Cena 2,- Kč
XIV. ročník Březen 2009
1
Poprvé na lyžích V životě je to zařízeno tak, že všecko, co děláme, jsme dělali kdysi poprvé. Poprvé jsme vykřikli, poprvé jsme řekli „mama“, poprvé jsme sedli do školní lavice, poprvé jsme šli na rande, zkrátka, všechno bylo kdysi poprvé. A tak si dobře vzpomínám, kdy jsem stál poprvé na lyžích. Je to už šedesát let, kdy jsem nastoupil na učitelské místo na ústavu pro neslyšící. Už tehdy jezdilo celé toto zařízení zjara do školy v přírodě a v zimě na lyžování. Ty jarní akce spočívaly zpravidla ve výměně ústavů. Tak ústav z Kremnice přijel na celý měsíc do Ivančic a my jsme pobývali měsíc u nich na Slovensku. Ne tak v zimě. Nejčastějším naším zimním pobytem byla zotavovna Vojtěchov na Vysočině. Lyžařskou přípravu vedl měsíc předem kolega Josef Klega. Byl pro lyžování zapálený od doby, kdy sloužil v Tatrách u horského pluku a lyžování měl v krvi. Když nastal den D, který rozhodl o zájezdu, došlo k rozdělování žáků do družstev a jmenování jejich instruktorů. Nečekal jsem, až dojde na mě řada a sám jsem se přihlásil jako vedoucí posledního družstva nejmenších, kteří stejně jako já nikdy na lyžích nestáli. Všem dospělým se ulevilo. Vím, proč. Výcvik se vedl podle osnov. To nás Klega, vedoucí zájezdu, postavil den předem do latě a vysvětlil, co a jak máme cvičit. Tak jsem postupoval i se svými prvňáčky. Šlo to pomalu i s obtížemi. Po ranním nástupu, kdy už byli všichni dávno v terénu, trvalo věčnost, než jsem stačil všem svým svěřencům upravit oblečení a připnout vázání. Lyže, vázání, hůlky – to bylo tenkrát vzácnost. Sehnal to ředitel kdoví odkud .Nakonec to vypadalo podle hesla: každý pes jiná ves. Zdržovali jsme se blízko chaty, protože jeden nikdy neví, co se může přihodit: špatné vázání, po pádu je pláč na krajíčku nebo se chce čurat. Ale cvičili jsme pilně pěkně od začátku, jak to bylo předepsáno. A když se chýlil pobyt ke konci, už jsme mohli sjet bez pádu mezi brankami i přiměřený svah. Po odpoledním klidu jsme vyjížděli k všestranné spokojenosti i na delší vycházku. Z jídelny, která byla po celé stěně prosklená, bylo vidět daleko do kraje. Jednoho krásného dne, když jsme seděli u oběda, zahlédl jsem daleko na zasněžené pláni osamělého lyžaře. Byl to neobvyklý zjev. Vojtěchov byl daleko od lidských sídel. Nicméně lyžař se blížil a nebylo pochyby, že jede k nám. Nabýval jisté podoby. Byl to muž. Zastavil u budovy a odstrojil se. Vedoucí šel mu vstříc a ten se představil: „Jsem krajský školní inspektor Kopeček a přijel jsem se na vás podívat.“ I stalo to, co se vždycky stane, když se objeví ve škole škodná: vzrušení, neklid, očekávání, co bude. Zatím, co se děti odebraly k odpolednímu odpočinku, zajímal se inspektor především o organizaci zimní školy, protože jsme byli první v kraji, kteří si troufali na takovou akci. Prohlédl ubikace, nahlédl do kuchyně, na jídelní lístek, podíval se do ošetřovny. Po této tradiční kontrole vznesl přání, že by rád viděl, jak se provádí výcvik v terénu. Klega dal všecka družstva nastoupit a pak v jejich čele nás vyvedl jako hada po jedné stopě na jeho svah, kde jezdíval se svým prvním družstvem. Svah byl zdánlivě nevinný, taková úzká enkláva mezi lesními porosty. Dole mez, za mezí cesta, za cestou keře, za keři potok. V tu chvíli jsem viděl už svoje děti v úrazovce. Ne tak pan inspektor. Ten nebyl zvědavý, jak jsou zdatní žáci, ale učitelé, instruktoři. V tu chvíli jsem málem omdlel já. Pan inspektor se předvedl jako lyžař a sjel svah první. Po něm následovali po řadě vedoucí družstev. Než došla na mě řada, vymyslel jsem plán, který sestával ze cviků, které jsem ovládal. Jel jsem systémem cikcak. Zase něco poprvé. Hezky pomalu po 2
vrstevnici doleva, zastavit, obrat; klidně po vrstevnici doprava, zastavit, obrat. A tak podle potřeby až k mezi dole nad vozovkou. Bez pádu! Ti čumfurti nahoře se jistě v duchu chechtali, ale mně to bylo fuk. Zato moje drobotina byla velmi potěšena, jak jejich instruktor to zvládl, a radostí poskakovala. Pan inspektor už se s námi nevracel. Ne, že by už toho měl dost, vždyť se usmíval, ale stmívalo se a vlak v Rudné nečekal. I náš pobyt ve Vojtěchově skončil a šťastně. Bez úrazů jsme se vrátili domů. Za několik dní přišel zápis o inspekci. Pan inspektor se dal slyšet, že byl nadmíru spokojen, protože jsme byli první škola v kraji, která průkopnicky propagovala zimní pobyt na lyžích. Ale v každé inspekční zprávě musí být, že inspektor něco našel. Na konci byla nenápadná poznámka, aby neurazila. Jakési doporučení: „Bylo by vhodné, aby se v příštím lyžařském výcviky uplatnily moderní metody lyžování.“ Ten můj úspěšný sjezd nešel panu inspektorovi zřejmě pod fousy. Nešt! Lyžování jsem přišel na chuť. Průkopníkem moderních metod jsem se však nestal, protože vždycky, když se jelo na hory, vzal jsem si k výcviku ty mrňavé chlapce a děvčátka, kteří se neuměli ustrojit a potřebovali se občas vyčurat. Jan Kouřil
Rub a líc Kolikrát si říkám, že se už na tu televizi nebudu dívat. Ale když přijde čas zpráv, znovu ji rozsvěcuji. Nemohu žít ve vzduchoprázdnu, nezajímat se, co se kolem nás děje, protože, ať chceme, nebo nechceme, to kolotání událostí doma i ve světě se nás přímo i nepřímo dotýká. Zábrany, které si pomyslně stavím proti sledování televizního zpravodajství a které stejně překračuji, vyplývají z prosté zkušenosti, že jsme denně krmeni informacemi trudnými, neradostnými, drsnými až drásajícími. Připadá mi, jako bychom bylo obklopeni samými mluvky, podvodníky, zabíjáky, násilníky a devianty. Kolik krve proteklo, kolik slz se uronilo proklínanou nezbytnou obrazovkou! Kolik lží a nemravností už odhalil v našich myslích tento vetřelec do našich příbytků! Když zapnu po ránu rádio, ocitám se v tom nemocném světě jinou cestou. A noviny? Jakbysmet. Kladu si otázku, proč nás ta vtíravá, neodbytná media krmí takovou stravou? Tyto informace jsou doslova duševní drogou, na kterou přes odpor, který k nim máme, denně čekáme a nedočkavě je hltáme. Ubíjejí nás. Otupují nás. Obávám se, že se jejich přičiněním stáváme k lidskému neštěstí otrlými, lhostejnými. Neujde pozornosti, že se leckdo touto „výchovou“ ocitá ve vyšším stádiu nemorálnosti. Lační po dalších nechutných soustech, třeba po konzumaci zabíjáckých filmů, tak snadno dostupných. Jejich producenti počítají s touto lidskou slabostí a na ní stavějí své „kulturní poslání“, svůj zisk. Důsledky jejich systematické agrese se vracejí jako v začarovaném kruhu a tím víc podněcují oslabené zábrany. V zoufalé sebeobraně se derou otázky: Je nám to zapotřebí? Jsme k těmto jevům už opravdu lhostejní? A co naše děti? Co děláme pro to, abychom je od tohoto marasmu ochránili? Nebo jim tato otravná sousta dopřáváme? Život má naštěstí jako mince dvě strany- rub a líc. Je březen. Přečkali jsme zimu, jdeme vstříc jaru. Přivítejme je v naději lepšího života! Jan Kouřil
3
Kronika obce Moravské Bránice (3) Opis originálu-strany 12 a 13 Obec Mor. Bránice příslušela do 31. prosince 1949 k okresu Brno-venkov, od 1.1.1950 přísluší k okresu Rosice, v kraji brněnském. Příznivá poloha obce u řeky Jihlavky, v blízkosti dráhy a mezi dvěma městy, Ivančicemi a D. Kounicemi, měla určitý vliv na růst její. Dle „Vlastivědy soudního okresu ivančického“ žilo v Mor. Bránicích roku 1574 jen 50 obyvatel. Při sčítání lidu měla obec v roce 1900 699 obyvatel, v roce 1910 měla obec 774 obyvatel, v roce 1920 obývalo obec 911 obyvatel, z toho 5 Němců a 1 Rusínka, v roce 1930 měla 1078 obyvatel a to 513 mužů, 565 žen, 1068 Čechů a 10 Němců, 962 řím. katolíků, 50 českosl. vyznání, 30 vyznání pravoslavného, 6 evangelíků a 30 bez vyznání. Při posledním sčítání lidu v roce 1950 bylo napočítáno 1237 obyvatel. Obyvatelstvo příslušelo od roku 1900 vždy asi z 75% třídě dělnické a z 25% k malým a středním rolníkům. Dělníci dojíždějí za zaměstnáním velkou většinou do brněnských továren, ostatní jsou zaměstnáni na místním nádraží, při ředitelství ČSD v Brně nebo v domácích podnicích. Obcí projížděly dříve soukromé – dnes autobusy ČSD, které spojují město D.Kounice a okolní obce s nádražím Mor. Bránice – D. Kounice. Před autobusovou dopravou do roku 1918 jezdila z D. Kounic na nádraží 2x denně pošta a z Ivančic soukromá bryčka (Vlčková), jež dovážela příležitostné cestující. Poštovní úřad přes veškeré úsilí obecní samosprávy v místě nebyl dosud zřízen. Obec je přidělena k pošt. úřadu v D.Kounicích. V obci byla zřízena do r. 1950 jen poštovna, která byla však odchodem vedoucího poštovny Ant. Němce do pense zrušena a poštu doručují zaměstnanci poštovní z D. Kounic. V obecní radnici je umístěna automatická telefonní ústředna pro zapojené občany v místě. Telefonnímu spojení ostatních občanů slouží místní hovorna, umístěna v hostinci obč. Hedv. Kališové. Před zřízením telefonní hovorny v obci bylo používáno v naléhavých případech telefonu místního nádraží. Katastr naší obce sousedí s katastry obcí: D. Kounic, Silůvek, Hlíny, Ivančic a Nových Bránic. Měří celkem 824 ha 84 a. Jednotlivé tratě se nazývají: Místní, Velké Oujezdy, Pod Trubačema, Trubače, Kalče za novou horou, Suchý důl, Kalče, Bukovinky, Losary, Bukovina, Špír a Za silnicí. Občané však si rozdělili kvůli orientaci větší tratě na menší části a používají pro ně těchto názvů: Vrchní Kalče, Horní Kalce, Pod starýma, Ve starých, Pravdy, Velikonočka, Výhon, Rajnečka, Krátké, Hrubičná, Ovčačky, Pod rybníky, Kroužek, Hégl, Babí hora, Písařovy, Amerika, Komořina, Pod Komořinou, Kopanina, Na dlouhých, Nade mlýnem, Husí hůrka, Zahrádky, Malý újezd, Nádavek, Záhumenice, Obecník a Kopce. Z celkové výměry připadalo v tomto roce: na ornou půdu 379 ha 79 a, na domácí zahrady 9 ha 91 a, na ovocné sady 43 a, na trvalé louky 10 ha 62 a, na pastviny 66 ha 28 a, na vinice 92 a, na lesní půdu 248ha 22 a, na vodní plochy 19 ha 40 a, na zastavené plochy 12 ha 98 a, na neplodnou plochu 76 ha 29 a. Z celkové výměry vlastní obec 129 ha 23 a, z čehož připadá na lesy 91 ha 46 a. Pro udržování lesů byla zřízena v Bukovině lesní školka v roce 1949. Jana Černá, kronikářka obce
4
Ze školské rady V lednu tohoto roku zahájila školská rada své druhé tříleté období. Dovolte, proto, abych poděkovala těm, kteří práci ve školské radě ukončili, a zároveň vás seznámila s novými členy a s tím, co nás v nejbližší době čeká. Školská rada umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, pedagogickým pracovníkům školy a zřizovateli, podílet se na správě školy. Členové školské rady jsou voleni jako zástupci těchto výše jmenovaných skupin., Třetinu členů školské volí zákonní zástupci nezletilých žáků, třetinu volí pedagogičtí pracovníci dané školy a třetinu rady jmenuje zřizovatel. Členem školské rady nemůže být ředitel školy. V lednu skončili svoji práci ve školské radě jmenovitě Hana Odehnalová a Naďa Robotková. Ráda bych jim za tříleté „spoluválčení“ moc poděkovala. Nebylo to vždy jednoduché – asi nejbolestivější téma za toto období bylo hledání osoby na post ředitele školy a komunikace s osobou, která tuto funkci zastávala. Ale byly i radostné okamžiky, kdy se například aktivně podílely na organizaci a realizaci „branného závodu“ pro děti na konci školních roku. Koncem kalendářního roku si rodiče žáků zvolili nové zástupce. Jsou to: Monika Brázdová a Eva Havlová. Ostatní členové rady zůstali, ale jistě je dobré si je připomenout: pedagogické pracovníky školy zastupují Marie Makariusová a Ludmila Šafářová, za obec jako zřizovatele školy jsou to Lenka Badinová a Hana Jurajdová. Již jsme se také v lednu sešly a myslím, že se nám bude dobře pracovat. Co nás čeká v nejbližší době? • projednávat inspekční zprávy České školní inspekce. V listopadu loňského roku navštívila naši školu České školní inspekce. Školská rada zatím Zprávu z inspekce neprojednala, ale již teď vím, že nebyly zhledány žádné závažné nedostatky. Patří za to díky nejen všem zaměstnancům základní školy a mateřské školy, zřizovateli, dětem a rodičům, ale také ředitelce Mgr. Miladě Kudelové, která tuto funkci zastává od února 2008. Samozřejmě stále platí, že školská rada je tu hlavně pro vás – rodiče našich dětí. Můžete proto sami dávat různé podněty členům rady a myslím, že mohu za nás všechny slíbit, že váš názor, připomínka, dotaz budou vyslyšeny. Hana Jurajdová, za školskou radu
Veřejná zabíjačka Základní organizace Českého svazu chovatelů se pokusila navázat na venkovskou tradici a zorganizovala v sobotu 7.února veřejnou zabíjačku, aby se mohli občané podívat, jak taková akce probíhá. Zabíjačky se zúčastnili tři řezníci a několik pomocníku. V 8 hodin za velmi příznivého počasí se podařilo čuníka skolit. Šikovné ruce se postaraly, aby brzy visel na trojnožce, aby byl rozporcován a maso se mohlo co nejdříve vařit. Když se maso uvařilo, nastal ten pravý zabíjačkový rej: příprava tlačenek a prejtů. Vařil se zabíjačkový guláš, pekli se vrabci a žebírka, na kterých si mohli početní diváci na místě pochutnat. Zájem o tlačenku, ovar, jitrničky byl tak velký, že nebylo možno bohužel všechny zájemce uspokojit. Odpoledne byla k mání jelítka a navečer prdelačka. Poděkování patří všem, kteří se podíleli na zabíjačce, i divákům, kteří se přišli podívat. František Kuchařík, předseda ZO ČSCH 5
Brýle – užitečný vynález Ve starověku nebyly brýle vůbec známé. Jedinou zprávu z tohoto období zanechal Gaius Plinius Secundus Starší, římský spisovatel, který zahynul po výbuchu Vesuvu při zasypání Pompejí sopečnou lávou v roce 79. Podle něho římský císař Nero, který byl krátkozraký, pozoroval souboje gladiatorů přes broušený konkávní (rozptylový) smaragd. Ve středověku byly známé tzv. čtecí kameny z berylu (velkokrystalický minerál), které se používaly jako zvětšovací sklo při čtení textů . Má se zato, že od slova beryl snad pochází i naše slovo brýle. Vývojem brýlí se zabýval ve Florencii někdy ve 14.století Salvino Degli Armati a také mnich Alessandro da Spina. Dnes prý už je možno s jistotou konstatovat, že již na konci 13.století byly brýle vyvinuty a používány v Benátkách. Za vynálezce bifokálních brýlí s půlenými skly na dálku a současně na blízko je považován Benjamin Franklin (1706-1790), který byl unaven a znechucen neustálým přeměňováním brýlí na dálku a na blízko. Dioptrické brýle jsou jednoduchý a výborný prostředek pro nápravu vrozených nebo získaných očních vad, kterými je krátkozrakost nebo naopak, a to častěji, stařecká dalekozrakost. Tu lze korigovat skleněnými čočkami, kterým se říká spojky. Ty jsou uprostřed tlustší než na okraji. Krátkozrakost se koriguje rozptylkami, které jsou naopak tlustší při okraji než uprostřed. V roce 1957 vynalezl český chemik, později profesor a předseda ČSAV Otto Wichterle (1913-1998) hydrogelové kontaktní čočky, které se nasazují přímo na oko. Ty však každý nesnáší, protože bývá na ně alergický. Velmi dobrou službu konají nejrozmanitější brýle ochranné, nedioptrické, např. sluneční, pro motocyklisty, pro brusiče kovu, pro svařování apod. Připravil Stanislav Liškutín
Obecní úřad informuje Obecní knihovna Moravské Bránice se sídlem v Základní škole Moravské Bránice vás zve na prohlídku svých knih. Otevřeno je každou středu od 1700 do 1900 hodin. Pro návštěvníky je v knihovně umístěn počítač s bezplatným přístupem na internet. Kulturní informační centrum Ivančice pořádá: - do 26.4 výstava známých i zapomenutých školních pomůcek „Tajemství školního kabinetu“, galerie Památníku A. Muchy, - 4. – 29.3. prodejní výstava „Keramika – Petr Jurníček“, chodba Památníku A. Muchy, - 7.3 zájezd do Divadla Karlín v Praze na muzikál „Carmen“, - 19.3. přednáška Zdeňka Berky s videoprojekcí „ Horami Etiopie na kole“, kino Réna – velký sál, - 22.3 zájezd do Divadla Hybernia v Praze na muzikál „Dracula“, - 24.3. koncert populární dechové hudby Moravěnka, kino Réna Ivančice, - 28.3 zájezd do Mahenova divadla v Brně na hudební drama „Tajemství Zlatého draka“. 6
Poplatky za rok 2009 Poplatky za televizní kabelový rozvod, za svoz komunálního odpadu a za psa se budou na OÚ vybírat do 30.března 2009. Poplatek za komunální odpad (OZV 2/2008, o místním poplatku za odpad) Počet fyzických osob s TP v nemovitosti 1 osoba 2 osoby 3 osoby 4 osoby 5 osob 6 osob 7 osob 8 osob 9 osob 10 osob
Poplatek za nemovitost (v Kč) 480,960,1.440,1.920,2.400,2.880,3.360,3.840,4.320,4.800,-
Poplatek lze uhradit správci poplatku: - v hotovosti do pokladny obecního úřadu Moravské Bránice, - složenkou nebo bezhotovostním převodem z účtu vedeného u peněžního ústavu na účet obce Moravské Bránice vedený u KB, a.s. na pobočce Ivančice pod číslem 14525641/0100. Poplatník uvede variabilní symbol 1337000xxx (kde xxx je číslo popisné nemovitosti ve tvaru 008; 018 nebo 180) a jako specifický symbol své rodné číslo bez lomítka. Pokud je jednou platbou provedena úhrada současně za více osob, musí být uvedeno jako specifický symbol rodné číslo plátce poplatku, který platbu provádí. Povinností tohoto plátce je sdělit nejpozději do 15 dnů ode dne splatnosti poplatku správci poplatku údaje potřebné k identifikaci, platby, a to jména, příjmení, rodná čísla a trvalý pobyt osob, za něž byl poplatek touto platbou hrazen, a dále datum úhrady, variabilní a specifický symbol příslušné platby. Poplatek ze psů (OZV 1/2004, o místních poplatcích...) a) za prvního psa 100,b) za druhého a každého dalšího psa 150,Prosíme občany, aby při placení poplatku za psa nahlásili číslo psí známky. Poplatek lze uhradit správci poplatku: - v hotovosti do pokladny obecního úřadu Moravské Bránice, - složenkou nebo bezhotovostním převodem z účtu vedeného u peněžního ústavu na účet obce Moravské Bránice vedený u KB, a.s. na pobočce Ivančice pod číslem 14525641/0100. Poplatník uvede variabilní symbol 1341000xxx (kde xxx je číslo popisné nemovitosti ve tvaru 008; 018 nebo 180). 7
Poplatek za televizní kabelový rozvod
600,-
Poplatek lze uhradit v hotovosti na obecním úřadě v Moravských Bránicích. Harmonogram svozů odpadů ze septiků, jímek a likvidaci na ČOI Ivančice, pro obyvatelstvo v roce 2009 duben 22.4. – 23.4. září 23.9. – 24.9. červen 24.6. – 25.6. listopad 25.11. – 26.11 Vývoz je nutno dohodnout na provozním středisku VaK Ivančice na tel. čísle 546 435 4277 nejméně 3 pracovní dny předem. Kulturní akce v obci: - 7.3.2009 Šibřinky - 15.3.2009 Dětské šibřinky Kino Réna Ivančice – program na březen 2009 (začátek ve 20.00 hodin) Neděle 1.3.. ONI Středa 4.3. CESTA NA MĚSÍC (v 17 hodin) Neděle 8.3. LÍBÁŠ JAKO BŮH (v 18 a ve 20 hodin) Středa 11.3. DOKAŽ TO! (v 18 a ve 20 hodin) Neděle 15.3. AUSTRÁLIE (v 19.30 hodin) Středa 18.3. VÝMĚNA Neděle 22.3. OCAS JEŠTĚRKY Středa 25.3. LOVECKÁ SEZÓNA (v 17 hodin) Neděle 29.3. PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA (v 19.30 hodin) Změna provozu LSPP Ivančice Ordinační hodiny: všední dny 16.00 – 22.00 hodin sobota, neděle, svátky 8.00 – 22.00 hodin Od 1.1.2009 provádí ohledání zemřelých od 17.00 do 7.00 hodin pro Brno-venkov LSPP Brno, Ponávka 6, tel. 545 538 538, 545 538 426. Zápis do MŠ Ředitelka Základní školy a mateřské školy Moravské Bránice vyhlašuje zápis dětí k předškolnímu vzdělávání pro školní rok 2009/2010. Zápis proběhne ve čtvrtek 5.3.2009 v době od 9.00 do 15.30 hodin v mateřské škole. K zápisu si zákonní zástupci dětí přinesou občanský průkaz, rodný list dítěte a vyplněnou přihlášku. Přihlášku je možno vyzvednout v mateřské škole od 16. do 20.2.2009 během provozu od 6.30 do 15.30 hodin. Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, obrázek namalovala Lucie Příkazská, 4.ročník
[email protected], www.moravskebranice.cz
8
