UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění Dějiny křesťanského umění
Jaroslava Juklíčková
Rodová sídla a funerální památky Černínů z Chudenic v 17. - 19. stol. Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Petra Oulíková, Ph. D. Praha 2012
1
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne: 27. 6. 2012
Podpis:
2
Bibliografická citace Rodová sídla a funerální památky Černínů z Chudenic v 17. - 19. století [rukopis]: bakalářská práce / Jaroslava Juklíčková; vedoucí práce: PhDr. Mgr. Petra Oulíková, Ph. D. -- Praha, 2012. - 99 s.
Anotace RODOVÁ SÍDLA A FUNERÁLNÍ PAMÁTKY ČERNÍNŮ Z CHUDENIC V 17. - 19. STOLETÍ Humprecht Jan v roce 1678 koupil od svého bratrance Jana Heřmana Černína rodové panství v Chudenicích. Toto panství se jako jediné nikdy nedostalo do držení jiného rodu. První cestu do ciziny nastoupil Humprecht Jan Černín roku 1645 a vrátil se z ní až po třech letech. Navštívil Itálii, Francii a Belgii. Roku 1660 odešel jako císařský vyslanec do Benátské republiky. Po návratu z Benátek r. 1664 nechává hrabě Černín zřídit ve Staré Boleslavi v mariánském chrámu Nanebevzetí Panny Marie Černínskou kapli. Na Hradčanech (od r. 1669 do konce svého života tedy až do roku 1682) buduje monumentální stavbu Černínského paláce v Praze. Prací na této nádherné budově byli pověřeni italští i čeští umělci: Francesco Caratti, Giovanni Maderna, Domenico Semprizzi, Giorgio Cometa, Antonio Travell, Giovanni de Capauli, Abraham Leutner, Jan Blažej Santini Aichel, GiacomoTorelli, Andrea Pozzo, Carlo Lurago, F. M. Kaňka. Nákladem uměnímilovného hraběte a opět prací Italů vznikají i jinde na jeho panstvích pozoruhodné památky včetně funerální architektury: tak vznikly dvě Černínské kaple v Praze a ve Staré Boleslavi, Kosmonosy, Chudenice, Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Dymokury, Vinoř, Vrchlabí atd.
Klíčová slova Rodokmen, funerální, památky, fundace, donátor
Abstract FAMILY SEATS AND FUNERAL MONUMENTS CZERNIN OF CHUDENICE IN THE 17th TO 19th CENTURY First trip abroad he Humprecht Jan Czernin in 1645 and returned it after free years. He visited Italy, France and Belgium. In 1660 he went as an imperial envoy to the Venetian Republic. After returning from Venice in 1664, Count Czernin lets set up in Stara Boleslav in the Marian Church of the Assumption Chapel Czernin. The Prague Castle from 1669 until the end of his life until then in 1682 built a monumental construction of the Czernin Palace in Prague. Work on thismagnificent building was commissioned by Italian and Czech artists: Francesco Caratti, G. B. Maderna, Domenico Semprizzi, Giorgio Cometa, Antonio Travell, Giovanni de Capauli, Abraham Leutner, J. B. Santini Aichel, Giacomo Torelli, Andrea Pozzo, Carlo Lurago, F. M. Kaňka. Expense of the art-loving Count, and again the work of Italians created elsewhere in the region was remarkable architectural monuments, including the funeral: so there were two chapels Czernin in Prague and in Stará Boleslav, Kosmonosy, Chudenice, Jindřichův Hradec etc.
Keywords Lineage, funeral, monuments, foundation, donor Počet znaků (včetně mezer): 123676
3
Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat především všem, kteří mi pomáhali při psaní této práce – všem přátelům a knihovníkům. Všem zaměstnancům Národního archivu v Praze a Národního památkového ústavu, územní pracoviště středních Čech v Praze. Velký dík patří i panu Ing. Františkovi Filipovi z Vinoře, za spolupráci při sběru dat. Zvláštní dík patří vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Mgr. Petra Oulíková, Ph. D. nejen za vedení práce, upřímné rady a připomínky, ale především za trpělivost, kterou měla po celou dobu.
4
Obsah Obsah............................................................................................................................1 1. Czerninové - rodokmen a specifikace ........................................................................8 1. 1. Významní členové rodu Czerninů ......................................................................9 1. 2. Studie o Czerninech .........................................................................................17 2. Stať .........................................................................................................................18 2. 1. Dějiny Chudenic ..............................................................................................18 2. 1. 1. Starý zámek – nejstarší sídlo Czerninů .....................................................19 2. 1. 2. Kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích .....................................................23 2. 1. 3. Dějiny farnosti a kostela...........................................................................23 2. 1. 4. Rodová hrobka Czerninů: náhrobní kámen Humprechta Czernina z r. 1601, fragment testamentu Heřmana Czernina z r. 1650 ................................................32 2. 2. Kostel sv. Jakuba a Jindřichův Hradec .............................................................32 2. 2. 1. Panství Czerninů v Jindřichově Hradci.....................................................33 2. 2. 2. Historie kostela sv. Jakuba .......................................................................39 2. 2. 3. Černínská krypta v kostele sv. Jakuba ......................................................39 2. 3. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi ........................................40 2. 3. 1. Stará Boleslav a kostel Nanebevzetí Panny Marie ....................................42 2. 3. 2. Osobnost Humprechta Jana Czernina (1628-1682) ...................................44 2. 3. 3. Černínská kaple zasvěcená Zvěstování Panny Marie ................................45 2. 4. Kostel Povýšení sv. Kříže v Kosmonosích .......................................................46 2. 4. 1. Černínské panství v Kosmonosích............................................................47 2. 4. 2. Loreta a campanilla ..................................................................................51 2. 4. 3. Dějiny kostela Povýšení sv. Kříže a piaristické koleje ..............................53 2. 5. Kaple sv. Zikmunda zv. Černínská v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava v Praze ....................................................................................................................55 2. 5. 1. Stručná historie katedrály sv. Víta ............................................................55 2. 5. 2. Popis Černínské kaple ..............................................................................56 2. 6. Další funerální architektura a místa posledního odpočinku Czerninů (Vinoř, Vrchlabí, Dymokury)...............................................................................................58 Závěr...........................................................................................................................65 Literatura a další zdroje ...............................................................................................70 Příloha: Seznam a fotografie........................................................................................75
5
Úvod Czerninové, jeden z nejstarších českých šlechtických rodů, jsou poprvé v historii doloženi k roku 1193. Tehdy se připomíná první Czernin, který se později stal nejvyšším komořím království Českého. Tuto funkci zastával až do roku 1212, kdy si kvůli oddanosti k zapuzené královně Adlétě znepřátelil krále Přemysla Otakara I., ztratil úřad i své statky. Rod, jehož dějiny se pro nedostatek archivních pramenů dají spolehlivě sledovat až od 14. století, se v průběhu staletí neustále rozrůstal. Během 15. a 16. století se rozdělil do několika základních linií: radenické (Vilém †1510, syn Drslava), tasnovické (Jan †1505, syn Drslava), chudenické (Diviš† 1548, pravnuk Drslava řečeného Czernin) a nedrahovické (Jan †1580, syn Diviše, zakladatele chudenické větve). Velkým úspěchem Czerninů bylo získání jindřichohradeckého panství z rozsáhlého slavkovského dědictví v roce 1693. Největšího rozsahu dosáhla černinská dominia za vlády hraběte Františka Josefa v letech 1710-1733. Po jeho smrti nastal úpadek rodu. Situace se stabilizovala až na konci 18. stol. za hraběte Jana Rudolfa (1757-1845). Původní nedrahovická linie, povýšená roku 1627 do hraběcího stavu, se rozdělila dále na větve hradeckou a vrchlabskou taktéž morzinskou a štýrskohradeckou. Rudolf Czernin – Morzin (1855-1927), z jindřichohradecké větve zdědil v roce 1908 titul, erb a jméno vymřelých hrabat Morzinů, společně s panstvím Vrchlabí a Horní Maršov. Z nedrahovické linie se ve 2. pol. 18. století vyčlenila ještě vinořská linie, která se dále dělila na větev dymokurskou a na větev potomků hraběte Josefa, který od roku 1897 současně vlastnil malý statek Hořákov na Klatovsku. Hrabě Karl Eugen (٭1956) žije v dolnorakouském Enzesfeldu a jeho syn Wenzel narozený roku 1986 ve Vídni. Z vinořské větve vynikl Ottokar Czernin (1872-1932), rakouský ministr zahraničí. Po roce 1989 příslušníci vinořské větve restituovali zámek Dymokury. Současný majitel dymokurského zámku pan Theobald Czernin (*1936) společně s nejstarším synem Tomášem (٭1962) pečují o celé panství.1
1
KOBLASA 2000 — Pavel KOBLASA: Czerninové z Chudenic. České Budějovice 2000, s. 5-6
6
Erb hrabat Czerninů z Chudenic Dne 15. března 1623 byl při povýšení Heřmana Czernina z Chudenic do říšského panského stavu starý erb vylepšen přidáním rakouského štítku a iniciálami císařů F, M, R (Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II.). Polcený štít se středním štítkem pod rakouskou zlatou korunou, v něm v červeném poli stříbrné břevno. Pravá polovina štítu je červená, levá modrá se třemi stříbrnými břevny představujícími tři řeky (Otavu, Úhlavu, Vltavu) a se zlatými literami F, M, R.2 U hrabat Czerninů von Morzin, tzv. morzinské větve, vypadá erb z 21. května 1908 následovně: polcený štít s rakouskou korunou korunovaným červeným středním štítkem, v něm stříbrné břevno. Pravá polovina štítu je dělena. Horní pole červené, dolní polceno. Vpravo ve stříbrné polovině trup zlatě korunovaného černocha se zlatým řetězem na krku a zlatými náušnicemi. Vlevo v červené polovině stříbrná hradba o třech stínkách. V levé modré polovině štítu tři stříbrná břevna a na nich černé litery F, M, R. Popis: Stříbrná, v lokti ohnutá obrněná paže držící šavli se zlatou rukojetí a zelenou palmovou ratolestí mezi modrými otevřenými křídly se třemi stříbrnými břevny. Přikryvadla vpravo modro-stříbrná a vlevo červeno-stříbrná. Trup černocha se zlatou korunou, řetězem a náušnicemi mezi stříbrno-červeně a červeno-stříbrně dělenými křídly. Devisa rodiny: Vias tuas monstra mihi Domine! Ukaž mi své cesty, ó Pane!3
2 3
BUBEN 1991 — Milan BUBEN: Czerninové z Chudenic. Střední Evropa. roč. 6, Praha 1991, č. 19 KOBLASA 2000 — Pavel KOBLASA: Czerninové z Chudenic. České Budějovice 2000, s. 10
7
1. Czerninové - rodokmen a specifikace
8
1. 1. Významní členové rodu Czerninů Kdo byl hrabě Humprecht Jan Czernin z Chudenic? Jaký byl životní běh tohoto velmože, jemuž vděční synové zřídili náhrobek v hlavním chrámu českého království a jehož srdce uložili podle otcova přání v Czerninské kapli mariánského chrámu ve Staré Boleslavi? Které potomky nejstaršího šlechtického rodu najdeme v rodinné hrobce v Praze? Které v Jindřichově Hradci nebo v Kosmonosích? Součástí této práce je nejen zpracování informací o dědictví čelních představitelů rodu Czerninů, ale zpravodajství o tom, která místa byla s nimi spojena tak úzce, že se stala reprezentativními sídly rodu a zároveň posledními místy jejich odpočinku. Dědem prvních Czerninů, kteří se významným způsobem zapsali do české historie, byl zchudlý rytíř Diviš Czernin z Chudenic († po r. 1548). Měl osm dětí, z toho pět synů (nejstarší Humprecht zv. Pobožný († 1601) a Jan († 1580) měli potomky). Společně založili rodové větve chudenickou a nedrahovickou (dnes živá). Fideikomis, z lat. svěřenectví (právní zabezpečení nedělitelnosti, nezcizitelnosti a neprodejnosti rodinného majetku, který byl podle feudálního práva dědičný dle pravidel stanovených zůstavitelem) založený od Heřmana přešel s povolením císařským na Humprechta Jana Czernina z Chudenic, vnuka z Heřmanova bratra Humprechta; složen byl z panství a statků Petršpurku (Petrohrad), Kysiblu (Stružná), Milčovsi, Sedčic, Velké Černoci, Čeradin, Lub, Kostelce, Velichova a Schmiedeberku, ze dvoru v Unhošti, ze zápisné sumy 95.000 zl. na panství mělnickém a z domů na Malé Straně, Starém a Novém městě pražském. Zřízení fideikomisu, povoloval panovník, který musel vyslovit svůj souhlas i k jeho zrušení. Navíc bylo nutné jednomyslné prohlášení všech čekatelů a všech žijících členů rodiny. Fideikomisy zanikaly úmrtím posledního člena rodu nebo zákonnou úpravou. Z posloupnosti následnosti byly vždy předem vyloučeny nemanželské a adoptivní děti. 4 Níže uvedení šlechtici zaujímali mimořádné postavení v domácím a zahraničním prostředí i ve státních službách.
4
BUBEN 2003 — Milan BUBEN: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie, Praha Libri 2003, s. 128
9
Humprecht st. na Kostomlatech (1570 - 1632) z nedrahovické větve, měl pět bratrů (Protiva, Václav, Diviš, Vilém, Heřman) a jediného syna Jana st. na Radeníně (15971642/8), jenž kromě Kostomlat spravoval Radenín, Mitrovice, Choustník a Bělou na Táborsku. Syn Jan byl hejtmanem kraje bechyňského, ale brzy zemřel a je pochován v Radeníně, stejně jako jeho otec Humprecht. Zprávy o Janovi jsou skromné, mnohem více se jich dochovalo o jeho matce Zuzaně, jejíž korespondence je uložena v archivu.5 Zuzana porodila svému manželovi dva syny a dvě dcery: Alžbětu Johanku a Evu Polyxenu (1660 – 1688). Mladší ze synů Heřman Václav dostal Radenín s Novými Dvory a Lhotou, Choustník, Skopytce, Mnich, Bělou, Bezděčín, dům ve Starém městě pražském a dům v Táboře. Starší syn Humprecht Jan dědil fideikomis roku 1651 a ve stejném roce se stal přísedícím komorního soudu, od roku 1656 přísedícím zemského soudu. Jako královský místodržitel v Čechách a císařský vyslanec se vypravil do Benátek. Od roku 1666 byl tajným radou, později se stal prvním komořím a dosáhl řádu zlatého rouna. K panstvím svého rodu přikoupil Žďár, Vinoř, Landštejn, Kost, Kosmonosy a Lnáře. Oženil se s Dianou Marií markraběnkou Hippolytkou z Gazolda (1652 – 1687) měl s ní dva syny, Tomáše Zachea (1660 – 1700) a Heřmana Jakuba (1659 – 1710). Mladší Tomáš († 1700) byl tajným radou a německým místokancléřem, držel Lnáře a Týniště (Královéhradecko) a s manželkou Zuzanou Renatou hraběnkou Martinicovou, ovdovělou Auersperkovou, měl dvě dcery, Marii Josefu († 1726) a Marii Aloisii.6 Starší Heřman Jakub (1659 – 1710) měl dva syny Františka Josefa (1696 1733) a Františka Antonína (1710 - 1739).7 Humprecht Jan Czernin (14. únor 1628 Radenín - 3. březen 1682 Praha) První cestu do ciziny nastoupil Humprecht Jan Czernin roku 1645, a vrátil se z ní až po třech letech. Navštívil Itálii, Francii a Belgii. Při druhé cestě navštívil opět Itálii /1648—1650/. Humprecht Jan - vnuk Diviše († 1621), v mládí studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, cestoval po Evropě, krátce sloužil u dvora arcivévody Leopolda 5
KALISTA 1941 — Zdeněk KALISTA: Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic. Praha Melantrich 1941 6 KALISTA 1941 — Zdeněk KALISTA: Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic. Praha Melantrich 1941 pozn. František DVORSKÝ vydal sbírku listů paní Zuzany v „Památkách žen a dcer českých“ a potom zvláštním spisem Zuzana Černínová z Harasova. Také matce a dceři Zuzany Alžbětě Homutové z Cimburka a Elišce Myslíkové z Chudenic r. 1890 týž spisovatel vzpomínku věnoval vydáním jejich listů. 7 viz rodokmen s. 4
10
Habsburského, zastával četné úřady ve státní správě a v letech 1660-1663 byl císařským vyslancem v Benátkách, zasloužil se o pronikání tehdy moderního barokního slohu do záalpských zemí, rozmnožil rodinný majetek a zahájil stavbu monumentálního paláce na Hradčanech. Desetkrát byl Humprecht Jan hlavním komisařem královským na českém zemském sněmu a v této úloze musel prosazovat panovníkovy požadavky. Roku 1660 odešel jako císařský vyslanec do Benátské republiky. Po návratu z Benátek r. 1664 nechává zřídit ve Staré Boleslavi v mariánském chrámu Nanebevzetí Panny Marie Czerninskou kapli, ve které dnes najdeme cínovou schránku i s jeho srdcem. Nákladem uměnímilovného hraběte a prací zručných Italů vznikají na jeho panstvích reprezentativní sídla: Praha, Kosmonosy, Mělník, Humprecht u Sobotky, Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Dymokury, Vinoř, Chudenice, Petrohrad, Vrchlabí atd. 8 Heřman Jakub Czernin (25. červenec 1659 – 8. srpen 1710) Narodil se jako nejstarší syn Humprechta Jana a Diany Marie Gazoldo. Po smrti otce r. 1682 se stal dědicem a převzal panství. Bylo o něm známo, že ovládá češtinu, což nebylo v té době příliš běžné, miloval vzdělání, podporoval výtvarné umění, zajímal se o malířství i architekturu. Na rozdíl od otce měl Heřman Jakub vyšší politické aspirace. Od roku 1693 se stal nejvyšším pražským purkrabím. V letech 1695–98 byl vyslancem ve Varšavě. Po roce 1700 zastával úřad nejvyššího zemského hofmistra a od roku 1704 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Důležitou roli pro Czerniny znamenalo získání jindřichohradeckého panství z rozsáhlého dědictví v roce 1693. Od roku 1716 nejstarší z rodu začal užívat titulu vladař domu hradeckého a chudenického. Heřman Jakub se dvakrát oženil. Poprvé s hraběnkou Marií Josefou rozenou Slavatovou z Chlumu a Košumberka († 1708), s níž vyženil Jindřichův Hradec, který se později stal hlavní rezidencí rodu. Měli dva syny, dědicem se stal nejstarší syn František Josef (1696 - 1733). Podruhé se Heřman Jakub oženil 1. 9. 1709 s Antonií Josefou Khünburgovou, s níž měl syna a dvě dcery – Františka Antonína (1710 – 1739), Marii Markétu a Marii Gabrielu.9
8
HALADA 1992 — Jan HALADA: Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha Akropolis 1992, s. 37-38 9 TISCHER 1903 — František TISCHER: Heřman hrabě Černín z Chudenic, Praha 1903
11
Hrabě
Heřman
Jakub
dával
přednost
Kosmonosům,
které
ozdobil
řadou
reprezentativních staveb. V roce 1687 pozval P. Klimenta a Philippo Neria, rektora slavkovské piaristické koleje, aby jim nabídl možnost působení řádu v Kosmonosích. Byly dojednány základní podmínky a 28. 5. 1688 proběhlo slavnostní položení základního kamene budoucí koleje. Ve stejném roce slíbil vyhotovit zakládací listinu piaristického kláštera po té, až se vrátí s manželkou z italského Loreta. Práce začaly až v roce 1704 a slavnostní vysvěcení proběhlo roku 1707.10 Tento barokní velmož se zapsal do historie habsburské říše velmi zajímavým způsobem. V polovině roku 1703 se státní pokladna říše dostala do velikých problémů, hrozil státní bankrot. Heřman Jakub zapůjčil tehdy státní pokladně 1 200 000 zl., což byla nejvyšší suma, jakou kdy soukromník říši půjčil. Byla to zároveň demonstrace moci a bohatství české šlechty. 11 Heřman Jakub zemřel 8. 8. 1710 ve věku 51 let v Czerninském paláci. Jeho tělo bylo pohřbeno v rodinné hrobce v chrámu sv. Víta, kde má také náhrobek.12 To, že si oblíbil Kosmonosy, dokazuje i skutečnost, že na jeho vlastní žádost mělo být tělo pohřbeno do rodinné hrobky katedrály v Praze, ale srdce a vnitřnosti v Kosmonosích. Ostatky z Prahy přivezl jeho zeť hrabě Arnošt Josef z Valdštejna. Byly po pohřebních slavnostech v srpnu 1710 uloženy ve speciální schránce do hrobky kostela Povýšení sv. Kříže v Kosmonosích. Tato značně zničená schránka byla nalezena r. 1935 v kostelní kryptě. Zde ji nechal hledat tehdejší majitel kosmonoského zámku architekt František Weyr z Prahy. Na cínové desce bylo latinsky napsáno: „Poodpočiň si, poutníče, ve stínu lauru (vavřínu), kde nejjasnější stín srdce své k odpočinku uchýlil, věděl – tě, že královská je cesta skrze laur ke koruně slávy od Lorety k nebi aneb níž, poněvadž poklad svůj v Loretánské paní nebes uložený má, pevně věřil, zde také srdce své míti chtěl, nejvěrnější láska dětinná, ježto tuto schránku nejvroucnější krve vnitřnosti uložila, nejurozenějšího a nejvznešenějšího Pána. Pana Heřmana Jakuba svaté říše římské hraběte Czernina z Chudenic a na Chudenicích, dědičného pána na Petrsburku, Gieshüblu, Neudeku, Schönhofu, Setčicích, Malšovci, Kostomlatech, Mělníku, Chruštěnicích, Vinoři, Kosmonosích, Kosti, Velichově, Nitrovicích v Čechách a Schmideberku ve Slezsku, jeho
10
BUKOVSKÝ 2004 — Jan BUKOVSKÝ: Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha 2004, s. 27 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010 12 POCHE/JANÁČEK 1963 — Emanuel POCHE/ Josef JANÁČEK: Prahou krok za krokem. Orbis Praha 1963, s. 64 11
12
císařské a královské milosti tajného rady místodržícího a nejvyšší purkrabí Království českého svatého tohoto domku loretánského nejštědřejší zakladatel.“ 13 Heřman svým potomkům zanechal veliká panství, která však byla zatížena nesčetnými dluhy. Část z těchto dluhů pocházela z rozsáhlých a nákladných staveb, část tvořily soukromé výdaje. Nemalou položkou byly i půjčky panovníkům, které prý činily přes 960 000 zlatých. Dědicem se stal František Josef Czernin, v době otcovy smrti teprve třináctiletý.14 František Josef Czernin (15. říjen 1696 – 6. březen 1733) Syn Heřmana Jakuba Czernina, sběratel umění, vášnivý lovec a propagátor parforsních honů, onemocněl tuberkulózou, ekonomika nebyla jeho silnou stránkou, zastával významné úřady v zemi, ale ze zdravotních (onemocněl tuberkulózou) či finančních důvodů odmítl pověření významnou diplomatickou misí. Byl nejstarším synem Heřmana Jakuba a hraběnky Marie Josefy, rozené Slavatové. Za vlády hraběte Františka Josefa v letech 1710-1733 dosáhla dominia Czerninů největšího rozsahu. Po svém otci spravoval Petršpurk (Petrohrad), Kysíbl (Stružná), Nejdek, Velechov, Sedčice, Krásný Dvůr, Štěpánov, Malechov, Andělskou Horu, Kostomlaty, Chudenice, Švihov, Kamýk, Milíčeves, Kost, Kosmonosy, Chrustenice, Vinoř, Ústrašín, Rabštejn, Schmiedeberg ve Slezsku a v neposlední řadě jako zástavu získal i zámek Mělník.15 Ve třinácti letech mu zemřel otec. Poručnictví se ujala jeho sestra Marie Markéta, provdaná od r. 1706 za Františka Josefa Valdštejna. Byla to osobnost, která se velice zasloužila o knižní kulturu barokních Čech. Stala se donátorkou kapucínské knihovny v Praze, jíž také odkázala svoji obsáhlou knihovnu a zakladatelkou loretánského kostela Narození Páně. U svého bratra rozvíjela zájem o jazyky a umění. Hrabě mluvil i psal česky a znal několik cizích jazyků. V mládí velmi cestoval, nejvíce po Francii, Itálii a Nizozemí, odkud si přivezl svoji ženu. V roce 1717 se oženil s markraběnkou Isabellou Marií z Westerloo (17031780), s níž měl dva syny – Václava Jana (1724 - 1733) a Prokopa Vojtěcha Františka (1726 - 1777) a tři dcery - Marii Desiderii, Marii Terezii, Marii Annu. V zemi zastával významné úřady, v roce 1716 byl jmenován nejvyšším číšníkem Království českého, 13
JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 299300 14 TISCHER 1903 — František TISCHER: Heřman hrabě Černín z Chudenic, Praha 1903 15
KOBLASA 2000 — Pavel KOBLASA: Czerninové z Chudenic. České Budějovice 2000, s. 6
13
v roce 1721 se stal nejvyšším dvorským sudím, zastával také funkci c. k. komořího a tajného rady. V roce 1716 bylo rodu povoleno používat pro hlavu rodu titul vladař domu hradeckého a chudenického. Ve Vídni založil Nadaci pro české bohoslužby. František Josef stál v čele komerčního kolegia, jehož snahou bylo hospodářsky povznést země Koruny české, tedy zavádět manufaktury a podporovat vývoz domácích produktů. Měl rád starožitnosti, sbíral obrazy a umělecké předměty. Za Františka Josefa Czernina dosáhla největšího rozsahu obrazová galerie v Praze na Hradčanech, založená Humprechtem Janem. V té době obsahovala 859 zavěšených obrazů v Černínském paláci a dalších 273 obrazů v soukromých interiérech.16. Bohužel i tak náročná osobnost, jakou František Josef bezesporu byl, musela v prvé polovině 18. století sáhnout k určitým spořícím opatřením, které zabránily dosáhnout původního velkolepého záměru děda Humprechta Jana. Lesk rodového paláce se snažil udržet ještě Prokop Vojtěch, ale ten byl posledním, kdo měl o palác zájem. Jeho zařízení bylo postupně rozváženo na rodové zámky, eventuálně odprodáno a palác byl v polovině 19. stol. odprodán eráru pro využití na kasárna. Jen úprava ve 30. letech minulého století pro účely ministerstva zahraničního obchodu zachránila palác od totální devastace. I tak bylo mnoho cenných detailů interiérů ztraceno. František Josef byl také vášnivým lovcem a miloval hony (vlastnil mimořádnou smečku loveckých psů, jednoho věnoval samotnému císaři Karlovi VI.), udržoval přátelství s hrabětem Františkem Antonínem Sporckem, zakladatelem slavného Kuksu. Rád soutěžil v bohatství a přepychu, což nakonec vedlo k jisté marnotratnosti. Stejně jako jeho otec půjčoval peníze panovníkovi, který je však nevracel a spolu s dalšími problémy se ekonomika panství začala zhoršovat. Koncem 20. let 18. stol. stoupla výše dluhů na 1 500 000 zl., a bylo nutné přistoupit k úsporným opatřením. Již v roce 1730 požádal František Josef panovníka, aby byla vyňata z rodinného svěřenectví (fideikomisu) řada panství – kosmonoské, kostecké, nejdecké, kysibelské, petrohradské, vinořské a byly prohlášeny za alody (plně svobodné statky bez lenního závazku), aby mohly být prodány k umoření dluhů. Rodinný majetek byl přiveden téměř na mizinu, čehož se již František Josef nedožil. Zemřel velmi mlád ve svých 36 letech (6. 3. 1733) ve Vídni. Pochován je v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta na Pražském hradě po
16
LORENC/TŘÍSKA 1980 — Vilém LORENC/Karel TŘÍSKA: Černínský palác v Praze. Panorama Praha 1980, s. 107
14
boku svého otce Heřmana Jakuba a děda Humprechta Jana.17 Zatím co jeho tělo odpočívá v Praze, své srdce zanechal ve staré rodové kryptě kostela sv. Jana Křtitele v Chudenicích.18 František Josef angažoval mnoho známých a uznávaných umělců své doby, počínaje malíři a konče architekty. Z architektů jmenujme především vynikajícího Františka Maxmiliána Kaňku,19 kterého si hrabě cenil natolik, že jej odměnil roční mzdou 600 zlatých, což bylo jednou tolik, kolik bylo zvykem u většiny ostatních architektů ve službách jiné šlechty. Můžeme říci, že přičiněním právě jmenovaného architekta postavil František Josef zámek Krásný dvůr (1720 – 1724) s parkem o rozloze 100 ha. Jeho dnešní vzhled je však dílem Františkova vnuka, Jana Rudolfa Czernina. Smutné bylo napravování škod po požáru zámku v Jindřichově Hradci v roce 1721, na něž architekt F. M. Kaňka patrně také dohlížel, a který pro Františka Josefa vedl i další úpravy interiérů tohoto významného rodového sídla. Jisté škody pak v roce 1720 napravoval architekt Kaňka také na zámku v Kysiblu (Stružné) u Karlových Varů. Pokud zůstaneme v západních Čechách, asi 3 km severně od Chudenic najdeme obec Chocomyšl s velkým rybníkem a stavbou kdysi loveckého zámku. Ten pro hraběte Františka Josefa Czernina postavil v letech 1720 - 1722 jeho oblíbený architekt F. M. Kaňka. Součástí zámku byla i zahrada, jejíž plán z roku 1735 se dochoval. Dnešní podoba je výsledkem přestavby Františkova syna Prokopa Vojtěcha. Další velmi zajímavou stavbou v okolí Chudenic je tzv. Bažantnice, poměrně rozsáhlá barokní stavba cca 2 km jižně od Chudenic, založená krátce před rokem 1734. Samotná barokní budova je obklopena parkem (30 ha) s množstvím cenných dřevin. Na jižním úpatí vrchu Žďár, který leží západně od Chudenic, odedávna vyvěral léčivý pramen. I tomuto pramenu hrabě František Josef a jeho architekt věnovali pozornost. F. M. Kaňka navrhl roku 1728 obestavět pramen kaplí. Kaple měla čtvercový půdorys a byla zakryta zvoncovitou střechou. Uprostřed vyvěral do kamenné skruže pramen. Zmíněná kaple byla za Františkova vnuka Prokopa Vojtěcha ve 2. pol. 18. stol. pohlcena novostavbou tzv. Baddhausu (lázeňský hostinec), který zanikl stavbou zámku Lázeň (1823).
17
JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 232236 18 ROUBAL 1992 — Ladislav ROUBAL: Obrázky ze starých Chudenic, Chudenice 1948, 1992, s. 18 19
VLČEK 2004 — Pavel VLČEK: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia Praha 2004, s. 294-298
15
Jan Rudolf Czernin (1757 – 1845) se ujal fideikomisu20 po čtyřletém poručnictví Josefa knížete Colloreda. Jan Rudolf vyniká láskou svou k vědám i umění, založil obrazárnu ve Vídni a zušlechtil park se zámkem v Krásném Dvoře na Žatecku (architekt F. M. Kaňka). Byl členem stavovské malířské školy a muzea v Praze. V letech 1823 – 27 byl presidentem císařské Akademie výtvarných umění, nejvyšším komořím od r. 1824 a v letech 1828 – 34 zastupoval prvního nejvyššího hofmistra. Byl rytířem řádu zlatého rouna. Jediný jeho syn, hrabě Eugen Karel (1796 – 1868) náleží k předním mužům nejen rodu, ale veškeré české šlechty vůbec. 21 Přátelil se s hrabaty Františkem a Kašparem ze Šternberka (zakladateli Národního muzea), s místopisci Sommerem a Watterichem, se slavistou Dobrovským a dějepiscem F. J. Palackým. J. F. Göthe za svého pobytu v Karlových Varech býval častým hostem na zámku v Krásném Dvoře. Sám se zabýval studiem dějepisu a láska ke starožitnostem jej dovedla ke zřízení archeologické sbírky na zámku v Petrohradě. Velikou zásluhu získal i tím, že zřídil archiv v Jindřichově Hradci, kde spojil archivy pánů z Hradce, pánů Slavatů z Chlumu a z Košumberka a rodinný archiv svého rodu jako největší soukromý archiv v Čechách.22 Pro vdovy a sirotky úředníků a služebníků založil zvláštní ústav a jiný ještě pro chudé dělníky, kteří se v jeho službách stali pracovně neschopnými. V Jindřichově Hradci dal přestavět kostel sv. Jakuba a zřídil v něm rodinnou hrobku, kde je sám pochován.
20
BUBEN 2003 — Milan BUBEN: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie, Praha Libri 2003, s. 128 21 CZERNIN 2007 — Karl-Eugen CZERNIN: Kommentierte Stammreihe Des Hauses Czernin von Chudenitz. Wien 2007, s. 3-53 22 pozn. viz Státní oblastní archiv Jindřichův Hradec, Pozůstalost Fr. Tischera
16
1. 2. Studie o Czerninech Podrobná studie rodu Czerninů je součástí Ottova naučného slovníku a stala se i pro mne nezbytnou pomůckou při práci s rodokmenem. Nabízím zde krátkou citaci jako ukázku. „V letech 1228–29 připomíná se Černín ze Žlovic, syn Černína bratra Břetislava, který dříve » z Plzně « a později »z Biřkov« se jmenoval; syn žlovického Černína Soběhrd usadil se na Klatovech r. 1253. Od něho snad pochází Drslav z Chudenic, připomenutý na soudě zemském r. 1291, jenž jest v čele rodokmenu Černínů z Chudenic, k nimž též asi náleží biskup Protiva, jenž za Karla IV. (r. 1355) se jmenuje. S předního místa v zemi, na kterém Černín komoří stál, potomci bratří jeho kromě pánů Skalských a Švihovských z Risenberka sestoupili do vladyckého stavu a z rozsáhlých statků zbyly jim jen skrovné Chudenice, kde r. 1358 bratří Černín a Kunrát podací právo provozovali a po nich synové Černínovi Jan a Černín v letech 1378 – 1393. Černín přežil bratra svého Jana, před r. 1394 zemřelého a měl tři syny: Černína, Václava a Drslava r. 1435 připomenuté, sám pak jako šedesátník podruhé se oženil s Ofkou schovankou Rynvalda z Ustupenic na Pušperce. Ze jmenovaných tří bratří Drslav † již před r. 1466, zanechav syny: Černína Humprechta, Jana, Děpolta a Viléma; kromě těchto Černínů z Chudenic připomínají se v l. 1466 – 1479 ještě dva bratří Mikuláš a Vilém, strýcové Černína, syna Drslavova Vilém, syn Drslavův, jenž r. 1497 ve při Elišky, nemanželské dcery Půty z Pěžína, o statek po otci pozůstalý prostředkoval mezi ní a bratrem svým Janem, jest zakladatelem větve Černínů na Radenicích osedlé; od Jana pochází větev černínská na Tasnovicích; Humprechtův vnuk Diviš založil synem svým Humprechtem větev chuděnickou a druhým synem Janem posud kvetoucí větev nedrahovickou.“23
23
podrobný popis rodokmenu viz OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ I-XXVIII, Praha 1888-1908
17
2. Stať 2. 1. Dějiny Chudenic Jak už bylo uvedeno, Czerninové jsou jedním z nejstarších českých šlechtických rodů. Jako jediný rod v Čechách mají přímou návaznost na rod Rožmberků a pánů z Hradce nejen díky přímému dědění majetků, ale a to především, získáním titulu – vladař rodu (od 19. století jen titulární). Historicky je rod poprvé doložen roku 1115, kdy jistý Czernin daroval ves benediktinskému klášteru Kladruby u Stříbra.24 Ve 12. století je prameny doložen nejstarší z Drslaviců, Drslav, který zastával v letech 1160-65 úřad kastelána plzeňského hradu. V roce 1193 uzavírají jeho synové Rús a Drslav dohodu s cisterciáckým klášterem v Plasích, dle které získal konvent 22 liber stříbra a ves Čížkov u Blovic blízko Plzně. V letech 1192-1212 je uváděn comes Czernin jako zakladatel kostela v Chudenicích (založen r. 1200). Písemné prameny uvádějí Drslava jako nejvyššího zemského sudího v letech 1265-69 a roku 1291 jako přísedícího zemského soudu.25 Hradecká větev sídlící na Petršpurku nebo ve Vídni trávila léto a podzim s oblibou na Jemčině,26 kde se obora a sídlo dochovalo i dnes. Podobně tomu bylo u drslavské větve. Ta žila v Praze a na venkovském sídle Starého zámku v Chudenicích, které se dodnes nachází v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele. Další zajímavostí je Mariánský dům (dnes soukromý majetek), Nový zámek - letohrádek Lázeň s vyhlídkovou věží Bolfánek (původně poutní kostel zasvěcený sv. Wolfgangovi), arboretum s Americkou zahradou a rozsáhlý zámecký park s bažantnicí.
24
BUBEN 2002 — Milan M. BUBEN: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, díl I., Praha Libri 2002, s. 22-46 25 TISCHER 1903 — František TISCHER: Heřman hrabě Černín z Chudenic, Praha 1903 26 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 297299
18
2. 1. 1. Starý zámek – nejstarší sídlo Czerninů V té době pravděpodobně získal rod tvrz Chudenice u Klatov, kterou spravoval do roku 1945. „Vzácností velikou jest v Čechách panství …, kteréž se dědilo v jediném rodu jen v potomcích po meči. Na ten čas máme v Čechách jediné panství Chuděnské, kteréž drží Černínové od věků nade vší paměť lidskou sahajících, …“27 Těmito slovy začínal August Sedláček svůj popis zámku v Chudenicích, renesančního sídla upraveného v pozdním baroku. Černá kuchyně, respektive komín v ní umístěný, hrála hlavní roli v pověsti o vzniku rodového jména a geneze rodového jména Czerninů z Chudenic. Byla spojena s vládou knížete Břetislava, s napětím mezi českým a německým vládcem Jindřichem a s násilnými vpády Bavorů do Čech.28 V tom se odráží prezentace Czerninů jako jednoho z nejstarších rodů usedlých v Čechách, který odvozoval svůj původ od Drslaviců. Andělský pokoj připomínal život i smrt Humprechta Czernina z Chudenic. V komnatě se Humprechtovi zjevil anděl, aby mu zvěstoval jeho brzkou smrt, a aby mu umožnil rozloučit se s rodinou a vykonat potřebné duchovní přípravy. 29 27
SEDLÁČEK 1963 — August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Domažlicko a Klatovsko IX. díl, Praha 1963, s. 27 28 Pověst vypravuje: „Když vévoda Břetislav (roku 1040) s králem Jindřichem za příčinou nájezdu do Polska u válku byl zapleten, část německého vojska pod velením samotného krále u Chámu do Čech vrazila, a nežli Břetislav zcela přepraven naproti nim se postaviti mohl, vtrhl předvoj německého vojska samovolně až k Ounovicům a přepadl nedaleko odtud ležící tvrz Chuděnickou. Ale rytíř ji hájící porážel častěji menší oddělení vtrhlých Bavorů, odjímal ji všecku kořist. Za to prahli Bavoráci po pomstě nad Chuděnickými. Tvrz byla v noci obležena, dobyta a celá rodina rytířská povražděna, jen jak pověst vypravuje, jediný chlapeček – nemluvně z rodiny té zachráněn chůvou. Co tekla krev rodičů, synů, dcer a přátel rytířské té rodiny z rodu Drslaviců, ukryla se chůva s nemluvnětem do velkého komínu, kde v tajném výklenku dítě před zraky ukrutných nepřátel zachránila. Když pak voje české se blížili, a z okolních vesnic lid ku zbořené tvrzi se scházel, aby pány své oplakával a vražedné tlupy Bavoráků ze krajiny té zmizely, ukázala chůva shromážděnému lidu podivným způsobem zachráněného, sazemi z komína začernalého chlapce, kterého lid s jásotem pozdravil:«Chudinec, ach jak je černý! Bůh nám tebe zachovej, abys někdy zase byl pánem naším! » Mezitím, co lid nad zachráněným němým chlapcem jásal a s radostí jej jako pána svého pozdravoval, blížil se vévoda, a zvěděv o té události nazval chlapcem Černým čili Černínem a statky jeho rodičů pojmenoval Chuděnicemi. Tak dostal jméno jeden z nejstarších rodů šlechticů českých, rod Černínů z Chuděnic. Komín, v němž dítě zachráněno, jest dosud zachován a Černínové považují jej za drahou památku a po všecka století nesmí se na něm žádná oprava státi, ač již dosti je chatrný.“ SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Chudenice, Starý zámek v Chudenicích, inv. č. 3035, sign. VI Ha 1, kart. 323. 29 „Pokoj tento [andělský] býval ložnicí zbožného rytíře Humprechta Černína z Chuděnic, jemuž prý se ráno, kdy pobožnost ranní vykonával, anděl ukázal, který jej též osloviv pravil: «Ačkoli jsi zcela zdráv, vůlí boží jest, abys za tři dny zemřel, rozluč se se světem a ve blízké lesní kapli sv. Wolfganga odporuč duši svou v modlitbě Bohu. » Humprecht jsa 76 letý stařec shromáždil všecky své děti kolem sebe a zděliv jim nebeské poselství putoval s celou svou rodinou do blízké lesné kaple sv. Wolfganga, aby svou ctnostnou a bohabojnou duši modlitbou posilnil. Rozloučiv se se světem třetího dne, jakž mu andělem předpovědíno, zemřel (roku 1601).“ SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Chudenice, Starý
19
Ke znovuotevření Starého zámku došlo v 90. letech 19. stol. Ze zápisů v návštěvní knize lze vyčíst poznámky od roku 1894. Andělský pokoj30 si prohlédli příslušníci aristokratických rodin (synovec Evžen II. Czernin z Chudenic31 a jeho manželka Františka roz. Schönburg-Hartenstein, Evžen Oettingen-Wallerstein,32 František Auersperg33 s rodinou či Alexandr Schönburg-Hartenstein34 s rodinou) i další významné osobnosti. Fideikomisní panství Chudenitz se postupně rozrůstalo. Roku 1560 bylo koupeno městečko Poleň, v roce 1707 přikoupen statek Švihov. V dalších letech byly připojeny okolní rytířské statky Chocomyšl, Srbice, Lštění (1711), Kanice (1712), Dobříkov (1714), Mezholec, Spůle, Dlažov (1715), Slavíkovice, Smržovice (1716). V roce 1805 bylo panství rozšířeno o jezuitské statky Dolany a Svrčovec, roku 1833 o statek Drslavice. V letech 1564-1601 držel malé panství s tvrzí Humprecht Czernin z Chudenic, který roku 1592 dosáhl u Rudolfa II. povýšení vsi Chudenice na městečko. Císař udělil trhy týdenní i výroční, znak a právo pečetit zeleným voskem. Tvrz byla tehdy přestavěna do podoby renesančního zámku vystavěného na obdélném půdoryse, v nárožích zpevněném baštami. Jednopatrová budova s mansardovou střechou zdobená na průčelním traktu plochými rizality s nízkými trojúhelníkovými štíty. V jeho levé části je průjezd do zámeckého dvora. Od roku 1666 po Adamovi (†1622) a Děpoltu Protivovi (†1660) vlastní panství Chudenice Jan Heřman Czernin (†1707). Zadlužené panství tehdy vyplatil Humprecht Jan Czernin (1628-1682) z nedrahovické větve rodu sídlící na Jindřichově Hradci. V roce 1776 byl chudenický zámek přestavěn na příkaz Prokopa Vojtěcha Czernina podle plánů stavitele Karla Ballinga, jehož průčelí získalo nynější podobu.35
zámek v Chudenicích, inv. č. 3035, sign. VI Ha 1, kart. 323. 30 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Chudenice, Starý zámek v Chudenicích, inv. č. 3035, sign. VI Ha 1, kart. 323. Pověst o setkání Humprechta Černína z Chudenic s andělem zmiňuje ve své závěti již Heřman Černín z Chudenic – viz Pavel KRÁL, Mezi životem a smrtí. Testamenty české šlechty v letech 1550 – 1650, České Budějovice 2004, s. 541 – 556, zde s. 549. 31 Evžen II. Jaromír Czernin (1851 – 1926) byl synem Jaromíra Czernina a jeho ženy Karolíny, rozené Schaffgotschové. Stejně jako předci se hluboce zajímal o výtvarné umění (dokonce se stal prezidentem kuratoria Moderní galerie v Praze) a byl mecenášem malířů, básníků i historiků. 32 Evžen Oettingen-Wallerstein (1885 – 1969) byl synem Karla Bedřicha Oettingen-Wallersteina a jeho manželky Arnoštky rozené Czernin z Chudenic. 33 František Auersperg (1887 – 1953) byl synem Eduarda Auersperga a jeho ženy Marie Terezie rozené Schönburg – Hartenstein. 34 Alexandr Schönburg-Hartenstein (1888 – 1956) byl synem Eduarda Schönburg-Hartensteina a jeho choti Johany rozené Colloredo-Mannsfeld. 35 plánová dokumentace C. Ballinga se nedochovala
20
V té době už zámek nesloužil jako letní panské sídlo, protože už stálo sídlo ve vedlejší Chocomyšli,36 později pak na zámku Lázeň u Chudenic. I po prodeji některých statků tvořila v polovině 19. století středně velké panství městečka Chudenice a Švihov a 45 vesnic. V 19. století se Czerninové rozhodli postavit si poblíž Starého zámku další sídlo (zámek Lázeň) k rekreaci v místech, kde vyvěral léčivý pramen. Zde byl podle návrhu architekta F. M. Kaňky vystavěn zásluhou Jana Rudolfa lázeňský dům s kapličkou (kolem r. 1728). V jeho okolí dal hrabě vybudovat anglický park o rozloze 12 hektarů s dendrologickou zahradou. Zámek Lázeň byl poté ještě několikrát přestavěn a do dnešní podoby se zachoval jako klasicistní jednopatrová budova s otevřeným průčelím do zahrady. 37 V osobních pozůstalostech šlechticů se obvykle nachází osobní doklady jako křestní, oddací a úmrtní list a také cestovní pasy. Lze najít i dokumenty týkající se vzdělání (kupříkladu krasopisná cvičení, slovníčky, maturitní vysvědčení a zejména ve druhé polovině 19. století doklady univerzitních studií, případně zahraničních studijních cest a vojenské služby), respektive kariéry. Řada písemností se váže k veřejné aktivitě šlechtice, a to jak ke správě rodinného majetku, tak ke společenské činnosti (tedy k politické kariéře, členství v různých spolcích). Obsáhlá bývá korespondence jednak s rodinnou a stavovskými přáteli, jednak s úředníky a zaměstnanci. Nesmíme zapomenout ani na archivní prameny vztahující se k zájmům aristokratů.38 Zajímáme-li se o veřejnou aktivitu paní a dívek, tak v jejich pozůstalosti nacházíme důkazy o charitativní činnosti, podpoře potřebných, mecenátu umělcům a někdy správy majetku (nejčastěji se objevuje koupě a prodej nemovitosti). Nechybí dokumenty týkající se zájmové činnosti a korespondence.39 Jednotlivé části osobních pozůstalostí mužů a žen jsou různě obsáhlé, což je spojeno se zachovalostí fondů a zvláště s osobními preferencemi individua. Se studovaným tématem úzce souvisí prameny týkající se koníčků šlechticů a šlechtičen (zájem o historii země, panství a rodu a s ní svázané dějiny umění, zájem o botaniku a 36
pozn. Chocomyšl, původně vladycká tvrz z 14. stol. byla v 17. stol. renesančně přestavěna na zámek. Od roku 1711 součást chudenického panství jako lovecký zámek. Plány zhotovil F. M. Kaňka 37 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 211336 38 CZERNIN 2007 — Karl-Eugen CZERNIN: Kommentierte Stammreihe Des Hauses Czernin von Chudenitz. Wien 2007, s. 3-53 39 VLNAS 2001 — Vít VLNAS: Sláva barokní Čechie -- Umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Průvodce výstavou Praha 2001
21
zahradní architekturu, vlastní výtvarná nebo vědecká činnost). Stejně důležitým pramenem je korespondence s rodinou a přáteli, v níž mohly být a bývaly zmínky o probíhajících stavebních pracích, a korespondence se zaměstnanci, zejména řediteli jednotlivých panství, v níž byly instrukce a pokyny pro úpravy. O průběhu oprav a stavebních prací jsme dobře informováni díky písemnostem uloženým v archivech konkrétních velkostatků.40 O vybavení vnitřních prostor vypovídají inventární soupisy, které zároveň poskytují informace o tom, které předměty byly považovány za historicky a umělecky cenné. 41 Po formální stránce lze rozlišovat dva typy inventářů. První druh inventáře byl veden podle toho, z čeho jsou předměty vyrobeny, případně k čemu sloužily a kdy se používaly. Druhý typ přehledů předmětů byl veden po jednotlivých místnostech. Výjimkou ale nebyly ani inventáře kombinující obě výše uvedené formy. Při studiu inventářů je třeba mít na paměti, že úroveň i detailnost zpracování závisela na požadavcích šlechtice i na znalostech autora. Při vzniku soupisů docházelo k opisování a přebírání údajů, mohly vzniknout nepřesnosti a omyly, případně mohl být důraz kladen na některé předměty (a jiné mohly být opomíjeny). Další úskalí představuje označení místností, jejich číslování stejně jako pojmenování proslulých místností se obvykle neměnilo, ovšem označení jako „velký salon“, „modrý pokoj“, „dětská ložnice“ se v průběhu desetiletí mohla týkat několika odlišných místností v rozličných částech staveb. Přesto představují inventáře významný komparativní materiál – díky nim lze sledovat přeměny a proměny jednotlivých interiérů nejen v průběhu 19. století. Některé inventární seznamy se používaly i v pozdějších letech, a tak se v nich objevují škrty, poznámky o přesunech předmětů z jedné místnosti do druhé a eventuelně do depozitáře. Tyto změny jsou dobře patrné, pokud inventáře vznikaly v kratších časových intervalech. Ve fondech jednotlivých velkostatků (výjimečně i v rodinných archivech) jsou uloženy také plány jednotlivých sídel, a to jak situační plány, tak návrhy větších či menších oprav a přestaveb.
40
pozn. Jedná se o uspořádané fondy Velkostatek Chudenice, Petrohrad a Rožmberk. V případě fondu Velkostatek Krásný Dvůr jsou uspořádány pouze listiny a u fondu Velkostatek Nové Hrady jsou uspořádány pouze mapy a plány. 41 Velkostatek Chudenice, Inventáře Nového zámku „Lázeň“ u Chudenic, inv. č. 3039, sign. VI J 2, kart. 324; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec.
22
2. 1. 2. Kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích Zbožnost a oddanost rodu dovedla Czerniny k zakládání kostelů a fundací. Cenou památkou je gotický kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích.42 Podle nápisu na stěně kostela je jeho zakladatelem Drslav, bratr Czernina a Břetislava.43 Jádro dnešního kostela pochází z druhé poloviny 14. stol. a již v roce 1355 je uváděn jako farní. V roce 1378 je doložen Přibíkem Pulkavou z Radenína († 1380 v Chudenicích), mistrem svobodných umění, v letech 1373–78 rektorem školy u sv. Jiljí v Praze. Knězem asi nebyl a faru dával spravovat podle zvyku doby svým vikářem. Svojí učeností si získal přízeň Karla IV., který dal mu přeložit do češtiny svou autobiografii a rozkázal sepsat novou Kroniku českou. Bylo to snad kolem r. 1374. Kronika začíná zmatením jazyků pod Babelem a končí smrtí královny Elišky (1330). Míní se, že podle původního plánu měla její historie zasahovat až do roku 1350.44 2. 1. 3. Dějiny farnosti a kostela Fungování farního kostela by nebylo možné bez existence patrona (collatora). Obsah patronátu tvořila různá práva, mezi nimiž zaujímalo přední místo právo prezentační nebo podací – tedy právo navrhovat příslušné duchovní vrchnosti duchovního na uprázdněné beneficium. Poměrně četná byla různá práva čestná, zejména právo na čestné místo při veřejných procesích, na zvláštní lavici v kostele, právo mít v kostele erb, právo na zvláštní vzpomínku při církevních modlitbách či na církevní smutek po smrti. Patron však neměl v žádném případě zasahovat do záležitostí čistě duchovních; například církevních vizitací se směl účastnit, jen pokud to výslovně připouštěla nadační ustanovení.45
42
viz foto obr. č. 13-18 pozn. foto viz obr. č. 17 44 Česká próza historická a cestopisná P. PULKAVY z Radenína: Kronika králů českých. s. 604-606 45 RYANTOVÁ — Marie RYANTOVÁ: Církevní patronát Eggenberků a Schwarzenberků na přelomu 17. a 18. století (1694-1710), in: V. Bůžek – P. Král (edd.), Život na dvorech barokní šlechty (16001750), s. 617-637, zde s. 617-619. K problematice patronátu dále srov. Johann SCHLENZ: Das Kirchenpatronat in Böhmen. Beiträge zu seiner Geschichte und Rechtsentwicklung, Praha 1928; URFUS 1980 — Valentin URFUS, Stát a církev v návrhu na revizi zemského zřízení v Čechách v prvé třetině 18. století: Právněhistorické studie 23, 1980, s. 147-160 TRETERA 1993 — Jiří R. TRETERA, Církevní právo, Praha 1993; Jiří R. TRETERA /PŘIBYL – Stanislav PŘIBYL, Konfesní právo a církevní právo, Praha 1997 43
23
K nejdůležitějším povinnostem patrona patřilo kostel ochraňovat. Zádušní majetek se těšil podobné ochraně jako jmění sirotčí a podobně jako poručník sirotka zastupoval i patron kostel. Dbal na to, aby se zádušní prostředky neobracely jinam, než jak to určovala fundace; napomínal, popřípadě i oznamoval biskupovi jejich nedbalé správce, dohlížel na technický stav budov kostela i fary a zajišťoval, nikoliv jen ze svých prostředků, jejich opravy.46 Přesto se zpravidla také počítalo s určitými vlastními příspěvky na udržování zádušních budov a s výdaji na provoz bohoslužeb, ač tyto závazky Tridentský koncil nestanovil. Jednotlivá práva a povinnosti patronátu většinou vyplynuly postupně samy. Všeobecně byl však patronát chápán jako jistá výsada za dobrodiní prokázaná církvi.47 V roce 1906 byl chrám povýšen na děkanství, o šest let později byl zvelebován interiér – obnovuje se chór a osazují se nové varhany. Cenné deskové obrazy Mistra Chudenického oltáře byly průběžně restaurovány: r. 1891, r. 1933 a 1972 prof. Slánský v Praze.48 Poslední oprava vnitřních prostor byla provedena včetně nového elektrického vedení roku 1983. Změny doznalo asi před 200 lety bezprostřední okolí kostela, kde se na místě vymezeném tehdy kamennou zdí s brankou do konce 18. století pohřbívalo, dokud nebyl josefínským dekretem hřbitov zrušen a zřízen nový při barokní kapli sv. Anny pod Žďárem jihozápadně od centra. Každý kostel musel při svém vzniku dostat do vínku určitý majetek, bez něhož by biskup stavbu nepovolil. Toto nadání mělo zajistit běžný provoz kostela i veškeré opravy či pořizování chrámového inventáře. Zádušní jmění se skládalo z movitého i nemovitého majetku a kromě udržování kostela a jeho zařízení bylo určeno i na farní budovu, hřbitov, případně i školu a další stavby ve farnosti. Stará škola, fara i pivovar sloužili do konce 19. století. Mezi zaměstnance kostela patřil i školní učitel, který zde
46
STUCHLÁ 1999 — Pavla STUCHLÁ: Instrukce pro hospodaření se zádušním jměním na eggenberských a schwarzenberských panstvích z let 1708 a 1725, Výběr 36, 1999, s. 118-122 47 RYANTOVÁ — Marie RYANTOVÁ: Církevní patronát, s. 618 Problematika kostelního jmění a záduší patří k nejméně probádaným. Základní literaturu a terminologii podává B. ZYLINSKÁ, Záduší. Základní informace pro toto období Antonín PODLAHA, Dějiny, s. 484528. Ze starších prací lze připomenout Jan HILLE, Zádušní počet kostela Lnářského 1601-1659, SHK 19, 1918, s. 171-176; Ladislav ŽILKA, Příjmy a výdaje týnské farnosti koncem 16. a začátkem 17. století, PSH 25, 1992, s. 40-61. Pozornost záduší z hlediska hospodářských dějin věnoval PROCHÁZKA 1963 — Vladimír PROCHÁZKA: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách v 16. a 17. století, Praha 1963, s. 21-30 48 pozn. viz foto obr. č. 14
24
pracoval jako varhaník. Nejčastěji bývá v pramenech označován jako kantor (též rektor, regenschori, školní mistr).49 Stav zádušního majetku byl rozdílný od kostela ke kostelu, závisel na hospodářské situaci regionu a jeho obyvatel. Například roku 1720 se v příjmech doudlebského kostela objevují úroky z kapitálu 200 zl. uloženého u hraběte Czernina z Chudenic a znovu v roce 1723 zapůjčilo doudlebské záduší kapitál 500 zl. hraběti Czerninovi z Chudenic. Ještě roku 1750 tak plynul kostelu z těchto peněz každoroční úrok 6 %, jenž činil 30 zlatých.50 K řádné kontrole příjmů a výdajů sloužilo tzv. skládání počtů. V pražské arcidiecézi se kostelní počty skládaly většinou každoročně. Místem konání bývala fara, radnice či sídlo patrona. Mezi přítomnými bylo možno nalézt patrona či jeho zástupce (hejtmana, důchodního písaře, rychtáře), kostelníky, faráře, či dokonce vikáře. 51 Dnešní správa kostela je svěřena do rukou farnosti na Švihově. Dějiny kostela sv. Jana Křtitele Jednolodní kostel s věží na západě má pětiboký presbytář s panskou oratoří na jižní straně. Triumfální gotický oblouk zdobí zbytky maleb ze 14. a 15. století. Na celé ploše oblouku jsou figurální malby v okrouhlých polích, dle erbu a lemujícího textu předkové rodu Czerninů. Hlavní pseudogotický zlacený oltář, původně křídlový, je zhotovený v roce 1871 podle návrhu pražského malíře Bedřicha Wachsmana, který je rovněž autorem návrhů oltářů bočních z roku 1888. Řezbářem oltářů byl J. Krejčík z Prahy a obrazy pocházejí od Bedřicha Kamarýty, faráře z Deštné. Rok poté byla instalována malovaná okna, na kterých se uplatnil novogotický styl B. Wachsmana. Ve stěnách kostela jsou zapuštěny náhrobní desky s reliéfy. Nejstarší je dvojitý žulový náhrobník z roku 1598 ve zdi pod kruchtou. Patří Jakubovi staršímu z Vřesova a na Košenicích a jeho manželce Voršile Vřesovcové z Janovic. Ve stěně presbytáře je umístěn pískovcový náhrobní kámen Humprechta Czernina z Chudenic zvaného Pobožný (1525-1601) z roku 1601, který původně kryl vstup do rodové hrobky. 52 Ten
49
ROUBAL 1992 — Ladislav ROUBAL: Obrázky ze starých Chudenic, Chudenice 1948, 1992, s. 7 Farní účty viz Národní archiv Praha 6, fond Stará manipulace, inventář sv. I., inv. č. 495, sig. 19/1-115 51 Křestní jméno účty neuvádějí. 52 pozn. viz foto obr. č. 18 50
25
byl později zazděn a překryt novou podlahou. Náhrobek nese vyobrazení Humprechta v rytířské zbroji a latinský nápis s datem jeho úmrtí.53 Hřbitov kolem kostela byl zrušen roku 1786. Z renesančního rozšíření je významná přístavba sakristie z první poloviny 16. století a v roce 1660 přístavba věže se zvonicí, která teprve v pozdějším období získala charakteristickou cibulovitou kopuli. V roce 1810 byla vystavěna předsíň před sakristií a oratoř na jižní straně. Koncem 19. století byla kamenná dlažba nahrazena litým terasem od italských řemeslníků a dřevěná šindelová krytina pálenou taškou. Kostel sv. Jana Křtitele je jednolodní stavba s hranolovou věží v západním průčelí, pětibokým presbytářem na východní straně a se sakristií a předsíní na severní straně. Podvěžní vstupní prostor je sklenut křížovou klenbou, vstupní portál je hrotitý s profilovaným ostěním. Loď je plochostropá, presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou na kružbových konzolách s maskarony. Z osmi odlišných plasticky zpracovaných konzol, tři mají podobu lidské hlavy. Při jižní straně presbytáře je oratoř s vnějším vstupem pro samostatný přístup panovníka a rodiny. Při severní stěně směrem k zámeckému pivovaru byla jako první přistavěna ke gotickému chrámu sakristie sklenutá valenou klenbou. Prvky výzdoby a zařízení vnitřku kostela dokládají jednotlivá období jeho historie. Ve stavebně nejstarší části dominuje triumfální kamenný oblouk s gotickými malbami ze 14. až 15. století, které se nalézají i pod přemalbami stěn, zejména v presbytáři. Na téměř celé ploše oblouku jsou figurální malby v okrouhlých polích. Středověkým stylizovaným rukopisem jsou zobrazeny ženské postavy, snad světice, a muž ve zbroji – podle heraldiky a lemujícího textu předci Czerninského rodu. Na severní straně nad obdélníkovým dveřním otvorem s kamenným profilovaným ostěním jsou vymalovány erby s bohatými famfrnochy z 16. století. Vlevo je starší podoba erbu Czerninů, vedle erby Kateřiny z Vopisku a Elišky z Opálky. Rákosový strop lodi obdélníkového tvaru je pokryt freskou od Václava Kaplánka z Domažlic r. 1759. Malba představuje výjevy ze života sv. Jana Křtitele kolem apotheosy téhož světce. Při severní stěně je před pozadím freskové iluzivní malby osazeno dřevěné sousoší Kalvárie z roku 1759, od stejného sochaře je polychromovaná plastika sv. Jana Nepomuckého.
53
RYNEŠ 1941 — Václav RYNEŠ: Humprecht Jan hrabě Černín z Chudenic a na Chudenicích. Staroboleslavský věstník, leden 1941, ročník XII, č. 1-3, s. 30-32
26
Ze zařízení kostela je pozoruhodná kamenná křtitelnice ze 17. století ve tvaru rýhované polokoule na kuželovitém dříku a masivní dřevená okovaná kasa. V presbytáři je umístěna malba na plátně s námětem Oplakávání Krista z konce 15. století - střední obraz zavíracího oltáře pochází z kaple hradu Švihov.54 Původní pozdně gotická třídílná archa s predelou je velmi cennou uměleckou památkou. Objednatelem tohoto díla byl královský hodnostář Vilém Czernin z Chudenic a jeho bratr Jan, pravděpodobně u pražského malíře Šimona Lába, domácího umělce Czerninů, který v malostranském domě Viléma Czernina učinil roku 1512 závěť. Dílo značné umělecké a kulturní hodnoty je výstižně zachyceno ve stati Jaroslava Pešiny - Česká malba pozdní gotiky a renesance (Praha 1950): „ Na počátku 16. století jeví se první známky slohové proměny ve skupině prací, jimiž pozdně gotický formalismus počíná být překonáván novým názorem, opatřeným o přímé pozorování přírodní skutečnosti. Tyto práce nejsou ještě renesanční, ale směřují k renesanci svou realistickou tendencí, a předznamenávajíc nové pojetí obrazu, založené na rostoucí smyslové zkušenosti, vkládají se mezi pozdní gotiku a renesanci jako zprostředkující články.“55 Za představitele této přechodné mezigenerace, která nastoupila v Čechách po roce 1500, lze považovat Mistra Chudenického oltáře, nazvaného podle jeho hlavního díla, velkého křídlového oltáře v Chudenicích z r. 1505. Chudenický oltář se obrací k zástupům věřících především sdílností svých obrazů Svaté konversace, a zároveň splňuje poslání rodové reprezentace. Postavy velkého měřítka jsou izolovány a soustředěně sestaveny, chovají se obřadně, ale bez pózy. Těla jsou klidně zaujata svými úkoly, které jsou určeny atributem. Propracované figury jsou rozloženy do plně, plasticky uzavřených objemů a výrazně rozčleněny bezpečnou kresbou. Těžká plastická roucha jsou bohatě řasena s iluzivně malebnou volností, která nahrazuje pozdně gotický princip kresebného rozkladu drapérie. Středověký dekorativismus doznívá ve skvělé
54
pozn. tempera na dřevě, NG Praha, viz foto č. 14 Vilém z Chudenic spolu se svým bratrem Janem objednali pro farní kostel v Chudenicích velký křídlový oltář dokončený v roce 1505. Autor díla byl dobře obeznámen s hornobavorským malířstvím, které patrně osobně poznal. Jeho styl zušlechťující lidskou postavu, souhrnné pojetí tvaru a výrazu a potlačení detailu naznačuje nástup nového výtvarného názoru a postupné opouštění pozdně gotického slohu v Čechách. Z jeho rukou vyšly i mnohé další známé práce tohoto období, k nimž se řadí i tato votivní deska Švihovských. Autor je nazýván Mistrem chudenického oltáře a bývá ztotožňován se Šimonem Lábem. 55 PEŠINA 1950 — Jaroslav PEŠINA: Česká malba pozdní gotiky a renesance. Orbis Praha 1950, s. 4144
27
barevnosti oltáře: chladné modře a karmíny jsou vyváženy teplými cinobry a olivovými zeleněmi, ostiňovaný místní tón podržuje svoji starou nadvládu. Mistr Chudenického oltáře56 se jeví jako malíř patřící již novému údobí. To lze vysledovat na Schongauerových předlohách. Nepochybné úsilí o zušlechtění lidského projevu, které nadbíhá renesančnímu estetismu, snaha o překonání pozdně gotického kánonu přirozenější tělesnou skladbou, určité uvolnění postoje a změkčení pohybu, objemová plnost, zmalebnění šatu a vědomé zacházení a vrženým stínem – to vše jsou nejen příznaky nového chápání malířského úkolu, ale i vymoženosti s časovou bezprostředností, které se v této době k nám dostaly infiltrací ze sousedního Bavorska. Nejen typ votivního obrazu s donátorem, jak je doložen deskou Viléma von Haslang z roku 1504 z františkánského kostela v Mnichově, ale i slohové znaky sdílí Chudenický oltář s bavorským malířstvím. Objevují se v něm reminiscence na Jana Pollacka, ale bez jeho křečovité pathetiky a karikujícího utváření hlav. Kostel sv. Wolfganga a Nový zámek Lázeň Tvář chudenické barokní krajiny nejvíce ovlivnil František Josef Czernin výstavbou nového poutního kostela sv. Wolfganga na vrchu Žďár.57 Kostel nahradil starší a mnohem menší stejnojmennou svatyní, zmiňovanou již v testamentu Heřmana Czernina v roce 1650. Projektantem novostavby byl známý F. M. Kaňka a kostel byl dokončen už v roce 1726. Měl však smutný osud. Roku 1786 byl císařem Josefem II. zrušen a o čtvrtstoletí později musela být jeho loď stržena pro špatný technický stav. Nicméně zůstala věž upravená kolem r. 1814 na rozhlednu, která jako „Bolfánek“ slouží dosud. Z původního vybavení kostela se mnoho nedochovalo. Jen několik málo soch uložených v kostele sv. Jana Křtitele v Chudenicích. Z výbavy bohoslužebných předmětů se dochoval velmi cenný relikviář sv. Wolfganga (biskupa v bavorském
56
Vilém z Chudenic spolu se svým bratrem Janem objednali pro farní kostel v Chudenicích velký křídlový oltář dokončený v roce 1505. Autor díla byl dobře obeznámen s hornobavorským malířstvím, které patrně osobně poznal. Jeho styl zušlechťující lidskou postavu, souhrnné pojetí tvaru a výrazu a potlačení detailu naznačuje nástup nového výtvarného názoru a postupné opouštění pozdně gotického slohu na českém území. Z jeho rukou vyšly i mnohé další známé práce tohoto obdob. Autor je nazýván Mistrem Chudenického oltáře a bývá ztotožňován se Šimonem Lábem. 57 pozn. viz foto obr. č. 20
28
Řezně). Tuto krásnou práci vrcholného baroka nechala zhotovit manželka Františka Josefa, Isabella Marie Czerninová.58 V blízkosti kostela byla vybudována prostorná a na svoji dobu přepychová poustevna pro dva poustevníky, kteří měli za úkol zvonit zvony na věži a při poutích, které byli velmi oblíbené, také vypomáhat knězi při zpovídání. Jejich úkolem bylo rovněž pomáhat o svátcích a nedělích ve farním kostele v Chudenicích. Zámek se dočkal stavebních úprav a tím prakticky záchrany až za Františkova syna Prokopa Vojtěcha v letech 1774 - 76. O kostelu sv. Wolfganga pak historické prameny mlčí až do roku 1724, kdy je architekt František Maxmilián Kaňka pověřen Františkem Josefem Czerninem, hrabětem z Chudenic, aby na vrchu Žďár vystavěl nový kostel. Kaňka navrhl vybudovat mohutný jednolodní chrám se zvonicí na západě a kněžištěm na východě. Zvonice byla zastřešenou cibulovou bání s lucernou. Loď chrámu byla zaklenutá cihlovou klenbou, presbytář byl plochostropý. Nad střechou kněžiště byla sanktusová věžička s cibulovou bání. V prvním patře zvonice byl do lodi otevřený kůr s varhany. Chrám měl tři oltáře. Donátorem hlavního oltáře, zasvěceného sv. Wolfgangovi, byl hrabě František Josef, donátorkou bočních oltářů, sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava (?) byla jeho choť, Isabella Marie, rozená komtesa z Merode – Westerloo. Hlavní vstup do chrámu byl zřejmě ze západu pod kůrem ve věži. Od vchodu na jihu, k dnešnímu zámku Lázeň, který tehdy ještě nestál, se dalo sejít po schodech k léčivému prameni, nad nímž nechal hrabě František Josef vystavět pramennou kapli. To je však jiná historie. Každopádně bylo schodiště značně rozměrné, jak napovídají jeho relikty, v terénu stále ještě dobře patrné. Součástí kostela byla i tzv. šlépějová kaple se skaliskem, na němž je patrný údajný otisk nohy sv. Wolfganga a jeho biskupské berly. Rovněž je ve skále vyrytý pohanský, snad keltský pentagram. Kostel byl vystavěn do roku 1726, ale dokončen byl až v roce 1729. Výzdoba se protáhla do roku 1731. Z historických pramenů víme, že v roce 1729 dostal klatovský sochař Martin Jelínek (Gelinek) zaplaceno 123 zl. za dodání kazatelny. Dne 5. ledna 1730 upozornil tehdejší hejtman panství Ondřej Brettschneider vrchnost, že do chrámu je třeba ještě pořídit varhany a zvony. Ještě v roce 1731 dostal již zmiňovaný sochař Jelínek zaplaceno za zhotovení postranního oltáře sv. Jana Nepomuckého. Chrám byl 58
ROUBAL 1992 — Ladislav ROUBAL: Obrázky ze starých Chudenic, Chudenice 1948, 1992, s. 12
29
hojně navštěvován poutníky a poutě konané 21. října, byly natolik oblíbené, že bylo nutné vypomáhat faráři. O pomoc se staral poustevník, přičemž zprávu o jednom z nich, snad dokonce prvním Jiřím Benediktu Linkovi máme již z roku 1721, tedy ještě z doby před výstavbou Kaňkova chrámu. Hrabě František Josef chtěl mít poustevnu přímo pod kostelem, a proto nařídil postavit nové obydlí pro dva poustevníky. Autorem jejího projektu byl opět F. M. Kaňka. Poustevníci měli za úkol zvonit na zvony a o poutích vypomáhat knězi se zpovídáním. Stejně tak měli o svátcích a nedělích pomáhat ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Chudenicích. Vikářská relace z roku 1770 nám o tehdejším poustevníkovi v Chudenicích říká: „Prvým je Jan Adalbert Hilbert, žije v okrsku a panství chudenickém, národností Čech ze žateckého kraje z městečka Vroutku, stár 67 let. Obývá poustevnu položenou u kaple svatého Wolfganga nad Chudenicemi, samoten, vzdálen od lidí. Slouží u výše zmíněné kaple, přitom též (vypomáhá) o nedělích a svátcích v chudenickém farním kostele. Poustevnický šat přijal v Plzni v kostele otců františkánů z rukou velebného pana kvardiána tehdy Samuela Emericha, roku 1741 dne 20. května, avšak svou poustevnu obývá jak bez povolení nejctihodnějšího a nejjasnějšího ordináře, tak nejctihodnější arcibiskupské konzistoře. Ročně dostává od nejurozenějšího panství černínského čtyři strychy žita, tři čtvrti strychu pšenice, tolikéž hrachu a ječmene a jeden sud piva, ostatní si obstarává vlastní zahradnickou prací, v žádném případě nehledá svou obživu v žebrání. Obývá tuto poustevnu 36 let, vede příkladný život, místní duchovní správce proti němu ničeho nemá.“59 Syn Františka Josefa Czernina, Prokop Vojtěch, nechal ještě ke kostelu přistavět kapli, jejíž zdivo vlastně obepnulo skalisko se stopou sv. Wolfganga a jeho berle. Kostel sv. Wolfganga v Chudenicích sloužil poutníkům celých 60 let, až po Josefovských reformách o zrušení kostelů stavba chátrala. Roku 1814 bylo rozhodnuto o přestavbě bývalé zvonice na rozhlednu, která byla dokončena v roce 1845. Rozhledna sloužila jako jedna z atrakcí rozsáhlého lesoparku kolem zámku Lázeň. Její realizace byla zadána tesařskému mistru Kubátovi z Pušperka. Věž při této úpravě přišla o svůj barokní vzhled, protože byla upravena ve stylu pseudogotiky.
59
KLÍMA : http://www.sumavanet.cz/chudenice/fr.asp?tab=snet&id=4562&burl=
30
Za panování Jaromíra Czernina z Chudenic byla kaple r. 1897 upravena pro konání fundačních mší , z té doby pochází předsíňka, kterou podpírají dva dórské sloupy. A co říká o působení sv. Wolfganga pověst? Chudenický písař a zakladatel muzea Josefa Dobrovského v Chudenicích Adolf Roubal o pobytu světce píše ve svých Obrázcích ze starých Chudenic toto: „Na zpáteční cestě z Prahy přišel sv. Wolfgang na návrší u Chudenic, kde v hustém lese na Výšensku přenocoval. Druhého dne ráno se rozhlédl a spatřil před sebou krásný širý šumavský kraj. Bylo to na pomezí blízkých hranic a sv. Wolfgang si umínil, že tu na památku svého pobytu postaví kostel. Pustil se se svým průvodem ihned do práce. Práce se jim dařila, ale ráno, když se probudili, bylo dílo včerejšího dne zničeno. To se opakovalo druhého i třetího dne. Svatý Wolfgang poznal v tom ďábelské dílo, a proto vyzval ďábla, aby upustil od svého zlého díla, a nařídil mu při stavbě pomáhati. Ďábel se tomu dlouho vzpíral a protestoval, ale nakonec podepsal smlouvu, podle které měl po dostavbě kostela právo na prvního tvora, který do kostela vkročí. Ďábel považoval smlouvu za veliký úspěch, a proto pracoval velmi pilně. Zatím co ďábel vozil z blízkých dolů písek, který rozdělával vlastními slinami, aby bylo zdivo kostela velmi pevné, sv. Wolfgang používal při stavbě místo malty mechu, který vkládal mezi kameny. A hle: jeho zdivo bylo stejně pevné, jako ďáblovo! Když byla stavba dokončena, očekával ďábel prvního tvora, který do kostela vkročí. Jednoho dne, když i sv. Wolfgang stál před vchodem do chrámu, vyskočil z lesa vyplašený vlk a vběhl přímo do kostela. Toho světec využil a posměšně řekl ďáblovi: Vezmi si svou odměnu, hle, toť první tvor, který do chrámu vkročil! Ďábel poznal, že byl obelstěn, a proto vztekle zařval, tak hrozně, že celý les se třásl a skála pod kostelem pukla. V té puklině zmizel ďábel a zůstalo po něm jen trochu pekelného zápachu. Skalní puklina, která se podnes v malém sklípku pod kaplí ukazuje, prý se stále zvolna rozšiřuje – a až se tak rozšíří, že do ní vejde těhotná žena, bude konec světa. To praví a věří zdejší lid. Plochý kámen pod skalou byl prý lůžkem sv. Wolfganga. Před svým odchodem do Bavor rozloučil se tu sv. Wolfgang s českou zemí velmi dojemně. Naposledy se rozhlédl po širém okolí, vystoupil na veliký skalní balvan, v jehož skalní puklině zmizel čert, požehnal kraji a české zemi, která zřízením pražského biskupství odpadla od jeho diecése. V balvanu zůstal otisk jeho nohou a malý důlek od biskupské berle. Věřící, zejména z Bavor, sem pak putovali, líbali otisky nohou, dotýkali se otisků
31
berle a rukama si potírali oči, věříce, že budou uzdraveni a uchráněni před očními nemocemi. I nemilé vzpomínky si odnášel z Čech sv. Wolfgang. Bylť u rybníka pod Výšenskem přepaden lotry, odtud rybník „Lotrov“ a v Pravovicích se prý k němu zachovali lidé velmi zle; dokonce ho prý tělesně ztýrali. Proto se říká této vsi Nespravovice (Bezpravovice), protože tam byli lidé nesprávní a nespravedliví. Když sv. Wolfgang odcházel z Chudenic, zastavil se ve vesničce pod Výšenskem, kde se loučil s místními obyvateli, a obec ta podnes jmenuje se proto Lučice.“60 2. 1. 4. Rodová hrobka Czerninů: náhrobní kámen Humprechta Czernina z r. 1601, fragment testamentu Heřmana Czernina z r. 1650 Na severní straně presbytáře lze číst fragment testamentu Heřmana Czernina z roku 1650. „Co se pak kostela našeho v Chudenicích dotýče, kterýž statek v rodu naše bez přerušení přes šest set let stále…jsouce tu vymalováno, jak zakladatel prvý téhož chrámu Páně nový erb v rukou drží, kteréhož nyní užíváme opustivše toho času pro jakoukoliv příčinu erbu lva, tak také Protiva strýc a předek náš, biskup klatovský, a sestra jeho sv. Anna Amabilia, jež vždycky za rod náš katolický při pánu Bohu všemohoucím orodují, vymalováni jsou, nařizuji, aby každý můj následník na to pozor dal, aby v témž kostele Chudenickém pod žádným způsobem starých malovaných a psaných věcí tam jsouc neobnovovali, tím méně je rušili, nýbrž ve své podstatě a starožitné památce zanechali.“61
2. 2. Kostel sv. Jakuba a Jindřichův Hradec Nad městskými sady Jindřichova Hradce stojí poutní kostel sv. Jakuba.62 Ten je poprvé uváděn roku 1518. Na jeho místě stávala ve středověku strážní tvrz. V roce 1605 dala Marie Maxmiliána, vdova po posledním pánu z Hradce, Jáchymu Oldřichovi, kostel přestavět. 60
ROUBAL 1992 — Ladislav ROUBAL: Obrázky ze starých Chudenic, Chudenice 1948, 1992 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 284285 62 pozn. Kostel svatého Jakuba vznikl na místě původního gotického kostela, jenž byl kvůli špatnému stavu stržen v roce 1856. 61
32
Za reforem císaře Josefa II. byl kostel roku 1793 zrušen a ve 40. letech 19. století sloužil armádě jako sklad střelného prachu. Nakonec byl roku 1856 zbořen a na jeho místo na objednávku Evžena Karla hraběte Czernina stavitelem J. Kocábem byl postaven v letech 1859 - 1860 nový jednolodní kostel v novogotickém stylu.63 Stavba kostela s polygonálním chórem trvala čtyři roky. Architekt Bedřich August von Stache64 a jindřichohradecký stavitel Jan Kocáb65 vytvořili jednolodní stavbu s vysokou věží v gotickém stylu, k němuž odkazuje architektonické řešení presbytáře, lomená okna s kružbami či tesané kamenné rosety na věži. Charakteru kostela odpovídal dřevěný mobiliář dekorovaný gotizujícími prvky. Nad jeho vchodem je umístěn tympanon Ukřižovaného Krista s Pannou Marií a sv. Janem od F. Maliovského. 2. 2. 1. Panství Czerninů v Jindřichově Hradci Jindřichův Hradec se stal reprezentativním sídlem rodu Czerninů díky výhodnému sňatku Heřmana Jakuba s hraběnkou Marií Josefovou Slavatovou. Stavba středověkého hradu, nazývaného v nejstarší historické zprávě z roku 1220 „Novum castrum“ (Nový hrad), je spjata se jménem Jindřicha Vítkovce, zakladatele samostatné Vítkovské odnože pánů z Hradce užívající erb se zlatou růží v modrém poli. Tehdy vznikla okrouhlá Černá věž a navazující palác. Pánům z Hradce sloužil hrad rozšířený ve velkorysý zámek, jako hlavní sídlo až do vymření rodu roku 1604. Příslušníci rodu ovlivňovali podstatně veškeré hospodářské, politické i kulturní dění v této oblasti a téměř v každé generaci zastávali i významné funkce na královském dvoře. Význam rodu pánů z Hradce se projevil i v postupném rozšiřování sídla z pevného románskogotického hradu v monumentální pevnost.66 V polovině 16. století, za Adama II. z Hradce proběhla radikální přestavba hradu na reprezentativní zámek, podle vzoru paláců italské renesance. Z hradní pevnosti tak vzniklo přepychové sídlo, uspokojující nejnáročnější požadavky renesančního šlechtice. Pod vedením Baltazara Maggiho, vlašského architekta Antonia Ericera a dalších italských stavebníků bylo na třetím 63
viz foto obr. č. 8 Bedřich August von Stache (1814 – 1895) patřil k architektům česko-rakouského historismu. Pracoval zejména pro šlechtické rody, jakými byli Kinští, Clary-Aldringenové, Lobkowiczové či Czerninové. 65 Jan Kocáb byl jako stavitel činný na Jindřichohradecku. Podílel se zejména na historizujících úpravách sakrálních staveb. 66 viz foto obr. č. 6 64
33
nádvoří postaveno Adamovo stavení, protější Španělské křídlo, obě tyto budovy propojily Malé a Velké arkády a za nimi, jako koruna tehdejší stavební aktivity, vznikl v malé zahradě hudební pavilon Rondel. Touto velkorysou přestavbou byl stavební vývoj areálu v zásadě ukončen.67 Za Czerninů proběhly poslední větší stavební úpravy zámku, týkající se kaple. V letech 1709 –1735 byla gotická hradní kaple barokně přestavěna podle projektu F. M. Kaňky. V roce 1773 postihl zámek i město rozsáhlý požár, který zničil podstatnou část renesančních interiérů i s uměleckými sbírkami. Provizorně zastřešený a svými pány opuštěný zámek dál chátral. Počátkem 20. století realizoval částečné opravy a úpravy vídeňský architekt Humbert Walcher z Moltheimu, ale některé části zámku zůstaly nadále neopravené. Czerninům patřil zámek až do r. 1945, kdy byl na základě dekretu prezidenta republiky č.12/1945 zkonfiskován. Jihočeská država vyvolávala v srdcích a duších rozporuplné reakce: v jižních Čechách se nacházela Jemčina s vyhledávaným barokním zámečkem a rozlehlým honebním revírem, který byl zasvěcen parforsním honům, ale v Jindřichově Hradci, na skalnatém ostrohu v blízkosti rybníka Vajgaru se rozkládalo proslulé sídlo „pánů zlaté pětilisté růže“. Jindřichohradecká rezidence se netěšila obzvláštní oblibě, což souviselo jednak se stavem, jednak s charakterem tohoto stavebního komplexu. Hrad a zámek totiž v roce 1773 vyhořely a částečně připomínaly zříceninu, nadto patřil Jindřichův Hradec, který z velké části tvořily románsko – gotický hrad a renesanční zámek, k největším sídelním komplexům v českých zemích, jehož rozlehlé a chladné vnitřní prostory nevyhovovaly nárokům šlechticů. Czerninové z Chudenic jako příznivci i milovníci umění a kultury vnímali genia loci své jihočeské rezidence, a tak není divu, že v 19. století přistoupili k úpravám hradu i zámku. S ohledem na stav tohoto sídla se záchranné práce a opravy nejprve týkaly exteriéru stavby. Inspirován stavební a restaurátorskou činností předcházejících generací68 a veden láskou k Jindřichovu Hradci, přistoupil hrabě Evžen II. Jaromír Czernin z Chudenic za podpory své milované manželky Fanny69 k dalším úpravám 67
viz foto obr. č. 7 Po ničivém požáru Jindřichova Hradce v roce 1773 byly za hraběte Jana Rudolfa Czernina provedeny první záchranné práce. V drobných opravách pokračoval v první polovině 18. století Evžen I. Karel Czernin. K prvním významným stavebním a restaurátorským zásahům došlo v 70. a 80. letech 19. století za hraběte Jaromíra Czernina. Viz SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431. 69 „Meine Frau hat größtes Interesse u[nd] viel Liebe f[ür] Neuhaus, …“ „…u[nd] meine Frau stieg im[m]er wieder überall, mit ih[r]em Herzen u[nd] nahm mit ihrem Interesse, ihrem Geschmack u[nd] 68
34
rozlehlého sídla v Jindřichově Hradci. Na jaře roku 1906 odhalila bouře špatný stav jindřichohradeckého hradu a zámku. 70 Znepokojený hrabě Evžen II. proto oslovil rytíře Humberta Walchera z Moltheimu,71 známého vídeňského architekta. Ten měl vypracovat plány úprav a oprav a současně měl na průběh všech prací osobně dohlížet.72 Samotné stavební práce začaly již v létě roku 1906 a během následujících let opravy postupovaly, někdy rychleji, jindy pomaleji, ale vždy k radosti stavebníka i jeho blízkého či vzdálenějšího okolí.73 Stavební práce však téměř zastavila první světová válka a potažmo pozemková reforma v nově vzniklé Československé republice.74 Na počátku 20. století směřovaly úpravy a opravy zejména k budovám na třetím nádvoří – nově bylo zastřešeno Rožmberské křídlo a starý trakt s Rytířským, neboli Španělským sálem, byla zajištěna stabilita červené věže Menthartky s černou kuchyní a byla obnovena rustikální fasáda na Adamově stavení.75 Některé úpravy měly také modernizační charakter – na prvním nádvoří se stavěla garáž pro automobil, na jednotlivé budovy se instalovaly bleskosvody a do zámku byla přivedena elektřina.76 Czerninové přikročili k zásadní opravě Jindřichova Hradce na počátku 20. století, tedy v ihrem Verständnis im Großen u[nd] Kleinem auf Alles Einfluss.“ SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č. 70 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č. 71 Architekt Humbert Walcher (1865 – 1926) pracoval pro přední česko-rakouské aristokratické rodiny (Aurespergové, Czerninové, Fürstenbergové), jimž v duchu historismu adaptoval sídla. 72 Pokud mu to jiné pracovní povinnosti dovolovaly, zavítal Humbert Walcher do Jindřichova Hradce obvykle jednou za rok. SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č.; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Korespondence mezi architektem Walcherem a ředitelem jindřichohradeckého velkostatku Běhálkem, inv. č. 4374, sign. VI Bb 2g, kart. 434. 73 „Ich bin allen v[om] Herzen dankbar, [dass] die [Bevölkerung der Stadt und Umgebung] sich mit Wohlwollen u[nd] Freude in den Erhaltungsarbeiten in der hiesigen Burg interessieren.“ „ … nun ist’s mir eine sehr große Freude u[nd] ganz Neuhaus freut sich über das Geschehene.“ SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č. 74 „In den 2 letzten Jahren [1919 und 1920] wurden nur kleinere Reparaturen gemacht, …“ „Nichts wurde [in Jahren 1921 und 1922] weiter hergestellt!“ „ … u[nd] was gebaut worden, wird wohl wider den Verfalle entgegen gehen, denn Geld fehlt schon jetzt u[nd] wird noch mehr fehlen!“ SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č. 75 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č.; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Trakt s rytířským sálem, inv. č. 4369, sign. VI Bb 2b, kart. 433; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Adamovo stavení, inv. č. 4368, sign. VI Bb 2a, kart. 432. 76 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č., bez sign., bez fol.; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431.
35
době, kdy rozvíjející se památková péče do značné míry krotila romantické představy o vzhledu jednotlivých sídel a trvala na konzervaci stávajícího stavu, maximálně dovolovala rekonstrukci podle dobového úzu. Není tedy divu, že hrabě Evžen musel pravidelně informovat památkový ústav o probíhajících rekonstrukcích. Oprava tak významného sídla, jakým bezesporu Jindřichův Hradec byl, neušla ani pozornosti největší osobnosti památkové péče této doby, tedy Maxi Dvořákovi, který Jindřichův Hradec navštívil na jaře roku 1914, a který prý velmi chválil probíhající úpravy.77 Vzhledem k rozloze jindřichohradeckého hradu a zámku probíhaly záchranné a konzervační práce i po roce 1923 prakticky dodnes, přestože se finanční situace po tzv. malé reformě výrazně zhoršila, jak přiznával i nový správce černínského fideikomisu hrabě František Czernin:78 „Pozemková reforma zbavila mne téměř celého velkostatku Jindřicho-Hradeckého, téměř veškeré hospodářské půdy v Chudenicích, a v tomto a příštím roce hluboko zasáhne do mého majetku na statcích Petrohradě a Krásném Dvoře. Uvážíte-li …, jakým ohromným břemenem jest dávka z majetku a přírůstku na majetku ve spojení s pozemkovou reformou, pak zajisté ráčíte pochopiti, že tempo, kterým budou prováděny úpravy zámku Jindřichohradeckého, nemůže být rychlé a že musí, bohužel, býti učiněno odvislým od mých finančních možností, které ovšem nyní jsou daleko menší, než byly v dobách předpřevratových.“79 I přes problémy pokračovaly rekonstrukční práce za první republiky i protektorátu – opravoval se starý trakt s Rytířským sálem, 80 zpevňovaly se stropy nad tzv. Malými arkádami81 a dřevěné piloty v základech u rybníka Vajgar byly nahrazovány betonem. 82 77
„Am 25ten Mai [1914] war D[okto]r Max Dvořák, Professor der Kunstgeschichte an der Wiener Universität hier – eine große Autorität in allem was Kunst u[nd] Kunstgeschichte betrifft; er war aus eine große Freude u[nd] Genugtuung dass er alle, bisher geschehenen Restaurierungsarbeiten nicht nur gutgeheißen , sondern sichtlich bewunderte!“ SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínů, Deník Evžena II. číslo 10, bez inv. č. 78 JUDr. František Czernin (1857 – 1932) byl synem Jaromíra Czernina a jeho manželky Karolíny, rozené Schaffgotschové. V roce 1923 převzal správu černínských statků a po skonu svého bezdětného bratra Evžena II. Jaromíra v roce 1926 zdědil veškerý rodový majetek. 79 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431, fol. 194 (Koncept dopisu Františka Czernina). 80 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Trakt s Rytířským sálem, inv. č. 4369, sign. VI Bb 2b, kart.433 81 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Arkády, inv. č. 4370, sogn. VI. Bb 2c, kart. 433. 82 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a
36
Změny se dotkly také uspořádání jindřichohradeckého sídla. Již za hraběte Evžena I. Karla byl přestěhován jindřichohradecký archiv z Adamova stavení do budov stojících na Druhém nádvoří. Právě archiv skýtal v období vypjatého historismu jeden z prostředků rodové prezentace. Písemnosti z rodového archivu využívali již Josef Dobrovský83 a přítel hraběte František Palacký,84 kteří prohloubili hluboký zájem Czerninů o rodovou historii a kteří se mimo jiné věnovali genealogii (snažili se dohledat nejstarší zmínky o tomto rodu). Czerninská rodina mohla být proslavena také činností jindřichohradeckých archivářů (František Tischer st.,85 František Teplý,86 Ondřej Franta87 a Karel Tříska),88 jež byli hraběcí rodině oddáni a jež mohli při své práci využívat druhou největší archivní sbírku v Čechách zahrnující rodinné archivy pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů z Chudenic. Navíc hrabě Evžen II. Jaromír Czernin k archivu umístěnému na druhém nádvoří „přidružil různé vzácné památky z velkostatků svých, vytvořiv takto krásné zámecké museum,89 které každoročně množstvím návštěvníků z blízka i z daleka navštěvováno bývá.“90 S czerninským rodem byla již od dob barokních spojena záliba ve výtvarném umění. Láska k malířství se projevila v proslulé obrazárně ve vídeňském paláci,91 v Hradčanském paláci92 a také na Jindřichově Hradci. Czerninové v rámci dědického opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431. 83 Adolf HRADECKÝ: Evžen Karel Černín z Chudenic, jeho život, dílo a odkaz (podrobnosti o přátelství E. K. Czernina a J. Dobrovského) s. 104 – 109 84 Adolf HRADECKÝ: Evžen Karel Černín z Chudenic. Jeho život, dílo a odkaz (o vztahu Evžena I. Karla Czernina a Fr. Palackého) s. 318 – 326 85 František TISCHER st. (1831 – 1910) pracoval v letech 1853 až 1909 jako černínský úředník a archivář. S jeho jménem je spojeno pořádání a katalogizace archivních fondů (pořádal například rodinné archivy pánů z Hradce a Slavatů a vytvořil sbírky Historica či Topografice). Z výše uvedeného vycházela i jeho publikační činnost zaměřená na „barokní“ Černíny. 86 František Teplý (1867 – 1945) kaplan, působil v letech 1909 až 1925 jako archivář. Jeho nejznámější prací jsou obsáhlé Dějiny Jindřichova Hradce. 87 Ondřej Fanta (1869 – 1939) kněz, byl zaměstnán v černínském archivu v letech 1923 až 1932 a věnoval se zejména pořádání písemností vzniklých činností černínských velkostatků. 88 Karel TŘÍSKA (1904 – 1991) byl černínským archivářem v letech 1932 až 1945, kdy pořádal a inventarizoval některé archivní fondy. Svůj badatelský zájem směřoval k baroknímu období a také se zajímal o dějiny černínských staveb. 89 Do černínského archivu v Jindřichově Hradci putovali archeologické nálezy objevené při rekonstrukci základů jindřichohradeckého zámku a v Chudenicích, vzácné plastiky jako sochy čtyř církevních otců z hradní kaple na Švihově i rozličné obrazy. 90 SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Stavby a opravy zámku v Jindřichově Hradci – všeobecně, inv. č. 4367, sign. VI Bb 2a, kart. 431, fol. 209 (dopis od starosty města Jindřichova Hradce a členů muzejního odboru ze dne 22. března 1926). 91 Představu o obrazárně ve Vídni poskytují reprodukce obrazu a fotografie v Květa KŘÍŽOVÁ: Šlechtický interiér, s. 21 a 108. 92 Hradčanská obrazárna byla zatím v literatuře nejlépe zpracována. Viz J. NOVÁK, Dějiny; TÝŽ, Prameny ke studiu bývalé hraběcí černínské obrazárny na Hradčanech, Památky archeologické 26,
37
řízení
po
Františku
Leopoldovi
Vilémovi
Slavatovi získali
i část
obrazů
hradeckoslavatovské sbírky. V ní nechyběly obrazy s biblickými a mytologickými náměty či krajinomalby, ovšem nedílnou součástí jindřichohradecké sbírky byly jednak portréty pánů z Hradce, Slavatů a také členů a členek spřízněných rodů, jednak podobizny evropských panovníků a panovnic,93 k nimž se řadily obrazy představující české panovníky od Přemysla Oráče ke Konrádovi I.94 Samotní Czerninové se snažili svou jihočeskou sbírku obohacovat, avšak na sklonu osvíceného století je postihla tragédie: roku 1773 postihl požár nejen město, ale i hrad a zámek Jindřichův Hradec a navíc zničil většinu obrazů. Sbírka podobizen v „dlouhém“ 19. století obsahovala vyobrazení některých pánů z Hradce a Rožmberka, podobizny téměř všech členů rodu Slavatů a podobizny všech příslušníků a příslušnic czerninské rodiny, Humprechtem Czerninem počínaje a Janem Rudolfem Czerninem konče,95 avšak je třeba podotknout, že část portrétů pánů z Hradce a Slavatů byla kopiemi starších děl,96 které na zakázku Czerninů vytvořil Jan See.97 Pravidelné doplňování galerie souviselo také s další možnou formou rodové prezentace, s mecenátem – představitelé rodu Czerninů z Chudenic podporovali všechny druhy
1915, s. 208 – 221; Lubomír SLAVÍČEK, „Sobě, umění, přátelům.“ Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650 – 1939, Brno 2007, s. 39 – 55. 93 Podrobný výčet obrazů poskytuje Josef SALABA, Slavatovská obrazárna, Památky archeologické 17, 1896 – 1897, s. 709 – 718, zde s. 712 – 717. Tématu se také věnuje Josef NOVÁK, Slavatové a umění výtvarné, Památky archeologické 29, 1917, s. 17 – 36. 94 Podobizny byly součástí cyklu, který představoval české vládce od bájných knížat, přes Přemyslovce, Lucemburky a Jagellonce až k Habsburkům, respektive české panovníky od Přemysla Oráče k Leopoldu I. Habsburskému. Ke vzniku a osudům celé série J. SALABA, Slavatovská obrazárna, s. 718. 95 O stavu portrétní galerie vypovídá série inventářů z poloviny 19. století. SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Inventář na zámku Jindřichův Hradec, inv. č. 4474, sign. VI I 2, kart. 535, 536, fol. 1 – 2 (Soupis obrazů nacházejících se na zámku Jindřichův Hradec); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Inventář na zámku Jindřichův Hradec – nábytek, obrazy, sklo, porcelán šatstvo, inv. č. 4474, sign. VI I 2, kart. 536, fol. 1 – 279 (Inventář zámku Jindřichův Hradec 1926); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Inventář zámku v Jindřichově Hradci, inv. č. 414, sign. VI J, kniha č. 414 (inventární soupis pro období 1857 až 1864); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Inventář zámku v Jindřichově Hradci, inv. č. 415, sign. VI J, kniha č. 415 (inventární soupis pro období 1864 až 1870); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Vs Jindřichův Hradec, Inventář zámku v Jindřichově Hradci, inv. č. 417, sign. VI J, kniha č. 417 (inventární soupis pro období 1874 až 1875). Přehled části portrétů také v J. NOVÁK, Soupis, s. 83 – 93. 96 J. NOVÁK, Soupis, s. 83 – 85; s. 90. 97 Jan See (1799 – 1875) vystudoval vídeňskou Akademii. Poté působil ve službách hrabat Czerninů z Chudenic – pro Evžena I. Karla Czernina nakupoval starožitnosti, pracoval jako kopista a restaurátor obrazů a stal se správcem jindřichohradeckého zámku.
38
umění, největší finanční pomoc však směřovala k výtvarným umělcům (hrabata z Chudenic podporovala např. Františka Tkadlíka98 či Jaroslava Čermáka).99 2. 2. 2. Historie kostela sv. Jakuba Na západ od městských sadů nad řekou Nežárkou stojí kostel sv. Jakuba. Původně na tomto místě byla tvrz, později malý kostelík. Připomíná se roku 1518, kdy u něho byla zřízena křížová cesta o jedenácti zastaveních, které byly v minulém století rozšířeny o další tři. Roku 1605 nechala Marie Maxmiliána Hohenzollernová, choť Jáchyma Oldřicha z Hradce, kostelík přestavět. V r. 1793 byl odsvěcen, ve 40 letech 19. století sloužil za prachárnu. Roku 1856 byl stržen a na jeho místě vystavěn J. Kocábem, novogotický kostel (vysvěcený 1860). Dnešní pseudogotická podoba kostela (postaveného Bedřichem Stachem) je z let 1859-60. Jednolodí s polygonálním chorem a věží je kryté sedlovými střechami. Hlavní portál v podvěží je opatřen tympanonem s reliéfem Ukřižovaného. Do lodi se vchází z průčelí síňkou pod věží. V tympanonu nad vchodem je Ukřižovaný s Pannou Marií a sv. Janem od Fr. Malinovského. Vchod do hrobky je pod severní stěnou kostela. Okolní park byl upraven lesmistrem Wachtlem v letech 1854-1856.100 2. 2. 3. Černínská krypta v kostele sv. Jakuba Na severní straně kostela sv. Jakuba byla ve skále vylámána hrobka rodu Czerninů, do které dal Evžen Karel Czernin ( 1796-1868), pochovat své rodiče (Jana Rudolfa, prezidentem Akademie výtvarných umění ve Vídni v letech 1823-27 a Marii Terezii ze Schönbornu), a pochoval zde i dvě ze svých sester, které zemřely v dětství. Dále zde byl pohřben on se svojí rodinou a potomky. Naposledy zde byl v roce 1932 pochován JUDr. František Jaromír Czernin. Neutěšený stav celého areálu kostela sv. Jakuba, k němuž vede křížová cesta, vedl k tomu, že ostatky hrabat Czerninů byly po roce 1990 vyjmuty z rodinné hrobky a pohřbeny u jižní stěny kostela. Poškozené 98
Malíř František Tkadlík (1786 – 1840) se nejprve učil u soukromých učitelů a poté studoval na pražské a vídeňské Akademii. Proslul jak portrétista a autor obrazů s náboženskou tématikou. 99 Malíř Jaroslav Čermák (1830 – 1878) vystudoval pražskou Akademii a navštěvoval také Akademii v Antverpách. Věnoval se zejména historické malbě, známé jsou i jeho obrazy s balkánskou tématikou. 100 viz foto obr. č. 9
39
schodiště nadále skrývá vchod do hrobky, která v původním středověkém sklepení skrývá jedno z rodinných pohřebišť Czerninů z Chudenic.101
2. 3. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi „Pod klenbou národní české svatyně, postavené v letech 1617 až 1623 v raném barokovém slohu italským stavitelem Jakubem Devaccanim, spatříme hlavní oltář i posvátné Palladium. Zde až do r. 1778 byl uchováván milostný obraz Panny Marie. Oltářík stojí nad místem, kde byl podle podání vyorán tento obraz; později zde stála kaplička. Oltář je vytesán z červeného mramoru. Stříbrná mříž skrývá obraz Vyorání obrazu od malíře Josefa Mathausera z r. 1892. Podle nápisu, umístěného na oltáři, se dovídáme, že byl postaven od rodiny Šternberků (»Tu Sternbergiades Virgo Maria rege«). Na epištolní straně hlavního oltáře je umístěna deska, která oznamuje, že kostel byl slavně posvěcen od arcibiskupa Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna r. 1690. Hlavní oltář byl zbudován v letech 1717 – 1723, sousoší znázorňuje Nanebevzetí P. Marie. Další výzdobu interiéru tvoří sochy sv. Kosmy a Damiána, sv. Václava a sv. Ludmily. Spodní část oltáře, vytesaná z mramoru, pochází z r. 1764. Na oltáři je umístěn trůnek pro milostný obraz z roku 1930. Po stranách svatostánku vidíme dva rokokové relikviáře tepané ze stříbra (r. 1770). Nástropní malby s mariánskou tématikou jsou dílem malíře J. V. Hellicha. Varhanní skříň byla postavena v letech 1736 - 38. Kazatelna, zpovědnice i lavice jsou barokní. Naproti kazatelně stojí oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.“102 Chrám Panny Marie ve Staré Boleslavi je vybaven šesti šlechtickými kaplemi. Znaky nad nimi prozrazují jejich fundátory: je to kaple Černínská s obrazem Navštívení 101
Po vysvěcení kostela českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem 10. června 1860 byly do krypty uloženy ostatky Jana Rudolfa Czernina (1757 – 1845), jeho manželky Marie Terezie rozené Schönbornové (1758 – 1838) a jejich dcerek Gabriely Marie (1782 – 1787) a Marie Terezie (1783–1787), jež byly do Jindřichova Hradce převezeny z Vídně. V dalších letech v rodinné hrobce spočinuli Evžen I. Karel Czernin (1796 – 1868), jeho manželka Terezie rozená Orsini – Rosenbergová (1798–1866) a jejich dcera Karolína (1830 – 1852), Humprecht Czernin (1827 – 1910), jeho manželka Terezie rozená von Grünne (1840 – 1911) a jejich dcera Karolína (1863 – 1889), Jaromír Czernin (1818 – 1908) a jeho manželky Karolina rozená Schaffgotschová (1820 – 1876) a Josefína rozená Paarová (1939 – 1916), Evžen II. Jaromír Czernin (1851 – 1926), jeho manželka Františka rozená Schönburg-Hartensteinová (1857 – 1929) a jeho bratr František Czernin (1857 – 1932). 102 PINC 1937 — Jan P. PINC: Poutní kostel P. Marie ve Staré Boleslavi. Staroboleslavský věstník, červenec 1937, ročník VIII, č. 4, s. 44
40
P. Marie, jehož autorství je připsáno malíři Janu Bedřichu Hessovi.103 Kaple Lažanská, jejíž oltářní obraz je zasvěcen Obětování P. Marie. Další kapli a oltář vyzdobili páni Berkové (v nikách sochy sv. Václava a Zikmunda). Protější kaple nese erb pánů Slavatů s datem 1668 (oltářní obraz znázorňuje Klanění Tří králů od J. Hellicha z r. 1877 a cínová rakev ukrývá ostatky D. E. Kriegera, probošta a tit. biskupa, zemřelého roku 1792); pánů Valdštejnských (zde je umístěna socha Bolestné srdce Páně (z r. 1933), dílo sochaře Č. Vosmíka), a konečně Morzinsko - Martinická kaple s datem 1662 (oltářní obraz znázorňuje Neposkvrněné početí Panny Marie). Hlavní oltář s bohatou řezbářskou výzdobou od mistra M. B. Brauna (1717–23) navrhoval český architekt F. M. Kaňka, tabernákl zhotovil D. Rappa (1720–22). Sloupová architektura se sochařským výjevem Nanebevzetí Panny Marie se sochami andělů a sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Kosmy a Damiána. Ve výklencích jsou sochy sv. Petra a sv. Pavla. Dle historika umění Štěpána Váchy smíme fundátory chápat i jako donátory. Například sloužení první mše v právě dokončené Černínské kapli dne 15. srpna 1665 byla přítomna fundátorova sestra Eva Polyxena, provdaná Kapounová ze Svojková. Vyznamenání hraběte Humprechta Jana Czernina Řádem zlatého rouna roku 1675 vyvolalo okamžitě potřebu tuto skutečnost vyjádřit patřičnou úpravou rodového znaku v dotyčné kapli. Za projev osobního vztahu k místu je potřeba chápat i uložení srdce a mozku Humprechta Czernina (†1682) do cínové schránky. Vypovídající hodnotu o vztahu fundátorů kaplí mají také hmotná obdarování milostného obrazu a chrámu, ať to byla liturgická roucha a preciosa, nebo finanční hotovosti, případně osobní šperky. Zvlášť zajímavé jsou záznamy v diáriích staroboleslavského probošta Jana Alexia Čapka z 80. let 17. století, které poskytují názornou představu o poutním ruchu ve Staré Boleslavi.104 V chrámové pokladnici se nacházejí vzácné klenoty: trůnek pro milostný obraz, který daroval císař Ferdinand III. Je zhotoven z ebenového dřeva a ozdoben perlami, diamanty a drahokamy. Vyniká i stříbrný oltářní kříž (dílo pozdní renesance s ostatky českých patronů) a kromě jiných votivních darů je nejvzácnější klenot monstrance z
103
VÁCHA 2010 — Štěpán VÁCHA: Šlechtické kaple v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi, oltářní výzdoba a fundace v 17. století. Umění, leden 2010, ročník LVIII, č. 1, s. 26 104 VÁCHA 2010 — Štěpán VÁCHA: Šlechtické kaple v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi, oltářní výzdoba a fundace v 17. století. Umění, leden 2010, ročník LVIII, č. 1, s. 33
41
roku 1729, kterou dal zhotovit v Paříži děkan kap. Jan Frick. Je 95 centimetrů vysoká, celá zlatá s pravými drahokamy a váží 12 kg.105 2. 3. 1. Stará Boleslav a kostel Nanebevzetí Panny Marie Stará Boleslav, jedno z nejpamátnějších míst, byla původně hradem obehnaným náspy a dřevěnými palisádami. Toto území bylo dáno počátkem 10. století jako údělné knížectví synu pražského knížete Vratislava, Boleslavovi. Mladý panovník dal ihned hrad přestavět, obehnat kamennou zdí a zvolil jej za své sídlo. Ve středu hradu stály dvě kamenné stavby: kostel sv. Klimenta vybudovaný roku 915 otcem sv. Václava, knížetem Vratislavem, na místě staršího, dřevěného kostelíka, později kaple sv. Kosmy a Damiána. Před ním byl přepaden a zabit najatými vrahy bratra Boleslava sv. Václav.106 Roku 1038-39 podnikl kníže Břetislav I. vítěznou výpravu do Polska, kde dobyl Hnězdno. Tam vyzvedl tělo sv. Vojtěcha a Pěti svatých bratří. Jejich těla dal odvést spolu s množstvím pokladu do Čech. Poláci si na něj stěžovali u papeže Benedikta IX., který uložit Břetislavovi trest založit klášter. Kníže místo kláštera založil kolegiální kapitulu ve Staré Boleslavi a pro ni zbudoval nynější chrám sv. Václava. Od roku 1609 se v zápisech města objevují první zmínky o kostelu Panny Marie. Původní svatyně byla zasvěcena Panně Marii a sv. Jiří. Kolem roku 1558 byli ke kostelu Panny Marie povoláni Jezuité. Dva z nich Petr Collens a P. Cristecius zorganizovali 18. srpna 1609 velké procesí k matce Boží do Staré Boleslavi a prohlásili její obraz za Palladium – ochranu země České. Od roku 1617 dochází k výstavbě nynější svatyně. Brzy po té vypukla třicetiletá válka a stavba chrámu byla přerušena. Posvátný obraz Panny Marie bylo nutno ukrývat. Od roku 1740, sláva a věhlas Staré Boleslavi rostla. V tehdejším Rakousku nastoupila na trůn císařovna Marie Terezie. Pruská vojska opět vtrhla do Čech. Kolem roku 1770 bylo v obou svatyních podáno na 100000 svatých přijímání. Roku 1773 stihla město pohroma. Řád Jezuitů byl císařem Josefem II. zrušen. Z Jezuitské koleje byly zřízeny jezdecké kasárny. 19. století znamená pro St. Boleslav období úpadku, tehdy v 105
Kolej redemptoristů: Staroboleslavský věstník. Stará Boleslav, červenec 1937; roč. VIII., č. 4, s. 45 STEHLÍKOVÁ 2008 — Dana STEHLÍKOVÁ: Svatý Václav ochránce České země (výst. katalog) Praha 2008, s. 104-107 106
42
roce 1873 ozdobil klenbu kostela Panny Marie svými freskami český malíř Josef V. Hellich.107 Toho roku byla uvedena do Staré Boleslavi kongregace redemptoristů, kteří se stali strážci Palladia. Vrcholem slavností bylo převezení Palladia do Prahy, kde se od 7. do 9. září 1938 konala slavnostní pouť.108 Až 13. listopadu 1942 na udání gestapo zjistilo, že v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi je ukryto Palladium.109 Tentokrát bylo tajně převezeno do Prahy do kostela sv. Ignáce, odkud se po válce vrátilo zpět (5. 5. 1945).110 Počátkem 17. století starý kostelík Panny Marie a sv. Jiří již nemohl poutnímu provozu dostačovat a bylo nutno přikročit ke stavbě velkého a důstojného poutního chrámu. S jeho budováním začal v letech 1617–1625, italský stavební mistr Jakub de Vaccani, podle návrhu dvorského architekta Giovanni Maria Filippi za podpory císařovny Anny, manželky císaře Matyáše, který na stavbu vykázal díl z důchodů i dřevo z brandýského panství. Stavba byla dokončena a vysvěcena roku 1623 a svou architektonickou koncepcí, patřila k prvním chrámovým stavbám ve stylu raného baroka v Čechách. Severní věž dostavěl roku 1675 Abrahám Lauthner, a jižní věž roku 1749 Kilián Ignác Dientzenhofer, který také nově vyřešil průčelí chrámu se sochami hlavních českých světců. V letech 1728–32 byly dostavěny za kostelem Panny Marie ambity a vymalovány malířem Josefem Kramolínem (٭1730 Nymburk †1802 Karlovy Vary).111 Vnitřní výzdoba a zařízení chrámu, do něhož se vchází původními, bohatě řezanými barokními dveřmi, je provedena ve stylu vrcholného baroka. Jednolodní stavba s postraními výklenkovými kaplemi, s užším obdélníkovým polokruhovým ukončeným presbytářem a s dvěma hranolovými věžemi, které mají cibulové báně po stranách. Okolo na třech stranách je terasa s balustrovým zábradlím, na východní straně vymezují trojkřídlé ambity obdélníkový dvůr. Ambit kostela je otevřen do nádvoří pilířovými arkádami a je sklenut plackovými klenbami s výjevy ze
107
Josef Vojtěch Hellich (٭1807 Choltice †1880 Praha) český malíř a archeolog. Zaměřoval se především na církevní malby, historické scény a ilustrační kresby starožitných předmětů. Spoluzakladatel Křesťanské akademie (1875), pro kterou vytvořil obrázky českých patronů k modlitbám. 108 Palladium země české v Praze 1938 a 1945. Stará Boleslav 2004, s. 18-23 109 Poutní místo ve Staré Boleslavi: Historický vývoj St. Boleslavi sestavil P. V. Jeřábek CSsR. Stará Boleslav 2004 110 ROYT 1999 — Jan ROYT: Obraz a kult v Čechách 17. a18. století. Praha 1999, s. 171-175 111 Josef Kramolín (٭1730 Nymburk †1802 Karlovy Vary) český malíř, těžiště jeho díla je ve fresce. Věnoval se především malbě iluzivních oltářních architektur a freskových cyklů s náboženskou tématikou. J. Kramolín navázal na iluzionismus (fikcionalismus) A. Pozza, který byl přinesen do Čech prostřednictvím působení Pozzova žáka Kryštofa Tausche a Jana Hiebla.
43
života Panny Marie (1755). Na východní straně kostela stojí figurální náhrobek probošta D. E. Kriegera z roku 1793.112 Západní průčelí se středovým rizalitem je završeno volutovým štítem s trojúhelníkovým pilastrovým řádem nesoucím kladí se soudkovým vlysem. Hlavní oltář, realizovaný dle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky je zdoben sousoším Nanebevzetí Panny Marie a sochami sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Kosmy a Damiána z dílny Matyáše Bernarda Brauna. K úschově Palladia sloužil zvláštní oltář, schrána v levé straně presbytáře, situovaná v místě původní kapličky je opatřena stříbrnou mříží s osmi korunovanými hvězdami rodu Šternberků. Také boční kaple chrámu, zasvěcené významným událostem ze života Panny Marie, byly vyzdobeny na náklady šlechtických donátorů a nesou jejich jména: Czerninská, Berků z Dubé, Lažanských, Slavatovská, Valdštejnská a Morzinsko-Martinická. Presbytář a loď samotná jsou valeně sklenuty, závěr presbytáře je uzavřen konchou s lunetami. Stěny presbytáře a lodi jsou členěny pilastry, které nesou kladí. Hlavní loď, od bočních kaplí oddělují arkádové oblouky s polokruhovou archivoltou. Ve stěně presbytáře jsou obdélníková okna oratoře. Rovná kruchta na sloupech je rozšířená o zvlněné balkónové partie na konzolách. Na klenbách presbytáře a dále potom na stěnách bočních kaplí je raně barokní štuková výzdoba, patrně od italského štukatéra G. B. Comety (1662–74). Barokní nástěnné malby pocházejí z třetí třetiny 17. století. Při vstupu do kostela pod kruchtou jsou po stranách dvě barokní sochy z první poloviny 18. století, pravděpodobně sv. Longin a sv. Štěpán. Na severní straně je obraz s motivy morových patronů a donátorů Jana Floriána Permana a jeho manželky (1682). 2. 3. 2. Osobnost Humprechta Jana Czernina (1628-1682) Humprecht Jan Czernin z Chudenic (1628–1682), osobnost českého baroka. Czernin získal během dvou kavalírských cest nebývalý kulturní rozhled a po návratu do Prahy roku 1650 zahájil svou politickou dráhu jako komorník arciknížete Leopolda, pozdějšího císaře, a krátce nato i jako přísedící komorního soudu. Jeho kariéra vyvrcholila diplomatickou misí v Benátkách (1660–1663), nezúročil však své přátelství s Leopoldem I. a přes velké naděje na vzestup u dvora „se mu nepodařilo udržet se v 112
ZUMAN 1948 — František ZUMAN: Staroboleslavské památky – jejich život. Časopis společnosti přátel starožitností LVI. Praha 1948, s. 35-61, 89-104
44
prostředí vídeňské konkurence a byl z dvorského prostředí postupně vypuzen.“113 Rozsáhlé majetkové dědictví po prastrýci Heřmanu Czerninovi z Chudenic (1576– 1651), stejně jako přijetí hraběcího titulu a vědomí nutnosti vhodné rodové reprezentace i benátský pobyt přispěly k formování významného milovníka a mecenáše umění. Humprecht Jan Czernin proslul zejména jako zakladatel bohaté rodové galerie. 2. 3. 3. Černínská kaple zasvěcená Zvěstování Panny Marie Czerninskou kapli v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi zdobí barokní sochy světců sv. Barbory a sv. Kateřiny, dále rámový oltář s anděly z let 1743– 44 a s obrazem Navštívení Panny Marie. Nalevo uprostřed výklenku je umístěna ve zdi barokní cínová schránka se srdcem Humprechta Czernina, která byla nalezena značně poškozená v podlaze před hlavním oltářem. Na schránce, mající podobu cisty, je reliéf sv. Václava a latinský nápis ukončený plastickým erbem rodu. Latinský nápis na cistě je dosud dobře patrný a prozrazuje, že:114 „ v cínové schránce je uloženo srdce Jana Humprechta Černína z Chudenic, urozeného hraběte Svaté říše římské a rytíře Zlatého rouna, který zemřel v roce 1682 ve věku 54 let a jednoho měsíce. Srdce urozeného pána Humprechta Černína bylo zde uloženo na výslovné přání jeho poslední vůle“.115 Jak svědčí práce Jana Tannera z roku 1690, Svatá cesta, byl Czernin fundátorem třicáté páté kaple.
116
Řetěz řádu zlatého rouna, jímž byl podle Tannerovy knihy
113
KALISTA 1941 — Zdeněk KALISTA: Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic. Praha Melantrich 1941 114 pozn. viz foto obr. č. 41 115 Kolej redemptoristů: Staroboleslavský věstník; březen 1941, č. 1 116 TANNER 1690 — Jan TANNER: Via Sancta, Praha 1690; V. V. Kremer: Svatá, cesta, Praha 1939, Jan Trajcr:Hist.-statistische Beschreibung d. Dióccse Budweis, České Budějovice, 1862, Aug. Sedláček: Místopisný slovník II., Praha; Hrady a zámky IX, Praha 1935; Děje prácheňského kraje. Písek 1936; Ottův Slovník naučný: hesla: Černínové z Chudenic, z Millesima, z Morzina, Seč. Seč, o níž jde, dnes náleží do okresu plzeňského a soudního blovického. Soška, zobrazená v 1659 rytířem Kryštofem Rudolfem Karlem ze; Svárova, pánem hradu Vildštejnu, k němuž tehdy náležela. Svého dědictví po předčasně zesnulém otci (Hradiště, Vildštejn, Zdomyslire) ujal se Kryštof Rudolf, syn Jana Václava a Ludmily Elišky v. Kokořova, roku 1649. Jeho dcera n dědička Ludmila prodala dvě léta po otcově smrti Seč Karlu Leopoldu Caretto z Millesimo, jenž tento statek připojil k panství dolnolukavickému., K zakoupeni Seče použil hrabě Millesimo peněz zděděných po své sestře Silvii Kateřině, která po Marianně Karlové ze Svárova a Anně Salomone Hradištské z Hořovic byla třetí manželkou Humprechtova prastrýce a zakladatele rodového fldelkomisu Heřmana hraběte Černína z Chudenic. Následujícího roku 1666 přešla Seč z rukou millcsimovských do morzinských. Koupilť ji Pavel hrabě Morzin a v moci jeho rodu zůstala jako součást panství dolnolukavického do roku 1780.
45
ozdoben v kapli umístěný rodový erb, ukazuje, že kaple pravděpodobně vznikla mezi rokem 1677, kdy Humprecht Jan dosáhl tohoto vysokého řádu, a rokem jeho úmrtí 1682. Jako u ostatních kaplí, vybudovaných nákladem šlechtického rodu byla i v Černínské kapli horní část obrazu opatřena mariánským motivem a dolní svatováclavským. Dolní obraz představoval scénu známou z Hájkovy České kroniky a z obrazu umístěného dosud u sv. Václava ve Staré Boleslavi (sv. Václav pomocí bouře rozhání sněm na Turském poli), který měl na nátlak pohanů zakázat jeho kult. Horní obraz představoval sošku Panny Marie Sečské s Ježíškem v jedné ruce a královským žezlem v ruce druhé. Nalevo od sošky je zobrazeno moře se dvěma koráby zápasícími s vlnami, napravo vynášení nemocného z domu. Nápis nad soškou uvádí, že jde o „Madonu Sečskou v kraji prácheňském.“117 Není známo, jaké pohnutky přiměly Humprechta Jana Czernina, aby svou kapli ozdobil obrazem Madony Sečské, tedy Madony z místa, jež nepatřilo k žádnému z jeho panství.
2. 4. Kostel Povýšení sv. Kříže v Kosmonosích Kostel byl vystavěn podle plánů Francesca Carratiho.118 Stavba byla zahájena v roce 1671 a dokončena v roce 1673. Byl to jeden z prvních barokních chrámů na Mladoboleslavsku. Průčelí kostela je opatřeno letopočtem 1674 a plastickým erbem Czerninů.119 Kostel je jednolodní s dvěma páry postranních pravoúhlých kaplí, obdélníkovým presbytářem a oratořemi. V severní části kostela je hlavní oltář z umělého mramoru podle návrhu Giovanni B. Alliprandi. Sochy a ozdoby jsou většinou dílem místního sochaře Josefa Jelínka. V jižní části kostela je kůr podklenutý dřevěnou balustrádou s emblémy hudby a opět rodovým erbem. Kostelní klenba je křížová. V sakristii najdeme vchod do krypty, kde byli původně pochováváni členové piaristického řádu spolu se zástupci šlechtických rodů.
Pavlův- syn a dědic Jan Rudolf v Seči postavil kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a obnovil tam i faru (1691). O tom, že sečský kostel, v němž byla umístěna Kryštofem Rudolfem Karlem ze Svárova kdysi věnovaná mariánská soška — byl poutním, svědčí i ustanovení Jana Rudolfa, aby dolnolukavický farář vedl do Seče o větších mariánských svátcích průvody a tamtéž o těchto dnech vypomáhal. 117 RYNEŠ 1941 — Václav RYNEŠ: Humprecht Jan Černín a Staroboleslavská Svatá cesta. Věstník Staroboleslavský. Matice Staroboleslavská ročník XII., č. 4, s. 48-49 118 pozn. viz foto č. 23 119 pozn. viz foto č. 24
46
2. 4. 1. Černínské panství v Kosmonosích Přímo o Kosmonosích se poprvé píše v darovací listině, kterou byla osada v roce 1186 darována řádu sv. Jana Jeruzalémského.120 Kosmonosy mnohokrát změnily majitele, v 15. století patřily ke zvířetickému panství. Roku 1650 se stal pánem Heřman Czernin z Chudenic (1576-1651), který byl významným politikem a diplomatem.121 Jako jediný z významných velvyslanců své doby se zúčastnil diplomatického poselstva vyslaného k sultánovi do Cařihradu dvakrát a vždy byl ve svých jednáních velmi úspěšný.122 Narodil se v Nedrahovicích u Sedlčan ve staré české šlechtické rodině. Brzy vstoupil do císařských služeb a v družině svého příbuzného Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic123 se roku 1598 vydal na cestu přes Benátky, Krétu a Kypr do Jeruzaléma. Zde byl pasován na rytíře Božího hrobu a dále pak pokračoval v cestě do Palestiny a dál do Egypta a části Arábie.124 Po návratu sloužil Heřman císaři Rudolfu II. jako komoří a později, v roce 1616, jej císař Matyáš, na základě jeho cestovatelských zkušeností a jazykových dovedností, pověřil vedením poselstva k osmanskému sultánovi Ahmedovi I. (1603-1617). Na dvacet let se mu podařilo odvrátit nebezpečí, a tak zbavit habsburský dvůr starostí s osmanskou frontou. Za odměnu byl jmenován hejtmanem Starého Města pražského.125 Za stavovského povstání ujel z Prahy a zůstal věrný císaři, na jehož straně bojoval na Bílé hoře. Zatímco jeho bratr Diviš a Kryštof Harant (s jehož vdovou Annou Salomenou Hradištskou z Hořovic se Heřman později oženil) byli popraveni, Heřman stoupal po žebříčku vysokých dvorských funkcí a bohatě rozšířil rodinné majetky koupí Petrohradu, Andělské Hory, Krásného dvoru, Nejdku a dalších. Za své služby třem císařům byl 15. března 1623 povýšen do říšského stavu svobodných pánů a 20. května 1627 získal říšský a 8. června téhož roku spolu s bratrem Humprechtem pak také český hraběcí titul. Zároveň získal také právo zařadit iniciály třech císařů, kterým sloužil, do 120
JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 299 O jeho životě blíže Fr. TISCHER, c. d. 122 K jeho diplomatické činnosti K. TEPLÝ, Kaiserliche Gesandtschaften, s. 46-50. 123 O jeho životě Marie KOLDINSKÁ, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti, Praha – Litomyšl 2004, s. 13-22 124 MŽYKOVÁ 2002 — Marie MŽYKOVÁ, Šlechta II., Praha 2002, s. 36. (Cestu popisuje Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ve svém cestopisu, který byl již několikrát vydán, nejnověji asi František KOŽÍK, Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce. Z království Českého do Benátek, odtud do Země svaté, země Judské a dále do Egypta. 125 K tomuto poselství Pavel ŠTĚPÁNEK, c. d. 121
47
svého znaku a na paměť svých vojenských a diplomatických schopností dostal do klenotu znaku obrněnou paži, pozvedající stříbrný meč se zlatým jílcem a vítěznou ratolest.126 V roce 1644 mu bylo opět svěřeno poselstvo k sultánovi, přičemž o této druhé cestě k osmanskému sultánu sepsal známý cestovní deník.127 Cílem jeho jednání bylo prodloužit příměří a platnost kapitulačních dohod mezi císařovou a sultánovou říší a omezit sultánovu podporu protestantské straně v třicetileté válce, jelikož Švédové, vojska Rákocziho a moravští Valaši tehdy ohrožovali samu Vídeň. Heřman se vrátil s úspěchem, stal se nejvyšším sudím zemským, nejvyšším komořím a zemřel 7. 3. 1651 v Petršpurku u Podbořan jako nejvyšší hofmistr. Přestože byl hrabě Heřman Czernin z Chudenic třikrát ženatý, zemřel bezdětný a jeho rozsáhlý majetek přešel na vnuka jeho bratra Humprechta Jana.128 Humprecht Jan Czernin zde zakládá Svobodnou obec řemeslnickou, pro kterou dává vybudovat asi 60 dřevěných domů. V té době byl také postaven kostel Povýšení sv. Kříže, Campanilla (věž Lorety), byla založena obora a mnohé další stavby. Nejznámější stavbou, kterou vedl italský architekt Francesco Caratti
129
je Czerninský
palác v Praze. Dochované archiválie o stavbě paláce k roku 1674 se týkají hlavně uměleckého řemesla. Od znovu zahájení prací byli štukatéři Maderna a Cometa zaměstnáni dekorací hlavic na polosloupech v průčelí budovy. Cometu sice hrabě Czernin dobře znal jako schopného výtvarníka, přesto však podepsal 20. května smlouvu s další dvojicí štukatérů, Francescem Perrim a Antoniem Travellim na vymodelování hlavic a maskaronů na zbývajících polosloupech a nad pilastry na obou bočních fasádách. Postup zednických prací uvnitř paláce nepřímo naznačují písemné smlouvy s tesařem Natterem na položení podlah v obou galeriích (30. května), a s kosmonoským truhlářem Janem Pavlem Schmidem (14. června), který se zavázal dodat podle nákresů dveře dvojího druhu (s římsou nebo bez ní). V polovině července
126
Tento znak vyobrazen v Marie MŽYKOVÁ, Šlechta II., s. 37. Výbor z jeho deníku v S. BINKOVÁ – J. POLIŠENSKÝ (edd.), c. d., s. 206-225. K tomu poselství také P. ŠTĚPÁNEK, Correspondence and Diary related to the second Embassy of Count Hermann Czernin to Constantinople in 1644/1645 in: Essay on Ottoman Civilisation, Archív orientální – supplementa VIII, Praha 1998, s. 385-394. 128 O rodu Černínů z Chudenic také J. H. ZEDLER, Grosses Vollständiges Universal Lexicon, díl 6, sl. 1006-1007. 129 VLČEK/HAVLOVÁ 1998 — Pavel VLČEK/Ester HAVLOVÁ: Praha 1690-1700. Kapitoly o architektuře raného baroka. Praha 1998, s. 151-179 127
48
předložil Pozzi výkaz hotové práce v zahradním průčelí. Z nedatovaného dokladu lze vyčíst, že se patrně ještě téhož roku začalo s povrchovou úpravou zahrady.130 Pro sestavení plánu prací na rok 1675 byly podkladem Carattiho poznámky z první poloviny března onoho roku. Především se měly skončit práce na venkovních fasádách a odstranit lešení. V budově bylo třeba postavit od základu až po střechu příčku (jakousi opěrnou zeď), která by oddělovala vstupní prostor od vrátnice. Mistr G. B. Pozzi předložil rozpočet na kamenickou práci v otevřených arkádách v pravém křídle paláce dle Carattiho nákresů. Hlavní vstup (porta grande reale) byl studován v řadě alternativ. Střední motiv byla brána široká 4,5 lokte (2,65 m), vysoká 9 loket (5,31 m), ukončená prolomeným tympanonem ozdobeným velikým znakem a rámovaná dvojicí se překrývajících pilastrů s kompozitními hlavicemi, dekorovanými maskou.131 Syn Humprechta Jana, hrabě Heřman Jakub Czernin (1659-1710) dával přednost Kosmonosům, které ozdobil řadou reprezentativních staveb.132 V polovině roku 1703 se státní pokladna říše dostala do velikých problémů, hrozil státní bankrot. Heřman Jakub zapůjčil tehdy státní pokladně 1 200 000 zl., což byla nejvyšší suma, jakou kdy soukromník říši půjčil. Byla to zároveň demonstrace moci a bohatství české šlechty. V roce 1687 pozval do Kosmonos P. Klimenta a Philippo Neria, rektora slavkovské piaristické koleje, aby jim nabídl možnost působení řádu i zde. Byly dojednány základní podmínky a 28. 5. 1688 proběhlo slavnostní položení základního kamene budoucí koleje. Stavba byla dokončena až roku 1694. Klášter byl po reformách Josefa II. zrušen a gymnázium přesunuto do Mladé Boleslavi. Budova zámku (dnes z části zrekonstruovaný) slouží jako škola potřebám města. Původně ranně renesanční tvrz (sídlo Adama Krajíře z Krajku) postavená v letech 15551576 tvoří dnes pravou část hlavního traktu východního křídla zámku. Počátkem 17. století byla tvrz přestavěna a značně rozšířena do podoby čtyřkřídlého pozdně renesančního zámku, jehož renesanční podoba již nemohla vyhovovat vrcholně baroknímu cítění české aristokracie. Zámek byl přestavěn na reprezentační budovu v letech 1697-1711. Tuto přestavbu řídil architekt G. B. Alliprandi.133
130
LORENC Vilém / TŘÍSKA Karel: Černínský palác v Praze, Panorama Praha 1980, s. 36-51 LORENC Vilém / TŘÍSKA Karel: Černínský palác v Praze, Panorama Praha 1980, s. 52-81, 102-106 132 průvodcovský list Kosmonosy 2000, NPú, územní odborné pracoviště středních Čech 133 JUŘÍK Pavel: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 211-336 131
49
V roce 1738 prodali Czerninové Kosmonosy Hrzánům z Harasova, kteří jej vlastnili 20 let. Dalším majitelem se stává hrabě Josef de Bolzo, který zde v roce 1764 zakládá textilní manufakturu, bělidlo a papírnu u Jizery, kde později vyrostla továrna na potiskování látek TIBA. V 18. století se stali majiteli Mirbachové a posledním urozeným držitelem panství byl baron Klinger. Městys Kosmonosy byl povýšen na město dne 26. října 1913 Františkem Josefem I. Střecha zámku je opatřena štítovými vikýři a fasádu východního křídla se vstupem do zahrady rozděluje trojarkádová sala terrena. Součástí manýristického sídla byla i domácí kaple. Největší Zrcadlový sál, v němž se dochovala nástropní fresková výmalba s mytologickou figurální scénou, je používán jako obřadní a koncertní síň. Zámecký park s oborou odděluje silnice směřující na Mladou Boleslav od kostela a piaristické koleje, která dnes slouží psychiatrické léčebně. Za třicetileté války byl zámek vydrancován Švédy. Poté přicházejí do Kosmonos Czerninové z Chudenic, kteří panství vlastnili téměř sto let (1650-1740). Prvním majitelem z rodu Czerninů byl Heřman Václav Tureček (†1651). Po jeho smrti majetek zdědil prasynovec Humprecht Jan, jenž se do historie Kosmonos zapsal stavbou kostela Povýšení sv. Kříže (1670-73) podle plánů architekta Fr. Carattiho. Průčelí jednolodního chrámu zdobí vysoký trojúhelníkový štít s rodovým erbem Czerninů a dvě postranní niky se sochami slavného rodu Jelínků,134 od vchodu vlevo P. Marie s dítětem, vpravo sv. Josef Kalasanský s dítětem. Piaristy – řád zbožných škol, kteří se u nás soustředili na výuku mládeže na gymnasiích, přivedl další dědic panství, Heřman Jakub. Základní kámen koleje pro 18 řeholníků byl položen roku 1688 a ještě ve stejném roce byla zahájena výuka (provizorně na zámku). Celý areál byl dokončen v roce 1694 podle plánů architekta G. B. Maderny. Piaristé také spravovali poutní areál s Loretou a kostelem sv. Martina. Na zdejším gymnáziu studovali významní barokní a klasicistní hudební skladatelé, mimo jiných František Xaver Brixi, Jiří Antonín Benda, Jiří Ignác Linka (Linek). Slavnými se také stali někteří profesoři gymnázia, např. lingvista Jan Kapoun, historik a topograf Jaroslav Schaller (autor 16 svazkového místopisu Topographie des Königreich).
134
SUCHOMEL 1997 — Miloš SUCHOMEL: Umělecká díla Josefa Jiřího Jelínka (1697-1776) v kontextu výtvarné činnosti ostatních členů kosmonoské sochařské rodiny. Katalog výstavy NG Praha 1997
50
Do stavebních úprav zámku se pustil Heřman Jakub v letech 1697-1709, kdy ho dal zcela přestavět podle plánů architekta Giovanniho Alliprandiho. Rozsáhlé stavební aktivity, zejména stavba již výše zmíněného Czerninského paláce v Praze, vyčerpaly finanční rozpočet natolik, že nebylo možné veškeré práce v plánovaném rozsahu dokončit. Aby zachránil reprezentační sídlo v Praze a zachoval staré rodové sídlo v Chudenicích, rozhodl se hrabě s těžkým srdcem Kosmonosy prodat. Nejprve sídlo koupila Marie Anna Hrzánová z Harasova a po ní se vystřídalo ještě několik majitelů. V letech 1835-36 bylo za hrabat z Mirbachu klasicistně přestavěno jižní křídlo a přilehlé poloviny průčelního a zadního křídla zámku. Od roku 1905 vlastnila panství podnikatelská rodina Klingerů, která provedla poslední stavební úpravy.135
2. 4. 2. Loreta a campanilla Hrabě Heřman Jakub se rozhodl i zde v Kosmonosích vystavět loretánský soubor (1702 – 1704). Zvonici, která je dnes do tohoto souboru začleněná, nechal postavit podle plánů Francesca Carattiho jeho otec Humprecht Jan roku 1672. Zvonice je nejstarší stavbou areálu stojící samostatně severně od ambitů.136 Vykazuje znaky raně barokní architektury čtyřbokého hranolovitého tvaru, je čtyřpatrová s plechovou střechou tvaru komolého jehlanu. Vrchol věže zakončuje zlatá sluncová rozeta. Na místě starého kostela sv. Martina (12. stol.) vznikl nový, postavený v letech 1700 - 1707 a uvnitř zdobený barokním sloupovým oltářem se sochou sv. Martina (M. I. Jelínek) a dále sochami sv. Petra a Pavla (J. J. Jelínek). Jedná se o barokní stavbu, jejíž oválný střed je zaklenutý kopulí byzantského typu s křížkem na jejím vrcholu. 137 Pod kaplí je umístěna krypta, do které byli po určitý čas pohřbíváni majitelé panství Mirbachové a Klingerové. Centrální stavbou loretánského souboru je Svatá chýše (Santa Casa) vystavěna v letech 1703 – 1704. 138 Stavba obdélníkového tvaru se skládá ze dvou částí: z vnitřního prostoru Santa Casy, která představuje obydlí P. Marie a sv. Josefa, a vnějšího ochranného obalu s bohatě zdobenými reliéfy ze života Panny Marie a
135
JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 300 viz foto obr. č. 31 137 viz foto obr. č. 29 138 viz foto obr. č. 25 136
51
starozákonných proroků.139 V té době byl prostor kolem kaple uzavřen arkádovým dvorem s přízemními ambity a přilehlým, dnes již zrušeným hřbitovem obestavěným vysokou kamennou zdí.140 Heřman Jakub zemřel 8. 8. 1710 ve věku 51 let v Černínském paláci. Jeho tělo bylo pohřbeno v rodinné hrobce v chrámu sv. Víta, kde má také náhrobek. To, že si Kosmonosy oblíbil, dokazuje i skutečnost, že na jeho vlastní žádost mělo být tělo pohřbeno do rodinné hrobky, ale srdce a vnitřnosti v Kosmonosích, které tak miloval. Toto přání bylo splněno. Ostatky z Prahy přivezl jeho zeť hrabě Arnošt Josef z Valdštejna. Byly po pohřebních slavnostech ve zdejší Loretě 16. 8. 1710 uloženy ve speciální schránce do hrobky pod sakristií kostela Povýšení sv. Kříže.141 Velmi zničená schránka byla nalezena roku 1935 v kostelní kryptě společně s desítkou dalších dřevěných rakví poté, co ji nechal hledat tehdejší majitel kosmonoského zámku architekt František Weyer z Prahy.142 Na cínové desce latinský text: „Poodpočiň si, poutníče, ve stínu lauru (vavřínu), kde nejjasnější stín srdce své k odpočinku uchýlil, věděl – tě, že královská je cesta skrze laur ke koruně slávy od Lorety k nebi aneb níž, poněvadž poklad svůj v Loretánské paní nebes uložený má, pevně věřil, zde také srdce své míti chtěl, nejvěrnější láska dětinná, ježto tuto schránku nejvroucnější krve vnitřnosti uložila, nejurozenějšího a nejvznešenějšího Pána. Pana Heřmana Jakuba svaté říše římské hraběte Černína z Chudenic a na Chudenicích, dědičného pána na Petrsburku, Gieshüblu, Neudeku, Schönhofu, Setčicích, Malšovci, Kostomlatech, Mělníku, Chruštěnicích, Vinoři, Kosmonosích, Kosti, Velichově, Nitrovicích v Čechách a Schmideberku ve Slezsku, jeho císařské a královské milosti tajného rady místodržícího a nejvyšší purkrabí Království českého svatého tohoto domku loretánského nejštědřejší zakladatel.“143
139
viz foto obr. č. 26 průvodcovský list Kosmonosy, NPú, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze 141 viz foto obr. č. 23 142 podrobnosti o životě architekta nejsou známy 143 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 211 140
52
2. 4. 3. Dějiny kostela Povýšení sv. Kříže a piaristické koleje Po třicetileté válce, kdy byla země poznamenána velkým duchovním, materiálním a ale i mravním úpadkem, byl hrabě Heřman Jakub Czernin z Chudenic (1659 – 1710) nejvyšším purkrabím království českého. Chtěl umožnit vzdělání mládeži z Kosmonos i ze širokého okolí, a proto se rozhodl zřídit klášterní školu, konkrétně piaristické gymnázium. Kosmonoské gymnázium jako jedno z prvních v českém království získávalo uznání za úspěšnou vzdělávací činnost a stávalo se kulturním centrem kraje. V roce 1687 povolává Heřman Jakub do Kosmonos piaristy, aby s nimi uvažoval o místu budoucí koleje. V nové koleji mělo být 18 řeholníků. V roce 1688 se konala velká slavnost položení základního kamene koleje, které se zúčastnil také zakladatel. Klášter byl vybudován stavitelem F. Ceresolou podle plánů Giovanniho Maderny. Piaristé byli ubytováni na faře sv. Martina ve Špitálské ulici (č.p. 142 pod Loretou), kde byly zřízeny prozatímní třídy, vybavené nutným nábytkem. Vlastní vyučování začalo 13. září v roce 1688. Zatím pokračovala výstavba nové koleje, kam se piaristé stěhovali r. 1694. Původně jednopatrová budova piaristické koleje tvořila kvadraturu, která se svou jižní stranou přimykala ke klášternímu kostelu Povýšení sv. Kříže. V průčelí na obou rozích budovy byly vystavěny dvě věže s cibulovitými báněmi. V místech, kde se chrámová část dotýká piaristické koleje, byla nad presbytářem vybudována osmiboká štíhlá kamenná věž, rovněž s cibulovitou bání. Ve východní věži jsou umístěny dva zvony a hodiny. Uprostřed klášterní kvadratury byla vyhloubena studna. Spojení s prvním patrem zajišťovala čtyři schodiště, umístěná ve všech čtyřech rozích ochozů. Kolej měla školní místnosti v západním křídle, dále cely řeholníků a v severní části byla vybudována shromažďovací síň, sloužící později pro divadlo. Měla podzemní odpadovou stoku, která ústila v místech bývalé obory. V oboře byla zřízena sádka pro chov ryb. Byla zde i zahrada a hřiště pro žáky. Ve vlastnictví koleje byla konírna, pec na pečení chleba, ale i kulečník. Zakladatel byl opravdu štědrý. G. B. Alliprandi navrhl úpravu podlouhlého náměstí jižně od kostela, v jehož dolní části byly v roce 1720 postaveny dvě výklenkové kaple: sv. Františka Xaverského a sv. Heleny. Kostel s kaplemi spojuje cesta upravená čtyřřadou lipovou alejí, která se zachovala dodnes.
53
Kolej měla na tehdejší dobu velký význam. Vzdělávala se zde mládež nejen z Boleslavska, ale i z Liberecka, Frýdlantska a dokonce z Lužice. Byl zde i malý seminář, který poskytoval vzdáleným studentům celé zaopatření. Přespolní majetní žáci bydleli v 5 kolejních domech v Lípách. Žáci gymnázia rádi hráli divadlo. V roce 1708 byla v Kosmonosích zvlášť velká účast. Hlavní úlohu hry hrál F. J. Czernin, syn zakladatele gymnázia. Ten na zdejším gymnáziu studoval, a jemu byla hra věnována. Piaristé také milovali hudbu a věnovali jí hodně času. Vychovali řadu vynikajících skladatelů – mistři Jiří Benda, Jiří Ignác Linka, Viktorin Brixi a František Xaver Brixi. Když zemřel Heřman Jakub Czernin, začaly se nad gymnáziem stahovat mraky. Czerninové byli pány kosmonoského panství do r. 1738, kdy panství bylo prodáno Hrzánům z Harasova. Kosmonoští piaristé i tehdy dokázali v průběhu své kolejní existence zabezpečit klášter i školu po stránce hmotné velice dobře a vybudovali svou vzdělávací prací vysokou úroveň svého ústavu. Neměli však možnost vytvořit uspokojivé ubytovací podmínky pro desítky žáků, neboť obec jim svou velikostí neposkytovala další zaopatřovací možnosti. Již v roce 1761 jednali představitelé města o přenesení gymnázia do Mladé Boleslavi, nedošlo však k žádné dohodě. Mladoboleslavským radním nepomohla ani osobní intervence u císaře Josefa II. Konečné rozhodnutí o přemístění gymnázia po několika dalších intervencích bylo schváleno císařem v roce 1784, piaristům bylo nařízeno přestěhování do kláštera Na Karmeli. V roce 1793 koupil prázdnou klášterní budovu František Leitenberger a zřídil zde textilní továrnu. Po přemístění výroby do Josefova Dolu se ve vlastnictví vystřídalo několik majitelů. Budova sloužila jako obydlí pro soukromé osoby. V roce 1859 zde byla umístěna nemocnice pro raněné z rakousko-italské války. V roce 1867 koupil budovu kláštera Zemský stavební výbor pro připravovaný ústav pro choromyslné, který měl být filiálkou ústavu pražského. Bylo rozhodnuto upravit klášterní budovu co nejrychleji na ošetřovací ústav. Jako takový funguje i dnes.
54
2. 5. Kaple sv. Zikmunda zv. Černínská v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava v Praze Kaple sv. Zikmunda (Černínská) zakončuje na severní straně věnec kaplí původního chrámu. 144 Postavena byla Petrem Parléřem kolem roku 1365, obnovena v letech 1918-20. Původně byla bohatě zdobena malbami a kobercem z roku 1387. Má dvě obdélná klenební pole. V oltáři byly uloženy ostatky sv. Zikmunda, krále arelatského, které roku 1365 přivezl Karel IV. do Prahy. Jsou uschovány v původním relikviáři řezaném ze slonoviny.145 Hrob sv. Zikmunda byl v katedrále situován v místě protilehlém Svatováclavské kapli.146 2. 5. 1. Stručná historie katedrály sv. Víta Katedrála sv. Víta je nejvýraznější stavební i duchovní památkou Prahy.147 I v dnešním jednadvacátém století budí úžas svou impozantní mohutností a vznosností z dálky, z blízka i zevnitř. Na místě dnešní katedrály nechal postavit již v 10. století kníže Václav původní rotundu sv. Víta, nahrazenou pak v 11. století románskou bazilikou zbytky těchto staveb lze spatřit v podzemí gotické katedrály, kterou založil Karel IV. v roce 1344 v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství.148 Projekt katedrály vypracoval Matyáš z Arrasu podle vzoru vybraných francouzských katedrál. Do konce svého života roku 1352 provedl Matyáš závěr chrámu, tj. osm a půl kaplí (pětiboké) a příslušnou část katedrálního ochozu s arkádami chóru ve slohu korektní francouzské gotiky. Z Narbornne převzal základní uspořádání chóru včetně závěru 5/10 (nikoliv však trojpaprsek klenby před závěrem), rozchod vnitřního tvaru kaplí s obvodní rovnou zdí a průnik opěráků skrze ni, klopené římsy opěráků i lavic, oken a snad i obrazce kružeb vysokého chóru.149 Jeho nástupce Petr Parléř, povolaný ze švábského 144
viz foto obr. č. 35 POCHE Emanuel / JANÁČEK Josef: Prahou krok za krokem. Orbis Praha 1963, s. 72 146 KUTHAN/ROYT 2011 — Jiří KUTHAN/Jan ROYT: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů. LN Praha 2011, s. 60-64 147 pozn. Důležité zprávy o zřízení hrobů ve Svatovítské katedrále přináší kniha Beneše Krabice z Weitmile z roku 1373 148 viz foto obr. č. 34 149 MERHAUTOVÁ 1994 — Anežka MERHAUTOVÁ: Katedrála sv. Víta v Praze. Academia Praha 1994, s. 31 145
55
Gmündu, který do roku 1399, kdy zemřel, vystavěl zbývající (pravoúhlé) kaple a chodbu ochozu, nad arkádami chóru vyvedl triforium (arkádovou podokenní chodbou), okenní stěnu chóru, klenbu (dokončenou roku 1385) a spodek hlavní věže a přilehlou Zlatou bránu. Jeho huť provedla i plastickou výzdobu chrámu. Na rozdíl od ukázněného slohu Matyášova vyznačuje se Parléřovo dílo individuální volností slohového pojímání, které míří do stadia již pozdně gotického. V tom spočívá evropský význam stavby katedrály. Věž dokončili synové Parléřovi. Husitské války stavbu zastavily. Chór uzavřen provizorní stěnou, na níž roku 1729 vymaloval Jan Ferdinand Schor fresku, kterou 1772 Josef Hager a Josef Kramolín nahradil novou. Vladislav Jagellovec učinil roku 1509-11 pokus o dostavění chrámu, a stejně tak roku 1673 Leopold I., avšak bez patrných výsledků. Teprve Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta, založená roku 1859, dospěla k cíli. Po konzervačních pracích a některých doplňcích Josefa Krannera položen roku 1873 základní kámen k nové části, k níž projekt vypracoval Josef Mocker, který dostavbu řídil do roku 1899. Po něm byl stavitelem chrámu Kamil Hilbert, jehož úsilí se podařilo roku 1929 dovést stavbu ke konci a k slavnostnímu vysvěcení.150 2. 5. 2. Popis Černínské kaple Kaple sv. Zikmunda (Černínská) obsahuje dvojici skoro čtvercových křížových polí, rozdělených asymetrickou arkádou na nestejně předstupujících polopilířích. V rozích obou polí jsou vloženy parléřovské oblé přípory na patičce s polygonálními trnoži, s kalichovitou hlavicí a krycí deskou zaostřenou do špičky. Přístěnná žebra jsou uplatněna. Západní polovina kaple je osvětlena polovicí lomeného trojdílného okna. V ostění byly užity oblouky a výžlabky bez profilace. Předsíňka po severní straně západního pole kaple je zaklenuta drobným křížovým žebrovým polem. V roce 1375 dostali čtyři kameníci zaplaceno čtyřicet grošů. Ti pracovali po tři dny na rozšiřování kaple sv. Zikmunda, zedník Pavel obdržel za stejnou práci osm grošů. Na destičce nalezené při novodobé úpravě byl nápis, že ostatky sv. Zikmunda byly vloženy do kaple v roce 1376, za přítomnosti Václava IV. a arcibiskupa Jana z Jenštejna.151
150
POCHE Emanuel /JANÁČEK Josef: Prahou krok za krokem. Orbis Praha 1963, s. 64 LÍBAL/ZAHRADNÍK 1999 — Dobroslav LÍBAL/Pavel ZAHRADNÍK: Katedrála svatého Víta na Pražském hradě. Unicornis Praha 1999, s. 126-128 151
56
Vitrážová okna s postavami svatých (nalevo sv. Václav, Wolfgang, Jan; napravo sv. Lukáš, Marek, Josef, Zikmund, Barnabáš a Vilém opat) navrhl Josef Mocker a František Sequens roku 1875. Vitráže vyrobila Tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku v letech 1869-76. Oltář je barokní baldachýn na sloupech, pod ním rakev, na ní postava sv. Zikmunda od Františka Ignáce Weisse. 152 Provedeno podle návrhu F. M. Kaňky z doby kolem roku 1725. Za oltářem se nachází renesanční práce z doby kolem roku 1600 s tématikou ze života sv. Zikmunda. Protější stěnu zdobí nástěnná malba Nanebevzetí Panny Marie z 2. pol. 16. století. Epitaf hraběte Humprechta Jana Czernina (†1682) vytvořil J. B. Santini-Aichel podle návrhu G. B. Maderny je umístěn na západní stěně kaple proti renesančnímu oltáři.153 Mramorovou edikulu zdobí točené sloupky, hladké pilastry, oblamovaná římsa obklopující uprostřed zavěšenou drapovanou roušku nad sarkofágem v hořejší části je umístěn rodový erb obepjatý řetězem řádu Zlatého rouna. Nápis na roušce připomíná hodnosti, jakých na tomto světě dosáhl vznešený velmož Humprecht Jan Czernin z Chudenic, který skonal v mladém věku 54 let 13. března 1682. „ Odkázav svou duši nebi, tělo tomuto náhrobku, srdce pak Staré Boleslavi, aby ten, jenž byl za svého života cele Mariin, i po smrti své zcela náležel Panně Marii.“154 V kapli jsou uloženy náhrobky i jiných osobností většinou české šlechty. Najdeme zde náhrobní desku Viléma Wratislava z Mitrowicz (†1637). Na severní stěně je vedle náhrobku knížete Zikmunda Báthoryho (†1613) náhrobní deska Sylvie Kateřiny Czerninové (†1664) a jejího manžela155 Heřmana Václava Czernina (†1651).156
152
TISCHEROVÁ 2006 — Jana TISCHEROVÁ: František Ignác Weiss. Sochař českého pozdního baroka 1690-1756. Praha 2006, s. 104-108 153 pozn. viz foto obr. č. 36 154 RYNEŠ 1941 — Václav RYNEŠ: Humprecht Jan hrabě Černín z Chudenic a na Chudenicích. Staroboleslavský věstník, leden 1941, ročník XII. č. 3, s. 30-31 155 viz foto obr. č. 37 156 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha 2010, s. 317-318
57
2. 6. Další funerální architektura a místa posledního odpočinku Czerninů (Vinoř, Vrchlabí, Dymokury) Vinoř První písemné zmínky o Vinoři jsou z roku 1088 a o „vsi Vinoři“ z roku 1130. Z těchto důvodů je tedy zcela přijatelné tvrzení dřívějších kronikářů, že původ vinařského kostela sahá až k prvním počátkům křesťanství. Podpořením této domněnky může být i zasvěcení kostela. Když totiž kníže Bořivoj přijal v roce 874 křest, založil následně na Levém Hradci první křesťanský chrám zasvěcený sv. Klimentu. Další křesťanské chrámy z této éry byly zasvěcovány sv. Longinu, sv. Martinu a sv. Kříži. Okruh světců, kteří se stávali patrony prvních křesťanských kostelů, je tedy poměrně úzký a zasvěcení našeho kostela sv. Kříži dalo podnět k jeho časovému umístění již do počátků křesťanství. Původní kostel byl dřevěný, ten ale vyhořel a následně již byl postaven kostel kamenný s kruhovým půdorysem tvaru rotundy. Je doloženo, že kostel byl obehnán zdí a vodním příkopem, aby také chránil občany před nájezdy loupeživých a nepřátelských kmenů. Tyto stavby jsou charakteristické pro období románské. Časem kostel přestal vyhovovat zvyšujícímu se počtu obyvatel, a proto v 1. polovině 13. století byla po úpravě stavby přistavěna chrámová loď s věží. Stavba spadá ještě do doby románské, zdivo věže je z vrstvené opuky a charakteristické trojité okno i se sloupky je na východní straně věže zakryto střechou lodi.157 Z první poloviny 14. století je již záznam o existenci fary (1339), kostel je uváděn jako farní s vlastním farářem. V 18. století kostel opět nedostačoval, vinařská farnost byla značně rozsáhlá, proto došlo k podstatnému zvětšení kostela barokní přestavbou (1727-1728). Byly přistavěny dvě nižší boční lodě a na severní straně sakristie. Vchod do lodí je na obou stranách dvěma půlkruhovými arkádami, které uprostřed spočívají na čtyřbokém pilíři. Přístavbou se zcela změnil vnější vzhled kostela. Je střízlivě barokní, jednoduchý, průčelí postranních lodí je barokně kroužené a polostíny jsou ozdobené vázami. Obdobně je tomu i s interiérem kostela. Oltáře jsou na barokní styl jednoduché, oltářní obrazy jsou kopie od neznámých malířů. Pouze obraz na hlavním oltáři – Povýšení sv. Kříže, namaloval některý z umělců z okruhu školy Ignáce Raaba (60. léta 157
FILIP 2004 — František FILIP: Vinoř od minulosti k dnešku 1088-2002. Praha Vinoř 2004, s. 197
58
18. stol.). Nad bočními brankami jsou sochy sv. Ludmily a sv. Václava. Boční oltáře jsou zasvěceny P. Marii, sv. Josefu (oltář byl restaurován a práce dokončeny v roce 2002), sv. Anně, sv. Janu Nepomuckému a sv. Janu Křtiteli. Čtrnáct zastavení Křížové cesty je symbolicky vyjádřeno 14 kříži z roku 1992. Pozornost zaslouží také kazatelna, křtitelnice, na které bývala soška Křtu Páně (po odcizení v roce 1991 byla nahrazena soškou Jana Křtitele), procesní kříž a lampy, zpovědnice a pontifikační křeslo s dvojicí sedátek. Vzácnou památkou je i barokní kříž. Lustr v hlavní lodi pochází ze zámku. V roce 1781 byly v kostele postaveny varhany; datum je signován na nástroji. V roce 1884 byly vsazeny věžní hodiny. Při barokní přestavbě kostela byl vsazen do venkovní zdi u sakristie náhrobní kámen, původně zakrývající hrob uvnitř kostela, kde byla pochována manželka Jana z Dubče – Eliška z Kraselowa (rytíři z Dubče drželi Vinoř celé 15. století). Architektem a stavitelem přestavby kostela a s velkou pravděpodobností i fary a sýpky, byl František Maxmilián Kaňka (1674-1766). Je označován za nejpřednějšího tvůrce barokní architektury v Čechách. V roce 1724 byl za své zásluhy jmenován císařským architektem. Všechny podstatné stavební změny vinařského kostela Povýšení sv. Kříže, od přestavby až po vybavení, byly provedeny během 18. století. Kolem kostela býval hřbitov, po kterém zůstala kostnice a železný kříž; tyto památky jsou tam dosud.158 Heřman Czernin (zv. Tureček) dostal do majetku statek Vinoř trhovou smlouvou z 8. srpna 1650 společně se dvorem Letňany. Byl bezdětný a necelý rok po získání panství zemřel. Dědicem se stal jeho vnuk Humprecht Jan Czernin. Stavba zámku je doložena až v letech 1719-1723 pro Františka Josefa Czernina z Chudenic, který se stal právoplatným dědicem vinařského panství, jako starší syn po smrti Heřmana Jakuba Czernina, zemřelého v roce 1710. Po nabytí plnoletosti se František Josef oženil s Isabelou Marií, markraběnkou z Westerloo a rozhodl se postavit ve Vinoři u Prahy další sídlo. Jeho stavitelem byl již známý architekt František Maxmilián Kaňka. Tato stavba je nápadná svojí podobou se zámkem Hořín nedaleko Mělníka, který byl rovněž majetkem Czerninů, a který dal postavit Heřman Jakub Czernin. Stavba byla projektována G. B. Alliprandim, předchůdcem F. M. Kaňky, který hořínský zámek asi dvacet let po jeho dostavbě přestavěl. Celkové výdaje na stavbu vinařského zámku 158
FILIP 2004 — František FILIP: Vinoř od minulosti k dnešku 1088-2002. Praha Vinoř 2004, s. 197198
59
činily 26 780 zl. 46 krejcarů, potvrzeno účty hlavní pokladny. Ještě vyšší částka byla zaplacena za nákup obrazů pro zámeckou obrazárnu, která je uváděna ve výši 30 316 zl. 40 krejcarů.159 Do umělecké sbírky patřily obrazy P. Brandla, L. Cranacha, A. Dürera, P. Rubense, K. Škréty atd. v Eichlerově sbírce (začátek 19. stol.) je zámek charakterizován jako stavba v italském stylu s mistrovskými klenbami. Je to dvoupatrová podsklepená budova s 28 místnostmi, dvěma jídelnami a přízemní halou. Půdorys je téměř čtvercový 30 x 29 m.160 Zámecká kaple byla přesunuta z posledního podlaží do přízemí zámku asi ve 2. pol. 19. století. K posledním úpravám v pozdním baroku lze zařadit konkávně prohnuté průčelí zámku se stejně upravenými nárožími pravoúhle zkoseného zahradního průčelí. Po hraběti Fr. Josefovi Czerninovi se stal dědicem Vinoře sedmiletý Prokop Vojtěch Czernin (†1777). Po jeho smrti majetek spravovala ještě dva roky jeho manželka Terezie, rozená z Dubnic. Dědicem fideikomisu se stal nejstarší, 22 letý syn Jan Rudolf, alodní část dědictví zůstala nerozdělena do roku 1797. V roce 1795 se oženil Wolfgang Maria hrabě Czernin s Antonií hraběnkou Salm Neuburgovou a podle odstupní smlouvy z 9. června 1797 získal vinařské panství se statky Kbely, Letňany, Radonice a Satalice za 280 000 zl. (panství bylo zatíženo dluhy ve výši 181 709 zl.). Wolfgang Maria hrabě Czernin, tehdy 33letý, tím zakládá vinařskou větev Czerninů. Wolfgang Maria zemřel před vánocemi roku 1813. Dědici Ottokarovi byly teprve 4 roky, slečně Oktávii 11 a slečně Marii 7 let. Vzhledem k této situaci převzal správu majetku zemský soud. V květnu 1814 byl proveden odhad celého panství a byl vypočítán na 368955 zl. kr. Zámecká budova byla odhadnuta na 2535 zl. vídeňské měny a inventář na 1670 zl. 24 kr. Odhad provedl pražský stavitel Ignác Palliardy. Z dějin vinařské větve Czerninů z 19. století ověřených zpráv není. Ottokar hrabě Czernin starší zemřel v roce 1886, jeho syn Děpolt (Theobald) v roce 1893 (narozen 1836). Nejvýznamnějším příslušníkem vinařské větvě byl syn Děpoltův, Ottokar hrabě Czernin (1872-1932). V letech 1913 až 1916 do 14. 4. 1918 jako ministr zahraničí Rakousko-Uherska. Rodina se za ním odstěhovala do Vídně.
159
SOA-JH, ÚČS, Vinoř, sign. 6Bb2a JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 321323 160
60
O osudech zámku zprávy chybí, protože registratura velkostatku se nedochovala. V roce 1922 předložil arch. O. Vondráček Státní památkové správě návrh na přístavbu příčných křídel k přízemním bočním traktům. Návrh byl přijat, ale další informace o době a průběhu stavby dochovány nejsou.161 Ještě před 1. světovou válkou patřili k návštěvníkům vinařského zámku hraběte Ottokara Czernina nejpřednější politické osobnosti jako František Ferdinand d-Este, německý císař Vilém II. či arcikníže Karel, pozdější rakouský císař Karel VI. Czerninové obývali zdejší zámek do roku 1917, potom se celá rodina odstěhovala do Aussé ve Švýcarsku.162 Vinořský hřbitov byl dvakrát rozšiřován, naposled v roce 1930. Uprostřed hřbitova stojí neomítnutá klasicistní stavba s mohutným vstupním portálem a rodovým erbem Czerninů,163 do níž se vstupuje železnými kovanými dveřmi (dle studií Pavla Vlčka vystavěná mezi léty 1805-1815).164 36 sklípků je umístěno do třech obvodových zdí.165 Uprostřed místnosti stojí černý katafalk a jednoduchý oltář s křížem. Všechny obsazené sklípky jsou pokryty mramorovými deskami a opatřeny nápisy. Nejstarší záznam je z 24. prosince 1813, kdy zde byl pohřben Wolfgang Maria Czernin. Vrchlabí Zámek vybudovaný v letech 1545-1546 Kryštofem z Gendorfu, patří k nejranějším stavbám renesančního stavitelství v Čechách. Prošel řadou stavebních úprav. Neznámý stavitel vycházel ze schématu italského kastelu, tj. malé pevnosti nebo tvrze s nárožními věžemi, kde čtyři křídla s obytnými místnostmi obklopovala nádvoří uprostřed. U vrchlabského zámku je nádvoří nahrazeno vstupní halou. Nejvzácnější dochovanou památkou zámku jsou renesanční kachlová kamna v bývalém tzv. rytířském sále. Kachle zobrazují biblické náměty a letopočet 1545. V současné době celý zámecký areál slouží městu. V roce 1705 založil Maxmilián z Morzinů augustiniánský klášter ve Vrchlabí v barokním stylu s prvky klasicismu. Stavebně byl dokončen v roce 1725. Jeho součástí je klášterní kostel, vysvěcený v září roku 1733. Mezi nejcennější části jeho interiéru patří 161
viz foto obr. č. 42 FILIP 2004 — František FILIP: Vinoř od minulosti k dnešku 1088-2002. Praha Vinoř 2004, s. 16-22 163 viz foto obr. č. 43 164 FILIP 2004 — František FILIP: Vinoř od minulosti k dnešku 1088-2002. Praha Vinoř 2004, s. 205 165 viz foto obr. č. 44 162
61
varhany postavené v roce 1895 slavnou firmou Rieger z Krnova (Jägerndorf) a lavice, zdobené vyřezávanými ornamenty. Ústředním motivem 19 metrů vysokého oltáře je obraz sv. Augustina, kterému je klášterní kostel zasvěcen. Vnitřní zařízení kostela, spolu s architekturou a prostorovým členěním chrámové lodi, vytváří mimořádně harmonický, stylově jednotný celek. V roce 1889 byl, na místě někdejšího gotického, jednolodního kostela ze 14. století, vystavěn v novogotickém stylu nový kostel zasvěcený sv. Vavřinci. Trojlodní hala je dlouhá 30 m a široká 18 m. Na západní straně nad vchodem je k ní připojena 60 metrů vysoká štíhlá věž. Z původního kostela bylo do věže nového chrámu přemístěno 5 zvonů, které byly postupně zabavovány jako surovina pro válečné účely. Od roku 1942 byla kostelní věž bez zvonů. Z výtěžku veřejné sbírky byly v r. 2002 pořízeny tři nové kostelní zvony - sv. Vavřinec, sv. Anna a sv. Václav. V současné době zde probíhají pravidelné mše, hudební setkání či pietní akce. V bývalé obytné budově konventu je dnes uložena přírodovědná a historická expozice Krkonošského muzea Sňatkem hraběte Heřmana Czernina a hraběnky Luisi z Morzinu v roce 1856 vznikl nový hraběcí rod Czernin-Morzinové. V letech 1887-1890 nechala hraběnka Luisa na výšině nedaleko zámeckého parku postavit v novogotickém stylu rodovou hrobku. Interiér Morzinské kaple, přičemž hrobka se nachází přímo pod ní, zdobí krásný novogotický oltář s pietou. Jako první do ní byl uložen roku 1892 manžel hraběnky Luisy Heřman a v roce 1907 sama hraběnka.166 Dymokury První písemná zpráva o vsi Dymokury, ležící v rovině středního Polabí nedaleko lázní Poděbrady, pochází z roku 1249, kdy byla královským zbožím a držel ji v zástavě Soběslav z Dymokur. V roce 1290 ji král Václav II. prodal bohatému cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory. Ve 2. pol. 14. století se statek dostal do světských rukou a v této době zde pravděpodobně vznikla tvrz, která je však doložena až roku 1572. Ve 14. a 15. století byly Dymokury rozděleny na několik částí, které drželi různí vlastníci. Ves byla scelena za Křineckých z Ronova někdy v 60. letech 16. století. Roku 1572 musel Jan Šťastný Křinecký z Ronova kvůli dluhům Dymokury s tvrzí a poplužním dvorem prodat za 10000 kop pražských grošů Jindřichovi Seletickému ze Smojna. 166
JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 323-
327
62
Vdova po něm prodala statek Zdeňkovi z Waldsteina, jehož manželka Marie k němu přikoupila Městec Králové. Od roku 1606 držel Dymokury Adam mladší z Waldsteina a roku 1614 je koupil Albert Jan Smiřický. Ten nechal tvrz přestavět na renesanční zámek, který zřejmě za třicetileté války zpustnul. Po porážce stavovského povstání roku 1620 byly statky Smiřických zkonfiskovány a dymokurské panství se zámkem a Městcem Králové koupil Albert z Waldsteina. Dlouho je ale neudržel. Po roce 1622 se jako nový vlastník uvádí plukovník Jan Eusebius Khan z Belazzy. Jeho dcera Františka Pálťfyová z Plassensteinu pak roku 1654 panství prodala Vilému Lamboyovi z Cortesheimu. Podle berní ruly z roku 1654 panství tvořilo městečko a 31 vesnic poškozených válečnými událostmi. Nový zámek v barokní podobě, přízemní západní křídlo, dal postavit Vilém Lamboy.167 V roce 1660 zde Vilém Lamboy zemřel a vdova po něm roku 1673 celé panství, které tehdy zahrnovalo zámek, pivovar, 13 dvorů, 5 mlýnů, 102 rybníků, 30 vsí a město Městec Králové, prodala Ludvíkovi Colloredo z Walsee. Kolem roku 1688 hrabě zvýšil zámek (západní křídlo) o jedno patro a přistavěl další dvě křídla. Ludvík Collorado odkázal Dymokury své dceři Marii Antonii, provdané kněžně Montecuccoli, která dala kolem roku 1723 zřídit v jižním křídle zámku kapli Panny Marie Sedmibolestné o obdélníkovém půdorysu a s pětibokým presbytářem.168 Věž byla přistavěna až roku 1760. Loď kaple je sklenuta valenou klenbou, presbytář křížovou žebrovou klenbou. V kapli byla umístěna pozdě gotická trojkřídlá archa s obrazy Klanění Tří králů, Vraždění neviňátek, Obětování v chrámu, proroků, sv. Jana Křtitele a sv. Anny. Vznik tohoto jedinečného díla, dnes uloženého v Národní galerii, lze datovat do doby okolo roku 1500. Kapli obnovil roku 1871 v novogotickém slohu Bedřich Wachsmann, jenž namaloval také oltářní obrazy.169 Kněžna Marie Antonie odkázala panství Dymokury roku 1738 svému příbuznému Kamilu Colloredovi z Walsee. Za jeho syna Františka Colloreda byl v roce 1786 zámek upraven do dnešní podoby trojkřídlé, jednopatrové barokní budovy, v jejímž přízemí jsou křížově sklenuté arkády. Průčelím i dvěma křídly na západě a východě je zámek obrácen k jihu. V roce 1833 se majitelka dymokurského panství
167
viz foto obr. č. 1 viz foto obr. č. 2 169 viz zpráva z NG Praha 1967 168
63
Rosina hraběnka Cavriani, vdova po Josefu Colloredovi (†1816), provdala za Ottokara Evžena hraběte Czernina (1809-1886). Jeho pravnuk, Rudolf Děpold Czernin (1904-1984), podepsal tzv. druhé prohlášení zástupců české šlechty o věrnosti českému národu, které bylo předáno v září roku 1939 státnímu prezidentovi Emilu Háchovi, a proto byla na jeho majetek později nacisty uvalena nucená správa. V roce 1848 mu byl zámek a velkostatek vyvlastněn (cca 2000 hektarů polí a lesů, sodovkárna, sladovna, hotel ad.). Po roce 1989 byl zámek navrácen jeho synovi Děpoltu Czerninovi (* 1936). Barokní zámek nechal na místě zaniklé tvrze z roku 1572 postavit Vilém hrabě Lamboy, který vlastnil Dymokury od roku 1654. Původně skromnou přízemní stavbu zvýšil kolem roku 1688 další vlastník Ludvík Colloredo z Wallsee, který přistavěl také další dvě křídla. Jeho dcera Marie Antonie dala kolem roku 1723 znovu zřídit zámeckou kapli. Dnešní podobu (trojkřídlá, jednopatrová barokní stavba) dostal zámek za Josefa Colloreda-Wallsee. V roce 1788 je v historických pramenech uváděna pila s olejnou, vinopalna, zámecká knihovna o tisíci svazcích a 576 obyvatel v 94 domech. Colloredové zde působili do roku 1815, kdy se vdova po Josefu Colloredovi-Wallsee provdala za hraběte Bedřicha z Cavriani. Jejich dceři Rosině patřilo panství v letech 1816 až 1833, kdy se provdala za Otakara hraběte Czernina z Chudenic. To byl návrat zámku Dymokury do rukou starobylého českého rodu.170 Doposud byl Czerninům vrácen pouze zámek Dymokury, kde žije již pátá generace. Původní hlavní sídlo této větve bylo ve Vinoři, až později se dědeček dnešního majitele Theobald usídlil v Dymokurech. Otec dnešního majitele Dymokur Rudolf Theobald, který převzal řízení velkostatku v roce 1926, podepsal obě prohlášení příslušníků historické šlechty ze 17. září 1938 i ze září 1939, v nichž šlechta žijící na území Čech a Moravy se postavila proti porušení starých hranic a přihlásila se k nepopiratelné příslušnosti k české národní pospolitosti. V roce 1943 byl nacisty uvězněn. Po válce se Rudolf T. Czernin vrátil z vězení a zažádal o restituci nacisty ukradeného majetku, ale ta se vlekla až do začátku padesátých let, kdy vše zabrali zase komunisté. Dymokurský velkostatek dostal současný majitel Theobald Josef Maria Rudolf Friedrich hrabě Czernin z Chudenic až v roce 1994. Ostatní Czerninové, tak jako několik dalších šlechtických rodů, ztratili nárok. 170
JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha 2010, s. 287-288
64
Závěr Czerninové nenechali nikoho na pochybách, že i oni patří k velmi významným osobnostem českého království a habsburského císařství. Od roku 1669 (to již téměř 20 let vlastnili Kosmonosy) budovaly čtyři generace Czerninů a celá řada architektů monumentální palác na Hradčanech. Zatímco hlavní průčelí tehdy největšího Valdštejnského paláce měřilo 60 metrů, palác Černínský měl již 135 metrů a jeho průčelí rytmizovalo 30 vysokých polosloupů. Jeho hlavní fronta, architektonicky náročně řešená, se obrací k východu, tedy směrem k Pražskému hradu. Palác vzniká jako volná, raně barokní stavba s příčným traktem a dvěma nádvořími. Stavbu dokončil v roce 1720 dvorní architekt F. M. Kaňka. Komfortně upravil interiéry a reprezentační schodiště paláce. Architekty tohoto paláce se postupně stali již tehdy významní umělci: Francesco Caratti, Giovanni Battista Maderna a Giovanni Battista Alliprandi. Všichni se dobře znali, projektovali velkou řadu staveb po celých Čechách, postupně se podíleli na stavebním rozvoji nejen Prahy, ale i Kosmonos, Chudenic, Krásného Dvora, Jindřichova Hradce a dalších rodových sídel. Jejich medailonky s odkazy na díla jsou součástí závěrečné kapitoly této práce. Francesco Caratti (1615/20 Bissone – 1677 Praha) švýcarský architekt působící v Čechách. Základy řemesla získal v severní Itálii, v učení pokračoval ve Vídni a do Prahy přišel přes Moravu, kde pracoval v roce 1645 ve Valticích. Od roku 1652 je činný v Čechách, nejdříve v Roudnici nad Labem, od roku 1656 jej zaměstnali Michnové z Vacínova na dokončení rozestavěného paláce a stavbu kostela sv. Maří Magdaleny pro malostranské dominikány. V roce 1667 se Caratti sám přihlásil do služeb Humprechta Jana Czernina, kde setrval do své smrti. Konečnou smlouvu s ním však hrabě podepsal až 12. května 1669 v Nejdku. Jeho nejvýznamnějším a nejznámějším dílem je již zmíněná stavba pražského Czerninského paláce, na jehož výzdobě se podílela také řada kosmonoských řemeslníků. V Kosmonosích projektoval piaristický kostel Povýšení sv. Kříže (1670 – 1674), ale i světské stavby jako dnes už bohužel neexistující hostinec U Lva (1672– 1673) a jeho mistrovským dílem je symbol Kosmonos, zvonice (campanilla) v areálu Lorety z roku 1673. Z korespondence hejtmana Václava Nohela se dozvídáme, že byl Caratti vyslán i
65
do Vinoře, protože tu vichřice poškodila hospodářský dvůr a architekt byl nucen navrhnout opravu tamní stodoly. 171
Giovanni Battista Maderna (*1653) italský architekt a stavitel působící v Čechách, žák a synovec Francesca Carattiho. Po smrti Fr. Carattiho nastoupil do služeb, vedl pro rod Czerninů stavbu Czerninského paláce (1677 – 1692). V letech 1687 – 1689 barokně upravil pro Františka Josefa Czernina lovecký zámek Humprecht u Sobotky. Podle vlastního projektu postavil v Lnářích raně barokní klášter bosých augustiánů (1688 – 1693) a poté upravil zámek Mělník. V Kosmonosích byl podle Madernových plánů vybudován piaristický klášter s gymnáziem, založený hrabětem Heřmanem Jakubem Czerninem z Chudenic. G. B. Maderna je také autorem ojedinělé figurální štukové výzdoby zámecké kaple sv. Václava (dnes kostel) v Letohradě, postavené v letech 1680 – 1685. V roce 1684 nakreslil návrhy na přestavbu tvrze v Chudenicích a hlásil Heřmanovi Jakubovi do Bruselu, že v galerii na Hradčanech bylo rozvěšeno 288 obrazů.172
Giovanni Battista Alliprandi (1665 Itálie – 1720 Litomyšl) italský architekt, vyučen ve Vídni, v roce 1690 poprvé doložen v Čechách, od konce 17. století pracoval samostatně. Navrhoval palácové a zámecké stavby s plasticky komponovaným průčelím, ale i chrámové budovy s centralizujícím půdorysem. Ovlivněn vídeňským barokem (J. B. Fischer z Erlachu). Hned na počátku své činnosti pro Czerniny měl Alliprandi možnost postavit podle svých plánů lovecký zámeček v Hoříně u Mělníka (r. 1696), později rozšířený o jízdárnu a stáje (1701); jeho původní vzhled zanikl pozdějšími přestavbami. Jinak byl vázán původním stavem architektury, jak tomu bylo v zámcích v Nejdku a Petrohradě (1697) i v Kosmonosích (1697-1707). Zvlášť významná práce architekta se ujala v interiéru Černínského paláce v Praze na Hradčanech. Stavby i přestavby zámků Alliprandi projektoval v Liblicích (1699–1706), ve Veltrusích, ve Vinoři (1719). Vztah k piaristům osvědčil projektováním koleje a 171
VLČEK 2004 — Pavel VLČEK: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia Praha 2004, s. 151-155 172 LORENC/TŘÍSKA 1980 — Vilém LORENC/ Karel TŘÍSKA: Černínský palác v Praze. Panorama Praha 1980, s. 107
66
kostela sv. Anny v Benešově (1708), kostela Povýšení sv. Kříže a gymnázia v Litomyšli (1715).173
Carlo Lurago (1615 Pellio Superiore – 1684 Pasov) italský barokní architekt a sochař, který pracoval hlavně v Čechách, v Rakousku a Bavorsku. Jeden z nejvýznamnějších architektů českého a pražského baroka pocházel z rozvětvené umělecké rodiny. Roku 1638 ve věku 23 let přišel do Prahy a pracoval zejména pro jezuitský řád. S manželkou Alžbětou měl dva syny, kteří zemřeli mladí. Se svým synovcem Francesco Antonio Luragem založil dobře fungující stavební společnost a patřil mezi nejúspěšnější stavitele své doby. Roku 1648 se stal měšťanem na Malé Straně, kde koupil dva velké domy v Karmelitské ulici (dnešní čp. 378 a 379). Pracoval jak na církevních stavbách, tak na pražském opevnění (od konce třicetileté války 1648 až do roku 1664) a na řadě šlechtických paláců mezi které bezesporu patří i Černínský palác. 22. června 1666 uzavřel smlouvu s Humprechtem Janem Czerninem z Chudenic na výstavbu loveckého zámku Humprecht u Sobotky se zajímavou oválnou dispozicí. Za stavbu měl obdržet 1750 zl. a tři sudy vína.174 Až do svého odchodu z Čech do Pasova byl Carlo Lurago nejvíce zaměstnávaným architektem a stavitelem. Jeho závazky poté převzal synovec Francesco Lurago. Ve stavbě kostelů vytvořil Lurago v Čechách závazný typ (kostel sv. Ignáce na Novém Městě pražském, 1665-71). Mezi jeho nejvýznamnější stavby v Praze patří Klementinum (od 1654) s vysokým pilastrovým řádem a přestavba kostela sv. Salvátora v Praze, jezuitská kolej na Novém Městě pražském, kostel sv. Ignáce (1665-71) a kolej na Karlově náměstí. Dále stavěl kostely v Náchodě, jezuitské stavby v Březnici, Hradci Králové, Klatovech, Sv. Janu pod Skalou, na Svaté Hoře u Příbrami a v Klášterci nad Ohří aj.175
173
PREISS 1986 — Pavel PREISS: Italští umělci v Praze. Panorama Praha 1986, s. 296-298 VLČEK/HAVLOVÁ 1998 — Pavel VLČEK/ Ester HAVLOVÁ: Praha 1610-1700. Kapitoly o architektuře raného baroka, Praha 1998, s. 113 175 VLČEK 1989 — Pavel VLČEK: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Libri Praha 1989, s. 47-97 174
67
František Maxmilián Kaňka (1674-1766) český architekt, syn Víta Václava Kaňky, stavitele a měšťana Starého Města pražského. Vyučil se u Pavla Ignáce Bayera a po delším pobytu v cizině spolupracoval se Giovanim Battistou Alliprandim, jejichž některé stavby dokončoval (zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, konvent na Zbraslavi, kostel piaristů v Litomyšli). V roce 1709 se spolu s Michalem Halbaxem a Františkem Preissem neúspěšně pokoušel založit první uměleckou akademii v Čechách, roku 1723 byl Karlem VI. jmenován „císařským architektem“. Zaměstnávaly jej hlavně přední české šlechtické rodiny, proto se významným způsobem uplatnil v zámecké architektuře. Pracoval pro Vrtby, Štrampachy (Valeč) a Mansfeldy (Dobříš), Liechtensteiny (Koloděje u Prahy), také pro Czerniny (Hořím, Vinoř, Krásný Dvůr, Chudenice, Chocomyšl), Valdštejny (Duchcov, Horní Litvínov), pro Trautmannsdorfy (Jemniště, Litomyšl), Kinské (Karlova Koruna) a pro řadu dalších předních šlechticů.176 Pro Heřmana Jakuba Czernina z Chudenic navrhl kapli zahradního paláce ve vídeňském Leopoldstadtu. Dále Kaňka rozšiřoval kapli sv. Ducha na zámku v Jindřichově Hradci. Z prosince r. 1717 pocházejí jeho plány na výzdobu galerie fideikomisního paláce na Hradčanech, které provedl pro Františka Josefa Czernina, svého zaměstnavatele. O rok později vypracoval pro stejného objednavatele projekt na podobu palácové zahrady a souběžně začal s výstavbou loveckého zámku ve Vinoři. Na venkovských panstvích Czerninů stavěl nový kostel sv. Wolfganga v Chudenicích, pro který navrhl i hlavní oltář (datován r. 1722). Mezi lety 1720 – 24 se věnoval přestavbě zámku Krásný Dvůr. Významné byly některé návrhy pro církevní objednavatele (konventní budovy na Karlově, 1716-19; konvent u sv. Kateřiny na Novém Městě pražském; dostavba Klementina a kostela sv. Klimenta). Ještě v letech 1729 – 33 stavěl Czerninům kostel Nanebevzetí P. Marie ve Svatoboru.177 Jeho tvorba předznamenává rokoko, poprvé se také rokokový detail objevuje v jeho díle (1723). Trvale spolupracoval s M. B. Braunem, ale i s V. V. Reinerem a se štukatérem Tommasem Soldim; k jeho žákům patřil Anselmo Lurago a František Ignác Prée.178 176
VLČEK 2001 — Pavel VLČEK: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Libri Praha 2001. s. 522542 177 VLČEK 2004 — Pavel VLČEK: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia Praha 2004, s. 294-297 178 WIRTH 1949 — Zdeněk WIRTH: Zmizelá Praha. Opevnění, Vltava a ztráty na památkách 1945, Praha 1948, sv. 5, s. 180-227
68
„Generací fundátorů“ se stali příslušníci a příslušnice aristokratických rodin, kteří vešli do dějin, jako stará, česká šlechta. Skládala se z osobností, jež se rodily po celá staletí, navazovala či dokončovala činnost předchozích generací. Její stavební činnost byla spojena s památkovou ochranou jednotlivých staveb i ochranou kulturního dědictví naší vlasti.
69
Literatura a další zdroje BUBEN 2002 — Milan M. BUBEN: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, díl I., Praha Libri 2002, s. 22-46 BUBEN 2003 — Milan M. BUBEN: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie, Praha Libri 2003, s. 128 BUBEN 1991 — Milan BUBEN: Czerninové z Chudenic. Střední Evropa. roč. 6, Praha 1991, č. 19 BUKOVSKÝ 2004 — Jan BUKOVSKÝ: Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha Libri 2004, s. 24-30 CZERNIN 2007 — Karl-Eugen CZERNIN: Kommentierte Stammreihe Des Hauses Czernin von Chudenitz. Wien 2007, 14-58 FILIP 2004 — František FILIP: Vinoř od minulosti k dnešku 1088-2002. Praha Vinoř 2004, s. 16-22 JUŘÍK 2010 — Pavel JUŘÍK: Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha Libri 2010, s. 211-336 HALADA 1992 — Jan HALADA: Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha Akropolis 1992, s. 37-38 HRADECKÝ 1997 — Adolf HRADECKÝ: Evžen Karel Czernin z Chudenic: jeho život, dílo a odkaz. Praha 1997, s. 104-109, s. 318-326 KALISTA 1932 — Zdeněk KALISTA: Mládí Humprechta Jana Czernina z Chudenic. Praha 1932, s. 33-57 KALISTA 1941 — Zdeněk KALISTA: Korespondence Zuzany Czerninové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Czerninem z Chudenic. Praha Melantrich 1941, s. 11-40
70
KOBLASA 2000 — Pavel KOBLASA: Czerninové z Chudenic. České Budějovice 2000, s. 5-33 KRČÁLOVÁ 1989 — Jarmila KRČÁLOVÁ: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě, in: DČVU 2/I, Praha 1989, s. 168-169 KUČA 1996 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl A-G. Praha Libri 1996, s. 806-807 KUTHAN/ROYT 2011 — Jiří KUTHAN/Jan ROYT: Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů. LN Praha 2011, s. 60-64, 436-443 LÍBAL/ZAHRADNÍK 1999 — Dobroslav LÍBAL/Pavel ZAHRADNÍK: Katedrála svatého Víta na Pražském hradě. Unicornis Praha 1999, s. 126-128 LORENC/TŘÍSKA 1980 — Vilém LORENC/ Karel TŘÍSKA: Černínský palác v Praze. Panorama Praha 1980, s. 51-81 MERHAUTOVÁ 1994 — Anežka MERHAUTOVÁ: Katedrála sv. Víta v Praze. Academia Praha 1994, s. 31 NOVÁK 2009 — Milan NOVÁK: Čtení o Palladiu země České, vydané při příležitosti 400. výročí Palladia a návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. Stará Boleslav 2009, s. 18-22 PEŠINA 1950 — Jaroslava PEŠINA: Česká malba pozdní gotiky a renesance. Praha 1950, s. 4-144 PINC 1937 — Jan P. PINC: Poutní kostel P. Marie ve Staré Boleslavi. Staroboleslavský věstník, červenec 1937, ročník VIII, č. 4, s. 44 POCHE/JANÁČEK 1963 — Emanuel POCHE/ Josef JANÁČEK: Prahou krok za krokem. Orbis Praha 1963, s. 64-72
71
POUZAR 2008 — Vladimír POUZAR: Almanach českých šlechtických rodů 2009, Martin 2008, s. 16 PREISS 1986 — Pavel PREISS: Italští umělci v Praze. Panorama Praha 1986, s. 296298 PROCHÁZKA 1963 — Vladimír PROCHÁZKA: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách v 16. a 17. století, Praha 1963, s. 21-30 RYNEŠ 1941 — Václav RYNEŠ: Humprecht Jan hrabě Černín z Chudenic a na Chudenicích. Staroboleslavský věstník, leden 1941, ročník XII, č. 1-3, s. 30-32 ROUBAL 1992 — Ladislav ROUBAL: Obrázky ze starých Chudenic, Chudenice 1948, 1992, s. 15 ROYT 1999 — Jan ROYT: Obraz a kult v Čechách 17. a 18. stol. Praha 1999, s. 171-5 RYANTOVÁ 1996 — Marie RYANTOVÁ: Církevní patronát na přelomu 17. a 18. století (1694-1730). Opera historica 5, 1996, s. 617-637 SEDLÁČEK 1963 — August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Domažlicko a Klatovsko IX. díl, Praha 1963, s. 27 STEHLÍKOVÁ 2008 — Dana STEHLÍKOVÁ: Svatý Václav ochránce České země (výst. katalog) Praha 2008, s. 104-107 SUCHOMEL 1997 — Miloš SUCHOMEL: Umělecká díla Josefa Jiřího Jelínka (16971776) v kontextu výtvarné činnosti ostatních členů kosmonoské sochařské rodiny. Katalog výstavy NG Praha 1997, s. 25-55 TANNER 1692 — Jan TANNER: Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi. Praha 1692, s. 24-32
72
TEPLÝ 1927 — František TEPLÝ: Dějiny Jindřichova Hradce. Jindřichův Hradec 1927-37 TISCHER 1903 — František TISCHER: Heřman hrabě Černín z Chudenic, Praha 1903 TISCHEROVÁ 2006 — Jana TISCHEROVÁ: František Ignác Weiss. Sochař českého pozdního baroka 1690-1756. Praha 2006, s. 104-108 UNGERMANN 2009 — Jiří UNGERMANN: Černínové z Chudenic potomky Hernanda Cortése, in: Heraldické noviny, květen 2009, č. 3, s.12-30 VÁCHA 2010 — Štěpán VÁCHA: Šlechtické kaple v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi, oltářní výzdoba a fundace v 17. století. Umění, leden 2010, ročník LVIII, č. 1, s. 17-41 VLČEK 2001 — Pavel VLČEK: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Libri Praha 2001. s. 522-542 VLČEK 2004 — Pavel VLČEK: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia Praha 2004, s. 294-298 VLČEK/HAVLOVÁ 1998 — Pavel VLČEK/ Ester HAVLOVÁ: Praha 1610-1700. Kapitoly o architektuře raného baroka, Praha 1998, s. 288-295 VLNAS 2001 — Vít VLNAS: Princ Eugen Savojský, Paseka Praha 2001, s. 159 VLNAS 2001 — Vít VLNAS: Sláva barokní Čechie - Umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Průvodce výstavou Praha 2001 ZUMAN 1948 — František ZUMAN: Staroboleslavské památky – jejich život. Časopis společnosti přátel starožitností LVI. Praha 1948, s. 35-61, 89-104
73
Internet KLÍMA David: http://www.sumavanet.cz/chudenice/fr.asp?tab=snet&id=4562&burl=
74
Příloha: Seznam a fotografie 1. Dymokury, původně renesanční zámek upraven r. 1786 ..........................................77 2. Dymokury, kaple Sedmibolestné P. Marie, nově zřízena r. 1723 (jižní křídlo) .........77 3. Dymokury, kostel Zvěstování Panny Marie, 1723-24, architekt J. B. Santini ...........77 4. Dymokury, kostel Zvěstování Panny Marie, věž z r. 1761.......................................78 5. Dymokury, náhrobky Czerninů, jižně od kostela......................................................78 6. Jindřichův Hradec, zámek, r. 1552-64, pohled od východu ......................................79 7. Jindřichův Hradec, III. nádvoří se studnou, renesanční mříž z r. 1552-64................79 8. Jindřichův Hradec, novogotický kostel sv. Jakuba, r. 1860 (r. 1859 zřízena Černínská hrobka)........................................................................................................................80 9. J. Hradec, Křížová cesta k poutnímu kostelu sv. Jakuba z r. 1518, dnes z r. 1693.....80 10. Chudenice, Starý zámek, původně gotická tvrz z 13. století ...................................81 11. Chudenice, Starý zámek, Andělský pokoj ..............................................................81 12. Chudenice, Starý zámek, renesanční přestavba z 16. století....................................81 13. Chudenice, kostel sv. Jana Křtitele, r. 1355............................................................82 14. Chudenice, kostel sv. Jana Křtitele, gotická třídílná archa, r. 1505 .........................82 15. Chudenice, kostel sv. Jana Křtitele, lomený oblouk presbytáře ..............................83 16. Chudenice, kostel, nástropní freska s výjevy ze života sv. Jana Křtitele, r. 1759.....83 17. Chudenice, kostel, testament hraběte Heřmana Czernina, r. 1650...........................84 18. Chudenice, kostel, náhrobní kámen Humprechta Czernina, r. 1601........................84 19. Chudenice, Nový zámek tzv. Lázeň, kolem r. 1728, architekt F. M. Kaňka ............85 20. Chudenice, kostel sv. Wolfgang, asi 1730, architekt F. M. Kaňka ..........................85 21. Kosmonosy, zámek, 1703-1729, pohled na východní průčelí, architekt G. B. Alliprandi....................................................................................................................86 22. Kosmonosy, zámek, Zrcadlový sál s výzdobou z 18. století ...................................86 23. Kosmonosy, kostel Povýšení sv. Kříže, 1674, architekt F. Caratti ..........................87
75
24. Kosmonosy, čelní fasáda kostela, vlevo P. Maria s dítětem, vpravo sv. Josef Kalasanský ..................................................................................................................87 25. Kosmonosy, Svatá chýše - areál Lorety, r. 1672-4 .................................................88 26. Kosmonosy, Svatá chýše, východní strana, r. 1672-4.............................................88 27. Kosmonosy, pohled na hlavní oltář Svaté chýše.....................................................89 28. Kosmonosy, Svatá chýše, freskové výzdoby ..........................................................89 29. Kosmonosy, ambit s kostelem sv. Martina, r. 1700-7 .............................................90 30. Kosmonosy, kostel sv. Martina, sv. Petr & Pavel, 1730-40, J. J. Jelínek.................90 31. Kosmonosy, zvonice, 1672, architekt F. Caratti .....................................................91 32. Praha, Černínský palác, 1669, východní průčelí, architekt F. Caratti......................92 33. Praha, pohled do zahrady Černínského paláce........................................................92 34. Praha, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, základ. kámen položen r. 1344 .......93 35. Katedrála sv. Víta, kaple sv. Zikmunda (Černínská), vysvěcena r. 1437.................93 36. Katedrála sv. Víta, kaple sv. Zikmunda, náhrobek Humprechta Jana Czernina, 1682 ....................................................................................................................................94 37. Katedrála sv. Víta, kaple sv. Zikmunda, náhrobek Heřmana Czernina s manželkou Sylvií, r. 1651..............................................................................................................95 38. katedrála sv. Víta - svatyně českých patronů a králů, závěr presbytáře s věncem kaplí ............................................................................................................................95 39. Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí P. Marie, 1617-23, architekt G.M. Filippi........96 40. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Černínská kaple, oltářní obraz Zvěstování Panny Mari ...........................................................................................................................97 41. Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí P. M., dedikační nápis a cista s ostatky Humprechta Jana Czernina, 1682 ................................................................................98 42. Praha – Vinoř, zámek, 1719–24, architekt F. M. Kaňka .........................................99 43. Praha – Vinoř, Černínská hrobka ...........................................................................99 44. Praha – Vinoř, interiér Černínské hrobky (36 sklípků) ...........................................99
76
Obrazová příloha
1. Dymokury, původně renesanční zámek upraven r. 1786
2. Dymokury, kaple Sedmibolestné Panny Marie, nově zřízena r. 1723 (jižní křídlo)
3. Dymokury, kostel Zvěstování Panny Marie, 1723-24, architekt J. B. Santini
77
4. Dymokury, kostel Zvěstování Panny Marie, věž z r. 1761
5. Dymokury, náhrobky Czerninů, jižně od kostela
78
6. Jindřichův Hradec, zámek, r. 1552-64, pohled od východu
7. Jindřichův Hradec, III. nádvoří se studnou, renesanční mříž z r. 1552-64
79
8. Jindřichův Hradec, novogotický kostel sv. Jakuba, r. 1860 (r. 1859 zřízena Černínská hrobka)
9. J. Hradec, Křížová cesta k poutnímu kostelu sv. Jakuba z r. 1518, dnes z r. 1693
80
10. Chudenice, Starý zámek, původně gotická tvrz z 13. století
11. Chudenice, Starý zámek, Andělský pokoj
12. Chudenice, Starý zámek, renesanční přestavba z 16. století
81
13. Chudenice, kostel sv. Jana Křtitele, r. 1355
14. Chudenice, kostel sv. Jana Křtitele, gotická třídílná archa, r. 1505
82
15. Chudenice, kostel sv. Jana Křtitele, lomený oblouk presbytáře
16. Chudenice, kostel, nástropní freska s výjevy ze života sv. Jana Křtitele, r. 1759
83
17. Chudenice, kostel, testament hraběte Heřmana Czernina, r. 1650
18. Chudenice, kostel, náhrobní kámen Humprechta Czernina, r. 1601
84
19. Chudenice, Nový zámek tzv. Lázeň, kolem r. 1728, architekt F. M. Kaňka
20. Chudenice, kostel sv. Wolfgang, asi 1730, architekt F. M. Kaňka
85
21. Kosmonosy, zámek, 1703-1729, pohled na východní průčelí, architekt G. B. Alliprandi
22. Kosmonosy, zámek, Zrcadlový sál s výzdobou z 18. století
86
23. Kosmonosy, kostel Povýšení sv. Kříže, 1674, architekt F. Caratti
24. Kosmonosy, čelní fasáda kostela, vlevo P. Maria s dítětem, vpravo sv. Josef Kalasanský
87
25. Kosmonosy, Svatá chýše - areál Lorety, r. 1672-4
26. Kosmonosy, Svatá chýše, východní strana, r. 1672-4
88
27. Kosmonosy, pohled na hlavní oltář Svaté chýše
28. Kosmonosy, Svatá chýše, freskové výzdoby
89
29. Kosmonosy, ambit s kostelem sv. Martina, r. 1700-7
30. Kosmonosy, sv. Martina, sv. Petr & Pavel, 1730-40, J. J. Jelínek
90
31. Kosmonosy, zvonice, 1672, architekt F. Caratti
91
32. Praha, Černínský palác, 1669, východní průčelí, architekt F. Caratti
33. Praha, pohled do zahrady Černínského paláce
92
34. Praha, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, základní kámen položen r. 1344
35. Katedrála sv. Víta, kaple sv. Zikmunda (Černínská), vysvěcena r. 1437
93
36. Katedrála sv. Víta, kaple sv. Zikmunda, náhrobek Humprechta Jana Czernina, 1682
94
37. Katedrála sv. Víta, kaple sv. Zikmunda, náhrobek Heřmana Czernina s manželkou Sylvií, 1651
38. Praha, katedrála sv. Víta - svatyně českých patronů a králů, závěr presbytáře s věncem kaplí
95
39. Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí P. Marie, 1617-23, architekt G. M. Filippi
96
40. Kostel Nanebevzetí P. Marie, Černínská kaple, oltářní obraz Zvěstování P. Marie
97
41. Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí P. Marie, nápis a schránka s ostatky Humprechta Jana Czernina, 1682
98
42. Praha – Vinoř, zámek, 1719–24, architekt F. M. Kaňka
43. Praha – Vinoř, Černínská hrobka
44. Praha – Vinoř, interiér Černínské hrobky (36 sklípků)
99
