Jak správně větrat a předcházet vzniku plísní v bytech Výrobce plastových oken, doporučuje využití vlhkoměrů v bytech s plastovými okny. Výměna vzduchu v interiérech je velmi důležitá pro naše zdraví. Správné větrání zamezí vzniku plísní, které mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Vlhkoměr Vlhkoměr je pomůcka pro omezení kondenzace v místnostech. Naměřené údaje mohou varovat uživatele před nežádoucí vlhkostí a vést k pravidelnému větrání. Správná vlhkost v bytě by se měla pohybovat mezi 40 – 60 %.
Únik tepla a větrání Nejvíce energie z interiérů zbytečně uteče okny a dveřmi. Neustálý růst cen energií nutí jak domácnosti, tak podnikatelské subjekty řešit problém úniku tepla. Zároveň však nesmíme podcenit pravidelné větrání. „Okna by měla tepelně izolovat, bránit průniku hluku z venkovního prostředí a zároveň vyměňovat vnitřní vzduch. Požadavky na zlepšování tepelně – izolačních vlastností oken, nutí výrobce zlepšovat kromě jiného, i těsnost oken. Není tedy výjimkou těsnění ve dvou i třech rovinách. Výsledkem může být zvýšená vlhkost vzduchu a škodlivin, které vedou k vzniku plísní v bytech.“
Plísně Většina plísní zdravým lidem neublíží. „ Pokud se vlhkost obsažená ve vzduchu nedostane ven z místnosti, vzniká plíseň, která je patrná podél rámů oken nebo v rozích místností. Větrat bychom měli krátce a intenzivně. Otevřít okno dokořán 2 x až 3 x denně na 5 -10 minut. Největší chybou je větrání vyklopeným křídlem po celý den. Tím uniká teplo a místnost se vytápí mnohem déle. Krátké a intenzivní větrání platí pro podzimní a zimní měsíce, v tomto období by měla být teplota v místnosti alespoň 21 stupňů Celsia. V letních měsících je naopak celodenní větrání příjemné.“
Zdroje vlhkosti Udržet vhodnou relativní vzdušnou vlhkost v bytě je v současné době problematické, protože jsme výrazně změnili své zvyky: · Více se sprchujeme než koupeme (sprchováním se sice šetří voda, relativní vzdušná vlhkost se však zvyšuje více než při koupání). · Častěji sušíme prádlo přímo v uzavřených prostorech bytu či domu. · Používáme více neporézní materiály (např. laminátové podlahy, rámy oken a předměty z umělých hmot). V interiérech nám proto chybí "dočasné pohlcovače vlhkosti". · Zateplujeme domy. V nezateplených domech s netěsnými okny dochází k výměně vzduchu díky netěsnosti okenních spár. K tomuto jevu však v zateplených domech nedochází. Obyvatelé zateplených domů musí v bytech více větrat než byli doposud zvyklí. I když existují okna s různými typy mikroventilací, v praxi většinou nepostačí nechat okna na režim mikroventilace bez dostatečného větrání otevřenými okny. · Spoříme elektrickou a tepelnou energií. Často se používají nedostatečně výkonné digestoře v kuchyni. Neodvětrávají se koupelny a to zejména v zimních měsících. · Nedostatečně vytápíme nebo vytápíme jen některé místnosti. Zdrojem vlhkosti jsou pokojové rostliny, akvária, páry vzniklé při vaření, ale i nevhodně umístěné zdroje tepla nebo nedostatečné vytápění. Doplňky oken, které zlepšují
průvzdušnost jako je mikroventilace (čtvrtá poloha kliky) nebo různé samoregulovatelné klapky vedou k vyšší netěsnosti. Tato netěsnost ovšem nezajistí tolik vyměněného vzduchu jako jednorázové intenzivní větrání. K rosení mohou přispívat i další doplňky okna – například vnitřní žaluzie omezují proudění vzduchu po skle okna, a tak je za chladných dní raději vytáhneme. – Příliš přesahující parapety zase zabraňují stoupání ohřátého suchého vzduchu, a stejně tak závěsy zakrývající topení brání cirkulaci vzduchu v místnosti.
Rosení není vada okna Důležité je hned zpočátku upozornit, že rosení skel a rámů není způsobeno žádnou vadou okna. Naopak k němu přispívá, když okna dokonale těsní. Jedině rosení okna v meziskelním prostoru znamená skutečnou závadu, kterou musíme reklamovat. K nežádoucímu rosení by nemělo docházet ani u dřevěných, ani u plastových oken. Okna se orosí ve chvíli, kdy se v ovzduší plně nasyceném vodními parami sníží teplota. Čím vyšší je totiž teplota vzduchu, tím více vlhkosti se v něm udrží. Tuto kondenzaci vodních par můžeme minimalizovat, pokud budeme přiměřeně k interiérové teplotě větrat tak, aby vlhkost nedosáhla kritické hodnoty, protože vpuštěním chladného venkovního vzduchu do interiéru vždy vlhkost vzduchu snížíme. Orosená okenní skla můžeme pozorovat jak v novostavbách, tak ve starších budovách, a to především v prostorách, kde je z nějakého důvodu vyšší vlhkost vzduchu, jako v kuchyních, v zimních zahradách s rostlinami, nebo suší-li se v místnosti prádlo. Navíc se vlhkost vzduchu zvyšuje i pouhou přítomností lidí. Při standardní činnosti v bytě (vaření, koupání, praní, žehlení, vydechování…) člověk vyprodukuje přibližně 3 litry vody za den, čtyřčlenná rodina tedy asi 12 litrů vody.
Co by nás na okně mělo zajímat Sražená voda na okně působí neesteticky, a když stéká, ničí rámy dřevěných oken, zeď pod oknem i podlahu. Plastová okna jsou sice odolnější a voda jim nevadí, ale ostatním povrchům v místnosti voda nesvědčí, a co je důležitější, v sázce je naše zdraví. Vysoká vlhkost vzduchu totiž není v souladu s hygienickými normami a v krajním případě může vést i k hnilobným procesům a růstu plísní. Pokud máme moderní okna, která “těsní až příliš”, musíme rozhodně dbát na správné větrání. Existují pověry, že plastová okna jsou k rosení náchylnější. U okna je důležitá jak jeho tepelně-izolační schopnost, tak možnost ventilace, a to především ventilace aktivně řízená. Plastová okna, kladou důraz na počet komor, systém ventilace. Ideální pro naše klimatické podmínky je pěti či šesti komorový systém, který zabezpečí vhodnou tepelnou izolaci, a to jak v zimním, tak i v letním období. Tyto systémy plně odpovídají i vysokým nárokům v oblasti revitalizace panelových domů či programu Zelená úsporám.
Nesmíme zapomínat větrat !!! Ideální je, když pravidelně (vícekrát za den) a všechny místnosti důkladně vyvětráme plným otevřením okna na dobu maximálně 5–10 minut (pomůckou pro stanovení dostatečné doby větrání je okamžik kdy se venkovní sklo otevřeného okna zcela odrosí). Na krátké a intenzivní větrání dbáme hlavně v zimním období, aby byly tepelné ztráty co nejmenší. Větrání má význam i pro výměnu vydýchaného vzduchu s vysokým obsahem oxidu uhličitého za čerstvý vzduch zásobený kyslíkem.
