Systemická rodinná terapie - poznámky Odvolává se na změnu paradigmatu v teorii poznání: o překonání principu lineární kauzality (příčina – účinek) a jeho nahrazení kauzalitou cirkulární v procesu vzniku a udržování poruchy.
Posun od otázky PROČ? k otázce JAK? Člověk je vnímán v kontextu jeho vztahů Duševní i tělesné poruchy zkoumá jako nikoli výsledek vnitřních konfliktů, učení, myšlení, ale z hlediska jejich významu a funkce pro komunikační struktury v sociálním systému.
Cílem systemické terapie není nahlížet do povahy problému, ale najít pro něj řešení, pro přítomnost i budoucnost.
Systemická rodinná terapie - poznámky Obraz o člověku v systemické terapii zdůrazňuje jeho postavení v „napěťovém poli“ mezi touhou po individualitě a touhou po společenství – autonomie, vztaženost Člověk hledá a nalézá ve své situaci rovnováhu mezi nimi – úkol v průběhu procesu individualizace Nadměrná autonomie – vede k izolaci, strnulému a ohraničenému ohraničení vůči ostatním lidem Nedostatečná autonomie – příliš vztaženosti – vede k závislosti na ostatních a ztrátě sebeurčení, nedostatečnému sebeohraničení. Může vést v rodině k vyrovnávání i vznikem poruchy, která přehnaně navrací vychýlené poměry nazpět. Člověku je přisouzena schopnost samostatné volby a utváření vlastního světa – jeho chování je určeno jeho sebeutvářením a jeho konstruováním skutečnosti. Psychická onemocnění či symptomy jsou chápány jako pokus jedince řešit určitý problém – tedy jako činnosti , jimiž jedinec prokazuje službu jednomu nebo více členům rodiny, s nimiž je ve vztahu a kterými sleduje pozitivní záměry.
Systemická rodinná terapie - poznámky
Lidské, rodinné interakce probíhají v opakovaných vzorcích. Za symptomem se skrývá nepružná hra, která k jeho přetrvávání přispívá. Ke vzniku problémových systémů jsou člověkem vytvářené konstrukce skutečnosti. Konstrukce a interpretace skutečnosti jsou tvořeny jazykem a jím se dále předávají v narativní tradici, v jejímž kontextu je něco definováno a fixováno jako problém. Terapeutická změna v rodině vyžaduje od terapeuta akceptaci a respekt i při nestranném postoji vůči jednotlivým členům a jejich záležitostem.
Systemická rodinná terapie - poznámky
Terapeut se vyhýbá negativním hodnocením, patologizaci, zdůrazňuje kompetenci účastníků a pomáhá jim objevit a využít jejich vlastní zdroje. Terapeutický zásah je zacílen na rozložení strnulých vzorců rodinné interakce, což umožní vést funkční způsob vzájemné komunikace. Zavedení nové myšlenky do systému. Pracovní spojenectví Předání kontextu Techniky dotazování Pozitivní konotace Terapeutický paradox
Techniky dotazování
Čtyři hlavní skupiny otázek: Lineární Strategické Cirkulární Reflexívní
Techniky dotazování
Lineární otázky Kdo je to? Co dělá? Kdy? Jak? Kdo vás sem poslal?
Obsah: Dotazy na popis dění, výklad problému, definici problému Cíl: Orientace v situaci, informace – zjistit, vypátrat Účinek: Konzervující vliv na klienty, potvrzení statu quo
Techniky dotazování
Strategické otázky A co když je vaše žena nešťastná? Jak moc vás trápí, že nemáte práci?
Obsah: Vedení otázkami, konfrontační otázky Cíl: Korigovat klienta, vést, ovlivnit Účinek: Podsouvání terapeutova názoru – pozit. i negat., může vyvolat obrany klienta, stavět ho do opozice
Techniky dotazování
Cirkulární otázky Co dělají děti, když se hádáte? Kdo jiný si ještě dělá starosti?
Obsah: Dotazy na projevy chování, na rozdíly, na kontext Cíl: Explorovat Účinek: Uvolňující pro klienty, posilující neutralitu terapeuta, rozšiřuje pohled a porozumění. Může mást.
Techniky dotazování
Reflexívní otázky Jak by to vypadalo, kdyby vás deprese opustila? Jak by poznali rodiče, že nebereš drogy?
Obsah: Dotazy na možnou budoucnost. Dotazy z pozice pozorovatele. Cíl: Usnadnit, facilitovat, vést k řešení. Účinek: Konstruktivní vliv na klienty. Podporuje kreativitu. Může mást.
Techniky dotazování
Rizika
Příliš lineárních otázek: můžeme být podobní rodině, dále to nepokročí Příliš strategických otázek: může vzniknout hra „ano, ale…“ Příliš cirkulárních otázek: můžeme být pro rodinu příliš jiní, otravní Příliš reflexívních otázek: můžeme být pro rodinu matoucí – ztratí se, mnoho nových možností
Techniky dotazování
Další faktory Otázka
může mít vyznění lineární i cirkulární – záleží na kontextu Emoční tón a neverbální projevy Jak slyší otázku klient? Otázku je možné vzít nazpátek… (a ještě z toho vytěžit)
Pozitivní konotování (přeznačkování)
Symptom klienta a symptomatické chování ostatních jsou ohodnoceny pozitivně, např. jako snaha o udržení dobrých vztahů v rodině Umožňuje terapeutovi vstup do problému. Eliminuje pocity viny u jednotlivých členů rodiny a vyčítání ze strany druhých.
