Zaostřeno na sociální inovace (Transkript) ČRo Plus | Pořad: Zaostřeno | 6.5.2016 | 15:35 Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Život nelze naplánovat, a tak státní rozpočty a sociální systémy nedokáží reagovat na náhlé společenské výkyvy hned a ve velkém. Často to někdy dokáží sociální inovace, jak je definuje Anna Kadeřábková, poradkyně pro inovace na ministerstvu práce a sociálních věcí. Anna KADEŘÁBKOVÁ, poradkyně pro inovace, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, porotkyně SozialMarie, docentka, Vysoká škola ekonomie a managementu -------------------- Sociální inovace je nové a lepší řešení nějakého přetrvávajícího sociálního problému. To znamená, je tam nějaká poptávka po řešení. A to řešení vytváří nějaké nové spolupráce, interakce, komunikace. To je to sociální v tom. Pak hovoříme o sociální inovaci. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Jaké nápady, ať už podnikatelské, nebo čistě sociální, tedy neziskové, vznikly vloni v reakci na nebývalou migrační vlnu do Evropy? V dnešním Zaostřeno vás zavedeme do Rakouska a ukážeme vám, k čemu přítomnost běženců a lidí z jiných kultur dokáže inspirovat. Zaujatý poslech od mikrofonu Českého rozhlasu Plus vám přeje Daniela Vrbová. Je 1. máj a ve vídeňském Prátru to žije. Vídeň je obecně velice etnicky pestré město a samozřejmě se to ukazuje i tady v Prátru, vidíme tu lidi pocházející zjevně z různých kultur. Já ovšem odbočuji kousek za Prátrem do postranní ulice, do Laufbergergasse, kde stojí nenápadný dům, oč nenápadnější je dům, o to zajímavější jev a koncept, který se v něm ukrývá. Když vídeňská charita Caritas získala tento dům, bývalé sociální zařízení, rozhodla se jít cestou sociální inovace, udělat z toho domu hotel, kde bude pracovat netradiční personál, totiž lidé, kteří získali v Rakousku azyl. A prací v hotelu a kontaktem s hosty si nejen pocvičí němčinu, ale i získají kompetence, které potom dále mohou využít na rakouském pracovním trhu. Což není úplně případ Anity Arakelian, okatá usměvavá brunetka s náušnicí v nose pracovala dřív v luxusních hotelech Four Seasons a Meridian. Anita ARAKELIAN, pracovnice v hotelu -------------------- Ve Four Seasons byl strašný stres, hodně hostů, každý z nich něco potřeboval, telefon nepřestával drnčet. Tady telefony na pokoji nejsou. Když host něco potřebuje, přijde k nám dolů na recepci. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Hotel Four Seasons se nacházel v Damašku. Z toho města ale Anita musela odejít a před půl rokem začala nový život v metropoli na krásném modrém Dunaji. Vítá a odbavuje hosty na recepci v hotelu, který přes veškerou přátelskost, barevnost a originalitu vybavení skutečně
čtyřhvězdičkovým hotelem není. Přesto se sem hosté jen hrnou a v Magdas si rezervují už i pobyty na jaro 2017. Anita ARAKELIAN, pracovnice v hotelu -------------------- Často máme plně obsazeno. Přijíždějí celé skupiny a pomáhá i naše poloha vedle Prátru. Dostáváme také dobrou zpětnou vazbu. Jako personál se snažíme udělat vše, o co nás hosté poprosí. Každý kout v hotelu má svůj příběh, je na něm něco zajímavého. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Celý hotel je zařízen v retro stylu, někdy toto označení více či méně maskuje starý nábytek. Co zaujme, jsou velkoryse řešené pokoje, hrubým odhadem jeden pokoj má takových třicet metrů čtverečních s velkou chodbou. To je dané tím, že Magdas Hotel je vlastně přestavený dům pro seniory. A podle toho také trochu vypadá jídelna nebo některé společné prostory, rozhodně evokují někdejší sociální instituci. Z okna je výhled do zahrady, ta je velice opečovávaná, a dole na recepci visí informace, že se o ni starají nejen profesionální zahradníci, ale i dobrovolníci a malé děti. Funguje tu tedy jakási komunitní zahrada, jako místo setkávání. Je víc důvodů, proč hotel s mottem "Zůstaňte myslí otevření" přitahuje hosty. Magdas či správněji mag das Hotel, tedy měj rád ten hotel, však určitě nabízí unikátní zážitek a také trochu pocit, že jste vykonali něco dobrého. Dali jste třeba vydělat nebo jste umožnili uprchlíkům zaučit se v Rakousku. A pro samotné zaměstnance je hotel víc než pracovištěm, myslí si Anita Arakelian. Anita ARAKELIAN, pracovnice v hotelu -------------------- V práci pracujeme všichni jako jeden muž. Mluvíme německy nebo anglicky a máme svoji práci rádi. Je nás asi dvacet, z toho zhruba čtrnáct různých národností. Když jdu do práce, vůbec necítím stres. Spíš se těším na své přátele, tedy na spolupracovníky. Všichni se snažíme vymýšlet, co na hotelu ještě zlepšovat. V červnu budeme třeba pořádat tradiční letní slavnost. / Ukázka / Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Za originální a udržitelný přístup k integraci nově příchozích cizinců do rakouské společnosti získal letos Magdas Hotel jedno z patnácti ocenění SozialMarie, které se zaměřují právě na sociální inovace v Rakousku, Česku a Maďarsku. Na prvním místě skončila Fakulta architektury a územního plánování vídeňské Technické univerzity s projektem Displaced. A place for change. Porota ocenila prostorové i sociální zásahy deseti studentů architektury a jejich pedagogů při zútulňování jednoho z dočasných pobytových center pro žadatele o azyl. Kdysi budovy ministerstva financí nedaleko nádraží Wien-Mitte. S docentkou Karin Harather z Fakulty architektury a územního plánování stojíme v nově stlučené kavárně, kde to vlastně všechno začalo. Karin HARATHER, Fakulta architektury a územního plánování
-------------------- Tenhle prostor bylo důležité vytvořit. Na myšlenku Displaced jsme přišli v říjnu 2015 při festivalu Urbanized. Prostory byly v soutěži nabídnuty dočasné výzdobě, tak jsme se přihlásili. Tou dobou do Rakouska přicházeli ve velkých počtech běženci a uprchlické tábory praskaly ve švech. A za pár dní se objevil v novinách inzerát, že Vysoká škola užitých umění, budoucí majitel budovy, nabízí tisíc míst pro běžence. Tady. Nakonec tu bydleli jak unavení cizinci, tak sem chodili týden návštěvníci festivalu Urbanized. Červený kříž měl dost své práce se zařizováním postelí a toalet. My jsme se tu ale se studenty porozhlédli a říkali jsme si, že by to tu chtělo trochu polidštit, udělat šatnu, místnost se stoly k posezení, dětský koutek, počítačovou pracovnu a tak dále. Po skončení festivalu studenti řekli, chceme tu ve zvelebování pokračovat. Tak jsme se dohodli s Červeným křížem na další spolupráci. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- A tohle je knihovna se studovnou. Knihy byly pořízeny díky sbírce. Stejně tak se počítalo i s darovanými počítači. Karin HARATHER, Fakulta architektury a územního plánování -------------------- Pak se tu ale stala série krádeží a o počítače jsme přišli. Stejně jako o nářadí z dílny. Stávají se i takové nepříjemné věci. Ale hlavní je to, že to neukradl nikdo z obyvatel budovy. Červený kříž ví, kdo to byl. Byl to někdo z Rakouska. Takže teď čekáme, až se zase ve sbírce sejdou peníze. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Dnes má v knihovně službu členka týmu Displaced studentka architektury Maria "Miskiv". Maria, studentka architektury -------------------- Museli jsme nejdřív poznat ten dům a jeho obyvatele. Byli jsme namotivovaní, ale práce tu byla opravdu spousta pro tak málo lidí. Není to ale jen o práci. My toho také spoustu dostáváme zpátky. Poznáte nové přátele, vaříte a jíte spolu, společně pracujete a smějete se. Pořádali jsme také různé dílny, třeba jeden íránský tesař nás naučil pracovat se dřevem novým způsobem, takže je to oboustranné obohacení. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Na dveřích pobytového centra ještě stále visí jmenovky s vysokými akademickými tituly úředníků ministerstva financí. Vedle nich napsala fixou organizace Červený kříž, provozovatel objektu, kolik osob může v dané kanceláři přespávat a zařídit si v ní svůj mikrosvět. Maria, studentka architektury -------------------- /netlumočeno/ Daniela VRBOVÁ, moderátorka
-------------------- Ministerští úředníci se ale chodili sprchovat domů. To utečenci nemůžou, a tak dalším úkolem v rámci projektu Displaced byly sprchy. Kontejnerový areál sprch stojí dnes na dvoře, protože z okolních kancelářských budov bylo do této koupelny vidět, upřednostnila se tu hlavně praktičnost a naléhavá potřeba hygieny před designovým zpracováním sprch. V červnu 2016 však musí běženci a s nimi i projekt Displaced budovu opustit. Chystá se tu totiž rekonstrukce a v roce 2018 by tu měla být zahájena výuka Vysoké školy užitých umění. Na otázku, jestli týmu Displaced není líto, že vynaložil takovou energii do prostoru, který poslouží jen tři čtvrtě roku, řekne Karin Harather lakonicky. Karin HARATHER, Fakulta architektury a územního plánování -------------------- /netlumočeno/ Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Její studenti, Maria "Miskiv" a Rupert Gruber jsou o něco sdílnější. Maria, studentka architektury -------------------- Ve škole jsme vždycky dělali teoretické projekty, ale tohle byla ukázka praxe. Člověk se naučí řídit projekt a hlavně komunikovat. Musíte také stále přemýšlet o sociálních aspektech své práce. Nejvíc pyšná jsem na tu kavárnu. Ani ne tak z architektonického hlediska, ale proto, že je to místo setkávání lidí na popovídání, hraní šachů, provozování hudby a tak dále. A to, že ho provozují sami žadatelé o azyl a pečlivě se o něj starají. Rupert GRUBER, student architektury -------------------- Ano, ta praxe byla velice užitečná. Také otázka, kde sehnat materiál, když nemáte žádný budget. Musíte přemýšlet kreativně. Bylo to dobrodružné. Oslovovali jsme lidi přes Facebook, hledali nábytek na Ebay a obcházeli různé výprodeje. Metrem jsme převáželi dřevěné palety z druhého konce města. Udělali jsme vše, co bylo možné. Někteří z nás se s uprchlickou tématikou setkali poprvé v životě. Já jsem pyšný na to, jak se ten dům za tři čtvrtě roku proměnil, a že jsme se na tom mohli podílet my, studenti. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- V budově rakouského rozhlasu ORF RadioKulturhausu sedím teď v šatně s Wandou MoserHeindlovou, zakladatelkou cen SozialMarie, proč se zrodilo toto ocenění? Wanda MOSER-HEINDLOVÁ, zakladatelka cen SozialMarie -------------------- Napadlo nás to v roce 2000, kdy jsme s manželem založili soukromou nadaci Neklid. Začaly nám chodit přihlášky sociálních projektů a projektů z vědy, kultury a umění a začalo toho být prostě moc. Nezvládali jsme zkrátka všechny přihlášky číst a ani jsme netušili, podle čeho je třídit a vybírat. Tak jsme se to rozhodli udělat nanovo a jinak. Vyhlásíme cenu, zaměstnáme odbornou porotu a ta ten výběr provede za nás. Nejvíce přihlášek nám chodilo od sociálních
organizací, tak jsme si řekli, že se zaměříme tímto směrem. Ale pořád to bylo dost široké pole. Až jsem začala pracovat jako poradce pro podnikání a tehdy hrozně letěly technické inovace. Tak jsme si řekli, proč bychom se nemohli zaměřit na sociální inovace. To znamená projekty, které přinášejí nová, kreativní a inteligentní řešení aktuálních společenských výzev. Bavíme se tedy jen o výseči sociální práce. No, a proč SozialMarie? Chtěla jsem, aby cena měla nějaké ženské jméno, takže žádný SozialOscar. Takhle jednoduché to bylo. Myslím, že jsme cenou trefili přesně ten správný okamžik. Oceňujeme projekty, které již běží a klienti a cílová skupina je využívají a podílejí se na nich, nikoli projekty jen ve fázi nápadu. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Takovým projektem může být například Konklusio, které propojuje hornorakouské sedláky s žadateli o azyl. Ti mohou pracovat jako dobrovolníci na zdejších statcích nebo třeba vypomáhat s péčí o seniory. Dokud se nevyřídí jejich žádost o azyl a oni nebudou moci začít shánět placenou práci. Cizinci oceňují náplň jinak až příliš volného času a seznámení se s rakouskou kulturou. Sedláci výpomoc a lepší sousedskou sounáležitost. Anebo je tu projekt Kontaktepool Sprachencafé, kavárna, kde si můžete procvičit nejrůznější cizí jazyky s rodilými mluvčími. Začínalo se jednou měsíčně a za čtyři roky fungování vzrostla obliba natolik, že se Sprachencafé koná dvakrát týdně. Barbara NIKLAS, sdružení Station Wien -------------------- Krásné na jazykové kavárně je to, že tam chodí opravdu různí lidé. Studenti, mladí lidé, důchodci a momentálně i hodně uprchlíků, například Syřanů. Proto je teď hodně poptávaná němčina. Na učení i procvičení. Chtějí si ji trénovat jak univerzitní studenti, tak právě uprchlíci. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Jak to funguje? Barbara NIKLAS, sdružení Station Wien -------------------- Jazyková kavárna se řídí podle toho, jací lidé přijdou a jakou rodnou řeč nabídnou. My to nijak nezajišťujeme, čekáme prostě, kdo se objeví a s jakou nabídkou. Patron každého stolu tím jazykem mluví, ale není nutně učitelem. My máme přichystané jazykové pomůcky jako atlas, jazykové hry, gramatiky a tak podobně. Ale v zásadě jde u stolu hlavně o konverzaci s rodilým mluvčím. Hodně oblíbené a poptávané jsou klasické jazyky, jako angličtina, italština, francouzština, španělština. Prostě ty, co se člověk učí ve škole. Ale populární jsou teď i turečtina, perština nebo arabština. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Uvádí Barbara Niklas ze sdružení Station Wien. Ale zpátky k Wandě Moser-Heindlové a cenám SozialMarie, které se letos předávaly podvanácté. Chystáte se expandovat i na Slovensko, do Chorvatska a možná ještě dál. Přesto říkáte, že důležitější než počet podaných přihlášek je kvalita projektů. Letos porota vybírala třicet nejlepších ze zhruba tři sta
přihlášených. Všímáte si, že sociální napětí nebo nefunkční sociální stát stimulují kreativitu a sociální inovativnost? Wanda MOSER-HEINDLOVÁ, zakladatelka cen SozialMarie -------------------- Sociální inovace vznikají při podnikání nebo na podnět státní správy ministerstev, neziskových organizací či občanské společnosti. Samozřejmě, že víc sociálních projektů vzniká v čase velkých společenských změn, jako je právě teď uprchlická krize v Evropě, kdy sociální systém není schopen promptně reagovat a vytvořit struktury na přijímání těch, v případě Rakouska devadesáti tisíc lidí. Nevím, kolik přišlo do Česka. Ale jen proto, že sociální systém nefunguje, více sociálních inovací automaticky nevznikne. Samozřejmě, že když je větší tlak, přemýšlí více lidí, jak řešit výzvy a úkoly, které se na nás valí. Novátorsky, rychle a inteligentně. Stát je v tomhle trochu neohrabaný. Soukromé společnosti mohou vytvořit nové integrační programy rychleji a ozkoušet jejich funkčnost. Stát nemůže být sociálně inovativní, protože si nesmí dovolit nezdar svých projektů, a ztroskotání a neúspěch je pevnou součástí inovací. Tohle si stát nemůže dovolit, hned to vyvolá protesty občanů. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Říká Wanda Moser-Heindlová, iniciátorka ocenění pro nejlepší sociální inovace v Rakousku, Česku a Maďarsku. V pětičlenné porotě SozialMarie usedla letos i docentka Anna Kadeřábková z Vysoké školy ekonomie a managementu. Anna KADEŘÁBKOVÁ, poradkyně pro inovace, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, porotkyně SozialMarie, docentka, Vysoká škola ekonomie a managementu -------------------- Nejhorší je vždycky ta diskuze o těch cenách. Protože těch přihlášek chodí hodně, takže je z čeho vybírat. A sociální inovace stejně jako inovace jsou vzácné, je jich málo, takže se to docela tak jako vyloupne. No, ale pak jsou ty diskuze o těch patnácti a pak teda o těch třech, o těch hlavních cenách. Takže tam je to pak už takový jako hodně subjektivní, no, a pak se hlasuje a pak už je to taková, já říkám, soutěž krásy. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Z Česka se letos nejvýše umístil projekt pardubické Burzy filantropie. Podle analýzy poroty se české projekty hlavně zaměřují na problémové děti nebo postižené lidi. Kde jsou však meze inovativnosti omezené? A co vlastně brzdí českou scénu sociálních inovací nejvíc? Anna KADEŘÁBKOVÁ, poradkyně pro inovace, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, porotkyně SozialMarie, docentka, Vysoká škola ekonomie a managementu -------------------- Sociální inovace mají nějaké fáze vývoje. Třeba na rozdíl od těch tradičních inovací nepotřebují drahé vybavení, laboratoře, obrovské týmy. Sociální inovaci obvykle vytvoří jedinec, který je v nějaké konstelaci, řeší nějaký problém, který se ho dotýká, a najde řešení, které je funkční. Takže vymyslet, vytvořit a v nějaké základní podobě zavést sociální inovaci je v podstatě velice jednoduché. Problém nastává v okamžiku, kdy se vám daří a když chcete expandovat, my tomu říkáme upscalovat. A tam ty sociální inovátoři narážejí, protože jedna
věc může být, že ta inovace třeba mění nějaké rozdělení zdrojů, jo. Třeba když vy realizujete nějakou sociální službu efektivněji než zavedení hráči, no, tak samozřejmě těm zavedeným hráčům se to nelíbí. A to se nám stává docela často. U úspěšných sociálních inovací. Pak samozřejmě úředníci. Ale tam bych neřekla, že je to ani tak problém toho, že by ten úředník nějak rozhodoval, protože ten úředník vlastně o sociální inovaci zas až tak moc nerozhoduje, protože ty sociální inovace jdou zdola a dokud nedosáhnou nějakýho vyloženě jako, nějaký úrovně, kdy už to začne bejt u toho úředníka jako čitelný, tak celkem to nevadí. Problém s úředníkama je, když ta inovace potřebuje nějakou podporu, aby právě mohla růst, jo. A tam ty úředníci, je to strašně individuální. Ale to není problém jenom České republiky. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Wanda Moser-Heindlová před chvílí uvedla, že stát nikdy pořádně nemůže být dobrým sociálním inovátorem. Souhlasíte? Anna KADEŘÁBKOVÁ, poradkyně pro inovace, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, porotkyně SozialMarie, docentka, Vysoká škola ekonomie a managementu -------------------- No, já si myslím, že to není tak úplně pravda, jo. Že stát určitě není sociální inovátor, i když není to tak úplně pravda, jo, ono zase stát vymyslel, inovoval spoustu věcí, ale ten tvůrce té inovace třeba není typický asi. Ale je klíčový potom pro ty další fáze toho rozvoje. Protože ten sociální inovátor oproti tradičním inovacím, které udělaly firmy, firma, když udělá inovaci, tak s ní jde na trh. A buďto ji úspěšně prodá a má z toho peníze, investuje to do dalšího rozvoje, ale ten sociální inovátor není v téhle pozici, protože on třeba vytvoří nějaké řešení, ale to řešení není prodejné. Že v tom sociálním systému vlastně ty transakce neprobíhají. To jsou prostě různé přerozdělování, dotace a tak dále. Takže může to bejt geniální řešení, může, může to být dobře vymyšlené, může všechno fungovat, ale prostě když ty zdroje nemá, tak kdo mu je má dát? Jako firmy v Evropě nemají tradici podpory sociálních inovací. Ty mají tradici filantropie, dobročinnosti, ale ta tradice sociálních inovací je zatím velmi taková jako slabá, jo. Takže kde mají vzít ty zdroje? Takže se nabízí v podstatě jedině ty zdroje veřejné. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------- Říká docentka Anna Kadeřábková z Vysoké školy ekonomie a managementu a také poradkyně ministryně práce a sociálních věcí v oblasti inovací. Doplňme jen, že udržitelnost sociální inovace lze zjistit, nejlépe tehdy, když jsou v daném státě certifikované metody, jak měřit takzvaný sociální impakt, nebo když lze danou službu někomu prodat a stanovit tak její finanční hodnotu. O sociálních inovacích obecně ale někdy příště. Takové bylo totiž dnešní Zaostřeno. Příjemný poslech dalšího vysílání Českého rozhlasu Plus vám přeje Daniela Vrbová.
