Rožňavské zprávy školní ročník XIV., číslo 2
1
Vážení učitelé, milí spolužáci.
Druhé číslo našeho školního časopisu má jiný charakter. Představíme se jako začínající spisovatelé a básníci. Toto číslo nese tedy název:
Sborník prvních literárních pokusů Začínají mladí spisovatelé ze 4.c.
Dokončení příběhu (vypravování): Byl jednou jeden chudý rybář a ten měl mnoho dětí. Jednou si vyšel zrána na lov. Dlouho seděl s udicí v ruce, když najednou uviděl velkého ptáka z rákosí vylétat. Honem zatočil loďku k rákosí,.... FILIP NEVRLA: ...rozhrnul houští a uviděl zlatou kačenku. „Panečku, to je ale kus“, řekl si rybář. V tu chvíli k němu kačenka promluvila: „Rybáři, nechytej mě, bohatě se ti odměním!“ Rybář se zamyslel: „Hmmm, to by stálo za pokus.“ „Jsi hodný,“ řekla kačenka, „daruji ti kouzelný lupínek. Jakmile mu pošeptáš přání, splní se ti.“ Rybář si pomyslil, že to musí hned vyzkoušet. Když přišel domů, položil lupínek na stůl a tiše do něj zašeptal: „Chtěl bych jídlo pro celou rodinu!“ V tu ránu se stůl začal plnit jitrnicemi, chlebem, polévkou, králíkem na smetaně, lízátky, buchtami a koláči, kávou pro paní rybářku, džbánkem piva pro pana rybáře i čokoládou pro děti. Od té doby byli všichni rybářovic šťastni a spokojeni až do smrti. Tedy – pokud se jim kouzelný lupínek neztratil. LUCIE STODOLOVÁ: ...směrem k němu, ale velký černý pták se už ztratil v oblacích. V tom rybářova loďka uvízla v bahně. Rybář se snažil ze všech sil dostat z mělčiny, voda se kalila, ale najednou pod hladinou něco silně zazářilo. Rybář se potopil a vylovil obří zlaté vejce. Jakmile se dostal z řeky do loďky, zašustila nad ním obrovská křídla černého ptáka a jeho křik rybáře pořádně vystrašil. Povedlo se mu však veslem ptáka zahnat a rychle odpádlovat ke břehu. Domů běžel i s vejcem jako o závod. 2
Všichni se doma shlukli kolem vajíčka a pozorně naslouchali rybářovu vyprávění. Rybářova žena byla velice inteligentní, a proto vymyslela, že se půjdou poradit, co s vejcem dále dělat, k bábince Vševědce, no vlastně praprapratetě. Vševědka okamžitě věděla, že se z vejce vylíhne Pták štěstí, a že černý pták se ho snaží po celou dobu zahubit. Proto rybářka vymyslela lest, aby černý pták nemohl vajíčku a mláděti ubližovat. Doma stloukli z prken obrovskou klec s katapultem, postavili ji do rákosí a čekali, co se bude dít. Černý pták za chvíli přiletěl a omylem vstoupil do klece. Žena vyběhla z úkrytu a klec zavřela. Černého ptáka hned katapultem vystřelili do vesmíru, jen pár černých peříček po něm zůstalo.
Spokojeně se vrátili domů. Obří vejce zabalili do teplých houní a každý den ho bedlivě sledovali a hladili. Asi za čtrnáct dnů se z vejce vylíhl krásný pták s bílým peřím a roztomilou chocholkou na hlavě. Opravdu to byl Pták štěstí. Od té doby se totiž všichni u rybářů mají dobře. A po celém světě se vypráví tento příběh, který jste právě slyšeli.
Vypravování se třemi slovy: pavouk, čepice, vodopád: ELIŠKA NOVOSADOVÁ: „ÁJA A BERTÍK“ Jednou se u velkého černého lesa narodil malý, roztomilý pavouček. Sice byl malý, ale rozhodně byl statečný. Jmenoval se Bertík a radosti měl na rozdávání. Jednou Bertík zašel za svou setřičkou Ájou a zeptal se jí, jestli s ním nechce cestovat na druhý konec světa. Ája s velkou radostí souhlasila. Do letadla se propletli snadno – vždyť byli malí a nebylo je ani vidět. Schovali se v zavazadlovém prostoru mezi kufry cestujících. Než však doletěli do Austrálie, byla z nich kostka ledu, protože dole v letadle byla veliká zima. Po přistání však rozmrzli a hned se z letiště vydali autobusem ke krásnému vodopádu. Obdivovali sílu padající vody, když je najednou vylekal veliký klokan. Pozoroval je svýma zvědavýma očima, ale Bertík s Ájou nelelkovali a hned se rozběhli na zpáteční cestu k místnímu autobusu. Po cestě na letiště přemýšleli, jak si zpříjemní dlouhotrvající let. A tu je napadlo, že se podívají v některém z kufrů po nějaké hřejivé čepičce. A tak se i stalo. Do ní se zachumlali a celou cestu domů se měli moc pěkně. Šťastně dorazili domů, kde zůstali již napořád. Vždyť zjistili, že: „Všude dobře, doma nejlépe!“ VENDULA RYGELOVÁ: „ZÁCHRANA“ Žila byla jednou jedna pavoučí rodina jménem Pavoučkovi. Tvořilo ji pět pavoučků: matka Linda, otec Laf a děti Mirinda, Kesinka a Pešíček. Všichni žili na louce v překrásné pavučině, kterou rodiče zamlada utkali. Jednou se vypravili k vodopádu, který byl nedaleko jejich louky. Cesta jim rychle ubíhala a najednou, uprostřed cesty, zahlédli myšku s malinkatou proužkovanou čepičkou, jak volá o pomoc. Přispěchali k ní a uviděli, že myška stojí na vysokém kluzkém pařezu a neví, jak se má dostat dolů.
3
Ve škole se mu spolužáci hned začali vysmívat a pokoušeli se mu pásku sundat. Jenže, ouha, páska držela o sto šest. Zazvonilo! Třída se chystala na cestu do divadla. „Ticho, děti,“ řekla paní učitelka, „sbalte si věci a seřaďte se. Za chvíli nám jede autobus!“ Vtom si všimla Tomáše. „Co to máš pod nosem? Dej to sem,“ a v tu ránu mu paní učitelka sundala lepící pásku. „Prosím tě, co to mělo znamenat?“ divila se. Tomáš zčervenal studem a bolestí a čekal, jak se mu všichni budou smát. Rychle si zakryl obličej rukou a najednou nic necítil. Rychle běžel k zrcadlu. „Ufff,“ oddechl si, „to tedy bylo o fous!“ ŠIMON MATOUŠ: Byl jednou jeden kluk jménem Pepík. Byl velmi zvídavý, stále nad něčím přemýšlel nebo něco zkoušel. Jednou si potřel hlavu krémem, na kterém bylo napsáno, že vlasy budou růst veeeeelmi rychle. Ale ouha, místo vlasů do rána přibylo jedno ucho!!!! Pepíka to vůbec netrápilo. Nosil pořád čepici, až ucho odpadlo. Pepík si nedal pokoj. Když se vyléčil, znovu se něčím natřel. Tentokrát si obličej namazal krém na věčné mládí. Hned ráno běžel do koupelny k zrcadlu, aby se přesvědčil, co krém umí. Přímo se zděsil. Narostly mu totiž vousy. Měl je tak dlouhé, že si na ně až šlapal. Svázal je do několika uzlíků a spěchal za panem doktorem, aby mu poradil, jak se vousů zbavit. Pan doktor se pořádně rozzlobil, když zjistil, za jakých podmínek Pepík k vousům přišel. Nakonec se smiloval a nechal Pepíkovi vyrobit zázračnou mastičku. Pepík si poctivě vousy mazal každý den, ale výsledek se ukázal až za sedm dnů, kdy konečně všechny opadaly. Sedm dnů však musel s vousy chodit do školy. Tentokrát je nemohl schovat jako třetí ucho! Kamarádi si z něho dělali legraci a začali mu říkat: „Vousatý kluk“. Poučení: Za hloupost se platí a nikdy nepoužívejte krémy, které nepředepisuje doktor!!!!!
Co nám připravili mladí tvůrci ze 6.a?
V hodinách slohu, abychom se „naladili“, začínáme často práci nějakou aktivitkou, která nám dovolí jen tak si vymýšlet, dělat legraci, nebrat věci vážně. Podívejte se na naše začátečnické literární pokusy) Pokoušeli jsme se vcítit do každodenních věcí, zamyslet se, co by tak asi o nás vypověděly, vymýšleli jsme nové postavičky do pohádek, psali dopisy věcem. Nejdelší pokusy patří k literární výchově – k nonsensové tvorbě, o které jsme se učili.
4
Ahoj, já jsem zubní kartáček a mám jednu z nejhorších prací na světě. Honza mě štve, pořád se mu otírám o ty jeho zuby, někdy i zatlačí. A fakt to bolí! Hrozné to má i kámoš zubní pasta. No, a co teprve bratranec ústní voda. Má práce je velmi namáhavá. Nejdřív na mě dá kámoše zubní pastu, pak mě otírá o své zuby a nakonec se mě snaží utopit pod kohoutkem. Dále mě vrátí mezi mé druhy, kteří to mají taky hrozné. Několik týdnů si se mnou čistí zuby a pak mě jen tak vyhodí a ani nedostanu zaplaceno. Nenávidím svoji práci(( Jan Zbořil, 6.A Jméno: Uspáváček Příjmení: Chrupkavý Datum narození:1 . raníčko 2003 Přezdívka: Pyžamo Bydliště: Postýlkova 10, Vendůlkov Další údaje: Každé ráno, než se nějaký žáček vzbudí, vleze mu Uspáváček do hlavy a celý den pak žák ve škole klimbá a usíná. Lítá na malé peřině v noci od domu do domu. V sobotu a v neděli doma vymýšlí ve snech lumpárny. Milá Vodo, byl bych moc rád, kdybyste mi nekazila práci. Neustále mě hasíte a pan kouř si stěžuje, že nemůže mít chvíli klid. Mě už nebaví zapalovat nové domy a stromy. Zdraví Pan Oheň Vendula Jančová,6.A Jméno: Zlodějíček Obkrádavý Datum narození: 5.3.1735 Bydliště: kdekoliv, kde může krást Další údaje: Nejraději krade učebnice, sešity, nebo úkoly, protože by žák mohl mít potíže. Někdy krade i peníze, ale i nachystané věci učitelům. Prostě okrade kohokoli.
Ahoj Pouzdro, rád se u tebe schovávám s kamarádem gumou, lepidlem a perem, ale vadí mi, že na mě pořád shazuješ nůžky. Stále mě škrábou a stříhají. S připomínkou Tužka Lucie Skopalová,6.A
Mobil Ať už mě konečně nechá! Vždy, když jde do školy, vezme mě s sebou. A zavře mě na 6 hodin do skříňky. Co tam mám jako dělat? A až skončí 6. hodina, tak otevře skříňku a hned si mě vezme do rukou a pořád na mně něco dělá, buď hraje hry, nebo si s někým píše, já už mám toho fakt dost. Až jí někde spadnu, tak pak bude brečet ona, ne já. Valerie Kubíčková,6.A 5
Co si o nás myslí lednice Kdybych měla říct, co si o nich myslím, tak bych o tom mohla napsat knížku. Ale řeknu Vám to nejdůležitější. Pořád mě někdo otvírá a zavírá. Berou si ze mě věci, dokud nejsem prázdná. Někdy mě otevírají i večer. A kolikrát mě ani nedovřou. Každý den kolem mě projdou, ani mě nepozdraví, neřeknou : „Dobré ráno, nebo Dobrou noc.“ Jako kdybych nebyla. Hodím se jim jen tehdy, když mají hlad, nebo chuť. Karolína Příhodová,6.A Prášilovský příběh Včera jsem šla na zahradu a sedla jsem si na lavičku. Přilétl komár a sosák mi zabodl do kůže. Sál a sál a každým cucnutím jsem se zmenšovala. Když jsem byla tak malá jako komár, vyskočila jsem mu na záda a letěli jsme. Doletěli jsme nad rybník a skočili do vody. Jakmile se komára dotkla voda, proměnil se v malou rybku a ta mě začala honit. Najednou mě ryba spolkla. Pak vyskočila nad hladinu a v tu chvíli ji popadl do zobáku racek. Dívala jsem se břichem ryby, kam letíme. Letěli jsme do hnízda nakrmit mláďata. Mláďata rybu trhala a já jsem vyskočila ven. Rozpletla jsem si svetr a po nitce jsem slezla zpátky dolů na naší zahradu. Lucka Skopalová,6.A
Ocitli jsme se v malé vesnici na okraji města Oea.Lidé tam zhotovují raketu,která má i s pasažéry letět na Jupiter.Roky a roky ji plánovali,a když ji dostavěli,tak si do ní nastoupilo 5 pasažérů.Měli na sobě bundy,svetry,čepice i rukavice,protože jak je známo tak na Jupiteru je zima. ,, 10,9,8,7,…1,0! START!!“ křičel hlavní vůdce řídícího panelu.Raketa vystartovala do vemíru.Letěla a letěla,a když konečně překonali zemskou atmosféru,tak viděli asteroidy ve tvaru srdíček i planety ve tvaru krychle. Když přistáli na Jupiteru, tak si chvíli poskakovali a užívali si,že mají nulovou gravitaci. Nakonec si všechno nafotili a zarazili do Jupiteru vlajku s obrázkem zeměkoule. Najednou uslyšeli nějaké zvuky. A zpoza kráteru vylezli 3 mimozemšťani. Vypadali zvláštně. Jejich výška byla shruba 50 cm a jejich barva kůže byla modrá.Měli jedno oko velké jako pomeranč a pusu malou jako guma. ,,Čo ťo ťadi dělátě?!“ ptal se jeden z mimozemšťanů. ,,My tu přiletěli touto věcí“ a ukázal na raketu jeden z pasažérů. ,,Snažíme se to tady osídlit“ ,,Ťo něšmitě!!“ křičí druhý mimozemšťan. ,,Pokuď ťuťo planěťu chčetě ťak buděme soutěžit ve žpěvu!“ odhodlal se třetí z mimozemšťanů. ,,Dobře!!“ souhlasí jeden z posádky.Mimozemšťani začali zpívat krásným,dokonce překrásným hlasem.A když to posádka slyšela,tak je ten zpěv doslova okouzlil. Nakonec z moci mimozemšťanů odjeli a vše vysvětlovali hlavnímu kapitánovi velícího centra.A tak zůstali mimozemšťani po dlouhá staletí bez návštěvníků. Laura Veličková 6.A
6
O růžové myšce Skořápce Ahoj, já jsem růžová myška Skořápka. Kamarádi mi říkají růžová, protože jsem opravdu růžová. Myška Skořápka , protože jsem myš a bydlím ve skořápce ořechu. A proč tam bydlím ? Jsem malinká , měřím jeden milimetr. Jsem nejmenší myška na celém světě. Jsem uplně jiná než jiné myšky. Například : Jsem celá růžová, mám ráda ryby , bydlím ve skořápce ořechu. Dnes jsem šla do skříně za kamarádem kamínkem. Jmenuje se Richard, ale my mu říkáme Ríša. S Ríšou jsme si hráli na schovávanou . Ríša se mi vždy schoval a já jsem ho nemohla najít. Ale teď jdu k paní ledničce, mám totiž veliký hlad. ,, Dobrý den , paní ledničko ‘‘ říká myška . ,, Ahoj Skořápko , co by sis dala dnes na oběd‘‘ ? říká paní lednička. ,, No jasně nic jiného než rybu‘‘ , říká myška. Paní lednička podala myšce Skořápce rybu a řekla : ,, Už na tebe čeká paní skříňka ‘‘. ,, Děkuji , paní ledničko , už za ní běžím.‘‘ ,, Dobrý den paní skříňko ‘‘, řekla myška. ,, Ahoj skořápko , na tady máš misku .‘‘ ,, Děkuji paní skříňko . ‘‘ Najedla se a zbytek ryby si nechala na zítra. Lehla si do skořápky a usnula.
…..a trochu poezie nikoho nezabije Jaro ve verších Je to zlý sen nechodit ven. Užírám se nudou a doktoři mi nepomůžou. Jen co vyjdu na čerstvý vzduch, zmocní se mne zlý duch. Jmenuje se alergie, krásný příklad dystopie. A já už cítím alergickou reakci, jež přivádí mé tělo k destrukci. Alergeny přichází a jaro s ním, to vychází.
Vidím okolo krásné barvy, krajina životem přímo sálá…. A příroda a její malby vábí dítka, aby si s její krásou hrála. Přinesla i hlasy a vůně, vše se k životu probralo, ptáci zpívají nahoře v koruně a oznamují, že přišlo jaro.
(Pavlína Macháčková)
Jaro je zde u nás a ptáci zpívají pro vás. Je to krásné období, kdy zelením oživá stromoví.
7
Louky zarostly květinami, a sady zazněly včelami. Nejlepší je jen tiše sedět a do přírody zaujatě hledět.
(Adam Strojil) Už je tady jaro, přišlo na nás blaho. Rozkvetly i kytičky, navštíví nás včeličky. Včelky rychle pracují, křidélka jim kmitají.
Vosy také bzikají, Ptáci ale zpívají: jaro, jaro, jaro Přišlo na nás blaho. (Jana Hanzlíková)
Haló, haló vstávejte! Jaro opět vítejte. Celou zimu jste jen spali, protáhněte svoje svaly. Ráz a dva a levá, pravá, rozcvička je vždycky zdravá. Tak všichni rychle vstávejte, jaro zase vítejte!
Už tu máme zase jaro, já vám povím, co se stalo. Venku rozkvétají stromy, na nebi už slyším hromy. Venku už nám snížek roztál, chuť do života jsem zase dostal. Všichni už vidí venku, první jarní prvosenku.
(F. Coufal)
(D.Pospíšil)
Zkusili jsme i některé publicistické styly Inzeráty z 8.a
Hledám osvětlovače, který by nahradil pouliční lampy. Požadavky: pracovní doba 24 hodin denně vysokoškolské vzdělání finanční ohodnocení dohodou V případě zájmu volejte tel.číslo 158. (Michal Smolík)
Hledáme vrátnou na studentské koleje - Tř. 17. listopadu, Olomouc Kvalifikační požadavky: starší věk, protivná, vzteky bez sebe Hledáme analfabeta na práci s přísně tajnými dokumenty. Nástup možný ihned, zkušební doba 14 dní.
8
Jste mladý, vzdělaný, zkušený a komunikativní? jste připravený pracovat s plným nasazením? Chcete si vydělat a přitom cestovat po celém světě? Pokud ano , tak běžte do háje – my hledáme truhláře. (Veronika Ludínová)
Diskrétní firma hledá nového, důvěryhodného spolupracovníka na čerstvě uvolněnou pracovní pozici. Musí být loajální, poslušný a mlčenlivý. Podmínkou přijetí je přesvědčit starého zaměstnance působícího dosud na této pozici, aby místo uvolnil. Proveďte pokud možno rychle a bez důkazů. Předmětem našeho podnikání není nic nezákonného, nýbrž tichá likvidace odpadu. V případě zájmu kontaktujte Giovanni „Mlátičku“ Scavoliniho. (Matěj Telička)
Chcete se dobře najíst? Rádi grilujete? V tom případě přijďte k nám do restaurace U ČOV (U Čističky odpadních vod) v Olomouci. NECHODÍ K NÁM NIKDO, TAK PŘIJĎTE ALESPOŇ VY ! (Čeněk Šopek)
A fejetony z 9.a
Popelnice před naším domem Pokaždé, když se ráno probudím, podívám se z okna a uvidím popelnice. Když už mi doma zavání odpadky nebo je asi 20x přeskočím, jdu je vynést právě k popelnicím. Máte doma něco, co se vám nechce odnášet na sběrný dvůr? Dáte to někam k popelnicím. Zkrátka se k nim párkrát za život musíte obtěžovat, ale co ti, kteří hrabou a pátrají ve vaších odpadcích? Občas mi přijde, že ty popelnice jsou propátranější než pyramidy v Gíze, vesmír a dna oceánů dohromady. Co se skrývá na dně té popelnice? Pro nás obyčejné lidi, jen zbytky, které jsou přilepené na dno? Když už se tam něco objeví, tak ty potraviny, které jsou přinejlepším shnilé, rozmačkané a nakouslé, igelitové tašky a pytle, no já bych se toho osobně nedotkl. A co vlastně ten název "popelnice". Popel se tam už pár chvil nehází, a proto by to chtělo nějakou změnu-přejmenovat. Co myslíte? Třeba "odpadnice","sběrnice", já nevím a co s barevnými kontejnery? "Plastnice", "papírnice", "sklenice", "kartonice", "bioodpadnice"? Myslím, že nadále a po dlouhé časy to zůstane postaru a až zase zamíříte něco vyhodit k popelnicím, přemýšlejte o nich a o lidech, co provádí svůj každodenní hrabací rituál. (Patrik Sokola) 9
Výtah zase nejede Porouchaný výtah, to je něco, co vás dokáže pěkně vytočit, obzvlášť ve chvíli, kdy nesete těžký nákup a bydlíte v trochu vyšším patře. Ale i když zrovna nákup nenesete, dokáže vás skutečnost, že výtah prostě nejede, i tak vyvést z míry. Náš výtah stávkuje už nějaký ten pátek, takže moc dobře vím, o čem mluvím. Téměř vždycky, když si vzpomenu, že výtah nejede, jakmile zjistím, že stisknutí tlačítka k jeho přivolání bylo bezúspěšné, pokouším se utěšit větou: ,,Aspoň si dopřeju nějaký ten pohyb." Takže se vlastně dozvídám, že onen nefunkční výtah pro mě nemusí být až takový problém. Nicméně když už mi ve čtvrtém patře dochází dech, odchází s ním i motivace ke zdolání dalších tří poschodí. Tehdy ale uslyšíte kroky z některého z pater nad vámi. Náhle zjišťujete, že na své dlouhé pouti po schodech nejste sami a opět vám to dodá sílu jít nahoru. Navíc jste si jistí tím, že ona osoba, kterou za chvíli na schodišti potkáte, lamentuje v myšlenkách nad nefunkčností výtahu stejně jako vy, protože komu by chůze po schodech udělala radost, že? Pak onoho souseda potkáte, ujistíte se, že jste měli pravdu a navzájem si na výtah zanadáváte, zatímco kdybyste se sousedem v onom výtahu stáli, neprohodili byste s ním ani slovo a jen byste tupě zírali do země. No a když pak konečně dorazíte ke svým vytouženým dveřím od bytu, máte z toho větší radost, než kdybyste tam dojeli výtahem. Shrnuto podtrženo, nefunkční výtah vám může v některých případech přinést víc užitku, než výtah funkční. (Pavlína Macháčková)
Výtah zase nejede Každému, kdo bydlí v přízemí nebo v několika prvních patrech, se může toto téma zdát nepodstatné. Na druhou stranu ti, kteří bydlí výš než v pátém patře, musí při nejedoucím výtahu přímo zuřit. Už jste si ale představili, jaké by to bylo, bydlet třeba ve dvacátém patře a zjistit, že výtah zase nejede? Pustili byste se s nákupem do schodů? Pokud ano, s každým patrem asi ucítíte zvyšující se chuť vyřídit si to s výtahem. Jestli neprohodíte v pátém patře nepěkné slůvko, v desátém, dvanáctém, nebo patnáctém patře už určitě ano. Na druhou stranu je nejedoucí výtah dobrý pro zlepšení fyzické kondice a k navázání kontaktů se sousedem při nadávání na výtah nebo na to, po kolikáté už se to stalo. Tak jako tak bude lepší, když výtah pojede. (Adam Strojil)
10
Pochvala na závěr
UNICEF - HUMANITÁRNÍ POMOC DĚTEM V MALI Zástupci ŽS uspořádali v letošním roce již druhou finanční sbírku mezi žáky naší školy na humanitární pomoc Dětského fondu OSN UNICEF proti šíření nebezpečného viru ebola. V měsíci červnu pak byla vybraná částka v celkové výši 7 800,- Kč zaslána na účet Českého výboru pro UNICEF. Spolu s potvrzením o přijetí daru a o jeho konkrétním využití obdržela naše žákovská samospráva i děkovný certifikát podepsaný předsedou Výkonné rady UNICEF ČR Michalem Vieweghem. Za ŽS bychom chtěly upřímně poděkovat všem žákům a učitelům naší školy, kteří se na dárcovství podíleli. Koordinátorky ŽS: Vlasta Pecinová Pavlína Spurná
11
12
13