Ročenka XV

Ročenka XV. 2011-2012

Gymnázium, Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace

Obsah Úvod........................................................................................................................ 2 1

Seznam žáků................................................................................................ 4

2

Seznam pracovníků..................................................................................... 15

3

Kalendář akcí............................................................................................... 17

4

Klub rodičů při Gymnáziu Vítkov................................................................. 22

5

Maturitní zkoušky....................................................................................... 24

6

Minimaturita............................................................................................... 29

7

Zprávy předsedů předmětových komisí...................................................... 32 7.1

Česky jazyk a literatura.................................................................... 32

7.2

Cizí jazyky........................................................................................ 39

7.3

Dějepis............................................................................................. 54

7.4

Zeměpis........................................................................................... 81

7.5

Biologie............................................................................................ 83

7.6

Chemie............................................................................................ 87

7.7

Matematika a fyzika........................................................................ 89

7.8

Informatika a výpočetní technika.................................................... 92

7.9

Základy společenských věd.............................................................. 97

7.10

Tělovýchova a sport......................................................................... 117

7.11

Hudební výchova............................................................................. 121

7.12

Výtvarná výchova............................................................................ 125

8

Hledání řešení vítkovského školství............................................................ 129

9

O škole v médiích........................................................................................ 153

Závěr....................................................................................................................... 162 Přílohy..................................................................................................................... 166

-1-

Úvod Žijeme v době, kdy se penězům dává větší váha, než jakou by měly mít, kdy počet dětí v naší republice klesá, babyboom není v dohledu, a vzdělání už nemá tu váhu, kterou mu přikládaly osobnosti, o nichž se žáci a studenti učí. I přesto, že se naše gymnázium další rok potýkalo s ideou spojování škol ve Vítkově, a občas tato situace dokázala vyvést z míry studenty, rodiče i personál školy, šel život ve vzdělávací instituci dál svou cestou. Žáci se připravovali na svůj budoucí život, účastnili se soutěží, olympiád a exkurzí, maturanti bojovali se státními maturitními zkouškami... No a někde mezi tím vším, si našla jedna ze studentek naší školy čas se zasnít a popřemýšlet o tom, jaká by měla být její perfektní škola...

Moje vysněná škola vždy vypadala tak, že v ní bylo vždy hodně dobrých vztahů mezi učiteli a žáky. Mně se to splnilo na Gymnáziu ve Vítkově. Ale něco také ne. Mám velký respekt k učitelům, a taky se vždy s nimi ráda pobavím, poradím, ale mezi spolužáky to u nás ve třídě nikdy nevypadalo zcela dobře. To je skoro to hlavní, abych vycházela se svými sousedy v lavici, a proto si myslím, že by to splnilo první předpoklad vysněné školy. Druhým bodem je dojíždění. Já dojíždím až z Tošovic, jedu do Oder, kde přesedám, a poté konečně zamířím k Vítkovu. Pro mně je to dojíždění náročné, někdy řidič autobusu počká, někdy mě seřve za to, že opět nasedám pozdě, ale co mám dělat, když ten první autobus přijede, až když ten druhý odjíždí? Do školy tedy přijedu pozdě. Ano, učitelé to pochopí, ale přece jenom by pro mě bylo lepší, kdybych přijela do školy a stihla se připravit na hodinu. Tak tedy proč, když nás z Oder jezdí víc, se neposunou autobusy? To by bylo ještě lepší. Sice nám vyučování začíná až v osm hodin a pět minut, ale mohlo vy se posunout o deset minut.  V mojí milované škole by neměl/a chybět ředitel/ka, kterého/ou by zajímaly názory studentů. Pro mě to moc znamená, když se smím vyjádřit. Učitelé by neměli nadržovat jiným studentům, a když už se stane, že nějaký student vykoná něco hloupého, tak by mu měl dát učitel i ostatní druhou šanci. Učitelé by se neměli v mé vysněné škole špatně vyjadřovat o stylu studentů, každý má svůj styl, a myslím si, že i když vypadá divně, tak se musí ocenit ta originalita.

-2-

Toť o mé vysněné škole, kterou jsem už z poloviny objevila. Jmenuji se Anna Jakubíková, je mi 13 let a chodím do tercie Gymnázia Vítkov, jsem z Tošovic, malé vesničky.

-3-

1

Seznam žáků

Prima třídní učitelka: Mgr. Helena Kozlová-Matyášková

-4-

Sekunda třídní učitelka: Mgr. Zuzana Kotrlová

-5-

Tercie třídní učitelka: Mgr. Marie Špoková

-6-

Kvarta třídní učitelka: Mgr. Alena Grosová

-7-

Kvinta třídní učitel: Mgr. Tomáš Kaluža

-8-

Sexta třídní učitel: Mgr. Pavel Pavlík

-9-

Septima třídní učitelka: Mgr. Milena Mačáková

- 10 -

3. A třídní učitel: Mgr. Radomil Bazala

- 11 -

Oktáva třídní učitelka: Mgr. Lenka Zychová

- 12 -

4. A třídní učitel: Mgr. Miroslav Bučánek

- 13 -

4. B třídní učitelka: Ing. Jindra Balarinová

- 14 -

2

Seznam pracovníků

1. Alena Zeisbergerová (anglický jazyk, francouzský jazyk) 2. Bc.A. Michaela Rucká (výtvarná výchova) 3. Ing. Jindra Balarinová (informatika, výpočetní technika) 4. Jana Glossová (hospodářka školy) 5. Mgr. Alena Grosová (fyzika, matematika, informatika) 6. Mgr. Dagmar Štopplová (německý jazyk, dějepis) 7. Mgr. Hana Vejvodová (český jazyk, dějepis) 8. Mgr. Helena Kozlová-Matyášková (matematika, hudební výchova) 9. Mgr. Jana Repková (tělesná výchova, základy společenských věd) 10. Mgr. Jaroslav Herman (výtvarná výchova, český jazyk) 11. Mgr. Jitka Složilová (anglický jazyk, ruský jazyk) 12. Mgr. Lenka Zychová (zástupkyně ředitelky, matematika, zeměpis)

13. Mgr. Marie Špoková (biologie, tělesná výchova) 14. Mgr. Milena Mačáková (biologie, chemie) 15. Mgr. Miroslav Bučánek (dějepis, základy společenských věd) 16. Mgr. Pavel Pavlík (tělesná výchova, zeměpis) 17. Mgr. Petr Máj (francouzský jazyk, německý jazyk) 18. Mgr. Radomil Bazala (chemie, matematika) 19. Mgr. Zuzana Kotrlová (český jazyk) 20. Monika Kukuricášová (ruský jazyk) 21. Petr Ambrož (fyzika, biologie, matematika) 22. PhDr. Jana Ambrožová (anglický jazyk) 23. PhDr. Marie Mikulíková (ředitelka školy, ruský jazyk, francouzský jazyk) 24. RNDr. Lenka Obadalová (matematika) 25. Tomáš Kaluža (zeměpis, tělesná výchova) 26. Zuzana Veselá (sekretářka, knihovnice) 27. Ludmila Říčná (uklízečka) 28. Václav Říčný (školník) 29. Jaroslava Vymětalíková (uklízečka)

- 15 -

Milí kolegové Marie a Pavle, když mi Zuzka Veselá zatelefonovala na plenér, abych vám poděkoval za pozvání na tuto odpolední párty, na níž se chcete rozloučit se svými pracovními pozicemi, bylo mi těžko tento úkol přijmout, neboť neumím pronášet smuteční projevy, plné sentimentu, při nichž se posluchačům kutálejí po tvářích slzy. Ale vzápětí jsem si uvědomil, že to zase tak těžké nebude, protože Vám nebudu mluvit nad hrobem, do něhož oba máte ještě hodně daleko. Ani loučení není to úplně správné slovo, protože s vámi se rozloučit na jednom flámu na konci školního roku jen tak nepůjde. Pavel Pavlík dostane přes prázdniny za domácí úkol spočítat, kolik hodin zde v této budově strávil od svých studentských let, kolik zde učil studentů, kolik studentek, kolik zde vydělal peněz, kolik mu stát má proplatit za hodiny, které proplaceny nedostal a kolik zde absolvoval flámů. Myslím, že to bude na zápis do nějaké knihy rekordů, a pokud snad ne, přinutíme nového ředitele, ať tě ještě zaměstná. I kdyby tě hned nezaměstnal, jsem přesvědčen, že zde budeš strašit i poté, co se tvůj duch reinkarnuje do nového těla nějakého slavného fotbalisty. Zatím si Pavle užívej mnoho radostí se svým starým tělem, seč ti budou síly stačit. Ty, Marie, zde, myslím, budeš ještě také hodně dlouho strašit. Myslím, že ještě více, než v dobách své největší ředitelské slávy. Mám stejně pocit, že po prázdninách bude mít tato škola ředitele přinejmenším dva, Tebe, a pak někoho, jehož jméno je nyní napsáno ve hvězdách. Pokud bude mít tato škola ředitele jednoho, tak to budeš určitě zase Ty. Za ta léta jsme si totiž na tebe zvykli, asi jako si člověk zvykl na šibenici. Nyní budu mluvit za sebe a budu upřímný, dost jsi mě štvala, do huby se mi dere ještě jedno šťavnatější slovo, které si domyslí i útlocitní posluchači. Dost jsi mě štvala tím svým šíleným pracovním nasazením, nedalas nám pokoj ani o víkendech a strašila si nás někdy i ve snech. Ve výčtu tvých zavrženíhodných vlastností jako je šetrnost etc. už radši nebudu ani pokračovat. Radši už kolegové začněme pít na vaše zdraví a chce se mi věřit, že to není naposledy. Myslím, a snad se nám to všem povede, že je třeba zahnat všechny chmury, vždyť začínají prázdniny a po nich se určitě sejdeme v lepších časech. A kdyby ne, aspoň bude zase důvod uspořádat nějaký další rozlučkový večírek. Na zdraví. Jaroslav Herman

- 16 -

3

Kalendář akcí

Srpen 2011 26. - 31. 8.

Nástup pedagogických pracovníků po dovolené, zahajovací porada; (29. 8.) školení BOZP, PO, prověrky BOZP, PO; komisionální zkoušky podle rozpisu, příprava učeben, kabinetů, tématických plánů; schůzky předmětových

komisí;

příprava

plánu

práce

na

školní

rok,

projednávání úprav ŠVP Exkurze do pražírny kávy – pro pracovníky

Září 2011 1. 9.

Zahájení školního roku

2. 9.

Filmové představení Lidice

14. 9.

Biologická exkurze Lysá hora – 4. A, oktáva, septima

16. - 25. 9.

Sportovně turistický kurs Chorvatsko Baško Polje – 3. A, septima + zájemci

26. 9.

Den jazyků – všichni žáci školy

27. 9.

Shakespeare: Romeo a Julie - Slezské divadlo Opava - představení v angličtině

28. 9.

Den české státnosti

30. 9.

Přednáška o studiu na VŠ – dr. Kotlán – 4. A, oktáva

Říjen 2011 6. 10.

Pěvecká soutěž Brno – Adéla Tomanová

7., 8. 10.

Adaptační pobyt primy

19. 10.

Přírodovědný Klokan

24. 10.

Testování Kvalita – kvinta

25. 10.

Koncert – členové Olomoucké filharmonie; Vivaldi: Čtvero ročních dob

26., 27. 10.

Podzimní prázdniny

31. 10.

Zahájení vyučování po podzimních prázdninách

- 17 -

Listopad 2011 1. 11.

Vernisáž MěÚ Bruntál Lidé Vítkovska – kulturní vystoupení našich žáků

2. 11.

Informa Opava – prezentace školy

3. 11.

Soutěž Pišqworky - okresní kolo Opava

8. 11.

VŠB TU Ostrava – soutěž Voda – družstva septimy, 4. A

10. 11.

Den otevřených dveří

14. 11.

Protipředsudkové workshopy FF UP Olomouc – kvinta, sexta

14. 11.

Turnaj v sálové kopané v Opavě

25. 11.

Soutěž Piškworky – krajské kolo Ostrava

28. 11.

Matematická soutěž Pythagoriáda – prima, sekunda

29. 11.

Protipředsudkové workshopy FF UP Olomouc 2. pokračování – kvinta sexta

29. 11.

Volejbalový turnaj Opava

30. 11.

Matematická soutěž Pythagoriáda – tercie

30. 11.

Pěvecká soutěž Opava

Prosinec 2011 2. 12.

Literární soutěž „Svatá Anežka Česká“ – slavnostní vyhlášení výsledků v Praze

2. 12.

Exkurze Ostrava - Moravskoslezský deník – zájemci

6. 12.

Volejbalový turnaj dívky Opava

7. 12.

Galerie Gaudeamus – vernisáž Lidice – všichni žáci

8. 12.

Turnaj sálová kopaná - dívky - Gymnázium Bílovec

14. 12.

Domov Vítkov – předvánoční vystoupení našich žáků

14. 12.

Protipředudkové workshopy FF UP Olomouc – 3. část - kvinta, sexta

15. 12.

Soutěž Nebojme se myslet - FF UP Olomouc

15. 12.

Muzeum břidlice, Budišov nad Budišovkou - kvarta

16. 12.

Afrikana - pro všechny žáky

23. 12. - 2. 1. vánoční prázdniny

Leden 2012 3. 1.

Zahájení vyučování po vánočních prázdninách - 18 -

6. 1.

Beseda s prof. Zdeňkem Jiráskem – 4. A, oktáva + zájemci

9. 1.

Turnaj ve florbale hoši – okresní kolo

12. 1.

Turnaj ve florbale dívky – okresní kolo

15. – 20. 1.

Lyžařský a snowboardový kurz Staré Hamry – prima, sekunda, kvinta

23. 1.

Turnaj ve florbale dívky – okresní kolo

26. 1.

Turnaj ve florbale chlapci – okresní kolo

30. 1.

Lyžařský zájezd Kouty nad Desnou – pro zájemce

Únor 2012 3. 2.

Pololetní prázdniny

16. 2.

Turnaj v sálové kopané dívky – Veselí

16. 2.

Basket hoši – SŠ liga Opava

16. 2.

Protipředudkové workshopy FF UP Olomouc – 4. část - kvinta, sexta

20. 2.

SVČ – recitační soutěž – okresní kolo

20. 2.

Testy Kalibro - kvarta, sekunda

22. 2.

Beseda o Evropské dobrovolné službě

24. 2.

Protipředudkové workshopy FF UP Olomouc – 5. část - kvinta, sexta

24. 2.

Beseda s místopředsedou Evropského parlamentu dr. Liborem Roučkem – oktáva, 4. A, zájemci

24. 2.

Ples Gymnázia Vítkov

Březen 2012 1. 3.

Pěvecká a výtvarná soutěž - ZŠ nám. Jana Zajíce

1. 3.

SOČ – školní kolo

5. - 11. 3.

Jarní prázdniny

14. - 20. 3.

Exkurze Francie – pro zájemce

22. 3.

Muzikál Děti ráje – Kulturní dům Vítkov – sekunda, tercie, kvinta

23. 3.

Protipředudkové workshopy FF UP Olomouc – 6. část - kvinta, sexta

26. 3.

Beseda o studiu na VŠE Praha

26. 3.

Basketbalový turnaj dívky - Opava

28. 3.

Soutěž Spelling Bee - Ostrava

28. 3.

Basketbalový turnaj hoši - Opava - 19 -

30. 3.

Výstava BODIES Praha – zájemci z biologického semináře

30. 3.

Noc s Andersenem – prima, sekunda

Duben 2012 2. 4.

Volejbalový turnaj - Opava

4. 4.

Divadlo Ostrava Aréna – F. Kafka: Proces – 3. stupeň

5., 6. 4.

Velikonoční prázdniny

10. 4.

Basketbalový turnaj dívky – okresní kolo

11. 4.

Matematická olympiáda - Opava

12. 4.

SOČ Opava – okresní kolo

12. 4.

Dějepisná olympiáda – krajské kolo Ostrava

13. 4.

Divadlo jednoho herce (P. Vaněk) - Gogol: Bláznovy zápisky – pro všechny žáky

18. 4.

Seminář EduČaS - Aktivní metody pro práci s prameny v hodinách dějepisu – pro učitele dějepisu místních škol

19. 4.

Mezitřídní florbalový turnaj

19. 4.

Prezentiáda – soutěž v informatice - Ostrava

26. 4.

Prezentace o exkurzi ve Francii – pro zájemce

Květen 2012 2. - 9. 5.

Písemné maturitní zkoušky

2. 5.

Lehká atletika – čtyřboj

10. 5.

G. Verdi: Nabucco - Ostrava - pro zájemce

10. 5.

Poslední zvonění – 4. A, oktáva

11. 5.

Beseda s ředitelkou Úřadu práce Vítkov – septima, sexta, 3. A

14. - 18. 5.

Přípravný týden k ústním maturitním zkouškám

18. 5.

Soutěž České Iberoamerické společnosti Praha - Vojtěch Šíma, Matěj Rucký

18. 5.

Bajtík - soutěž v informatice - Opava

21. - 24. 5.

Ústní maturitní zkoušky

21. 5.

Kurz první pomoci - tercie, kvarta

- 20 -

21. 5.

Taneční vystoupení ZUŠ Vítkov v Kulturním domě Vítkov – prima, sekunda, kvinta

23. 5.

Minimaturitní práce z jazyka českého - kvarta

30. 5.

Bajtík - finále - Opava

31. 5.

Slavnostní předávání maturitních vysvědčení - 4. A, 4. B, oktáva

Červen 2012 1. 6.

Beseda o studiu na zahraničních VŠ

5. 6.

Pěvecká soutěž v jazyce anglickém – Ostrava – Adéla Tomanová, Anna Neuvirtová

6. 6.

Matematická soutěž - Gymnázium Bílovec

8. 6.

Minimaturity kvarta

11. 6.

Projekt Trojanovice OU Ostrava – Aleš Kocián, Jan Faltýnek, Vít Šrámek

13. - 16. 6.

Exkurze Beskydy – sexta

14. - 16. 6.

Exkurze Vrbové – kvarta, kvinta, septima

22., 23. 6.

Exkurze Hradec nad Moravicí – tercie

25. - 27. 6.

Exkurze Štramberk – prima, sekunda

25. - 27. 6.

Exkurze Hranice na Moravě – 3. A

26., 27. 6.

Pěvecká soutěž Euroregion Silesia Opava-Ratiborz

30. 6.

Ukončení školního roku, zhodnocení prospěchu, chování a absence v jednotlivých třídách, rozdání vysvědčení, závěrečná porada

- 21 -

4

Klub rodičů při Gymnáziu Vítkov

Klub rodičů pracoval v tomto školním roce ve složení p. Krhutová (prima), p. Satke (sekunda), p. Šaumanová a p. Konečný (kvarta), p. Bc. Čechová (kvinta), p. Bc. Ihnátová (sexta), p. Rucká (septima), p. Prusková a p. Ing. Mikula (oktáva), p. Hümerová (3. A) a p. Švanová (4. A). Hlavní náplní jeho činnosti je organizace tradičního školního plesu, který se pravidelně setkává s velkým ohlasem. Rodičům patří velký dík i za pomoc našim maturantům při přípravě a organizaci maturitního plesu.

Školní ples je kromě příspěvků od rodičů hlavním zdrojem příjmů, které se vracejí zpět k žákům. Proplácíme jim cestovné na různé soutěže, přispíváme na odměny maturantům a žákům, kteří reprezentují školu či se věnují dobrovolnické práci apod. Klub rodičů se schází poměrně často a veškeré důležité události, včetně budoucnosti školy, se prodiskutovávají, neboť názor rodičů byl a je pro nás velmi důležitý. Samozřejmostí je účast rodičů na akcích školy. Na závěr roku jsme kromě loučení s odcházejícími členy museli zvolit i nové vedení. Předsedou se stal p. Ing. Mikula, který pokračuje v práci v klubu za třídu sextu a pokladníkem bude po p. Švanové p. Satke.

- 22 -

Děkujeme všem za jejich obětavou práci, zvláště rodičům maturantů, tedy paní Švanové a paní Pruskové, a v příštím roce se těšíme na další setkávání. Mgr. Alena Grosová, zástupce pedagogického sboru

- 23 -

5

Maturitní zkoušky

- 24 -

Vážená paní ředitelko, pane starosto, pane učiteli, drazí rodiče a spolužáci, dovolte, abychom vás co nejsrdečněji uvítali při této slavnostní příležitosti, která se nám všem, věříme, vryje do paměti. I přes zkušenosti s našimi dřívějšími proslovy nám byla opět vložena do rukou slepá důvěra a byl svěřen úkol pronést k vám na závěr studia pár slov, abychom, kterak by pravil neexistující klasik Jára Cimrman, udělali „takovou pěknou tečku za tím naším případem“. Před čtyřmi lety, v pondělí 1. září 2008, jsme poprvé vstoupili do budovy našeho milovaného, někým nenáviděného, gymnázia, plni hrůzostrašných a neurčitých pocitů. Poprvé jsme spatřili naše budoucí spolužáky, o tolik vzdělanější a dospělejší, než jsme byli tenkrát my, poprvé jsme se seznámili

s naší

obdivuhodnou

paní

ředitelkou a konečně poprvé jsme se setkali s našim panem třídním učitelem Mgr. Miroslavem Bučánkem, který stejně tak jako bohyně Thetis bránila svého syna Achillea před nebezpečenstvím, on nás vzal pod ochranná křídla, bránil před nástrahami gymnázia a střeží nás bystrým okem doposud. Přestože jsme během studia pány učitele a paní učitelky mnohokrát proklínali (a věříme, že naše pocity byly vzájemné) ve dnech uzavírání známek, v okamžicích přepadovek či ve chvílích nečekaného zkoušení, kdy nám hrozilo nervové zhroucení, jsme přesvědčeny, že středoškolská léta byla tou nejšťastnější etapou našeho života. A za to jsme vám vděčni a děkujeme. A když už jsme u toho děkování, chceme poděkovat všem učitelům, kteří nad námi nezlomili hůl a snažili se vtlouci něco málo vědomostí do našich hlav, které byly většinu času otupeny pubertou či prvními láskami. Chceme poděkovat třídnímu učiteli za to, že naši zběsilou smečku provedl čtyřmi roky studia, i když to s námi rozhodně neměl jednoduché. Nikdy nezapomněl na kamarádský přístup, jednal s námi jako s rovnými a tolerance byla jeho výsadou. V neposlední řadě musíme poděkovat vám, spolužáci, za pomoc při nadmíru náročných pracích, za to, že jste tu byli, když nám bylo nejhůře, za to, že jste nás podrželi, když jsme padali únavou a vyčerpáním ať už po náročném večírku či při dokončování seminární práce.

- 25 -

A na závěr vám v životě přejeme jen úspěchy, ať už si zvolíte cestu vysokoškolskou nebo se pustíte do budování pracovní kariéry hned po prázdninách. A vám pane učiteli (a paní ředitelko), přejeme do budoucna řadu vynikajících studentů, pevné nervy a stejné nadšení pro výuku, kterou jste nám ukázali v posledních čtyřech letech. Tak tedy polkněme slzu a přestaňme být smutnými, pohádky dní včerejších jsou zlomeny, avšak nikdy nezemřou. „And The show must go on!“ Anna Blatecká, Karolína Grodová - absolventky

Vážení rodiče, kolegové, studenti... Jsou tomu téměř čtyři roky, kdy jsem se poprvé postavil před svou třídu, která mi byla svěřena, abych jejímu osazenstvu pomáhal překonat veškeré nástrahy našeho vzdělávacího systému. Tehdy jsem mezi úředními povinnostmi a pohrůžkami o tom, co se jim stane, pokud mi nedodají včas své omluvenky nebo ztratí třídní knihu, řekl jednu svou pravdu: „Školu tvoří nejenom její budova a učitelé, ale především ji utváří její studenti. Vy budete určovat jakou podobu bude tato instituce mít.“ A myslím, že si tuto větu vzali k srdci, protože 4. A byla a je skvělou třídou - přátelskou, s úžasným kolektivem. Třídou, která po celé čtyři roky se ctí reprezentovala naši školu a myslím, že jí nikdy neudělá ostudu. Nejlepším důkazem tohoto tvrzení jsou letošní maturanti, kteří během studia od nás učitelů přebírali kulturně-společenské normy, vědomosti a znalosti, pokoušeli se rozpoznat své vlastní hranice, rozvíjeli svou osobnost a prověřovali své schopnosti. Doufám, že až jednou nastoupí do zaměstnání, tak prokáží svou flexibilitu, dovednost správně zacházet se získanými informacemi a budou dostatečně adaptabilní na měnící se podmínky současnosti. Věřím, že všichni, kteří zde dnešní den stojí, jsou plně vybaveni do života, a uvědomují si, že „se neučíme pro školu, ale pro život“, protože to je jedna z mála jistot, která je po dobu jejich aktivního života čeká a nemine. Snad budou na svá středoškolská léta vzpomínat v dobrém. A kdyby si nemohli vzpomenout na nic pozitivního, tak (slovy Eduarda Basse): „Ať už říkají cokoli, ve skutečnosti mají žáci i učitelé školu rádi: JSOU TAM PŘECE PŘESTÁVKY.“ Všem přeji mnoho úspěchů a děkuji za pozornost. Konec hlášení školního rozhlasu! Mgr. Miroslav Bučánek, třídní učitel 4. A - 26 -

Vážení rodiče, dovolte, abych těch pár slov pronesla spíše k vašim dětem, protože je to poslední příležitost, kdy je ještě můžu legálně poučovat a byla by velká škoda toho nevyužít. Milí studenti, Haruki Murakami ve své knize o běhání tvrdí, že při běhu nemyslí téměř na nic, protože si čistí mysl. Jako relaxace od duševní činnosti je to ideální návod, nicméně v posledním měsíci, když jsem po práci vyběhla „čistit mysl“, tak se mi do hlavy opakovaně vkrádaly myšlenky, co všechno bych své třídě ještě měla a především chtěla říct. A nebylo toho málo. Uběhlo téměř 8 let od první schůzky s vašimi rodiči, kde jsem tvrdila, že se po odcházejících maturantech velmi těším na novou třídu malých primánů. Netušila jsem tehdy, na co všechno se může člověk těšit…! Když jste se v září 2004 objevili na naší škole, zdálo se mi, že aklimatizace při přechodu ze základky vám nečiní žádné problémy, no a když jste jako jeden muž už v primě vystoupali z Ostravice na táhlou Lysou horu, věděla jsem, že s vámi nuda a otrava určitě nebude. Čas plynul nenápadně, prošli jste sekundou,

tercií,

ale

v kvartě

při

prezentacích minimaturitních prací jsem zaznamenala

výraznou

změnu,

nejen

vizuální. Děti zmizely. Místo nich jsem viděla docela sebevědomé studenty, kteří hrdě předváděli u dataprojektoru svá díla. Pokračovali jste, na vlastní žádost, do pozdních

odpoledních

hodin,

protože

přece každý má nárok být vyslyšen až do konce. Nižší stupeň gymnázia jste završili i testem tělesné zdatnosti. Jak jinak nazvat krásnou, ale nekonečnou hřebenovku Malé Fatry. Vidím před očima nejen pobíhajícího Pavla, Martina a Jirku, jak fotí rozkvetlé horské louky… Doplazili jsme se do kempu ve Varíně a bylo jisté, že noc bude po tom úctyhodném výkonu klidná. Omyl, ve 4 ráno mě probudily - 27 -

tlumené hlasy, pohled z okna byl neuvěřitelný. Kempem pochodovaly dívčí postavy zcela omotané toaletním papírem, který se povaloval všude kolem. Přízraky ale dodržely slib a v době snídaně byl celý areál jako ze škatulky. Společně jsme spolu roky umocňovali, odmocňovali, s některými dokonce i derivovali a integrovali, lyžovali, snowboardovali, hledali tajné zásoby alkoholu v batozích. Máme společné vzpomínky na Kozubovou, Javorový, ale i na prosluněné podzimní jadranské pobřeží. Vrcholem naší společné fyzické přípravy bylo určitě loňské putování beskydskými hvozdy pod vedením neohroženého pana profesora se vzdáleným cílem na chatě Polanka. Zvládli jste taneční, autoškolu, ale postupně bylo vidět, že začínáte přemýšlet, co dál. Zorganizovali jste si komorní stužkovací večírek v Kajlovci, i váš slavnostní maturitní ples byl povedený. Téměř na den přesně před 30 lety jsem maturovala na našem gymnáziu, na maturitní stužce jsme tehdy měli motto: „Vše, co je krásné, je obtížné.“ Neplatí i dnes? Jednoduché věci jdou mnohdy ruku v ruce v lepším případě s nekvalitou, v horším třeba i s podvodem. Zkoušku dospělosti máte zdárně za sebou, a tak mi nezbývá, než vám všem popřát, ať vaše další životní zkoušky jsou úspěšné, ale zároveň náročné, ať každý zdoláte tu vaši vysněnou osmitisícovku, nejlépe bez omrzlin a výškové nemoci. Mgr. Lenka Zychová, vyučující oktávy

- 28 -

6

Minimaturita

Témata písemné minimaturitní práce z jazyka českého 1.

„S dobrem není radno otálet, protože by mohlo zůstat bez adresáta.“ Anatolij Alexin O milosrdenství. Volný slohový útvar.

2.

„Svět je tuze malý a o náhody tu není nouze.“ - Zdeněk Svěrák, Lotrando a Zubejda Vypravování.

3.

„Tatínek mi říkal, že jestli existuje zaslíbená země, je to tahle země. To mi přešlo do krve.“ - Arnošt Lustig: Mých 20 let svobody. MF Dnes, 29. 8. 2009 O mé rodné zemi. Úvaha nebo zamyšlení.

4.

To musíš vidět! To musíš slyšet! To musíš číst! Dopis příteli/přítelkyni o nevšedním kulturním zážitku. Volný slohový útvar.

Organizační pokyny k ústní minimaturitě 8. 6. 2012 (učebna 4. A) 8.05 - 8.15

zahájení, zpráva o třídě (prima – kvarta); zodpovídá: Grosová

8.15 - cca 8.35

JČ - hodnocení minimaturitní práce v JČ, četba vybraných ukázek; zodpovídá: Herman, Kotrlová, Vejvodová

8.35 - 9.40

Bi - Skalka, Staňková; zodpovídá: Ambrož, Mačáková D - Herudková, Konečná, Jakubíková

10.00 - 10.45

D - Mužík; zodpovídá: Bučánek Hv - Kučerková; zodpovídá: Kozlová-Matyášková Vv - Ďuríčková; zodpovídá: Rucká JČ - Polášková; zodpovídá: Kotrlová

10.55 - 11.40

On - Šaumanová, Molková; zodpovídá: Repková, Bučánek

11.40

Závěr; zodpovídá Grosová

- 29 -

-

časy jsou pouze orientační, přestávky budou zařazovány operativně

-

délka prezentace cca 7 – 8 minut

-

zodpovídají: třídní učitel, ředitelka školy, zástupce ředitelky školy, příslušní vyučující, p. Veselá (občerstvení), p. Říčný (příprava učebny)

Minimaturitní práce Ďuríčková Tereza

„Salvador Dalí“

Herudková Kateřina „Nicholas Winton“ Jakubíková Kateřina „Slavné osobnosti spjaté s kostelem v Tošovicích“ Konečná Michaela

„Historie Hlučínska 18. - 20. století“

Kučerková Marta

„Hudební nástroj housle“

Molková Michaela

„Život seniorů“

Mužík Vít

„Filatelie“

Polášková Zuzana

„Znakový jazyk“

Skalka Dominik

„Včela medonosná“

Staňková Barbora

„Skolióza páteře“

Šaumanová Hana

„Fóbie“

- 30 -

Minimaturita už vstoupila do 12. ročníku První čtyři roky na vítkovském gymnáziu máme téměř za sebou. Byly to roky, kdy jsme se snažili pracovat tak, jak se po nás žádalo. Některým se to podařilo lépe, jiným zase o trochu hůř, ale každý jsme ze sebe vydali všechno, co se v nás skrývalo, a nutno podotknout, že jsme ty čtyři roky zvládali opravdu dobře! Teď směřujeme výš. Tak jako letošní maturanti, kteří svou maturitou taktéž postoupili o příčku nahoru, jsme se my, žáci kvarty, pokusili o „převrat“ v našem životě. Naše malá maturita nebyla snadná, 8. června v nás byla jen malá dušička. Čekalo se od nás, že předvedeme to nejlepší. A to jsme opravdu také předvedli! Naše celoroční projekty zhodnotili naši profesoři v čele s paní ředitelkou a s naší třídní profesorkou, která nejdříve rozebrala naši práci za předcházející čtyři roky, vč. posledních testování, a pak už spolužáci přečetli nejlepší úryvky ze svých slohových prací z jazyka českého, nad kterými jsme se koncem května trápili celé čtyři hodiny. Pak už probíhaly prezentace a obhajoby našich minimaturitních prací. Za mnohé by se opravdu nemuseli stydět ani opravdoví maturanti, namátkou poutavý rozbor života včel, problematika skoliózy, či fóbií. Z dějin zaujala práce o národnostní problematice na Hlučínsku, zazněla řada zajímavých poznatků o Bauerově kostele v Tošovicích, pěkná byla prezentace o Salvadoru Dalím. Práce o znakovém jazyce nás ponořila do světa neslyšících a na ní navázala precizně připravená prezentace o nelehkém životě seniorů, včetně ukázek jejich zájmových činností. Možná byste byli překvapeni, jak atraktivně lze zpracovat na první pohled téma tak nudné jako je filatelie. Celému profesorskému sboru tímto děkujeme za čtyřletou přípravu, a doufáme, že s námi vydržíte ještě čtyři roky do té opravdové maturity, kterou jak doufáme, zvládneme stejně dobře jako tuto malou „napodobeninu“. Nemohu ale opomenout pogratulovat svým spolužákům, kteří se s tímto břemenem poprali velmi dobře. A také si myslím, že je namístě poděkovat našim rodinám, které nás po celou dobu plně podporovaly. Tímto pro nás končí jedna cesta, ale začíná další, a tou, jak doufáme, projdeme bez větších problémů, a poradíme si s mnohou překážkou. Michaela Konečná, kvarta

- 31 -

7

Zprávy předsedů předmětových komisí

7.1

Česky jazyk a literatura

Český jazyk a literaturu učili v tomto školním roce tito pedagogové: Zuzana Kotrlová, Hana Vejvodová a Jaroslav Herman. Tradiční školní výuku jsme si letos opět zpestřili divadelními představeními, v naší oblíbené

ostravské

Aréně

jsme

zhlédli

„Tarelkinovu smrt“ A. Suchovo-Kobylina a „Proces“ F. Kafky. Pan Petr Vaněk nám ve školní tělocvičně výtečně sehrál „Bláznovy zápisky“ N. V. Gogola. Velmi přínosná byla pro vybrané zájemce jistě i návštěva ostravské redakce Deníku. Bývalý student naší školy, pan Radim Šlezinger, nám vysvětlil vše ohledně práce v novinách. Studenti primy a sekundy se zúčastnili Noci s Andersenem, celorepublikové akce zaměřené na podporu čtenářství – letošní noc jsme věnovali Jaroslavu Foglarovi. Žáci primy absolvovali knihovnickou lekci v Městské knihovně, kde se učili orientovat v knihovnickém systému a také hledat informace v knihách. Úspěšní jsme byli v recitační soutěži – Adéla Kalužová z primy postoupila do okresního kola. Zuzana Kotrlová

Alexander Suchovo-Kobylin: Smrt Tarelkinova Smrt Tarelkinova je satirická hra, kde je hlavní postavou soudní rada Tarelkin. Příběh začíná jeho bláznivým nápadem fingovat vlastní smrt. Nastrčí do truhly vycpaného panáka a

- 32 -

s pomocí Mavruši vše nastraží tak, aby nic nebudilo podezření. Tarelkin je velký dlužník a na vlastní smrti může jen vydělat! O celou „nešťastnou událost“ se velice zajímá jeho nadřízený generál Varravin. Mavruša jej přesvědčí, ať zaplatí Tarelkinovi pohřeb. O celé zajištění majetku se stará důstojník Rasplujev. Aby vše mělo hladký průběh, tak se Tarelkin začne vydávat za jistého Kopylova. Z celé věci chce Varravin získat kompromitující dopisy, které mu Tarenkin kdysi ukradl. Do děje se postupně začínají zaplétat věřitelé, kteří jsou pobouřeni Tarelkinovou smrtí. Mezi důstojníkem Rasplujevem, Tarelkinem-Kopylovem a jedním z věřitelů se strhne bouřlivá diskuze. Příčinou je oznámení o smrti pravého Kopylova. Začnou si domýšlet, jak by Tarelkin, vydávající se za Kopylova, vypadal s parukou a náhradními zuby a zjistili, že Kopylov je vlastně Tarelkin. Důstojník Rasplujev se do celé věci tak zamotal, že o Tarelkinovi začali mluvit jako o upíru s velkým chobotem. Přitom jedné osobě přiřadili dvě totožnosti a vznikl naprosto jedinečný úkaz nadpřirozené bytosti. S vidinou vyznamenání důstojník Rasplujev a jeho nadřízený důstojník Och zahájili vyšetřování. Vše za podpory a se souhlasem Varravina. Důstojníci si předvolali několik svědků, kteří měli potvrdit vykonstruovaný případ. Po velkém nátlaku většinou všichni potvrdili Tarelkinovu nadpřirozenou moc. Předvolané svědky odváděli jednoho za druhým a Tarelkina trýznili žízní. Varravin předvolal Tarelkina a došlo mezi nimi k soukromému rozhovoru. Tarelkin byl naprosto vyčerpaný a prosil o vodu, kterou nakonec dostal výměnou za kompromitující dopisy. Varravin je spálil a Tarelkina s novou totožností, penězi a doporučením propustil. Nakonec spolu z jeviště odcházejí stejným krokem a v objetí, jako staří přátelé. Tento fantaskní, a zároveň absurdní, ale nadčasový příběh je výstižnou ukázkou bídné situace Tarelkina, uplácení a nadměrného „užívání“ vodky. Některé situace byly opravdu úsměvné, až groteskní. Jen mě trošku zarazil a překvapil tzv. „dobrý konec“. Nečekal jsem, že se dva rivalové usmíří. Herecké výkony byly výborné. Myslím, že celé představení bylo opravdu skvělé. Nejvíc se mi líbil herecký výkon Aleny Sasínové-Polarczyk. Vystupovala jako Ludmila Spiridonovna Brandachlystová a sehrála vtipnou roli osamělé matky, která předstírá těhotenství. Kulisy evokovaly „staré Rusko“ a atmosféru dotvářelo ztemnělé nasvětlení. Hru jsme ocenili dlouhým potleskem a už teď se těším na další divadelní představení v Aréně. Radek Huška, sexta

- 33 -

Primáni v místní knihovně – ohlasy žáků 7. listopadu jsme šli s paní učitelkou Kotrlovou do místní knihovny. Paní knihovnice Martina Šostá nám ukázala, jak se zde vyhledávají knihy a jak v nich najdeme informace. Každý z nás samostatně anebo ve dvojici dostal lístek, na kterém byly různé otázky a také kniha, ve které máme hledat správnou odpověď. Já a moje kamarádka jsme měly v knize „Významné osobnosti“ například zjistit, kolika let se dožil Wolfgang Amadeus Mozart. V knihovně byla spousta dalších a dalších zajímavých knížek a mně se tam líbilo natolik, že jsem se do ní okamžitě přihlásila. Bohdana Komárková

Místní knihovnu moc dobře znám, protože si do ní často chodím půjčovat knihy. Hodně mě bavilo, když jsme hledali knížky podle názvů. Jakmile jsme knihu našli, přečetli jsme si úryvky z textů. Já jsem hledala knihu Slovník zlobivých holek. Myslím si, že po návštěvě knihovny tam i mí spolužáci začnou chodit častěji. Barbora Zubíková, Vítkov

7. listopadu jsme byli v Městské knihovně ve Vítkově. Já jsem tam byla poprvé, moc se mi zalíbila a myslím, že umět vyhledávat informace je pro nás velmi přínosné. Paní knihovnice pro nás měla připravené otázky, museli jsme si najít určitou knížku a tam jsme vyhledali odpověď. Bylo to moc zábavné. Pak jsme si mohli jen tak prohlížet různé knihy, mají hrozně velký výběr. Knihovna se mi moc zalíbila, začala jsem tam taky chodit a jsem za to ráda. Johana Latková, Budišov nad Budišovkou - 34 -

7. listopadu jsme šli do knihovny. Bylo to příjemné. Hledali jsme knihy, učili se pracovat s katalogem, popůjčovali si knížky. Já jsem vyhledávala knihu „Stromy“. Našla jsem, že z vavřínu vznešeného je koření, které se nazývá bobkový list. Velice jsme si to užili. Škoda, že jsme tam nemohli být déle, jelikož já a knížky jsme velcí kamarádi. Čtení je skvělá věc. V knihovně je plno nádherných knížek, a jelikož nás tam bylo kolem 18, půjčili jsme si jich kupu. Adéla Kalužová, Vítkov

Náš dík patří paní Šosté, která si pro nás knihovnickou lekci připravila. Pevně doufáme, že to nebyla naše poslední návštěva knihovny, a že se zde dozvíme ještě soustu dalších zajímavých informací. Třída prima a p. uč. Zuzana Kotrlová, 7. 11. 2011

Návštěva v ostravské redakci Deníku Ve školce jsem chtěla být princeznou, v první třídě letuškou, ve druhé spisovatelkou, od třetí až do sedmé jsem si stála za právničkou a v osmé třídě jsem našla zalíbení v psaném a mluveném slovu. Exkurzi do redakce novin jsem si tedy

nemohla

Redakci

jsem

nechat

ujít.

si

dříve

představovala jako pomyslné tajné středisko se spoustou zajímavých

informací,

které

redaktorům dodávají agenti v přísném utajení. I když bylo prostředí ostravské redakce Moravskoslezského deníku daleko klidnější a spořádanější než v mých dětských představách, rozhodně jsem nebyla zklamaná. Do role našeho průvodce se vtělil pan Radim Šlezingr. Šlo mu to výborně, seznámil nás se vším, co práce v redakci obnáší, jaká jsou očekávání čtenářů a stihl dokonce i odpovědět na všechny naše otázky, leckdy velmi vtipně. - 35 -

Nakonec jsme si mohli projít celou redakci. Když jsme došli do největší místnosti, zatajil se mi dech. Ano, toto je můj sen. Pan Šlezinger nám ukázal, kdo ze zaměstnanců na čem pracuje, kterou část novin má pod rukou. Na konci celé úchvatné prohlídky si nás zvěčnili a my jsme odcházeli šťastní. Hlavu jsme měli plnou informací, které jsme pravě načerpali, ovšem někteří z nás byli již stoprocentně rozhodnuti: Toto je práce, kterou chci dělat. Michaela Konečná, kvarta (Vítkovský zpravodaj 2/2012)

Opavský a Hlučínský deník, 3. 12. 2011

- 36 -

Návštěva Moravskoslezského Deníku v Ostravě očima studenta Nastal den D. Budoucí žurnalisté, spisovatelé či jen spíše humanitně zaměření studenti se shromáždili s jediným cílem – navštívit ostravskou redakci Moravskoslezského deníku. Naším průvodcem měl být pan redaktor Radim Šlezinger. Nikdo z nás neskrýval své nadšení z nadcházející exkurze. Cesta byla poklidná a po chvilce drkotání ve vlaku nás Ostrava přivítala svou vůní… Ještě jednou doleva, pak doprava, dvakrát přes cestu a byli jsme na místě. Na schodech točících se kamsi vysoko nahoru se z ničeho nic zjevil vysoký, brýlatý a nakrátko ostříhaný mladý muž. Typický příklad inteligenta. Přesně takto jsem si já osobně představoval žurnalistu. Pan Šlezinger nás zavedl do prostorné místností, kde se obvykle scházejí novináři na poradu. Když jsem zasedl ke stolu, na chvíli jsem si připadal jako opravdový redaktor. Jako bych byl na skutečné poradě. Do žil se mi vlil zápal psát právě pro tuto redakci. Na řadu přišel zevrubný rozbor novinářské práce. Po chvíli můj zápal ochabl, to když jsem se dozvěděl, že pro výkon této profese není až tak zapotřebí nějakého speciálního vzdělání, ale jen talent a dobrá znalost češtiny…. Byl jsem kapánek zklamán, když nám pan redaktor řekl, že studovat pouhou žurnalistiku je v dnešní době opravdu málo. I přes toto zjištění jsem byl po prohlídce celého komplexu, kam se jen tak někdo nedostane, velmi nadšen a své rozhodnutí jsem nezměnil. Žurnalistika je pro mne stále jasná volba. Po prohlídce jsme se s panem Šlezingerem rozloučili a poděkovali. Celá exkurze byla více než záživná a jsem potěšen, že jsem mohl být její součástí, za což děkuji a těším se na další podobnou akci. Michal Škrobánek, sexta

Noc s Andersenem 2012 V pátek 30. března 2012 jsme na našem gymnáziu pro žáky primy a sekundy pořádali již podruhé Noc s Andersenem. Zatímco v prvním ročníku byla tématem série o Harry Potterovi, letos došlo na českého autora. Paní učitelka nám ale jméno vybraného autora předem neprozradila – museli jsme jej uhodnout na základě indicií – bobr, jestřáb, světluška a ježek. Po dlouhém lámání si hlavy nám došly souvislosti – letošním autorem je Jaroslav Foglar: Jestřáb byla totiž Foglarova přezdívka ve skautském oddíle, světlušky se říká malým skautkám, ježka v kleci všichni známe z knihy Záhada hlavolamu a bobříky sbírali Hoši od Bobří řeky. - 37 -

V pět hodin odpoledne jsme se v hojném počtu sešli ve škole. Ve třídě jsme hráli hry, dělali kvíz, skládali portréty a četli životopis Jaroslava Foglara, dozvěděli jsme se mimo jiné, že se nikdy neoženil a neměl děti, že přispíval do různých časopisů a že mu maminka chtěla skauty zakázat, protože se při jedné ze skautských akcí nachladil. Poté se většina žáků odebrala sledovat film do

komunitního

centra,

zatímco ostatní se přesunuli do tělocvičny, kde jsme hráli vybíjenou a basketbal. Kolem desáté večer jsme si donesli žíněnky a vytáhli si spacáky. Ještě dlouho jsme pak hráli hry, povídali a vyprávěli si vtipné historky, není divu, že jsme ráno byli trošku nevyspalí. Tato akce se velice vydařila a doufáme, že se příští rok bude opakovat, protože už teď mají někteří studenti, hlavně tedy studentky, o programu jasno – budeme číst upíří ságu Stmívání. B. Černochová, L. Marethová, sekunda

- 38 -

7.2

Cizí jazyky

Ve školním roce 2011/2012 se na gymnáziu vyučovalo angličtině, němčině, francouzštině, ruštině a v rámci Komunitního centra mohli dobrovolníci studovat italštinu. Mgr. Složilová absolvovala školení pro hodnotitele státních maturit v ruštině a angličtině. Vyučující se účastnili i školení a seminářů pořádaných např. Univerzitou Palackého a Oxford University Press. Školní kola soutěží probíhala v angličtině, a to v kategoriích BI, BII, 1. - 3. ročníky, celkem se jich zúčastnilo 36 studentů. V okresním kole obsadili Matěj Rucký (septima) 3. místo a Karolína Štěpánová (tercie) 2. místo. Účastnili jsme se rovněž soutěží Spelling Bee a English Nightingale. Na podzim na škole proběhla oslava Dne jazyků s kulturními vystoupeními studentů v angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Žáci shlédli také v originále představení Romeo a Julie v Opavě. V březnu byl uspořádán zájezd do Francie. Veškeré maturity z cizích jazyků (státní i profilové – školní části) proběhly bez problémů, několik studentů absolvovalo s vynikajícími výsledky (nad 90 procent). Jana Ambrožová

Pozvánka do gymnázia aneb chvála jazyků 26. září si každoročně připomínáme Evropsky den jazyků, který vyhlásila Rada Evropy s cílem vzdat hold evropskému jazykovému bohatství a podpořit jeho ochranu, upozornit nejširší veřejnost na důležitost jazykového vzdělávání, zvýšit povědomí o bohatství všech jazyků, kterými se v Evropě mluví, a podpořit celoživotní jazykové vzdělávání. V souvislosti s tímto dnem je nutné připomenout, že výuka cizích jazyků má na naší škole velký význam. Studenti jsou systematicky připravováni ke zdárnému vykonání maturitní zkoušky z cizího i mateřského jazyka. Kromě toho organizujeme nejrůznější akce (např. zahraniční cesty, English party, výstavy, divadelní představení v angličtině, semináře a diskuse s rodilými mluvčími apod.), které nejenom zpestří a rozšíří výuku, ale zároveň umožní studentům zdokonalit se v cizím jazyce. Pravidelně se také účastníme různých jazykových soutěží a dosahujeme četných úspěchů, o nichž vás na stránkách Zpravodaje pravidelně informujeme. - 39 -

Zdá se, že většina studentů pochopila, jak je důležité učit se cizímu jazyku. I veřejnost se může zapojit do jazykových kurzů pořádaných Komunitním centrem při Gymnáziu Vítkov. Cizí jazyky mají pro naši nevelkou středoevropskou zemi podstatný význam – mluví jimi totiž naši sousedé a přátelé v Evropské unii. Přijďte si i vy 26. září do gymnázia s námi připomenout Evropský den jazyků. Připravujeme pestrý program, jehož součástí bude např. malá dramatizace velmi známé pohádky v cizích jazycích, zpívání cizojazyčných lidových písní s hudebním doprovodem, výstava cizojazyčné umělecké literatury a samozřejmě nebude chybět ani malé pohoštění nejen pro „gourmets“… Podrobný program bude uveden na našich webových stránkách www.gvitkov.cz týden před konáním akce. (Vítkovský zpravodaj, 09/2011)

Evropský den jazyků u nás Naše škola se každoročně připojuje k oslavám Evropského dne jazyků, který vyhlásila Rada Evropy na 26. září, ani letos tomu nebylo jinak. Na tento den byl připraven pestrý program. O přestávkách jsme zpívali cizojazyčné písně, studenti a hosté mohli ochutnat tradiční jídla a pochoutky z evropských zemí, nechyběla ani malá přehlídka slavných literárních děl v originále. Hlavní náplní programu byla dramatizace pohádek v angličtině a němčině. Maturanti si zahráli v loutkové pohádce Rotkäpchen (Červená Karkulka). Velký potlesk sklidila pohádka The wolf and the kids (O vlkovi a kůzlátkách). Kůzlátka v podání primánek

Nikoly

Tomášové,

Bohdany Komárkové, Alexandry Zemanové a Barbory Zubíkové odolala nástrahám vlka, Pavla Škrobánka z oktávy, a uposlechly rad své matky kozy - Jana Sudy ze sexty. Všichni herci zahráli výborně a pro velký úspěch tuto pohádku uvedeme znovu, a to na Den otevřených dveří 10. listopadu 2011. Jste srdečně vítáni.

- 40 -

Doufejme, že tyto akce povzbudí nejenom naše studenty k celoživotnímu jazykovému vzdělání. Alena Zeisbergerová, vyučující angličtiny (Vítkovský zpravodaj 11/2011)

Mezinárodní jazykové zkoušky na gymnáziu Ve spolupráci s jazykovou školou HELLO, jakožto akreditovaným centrem anglických zkoušek Cambridge ESOL Exams a německých zkoušek Goethe Institut, nabízíme studentům i široké veřejnosti možnost vykonat mezinárodni zkoušky z angličtiny a němčiny přímo v prostorách naší školy. Úspěšný kandidát obdrží mezinárodní certifikát, který potvrzuje jeho jazykové znalosti a je všeobecně uznáván na středních i vysokých školách, u zaměstnavatelů a také na státních úřadech ČR. Certifikát má navíc celoživotní platnost.

MEZINARODNI ZKOUŠKY Z ANGLIČTINY: ZKOUŠKA PET FCE

JAZYKOVÁ ÚROVEŇ B1 - středně pokročilí B2 - pokročilí

CENA 2.590,- Kč 3.990,- Kč

MEZINARODNI ZKOUŠKY Z NĚMČINY: ZKOUŠKA Start Deutsch 1 Start Deutsch 2 Zertifikat Deutsch Goethe-Zertifikat

JAZYKOVÁ ÚROVEŇ A1 A2 B1 B2

CENA 1.800,- Kč 2.000,- Kč 2.900,- Kč 3.300,- Kč

Termín zkoušky se určí přibližně 3 měsíce dopředu, jeden měsíc před konáním zkoušky probíhá uzávěrka přihlášek a plateb a následně je provedena zkouška. Další informace na www.gvitkov.cz (Vítkovský zpravodaj 12/2011)

- 41 -

Bournemouth 2011 aneb dva skvělé týdny s angličtinou V loňském školním roce se naší škole podařilo získat pro žáky od Nadace Livie a Václava Klausových tři plně hrazené kurzy angličtiny v zahraničí. Ve druhém vyprávění se tentokrát vydáme do Anglie. Nejdříve bych chtěla poděkovat učitelům našeho gymnázia, zejména třídní učitelce Mgr. Heleně Matyáškové, naší angličtinářce paní Věře Měrkové a těm, kteří vše připravili pro výběrové řízení. Můj největší dík ovšem patří Nadačnímu fondu Livie a Václava Klausových, díky němuž jsem absolvovala dvoutýdenní kurz v Bournemouth. Nastal dlouho očekávány odjezd do Anglie. Cesta autobusem mi ubíhala celkem příjemně, až před Londýnem se tvořily kolony aut, takže do Londýna jsme přijeli o dvě hodiny později. Můj čas na přestup byl pouhých pět minut a nádraží Victoria Couch Station je nesmírně rozsáhlé. Pobíhala jsem sem a tam, už jsem měla slzy v očích, že to nestihnu! Ale nakonec jsem zahlédla číslo mého autobusu, naštěstí měl zpoždění… Hned po příjezdu mi moje hostitelka paní Caroline ukázala celý dům. Každým dnem jsme se více a více sbližovaly, hlavně u večeře. Caroline se mě při každém příchodu domů, ptala jaký jsem měla den, jak bylo ve škole a co jsem dělala, ale hlavně jsme si vyprávěly o běžných věcech. S ubytováním jsem byla nadmíru spokojená, nemohla jsem si přát lepší! Měla jsem pěkně zařízený, útulný pokoj. První týden bydlela u hostffamily ještě jedna dívka z Belgie. Velice jsme si rozuměly, večer jsme se navštěvovaly a povídaly si. Každé ráno jsem si mohla vybrat mezi lupínky nebo tousty s pomerančovou či jahodovou marmeládou a k pití nesměl chybět pomerančový džus. Na večeři jsem se těšila, protože Caroline byla opravdu dobrá kuchařka. Mívali jsme nejrůznější úpravy masa, brambor, taky výborná jídla z fazolí či vajíček, k tomu

samozřejmě

skvělá

zelenina. - 42 -

Hned první den jsem si v autobuse u řidiče koupila týdenní jízdenku. Ze začátku jsem se trošku „ztrácela“ hlavně proto, že se mi pletly trasy určených autobusů. Naštěstí jsem potkala české studenty, kteří mi pomohli. Například s Tomášem, který měl taky to štěstí a měl kurz díky Nadačnímu fondu Klausových, jsme projezdili autobusem téměř celé město. Jezdila jsem žlutými autobusy, někdy jednopatrovými, někdy dvoupatrovými. Musím se přiznat, že nahoře jsem se někdy bála. Lidově řečeno, v Anglii jezdí jak blázni… Výuka nám začínala v devět hodin. Odpoledne jsme spíše probírali gramatiku a přes poledne jsme měli konverzaci. Učitelé se střídali, takže to bylo fajn, protože každý preferoval jiný způsob výuky. Ve třídách nás bylo okolo desíti, ale každý týden se studenti střídali. Převažovali Japonci a Francouzi, kteří si často mezi sebou něco vysvětlovali svým rodným jazykem, přestože se je učitelé stále snažili oddělit. Ve skupině jsem byla po celou dobu jediná Češka, takže jsem se musela spolehnout sama na sebe. Myslím, že to byla výhoda, protože jsem mluvila anglicky více než ostatní. Ve výuce jsem také poznávala různé kultury, hlavně tu japonskou, ale taky jsme tam měli chlapce ze Sýrie a často jsme diskutovali, jaké to tam u nich teď je. O přestávkách jsme se na chodbě často shromažďovali, visela tam tabule s programem. První týden jsem si zaplatila let vzdušným balónem, který nás vynesl nad město, jež jsme měli jako „na dlani“. Trošku mne mrzelo, že se nepořádal výlet do Londýna, na který jsem se velice těšila. Přemýšlela jsem, že si do Londýna zajedu sama, ale nakonec jsem si to rozmyslela, protože tehdy tam právě vypukly pouliční nepokoje. V Bournemouth se nic takového nedělo, žádné rozbité výlohy, žádné hořící autobusy, přesto mně Caroline každý den říkala, ať na sebe dávám pozor. Po večeři jsem chodívala s přáteli do centra, hlavně do parku, kde se pořádaly různé koncerty, nebo taky na pláž, kde byl každý pátek ohňostroj. Město se 160 000 obyvateli a několika tisíci studenty bylo každý večer velmi „živé“. Ještě jednou děkuji všem, protože jsem mohla prožít neskutečný dvoutýdenní „výlet“, na který nikdy nezapomenu! Petra Čechová Gymnázium Vítkov (Vítkovský zpravodaj 12/2011)

- 43 -

Blahopřejeme - Soutěž v anglickém jazyce Blahopřejeme Matěji Ruckému (septima), který obsadil 3. místo v kategorii III a Karolíně Štěpánové (tercie), jež vybojovala 2. místo v kategorii IIB v okresním kole Soutěže v jazyce anglickém. (Vítkovský zpravodaj 03/2012)

Zájezd do Francie očima pětice studentek vítkovského gymnázia Kdo z nás by nechtěl navštívit sladkou Francii a především hlavní město – Paříž. Obě jsou ženského rodu, proč si je tedy nepředstavovat jako přitažlivé a šarmantní ženy. Ostatně v dobách nedávných byla Paříž Mekkou umělců a bohémů, pro mnohé jedince však zůstala pouze neuskutečnitelným snem. Pro skupinu studentek z 3. A třídy, které se zúčastnily letos na jaře zájezdu do Francie, se sen stal skutečností. Dejme tedy slovo jim… „Vidět Paříž bylo vždy mým snem. Paříž patřila právě mezi ta místa, která jsem chtěla vždy navštívit… Louvre jsem chtěla spatřit hned po zhlédnutí filmu Šifra mistra Leonarda…“ „Od výletu do Francie jsem čekala to, co čekal snad každý, tedy především krásy samotné Paříže. Bylo však i mnoho jiných míst, která mě překvapila, ačkoliv jsem o nich zdaleka tolik neslyšela.“ „Letos v březnu jsem měla možnost poprvé navštívit Francii, zemi vína a „dochvilnosti“, a zvláště tedy Paříže, která je známá jako město módy.“ Ale vezměme to pěkně po pořádku. Nejprve však přišlo město, které je sídlem části Evropského parlamentu. Řeč je samozřejmě o Štrasburku. … „První zastávkou se nám stal Štrasburk, který se nachází nedaleko německých hranic. Město mě zaujalo svým vzhledem, především hrázděnými domy a nesčetnými vodními kanály, na jejichž březích si Francouzi užívali slunečný den… Na projížďce lodí jsme mohli pozorovat různé stavby od historických přes obyčejné rodinné domy až po moderní skleněné krychle.“ Neodmyslitelnou součástí Francie jsou vinařské oblasti jako například Champagne. „Místo, kde se pěstují hrozny pro výrobu jedinečného a pravého šampaňského. Vypěstovat hrozny kousek mimo tuto oblast znamená nemožnost vydávat výsledný produkt za šampaňské.“

- 44 -

„Champagne mě naprosto okouzlila. Rozsáhlé vinice s krásným městem a s mlýnem, který se honosně tyčil na vrcholu vinic. Malinko mi tato oblast připomínala jižní Moravu, a protože pocházím z rodiny s pálenkovou tradicí, tak i domov.“ Poslední zastávkou před Paříží bylo korunovační místo francouzských králů – Remeš. „… překvapila mě především katedrála Notre Dame, která mi ve výsledku přišla mnohem velkolepější než ta v Paříži… Večer jsme konečně dojeli do Paříže. Musela se hned udělat zastávka u osvětlené Eiffelovky, jelikož to se nevidí každý den… V prvních okamžicích nastal naprostý chaos v autobuse. Každý si chtěl Eiffelovku vyfotit, a proto se všichni tlačili u okýnek… Eiffelova věž byla opravdu krásná… Zbytek našeho pobytu v Paříži jsme ji viděli převážně ve dne jako pošmournou kovovou stavbu. Proto se ani nedivím, že ji ze začátku Pařížané nenáviděli. Také bych si na ni musela nejdříve zvyknout.“ … Další dny zájezdu byly věnovány prohlídce samotné Paříže. Každé velké město má bohužel i své stinné stránky. „Druhý den už pohled na pařížské ulice nebyl tak úchvatný. Na denním světle se objevilo plno bezdomovců, kteří po včerejším večeru kontrolovali popelnice. Z okna autobusu jsme pozorovali chodce, svižně spěchající za svými povinnostmi, chodce, kteří byli převážně tmavé pleti.“ … … „Byli jsme upozorněni na široké pařížské ulice zvané bulváry, na kterých opravdu není možno postavit jakoukoliv barikádu. Zabarikádovat jsme se mohli leda tak v hotelu, což by vzhledem k nepokojům ve čtvrti, kde stál, nebylo nijak nepochopitelné. V Paříži je totiž až neskutečně mnoho „barevných“, včetně Arabů a černochů, kteří byli všudypřítomní se svými malými eiffelovkami.“ ... „Před návštěvou Louvru jsme byli upozorněni, že si máme vybrat to, co chceme vidět. Prohlédnout si totiž všechny sbírky není za jeden den možné. Přirozeně jsme všichni nejdříve šli okouknout Monu Lisu. Z ní samotné jsem rozhodně zklamná nebyla, ale vyskytl se zde jiný problém, který nás pronásledoval po celou dobu návštěvy, a to hejna různých Japonců či Číňanů, kteří všude zmateně poletovali a fotili snad i vypínače. Zbytek Louvru jsme moc neprošli, jelikož je spletitý a zrádný a má skupina se nedokázala dostat do jiného komplexu.“ ... „Navštívili jsme i překrásný zámek Versailles. Počasí nám příliš nepřálo, tudíž jsme si jeho legendární zahrady nemohli plně vychutnat. Budova je to však impozantní a snad se tam ještě někdy dostanu, abych si ji mohla prohlédnout i zevnitř. Mimochodem i zde se vyskytovali černoši s eiffelovkami.“ - 45 -

Účastníci zájezdu toho stihli opravdu hodně. Z pamětihodností to byl Vítězný oblouk, bazilika Sacré-Coeur, Orangerie s obrazy leknínů od C. Moneta a další pamětihodnosti. Na řadu přišla i prohlídka moderních pařížských čtvrtí. Téměř před odjezdem poslední den pobytu patřil Eiffelovce a zahradám kolem ní. „Jízda do třetího, nejvyššího patra se nekonala. Jako naschvál se jim zasekl výtah, tudíž jsme museli jít pěšky, a to pouze do druhého patra. Ten den bylo jasno a docela teplo oproti minulým deštivým dnům. Rozhled byl dobrý a my si mohli prohlédnout, kde všude jsme byli. Večer pro nás přijel autobus a my se z něj definitivně rozloučili s Paříží. Já osobně se už nemohla dočkat, až budu doma. Výlet to byl sice krásný, ale náročný. Celé dny na nohou se stravou z fast foodů mi daly docela zabrat. I tak doufám, že se tam ještě někdy dostanu, jelikož Paříž je zřejmě jedno z nejkrásnějších měst vůbec.“ A JEŠTĚ NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR… „Paříž, jakožto hlavní město Francie, jsem si představovala poněkud jinak. Neříkám, že na mě neudělala dojem, ale spíš nesplnila má očekávání. Doufala jsem, že bude více starobylejší, například jako naše Praha, jejíž historická část je naprosto unikátní. Paříž je město protipólů. Na jedné straně stojí luxusní obchody, restaurace, ale na druhou stranu vás udiví hromadící se odpadky na ulicích a žebrající lidé. Myslím, že jsem si z Paříže odvezla mnoho dojmů, zážitků i nových zkušeností, což bylo cílem zájezdu.“ „Francie je pro mě sympatickou zemí, která v sobě každopádně skrývá kouzlo, ale osobně bych zde žít nechtěla. Už jenom kvůli tomu, že lidé zde berou vše s určitou rezervou a s ničím si nelámou hlavu. Možná to bude znít divně, ale miluji ten český shon a chaos, který by mi tam rozhodně chyběl. To ovšem nemění nic na tom, že se tam jednou určitě ráda vrátím a nasaji trochu francouzské pohody a vína.“ Markéta Hurníková, Eliška Bortlová, Jana Černá, Lída Košarišťanová a Tereza Opršalová; 3. A

Mé dojmy z Francie Letos v březnu jsem poctila svou návštěvou Francii, zemi vína a „dochvilnosti“, a zvláště tedy Paříž, která je známá jako město módy. I přesto, že jsem dívka, tak se o módu moc nezajímám, či spíše jí nerozumím. Takže mé zážitky z tohoto města nejsou spojeny s fotkami před luxusními obchody s botami a - 46 -

šperky, na které stejně nemám peníze a pochybuji, že někdy mít budu. Určitě se mi francouzská móda zdá velmi krásná, ale našla se zde i zajímavější místa než obchody s prestižními značkami. Nejvíce mě zaujal Vítězný oblouk, Sacré - Coeur a také Eiffelova věž. Všechny stavby a památky, byly nádherné hlavně večer, kdy jsme se kochali krásami Paříže, která se oblékla do záře reflektorů a pouličních lamp. Večerní Paříž je velice něžné a romantické místo, jediné, z čeho jsem se cítila zklamaně, byla Eiffelova věž, která mi večer přišla spíše jako atrakce v zábavním parku. Nejkrásnější večerní pohled byl podle mého ze schodů pod Sacré-Coeur, odkud jsme mohli obdivovat panorama Paříže. Ve dne se zase nedalo nepovšimnout si malebných uliček a v nich zajímavých krámků a butiků, které uličkám dodávaly tu specifickou atmosféru. Za dobu, co jsem zde byla, jsem stihla shlédnout vše, co mě z této země zajímalo. Jedna věc mě však zarazila, a to fakt, že v Louvru byly popisky a informace pouze francouzsky, což je alespoň pro mě velice udivující, vzhledem k tomu, že Louvre je jedna z největších turistických atrakcí. Celkově jsem velice spokojena a až na pár drobností, nemám, co bych vytkla. Lidé jsou zde zdvořilí a velice milí, takže když se my naskytl nějaký problém, byli ochotni mi pomoci či poradit, což ve mně zanechalo velice pozitivní dojem. Francie je pro mne velice sympatická země, která v sobě každopádně skrývá kouzlo, ale osobně bych zde žít nechtěla. Už jenom kvůli tomu, že lidé zde berou vše s určitou rezervou a s ničím si nelámou hlavu. Možná to bude znít divně, ale miluju ten český shon a chaos, který by mi tam rozhodně chyběl. To ovšem nemění nic na tom, že se tam jednou určitě ráda vrátím a nasaji trochu francouzské pohody a vína. Eliška Bortlová, 3. A, březen 2012

- 47 -

Mé dojmy z Francie Francii jsem až doposud znala jen z lexikonů nebo z filmů. Nyní však můžu říct, že alespoň malý kousek této země jsem měla možnost vidět na vlastní oči. Celkem 5 dní jsem strávila ve Francii a za těchto několik málo dnů jsem poznala Strasbourg, Remeš a především Paříž. První zastávkou se nám stal Strasbourg,

který

se

nachází

nedaleko německých hranic. Město mě

zaujalo

především

svým

hrázděnými

vzhledem, domy

a

nesčetnými kanály, na jejichž březích si Francouzi užívali slunečný den. Tamější katedrála na mě udělala dojen nejen svou mohutností, ale i nesčetným počtem věží a věžiček. Také Remeš měla co nabídnout a rozhodně za Strasbourgem v počtu zajímavých míst nezústávala pozadu. My jsme si Remeš prohlédli pouze letmo, neboť hlavním cílem téhož dne byl příjezd do Paříže. Remešskou katedrálu bych, co se krásy týče, srovnala s Notre Damem ve Strasbourgu. Paříž, jakožto hlavní město Francie, jsem si představovala poněkud jinak. Neříkám, že na mě neudělala dojem, ale spíše nesplnila má očekávání. Doufala jsem, že bude více starobylejší například jako naše Praha, jejíž historická část je naprosto

neodmyslitelná.

Pod

slovem Paříž si většina z vás představí Eiffelovu věž, která je dominantou

celého

města.

Eiffelovka uchvátí zejména večer, kdy je nasvícená. Mým největším zážitkem pro mě byl Vítězný oblouk, na který jsem se hodně

- 48 -

těšila, už jen proto, že jsem ho mnohokrát viděla ve francouzských filmech. Pocit, když jsme přijížděli k oblouku, byl a bude nezapomenutelný. Viděli jsme nespočet památek, které mne oslovily více nebo méně. Obrazárny v Louvru a Orangerie mne zaujaly svými obrazy. Nejvíce mě okouzlily Monetovy lekníny. Naopak Mona Lisa ve mně nezanechala velký dojem, i když je tolik vyzdvihována. Zajímavá byla atmosféra Latinské čtvrti a její úzké uličky, lemované restauracemi, zcela jiná pak byla moderní čtvrť La Défense, která nabízí k obdivu svou Grande Arche a okolní mrakodrapy. Nezapomenutelné jsou rovněž zahrady okolo Eiffelovky, noční Montmartre nebo výhled na Paříž z Eiffelovky. Versailles byla i v dešti překrásná, i když podle mého názoru nemůže naší Hluboké konkurovat. Paříž je město protipólů. Na jedné straně stojí luxusní obchody, restaurace a na druhé straně stojí hromadící se odpadky na ulicích a žebrající lidé. Myslím, že jsem si z Paříže odvezla mnoho dojmů, zážitků i nových zkušeností. Jana Černá, 3. A, březen 2012

Mé dojmy z Francie Od výletu do Francie jsem čekala to, co čekal snad každý, tedy především krásy samotné Paříže. Avšak bylo mnoho míst mimo ni, která mě překvapila, snad proto, že jsem o nich skoro nic nevěděla. Hned druhý den po vyčerpávající cestě autobusem a ještě více vyčerpávající prohlídce Evropského parlamentu a rady Evropy jsme navštívili oblast Champagne. Místo, kde se pěstují hrozny pro výrobu jedinečného a pravého šampaňského. Vypěstovat hrozny mimo tuto oblast znamená nemožnost vydávat výsledný produkt za šampaňské. Vinice byly nádherné, táhly se všude kolem po mírných svazích. I samotný kraj Champagne byl velice malebný se svými malými, starobylými domečky. Zde jsme udělali krátkou přestávku u mlýna, abychom si mohli udělat pár fotek. Dál se pokračovalo do Remeše, kde mě překvapila především katedrála Notre Dame, která mi ve výsledku přišla mnohem velkolepější, než ta v Paříži. Taky architektura obyčejných domků byla velice odlišná od té naší. A večer jsme konečně dojeli do Paříže. Musela se hned udělat zastávka u svítící Eiffelovky, jelikož to se nevidí každý den. Zbytek pobytu jsme ji viděli převážně ve dne jako - 49 -

pošmournou kovovou stavbu. Proto se ani nedivím, že ji ze začátku Pařížané nenáviděli. Taky bych si na ni musela nejdříve zvyknout. Následující dny jsme věnovali převážně prohlídce města jako takového. Byli jsme upozorněni na široké ulice zvané bulváry, na kterých opravdu není možno postavit jakoukoli barikádu. Zabarikádovat jsme se mohli leda tak v hotelu, což by vzhledem k nepokojům, které se tehdy ve Francii odehrály, nebylo nijak nepochopitelné. V Paříži je totiž až neskutečně mnoho „barevných“ zvláště Arabů a černochů, kteří mě

svým

neustálým

vnucováním

malých

„eiffelovek“ začali brzo docela štvát. Před návštěvou Louvru jsme byli upozorněni, že si máme vybrat to, co chceme vidět. Prohlédnout si totiž všechny sbírky není za jeden den možné. Přirozeně jsme šli všichni nejdříve okouknout Monu Lisu. Z ní samotné jsem rozhodně zklamaná nebyla, ale vyskytl se zde jiný problém, který nás pronásledoval po celou dobu návštěvy, a to hejna různých Japonců či Číňanů, kteří všude zmateně poletovali a fotili snad i vypínače. Zbytek Louvru jsme moc neprošli, jelikož je spletitý a zrádný a má skupina se nedokázala dostat do jiného komplexu. Navštívili jsme i překrásný zámek Versailles. Počasí nám příliš nepřálo, tudíž jsme si jeho legendární zahrady nemohli plně vychutnat. Budova je to však impozantní a snad se tam ještě někdy dostanu, abych si ji mohla prohlédnout i zevnitř. Mimochodem i zde byli černoši s „eiffelovkama“. Do čtvrti Montmartre jsme zavítali večer. Všude svítilo plno neonů, mezi nimiž i nápis Moulin Rouge, který jsme bohužel minuli jen v autobuse. Zato jsme však vyšplhali k nejvyššímu bodu celé Paříže, na němž stála bazilika Sacré-Coeur. Cesta to byla sice náročná, ale vyplatila se. Bazilika byla uvnitř nádherná a výhled od ní na celou osvícenou Paříž taktéž. Poslední den jsme celý zasvětili Eiffelovce. Jízda do třetího, nejvyššího patra se však nekonala. Jako naschvál se jim zasekl výtah. Tudíž jsme museli jít pěšky, a to pouze do druhého patra. Ten den bylo jasno a docela i teplo, oproti minulým deštivým dnům. Rozhled byl tedy dobrý na všechny strany a my si mohli prohlédnout, kde všude jsme byli. - 50 -

Večer pro nás přijel autobus a my se z něj definitivně rozloučili s Paříží. Já osobně se už nemohla dočkat, až budu doma. Výlet to byl sice krásný, ale náročný. Celé ty dny na nohou se stravou z fast foodů mi daly docela zabrat. I tak doufám, že se tam ještě někdy dostanu, jelikož Paříž je zřejmě jedno z nejkrásnějších měst vůbec. Hurníková Markéta, 3. A, březen 2012

Mé dojmy z Francie Naši cestu jsme zahájili procházkou po malebném Štrasburku. Nikdy jsem neviděl tolik hrázděných domků pohromadě. Atmosféra kanálů a úzkých uliček je nepopsatelná. Počasí nám přálo, bylo mnohem tepleji než u nás. Místní lidé posedávali a beze spěchu vychutnávali svačinu, což se tady u nás stát nemůže… Byla cítit všudypřítomná pohoda. Odpoledne jsme navštívili Radu Evropy a Evropský parlament a měli besedu s panem poslancem dr. Liborem Roučkem. Občas je dobré diskutovat o problémech s člověkem, který jim rozumí. Cestou ze Štrasburku nás obklopovaly magické vinice

Champagne.

Procházka

mezi

dokonale

upravenými vinohrady byla příjemným zpestřením. Škoda jen, že se ještě nezelenaly. Mohutná katedrála v Remeši ze mne udělala doslova trpaslíka. Na obrázku vypadají katedrály malinké, ale skutečnost je jiná. Někdy si říkám, jak to naši předkové dokázali postavit. Paříž je krásné město a vidět Eiffelovu věž v noci působilo neuvěřitelně. Některé to dohnalo až k slzám. Pro změnu - Eiffelovka vypadá ve skutečnosti menší než na obrázku. Poslední den jsme si ji vyšli do druhého patra. Myslím, že pěšky je to mnohem zajímavější než výtahem. Příjemně foukalo a schodů nebylo zase tak moc. Výhled byl příjemně osvěžující. Jak nemám rád výšky, cítil jsem se bezpečně. Pohled byl nádherný. Je neuvěřitelné, jak souměrně je Paříž postavená, když se podíváte, tak všechno stojí v přesných pomyslných liniích. Za Eiffelovkou se rozkládá park. Toho dne nebylo moc teplo,

- 51 -

ale lehli jsme si na trávu a nechali se prohřívat jarním sluncem. Byl to skvělý pocit. Na chvíli jsem se naladil na zdejší pohodu. Notre-Dame podobně jako remešská katedrála působí sice kolosálně, ale tady mi to tak nepřišlo. Kolem je totiž rozsáhlé prostranství a plno zeleně, což katedrálu asi opticky zmenšuje. Alespoň na mě to tak působilo. Večer jsme zašli do katedrály na koncert. Její akustika je dobrá a nelituji toho, byl to skvělý zážitek. Nedaleko od Notre-Dame se rozkládá Latinská

čtvrť,

kterou

jsme „proběhli“ a „po francouzsku“ tam pojedli. Francouzský „crèpe“ je výborný, jak na „sladko“, tak na „slano“. Možná to bylo překvapení jenom pro mě, ale v kdekterém malém

pařížském

obchůdku s potravinami mají opravdu všechno. Regály vzorně uspořádané a sortiment obrovský. Ve Francii musí být spotřeba vína enormní, soudím podle toho, že v samoobsluze byl vždy regál přes „půl obchodu“ plný lahví nejrůznějších vín. Navštívit Oranžerii a Louvre bylo naší studentskou povinností. Umění moc nerozumím, ale našel jsem si pár kousků, které se mi líbily. Zajímavější mi přišel Louvre, jelikož tam nejsou pouze obrazy, ale úplně všechno ze světa výtvarného umění – téměř ze všech částí světa a ze všech období. Každému bych mohl takový výlet doporučit. Za pár dní jsme viděli spoustu věcí. Navštívili jsme od starých památek, přes galerie až po panoramatické kino Géode a pařížské nákupní centrum… Hned bych se tam vrátil. Radek Huška, sexta, březen 2012

- 52 -

Mé dojmy z Francie Výlet do Paříže se mi opravdu líbil. Viděli jsme centrum města, krásné stavby, různá zákoutí Paříže včetně okrajové čtvrti, ve které jsme byli ubytováni. Byla jsem velice překvapená, kolik žije v Paříži různých národností a kolik bezdomovců si navečer „stlalo na chodníku.“ A co mě opravdu zarazilo? Sledovat z autobusu žebrající malé dítě na křižovatce mezi stojícími auty. Bylo mi ho líto a měla jsem přitom zvláštní pocit úzkosti… Ovšem Paříž jako město na mě velmi zapůsobilo svými fascinujícími stavbami, ze kterých dýchá letitá historie i současnost a jejich vzájemná harmonie. Když jsem stála pod Eiffelovou věží, tak jsem ani netušila, jaký je to velikán. Nikdy předtím jsem si to neuměla představit. A frontu na lístek doporučuji vystát, protože když stojíte na samém vrcholu Eiffelovky, tak je to zážitek, na který nikdy v životě nezapomenete. Kateřina Jakubíková, kvarta, březen 2012

Gymnázium, Vítkov, Komenského 145, p.o. vás srdečně zve na

„Paříž našima očima“ prezentace studentů o březnové exkurzi ve Francii čtvrtek 26. 4. 2012 od 1240 hod. – učebna 4.A Bližší informace na www.gvitkov.cz, e-mail: [email protected], tel. 556 300 455

- 53 -

7.3

Dějepis

Předmětovou komisi dějepisu ve školním roce 2011/2012 tvořili Mgr. Hana Vejvodová, Mgr. Dagmar Štopplová a Mgr. Miroslav Bučánek. Jejich úkolem bylo nejenom vštěpovat studentům znalosti z oboru historie, ale především je připravovat na budoucí samostatný život v soudobém hektickém světě. V samotném úvodu školního roku (2. září 2011) mohli studenti zhlédnout v místním kině film Lidice, na který navázaly výstavy „Tragédie Lidic“ a „Ohlasy lidické tragedie ve světě“, umístěné v naší Galerii Gaudeamus, jejichž vernisáž proběhla 7. 12. 2011 (tato výstava byla zapůjčena z Památníku Lidice). Po celých deset měsíců probíhaly soutěže a olympiády s nejrůznějším tematickým zaměřením, kterých se naši studenti účastnili. Devátého ročníku literární, historické a fotografické soutěže pro ZŠ a SŠ „Daniel“ na téma „Holocaust a jeho reflexe, rasové problémy v současné ČR a problém soužití různých etnik v ČR“ se zúčastnily studentky kvarty - Michaela Konečná (literární obor) a Zuzana Polášková (fotografie). 41. ročníku „Dějepisné olympiády“ pro II. stupeň na téma „V bohatství i chudobě anebo Osobnosti k nezaplacení se zúčastnil student kvarty Vít Mužík, který se v okresním kole 1. 2. 2012 umístnil na 5. místě (ze 43 soutěžících), v krajském kole 12. 4. 2012 získal zlato, a to následně proměnil v absolutní vítězství v ústředním kole v Táboře ve dnech 28. 5. - 1. 6. 2012. Zde změřil síly s 32 soutěžícími z celé České republiky a získal 1. místo; ukázal nejenom své znalosti dané problematiky, ale zároveň úspěšně prezentoval svou práci zaměřenou na osobnost Heliodora Píky. Obdobnou soutěží pro III. stupeň byl VI. ročník „Dějepisné soutěže“ na téma „Slavní vojevůdci a bitvy starověku“. Ve školním kole dne 16. 12. 2011 uspěli Tomáš Staněk (septima), Miroslav Vašek a Anna Foltisová (4. A). Opavského klání 27. 1. 2012 se zúčastnili Tomáš s Miroslavem. - 54 -

V závěru loňského školního roku 2010/2011 se studenti tercie a kvarty účastnili soutěže u příležitosti 800. výročí narození sv. Anežky Přemyslovny vyhlášené Arcibiskupstvím pražským a hnutím Na vlastních nohou. V literární části soutěže cenu 2. prosince 2011 obdržela Kateřina Kubesová (v tomto školním roce studentka kvinty), a Michaela Konečná (nyní studentka kvarty) získala čestné uznání poroty. Obě studentky svou práci tvořily v rámci výuky dějepisu. Již tradičně se naši studenti účastní „Soutěže české iberoamerické společnosti“. Letošním tématem bylo „Umělecké dílo iberoamerického světa, které mě zaujalo, včetně lidové kultury (dílo Latinské Ameriky a Iberského poloostrova)“. Se svými pracemi se zúčastnili studenti septimy - Eliška Forsterová („Isabela Llon Allende-Město netvorů“), Matěj Rucký („Ernest Hemingway a Stařec a Moře“), a student sexty - Vojtěch Šíma („Socha Krista Spasitele“). Matěj získal při vyhlašování vítězů 18. 5. 2012 v Praze 1. místo a Vojtěch pak čestné uznání. Mezi další soutěže, kterých se naši studenti zúčastnili patří „Soutěž Masarykova demokratického hnutí“ (téma „Masaryk - život, dílo a odkaz pro současnost“; účast Terezy Opršalové ze 3. A s prací „T. G. Masaryk a vlivy na výchovu dítěte“) a „Literární soutěž Týdne Charty 77“ (téma „Podepsal/a bys Chartu 77? Proč ano, proč ne?; účast Michala Škrobánka ze sexty, jehož úvaha patřila mezi 200 studentských prací z celé ČR). Poslední ze soutěží letošního roku, kterou je potřeba zmínit, je 34. ročník „Středoškolské odborné činnosti“. Toho se 1. a 13. 3. 2012 ve školním kole zúčastnili studenti oktávy - Jan Brodský s prací „Železniční trať Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou“ (1. místo) a Klára Prusková s dílem „Poválečný odsun Němců z Vítkova“ (2. místo). V okresním kole 12. 4. 2012 se Jan Brodský umístil na 2. místě a postoupil do krajského kola, kterého se k naší lítosti nezúčastnil z důvodu přípravy na maturitu. Klára Prusková pak získala v okrese 3. místo. Nejdůležitějšími momenty školního roku se však staly maturity čtvrtých ročníků a minimaturity třídy kvarty. Maturitu z dějepisu vykonali tři studenti 4. A, jeden student oktávy a šest studentů večerního studia ze 4. B. Součástí jejich maturitní zkoušky byla obhajoba práce.

- 55 -

Třída

4. A

8. O

4. B

Jméno, příjmení Zdeněk Dvíže Miroslav Vašek

Den maturity 21. 5. 2012 22. 5. 2012

Anna Foltisová

22. 5. 2012

Jiří Mrázek

22. 5. 2012

Vendelín Murín

24. 5. 2012

Jaroslav Rucký

24. 5. 2012

Veronika Řehounková Martin Kusák

Radka Konečná Eva Dittrichová

Maturitní otázka

Práce „Skinheads“ „Borgiové“

24. 5. 2012

č. 17 „Evropa a české země v XIV. století“ č. 25 „Československo v letech 19462004“ č. 6 „Příchod Slovanů a vývoj státních útvarů na našem území do nástupu poslední Přemyslovců“ č. 19 „Vznik Československa a jeho vývoj mezi válkami“ č. 13 „Absolutismus, parlamentarismus a osvícenství“ č. 18 „První světová válka a revoluce v Rusku“ č. 5 „Říše raného středověku“

24. 5. 2012

č. 3 „Starověké východní civilizace“

24. 5. 2012 24. 5. 2012

č. 20 „Svět po první světové válce“ č. 10 „Evropa na konci středověku a na počátku novověku“

práce nebyla ze zdravotních důvodů vytvořena „Platón“ „Druhá světová válka“

Prospěch u zkoušky

„Sebevražda“

„Hrdinové Československa“ „Historie obce Kamenka“ „Historie Kosova“ „Aristoteles“

Minimaturitu z dějepisu (8. června 2012) vykonali úspěšně čtyři studenti kvarty. Michaela Konečná s prací „Historie Hlučínska 18. - 20. století, Kateřina Jakubíková s dílem „Slavné osobnosti spjaté s Tošovickým kostelem“, Kateřina Herudková s prací „Sir Nicholas George Winton“ a Vít Mužík s „Filatelie“. Po celou dobu školního roku učitelé nevzdělávali pouze své svěřence, ale snažili se také zvyšovat svou kvalifikaci. Nejčastěji se tak dělo pomocí samostudia. 18. dubna 2012 se však na naší škole Mgr. Hana Vejvodová a Mgr. Miroslav Bučánek zúčastnili „Kurzu EduČaS“ na téma „Aktivní metody pro práci s prameny v hodinách dějepisu“, určený učitelům II. stupně ZŠ, gymnázia a středních škol, s lektorem Mgr. Jiřím Tůmou. Tato akce byla velice zajímavá a do budoucna zcela jistě přínosná. Miroslav Bučánek

Význam Dne české státnosti 28. den v měsíci září je od roku 2000 právně vyhlášen státním svátkem - Dnem české státnosti. Slavíme tak samostatnost, svobodu a nezávislost českého národa na území, které obýváme, a to ve spojitosti se dnem, kdy zemřel kníže Václav, jedna z prvních významných osobností, bojujících za nezávislost českého státu.

- 56 -

Ve mně samotném slovo „státnost“ vyvolává pocit hrdosti na vlastní národ. Národ totiž není pouhé území. Je to společenství lidí, kteří mluví stejnou řečí a mají společnou domovinu. Každý občan naší republiky by měl být na svou vlast hrdý. Být vděčný za naši svobodu, za vzájemnou rovnoprávnost a právo vlastního názoru ve svobodné zemi. Po celá staletí bojovali naši předkové za naši emancipaci. Mnohá úsilí za vyvázání se z vazalství a poroby je stála životy. Byli to vlastenci, bojovníci za svobodu, kteří žili v útlaku a mnohdy se svobody sami nedožili. Jejich přesvědčením nebylo osvobodit jen sebe samé. Tito hrdinové se nebáli obětovat své životy pro blaho ostatních a zajistili nám bohatou a slavnou minulost. Vlastenectví znamená vnitřní pocit hrdosti na minulost, která utvořila charakter nynějšího českého státu. Právě minulost, ve které jsme povstávali proti útlaku cizozemců, nám zajistila uznání naší státnosti. Národ, kterému nešlo o vlastní nezávislost a svobodu, nikdy nebyl uznán. Takový národ se stal národem podrobeným, bez vlastní domoviny. Naše historie sahá hluboko do minulosti, stejně jako náš boj za svobodu, který započal kdysi svatý Václav, kníže a patron země. Václavovy činy představovaly jeden z prvních impulsů k naší emancipaci. V pozdějších dobách, pod nadvládou jiných národů, jsme však málem přišli o vlastní mluvu i česky psané slovo. Přišli ale buditelé, kteří obrodili český jazyk a probudili v lidech hrdost na národní příslušnost a historii. A český národ byl zachován. Po dlouhou dobu naší existence nám byly zvláště německy mluvící národy neustálými nepřáteli. Ať už to byly světové války, doba pobělohorská či národní obrození, neustále jsme museli odolávat jejich nátlaku. Proto je Den české státnosti svátečním dnem, kdy si máme připomenout staletí bojů za osvobození a uctít památku mnoha bojovníků za naši samostatnost a svobodu. Oslavami Dne české státnosti vyjadřujeme všem těmto lidem vděk, neboť není samozřejmostí odevzdat svůj život za druhé. Tímto svátkem si také připomínáme boj za povznesení kulturní, etické a politické úrovně našeho národa. Ten ovšem neskončil a je pouze na nás, jak dlouho ještě potrvá. Každý by měl vyvinout snahu povznést rodnou zemi na ještě vyšší úroveň, aby sláva neležela pouze na našich předcích. Vždyť hrdost na národ a snaha rozšířit jeho poznání a vzdělanost v každé době je cestou svobody k rovnoprávnosti všech národů světa. V Den české státnosti si však připomeňme i doby útlaku, které jsme prožívali, abychom respektovali rovnoprávnost ostatních národů i ras, žijících v míru nejen v okolních zemích. Nikdy nepoklekejme před národy velkými svým územím a nepovyšujme se nad - 57 -

národy menší. Vždyť i my, jako malý národ, se můžeme pochlubit množstvím vpravdě světových činů a osobností! Vojtěch Šíma, sexta (Vítkovský zpravodaj 10/2011)

Ignác Günther, neznámý malíř českého Slezska Ve 2. polovině 18. století patřil tento malíř k nejvýznamnějším umělcům českého Slezska. Byl znám zejména jako malíř pašijových cyklů neboli křížových cest. Nejstarší a zároveň nejzdařilejší, který I. Günther namaloval v roce 1771, byl darován vítkovskému kostelu. Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie totiž v roce 1860 vyhořel, a bylo třeba chrámové prostory znovu vybavit. V rámci rozsáhlé sbírky se sešlo mnoho darů, jedním z nich byla právě křížová cesta I. Günthera, která dodnes visí na stěnách vítkovského hřbitovního kostela. Křížová cesta je důležitou součástí křesťanské symboliky. V přeneseném slova smyslu všechno, co člověk dělá, je součástí jeho životní cesty. Smyslem každého náboženství je ukázat svým vyznavačům správnou cestu životem. V křesťanství je zvláštní pozornost věnována Ježíšově cestě na kříž, protože je cestou ke spáse. Křížové cesty připomínají Kristovo utrpení již od 15. století. Pašijové cykly tak nahrazovaly poutní cestu do Jeruzaléma, kterou si nemohl každý člověk dovolit. Měly věřícím zprostředkovat Kristovo utrpení na jeho poslední cestě. Počet zastavení se ustálil na čtrnácti až později, ale v době I. Günthera byl tento počet zastavení již součástí tradice. Křížová cesta začíná Ježíšovým vydáním na smrt. Ježíš na sebe bere kříž a vydává se s ním na popraviště za městskými branami. Protože byl předtím mučen a bičován, padá celkem třikrát pod tíhou kříže. Nejdramatičtější částí pašijového cyklu je Kristovo umírání na kříži. Poté je jeho tělo sňato z kříže a položeno P. Marii na klín. Tento motiv se v křesťanské ikonografii nazývá Pieta a je protějškem k motivu Madony s Ježíškem, vyskytuje se velmi často i samostatně. Křížová cesta končí uložením Kristova těla do hrobu. Ignác Günther byl typickým malířem 2. poloviny 18. století a věnoval se malbě s motivy sakrálními (náboženskými) i světskými. Pašijové cykly tvoří nejvýraznější část jeho tvorby. Malíř jich namaloval během svého poměrně dlouhého života celkem šest. Zemřel dva dny před svými 80. narozeninami. Svůj poslední pašijový cyklus namaloval v roce 1801, a to - 58 -

mu bylo úctyhodných 74 let. Jeho křížové cesty jsou dnes kromě Vítkova umístěny také ve farních kostelích v Odrách, Březové, Uhelné, Supíkovicích a v Opavě. Krom cyklů vytvořil i samostatné obrazy, na nichž zachytil především Pannu Marii a další světce, jako Jana Nepomuckého, Jana Křtitele, sv. Kateřinu a sv. Mikuláše. Ty dodnes zdobí interiéry kostelů v Opavě, Odrách, Krnově, Březové a dalších. Namaloval i ikonografický motiv Svatého Kříže, který se nachází ve Lhotce u Vítkova v tamní kapli sv. Kříže. Tento motiv je zcela ojedinělý v malířské tvorbě Moravy a Slezska. Další výtvory Ignáce Günthera jsou uloženy v depozitářích Slezského zemského muzea v Opavě. Ignác Günther byl opavský rodák. Když se zde 8. července 1727 narodil, byla Opava nejvýznamnějším a největším centrem Horního Slezska. Opavou procházely hlavní obchodní cesty z Norimberka a Vídně přes Olomouc do Krakova a Vratislavi. K rakouské monarchii tehdy přináležel i zbytek území Slezska (nejen jeho část), jak je tomu dnes. Opavští kupci využívali všech možností, které jim nabízel široký trh Horního Slezska a obchodovali ve velkém s Krakovem, Vratislaví a Olomoucí. Opava byla i kulturním centrem s bohatými kláštery, četnými kostely, rezidencemi šlechticů a bohatých měšťanů, které poskytovalo široké možnosti uplatnění umělcům domácím i zahraničním. Zbožnost byla přirozenou součástí tehdejšího života. Patřila k ní nejen pravidelná návštěva bohoslužeb, ale i cesty na poutní místa a uctívání světců. Ani Güntherovu otci vlastnícímu malířskou dílnu jistě nechyběly zakázky, které přicházely od šlechticů, měšťanů, ale především od představitelů církevních institucí. Na území Slezska vyvíjelo činnost několik církevních řádů: minorité, františkáni, piaristé a dominikáni. V roce 1742, to bylo Güntherovi 15 let a získal již první poučení o malířském řemesle bezpochyby v otcově dílně, se udála velká změna, která dramaticky ovlivnila nejen jeho osud. Po nástupu Marie Terezie na císařský trůn zpochybnil pruský král Fridrich II. její nástupnická práva na některá slezská knížectví. Ve válce, která následovala, ztratila Marie Terezie značnou část Slezska. To bylo rozděleno na dvě části, na pruské a české. Marii Terezii zůstala pouze malá část Slezska, jehož jádrem bylo Opavsko. Samotná Opava tím velice utrpěla, protože přišla o svoje hospodářské výhody, navíc byla několikrát obsazena pruskými vojsky, ochuzena kontribucemi a poškozena katastrofálními požáry. Tento stav trval až do 60. let 18. století, kdy byl spor o Slezsko definitivně ukončen. V tomto období, kdy panovala nejistota a finančních prostředků bylo málo, vzala za své i naděje na studium některé věhlasné malířské akademie. Ignác Günther tedy studoval - 59 -

díla jiných malířů a k tomu mu Opava naštěstí poskytovala dostatek příležitostí. Na Moravě i v českém Slezsku se křížily vlivy mnoha evropských malířských škol. Jednu z možností studia představoval i opavský františkánský kostel, na jehož vnitřní výzdobě se podíleli věhlasní malíři I. Raab, J. L. Kracker a F. I. Leicher. Tito Güntherovi generační vrstevníci malířství studovali a byli žádanými umělci po celé rakouské monarchii. První dva zmínění vyzdobili svými freskami mj. i chrám sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Oba byli ovlivněni italským malířstvím. J. L. Kracker vytvořil pašijový cyklus na zakázku pro opavský františkánský kostel, zde se s obrazy seznámil i I. Günther a čerpal z nich inspiraci pro své vlastní dílo. Od F. I. Leichera, který byl ovlivněn vlámským malířstvím, převzal kultivovanou barevnost i světelné řešení obrazu. V roce 1755 zemřel Güntherův otec a on převzal jeho malířskou dílnu. Jeho nejplodnější období přišlo v 70. letech 18. století, kdy namaloval své nejkrásnější pašijové cykly. Stal se jedním z nejžádanějších malířů českého Slezska. O jeho oblíbenosti svědčí i to, že jeho pašijové cykly byly kopírovány ještě v 19. století. Přesto se celý život potýkal s finančními těžkostmi. Svědčí o tom i snaha zakoupit vlastní dům. Snažil se o to celkem dvakrát, ale pokaždé byl nucen již zakoupený dům prodat a žít v nájmu. Poslední léta žil v skromných podmínkách a nedařilo se mu ani finančně zabezpečit svou druhou manželku. Ta manžela přežila o více než 20 let a zemřela v chudobinci. K jeho úpadku přispělo zrušení některých církevních řádů a klášterů, které nařídil Josef II., počet zakázek tak citelně poklesl. Navíc do módy přicházel již nový klasicistní sloh. S tím se již I. Günther nedokázal vyrovnat. Přesto patří I. Günther k nejtypičtějším provinčním malířům 18. století v západní části českého Slezska. Přes nedostatečné vzdělání v oboru malířství dokázal vstřebat řadu cizích vlivů, které přetvořil do vlastní svérázné podoby. V Güntherově díle se již objevují prvky rokoka, které je v našich podmínkách chápáno jako poslední fáze baroka. Pro barokní malířství je charakteristická dramatičnost, kterou pomáhají dotvářet působivé světelné kontrasty a naturalistické zobrazení detailů. Güntherovo pojetí zobrazované tématiky je poněkud naivní, dramatičnosti ubylo, naopak některé, zvláště ženské postavy působí velice svěže a mladistvě. Jeho pojetí je blízké nižším společenským vrstvám, pro které bylo určeno především a pomáhalo tak utvářet duchovní kulturu 18. století. O důležitosti jeho obrazů svědčí jedna zajímavá okolnost. Obrazy vítkovské křížové cesty byly během 2. světové války někým neznámým, nejspíše tehdejším farářem, vyňaty z rámů a uschovány v místnosti nad

- 60 -

sakristií. Tam byly také nalezeny, ale až několik let po válce, opět zarámovány a pověšeny na původní místo. Důležitost víry v životě každého člověka tak připomínají dodnes. Hana Vejvodová

Faktografické údaje čerpány z prací Dr. Marie Schenkové, CSc., především z jejích studií uveřejněných v Časopise Slezského zemského muzea. (Vítkovský zpravodaj 10 a 11/2011)

Lidická tragédie a dnešní doba Reflexe událostí minulých je významnou součástí našich životů a naší psychohygieny. Nejčastěji uvažujeme nad věcmi, které se nás dotýkají tady a teď, a málokdy přemýšlíme, co pro nás a naši bezprostřední realitu znamenají události vzdálené deset, sedmdesát či sto a více let. Škola a učitelé, zvláště učitelé společenskovědních oborů, by pak měli studenty motivovat k úvahám o rozmanitých problémech a snažit se je vést k prozkoumávání jevů v různé šíři, hloubce a skrze nejrůznější úhly pohledu. Významnou příležitost k tomu měli studenti vítkovského gymnázia 2. září 2011, kdy shlédli film „Lidice“ a následně měli sepsat úvahu, v níž měli charakterizovat, co pro ně dnes, jako jednu z generací počátku 21. století, znamená odkaz Lidic. V následujících řádcích vám některá ze zamyšlení přinášíme. Mgr. Miroslav Bučánek

Boje, rozepře, touha, city, láska, nevěra, chyby, lítost, odpuštění. Jsme lidé. Každý z nás ve svém životě prožívá okamžiky a životní situace podobné těm, které prožívali lidé kdysi a které budou prožívat v budoucnu. Slovo podobné jsem zmínila úmyslně… Není tomu tak dávno, kdy se mnozí nezúčastnění a nevinní lidé dozvěděli, že začíná období těžší než kdy dřív. Den, kdy začala válka, a kdy se každý z našich prarodičů a praprarodičů bál o svůj holý život. I v těchto námi nepoznaných, hrozných a dlouhých dnech a nocích prožívali každodenní situace, kterými se den ode dne prokousáváme i dnes. Nabízí se otázka, zda to lidé měli za války těžší než my dnes. Jsem si jista, že nikdo z nás by nechtěl zažít válku, přijít o svou rodinu a domov. Všichni jsou rádi, že nás válka minula, neumíme si představit bolest, kterou prožívala matka, když ji násilně odebrali dítě s příslibem, že se - 61 -

znovu shledají, nebo otec, který umíral ruku v ruce se svým synem a se statečným náznakem vyrovnanosti a ničivou bolestí v srdci se díval vrahovi několik sekund do očí. Nikdy… Doufejme… Byla to divná doba, slovní spojení, které slýcháváme ve filmech, ale moment… „Je divná doba“, jako bych teď slyšela mluvit své rodiče. Člověk se nad těmi slovy musí zamyslet. Ve srovnání s minulostí žijeme v klidné době, v míru a … pohodě? A jsme si tím jisti? Tři z pěti manželství nepřežijí, matka zavraždí své děti, zdánlivě pokojný spoluobčan se rozhodne, že zasáhne nejen proti muslimům a vymyslí plán, jak zastrašit obyvatelstvo všech států, které nějak zodpovídají za chod této planety. V podstatě maličkosti oproti genocidě a srovnáváním vesnic se zemí „pro výstrahu“. Je tohle klid před bouří? Čeká nás šťastné a vášnivé manželství (pravděpodobnost, že to bude každé čtvrté a páté, je krajně mizivá, avšak bez nadějí taky nezůstáváme), klidné stáří (bez bolestí kloubů, s dostačující penzí a úspěšnými, „divnou dobou“ nepoznamenanými vnoučaty) a snad i klidná smrt (kdy si každý z nás řekne: „Živote, byl jsi krásný, měl jsem Tě rád)? To vše zůstává skryto v osudech lidí, kteří dostali možnost žít a řídit svůj život… Věřím, že se vše obrátí k lepšímu a naši potomci budou slýchávat o divných dobách už jen z vyprávění babiček, maminek a poučných filmů o minulosti, kterou si musíme neustále připomínat… Silvie Mičková, 4. A

Příští rok vzpomeneme 70. výročí události, během které bylo popraveno 340 nevinných obyvatel středočeské obce Lidice. Dobový kontext – 2. světová válka, Heydrich, atentát, muži, ženy, děti, nejistota, tragédie, náhoda, osud, pomsta… Další a další slova mně přicházejí na jazyk, představím-li si název obce, kterou se snažili od 10. červa 1942 nacisté pomalu vymazávat z mapy Protektorátu Čechy a Morava i z povědomí lidu. O jejich neúspěchu netřeba polemizovat, lidské životy byly zmařeny způsobem tak hanebným, že se vymyká lidské důstojnosti a podobá se, neostýchám se říci, zrůdnosti. Přestože každá epocha má svá specifika, jsem vděčný za život ve 21. století. Jsem schopen vyjmenovat řadu nástrah, které mně mohou být nebezpečnými, stále však mezi těmito hrozbami není nic, co by ani v nejmenších intencích naznačovalo obavu o vlastní život, mělo náznak strádání či bídy. Nechci však také zlehčovat význam soudobých problémů ani jiným způsobem pochybovat o přehršli tak malicherných strastí, jimiž jsme denně obklopeni. - 62 -

Osudy vyvražděných lidických obyvatel nelze přehlédnout, a zároveň je nemožné si nepovšimnout odezvy světa, který dal záhy po masakru svým postojem jasně najevo kategorický nesouhlas s něčím, s čím se ve své době nacisté dokonce nezdráhali „pyšnit“. Ať už byla záminka ke zničení obce jakákoli, byl tento plán jedním z nezrůdnějších. To, že dnes na místě bývalé vesnice stojí památník, sousoší osmdesáti osmi dětí, které nikdy nedostaly šanci k naplnění svých snů, je tvrdou realitou. Smíření s tímto činem je více než těžké, pro někoho až nemožné… V České republice je přesně 111 ulic pojmenovaných dle Lidic. Na světě žijí dívky, které se jmenují jako obec, na jejíž obyvatele a osud nelze zapomenout. Mnohá města se přejmenovala, internetem kolují informace k této události ve více než 40 jazycích. Byť jen malou pietou si připomínejme a mějme na paměti červnové události válečného roku 1942. Ceňme si života v demokratické zemi! Pokud to jen jde, přehlížejme nebo se alespoň pokusme o nadhled nad starostmi a nesnázemi, které se dají leckdy snadno řešit. Opravdové peklo si prožil jen málokdo; žádný z nás však takové, jako obyvatelé věčných Lidic. Ondřej Žídek, 4. A (Vítkovský zpravodaj 10/2011)

Studenti vítkovského gymnázia na zahájení akademického roku 2011/2012 Právo zahájit nový akademický rok letos připadlo Slezské univerzitě v Opavě, která slaví 20 let od svého založení v roce 1991. Slavnostního ceremoniálu, který proběhl v pondělí 3. října 2011 v opavském

kostele

sv.

Václava,

se

zúčastnili významní hosté, kteří přijeli „univerzitě – oslavenkyni“ poblahopřát. Mezi pozvanými hosty nechyběl premiér České republiky Petr Nečas, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš či rektor Karlovy univerzity Václav Hampl. Po slavnostním příchodu pozvaných hostů a za zvuků hymny České republiky se slova chopili první řečníci. Jako první promluvil rektor hostitelské univerzity Rudolf Žáček. Ten ve svém projevu

- 63 -

poděkoval všem přítomným za účast na slavnostním ceremoniálu a shrnul důležité milníky opavské univerzity. Nastínil rovněž i vizi do dalších let. Po proslovu rektora Žáčka k přítomným se slova chopil premiér Nečas. České školství podle předsedy vlády dohnalo

ostatní

vyspělé

země

v

počtu

studujících

vysokoškoláků. „Na vysoké školy nastupují dvě třetiny maturitních ročníků. Po tomto masově poskytovaném vysokém školství ale musí nastoupit důraz na kvalitu. Podpořit je také třeba vědu, výzkum a vývoj,“ zdůraznil ve svém vystoupení ministerský předseda. Hosté a někteří přítomní si ze slavnostního zahájení odnesli pamětní list k 20. výročí vzniku Slezské univerzity a pamětní plaketu architekta Oldřicha Kodedy. Jako účastník slavnostního ceremoniálu, kterého se zúčastnili

významní

politici

a

osobnosti

českého

společenského a církevního života, mohu říci, že slavnostní chvíle z opavského Domu umění a závěrečné vystoupení Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem… Ondřej Žídek, 4. A (www.gvitkov.cz - říjen 2011)

17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii Tento svátek se vztahuje ke dvěma významným událostem. Roku 1939 byly uzavřeny české vysoké školy, vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky českých studentů byly odvlečeny do koncentračních táborů. A k roku 1989, kdy demonstrace studentů odstartovala začátek sametové revoluce a tím i pád socialistického režimu v Československu. Ve světě je toto datum bráno jako svátek, připomínající tragické událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v bývalém Československu. Svátek byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně u příležitosti druhého výročí těchto událostí. Rozhodlo o tom - 64 -

shromáždění Mezinárodní studentské rady, ve které byli zástupci z 26 zemí. Tento den je jen jedním z mnoha světových svátků, ale právě jen tento má svůj původ v České republice – tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Dnes člověk musí obdivovat odvahu lidí, kteří šli tehdy do ulic a byli odhodláni postavit se tyranii. Dnešní mládež si nedokáže představit, že by měla jít demonstrovat kvůli možnosti studovat. Mnozí z nás by nejspíš ještě oslavovali, kdyby nám zakázali chodit do školy. Věřím ale, že bychom časem zjistili, že škola je lepší než práce, a vzdělání je pro naše budoucí povolání zásadní. Myslím, že pro řadu lidí, včetně mě, má tento den význam hlavně v tom, že máme volno. Avšak jakmile jsem doma, tak si uvědomím, že já si pěkně hovím u počítače, užívám si nicnedělání, ale nic z toho by nebylo, kdyby lidé před lety netrpěli. Právě lidé v mém věku, kteří si měli tehdy užívat nejlepších let svého života, asi spíš prožívali jedny z nejhorších měsíců svého života. Mnozí za to zaplatili i tu daň nejvyšší. Kdykoliv máme státní svátek, tak v tu chvíli člověku proběhnou hlavou veškeré události, na které by nejraději nevzpomínal, ale na druhou stranu musí alespoň myšlenkou uctít ty, kteří nám v minulosti pomohli, abychom mohli žít ve svobodě a demokracii. Jan Faltýnek, Gymnázium Vítkov (Vítkovský zpravodaj 11/2011)

- 65 -

41. ročník dějepisné olympiády - 2011/2012 - školní kolo Tematické zaměření: „V bohatství i chudobě aneb Osobnosti k nezaplacení“ Tercie Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. - 11.

Jméno a příjmení

Počet bodů 27,5 27 26,5 25 23 22 21 19,5 17,5 14,5

Jméno a příjmení

Počet bodů 40,5 29 26,5 26 22,5 18,5 17,5

Jana Drnková Karolína Štěpánová Romana Matláková Anna Jakubíková Zina Krajíčková Petra Švecová Žaneta Solanská František Zwesper Lukáš Chalupa Jakub Tesař Adéla Tomanová

Kvarta Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. - 8. 9. - 10. 11. 12.

Vít Mužík Dominik Skalka Barbora Staňková Daniel Zlámal Michaela Konečná Kateřina Jakubíková Hana Šaumanová Zuzana Polášková Marta Kučerková Michaela Molková Kateřina Herudková Tereza Ďuríčková

10,5 10 8,5

DO OKRESNÍHO KOLA POSTUPUJE VÍT MUŽÍK

- 66 -

Studentka Gymnázia Vítkov převezme ocenění v Arcibiskupském paláci v Praze V závěru loňského školního roku 2010/2011 byla u příležitosti 800. výročí narození sv. Anežky Přemyslovny vyhlášena Arcibiskupstvím pražským a hnutím Na vlastních nohou (známé jako Stonožka) výtvarná a literární soutěž „Svatá Anežka Česká“. Patronaci nad soutěží převzal Mons. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, metropolita a primas český. Celkově se do soutěže přihlásilo téměř 2.000 prací výtvarných a 100 literárních. Mezi úspěšné studenty naší školy v literární části soutěže patří Kateřina Kubesová, která se dne 2. prosince 2011 zúčastní slavnostního předávání cen v Arcibiskupském paláci v Praze, a Michaela Konečná, která získala čestné uznání poroty. Ve výtvarné části získaly ve 4. kategorii pamětní list Adéla Krahulíková a Jana Černá. Všem tímto blahopřejeme. Mgr. Miroslav Bučánek

(uveřejněno na gvitkov.cz v listopadu 2011 a ve Vítkovském zpravodaji 12/2011)

- 67 -

Kateřina Kubesová: Anežka Přemyslovna

2. 3. 1281 V setmělém pokoji, obklopena sestrami, na smrtelné posteli modlila se Anežka a děkovala Bohu za svůj život. Dlouhých sedmdesát let byla na zemi a mohla pomáhat lidem. Nyní se obracela k Bohu a čekala na to, až ji vezmou za ruku andělé a dovedou k nebeské bráně. V horečkách blouznila, utíkaly jí myšlenky, ale stále zůstávala silná.

1225 Domů se tak těšila. Po tolika letech strávených mimo domov se nemohla dočkat své Prahy. Už v dálce viděla věže hradu a nevýslovně se těšila na setkání s otcem. Tolik zla, kolik ho viděla v Třebnici a Doksanech. Lidé byli nemocní, živili se, jak se dalo, žebrali, chodili bez bot v létě i v zimě. Nikdo jim nepomohl. Nikdo si jich nevšímal. Ale ona se na ně musela dívat. Nemohla odvrátit pohled a dívat se jinam, nemohla se zabrat do konverzace, protože tohle přece nejde přehlížet. Měli bychom pomoci! „Tatínku!“, zvolaly sestry Anna a Anežka, do rozlehlé chodby, vykasaly si sukni a utíkaly ruku v ruce vstříc králi Přemyslu. Ten se jen usmíval, konečně jsou doma. Objímali se, usmívali a radovali ze společného setkání. „Už vás nikam nepustím,“ usmíval se otec. Všichni se posadili a povídali si. Nejprve dcery vyprávěly, jak hrozné to bylo v klášteře, jak jim Praha chyběla, jak jim chyběl tatínek a jak se učily německy. Kníže pak mluvil o tom co se dělo tady a zanadával si na toho prohnaného Leopolda, jak ten ho rozhněval, a že je mu tak líto, že ze svatby s Jindřichem nebude nic. Díval se soucitně na Anežku, té to však vůbec nevadilo, skoro o tom nepřemýšlela, že někdy v šesti letech byla zasnoubená. Popravdě spíš jí to zlobilo. To přece není fér, aby jí někdo diktoval, koho si má vzít a koho ne. Navíc byl Jindřich opravdu náfuka. Spíš litovala chudinku Markétu, jeho budoucí nevěstu a svou kamarádku, se kterou strávila šest let u dvora. Pro tuto chvíli bylo všechno v pořádku.

1226 „Slečno, stůjte klidně, vrtíte se jako šídlo. S tím mým třesem v rukách ty šaty v životě nedoděláme.“ Anežka se zasmála, měla svou chůvu tak ráda a navíc už za chvíli má dorazit poselstvo krále Jindřicha Plantageneta, až z Anglie! Až z daleké Anglie a jenom kvůli ní. Pod oknem zaklapaly kopyta koní a dívka se vykroutila a běžela se podívat. To už jsou oni. Ale bez - 68 -

krále. Věděla to, několikrát jí to připomínali, že král na takové cesty nejezdí, ale i přesto byla zklamaná. Král ji chce požádat o ruku, ale sám si pro ni nepřijede. Rozhněvala se. Co když se jí nebude líbit? Co když bude starý, šedivý, s tlustým břichem a ona si ho bude muset vzít? A co když ne? Zasmála se. Tolik se těšila na večerní ples. Tam se večer oznámí jejich zásnuby... Anežka běžela chodbou, už jde zase pozdě. V tom vrazila do nějakého kluka. Mohl být tak o pět let starší. Líbil se jí. Okamžitě se zastyděla. Vypadal jako páže, ale měl daleko lepší způsoby. Poklonil se, otevřel jí dveře a nabídl rámě. Anežka kývla hlavou, jak ji to učili, a vstoupila do sálu, kde už probíhal ples. Neznámý ji dovedl až ke stolu, znovu se poklonil a posadil se k výpravě z Anglie. Byl opravdu moc hezký. Během plesu se na sebe mnohokrát podívali, usmáli a jednou ji přišel poprosit i o tanec. Tatínek svolil a tak tancovali. Ó, jak lehký měl krok a jak krásně tancoval. Celou dobu nepromluvil ani slovo, jen se usmíval. Cítila se v jednom ohni. Tváře jí hořely a hořelo i srdce. Za týden výprava odjela. Od toho plesu s pážetem nemluvila, jen ho sem tam někde spatřila. Byla velice zklamaná. A když pak odjeli i poslové krále Jindřicha, už ho neviděla vůbec. Chodila jako tělo bez duše, až jednou u snídaně tatínek řekl: „Málem bych zapomněl, když tu byla výprava krále Jindřicha, nechali tu obraz Jeho Veličenstva. Nechali ho, v přijímacím sále.“ Jako na trní dojedla snídani a utíkala do toho sálu. Tam stál krásný velký obraz v pozlaceném rámu a na něm, mladý král Jindřich, jakoby z oka vypadl tomu pážeti. Anežka se nevěřícně dívala na obraz a v tu chvíli jí to došlo - její nápadník zde byl po celou dobu anglické výpravy. V tu chvíli se na svatbu začala těšit ještě víc. Pochopila, jak bláhová byla, když si myslela že král bude starý a plešatý. To by ji přece tatínek neudělal, chtěl pro ni jen to nejlepší. Ó jak byla šťastná. Byla zamilovaná.

1229 Do hradu přispěchal posel, s listem z Anglie. Těšila se, že by konečně mohla být svatba. Těšila se, že po těch letech konečně potká svého budoucího manžela. Že spolu budou mluvit a že se poznají. Seděla před sálem, kde její otec mluvil s poslem celé hodiny, a čekala na dobré zprávy. Pak otec vyšel, obočí spojené v jedno a mrzutý výraz v obličeji. Přecházel po místnosti, úplně mlčky. A pak najednou řekl: „Dvůr v Anglii v čele s králem Jindřichem zrušil vaše zasnoubení!“ V tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Král Jindřich, že zrušil zasnoubení? „To kvůli mně?“, zeptala se. „Samozřejmě, že ne!“, král chtěl svou dceru chránit, a proto ji neřekl o tom, že není pro Anglii dobrá. Vzal jí do náručí a konejšil, čekal slzy, nářek, zatímco - 69 -

Anežka se jen vztekala. Neřekla nic nahlas, ale měla jen ty nejhorší myšlenky a všechny se týkaly sobeckého krále.

1234 Nemá cenu čekat na krále. Dlouhé roky Anežka čekala, jestli nepřijde ještě jeden dopis z Anglie. Nepřišel. Proto Anežka nechala postavit špitál svatého Františka. Založila ho pro ty lidi, které potkávala v Třebnici. Od kterých každý odvracel hlavu. Když nepomohli jiní, pomohla ona. Každý den chodila do špitálu a pomáhala kde komu. Nic za to nechtěla. Oplatou za její péči jí byl sem tam úsměv, vlídné slovo. Letos také vstoupila do kláštera klarisek, do společnosti sester, které svět vnímaly jako ona. Které chtěly pomoct světu a modlily se k Bohu, aby je vyslyšel a dal jim sílu. Po několika odmítnutích už nechtěla riskovat zlomené srdce. Stala se nevěstou Kristovou, a hodlala svůj život věnovat pomoci chudým a nemocným. Nedělala to kvůli slávě ani z žádných jiných zištných důvodů, chtěla pomoct a tak pomáhala.

2. 3. 1281 Anežka se probudila, otevřela oči a usmála se. Byla pyšná na svůj život, byla pyšná na to, že se nestala ženou, která celé dny vyšívá a dívá se z okna na trpící a na blázny, kteří jim pomáhají. Byla pyšná na to, že ona byla tím bláznem, co pomáhal. Teď už mohla umřít. „Bože, jsem připravená.“

Michaela Konečná: Sv. Anežka Česká v 21. století „Abych pravdu řekla, jsem na sebe docela pyšná. Myslím si totiž, že jsem lidem ukázala tu správnou cestu do budoucnosti a také je přesvědčila, že láska k druhým lidem je ten nejlepší recept na skvělý život!“ „Opravdu jsi si tím tak jistá?“, oponovala jí její sestra Anna. „Ano, myslím si, že i teď v 21. století na mne vzpomínají, a řídí se tím, co jsem lidem po dlouhé roky chtěla ukázat.“ „Já bych si tím tak jistá nebyla. Spíše si myslím, že tvé názory berou jako jedno z nudných učiv, které se naučí a posléze zapomenou.“ Opět s Anežkou nesouhlasila její sestra. - 70 -

„To je slovo proti slovu. I přesto tvůj názor respektuji a jsem připravená na cestu do 21. století, kde zjistím, jak to doopravdy je.“ „Anežko, ty ses nám dočista pomátla!“, zhrozila se nad tímto nápadem Anna. „Ale nepomátla, sestřičko. S sebou si vezmu jen chléb, vodu a požehnání od boha, kterého požádám o šťastný návrat zpátky k tobě, drahá Anno.“ „Beru to tedy jako tvé konečné rozhodnutí a přeji ti hodně štěstí!“, rezignovala nakonec Anna.

Anežka je právě na cestě, kde překonává války, povstání, revoluce a překonala už i výstavbu jaderné elektrárny. Nyní její cesta, kterou překonala rychlostí světla, končí.

„Ženská! Uhni z té cesty, brzdíš provoz!“ „Co to je za hrubého muže?“, zeptala se Anežka kolemjdoucí paní, když přešla ze silnice na chodník. „To nevím. Neznám všechny řidiče, kteří tudy projedou…“ „A co to mají za zvláštní oře?“ „Oře? Vy myslíte jako koně?“ „Ano, opravdu jsem měla na mysli koně.“ „Jsme v 21. století, tady už se na koních jezdí jen závody, k běžné dopravě se koně nepoužívají.“ „Opravdu, a je to pro lidstvo pokrok?“ „Ano, asi je, a vy byste si měla zajít k odborníkovi,“ procedila žena mezi zuby, když odcházela od Anežky. „Proboha! Pomozte mu někdo! Ten chudák spí na zemi, a vy kolem něj chodíte jako byste ho neviděli! No tak lidé, co je to s vámi? To tady budete jen tak stát a pozorovat, jak ten chudák trpí!?“ „Vy jste ještě nikdy neviděla bezdomovce?“, otázal se Anežky dětský hlásek. „Co to povídáš, caparte? Ten člověk nemá domov? Nemá rodinné zázemí?“ „Asi ne, všechno propil… radši pojďte paní.“ „Počkej, dám mu svůj chleba a trochu vody. Pane, zde vám dávám dar boží, chleba co vás nasytí a vodu co vám prospěje.“ „A nemáte spíš dvacku na pivko?“ „Prosím?“, zděsila se Anežka. To už ji ale malý kluk táhl od muže dál. - 71 -

„Vidíte, ten by pořád jenom pil.“ „Jaké je tvé jméno?“, zeptala se Anežka. „Jmenuju se Přemek…“ „Přemek?“, opakovala Anežka nechápavě. „No, jako Přemysl.“ „Přemysl? Můj otec se také jmenuje Přemysl, Přemysl Otakar I.“ „Fakt? Tak to má teda divné jméno…, ale já už musím jít, mamka mě bude hledat, tak zatím ahoj!“ „S pánem bohem!“

Anežka se procházela po ulicích, kde viděla mnoho takových mužů a dokonce i žen, které nebyly vůbec slušně oděny. Všimla si také spousty komínů, ze kterých se kouřilo nebo zvláštních hrčících ořů, jak říkala automobilům. Když se tak procházela, všimla si dvou chlapců, jak jsou celí od krve a bijí se.

„Válka? Panebože zakroč, co ti udělali tak nemilosrdného, že si je musel dohnat k válce? Přestaňte! Bůh se na vás bude hněvat! Sešle na vás horší pohromy než jsou války. Nemoci, požáry, únosy, loupežníky a jiné pohromy. Modlím se za vás a doufám, že Bůh mou prosbu vyslyší.“ „Na nemoci máme očkování a antibiotika, na únosy a loupežníky policisty, na požáry hasiče a nevedeme žádnou válku, my se pereme, protože tenhle blbec si o sobě moc myslí!“ „Brácha! Nevím, kdo si tady o sobě víc myslí!“ „Vy jste bratři?“, zeptala se Anežka. „Jo, jsme, ale klidně ho vyměním za čokoládu.“ „Pamatuji si, když jsem usmiřovala svého bratra s jeho synem, taky se neustále handrkovali.“ „To je nám ale docela jedno, tak teďka můžete jít.“ A začali se prát znovu. „Já už chci domů! Chci se vrátit! Lidé se vůbec nenaučili lásce k druhým, míru a porozumění, jsou stejní jako tehdy! Nic se nezměnilo, jediné co jsem se dozvěděla o svém životě v 21. století je to, že jsem v učebnicích dějepravy a jsem svatá. Sestra měla pravdu,

- 72 -

život v 21. století se vůbec nepřiblížil životu, jaký jsem si představovala já. Život s láskou, porozuměním, svatostí, pokorou a mírem.“...

Nečekaný prosincový výlet do Prahy V půli listopadu letošního roku jsem dostala z nadace „Stonožka - hnutí na vlastních nohou“ pozvánku na vyhlášení cen do Prahy. Z počátku jsem vůbec netušila oč se jedná. Teprve z internetových stránek jsem se dozvěděla, že práce, kterou jsem psala v závěru loňského školního roku na téma „Svatá Anežka Česká“, se porotcům soutěže líbila tak, že ji ocenili a mně pozvali na předávání cen, které mělo proběhnout v Praze 2. prosince 2011 hned po slavnostní mši v katedrále svatého Víta, kterou měl sloužit Mons. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský. A tak jsme se s rodiči vypravili do Prahy. Ráno jsme u brány ke katedrále odevzdávali pozvánku, abychom se mohli dostat na mši. Nádhernou atmosféru dotvořil dětský sbor se sólistou Josefem Vágnerem a přívětivá slova lektora Marka Ebena. Po mši následovalo posezení s Mons. Dominikem Dukou OP, arcibiskupem pražským a paní Bělou Jensen (spoluzakladatelkou nadace „Stonožka“, která se snaží pomáhat dětem v rozvojových zemích) v Arcibiskupském paláci, kde se také předávaly ceny. Z celkem dvou tisíc prací výtvarných a ze sta prací literárních bylo oceněno jen pár těch nejlepších, a já jsem velice ráda, že jsem mohla být mezi nimi. Kateřina Kubesová, kvinta (Vítkovský zpravodaj 1/2012)

- 73 -

Minulost mezi námi Již několik let se u nás snažíme studentům přiblížit novodobou historii skrze nejrůznější filmová představení (Nicholas Winton: Síla lidskosti; Habermannův mlýn; Lidice), exkurze (Osvětim, Krakov), přednášky (beseda s p. Petrem Anderlem) či výstavy (Zmizelé Sudety). Veškeré tyto snahy by jim měly ukázat složitost vývoje lidské společnosti a nesnáze při hodnocení doby a lidských osudů. 7. prosince 2011 jsme v Galerii Gaudeamus slavnostně zahájili výstavy „Tragédie Lidic“ a „Ohlasy lidické tragédie ve světě“. Měly by studentům přiblížit nejenom okolnosti vypálení této středočeské obce dne 10. června 1942, ale také život lidických před osudnou událostí, činnost hnutí „Lidice shall live!“ a výstavbu nových Lidic, jako důsledek vzdoru vůči nelidskému nacismu. V průběhu vernisáže vystoupil Aleš Kocián s přednesem básně Jiřího Koláře „Poslední dnové“, Anna Neuvirtová zazpívala píseň „Sleeping sun“, Kateřina Jakubíková zahrála na housle, za doprovodu p. uč. Heleny Matyáškové, skladbu od Ennia Moriconneho „Mision“ a Barbora Černochová s Janem Rychteckým zahráli klarinetové dueto z archivu hraběte Pachty, za což všichni sklidili zasloužený potlesk. Doufám, že výstava, která bude v následujících měsících přístupná i pro širokou veřejnost, osloví všechny ty, kteří se nebojí zamyslet nad životem obyčejného člověka ve vztahu k velikosti osudových dějinných událostí, a pomůže jim uvědomit si, že ty skutečné hodnoty mnohdy ignorujeme díky honu za penězi a pomíjivou slávou. Mgr. Miroslav Bučánek

- 74 -

Vážení hosté, kolegové, studenti. 339 je číslo, pod nímž si lze představit cokoliv. Může být výsledkem početní úlohy, kterou dostaneme ve škole při písemce - samozřejmě ji vyřešíme správně a dostaneme jedničku do žákovské knížky. Ne nadarmo poctivě navštěvujeme výuku a doma se učíme jako diví. ... 339 korun můžeme zaplatit za 90 minut ruční lymfatické masáže, která nám přinese tolik očekávanou úlevu, nebo za dobrou knihu, která může mít 339 stran velice kvalitního čtení. ... 339 může být číslo domu, v němž jsou sousedé příjemní, z jehož oken je krásný výhled do krajiny, a kde se krásně žije v kruhu rodiny. ... 339 však může být i něčím víc. ... Obec Lidice měla 9. června roku 1942 102 domů a 493 obyvatel, z nichž 339 zahynulo následující den rukou nacistů jako důsledek druhé heydrichiády. 339 lidí - mužů, žen a dětí muselo 10. června 1942 zemřít, aby český národ dokázal v zahraničí svou odhodlanost bojovat proti zlu, které zosobňoval režim Adolfa Hitlera. ... Myslím, že pro každého z nás je 339 mrtvých nepředstavitelné číslo. Nevím jak vy, ale já si v této chvíli neumím představit 339 známých tváří, které bych na chvíli zaměnil za mrtvé z Lidic, abych alespoň částečně byl schopen pocítit ztrátu, která potkala ty, jež přežili tuto tragédii. ... Jsme děti doby osvícenství, rozum je pro nás vším. Učíme se jej správně používat, nenechat se příliš ovlivnit emocemi. To abychom byli výkonní, inteligentní, pracovití. O Lidicích a jejich mrtvých se učíme už na základní škole; na středních školách tomu není jinak. Přesto si realitu 10. června 1942 neumíme plně prožít takovým způsobem, aby nás změnila, abychom se stali lidštějšími. Pouze si zapíšeme do hlav či sešitů počet mrtvých, datum události, a frnk - jedeme dál, vždyť se toho v dějinách stalo tolik. ... - 75 -

Myslím, že jsme ve své lidskosti roboty. Jsme vzdělaní, inteligentní, pracovití, výkonní, plníme příkazy nadřízených, umíme rozkazovat podřízeným, občas však přestáváme být lidmi, ztrácíme se sami sobě. ... Na začátku školního roku jsme měli možnost zhlédnout film „Lidice“, teprve tehdy snad většina z nás pochopila hrůzu lidické tragédie, protože vizualizace stříbrného plátna je schopna dostat se v lidech hlouběji, než číslo, zapsané v učebnicích dějepisu; je schopna probudit naše emoce a opět v nás zažehnout naše člověčenství. ... Je čas adventu. Doba, kdy bychom měli být, více než kdy jindy, se svou rodinou a přáteli, které mnohdy odbýváme, neboť nám na ně nezbývá prostor v každodenním shonu. Myslím, že právě nyní je ten správný čas se zastavit a opět začít hledat podstatu - kořeny nás, rodiny, národa. Výstavy „Tragédie Lidic“ a „Ohlasy lidické tragédie ve světě“, které se v tuto chvíli nacházejí na stěnách naší Galerie Gaudeamus, by nám k tomu mohly pomoci. Na zažloutlých fotografiích události staré téměř sedmdesát let jsou nám přiblíženi obyvatelé malého městečka, kteří si žili své poklidné životy, chodili do školy, práce, kostela... navštěvovali čtenářský spolek „Vlast“, ochotničili v divadelním spolku, navštěvovali hornickou kapelu a čutali s mičudou ve fotbalovém mužstvu. Prostě užívali si života v kruhu svých bližních, dokud je osud nepotkal a nesrazil k zemi. Lidická tragédie ve mě vyvolává spoustu otázek, myšlenek a pocitů, to proto, že nikdy nevíme, kdy nás potká událost, která nás překračuje, a vezme nám vše, co jsme považovali za jisté. Jedním jsem si však zcela jistý, život se musí žít naplno - život se musí žít s lidmi, které máme rádi, stejně jako to dělali lidé v Lidicích. ... Roku 339 př. n. l. se Thrákie stala provincií Makedonie a 30. května roku 339 zemřel Eusebios z Kaisareie, jeden z církevních otců. ... 339 je jen číslo, ale nemusí být jen tím... (zahajovací slova Mgr. Miroslava Bučánka na vernisáži; Vítkovský zpravodaj 1/2012)

- 76 -

Vernisáž Lidice V úterý 7. prosince v době adventu jsme v našem gymnáziu zahajovali výstavu o Lidicích. Celý příběh Lidic jsme viděli na začátku tohoto školního roku v městském kině. Adolf Hitler chtěl potrestat atentátníky za vražedný útok na Reinharda Heydricha. Tyto události vyvolávají dosud značné emoce. Leckdy stačí souhra náhod. Žádná doba není jednoduchá. Odsoudit nevinné lidi na smrt a vypálit jejich obec si jistě nezasloužili. Vernisáž byla obohacena zajímavým programem, který nám připomněl těžké chvíle obyvatel Lidic. Vše začalo krásnou hrou na klarinet a zazněla silná, ale pravdivá slova pana učitele Bučánka. Myslím, že každý si zapamatoval číslo 339. Je to počet obyvatel Lidic, které nacisté zabili. Vše zakončil dojemný zpěv písně o zapadajícím slunci. Přítomných se dotkla žalostná situace obětí a na chvíli jsme si představili nekonečnou bezmoc nevinných. Atmosféra byla vážná, vernisáž nám připomněla, že bychom si měli vážit života našich blízkých. Celý program byl oceněn bohatým potleskem a ukončen prohlídkou výstavy o Lidicích. Ještě i po Vánocích se budeme moci na chodbách gymnázia zastavovat nad dobovými

fotografiemi,

úředními

rozhodnutími i panely s popisem celé události. Stojí za to si občas připomenout těžké chvíle naší země … Radek Huška, sexta

- 77 -

VI. ročník dějepisné soutěže pro studenty středních škol 2011/2012 Tematické zaměření: „Slavní vojevůdci a bitvy starověku“

Pořadí 1. 2. 3. 4. 5.

Jméno a příjmení Tomáš Staněk Miroslav Vašek Anna Foltisová Michal Škrobánek Adam Čech

Třída septima 4. A 4. A sexta kvinta

Počet bodů 40 38 34 25 20

DO OKRESNÍHO KOLA POSTUPUJE TOMÁŠ STANĚK A MIROSLAV VAŠEK NÁHRADNÍKEM JE ANNA FOLTISOVÁ - 78 -

Cenné vítězství Velmi milé překvapení nás čekalo 18. května v Náprstkově muzeu v Praze, kde probíhalo vyhlášení esejistické soutěže pro střední školy

vyhlašované

společností,

letos

Českou na

téma

Iberoamerickou „Umělecké

dílo

iberoamerického světa, které mě zaujalo“. Posláním této neziskové organizace s dlouhou tradicí je všestranně seznamovat naší veřejnost se zeměmi Latinské Ameriky, karibské oblasti, Španělska a Portugalska, podporovat vzájemně prospěšnou spolupráci a poznávání dějin i současnosti. Vítězství si odnesl student septimy Matěj Rucký, student sexty Vojta Šíma ještě dosáhl na čestné uznání. Porota ocenila originalitu obou zpracování, v této soutěži totiž obvykle bodují práce napsané španělsky nebo portugalsky. Slavnostní vyhlášení probíhalo za účasti velvyslanců Guatemaly, Mexika, Argentiny a Venezuely a významných představitelů Iberoamerické společnosti. (Vítkovský zpravodaj 6/2012)

Iberoamerická společnost „Máš všechno řádně zamknuté?“ „Ano, můžeme jít.“ Paní ředitelka ještě na parkovišti zkontrolovala, zda v autě nic nezůstalo a z vlakového nádraží v Hranicích na Moravě pokračovala hned po ránu naše cesta do Prahy, kde jsme byli Českou Iberoamerickou společností pozváni na

vyhlášení

výsledků

esejistické

soutěže

pro

středoškoláky. Cesta uběhla rychle, jelikož jsme hodně diskutovali o různých tématech a navzájem si pokládali záludné

- 79 -

otázky. Na hlavním nádraží v Praze mě a Vojtu Šímu pozvala paní ředitelka na čaj, a poté jsme již vyrazili pěšky na Betlémské náměstí, kde se nachází Náprstkovo muzeum. Tam jsme měli možnost zadarmo si prohlédnout unikáty, jež Vojtěch Náprstek přivezl ze svých cest po světě. Ve 14.00 proběhlo samotné vyhlášení, kdy Vojta obsadil 4. – 6. místo a já jsem vybojoval první příčku, což nás všechny mile překvapilo. Po rozhovoru s porotou a malém občerstvení jsme se zlehka prošli historickým centrem Prahy, zastavili se v Luxoru, paláci knih a s příjemnými pocity vyrazili opět k nádraží. Matěj Rucký, septima

Ocenění nejvyšší v dějepisné olympiádě! Skutečností se stalo, v co jsme ve skrytu duše věřili, a kvartán Vít Mužík zvítězil v celostátním kole dějepisné olympiády. Štěstí přeje připraveným a on opravdu neponechal nic náhodě. Upřímně blahopřejeme a přidáváme pár jeho postřehů. „V posledních květnových dnech jsem měl možnost zúčastnit se ústředního kola dějepisné olympiády v Táboře. Připravoval jsem se na test a také jsem musel napsat práci o osobnosti mého regionu, kterou jsem pak zdárně představil v prezentaci. Kromě práce mě však čekala i zábava. Během týdne jsem navštívil mnoho úžasných míst se zajímavou historií. Okouzlil mne klášter v Milevsku, středověká radnice v Táboře, táborské podzemí, husitský skanzen a mnoho dalších míst. Měl jsem možnost vyslechnout si mnoho poutavých přednášek na neobvyklá historická témata. Po celou dobu nás všechny soutěžící doprovázeli zkušení historikové, tudíž jsme každý den vstřebávali obrovské množství historie. Jsem opravdu rád, že se zde sešli lidé, které spojuje láska k historii. Poznal jsem mnoho skvělých osobností a navázal nova přátelství. Každý, kdo se na této soutěži podílel nebo se jí zúčastnil, si zaslouží velký dík, neboť není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ (Vítkovský zpravodaj 7/2012)

- 80 -

7.4

Zeměpis

V letošním školním roce učili zeměpis na škole dva vyučující Tomáš Kaluža (prima, sekunda, kvinta, septima, 3. A a zeměpisný seminář ve čtvrtých ročnících) a Pavel Pavlík (tercie, kvarta, sexta). Školní kolo zeměpisné olympiády (únor 2012): kategorie A

1. místo K. Pecníková 2. místo A. Kalužová

kategorie B

1. místo J. Juroška 2. místo L. Marethová

kategorie C

1. místo D. Skalka

kategorie D

1. místo J. Brodský 2. místo A. Rucki 3. místo T. Staněk

Okresní kolo zeměpisné olympiády (březen 2012) kategorie A

10. místo K. Pecníková

kategorie B

17. místo J. Juroška

kategorie C

24. místo D. Skalka

kategorie D

3. místo J. Brodský 5. místo T. Staněk

Školní kolektivy se v průběhu školního roku zúčastnily soutěží Eurorebus do úrovně krajského kola. Zeměpisně-turistické exkurze proběhly v měsících květen a červen 2012. Tomáš Kaluža

Zápisky z Chorvatska Koncem září jsem měla možnost absolvovat sportovně turistický kurs v Chorvatsku, který pořádalo naše gymnázium. Ten týden ve mně zanechal spoustu zážitků, které si jistě budu připomínat ještě dlouho. Krásně nám vyšlo počasí. Téměř každý den svítilo sluníčko a slané moře, jehož tyrkysová modř oslňovala zrak, provonělo vzduch široko daleko. O zábavu - 81 -

rovněž nebyla nouze. Kromě toho, že jsme se dokázali bavit i sami s přáteli, nám profesoři vymysleli řadu úžasných aktivit. Dny jsme si zpříjemňovali plaváním, opalováním, ale i petangem, volejbalem, basketbalem a badmintonem. Ovšem chlapci si užívali hlavně fotbalu a pinpongu. Po menších skupinkách jsme jezdili na kolech na Makarskou riviéru a kochali se přitom nádhernou přírodou. Té jsme se dosyta nabažili i při vycházce na pohřebiště Sveti Jur, které leží v horách a my jsme tak měli nádherný výhled na moře i nedaleké ostrovy Brač a Hvar. Obrovským zážitkem pro nás byla jízda na kánoích a poté rafting, ze kterého jsme si odnesli tolik nezapomenutelných a jedinečných vzpomínek, ale také respektu, protože ne pokaždé se nám dařilo čluny ovládat a ne vždy jsme měli jistotu, že se nám manévr opravdu povede. Nakonec jsme ale všichni dopluli živí a zdraví … Ten den nám pršelo, ale i přesto jsme se bavili hraním karetních her, povídáním a posloucháním hudby. Déšť na druhý den naštěstí ustal a do konce kurzu bylo krásně a teploučko. Večery pak byly ve znamení aerobiku. Pokaždé jsme si rozproudili krev v žilách, rozhýbali tělo, ale také to byly hodiny plné smíchu a zábavy. Poslední den jsme měli téměř volno. Balili jsme si věci, uvařili poslední jídlo a samozřejmě si ještě šli užít moře a sluníčka, protože to nás bohužel s Chorvatskem taky opouští. Večer jsme jeli lodí na Makarskou. Panovala úžasná atmosféra, povídali jsme si a smáli se, pozorovali překrásný západ slunce a lodě, malé, větší i ty obrovské, které pluly kolem nás. Na riviéře nás čekaly poslední nákupy dárků pro rodinu i přátele, dostalo se nám skvělého občerstvení a plulo se zpět. Jen velice neochotně jsme se loučili. Skvělá parta lidí, úžasní profesoři a zdejší milí lidé nám v srdcích zanechali vzpomínky, které si budeme připomínat jistě celý život. Klára Donovalová, sexta (Vítkovský zpravodaj 11/2011)

Blahopřejeme! Tentokrát Dominiku Skalkovi, žáku kvarty, který obsadil v okresním kole chemické olympiády 3. místo a postupuje do krajského kola. Stejně úspěšný byl oktaván Jan Brodský v okresním kole zeměpisné olympiády, kategorie D. (Vítkovský zpravodaj 4/2012) - 82 -

7.5

Biologie

Nový školní rok začal velkým úspěchem v krajské soutěži Voda a životní prostředí Moravskoslezského kraje, kde soutěžní tým septimy ve složení Matěj Rucký, Michaela Solařová a Tereza Škařupová obsadil i přes velkou konkurenci druhé místo. V polovině září následovala tradiční exkurze s ekologickým zaměřením pro žáky 4. ročníku a oktávy tentokrát na Lysou horu.

Koncem září se konal poslední workshop v Ostravě před spuštěním kroužků Počítačem podporované experimenty. V rámci biologie proběhl kroužek na téma Kvašení, Fotosyntéza, Dýchací soustava a Proměny hmyzu. Největší zájem byl o Proměny hmyzu. Sledovali jsme vývojová stadia bzučivky v různých laboratorních podmínkách. Další exkurze proběhla v prosinci do Muzea břidlice v Budišově nad Budišovkou. Zúčastnili se jí žáci kvarty ve výuce mineralogie a petrologie. 11. 2. 2012 se konal na naší škole Den otevřených dveří. Předmětová komise připravila bohatý program: snímání otisků prstů, měření tělesné teploty, krevního tlaku a vitální kapacity plic. V únoru rovněž proběhla školní kola biologické olympiády kategorie B a C. Do okresního kola v kategorii C postoupila Jana Drnková a Jakub Tesař za třídu 3. T. Školní kolo kategorie B vyhrála Anna Krajíčková ze 6. S. Začátkem dubna proběhlo školní kolo - 83 -

biologické olympiády kategorie D. V okresním kole nás reprezentovala Ester Nováková z 2. S a Kristýna Pecníková z 1. P. Velký úspěch jsme zaznamenali ve středoškolské odborné činnosti. Pavel Škrobánek z 8. O vyhrál se svou originální prací na téma „Chytře proti AIDS“ 1. místo v národním kole. Karolína Grodová ze 4. A obsadila 2. místo v okresním kole s prací na téma „Diabetes mellitus v rodině“. Poslední exkurzí bylo Human body v Praze, které zaznamenalo velký zájem nejen u vybraných studentů, ale i jejich rodičů. Milena Mačáková

„Voda“ 8. listopadu 2011 se v Ostravě konalo finále soutěže „Voda“ pořádané Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava, kterého se zúčastnilo 15 středoškolských týmů. Cílem soutěže bylo vytvořit práci o vybraném úseku vodního toku, zajímavý poster a vybrané téma

odprezentovat.

Studenti

měli možnost seznámit se v bloku exkurzí s danou problematikou. Navštívili elektrárnu

např.

přečerpávací

Dlouhé

Stráně,

Čistírnu odpadních vod Podhradí, přehradní nádrže Slezská Harta a Kružberk, Integrovaný záchranný systém Ostrava, atd. Tým septimy Michaela Solařová, Tereza Škařupová a Matěj Rucký získal druhé místo s finanční odměnou ve výši 7.500 Kč. Blahopřejeme. Mgr. Milena Mačáková (Vítkovský zpravodaj 12/2011)

- 84 -

Exkurze v Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou 15. prosince jsme se třídou kvartou v rámci výuky geologie navštívili unikátní a v České republice jediné Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou. Expozice muzea dokumentuje historii těžby břidlice poutavými fotografiemi, nářadím, vzorky hornin, ukázkami zkamenělin, výrobky z břidlice atd. Informuje formou tabulí a map o geologickém charakteru území. Ve zřízené šupárně si studenti měli možnost vyzkoušet mechanické opracováni břidlice libovolného formátu. V červnu

určitě

doplníme

nové

poznatky absolvováním naučné břidlicové stezky, která mapuje nejzajímavější místa těžby. Škoda jen, že těžba břidlice byla v této lokalitě ukončena a horninu dovážíme ze Španělska. Mgr. Milena Mačáková

Human body exhibition 30. března 2012 se žáci Gymnázia Vítkov zúčastnili výstavy „Human Body“ na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Jelikož se jedná o světově známou výstavu, dala se očekávat slušná účast a opravdu – lidí bylo tolik, že vzniklá fronta zcela blokovala vstup do areálu. Možná se není ani čemu divit. Expozice nabízí k zhlédnutí množství vypreparovaných částí lidského těla, uchovaných zvláštní technikou „polymerové konzervace“, jež ukazuje orgány, šlachy, cévy, nervy, žlázy, ale i nádory, cysty a zničené plíce kuřáka do nejmenších anatomických detailů. Organizátoři slibují „silný zážitek“ a při vstupu do Křižíkovy galerie nám bylo dokonce sděleno, že již tři lidé při pohledu na tyto exponáty zkolabovali. Bohužel (nebo bohudík?) na žádného z účastníků, alespoň co jsme byli svědky, nepřišly mdloby a nikomu se ani nezvedal žaludek. K tomu, aby exponáty měly takový účinek, je vše příliš „suché“ a chybějí také čichové vjemy. V tomto směru je tedy výstavy bezpečná. Ke zhlédnutí je (mimo jiné) také sedm exponátů celého těla aranžovaných do různých póz, prezentujících různé vrstvy těla (tj. svaly, šlachy, nervy apod.) – jedná se o největší - 85 -

atrakci výstavy. Například tzv. „Redmen“, exponát skládající se pouze z krevního řečiště člověka od aorty až po tu nejmenší vlásečnici, je vskutku impozantní. Na požádání je možné získat odborný výklad od medika/medičky z pražské medicíny a vše je opatřeno podrobnými popiskami. Naopak, co chybělo, byl osud těch lidí, kteří propůjčili své tělo vědě. Všech těch sedm těl – šest mužů a jedna žena – patřilo lidem asijského původu, tolik bylo jasné z pouhého pohledu a také bylo řečeno, že pocházeli z Číny. Ale jak se jmenovali, kolik jim bylo let v okamžiku smrti a hlavně – jak umřeli? To vysvětleno nebylo. Je to zvláštní, ale mnoho otázek přítomných bylo položeno v tomto směru – zcela tedy mimo anatomii, o kterou organizátorům hlavně šlo. Přitom se domníváme, že by si zasloužili alespoň minimální uznání, tedy, kdyby byl každý exponát opatřen jménem a stručně naznačeným životním příběhem, našlo by se jistě mnohem více dobrovolníků, kteří by byli ochotni – až nadejde jejich čas – své tělo pro tyto účely propůjčit. Exhibition Human Body, třebaže nezměnila „navždy náš pohled na lidské tělo“, jak stojí v upoutávkách, je přesto mimořádným zážitkem, který vřele doporučujeme. Kolektiv autorů, 30. 3. 2012

- 86 -

7.6

Chemie

Chemie vyučována

byla

v plném

rozsahu

Mgr.

Milenou

aprobovaně

Mačákovou a Mgr. Radomilem Bazalou. V laboratorních pracích byla teorie podložena praktickými pokusy, ve kterých si studenti

vyzkoušeli

svoji

zručnost

a

prohloubili dále učivo. Zaměřili jsme se na vhodnější výklad problémového

učiva,

věnovali

jsme

se

problémovým, integrovaným a talentovaným studentům,

využití

úloh

z

chemické

olympiády ve výuce, projektové výuce a práci studentů s odbornou literaturou a časopisy. Chemický seminář, sloužící k přípravě na maturitu a studiu na vysoké škole, navštěvovalo jedenáct studentů. Všichni maturanti z chemie úspěšně absolvovali zkoušku chemické dospělosti. V krajském kole chemické olympiády kategorie C obsadil třetí místo Dominik Skalka. Radomil Bazala

- 87 -

Blahopřejeme! Tentokrát Dominiku Skalkovi, žáku kvarty, který obsadil v okresním kole chemické olympiády 3. místo a postupuje do krajského kola. Stejně úspěšný byl oktaván Jan Brodský v okresním kole zeměpisné olympiády, kategorie D. (Vítkovský zpravodaj 4/2012)

- 88 -

7.7

Matematika a fyzika

V letošním roce došlo ke spojení předmětových komisí matematiky a fyziky, tato komise pracovala ve složení Petr Ambrož, Alena Grosová, Helena Kozlová-Matyášková, Lenka Obadalová a Lenka Zychová. Hlavní část matematických soutěží se koná vždy na jaře. Začínáme Matematickým klokanem a Pythagoriádou. Družstvo studentů vyššího stupně se opět zúčastnilo v březnu v Opavě soutěže Matematický náboj a jejich mladší spolužáci v červnu podobné soutěže v Bílovci Koperníkův Matboj. Ani jedno z družstev nedosáhlo výrazného úspěchu, ale všichni zúčastnění získali zajímavé zkušenosti. Bohužel složení družstva se každý rok mění, ale letošní družstva byla složena převážně z mladších ročníků, tak snad příště... Letos se nám nepovedlo zopakovat loňský úspěch v soutěži Finanční gramotnost. Obě naše družstva skončila v okresním kole v poli poražených. Jediným našim úspěšným žákem v oboru matematiky byla Nikola Tomášová z primy, která skončila druhá v okresním kole Pythágoriády a zároveň se stala úspěšným řešitelem okresního kola Matematické olympiády. V oboru fyziky se někteří naši žáci zúčastnili krajského kola fyzikální olympiády a Viktor Vašátko z kvinty se stal úspěšným řešitelem. Po celý školní rok probíhal na škole projekt základních a středních škol, jehož předkladatelem je VŠB TU Ostrava, která podporuje rozvoj tvořivosti studentů pomocí informačních technologií. Během celého školního roku prošli vybraní studenti kroužky ze všech přírodovědných předmětů, kdy při své práci využívali počítače. V červnu pak jela trojice ve složení Radim Šrámek (sexta), Jan Faltýnek a Aleš Kocián (septima) na závěrečnou přehlídku prací a se svým pokusem obsadili druhé místo ze zúčastněných partnerských škol. Alena Grosová

- 89 -

Blahopřejeme - Pythagoriáda Další blahopřání patří primánce Nikole Tomášové, která obsadila v okresním kole této soutěže druhé místo se ztrátou pouze jednoho bodu na vítěze. (Vítkovský zpravodaj 03/2012)

V rámci projektu „Systém využití počítačem podporovaných experimentů k posilování výzkumných kompetencí žáků základních a

středních

škol“,

který

je

řízen

Ostravskou univerzitou, 20 žáků gymnázia využívá netradičně počítač, který pomocí senzoru a rozhraní měří teplotu, tlak, elektrické

napětí,

elektrický

proud,

vzdálenost, vlhkost vzduchu, obsah O₂, CO₂, vitální kapacitu plic a to v reálném čase po libovolnou dobu. Žáci si sami mohou navrhnout změny experimentů z fyziky, chemie, biologie, nebo realizovat i vlastní experimenty. Také se pomocí počítače učí ovládat jednoduché Lego Robota Ferdu, který snímá světlo, zvuk, vzdálenost a na základě těchto informací se může pohybovat i v členitém prostoru. Mgr. Petr Ambrož, vedoucí segmentu

Systém využití počítačem podporovaných experimentů k posilování výzkumných kompetencí žáků základních a středních škol Projekt se pomalu chýlí ke konci a splnil očekávání. Celková finanční dotace činila 11.933.686,- Kč. Hlavním řešitelem byla Ostravská univerzita v Ostravě, se kterou spolupracovalo 12 základních a středních škol z MSK, včetně našeho gymnázia. Školy získaly řadu pomůcek, didaktické materiály, PC, robotické sestavy atp. Na závěrečném workshopu, který se konal na hotelu Ráztoka v Trojanovicích, obsadil náš tým pod vedením p. P. Ambrože 2. místo v závěrečné soutěži experimentů partnerských škol. Dejme slovo septimánovi Aleši Kociánovi: - 90 -

„Koncem června jsme s našim týmem vyrazili do Trojanovic obhajovat naši práci s EdLabem, což je měřící zařízení napojené na PC, které využíváme zvláště při pokusech v robotice. Náš tým se skládal z mluvčího, to jsem byl já. Počítače obsluhoval Honza Faltýnek a našim konstruktérem byl Radim Šrámek - to vše pod vedením p. Petra Ambrože. První den jsme sledovali prezentace základních škol. Druhy den jsme byli na řadě my a v docela silné konkurenci jsme obsadili druhé místo. Měl jsem příjemný pocit, že jsme něco dokázali. Děkuji členům týmu i panu Ambrožovi za perfektní spolupráci. V kroužku chci i nadále pokračovat, protože se mi hlava plní nápady, které by šly pomocí EdLabu zrealizovat.“ (Vítkovský zpravodaj 8/2012)

- 91 -

7.8

Informatika a výpočetní technika

BOBŘÍK INFORMATIKY Jedná se o celonárodní předmětovou soutěž, registrovanou Ministerstvem školství, kterou organizuje katedra informatiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Letos proběhl již 4. ročník, kterého se zúčastnilo celkem 19 280 soutěžících. Naši studenti soutěžili ve všech čtyřech kategoriích a zde jsou úspěšní řešitelé (tj. ti, kteří dosáhli alespoň 150 bodů z celkem 240 možných): 

Benjamin - Alena Polášková (189 bodů), Tomáš Krzok (180), Jan Juroška (176) a Lucie Marethová (153) ze sekundy,



Kadet - Dominik Skalka (220), Barbora Staňková (210), Vít Mužík (153) z kvarty, Anna Jakubíková (204), Karolína Štěpánová (189) a Zina Krajíčková (150) z tercie,



Junior - Jiří Solař (208), Vojtěch Šíma (185), Anna Krajíčková (168), Radim Šrámek (152) ze sexty a Jitka Fajmonová (151) z kvinty,



Senior - Michaela Solařová (172) ze septimy.

- 92 -

STŘEDOŠKOLSKÉ HRY V PIŠQWORKÁCH Okresního kola v Opavě se letos zúčastnily dva týmy z naší školy. Již tradičně tým Happy Pigs (Tereza Škařupová, Matěj Rucký, Jan Faltýnek, Iva Drnková ze septimy a Jiří Solař ze sexty), který obsadil 1. místo v okresním kole a postoupil do krajského kola v Ostravě. A poprvé se jel představit tým Ampéři (studenti kvinty Tomáš Vašátko, Kateřina Kubesová, Petr Herudek, Martin Zatloukal a David Štefan). Napoprvé si vůbec nevedli špatně a po lítém boji obsadili 5. - 8. místo. Celkem se soutěže zúčastnilo 15 týmů z okresu Opava.

POD MODROU OBLOHOU Studenti nižších tříd gymnázia (sekunda - kvarta) malovali obrázky do soutěže na téma Vesmír, kterou pořádá Základní škola Palackého v Moravské Třebové. Letos proběhl již 7. ročník a jedná se o mezinárodní soutěž v malování obrázků na počítači. Do soutěže jsme poslali pět obrázků, které vybrali studenti školy pomocí ankety. Následující obrázek namalovala Barbora Staňková z kvarty.

- 93 -

ORLOVSKÁ SOUTĚŽ V INFORMATICE Střední odborná škola Net Office Orlová pořádala letos již 16. ročník soutěže v informatice. Zúčastnili jsme se kategorie Grafika, kde měli studenti za úkol vytvořit plakát na téma Vesmír – fikce a skutečnost. S následujícím obrázkem soutěžila v Orlové studentka sexty Alena Glauderová.

PREZENTIÁDA 2012 aneb NEKOKTEJ A VYHRAJ Takto popisuje své pocity z Mistrovství ČR středních škol v prezentačních dovednostech jedna z účastnic, Petra Švecová: „Prezentiády jsem se zúčastnila s Aničkou Jakubíkovou a Vítem Mužíkem. Náš tým se jmenoval AnViPe, podle začínajících písmen našich jmen. Umístili jsme se na čtvrté příčce, což mě dostatečně neuspokojilo. Lepší pocit mám z toho, že jsme udělali radost nejen sami sobě, ale také paní učitelce Jindře Balarinové, která nám byla oporou a díky které mám lepší pocit z našeho umístění. To nejdůležitější, co jsem získala, je zkušenost. Zkušenost, která se mi vyplatí v budoucnu a díky níž se taky budu moct prosadit s větším sebevědomím a zápalem. - 94 -

Jako poslední bych moc chtěla poděkovat mým dvěma „kolegům“, s nimiž jsem zažívala stres, ale také úžasné pocity. Mé poděkování také patří paní učitelce Balarinové za možnost jít do takové výzvy jako je Prezentiáda.“ Ještě dodám, že v krajském kole soutěže v Ostravě si žáci s prací Strategie vybojovali 4. místo.

BAJTÍK 2012 Soutěž již tradičně pořádá Základní škola Boženy Němcové v Opavě. Soutěží se v praktickém vytvoření grafického návrhu, prezentace na zadané téma a následném předvedení práce před porotou. V letošním 7. ročníku pracovali žáci na téma „Jak ovlivňuje můj život současná technika“. Lucie Marethová ze sekundy všechny přesvědčila a vyhrála ve finále soutěže 1. místo.

EVROPSKÝ TÝDEN IT DOVEDNOSTÍ – E-SKILLS WEEK 2012 V dubnu proběhl 2. ročník kampaně Evropské komise na podporu IT dovedností. Celkem se zapojilo 30.260 testovaných z Evropy a v testu dosáhli průměrné úspěšnosti 49 %. Z naší školy se zúčastnilo 78 studentů maturanty)

(od a

kvarty jejich

až

po

průměrná

úspěšnost byla 53 %. Nejlepšího výsledku dosáhli Jiří Solař (sexta), Anna

Krajíčková

(sexta)

a

Jiří

Houšťava (oktáva) – všichni 92 % dále Jan Brodský (oktáva, 88 %) a Radim Šrámek (sexta, 83 %). Jindra Balarinová

- 95 -

Středoškolské hry v pišQworkách Okresního kola v Opavě se letos zúčastnily dva týmy z naší školy. Již tradičně tým Happy Pigs, který obsadil 1. místo a bude nás reprezentovat v Ostravě. Tým tvořili: Tereza Škařupová, Matěj Rucký, Jan Faltýnek, Iva Drnková ze septimy a Jiří Solař ze sexty. Poprvé se jel představit tým Ampéři (studenti kvinty Tomáš Vašátko, Kateřina Kubesová, Petr Herudek, Martin Zatloukal a David Štefan). Napoprvé si vůbec nevedli špatně a po lítém boji obsadili 5. - 8. místo z 15 soutěžících družstev. Ing. Jindra Balarinová (Vítkovský zpravodaj 12/2011)

- 96 -

7.9

Základy společenských věd

Předmětovou komisi v letošním školním roce tvořili Mgr. Jana Repková a Mgr. Miroslav Bučánek. Jedním z nejdůležitějších úkolů je tradičně příprava studentů čtvrtých ročníků k maturitě ze základů společenských věd. Třída

4. A

8. O

Jméno, příjmení

Den maturity

Maturitní otázka

Gordana Mikešová

21. 5. 2012

č. 10 - „Etika“

Kamila Závorková

21. 5. 2012

č. 5 „Společnost v člověku“

Dana Gajdičiarová

21. 5. 2012

Zdeněk Dvíže

21. 5. 2012

Anna Blatecká

22. 5. 2012

Klára Seidelová

22. 5. 2012

č. 16 „Pracovní, rodinné, finanční a trestní právo“ č. 3 „Psychologie osobnosti“ č. 9 „Dějiny logiky, etiky a ekonomického myšlení“ č. 17 „Logika“

Silvie Mičková

23. 5. 2012

č. 17 „Logika“

Zuzana Potočárová

23. 5. 2012

č. 13 „Politologie“

Adéla Švanová

23. 5. 2012

č. 24 „Globalizace a globální problémy lidstva“

Ondřej Žídek

23. 5. 2012

č. 20 „Středověká filosofie“

Petra Dubová

21. 5. 2012

Jiří Houšťava

21. 5. 2012

Petr Kukuricáš

21. 5. 2012

Silvie Krokerová

22. 5. 2012

Barbora Váňová

22. 5. 2012

Adam Rucki

22. 5. 2012

Martin Kusák

24. 5. 2012

č. 19 „Vrcholné a pozdní období řecké filosofie“

Radka Konečná

24. 5. 2012

č. 24 „Globalizace a globální problémy lidstva“

4. B

č. 16 „Pracovní, rodinné, finanční a trestní právo“ č. 25 „Mezinárodní vztahy po roce 1945“ č. 11 „Vznik a vývoj náboženství, indická náboženství“ č. 8 „Makroekonomie“ č. 11 „Vznik a vývoj náboženství, indická náboženství“ č. 10 „Etika“

Práce

Prospěch u zkoušky

„Vojenské mise Armády ČR“ Život seniorů v domově důchodců z pohledu dobrovolníka“ „O lidech, kteří se nebojí žít“ „Skinheads“ „Mentální bulimie“ „Peníze“ „Ústavy pro tělesně a mentálně postižené“ „Kávový průmysl se zaměřením na koncept Midnight Roasters“ „Léčebna pro dlouhodobě nemocné Klokočov“ „Cenová politika mobilních operátorů vs. český zákazník“ „Řeč“ „Internetové obchodování“ „Internetové aukce“ „Vliv hudby na člověka“ „Romové na Vítkovsku“ „Your News“ práce nebyla v důsledku zdravotního stavu vytvořena a obhajována „Platón“

Dalším důležitým mezníkem se stává příprava žáků kvarty na minimaturitu (tvorba minimaturitních prací). Letos zde obhajovala svou práci Michaela Molková na téma „Život seniorů v Domově Letokruhy v Budišově nad Budišovkou“

Žáci 3. a 4. ročníků v rámci společenskovědního semináře tvořili seminární práce a vybraní studenti se následně zúčastnili 34. ročníku Středoškolské odborné činnosti: 

Školní kolo proběhlo ve dnech 1. a 13. 3. 2012: 1. místo Ondřej Žídek: „Cenová politika mobilních operátorů“ (obor 13-Ekonomika a řízení; 4. A), Pavel Škrobánek: „Chytře proti AIDS“ (obor 14-Pedagogika, psychologie, - 97 -

sociologie a problematika volného času; 8. O), Tereza Škařupová: „Islám a právo šaría“ (obor 17-Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory; 7. S); 2. místo Michaela Solařová: „Internetový marketing“ (obor 13-Ekonomika a řízení; 7. S); 

Okresní kolo v Opavě proběhlo 12. 4. 2012: 1. místo Ondřej Žídek, Pavel Škrobánek, Tereza Škařupová, 3. místo Michaela Solařová;



Krajské kolo v Ostravě proběhlo 14. 5. 2012: 1. místo Pavel Škrobánek (postup), 2. místo Ondřej Žídek (postup), Tereza Škařupová (bez postupu);



15. - 17. 6. 2012 proběhlo celostátní kolo v Kutné Hoře: 1. místo Pavel Škrobánek, 2. místo Ondřej Žídek.

V průběhu školního roku se naši studenti zúčastnili několika soutěží: 

„Cena knihovny Václava Havla“ za studentský esej (3. ročník) - literární soutěž pro střední školy na téma „Svoboda projevu a moderní komunikační technologie - dvě strany jedné mince?“ Na předávání cen 22. 12. 2011 do Prahy pozváni Eliška Forsterová, Michaela Solařová - 7. S, Pavel Škrobánek 8. O, Anna Blatecká, Gordana Mikešová (získala čestné uznání) a Ondřej Žídek - 4. A.



„Nebojme se myslet“ - 2. ročník filosofické soutěže pro studenty předposledních a absolventských ročníků středních škol. Cílem projektu bylo podpořit kritické myšlení u studentů. Účastníci měli možnost vyzkoušet si 15. 12. 2011 vytvoření vlastního filosofického textu ve formě úvahy a získat zpětnou vazbu prostřednictvím hodnocení, vypracovaného členy Katedry filosofie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Z naší školy se zúčastnili tito studenti: Jorika Trundová - 3. A, Aleš Kocián, Jan Faltýnek, Michaela Solařová, Tereza Škařupová - 7. S, Ondřej Žídek, Anna Blatecká, Silvie Mičková, Dana Gajdičiarová - 4. A. V každé práci byl hodnocen vztah k tématu, filosofické porozumění, argumentační schopnosti, koherence a originalita. Ke každé práci byl sepsán krátký komentář, ve kterém byly vyzdviženy silné stránky eseje a případně i její slabiny.



„Business Point“ - 6. ročník soutěže pro týmy středoškolských studentů, kteří soutěžili o nejlepší projekty na šest manažersko-marketingových - 98 -

témat. Soutěž byla organizována Podnikatelskou fakultou Vysokého učení technického v Brně. S prací „Internetový marketing“ se Michaela Solařová (7. S), Adéla Zatloukalová (3. A) a Tereza Škařupová (7. S) probojovaly mezi 36 nejlepších týmů ze 127. Ve finále 2. 2. 2012 v Brně obsadily 4. místo ve své kategorii. Zmíněné soutěže se zúčastnili s prací „Uvedení nového výrobku na trh“ také Jakub Plaskura (3. A) a Jan Suda (6. S), bohužel se do finále neprobojovali. 

„Spořit nebo utrácet - co je lepší?“ - soutěž pro studenty středních škol o nejlepší

esej,

vyhlášená

Slezskou

univerzitou

v Opavě,

Obchodně

podnikatelskou fakultou v Karviné (katedra financí), Českou národní bankou a Moravskoslezským krajem. Do této soutěže bylo zasláno 49 esejí, z naší školy se zúčastnila Eliška Forsterová se septimy. 

„Ekonomicko-manažerská olympiáda“ pro studenty 3. ročníků gymnázií a středních škol s ekonomickým zaměřením. Soutěže se zúčastnilo 1849 studentů z 98 středních škol ČR a SR. Do školního předkola 13. 4. 2012 se zapojila Michaela Solařová ze 7. S. Obsadila 19. místo a postoupila do finále, které proběhlo 16. června 2012 ve Zlíně. Zde se umístnila na 16. místo mezi 86 finalisty.

V průběhu listopadu až března (14. a 29. listopad, 14. prosinec 2011, 24. únor a 23. březen 2012) se pro studenty kvinty a sexty konaly Multikulturní Protipředsudkové workshopy Katedry sociologie a andragogiky FF UP v Olomouci. Na počátku roku 2012 (6. 1. 2012) proběhla beseda s prof. Zdeňkem Jiráskem, CSc., primátorem Opavy, týkající se studia na Slezské univerzitě v Opavě, ekonomické situace, vývoji EU atd. Zmíněné besedy se účastnili především seminaristé 3. a 4. ročníků. 16. 1. 2012 proběhla exkurze na Okresním soudě v Opavě (JUDr. Jaroslav Khul). Soudního líčení byli svědky Jan Suda, Radek Huška, František Satke, Jakub Plaskura, Jorika Trundová, Marek Welschmid, Michaela Solařová, Tereza Škařupová, Eliška Forsterová, Aneta Krůčková, Jiří Mrázek, Adam Rucki, Petra Dubová, Silvie Krokerová, Petr Kukuricáš, Kristýna Kundrátová, Klára Prusková, Kateřina Mikulová, Michal Škrobánek, Ondřej Žídek, Adéla Švanová a Silvie Mičková.

- 99 -

22. 2. 2012 proběhla další z besed, tentokrát o Evropské dobrovolné službě. Beseda byla zaměřena na poskytnutí obecných informací o programu EDS (Kristýna Ondřejová, DiS) a následně proběhla také prezentace zážitků z roční EDS v Moldávii dobrovolníka Karla. EDS studentům nabízí projekty zaměřené na nejrůznější témata: informovanost o Evropě, dialog mezi náboženstvími, boj s diskriminací, umění a kultura, postižení, menšiny, rovnost mužů a žen, ochrana obyvatelstva, obnova následků konfliktu či katastrofy, rozvoj města/venkova, politika v oblasti mládeže, média a komunikace/informovanost mládeže, vzdělávání sportovními a outdoor aktivitami, zdraví, životní prostředí, rozvojová spolupráce, aj. 24. 2. 2012 proběhla beseda s místopředsedou evropského parlamentu dr. Liborem Roučkem za účastni vybraných studentů druhých až čtvrtých ročníků. 9. 3. 2012 se Matěj Rucký ze septimy zúčastnil 17. ročníku čtyřdenního Pražského studentského summitu NATO pro studenty středních a vysokých škol. 10. 3. 2012 se naše škola připojila vyvěšením vlaječek Tibetu v oknech budovy školy k mezinárodní kampani „Vlajka pro Tibet“ a připomněla si 53. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci. 12. 3. 2012 proběhlo trénování paměti v Domově Vítkov a 26. 3. 2012 beseda o studiu na VŠE. Za velice důležitou považujeme komunikaci současných studentů s našimi absolventy, studujícími na vysokých školách, a proto ve dnech 28. února, 20., 27. března a 3. dubna proběhla ve čtvrtých ročnících „Street Law“ s Eliškou Petrtýlovou, studentkou Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, během níž se snažila zvýšit právní vědomí studentů Gymnázia Vítkov v oblasti občanského soudního řízení a trestního práva. Dne 1. 6. 2012 pak proběhla na naší škole poslední beseda ohledně dalšího zaměření našich studentů po maturitě. Tentokrát k nám zavítal pracovník Nadace Zdeňka Bakaly s nabídkou programu SCHOLARSHIP, který prostřednictvím udělovaných stipendií pomáhá talentovaným a odhodlaným studentům maximálně zhodnotit jejich nadání a pracovitost během studií na nejlepších univerzitách světa. Beseda byla velice zajímavá a poučná. Miroslav Bučánek

- 100 -

Prázdniny v Holandsku Během jedné z mnoha přednášek a besed na vítkovském gymnáziu zazněla i nabídka, diky které bylo možné vycestovat na měsíc do Nizozemska. Slovo dalo slovo, proběhla výměna kontaktů, podpis několika smluv a organizace Naše Kamenka vyslala do Ommenu tři české dobrovolníky. Moji spolužačku, jednu dívku z Brna a mě. Úvodem bych rád řekl, že jsme cestovali v rámci Evropské dobrovolné služby. To je jeden z mnoha projektů Evropské unie, který umožňuje mladým lidem zapojit se individuálně nebo ve skupinách do dobrovolnických projektů konaných v unijních zemích. Projekty v délce 1 až 12 měsíců bývají zaměřeny na kulturu, děti a mládež, sport, sociální péči, umění či ekologii. Cílem Evropské dobrovolné služby je rozvoj solidarity a tolerance mezi mladými, navazování mezinárodních kontaktů a případně získání YouthPassu. Po několika měsících příprav nastal očekávaný odlet. Vzdálenost z Prahy

do

Amsterdamu

zabrala

Airbusu 319, jímž jsme letěli, jen něco málo přes hodinu. Z letiště Schiphol jsme cestovali vlakem do města Ommen. Tam jsme trávili měsíc naší dobrodružné cesty. Z každé

země

přicestovali

tři

dobrovolníci a náš počet vzrostl na třicet. Kromě Turků, Rumunů, Maďarů a Ukrajinců jsme zde navazovali nová přátelství i s dobrovolníky z Litvy, Lotyšska, Chorvatska, Slovenska či Řecka. Po rozdělení do pěti skupin, kdy každou z nich vedl jeden mentor, jsme začali s adaptací na nové prostředí. Hlavní naplň naší práce představovala dobrovolnická činnost. Někteří z nás pomáhali v centru pro autistické děti, jiní pomáhali v psím a kočičím hotelu či u koní a další se starali o dům, v němž jsme žili. Vzhledem k národnostní rozmanitosti jsme během celého měsíce vstřebávali nové zvyky, ochutnávali nejrůznější cizí kuchyně, učili se komunikovat se zdravotně postiženými, naučili se některé z prvků znakové řeči. Zábava byla samozřejmostí. Dalším, pro mne osobně velice důležitým cílem, bylo denní používání angličtiny a běžná komunikace s holandskou komunitou. Možnosti, jak se zabavit, je v Nizozemsku nespočetně. Od cestování, projížděk na kole, což je v Holandsku stále velmi populární, jsme nejednou zavítali i do tamějšího termálního koupaliště. V průběhu pobytu - 101 -

jsme pracovali na vytvoření a sepsání již zmíněného Pasu evropské mládeže. Ten je oficiálním dokumentem, který se může v budoucnu hodit nejen při studiích, ale je velice cennou přílohou například k životopisu. Poslední dny, které jsme v Nizozemí strávili, vybízely díky krásnému počasí k cestování. Z mnoha míst, která jsme například v Amsterdamu navštívili, bych jednoznačně jmenoval dům židovské dívky Anny Frankové, jejíž osud netřeba přibližovat… Měsíc se s měsícem sešel, nastalo loučení. Nebylo vůbec snadné opustit prostředí a především lidi, kteří se nám během „pouhých“ třiceti dní stali víc než jen dobrými přáteli. Jednou větou ale dodávám, že díky dnešní cestovatelské

době

není

problém

zorganizovat setkání, kde bychom se znovu přivítali. Už teď s Karolínou a Hankou, které cestovaly se mnou, víme, že plán na podzimní prázdniny je jasný – výlet za maďarskými přáteli do Budapešti. Ondřej Žídek (Vítkovský zpravodaj 09/2011)

Multikulturní workshopy mezi námi Vážení čtenáři, žijeme v době kulturní a rasové nesnášenlivosti. Díky čím dál větší migraci jsme mnohdy stavěni před nelehký

úkol

tolerance

vůči

odlišným sociálním a etnickým skupinám, což vyvolává nejeden problém. Gymnázium Vítkov se letos rozhodlo

účastnit

projektu

„Protipředsudkových

workshopů

pro žáky základních a středních škol se zaměřením na multikulturní výchovu“, který je - 102 -

realizován členy Katedry sociologie a andragogiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem pěti devadesátiminutových kolektivních debat není prezentace jednotlivých etnik či kultur jako takových, nýbrž ambice formou zážitkové pedagogiky poukázat na rizika předsudků a xenofobie. Každým workshopem nás provází

dvojice

lektorů,

kteří

navozují různé situace ze kterých mají

studenti

vydedukovat

podstatu problému a společnými silami dojít k rozumnému řešení. Témata

prvních

dvou

„dílen“

zněla: „Všichni jsme různí - všichni jsme stejní“ a „Stereotypy v myšlení a jednání“. Osobně si myslím, že už pouhé první dva workshopy, které se na naší škole konaly, za sebou zanechaly jistě pozitivní stopu. Věřím, že o problémech by se mělo diskutovat a ne je dusit pod pokličkou a žít v jakési mlze polovičních

informací.

Tento

projekt studenty dostává do reality a nutí nás zamýšlet se nad skutečnou podstatou problémů, ne je jen odkládat na neurčito, jak je to v dnešní době trendem. Proto je jistě dobře, že projekt podobného zaměření existuje, a že máme možnost se do něj zapojit i my. A tak se slovy Viktora Fischla „Chtít je víc než moci. Neboť chtěním se i propast stane příkopem, který lehce zdoláš!“, doufám i já, že společně v budoucnu překonáme všechny propasti, a věřím, že nám studentům k tomu tyto workshopy aspoň částečně dopomohou. Michal Škrobánek, sexta

- 103 -

Nebojme se myslet 15. akademické

prosince půdě

2011

proběhlo

Filozofické

na

fakulty

Univerzity Palackého v Olomouci národní kolo 2. ročníku filosofické soutěže pro studenty předposledních a absolventských ročníků středních škol s příznačným názvem Nebojme se myslet. Cílem projektu, kterého jsem se společně s dalšími studenty našeho gymnázia zúčastnil, je podpora rozvoje kritického myšlení a schopnosti sepsat na základě předem neznámého citátu významného filozofa úvahu. Účast na soutěži nám dala možnost vyzkoušet si vytvoření vlastního filosofického textu a získat zpětnou vazbu prostřednictvím hodnocení, jež vypracují členové katedry filosofie. Zajímavostí je, že od soutěžících nejsou vyžadovány žádné konkrétní znalosti, pouze je – řekl bych – nezbytná schopnost konstruktivního uvažování a zformulování vlastního

názoru. Třebaže

vyhodnocení

výsledků prací víc než dvou set účastníků se dozvíme až začátkem února příštího roku, už samotná účast v této soutěži je výbornou příležitostí nahlédnout pod pokličku vysokoškolského studia. Nejen o tom s námi po skončení soutěže besedoval prof. PhDr. Ivan Blecha, CSc., vedoucí katedry filozofie. Jmenovitě bych rád za své spolužáky poděkoval Mgr. Miroslavu Bučánkovi a vedení gymnázia za možnost navštívit předvánoční Olomouc a poměřit síly svých filozofických argumentů s dalšími studenty z celé České republiky.

Ondřej Žídek, 4. A (www.gvitkov.cz)

- 104 -

Soud aneb O stupínek výš… Obyčejné pondělí… Venku padaly vločky sněhu, lidé spěchali do práce, děti seděly ve školních lavicích a já byla zavřena mezi čtyřmi bílými zdmi v místnosti plné napětí, nenávisti, zloby, úzkosti, lítosti, zkrátka všeho, co jen shoda nešťastných náhod při noční cestě domů pod vlivem alkoholu může nabídnout… Neseděla jsem tam sama, ale v danou chvíli má hlava propadla myšlenkám a existovala pouze ona a představení přede mnou. Kdybych necítila tu těžko popsatelnou atmosféru na vlastní kůži, pochválila bych zúčastněné za precizně secvičenou činohru. Ale zpět k věci. Psal se tragický příběh dvou mladých lidí, kteří byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. První z nich, který bojoval o to, aby mohl žít, zemřel. Druhý, ač viníkem dopravní nehody, celý svůj život nezamhouří oči, aniž by se nezeptal, proč… V obou nešťastných případech si alkohol vybral svou daň. Silný dojem na mne udělal nejen poučný příběh, ale také inteligentní, vzdělaní lidé, ať to byli soudci, státní zástupkyně, obhájce, či žalobce, nesmím opomenout zapisovatelku a soudního znalce, muže připraveného na všechny dotazy, který provedl precizní analýzu průběhu dopravní nehody a sebevědomě vystupoval při obhajobě své práce. Každý z nich musí mít nejen nastudovány složité zákony či právní ustanovení, ale musí se orientovat v nejrůznějších oblastech lidského poznání, musí vědět, co v danou situaci říct a každou svou myšlenku hbitě dotáhnout do vítězného konce a přesvědčit ostatní soupeřící o své pravdě… Dokázali to bez větších problémů. Obyčejné lednové pondělí se rázem stalo neobyčejným. Dnem, kdy ač se svět pořád točil, v mých myšlenkách se odrážela pouze realita místnosti o čtyřech stěnách a „prostě silného příběhu“. A já děkuji za jedinečnou zkušenost. Silvie Mičková, 4. A (16. 1. 2012)

Návštěva Okresního soudu v Opavě Probudili jsme se do zasněženého rána. Pluhy od samého jitra projížděly cesty, takže jsme se včas dostali k Okresnímu soudu v Opavě, kde jsme se měli zúčastnit skutečného soudního líčení. Nikdo z nás asi v tu chvíli ještě netušil, čeho budeme vlastně svědky. Tento den měl pan soudce na programu velice složitý a komplikovaný případ. Dopravní nehoda s úmrtím a - 105 -

alkoholem za volantem. Až u soudu si člověk uvědomí realitu. Když něco podobného sledujeme v médiích, není to ani z poloviny takový pocit, jako když dva metry před vámi stojí člověk, který je obviněn ze zabití z nedbalosti. Případ byl o to složitější, že i sama oběť měla v krvi naměřeno přes čtyři promile alkoholu což, jak uvedl soudní znalec, je průměrná smrtelná dávka. Vystřídal se kolotoč oficialit, předkládání důkazů a samozřejmě i výslech svědků. Mne jako nezávislého pozorovatele zarazila jedna věc. Ta chladnost, s jakou pan soudce kladl otázky. Navíc v sále seděl i otec a bratr zemřelého, kteří také vypovídali. Samozřejmě lze chápat, že soud musí probíhat v souladu se zákony, ale stejně by mě zajímalo, jak se v těchto chvílích soudce cítí. V okamžiku, kdy v něm bojuje jeho názor jako člověka, s názorem profesionálního soudce s objektivním pohledem. Co se skrývá za tváří neoblomného muže zákona? Souhlasí vždy s rozsudky, které sám vydá? Těžko říci, každopádně z této návštěvy si jako student odnáším silný emotivní zážitek. Byl to příběh dvou mladých mužů. Jeden zemřel a ten druhý si ponese psychické následky do konce života. A jaký to pro nás studenty mělo přínos? Zjistili jsme, že soudnictví není jen hromada papírů, za kterými se krčí stárnoucí soudce s brýlemi a šedivou bradkou. Pokud nepatříte mezi milovníky humanitních věd, nevadí. U soudu naleznou uplatnění chemici, fyzikové biologové... Práce soudního znalce je určitě zajímavá a rozhodně není jednotvárná, což je další plus. Za povšimnutí jistě také stála jazyková zběhlost všech pracovníků. A jsme u dobrého zvládnutí mateřského jazyka. Michal Škrobánek, sexta (16. 1. 2012)

Beseda s prof. PhDr. Zdeňkem Jiráskem, CSc. 6. ledna zavítal na naše gymnázium významný host prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., historik a politik, primátor města Opavy a krajský radní. Spolu s nim za námi přišel místostarosta Vítkova pan Zdeněk Hegar. V úvodu jsme byli seznámeni se studiem na Slezské univerzitě, kde prof. Jirásek působil jako rektor a vyučující, a poté se doslova strhla smršť nejrůznějších - 106 -

dotazů. Ty se týkaly studia historie, stavu českého školství ve srovnání se zahraničím, eurozóny, ale také práce primátora. Předmětem zajímavé debaty bylo současné politické a ekonomické klima v Evropě a její budoucnost. Prof. Jirásek se v této souvislosti vyjádřil spíše skepticky. Podle něj je „eurozóna“ dobrá myšlenka, ale její udržení a fungování naráží na neochotu Evropanů úzce spolupracovat a na porušování pravidel, která všichni přijali. Po dlouhé diskuzi o ekonomických a politických problémech se otázky začaly více týkat fungování českého školství, klesajících znalostí studentů, státních maturit, a na pořad se také dostala otázka slučování nejrůznějších typů středních škol, jakožto důsledek ekonomické a demografické situace. Prodiskutovali jsme společně zhruba dvě hodiny a dozvěděli se spoustu zajímavého. Poznali jsme pana prof. Jiráska nejen jako politika a muže s dlouholetou praxí ve svém oboru, ale především jako vzdělaného a příjemného člověka. Předal nám mnoho svých poznatků, maturanty motivoval ke studiu na Slezské univerzitě v Opavě, a nás všechny pak k usilovnějšímu studiu. Michal Škrobánek, sexta (Vítkovský zpravodaj 2/2012)

Vítkovští gymnazisté v předvánoční Praze 22. prosince proběhlo v pražské Galerii Montmartre vyhlášení vítězů soutěže o nejlepší esej, kterou každoročně pořádá pro středoškoláky Knihovna Václava Havla. Téma třetího ročníku soutěže znělo Svoboda projevu a moderní komunikační technologie - Dvě strany jedné mince? Soutěže

se

zúčastnilo

tradičně i několik studentů našeho gymnázia. Na slavnostní vyhlášení byli pozváni Gordana Mikešova, jejíž práce byla mezi pěti nejlepšími, Pavel Škrobánek a Ondřej Židek. Gordana získala čestné uznání z rukou

ředitele

knihovny

pana

- 107 -

Martina Palouše a spisovatele Jáchyma Topola (na fotografii uprostřed). Atmosféra v knihovně i vánoční Praha ve všech zanechala silný a neopakovatelný zážitek, třebaže všude byl patrný zármutek nad úmrtím Václava Havla. (Vítkovský zpravodaj 2/2012)

Business Point 2. února 2012 se náš tým v sestavě Tereza Škařupová, Adéla Zatloukalová a Míša Solařová zúčastnil finále již 6. ročníku soutěže Business Point na Fakultě podnikatelské VÚT v Brně. Naším tématem byl internetový marketing

a

my

jsme

vypracovaly

marketingovou analýzu konkrétní firmy, na základě které jsme byly vybrány mezi 6 nejlepších týmů z kategorie, kam se přihlásila víc jak třicítka škol z cele republiky. Na

finále

jsme

si

musely

připravit

patnáctiminutovou prezentaci a v dalších patnácti minutách probíhala diskuze s porotou. V konkurenci odborných škol, zvl. ekonomických, jsme nakonec vybojovaly výborné 4. místo a věřím, že nejsme jediné, kdo se bude chtít příští rok zúčastnit znovu. Michaela Solařová, septima (Vítkovský zpravodaj 03/2012)

Místopředseda Evropského parlamentu na naší škole 24. 2. se u nás ve škole konala beseda s poslancem Evropského parlamentu panem dr. Liborem Roučkem, který zastává funkci místopředsedy této instituce. Od setkání jsem očekával především přímé informace o vnitřní situaci v orgánech EU a tato má očekávání byla vrchovatě naplněna. V úvodu se nám pan místopředseda představil, povyprávěl o své práci a začala diskuze o vzniku a významu EU. Posléze jsme začali debatovat o společné unijní armádě, neboť tyto úvahy se v minulosti objevovaly, ovšem nakonec nedošly naplnění. Velice - 108 -

zajímavá diskuze se rozpoutala ohledně dotací a čerpání peněz z EU, zemědělské politiky, vstupu Chorvatska, Turecka a Islandu a samozřejmě současné ekonomické situace v Řecku a dalších zadlužených státech sedmadvacítky. Do debaty se zapojila řada spolužáků, což jen dokazuje, jak je to žhavé téma, a je potěšující poslouchat zodpovědné úvahy o budoucnosti Evropy či o potencionálním rozpadu eurozóny. Závěrem bych chtěl poděkovat vedení školy, že dokázalo uspořádat takovouto besedu, která se rozhodně na „každé“ škole nekoná. Ty dvě hodiny s panem dr. Liborem Roučkem byly skvělé… Jan Faltýnek, septima (Vítkovský zpravodaj 03/2012)

Celorepublikový den cvičení paměti Znáte nazpaměť své telefonní číslo? Víte, jaké je dnes datum a kdo má dnes svátek? Problém s pamětí není již dávno jen problémem starší generace. Dobrovolníci z našeho gymnázia měli tu možnost se o pravdivosti tohoto tvrzení přesvědčit na vlastní kůži. 12. března se v Domově Vítkov uskutečnila

akce

na

procvičování

paměti. Coby budoucí dobrovolníci jsme se také chtěli sblížit s obyvateli Domova a

společnými

silami

vyřešit

úlohy

připravené pro naše hlavy. Obsahem procvičování byly různé přesmyčky, hraní si se slovy a otázky týkající se života na Opavsku. Různé tématické okruhy prověřily naše znalosti a všichni se dobře pobavili. Těžko říci, kdo byl ze začátku nervóznější, jestli my, studenti, nebo naši hostitelé. Zcela jistě bylo na obou stranách zapotřebí trpělivosti a optimismu, ale každopádně nám studentům tento den ukázal, že stáří si zaslouží úctu, a že staří lidé nemusí být věčně - 109 -

zachmuření a nevrlí kritici dnešní mládeže, jak se nám občas zdá. Během pobytu jsme se cítili stejně jako na návštěvě našich babiček a dědečků, s nimiž běžně nalézáme společnou řeč a zažíváme krásné a zábavné chvíle. ... Víte jaké je dnes datum a kdo má svátek? Pokud ne, neváhejte a zapojte se do příštího ročníku této akce. Michal Škrobánek, sexta (12. 3. 2012)

Evropská dobrovolná služba a naši studenti Jsi mladý a chceš cestovat zadarmo? Chceš poznat nové země a zdokonalit se v cizím jazyce? Pak je tu právě pro tebe Evropská dobrovolná služba! Přesně tento slogan byl součástí prezentace Evropského dobrovolnictví na našem gymnáziu 22. února. Kdo by čekal přednášku přehlcenou nudnou teorií, byl by na omylu. Již od první chvíle ze všech tří dobrovolníků, kteří k nám zavítali, čišel optimismus. Prezentace proběhla spíše formou osobních zážitků každého z nich. Mluvili otevřeně, působili dojmem, že tomu, co dělají, opravdu věří. Seznámili nás s podmínkami a nabídkami práce tak, jak to oni sami prožili na vlastní kůži. Evropská dobrovolná činnost spadá pod Evropskou unii a probíhá ve všech zemích Evropy. Češi jezdí pomáhat do ciziny, někteří cizinci jezdí pomáhat zase k nám. Důkazem bylo povídání mladé ukrajinské dobrovolnice, která v Čechách našla uplatnění jako vychovatelka mentálně postižených. Její prezentace studenty zaujala jistě nejvíc. Proč? Právě na jejím příběhu bylo zřetelně vidět, jaké to je bourat jazykové bariéry. Snažila se mluvit plynule česky, a i když jsme jako posluchači občas něco nestačili zachytit, zapůsobilo na nás její charisma. Během každého vyprávění se na tabuli promítaly snímky a my jsme měli možnost vidět, jak vše opravdu probíhá. Samozřejmostí byl prostor na naše dotazy. Lze s jistotou říci, že snad každý se nad touto nabídkou aspoň zamyslel. Koneckonců - vloni to dva naši spolužáci již vyzkoušeli… Michal Škrobánek, sexta (Vítkovský zpravodaj 4/2012)

- 110 -

Tibet: Vzor vzdoru Historie zná mnoho pokusů o revoltu, převrat nebo o boj za svobodu. Příkladem je Tibetská autonomní oblast, kde hrdý národ musel odnepaměti bojovat s velmocemi za svobodu, mír a náboženské vyznání. Asi

nejkrutější

období

v

pohnuté historii země přišlo 10. března 1959, kdy Tibeťané povstali proti čínským okupantům. Toho dne propukla v hlavním městě Lhase revoluce,

která

potlačena.

Tibetská

rozpuštěna,

byla vláda

odpůrci

krvavě byla režimu

uvězněni, mnoho klášterů uzavřeno či zničeno a tisíce mnichů skončily v pracovních táborech. Mnoho lidí zaplatilo za své přesvědčení životem. Tato tragická etapa tibetských dějin končí roku 1976 smrtí čínského vůdce Mao Ce-tunga. Díky ekonomickým reformám a umírněnějším čínským vládám začal Tibet na začátku 80. let opět připomínat místo k životu. I přesto země není svobodná, nejsou tam plně dodržována lidská práva a díky čínské migrační politice se Tibeťané stávají menšinou ve vlastní zemi. Proto vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě kampaň „Vlajka pro Tibet“. K této akci se od roku 1996 každoročně přidává i Česká republika. Letos se připojilo i naše gymnázium a otevřelo debatu na toto téma. Jako projev solidarity byly v budově a oknech školy vyvěšeny vlaječky Tibetu, které nás měly upozornit, že každý nemá to štěstí, aby žil v demokratické a svobodné zemi, kde máme možnost volby. Jakub Plaskura, 3. A (Vítkovský zpravodaj 4/2012)

Za každým úspěchem najdete člověka Základem úspěchu je vybrat si pravý čas, jedinečné téma, na němž budeme pracovat, a následně dílo uskutečnit. Za každým úspěchem je však konkrétní člověk se svými zájmy, potřebami, touhami, problémy i sny.

- 111 -

12. dubna tohoto roku naši studenti sbírali plody své dlouhodobé práce. Vít Mužík z kvarty se zúčastnil krajského kola dějepisné olympiády a přivezl si první místo s postupem do celostátního kola v Táboře. Ve stejný den se v Opavě konalo okresní kolo Středoškolské odborné činnosti. Tohoto veřejného zápolení se účastnilo devět našich studentů. První místo získali Pavel Škrobánek s prací „Chytře proti AIDS“ (obor Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času), Tereza Škařupová s prací „Islám a právo šaría“ (obor Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory) a Ondřej Žídek s prací „Cenová politika mobilních operátorů vs. český zákazník“ (obor Ekonomika a řízení). Druhá místa obsadili Karolína Grodová s prací „Diabetes mellitus“ (obor Zdravotnictví) a Jan Brodský s prací „Železniční trať Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou“. Všichni tito žáci postupují do krajského kola. Třetí místo pak vybojovali Alexandra Šenková s prací „Anomálie krevního tlaku a jeho prevence“ (obor Zdravotnictví), Klára Prusková s prací „Poválečný odsun Němců z Vítkova“ (obor Historie) a Michaela Solařová s prací „Internetový marketing“ (obor Ekonomika a řízení). A naši radost dovršil kvartán Dominik Skalka, který si po úspěšném vystoupení v okresním kole chemické olympiády vybojoval v krajském kole 3. místo. Všem studentům blahopřejeme a těm, kteří postupují do celostátního, či krajského kola držíme palce a přejeme jim další úspěchy. Mgr. Miroslav Bučánek (Vítkovský zpravodaj 5/2012)

Pozvání mezi diplomaty Pražský studentský summit je vzdělávací projekt, který nabízí každým rokem tři vzdělávací programy pro studenty, tzv. modely NATO, OSN a EU. Já jsem si vybral model NATO, který simuluje jednání a proces rozhodování Severoatlantické rady a probíhá výhradně v angličtině. Úspěchem je vůbec dostat se do modelu, tedy napsat tak dobrou přihlášku, abyste porazili pražská, brněnská, plzeňská, či ostravská gymnázia, nebo školy, na kterých se vyučuje jen v angličtině. Součástí summitu jsou přípravné workshopy, na kterých se student naučí jednacímu řádu, vyjasní si cíle „své země“, tedy v mém případě Estonska, a setká se s důležitými - 112 -

osobnostmi. Zdánlivě malá pobaltská země má v Severoatlantické alianci své slovo, a to nejen kvůli Centru pro kyberochranu, které se nachází v Talinnu. Člověk si tedy musí sehnat informace o „své zemi“, mít dostatečné znalosti o fungování NATO, stále si pilovat angličtinu, dobře a pohotově argumentovat a samozřejmě umět veřejně vystupovat. Na přípravných workshopech jsme si stanovili cíle, které na závěrečné konferenci, zahájené v luxusním hotelu Ambassador na Václavském náměstí za účasti reportérů České televize, musely být probrány, a náš model musel najít na tyto problémy řešení. Na druhý den byl celý summit postaven před krizovou situaci. Izrael zaútočil na Irán, neboť se obává jeho nukleárního programu. Nato Irán zablokoval Hormuzský průliv a znemožnil ropným tankerům proplouvat. Každý jsme tedy obdrželi dopis od našich vlád a žhavá diskuze mohla začít, jelikož každá země hájila své cíle. Model ostatních seriózností.

NATO

liší

se

hlavně

Naše

řešení,

od svou na

kterých jsme se usnesli, se posílají do Bruselu, kde si praví delegáti Severoatlantické aliance přečtou naše návrhy. Pražský studentský summit jsem si užil na

maximum.

Potkal

jsem

studenty, kteří míří na Oxford, či Yale, viděl jsem známé osobnosti, procvičil jsem si své znalosti a dovednosti a užil jsem si zábavy jako pravý delegát. Příští rok chci jet zase, a i když budu maturovat, tak účast na tomto summitu mi už teď dala hodně. Matěj Rucký, septima (Vítkovský zpravodaj 5/2012, Učitelské noviny 19/2012)

Blahopřejeme 14. května proběhlo na TU Vysoké školy báňské v Ostravě krajské kolo Středoškolské odborné činnosti a naši žáci si vedli velmi dobře. Pavel Škrobánek obsadil s prací „Chytře proti AIDS“ (kat. Pedagogika, psychologie, sociologie) 1. místo a postupuje do národního kola. Ondřej Žídek obsadil 2. místo s prací na téma „Cenová politika mobilních operátorů vs. - 113 -

český zákazník“ (kat. Ekonomika a řízení) a rovněž postupuje do národního kola. Tereza Škařupová s prací „Islám a právo šaría“ (kat. Filozofi e, politologie) vybojovala 2. místo. (Vítkovský zpravodaj 6/2012)

Srdíčkový den ve Vítkově Na naší škole už se stalo tradicí, že se zapojujeme do mnoha charitativních a dobrovolnických akcí, mezi než patří také každoroční účast ve sbírce „Srdíčkový den“, kterou pořádá Občanské sdružení Život dětem. Výtěžek sbírky byl tentokrát určen na nákup zdravotnické techniky pro JIP Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. lékařské fakulty UK v Praze a pro Pediatrickou kliniku ve FN v Praze Motole. V rámci České republiky pak pro další dětská zařízení pečující o nemocné a postižené děti. Srdíčkový den letos proběhl 30. března za slunného, jarního počasí. Sbírkovými předměty byly barevné umělohmotné klipy, klíčenky a žetony do nákupních košíků. Všechny předměty do jednoho se prodaly. Letošní rok nám občané města Vítkova doslova vyrazili dech, s tak hřejivým a vlídným přístupem jsme se už dlouho nesetkali. Proto bychom vám chtěli hlavně jménem dětí nesmírně poděkovat. Doufáme, že stejné popularitě se tato sbírka bude těšit i v příštích letech. Anna Blatecká, 4. A (Vítkovský zpravodaj 6/2012)

Vynikající úspěchy v národním kole SOČ Středoškolská odborná činnost je soutěží talentovaných středoškoláků v řešení odborných témat či problémů v celkem 18 vědních oborech. Tato soutěž, která je podporovaná mj. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Sdružením na podporu talentované mládeže či mnoha českými univerzitami, je velmi prestižní záležitostí, díky níž mají nadaní a kreativní studenti českých středních škol možnost ukázat, co v nich je. Ve dnech 15. až 17. června 2012 ve středočeské Kutné Hoře proběhlo národní kolo 34. ročníku SOČ. Studenti maturitních ročníků Gymnázia Vítkov, Pavel Škrobánek a Ondřej Žídek, kteří velmi úspěšně prošli nejdříve školním, okresním a následně krajským kolem této soutěže, se probojovali až do kola celostátního. - 114 -

Pavel Škrobánek obsadil s prací „Chytře proti AIDS“ (kategorie: Pedagogika, psychologie, sociologie) 1. místo v národním kole a kromě finanční odměny od České spořitelny získal i věcné ceny, které poskytl Středočeský kraj, a má možnost zúčastnit se odborné stáže a letní školy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ondřej Žídek obsadil se svou prací na téma „Cenová politika mobilních operátorů vs. český zákazník“ 2. místo v národním kole (kategorie: Ekonomika a řízení) a byl oceněn též finanční odměnou, kterou poskytla Česká spořitelna, cenou Středočeského kraje, finanční odměnou – Cenou rektora Vysoké školy ekonomické v Praze a Cenou ředitele Moravské vysoké školy v Olomouci, dále pak zvláštní cenou, kterou je návrh do soutěže o Ceny České hlavičky. Jako jeden ze dvou studentů Gymnázia Vítkov a současně jako laureát Středoškolské odborné činnosti v tomto roce bych rád uvedl, že během této celé tvůrčí práce získá každý z autorů cenné zkušenosti, seznámí se s novými a zajímavými lidmi, získá hlubší pohled na danou problematiku a naučí se vystupovat před erudovaným publikem. Jsme rádi, že tradice Středoškolské odborné činnosti, kterou na naší škole vybudovala a po dlouhá léta velmi úspěšně pěstovala naše nyní již bývalá paní profesorka RNDr. Alexandra Mikošková, která si dnes užívá zaslouženého odpočinku, pokračuje. Pomyslnou štafetu převzal pan Mgr. Miroslav Bučánek, kterému se podařilo společně s některými kolegy „dovést“ žáky až do celostátního kola. Jakožto úspěšný řešitel SOČky všem vřele doporučuji účast v této léty ověřené soutěži, především pak těm, kteří mají chuť a energii pustit se do něčeho zajímavého, prospěšného i zatím neznámého. Byť se jedna o studijní činnost nad rámec osnov a školních povinností, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že nabyté zkušenosti a poznatky za to rozhodně stoji! Ondřej Žídek, 4. A (Vítkovský zpravodaj 7/2012)

- 115 -

- 116 -

7.10 Tělovýchova a sport

1.

16. - 25. září – sportovně turistický kurz Baško-Polje v Chorvatsku

2.

únor – 15 studentů absolvovalo lyžařský a snowboardový kurz v Beskydech

3.

družstva všech kategorií reprezentovala školu v okrskových a okresních soutěžích ve florbalu, basketbalu, volejbalu, kopané, v lehké atletice a v minikopané; družstvo dívek primy a sekundy obsadilo ve finále moravské divize v álové kopané 2. místo a postoupilo do celostátního kola

4.

proběhly školní turnaje v kopané, florbalu a volejbalu Pavel Pavlík

Zápisky z Chorvatska Koncem září jsem měla možnost absolvovat sportovně turistický kurs v Chorvatsku, který pořádalo naše gymnázium. Ten týden ve mně zanechal spoustu zážitků, které si jistě budu

připomínat

ještě

dlouho. Krásně nám vyšlo počasí. Téměř každý den svítilo sluníčko a slané moře,

jehož

tyrkysová

modř

oslňovala

zrak,

provonělo vzduch široko daleko. O zábavu rovněž nebyla nouze. Kromě toho, že jsme se dokázali bavit i sami s přáteli, nám profesoři vymysleli řadu úžasných aktivit. Dny jsme si zpříjemňovali plaváním, opalováním, ale i petangem, volejbalem, basketbalem a badmintonem. Ovšem chlapci si užívali hlavně fotbalu a pinpongu. Po menších skupinkách jsme jezdili na kolech na Makarskou riviéru a kochali se přitom nádhernou přírodou. Té jsme se dosyta nabažili i při vycházce na pohřebiště Sveti Jur, které leží v horách a my jsme tak měli nádherný výhled na moře i nedaleké ostrovy Brač a Hvar.

- 117 -

Obrovským zážitkem pro nás byla jízda na kánoích a poté rafting, ze kterého jsme si odnesli tolik nezapomenutelných a jedinečných vzpomínek, ale také respektu, protože ne pokaždé se nám dařilo čluny ovládat a ne vždy jsme měli jistotu, že se nám manévr opravdu povede. Nakonec jsme ale všichni dopluli živí a zdraví… Ten den nám pršelo, ale i přesto jsme se bavili hraním karetních her, povídáním a posloucháním hudby. Déšť na druhý den naštěstí ustal a do konce kurzu bylo krásně a teploučko. Večery pak byly ve znamení aerobiku. Pokaždé jsme si rozproudili krev v žilách, rozhýbali tělo, ale také to byly hodiny plné smíchu a zábavy. Poslední den jsme měli téměř volno. Balili jsme si věci, uvařili poslední jídlo a samozřejmě si ještě šli užít moře a sluníčka, protože to nás bohužel s Chorvatskem taky opouští. Večer jsme jeli lodí na Makarskou. Panovala úžasná atmosféra, povídali jsme si a smáli se, pozorovali překrásný západ slunce a lodě, malé, větší i ty obrovské, které pluly kolem nás. Na riviéře nás čekaly poslední nákupy dárků pro rodinu i přátele, dostalo se nám skvělého občerstvení a plulo se zpět. Jen velice neochotně jsme se loučili. Skvělá parta lidí, úžasní profesoři a zdejší milí lidé nám v srdcích zanechali vzpomínky, které si budeme připomínat jistě celý život. Klára Donovalová, sexta (září 2011)

Lyžařský kurz 15. - 20. 1. 2012 Na lyžařský kurz v Beskydech jsme se moc těšili a musíme uznat, že nás vůbec nezklamal. Bylo vážně fajn a hezky jsme si to užili. Skamarádili jsme se s ostatními žáky, měli jsme skvělý kopec, relaxovali jsme buď na pokojích s pytlem legrace, anebo jsme hráli šipky a ping-pong. Ubytování bylo hezké a čisté a jídlo bylo výborné. Byli jsme

rozděleni

na

lyžaře

a

snowboardisty. Měli jsme 3 vleky, z čehož 1 byl pro ty, co se na snowboardu teprve začali učit. Lyžovat

jsme

vždy

chodili

dopoledne a odpoledne. Večer jsme do postele spíše padali, než lehali. - 118 -

Naši instruktoři nás vůbec nešetřili, ba přímo naopak. Ve středu jsme měli, jak se říká „kritický den“, takže jsme jezdili jen dopoledne a odpoledne jsme šli na výšlap na chatu Charbulák. Chata byla velmi útulná a pěkně udržovaná. Následující dny uplynuly jak voda a byl zde pátek, den odjezdu. Dopoledne většina žáků jezdila a zbytek si dobaloval poslední věci. Následoval oběd a šestikilometrové scházení kopce. Zvládli jsme to v pohodě, naskočili do autobusu a odjížděli do Vítkova, kde jsme se rozloučili a zamířili do svých domovů. Adéla Kalužová a Monika Wolfová, prima

Blahopřejeme - Divizní finále Škol7 ve Veselí nad Moravou Družstvo dívek primy a sekundy gymnázia postoupilo spolu se ZŠ Kvasice z moravského finále do národního finále futsalového turnaje dívek Škol7, pořádaného FAČR. (Vítkovský zpravodaj 03/2012)

Odbíjení juniorky 2011/2012 V květnu skončil pro volejbalový oddíl gymnázia další ročník Okresního poháru juniorek. Děvčata letos vybojovala 4. místo. Reprezentovaly nás: Michaela Konečná, Dominika Kundrátová, Kristýna Pretschová, Kateřina Řezníčková, Tereza Škařupová, Barbora Staňková, Marta Kučerková, Klára Donovalová, Kristýna Kundrátová, Gordana Mikešová, Alexandra Šenková a Klára Prusková. Poslední čtyři jmenované hráčky nás zřejmě letos po maturitě opustí a za gymnázium už nenastoupí. Zvláště jim tedy patří dík za reprezentaci města. Poděkování zaslouží také p. Folovský, který oddíl vozil na venkovní zápasy. Scházíme se každý pátek od 15.30 do 17.00 hod. ve velké tělocvičně gymnázia. Těší se na vás trenéři Jan a Pavlína Bartošovi. (Vítkovský zpravodaj 06/2012)

- 119 -

Blahopřejeme Septimáni Jan Faltýnek a Matěj Rucký obsadili 3. místo v okresní soutěži středních škol v plážovém volejbalu v Opavě a zúročili své letité nadšení pro tento sport. Patří jim dík za skvělý výkon a reprezentaci školy. (Vítkovský zpravodaj 7/2012)

- 120 -

7.11 Hudební výchova

Ve školním roce 2011/2012 uspořádala sekce řadu podnětných akcí, z nichž bychom vyzvedli účast na pěveckých soutěžích a návštěvy kulturních akcí. Již na podzim postoupila Adéla Tomanová do celostátního kola soutěže „Slavíci ve školní lavici“ v Brně. Do nejužšího kola vybrala komise omezený počet žáků z celé České republiky. Setkání těchto dětí nebylo pouze soutěží, ale i hudebním svátkem. Adéla reprezentovala důstojně náš region a získala cenné zkušenosti pro svou další uměleckou práci. V prosinci pozvala naše škola pana Mužíka (otce našeho studenta z kvarty) a jeho spolupracovníky z Moravské filharmonie Olomouc, kteří provedli Vivaldiho Čtvero ročních dob v prostorách naší školy. Jelikož se jedná o první programní skladbu, zapojili se studenti ke koncertu čtením příslušných básní. Před Vánocemi jsme nacvičili s vybranými žáky ze všech ročníků vánoční kulturní program, se kterým jsme vystoupili na Vánočním dni otevřených dveří a posléze navštívili domov seniorů ve Vítkově. Spolupráce mezi našimi studenty a domovem je velmi bohatá a naše škola tím navázala na dlouhodobou tradici setkávání mladé a starší generace našeho městečka. V novém kalendářním roce jsme přijali pozvání na okresní kolo soutěže v uměleckých činnostech, které pořádá Základní škola Jana Zajíce ve Vítkově. V kategorii sólového zpěvu získala Adéla Tomanová 1. místo a také v kategorii duetů zvítězila Adéla Tomanová a Petra Švecová z našeho gymnázia. Plesovou sezónou 2012 žila jako každoročně i naše škola. Žákyně Anna Neuvirtová a Adéla Tomanová si připravily kulturní pěveckou vložku, kterou obohatily oba naše plesy. V jarních měsících jsme uspořádali ve spolupráci se střediskem volného času zájezd do Janáčkova divadla na Verdiho operu Nabucco. Této akce se účastnili jak naši nejmenší žáci, tak také vítkovská veřejnost. Spolupráce probíhala nejen se Střediskem volného času, ale také i se ZUŠ Vítkov, kdy jsme v rámci vyučování navštívili vystoupení tanečního oddělení umělecké školy a muzikál.

- 121 -

Aktivně jsme se zapojili do krajského kola soutěže ve zpěvu anglických písní v Ostravě-Hrabůvce. Za naše gymnázium vystoupily studentky Tomanová a Neuvirtová. Zástupce z naší školy spolupracoval také při hodnocení výkonů zúčastněných studentů. Na závěr roku proběhlo ještě několik zajímavých akcí, které nemůžeme opomenout. Jednou z nich je vystoupení Anny Neuvirtové při prodloužení Cesty českoněmeckého porozumění v Guntramovicích. V minulém roce naše škola přispěla k tomuto zajímavému projektu dlaždicí s logem našeho gymnázia a v letošním roce zase kulturním programem. Další závěrečnou kulturní akcí tohoto roku je účast na mezinárodním festivalu evropské písně, který byl pořádán v rámci projektu EUROREGION SILESIA – Ratiboř-Opava. Naše studentky Tomanová a Neuwirtová si z této akce přinesly nejen čestné uznání poroty, ale i spoustu zážitků a navázaných přátelství. 28. června byly vybrány k sólovému účinkování na galakoncertu festivalu evropské písně, což jim bylo zajisté největší odměnou. Naše sekce participovala i na dalších akcích školy, ať už uměleckými vystoupeními na vernisážích (z těch bychom vyzvedli projekt Lidice a uměleckou dílnu studentů AVE ART) či při předávání maturitních vysvědčení. Helena Kozlová-Matyášková

Podzimní koncert Šum v malé tělocvičně našeho gymnázia utichl… K vrtícím se pubertálním žáčkům přichází pět elegantně oděných hudebníků. Kráčejí vznešeným, ale svižným krokem. Koncert právě začíná. Sólista olomoucké filharmonie pan Vít Mužík zahájil koncert krátkým úvodním slovem o skladbě „Čtyři roční období“ od Antonia Vivaldiho. Posléze představil samotné umělce a připomenul, že k této skladbě patří i poetické vsuvky, které na tomto koncertě přednesl Aleš Kocián, žák septimy. Hudebníci se napřímili, žáci ztichli, jelikož se začaly ozývat první dokonalé tóny romantických houslí. Hudebníci se nakláněli do rytmu lyrické písně, pak zase ustali, aby nechali vyniknout ostatní nástroje, jindy zase zpomalili, aby jemně vystihli zpěv ptáků nebo dokonce zrychlili, přesně tak jako se kolébají stromy v letní bouři. Neskutečný příběh jednoho roku zachycený v notové osnově, vyřčený v tónech nás natolik zaujal, že jsme ani

- 122 -

nedutali. Poslouchali jsme, jak přechází letní bouřka, jak zpívají ptáci na rozkvetlých stromech, jak jemné vločky dopadají na zmrzlou zem. Celý koncert jsme proseděli téměř neslyšně a poslouchali jsme, jak nádherně hovoří hudební nástroje. Jejich řeči někteří neporozuměli, ale i přesto si odnesli nezapomenutelný zážitek, který svou neobyčejností zanechal stopy v jejich dalším pohledu na toto umění. Velká poklona patří Antoniu Vivaldimu. Taktéž patří obrovská poklona panu Mužíkovi, který dal do hry celé své srdce a umožnil nám si toto dílo poslechnout. Za skvělou práci bychom měli poděkovat i jeho kolegům. Michaela Konečná, kvarta

Zpívání mezinárodně Koncem června jsem se zúčastnila festivalu Piosenki Europejskiej. Cílem soutěžní přehlídky byla užší spolupráce s polskými dětmi a mládeží, se kterými máme společný zájem hudbu a zpěv. Nejdříve se pořádaly dva konkurzy, první v Ratiboři a druhý v Opavě, kde bylo vybráno asi 15 nejlepších zpěváků. 27. 6. jsme dojeli do Ratiboře, seznámili se s polskými účastníky soutěže a poté se představil lektor workshopu Adam Kosewki, který nás naučil tři sborové písně. Ty jsme měli společně zazpívat na galavečeru. Druhé části soutěže se zúčastnilo 36 zpěváků, z nichž každý měl zazpívat jednu píseň ve svém rodném jazyce a druhou v libovolném evropském jazyce. Většina zpěváků zvolila angličtinu, ale zazněla zde také francouzština i španělština. 15 nejzajímavějších písní pak zaznělo na večerním koncertu a porota konečně oznámila výsledky soutěže. Čestné uznání, které jsem získala, umocnilo krásné zážitky z akce Adéla Tomanová, tercie (Vítkovský zpravodaj 8/2012)

Na cestě k porozumění V roce 1998 začalo občanské sdružení Vlastenecký poutník organizovat mezinárodní projekt Cesta česko-německého porozumění. Na úpatí Červené hory v Budišově nad Budišovkou začala vyrůstat skutečná cesta, na kterou kladou lidé žulové desky s nápisy jako - 123 -

důkaz svého odhodlání kráčet v Evropě Cestou porozumění. Dnes má tato cesta již 216 účastníků z mnoha zemí světa. Účastníky Cesty porozumění jsou obce, města, organizace, rodiny, jednoduše každý, kdo má zájem o vzájemné porozumění a pochopení. Na letošním prodlužování Cesty česko-německého porozumění zpíval opavský sbor Křížkovský a naše studentka Anna Neuvirtová, kterou doprovázela Mgr. Helena Kozlová, její vyučující. Po malé slavnosti probíhala v místní kapličce polní mše. Cele odpoledne se neslo v příjemné a důstojné atmosféře setkávání a úvah o významu i přesahu této akce a o budoucnosti. V loňskem roce zde rovněž studenti a pracovníci naší školy položili žulovou desku se symbolickým nápisem Si fata sinant… (jestliže osud dovolí…). (Vítkovský zpravodaj 8/2012)

- 124 -

7.12 Výtvarná výchova Výtvarnou výchovu v letošním roce vyučovali Mgr. Jaroslav Herman (tercie) a BcA. Michaela Rucká (prima, sekunda, kvarta, sexta). V hodinách je kladen důraz především na rozvíjení tvořivých schopností studentů a teoretická poučení z oblasti historie umění, ať již formou krátkých přednášek, znalostních soutěží nebo motivačních rozhovorů a debat. Výuka se koná nejčastěji ve speciálních učebnách, nezřídka bývá využíváno i komunitní centrum s počítačovou technikou. Práce žáků zdobí ponejvíce třídy. Velká expozice fotografií našich studentů, které pořídili v bývalých břidlicových lomech na Budišovsku, si po výstavách v Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou a Krajském úřadě v Ostravě konečně našla místo v přízemí na chodbách a ve vestibulu naší školy. Studenti sexty, kteří měli hodiny výtvarné výchovy posledním rokem, se s předmětem rozloučili školní výstavou velkoformátových pastelových maleb s názvem „Abstrakce“. Minimaturitní práci z dějin výtvarného umění, na téma „Salvador Dalí“, pak vytvořila a úspěšně obhájila Tereza Ďuríčková. Studenti i vyučující doufají, že i v budoucnu najdou podporu formou grantů, aby své výtvarné aktivity mohli završit podobně úspěšnou expozicí. Jaroslav Herman

Obrázek z Vítkova putuje po světě Tématem mezinárodní výtvarné soutěže, pořádané u nás VŠCHT Praha a určené dětem do 15 let z Evropy a Afriky, byl svět životodárné vody. Do soutěže se zapojili také žáci Gymnázia Vítkov. Ze všech obrázků vybrala česká komise 15 nejlepších, které putovaly do Royal Society of Chemistry v Londýně. Obrázek naší žákyně Terezy Ďuríčkové se tak stal součástí výstavy, jež postupně zavítá do osmi zemí na dvou kontinentech. Po Velké Británii a České republice to budou Německo, Itálie, Španělsko, Keňa, Etiopie a nakonec Jihoafrická republika. (Vítkovský zpravodaj 12/2011)

- 125 -

Předávání cen v Praze Jednoho dne jsem se od naší paní učitelky výtvarné výchovy, Michaely Rucké, nečekaně dozvěděla, že jsem se skvěle umístila

v mezinárodní

výtvarné

soutěži „Životodárná voda“. Někdo kreslil vodu v reálné podobě, někdo zas v láhvi a já se rozhodla, že ji nakreslím jako abstrakci. Nakonec jsem

se

dostala

mezi

patnáct

nejlepších, bez určení pořadí. Byla jsem pozvána na předávání cen do Prahy na Vysokou školu chemickotechnologickou. Pak jsem se jela porozhlédnout po našem hlavním městě. Byl to moc krásný den a klidně bych si ho zopakovala. Tereza Ďuríčková, kvarta

- 126 -

- 127 -

Vzácní hosté, milí studenti, dovolte, abych krátce uvedl vernisáž výstavy, která se dnes rozestřela po celé škole. Jsou to téměř výhradně práce našich studentů, které máme možnost obdivovat. Tentokrát jsme výjimečně sáhli i do archivu, abychom při malé fotografické retrospektivě zavzpomínali nostalgicky též na staré časy. Mně osobně při pohledu na tyto fotografie připadá, jako by to bylo včera a tak mi nezbývá, než věřit fyzikům, že čas je vskutku veličina relativní. Jelikož jsme chtěli vystavit též soudobou tvorbu studentů, mnoho zajímavých archivních snímků jsme museli ponechat v depozitáři, ale navzdory rozličným, ne zrovna optimistickým vizím, zůstáváme optimisty a doufáme, že je budeme moci vystavit příště. Doufáme, že bude to příště a těšíme se na další obdobnou příležitost, při níž nám bude stejně jako dnes velkým potěšením pohlédnout do milých tváří někdejších studentů a studentek a všech příznivců, kteří neváhali navzdory krutým mrazům přijít. V prvním patře jsou ještě instalovány fotografie z cyklů Lidé Vítkovska a Fotografujeme s Jindřichem Štreitem. Zde v přízemí jsme konečně instalovali soubor prací Metamorfózy v krajině břidlicových lomů. Zapomenutá, romanticky zasmušilá lesní zákoutí bývala kdysi svědkem činorodé, někdy i bezohledné těžební činnosti člověka, který ponechává přírodě, aby po něm zacelovala rány. Poslední zmínku ve své promluvě bych chtěl věnovat expozici fotografií, jež zdobí vestibul. Jsou to práce našeho bývalého

studenta

Jana

Drochytky.

Tvarově minimalisticky čisté a barevně vyvážené studie na téma Plocha prosazují, že jde o hloubavého fotografa. Tak jsem Honzu vnímal ještě vloni, když jsem ho učil ve slohu. Bylo radostí číst jeho práce, v nich nikdy nechyběl originální pohled na skutečnost. Přejme mu, ať se ve světě proslaví a doufejme, že zde nevystavuje naposledy. V samotném závěru se mi chce ještě jednou říci: „Díky za návštěvu“ a chce se mi zavolat: „Vivat Gymnázium Vítkov!“ Mgr. Jaroslav Herman, vyučující výtvarné výchovy, 11. 2. 2012

- 128 -

8

Hledání řešení vítkovského školství

Vítkov si gympl pod křídla nevzal Vítkovsko - Desítky lidí, silná slova a emoce. Tak vypadalo středeční jednání vítkovských zastupitelů. Citlivým bodem bylo krajem plánované sloučení místního gymnázia se Střední školou v Podhradí. Je to jako míchat hrušky s jablky, myslí si mnozí. Další v tom ale vidí jediné východisko. Každopádně plánované sloučení škol budí ve Vítkově a okolí silné emoce. Kraj chce místní vyhlášené gymnázium sloučit se Střední školou v nedalekém Podhradí vychovávající mj. automechaniky, kuchaře či kadeřnice: Důvody? Nejsou peníze na jejich provoz. O plánu sjednotit obě nesourodé vzdělávací instituce se jedná již dlouho. Doposud ale všechny tyto snahy končily ve ztracenu. Na středečním zasedání vítkovského zastupitelstva ale padla asi poslední

překážka.

Asi

jediná

možnost,

jak

samostatnost gymnázia zachránit, tkvěla v tom, že jeho zřizovatelské funkce převezme od kraje město Vítkov a zajistí škole financování. Tento návrh však zastupitelstvem neprošel, a tím byla krajským úředníkům v podstatě dána zelená.

Jedna škola zadlužená, druhá se rozpadá Mnozí lidé budou vždy cítit sloučení gymnázia a Střední školy v Podhradí jako křivdu, ale podle některých zainteresovaných nebylo jiného východiska. „Věříme kraji, že projekt bude životaschopný. Oni ve sloučení vidí jedinou budoucnost středního školství na Vítkovsku. Tím, že jsme nepřebrali zřizovatelské funkce gymnázia, ale neříkáme, že od celé věci dáváme ruce pryč. Budeme trvat na tom, aby bylo po sjednocení nadále zachováno gymnaziální i učňovské školství,“ slibuje vítkovský starosta Pavel Smolka (nez.) s tím, že radnice bude s krajským úřadem nadále v úzkém kontaktu.

- 129 -

Pokud dojde skutečně ke sloučení obou škol, existuje několik variant, jak to bude fungovat v praxi. Areál v Podhradí by měli každopádně pro teoretickou výuku studenti a kantoři opustit. Výuka gymnaziální i učňovská by poté částečně probíhala v gymplu a částečně v jednom z pater na Základní škole na náměstí Jana Zajíce. Druhou možností je splynutí dvou vítkovských základních škol a jejich přestěhování do menších prostorů gymnázia s tím, že naopak poskytnou své původní větší prostory pro účely středoškolského studia.

Slzy nepomohly Je sloučení Gymnázia ve Vítkově a Střední školy v Podhradí jedinou možností, aby se obě školy zachránily? Gymnázium by možná pod patronátem radnice přežilo, ale pro Střední školu ve Vítkově-Podhradí by to prý znamenalo rozsudek smrti. „Hrozilo nám úplné zrušení. Jsme rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Celou dobu, co se to táhne, dělal gympl problémy a odmítal to. Ať už by to nakonec dopadlo jakkoli, vítězem se stane jen jeden. Minule to byli oni, dnes my. Bylo to náročné. Objevily se tam i slzy a silná slova. Lidé z gymnázia nás u sebe stále nechtějí,“ popisuje ředitelka SŠ v Podhradí Lenka Návratová s tím, že škola má zatím fungovat dál včetně všech dosavadních oborů. Na gymnáziu už tak nadšení nebyli. „Trochu mě mrzí, že naši zastupitelé tak málo myslí na budoucnost města. Kraj se vylidňuje a okrajové části jako Vítkovsko zvlášť,“ zdůrazňuje ředitelka Gymnázia Marie Mikulíková a upozorňuje na to, že tak hrozí další odliv mladých nadějných lidí z regionu. Prozatím se ale na vítkovském gymnáziu nic zásadně nemění. „Nyní chystáme přijímací řízení pro čtyřleté i osmileté studium,“ dodává na závěr ředitelka Marie Mikulíková. Tomáš Pustka, Zuzana Urbánková (Opavský a Hlučínský deník.cz: Vítkov si gympl pod křídla nevzal [online]. 24. 2. 2012. Dostupné z URL: )

- 130 -

Starosta Vítkova diskutoval s kantory a rodiči o sloučení škol, lidé ho hubovali Vítkov - Jako by to nestačilo. K problému plánovaného sloučení vítkovského gymnázia se Střední školou v Podhradí přibyl další problém, který je zde prý dlouhodobý, ale pro širší veřejnost dosud neznámý. Vyplavalo to na povrch při čtvrtečním setkání starosty Vítkova Pavla Smolky s učiteli místního gymnázia, rodiči a studenty. Rodiče zde totiž opakovaně poukazovali na jednu

z

možných

příčin,

proč

má

gymnázium stále méně studentů a tudíž i málo peněz, což může vést ke sloučení gymnázia s učilištěm v Podhradí. „Všichni tady víme o tlaku ředitelů vítkovských základních škol na děti, aby na gymnázium nechodily. Hází mu klacky pod nohy a vy s tím nic neděláte,“ zlobila se jedna z přítomných maminek. Starosta přiznal, že ředitelé základních škol říkají dětem věci, které by říkat nemuseli. Radnice s tím však prý nemůže nic moc udělat. I když přítomných nebylo mnoho, čelil Pavel Smolka z jejich strany mnoha výtkám. Kantoři i rodiče mu vytýkali, že se podle jejich názoru za své město na kraji málo bije. „Měl byste Vítkov lépe prezentovat, vaše slovo z pozice starosty přece něco znamená,“ vyslechl si starosta Smolka, který v čele města stojí už od roku 1998. I když upozornil, že nerozhoduje ve městě sám, přítomní jako by ho vůbec neslyšeli. Mnozí jsou zklamaní z toho, že vítkovští zastupitelé odmítli před několika dny vzít gymnázium pod svá křídla a tím ho zachránit před sloučením s Podhradím. „Město není schopno vzít všechno. Naše rozhodování vůbec nebylo jednoduché. Chtěl bych vidět vás, jak byste se rozhodovali, kdybyste měli z kraje informaci, že pokud si vezmeme gympl pod sebe, Podhradí bez náhrady zanikne. Ale i tam přece studují děti a jsou zaměstnáni lidé,“ vysvětloval starosta. Jeho názor, že sloučenina obou škol má větší šanci k přežití než každá sama, nikoho nepřesvědčil. Lidé si naopak myslí, že než spojení v nesourodý moloch, mělo se gymnázium

- 131 -

raději sloučit se dvěma základními školami a za takto ušetřené peníze mohl kraj držet učiliště v Podhradí či jinde. Pokud se starosta s kantory a rodiči na něčem shodl, tak na tom, že napíše na kraj dopis s návrhem, aby se Střední škola v Podhradí přestěhovala do budovy Základní školy na Opavské ulici. Pokud by to bylo pro kraj přijatelné, vítkovští zastupitelé by se museli k problému nejspíš vrátit. Na stole by pak měli rozhodnutí o slučování základních škol a dofinancování či převzetí gymnázia městem, které by pak mělo fungovat samostatně. Zuzana Urbánková

Čtenář: Lenka Návratová není ředitelka Chystané slučování dvou středních škol na Vítkovsku, a to Gymnázia ve Vítkově a Střední školy v Podhradí, zvedá místní občany ze židlí. Většina je pro zachování samostatnosti obou, ale tomu nenahrává momentální situace, kdy jim kraj, jako jejich zřizovatel, není schopen poskytnout dostatek financí. V regionu to mezi lidmi názorově vře a začínají se objevovat i další reakce občanů. Například čtenář Petr Vaněk poukázal v e-amilu naší redakci na skutečnost, že Lenka Návratová ze Střední školy v Podhradí vlastně ředitelkou této instituce ani není. „Není mi známo, že by Lenka Návratová byla do současné doby jmenována Moravskoslezským krajem jako ředitelka uvedené školy. Také jsem viděl několik listin, na kterých je podepsána jako ředitelka školy. Jinak řečeno, co si myslet o Lence Návratové, když lidově řečeno veřejnost podvádí?“ ptá se obrazně čtenář a dodává: „Pro mne pracovník školství, který vychovává mládež a podepisuje se neprávem jako ředitelka školy, není důvěryhodná osoba. Lze tedy dále pochybovat o všech jejich slovech a vystoupeních.“ Lenka Návratová tato tvrzení bere s rezervou. „Závidím starosti dotyčnému čtenáři, asi mu uniká podstata problému. Je to jen slovíčkaření. Zastávám funkci ředitelky s názvem zástupkyně statutárního orgánu, je to nejvyšší funkce ve škole a žádný jiný ředitel neexistuje,“ sděluje. Funkci převzala údajně po bývalém řediteli a oficiálně se jmenování ředitelkou neprobíralo právě proto, že ještě není jisté, jak to vůbec s budoucností školy dále bude. Na

- 132 -

dokumenty se prý podepisuje titulem zástupkyně statutárního orgánu, ale jinak ji i při jednáních s krajem oslovují jako ředitelku. „Je to úplně jedno, pod kterým titulem tu funguji. Zastávám funkci stejnou jako ředitelka a také řeším stejné problémy a úkoly. Navíc mám tady třeba zástupkyni. A umíte si představit, že by se její pozice nazývala: zástupkyně zástupkyně statutárního orgánu?“ uzavírá Lenka Návratová. Tomáš Pustka (Opavský a Hlučínský deník.cz: Starosta Vítkova diskutoval s kantory a rodiči o sloučení škol, lidé ho hubovali [online]. 5. 3. 2012. Dostupné z URL: )

Předmět:

Nebuďte lhostejní - stav školství ve Vítkově

Datum:

Wed, 07 Mar 2012 09:12:40 +0100

Od:

Petr Dobeš

Dobrý den, rád bych touto cestou apeloval na občany Vítkovska a všechny ty, kterým není lhostejný osud školství v našem městě. Poslední jednání zastupitelstva, které mělo za úkol schválit koncepci školství, v podobě spojení dvou základních škol, aby byl následně dán prostor pro vyjednávání s krajem o zachování středního školství ve Vítkově, zcela selhalo. Nyní je proces slučování škol pouze v rukou kraje, protože se naše město neschválením koncepce od tohoto distancovalo. Nechci a nemůžu se smířit s tím, že by našim zastupitelům byla budoucnost našich dětí, studentů a města natolik lhostejná. Prosím obracejte se aktivně na zvolené zastupitele města (jejich seznam přikládám v závěru) a dejte tak najevo, že nejste spokojeni s neschválením koncepce školství ve Vítkově. Žádejte po svých zastupitelích svolání mimořádného jednání zastupitelstva, kde se tato otázka znovu otevře a bude se řešit. Je faktem, že neschopnost zastupitelstva schválit školskou koncepci vedla k tomu, že kraj již zaujal stanovisko, které by mohlo vést k zániku, nebo výraznému zhoršení středního

- 133 -

školství ve městě. Neschválením školské koncepce se veškerá aktivita přesunula na stranu kraje a město již stojí pouze opodál, jako přihlížející člen. Proto prosím ty, kterým není lhostejný osud škol ve Vítkově, navštivte nebo jinak kontaktujte své zastupitele a dejte jim najevo, že se Vám nelíbí pasivní postoj města! Dejte najevo, že chcete, abychom se pomocí svých volených zastupitelů znovu aktivně zapojili do procesu transformace školství ve Vítkově a byli kraji rovnocennými partnery v jeho rozhodování. Kdo nezná pozadí, může si přečíst vývoj situace zde:

Zasedání zastupitelstva, které se konalo 22. února tohoto roku, se zúčastnilo několik desítek občanů našeho města. Ve velké míře byli přítomni rovněž zaměstnanci Střední školy v Podhradí, Gymnázia Vítkov a základní školy v Opavské ulici. Důvod byl zřejmý - projednávání koncepce školství na Vítkovsku. Práce na nové koncepci školství začaly již v minulém roce a trvaly několik měsíců. Cílem bylo předložit možné varianty budoucí existence středního a základního školství v našem městě. Osobně se domnívám, že hlavním impulsem byly dopisy odboru školství Moravskoslezského kraje, jejichž prostřednictvím jsme byli požádáni o stanoviska k určitým konkrétním krokům, které kraj připravuje v oblasti středního školství na Vítkovsku. V únoru loňského roku se zastupitelstvo vyjadřovalo k dotazu kraje, zda město chce převzít zřizovatelská práva ke gymnáziu nebo dofinancuje chybějící prostředky na platy jeho pracovníků. Pro informaci uvádím, že zastupitelstvo města tvoří 21 zastupitelů a pro přijetí jakéhokoliv usnesení je zapotřebí 11 hlasů (součet hlasů může být nižší z důvodu nepřítomnosti zastupitelů). Přijata byla tato usnesení: „Zastupitelstvo města nesouhlasí se záměrem převodu zřizovatelských funkcí Gymnázia Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace, na město Vítkov“ (pro 18 hlasů, proti 0, zdržel se hlasování 1). „Zastupitelstvo města souhlasí se zachováním stávajícího stavu zřizovatelských funkcí Gymnázia

Vítkov,

Komenského

145,

příspěvková

organizace,

Moravskoslezským

krajem

a dofinancováním vzdělávací činnosti z rozpočtu města Vítkova“ (pro 12 hlasů, proti 4, zdrželi se hlasování 3 zastupitelé). Na základě těchto usnesení naše město poskytlo v roce 2011 částku cca 170 tis. Kč na dofinancování platů zaměstnanců Gymnázia Vítkov. Následně se na nás kraj obrátil se žádostí o stanovisko k dalšímu záměru, cituji z dopisu: „...V této souvislosti a s ohledem na nutnost pokračovat v řešení aktuální problematiky středního školství

- 134 -

na Vítkovsku se na Vás obracím se žádostí o Vaše stanovisko k záměru zajistit vzdělávací potřeby v této oblasti prostřednictvím jednoho školského subjektu, jež by vznikl splynutím Gymnázia, Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace, a Střední školy, Vítkov-Podhradí, příspěvková organizace. V případě, že město Vítkov tento záměr nepodpoří, budeme nuceni uvažovat o jiných variantách řešení současného stavu.“ Byla tedy zpracována koncepce, ve které byly navrženy čtyři možné varianty řešení. Materiál pak byl zaslán všem ředitelům dotčených škol i dosavadnímu zřizovateli, tedy Moravskoslezskému kraji, k vyjádření. Jednalo se o tyto varianty: Varianta I – sloučení našich základních škol do jedné příspěvkové organizace (využívány by byly obě budovy, jak na Opavské ulici, tak na Komenské ulici) Varianta II – sloučení našich základních škol a gymnázia do jedné velké školy s tím, že by město převzalo funkci zřizovatele gymnázia Varianta III – sloučení obou našich základních škol do jedné školy (tedy do ZŠ Vítkov, Komenského ulice) a sloučení Gymnázia Vítkov se Střední školou ve Vítkově-Podhradí do jedné školy s názvem například „Gymnázium a SŠ Vítkov“ Varianta IV – sloučení obou našich základních škol do jedné ZŠ v Komenského ulici (budova stávající ZŠ v Opavské ulici by se opustila). Ředitelé všech škol dostali předložené varianty k prostudování a následnému vyjádření vlastních stanovisek z hlediska výhod i nevýhod řešení. Moravskoslezský kraj se přiklání k variantě III, případně k variantě II. Dne 23. ledna se uskutečnilo společné jednání za účasti ředitelů všech čtyř škol, zástupců krajského úřadu a vedení našeho města. 8. února pak následoval seminář pro zastupitele, jehož se opět zúčastnili všichni ředitelé dotčených škol. Zde jsme znovu diskutovali o variantách předložených v rámci zpracované koncepce školství. Všem zúčastněným stranám jsme dali dostatek prostoru, aby nám sdělili své názory podložené dostupnými argumenty. Veškeré nashromážděné podklady jsme 22. února předložili k projednání zastupitelům města. Po dlouhé diskusi přišlo na řadu hlasování. Nejprve se hlasovalo o protinávrhu (znění protinávrhu zahájit jednání s Moravskoslezským krajem o podmínkách převodu zřizovatelských funkcí Gymnázia Vítkov na město Vítkov). Tento návrh nebyl přijat (pro 3, proti 10, zdrželo se 6 zastupitelů). Dále se hlasovalo o sloučení obou našich základních škol. Ani tento návrh nebyl přijat (pro 10, proti 7, zdrželi se 2 zastupitelé). Výsledek hlasování tedy znamená, že stále zůstává v platnosti usnesení z minulého roku, kterým neschvalujeme převzetí gymnázia a zároveň nepřistupujeme ke sloučení našich základních škol.

- 135 -

Rozhodování nebylo jednoduché. Přestože si všichni přejeme zachování stávajícího rozsahu středního školství (gymnaziální, střední odborné i učňovské), částečně se rozcházíme v názorech na to, jaká forma bude nejvhodnější. Podle mého názoru se zastupitelé svým hlasováním rozhodli dát prostor pro sloučení středních škol s tím, že sloučený subjekt bude životaschopný a nedojde k omezení jakékoliv formy stávajícího vzdělávání na Vítkovsku. To také budeme od představitelů kraje požadovat. Na druhou stranu jsme připraveni být nápomocni k zajištění úspěšného fungování tohoto sloučeného subjektu. Ing. Pavel Smolka, starosta města 6. 3. 2012

Seznam zastupitelů města: Ing. Pavel Smolka, Zdeněk Hegar, PhDr. Marie Mikulíková, Stanislav Brožek, Olga Burianová, Mgr. Alena Grosová, PharmDr. Jiří Houšťava, Mgr. Oldřich Huška, Štěpán Hutník, Mgr. Tomáš Odstrčil, Ing. Ivan Petrtýl, MUDr. Jiří Pivoňka, Josef Prusek, Mgr. Martin Šrubař, Rudolf Matocha, Oldřich Vícha, Alena Zemanová, Ing. Břetislav Vašíček, Mgr. Blanka Váňová, Ing. Leoš Váňa, Zdeněk Štoček

Od:

Alena Ihnátová

Předmět:

Školství ve Vítkově - názor občanů

Datum:

14.3.2012 11:37:52

Dobrý den, v příloze Vám zasíláme reakci nás jako občanů města Vítkova na současné dění kolem školství ve městě. Žádáme Vás, aby jste věnovali čas k přečtení dalších názorů Vašich voličů. Věříme, že náš dopis pro Vás bude impulsem k opětovnému zahájení jednání a konečnému řešení celé kauzy. Děkujeme, s pozdravem Alena Ihnátová a Petra Kyzková

- 136 -

Od:

Ivan Petrtýl

Komu:

Alena Ihnátová

Předmět:

Re: Školství ve Vítkově - názor občanů

Datum:

14.3.2012 16:09:03

Dobrý den, děkuji za Váš impuls, ale z celého dosavadního jednání cítím nátlak, neobjektivnost a preferenci pouze jednoho řešení. Vezměte prosím v potaz i ostatní skupiny dětí, které gymnázium studovat nemohou. Připustíte-li, že volení zastupitelé prezentují vůli občanů, není pak náhodou, že myšlenka podpory zachování Podhradí cestou spojení s gymnáziem není jen anarchistickou bojůvkou skupinky neústupných, ale má podporu velké části zastupitelů. Máte-li na mysli blaho Vítkova, nemůžete jej stavět pouze na podmínce zachování gymnázia financovaného z rozpočtu města. Vzhledem k tomu, že poslední jednání zastupitelstva žádné rozhodnutí nepřineslo, je určitě další jednání na spadnutí v nejbližší době. S pozdravem Ivan Petrtýl

Předmět:

Dopis zastupitelům

Datum:

Wed, 14 Mar 2012 17:28:55 +0100 (CET)

Od:

Alena Ihnátová

Milí přátelé, kamarádi, členové klubu rodičů, občané, dnes jsem spolu s kolegyní Petrou Kyzkovou zaslaly na e-mailové adresy všech zastupitelů nesouhlas s postoji a jednáním některých zastupitelů týkající se školství ve Vítkově (viz Příloha). Domnívám se, že ani Vám není lhostejná budoucnost vzdělání našich dětí, budoucnost města, proto Vás chci požádat, aby jste svůj názor sdělili rovněž Vy. Pokud nechcete nebo nemáte čas psát nějaké „elaboráty“, jednoduše napište pouze svůj souhlas s našim návrhem a zašlete na níže uvedené e-mailové adresy např. s konkrétním jménem zastupitelů. Naši společnou variantu řešení rozepsal p. Petr Dobeš ve svém návrhu, který Vám spolu s názorem paní J. Obadalové zasílám v Příloze. Dle mého názoru nemá písemný projev takovou váhu jako osobní kontakt, proto hodláme některé zastupitele pozvat k - 137 -

osobnímu projednání naší koncepce. Konkrétní datum, místo a čas sdělím snad co nejdříve opět prostřednictvím e-mailu. Věřím, že nás nebude jen malá hrstka, a že nás podpoříte svou účastí při těchto jednáních i Vy. Děkuji Alena Ihnátová

Seznam zastupitelů: Ing. Pavel Smolka [email protected], Zdeněk Hegar [email protected], podatelna MÚ:

[email protected], PhDr. Marie Mikulíková,

Stanislav Brožek, Olga Burianová, Mgr. Alena Grosová, PharmDr. Jiří Houšťava, Mgr. Oldřich Huška, Štěpán Hutník, Mgr. Tomáš Odstrčil, Ing. Ivan Petrtýl, MUDr. Jiří Pivoňka, Josef Prusek, Mgr. Martin Šrubař, Rudolf Matocha, Oldřich Vícha, Alena Zemanová, Ing. Břetislav Vašíček, Mgr. Blanka Váňová, Ing. Leoš Váňa, Zdeněk Štoček

Vážení zastupitelé města Vítkova, připojujeme se k občanům, kteří vyjádřili své názory k otázce základního a středního vzdělávání v našem městě. Proto Vás žádáme o 5 minut z Vašeho času k přečtení tohoto dopisu. Stejně jako ostatním občanům není ani nám lhostejná budoucnost našich dětí ani budoucnost města Vítkova. Konání několika zastupitelů, kteří dostali při volbách naši důvěru, v nás vzbuzují pochybnosti o tom, zda jsme tuto důvěru vložily do správných rukou. Z názorů některých zastupitelů i pana starosty je jednoznačně zřejmý pouze zájem o finanční stránku věci, ale bohužel opomíjejí mnohem důležitější stránku, a to vzdělávání nejen našich dětí, ale rovněž nás občanů (Komunitní centrum Gymnázia, večerní studium, Galerie Gaudeamus apod.). Obeznámily jsme se se všemi čtyřmi návrhy koncepce školství, které byly předloženy zastupitelstvu. Zcela se ovšem přikláníme k nové variantě navržené p. Dobešem, která byla přednesena p. starostovi na jednání rodičů, občanů a zástupců Gymnázia dne 1. 3. v prostorách Komunitního centra. Tuto variantu není třeba znovu popisovat, byla Vám v rámci apelačního dopisu p. Dobeše zaslána do Vašich e-mailových schránek. Přesto bychom chtěly znovu zdůraznit, že spojením ryze studijního typu školy se školou s odborným zaměřením se sami dobrovolně připravíme o středoškolské studium ve Vítkově, neboť takovýto subjekt nebude dlouhodobě životaschopný. Zájem rodičů přihlásit své dítě ke studiu do podobného typu „hybridního ústavu“ bude téměř nulový, poněvadž každý rodič chce pro své dítě jen to nejkvalitnější, nejlepší, což by se o tomto typu školy - 138 -

nedalo říci ani vzdáleně. S největší pravděpodobností by se dal očekávat také odliv stávajících studentů na školy, které by svou kvalitou splnily jejich původní studijní záměry. Logickým důsledkem by byl rovněž postupný úbytek zájemců o mimoškolní činnosti typu ZUŠ, Městská knihovna, SVČ, celkové kulturní a sportovní vyžití. Úbytek mládeže ve městě by mohl mít zásadní existenční vliv na naše živnostníky, obchodníky apod. Je to v našem zájmu? Naléhavě Vás tedy žádáme, aby jste jako zvolení zástupci občanů konečně začali aktivně jednat a nenechali rozhodování o budoucnosti města pouze na rozhodnutí kraje, kterému na kvalitě rozhodnutí týkajícího se tak malého a možná ne tolik atraktivního města až tak moc nezáleží. S pozdravem Alena Ihnátová a Petra Kyzková

Vážení zastupitelé, Rád bych na Vás touto cestou apeloval a požádal Vás, abyste znovu zvážili a projednali koncepci školství ve Vítkově. Pokud bychom sloučili obě základní školy, tak by se mohlo uvolnit dostatek místa v budově na Opavské ulici pro přesun studentů ze Střední školy na Podhradí – a to pořád ve správě kraje (jen by si kraj hradil provozní náklady a třeba pronájem). Došlo by k úspoře min. 4 milióny z dnešních 5 mil. provozních nákladů na areál na Podhradí. Z této úspory by mohlo být třeba i částečně dofinancováváno Gymnázium. Nezůstaňme stát jako město na vedlejší koleji a nedívejme se jen, jak kraj sloučí obě střední školy v jeden subjekt. Dle mého názoru toto sloučení není šťastným krokem a jsou zde i mnohem lepší a myslím si i životaschopnější varianty. To, že se znovu aktivně zapojíte do jednání s krajem, je možná jedinou šancí našeho města o zachování středního školství a vytvoření cílené koncepce. Bohužel v tomto okamžiku je čas proti nám a je potřeba kraji dát najevo, že jsme jako město znovu zpět aktivně ve hře. Proto Vás prosím o svolání mimořádného jednání zastupitelstva, které se bude touto otázkou znovu zabývat. Nebudu zde přikládat důvody, které mě vedly k preferování této varianty. Jsem obeznámen se všemi 4mi dříve navrhovanými variantami, které jste již projednávali a tato výše popsaná se mi zdá jako nejprůchodnější a logicky si ji umím zdůvodnit. V této situaci není možné sedět s rukama v klíně a čekat až to nějak vyhnije. Děkuji, Bc. Petr Dobeš, občan Vítkova - 139 -

Vážení zastupitelé města Vítkova! Ráda bych se vyjádřila k základnímu i střednímu školství ve Vítkově. Z povzdálí sleduji dění kolem obou základních škol, gymnázia i Střední školy na Podhradí, a protože jsem občanem Vítkova, není mi lhostejné, jak to bude dál. Prosím, abyste mi věnovali čas a dočetli do konce. Sama jsem absolventkou zdejšího gymnázia a obě mé dcery také. Mám k této škole osobní vztah a záleží mi samozřejmě i na současných a budoucích studentech. Pěknou řádku let učím na základní škole a vykonávám funkci výchovného poradce, mám tedy za to, že jsem s problematikou středního školství našeho okresu dostatečně obeznámena. Sleduji spojování středních škol Opavska v důsledku malého počtu studentů a rozumím těmto krokům. Rozumím např. spojení Obchodní akademie a Střední školy poštovní a logistické v Opavě, protože obě mají studijní obory podobného či stejného zaměření. Ale moc nechápu, co může vzniknout sloučením školy s ryze studijními obory a učiliště s ryze praktickými obory. Přiznávám také, že nerozumím ekonomické stránce věci. Přesto si dovoluji podotknout, že přes všeobecný nedostatek financí bychom měli nadřadit vzdělání a jistý vyšší stupeň společenské prospěšnosti nad peníze s vědomím, že budoucnost nám dá za pravdu. Mám ještě přinejmenším jeden důvod, proč mi záleží, aby střední školy ve Vítkově zůstaly tak, jak jsou, případně aby se sloučily základní školy s gymnáziem. Tato kombinace se zdá být logická. Již dlouhou dobu ministerstvo školství usiluje o integraci žáků na základních školách. Jinými slovy žádají, aby žáci slabí byli ve třídách spolu s žáky nadanými. Také vím, kolik podpůrných opatření, programů, aktivit a financí se vynakládá na to, aby se žáci slabí svými vědomostmi alespoň přiblížili žákům nadprůměrným. Nelituji námahy ani financí na to vynaložených, ale výsledky z různých důvodů nesplňují očekávání. Není to pouze moje zkušenost, hodně kolegů vidí situaci stejně. Co je důsledkem toho? Nadaní žáci jsou nuceni přizpůsobit se pomalému tempu výuky a nižším nárokům, které vyžadují žáci prospěchově slabí. Nemají prostor získávat dovednosti a rozvíjet své schopnosti v souladu s jejich možnostmi. Tito žáci nemají žádné aktivity a programy, jak své schopnosti rozvíjet, žádné takové nejsou. To je hlavní důvod, proč toto píšu a je mi upřímně líto, že státu snad nezáleží na naší budoucí inteligenci. Věřte mi, taková je situace téměř ve všech třídních kolektivech na základních školách. Žáci nadaní - 140 -

neodcházejí na osmileté studium gymnázia, protože škola nechce ztratit finance na tohoto žáka. Na druhé straně přibývá žáků, kteří odsedí v sedmi třídách devět let školní docházky naprosto nedotčeni vzděláním a končí na úřadech práce. Proto žádám: nechejme našim bystrým a ctižádostivým dětem možnost rozvíjet své nadání v takových školách a kolektivech, kde jejich plnému rozvoji nebude nic bránit. Prosím vyvarujte se takových rozhodnutí, které situaci v již tak zkaženém školství ještě zhorší. Dejte najevo, že Vám záleží na rozvoji našich dětí a také na rozvoji celého regionu. Se srdečným pozdravem Mgr. Jana Obadalová

Od:

"Starosta" <[email protected]>

Komu:



Datum:

22.03.2012 15:57

Předmět:

Dopis zastupitelům města

Vážená paní kolegyně, vážený pane kolego, obracím se na Vás, jako na zastupitele našeho města, ve věci řešení školské otázky ve Vítkově. V současné době jste více či méně informováni, kontaktováni či vyzýváni k aktivitám v otázce budoucí formy existence základních a středních škol ve Vítkově. Nemohu si dovolit mluvit za jiné, ale osobně jsem pevně přesvědčen o tom, že v našem městě si nikdo nepřeje, aby došlo k omezení či dokonce zrušení středního školství ve Vítkově. Předpokládám, že s tímto vědomím přistupovali všichni zastupitelé k hlasování, které proběhlo na minulém zastupitelstvu. To, že jsme nehlasovali všichni jako jeden muž přece neznamená, že někdo hlasoval lépe a někdo hůř. A nebo že by někomu bylo školství ve Vítkově lhostejné. Možná to způsobilo to, že ne všichni máme stejný rozsah informací a také to, že některé věci pouze předpokládáme a nikdo nemůže stoprocentně říct, jak v budoucnu dopadnou. Je dobře, že se o tyto otázky veřejnost nejenom zajímá, ale také se aktivně zapojuje do rozlousknutí této nejednoduché a citlivé situace. V současné době koluje mezi zastupiteli a zainteresovanou veřejností otevřený dopis a konkrétní návrh varianty, která předpokládá zachování obou samostatných středních škol a spojení základních škol. Dále řeší přemístění jak střední školy z Podhradí, tak stávající - 141 -

základní školy v Opavské ulici. Pokud je tato varianta ta nejlepší, která zachová stávající rozsah středního školství, pak jsem pevně přesvědčen, že ji podpoří většina zastupitelů. Potřebovali bych ovšem vědět, jestli je reálná a pokud ano, tak za jakých podmínek. V materiálu mi chybí odborné stanovisko a argumenty zejména gymnázia, ale i ostatních škol, kterých se tato varianta týká. Potřebujeme vědět, jestli se 212 žáků opavské školy v 11 třídách vejde do školských objektů v Komenské ulici. Je tam tolik volných tříd? Budeme muset stavět nové třídy? Budeme muset třídy slučovat a pokud ano, tak kolik dětí bude v těchto třídách? Potřebujeme vědět, kolik peněz chybí gymnáziu v tomto roce na mzdy všech pracovníků. Bude tuto částku hradit kraj? Bude ji hradit město ze svého rozpočtu? Kolik studentů by muselo chodit na gymnázium, aby mělo dostatek prostředků na platy? Potřebujeme vědět, čeho docílíme sloučením našich základních škol. Bude v této jedné škole více dětí než je nyní ve dvou samostatných? Co nás vede k domněnce, že jedna základní škola = více dětí na gymnáziu? Potřebujeme znát, plusy a mínusy této varianty z pohledu pedagogického a organizačního. Na základě výše uvedeného navrhuji vytvořit pracovní skupinu složenou ze zástupců všech 4 škol, kterých se koncepce týká, zástupců města a zainteresované veřejnosti. Tato skupina by měla připravit všechny dostupné podklady a upozorní na výhody a úskalí předložené varianty. S touto nabídkou oslovím všechny 4školy, pana Dobeše a další zainteresované občany. Pokud by někdo chtěl v této skupině pracovat, ať se mi přihlásí. Pokud zastupitelstvo zváží, že jsou důvody k tomu, aby se znovu vrátilo k otázce školství, tak to jistě udělá. Ing. Pavel Smolka

- 142 -

DOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA VÍTKOV z března 2012 Vážený pane starosto, v úvodu bychom se Vám rádi představili. Jsme studenti vítkovského gymnázia. Spolu s dalšími, jsme se i my zúčastnili vašeho jednání v komunitním centru naší školy. Popravdě, jsme po tomto jednání dosti v rozpacích. Neukázal jste přílišnou ochotu pomoci lidem, kteří za tuto školu bojovali a dokonce i mnoha občanům našeho města. Lidé si stěžují. Jak občanům, tak i nám vadí, že se za nás nepostavíte. Že „své“ město nehýčkáte tak, jak bychom od člověka vašeho postavení očekávali. Chceme zde udržet pracovní příležitosti, vzdělanost a kulturu. To jsou totiž věci, které si nemůžeme dovolit ztratit. Co jiného by nám v tomto městě zůstalo? Lidé odcházejí a vy si toho možná nevšímáte. Odcházejí proto, že už to není město, do kterého se lidé rádi vraceli, ale co je důležitější, měli ho rádi a dříve by je myšlenka stěhování snad ani nenapadla. Dnes se chtějí stěhovat za lepším! Kdo jiný by měl orodovat za gymnázium, když ne právě my, jeho studenti. Stavíte si proti sobě barikádu. Bojíme se postupné ztráty vzájemné důvěry a to přeci nikdo nechceme. Naše slova nejsou prázdná, jste teď horkým tématem v mnoha zdejších rodinách. Vždyť i Vám samotnému to musí být nepříjemné. „Je něco shnilého ve státě dánském“, napsal v jedné ze svých her Shakespeare. Tím chceme říci pouze jedno. Vítkov netvoříte jen Vy a váš úřad, ale jsme to my občané, kteří mu dáváme život. S tímto jednáním nemá Vítkov příliš světlé vyhlídky. Co z tohoto města bude za pár let? Bezvýznamný bod na mapě, kde lišky dávají dobrou noc? Pociťujeme nejistotu. Máme pocit, že naše slovo pro Vás příliš neznamená. Že nás neslyšíte, nebo spíše nechcete slyšet. Toto jsou obavy lidí, kteří Vám věřili. A vy zase věřte, že pokud nám všem dokážete, že na své místo opravdu patříte, potěší nás to a s vděčností Vám to budeme plnými doušky vracet. Víme pane starosto, že nedokážete zázraky. Uvědomujeme si, že pokud se o něčem jedná, musí to schválit zastupitelé města. Na druhou stranu si ale také myslíme, že kdyby Vám opravdu šlo o to, postarat se co nejlépe o své občany, dokázal byste možná některé názory zastupitelstva třeba alespoň částečně ovlivnit. Tímto na Vás chceme jako studenti apelovat, abyste bojoval za své občany a voliče. Nevěříme v lepší budoucnost gymnázia při spojení se SŠ Podhradí. My jen chceme zachovat tento odkaz vítkovské vzdělanosti i příštím generacím. A právě za tímto účelem Vám zasíláme tento dopis a podpisy studentů a občanů Vítkova s prosebnou žádostí ke změně současného stanoviska. Klára Donovalová, Jakub Plaskura, Michal Škrobánek

- 143 -

Předmět:

Žádost o spolupráci

Od: Datum:

Zuzana Veselá 30.3. 2012, 08:38

Vážení kolegové, přeposílám materiál pana starosty a žádám vás všechny o písemná stanoviska k uvedené variantě, tak jak je uvedeno v příloze a v otázkách pana starosty. Vaše připomínky očekávám do pondělí 12.00, abychom vám mohli poskytnout včas souhrnný materiál pro město. Děkuji. M. Mikulíková

Vážená paní ředitelko, vážený pane řediteli, obracím se na Vás se žádostí o spolupráci při zhodnocení reálnosti varianty řešení školství ve Vítkově, kterou předkládají aktivní občané našeho města. Tato variante je popsána v příloze včetně výhod, které přináší. Tato varianta nebyla zahrnuta mezi ty, které město mělo rozpracované v koncepci a ke kterým jste se vyjadřovali. Osobně se domnívám, že bez Vašeho odborného názoru není možno tuto variantu předložit zastupitelům. Prosím Vás, abyste uvedli všechna pozitiva i rizika, ekonomické, organizační a pedagogické dopady, které by realizací této varianty nastaly. Zejména by bylo dobré uvést pozitivní i negativní dopady pro organizaci, kterou řídíte, pokud by byla předložená varianta realizována. Dovolím si napsat několik otázek, které mě u této varianty napadly: –

Po sloučení základních škol se do areálu ZŠ Komenské žáci nevejdou. Kolik a jak velkých tříd by bylo nutno pronajmout na gymnáziu?

–

Jaké jiné důvody, kromě uvolnění budovy ZŠ Opavská, jsou pro sloučení základních škol v této variantě?

–

Jaký dopad bude mít sloučení základních škol na objem finančních prostředků na mzdy a případný pokles pracovníků a to jak pedagogických, tak nepedagogických?

–

Jak hodlá gymnázium řešit deficit cca 700 - 800 tis. Kč na platy?

–

Jaký cílový stav vidí gymnázium, jako nejideálnější, který by zajistil gymnaziální vzdělání ve Vítkově?

- 144 -

–

Jakým způsobem by střední škola, po přestěhování do budovy ZŠ Opavská, zajistila stávající rozsah výuky?

Předpokládám, že o této variantě neslyšíte poprvé, takže jste již o ní přemýšleli. Proto si myslím, že není nereálné, aby jste se vyjádřili do konce příštího týdne. Všechny podněty a stanoviska Vám všem opět rozešlu a dám je také k dispozici i Bc. Dobešovi a zastupitelům, kteří projevili zájem, podílet se na přípravě varianty, kterou budeme nejenom navrhovat vedení kraje, ale budeme také připraveni ji realizovat. Tedy bude podpořena usnesením zastupitelstva. Předem Vám děkuji za spolupráci Ing. Pavel Smolka

P.S. Je mi jasné, že každý z Vás může mít rozdílný názor na řešení školství. O to složitější to máme my, zastupitelé, kteří musí učinit rozhodnutí. K tomuto rozhodnutí potřebujeme co nejvíce argumentů, které by měly být podloženy fakty. Emoce a filozofování nemusí být tím nejlepším rádcem.

Návrh varianty školské koncepce ve Vítkově Navrhujeme umístit Střední školu, Vítkov - Podhradí (SŠP) do budovy stávající ZŠ na Opavské ulici. Střední škola stejně jako gymnázium by zůstaly jako dva samostatné subjekty ve správě kraje. Výhody této varianty: Opuštění areálu SŠP - V současné době činí pouze provozní náklady areálu SŠP zhruba 5,4 milionů Kč ročně. V případě přesunu SŠP do areálu Základní školy na Opavské ulici, tedy do majetku města, lze jednoznačně předpokládat nezanedbatelnou finanční úsporu, která může být použita na dofinancování GV. Přesun SŠP do zrekonstruovaného objektu - V objektu ZŠ na Opavské ulici proběhla v nedávné době nákladná rekonstrukce budovy a sportoviště. Budova je moderně a plně vybavena pro potřeby studentů a pedagogů. Přesun SŠP do centra města - Budova ZŠ na Opavské ulici leží v centru města, nedaleko autobusového nádraží. Pro pedagogy i studenty by byla poloha areálu nové SŠP časovou i finanční úsporou. Výrazně by se zlepšila dopravní dostupnost (přímé autobusové a vlakové spojení). Ve volných hodinách během výuky nebo po ukončení výuky lze využít možnost návštěvy různých kulturních a sportovních akcí a zařízení ve městě. - 145 -

Základní škola vs. Střední školy - Nový právní subjekt Základní školy by skýtal lepší možnosti komunikace se středními školami v oblasti náboru nových studentů. Stabilizace úrovně SŠP a GV - Zachováním obou právních subjektů SŠP a GV s kvalitní úrovní vzdělání zvyšuje nejen prestiž města, ale zároveň stoupá pravděpodobnost rostoucího zájmu uchazečů o studium na těchto školách i z ostatních oblastí regionu. Zachováním samostatné odborné školy (SŠP) a samostatné školy s všeobecným vzděláním (GV) snížíme riziko nárůstu „nenaplněných tříd“, a s tím související vyšší náklady na dofinancovávání mzdových prostředků. Odborné školy mají výuku dělenou na teorii a praxi. Počet žáků na praxi je snížen podle oborů na 12 nebo ještě méně. Vzhledem k odlišnosti typu škol a nároků na studenty by se nepodařilo spojit výuku v teoretické části (český jazyk, matematika, AJ, atd.) tak, aby byl ve třídě spojeného subjektu splněn počet alespoň 22 žáků. Stabilizace úrovně města - Vítkov je malé město s nepříznivým geografickým umístěním v rámci kraje a nepříznivým demografickým vývojem. Je zde vysoká míra nezaměstnanosti (viz tabulka nezaměstnanosti Vítkovsko v %) a nedostatek pracovních příležitostí. Vývoj nezaměstnanosti Vítkovsko v %1: 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 16,89 17,32 17,68 18,64 17,80 16,69 14,46 12,16 13,03 17,42 18,20 15,24 Tento problém se nedotýká pouze města Vítkova, ale i přilehlých obcí a měst, ze kterých dnes dojíždí studenti do škol. Zachování středního školství ve Vítkově je tak alespoň částečnou zárukou stabilizace naší oblasti. V nemalé míře je na existenci středních škol závislé fungování i dalších subjektů a činností jako je ZUŠ, Knihovna, dopravní obslužnost, obchodníci, živnostníci, kulturní a sportovní akce, apod. Poznámka: Vítkovsko se rovněž řadí mezi seznam regionů se soustředěnou podporou státu pro roky 2007-2013 viz Usnesení vlády č. 141 ze dne 22. února 2010.2

Závěr: Mělo by tedy být i v zájmu kraje podpořit tuto variantu, která vychází ze střízlivých odhadů a má dobré vyhlídky do budoucna a může naopak přinést i další rozmach středního 1 2

http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/casova_rada_vybrane_ukazatele_za_so_orp_vitkov/$File/ORP_Vit.xls http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=5820b0e8-2106-4be7-a3a4-178e7c50e5f8

- 146 -

školství na Vítkovsku. Při souhlasu s touto variantou je město připraveno obratem schválit sloučení svých dvou ZŠ do jednoho subjektu a přeorganizovat stávající třídy.

Gymnázium, Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace

Vážení rodiče, v souvislosti s projednávanou koncepcí dalšího rozvoje školství v našem městě se na vás obracíme s prosbou. V rámci připomínkového řízení bychom rádi znali váš názor na budoucnost naší školy. Vyberte prosím variantu, která by vám lépe vyhovovala (zakroužkujte číslo odpovědi). 1. Sloučení gymnázia a základních škol 2. Sloučení gymnázia a SŠ Vítkov-Podhradí

Rád(a) bych dodal(a):

Děkujeme za vstřícnost. Podpis:

PhDr. Marie Mikulíková a kol.

Sloučená škola – poznámky k materiálu SŠ Vítkov Sloučená škola vůbec nemá žádnou záruku, že bude do budoucna fungovat. Jak je uvedeno ve stanovisku SŠ Podhradí, vedoucí odboru školství p. dr. Lenčo uvedl, že by samostatnost SŠ mohla znamenat její konec. Proč asi odbor školství takhle uvažuje? Důvod je jediný. Chybí žáci, a tím prostředky na mzdy. Ani sloučená škola nebude mít dostatek žáků. Při zrušení 8letého studia ubude žáků na gymnáziu, zůstanou pouze 4 třídy, v žádném případě nebudou mít 22-30 žáků. Při současném počtu žáků na základních školách nelze předpokládat, že by se stav během 6-7 let změnil. Více dětí je teď ve školkách tzn., že až za 9 let bude více žáků pro spojenou SŠ. Protože výuku nelze spojovat, přibude ve spojené škole málopočetných tříd a bude třeba dofinancovávat mzdy. Jak dlouho bude takovou školu MSK

- 147 -

podporovat? Určitě to nebude 9 let (než budou vycházet školkové děti). Zřizovatel školu pro nedostatek žáků zruší a nebude tady žádná možnost středoškolského studia. SŠ na ZŠ Opavská by měla výhodu v lepší dopravní dostupnosti, v atraktivnějším umístění a možná by tak získala i více žáků než teď. Nová spojená škola může mít širokou vzdělávací nabídku, ale především potřebuje žáky, čím více se žáci rozmělní do učebních oborů, tím více bude málopočetných tříd a prostředky na mzdy budou stále chybět. Průměrný počet žáků na 2. stupni gymnázia bude v příštím roce cca 15, na třetím 21, tedy celkový průměr cca 18. Aby škola dobře fungovala bez dofinancování, musí být průměrně 22 žáků na třídu (každý žák navíc je jen k dobru). Toho stěží dosáhneme spojením G a SŠ, při spojení G se ZŠ je tato možnost reálná. Ve Vítkově škola, která nebude podporována městem (při současném financování škol) prostě nepřežije. Podobně je to např. u dofinancovávání dopravy, kde to vloni činilo cca 400 tis. a jistě nikdo nebyl a nebude proti. Zastupitelé si jistě uvědomují, co město ufinancovat může a co ne. Spojením G + ZŠ se dají optimalizovat počty žáků ve třídách, spojit výuku na vyšším stupni ZŠ a 8letém G např. Vv, Tv, Hv, příp. On. Není třeba žádných zvláštních analýz k tomu, aby se zjistilo, že škola funguje tehdy, má-li dostatek žáků. Spojená škola (G + SŠ) takovou záruku nedává. Nový subjekt je schopen stabilizace (ZŠ + G), G + SŠ jen stěží, navíc je třeba řešit praxi a ubytování. Financování školství je dnes velkou neznámou, určitě dojde změn, ale dnes nikdo není schopen s určitostí sdělit, jaké změny to budou a odkdy budou platit, zda bude normativ na žáka, příp. se budeme spíše orientovat na třídu, event. bude kombinace obojího, ovšem předpokládáme, že počet žáků bude opět hrát důležitou roli. Diskutuje se i o dalších faktorech, zvl. sociálních. Gymnázium má zatím dofinancovávánu výuku v málopočetných třídách (do 31. 12. 2012), což bylo ze strany krajského zastupitelstva dobré rozhodnutí, neboť podmínky na Vítkovsku, příp. Rýmařovsku se opravdu liší od podmínek v centrech. Letošní navyšování prostředků na mzdy nepedagogických pracovníků ze strany kraje se týká většiny škol, vč. SŠ Podhradí. Vážný problém financování platů nepedagogických pracovníků se musí dořešit centrálně, vázání se samozřejmě týká naprosto všech. Dofinancovávání platů kraj řešil např. i v rámci rozvojového programu Hustota, kde byla gymnázia, vč. našeho, oceňována spíše symbolicky, narozdíl od některých odborných škol, vč. SŠ Podhradí. Naše škola nemá tolik možností pronájmu, ale získává prostředky doplňkovou činností, což činí ročně 250 – 300 tis.

- 148 -

Je třeba dodat, že budova naší školy je z roku 1929 a postupně dle možností provádíme generální plán rekonstrukce, tedy byla vyměněna střešní krytina a opravena střecha,

provedena

plynofikace,

rekonstruována

WC,

elektroinstalace,

částečně

vodoinstalace, dále topení, vyměněna okna a zbývá vyměnit osvětlení ve třech učebnách a jedné laboratoři, opravy suterénu budou realizovány částečně z vlastních prostředků, částečně z pojistky (zatečení při letošním tání sněhu), ostatní je v jednání, neboť kraj jsme o havarijní situaci včas informovali. Škola je velmi dobře vybavena pomůckami, literaturou atd., za rozumné považujeme financovat raději toto, příp. vzdělávání pracovníků a další aktivity, nikoliv židle, když ubývá žáků… Kdo situaci nezná, rádi ho ve škole uvítáme, zatím tak učinil málokdo. Za důležité považujeme rovněž názory odborníků na samotný proces slučování nesourodých celků. Dále postrádáme zhodnocení dlouhodobých zkušeností s tímto modelem. Jen ekonomická analýza nestačí… Zabýval se někdo zkušenostmi gymnázií, která jsou dlouhodobě spojená se ZŠ u nás, či v zahraničí? Příklady jsou...Známe stanovisko ČŠI ? pracovníci gymnázia

Stanovisko města k otázce školství ve Vítkově Z jednání zastupitelstva města ve středu 27. června 2012 Zastupitelstvo města mělo na svém jednání dne 27. 6. na programu devatenáct bodů. Ve srovnání s jinými se dá říct, že jich nebylo mnoho, přesto se jednání konalo až do osmé hodiny večerní. Důvodem byl bod č. 4 s názvem „Návrh usnesení ke školské problematice a koncepci školství ve Vítkově“. Zpravidla se jednání zastupitelstva zúčastňuje jen několik občanů. Pokud se však projednávala otázka školství, býval sál zaplněn do posledního místa. Ani toto jednání nebylo výjimkou. V hledišti seděly desítky občanů, zaměstnanci škol a také studenti. Zastupitelstvo zahájil starosta města pět minut po půl čtvrté. Trvalo přibližně 20 minut, než jsme se dostali k bodu školství. Po úvodním slově pana místostarosty Hegara byla zahájená diskuze. Zpočátku to vypadalo, že nikdo diskutovat nehodlá, což by nás všechny překvapilo, ale diskuzi zahájil svým prvním příspěvkem jeden ze zastupitelů. Pak se u mikrofonu střídali se svými názory a dotazy nejenom zastupitelé, zástupci škol, občané, ale i studenti. Padaly mnohé argumenty podporující tu či onu variantu. V sále byl také - 149 -

přítomen PaedDr. Libor Lenčo, vedoucí odboru školství, mládeže a školství Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Přestože nebyla jeho účast předem avizovaná, ochotně odpovídal na dotazy zastupitelů. Diskuze trvala téměř hodinu a půl a musím říct, že byla vedena korektním způsobem. V jejím průběhu padl návrh, aby hlasování bylo tajné. Následně padaly argumenty jak pro tajné hlasování, tak pro veřejné hlasování. Nakonec se většina zastupitelů přiklonila k tajnému způsobu. Zastupitelům byly předloženy čtyři návrhy usnesení. Pořadí návrhů bylo stanoveno na základě doporučení zastupitelů, které vzešlo z jednání, jež se konalo 30. 5. Postupně se mělo hlasovat o těchto návrzích usnesení: 1) Zastupitelstvo města souhlasí se sloučením Gymnázia, Vítkov, Komenského 145, p.o. a Střední školy, Vítkov-Podhradí, p.o. 2) Zastupitelstvo města souhlasí se sloučením ZŠ Vítkov, Komenského 754, p.o. a ZŠ Vítkov, Opavská 22, p.o. za předpokladu směny budov Gymnázia a ZŠ Vítkov, Opavská 22. 3) Zastupitelstvo města revokuje usnesení č.j. 171/4 ze dne 23. 2. 2011: Nesouhlasí se záměrem převodu zřizovatelských funkci Gymnázia, Vítkov, Komenského 145, p.o. na město Vítkov 4) Zastupitelstvo města souhlasí se sloučením ZŠ Vítkov, Komenského 754, p.o. a ZŠ Vítkov, Opavská 22, p.o. a převzetí zřizovatelských funkcí Gymnázia Vítkov, Komenského 145, p.o. za předpokladu směny budov Gymnázia a ZŠ Vítkov, Opavská 22. Rozhodování zastupitelů nebylo vůbec jednoduché. Přestože byli všichni vedeni úmyslem rozhodnout v této věci co nejlépe ve prospěch stávajícího

budoucího rozsahu

zachování

středního

školství

ve Vítkově, nebylo a není možné říct, která ze dvou

předložených

variant

je

stoprocentně ta správná. Hlasování bylo přítomno všech 21 zastupitelů a všichni jasně

vyjádřili

se při hlasování

svůj nezdržel.

názor. Tajné

Nikdo hlasování

dopadlo

tak,

že pro usnesení

č. 1 bylo

12 zastupitelů a proti 9. Usnesení č. 2 schválilo 13 zastupitelů a proti bylo 8. Bylo tedy rozhodnuto, že město nepřebere gymnázium a nesloučí ho se svými základními školami, ale - 150 -

naopak souhlasí s tím, že Moravskoslezský kraj má sloučit gymnázium a střední školu v Podhradí do jednoho objektu ve Vítkově. Pokud by této sloučené škole nestačily prostory gymnázia, jsme připraveni dát jí k dispozici budovu školy v Opavské ulici. Zda bude toto rozhodnutí správné, ukáže až budoucnost. Jsem přesvědčen, že pokud budoucí vedení této sloučené školy, kraj jako zřizovatel, ale i naše město budou vytvářet co nejlepší podmínky pro chod školy, prokáže se, že tento model je životaschopný a do budoucna zajistí zachování široké nabídky středního vzdělávání nejenom pro občany našeho města, ale celého Vítkovska. Ing. Pavel Smolka, starosta města Vítkov-Oficiální stránky Města Vítkov: Stanovisko města k otázce školství ve Vítkově [online]. 29. 6. 2012 [Cit. 12. 7. 2012]. Dostupné z URL:

Tři hlasy a školy se sloučí Sloučení Gymnázia Vítkov a Střední školy v Podhradí je zase o krok blíž. Místní zastupitelé totiž na toto spojení kývli. Teď už schází jen definitivní potvrzení kraje a k zasnoubení tohoto radikálně odlišného páru škol může dojít. Vítkov - Je to od počátku malá válka. Jedni chtějí mermomocí zachovat samostatnost obou škol, druzí argumentují tvrzením, že sloučení, byť poměrně nesourodé, je jediná možnost, jak udržet obě školy při životě. Kraj jako jejich zřizovatel, už na ně údajně nemá dost peněz. Problémem je prý rovněž obsazenost jednotlivých tříd, studentů je málo. Proto se přišlo s tímto nevšedním řešením. „Pro slučování středních škol existovaly dvě varianty. První bylo sloučení Střední školy Vítkov-Podhradí a Gymnázia Vítkov. Druhá varianta byla o sloučení dvou místních základních škol a převzetí zřizovatelských funkcí gymnázia do správy města. Škola v Podhradí by byla přesunuta z dosavadního areálu a uvolnilo by se pro ni místo v budově základky v Opavské ulici,“ vysvětluje jeden z odpůrců sloučení Petr Dobeš a dodává: „Zastupitelé bohužel rozhodli, možná účelově, o sloučení střední školy a gymnázia. Toto rozhodnuti ale dle mého názoru nic dlouhodobě neřeší.“ Na jednání vítkovského zastupitelstva, které se uskutečnilo v minulých dnech, došlo skutečně k odsouhlasení této varianty, a to těsným poměrem 12:9. Debata se protáhla - 151 -

zhruba na hodinu a se svými argumenty vystoupili zástupci obou stran. Přítomen byl za krajský úřad rovněž vedoucí odboru školství, mládeže a sportu Libor Lenčo. Právě na kraji teď totiž leží další krok. „Nyní je nutné připravit podklady pro krajské zastupitelstvo a radu,“ říká Lenčo a tvrdí, že školy nebudou určitě sloučeny dříve než v roce 2013. Jaké bude přesné datum, však prý nelze nyní říci. Nejpravděpodobněji se jeví červenec. A co se stane s rozlehlým areálem Střední školy v Podhradí, až zůstane opuštěn? Bude chátrat?

„Konkrétní záměr zatím není. Ale lze předpokládat, že jej kraj nabídne k prodeji,“ uvádí Lenčo. Řada občanů však se sloučením obou škol nesouhlasí, což si redakce ověřila na vlastní kůži během březnového setkání učitelů gymnázia a rodičů se starostou Vítkova Pavlem Smolkou (SNK). Ten ale s tímto jejich negativistickým přístupem nesouhlasí. „Nelíbí se mi, že někdo tuto variantu považuje a priori za nejhorší, a tvrdí, že to znamená pro školu konec, aniž by se to vůbec zkusilo. Právě tato nedůvěra všechny snahy o záchranu těch škol komplikuje,“ soudí Smolka. Zdůrazňuje rovněž, že v žádném případě nepůjde o procházku růžovou zahradou a projekt s sebou přinese mnoho úskalí, ale podařit se to může jen za předpokladu, že se každý bude snažit přistupovat k věci pozitivně a napomáhat jejímu úspěchu. Neúspěch by totiž mohl mít pro školy dalekosáhlé a neřešitelně důsledky. (dat) (Deník - Opavsko a Hlučínsko, úterý 3. července 2012)

- 152 -

9

O škole v médiích

Den otevřených dveří pro absolventy Ve vestibulu a učebně informatiky mohli návštěvníci zhlédnout prezentace ze současných i dřívějších akcí školy, fotografie a žákovské práce z archivu, rysy, ročenky, publikace, kterými jsme chtěli zavzpomínat na staré doby. Mnozí bývalí studenti byli doslova dojati tímto návratem v čase. Nynější žáci, kteří se podíleli na programu, provázeli absolventy, atmosféru doplňovala nejrůznější připravená i improvizovaná vystoupení žáků a učitelů. Na hudebním pásmu se podílela např. studentka tercie Adéla Tomanová, která zazpívala několik písní za hudebního doprovodu Marty Kučerkové, na klavír zahrála Helena Matyášková a Radomil Bazala, za současné i bývalé žáky zahrál na harmoniku Vojtěch Drnek, který tak obstaral úvod k vernisáži výstav „Metamorfózy v krajině břidlicových lomů“ a „Plocha“. Výstavy jsou dílem našich studentů i absolventů. Zároveň jsme vystavili i fotografie z workshopu se známým fotografem Jindřichem Štreitem a korunou toho všeho byly archivní fotky s příznačným názvem „Staré časy aneb takoví jsme byli“. V některých učebnách běžely záznamy ze školních akademií, muzikálů a dalších akcí, v sousedních zase byla výstava starých jazykových učebnic. V biologické laboratoři jste si mohli nechat změřit silu vašeho dechu a tlak. V učebně fyziky byly v akci staré fyzikální přístroje

a

pomůcky,

které

byly

doplněny současnými ukázkami práci v kroužku

robotiky,

astronomie

či

meteorologie. Velké oblibě sportovních nadšenců se těšil i zapas v basketbalu

- 153 -

mezi bývalými a nynějšími žáky. Musíme říci, že jsme jako průvodkyně viděly něco neobyčejného. Několik generací na jednom místě, všichni dojati a šťastni. Jenom nás těšilo, že jsme se mohly na této akci podílet. A nejednou nás napadlo, že bychom byly rády, kdybychom tady za pár let mohly přijít a zavzpomínat na to, co jsme zde prožívaly. Doufejme, že tomu tak bude... Michaela Konečná a Barbora Staňková, kvarta (Vítkovský zpravodaj 03/2012)

Předávání ocenění učitelům V tomto roce jsme si připomenuli 420. výročí narození učitele národů Jana Ámose Komenského. Ví se přesně, kdy se narodil, ale již tak přesně nevíme, kde konkrétně to bylo. O místo jeho narození se uchází Uherský Brod, Nivnice a Komňa. To je ale práce pro historiky, nám jistě stačí to, že 28. březen se již dlouhá desetiletí slaví jako Den učitelů. Mimochodem, od roku 1994 je z rozhodnutí UNESCO 5. října Mezinárodní den učitelů. Ten náš, český Den učitelů má tradici mnohem delší. Bývá dobrým zvykem, že jsou pedagogové oceňováni za svou náročnou a zodpovědnou práci. Moravskoslezský kraj pravidelně uděluje Ocenění za dlouhodobou tvůrčí pedagogickou činnost. V tomto roce přišlo 80 návrhů, ze kterých bylo 25 vybráno k ocenění. Mezi vybranými byli i dva pedagogové z Vítkova. Toto ocenění získala paní Mgr. Jitka Jakubíková, ředitelka Základní školy, Vítkov, nám. J. Zajíce a paní Mgr. Eva Janštová ze Základní školy Vítkov, Komenského. Město Vítkov již několik let oceňuje pedagogy ze všech osmi školských zařízení, která působí v našem městě. Každoročně dostáváme do rady města návrhy na ocenění konkrétních pedagogů za jejich aktivní školní i mimoškolní činnost, kterou realizují na půdě domovské školy. Pokud bychom chtěli tento výčet prezentovat u všech osmi oceněných, nestačil by nám ani prostor v celém zpravodaji. Proto si dovolím tento výčet aktivit a úspěchů neuvádět. Rada města se rozhodla ocenit tyto pedagogické pracovníky (jména uvedena v abecedním pořadí):

Mgr. Miroslav Bučánek (Gymnázium Vítkov) paní Věroslava Dubová (Středisko volného času Vítkov) - 154 -

Mgr. Kateřina Grománková (Základní škola Vítkov, Komenského) paní Blanka Horáková (Mateřská škola Vítkov, Husova) Mgr. Dáša Kalužová (Základní škola Vítkov, Opavská) paní Simona Martikánová (Základní umělecká škola Vítkov) Mgr. Lenka Pecinová (Základní škola, Vítkov, nám. J. Zajíce) a paní Eva Skýpalová (Střední škola, Vítkov-Podhradí).

Všem bych chtěl poděkovat za jejich dlouholetou a jistě nelehkou práci. Podílet se na výchově a vzdělávání mládeže je poslání, které je třeba vykonávat s plným nasazením. A to u všech výše jmenovaných platí více než stoprocentně. Ing. Pavel Smolka, starosta města (Vítkovský zpravodaj 4/2012)

- 155 -

- 156 -

Celostátní kolo Dějepisné olympiády ovládli studenti z Moravskoslezského kraje Ve

dnech

28. května

-

1. června 2012

proběhlo

v jihočeském Táboře celostátní kolo Dějepisné olympiády. Letošní ústřední motto soutěže „V bohatství a chudobě aneb Osobnosti

k nezaplacení“

zvládli

nejlépe

žáci

škol

z Moravskoslezského kraje. Ti v konkurenci 32 nejúspěšnějších řešitelů krajských kol obsadili první a druhé místo. Navázali tak na stejný úspěch z let 2007 a 2008.

Místo 1. 2.

Jméno, narození

Adresa školy Kraj Gymnázium, Komenského 145, Mužík Vít, *1997 Moravskoslezský 749 01 Vítkov Orošnjaková Hana, Masarykovo gymnázium, Moravskoslezský *1996 Jičínská 528, 742 56 Příbor

Body 128,0 126,25

(Moravskoslezský kraj: Veřejná správa. Celostátní kolo Dějepisné olympiády ovládli studenti z Moravskoslezského kraje [online]. 2012 [21. 6. 2012]. Dostupné z URL: )

Šest medailí z celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti Žáci středních škol zřizovaných Moravskoslezským krajem přivezli 4 zlaté a 2 stříbrné medaile z celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti. V historii posledních desíti let je to zatím největší úspěch našich středních škol v republikovém finále. První naší letošní vítězkou se stala Nikola Jahnová, žákyně Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy v Opavě. Po úspěšné obhajobě práce s názvem „Ověření účinku aditivní látky WEFASAN 2010 na zvýšení hmotnostního přírůstku brojlerových kuřat“ zvítězila ve skupině oborů zaměřených na zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství. V oborech strojírenství, hutnictví, doprava a průmyslový design se stal nejúspěšnějším projekt „Přestavitelný středový sloup“ žáků Střední průmyslové školy,

- 157 -

Obchodní akademie a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Frýdku-Místku Václava Otipky a Ondřeje Sikory. Žáci tak navázali na své březnové vítězství ze soutěže „Mezinárodní den strojařů“. Projekt Lukáše Červenky „Propojení optimalizačních programů s kvantověchemickými softwarovými balíky“ se stal nejúspěšnějším v oboru informatika. Žák Gymnázia ve Frýdlantě nad Ostravicí se díky němu dostal do širší nominace na zahraniční soutěže a obdržel Cenu Nadačního fondu J. Heyrovského, Cenu MŠMT, Cenu ředitele Ústavu informatiky AV ČR a řadu dalších ocenění. Nejúspěšnějším zástupcem letošního ročníku z našeho kraje bylo Gymnázium ve Vítkově. První místo v oboru pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času získal Pavel Škrobánek za práci „Chytře proti AIDS“. Ceny za druhé místo v oboru ekonomika a řízení a nominaci do soutěže České hlavičky si z Kutné Hory odvezl také další žák vítkovského gymnázia Ondřej Žídek za soutěžní práci „Cenová politika mobilních operátorů vs. český zákazník“. Posledním oceněným bylo „Autonomní dvouprocesorové vozidlo s naváděcím systémem a analýzou obrazu“. Cenu za 2. místo v oboru elektrotechnika, elektronika a telekomunikace, Cenu MŠMT, nominaci na Cenu Učené společnosti ČR, širší nominace na zahraniční soutěže a další ocenění obdrželi žáci Střední průmyslové školy elektrotechnické v Havířově Zbigniew Opiol a Adam Ligocki. V mezikrajském srovnání jsme díky výše uvedeným žákům obsadili druhé místo za dlouhodobě nejúspěšnějším Jihomoravským krajem. Celostátní přehlídku nejlepších 250 projektů, které postoupily z krajských kol, hostilo v termínu 15. - 17. června 2012 Gymnázium Jiřího Ortena v Kutné Hoře. Reprezentanti našeho kraje se do celostátního finále nominovali v krajském kole, které proběhlo v polovině května za účasti 79 žáků v prostorách Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě. (Moravskoslezský kraj: Veřejná správa. Šest medailí z celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti [online]. 2012 [21. 6. 2012]. Dostupné z URL: .)

- 158 -

(Hradecké noviny, srpen 2012)

- 159 -

(Region Opavsko, 14. 8. 2012)

- 160 -

Američanka na vítkovském gymplu Vítkov

-

Jmenuje

se

Mary

Bradford Bisbee a je absolventkou Wheaton

College

v

americkém

Massachusetts. Po celý příští školní rok bude díky ojedinělému stipendijnímu programu

pomáhat

s

vyučováním

angličtiny na Gymnáziu ve Vítkově. Zdejšímu gymnáziu se tím dostalo i výrazného ocenění. Škol, na kterých budou v rámci takzvaného Fulbrightova programu vypomáhat s výukou angličtiny američtí vysokoškolští absolventi, je totiž v celé republice pouze deset. Jako asistenti budou tito jazykoví znalci působit dále už jen v Bílovci, Hradci Králové, Jihlavě, Mladé Boleslavi, Náchodě, Nymburce, Plzni, Teplicích a Uničově. „Americká učitelka z Wisconsinu si zase vymění úvazek se svým českým protějškem na Základní škole v Jevíčku,“ doplňuje poté ještě informaci studijní poradce Fulbrightovy komise Jakub Tesař. A co je vlastně Fulbrightův program? Jedná se o unikátní stipendijní program umožňující americkým studentům, vědcům, učitelům a asistentům pobyty v Česku z důvodu výuky anglického jazyka. Program je financován americkou a českou vládou. „Školy, které by jinak měly problém rodilého mluvčího najít, mohou díky nám takového vyučujícího získat, a to zdarma na celý školní rok. Asistent, často již vybavený zkušeností s výukou angličtiny jako druhého jazyka, totiž na celý pobyt získává stipendium od nás. Bonusem je také to, že se čeští učitelé naučí pro mnohé novou metodu, při které se učitel o výuku jazyka dělí s asistentem,“ vysvětluje na závěr přínosy a cíle projektu jeho koordinátorka Andrea Semancová. Autor: Tomáš Pustka (Opavský a hlučínský deník.cz: Američanka na vítkovském gymplu. [online]. 19. 8. 2012 [Cit. 20. 8. 2012]. Dostpuné z URL: .)

- 161 -

Závěr Jak už řekl Jan Ámos Komenský: „Škola základ života.“ I když mnohdy neradi, musíme mu dát za pravdu. Ve škole můžeme strávit až třetinu svého života. Záleží na schopnostech a nárocích každého z nás. Já jsem jako dítě začala chodit do předškolních zařízení již ve třech letech. „Co mi škola dala, co mi škola vzala?“ I když jsem teprve v půlce a ještě mě čeká střední a vysoká škola, pokusím se na tuto otázku odpovědět. Při prvním zamyšlení si myslím, že budou převažovat klady před zápory. Čtení, psaní, počítání bereme dnes jako samozřejmost. Vzpomeňme si ale, co nám to dalo úsilí, někdy i slz, než jsme se dostali na úroveň, na které se dnes nacházíme. Bez těchto základů bychom se nedozvěděli nic o historii, fyzice, biologii, geografii, nebo o dalších disciplínách. Nejen vzdělání pokládám za klad, ale školu lze chápat jako centrum přátelství, setkávání, kde nechybí nezapomenutelné zážitky. Hledání záporů opravdu není lehké, ale všechno má vždy svůj rub a líc, například ranní vstávání z vyhřáté postele do chladných a deštivých dnů stojí opravdu velké přemáhání. To si pak každý z nás klade otázku: „Proč?“ Být tak doma, ležet u televize v teple, nebo naopak za krásného slunečného dne ležet u bazénu. Nebo psát plno úkolů a počítat stránky příkladů místo zábavy s přáteli. Zde vidíme, že nás škola nutí dodržovat ne vždy příjemné povinnosti. Protože poslouchat své rodiče se vyplatí, řídím se heslem: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Michaela Molková, kvarta

Když končí prázdniny nebo prodloužený víkend, skoro nikdy se mi nechce do školy. Tak si kladu otázku, co mi škola vlastně přináší dobrého? Určitě je to lepší v tom, že už samotná docházka do školy, alespoň u mě, přispívá k lepší organizaci dne. Protože, když mám volno, tak ten čas mnohdy strávím sledováním televize, u počítače, nebo taky nedělám nic. I když je to potřebné a příjemné občas vypnout a odpočinout si. Přesto si myslím, že škola je hodně důležitá a dává mi víc.

- 162 -

Například mám ráda jazyky – český, německý a nejvíce anglický. Znalosti ze školy mi umožňují zhlédnout film v originále a přeložit si písničku, což mě dost baví. Přírodní vědy jako matematika, fyzika a chemie mě moc nezajímají, ale jsou důležité a taky se tam mnohé dozvím. Ráda mám občanskou výchovu, kde probíráme učivo, týkající se nás, rodiny a společnosti. Zajímavé bývají hodiny zeměpisu a dějepisu. Děláme si v nich referáty, což je zpestření ve výuce. Ještě mám ráda hodiny informatiky, kde děláme prezentace, znalosti využiji doma na svém počítači. Když mám odpovědět na otázku, zda mi škola více dala nebo vzala, určitě budou převažovat odpovědi, že mi víc dala. Protože naše gymnázium nám poskytuje kvalitní výuku jak v humanitních, tak přírodovědných oborech a máme všeobecné znalosti, které jsou pro život důležité. Hana Šaumanová, kvarta

Jako každý student jsem si vyzkoušela svůj „život“ v lavici. Někdy to nebylo zrovna lehké, ale zvládla jsem to. Jako většina mých spolužáků jsme teď ve čtvrtém ročníku, sedíme v lavici a píšeme slohovou práci na téma, co mi škola vzala a dala. Ptáte se, co mi škola dala? Dala mi určitě spoustu nových kamarádů a přátel, za které jsem vděčna. S některými se sice vídám jen ve škole, ale s jinými chodím ven a vídáme se i mimo školu. Všichni jsme spolu zažili spoustu legrace a máme určitě za ty čtyři roky na co vzpomínat. Hlavně mi škola dala vzdělání, které budu potřebovat buď na vysoké škole, nebo později v zaměstnání. Určitě mi také dala spoustu cenných rad do života, díky kterým jsem se naučila spoléhat hlavně sama na sebe. Jestli mi škola něco i vzala? Myslím, že je to především čas strávený ve školní lavici, který bych občas dokázala využít úplně jinak. Vzdělání je však důležité a já jsem ráda, že mě vždy něco přinutilo jít do školy, dávat pozor, naslouchat učitelům a potom si doma dělat úkoly, i když venku bylo zrovna krásně a mně se tolik chtělo jít ven. Myslím, že škola je nejen pro mě důležitá do dalšího života a jsem ráda, že jsem svá studentská léta mohla prožít právě na této škole. Lucie Koldušková, 4. A - 163 -

Do školy již chodím 16 let. Mou první školní příčkou byla mateřská školka. Vzala mi snad tato instituce něco? Vůbec, mateřinka mi dala spoustu kamarádů, naučila mě toho mnoho od poznávání základních barev, zavazování tkaniček až po počátky základního učiva. Avšak poté nastal zlom. Nastoupila jsem do základní školy. Začaly mi povinnosti a učení. Zde jsem s kvalitními známkami prošla až do poslední třídy 9. A. Neztrácela jsem snad čas tím, že jsem zasedávala každé ráno do stejné lavice? Myslím, že ne. Základní škola nás naučila všechno potřebné, co bychom měli ovládat, tzv. základ – čtení, počítání a psaní i mnohem více. Musím ale podotknout, že mi zabírala mnoho času, který jsem mohla strávit s kamarády venku, ovšem já jsem se musela učit na další hodiny školy. Dalším mým vzdělávacím stupněm bylo úspěšné přijetí na gymnázium. Vybrala jsem si ho snad proto, že jsem nechtěla jít na nějakou odbornou střední školu, či jsem nevěděla, co budu ve svém životě dělat? V obou případech je malinké zrnko pravdy. Avšak teď vím, jistě, že jsem si dobře počínala. A proč? Protože mě toto školské zařízení důkladně připravilo na další studium na vysoké škole, kde hodlám dále studovat. Musím ale říct, že se mi dvakrát moc nechtělo vstávat v 6.00 ráno a utíkat na autobus, který mě zase zavezl do gymnázia. Avšak nelituji. Studium hraje jak v mém životě, tak i u ostatních velmi důležitou roli. Bez něj bychom se neobešli. Myslíte si, že by jen stačilo, kdybychom uměli číst, psát a počítat? V žádném případě, tohle by nám zdaleka nestačilo na kvalitní postavení na trhu práce. Školy musíme mít, ať střední odborné, gymnázia, či vysoké školy, jinak v životě ničeho nedosáhneme a naše sny se rozplynou jako voda. Seidelová Klára, 4. A

Nikdy nezapomenu na můj první den na gymnáziu. Seděla jsem vystrašeně v lavici a netušila, co se bude dít. Budu učení zvládat? A co spolužáci, budou přátelští? Během několika týdnů jsem zjistila, že mé obavy byly zbytečné. Postupně jsem se sblížila s cizími lidmi, ze kterých se rázem stali nejlepší přátelé, díky kterým jsem překonala nejtěžší začátky. Můžu říct, že právě přátelé jsou pro mě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Co se týče učení, po nějakém čase jsem přišla na to, jak se připravovat na hodiny, jací jsou učitelé a co od nich mohu očekávat. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem. Přišly neoblíbené předměty jako chemie, matematika nebo fyzika, které byly často nad mé síly. Pro mě nejhorší byla chemie, na kterou opravdu nemám vlohy a do hodin jsem chodila s hrůzou - 164 -

a napětím. Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré a to také platí. Hodiny chemie mě naučily překonávat a řešit i těžké situace. Jen je třeba vytrvat. Jsem ráda, že tyto doby jsou už za mnou. Více než po stránce chemické, byly hodiny přínosné pro mou psychiku. A co mi škola vzala? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic podstatného nemůžu najít. Musím souhlasit s rodiči, když vzpomínají na svá školní léta a říkají, že si je mám užívat. Školní léta jsou vážně ta nejlepší. Lenka Vyklická, 4. A

- 165 -

Přílohy

VÝSLEDKOVÁ LISTINA ŠKOLNÍHO KOLA SOČ 2012 1. místo – s postupem Obor 06 Zdravotnictví  Karolína Grodová: „Diabetes mellitus“ Obor 13 Ekonomika a řízení  Ondřej Žídek: „Cenová politika mobilních operátorů vs. český zákazník“ Obor 14 Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času  Pavel Škrobánek: „Chytře proti AIDS“ Obor 16 Historie  Jan Brodský: „Železniční trať Suchdol nad Odrou – Budišov nad Budišovkou“ Obor 17 Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory  Tereza Škařupová: „Islám a právo šaría“ 2. místo – s postupem Obor 06 Zdravotnictví  Alexandra Šenková: „Anomálie krevního tlaku a jeho prevence“ Obor 13 Ekonomika a řízení  Michaela Solařová: „Internetový marketing“ Obor 16 Historie  Klára Prusková: „Poválečný odsun Němců z Vítkova“ 3. místo – s postupem Obor 06 Zdravotnictví  Petra Dubová: „Alergie“ 1. místo – bez postupu Obor 04 Biologie  Silvie Krokerová: „Vlk eurasijský a jeho chování v přírodě a v zajetí“

- 166 -

Datum:

Tue, 26 Jun 2012 14:57:26 +0200

Od:

[email protected]

Komu:

[email protected]

Dobrý den, dovoluji si Vám zaslat poděkování za celý Domov Vítkov, a to všem Vaším studentům, kteří se v našem zařízení velice aktivně zapojili do dobrovolnické činnosti. S pozdravem a přáním hezkého dne

Mgr. Vendula Hrubá Sociální pracovnice Domov Vítkov

Ve Vítkově 26. 6. 2012 Milí dobrovolníci, chtěl bych vám koncem tohoto školního roku srdečně poděkovat, a to jménem všech uživatelů a zaměstnanců Domova Vítkov za vaši ochotu a skvělou spolupráci při dobrovolnické činnosti, kterou vykonáváte či jste vykonávali v našem zařízení. Zejména patří mé poděkování studentům: panu Ruckému, slečně Krajíčkové, Švecové, Zemanové a letošním maturantům panu Chrásteckému, slečně Závorkové a Gajdičiarové.

S přáním všeho dobrého Mgr. Jan Seidler ředitel organizace

- 167 -

(Opavský a Hlučínský deník, 22. 5. 2012)

- 168 -

(Opavský a Hlučínský deník, 29. 5. 2012)

- 169 -

(Opavský a Hlučínský deník, 29. 5. 2012)

- 170 -

(Opavský a Hlučínský deník, 5. 6. 2012) - 171 -

(Opavský a Hlučínský deník, 12. 6. 2012)

- 172 -

(Opavský a Hlučínský deník, 19. 6. 2012)

- 173 -

Gymnázium, Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace Komenského 145, 749 01 Vítkov

tel: 556 300 455 fax: 556 300 455 e-mail: [email protected]

- 174 -