsem naléhal n a kapitána, aby mě vzal s sebou, že chci vstoupiti do anglického vojska. " Vidíte, " pravil mně, "spojencům zde prokazujete větší službu než v zákopech. Podívejte se, co velrybího a tuleního oleje ocltttd odvážím a ten my v A nglii nejvíce potřebujeme.'' Nyní nastala pro mne perná práce. Za th: dny vyloditi všechny zásoby a naloditi sttdy s olejem a kožišinami. Déle se loď pro pollročilatt dobu nemohla zdržeti. Po celou tu dobu jsem vúbec nespal. Pracovalo se ve dne i v noci. Jak ty dny utekly! Poslední dopisy ode­ vztldny. Při loučení vzal mě kapitán stra­ ncm. " Nevím, budeme-li moci příští rok vú­ bec phjeti . .Ten taktak, že jsme nebyli po­ topwi torpedem u anglického pobřeží. Šetřte se zásobami, ať vám vydrží na dva roky . " Je.�tě jednou m u tisknu ruku a už slézám do loďky. Lad pomalu vytahuje kotvy. Po troj­ násobném pozdravu lodní sirénou opouští přístav a míi'í na širé moře. Rychle veslu­ jeme ku Mehtt. Pospíchám na "lodní" pa­ horek, abych se ještě jedním pohledem roz­ louc:it s lodi. Slttn!w prosvitlo těžkými sně­ hov)'m i mračny. M01�e je ledu prosté, jen v ddh ledová "zář" označuje nebezpečná ledovd pole. Pomalu obrysy lodi mizely za nuttons lslands (Knoflíkovýmt ostrovy). nylo ·muč tak 'smutno, jako by mně byl nělulo velice blízk)' zem1�el.

Nikoliv odpovlď, n),brž v),straha všem, kdož

jazyk a názorně dokazuje správnost našeho mí­ n l:· n í , že nes t ačí býti trampem, aby se pouštěl clo k ritiky. Musí napřed něco trochu prostu­

se pletou do věcí, kterým nerozuměj í. V po­ sledním čísle Šir. světem dotkli j sme se otázky trampingu a opřeli se názoru, že pouhá znalost země, na základě osobní návštěvy jako trampa, postačí, aby rozuměl zeměpisu a byl dobrým učitelem geografie. Mínění to proj evil autor, podepsaný " J . M., profesor a tramp", A než vyšlo číslo, napsal do "Nár. osvobození" p. J an Ma­ šek, odhaliviií se .. profesor a tramp" z lo u ]{ri­ tiku naši .. Učebnire zeměpisu pro vyšší Uldy " . Zle trhá lmihu a netuší, j ak si udatně šlap e n a

"'

dovat, něco vědět, něco umět, než začne soudit. 1 l vc
lly " H.ok" pro Rej kjavík. Ale má-li tuto " chybu"

(;othaj ský kalend ář tolik let, prohlížený úřed­ zpravodaji islandskými, bude :a "chyba" správná. Nelíbí se mu, "profesoru a trampu" , n ími

286 také j iné věci na př. "údolní hladina" , užívaná v morfologii, " třetihorní vápenec", "lodi prcha­ jí", " měkké zimy", " zelená barva Atlantiku" a j . , vesměs výtky, které odborníka rozesmějí . Vyčítá nám obrat "voda rúzného chemického složení. " Pr)r j e voda vždycky H 10 ! Věříme s ním, ale kdyby byl zapíj el pan profesor svou večeři na př. šaraticí, také H20, nebyl by ani napsal tak zlostnou kritiku! Ptá se, chytrák, odkuli víme, že se do J talie vrátilo 600.000 vystěho­ valců. To mu asi trampovi, vyptávaj ícímu se po llřadech, neř"ekli, ale může si to přečísti ve Statesman's Yearbooku. Má hroznou �tarost, jako zřejmě přemrštěný abstinent, o vitaminy v polentě, ale pellagra z polenty je lékařsky do­ kázána autory důkladni"j i poučenými, než j e pail "profesor tělocviku a tramp ". Má obavy z pří­ lišného rozsahu, mluvíme-li o osudech Achil­ leionu, který je velmi příznačný pro změny ná­ zorů j ejich majitelú. Kdyby věděl něco víc z moderních cl ějm, musel by právě význam dočasné držby Achilleionu Vilémem TI. postih­ nout, protože ten měl ze svých návštěv záminku k inspekci rakousko-uherské námořní moci. Historii ale p . .J . M. nehoví; vytýká knize hi­ storismus tak fanaticky, že plete přítomnost s minulostí, když vyčítá, že prý tvrdíme, že Š védsko sahá do Finska. Kdyby p. kritik ne­ prokázal j iné hrubé nevědomosti, museli by­ chom toto nepravclivé tvrzení prohlásit za zlo­ myslnost a úmyslné klamání čtenáře. Stejně směšná j e výčitka našeho tvrzení, že " severští národové měli vždy silnější voj enskou organi ­ saci". Af s i vezme j akoukoli příručku politic­ kého zeměpisu, všude se setká s tímto " bludem". Transkripce "šamonyks" je docela správná, tak to žádal prof. ženevské university a země­ pisec Clapparede a všude opravoval výslovnost onu. Může tedy p. profesor někdy trampovat v "šamonyks" a pozná, že udělal on chybu . Že uvádíme francouzské námořní společnosti a ni­ koliv norské je nasnadě, protože j ich používa1 í nasi lidé, norských j en naši turisté a "něco" trampú, kteří by si zlámali jazvk na norskvch nápisech a špatně je četli, tím hůře pamatovali. .Te-li pan kritik nešťastný v zeměpisné exkursi, pohlavkuj e se přímo s vášnivostí sebemrskače s češtinou. Vyčítá nám tvar " angličtina" , ., ná­ ležejí" j ako nesprávný. Náhodou knihu po strán­ ce j azykové čte někdejší spolupracovník prof. Gebauera a ten j ako vynikající češtinái· bude míti j asnější ponětí o češtině než p. profesor

a tramp, j enž sám s obratem "postrária" docela falešně manipuluje a ukazuj e na neznalost Pra­ videl i frazeologie. Tím húře dopadá to s j eho vášnivým abstinentstdm, v němž nechce při­ pustit u vína, chmele a piva obraty " výborné, znamenité, světoznámé" . Jestli se o tom nepře­ svědčil j ako tramp, opomenul vel m i mnoho a nemúže ani dobře pochopit povahu národa. Při tom stavě se proti tvaru " bolševikú", jak se skutečně j menovali p ř e d pi"evratem, o němž se mluví, ukazuj e jisté záchvaty komunistického vyznání. Pak mu nesvědčí obrana ústavních zákonů, prohibičních zákonů kapitalistické Unie, kde právě poslední volby do kongresu ukazuj í odklon o d prohibičních zal"ízení a j istě, než se p. profesor dotrampuje do Unie, bude už po přísné prohibici. Za to aspoi'l nežádá na nás psát o alkoholickém moru v SSSR, j en potírá naše smýšlení "kapitalistické, starého typu a politické pravice" . O "spoi·áclanosti " v evrop­ ských státech abstinentských se nebudeme hádat. Ať si zkusí na místě " švédský punč" a jinou dobrotu ! J isté přednosti měly severské státy i před prohibicí a pan tramp by se byl nemohl obdivovat nádhernvm sbírkám musea " Carlsberga, takto sládka v Kodani. A korunou hloupé domýšlivosti je výčitka autoru, že nemá osobní zkušenosti a vlastního názoru o zemích . . . Nevíme, zela tato výtka pramení z mladické nezkušenosti anebo špatného ocenění vlastního názoru, ale můžeme kritika ujistit, že autor shlédl a procestoval trochu více než p. Jan Ma­ šek, "profesor a tramp" soudě z jeho článku o. trampingu. Ale proto autor není dom)rl'liv)' a dá se rád poučit a poučuj e se od lidí, ktefí navštívili j iné kouty světa. Okl"uh j eho přátel a in formátorú navštívil největší část celé zeměkou1e pokud j e přístupna. Pan kritik sice j e domýšlivý na své zku­ šenosti z trampingu, ale ukazuj e právě svou zlomyslnou a povýšenou kritikou, že mu tram­ ping nic neprospěl ani po stránce vědní, ani po stránce povahové. Tací lidé budou stále stej ­ ní, ať trampují kdekoliv a proto je pro ně vý­ hodnější, koupí-li si trampskou kabelu, péro zamění za šidítko a trampují za železniční hrází v Král. Oboře. Zústanou stejně n).oudrými, ba spíše budou moudřejšími, protože nebudou kri tiso­ vat něco, čemu nerozumějí a nač :nestačí. S. N. _

Dr. P. Pavel .Šebesta: Rinda. Obraz ze života v misii při řece Zambezi. Podle rukopisu upravil Fr. Všetečka. Nákl. � Birnbauma v Brtnici na Mor. Kč 8 ·-. Str. 160.

Je to sice povídka o krásné černošce Rindě, která očerněna roztouženým kouzelníkem z ča­ rodějství " mfiti", je stíhána zlým osudem, ale nakonec přece pomocí správce misie Udoko

u dolní Zambezi, unikne nástrahám a dojde štěstí. Cena povídky, nebo chcete-li románku, spočívá v množství národopisných líčeni zvykú a pcvěr Kafrú a v úvahách o posláni a cenč misionářské práce mezi černochy. Posuzuj eme-li dílko po této stránce, můžeme doporučiti vr·ele tuto knížečku, protože se snaží proniknout do duše afrického černocha a přináší mnoho zají­ mavých poznatků národopisných, místy i pří­ rodopisných. čtenář, jenž touží se blíže se­ známit s prací misionáře, získá dobrého ná­ zoru o nesnázích, které nadšený hlasatel Evan­ gelia musí překonávat v té míře, že se opravdu vzdálenějšímu pozorovateli chvílemi zdá, neni-li ta obrovská energie zbytečně vynakládána na získáni několika málo černochů, kteří nakonec zůstanou tlakem svého prostředí přece j en spíše pohany. N. M a r t i n J o h n s o n : Safari (Sága afrického azuru). Z angl. přel . B. Z. Nekovařík, Praha 1930, nákl. V. Petra (Ilustr. cestopisů sv. III.) Str. 21 1 ; 52 ilustrací na kříd. papíře. Za Kč 50·-, brož. M. Johnson vypravil se se svou chotí Ossou, kterou nikde a nikdy neopomene pochválit pro j ej í statečnost a zdatnost cestovatelskou . do Vých. Afriky filmovat, nikoliv honit zvěř. Usadil se u Rajského jezera v Kaissotské stepi, severně od Nairobi v Kenij ské osadě, nedaleko již. cípu jezera Rudolfova. Zřídil si při napajedlech kryty k filmování zvěře a získával cenné snímky pro návštěvníky biografů kulturního světa. Jako náruživý milovník zvěře pozoruje její život po všech stránkách a proto jeho vzpo­ mínky upoutají každého čtenáře, milujídho líčení života na východoafrické stepi. Kdežto na př. Rooseveltovo líčení v "Loveckých po­ tulkách" (Země a lidé sv. 19.) zabývá se hlavně lovy, anebo zase Powysovy zážitky " Černý smích" (Země a lidé sv. 74.), věnují se životu na farmě nebo dobrodružství, " Z plavčíka po­ hlavárem černochů" (táž knihovna sv. 40.) vší­ má si spíše národopisu, Johnsonův zájem je obrácen k fotografickým snímkům zvěře, žijící v úplné volnosti. Opravdu zdařilé ukázky této kořisti jsou na přílohách. Fotograf bude číst se zájmem tuto knihu, j ak na př. nelze v poledne s úspěchem fotografovat, protože slunce, stojící v nadhlavnlku, nevrhá žádoucí stíny, nebo zase, že polední vzduch je naplněn prachem neb pa­ rami. Milovník zvěře najde tu mnohé pěkné lí­ čení života východoafrické fauny.

Johnson pěkně charakterisuje jednotlivé druhy zvířat a porovnává je k lidem: "Velbloud je paličatá stará žena; slon je učený pán; ži­ rafa rozeným aristokratem ; lev sportsmanem ; zebry jsou obyčejní rváči; pštros je nafuka; levhart zákeřný vrah" . Mluví s respektem o slonech, slušných a svébytných obyvatelích džungle, opakuj e názory slavného lovce Carla i\keleye o lvu, že je sportsman a gentleman, j enž si hledí svého a nechá člověka na pokoj i, dokud človčk nechá na pokoj i jej . Nosorožec je zase cho­ Ieril<, který se najednou rozčilí a napadá člověka docela slepě. Paviáni j sou zlomyslníci, háze­ jíc! i kamením po svých pronásledovatelích. Johnson střílel na zvěř jen v případě nejnut­ nčjší obrany; do poslední chvíle bral snímky, zatím, co jeho žena stála u něho připravena k výsUelu, kdyby zvíře je chtělo napadnout. Pak j istou ranou skolila útočníka, jenž zahynul témčl' 11 jej ích nohou. Pf·eklad je plynný, jen na př. tvar " Riftové údolí " je násilně překládáno, protože my tomu říkáme "Propadlinový příkop" . Zlozvykem j e nechávat púvodní anglické mapky; pak ovšem c':tenái· marnč hledá " Rajské jezero", o němž se mluv( v celé !mize, nevěda, že je to "Lake Paradise". S. N. L. F o r e j t i\ I a n : Od Kordiller k Missis­ sippi. (Potulky českých novinářů-skautů po A merice.) l lustr. J . Kreutz. Nákl. �olce a �i­ máčlm, Praha 1 930. Str. 272, za Kč 30·-. Č iperní novináři, známi z Nár. listů, pustili se zase do světa, jeden psal, druhý maloval. Vidčli a zažili na svých toulkách velmi mnoho. Bystré pero Alanovo dovede v krátkých kapi­ tolkách, z nejrůznějších koutů oblasti Nového svčta zauj mouti čtenáře nejen svým obsahem, nýbrž i švižným líčením kraj ů, lidí, států, pří­ rody atd. Z knihy vyznívá romantika mladé duše tu lácké, toužící po dobrodružství, po do­ j m ec h z přírody, po romantice cizích kraj ů, brzo sebedúvčřivá, podnikavá, brzo rozjihlá roman­ tickými náladami. Zvláště mladí přátelé skau­ tingu a trampingu budou s Alanem j ako doma v té ohromné oblasti mezi Argentinou a Mis­ sissippi, všude, kde žije španělský lid, který A l ana zvlášť upoutal. A dovíme se při tom mno­ ho podrobností o krajanech, o názorech vyni­ kajících osobnosti na Č s!. republiku jako na př. nedávno sesazeného presidenta peruánského. Doporučuj eme knihu vřele. S. N. -

288

Plocha

knížetství

Monaka

skoro ve všech statistických příručkách se udává 21 km2 • Už r. 1 904 upozornil C. Errera, že toto číslo bylo zj ištěno podle staré mapy, na níž byly k Monaku počítány obce Mentone a Rocca­ bruna, r. 1 861 postoupené Francii . Ve skuteč­ nosti měří Monako j cn 1 · 5 km.2, s přístav ním zá­ livem 1 ·615 lm�2.

Řecko podle sčítání z 16. května 1928 má 6,195.272 obyvatel proti 5,026.795 r. 1920. Athény mají 451 . 1 43 (s předměstími včetně Pirea pi·es 1 milion) , Pireus 251 .336, Solun 220.464, Patras 62.084, Kavalla 49.310 obyv. Mexiko podle sčítání z 1 5 . května 1930 má 1 6,404 .025 obyvatel . Od r. 1 921 zvětšil se počet o 2,069. 245 obyv.

Za šedesát leť se tedy obyvatelstvo zečtyrnáso­ . bilo. Z různých jeho složek (Evropané rúzné národnosti, negři, Indiáni a míšenci) rychle se tvoří brazilský národ.

Po prvním vystoupení na Peter· mannův štít v Grónsku , v létě 1930 uni­ ve rsitou v Cambridge, zjištěna byla výška 2941 m. Dříve byla udávána výška2700-2800m, na starších mapách 3500 m. Výška Shackleto­ novy hory na jih od Nordenskioldova ledovce byla odhadnuta asi na 2925 m . Kolik ie katolíků ? Podle úředních statis­ tických clat j e katolíků v Evropě 208,882.000, v Americe 109,097.000, v Asii 16,536.900, v Africe 5,:130.000, v Australii 1,585.000, celkem 341,430.000. Vč.

Brazilie čítala koncem r. 1 929 39,1 04.000

Počet obyvatel ve· Spo jených státech amerických. Podle posledního sčítání mají

obyvatel . Roku 1872 1 0,000.000, r. 1888 14,000.000, r . 190017,320.000, r. 1920 31,000.000 .

Spoj . státy na celém svém území kromč Filipin 122,773.046 obyvateL Vč.

Lovení zlatého pokladu lodi "Egypt".

Hlavním úkolem j ej ich bylo vniknouti do ko­ vových komor, kde prý j sou podle zpráv ulo­ ženy tuny drahého kovu. Nejprve byly odklizo­ vány j en překážky. Tak jeden z j eřábů " Egyp­ ta" byl vytažen na palubu "Artiglia". Potapě­ čům se podařilo také vniknouti do kapitánovy kabiny, když před tím odtrhli zvláštními háky spuštěnými s lodi j ej í strop. Všechny věci v kaju­ tě nalezené byly vyneseny na palubu "Artiglia" . Mezi nimi byla těžká, ocelová pokladna, pokrytá mořským rostlinstvem, a listiny, z nichž většina se datuje do dubna a května r. 1922, doby ne­ dlouho před potopením "Egypta" , Práce potapěčů byla velmi nebezpečná, neboť se stále pracovalo v poměrně veliké hloubce a v přítmí. Avšak i výsledek práce byl stále nejistý, neboť k proniknutí k zlaté komoře, ležící před předním komínem, bylo třeba j eště mnoho obtížné práce. Nejtíže překonatelnou překážkou

R. 1 922 potopil se při srážce s jiným parní­ kem, parník " Egypt" s celým svým nákladem zlata a stříbra v ceně asi 185 milionů Kč, ne­ daleko francouzského pobřeží. Již v roce 1926 se dály pokusy nalézti potopený vrak s tak obrovským pokladem, avšak marně. Teprve nedávno se podařilo italským pota­ pěčům sestoupiti do hloubky 130 m u Kapu Finisterre, kde vrak spočívá na skalnatém dně oceánu, asi míli od místa, kde bylo v r. 1926 marně po něm pátráno. Ž e jest to vrak parníku "Egypt", bylo poznáno podle zvláštních j eřábů, isolátorů a tanků, odpovídajících seznamu jme­ nované lodi. Italští potapěči, pracující na lodi "Artiglio", se potkávali se značnými překážkami při zamýšleném lovení zlatého pokladu. Byly to hlavně bouře a příboj, které znesnadňovaly jejich již samu o sobě namáhavou a obtížnou práci .

·

28 9 budou paluby z oceli tlusté 2 · 5 až 7 · 5 cm, které bude nutno proříznouti. Pokus o vylovení tohoto pokladu rozvlhl nyní i záležitosti ostatních ponořených po­ kladů. Vždyf v hlubinách oceánu odpočívá ztra­ ceno mnoho tun zlata i stříbra, které zároveň s loďmi, j ež je vezly, kleslo při něj aké námořní tragedii k mořskému dnu . Tak na př. v roce 1597, narazila na úskalí na pobřeží Haiti španěl­ ská loď " Santa Margherita" a potopila se s ná­ kladem stříbrných prutů v ceně asi 200 milionů Kč. V hlubinách Tobermory-Sunds Ježi prý loď s pokladem v ceně asi 300 milionů Kč. Nej­ větší však snad poklad pochovaný v oceáně je v zátoce Vigo ve Španělsku. Tehdy španělská loď vezoucí obrovský poklad byla zajata, aby však poklad nepřišel do rukou nepřítelo­ vých, najela na úskalí a potopila se. At. Zkáza lodi Artiglio. Dne 7. prosince 1930 byla zničena italská loď Artiglio u ostrova Houat na severu Biskajského zálivu. Artiglio odstra­ ňovala vrak lodi Florence, která se r. 1918 po­ topila s nákladem střeliva. Potapěči připevnili na vrak miny a Artiglio se pak vzdálila, jak jí to dovolily dráty elektrického vedení k minám, asi na 100 yardů. Při zapáleni min vzňalo se i střelivo ve vraku a při ohromném výbuchu klesla Artiglio ke dnu, buď že se i na ní vzňaly výbušné látky, nebo že byla pohlcena neoby­ čejně vzdutým mořem. Výbuch byl tak silný, :že se otřásly domy v Lorientu, vzdáleném 45 km, jako při zemětřesení. Z devatenáctičlenné po­ sádky bylo zachráněno jen sedm mužů. Artiglio byla malá loď o 284 tunách, ale pro­ slavila se velkými činy. R. 1917 byl potopen německou ponorkou belgický parník Eliza­ bethville u Belle Ile. Vezl za 200 milionů J(č drahokamů a kromě toho náklad kaučuku, slo­ noviny a palmových ořechů. R. 1928 zjistil j eden potapěč Artiglia polohu vraku v hloubce 40 uzlů (uzel 183 cm). Za hrozných potíží byla zachráněna část nákladu a po celoměsíč­ ním hledání byla vynesena i železná bedna, o níž se domnívali, že obsahuje 1 3 tisíc karátů diaman­ tů. Ale ty drahokamy v ní nebyly. Práce Artiglia byly sledovány s největším napětím, protože to bylo po prvé v dějinách potapěčství, co byl 7.a­ chraňován náklad z tak veliké hloubky. O ú7.as­ né obratnosti potapěčů svědči, že v osmi hodi­ nách dopravili na povrch 12 tun zboží. R. 1\)2!) Artiglio a druhá italská loď Rostro polwsily se =

S i rým světem,

o ?:áchranu zboží, které vezl parník Egypt, po­ topený při srážce lodí r. 1922 u ostrova Ushant západně od Brestu. Mořské bouře znemož­ l!ovaly pak práci, která proto byla odložena na j aro příštího roku, a Artiglio a Rostro odjely do ldidnčjších vod a chtěly vyčistiti úžinu mezi Helle Ilc a Houatem od vraků lodí Florence a Villc cl' Angers, které byly od sebe vzdáleny asi Hi moi·sl{é míle. Posádka Rostra, ničící vrak Villc d ' A n gcrs, zaslechla onoho neblahého dne

, . A rt i g l i o "

ph práci potapěčů, pracuj ících pocl hladinou na vrak u .

výbuch a spaUila v místech, kde pracovala Ar­ tiglio, nčlwlik set metrů vysoký sloup vody a kouře. T
zgo v den svých ohlášek do dolu. Nikdy se už nevrátil a jeho tělo bylo nalezeno teprve za padesát let. Ležel ve vodě obsahující chemické součástky, konservující tělo, takže vypadal j ako živý. Když tělo přinesli k j eho někdej ší nevěstě, po­ znala ho ihned. Byla neprovdána, zachovavši mu věrnost. Zkamenělé tčlo bylo uloženo ve skleněné rakvi a dlouho bylo chováno v museu báňské společnosti ve Falunu. Později bylo pohřbeno ve falunském kostele. Při opravě kos­ tela bylo umístěno ve skleněné rakvi v ochozu

Boreray, Soay a Dun. J méno St. Kilda vzbu­ zuj e domnění, že ostrovy se j menují po nějakém světci, ale to je omyl, neboť není žádného světce toho j ména. Jméno zdá se býti původu skandi­ navského, j ako j sou ostatně většinou názvy místní nejen na těchto ostrovech, ale i na Hebridách, Uebaže dnešní obyvatelstvo j e gaelské (keltické) . Charakteristickým rysem ostrůvků kildských jsou nesčetné kamenné cha­ ty t. zv. "cleits" . V těchto domorodci uchová­ vali potravu na zimu, hlavně nasolené mořské

Hřbitov a část osady na vykl izeném ostrově St. Kildy. · kostela a teprve r. 1930 bylo definitivně ulo � ženo do hrobu na hřbitově. Osud horníka Mattse byl zpracován literárně a hudebně. Psali o něm Riickert a Hoffmann, zbásnil jej Archim von Arnim, r. 1849 vypra­ coval na toto thema R. Wagner náčrt tříaktové opery. Opuštěný ostrov St. Kilda. V anglické ve­ řejnosti vzbudila pozornost před krátkým časem provedená evakuace obyvatelstva osamělého ostrova St. Kilda. Vlastně není to osamělý ostrov, ale skupina ostrovů a úskalí si 40 mil západně od Hebrid, v Atlantském oceánu . Nej­ větší ze skupiny se j menuj e Hirta, další j sou

ptactvo a rašelinu k topení. Ostrovy nemaj í ani stromů, ani křovin, za to bujně roste tráva; býval tu značný chov ovcí, zvláště na ostrově Soay. Stálé obyvatelstvo bylo j en na ostrově Hirtě, ostatní ostrovy byly navštěvovány j en příležitostně a dočasně, hlavně k vůli ovcím, tam se pasoucím. Obyvatelstvo náleželo pěti gael­ ským rodinám, Fergusonúm, Gilliesům, Mac Donaldům, Mac Kinnonům a Mac Queenům. Bývalo ho někdy i značně přes 100 duší, ale emigrací stále sláblo. Nebylo pak už ani možno, když nebylo mezi ním dosti dospělých mužů, dojížděti na vedlejší ostrovy a ovce tam úplně zdivočely. Po světové válce mladší generace

byla tak nespokojena s životem na osamě l ých ostrovech, že ·se většinou vystěhovala, a n y n i i zbytek, čítající j en 3 6 osob, většinou d ě t í a starců, opustil své dávné sídliště a přestěhoval se na skotskou pevninu . Ostrůvky budou však asi přece občas navště-

so 100 '==='---' lrm

_..• o

1

Pol oha St. Kildy, který j e opravdovou v}·s­ pou severozápadních H ebrid, Obyvatelstvo hylo převezeno do Obanu v západním Skot­ sku , N edaleko j e proslulý čedičový ostrov Staffa se zaj ímavou Fingalovou j eslwní . vovány, neboť zajímají se o ně přírodopisci ; hnízdí na nich mnoho mořského ptactva, mezi ním i některé dnes vzácné druhy. Obyvatelé bydlívali ve vesnici pťílměsícovitě

Kráter v Arizoně

nezúčastnili nikdy, měli však jakýsi svůj vlastní sněm, mod, který rozhodoval o místních otáz­ l
v zn i k l ý p ú d e m

rozložené nad zátokou v Hirtě, j ediném možném přístavišti ostrovů. Skládá se asi ze 16 s tav en i kamenných, krytých plstí. Ostrované těšili se vlastně úplné nezávislosti, neboť pro odlehlost jich, se úřady o ně velmi málo staraly. Voleb s e

meteoru.

hloubek, v nichž byly nalezeny jeho úlomlcy. Při dopadu meteoru byly okamžitě rozdr­ ceny skály na prach a vzniklo nesmírné teplo. Fairchild nalezl kolem kráteru zdánlivě pevné

n o u t do

*

292 balvany pískovce, které se při doteku rozpadly v mikroskopicky jemný prášek. K takovému spálení pískovce je nutná teplota 1400 až 18000 C. Dno kráteru je naplněno vodou, protože i v pouš-

dostaly na povrch z vnitra země. Obsahují až 92% železa, 6 % niklu, platinu, · iridium, palla­ dium, kobalt, fosfor, měď a drobné diamanty. Fairchild se domnívá, že většina meteoritu byla z kamene, a že proto po něm zůstalo tak málo stop. Uvádí, že z 350 známých meteoritú, bylo j en 10 z kovu . Kamenné meteority se při pádu roztříští a zvětrají. Arizonský meteorit byl snad tak veliký, že by byl rozdrtil celé město, ale zbyly z něho jen kousky železa, jež přišlo v něm nebo s ním. Americký hvězdář Forest R. Moulton tvrdí, že k vyhloubení arizonského kráteru by stačila tři sta tisíc tun meteoritú, které by hustě do­ padaly jeden za druhým a vybuchovaly. Podle něho malý meteorit, vážící 1 kg, vstupuje do zemské atmosféry s počáteční rychlostí asi 16 km za vteřinu. Atmosférický odpor při do­ padání k zemi stále roste, meteorit se třením rozpaluje a shoří úplně nebo částečně. Meteor, vážící tisíc tun, setká se při srážce se zemí s ve­ likým odporem 50.000 tun na 6 · 5 cm2, na kte­ wužto plochu tedy působí síla 2·4 milionu koň­ ských sil. I nejtvrdší kov se při tom úplně roz-

Č ínská dáma v sadě v starém kroj i a se zmrzačenýma nohama. ti, v níž kráter leží, se dostavují přívaly deště. Při srážce meteoru se zemí došlo k výbuchu. Množství páry, která se náhle vytvořila, vy­ mrštění se skalnatého povrchu země, který se při dopadu meteoru prohnu! a zároveň silně stlačený vzduch, to všechno púsobilo, že me­ teor byl roztříštěn a s ním i skály do hloubky 200 m. Meteor bezpochyby provázela menší tělesa, z nichž některá jsou roztroušena po okolí. Vět­ šinou mají nepravidelný tvar, ostré hrany a na jej ich povrchu nej so u rýhy, j aké vznikají třením o vzduch a teplem; tyto zlomky se asi

Moderní Č íňanky, které se zú častnily i válečných operací.

drtí a exploduj e. Podle názoru Moultonova je proto marné každé hledání arizonského meteoru.

Číňanky se emancipu jí. V Číně j e patri­ archát j eště v nejúplnější podobě. Hlava rodiny má neobmezenou moc. Žena je pokládána za

2 93 věc a podle toho se s ní j edná. Nemá práva vo­ liti si svého ch otě, nýbrž je mu prostě prodána. Jejím úkolem v manželství jest poroditi syna. Jen mužský potomek smí přinášeti oběti před ­ kům, j en o něm se píše v rodinných análech . J estliže žena porodí dceru, má muž právo vzíti si vedlejší ženu nebo hqed několik a první ženu mťtže vrátiti jejím rodičům , kde se k ní cho­ vají j ako k poskvrněné bytosti. Takový je osud celých milionů čínských žen. Už pi:·es 20 let bojují čínské ženy o svá práva. Jedna z prvních boj ovnic, učitelka Tsindin, byla pro své převratné myšlenky r. 1907 po­ pravena. Byla to zároveň první žena, která vstoupila na popraviště. Emancipace čínských žen se začíná od nohou. Má se přestati se zmrza­ čovánhn nohou dívek, s tím pěstováním .,zla­ tých lilií", j ak se říká v Č íně maličkým, ne-

stvůrným chodidlům, j ež jsou pokládána za krásná , která však znemožňují ženě řádnou chůzi. Ž eny, takto zmrzačené, jsou neschopny tělesné práce a j sou úplně závislé na muži. Emancipačnímu hnutí se podařilo silně ome­ ziti ten barbarský zvyk a od těch dob stá l e při­ bývá žen, které se dovedou postaviti na v lastní nohy. Dříve byla pro ženy j en dvě nměs tnání : chov bourců morušových a tkalcovství. Nyní jsou ženy činny v nejrůznějších odvětv ích, v v bankách, v obchodech, v kancelářích, v e ško­ lách, ve vědách i v literatuře. Po emancipaci sociální domáhají se čínské ženy emancipace v rodinném životě. Vláda v Nankingu dostala nedávno petici, aby přísně zakročovala proti mužům, kteří žijí v mnoho­ ženství, kteří totiž vedle řádné ženy mají i ženy vedlejší.

Novoročni ú va h y svi"·t ov!dw ti s k u o politicko­ hospodářské s i t u a c i , 1 1 1•z ni"· l y n i ldPrak pl·íj em ­ ně, Vedle hospodář11ké tisně, zachvacující i ty státy, které dosud 1 1 !'1 r pi"· l y hospod:'tl·skou tísní a zvláště nezaměstnanosti, t o u to mo­ derní chorobou stá t ii , k t Nou k a ž d ý s Ud m u s í velmi draze léčit, j e l o f a ld· politické na · pětí, vyvolané namnoze z n d n i"· n o u h os i H H i ú 1-slwu krisí. Ji vydatně zneužív{t lw n t u n is t i . - 1< :'• propa ­ ganda ve všech zemích, l < < l l' S<' j •· n t m c h u d {t . Ozývá se také silnější volú n l p o revisi mírových smluv, jež j sou ow;u'ov:'t ny za příčinu hospodářské tí s nt"· , z v l :'t š t .:· v N ě ­ mecku. Zesílený r adikalis mu s , provozovaný hlavně národními socialisty (I I i l l l no v d ) , t la•'l i druhé strany k radikálněj ším pro�r; t m i t m a k většf útočnosti, j ak to současnou dohou pro­ žívá zvláště Polsko, obžalované z n :'t s i l n ých činů na německých občanech - ale polsl<ých příslušnících . Říšskoněmecký mi n is t r C u r t ius bude v Ženevě na schůzi Společnosti n{trodii veřejně ž alovat na útisk německé menšiny v Polsku. Poláci však majf připraven materi ú l , který ukáže, že Němci nakládaj í s Polúl
gdanský koridor a pro navrácení území, ztra­ cených versailleským mírem. Že jsou to však l
I I i t t l e rov a přehlídka oddílu h akenkraj cler ú .

(Viz h ákovitý kříž na praporu . )

l 'olsku, to .,právníkům" německým nevadí. Napčt! to je veliké, ale na válku není pomyš­ lení, protože není peněz. Ostatně, vlivná strana německá ve vládě rozhodující, lidová strana, prohlásila ústy svého předsedy, že si Německo

2 94 samo zvolí svúj vhodný okamžik, aby si prý pomohlo ze "zoufalé" situace, zpúsobené míro­ vými smlouvami. Tím byla odmítnuta také řeč, dnešního diktátora Italie Mussoliniho, jenž ve svém novoročním projevu mluvil o spo­ lečné práci stá tú, které touží po opravě mírových smluv, tedy Italie, Německa, Maďarska, Bul­ harska, snad i Turecka. Zapomněl však, že při revisi by došlo také na otázku osudu jižního Tyrolska, dnes Alto Adige nazývaného, které

.

-

snadno zmoci. Dne 18. prosince vypuklo po­ vstání vojska - od něhož čekaj í republikáni hlavní pomoc - v pohraničním městečku J acá, k němuž se měla připoj it posádka z Huescy. Odtud měli vzbouřenci nastoupit pochod na Leridu a na Barcelonu , kde se pokusili letečtí důstojníci také o obsazení letiště. Generální stávka selhala, důstojníci byli rozprášeni a pozatýkáni, vůdcové vzpoury v J acá a Huesce popraveni. V Madridě sice část leteckého sbo­ ru pod náčelnictvím oblíbeného transoceán­ ského letce, majora Franca, se také pokusila o vzpouru. Major Franco, který po svém úprku z vězení se skrýval v Madridu, nezískal si mnoho sympatií svým vystoupením . Shazoval revoluční letáky na město, ale pak spatřiv, j ak vládní vojsko obsadilo skoro bez boje letiště, uletěl raděj i do Portugalska. Odtud se odebral clo Belgie a pojede prý do Již . Ameriky. Nato byli účastníci vzpoury pozatýkáni, stej ně i dvanácti­ členná provisorní republikánská vláda, pokud se členové nezachránili útěkem. Vláda slíbila

-

� ..

Mapka Španělska s m ísty revolučního hnu tí. stojí mezi Italií a Německem j ako těžký balvan, že by také musilo doHti k opravě hranic j ugo­ slávsko-italských. Ale Mussoliniho šalmaj e mí­ rové, dušující se, že Italie nepomýšlí na válečný konflikt, stihl divný osud : doma byl proslov Mussoliniho zakázán a současně hlášeno doho­ tovení tří italských kl'ížníkú v rúzných lodě­ nicích ve Spezii, v Castellamare u Neapole a v Milji (Muggii) u Terstu . Než nejvýznamněj ­ ším zj evem pro zachování míru je finanční tíseň italského státu, hledaj ícího úvěr hlavně ve Francii, kam se shrnulo zlato a značný kapitál, zvláště z Německa po volebním vítězství hakenkraj clerú, takže banky phjímaly peníze j en na půlprocentní úrok. Zneklidňující obraz v druhé polovině prosince poskytovalo Španělsko, s nímž j sme se po­ sledně více obírali. Republikání přikročili k akci. Smluvili s náčelníky dělnických svazů prohlášení generálních stávek, které skutečně vypukly v Madridě, Valencii, v Seville, Cádizu, v Rio Tintu, v Bilbau a Oviedu, ale nebylo to sou­ časně, takže vláda menší nepořádky mohla

Civilní garda ve \'alencii očekává revoluční proj evy. ústy min. předsedy Berenguera, že v březnu provede volby do sněmovny neboli cortésú . Ddálostmi těmito se ovšem poměr krále Alfonsa XIII . k republikánům nikterak nezlepšil . Zato posice bulharského krále doznala v očích národa úspěchu . Byla poněkud otře­ sena událostmi kolem sňatku j eho s italskou princeznou, nyní královnou Joannou. Píšíce o těchto událostech, vyslovili jsme j iž tehdy podiv, že sliby princezny, dané papeži, že děti

295 z jejího manželství budou katolíky, a jasný paragraf bulharské ústavy, že panovník bu l­ harský musí býti příslušníkem bulharské pravo­ slavné církve, se nedaj í naprosto sloučiti. Od­ nesl to nyní papež, j enž v novoročním projevu si zle postěžoval, že princezna nedržela sliby, že v Sofii byl vlastně sňatek opakován "pohoršli­ vými obřady" . Ale napětí mezi Sofií a Vatiká­ nem je o něco starší, neboť papežský nuncius ze Sofie již dávno odejel a princezna na svátky ne­ navštívila katolické kostely. Láska a politika jsou přece silnější než sliby, složené v nábožen-

Ale veřejnost nejen sovětská, nýbrž i celého svi:·ta byla upoutána velkolepou fraškou . jaká le d y byla před očima světa sehrána - proce­ sem s odpůrci plánu pětiletého a podle j e j i c h v l as t ního "doznání" pravými škůdci to­ hoto plánu. V čele j ich byl prof. Ramsin, který s á m ph•cl soudem, jenž byl radiem vysílán do ce l é h o SSSR a ostatního světa, prosil své soudce, a b y hyl potrestán za svůj zločin smrtí. Ze všech lw ut ú SSSR přicházely resoluce z Moskv y ov še m j iž předem objednané; aby šlcil1kové p č l i l e tky, byli nemilosrdně popraveni. A lJyl i sluti ečně odsouzeni, jenže ku podivu do­ stalo se j im m ilosti a trest smrti přem�něn v ž a l M -· - včc pro sovětské soudy hrdlořezů ne­ s lý c ha n á . lijí na svobodě pod jinými j mény. C el á lwmedie lJy l a proto sehrána, aby se ,tvilr­ cové p (,t i J et lc y mohli vymluvit, že f:e j i m plán jej ich twmohl podařiti .

Doldadem, j ak to v SSSR chodí, je druhé slavnostní otevření dráhy Turk-sib ze do Taškentu. Loni na prvního máje j i o l v ( ra l i po pn•é a , . dali do provozu". Z a ! f m sc ldt zdy j cštl\ namnoze i pražce a dělníci :-;e j i m row!c·ld i . Tak to nyní energicky doháněli, al e drúha pal mt� j e!itě dlouho nebude j ezdit, protože se u l1 a z uj l nejhorší nedostatky. Ale tak to c h od ( i j inde. Udělaj í na př. velkou oslav u : spouš! l·n l v d lc é t u rb i n y, která byla zhotovena v n a š l Škodovce, d l ou h o montována domácími r us l()' m i sl roj n lky, a když se sl avnostní hosté :-;eš l i l; i • ·j l m u :-; p uš tě n ! , turbina se točit nechtěla Sc m i pa l a l i n sl<:t

Pohraniční městečko J acá, kde zahájeno bylo hnutí pro republiku . ském nadšení. Že dovede i taková otázka krá­ lova manželství působit zmatky, vidíme na krá­ lovství Rumunském, kde poměr krále Karla ke královni!! Heleně stále má vliv na domácí po­ litickou konstelaci. Vánoční svátky přinutily také sovětskou vládu k novému útoku na náboženské slav ­ n o s t i . O svátcích byly pořádány posměšné prú­ vody, ph nichž se mísila do náboženské satiry i politika. Pro jej ich odpornost, nebudeme ta­ lwvé výjevy popisovat. Jinak je Stalinovi a s i c h v l l e m i horko a proto odstraňuje ze svého okoli kažMho, kdo by byl jen trochu samostat­ ného názoru. V čelo komunistické strany byl postaven Molotov (Škrjabin) místo Hykova , proti čemuž vdova po Leninovi, Krupskaj a , osHe protestovala, tvrdíc, ž e Stalin j iž od­ střelil všechny stoupence Leninovy.

a J H' I < H'· i l a .

1\do nad

�. n {t j e n

trochu ruskou povahu, musí se

t l:· m i pUmy, vypočítávanými n zeleného stolu

l l'orl' l i l,y, j en upl'ímně usmát. Rus nedovede n i k d y pravide l ně pracovat i kdyby ukázal nej ­ včlšl zm.:·nost. Za I lm

má kancelář Třetí (komunistické) Inter­ p l n é ruce s programy propagandy státec h . Poslední dobou věnuje se Indii.

n a c ion{ d y v c i �.lch

Indická otázka i'eší se nyní v , .konfe­ u k u l at éh o stolu" na znamení, že každý h l as je stejně cenný a nikdo nemá být přehla­ wvá n . Došlo se po j akémsi váhání a popohánění k j a snějšl formulaci poměru Indie k Vel. Bri­ t ;l l l i i . V povánočním sedění prohlásili musli­ mové požadavek autonomie muslimských území, c o ž zase ostatní Hindy dráždí, protože se dívají na I ndii j ako na celek a chtěli by pak muslimilm n·nci

2 96 nutit své názory. Oddělení . Barmy od indického císařství je otázkou krátké doby, ač povstání kmenů na hranicích Barmy ukazuje, že Barma potřebuje přece britské pomoci. Zafím se v Přední Indii množí útoky na stráž­ níky i na voj áky i vynikající úředníky a tak pře­ chází se od politiky nenásilnosti, hlásané Gand­ him, k politice činu. Než anglická veřejnost obírá se bližšími problémy v mateřské zemi a to jsou hornické stávky, podlamující práci v továr­ nách. 'Je vidět, že dělnická strana ztrácí v hor­ nictvu své posice a proto stávka ve Walesu je nebezpečna i j ej ímu trvání. Konservativní opo­ sice nemusi však s generálním útokem na vládu spěchat, protože asi dobře ví, že by sotva něco zlepšila za dnešní krise, j ejíž kořeny jsou také v poměrech amerických.

Také na druhé tepně a nad druhým budoucím prúplavovém území v Nicaraguji rozpoutala se nová válka s odpůrci americké okupace. San­ dinovy čety zahájily nové útoky proti ame­ rickým námořníkům, zústavším v Nicaraguji docela proti mezinárodnímu právu. Americký tisk je nazývá "bandity", ač vlastně háji nedo­ tknutelnost své vlasti. Že tyto události j sou jistě živeny i vzpomín­ kami na sté výročí osvoboditele větší části Jižní Ameriky Simona Bolivara, jistě nelze přehlédnout. V jihoamerických republikách

V Americe nepřestává hospodářský po­ kles a dále padá jedna banka za druhou. Jsou to na štěstí většinou banky soukromých rodin, které nemohou snésti průmyslový úpadek. Vláda vynakládá velké peníze, aby krisi neza­ městnanosti aspoň zmírnila. V Kanadě se volá dokonce po vypověděni všech cizích nezaměst­ nanců, kteří zvyšují obtíže. Ve Španělské Americe pokračuje hnutí, které jsme sledovali již od počátku tohoto roč­ níku - hnuti proti americkému kapitálu a pro uvolnění státu vůči Unii. Tentokráte vypuklo povstání v Guatemale, kde se zda­ řilo. Pokus o povstání ve Venezuele byl po­ tlačen, na Kubě oposičníci byli pozatýkáni. Za to Panamská republika z měnila své náčelníky státu dobře promyšleným převratem, který po­ mátl washingtonskou vládu tak, že neví dobře, co má dělat. Převrat byl proveden mimo prů­ plavové území, kam voj enský dohled Unie nemá zasahovati, ale naskytuje se tu otázka, může-li Unie strpět převraty v okolí, vojensky pro celou Ameriku tak citlivém. Nad to byl pro­ veden odpůrci amerických manévrů, j ež se při­ pravují Unií za spolupůsobnosti vzducholodi a početné letecké eskadry, která jistě nebude se ohlížet na panamské uzemí. Panama sama je j iž dávno roztrpčena, že Unie nedodržela s lib, že nebude opevňovat panamský kanál .

Simon Bolivar, boj ovník za svobodu j ihoam erických republik. bylo hojně vzpomínáno tohoto bojovníka za svobodu španělských osad, které se prohlásily postupně samostatnými, jsouce tajně podporo­ vány také Anglií. A tak se tu zjevuje zajímavý obraz, že i současné převraty v j ihoamerických republikách, směřující tentokráte proti ame­ rické Unii, jsou příjemny zase - Anglii, jakožto konkurentu Unie v Jižní Americe. Této pomoci bylo vzpomínáno i při oslavě stoletého vzniku republiky Uruguayské, kdy Anglie svým zákrokem zachránila Uruguayi samostatnost proti Brazilii.

Redaktor prof. dr. S t a n i s 1 a v N i k o 1 a u · Vychází měsíčně mimo červenec a srpen. Cena j ednotlivého sešitu Kč 6·-. Úplný ročník·10 čísel v předplacení K č 50·-, poštou K č 52·- . Nákladem a tiskem U n i e v Praze. Uživáni novinových zmímek povoleno ředitelstvlm pošt

a

telegrafú v Praze pod č.fs. 20.143-VI/24.

v

Z E M E

A

L

I D

É

iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiliiiiiiiiliiiiiiiiiiiiiiiiiiiliiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiilillliiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiliiii.liiiil• • • , . , , ,,,,,,,,[iiiii,Jiliiiltil t liliilit l liii.J, , , , ,j, , , , , , , , , , , ,

Zeměpisná knihovna pro zábavu a poučení.

Poslednl svazky vydan� v knihovně : H. Gilder : Tragedie v polárním moři. S 8 obrázky a mapkou. Sv. 6 1 . Za Kč 1 1 ·-. A. N . Krukovskij : Z říše mlh a věčného ticha. Přeložil Valenta-Alfa. S 1 5 · obr. Sv. 62. Za Kč 1 3" - . M. M. Taylor: U Papuů. Povídky a dobrodružství z Nové Guineje. Ilustroval Zd.

B urian. S 1 0 obrázky. Sv. 63. Za K č 1 6·

.

K mrazivému jihu. Sv. 64. Sborník antarktickýc h výprav. I. Útoky a dobytí j ižní točny. Sestavil R. Pazderník. S 1 8 obrázky a mapkou. Za Kč 1 2·-. J. Špirhanzl•Duriš: Přes hory a moře. Sv. 65. S 37 o b r. a 2 mapami. Za Kč 1 5 · - . Gopal Dhan Mukerji: Zvířata a lidé v džungli. Sv. 66. S 8 obrázky. Za Kč 9·-. Cesty D. Livingstona po jižní Africe. U pravil J a n Macháček. Sv. 67. S 22 obrázky a 1 mapkou. Za Kč 18·-. Ch. Mayer: Honby na živá zvířata v malajských pralesích. Sv. 68. S 16 obrázky. Za Kč 1 7·-.

K mrazivému jihu. Sv. 69. I I . Na okraj i Antarktid y. S 8 obrázky. Za Kč 1 1 ·-. L. A. Bougainville: Plavba kolem světa. Sv. 70. S 8 obrázky a 2 mapkami. Za Kč 1 4·-.

Dr. R. Cicvárek: Asijské problémy a naše vystěhovalectví. Sv. 7 1 . S 28 obrázky. Za Kč 20·-.

Prof. Josef Hříbek : V zemi lva a slunce. Crty z cest napříč Persií. I. díl, sv. 72. Za Kč 20·-. ll. díl, sv. 73. Za Kč 1 8·-··. L. Powys: Čer�ý smích. Sv. 74. Přeložil V. Chabr. S 1 0 obr. Str. 1 34. Za Kč 12·-. P. Šebesta : V přítmí pralesa. Badatelské cesty mezi trpaslíky Semangy v pralesích Malakky. Sv. 75. díl I. za Kč 1 5·-, sv. 76. dll l l . za Kč 20·-. M. N. Prževalského cesty vnitrem Asie. U pravil dr. E. Mašín. Sv. 77. Za Kč 1 5·-. N. Peredolskij : Po Jeniseji. Přeložil R. Valenta•Alfa. Sv. 78. Za Kč 1 8·- . J. Wála : Kanoí napříč Evropou. S ilustracemi autorovými. Sv. 79. Za Kč 1 8·-. T. Barns : Divy tropické Afriky. Zpracoval dr. Vlad. N ovák. Sv. 80. Za Kč 20 · - . W. Beebe : V džunglích Guyany. Přeložil V. Chabr. Sv. 8 1 . Za Kč 1 5·-. V. V. Stratonov : Na azurovém obře!f. Crty z Kavkazu . Podle ruského originálu pro knihovnu psaného přeloží J. Spirhanzl•Duriš. Sv. 82. Za Kč 24·-. P. Šebesta : Svítání nad pralesem. Sv. 83. dll I. za Kč 20·-, sv. 84. díl ll. za Kč 1 5·-. Dr. R. Cicvárek: Holandská Indie. Sv. 85. díl I. za Kč 22·-, sv. 86. díl II. za Kč 26·-, sv. 88. díl I I I . za Kč 27·-. F. R. Burnham : Skautem ve dvou zemědflech. Sv. 87. Přeložil H. Jost. I. díl za

y

Kč 1 8·-, sv. 90. I I . díl za Kč 20·-.

S. Grigorěv: U Samojedů na N ové Zemi. Sv. 89. Přel. R. Valenta•Alfa. Za Kč 1 5"-. Jos. Březáček : Čeští pionýři v Americe. Sv. 91. Za Kč 16·-. Al. David•Neel : O žebrácké holi do Svatého města (Lhasy). Přeloži l H. Jo st. Sv. 92. V tisku. Dal�! se pfipravujl. Ž á d ej t e o n o v ý p r o s p e k t a s e z n a m k n i h o v n y Z e m ě a li d é .

Na k l a d a t e l s t v í C e s k é g r afi c k é Un i e a. s .

v

P r a :z e.