Rigorózní práce MOBIL JE POSELSTVÍ: VÝZNAM MÉDIA A JEHO DOPAD NA KOMUNIKACI V INTERPERSONÁLNÍCH VZTAZÍCH GENERACE SMS

Rigorózní práce

MOBIL JE POSELSTVÍ: VÝZNAM MÉDIA A JEHO DOPAD NA KOMUNIKACI V INTERPERSONÁLNÍCH VZTAZÍCH GENERACE SMS

Zdeňka Vykoukalová 2007

Prohlašuji tímto, že jsem rigorózní práci na téma: Mobil je poselství: význam média a jeho dopad na komunikaci v interpersonálních vztazích generace SMS zpracovala sama pouze s využitím pramenů v práci uvedených.

V Brně dne 18. dubna 2007

2

OBSAH 1.

ÚVOD.............................................................................................................................................................. 6

2.

TEORETICKÉ ZARÁMOVÁNÍ: MOBILNÍ TELEFON A JEHO UŽIVATELÉ ................................. 8 2.1.

STRUČNÝ ÚVOD DO TEORIÍ INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ (ICT) S DŮRAZEM NA TECHNOLOGII MOBILNÍHO TELEFONU .................................................................................................................. 8 2.1.1. Mobilita ........................................................................................................................................... 9 2.1.2. Domestikace technologií ............................................................................................................... 11 2.1.3. Společnost sítí................................................................................................................................ 13 2.1.4. Apparatgeist .................................................................................................................................. 14 2.1.5. Společné rysy................................................................................................................................. 16 2.1.5.1. Fyzický vs. virtuální (symbolický) prostor .......................................................................... 16 2.1.5.2. Veřejné vs. privátní.............................................................................................................. 17 2.1.5.3. Neustálý tok komunikace..................................................................................................... 17 2.1.6. Shrnutí........................................................................................................................................... 18 2.2. CHARAKTERISTIKY MOBILNÍHO TELEFONU A JEHO VÝVOJ V ČASE ...................................................... 19 2.2.1. Historický exkurz........................................................................................................................... 19 2.2.2. Pandemie mobilního telefonu v ČR ............................................................................................... 20 2.2.3. Používání textových zpráv............................................................................................................. 22 2.2.4. Mobilní telefon a čeští dospívající................................................................................................. 23 2.2.5. Shrnutí........................................................................................................................................... 24 2.3. PŘEHLEDOVÁ STUDIE: MAPOVÁNÍ ZKOUMÁNÍ MOBILNÍHO TELEFONU ................................................ 25 2.3.1. Status, identita či sociální exkluze?............................................................................................... 25 2.3.1.1. Statutvorný význam média .................................................................................................. 25 2.3.1.2. Absence vlastnictví a informační propast ............................................................................ 27 2.3.2. Příslib kontroly a bezpečí.............................................................................................................. 28 2.3.3. Facilitace mobility......................................................................................................................... 29 2.3.3.1. Teorie hyper-koordinace...................................................................................................... 30 2.3.4. Nové normy ................................................................................................................................... 32 2.3.5. Prolínání hranic ............................................................................................................................ 34 2.3.6. Shrnutí: změna hranic… i v komunikaci? ..................................................................................... 37 2.4. INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY V OBDOBÍ ADOLESCENCE ........................................................................ 38 2.4.1. Základní teze ................................................................................................................................. 38 2.4.2. Vztahy s rodiči............................................................................................................................... 39 2.4.3. Vztahy s vrstevníky ........................................................................................................................ 40 2.4.4. Vztahy s partnery........................................................................................................................... 40 2.4.5. Shrnutí........................................................................................................................................... 41 2.5. SPECIFIKA ADOLESCENTNÍCH UŽIVATELŮ MOBILNÍCH TELEFONŮ ....................................................... 42 2.5.1. Komunikace s rodinou................................................................................................................... 42 2.5.2. Komunikace s vrstevníky .............................................................................................................. 43 2.5.3. Komunikace s partnery.................................................................................................................. 44 2.5.4. Shrnutí........................................................................................................................................... 45 3.

VÝZKUMNÁ ČÁST: METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA ................................................................ 46 3.1. VÝZKUMNÝ PROBLÉM ........................................................................................................................ 46 3.2. VÝZKUMNÉ OTÁZKY ........................................................................................................................... 47 3.3. VÝBĚROVÝ SOUBOR ........................................................................................................................... 48 3.4. METODY A TECHNIKY ......................................................................................................................... 48 3.4.1. Dotazníkové šetření ....................................................................................................................... 48 3.4.1.1. Obecná charakteristika metody............................................................................................ 48 3.4.1.2. Konkrétní použití metody .................................................................................................... 49 3.4.1.3. Sběr a zpracování dat........................................................................................................... 50 3.4.2. Obsahová analýza SMS zpráv ....................................................................................................... 51 3.4.2.1. Obecná charakteristika metody - kvantitativní a kvalitativní obsahová analýza ................. 51 3.4.2.2. Konkrétní použití metody .................................................................................................... 52 3.4.2.3. Sběr a zpracování dat........................................................................................................... 56

3

3.4.2.4. Modifikace výběrového souboru ......................................................................................... 56 3.4.3. Polostrukturované rozhovory ........................................................................................................ 57 3.4.3.1. Obecná charakteristika metody............................................................................................ 57 3.4.3.2. Konkrétní použití metody .................................................................................................... 58 3.4.3.3. Sběr a zpracování dat........................................................................................................... 58 3.4.3.4. Modifikace výběrového souboru ......................................................................................... 59 3.5. SHRNUTÍ ............................................................................................................................................. 62 4.

VÝSLEDKY A POKUS O JEJICH INTERPRETACI ............................................................................ 63 4.1. VZTAH DOSPÍVAJÍCÍCH K MOBILNÍ KOMUNIKACI V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ ........................................ 63 4.1.1. Začátek používání média............................................................................................................... 63 4.1.2. Finanční prostředky na MT........................................................................................................... 64 4.1.3. Dva komunikační kanály ............................................................................................................... 65 4.1.4. Další parametry mobilního telefonu.............................................................................................. 69 4.1.5. Sociální konektivita ....................................................................................................................... 70 4.1.6. Shrnutí........................................................................................................................................... 73 4.2. SYMBOLICKÝ VÝZNAM MOBILNÍHO TELEFONU ................................................................................... 74 4.2.1. Dobrý den, majore Gagarine! Uvítací zpráva: extenze já? .......................................................... 74 4.2.2. SMS jako substituce deníku ........................................................................................................... 76 4.2.3. Vnímaný význam média................................................................................................................. 80 4.2.3.1. Racionální postoj: „Kdyby ho neměli ostatní, je mi to jedno“............................................. 80 4.2.3.2. Naprostá panika: „Jsem na něm trochu závislý/á“............................................................... 80 4.2.4. Shrnutí........................................................................................................................................... 82 4.3. KOMUNIKACE S RODIČI....................................................................................................................... 83 4.3.1. Funkce mobilní komunikace v rodinném kontextu ........................................................................ 83 4.3.2. Projevy rodičovské kontroly v mobilní komunikaci....................................................................... 85 4.3.3. Mechanismy úniku......................................................................................................................... 86 4.3.4. Mechanismy distance .................................................................................................................... 88 4.3.5. Shrnutí........................................................................................................................................... 90 4.4. KOMUNIKACE S VRSTEVNÍKY ............................................................................................................. 91 4.4.1. Funkce mobilní komunikace ve vrstevnické skupině ..................................................................... 91 4.4.2. Mobil jako volnočasová aktivita.................................................................................................... 93 4.4.3. Vliv genderu .................................................................................................................................. 95 4.4.4. Shrnutí........................................................................................................................................... 97 4.5. KOMUNIKACE S PARTNERY ................................................................................................................. 98 4.5.1. Funkce mobilní komunikace v partnerských vztazích.................................................................... 98 4.5.2. Projevy intimity ve vztazích......................................................................................................... 101 4.5.3. Projevy upřímnosti versus lhaní.................................................................................................. 104 4.5.4. Shrnutí......................................................................................................................................... 106

5.

SMĚR DALŠÍHO VÝZKUMU................................................................................................................. 108

6.

ZÁVĚR ....................................................................................................................................................... 110

SUMMARY ....................................................................................................................................................... 114 LITERATURA .................................................................................................................................................. 115 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .................................................................................................................... 120 SEZNAM TABULEK........................................................................................................................................... 120 SEZNAM GRAFŮ............................................................................................................................................... 120 JMENNÝ REJSTŘÍK....................................................................................................................................... 121 PŘÍLOHY.......................................................................................................................................................... 122

4

5

1.

Úvod Ten obrovský billboard jsem zahlédla loni v létě, když jsem projížděla lotyšskou Rigou.

Nádherně dokresluje základní McLuhanovskou tezi vinoucí se celou touto prací: „Záleží na tom, co říkáme. Záleží ale také na tom, jaké médium k tomu používáme.“ Napadá mě paralela mezi Bleskem a BBC. Naše vnímání reality a důvěra v danou informaci jsou pravděpodobně ovlivněny, ba dokonce determinovány typem média, který je přenáší. Jinými slovy, je nadmíru důležité (s) jakým médiem komunikujeme. A médium je tedy poselství. Když jsem si prohlížela zmiňovaný billboard s titulkem „je čas“, vyvolal ve mně silné emoce: Co chce tato reklama sdělit? Že dva lidé (snad partneři?) můžou trávit čas spolu a přitom neztrácet kontakt s okolím? Že je příjemné být pohromadě a současně také sám? Anebo že je čas na mobilní komunikaci, která je tak nějak lepší než ta tváří v tvář? A že pak „I nesmělí mohou flirtovat“? Tedy alespoň ti nesmělí, kteří jsou součástí jedné miliardy uživatelů mobilních telefonů na této planetě? I mobil je tedy poselství. McLuhan prohlásil, že každé nové médium překračuje hranice prožitku dosažené médii dosavadními a přispívá k další změně (cit. dle McQuail, 1999). Jaké poselství sebou nese fenomén mobilní telefonie? K jakým změnám v komunikaci přispívá používání mobilního telefonu? Jaké prožitky toto médium umožňuje? Jaké nové formy sociální interakce navozuje, případně jakým způsobem transformuje staré? Mění se komunikace v interpersonálních vztazích, a jestliže ano, je to směrem k větší alienaci či naopak větší blízkosti? Hegemonie mobilního telefonu je v adolescentní populaci obzvláště zjevná, a proto jsme se rozhodli zaměřit na tuto věkovou skupinu a její proměny komunikace způsobené či akcelerované užíváním média mobilního telefonu. Cílem této práce je zjistit, jak dospívající používají mobilní telefon v každodenním životě, co pro ně znamená a zda jeho používání transformuje komunikační vzorce v interpersonálních vztazích s rodiči, kamarády a partnery, tj. zda mobilní telefon napomáhá vytváření či etablování hranic v rodinných vztazích a boří hranice v partnerských vztazích? V teoretické části práce se nejdříve pokusíme nastínit změny probíhající v současné společnosti, které byly nastoleny používáním informačních a komunikačních technologií, včetně technologie mobilního telefonu, a které se každodenně používají a diskutují na poli komunikační kultury. Celou problematiku rámujeme čtyřmi koncepty vysvětlujícími tyto změny a analýzou jejich společných rysů. Dále se pokusíme shrnout proces vzniku a vývoje média mobilního telefonu a jeho používání v čase. Následně nabídneme přehledovou studii stávajících výzkumů. Tyto jsme

6

pro větší přehlednost rozdělili do pěti skupin dle hlavního zaměření. Zaměřujeme se tak postupně na výzkumy mobilního telefonu jako statusu uživatele či spolutvůrce jeho identity (1), studie zkoumající funkce bezpečí a kontroly (2), mobilitu (3), vznik nových norem (4) a zkoumání zaměřující se na dlouhodobější vliv zmiňovaného média (5). Pak charakterizujeme vývojové období adolescence, věkovou skupinu, kterou jsme se rozhodli zkoumat. V poslední kapitole teoretické části propojujeme poznatky z výzkumů se sociálně psychologickými: pokusíme se popsat specifika adolescentních uživatelů mobilních telefonů. Výzkumná část sestává ze tří oblastí sběru dat, z dotazníkového šetření, obsahové analýzy přijatých SMS a polostrukturovaných rozhovorů. Metodologicky je rozdělena na popis výzkumného problému, výzkumných otázek a výběrového souboru. Následuje charakteristika jednotlivých použitých metod, u každé vždy uvádíme její obecný popis, konkrétní použití metody ve výzkumu, proces sběru dat, jejich zpracování a modifikaci výběrového souboru. V navazující části představíme výsledky a současně se pokusíme o jejich interpretaci. Členění podkapitol v empirické části odpovídá jednotlivým výzkumným otázkám: popisujeme postupně vztah dospívajících k mobilní komunikaci v každodenním životě, zasazujeme téma používání média do širšího kontextu a zkoumáme, jak je naše vybraná skupina používá. Poté se zabýváme významem mobilního telefonu pro dospívající. Analyzujeme uvítací zprávy uživatelů, význam uchovávání SMS zpráv a popisujeme dva základní postoje dospívajících k vlastnictví, respektive k možné ztrátě mobilního telefonu. V další kapitole popisujeme komunikaci dospívajících s rodiči. Téma uvádíme popisem funkcí, které naplňuje tato komunikace u svých účastníků, zkoumáme téma rodičovské kontroly v komunikaci a s ním vynořující se témata mechanismů úniku a distance. Předposlední kapitola charakterizuje vybrané aspekty komunikace ve vrstevnické skupině. Opět zahájíme téma popisem funkcí, které tato komunikace naplňuje ve světě vrstevníků, dále se zaměřujeme na mobil jako novou volnočasovou aktivitu dospívajících a na rozdíly v užívání mobilního telefonu z hlediska pohlaví. Rozbor partnerské komunikace završuje naše výzkumné úsilí: po analýze funkcí, které mobilní komunikace saturuje v těchto vztazích, věnujeme pozornost tématům intimity a otevřenosti v komunikaci a projevování (ne)upřímnosti skrze toto médium. V závěrečné části shrnujeme výsledky a zvažujeme cesty pro další výzkum.

7

2.

Teoretické zarámování: Mobilní telefon a jeho uživatelé

2.1.

Stručný úvod do teorií informačních a komunikačních

technologií (ICT) s důrazem na technologii mobilního telefonu

Na současné mediální a komunikační scéně existuje mnoho teorií bohatě podporovaných rozličnými interdisciplinárními exkurzy nahlížejících z různých úhlů na globální společnost protkanou neurony komunikačních sítí. Pro komunikační studia, respektive sociální vědy, bývá škála vzájemně si odporujících teorií a koncepcí typická, v případě vlivu informačních a komunikačních technologií (ICT) se však zdá, že zde panuje překvapivá shoda – společnost se vlivem komunikačních technologií transformuje a to rychle a s masivními důsledky. V roce 2002 vydal Howard Rheingold knihu Smart Mobs: New Social Revolution, ve které se zabývá vlivem nových komunikačních technologií (ICT) na společnost. Na mnoha příkladech ukazuje, jak se společnost, respektive její členové mění díky používání mobilních technologií1. Podle Rheingolda „mobilní komunikace a všudypřítomné počítačové technologie spolu s dříve neuskutečnitelnými sociálními vztahy už nyní mění způsob, jakým se lidé potkávají, pracují, kontaktují, bojují, nakupují, prodávají, vládnou a tvoří.“ James E. Katz, profesor komunikace na Univerzitě v New Jersey a ředitel Rutgerského univerzitního centra pro mobilní komunikační studia, editoval v roce 2006 již čtvrtou monografii zaměřenou na informační a komunikační technologie. V Perpetual Contact (2002) se spolu s Markem Aakhusem pokusili zarámovat problematiku mobilní telefonie teorií Apparatgeistu, v Magic in the air: Mobile communication and transformation of social life (2006) dále nabízí širokou analýzu mobilní komunikace, rozebírá spektrum sociálních aspektů vlivu mobilního telefonu na společnost a způsoby, kterými sociální procesy ovlivňují používání a utváření mobilních telefonů. Rich Ling, klíčová osoba nyní druhého největšího výzkumného centra2 zaměřeného na mobilní telefonii ve finském Tampere, v knize The mobile connection: The cell phone’s impact on society (2004) a dalších desítkách samostatných článků formuluje svou vizi 1

Bez masivního nasazení mobilní SMS kampaně by např. nebyl sesazen filipínský prezident Estrada, občanské nepokoje ve Francii v roce 2005 by byly utlumeny rychleji a kult stockholmských černých pasažérů vzájemně (a velice efektivně) se informujících o výskytu revizorů v MHD by byl snadněji dopaden. 2 Prvenství lze přisoudit centru komunikačních studií na Rutgers University.

8

mobility a z obsáhlé analýzy používání MT finskými uživateli postuluje přínosnou koncepci „mikro-koordinace“ vysvětlující restrukturující vliv MT v každodenním životě uživatelů. Tento velmi zúžený výběr akademických pracovníků zabývajících se novými komunikačními technologiemi sám o sobě naznačuje obsáhlost teorií a nových pojmů vznikajících a používaných v této oblasti, potažmo jejich vzrůstající vliv na společnost. Domníváme se, že seznámení se se základními koncepty by bylo pro potřeby naší práce přínosné a proto se nyní pokusíme některé nastínit. Cílem následujícího exkurzu tedy není obsáhnout veškeré podstatné směry v oblasti komunikačních studií, ale nabídnout shrnutí několika klíčových. Níže budou diskutovány čtyři následující: koncept mobility, teorie domestikace, společnost sítí a teorie Apparatgeistu. V závěru kapitoly se pokusíme shrnout jejich společné rysy a vyvodit z nich obecnější závěry o povaze změn probíhajících ve společnosti.

2.1.1.

Mobilita

Mobilita (případně také přenosnost či konektivita) je pojem, který podtrhuje vizi dnešních komunikačních médií3. Dle Hartla a Hartlové je mobilita, tj. souhrn pohybů umožňujících přemísťování těla (fyzického či virtuálního) za účelem vykonávání práce či zábavy, narůstajícím jevem, „který se v současnosti stává podmínkou úspěšnosti, přičemž připoutání k bytu se stává nepřijatelným anachronismem“ (2000:321)4. V současné mediální reprezentaci je mobilita synonymem úspěchu, nezbytným předpokladem atraktivního zaměstnání či prožívání volného času – např. ve formě cestování. Reklamy na prostředky mobility naplňují všechny výše uvedené významy skrze apely slibující svobodu, nezávislost, pohyb, plnohodnotný život, pocit sounáležitosti, vysoký status, bezpečí či rozvoj. Společnost je také stále „mobilnější“: zdá se, že některé – dříve problematické − formy cestování se podstatně zautomatizovaly, včetně například dojíždění do práce. Naopak, cestování za zábavou či odpočinkem je stále častěji vnímáno pozitivně či jako vítaná změna (Haddon, Ling, 2001, Ishii, 2006).

3

Pro tuto vizi používají Katz a Aakhus termín Apparatgeist, kterým popisují vývoj osobních komunikačních technologií ve společnosti. Appartgeist zhmotňuje ducha přístroje, který ovlivňuje výrobce i důležitost jemu připisovanou uživateli, ne-uživateli a anti-uživateli (2002: 305, viz níže). 4 Akademický slovník cizích slov v roce 1998, tedy na úsvitu dějin mobilního telefonu, definuje „mobilitu“ jako pohyblivost, změnu, dále adjektivum „mobilní“ jako schopný přemístění, převedení, pohyblivý a přenosný. V hudebním diskurzu naznačuje příslovce „mobile“ interpretovi, že má hrát „hybně a živě“.

9

V současné době narůstá množství médií, která jsou mobilitou či přenosností vybavena, např. přenosné rádio, Walkman, mobilní telefon, PDA či bezdrátová síť. Přesto podstatná část studií těchto nových médií význam mobility přehlíží a důsledkem je fakt, že koncept mobility není v komunikačních studiích dostatečně oceňován (Ishii, 2006). Pokud předpokládáme, že „mobilní komunikační médium“ je přístroj doprovázející nás při fyzickém cestování, mobilní telefon paradoxně není příliš mobilní. Výzkumy naznačují, že uživatelé mobilních telefonů uskuteční nejvíce telefonátů z domova (57%) či práce (41%) a pouhá desetina (9,4%) pravidelně telefonuje na ulici či „venku“ (Ishii, 2006)5. Lorente (2002) k tomu dodává, že mobilní telefon není mobilní, ale díky svému využití je především osobní a lokální. Mobilita však neznamená pouze fyzické cestování. Podle Ishiiho (2006) by měla být vnímána v širším smyslu a zahrnovat alespoň tři vzájemně se prolínající dimenze mezilidských interakcí: prostorovou, časovou a kontextovou. Ishii (2006) rozlišuje prostorovou, časovou a kontextovou mobilitu. Prostorová mobilita vyjadřuje koncept fyzického cestování z místa na místo, které je přímým aspektem mobility. Časová mobilita představuje následky prostorové mobility, např. zrychlování a šetření času. Tyto dvě dimenze ztělesňují efektivitu vyplývající z mobility. Typickými každodenními příklady jsou takzvaná mikro-koordinace a změkčování času, termíny Riche Linga6, označující komunikační styl, v němž se účastníci komunikace prostřednictvím MT flexibilně a průběžně domlouvají na místě a čase setkání apod. Třetí, kontextová, dimenze mobility, je dle Ishiiho (2006) klíčem k pochopení sociálních následků zavedení mobilního telefonu na trh. Kontext je důležitý faktor, který ovlivňuje interpersonální chování. V interakcích tváří v tvář se komunikace musí podřídit danému kontextu, např. prostředí, konkrétní situaci, náladě apod., který ji neustále přetváří a ovlivňuje (Goffman, 1973). Mobilní média umožňují relativně volnou komunikaci ve specifickém kontextu, např. poskytují dospívajícím možnost komunikovat s ostatními bez omezení vynuceném přítomností rodinných příslušníků.

5

Ojedinělé vysvětlení má Lorente (2002), který prosazuje potřebu rozlišovat mezi „mobilitou“ (mobility) a „přenositelností“ (portability). „Mobilní“ je dle něj objekt, který se hýbe sám od sebe, např. auto, loď, vlak, člověk. „Přenosný“ je naopak termín vhodný pro předměty, které nepřebývají na jednom místě, ale jsou přenášeny mobilní entitou díky svým parametrům váhy a velikosti. Proto je namístě hovořit o „přenosném počítači“, ale ne už o „mobilním“ telefonu, protože tento by měl být správně nazýván také přenosným. 6 (Ling, Yttri, 2002). Rich Ling je autorem mnoha výzkumů používání mobilního telefonu dospívajícími v Norsku, ze kterých vzešla jeho koncepce mikro-koordinace. Proto se jí podrobněji zabýváme v přehledové části věnované oblastem zkoumání MT.

10

Kontextová mobilita má dvě stránky. Dává svým uživatelům více svobody, protože mohou sami kontrolovat přicházející hovory. Na druhé straně ji ale také snižuje, pokud majitelé nemohou volně kontrolovat příchozí hovory tak, že je buď podle libosti ignorují nebo telefon vypnou. Kontextová mobilita také nabízí vysvětlení, proč některé vysoce moderní technologie, např. videotelefon, neuspěly a jiné „technologicky jednoduché“, např. textování, si získaly popularitu. Možným důvodem je, že vyspělé technologie MT zabraňují uživatelům vychutnat si kontextovou mobilitu. Například při neočekávaném telefonátu domů by si některé ženy nepřály být viděny na obrazovce bez nalíčení. Kontextová mobilita tak může poskytnout důležitý rámec pro pochopení způsobu, jakým jsou telekomunikační služby přijímány (Ishii, 2006).

2.1.2.

Domestikace technologií

Teorie domestikace tvrdí, že každá nová technologie, která je společností přijata, podléhá procesu adaptace a přizpůsobení (domestikace), aby vyhověla tradičním způsobům komunikace. Tento koncept se například zabývá tím, jak se ICT stávají integrální částí každodenního života lidí anebo jak si hledají místo v životech lidí. Začátkem 90. let minulého století Roger Silverstone představil koncept domestikace v moderní společnosti. Následovala další zkoumání založená na jeho přístupu a tyto výzkumné snahy byly později aplikovány a testovány v kontextu konzumace ICT. Hlavním argumentem této teorie je vnímat technologické inovace jako proces a ne jako událost (Silverstone & Haddon, 1996). Proces podle Silverstone a Haddon znamená, že diskuse o technologických inovacích a adaptaci by se neměla zabývat pouze výrobou přístroje, ale měly by být zváženy také další faktory, sociální, kulturní, ekonomické, politické apod. včetně osob zahrnutých v tomto procesu. Haddon (2002) uvádí základní předpoklady procesu domestikace: (1)

Při analyzování technologie bychom měli klást důraz „za“ funkci dané technologie, např. by měl být zvažován také její symbolický význam, např. co se týče identity, statusu majitele etc.

(2)

Adaptace technologie je proces, který sestává ze čtyř kroků: •

Představivost: dozvídáme se o technologii

•

Přisvojení: vlastní zakoupení přístroje

11

•

Zhmotnění: používání technologie, uživatelé upravují způsoby užívání s ohledem na vlastní preference

• (3)

Přeměna: přístroj se stává součástí uživatelovy identity a každodenního života.

Proces domestikace reflektuje celkovou tendenci adaptace technologie: z veřejné sféry (např. práce) do privátní sféry (např. domov).

(4)

Jedinci, koncoví uživatelé i neuživatelé ovlivňují, jak bude technologie používána. Po počátečním převzetí se lidé naučí nové možnosti použití a přizpůsobí si technologii svým specifickým potřebám a vzorcům chování7. Technologické novinky se tedy masovým šířením vydávají všanc domestikaci. Vraťme

se například do období zkoumání masového šíření televize – mohli bychom vysledovat změny v umístění média v domácnosti v návaznosti na přeměnu jeho „statusu“ od počáteční fáze „cizince“, kterému bylo umožněno vstoupit pouze do nejveřejnějších a nejformálnějších míst v domě, tedy obývacích pokojů, a s postupným zdomácňováním byl posléze zván i do soukromějších míst, tj. kuchyní a ložnic. Podobnou cestu lze popsat i u Bellova komunikačního média. Na začátku byl instalován jeden přístroj (pevná linka) do veřejného prostoru haly, který se postupně množil a přemísťoval do dalších méně veřejných pokojů v domě. Jestliže si dovolíme trochu předběhnout a přemístit se v čase do éry mobilního telefonu, zjistíme, že nejenže je tento nyní kompletně personalizován − a dokonce považován mnoha svými uživateli za součást těla podobně jako např. hodinky – ale stává se virtuální adresou zatímco pevné spojení pouze okrajovým komunikačním zařízením, které je mladými lidmi považováno za stále zbytečnější. Morley (2003) jde v popisu procesu domestikace ještě dál a tvrdí, že nová média jsou svými uživateli domestikována, ale posléze si sama přizpůsobují okolní prostředí. Toto dokladuje na studiích kulturního významu walkmana, jako technologie, která transformovala vztah veřejného a soukromého, a dovolila svým uživatelům veřejný prostor učinit soukromým tím, že jim umožnila uchýlit se do ochranných sluchových bublin, potažmo umístit jejich zkušenost veřejného prostoru do jejich soukromého zvukového pozadí. A jestliže walkman je v tomto smyslu technologií, která umožňuje učinit z veřejného prostoru soukromý, představuje

mobilní

telefon

„zesoukromňující

(či

Morleyho

slovy

[2003:

451]

individualizující) technologii“ současné doby par excelence. 7

Představení nové technologie do „morální ekonomie domova“ (moral economy of home) podle Silverstona také znamená, že si tato musí najít svou funkční roli, která se nutně nemusí překrývat s rolí, kterou jí přidělili její tvůrci. Spíše jde o kombinaci obojího – vystavení a užití objektu a skrze tento proces porozumění si jej uživatelé včlení do vlastní identity.

12

2.1.3.

Společnost sítí

Dle Castellse (2001) se jedinci snaží rekonstruovat vzorec sociálních interakcí a nové technologie používají jako prostředek. Následkem této rekonstrukce je nová forma společnosti: společnost sítí (Network Society). Odlišuje se od konceptu virtuální komunity, který předpokládá změnu sociálních interakcí díky technologické platformě. Naproti tomu argument společnosti sítí zvažuje oba aspekty mezilidské komunikace − technický i sociálněvztahový − v kontextu společnosti nasycené komunikačními technologiemi. Dalším faktorem podporujícím existenci společnosti sítí je široké použití internetu. V návaznosti na McLuhenovou tezi „médium je poselství“, ji Castells (2001) transformuje v „síť je poselství“. Ve své knize Internet Galaxy cituje výsledky různých empirických studií, které naznačují, že používání internetu (s výjimkou excesivního nadužívání) má pozitivní vliv na sociální vztahy uživatelů. Castells vidí internet jako materiální podporu síťového individualismu, sociálního vzorce založeného na síle komunikační technologie. Joshua Meyrowitz (1985) tvrdí, že elektronická společnost charakterizovaná různými elektronickými médii, způsobuje, že jedinci si přestávají být vědomi konceptu místa (prostoru). Meyrowitz (1985) to vysvětluje tím, že díky technologickým adaptacím, obzvláště mobilním komunikačním technologiím se lidé stávají „globálními nomády“. Následky přizpůsobení se komunikačním technologiím vytvořily společnost sítí, kde se pocit prostoru (místa) značně stírá. Hranice vytvářené ve společnosti vzdálenostmi, které jedince vzájemně fyzicky separují, a gramotností, která intelektově rozděluje společnost do různých skupin, přestaly existovat díky široce přijímaným elektronickým médiím. Působení tohoto mediálně nasyceného prostředí mění společnost málo viditelným, ale podstatným způsobem: •

Stírající se koncept prostoru a času vede k častějšímu porušování existujících sociálních pravidel.

•

Lidská společnost jako celek se stává stále homogennější ve smyslu narůstání podobností mezi různými kulturními systémy.

•

Jedinci se více odlišují uvnitř vlastní sociální skupiny ve smyslu formování vlastní identity.

•

Pro jedince je těžké od sebe vzájemně utéct8.

13

Jedinci v této nové nomádské společnosti podporované elektronickými médii zažívají integraci na globální úrovni a separaci na lokální úrovni. Na celém světě jsou spolu lidé pevně propojeni zcela novým způsobem, který je odlišný od nomádské společnosti před tisíci lety. Castells (2001) dále navrhuje, že výzkum mobilních telefonů je známkou zájmu jedinců o nalezení sociálních vzorců používání mobilní telefonie, které jsou reprezentovány individualizovanými interakcemi založenými na rozhodnutí jedinců o komunikačním chování týkajícím se času, místa a partnerů interakce9. Dle Morleyho (2003) však tento koncept „deteritorializace“ či s ním spojenou ideu „postmoderního nomádismu“ (Meyrowitz, 1985) lze přijmout pouze do jisté míry. Přes všechna tvrzení o tom, že internet je zvěstovatelem smrti geografie, se nic takového (zatím) nekoná. Potvrzuje to frekvence jedné z nejčastějších otázek objevujících se v chattových síních: „Kde jsi?“, která spíše naznačuje pokračující touhu po reteritorializaci nejistoty geografického umístění neodmyslitelného ve světech on-line. Mobilní telefon je často chápán jako prostředek spojující nás s těmi, co jsou daleko, a tedy jako přístroj na překonávání vzdálenosti. Paralelně s odmítnutím deteritorializace na internetu lze najít podobnost ve světě mobilních komunikací, kde první otázkou nezřídka opět bývá právě příznačné „kde jsi?“ („jsem ve vlaku, v zácpě, přijdu o chvíli později“ apod.)

2.1.4.

Apparatgeist

Neologismus „Apparatgeist“ byl vytvořen a poprvé použit Jamesem Katzem a Markem Aakhusem v roce 2002 v jejich editovaném sborníku zaměřeném příhodně na osobní komunikační technologie (PCT) Perpetual contact: Mobile communication, private talk, public performance. Koncept Apparatgeistu se zabývá přístrojem (tj. apparatus), duchem (geist) a pohybem (Katz, Aakhus, 2002, s. 11). Apparatgeist se zaměřuje na dva aspekty technologie: na její design a interakci mezi ní a uživateli10. V pojetí Katze a Aakhuse se tedy

8

Toto pokrývá koncept neustálého kontaktu navrhovaného v teorii Apparatgeistu. Ve společnosti sítí podporované elektronickými médii se objevují nové sociální vzorce na mnoha úrovních: jedinci používají síť k uchování jejich jedinečné identity, skupiny používají síť k dosažení svých cílů díky bezprecedentní dosažitelnosti a politické strany nebo vůdci využívají síť k formování postojů preferovaným směrem. 10 Z pohledu komunikační teorie tento koncept obohacuje komunikační výzkum a teorie, které jsou obvykle kategorizovány do čtyř směrů založených na komunikačních kanálech, jež jsou buď nemediované nebo mediované (Katz, Aahkus, 2002, p. 312): (1) Komunikace tváří v tvář (psychologická perspektiva): interpersonální vztahy, kognice, persuase, forma zprávy (počátky 20. století) 9

14

jedná o „zhmotnění“ ducha přístroje, které ovlivňuje nejen výrobce technologie, ale i počáteční a pokračující důležitost, kterou mu přikládají uživatelé, ne-uživatelé a odpůrci daného média. Teorie Apparatgeistu byla a je utvářena k vysvětlení interakcí mezi osobními komunikačními technologiemi a sociálními potřebami a k poskytnutí „úplného porozumění rolí PCT v životě jedince“ (Katz, Aakhus, 2002:310). Ačkoliv Katz s Aakhusem prohlašují, že technologie má svého vlastního ducha nezávislého na sociálních faktorech, Apparatgeist nestojí bok po boku technologickému determinismu. Místo toho tvrdí, že lidská rozhodnutí o rozvoji technologie, sociální adaptaci, každodenním užívání a omezeních technologie vytváří hranice lidského chování ve společnostech nasycených PCT. Teorie Apparatgeistu navrhuje pět výzkumných oblastí: •

Účel a sociální změny: Využití jakékoli technologie, které může být uživateli upravováno z původního záměru technologie, má své sociální následky, které nakonec povedou k sociálním změnám.

•

Hodnoty a kulturní normy užívání a neužívání: Rozhodnutí o tom, zda používat či nepoužívat určitou technologii, jsou založena na sociálních normách nebo důsledcích, které jsou vnímány lidmi, kteří mají možnost rozhodovat.

•

Laické teorie a smysl života: Aplikace technologie reflektuje sociální hodnoty.

•

Sociální použití versus funkční potřeby: Kromě technických funkcí, které umožňují lidem uskutečňovat určité aktivity v každodenním životě, má technologie také sociální důsledky mimo svou původní praktickou funkci.

•

Veřejné vystavení se a normy.

Podle Katze a Aakhuse (2002) je základním principem Apparatgeistu neustálý kontakt. Koncept neustálého kontaktu vyjadřuje tendenci k ryzí komunikaci v dějinách lidské historie bez ohledu na kulturu. Tato tendence ukazuje univerzálně hledaný vzorec: lidé si chtějí zachovat svou identitu a současně dosáhnout nezávislosti na prostoru a čase v komunikaci s ostatními.

(2) Masová komunikace: psychologická, sociologická a politická perspektiva: užití a uspokojení, dvoustupňový model komunikace, kultivační analýza, spirála mlčení (40. léta) (3) Interakce mezi člověkem a počítačem: teorie nasycenosti médií, teorie sociální přítomnosti, nadosobní perspektiva (70. léta) (4) Komunikace zprostředkovávaná personální technologií (90. léta atd.)

15

2.1.5.

Společné rysy

Výše uvedené koncepce zdůrazňovaly následující oblasti či dichotomie: •

Fyzický vs. virtuální (symbolický) prostor (mobilita, domestikace, Apparatgeist)

•

Veřejné vs. privátní (mobilita, domestikace, Apparatgeist)

•

Neustálý tok komunikace (domestikace, společnost sítí a Apparatgeist)

2.1.5.1.

Fyzický vs. virtuální (symbolický) prostor

Zdá se, a výše diskutované koncepty to potvrzují, že používání nových komunikačních technologií nastoluje či urychluje některé změny ve společnosti. Jednou z nich je postupné stírání hranic mezi fyzickým a virtuálním prostorem, dichotomie blízký - vzdálený. Nové sítě elektronické komunikace, ve kterých a skrze které žijeme, transformují náš smysl pro blízkost/komunitu a v širším geografickém měřítku také naše pocity „sounáležitosti“ ať již k národním nebo mezinárodním komunitám. V tomto kontextu hovoří Morley (2003) o nutnosti vyvinutí tzv. „strategie dislokace“, která by se mj. zabývala tím, co znamená být umístěn či pohybovat se ve specifických místech, jaké různé modality „náležení“ jsou v současném světě možné a v neposlední řadě také nejrůznější způsoby, kterými jsou lidé připoutáni a emočně se připoutávají k tomuto světu. Prolínání života ve virtuálním a fyzické prostoru však neznamená, že by potřeba ukotvení v prostoru byla zbytečná. Tímto tématem se zabývá Laurier (2000), který analyzuje iniciační otázku „kde jsi?“ v kontextu „nomádských“ pracovníků a mobility. Dochází k závěru, že takovéto zahájení konverzace představuje novum, které simultánně konstituuje blízkost mezi zúčastěnými aktéry a umožňuje jim vstoupit do jejich aktuální situace, kterou si ovšem (zatím) nemohou v reálném čase ověřit. Zdá se tedy, že geografie, či potřeba včlenění do geografického rámce (sense of placeness) není v žádném případě mrtvá, spíše naopak, zamyslíme-li se nad telefonními hovory, jejichž obsahy tvoří imanentní úzkostné komentáře týkající se geografických umístění a trajektorií účastníků těchto konverzací. Z výše uvedeného lze vyvozovat, že mobilní telefon je mj. také přístrojem ke zvládání našich úzkostí týkajících se problémů vzdálenosti vygenerovanými našimi novými mobilními životními styly a emocionální „rozpojeností“, kterou nám symbolizuje tato geografická distance (Tomlinson, 2001).

16

2.1.5.2.

Veřejné vs. privátní

Výše uvedené koncepty se shodují v tom, že dochází k neustálé transformaci vztahů mezi veřejnou a soukromou sférou11. Klasické pojetí reprezentované např. Thompsonem (2004) považuje za veřejné to, co je viditelné, co se dá pozorovat, co se děje před zraky obecenstva, co je otevřené a dostupné. Soukromé je naproti tomu vše, co je před zraky většiny skryto, co se říká nebo dělá v soukromí, potajmu či v uzavřeném okruhu osob. V tomto smyslu vyjadřuje dichotomie veřejné-soukromé protiklad mezi otevřeností a intimitou, veřejným a soukromým, uvnitř a venku. Tato dichotomie se však tváří v tvář používání komunikačních médií stírá. A nejenže se stírá, lze dokonce hovořit o opačném trendu: média přetváří, „redomestikují“, veřejný prostor. A umožňují tak svým uživatelům si jej „zesoukromňovat“ ať již v podobě uzavření se do soukromé zvukové hudební bubliny walkmana či mp3 přehrávače anebo možností vyřizovat si (či být vystaven vyřizování) soukromé záležitosti ve veřejném prostoru např. MHD.

2.1.5.3.

Neustálý tok komunikace

Časová mobilita umožňuje zmnohonásobení vystavení se komunikačním výměnám, jak o tom referuje Ling (2002). Dle teorie domestikace se nacházíme ve světě, ve kterém jsme kontinuálně vystavováni působení „zdomácnělých médií“, a ve kterém jsme svědky útěku médií z domova ve snaze rekolonizovat veřejnou sféru (Morley, 2003). Teorie společnosti sítí předjímá existenci neustálého toku komunikace, před kterým prakticky není úniku – telekomunikační a elektronické sítě již pronikly i do podzemních stanic metra a dobyly horské štíty, a činí tak z každého současně diváka i herce na veřejném komunikačním jevišti, kde se možnost vyvázání se ze sítě blízkých i vzdálených vztahů stává problematickou nebo alespoň ne každému dostupnou. Konečně teorie Apparatgeistu (Katz, Aakhus, 2002) diskutuje následky veřejného vystavení se působení osobních komunikačních médií a nutnost vzniku nových norem vymezujících komunikaci.

11

Rozlišování mezi veřejným a soukromým má v dějinách západního myšlení dlouhou tradici – „lze je vysledovat už ve filozofických debatách antického Řecka, zabývajících se životem polis, kde se svobodní občané scházeli, aby probírali témata týkající se jejich společného zájmu“ (Thompson, 2004: 100). Výkladem rozdílu mezi soukromým a veřejným se zabýval také Jürgen Habermas.

17

Nacházíme ve světě, kde jsme všichni neustále součástí publika (komunikačního toku) nějakého média, které na nás působí nesnadno měřitelnými, ale možná o to podstatnějšími účinky (Vykoukalová, 2005). Uvedené koncepce se pouze přou o výši vlivu těchto technologií a o možnost jednotlivce ho nějakým způsobem regulovat či přizpůsobovat.

2.1.6.

Shrnutí

V této části jsme učinili krátký exkurz do koncepcí z oblasti komunikačních studií, které teoreticky rámují problematiku proměny společnosti způsobené používáním komunikačních technologií. Stručně jsme zde představili koncepty mobility, domestikace, společnost sítí a Apparatgeistu. Lze říci, že sjednocujícím rysem všech uvedených teorií je prolínání či změna pólů způsobená či akcelerovaná používáním „nových médií“. Dochází ke stírání hranic mezi tím, co je skryté uvnitř, a tím, co je vystavené venku, potažmo tím, co je soukromé a co veřejné, mezi fyzickým prostorem a prostorem virtuálním či symbolickým, mezi vzdálenostmi vůbec a za neustálého toku komunikace, před kterým nelze uniknout a který neustále působí na všechny zúčastněné.

18

2.2.

Charakteristiky mobilního telefonu a jeho vývoj v čase

S vynálezem telefonu v roce 1876 bylo poprvé v historii možné vést konverzaci v reálném čase na dálku. Přestože však příchod fenoménu telefonu znamenal obrovský skok v komunikaci, jakoby jeho význam zapadl v éře rozhlasu těsně následované érou televize, aby se znovu vynořil s mnohem větší intenzitou a nepřehlédnutelnou razancí zhruba o 100 let později. V několika posledních letech se v celosvětovém měřítku každoročně prodá kolem 400 milionů mobilních telefonů (dále také MT), které dnes vlastní více než jedna miliarda lidí (Finanční noviny, 30. 3. 2007).

2.2.1.

Historický exkurz

Pojem telefon vznikl z řeckých slov „téle“- daleko a „phoné“- zvuk a označuje se jím přístroj, který zajišťuje transfer a reprodukci zvuku na určitou vzdálenost. Poprvé jej použil v roce 1860 německý učitel Johann Philipp Reis. O šestnáct let později byl patentován nejznámější vynález telefonu Alexandra Bella, který se díky zájmu hraběte z Alcantary na výstavě Centennial Exhibition a dobré marketingové strategii Bellovy telefonní společnosti stal dobyvatelem trhu. Prvopočátky mobilního telefonu lze vysledovat v době prvních experimentů s bezdrátovým přenosem signálu. V roce 1901 Ital Guglielmo Marconi přenesl signál přes Atlantický oceán a ještě téhož roku nainstaloval rádio na parní nákladní automobil. Další zlomový vynález, který lze pravděpodobně označit za první mobilní telefon v autě, radiové vlny vůbec nepoužíval. Roku 1910 vyzkoušel Švéd Lars Magnus Ericsson ve svém automobilu běžný telefon, který pomocí dvou kovových tyčí připojoval k telefonním drátům podél silnice. Počátkem 20. let ve Spojených státech začaly policejní a vojenské složky používat mobilní radiové stanice. Vůbec první rádio přenášející hlas v obou směrech sestrojili inženýři Bellových laboratoří roku 1924. Ve druhé světové válce se přenosná vysílačka stala důležitým komunikačním prostředkem na bojišti. První teoretický popis mobilní sítě pochází z roku 1947. Síť rozdělovala USA na malé oblasti zvané buňky (cells), v každé z nich byl umístěn vysílač/přijímač a provoz systému kontrolovalo hlavní řídící středisko. Díky průtahům s americkým telekomunikačním úřadem ale došlo k velkému zpomalení vývoje a první testy sítě byly povoleny až v roce 1977, kdy zakladatelé dnes největšího japonského mobilního operátora již dva roky testovali svou mobilní síť. Mezitím inženýr Martin Cooper v laboratořích společnosti Motorola pracoval na vynálezu „prvního přenosného mobilního telefonu“. Přestože první telefonát uskutečnil v roce 1973, ještě nejméně patnáct let se používaly převážně velké a těžké telefony montované do automobilů. V roce 1978 spustila první komerční telefonní síť společnost Batelco v Bahrajnu. První síť v USA, nazvaná Advanced Mobile Phone Service (AMPS), byla zkušebně spuštěna v červenci 1978. V Japonsku začali podnikatelé používat autotelefony od roku 1979 a o pět let později už síť pokrývala celou zemi. Pro

19

vývoj celulárních sítí v Evropě byly zlomové dvě konference: Norská telekomunikační konference v roce 1969, které se účastnily špičky evropské radiové techniky a dohodly společný směr vývoje analogové celulární sítě12 a vídeňská mezinárodní Konference evropských správ pošt a telekomunikací CEPT v roce 1982, na jejíž půdě byla založena standardizační skupina s názvem Groupe Spéciale Mobile, jejíž odborníci společně pracovali na tvorbě standardů pro nový digitální systém, GSM, později prezentovaný jako Global System for Mobile Communications.

Situace v České republice Na vývoji evropských mobilních sítí se tehdejší Československo nepodílelo, i přesto se však u nás začalo s testováním podobné komunikační sítě přibližně ve stejné době jako v Evropě. Tesla Pardubice začala v polovině sedmdesátých let vyvíjet projekt AMR (Automatizovaný městský radiotelefon), jehož experimentální provoz byl zahájen v roce 1978 a v roce 1983 byla spuštěna celorepubliková síť určená pouze pro Správu pošt a telekomunikací. Výrazný pokrok zaznamenala mobilní telefonie v Česku po sametové revoluci, v době, kdy se v západní Evropě již zaváděly sítě druhé generace, digitální GSM, Eurotel (nyní Telefónica O2) spustil první mobilní analogovou síť na našem území. Telefony se v té době dělily na „kufříkové“ a „kapesní“. První vážily několik kilogramů a hodily se nejlépe do vozu a druhé – již podobnější dnešním mobilům – kolem půl kila. Vzhledem k tomu, že jen samotný přístroj měl pořizovací cenu mnoha desítek tisíc korun a zákazník platil nejen za odchozí, ale též za příchozí hovory, přičemž cena hovoru byla asi 15 Kč za minutu, až do nástupu GSM u nás mobily zůstávaly exkluzivní výsadou a symbolem statusu movitých lidí, „horních čtyřiceti tisíc“. Současnost mobilní telefonie se u nás datuje od roku 1996, kdy byla zavedena síť GSM a bylo vypsáno výběrové řízení na druhého operátora, kterým se stalo konsorcium T-Mobile. Konkurence na trhu se okamžitě projevila v cenách i službách a zavedení předplacených karet koncem roku 1997 zpřístupnilo mobilní telefony nejširším vrstvám společnosti. Zatím posledním krokem bylo výběrové řízení na třetího operátora, ve kterém v roce 1999 zvítězila společnost Český mobil, která otevřela síť Oskar (nyní Vodafone) (volně dle Petříková, 2004, Zadražil, 2004, ČTK).

2.2.2.

Pandemie mobilního telefonu v ČR

V roce 1996 vlastnilo telefon několik desítek tisíc především movitých podnikatelů. Se zavedením předplacených karet (T-Mobile) o rok později rapidně narůstá počet uživatelů. Telefony začínají kupovat zaměstnavatelé svým zaměstnancům a dospělí ze střední socioekonomické třídy. Expanze užívání mobilního telefonu však začíná až v roce 1998, kdy se datuje počátek masového šíření předplacených služeb a operátoři umožňují posílání SMS13. 12

První síť v Evropě, NMT, byla spuštěna 1981 v Dánsku, Švédsku, Finsku a Norsku. O několik let později se začaly přidávat ostatní země. 13 SMS, krátká textová zpráva, vznikla původně jako vedlejší produkt sítě GSM – operátoři chtěli využít volnou kapacitu na tzv. signalizačním kanálu, využívaném k posílání provozních informací v rámci sítě. V počátcích si

20

V září 1999 je prolomena hranice 15 procentní penetrace a následuje řetězová reakce všeobecného zájmu o mobilní telefony. Po masivní předvánoční kampani Eurotel (dnes Telefónica O2) slavnostně oznamuje miliontého zákazníka, mezi kupujícími vystupuje do popředí skupina rodičů, kteří pořizují mobil svým dospívajícím potomkům. V březnu 2002 dosahuje Česká republika dle odhadů 70 procentní penetrace mobilními telefony v populaci. V roce 2003 roste počet SIM karet na 9,7 milionu. Zákazníci všech operátorů14 provolají průměrně 533 korun měsíčně (dle tiskových zpráv společností Eurotel/TelefónicaO2, Radiomobil/T-Mobile a Český mobil/Vodafone, 1997 – 2007). V loňském roce připadalo na 100 Čechů přibližně 119 mobilních telefonů. Neznamená to však, že mobilní telefon má každý, protože zhruba pětina lidí používá více SIM karet (Finanční noviny, 30.3.2007). Milovníci pevných linek a „staromódních“ forem komunikace tak ještě zdaleka nevyhynuli. Jejich počet lze ale jen těžko odhadnout. Strmě rostoucí počet uživatelů mobilního telefonu v České republice dokládá také následující tabulka.

roky

vývoj počtu uživatelů mobilních telefonů 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 0

2 000 000

4 000 000

6 000 000

8 000 000

10 000 000

12 000 000

počet zakoupených mobilních telefonů Tabulka č. 1: Počet uživatelů mobilních telefonů (finanční zprávy operátorů, Mobil: 2000-2007)

Ze zprávy Evropské komise zabývající se analýzou telekomunikačního trhu v EU vyplývá, že v počtu mobilů patří Češi mezi špičku Evropy. Více mobilních telefonů v přepočtu na hlavu statistiky zaznamenaly pouze v Itálii, Litvě, Lucembursku a v Portugalsku.

nikdo neuměl představit tak masové rozšíření SMS (je to patrné i z původního nastavení softwaru v nejstarších modelech mobilních telefonů, kde se odeslání a přijímání textových zpráv nacházelo vždy nepohodlně v pozadí možností telefonu). 14 V současné době zde fungují tři mobilní operátoři: Telefónica O2 (od 1995-2006 Telecom se sítí Eurotel), TMobile (1996) a Vodafone (od 1999-2006 Oskar).

21

Fanoušky mobilů jsou především Lucemburčané, kde počet přístrojů v přepočtu na obyvatele dosahuje 150 procent. Naopak nejhůře si v tomto ohledu vedou Poláci se 71 procenty. Podle zprávy EK počet používaných mobilních telefonních čísel v Evropské unii už překročil počet obyvatel. Zatímco v roce 2005 používalo mobil 426 milionů lidí, v loňském roce už měli mobilní operátoři přes 478 milionů zákazníků. Penetrace trhu tak poskočila z 95 procent na loňských 103 procent. Zvýšená konkurence na trhu tlačí na nižší ceny. V průměru tak vlastníci mobilních telefonů v roce 2006 měsíčně platili 29,01 eura (815 korun), o rok předtím to bylo 32,84 eura (922 korun). Cena za tříminutový hovor z pevné linky klesla ze 42 centů v roce 2000 na současných 25 centů (Finanční noviny, 30.3.2007).

2.2.3.

Používání textových zpráv

Na přelomu 20. a 21. století bylo možné sledovat nejen obrovský nárůst počtu uživatelů mobilních telefonů, ale též změny ve využívání mobilní komunikace. Zhruba od roku 1998 postupně získávalo na popularitě posílání krátkých textových zpráv či SMS, které původně naprosto nebyly zamýšleny ke komerčnímu využití. Zkratka SMS, Short Message Services, se v češtině nejčastěji opisuje jako „krátká textová zpráva“ či „textovka15“. Tato služba umožňuje zaslat na mobilní telefon stručný, nejvýše stošedesátiznakový text, který může být odeslán z mobilního telefonu, prostřednictvím operátora, webového rozhraní nebo e-mailu. SMS představuje nejjednodušší formu datových služeb. Textové zprávy se brzy ujaly a začaly se šířit populací teenagerů, pro které tato služba představovala rychlou a především ekonomickou formu komunikace16. Podle tiskových zpráv mobilních operátorů si lidé nejvíce posílají zprávy po začátku a na konci pracovní doby. Jedním z dalších vrcholů je pak doba okolo půl jedenácté v noci. Tradičně největší nápor textových zpráv je v období Vánoc, Nového Roku a na začátku

15

V naší práci budeme používat buď termín SMS, SMS zpráva či textová zpráva, ve slovesném tvaru pak posílat zprávu nebo textovat. Jakkoli má použití tohoto výrazu spíše hovorovou konotaci, domníváme se, že výstižně charakterizuje zkoumaný komunikační proces, a proto jsme se rozhodli přiklonit k jeho používání. 16 Výhody krátkých textových zpráv oproti telefonickému kontaktu spočívají nejen v nízké ceně, ale též v jejich široké použitelnosti. Tato rok od roku roste, takže dnes slouží textové zprávy kromě osobní komunikace též k mnoha jiným účelům. Podle operátorů slouží SMS především k získávání informací (nejčastěji využívané jsou informace z oblasti zpravodajství, programy kin či televize, dopravní spojení, dopravní situace, počasí a slovník), k bankovním operacím (zjišťování zůstatků na účtu, placení faktur), objednávkám (taxislužby, inzerce, kulturní akce, potraviny), hrám a soutěžím a zábavě (chat, seznamky, vtipy, horoskopy apod.); výjimkou však není ani využívání dálkové telemetrie (např. kontrola kvality či teploty) apod.

22

letních prázdnin. Např. na loňské Vánoce se čeští uživatelé obdarovali 68 miliony SMS, na Silvestra to bylo 35,4 milionu17.

2.2.4.

Mobilní telefon a čeští dospívající

Dospívající v ČR jsou obzvláště rychlí v zahrnutí mobilních telefonů do svých životů. Z dalšího průzkumu trhu Wireless World Forum (Novotný, 2005) vyplývá, že mladí Češi vládnou spolu s Thajwanci, Italy a Portugalci světu ve využití mobilních telefonů. Česko je ve věkové kategorii do devatenácti let za zmíněnými zeměmi čtvrtá a předčí takové telekomunikační velmoci, jako jsou Německo, Velká Británie či USA. V procentu výdajů dospívajících na mobilní telefony je ČR ve světě pátá. Sedmé místo zaujímá v počtu odeslaných textových zpráv SMS, jedenácté v rozšíření počtu telefonů s kamerou. Právě mládež je pro mobilní operátory v České republice klíčovou skupinou, na niž zaměřují většinu svých reklamních kampaní. Pokud jde o veškerou dětskou populaci, vlastní v ČR mobil 49 procent dětí. V jednotlivých věkových kategoriích se to ale podstatně liší. V předškolním věku je mobilní telefon naprostou výjimkou, mezi šestiletými ho používají jen čtyři procenta. V jedenácti letech ho ale vlastní už 61 procent dětí, v patnácti letech dokonce 89 procent. Podle zmiňovaného průzkumu slouží mobil dětem do deseti let věku hlavně ke spojení s rodiči a posílání SMS zpráv, avšak ty starší už využívají celého rejstříku mobilních služeb. Chlapce zajímají nové technologie a často chatují. Děvčata spíše zajímá móda, drby a nakupování. Mobil je pro ně prostředkem, jak se spojit, zorganizovat schůzku. Poslat měsíčně i 300 SMS zpráv není pro děti žádný problém (Novotný, 2005).

17

Dle informací ČTK zveřejněných elektronickým deníkem idnes (1.1.2007) uváděné číslo představuje nárůst o 16 procent oproti loňskému roku (viz tabulka níže). Na Vánoce 2006 bylo také odesláno 227,5 tisíc MMS zpráv, oproti loňským 200 tisícům a 175 tisícům v roce 2004. 80 70 60 50 40 30 20 2002

2003

2004

2005

2006

2007

Tabulka č.2: Vývoj počtu SMS odeslaných v ČR na Vánoce

23

2.2.5.

Shrnutí

Za deset let se z novinky mobilního telefonu stal přístroj každodenního užití. Česká republika patří mezi země, kde je obzvláště oblíben. Analýza Evropské komise řadí ČR na pátou příčku co se týče penetrace mobilním telefonem. Roku 2006 bylo v ČR 11,9 vlastníků SIM karet. To ovšem neznamená, že každý občan ČR je majitelem mobilního telefonu. Odhaduje se, že čtvrtina lidí mobilní telefon nevlastní. Jsou to především senioři a děti v předškolním věku. Co se týče používání mobilů populací dospívajících, analýza Wireless World Forum ji řadí na čtvrté místo celosvětově. V ČR vlastní mobil asi polovina celé populace dětí a dospívajících. V předškolním věku je mobilní telefon používán výjimečně, mezi šestiletými ho používají čtyři procenta, v jedenácti letech 61 procent dětí, v patnácti 89 procent. Rychlé šíření tohoto média stejně jako jeho kulturní intenzita začalo přitahovat pozornost výzkumníků. Mobilní komunikace způsobuje změny v kultuře, komunikačních vzorcích a konstrukci okolního světa svých uživatelů. Proliferace mobilních telefonů do stále mladších věkových skupin vznáší nové otázky týkající se psycho-socio-kulturních vlivů a vlivů na významy komunikace.

24

2.3.

Přehledová studie: Mapování zkoumání mobilního telefonu

Přestože se výzkumy zabývající se používám mobilního telefonu liší v metodologii i výzkumných otázkách či zaměření, lze shrnout, že adolescentní mobilní komunikace v kontextu technologicky vyspělých zemí vykazuje více podobností než národních odlišností. Nadto se zdá, že mobilní komunikace umožňuje utváření identických vzorců sociálního chování a v různých geografických kontextech pokládá stejné otázky týkající se trávení volného času, prostoru a identity. Při zkoumání každého nového média či jevu obecně výzkumníci obvykle postupují od zjevných charakteristik k těm méně zjevným, v počátcích rozšiřování telefonu tak byl zájem nejčastěji upřen na jeho statusovou funkci, pak se přesunul na „funkce“ bezpečí a kontroly a nyní směřuje k dlouhodobějším a nesnadněji měřitelným jevům či změnám. V této souvislosti můžeme výzkum mobilního telefonu rozdělit do několika skupin podle jejich výzkumného zaměření.

2.3.1.

Status, identita či sociální exkluze?

Na úplném počátku mobilní éry byl výzkumný zájmem zcela jasný: popsat a analyzovat statusovou funkci nového přístroje (viz Özcan, Koçak, 2003, Ling, 1997, Kim, 2002), případně to, jak se podílí na utváření identity svých majitelů a dále také pozici neuživatelů ve stále mobilnější společnosti, u nichž byl zájem často zaměřen na informační propast a snížení sociálního kontaktu (Leung and Wei, 1999, Puro, 2002).

2.3.1.1.

Statutvorný význam média

Silverstone a Haddon (1996) charakterizují duální podstatu komunikačních technologií: tato média okupují veřejný prostor a díky tomu mohou dávat najevo status svého uživatele a jeho postavení ve společnosti. V počátcích užívání byl mobilní telefon považován za „hračku bohatých bílých mužů-podnikatelů ve středním věku“ (Vershinskaya, 2002). Když chtěl někdo dát najevo, že patří do nového století, mobilní telefon byl nezbytností, kterou měl mít po ruce (Morley, 2003). Důraz na status se nejvýrazněji projevuje v zemích, kde je saturace trhu s mobilními telefony dosud nedostatečná (viz např. situace v Rusku, Turecku,

25

Bulharsku18). Özkan a Koçak (2003) provedli výzkum o důvodech koupě MT v turecké adolescentní populaci s příznačným názvem A Need or a Status Symbol?, ve kterém se shodují, že telefon má především statutvornou funkci. Výsledky potvrzují důležitost statusu, odpočinku, bezpečí a sociabilitu jako motivy pro koupi telefonu. S podobnými výsledky přichází Varbanov (2002) ve svém výzkumu symbolické důležitosti MT v Bulharsku. Ani v České republice není příliš vzdálená doba, kdy manažeři nosili telefon připevněný na opasku a demonstrativně tak dávali najevo potřebu mít jej nestále „po ruce“19. Fortunati a Manganelli (2002) provedly v roce 2002 asociační experiment v Itálii a Kim (2002) kvantitativní výzkum v jihokorejském prostředí. Nezávisle na sobě považují oba autoři telefon za symbolický kolt za opaskem, tedy nástroj určený k ovládání nebezpečného světa a symbol potvrzení mužské identity a moci. Vnímají jej jako nezbytný instrument současného nomádského života. Podobně by mohlo být oblíbené nošení telefonu na šňůře kolem krku metaforicky přirovnáno k tradičnímu klíči, tedy předmětu, který disponuje symbolickou mocí otevírat či uzamykat prostory, potažmo možností umožňující transcendenci do jiných míst. Jedním ze zajímavých měření významnosti mobilního telefonu v současné britské kultuře je fakt, že telefon předčil deštník a stal se předmětem nejčastěji zapomínaným v londýnském metru (Adams, Sangara, 1999). Vzhledem k tomu, že ve velké části podzemní dráhy není dobré pokrytí signálem, naznačuje to, že telefony byly zapomenuty v metru lidmi, kteří se cítili nuceni mít je po ruce dokonce i když je nemohli nijak použít. Ve snaze porozumět tomu, jak žijeme a pracujeme s komunikačními technologiemi, by představa, že média a komunikační technologie jsou chtěná, konzumovaná a používaná pouze kvůli svým – neustále se zlepšujícím – funkcím, byla značnou mystifikací. Všechno, o čem referuje antropologie materiální konzumace (Parr, 2002, Hjorth, 2003), symbolický interakcionismus

(Fortunati,

Manganelli

2002,

Kasesniemi,

Rautiainen,

2002)

či

psychoanalytická teorie přechodného objektu naznačuje, že komunikační technologie mají často symbolické významy, které jim umožňují fungovat také jako mocné totemy a fetiše pro jejich vlastníky. Podobně styl či design mobilního telefonu – strohý, stříbrný, jednoduchý, nezdobený, pracovní či s na objednávku vyrobenými fasciemi a přívěsky Davida Beckhama – již komunikuje specifickou kulturní identitu, kterou si majitel pro sebe vybral, a prostředky, 18

Situace s používáním mobilních telefonů se však mění velice rychle a všechny informace týkající se penetrace trhu MT velice rychle zastarávají. Proto je třeba brát v úvahu její dynamiku a podle toho uvedené informace posuzovat. 19 Také z výsledku našeho zkoumání vyplývá, že adolescenti (muži), kteří se výrazně identifikovali se životním stylem, který pro ně toto médium představuje, nosili telefon v pouzdře na pásku.

26

kterými se chce odlišit od ostatních. Toto vhodně ilustruje práce fotografa Martina Parra (2002) zabývající se tím, jak je mobilní telefon používán v různých globálních kontextech, či studie na objednávku vyráběných dekorací japonských mobilních telefonů Larissy Hjorthové (2003).

2.3.1.2.

Absence vlastnictví a informační propast

Morley (2003) vyslovuje tezi, v níž považuje symbolickou roli mobilního telefonu za prostředek určení stupně „sociální konektivity“ svého majitele. Nicméně toto může vést k opačnému trendu, kdy nemít mobilní telefon se stane rozhodujícím znakem sociálního statusu značícího, že jedinec je tak důležitý, že si může „dovolit“ být obtížně dosažitelný a nemá potřebu být snadno dostupný ostatními. Jaureguiberry (2000) jde v odmítnutí komunikačního média ještě dál. Hovoří

o

rozdělení uživatelů na dvě skupiny „nouveau riche“ a „nouveau pauvre“, přičemž ty první charakterizuje naprostým odmítnutím média a ty druhé domnělou potřebou nestále zapnutého telefonu a spolu s tím také utrpením z tenze způsobené neustálou potencialitou vzniku „akutního“

problému

a

nutností

jeho

okamžitého

řešení.

„Nouveaux

riches“

telekomunikačního věku budou podle něj tvořit ti, kteří budou mít prostředky na změnu vlastní dostupností. Podle Jaureguiberryho není vyloučené, že se v budoucnu objeví snahy o dodržování nově vytvořených práv a svobod: právo vypnout telefon a izolovat se, právo odmítnout nosit 24 hodin denně telefon, právo na to nebýt dosažitelný kdykoliv a kdekoliv, právo na důstojnost individua, které nemůže být redukováno na pouhou funkci, kontrolovatelný zdroj či přeměněné na mobilního otroka prostřednictvím „nutných“ záležitostí fungujících jako výmluvy, a konečně právo mít čas pro sebe. Na opačné straně pomyslného spektra vlastníků MT stojí ti, co si telefon dovolit nemohou. Dle Leung a Wei (1999) vede absence mobilního telefonu ke vzniku informační propasti. Puro (2002) citujíce Goffmana říká, že mobilní telefon je novým druhem jeviště, kde se odehrávají dějství mobilní informační společnosti (MIS). Toto připomíná virtuální kavárnu nebo tržnici, kde se lze bavit o čemkoliv. Kdo na tržnici nechodí, je izolován. Pokud člověk není sociálně aktivní a není ochoten následovat komunikační styly této společnosti, stává se outsiderem. Jinými slovy, kdo nemá telefon, jakoby neexistoval.

27

2.3.2.

Příslib kontroly a bezpečí

V následující fázi zkoumání mobilního telefonu byl zájem zaměřen na otázky bezpečí a kontroly. Důvod byl nasnadě: Hlavním motivem pro rodiče rozhodující se, zda koupit potomkovi mobilní telefon, se stala představa jeho zvýšené kontroly a bezpečí. Toto téma se také se vinulo jako červená nit téměř celým sborníkem Revista de Estudios de Juventud zaměřeným na sociální revoluci mobilní telefonie editovaným v roce 2002 Santiagem Lorente z madridské univerzity. Rich Ling (2002) zde vnímá MT jako „digitální vodítko“ ochraňující a kontrolující svého majitele. Tento termín je třeba vnímat v jeho nejčistším, nejrigidnějším významu používaném k ovládání domácích mazlíčků. Norský vědec vidí v mobilu „kouzelného pomocníka“, který napomáhá monitorovat, kde se dítě nachází. Podle Leslie Haddon (2002) britští rodiče preferují, když jejich děti telefonují mobilem ze svých pokojů než odněkud z veřejných prostor, kde je nemohou kontrolovat20. Mobilní telefon se tak stává úžasným, velice užitečným rodičovským nástrojem, obzvláště když se tito vyskytují mimo domov. Analogický postoj zaujímají i Fortunami a Manganelli (2002), které navíc hovoří o existujícím zjevném rozporu, který nazývají přetvářkou, kdy rodiče předstírají kontrolu nad svými dětmi bez jejího reálného dosažení a děti zase předstírají nezávislost na rodičích bez jejího zjevného dosažení. A obě strany spokojeně hrají své falešné role a udržují si tak svá teritoria. Na opačné straně zeměkoule provedla v roce 2004 Australská psychologická společnost pod vedením Lyn Littlefield výzkum psychosociálních aspektů používání mobilních telefonů dospívajícími. Jedním z klíčových zjištění bylo, že velká část rodičů věří, že jejich děti jsou mimo nebezpečí, když mají u sebe mobilní telefon, a totéž potvrzovali i starší adolescenti. Ačkoliv rodiče věří, že jejich děti jsou v bezpečí, protože je mohou kdykoliv kontaktovat, není tomu tak vždy. Většina rodičů zažila, že když potřebovali nutně mluvit se svými dětmi, nepodařilo se jim to. A to samé platí i obráceně. Autoři tímto upozorňují na negativní aspekt spoléhání se na mobilní telefon jako na záchranný nástroj, protože nemusí vždy zafungovat. Mnohem kritičtější postoj zaujímá Rachel Pain, která se spolu se svými kolegy (Pain et al., 2005) zaměřila na vnímání bezpečí a rizika u dospívajících. Ve výsledcích ze dvou samostatných výzkumů ve Velké Británii shrnuje, že mobilní telefon rozšiřuje geografické 20

Haddon toto nazývá „kulturou dětského pokoje“ (bedroom culture), kterou vnímá jako opozitum „venkovní kultury“ (outside-the-home culture).

28

prostory pro mladé lidi a to v době, kdy jsou tyto předmětem narůstajících omezení kvůli rodičovským obavám. Do jisté míry snižuje obavu ze zločinu a dalších nebezpečí, která jsou spojena s trávením času „venku“. Co se týče „nebezpečných míst“, dospívající si sebou brali telefon častěji, místo toho, aby se těmto místům vyhýbali. Když měli sebou MT, měli navíc tendenci více riskovat. Pain referuje o generových rozdílech v používání MT. Starším dívkám rodiče častěji přikazují, aby si sebou braly mobilní telefon21. Celkově se však Pain domnívá, že představa mobilních telefonů chránících mladé lidi od zločinu je mylná, vzhledem k prostorové difuzi rizika a dále, že mobilní telefony spíše přetváří, než aby snižovaly rodičovské starosti i širší morální paniku nad osudem mladých lidí na veřejných prostranstvích.

2.3.3.

Facilitace mobility

Další okruh výzkumných témat představuje implikace mobility, potažmo vznik a vývoj používání nových vzorců chování. Na opakovaně kladené otázky, zda mobilní telefon usnadňuje mobilitu svých uživatelů či proč je mobilita tak důležitá pro komunikační technologie (Ischii, 2006, Lochlann Jain, 2000, Laurier, 2000, Haddon, Ling, 2001) však zatím chybí jasná odpověď. Aby zjistil, jaké jsou možné dopady mobility médií na mezilidské vztahy, Kenichi Ischii (2006) srovnává vliv čtyř typů osobních komunikačních médií – pevného telefonu, mobilního telefonu, mobilní pošty (SMS) a PC e-mailové komunikace. Přestože se pevná linka a mobilní telefon od sebe příliš neliší co se týče vnímané přítomnosti ostatních či mediálních možností, Ischii (2006) tvrdí, že jsou v každodenním životě používány k odlišným účelům. Klíč k pochopení této vzájemně si odporující situace vidí v kontextové mobilitě. Pevná linka je umístěna doma, a proto je častěji využívána v rodinném kontextu. Dospívající používají mobilní telefon ke komunikaci v kontextu, který je nezávislý na rodině. Ischii (2006) také poukazuje na negativní korelaci mezi úrovní sociálních dovedností a preferencí mobilní pošty (SMS) a tvrdí, že textování je užitečný nástroj pro ty, kteří mají omezené sociální dovednosti22. Textování podporuje pouze komunikaci v uzavřeném kruhu přátel, 21

Podporují to také zjištění Wearing a Foley (2002, citováno dle Pain et al., 2002) z rozhovorů s dospívajícími dívkami: to, že měly sebou mobil jim poskytovalo ochranu před pocitem, že jsou „viděny samy“. Možnost popovídat si s přáteli zvyšovalo jejich sebedůvěru obzvláště v situacích, kdy byly vystaveny mužským pohledům, například při čekání na přátele před kinem nebo při cestování veřejnými dopravními prostředky. 22 K podobnému názoru zřejmě došli reklamní agenti Telefónicy O2, kteří vymysleli reklamu novému mobilnímu operátorovi na českém trhu „I nesmělí mohou flirtovat?“

29

zatímco PC e-mail stimuluje přátelství se vzdálenými známými či novými lidmi. Zdá se, že použití mobilních médií tak pouze nahrazuje časté kontakty tváří v tvář s partnery, uzavírá Ischii (2006). Otázku, zda mobilní telefon snižuje či podporuje cestování, si kladl např. Ling (2001a) či Lochlann Jain (2000). Ling (2001a) vycházel z hypotézy, že mobilní telefony ve skutečnosti snižují nároky na (fyzickou/prostorovou) mobilitu, protože jejich existence umožňuje šetřit čas strávený cestováním. To se však neprokázalo. Respondenti sice díky MT ušetřili čas, ale naopak vznikala potřeba jiných cest právě díky existenci MT. Je možné, že možnost nabízená MT umožňuje, či dokonce anticipuje nahuštění více činností do jednoho dne. K podobným závěrům dospěla také Sarah Lochlann Jain (2000), která ve své etnografické studii Prostředky mobility porovnávala změny indikované používáním MT a automobilu. Lochlannn Jain (2000) vyslovuje hypotézu, že mobilní telefon podporuje „multitasking“, tj. schopnost provádět více věcí najednou, a umožňuje tak ženám být mimo domov a současně v kontaktu s ním a tak zvládat povinnosti spojené s domácností. Mobil tak může usnadňovat ženskou mobilitu, ale v paternalisticky orientovaném světě je třeba nadále překonat mnoho překážek. Lueck a Freeman (2002, cit. dle Morley, 2003)

ve svém

kalifornském výzkumu „Doing Family in Silicon Valley“ popisují svět, v němž se nové formy elektronické komunikace staly fundamentální infrastrukturou rodinného života (viz níže). Tyto dvě studie spadají do oblasti zaměřené na genderové rozdíly ve vztahu k mobilitě, koordinaci a použití mobilního telefonu. Závěrečnou podoblast bychom mohli nazvat role mobilního telefonu v mikrokoordinaci činností. Ve své nejznámější práci formuluje Rich Ling, norský vědec narozený v USA a dlouhodobě se zabývající mobilitou a vlivem mobilních telefonů, spolu s Brigitte Yttri teorii hyper-koordinace a koncepci „změkčování času“ (softening the time) (Ling, Yttri 2002).

2.3.3.1.

Teorie hyper-koordinace

Ve svých dřívějších pracích (Ling 1997, 1999, 2000, 2001a, 2001b, Ling, Helmerson, 2000) zkoumal Ling různé způsoby pragmatického či instrumentálního využití mobilního

30

telefonu. Nazval je mikro-koordinací23. Posléze se začala objevovat nová témata týkající se především expresivního použití přístroje. Ling (2002), podobně jako další autoři (Kasesniemi, Rautiainen, 2002, Rivière, 2002, Lorente, 2002) rozlišuje několik modů komunikace

lišících

se mírou

intimity/exprese

a

přiřazuje

k nim

tři

skupiny

účastníků/příjemců komunikace. Toto pojetí se blíží primárnímu, sekundárnímu a terciárnímu stupni socializace (viz např. Nakonečný, 1997).

1. intimní vztahy

bezpečnost

koordinace

sociální interakce

instrumentální komunikace

expresivní 2. sekundární vztahy

koordinace

komunikace

sociální interakce

3. vzdálené vztahy bezpečnost

koordinace

Tab. č. 3: Hyper-koordinace a skupiny příjemců (schéma zpracováno dle Ling, 2002)

Co se týče účelu komunikace, rozlišuje Ling kromě bezpečnostní funkce, tzv. funkci mikro-koordinační, tedy z velké míry komunikaci z hlediska obsahu nadbytečnou. U mikrokoordinace či koordinace každodenního života, tj. „organizace a reorganizace nejrůznějších aspektů v letu“ lze rozlišit tři různé typy koordinační komunikace: (1) Základní logistika – redirekce cest/činností, které už začaly, např. „chceš polotučné nebo plnotučné mléko?“, (2) „změkčování času“, např. volání z dopravní zácpy – „přijdu později“, (3) upřesnění domluvy o setkání (víme, že se sejdeme, ale nevíme „přesně“ kde a kdy). Tyto obsahy tvoří jádro mikro-organizace, která je převážně instrumentální činností. S používáním mobilních komunikačních systémů není třeba se dohodnout na specifickém 23

Pro Lingovu micro-coordination se jen obtížně hledá výraz v češtině. Předpona „micro“ znamená jak něco malého či drobného, tak vztáhnutí se ke specifické oblasti, v tomto případě k instrumentální rovině použití mobilního telefonu.

31

čase a místě setkání. Setkání je možné přizpůsobit vzhledem k měnícím se potřebám a možnostem. Mikro-koordinaci zahrnuje Ling (2002) později do komplexní koncepce hyperkoordinace, jejíž součástí je expresivní použití24 mobilního telefonu. To znamená, že nadstavbou jednoduché koordinace je emočně zabarvená a společenská komunikace. Uživatelé si povídají. SMS se používá k zasílání řetězových zpráv a osobních poselství, která se pohybují na škále od nevinných sacharínových pozdravů k vulgárním pornografickým obrazům (2002:140)25. Přijetí zprávy či telefonátu bývá považováno za formu dárku či odměny. Proto je přeposílání zpráv jistým typem obdarování a je součástí „zvýznamnění“ či „zhodnocení“ vztahu. Thompson (2004) považuje toto zhodnocení za proces, pomocí něhož se symbolickým sdělením připisuje symbolická hodnota. To je hodnota, kterou objekty mají díky tomu, že si jich jedinci považují – buď je oceňují nebo jimi pohrdají, oslavují je nebo zatracují. Dle Linga (2001) je u tohoto typu „obdarovávacích“ telefonátů mnohem důležitější symbolický akt volání než obsah. Tyto společenské telefonáty mohou napomáhat vytváření blízkých přátelství a upevňovat sociabilitu, která může nepřímo ovlivňovat touhu po osobním kontaktu. V tomto významu naplňuje telefon veřejnou sféru „popovídáním si u rodinného krbu“ a umožňuje tak svým uživatelům vzít si sebou své domovy podobně jako si šnek sebou bere ulitu ať už cestuje kamkoliv. V této rovině, tvrdí Tomlinson (2001), by bylo mylné nahlížet na technologii pouze jako na prostředek extenze kulturních horizontů. Spíše bychom v ní měli spatřovat „nedokonalý nástroj“ skrze nějž si lidé snaží uchovat jistý pocit bezpečí a lokality (místnosti) v kultuře toku a deteritorializace.

2.3.4.

Nové normy

S postupující adopcí nového přístroje začali laici i akademičtí pracovníci vnímat potřebu vytvoření nových norem, které by redefinovaly „uživatelskou etiketu“ a nastavily pevná pravidla používání mobilních telefonů při různých příležitostech (Ito, 2005, Kim 2002, Licoppe, Heurtin 2002, Ling, 1997, Oksman, Turtiainen, 2004).

24

Ve výzkumu použití MT převládá shoda v účelu použití zmiňované komunikace. Pouze terminologie se liší: to, co Ling nazývá expresivní komunikací, Tomlinson (2001) např. popisuje jako fatickou či gestickou komunikaci. 25 Tato komunikace slouží především k „udržování kontaktu“ (keep in touch), prohlubování sounáležitosti či skupinové koheze, a proto je obzvláště důležitá pro naši výzkumnou skupinu dospívajících.

32

Hovor mobilním telefonem radikálně narušuje fyzický prostor veřejné sféry, ať už rozčiluje ostatní svou neustálou vyžadující poptávkou po pozornosti nebo jim vnucuje intimní obsahy „soukromých“ konverzací. V mnoha zemích je používání mobilního telefonu ve veřejné dopravě či restauracích terčem silné kritiky. Wei a Leung (1999) ve své studii zmiňují stížnosti japonských účastníků výzkumu na neustálé vyzvánění mobilních telefonů a mluvení uživatelů na veřejnosti. Ischii (2006) připomíná, že Japonské železniční společnosti žádají, aby si pasažéři vypnuli vyzvánění a zdrželi se telefonních konverzací ve vlacích. V Japonsku zavedli dokonce vagóny bez mobilních telefonů. Naproti tomu Kim (2002) poukazuje na změnu chování pasažérů v jihokorejských dopravních prostředcích: „Ačkoliv si lidé dříve povídali v MHD, zdá se, že byli srozuměni se způsoby chování na veřejnosti, tedy s tím, co mohlo a nemohlo být řečeno. Tyto způsoby v éře neustálého kontaktu zmizely (2002: 65).“ V úvodu k článku Do you mind? This is a private conversation! popisuje Schleggloff (2002) trefnou anekdotu o svém pozorování telefonující ženy v prostředku městské hromadné dopravy. Tato žena se hlasitě hádala se svým partnerem, přičemž všichni kolemstojící se taktně dívali stranou. Kromě výzkumníka, který ji se zájmem pozoroval. Reakce ženy byla jednoznačná: přerušila hádku, aby vynadala „nevychovanému“ přihlížejícímu, který „strkal nos“ do její „soukromé“ konverzace. Geneze nových norem chování v restauracích patří k nejčastěji diskutovaným tématům (Kim, 2002, Licoppe, Heurtin 2002, Ling, 1997). Ve svých studiích One can talk about common manners: The use of mobile telephones in inappropriate situations (1997) a The social juxtaposition of mobile telephone conversations and public spaces (2001) zkoumá Ling Goffmanovským prizmatem hranice mezi vhodným a nevhodným používáním mobilních telefonů. Jednou z „tabu situací“ představují restaurace, v nichž se dle autora používání telefonu „stalo metaforou vulgarity“ (1997: 2) či hrubého porušování mravů podobně jako například pití kávy z podšálku, držení vinné skleničky za spodek, jedení nožem či v některých kulturách jedení levou rukou. Ling nadměrnou senzitivitu k používání média vysvětluje tím, že restaurace jsou především místem, kde se lidé zaobírají tématy sebeprezentace, hranic, etikety a jevištního chování. Restaurace je místem, které má elementy jak veřejné tak neveřejné sféry. Po usednutí ke stolu se toto stává dočasně naším soukromým sektorem. Zvonění v nevhodné situaci přitahuje pozornost k tomu, co následuje, tedy telefonní konverzaci, která vytrhne uživatele z jeho sociálního kontextu a vloží ho do jiného. Proto také zvonění varuje ostatní, že následná diskuse bude odlišná v tónu i předmětu. Odlišné vztahy, které má příjemce hovoru, 33

znamenají, že výběr témat, hloubka, vyjádření citů, bude různé, což vede dle Linga (1997) k tzv. „verbálnímu kubismu“. Zatímco konverzace tváří v tvář u restauračního stolu může být například intimní, neformální, mobilní hovor může být naopak naplněn rodičovskými příkazy, rychlými dohodami či vyjednáváním. Je třeba poznamenat, že tyto dvě různé jevištní scény se nemusí vzájemně vylučovat v případě, že se všichni zúčastnění znají. Pak je pro spolustolovníka možné se kvazi-aktivně účastnit telefonní konverzace. Nicméně během hovoru jsou obvykle stolující partneři ponecháni ve stresujícím stavu přerušeného statutu – nebyli „zavěšeni“, ale „čekají na hovor“. V mezidobí se musí zabavit nějakou vyčkávací strategií, kterou lze snadno ukončit, jakmile se k nim volající „vrátí“, což je obzvláště náročná sociální juxtapozice. Mezi další iritující projevy MK řadí Ling (1997) mj. hlasitý hovor po telefonu či „nucené naslouchání“, kdy hovor probíhá v situaci vzájemné blízkosti a ostatní jsou „nuceni“ vyslechnout konverzaci a narušovat tak cizí soukromou sféru26. Je logické, že zaplavení mobilní komunikací vyvolalo množství debat o etiketě. Na nové situace bude třeba vytvořit repertoár vhodných reakcí, nedbalých pozic, např. projevů tzv. „zdvořilé nepozornosti“ (Ling, 1997), které zúčastněným umožní zachovat oddělení jednotlivých privátních sfér v domestikovaném veřejném sektoru. Nicméně v sázce je zde evidentně mnohem více než otázka etikety a je až fascinující pozorovat rychlost vzniku nových norem a pravidel regulujících používání MT a založených na existenci mobilní komunikace jako takové ať už se jedná o nápisy v restauracích, značky se zákazem vstupu s mobilem ve školních třídách, kulturních institucích a krematoriích, či legislativní úpravy o zavádění rušiček signálu (Zadražil, 2004).

2.3.5.

Prolínání hranic

Poslední oblastí výzkumu jsou dlouhodobé dopady a změny způsobené používáním mobilního telefonu. Co se týče životního stylu, mobilní telefon přispěl k reorganizaci práce a volného času. Každodenní život se už nedělí na pracovní hodiny a volno, ale obě tyto oblasti 26

Situace v České republice je do značné míry odlišná. Telefon je stále považován za statusový symbol, který má za úkol svého vlastníka reprezentovat, a tak naopak bývá zvykem, že se v restauračních zařízeních přesunuje na snadno viditelné a dostupné místo vedle vidličky a nože. V kavárnách zase textování nezřídka nahrazuje klasické čtení novin. Frekventovaným obrazem jsou také skupinky dospívajících sedících u jednoho stolu a komunikující se světem v simultánním odstupu.

34

se prolínají (Kopomaa, 2000, Ling, 2001a, 2001b, Puro, 2002, Morley, 2003). Díky tomu jsou lidé svobodnější ale současně také zavázáni plánovat své životy a dělat rozhodnutí. Mobilní telefon umožňuje zážitek svobody, ale na druhou stranu přístroj člověka svazuje (Kopomaa, 2000). Townsend a Batchelor (2005) ve svém výzkumu kolizí pracovního a nepracovního života tvrdí, že oddělovat tyto dvě sféry je nezbytné a že vzájemné prolínání hranic může vést k vysokým osobním ztrátám. Pro manažery některých pracovišť se mobilní telefon stává problémem, pokud mu jeho uživatelé povolí vstup soukromého života do pracovního. Zaměstnanci zase vnímají, že práce jim zabírá také velkou část volného času, protože jsou nuceni být neustále na telefonu, včetně nočních hodin a svátků. K podobným závěrům dochází také Noelle Chesley (2005), která zkoumá dopad technologií na spokojenost v rodině. Chelsey tvrdí, že dlouhodobé používání mobilního telefonu může stírat hranice mezi prací a rodinou a to sebou nese negativní dopad pro pracující. Jednu z věcí, kterou mobilní telefon způsobuje, je dislokace idey domova, umožňující slovy reklamní kampaně „vzít si vaši síť kamkoliv“ (Morley, 2003). Podobně jako walkman i mobilní telefon izoluje své uživatele od geografického prostoru, ve kterém se ve skutečnosti nacházejí. Uživatel často věnuje pozornost těm, kdo se nachází daleko na úkor osob v jeho fyzické blízkosti. Dochází tak k prolínání hranic mezi soukromým a veřejným prostorem. Statickou koncepci veřejného a soukromého prostoru kritizují např. Sheller a Urry (2003). Berou v úvahu toky a sítě, které umožňují mobilitu fyzickou i informační skrze veřejnou i soukromou sféru. Podle nich žijeme v době, která umožňuje stále extenzivnější „zesoukromnění“ veřejného a ve které koncept rozdělení veřejného a soukromého života nevyhnutelně směřuje „do propadliště dějin“. Použití mobilního telefonu předpokládá zesoukromění veřejného prostoru. S mobilním telefonem se uživatel od okolního prostoru uzavírá do symbolické „bubliny“, která je nezbytná pro řečový akt (Kopomaa, 2000). Puro (2002) dodává, že „mluvčí je tedy teoreticky přítomen, ale jeho „mentální orientace“ je někde jinde“ (2002: 23). Což je evidentní v pouličním chování – když někdo telefonuje, přizpůsobuje tomu i své chování, opouští přeplněná místa a snaží se najít nějaký klidný kout a obvykle hovoří tak tiše, jak je to jen možné. Distancuje se i neverbálně – otočí se k ostatním zády a buď zírá na podlahu před sebe anebo chodí dokola, což vede k formě „uzavřeného“ či „pasivního“ chování, které autor nazývá autistickým. Toto chování dvojnásobně privatizuje veřejnou sféru, jednak neverbálním 35

postojem mluvčího a dále naplněním prostoru osobními záležitostmi (Puro, 2002). Městský prostor se tak stává „společenským obývákem“ Kopomaa (2000). Skog (2002) v této souvislosti vnímá mobilní telefon jako „plevelnou“ technologii a poznamenává, že jsme přítomni pouze proto, abychom mohli být simultánně nepřítomni, tj. byli jsme vymazáni „absentní přítomností“. Podobně Mante (2002) ve své srovnávací studii o používání mobilních telefonů v USA a Holandsku poukazuje na stírání rozdílů a hranic obecně, ať už mezi zeměmi, domovem a prací, pracovním časem a relaxací nebo časovými zónami. Puro (2002: 22) hovoří o dostupnosti „být na telefonu“ jako o pracovním problému, který vede ke stírání rozdílů mezi „pondělím a nedělí“. V neposlední

řadě

se

v souvislosti

s extenzivním

používáním

(nadužíváním)

komunikačních technologií pervazivně přítomných v naší každodennosti se často mluví o pocitu vykořeněnosti, deteritorializaci či postmoderním „nomádismu“ (Morley, 2003, Spiegel, 2001, de Gournay, 2002, Katz, Aakhus, 2002) a typech jednání, chování a prožívání, které tato „ztráta kořenů“ může vyvolávat, tedy často také o pocitech nutných k naplnění primárních potřeb, respektive zachování pocitu ontologické jistoty. Jsou mezi ně nejčastěji zahrnovány pocit bezpečí, jistoty a sociální koheze či sounáležitosti. V kontextu mobilní telefonie například de Gournay (2002) považuje MT za jakéhosi „plyšového medvěda“, spíše za předmět fetiše než médium, který disponuje unikátní mocí a vlastnictvím blízkého člověka, „maminky neustále nablízku“ či „neurotické cigarety“ (Steganik, 2001), a který nabízí kompenzaci potřeby blízkosti27. Zde lze shrnout, že mobilní telefon nejen často funguje jako duševní obal či pouzdro pro svého uživatele, ale také jako určitý druh médiem zprostředkované komunity (mobile gated community) (Morley, 2003). Uvedené výzkumy naznačují, že žijeme v době transformace hranic s okolním světem. Transformace mezi profánním a posvátným, privátním a soukromým, všedním dnem a svátkem, prací a zábavou, prostorem a časem. Některá dělení splývají a objevuje se nutnost vytváření nových hranic, norem. Splývání dělení může způsobovat pocit vykořeněnosti a hledání náhradních kotev, norem. Pokud jednou z klíčových historických rolí mediálních 27

Ve své hierarchické teorii potřeb charakterizuje Maslow (1970, in: Nakonečný 1997) vzestupně od nejnižších k nejvyšším potřebám následující: fyziologické potřeby (1), potřebu bezpečí (2), potřebu lásky a náležení (sociální integrace) (3), uznání (4), sebeaktualizace (5) a potřeby růstové či metapotřeby (6). Podle Maslowa je hlavním principem organizace lidské motivace uspořádání základních potřeb v hierarchii větších nebo menších priorit a naléhavostí a nejdůležitějším dynamickým principem v této organizaci je vynořování se méně naléhavých potřeb po uspokojení mocnějších, tedy těch na nižším stupni vývoje. Stručně řečeno, bez uspokojení nižších potřeb nelze dlouhodobě a plnohodnotně uspokojovat potřeby růstové, specificky lidské. Je tedy třeba položit otázku, zda naplňování těchto vývojově „nižších“, a tedy i bazálnějších potřeb bezpečí a sounáležitosti není s nástupem nových technologií transformováno?

36

technologií byla transformace vztahu veřejné a privátní sféry, pak následující otázky se mohou ptát, co tyto nové technologie dělají s tímto vztahem (vztahy) a jak mohou být domestikovány a regulovány.

2.3.6.

Shrnutí: změna hranic… i v komunikaci?

V této kapitole jsme se pokusili nabídnout a strukturovat oblasti výzkumu mobilního telefonu. Nejdříve jsme se zaměřili na výzkumy studující jak mění mobilní telefon sociální pozici (status) svých uživatelů či neuživatelů (2.3.1). Zdá se, že telefon působí jako silný statutový symbol obzvláště v zemích, kde je saturace trhu nedostatečná. V zemích s opačným „problémem“, tedy 100% penetrací mobilního telefonu napříč populací vystupuje do popředí otázka po jeho vlivu na spoluutváření identity majitele. Následně jsme se věnovali otázkám, zda toto komunikační médium zvyšuje bezpečí svých majitelů, resp. pocit rodičovské kontroly, tj. důvod, kvůli kterému je přístroj nejčastěji pořizován dětem a dospívajícím (2.3.2). Poté jsme zkoumali dopady mobility na změnu chování a trávení volného času uživatelů (2.3.3) a s tím související potřebu vytváření nových norem (2.3.4). V závěrečné části jsme zkoumali možné dlouhodobé dopady používání komunikačních médií, potažmo mobilního telefonu. Dle Thompsona (2004) vytváří rozvoj těchto médií nové formy jednání a interakce a nové druhy sociálních vazeb, jež se už ve své podstatě liší od těch, které vznikaly při interakci tváří v tvář, převažující v komunikaci po většinu předchozích dějin lidstva. Současně se vytváří nové styly komunikačních výměn a funkcí, které tato naplňuje v životech svých uživatelů: spolu se zhušťováním informací a narůstající mobilitou dochází k transformaci komunikace, respektive účelům, k jakým je MT využíván. A do této oblasti jsme si položili naši výzkumnou otázku: Jaké komunikační změny mohou být navozeny používáním mobilních telefonů? Jaké hranice jsou překračovány a jaké nové jsou utvářeny?

37

2.4.

Interpersonální vztahy v období adolescence

Vzhledem k tomu, že obzvláště silnými uživateli MT jsou především dospívající, rozhodli jsme se zaměřit naši pozornost na zkoumání jejich komunikačních vzorců chování používání mobilního telefonu. Základními oblastmi vztahů adolescentů jsou vztahy s rodiči a s dalšími blízkými osobami (Macek, Lacinová, 2006). Zaměříme se na tři významné typy vztahů adolescentů: s rodiči, vrstevníky a partnery28. Přistupme nyní k charakteristice naší zkoumané věkové skupiny a jejích způsobů užívání MT.

2.4.1.

Základní teze

Období adolescence představuje druhou fázi relativně dlouhého časového úseku dospívání. Trvá přibližně od 15 – 20 let s určitou individuální variabilitou (Vágnerová, 2000)29. V naší práci se budeme zabývat úzce vymezeným obdobím adolescence – středoškolským obdobím, tj. věkem ohraničeným 18 lety a obdobím ukončování středoškolského vzdělání. Někdy je tato perioda nazývána pozdní adolescencí (Macek, 1999), respektive tvoří její první polovinu. Období adolescence je běžně chápáno jako tranzitivní stádium ve smyslu přechodu od období nutné závislosti na druhých lidech (zpočátku neuvědomované, ale v procesu vývoje stále více reflektované) do stadia relativní nezávislosti na druhých lidech charakteristického pro dospělost (Macek, tamtéž). Mezi hlavní vývojové úkoly30 patří zejména uvolnění z přílišné závislosti na rodičích a navazování diferencovanějších a významnějších vztahů k vrstevníkům obojího pohlaví. Macek a Lacinová (2006) upozorňují, že se mění kvalita interpersonálních vztahů. V běžném každodenním životě mladých lidí vzrůstá důležitost zábavy a relaxace a v důsledku toho se posiluje i hodnota nezávazných vztahů. 28

Toto rozdělení se může zdát poněkud umělé - partneři obvykle spadají do vrstevnické skupiny. Domníváme se však, že tento typ vztahu, respektive komunikační vzorce v něm, budou kvalitativně odlišné, a proto jsme se rozhodli je zkoumat odděleně a rozšířit tak klasické dělení o další, třetí skupinu. 29 Dle současných výzkumů se dnešní vysokoškolští studenti subjektivně řadí mezi adolescenty, v případě této skupiny by se tedy horní hranice posouvala dokonce o několik let. 30 V této souvislosti Macek (1999) dále zmiňuje následující vývojové úkoly: přijetí vlastního těla, kognitivní komplexita, flexibilita a abstraktní myšlení, uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích, změna vztahů k dospělým, získání představy o ekonomické nezávislosti, získání zkušeností v erotickém vztahu, rozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností, ujasnění si hierarchie hodnot.

38

„Interpersonální vztahy dospívajících se více diferencují a rozšiřují. Mezi faktory, které mají vliv na kvantitativní růst, patří zejména nové zájmové aktivity adolescentů, rozvoj cestování, více času věnovaného zábavě, více volného času stráveného přáteli, vyšší mobilita studentů, využívání nových informačních technologií umožňujících navazování vztahů nejen v reálném, ale i ve virtuálním sociálním prostředí atd.“ (Macek, Lacinová, 2006: 17-18)

Nová kvalita interpersonálních vztahů je jednou ze základních psychosociálních charakteristik adolescence. I když je proces osamostatňování a diferenciace vztahů a vazeb během socializace kontinuální, období dospívání je v mnohém klíčové pro převzetí pozdějších dospělých rolí – partnerských, přátelských i profesních. Pro toto období jsou podstatné vztahy s rodiči a jinými autoritami, vztahy s vrstevníky, potažmo vztahy partnerské (Macek, 1999).

2.4.2.

Vztahy s rodiči

Vztahy k rodičům, respektive k autoritám, mají odlišný význam než vztahy k vrstevníkům. Rodina poskytuje základní citovou jistotu, bezpečí ve všech událostech, útočiště, k němuž lze utéci v situacích ohrožení a bolesti. Čím hlubší, jistější, méně konfliktní jsou vztahy, které dítě k rodičům navázalo, tím snáze probíhá i celý proces emancipace nutný pro osobní zrání. Ani v optimálních podmínkách není uvolňování dítěte z pout rodiny vždy snadné, tím obtížnější je při nepochopení rodičů pro tento vývojový úkol. Mnozí rodiče dítě „nechtějí ztratit“ a zejména matky se snaží udržet dosavadní závislost dítěte na nich, jiní naopak nutí dítě do předčasné samostatnosti, pro kterou ještě nedozrálo. V případě rodiny tedy u dospívajícího často dominuje snaha o „zrovnoprávnění“ vlastní pozice, o revizi současných

vztahů

směrem

k osamostatnění

se,

byť

v mnoha

případech

pouze

psychologickému a sociálnímu, protože většina adolescentů zůstává finančně závislá na rodičích. Za normálních podmínek si však dospívající i přes svou touhu po emancipaci udržují pozitivní vztahy k rodičům, ať je jakkoli kritizují a odmlouvají jim. Konflikty vznikají většinou kolem specifických pravidel, zákazů a příkazů, které dospívající pokládají za neodůvodněné a příliš omezující. Proces separace ze závislosti na rodině by měl být v tomto období ukončen (Langmeier, Krejčířová, 1999, Macek, 1999).

39

2.4.3.

Vztahy s vrstevníky

„Adolescent se v mnohem větší míře než doposud stává autorem vlastního života, velmi mu záleží na jeho jedinečnosti a autentičnosti. Současně však zažívá silnou potřebu identifikace s některou skupinou, komunitou či subkulturou svých vrstevníků…“ (Macek, Štefánková, 2006: 28)

Stejnou měrou, s jakou se dospívající emancipuje od rodiny, navazuje zpravidla nové a diferencovanější vztahy k vrstevníkům. Tyto vztahy mu dávají jistotu, kterou ztrácí odpoutáváním od rodiny, ale připravují ho také pro nové, trvalé emoční vztahy v dospělosti. Vrstevnický vztah je unikátní a svým způsobem těžko zastupitelný typ vztahu. Umožňuje vzájemné poskytování názorů, pocitů a vzorců chování, „zkoušení“ bez větších závazků. Vrstevníci plní funkci komunikační a interakční platformy, kde může dospívající testovat sám sebe. Členstvím ve vrstevnické skupině dospívající také získávají sociální status a pocit vlastní hodnoty. Maximum času je věnováno nezávaznému povídání. Přátelé a kamarádi poskytují unikátní informace, vztahy jsou prostorem pro získání a testování vlastní sociální kompetence a hodnoty. Nezařadí-li se adolescent do nějaké vrstevnické skupiny, pociťuje to často jako sociální stigma (Langmeier, Krejčířová, 1999, Macek, 1999, Vágnerová, 2000).

2.4.4.

Vztahy s partnery

Dalším aspektem vývoje v adolescenci je navazování a rozvoj partnerských či romantických vztahů, jejichž důležitost se spolu s pokračujícím dospíváním výrazně zvyšuje. Jak uvádí Lacinová a Michalčáková (2006: 56), definovat ranně partnerské vztahy dospívajících je značně obtížné vzhledem „k široké variabilitě chování jedinců“. Tyto vztahy na sebe mohou brát velice odlišnou podobu, od prvních pokusů na milostném poli vyznačujících se krátkodobým trváním a relativně rychlou fluktuací, přes společné trávení volného času a sdílení volnočasových aktivit až k přijetí dlouhodobého závazku plnohodnotného partnerského vztahu. Partnerské či romantické vztahy se vyznačují značnou výjimečností. Pouze v nich je možné získat zkušenost se specifickým chováním, např. sexuální chování, nevěra či rozchod, které se v jiných typech vztahů neobjevuje. „Adolescenti se v oblasti romantických vztahů teprve orientují a učí se v nich reagovat, vycházet s partnerem, ale také zacházet se svými prožitky a chováním“ (Lacinová, Michalčáková, 2006: 64).

40

Dospívající však postupně dozrávají k naplnění partnerského vztahu, zahrnujícího i sexualitu. Potřeba partnera opačného pohlaví už není jen sekundárním projevem sociálního tlaku a potřeby uchovat si prestiž ve skupině vrstevníků jako v pubertě. Stává se skutečnou potřebou, která má několik úrovní – psychickou, sociální a tělesnou. Tento psychosexuální vývoj neprobíhá izolovaně od uspokojování dalších potřeb, především potřeby blízkosti, bezpečí a intimity, resp. potřeby vzájemného vztahu, který je založen na porozumění a spolupráci. V pozdní adolescenci se partnerské vztahy stávají přirozeně stabilnější a dlouhodobější. Intimní vztahy bývají často na této úrovni tabuizovány a nikdo cizí v nich nemá co pohledávat (Langmeier, Krejčířová, 1999, Macek, 1999, Vágnerová, 2000).

2.4.5.

Shrnutí

V období adolescence dochází k podstatným změnám ve třech oblastech vztahů. V rodinných vztazích (1) dochází k separaci a transformaci vztahů dítě versus rodiče, vně rodiny k navazování významnějších vztahů s vrstevníky (2), respektive s vrstevnickou skupinou, a ke vzniku a rozvoji romantických či partnerských vztahů (3) ve smyslu společného trávení volného času, sdílení potřeby intimity, blízkosti a jistoty. Tyto změny se promítají také do komunikace dospívajících. Jejich možné projevy v komunikaci skrze médium mobilního telefonu popíšeme v následující kapitole.

41

2.5.

Specifika adolescentních uživatelů mobilních telefonů

Adolescentní mobilní komunikace je odlišná od komunikace dospělých (Kasesniemi, Rautiainen, 2002): její integrální součást tvoří diversifikované konvence textování, hraní mobilních her a další aspekty. Na internetu založené komunikační kanály se často stávají součástí nově psané komunikační kultury mladých lidí. Zdá se, že dospívající používají nové komunikační kanály výběrově a množství možností je inspiruje k tvoření vlastní multimediální komunikace. Mante a Piris (2002) vycházejí z mezinárodního komparativního výzkumu o používání mobilních telefonů mezi dospívajícími EURESCOM P903 a dospěli k následujícím závěrům zobecnitelným na evropskou adolescentní populaci: mezi dospívajícími je vyšší množství vlastníků MT než v ostatních skupinách (1), SMS tvoří integrální součást kultury mladistvých, kteří jsou jejími hlavními uživateli (2), typické je excesivní hraní her na telefonu (3), enormní význam MT ve vrstevnické skupině (4), silná touha po personalizaci: nadměrné používání výměnných krytů, melodií a obrázků (5), dominantní je použití na krátkou vzdálenost – vztahová síť je velmi blízko, ve stejné škole, v sousedství apod. (6). Nyní se pokusíme shrnout uvedené poznatky o používání média mobilního telefonu dospívajícími a vztáhnout je na výše uvedené tři skupiny blízkých vztahů dospívajících: s rodiči, vrstevníky a partnery.

2.5.1.

Komunikace s rodinou

Využijeme-li Lingova (2002) teoretického rámce, můžeme vyvozovat, že používání telefonu za účelem komunikace s rodiči v tomto období má obvykle instrumentální funkci. Rodiče vnímají telefon jako prostředek kontroly a dohledu nad svými potomky a tedy jako pomůcku přispívající k dobrému rodičovství. Lueck a Freeman (2002, cit. dle Morley, 2003) ve svém kalifornském výzkumu „Doing Family in Silicon Valley“ popisují svět, v němž se nové formy elektronické komunikace staly fundamentální infrastrukturou rodinného života. Toto je dle autorů specifickým rysem zaměstnaných dvoukariérových manželství střední třídy žijících jasně časově strukturované životy, kde rodiče musejí neustále balancovat mezi kontradiktorními požadavky práce a rodiny. V takové situaci je otázka vyzvednutí dítěte z kroužku či školy (mikro-koordinace) vyjednávána účastníky každodenně v pohybu skrze

42

mobil či jiné elektronické médium. Podle Luecka a Freemana žijeme ve světě, ve kterém virtuální rodičovství nese část břemene péče o děti a kde udržování elektronického kontaktu s dítětem (vítání je doma textovými zprávami, doufajícími, že mělo pěkný den atd.) je jedním ze znaků dobrého rodičovství. Jak již bylo zmíněno výše, adolescence je nicméně obdobím, kdy je pozornost upřena na vrstevnickou skupinu a kontakt s rodiči eliminován, přestože rodiče kupují telefon dětem z bezpečnostních důvodů anebo z důvodů větší kontroly nad nimi. Dospívající mohou dokonce dostupnost použít jako argument, když vyjednávají koupi přístroje s rodiči, i když skutečným důvodem je touha být v kontaktu s přáteli. Dospívající oscilují mezi závislostí a nezávislostí na rodičích a přejí si zůstat s nimi v kontaktu, ale ne vždy takovýto rodičovský zájem být součástí jejich sociálního prostoru ocení (Kasesniemi, Rautiainen, 2002). Mobilní telefon v tomto modu tvoří personalizovaný komunikační kanál pro dospívající. Produkuje podobnou komunikační síť jako např. pevná linka, ale s tím podstatným rozdílem, že nyní bez dohledu rodičů. Domníváme se, že tato komunikace umožňuje dospívajícím únik z „veřejné“ rodinné sféry do intimní sféry jejich blízkých vztahů, tedy začít život, který je oddělený a vzdálený od rodinného života. MT umožňuje kontrolu interakcí a vztahů, které mohou být vytvářeny bez vědomí rodičů z křesla v obývacím pokoji. Rodiče tak mohou mít pocit kontroly nad dětmi, a ty si naopak vytváří samostatný oddělený svět nezávislý na jejich kontrole.

2.5.2.

Komunikace s vrstevníky

Široká adopce přístroje poukazuje na důležitost dostupnosti. Na rozdíl od dospělých, kteří se mohou cítit pod tlakem díky MT, dospívající touží po přístupu a interakci. Přijetí zprávy je potvrzením členství jedince ve skupině. Tedy je to příležitost, která si zasluhuje zvláštní pozornost. Být dosažitelný pro přátele a vědět, co zrovna dělají, je klíčové. Navíc člověk v ohrožující situaci může rychle mobilizovat pomoc široké sociální sítě skrze MT. Pro komunikaci s vrstevníky je podstatná tzv. expresivní funkce (Ling, 2002), tj. udržování pocitu sounáležitosti skrz komunikaci emočních postojů. Tato expresivní funkce může zahrnovat věci jako řetězové zprávy, poznámky naznačující zájem u potenciálních partnerů, různé typy vtipů a dokonce i „haiku“, tj. (často poetická) zpráva, která má přesně 160 znaků. Na interpersonální rovině je SMS důležitým prostředkem pro filtraci komunikace – dovoluje reflexi při kompozici zprávy. V Goffmanových pojmech nepřímý způsob této

43

komunikace dovoluje člověku nachystat si „tvář“, tj. dovoluje člověku zvážit zamýšlený účinek dané zprávy. Na abstraktnější rovině znamená SMS komunikace potvrzení vztahu31. Je to typ sociální interakce, kde příjemce i odesílatel sdílejí běžnou, i když asynchronně sdělovanou zkušenost. SMS může být do jisté míry náhražkou posílání psaníček, která je intimnější a bezpečnější. Použití SMS k výměně sexuálních obsahů kombinované s fascinací tím, kdo mohl zprávu odeslat a komu ji lze poslat (sociální síť) dodávají této technologii silnou atraktivitu. Také to podtrhuje důležité aspekty života dospívajících – zkoumání sexuality a vývoj sociálně interakčních dovedností. SMS představuje extenzi vrstevnické skupiny, která je obvykle místem, kde se člověk učí jak zvládat kvazi-nedovolené činnosti a kde také nachází pomoc při definování hranic mezi správným a nesprávným (Ling, 2002, Mante, Piris, 2002, Kasesniemi, Rautiainen, 2002).

2.5.3.

Komunikace s partnery

Ve srovnání s konverzací tváří v tvář má telefonní hovor výhodu absence očního kontaktu, což může některé konverzace zjednodušovat. U SMS je tento efekt ještě výraznější, protože je zde více času přemýšlet o zprávě a příjemce nemůže činit závěry z tónu hlasu nebo z dalších fyzických indikátorů. To je důvodem premisy, že si partneři často vyměňují otevřenější či „intimnější“ textové obsahy skrze SMS než při komunikaci tváří v tvář. Mladým mužům dělá potíže vyznat své city partnerce z očí do očí, v situaci SMS jsou však mnohem méně zdrženliví (Oksman, Rautiainen, 2002). SMS komunikace může mít také výhody při oslovení potenciálního partnera. Tento kontakt má mnoho výhod oproti jiné komunikaci. Především umožňuje ukázat zájem, ale díky okleštěnosti situace neprojevit city v plné míře, tj. nebýt příliš čitelný, což poskytuje pocit větší jistoty a bezpečí (naopak možnost lhaní apod.). Odpadá nervozita, pocity trapnosti a podivný „small-talk“32 ať už s objektem zájmu či jeho rodiči. SMS zpráva umožňuje připravit si text dopředu, případně požádat kamaráda o radu. Pak putuje přímo k příjemci, čímž není nutné projevovat zájem před jinými osobami (kamarády, rodiči atp.) V případě pozitivní 31

Také je možné, že posílání a přijímání zpráv je zpředmětněním popularity. Čím více je člověk populární, tím více SMS dostává. Dospívající však musí být uživateli MT. Proto ti, kteří MT nevlastní, se ocitají vně skupiny. 32 “Small-talk” Oxfordský slovník (2002, Oxford University Press) definuje jako slušnou konverzaci o běžných a nedůležitých věcech (např. o počasí), která je primárně určená k „zaplnění času“ obvykle při zvláštních příležitostech (oslavy, ale také např. vyzvednutí dívky u jejích rodičů).

44

odpovědi je možné začít komunikovat synchronněji. Naopak v případě odpovědi negativní je možné situaci zvládnout transformací významu zprávy do hravého nepodstatného obsahu a tak se, Goffmanovými slovy, elegantně stáhnout ze scény.

2.5.4.

Shrnutí

Díky mobilnímu telefonu lze saturovat vztahy rodičovské, partnerské či přátelské bez ohledu na prostor, který komunikující spojuje ať již pomocí hlasu, psané zprávy či obrazu. Narůstající obliba MMS zpráv nadto naznačuje – kromě preferované narcistní vizualizace – komunikační trend symbolické interakce na dálku. Fotografie instantně poslaná a přijatá supluje potřebu blízkosti a sdílení mnohem lépe a jednodušeji. Na obraz si lze lépe sáhnout a uvěřit mu. Zahraniční výzkumy naznačují posun u dospívajících a jejich způsobu používání mobilního telefonu. Spolu s instrumentálním způsobem si přisvojují expresivní užití přístroje a používají jej jako sociální prezentaci já. Tento jev pojmenoval Ling (2002) hyperkoordinací. Takováto adaptace telefonu vychází z jejich specifického životní období. Dospívající jsou častými uživateli SMS zpráv. Domníváme se, celkový charakter SMS komunikace má podporuje partnerskou či vrstevnickou výměnu otevřenějších či „intimnějších“ textových obsahů skrze SMS než při komunikaci tváří v tvář. Za další pozitiva lze považovat skutečnost, že jim nabízí cesty k rozvoji intimních vztahů a současně držet krok se společenským životem. Vztahy s rodiči bývají poznamenány konfliktem za nezávislost a svobodu. Domníváme se, že tato komunikace umožňuje dospívajícím únik z „veřejné“ rodinné sféry do „intimní“ sféry jejich blízkých vztahů, tedy začít život, který je oddělený a vzdálený od rodinného života. Mobilní telefon umožňuje kontrolu interakcí a vztahů, které mohou být vytvářeny bez vědomí rodičů z křesla v obývacím pokoji. Rodiče tak mohou mít pocit kontroly nad dětmi, a ty si naopak vytváří samostatný oddělený svět nezávislý na jejich kontrole.

45

3.

Výzkumná část: metodologická východiska

Co je pravda? Je někde tam venku? „Nevím, jestli dokážu říct pravdu, můžu pouze říct to, co vím.“(Yanow, Schwartz-Shea 2006)

3.1.

Výzkumný problém

V následující části se pokusíme popsat a analyzovat komunikační vzorce chování dospívajících, jejich vztah k mobilní komunikaci v každodenním životě, význam, který připisují mobilnímu telefonu a potencialitu změn v této komunikaci vztahující se k jejich blízkým - rodičům, vrstevníkům a partnerům. Studium média mobilního telefonu nabízí nesčetné množství metod, jakými lze uvedené teoretické koncepce zkoumat. Nejvýraznější dělení spočívá v rozlišení kvantitativního a kvalitativního přístupu, Yanow a Schwarz-Shea (2006) k němu nově přidávají také interpretativní přístup33. Rozhodli jsme se využít výhod smíšeného designu a použít více metod, které jsme se po společné konzultaci pokusili v rámci této práce propojit. Empirická část je tvořena třemi dílčími výzkumy: (1)

kvantitativním dotazováním sestávajícím ze screeningového dotazníku zaměřeného na používání mobilního telefonu a Eysenckova osobnostního dotazníku (EPI)

(2)

obsahovou analýzou osobních produktů, tj. SMS zpráv přijatých v rámci jednoho pracovního dne

(3)

kvalitativními

polostrukturovanými

rozhovory

zaměřenými

především

na

komunikaci v rodině a partnerských vztazích. Pozornost jsme zaměřili na dva nejvyužívanější způsoby komunikace prostřednictvím MT – volání a vyměňování SMS zpráv. Pomocí screeningového a osobnostního dotazníku jsme nejdříve charakterizovali zkoumanou populaci a vytvořili si celkovou představu o míře a oblastech zájmu o dané médium. Na základě těchto výstupů jsme revidovali hypotézy pro obsahovou analýzu SMS zpráv a otázky pro polostrukturované rozhovory. Tyto byly dále

33

Interpretativní metody jsou založeny na předpokladu, že žijeme v sociálním světě, který je charakteristický možností mnohočetných interpretací. V tomto světě neexistují “hrubá” data, jejichž význam by byl nezpochybnitelný.

46

ověřovány v pilotní studii a předvýzkumu. Předmětem dalšího sběru a analýzy dat byly krátké textové zprávy přijaté v průběhu jednoho pracovního dne a polostrukturované rozhovory. Tyto výzkumy spolu úzce souvisí, pokusili jsme se triangulovat jednotlivé metody tak, abychom stejný problém mohli popsat pomocí více metod. Tímto způsobem jsme se snažili podpořit validitu a reliabilitu zkoumání. Nyní popíšeme jednotlivé metody pro větší přehlednost samostatně, ve výsledcích a při interpretaci dat se však pokusíme získané poznatky vzájemně propojit. Interpretace výsledků budeme strukturovat do kapitol označených jednotlivými výzkumnými otázkami, v nichž se pokusíme provázat co nejpřehledněji získané poznatky a souvislosti z provedených dílčích výzkumů.

3.2.

Výzkumné otázky

Na počátku této práce byla snaha zjistit, zda médium mobilního telefonu ovlivňuje komunikaci dospívajících. Chtěli jsme ohnisko výzkumu zaměřit na komunikaci v interpersonálních vztazích. Při analýze sběru kvantitativních dat vyvstala potřeba více specifikovat některé otázky. Změnili jsme proto otázky č. 3 a 5 a přidali otázku č.234. Konečná podoba výzkumných otázek byla následující: (1) Jak používají dospívající mobilní telefon v každodenním životě? (2) Jaký význam je připisován mobilnímu telefonu v populaci dospívajících? (3) Transformuje používání mobilního telefonu hranice v rodinných vztazích ve smyslu distance (od rodičovské kontroly)? (4) Jaká jsou specifika mobilní komunikace ve vrstevnických vztazích? (5) Transformuje používání mobilního telefonu komunikaci v partnerských vztazích z hlediska otevřenosti a intimity?

34

V interpretativním metodologickém rámci je tento postup možný (Yanow, Schwarz-Shea, 2006). Např. na rozdíl od typického kvantitativního výzkumného postupu, který je spíše lineární a postupuje jasně od teorie, přes výzkumnou otázku, hypotézy, proměnné k vztahům mezi proměnnými a závěru, umožňuje pracovat v hermeneutickém kruhu, tj. lze začít prakticky v jakémkoli bodě výzkumu a postupně ho utvářet dle aktuálních či nových potřeb. Je tedy možné měnit výzkumnou otázku či v průběhu přidávat nové metody.

47

3.3.

Výběrový soubor

Stávající výzkumy naznačují, že věková skupina, která je na působení „nových elektronických médií“ a tedy i mobilního telefonu obzvláště citlivá, jsou dospívající. Rozhodli jsme se zkoumat stadium pozdní dospělosti. Za tímto účelem jsme oslovili vedení všeobecného gymnázia v Boskovicích, které nám umožnilo provést sběr kvantitativních dat v rámci výuky základů společenských věd. Výběrový soubor zahrnoval populaci studentů třetího ročníku všeobecného gymnázia ve věku 17 a 18 let. Tvořilo jej 76 dospívajících, 24 studentů a 52 studentek. Všichni se zúčastnili kvantitativního sběru dat. Tento soubor byl dále modifikován pro potřeby navazujících metod zkoumání (viz jednotlivý popis metod). Výsledky našeho výzkumu jsou reprezentativní pro studenty gymnázia v Boskovicích ve věku pozdní dospělosti.

3.4.

Metody a techniky

3.4.1. 3.4.1.1.

Dotazníkové šetření Obecná charakteristika metody

Tato kvantitativní metoda sběru dat byla použita především k získání základních informací o zkoumané populaci. Dříve než se seznámíme s výzkumným vzorkem a použitými technikami, stručně ji popíšeme. Dotazník je standardizovanou technikou, mezi jejíž základní charakteristiky patří, že používá striktně jednotné podněty a také odpovědi jsou často omezeny na volbu z předem připraveného souboru kategorií (Disman, 2000). Vzhledem k tomu, že kvantitativním výzkumem testujeme skupinu a ne jednotlivce, je analýza prováděna na kumulovaných datech o mnoha jedincích a tato data můžeme kumulovat jen tehdy, jsou-li totožná. Nezbytnou podmínkou proto je, aby alespoň otázky (stimuly) byly jednotné. Uzavřené otázky musí splňovat některá formální kritéria: kategorie použité pro uzavřené otázky musí představovat soubor vyčerpávající všechny možné alternativy odpovědi (1), všechny kategorie se musí vzájemně vylučovat, nesmí být možné zařadit odpověď do více než jedné z kategorií (2). Vyhovět prvnímu požadavku je relativně snadné. V některých případech je možné přidat alternativu „jiná odpověď“ a tu pak analyzovat, případně vytvořit novou 48

kategorii a překódovat35. Při plnění druhého požadavku existuje nebezpečí především tehdy, když zvolíme příliš široké kategorie, případně riziko vzniku možnosti jedné odpovědi na dvě a více otázek najednou, tedy „dvouhlavňové otázky“ (Disman, 2000). Surynek (2001) zdůrazňuje předpoklad zachování anonymity respondentů: Nejen u choulostivých tabuizovaných témat, ale i tam, kde lze předpokládat, že se u respondentů vyskytnou obavy, že by mohly být jejich odpovědi zneužity, je třeba, aby byla zajištěna jejich stoprocentní anonymita. Pokud je slibována anonymita, pak nesmí být za žádných okolností porušena tím, že tajným kódem, číslem nebo jakkoli jinak lze identifikovat jméno respondenta a spojit ho s konkrétním dotazníkem.

3.4.1.2.

Konkrétní použití metody

Pomocí této metody jsme se pokusili zjistit, jaký je vztah dospívajících k mobilní komunikaci v každodenním životě. Připravili jsme dotazníkovou baterii sestávající ze dvou technik: screeningového dotazníku a Eysenckova osobnostního dotazníku (EPI), zkrácené varianty EPQ-R. Data z těchto dotazníků nám umožnila učinit si celostnější obraz o zkoumané populaci a definitivně přeformulovat některé dílčí předpoklady. Eysenckův osobnostní dotazník (Eysenck Personality Inventory) pochází z roku 1964 a patří mezi nejrozšířenější testové metody na celém světě. Je používán v základním i aplikovaném výzkumu, pro klinické i poradenské účely. Eysenck byl přesvědčen, že faktory introverze a neurotičnosti (lability) umožňují popsat osobnost lépe než jiné faktory. Dával je do souvislosti se čtyřmi klasickými temperamenty. EPQ-R zjišťuje tři základní rysy osobnosti – extroverzi-introverzi, neuroticismus (emoční labilita a stabilita) a psychoticismus. Na škále od 0 do 12 popisuje daný charakterový rys, respektive v jaké míře je zastoupen.36 Otázkami ve screeningovém dotazníku jsme zjišťovali informace týkající se vlastnictví, formy získání a finančních nákladů souvisejících s užíváním mobilních telefonů, dále využívanost a důležitost jednotlivých funkcí a parametrů pro uživatele. Zvláštní pozornost byla věnována komunikaci prostřednictvím SMS, zajímalo nás, jak často, komu a kdy jsou posílány SMS zprávy, jaké funkce jejich vyměňování naplňuje a srovnání vhodnosti, výhod a 35

To jsme také u několika otázek provedli. Původně jsme měli v úmyslu porovnat výsledky z EPQ-R s ostatními kvantitativními daty a prozkoumat, jak temperamentové rysy, respektive rys lability ovlivňují komunikaci skrze mobilní telefon. Na to byl však náš výběrový soubor příliš malý, a proto jsme od tohoto úmyslu později upustili. Dále jsme využili výsledků při výběru respondentů do strukturovaných rozhovorů (viz níže) – snažili jsme se o získání co nejrozmanitějšího výběrového souboru. Také jsme hledali motivační činitel pro naše respondenty. Možné etické pochybnosti jsme se snažili rozptýlit osobním předáním výsledků a jejich interpretací. 36

49

nevýhod volání a posílání SMS obecně (úplná verze screeningového dotazníku je uvedena v příloze III.).

3.4.1.3.

Sběr a zpracování dat

Dotazníky byly administrovány v hodině základů společenských věd ve všech třídách třetího ročníku všeobecného gymnázia, zadání a sběr dat trvalo vždy 45 minut. Za pečlivé vyplnění dotazníků a celkovou účast na výzkumu bylo respondentům přislíbeno vyhodnocení dat z osobnostního dotazníku, které jim bylo předáno při následující části sběru dat (přijatých SMS zpráv, viz níže) za čtrnáct dní. Návratnost dotazníků byla díky zmiňovaným okolnostem 100 procent. Validita dotazníkové metody není obecně považována za vysokou (Disman, 2000), ale vzhledem k míře návratnosti v našem vzorku se domníváme, že v tomto případě byly požadavky reprezentativity dodrženy. Dotazníky byly anonymní, pouze kvůli návaznosti na další metody měly v záhlaví uvedenu přezdívku37. Pomocí této přezdívky bylo možné spojit obdržené SMS zprávy s dotazníkem při dodržení požadavku zachování anonymity38. Respondenti mohli svou přezdívku změnit, pokud chtěli, a několik jich tak učinilo. Označení pomocí přezdívky se ukázalo jako prozíravé, protože studenti se tím pobavili a zvýšila se jejich chuť spolupracovat na výzkumu. Rovněž jsme vycházeli z předpokladu, že emočně zabarvené slovo je snadněji zapamatovatelné než např. číselný kód, a proto se pravděpodobnost, že si ho respondenti zapamatují pro další část sběru dat, zvýší. Takto získaná data byla zpracována statistickou analýzou v programu SPSS, vzhledem k velikosti výzkumného souboru (76 administrovaných dotazníků) je však třeba upozornit, že pro induktivní statistickou analýzu není tento vzorek dostatečně obsáhlý (Ferjenčík, 2000). Výzkum je reprezentativní pro zkoumanou populaci studentů třetího ročníku boskovického gymnázia a zobecnění na širší populaci je třeba provádět jen velmi opatrně.

37

Přezdívky pocházely z rostlinné říše, z kategorií ovoce a zeleniny. Pomocí přezdívek jsme také mohli dále oslovit vybrané respondenty pro rozhovor – jejich totožnost jsme se dozvěděli až poté, co sami souhlasili. Domníváme se tedy, že v tomto případě se podařilo skloubit etická pravidla s potřebami výzkumu. 38

50

3.4.2. 3.4.2.1.

Obsahová analýza SMS zpráv Obecná charakteristika metody - kvantitativní a kvalitativní

obsahová analýza

Metoda obsahové analýzy byla použita především k zodpovězení výzkumných otázek č. 4 a 5, které byly rozpracovány do několika podotázek a následně hypotéz. Než přistoupíme k popisu procesu sběru dat a operacionalizaci hypotéz, přiblížíme si nejdříve princip této metody, který spočívá v pojmenování a třídění analytických jednotek ze vzorku přijatých sdělení, což nám umožní přesně popsat výzkumný materiál, vymezit proporce mezi jednotlivými aspekty předložených teoretických konceptů a zpochybnit marginální či nepřesné předpoklady a soudy. Disman (2000) charakterizuje obsahovou analýzu jako metodu, která umožňuje převod verbální komunikace do měřitelných proměnných za vysoce systematického, strukturovaného a selektivního zkoumání vybraných znaků s akcentem na jejich intersubjektivní ověřitelnost. Systematické zkoumání znamená, že všechny mediální obsahy se zpracují stejným způsobem a intersubjektivní ověřitelnost, že při aplikaci stejných metod jinými osobami budou získány tytéž výsledky. Splněním těchto podmínek dochází k prověření reliability výzkumu, tzn. že výsledky obsahové analýzy budou konstantní v čase a reprodukovatelné. Hlavní předností kvantitativní obsahové analýzy je možnost zpracovat široké množství textů, v našem případě SMS zpráv, a podrobit je statistické analýze. Vzhledem k nemálo omezením tohoto přístupu jsme se pro následující část rozhodli využít aplikace kvalitativní obsahové analýzy dle Siegfrieda Lamneka (1995) a Philippa Mayringa (1997). Kvalitativní metoda na rozdíl od metod kvantitativních, které se zakládají na principu objektivní, systematické a kvantitativní deskripce odhaluje, jakým způsobem je problematika prezentována, její diskurz a další latentní obsahy komunikace (Lamnek 1995). Na rozdíl od kvantitativní obsahové analýzy, kdy sbíráme jen data, která potřebujeme k testování hypotéz, v její kvalitativní variaci sbíráme co nejširší okruh dat, ve kterém se snažíme nalézt struktury či pravidelnosti nebo naopak výjimky, které se v nich vyskytují. V souladu

s Lamnekovým

přístupem

(1995)

jsme

kladli

důraz

na „otevřenost, komunikativnost, přirozenost a schopnost interpretace“. Aspekt otevřenosti se vztahuje na vývoj teoretického konceptu. Na začátku nestojí předem formulované hypotézy a striktně definované kategorie, podle nichž se analyzovaný objekt hodnotí, ale jejich generalizace pokračuje i v průběhu výzkumu. Otevřenost stejně jako přirozenost je nutná při

51

popisu zvoleného postupu a především při interpretaci výsledků. Komunikativnost spočívá ve skutečnosti, že je analyzovaný materiál získáván procesem kvalitativního sběru dat v průběhu kvantitativního třídění do kategorií a kódování. A konečně schopnost interpretovat se dotýká poslední fáze výzkumu, tedy vyhodnocení výsledků analýzy v širších sociálních souvislostech.

3.4.2.2.

Konkrétní použití metody

Pilotní studie a předvýzkum Obsahová analýza SMS zpráv měla pomoci především odpovědět na výzkumné otázky č. 4 a 5 (a do jisté míry také na otázku č. 3), tj. jaká jsou specifika komunikace v partnerských a vrstevnických vztazích, případně v rodinné komunikaci. Při přípravě obsahové analýzy bylo již od počátku zřejmé, že bude obsahovat kvantitativní i kvalitativní způsob zkoumání dat. První kvantitativní část analýzy měla za cíl standardizovat a kvantifikovat proměnné a následně otestovat hypotézy vzešlé z pilotní studie39 dle metodologie popsané Berelsonem (cit dle Ferjenčík, 2000). Tento typ obsahové analýzy se snaží spolehlivě a opakovatelně postihnout realitu na základě předem definovaných výzkumných kategorií. V kvalitativní části jsme zamýšleli sledovat specifické aspekty komunikace, jako např. humor, ironii, nadsázku, patologické rysy, prvky poezie, příběhu apod. Dále také možnou mikro-koordinační (nadbytečnou) funkci SMS komunikace40. V kvantitativní analýze jsme sledovali především co, jak a komu je komunikováno pomocí SMS zpráv. Zkoumanou otázku jsme rozdělili do několika podotázek: Kdo, s kým, jak a o čem komunikuje prostřednictvím SMS? Jak se liší komunikace dospívajících s jejich vrstevníky, partnery a rodiči? Jaké funkce naplňuje vyměňování krátkých textových zpráv v (interpersonální) adolescentní komunikaci? Po stanovení základní výzkumné otázky a výběrového souboru jsme formulovali pracovní hypotézy. Možnost jejich ověřování na daném vzorku výběrového souboru jsme

39

Vzhledem k intimitě zkoumaných sdělení jsme provedli pilotní studii s cílem ověřit potencialitu získání dat, tedy ochotu respondentů podělit se o své SMS zprávy, které tvoří jedinečnou součást jejich intimní komunikace. Pilotní studie rovněž poskytla vodítko k některým hypotézám, které představíme dále. 40 Je třeba zdůraznit, že dělení na kvantitativní a kvalitativní část pouze strukturuje popis metodologického procesu, ve skutečnosti obě fáze probíhaly souběžně a byly přizpůsobeny potřebám výzkumu, které určoval zvolený typ média, tzn. mobilní telefon, a závěrečná interpretace dat bude úzce propojovat výsledky obou zmíněných přístupů.

52

ověřili v pilotní studii41. Ve shodě s Dismanem (2000:121) jsme náhodně zvolili baterii sdělení na základě teoretických znalostí přiřazených indikátorů. Zjistili jsme, že takto zvolený vzorek nereprezentuje všechny oblasti komunikace, které jsou syceny skrze posílání SMS, protože respondenti mají tendenci si ukládat pouze pro ně signifikantní zprávy, a proto by podstatná část sdělení byla odfiltrována. Rozhodli jsme se, že budeme zkoumat všechny zprávy přijaté v průběhu jednoho všedního dne. Zvažovali jsme také, zda zkoumat pouze přijaté, pouze odeslané zprávy nebo obojí. Požádali jsme tedy respondenty o provedení zápisu obou zpráv, tj. přijatých i odeslaných. Ukázalo se, že přepis přijatých, tedy „cizích“, zpráv nebyl pro respondenty zdaleka tak problematický jako poskytování zpráv jejich vlastních. Respondenti sami opakovaně reflektovali zábrany a neochotu před tímto úkolem a tak jsme se po zvážení rozhodli do analýzy zařadit pouze přijaté SMS. Přezkoumané a doplněné hypotézy a proměnné se staly základem pro realizaci předvýzkumu42, který vnesl nové poznatky nejen do kvantitativní, ale i do kvalitativní části obsahové analýzy. Předvýzkum jakožto „test pracovních nástrojů“ (Disman 2000: 125) jsme prováděli na širším vzorku než pilotní studii, ve které jsme sběr příspěvků prováděli pomocí techniky sněhové koule. O poskytnutí všech přijatých zpráv v průběhu jednoho pracovního dne jsme požádali skupinu deseti studentů prvních a druhých ročníků Fakulty sociálních studií. Byli jsme si vědomi, že se jedná o značně senzitivní požadavek, a tak byli všichni zúčastnění důsledně ujištěni o anonymitě vztahující se k jejich sdělení. Identický postup jsme praktikovali později v samotném výzkumu, kdy se respondenti identifikovali pouze pomocí přidělené přezdívky a jejich totožnost tak zůstala utajena. Konečnou verzi obsahové analýzy spolu s hypotézami a jejich operacionalizací si představíme nyní a dále v kódovacím klíči a při interpretaci výsledků.

Hypotézy a operacionalizace Na základě pilotáže a předvýzkumu, který jsme prováděli za účelem vhledu do komunikačních struktur a konstruování hypotéz, jsme definovali následující hypotézy, jejich proměnné a indikátory, pomocí nichž budeme ověřovat jejich platnost. Rozdělili jsme je do čtyř oblastí: komunikace s rodiči (1), vrstevnická (2), partnerská (3) a analýza genderových rozdílů (4). I. Komunikace rodiče versus děti

41

Sběr dat pro pilotní studii proběhl v červenci 2004, 10 náhodně oslovených respondentů bylo požádáno a přepis pěti SMS zpráv. 42 15.10.2004

53

H1 Rodiče s dětmi komunikují pomocí SMS minimálně. Tato komunikace má převážně mikro-koordinační charakter. Vycházíme z Lingovy teorie hyper-koordinace (viz str. 30), jejíž součástí je dle autora tzv. mikro-koordinace, která má jednoznačně operační či instrumentální charakter, a expresivní komunikace, která je zaměřena na sdílení či komunikování emocí. Také podle ostatních autorů (Lorente 2002, Mante, Piris, 2002, Kasesniemi, Rautiainen, 2002) SMS komunikace dospívajících s rodiči má převážně operační charakter, emoční rovina se příliš neprojevuje. Porovnáme četnosti zpráv s proměnnou „odesílatel“ a „funkce“. Předesíláme, že proměnnou „funkce“ budeme sledovat i v dalších hypotézách. Rozdělíme zprávy dle funkce na kategorie: instrumentální – např. „kup mléko“ (1), expresivní, tj. emoční obsah, kde dále rozlišujeme kategorii pozdravu (2), „popovídání si“ (3) romantickou (4) a řetězovou zprávu (5); další kategorii budou tvořit zprávy se smíšeným obsahem (6).

II. Komunikace ve vrstevnické skupině H2 Většina (více než polovina) zpráv bude směřovat do vrstevnické skupiny. Vycházíme z obecné charakteristiky základních rysů chování věkové skupiny dospívajících (Macek 1999, Kasesniemi, Rautiainen, 2002) (viz str. 39), která se v tomto období nejčastěji vztahuje ke své peer skupině, tedy vrstevníkům v rámci procesu odpoutávání se od rodiny a rozvoje identity. Porovnáme četnosti zpráv s proměnnou „odesílatel“ (rodiče, partneři, kamarádi, jiní).

H3 Obsahem zpráv bude jak mikro-koordinační tak expresivní komunikace. Domníváme se, že na rozdíl od komunikace s rodiči bude vrstevnická interakce zaměřena jak na naplnění instrumentální, tak expresivní či emoční funkce komunikace. Její významnou součást budou tvořit výměny za účelem udržování kontaktu (keep in touch) mezi zúčastněnými (viz H1 Lingova teorie hyper-koordinace). Porovnáme četnosti zpráv s proměnnou „odesílatel“ a „funkce“.

H4 Nejvíce sdělení se bude vyskytovat ve večerních hodinách. Předpokládáme, že SMS komunikace v podvečer saturuje funkci naplnění volného času, zábavy či „popovídání si“ (Tomlinson, 2001, Ling, 2001, Ling, Yttri, 2002) a také skrze médium mobilního telefonu umožňuje uspokojení pocitu sounáležitost a blízkosti. Za večerní hodinu považujeme čas od 17:00. Porovnáme četnosti zpráv s proměnnou „doba přijetí“. 54

III. Komunikace dospívající versus partneři H5 Velká část přijatých zpráv bude pocházet od partnera/partnerky. Tyto zprávy budou mít převážně emoční charakter a budou saturovat funkci expresivní. (viz H1 Lingova teorie hyper-koordinace, též Kasesniemi, Rautiainen 2002) Domníváme se, že dospívající komunikují skrze SMS především s partnery a tato komunikační funkce má převážně charakter „popovídání si“ a současně substituuje pocit blízkosti, např. při sdělování zpráv „na dobrou noc“. Porovnáme četnost zpráv s proměnnou „odesílatel“ a „funkce“.

H6 V partnerské komunikaci se nebudou zprávy z hlediska funkce od mužských a ženských odesílatelů lišit. Domníváme se, že na rozdíl od komunikace ve vrstevnické skupině, funkce, délka i forma zpráv od ženských i mužských odesílatelů – partnerů – budou totožné. Tuto hypotézu budeme verifikovat analýzou četnosti zpráv s proměnnou „pohlaví“ „funkce“, „délka“ a „odesílatel“. IV. Genderové rozdíly: H7 Bude existovat rozdíl ve frekvenci mužských a ženských SMS. Vycházíme z teze komunikačních stereotypů (Nakonečný, 1999, Plaňava 2000), podle které ženy obecně víc komunikují než muži. Budeme měřit četnosti proměnné „pohlaví“ a „odesílatel“.

H8 Bude existovat rozdíl v délce zpráv od mužských a ženských odesílatelů. Domníváme se, že zprávy určené vrstevníkům budou od žen odesílatelek delší než od mužů odesílatelů. Porovnáme průměrné hodnoty proměnné „odesílatel“, „délka zprávy“ a „pohlaví“.

H9 Mužské zprávy určené vrstevníkům budou častěji zaměřené na mikro-koordinační funkci (informačně koordinační funkci) než na expresivní. Domníváme se, že muži mezi sebou častěji komunikují za instrumentálně koordinačním účelem. Porovnáme hodnoty proměnných „odesílatel“, „pohlaví“ a „funkce“.

55

H10 Ženské zprávy budou častěji zaměřené na expresivní funkci než na mikrokoordinační. Domníváme se, že ženy mezi sebou častěji komunikují za účelem „popovídání si“, udržování přátelských vztahů. Porovnáme hodnoty proměnných „odesílatel“, „pohlaví“ a „funkce“.

3.4.2.3.

Sběr a zpracování dat

Pro tuto část sběru dat jsme opět oslovili všechny studenty třetích ročníků gymnázia v Boskovicích. Instruktáž proběhla na závěr administrace dotazníkového šetření, respondenti byli nejdříve seznámeni s cíli výzkumu a poté požádáni o pokud možno přesný záznam všech přijatých zpráv v průběhu jednoho všedního dne (od 00:00 do 24:00), tj. následujícího pondělí – 18. října 2004. Neustále jsme měli na paměti značnou citlivost našeho požadavku, a proto byli respondenti opakovaně ujišťováni o anonymitě výzkumu. Mohli si vybrat jeden ze tří způsobů odeslání dat: přeposlání SMS výzkumníkům, poslání dat e-mailem nebo papírové přepsání dat a osobní předání. Naprostá většina si zvolila poslední možnost. O své zprávy bylo ochotno se podělit 56 respondentů, tj. 74 procent ze zkoumaného vzorku. Předmětem analýzy se staly SMS zprávy přijaté v rámci jednoho pracovního dne. Jelikož Disman (2000) připomíná, že pro co nejpreciznější analýzu sledovaného celku je vhodné zvolit co nejmenší analytickou jednotku, a jelikož médium mobilního telefonu nám samo tuto jednotku nabízí, rozhodli jsme se jako „promluvu“, tj. „relativně samostatnou jednotku řeči (textu), realizovanou s konkrétním cílem a za konkrétních okolností prostorových a časových jedním mluvčím“ (Slouková 2000:99), zvolit jednu textovou zprávu zaslanou mobilním telefonem či elektronickým médiem o délce maximálně 160 znaků.

3.4.2.4.

Modifikace výběrového souboru

Výběrový soubor tvořilo 292 SMS zpráv, promluv, přijatých v průběhu jednoho pracovního dne. Této části výzkumu se účastnilo 56 respondentů, kteří průměrně poskytli 4,6 zprávy. Minimum přijatých SMS od jednoho respondenta bylo 0 a maximum 44. Jak ukazuje tabulka, průměrná délka zprávy byla 100 znaků či 18 slov. Nejčastěji uváděná hodnota počtu slov ve zprávě byla 28, počtu znaků 160, respondenti tedy velmi často vyplnili veškerý prostor, které jim umožňuje jedna zpráva. Naznačuje to snahu dospívajících 56

maximálně využít prostor pro komunikaci nabízený tímto médiem, potažmo jejich přizpůsobení se technickému omezení, které vyplývá z její povahy. Slova Celkem analyzovaných zpráv Průměr Modus Std. odchylka Rozptyl Minimum

znaky

292

258

18,87

100,05

28

160

10,020

50,836

45

158

1

2

Maximum

46 160 Tab. č. 4: Základní charakteristika přijatých SMS zpráv

3.4.3.

Polostrukturované rozhovory

3.4.3.1.

Obecná charakteristika metody

Rozhovor představuje zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat, ve kterém se tazatel snaží získat od dotazovaného informace, které pomohou odhalit to, co je v mysli dotazovaného. K hlavním výhodám osobního dotazování patří, že umožňuje získat informace hlubšího a širšího zaměření o kvalitativně různorodých skutečnostech a ty jsou pak porovnatelné. V osobním dotazování snese respondent větší zátěž. Výhodou je též, že rozhovor je stále pod kontrolou. Dále bývá často užitečné, že tazatel může připojit i další poznámky, které významně osvětlí problém z nového úhlu pohledu (Surynek, 2001). Dle Dismana mezi přednosti této metody patří také fakt, že rozhovor klade menší nároky na iniciativu respondenta, je obtížnější vynechat odpovědi na některé otázky (1), je téměř jisté, že dotazovaná osoba je ta, která byla vybrána do vzorku (2) a proporce úspěšně dokončených rozhovorů je podstatně vyšší, než návratnost dotazníku (3) (1993:141). Pro naše účely jsme se rozhodli použít polostrukturované interview, které v sobě shrnuje výhody hloubkového rozhovoru i možnost výzkumníka neztrácet kontrolu nad rozhovorem a pomocí

doplňujících

otázek

získat

informace

o

všech

zkoumaných

oblastech.

V polostrukturovaném rozhovoru má tazatel připravený seznam otázek, které může na místě upravovat či rozvíjet. Způsob a forma odpovědí zůstává nadále víceméně volný. Respondent si sám může vybrat styl odpovědi.

57

3.4.3.2.

Konkrétní použití metody

Cílem polostrukturovaných rozhovorů bylo zodpovědět otázky týkající se především toho, jaký symbolický význam je připisován MT v populaci dospívajících a jak dospívající komunikují se dvěma skupinami svých blízkých, s jejich rodiči a partnery, tedy odpovědět na výzkumné otázky 1, 3 a 5. Za účelem ověření vhodnosti otázek, respektive jejich nezbytnosti pro účel výzkumu, validity, obecné srozumitelnosti a míry sugestibility, jsme před provedením rozhovorů provedli předvýzkum se studentkou stejné věkové skupiny jako naši účastníci. Na základě tohoto předvýzkumu jsme některé otázky přeformulovali a jiné odstranili. Takto upravené schéma jsme používali v následně provedených rozhovorech s patnácti oslovenými respondenty43.

3.4.3.3.

Sběr a zpracování dat

Při převzetí přijatých SMS zpráv a po seznámení studentů s vyhodnocenými osobnostními dotazníky jsme oslovili vybrané respondenty (kritéria výběru viz níže modifikace výběrového souboru), které jsme požádali o rozhovor. Tyto potenciální respondenty jsme oslovili pomocí identifikačních přezdívek uvedených v záhlaví dotazníku a ti, kteří s rozhovorem souhlasili, sdělili své telefonní číslo pro další komunikaci. V průběhu dalších dvou týdnů následovala komunikace pomocí SMS zpráv, ve které jsme upřesňovali datum, místo a čas rozhovoru. Rozhovory probíhaly na místech, která si naši respondenti sami zvolili, jako např. v kavárnách, restauracích, cukrárnách či školní čítárně. Tyto lokality byly zvoleny s ohledem na minimalizaci možného vlivu autority na průběh rozhovoru. Pokusili jsme se navodit uvolněnou atmosféru, aby respondenti mohli své názory vyjadřovat volně a s co nejmenšími zábranami. Domníváme se, že tohoto cíle bylo dosaženo – atmosféra u většiny hovorů byla srdečná a přispěla tak k tomu, že účastníci vnímali rozhovor spíš jako příležitost „popovídat si“ o svých názorech a postojích. Rozhovor vždy začínal získáním obecných informací o používání mobilního telefonu účastníky. Byli požádáni o vykreslení své stávající situace, tj. jak často, komu, prostřednictvím jakého mobilního kanálu (audiálního či textového) komunikují, co je

43

Schéma pro polostrukturované rozhovory uvádíme v příloze I.I.

58

obsahem této komunikace, jak používají mobilní telefon, kdy ho vypínají apod. Pak se zaměření rozhovoru přesunulo na používání telefonu v partnerské a rodinné komunikaci. Respondenti reflektovali, jak komunikují se svými blízkými, co je obsahem této komunikace a jak je frekventovaná. Zvláštní důraz byl kladen na vyjadřování projevů intimity, distance a na jevy s tím související, např. lhaní, otevřenost, blízkost. Baterii otázek vztahující se k rodičovské komunikaci zakončovala otázka kontroly pomocí MT. Závěrečné otázky se týkaly vztahu respondentů k mobilnímu telefonu, jeho významu a popisu zisků, které jim telefon přináší44. Interview trvala většinou okolo jedné hodiny s individuální variabilitou. Použili jsme níže uvedený seznam otázek s většinou otevřených otázek. Rozhovor byl polostrukturovaný, otázky byly užívány pouze jako vodítka, pozornost byla zaměřena především na vytvoření příjemné a bezpečné atmosféry, v níž by respondenti mohli volně vyjádřit své názory týkající se jejich vztahu k mobilní telefonii. Zjišťovali jsme, jakou důležitost sami dospívající přikládají zkoumaným tématům, jaké významy a symboly jim připisují, a proto pro nás bylo podstatné, aby oni sami co nejvíce hovořili a byli ve svých výpovědích co nejméně strukturováni a instruováni. V některých rozhovorech byly získány informace nepříliš relevantní ke zkoumanému tématu, nelze vyloučit také určité zkreslení způsobené formou kladení otázek. Přesto se domníváme, že uzavřené otázky – na něž by se snadněji odpovídalo – by v tomto případě nebyly vhodnější a informace získané takovým způsobem by nebyly z hlediska cílů této práce relevantní. Rozhovory byly nahrávány a později přepisovány. Během rozhovoru byly současně vedeny poznámky, jež měly za cíl zdůraznit důležitá místa interview stejně jako relevantní neverbální aspekty.

3.4.3.4.

Modifikace výběrového souboru

Po vyhodnocení dotazníků jsme se zaměřili na typ uživatele MT, mezi jehož specifické charakteristiky patřily nadprůměrné výdaje za MT (1) (proměnná „výdaje za MT“ více než 200 Kč), vyhraněnost vzhledem k jednomu ze dvou zkoumaných rysů osobnosti: extroverziintroverzi a lability (2) (hodnoty proměnné „extroverze-introverze“ více než 9, a méně než 4 a „neuroticismu“ více než 9 a méně než 4) a existující partnerský vztah (3). Dále jsme se snažili dostát genderové vyváženosti souboru vzhledem k původnímu souboru.

44

Např. otázka: „Co by Ti nejvíc chybělo, kdybys neměl/a mobilní telefon?“

59

Hledali jsme tedy jedince, kteří utrácí nadstandardně za MT a patří k vyhraněnějšímu typu osobnosti z pohledu zjišťovaných rysů. Vzhledem k jednomu ze zkoumaných témat – partnerské či romantické vztahy – jsme zahrnuli také požadavek výběru „má partnerský vztah“. Nicméně zamyslíme-li se nad tím, jak často dochází v tomto věkovém období k utváření a ukončování romantických vztahů45, je zřejmé, že tento aspekt se může během období od oslovení respondentů po aktuální realizaci rozhovoru změnit, a byl by tedy z tohoto důvodu splnitelný značně obtížně. Pro potřeby našeho výzkumu však byla dostačující „zkušenost“ či „zážitek“ „chození s někým“, tj. s partnerským či romantickým vztahem, a proto se domníváme, že přes působení času jako intervenující proměnné nebyla kritéria výběru výrazně narušena. Po zadání požadavku výběru těchto zvolených hodnot proměnných do programu SPSS jsme získali seznam 22 respondentů, které jsme oslovili. Osmnáct z nich souhlasilo s rozhovorem, nakonec byl uskutečněn s patnácti respondenty. Představme si nyní respondenty46, kteří všichni žijí v Boskovicích a blízkém okolí: Verča, výrazný extrovert, emočně stabilní47, telefon využívá v komunikaci často, spíš posílá SMS. Aktuálně nemá partnerský vztah, její poslední partner se s ní rozešel po dvouletém vztahu přes SMS zprávu před čtrnácti dny. Žije s rodiči. Lenka, spíš introvert, emočně více labilní, telefon využívá v komunikaci často, především SMS, mluví o tom, že je na něm „tak trochu závislá“. Aktuálně má partnerský vztah. Žije s rodiči. Andrea, výraznější rysy introverze a emoční nestability. Telefon využívá velmi často, převážně SMS zprávy, komunikuje nejčastěji s partnerem, občas s rodiči. Žije s matkou, otci volá, protože mobilní telefon dostala od něj a volá mu, „aby nehučel“. Dáda, výrazné rysy extroverze, emočně spíš stabilní. Aktuálně nemá trvalý partnerský vztah, ale „zrovna někoho potkala“. Telefon používá velmi často, nikdy ho neodkládá, rodičům a sourozencům volá, jinak „esemeskuje“. Žije s rodiči. Je věřící. Monika, extrovert, emočně stabilní. Aktuálně prožívá partnerský vztah, telefon používá velmi často, především na komunikaci pomocí SMS. Žije s rodiči.

45

Na příklad v průběhu čtrnácti dní, které uběhly od oslovení respondentů do aktuální realizace rozhovorů, se tři respondenti rozešli se svými stávajícími partnery. 46 Abychom dostáli požadavku anonymity, byla jména všech účastníků změněna. 47 U charakterizujících rysů osobnosti vycházíme z výsledků EPQ-R. Uvědomujeme si, že použití termínů „extrovert“ či „introvert“ může být zkreslující a „nálepkující“. Zde jsme se k nim uchýlili místo delšího, ale přesnějšího popisu, např. „výraznější rysy extroverze/introverze“.

60

Jarča, extrovert, emočně spíše stabilní. Telefon používá „normálně“, především posílá SMS. Komunikuje nejčastěji s kamarády, občas s rodiči. V současné době nemá partnerský vztah, s jejím partnerem se rozešli před několika týdny přes telefon. Žije s rodiči. Lucka, spíše extrovert, emočně stabilní. Telefon používá často, „hlavně esemeskuje“. Aktuálně prožívá začínající partnerský vztah, proto nosí telefon pořád sebe. Žije u rodičů. Petra, spíše introvert, emočně labilní. Telefon moc často nepoužívá, hlavně ke komunikaci s partnerem. Má trvalý partnerský vztah. Žije s rodiči. Pavka, výrazné rysy extroverze, emočně labilní. Telefon používá velmi často, hlavně k posílání SMS zpráv. Její poslední partner se s ní rozešel v den plánovaného rozhovoru SMS zprávou, rozhovor jsme o týden odkládali. Žije u rodičů. Petra s Pavkou jsou dvojčata, navštěvují stejnou třídu a chodí všude spolu. Také na rozhovor přišly dohromady, a tak jsme v tomto případě učinili výjimku a rozhovor proběhl s oběma současně (viz přílohy). Tereza, výrazný introvert, emočně labilní, telefon využívá v komunikaci často, spíš používá SMS. Aktuálně má partnerský vztah, její partner žije mimo Českou republiku, jejich hlavní komunikační kanál tak představuje mobilní telefon. Žije s rodiči. Petr, výrazný extrovert, emočně labilní, neurotické rysy. Telefon využívá spíše pragmaticky, když něco potřebuje zařídit. Jeho partnerka se s ním rozešla po krátkém vztahu pomocí SMS. Žije s rodiči, kteří na něj kladou velmi vysoké nároky. Ondřej, výrazný extrovert, emočně stabilní. Telefon používá neustále, komunikuje se širokým okolím, převážně pomocí SMS. Má trvalý partnerský vztah. Žije s rodiči. Martin, výrazný extrovert, emočně stabilní, telefon využívá v komunikaci neustále, používá SMS, volání, video a fotoaparát. Má delší partnerský vztah, jeho partnerka žije mimo Českou republiku, hlavní komunikační kanál je tedy mobilní telefon. Žije s matkou. Adam, výrazné rysy introverze, emočně stabilní. Telefon používá občas ke komunikaci s vrstevníky a kamarádkami. Jeho rodiče nemají mobilní telefon. Nemá partnerský vztah. Žije s rodiči. Honza, rysy extroverze, emočně stabilní. Telefon používá občas k posílání SMS. V současnosti má vztah s dívkou, která je z opačné části České republiky. Jejich komunikace probíhá pouze přes telefon. Žije s rodiči a sedmi sourozenci.

61

3.5.

Tento

Shrnutí

výzkum

byl

zaměřen

na

vliv

mobilního

telefonu

na

komunikací

v interpersonálních vztazích adolescentů, tj. studentů třetího ročníku všeobecného gymnázia v Boskovicích. Výzkum byl založen na třech metodách sběru dat: screeningovém a osobnostním

dotazníku

(EPR-Q),

obsahové

analýze

přijatých

SMS

zpráv

polostrukturovaných rozhovorech. Výsledky a interpretace dat představuje následující část.

62

a

4.

Výsledky a pokus o jejich interpretaci

4.1.

Vztah dospívajících k mobilní komunikaci v každodenním

životě

V této části se pokusíme odpovědět na výzkumnou otázku: Jak používají dospívající mobilní telefon v každodenním životě? Vzhledem k absenci dat popisujících používání mobilního telefonu dospívajícími jsme se rozhodli problematiku používání MT nejdříve zasadit do regionálního kontextu. Tuto oblast jsme zkoumali především analýzou screeningových dotazníků, některá zajímavá či pozoruhodná zjištění jsme se dále pokusili osvětlit v rozhovorech. Zajímalo nás, jak dlouho používají dospívající mobilní telefon, případně jak dlouhou ho vlastní (1), jaké jsou jejich výdaje na provoz (2), srovnání dvou nejčastějších komunikačních kanálů – audiálního a textového – (3), důležitost ostatních parametrů (4) a jev, který jsme označili jako sociální konektivita (5).

4.1.1.

Začátek používání média

Je symptomatické, že ve výběrovém souboru sestávajícím ze 76 respondentů, 24 mužů a 52 žen, pouze jedna respondentka nevlastnila mobilní telefon. Tři čtvrtiny ho začaly používat před 2 až 3 lety, tj. ve věku 14 až 15 let. Lze říci, že naprostá většina studentů měla zkušenost s používáním mobilního telefonu delší než dva roky. Dvě třetiny respondentů dostaly telefon darem, jedna třetina si ho pořídila sama. Věk respondentů Absolutní četnost 13 8 14 32 15 30 16 5 17 1 Celkem 76 Tab. č. 5: V kolika letech začali respondenti používat MT

63

Relativní četnost (%) 10,5 42,1 39,5 6,6 1,3 100

50

40

30

20

Procenta

10

0 13

14

15

16

17

věk: začátek používání MT

Graf č. 1: V kolika letech začali respondenti používat mobilní telefon

Zatímco většina dotázaných byla přesvědčená o tom, že si život bez mobilního telefonu již nedokáže představit, jediná respondentka nevlastnící mobilní telefon uvedla, že jej ke svému životu nepotřebuje, v případě nutnosti používá matčin. Jeho koupi zvažuje až na vysoké škole, kdy ji k tomu povedou pragmatické důvody.

„Nejsem vlastníkem mobilního telefonu, protože ho nepotřebuji. Pokud se náhodou naskytne situace, kdy se potřebuju s někým spojit, použiju mámin telefon. Mí nejbližší přátelé bydlí blízko, takže raději volím osobní návštěvu. Člověk tak líp pozná, co si kdo myslí. V poslední době ale využívám mobilní telefon čím dál častěji. Chci si ho koupit až na výšce, protože budu dojíždět48.“ Martina

4.1.2.

Finanční prostředky na MT

Dospívající v našem výběrovém souboru odhadli své měsíční výdaje za telefon v průměru na 236 Kč, nejčastější uváděná hodnota byla 200 Kč. Tyto výdaje označily dvě třetiny respondentů na pětibodové škále za „většinou dostatečné“ nebo „rozhodně dostatečné“. Vzhledem k tomu, že jejich celkové výdaje činily průměrně 660 Kč měsíčně, lze se domnívat, že téměř polovinu finančních prostředků, které mají k dispozici, utratí za telefon. Měsíční výdaje za mobilní telefon Měsíční výdaje celkem Průměr 236Kč 660Kč Nejčastěji uváděná hodnota 200Kč 500Kč Minimum 0Kč 75Kč Maximum 2000Kč 3500Kč Tab. č. 6: Celkové výdaje dospívajících versus finanční prostředky na mobilní telefon 48

Ve výpovědích všech respondentů i v uváděných SMS zprávách zůstala transkripce zachována.

64

Výsledky naznačují, že tuto otázku se nepodařilo položit zcela přesně, protože položka „měsíční výdaje“ se může výrazně lišit, např. někteří do ní nezahrnuli výdaje za jízdné, někteří nedostávají od rodičů fixní kapesné, ale v případě potřeby přímo obnos na konkrétní účel apod. V rozhovorech bylo zjištěno, že někteří rodiče platí výdaje na mobilní telefon dětem zvlášť, tedy mimo kapesné, někteří si jej platí z kapesného a někteří si na něj naopak vydělávají sami. „Já si ho platím sama, tak se snažím šetřit. Smska mě stojí dvě koruny.“ Lenka

„Jak kdy, když jsem měla ještě peníze z brigády, tak jsem si ho platila sama, teďka mě občas mamka dává na kredit, tak jednou za měsíc dvě stovky.“ Lucka

„Máme takovou nepsanou dohodu, že pokud je to do osmi stovek, do tisícovky, tak mi to většinou platí mamka a jinak si to platím sám, platí se to z inkasa, takže ona vlastně ani neví, kolik provolám a když je to víc, tak to doplatím.“ Martin

4.1.3.

Dva komunikační kanály

Nejčastěji využívané komunikační kanály v kontextu používání mobilního telefonu jsou audiální a textový. Zaměřili jsme se na to, komu a jak často dospívající volají a textují. V dotazníku měli seřadit osoby, kterým telefonují podle frekvence volání. Při vyhodnocování jsme pro proměnnou „nejčastěji volám“ vypočítali průměrné hodnoty zařazení frekvence volání jednotlivým příjemcům na stupnici 1 – 6, ze kterých vyplývá, že dospívající nejčastěji volají rodičům, kamarádům a partnerům. Typ příjemce volání Rodiče

Kamarádi

Partner

Validní

76

74

56

Sourozenec 68

Chybějící

0

2

20

8

2,05

2,39

2,05

Průměrná hodnota

Ostatní členové rodiny

Pracovně

72

58

4

18

3,15 4,39 4,90 Tab. č. 7: Typ příjemce, kterému dospívající nejčastěji volají – průměrná hodnota zařazení frekvence volání jednotlivým příjemcům na stupnici 1 – 6 (1 – nejčastěji, 6 – nejméně často)

Podobná otázka se týkala posílání SMS. Při vyhodnocování jsme pro tuto proměnnou opět vypočítali průměrné hodnoty zařazení frekvence posílání SMS zpráv jednotlivým

65

příjemcům na stupnici 1 – 6, ze kterých vyplývá, že dospívající textují nejčastěji partnerům a kamarádům, rodiče jsou až na 4. místě. Typ příjemce SMS zpráv Kamarádi Validní Chybějící

Partner

76

59

Sourozenec 68

0

17

8

Ostatní členové rodiny

Rodiče 74

72

Pracovně 60

2

4

16

Průměrná hodnota

1,61 1,61 3,34 3,28 4,58 4,97 Tab. č. 8: Typ příjemce, kterému dospívající nejčastěji posílají SMS zprávy – průměrná hodnota zařazení frekvence posílání SMS jednotlivým příjemcům na stupnici 1 – 6 (1 – nejčastěji, 6 – nejméně často)

Lze shrnout, že dospívající volají nejčastěji rodičům, zatímco kamarádům a partnerům spíše textují. Dospívající vlastní velmi často předplacenou kartu, ze které je volání drahé. Rodiče naopak mívají paušál, což vysvětluje častou aktivitu tzv. „prozvánění“ rodičů, kteří vzápětí volají zpátky. Mezi další důvody, proč volají dospívající téměř výhradně rodičům, patří skutečnost, že někteří neumí přijímat SMS zprávy a také jisté ospravedlnění za vysoký účet za telefon placený rodiči. „S mamkou [volám] pořád, domlouváme se, kdy přijedu domů, jestli je potřeba koupit žrádlo a tak. Spíš si voláme, říkám si, když jí volám, tak jí pak můžu zdůvodnit, proč mám tak vysokej účet za telefon.“ Martin

Zajímalo nás, v jakých situacích je vhodnější použít SMS zprávu oproti volání. Situace, v nichž dospívající preferovali komunikaci pomocí SMS, jsme rozdělili do šesti kategorií: 1) sdělení jednoduché informace 2) rychlá odpověď není nutná 3) pozdrav 4) „popovídání si“ 5) nechuť mluvit, omluva 6) diskrétní, intimní situace Nejčastěji respondenti popisovali sdělení jednoduché informace, domluvení schůzky, srazu, zjištění domácího úkolu apod., např. „píšeme zítra z něčeho?“, dále situaci, kdy „nepotřebují rychlou odpověď“. Další dvě kategorie tvořil „pozdrav“, např. „když chci někoho jen tak pozdravit“ a „popovídání si“. Pozdrav sestával zpravidla jen z jedné zprávy, zatímco do kategorie „popovídání si“ jsme řadili výměnu několika zpráv, např. následující odpovědi: „když chci někomu napsat, co dělám celý den, popřát na dobrou noc“, „když chci, aby člověk, kterému je

66

SMS určena, věděl, že na něj myslím, nechci mu říct nic zásadního“, „v situaci gratulace, když si chci s někým pokecat třeba o nedůležitostech“, „na pokec, třeba večer“. Zajímavá byla kategorie „nechci mluvit“, zařazeny situace, „kdy něco provedu nebo se mi o tom nechce mluvit“, „omluva“, a „pokud nejsem schopný mluvit, ale psaní ještě zvládám“. Poslední kategorii tvořilo zaslání SMS v situaci, která je více diskrétní. Do kategorie s preferencí diskrétnosti bylo zařazeno „aby lidé kolem toho, komu píšu, nevěděli, co mu chci sdělit“ a „ve vyučovací hodině ve škole:) nebo když nechci, aby někdo poslouchal, co říkám“.

60 50

51

40

30 23

Procenta

20

10

11 6

0

6

e ac i tu ís tn ré sk t di vi lu m ci " ch si ne án íd ov t op ak nt "p ko ď v/ vě ra po zd od po i j e ac bu tře rm fo po in ne há uc od dn je

SMS preferuji v těchto situacích Graf č. 2: V jakých situacích preferují dospívající poslání SMS

Typ situace, kdy je vhodnější poslat SMS zprávu 1 jednoduchá informace

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

33

50,8

15

23,1

2

nepotřebuji rychlou odpověď

3

pozdrav

2

3,1

4

„popovídání si"

7

10,8

5

nechci mluvit – omluva

4

6,2

6

diskrétní,intimní situace

4

6,2

65 Tab. č. 9: V jaké situaci preferují dospívající poslání SMS

100

Celkem

Tato kategorizace názorů dospívajících týkající se situací s preferencí SMS zpráv je velmi podobná kategorizaci přijatých SMS zpráv vzešlé z metody obsahové analýzy (viz

67

níže). Pro srovnání uvádíme základní rozložení jednotlivých typů SMS zpráv poskytnutých respondenty, které jsme v obsahové analýze přiřadili ke kategoriím abstrahovaným z teorie hyper-koordinace Riche Linga. Pokusíme se porovnat představu dospívajících o tom, za jakým účelem posílají SMS zprávy a realizovanou činnost samotnou. Funkce komunikace vytvořené v rámci obsahové analýzy SMS 1 Instrumentální 2

Pozdrav

3

Popovídání si

4

Romantická

5

Řetězová

6

Absolutní četnost

Relativní četnost (%) 85

29,1

11

3,8

132

45,2

38

13,0

2

0,7

Smíšená

24

8,2

Celkem

292

100

Tab. č. 10: Kategorizace přijatých SMS zpráv vytvořená v rámci obsahové analýzy

První dvě kategorie v tabulce č. 10 jsou totožné s Lingovou instrumentální funkcí komunikace. Z porovnání obou tabulek vyplývá, že tato funkce je zastoupena mnohem méně často než se respondenti domnívali a naopak funkce „popovídání si“, je zastoupena mnohem častěji než uváděli ve svých výpovědích. Funkcemi textové komunikace se budeme zabývat podrobněji níže, na tomto místě však můžeme shrnout, že SMS slouží především k udržování kontaktu mezi dospívajícími. Thurlow ve své obsahové analýze SMS zpráv (2003) dochází k podobnému zjištění: nejméně dvě třetiny zpráv byly explicitně vztahové v orientaci, od přátelských pozdravů k romantickým, flirtujícím a otevřeně sexuálním výměnám. Množství explicitně informačních zpráv bylo relativně malé – patnáct procent. K podobným závěrům dochází i Mante a Piris (2002), kteří tvrdí, že popularita SMS v této věkové skupině implikuje naplnění specifické komunikační potřeby. Mezi výhody používání SMS řadí rychlost, finance, vhodnost příležitosti (SMS mohou být odesílány a přijímány v tichosti, což je diskrétnější a vyhýbá se dlouhým, nechtěným a nesourodým konverzacím) a odstup. Také Morley (2003) se domnívá, že posílání SMS zpráv je činnost, která má především (Jakobsonovými slovy) fatický charakter a která posiluje soudržnost a „sociální konektivitu“.

68

4.1.4.

Další parametry mobilního telefonu

„Chceš vidět můj mobil? Siemens SX1 [ukazuje – na pozadí fotografie blondýnky v červeném srdci]“ Co to máš za melodii? „To je rozlišovací melodie, abych poznal, kdo mi volá. To mám stáhlý z jedné hry, z Wormsu, ty melodie jsou všechny celkem srandovní. Ale na mamku mám speciální, to se jmenuje šílená kráva. Vždycky je nejlepší, když to začne hrát a já to zvednu a řeknu „ahoj mami“, tak všichni lehnou smíchy.“ Martin

Zdá se, že dospívající používají MT především k posílání a přijímání SMS zpráv a volání, občas ke hraní her. Sofistikovanější funkce používají zřídka a jejich existenci nepovažují za podstatnou. Na škále 1 – 4 uvedla většina respondentů, že SMS používají velmi často, volání občas, hraní her zřídka a ostatní funkce jako např. MMS, WAP, GPRS, Bluetooth, JAVA, infraport či fotoaparát nikdy anebo zřídka. Na Likertově škále důležitosti jednotlivých parametrů pro uživatele od 1 do 7 byla pro volání průměrná hodnota „velmi důležité“, psaní SMS „rozhodně důležité“, posílání MMS „spíše nedůležité“, výměnné kryty „spíše nedůležité“ používání log, melodií, obrázků spíše důležité a polyfunkční vyzvánění „ani důležité ani nedůležité“.

Odpovědí celkem 76

Průměrná hodnota důležitosti parametru na škále 1-7 1,78

Nejčastěji udávaná hodnota Rozhodně důležité

Volání

76

2,53

Velmi důležité

Loga/melodie/obrázky

76

3,62

Spíše důležité

Polyfonní vyzvánění

75

4,23

Ani důležité ani nedůležité

Výměnné kryty

76

5,12

Spíše nedůležité

Parametry mobilního telefonu SMS

MMS

74 5,15 Spíše nedůležité Tab. č. 11: Důležitost jednotlivých parametrů pro uživatele MT – průměrná hodnota přiřazení důležitosti jednotlivým parametrům na škále 1 – 7, přičemž 1 znamená rozhodně důležité a 7 rozhodně nedůležité

Můžeme zde shrnout, že zjištění důležitosti některých „stylu-tvorných“ parametrů, naznačují, že tyto jsou pro své uživatele „spíše nedůležité“ s výjimkou používání log, melodií a obrázků, které na sedmistupňové škále v prvních třech stupních uvedla téměř polovina uživatelů (viz tabulka č. 11). Můžeme usuzovat, že výměnné kryty jako statutvorný symbol jsou záležitostí spíše mladší věkové skupiny uživatelů. Lze se domnívat, že na některé zkoumané „statutové“ parametry nemají dospívající prostředky, a proto využívají finančně dostupné možnosti. Tuto funkci mohou naplňovat také spořiče obrazovky, fotografie či vyzváněcí melodie, které navíc přitahují pozornost „informovaného okolí“, které dokáže ocenit aktuálnost, vtip, ironii či další přidružené významy konkrétní používané melodie.

69

4.1.5.

Sociální konektivita

Mobilní telefon má dle Morleyho (2003) symbolickou roli prostředku určujícího stupeň tzv. „sociální konektivity49“ majitele. Mít (neustále zapnutý) mobilní telefon znamená být připojen, být součástí sociální sítě, být dosažitelný kdykoliv (a kýmkoliv). Zdá se, že mobilní telefon jako prostředek skupinové koheze má v každodenním světě dospívajících z našeho výběrového souboru enormní symbolický význam. Asi jedna třetina respondentů sdělila, že má telefon neustále „po ruce“, oproti zbývajícím dvěma třetinám, kteří jej občas odkládají. V následující otázce však naopak dvě třetiny respondentů vypověděly, že mobilní telefon vůbec nevypínají a jedna třetina ho vypíná někdy – pouze na noc, ve vyučovací hodině anebo v jiných situacích: při „zvláštních příležitostech“, o prázdninách nebo „když by rušil“. Situace, ve kterých vypínám MT Vůbec

Absolutní četnost 51

Relativní četnost (%) 69,9

V noci

13

17,8

Jinak

5

6,8

Na noc, v hodině

1

1,4

Celkem

76 100 Tab. č. 12: V jakých situacích vypínají respondenti telefon 80

70 60

40

Procenta

20 18

7

4

0 na noc

vubec v hodině

na noc, v hodině jinak

telefon vypínám

Graf č. 3: Situace, ve kterých dospívající vypínají MT 49

Ze sociálně psychologické terminologie se tomuto termínu nejvíce blíží „sociální koheze“.

70

Lze shrnout, že většina respondentů má telefon neustále zapnutý, i když ne všichni jej mají pořád na blízku. Potvrzuje to touhu být neustále napojen do sociální sítě blízkých druhých, po ujištění o vlastním sebepojetí. V další dotazníkové otázce jsme se pokusili přesněji charakterizovat různé situace, které indikují vypnutí mobilního telefonu. Otevřené odpovědi respondentů jsme kódovali do následujících šesti kategorií: 1) nařízení 2) kulturní instituce 3) nechci být rušen/a 4) nechci komunikovat/trest 5) chci komunikovat 6) nevypínám vůbec nebo z provozních důvodů. Zajímavá je poslední kategorie: více než třetina respondentů na žádost o uvedení konkrétní situace, ve které vypínají mobilní telefon, odpověděla, že nikdy nebo pouze „z provozních důvodů“. Toto podporuje výše uvedenou tezi o neustálé potřebě napojení na síť. Kategorie 1 a 2 jsou si blízké, ale domníváme se, že zde existuje jistý rozdíl v pojetí, tedy zatímco v případě nařízení je telefon vypínán jednoznačně kvůli dodržování pravidel, v případě kulturní události jsou to spíše etické (zvnitřnělé) normy, použití MT je považováno za „nevhodné“. Jde tedy o „měkčí“ formu nařízení. Z odpovědí zahrnutých do 3 kategorie vyplývá, že uživatelé vypínají MT v situacích, když nechtějí být rušeni či mají špatnou náladu, zařadili jsme sem např. tyto: „když chci být sama“, „když mě někdo naštve“, „když nechci být nikým rušen, např. při učení, při špatné náladě“. Pozoruhodné jsou obě protikladné kategorie „chci“ a „nechci komunikovat“. Kategorie „nechci komunikovat“, např. „když chci mít klid nebo mě má volat někdo, s kým nechci mluvit“, naznačuje, že navzdory všeobecné tendenci být neustále dostupný a dosažitelný existují (emoční) situace, které přimějí uživatele vypnout si telefon záměrně a metaforicky se tak uzamknout ve svém pokoji a nepřijímat návštěvy. „Když su naštvanej, tak někdy i vypnu mobila. Když vím, že jsme se třeba rozhádali, a že mě bude psát, tak už preventivně vypnu mobil a konec, nezájem. Tak mě to nezajímá. Anebo třeba, když zas vím, že mě má přijít dobrá esemeska, že mě má někdo odepsat, tak se kvůli tomu dá i nespat. Třeba se ve tři ráno vzbudím a podívám se na mobil a tu esemesku si musím přečíst, to se nedá. … Hele to je má malá ségra [ukazuje obrázek na spořiči telefonu], ale ráno mě naštvala, takže vypínáme.“ Petr

71

Konečně kategorie „chci komunikovat“ představuje formu dvojné vazby. Majitel chce komunikovat, ale nemůže, protože očekává odpověď, „kvůli které se dá i nespat“, a proto si vypne telefon, aby jej neustále nesledoval.

„To já si ho radši i někdy vypnu, abych se na něho pořád nedívala…“ Monika

„Třeba včera, když jsem byla s Jarčou venku, tak jsem ho schválně nechala doma, protože jsem čekala, jestli mě někdo nenapíše, a pak jsem přišla domů, celá nadšená, jestli tam něco bude, no a nebylo.“ Lucka

Situace, kdy ještě vypínám MT

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Divadlo, kino, kultura 12 Nařízení 11 Nerušit 3 Nechci komunikovat 4 Chci komunikovat 1 Nevypínám vůbec nebo 20 z provozních důvodů Celkem 51 Tab. č. 13: Jiné situace, kdy ještě dospívající vypínají MT

23,5 21,6 5,9 7,8 2 39,2 100

Zajímalo nás, kde se v průběhu dne přístroj nachází. Z rozhovorů vyplynulo, že většina dotázaných jej nosí sebou do školy, mají ho v tašce, v kapse, případně na stole v průběhu vyučování a když přijdou domů, někam ho odloží, aby slyšeli případné zvonění. Asi třetina uvedla, že jej má neustále u sebe, nosí ho umístěný přímo na těle, na opasku, často ho kontrolují, a nešli by bez něj ani „vysypat smetí či do koupelny“. Mobilní telefon představuje extenzi jejich těla, která jim umožňuje možnost kontinuálního napojení na svět okolo. V noci ho mají na polštáři, případně v nabíječce vedle postele. Kde máš mobil? „Já ho mám na polštáři vedle sebe, abych slyšela ráno budík.“ Jarka „Já ho mám na poličce nad postelí. Jen po něm šáhnu rukou… Já jsem četla, že je to nezdravý, tak si ho dávám aspoň kousek od sebe. Doma to mám pořád na talíři: že je to nezdravý, ať si ho dávám kousek od sebe ať to pořád nenosím u sebe a tak.“ Lucka Kde ho máš? [ukazuje kapsu na pásku] „Akorát v tělocviku ho nemám.“ A když někde jsi večer? „Tak ho mám u sebe.“ A když jsi doma, tak ho máš taky pořád u sebe? „No jo. Akorát třeba včera, když jsem ti tak pozdě odepsal, tak jsem ho měl na stole v kuchyni, mamka ho vzala a položila vedle a já jsem pak po půlhodině zjistil, že ho nemám, takže jsem neslyšel žádnou esemesku. Tak jsem ho hned hledal… ale jinak jo.“ Martin

72

4.1.6.

Shrnutí

Naprostá většina respondentů vlastnila mobilní telefon, většina měla zkušenost s jeho používáním delší než dva roky. Výdaje respondentů na MT byly asi 250 Kč, což představuje přibližně polovinu jejich měsíčního kapesného. Dospívající jednoznačně nejvíce využívají textový komunikační kanál oproti volání. Pokud volají, tak je to především rodičům, které také často „prozvánějí“. Dvě hlavní skupiny příjemců, kterým nejčastěji textují, tvoří kamarádi a partneři. Kromě volání a SMS používají dospívající telefon občas ke hraní her, sofistikovanější funkce, jako např. MMS, WAP, GPRS, Bluetooth, infraport či fotoaparát, používají zřídka a jejich existenci nepovažují za důležitou. Také technické parametry považované za tvůrce statusu či identity byly považovány za nepodstatné s výjimkou používání log, melodií a obrázků, které více než polovina dospívajících v našem výběrovém souboru označila za spíše důležité. Pro toto vcelku překvapivé zjištění je možným vysvětlením nedostatek finančních prostředků dospívajících. Pozoruhodné bylo zjištění míry „sociální konektivity“: dvě třetiny respondentů mobilní telefon nikdy nevypínají, jedna třetina jej nikdy neodkládá. Naznačuje to potřebu dospívajících být neustále napojen do sociální sítě blízkých druhých, být dosažitelný. Mobilní telefon pro ně představuje extenzi těla, která jim umožňuje kontinuální spoluúčast ve světě okolo. Tato nezbytnost mít MT neustále nablízku podporuje představu MT jako plyšového medvěda, tedy spíše předmět fetiše disponující unikátní mocí a vlastnictvím blízkého člověka, a který nabízí kompenzaci potřeby blízkosti (de Gournay, 2002). Zajímavý je také symbolický význam přikládaný „situaci vypnutí“ MT. Z některých výpovědí vyplývá, že uživatelé vypínají médium v emočně náročných situacích, např. když nechtějí komunikovat, nechtějí být rušeni či mají špatnou náladu (rozladu), jsou naštvaní. Je možné, že toto záměrné vypnutí telefonu a metaforické uzamčení se v pokoji, tedy eliminace potenciální interakce, funguje do značné míry jako forma trestu jejich okolí.

73

4.2.

Symbolický význam mobilního telefonu

Mobilní telefon se stal bezesporu důležitým nástrojem, který je dospívajícími využíván k definici jejich osobního prostoru. V této části se pokusíme odpovědět na výzkumnou otázku: Jaký symbolický význam je přisuzován mobilnímu telefonu v populaci dospívajících? Tuto oblast jsme zkoumali pomocí všech tří použitých metod, jejichž výsledky se nyní pokusíme dát do souvislostí. Zaměřili jsme se na to, jak se mobilní telefon stává personalizovanou součástí života respondentů. Tuto oblast jsme zarámovali následujícími třemi tématy: uvítací zpráva jako extenze „já“ (1), mobilní telefon jako substituce deníku (2) a vnímaná důležitost média pro své uživatele (3).

4.2.1.

Dobrý den, majore Gagarine! Uvítací zpráva: extenze já?

Uvítací zpráva nemá žádnou pragmatickou funkci při používání telefonu. Jak reflektovali někteří respondenti v rozhovorech, „akorát zdržuje od zapnutí“. Pokud je tato funkce využívána, je důležitá především pro svého majitele, který si takto personalizuje svůj vztah k mobilnímu telefonu, vytváří si k němu emoční pouto, symbolický vztah, substituuje uživateli pozici zobecněného druhého50. Uvítací zpráva v sobě nese poselství, které může působit jako poháněč či rušič klateb a motivovat k překonávání překážek ve světě okolo. Tuto funkci měla nastavenou více než polovina respondentů v našem výzkumném souboru. Uvítací zprávu mám/nemám Ano

Absolutní četnost 45

Relativní četnost (%) 59,2

Ne

31

40,8

Celkem

76

100

Tab. č. 14: Četnost nastavené funkce uvítací zpráva 50

Dle Meada je „já“ schopno vnímat sebe sama jako objekt. Tento rys je obsažen ve slově já/self, které je zvratné a naznačuje, že může být obojím objektem i subjektem (Strauss, 1956). Individuum může zakoušet sebe sama skrze postoje ostatních vůči němu samotnému či simultánně skrze zvnitřnělé postoje, které komunikuje v rámci média mobilního telefonu. Uvítací zpráva tak může fungovat jako zrcadlové já (looking glass self) jedince a nahrazovat postoje blízkých. Mobil se tak stává rozšířením uživatelova já. Pomocí uvítací zprávy komunikují uživatelé sami se sebou. Dle Meada (Strauss, 1956) důležitost komunikace leží ve skutečnosti, že poskytuje způsob chování, v němž se individuum může stát sobě objektem. Jedná se o komunikaci, která je směřována nejen vůči ostatním, ale také k individuu samotnému. Uvítací zprávy jsou příkladem takovéto simultánně „intrapsychické“ komunikace.

74

Uvítací zpráva může napomáhat naplňování určité potřeby. S její pomocí uživatel telefonu s médiem, respektive skrze toto médium, sám se sebou komunikuje, povzbuzuje se, motivuje se, utěšuje se, lichotí si, dělá si legraci, ujišťuje se, udílí si rady, dodává si odvahy, pohání se k lepším výkonům. Nosí si sebou svůj postoj či náhled na svět a dění okolo sebe. Získané uvítací zprávy jsme se pokusili roztřídit do několika kategorií dle převládajícího motivačního činitele: 1) povzbuzení 2) humor, ironie, nadsázka 3) uznání, lichotka 4) láska a náležení 5) bezpečí 6) edukace, kognitivní potřeba Povzbuzení

Humor Ironie Nadsázka

Uznání Láska, náležení Jistota, bezpečí

Edukace, kognitivní potřeba

„já žiju“ Ahojky Monulko, at se Ti pekne dari!!! Ahojky Hanulko, usmej se na me☺ Buď happy:)! Don't worry, be happy!!! jeeeeeee:) pěkný den! Zdar jak sviňa S úsměvem jde všechno líp:) Aláh s tebou AHOJKY PRDELKO! Bré ráno Beckham Dobrý den, majore Gagarine! Ježíš je vítěz! další zkurvenej den právě nastal!!! Nazdar smažko Proč mě zase zapínáš? somebody stop me Nesnáším chemii Nečum a zadej PIN Dnes Ti to sluší:) Miluji tě beru YOU ARE MY HOPE (nastaveno od partnera) Ježíš tě miluje! To zvládneš. Bude líp. nějak bylo... Každý den vyjde slunce Láska není teorie. Láska je život. Nauč se anglicky vole Radost z uvažování a chápání je nejkrásnějším darem přírody. A. Einstein

Tab. č. 15: Rozdělení uvítacích zpráv dle možných naplňovaných potřeb

75

V této kategorizaci jsme se nechali vést a inspirovat Maslowovou teorií potřeb. Do kategorie povzbuzení (1) jsme zařadili pozdravy, optimistická sdělení, zprávy, jejichž účelem je povzbuzení, potěšení, pozitivní náhled. Velmi blízká je následující kategorie (2), jež naplňuje podobné motivy, nadto je ještě saturována hravostí, ironií či nadsázkou. Dle teorie potřeb by se tyto dvě kategorie nejvíce blížily potřebě sebeaktualizace, tj. tendenci individua realizovat své schopnosti a záměry, snahu být tím, kým podle svého mínění může být. Kategorie uznání (3) či lichotka může naznačovat situaci ztráty respektu, kompetence, důvěry a projevuje se snahou získat uznání okolí. Kategorie láska a náležení (4) saturuje touhu být milován a/nebo náležet k nějaké skupině, být sociálně integrován. Kategorie bezpečí (5) se objevuje v situaci ztráty pocitu životní jistoty, selhání či nebezpečí. Kategorie edukace (6) reprezentuje růstové potřeby, tj. různé specifické tendence seberealizující se osoby (viz tabulka č. 15). Ptáme-li se, proč člověk jedná tak jak jedná, ptáme se po motivu jeho jednání a odpověď nacházíme v identifikaci konkrétního motivu (naplnění potřeby). Z příkladů uvedených v tabulce je patrné, že některé kategorie se překrývají. Tato kategorizace je pouze experimentální, jejím účelem bylo pokusit se dekódovat význam uvítacích zpráv pro jejich uživatele a zamyslet se nad potřebami a motivacemi, které mohou uspokojovat.

4.2.2.

SMS jako substituce deníku

„Teď mám novej mobil, takže se mi tam vleze strašně moc esemesek, asi 90, tak to je výhoda, že si je můžu všechny uložit, a pak je mažu postupem času a když mi někdo napíše něco hezkýho, třeba nějakej citát, tak si to ukládám a pak to čtu pořád dokola.“ Lenka

V dotazníku a rozhovorech bylo zjištěno, že naprostá většina respondentů si SMS ukládá a později se k nim vrací. Některé zprávy si ukládá 82 procent a všechny 17 procent, tj. dohromady 99 procent respondentů. Při porovnání rozdílů z hlediska pohlaví nebyly zjištěny významné rozdíly. Příchozí SMS si ukládám: Absolutní četnost Relativní četnost (%) Ano, všechny 13 17,1 Ano, některé 62 81,6 Ne 62 1,3 Celkem 76 100,0 Tab. č. 16: Frekvence ukládání příchozích SMS

76

Podobný výsledek byl pozorován u čtení uložených SMS zpráv: jedna pětina připustila velmi časté čtení, polovina respondentů čte zprávy občas a ostatní zřídka. V našem výzkumném souboru čtou dívky SMS zprávy častěji než chlapci (viz tabulka). Uložené SMS čtu: Absolutní četnost Relativní četnost (%) 14 Velmi často 18,4 38 Občas 50,4 Zřídka 22 31 Celkem 74 100 Tab. č. 17: Frekvence čtení uložených SMS

Uložené SMS čtu

POHLAVÍ Muž

Žena

Velmi často Občas

celkem

2

12

14

8,3%

23,1%

18,4%

14

24

38

58,3%

46,2%

50,0%

7

15

22

29,2%

28,8%

28,9%

Zřídka Chybějící

1

1

2

4,2%

1,9%

2,6%

24

52

76

100,0% 100,0% Tab. č. 18: Genderové rozdíly ve frekvenci SMS zpráv

100,0%

Celkem

Tato informace byla potvrzena také v rozhovorech. Vyplynulo z nich, že skoro všichni respondenti si některé (podstatné) zprávy uchovávají a někteří se k nim vrací a čtou je, případně přepisují či jinak uchovávají. Ukládané zprávy pocházely nejčastěji od partnerů a vrstevníků a měly zpravidla romantické, pozitivní či humorné ladění, případně to byla blahopřání ke speciálním událostem.

Jaké zprávy si ukládáš? „Básničky. Já jsem si to vynutila. Když jsme spolu začínali chodit, tak jsem mu říkala, že se mi líbí básničky, a od té doby mi píše básničky.“ Andrea

„Hmm, nějaký hezoučký třeba. Vždycky jsem smutná, že to musím vymazat. Jedna hezká od kámošky, se kterou jsem trávila hodně času, ale teď na sebe nemáme čas, tak mi napsala takovou krásnou esemesku, jak mě má ráda a že si mě váží a že je ráda, že jsme kamarádky. Tu jsem měla dlouho. Anebo potom takový hodně vtipný esemesky co můžu někomu přečíst anebo nějaká hezká esemeska od kluka. Jo, od Indieho jsem teď smazala dvě zprávy. My máme oba rádi historickou hudbu a tak si píšeme v přechodníkách je to teda strašně náročný na místo, vykáme si, on mi říká slečno a já mu říkám pane třeba „myslíce na vás“, tak mě psal něco ve stylu, samozřejmě v té historické řeči, že: „jednou, až bude

77

náš svatební den, tak budeme mít obřad na hoře při východu slunce a naši přátelé nám na flétny zahrají svatební pochod… a potom hodíme bágly na záda a půjdeme na svatební čundr, ale ještě před tím vám postavím dům, abychom se měli kam vracet.“ Tak tu umím skoro nazpaměť.“ Dáda

„… většinou od nějakýho kluka, kterej se mě líbí, to tam mám pak esemesek. Třeba i týden je tam mám a taky si je pak čtu, až je znám úplně nazpaměť. Každou čárku každou tečku.“ Lucka

„Mám paměť na 150 zpráv, takže si je ukládám a až ji mám plnou, tak je mažu. Většinou si nechávám jen ty od přítelkyně, ostatní mažu, ale přání k svátku, k narozeninám, k vánocům si nechávám.“ Ondřej

„…vesměs si tam nechávám ty pozitivní. Když mě někdo napíše něco negativní, tak to smáznu a čekám na lepší.“ Petr

Někteří hovořili o tom, že nechtěli tato důležitá sdělení smazáním ztratit, a proto si začali SMS přepisovat. Přepisování nemělo obvykle strukturovaný či systematický charakter, zkušenost s přenášením a uchováváním sdělení ale měla více než polovina respondentů. Někteří si SMS zprávy přepisují a pak si je vzájemně čtou, SMS zprávy se také nezřídka stávají objektem sběratelského zájmu.

Přepisuješ si nějaké zprávy? „Jo, právě ty básničky, jich je totiž hrozně moc. Mám taky spoustu sprostejch básniček. No hrozně sprostejch. Jsou prostě jenom hrozně sprostý. To si posílám s jedním známým… mám hrozně moc těch pěknejch a hrozně moc těch sprostejch. Máš v tom nějaký systém? „Ne, akorát rozlišuju ty hodně pěkný, takový ty sladký od těch ostatních.“ A kde je máš? „Někde v šuplíku mezi papírama.“ A čteš je někdy? „No mladší ségra ty hezký básničky taky sbírá, tak ona si je občas čte nebo přepisuje a to je tak celý co se k tomu vracím jinak ne.“ Andrea

Zaznamenali jsme rozdíly u chlapců a dívek: dívky si SMS přepisovaly častěji, obvykle jen tak na kus papíru nebo do sešitu, do knížky či na zadní stranu diáře, zatímco tato činnost byla u chlapců mnohem méně obvyklá a probíhala spíše v technologické rovině – uložené zprávy si stahovali do počítače. „Nikdy. To snad dělají jenom úchyláci. Na co? K čemu?“ Petr

78

„Mám velkou paměť, ale přesto si je přepisuju, teda propojím mobil s notebookem a kopíruju je a ukládám. Měl jsem plnou paměť zpráv od ní [přítelkyně], tak jsem si je uložil a smazal.“ Ondřej

„… mám třeba kámošku, která si přepisovala všechny smsky se svým klukem a popsala si asi pět deníčků, tak to jsem, koukal, že by měli vydat knihu. Má to všechno přesně zaznamený, datum, čas, ty esemesky, úplně mazec. Pak se spolu rozešli, tak je chtěla spálit. Tak jsme si ukecali, ať ty deníčky nepálí, že to je prostě strašná vzpomínka. Když s tím začala, tak jí všichni říkali „ty jsi blázen“… to já to mám jednodušší. Ale já zas nevím, co jsem napsal já, ona si psala i to, co mu psala, já to mám jenom jednostranný.“ Martin

Většina souhlasila s tím, že se k uloženým SMS zprávám přinejmenším občas vrací. Při bližším dotazování jsme zjistili, že uložené zprávy respondenti čtou nejčastěji ve večerních hodinách, když se nudí anebo když jsou sami a vracejí se k nim, když se chtějí povzbudit, je jim smutno nebo jsou nešťastní. „Tak možná podle nálad trochu. Na večer. Když je taková ta špatná. Když mám dobrou, tak na ten telefon není čas, to dělám spíš jiný věci.“ Petr

„Někdy jo, když spolu třeba někdy dýl nejsme, někdy večer…“ Ondřej

Zdá se, že opakované čtení SMS může navozovat u svých příjemců opakované prožívání emocí. Dle výpovědí většiny respondentů SMS zpráva může navodit pozitivní emoce, po přečtení „hezké/sladké“ SMS se příjemce cítí lépe a má lepší náladu. Často také respondenti popisovali, že si některé zprávy čtou neustále dokola, aby si odesílatele tímto způsobem více „přiblížili“. Pozoruhodné bylo sdělení, že si pomocí SMS může člověk navodit „cílené emoce“.

„… a když mám třeba špatnou náladu, tak listuju v mobilu, a když tam takový milý slova najdu, tak mě to potěší,… a doufám, že se mi zlepší a docela jo.“ Jarka

„Nechávám si je, hlavně, když jsou vtipné. A když mi v nich někdo lichotí - když si je přečtu, tak mi zvednou náladu. Mám nějaký esemesky od číšníků z Irska… a když mi bylo blbě, smutno, nebo jsem chtěla brečet… a někdy si chci prostě pobrečet, tak je čtu… to je hrozný… to [SMS] úplně vyvolává cílené pocity… esemeska mě dokáže vždycky rozesmát, když si ji přečtu třeba desetkrát.“ Verča

„To jsem dělala u jednoho kluka, že jsem si přepisovala jeho esemesky a četla jsem to teď nedávno, to už je strašně dávno... A bylo to strašně zábavný to číst. To byly takový pěkný esemesky, tak jsem si říkala, jaký to bylo pěkný, ale už je to pryč… bylo to takový dobrý.“ Lucka

79

4.2.3.

Vnímaný význam média

Zkoumali jsme co znamená telefon v životě dospívajících. Ptali jsme, zda si dokáží představit každodenní život bez mobilního telefonu. Jejich reakce lze shrnout do dvou typů odpovědí: racionální postoj (1) a naprostá panika (2). Za podstatný považujeme fakt, že v obou případech si respondenti uvědomovali důležitost média hlavně ve vztahu k vrstevníkům a partnerům/partnerkám, stěžejní myšlenkou bylo vyčlenění ze společnosti. Lze shrnout, že význam přisuzovaný mobilnímu telefonu se utváří ve skupině a reprezentuje postoje a chování této skupiny.

4.2.3.1.

Racionální postoj: „Kdyby ho neměli ostatní, je mi to jedno“

Racionální pozice „pragmatické menšiny“ vychází z faktu, že pokud by ostatní neměli mobilní telefon, komunikace by probíhala skrze jiné kanály a nic by se vlastně nezměnilo. Extrémní důležitost je zde znovu přisuzována právě sociální síti, „mít sám mobil je o ničem“, pokud by tato zůstala (pomocí jiných prostředků) zachována, mobilní telefon by ztratil svůj symbolický význam. V souladu s tímto postojem odpověděla jedna pětina respondentů − mužů.

„Tak asi by mě víc bolely nohy. Protože bych musel všechny obcházet, takhle je to lepší, když píšu. Asi by to bylo nepohodlný, ale určitě bych to přežil.“Adam

„Asi by mi moc nechyběl. Dal bych jim číslo dom, oni by zavolali večer předtím a nějak by se to vyřešilo.“ Honza

„A měli by ho i ti ostatní? V případě, že by ho neměli, tak by mi to nevadilo, protože nevím, co bych s ním měl dělat. Mít sám mobil je o ničem. A kdyby ho měli, možná trochu jo. Možná, že kdybych něco potřeboval, tak bych nevěděl, jak se s těma lidma spojit.“ Petr

4.2.3.2.

Naprostá panika: „Jsem na něm trochu závislý/á“

Vše nasvědčuje tomu, že používání mobilního telefonu představuje významný mezník ve společenském vývoji, v nahlížení na svět obecně, v chápání času a především jeho kontinuity či historicity. Mobilní telefon umožňuje řešit situace okamžitě, šetří čas a také

80

znemožňuje „čekání“ na některé situace. Stačí zavolat a v okamžiku víme, co potřebujeme. Nadto lze z některých tvrzení usuzovat, že život „před mobilem“ je vnímán jako velmi vzdálený, nepředstavitelný, zastaralý a „nudný“.

„Já bych se bez něj obešla, ale ségra je na něm podle mě trochu závislá. Protože potřebuje vědět, že někomu na ní záleží a tak, že jí někdo napíše. Baví ji psát esemesky. Když jí někdo napíše, tak z toho má velkou radost, mě to tak nepřijde.“ Petra

„Prostě bych ho postrádala, protože jsem na něm hrozně závislá. Vadilo by mi, že se nemůžu domluvit s kámošema, a že mě nechodí žádný esemesky a tak prostě vůbec už z podstaty, protože furt ho mám u sebe, pořád se dívám, jestli mi něco nepřišlo a najednou by to nebylo… to by mi asi chybělo nejvíc.“ Lenka

„Mě ukradli mobil, tak si pamatuju, jak jsem se cítila: Strašně jsem brečela a byla jsem z toho úplně hotová. A chyběl mi v tom, že jsem byla odříznutá ode všech. Vždycky, když se páchala nějaká akce, tak všem se napíše jenom mě se nenapíše, protože nemám mobil. A já nikam nejedu… Hlavně to, že jsem nebyla v centru dění, byla jsem odříznutá.“ Dáda

Žádné jiné médium není považováno za natolik osobní, aby v případě jeho ztráty byla na místě panika: „Kdybych ho neměl, asi bych umřel“; „Nemohl bych vůbec komunikovat“; „Na tom je závislé moje všecko… bylo by to jako návrat do minulého století, do pravěku.“ V tomto smyslu je ztráta telefonu přirovnávána k fyzické desintegraci. Navíc se zdá, že většina respondentů si neumí návrat do doby „bez mobilního telefonu“ (přestože si ji pamatují a osobně ji prožili) vůbec představit. „Kdybych ho neměl, tak bych asi umřel. Vůbec si to nedovedu představit. Já jsem měl jednou 14 dní mobil v opravně a bylo to příšerných 14 dní. To bylo ještě v pohodě, to jsem ho neměl moc využívanej.“ Co bylo na tom nejhorší? „Ten pocit. Jenom ten pocit, že ho nemám.“ A kdybys ho neměl vůbec? „Nemohl bych vůbec komunikovat, hrozně to usnadňuje komunikaci. Než za někým chodit nebo mu volat z pevné, jestli chce jít třeba na pivčo.“ Ondřej

„Nevím, ale bez mobilu by to bylo špatný. Mě to přijde jako hrozná ztráta času bez mobilu. Třeba potřebuju u mamky něco v práci okopírovat, a jsem na městě, tak bych buď musel jet za ní, ona by tam třeba nebyla, já bych se tam nedostal a musel bych jet domů… příšerná ztráta času. Tak jsme si teďka říkali, že nechápeme, jak to dřív dělali bez mobilu, když se chtěli domluvit, že se někde sejdou. Třeba si

81

napsali dopis, že se 2. 7. sejdou v Praze na náměstí ve 2. hodiny a jeden to o deset minut nestihl, tak se nesešli a zase se dalšího půl roku neviděli. To muselo být úplně vadný.“ Dokážeš si představit, že bys ho neměl? „No moc ne, bylo by to hodně těžký, to bych si ho musel pořád půjčovat od někoho. To je podobný, když někdo nemá kredit, někdo mu napíše a nemůžeš odepsat, hrozný. Já bych bez toho moc nezvládal, i když jsem teď na internetu, ale ne, prostě ne. Kdybych o něj přišel dneska, tak bych měl ve středu novej mobil, ale jinak to nejde bez mobilu, pro mě by to bylo těžko přijatelný. Třeba domlouvat se, pro mě by to byla strašná ztráta času a peněz. Dřív lidi neměli co dělat. Bylo víc volnýho prostoru, dřív neměli počítače a televize a teďka máme všechno, člověk zkusí od každýho trochu a hned se nudí.“ Martin

„Na tom je závislé moje všecko… bylo by to jako návrat do minulého století, do pravěku.“ Verča

4.2.4.

Shrnutí

Mobilní telefon zaujímá naprosto výjimečnou pozici co se týče připisované intimity. Toto médium v sobě zahrnuje výhody klasického telefonu a přidává velkou míru privátna, je schopno pojmout osobní artefakty svého majitele – ať již v přetavené formě deníku při uchovávání zpráv, specifických zkrášlujících a personalizujících vylepšení ať už v podobě melodií, log, obrázků, designu nebo ve formě uvítacích zpráv zvnitřňujících kódované obsahy při každém zapnutí. Majitelé si jej nejen personifikují, ale především jej natrvalo inkorporovali do své identity. Mobil je tak úzce propojený s identitou, že mnoho lidí na něj začalo spoléhat do té míry, že jej vnímají jako esenciální prostředek, extenzi jejich já: „Je to moje součást.“ Žádný jiný prostředek nepronikl do společnosti tak rychle a tak extenzivně, že by svou pouhou existencí změnil životní styl lidí, a žádné jiné přenosné médium není používáno tak často. Žádné jiné médium není považováno za tak osobní, aby v případě jeho ztráty byla na místě panika. „Na tom je závislé moje všecko… bylo by to jako návrat do minulého století, do pravěku“; „Kdybych ho neměl, tak bych asi umřel“. V tomto smyslu lze ztrátu telefonu přirovnat k fyzické dezintegraci.

82

4.3.

Komunikace s rodiči

V následujících třech kapitolách se blíže zaměříme na komunikaci dospívajících se třemi typy příjemců: rodiči, vrstevníky a partnery. Nejdříve se pokusíme odpovědět na výzkumnou otázku: Transformuje používání mobilního telefonu hranice v rodinných vztazích ve smyslu distance (od rodičovské kontroly)? Tuto oblast jsme zkoumali pomocí všech tří použitých metod, jejichž výsledky se nyní pokusíme propojit. Výsledky jsem přiřadili následujícím oblastem: funkce mobilní komunikace v rodinném kontextu (1), projevy rodičovské kontroly, (2) mechanismy úniku (3) a mechanismy distance (4).

4.3.1.

Funkce mobilní komunikace v rodinném kontextu

Téma rodičovské komunikace se pokusíme uvést rozborem funkcí, které tato komunikace saturuje. Tuto oblast jsme zkoumali pomocí obsahové analýzy přijatých SMS zpráv a polostrukturovaných rozhovorů. Předpokládali jsme, že komunikace dospívajících s rodiči probíhá obvykle skrze volání, SMS zprávy si její účastníci vyměňují jen zřídka; tato komunikace má převážně mikro-koordinační charakter (viz H1). V obsahové analýze SMS komunikace jsme nejdříve zjišťovali celkové rozložení přijatých SMS zpráv podle typu odesílatele. Z celkového počtu 292 přijatých zpráv bylo pouhých 6 posláno rodiči, tj. 2 procenta. Dále jsme tyto zprávy analyzovali z hlediska komunikačních funkcí51, které naplňují vzhledem k příjemci.

51

Jazyk je vždy multifunkční nástroj a jeho významy jsou vždy závislé na kontextu. Nebylo vždy možné mít úplnou jistotu u významů některých zpráv či komunikačních záměrů, se kterými byly posílány. Při utváření kategorií funkcí komunikace jsme vycházeli z Lingovy teorie hyper-koordinace a předvýzkumu obsahové analýzy přijatých SMS zpráv. Ling rozlišuje dva základní mody komunikace: instrumentální, respektive mikrokoordinaci, a expresivní. My jsme expresivní funkci dále rozdělili do tří kategorií. Konečná klasifikace vypadala následovně: 1) instrumentální funkce: zpráva zaměřená na sdělení jednoduché informace, domluvení schůzky, upřesnění, změkčování času, organizaci či reorganizaci nejrůznějších aspektů každodenního života, má jednoznačně instrumentální charakter. 2) pozdrav: součást expresivní komunikace, jedna zpráva, zaměřená na přání „pěkného dne, dobrou noc“ apod. 3) popovídání si: součást expresivní komunikace, slouží především k udržování kontaktu, od pozdravu se liší tím, že jde o výměnu několika zpráv, v nichž si účastníci povídají, co dělají, kde jsou, jaký měli den, povzbuzují se, navozují pocitu sounáležitosti apod. 4) romantická funkce: součást expresivní komunikace, platí pro ni definice předchozí funkce, navíc obsahuje aspekt intimity, zdrobněliny a romantické či erotické projevy lásky, intimity či náklonnosti.

83

Typ odesílatele

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Kamarádi 169 Partner/partnerka 111 Rodiče 6 Ostatní 2 Celkem 288 Tab. č. 19: Rozložení přijatých zpráv podle typu odesílatele

58,7 38,5 2,1 ,7 100,0

70

60 59 50

40 39 30

Procenta

20

10 0 kamarádi

rodiče

partner/partnerka

ostatní

odesílatel Graf č. 4: rozložení přijatých zpráv podle typu odesílatele

V případě funkcí komunikace rodiče versus děti to bylo velmi snadné: Všechny tyto zprávy naplňovaly instrumentální funkci, tj. jejich účelem byla stručná domluva, instrukce či upřesnění již domluveného úkolu. Např.: SMS 52: KUP 20 ROHLIKU A 1 CHLEBA. SMS 235: HANI, JESTLI MAS CAS, KUP TVAROH NA STROUHANI. JEDEN. ALE NESHANEJ HO PO BOSKOVICICH. TAK NUTNE TO NENÍ. UDELALA BYCH ZITRA KNEDLE. PA. SMS 161: Koupis tu naplast prosim ty? Ja jsem zapomnela ze ten obchod je dnes zavrenej

Můžeme shrnout, že SMS zprávy si účastníci této komunikace vyměňují zřídka. Tato komunikace má instrumentální charakter. Hypotéza č. 1 byla tedy potvrzena.

5) řetězová zpráva: hromadná zpráva rozesílaná více účastníkům. Ling ji řadí mezi expresivní funkci komunikace, jejímž cílem je především udržet kontakt mezi adresátem a příjemcem. 6) smíšená funkce: zahrnuje aspekty obou funkcí: jak instrumentální tak expresivní komunikace

84

Také v rozhovorech s dospívajícími se potvrdilo, že komunikace s rodiči je zaměřená především na již zmiňovanou instrumentální funkci, tj. nejrůznější dohody o tom, co je třeba nakoupit, kam a kdy přijet, kde se potkat apod. Přesto se zdá, že v komunikaci dospívajících s rodiči dochází postupně k proměně. Některé respondentky reflektovaly, že si příležitostně s rodiči volají „jen tak“, aby si popovídaly nebo je potěšily. „Komunikujeme spolu často, tak obden, většinou nějaká domluva: „potřebuju to a to“, „přijeďte pro mě tam a tam“… ale minulý týden jsem zavolala mamce „jen tak“ jak se má a byla překvapená a ráda, a teď už jí třeba napíšu „mami, ta svačina byla fakt dobrá“ a vím, že ji to potěší… jo, víc spolu komunikujeme.“ Verča

„Když jsme v autobuse a jedeme do školy, tak zvoní mobil většinou jen nám dvoum, když nám volá pravidelně každý ráno mamka, jestli jsme vstaly, a že nám koupila noviny a že tam máme nějakej článek a tak.“ Petra

„…ale musím říct, že jsem ráda, když mě mamka zavolá, co bylo ve škole, co je novýho nebo já jí zavolám. Musím říct, že mě potěší, že na mě myslí.“ Pavla

4.3.2.

Projevy rodičovské kontroly v mobilní komunikaci

Mobilní telefon umožňuje expanzi rodičovské politiky obývacího pokoje z domácí sféry do kontextu vrstevnické skupiny. Může být prostředkem rodičovské kontroly nad dětmi, je jim často pořizován právě za tímto účelem a dospívající samotní nezřídka tento argument používají, když vyjednávají jeho koupi, příspěvek na výdaje apod. Často o tom hovořili i naši respondenti. „Dřív když jsem někam jela, tak jsem jim [rodičům] nemohla dát o sobě zprávu. Teďka když někam jedu tak je to „seš ok?“ „sem ok“.“ Dáda

„Ale byly doby, kdy sem ho musela nosit, kvůli tomu, že jsem jela sama [na koni] někam dál, a že kdyby se mi něco stalo… tak jsme měla od maminky naporučeno: helmu a telefon.“ A stalo se Ti něco? „Zatím ne, akorát jsme dvakrát spadli, teda jednou si se mnou lehl, tam bylo takový hezký pole tak že se bude válet, tak si lehl, a jednou jsme naklusali do zatáčky, byla mokrá tráva a mu to ujelo, tak mi trochu skřípl nohu, ale jinak ne.“ No a volala jsi potom? „Ne, to tam zrovna někdo byl.“ Andrea

85

Mobilní telefon substituuje prostředek rodičovské ochrany, když by se „něco stalo“, je možné zavolat o pomoc. Zdá se, že spolu s používáním telefonu dochází ke změně významu pojmu „bezpečí“. Mít mobilní telefon znamená vyřešit či zabránit situaci nebezpečí, což v pojmech dotazovaných znamenalo „zmeškaný autobus“, „když jedu někam sám/a“ apod. Sami respondenti si často uvědomovali možné využití mobilního telefonu jako prostředku rodičovské kontroly. Někteří reflektovali, že tato možnost je spíš virtuální než reálná. „Asi jo, mají větší možnost se s nima zkontaktovat. Když vůbec neví kde je, tak je to lepší mít ten telefon“. Lenka

„To určitě. Já odebírám jeden časopis „Mobility“ a tam psali, že v Británii zavádí novou službu pro rodiče, že si můžou poslat sms a přijde jim, kde se to jejich dítě nachází, v jaké ulici a městě. Tak to je celkem kontrola. Já bych to nepřežil.“ Ondřej

„Já myslím, že jo. Protože třeba mamka na nás hodně myslí v práci, jako co bylo ve škole, jaký máme známky, kdy přijedeme dom a tak… takže nám zavolá, zjistí si to snadno.“ Co když ty děti nechtějí se nechat kontrolovat? „Jako že jim to nevemou? No to bych doma viděla, co by mě na to řekla, kdyby mě mamka třeba třikrát volala a já jsem jí to ani napotřetí nezvedla.“ Pavla

„No ani ne, když je to o tom místě, tak to se může vymyslet. A jinak kontrolovat… můžou častěji volat, ale jinak ne.“ Tereza

4.3.3.

Mechanismy úniku

Na druhou stranu médium mobilního telefonu nabízí značný prostor mechanismům úniku. Zde se projevila výrazná variabilita vycházející jednak z mravních postojů respondentů a jednak z jejich rodinné situace. Většina popřela, že by rodičům vědomě lhala, příležitostné „mlžení“ přiznali všichni. Týkalo se obvykle situací a míst, ve kterých se respondenti nacházeli, případně osob, se kterými byli. Otázka lhaní či vyhýbání se rodičovské kontrole byla tudíž zodpovídána ambivalentně. „Kdybych byla s tím mým přítelem, a volala mě mamka, tak bych jí určitě řekla, že jsem úplně někde jinde a s někým jiným. Zrovna tohle bych nechtěla, aby se nějak prozradilo. Oni ho moc nechcou, ale že by mě ho zakazovali, tak to ne.“ Tereza

86

Myslíš, že můžou rodiče přes telefon děti kontrolovat? „Ne.“ Proč ne? „To děcko jim řekne něco jinýho ne?“ A myslíš, že bys to tak třeba taky udělal? „Asi jo.“ Stalo se ti to někdy? „Stalo se mi něco podobnýho, šel jsem na pivo a zavolala mi babička. Tak přece jí neřeknu, že chlašču v hospodě, ne? Ten večer jsem přespával u kamoša, tak jsem řekl, že jsem na cestě. To byla taková zastávka na té cestě.“ Honza

„Já jsem jela o podzimních prázdninách za tím klukem domů a řekla jsem, že jdu s holkama do kina a že si pak půjdeme někam sednout, když je to volno, že si ho užiju a přijdu až večer a pak jsem se večer vrátila a naši nic nepoznali. Pak mi taťka volal a já jsem říkala, no nevím, kdy se vrátím, teď tady sedíme v kině, teď nemůžu mluvit.“ Jarka

Majitel telefonu může tvrdit, že měl vypnuté zvonění, pohozený telefon, vybitý telefon apod., a tak se vyhnout případnému podezření, kontrole i výčitkám. „Určitě jsem lhala, rodičům, aby se nebáli.“ Verča

„tak to jo… samozřejmě že mě někdy ujedou autobusy a podobně. To se stává každýmu, vidíme autobus z pěti metrů a už nedoběhneme, že.“ Takže s rodičema? „Spíš to jsou rodiče, bohužel. To třeba když su někde a rodiče si myslí, že jsem někde jinde, a je to tam hlučný, třeba posilovna je hlučná, tak tam ten mobil moc nezvedám. Pak [rychle a sebejistě] říkám, že jsem měl vypnutý zvonění, nebylo to slyšet, bylo to potichu atd.“ Petr

„Třeba nějaká situace, kdy jsem někde s klukem a nechci, aby to věděli, tak to nějak zamaskuju, řeknu třeba, že jsem někde jinde.“ Bereš vždycky telefony? „Snažím se, kdybych byla někde s tím klukem, tak bych to nejdřív nebrala, ale kdyby volali víckrát tak jo.“ A co bys pak řekla? „No to nevím, že jsem měla někde pohozenej mobil.“ Monika

Dále jsme také pozorovali rozdíly vyplývající z rodinné situace respondentů – pokud měli bezproblémový vztah s rodiči, dostatečnou míru prostoru a soukromí, zpravidla zastávali

87

názor, že jim mohou všechno říct a nemají žádný důvod nesdělovat pravdu. Naopak pokud rodinné vztahy nebyly zcela ideální či pokud měli respondenti dojem, že jsou na ně kladeny vysoké či „nesplnitelné“ nároky, byla pravidla vzájemné důvěry porušována. Můžeme na tomto místě zopakovat klasickou tezi z vývojové psychologie, že čím lépe vztahy v rodině fungují, tím lépe a otevřeněji spolu členové hovoří (Vágnerová, 2000). Čím více jsou tyto vztahy narušené, tím silnější potřeba úniku a distancování se je vytvářena. „Otcovi píšu, jenom když něco potřebuju, anebo protože od něho mám ten mobil a on s náma nebydlí, tak „jen tak“ aby neřekl, protože on pak strašně hučí, že se mu neozvem. Jak se mám, kolik mám učení, v podstatě skoro o počasí, že jo.“ A nevoláš mu? „Jo, ale ne moc často, protože nevím, co bych si s ním povídala.“ A smskování je jednodušší? „Jo, protože se mě nemůže na nic zeptat a mám čas si tu odpověď rozmyslet.“ A myslíš, že mobil mohl nějak změnit tvou komunikaci třeba s tátou? „Tak takhle jo. Když se mi někam nechce, tak prostě zavolám nebo pošlu smsku a vymluvím se na něco a nejdu tam. A nemusím se s tím člověkem vidět.“ Andrea

Řečeno slovy jedné respondentky „kdo chce být kontrolován, může být“. „Já myslím, že jo, ale že oni si vždycky dokážou najít uličku, jak se tomu vyhnout… obejít to.“ Verča

„Tak pokud ty děti napíšou pravdu… třeba je holka na pařbě a má být doma, tak jí rodiče zavolají „kde seš“ a můžou ji víc kontrolovat, když máš mobil, tak seš k zastihnutí kdekoliv a kdykoliv. Kdo chce být kontrolován, může být.“ Dáda

4.3.4.

Mechanismy distance

Zajímalo nás, jak se rodiče orientují ve vztazích, které vznikají a jsou udržovány především přes mobilní telefon. Ptali jsme se na znalost rodičů vrstevnické skupiny dospívajících, tedy lidí, se kterými jsou děti v kontaktu a tráví s nimi čas. Zatímco přátele a spolužáky respondentů rodiče zpravidla znají, o tom, s kým si jejich děti textují (či o obsahu této komunikace) nemají v naprosté většině případů přehled. Platí zde již výše uvedená teze, že v rodinách s dobrou komunikací mají rodiče představu o tom, s kým jejich potomek komunikuje a naopak. Nicméně dvě třetiny respondentů uvedly, že jejich rodiče neví, s kým

88

komunikují přes mobil, a z toho u většiny měli rodiče přehled, s kým se jejich děti stýkají „po škole“. Díky mobilnímu telefonu ztrácejí rodiče přehled o tom, s kým se jejich děti přátelí, protože domácí telefon už není místem náhodných mezigeneračních kontaktů. Navíc bylo dále potvrzeno, že dospívající se ve většině případů seznamují přes mobilní telefon a také navazují partnerské vztahy tímto způsobem. Pro rodiče je stále složitější rozumět tomu, co si jejich děti myslí a o čem přemýšlí, čeho se obávají, jaké vztahy navazují a s kým. Dokonce i když děti tráví čas doma a textují třeba v obývacím pokoji, pro rodiče je nemožné zjistit, čeho a koho se tato konverzace týká. Navíc pro rodiče, kteří nemají zkušenost s tím, jak rychle se vztahy přes SMS vyvíjejí, je velmi náročné se zorientovat ve stávající situaci týkající se komunikace mobilním telefonem. Ví vaši, s kým si voláš nebo esemeskuješ? „Jim je to asi jedno, takže ne, neví.“ A znají tvoje kamarády? „Jo, znají.“ Monika

A tví rodiče, s kým si voláš nebo esemeskuješ? „To vůbec ne.“ A znají tvoje kamarády? „To jo, znají.“ Adam

„Naši vůbec neví, akorát vždycky komentujou, „už ti to tady zase zvoní“. A když mě mamka vidí psát esemesky, tak se rozčiluje, že už zase utrácím kredit, že to je hrozný. Kdyby mamka věděla, kolik za měsíc propíšu, tak by mě asi…“ Jarka

„No tak to já mám vždycky doma „a kdo Ti píše? Kdo Ti volá?“ Protože to vždycky pípne…“proč ti volá?“ „No, on mě jen tak prozvání.“ „A proč tě prozvání?“ „No to je prostě jenom tak, že si na mě vzpomněl.“ „Ahá, tak on si na Tebe vzpomněl?“ „Mami, prosím Tě, nedělej z toho žádný závěry, to je jenom tak, kamarád.“ „Ahá a to vy se jenom tak prozváníte?“ Jo, my se jenom tak prozváníme“. „Tak to jo“. A pořád se mě ptá, „kdo mi to píše“. „Mami co je Ti do toho, kdo mi píše?, to je jedno“, protože vím, že když jí to řeknu, tak že budou takovýhle otázky, zbytečný.“ Lucka

Podobně jsou obsahy této komunikace vnímány jako velmi osobní a např. čtení SMS zpráv kýmkoliv bylo našimi respondenty vnímáno jako velmi výrazný zásah do soukromí.

89

Ví rodiče, s kým si esemeskuješ? „Ne, oni se v tom mobilu nevyznají, naštěstí to moc nechápou a v mobilu se mi nehrabou, kdyby mi třeba četli zprávy, to by si něco vyslechli. Zprávy to je moje tabu a ty nesmí nikdo číst. Vůbec nikdo. Jsou soukromý. Moje přítelkyně je jedinej člověk, kterej je může číst, ta to má povolený, ale jinak nikdo.“ Ondřej

„Já si esemesky ukládám, já jsem si je dokonce i opisovala, aji, ty romantický, potom na to jednou přišla mamka a moc se jí to nelíbilo. Co si to prý píšeme? A měla potom blbý řeči, tak jsem to zrušila… mobila už jí do ruky nedám, s tímto neumí, s tím starým to uměla, to mě taky přijde blbý, že to mamka čte.“ Pavla

4.3.5.

Shrnutí

Rodiče s dětmi komunikují pomocí SMS minimálně a tato komunikace má instrumentální charakter, tj. je zaměřena na stručnou domluvu či žádost, např. „kup 20 rohlíků a jeden chleba“. Mobilní telefon slouží rodičům jako prostředek kontroly, virtuální „vodítko“ (Lorente, 2002). Za účelem vyvázání se z jeho dosahu jsou vytvářeny nejrůznější mechanismy úniku, např. lhaní, „mlžení“, výmluvy zahrnující vypnuté zvonění, vybitý či pohozený telefon. Za typickou reakci lze považovat: „určitě jsem někdy lhala rodičům, aby se nebáli.“ Lze shrnout, že mobilní telefon se nabízí jako vhodný prostředek, pomocí něhož mohou rodiče děti kontrolovat, „ale oni vždycky dokážou najít uličku, jak se tomu vyhnout… obejít to.“ Výstižně to můžeme zestručnit slovy další respondentky, tedy „kdo chce být kontrolován, může být“. Mechanismy distancování se od rodiny podporuje skutečnost, že rodiče ztrácejí přehled o tom, s kým jejich děti komunikují, díky používání mobilního telefonu odpadá náhodný mezigenerační kontakt spojený s telefonováním z „rodinného telefonu“ či návštěvou kamarádů, případně partnerů. Dokonce i ve chvíli, kdy dospívající tráví čas u nedělního oběda, mohou komunikovat se sítí svých důležitých blízkých, která je rodičům z velké části neznámá. Dospívající se takto distancují a vyvazují z rodinných vztahů a současně navazují vztahy nové, byť nezřídka založené na virtuálním kontaktu a komunikaci. Podobně Fortunami a Manganelli (2002) hovoří o existujícím rozporu, který nazývají přetvářkou, kdy rodiče předstírají kontrolu nad svými dětmi bez jejího reálného dosažení a děti zase předstírají nezávislost na rodičích bez jejího zjevného dosažení. A obě strany spokojeně hrají své falešné role a udržují si tak svá teritoria.

90

4.4.

Komunikace s vrstevníky

V této kapitole se zaměříme na komunikaci dospívajících s vrstevníky. Vzhledem k tomu, že se v následující části budeme zabývat partnerskou či romantickou komunikací, považujeme za vhodné ji zasadit do širšího sociálně-vztahového kontextu, tedy vrstevnické skupiny dospívajících, ze které většina těchto vztahů vychází a se kterou je úzce spjatá. Současně se také krátce zastavíme u komunikačních rozdílů z genderového hlediska. Pokusíme se odpovědět na výzkumnou otázku: Jaká jsou specifika mobilní komunikace ve vrstevnických vztazích? Tuto oblast jsme zkoumali pomocí všech tří použitých metod, jejich výsledky se nyní pokusíme propojit a interpretovat. Budeme se zabývat následujícími tematickými oblastmi: funkce mobilní komunikace ve vrstevnické skupině (1), mobilní telefon jako volnočasová aktivita (2), vliv genderu (3). 4.4.1.

Funkce mobilní komunikace ve vrstevnické skupině

„…Třeba když mi někdo napíše, že má krizi, že má schízu, tak se snažím vyplodit něco povzbuzujícího, že to bude dobrý, že bysme si mohli dát sraz a že ho objímám a tak…“

Téma vrstevnické komunikace se pokusíme uvést rozborem funkcí, které tato komunikace saturuje. Tuto oblast jsme zkoumali pomocí obsahové analýzy SMS zpráv a rozhovorů. Předpokládali jsme, že komunikace dospívajících s vrstevníky probíhá obvykle skrze posílání SMS zpráv, a proto bude většina zpráv směřovat do „peer“ skupiny, tj. bude pocházet od kamarádů či kamarádek (viz H2); obsahem zpráv bude jak mikro-koordinační tak expresivní komunikace (viz H3). V obsahové analýze SMS komunikace jsme již dříve zjistili (viz tabulka č. 19 na str. 84) rozložení přijatých zpráv podle typu odesílatele: z celkového počtu 292 přijatých zpráv byly tři pětiny poslány kamarády či kamarádkami. Dále jsme tyto zprávy analyzovali z hlediska komunikačních funkcí52, které naplňují vzhledem k příjemci. Bylo zjištěno, že dvě pětiny zpráv byly zaměřené na instrumentální funkci a stejné množství na funkci „popovídání si“, pouze marginální část na funkci pozdravu a romantickou funkci. Blíže viz následující tabulka a graf.

52

Popis jednotlivých funkcí viz strana 83-84.

91

Funkce přijatých SMS zpráv Absolutní četnost Relativní četnost ve vrstevnické komunikaci (%) Instrumentální 69 40,8 Pozdrav 8 4,7 Popovídání si 69 40,8 Romantická 4 2,4 Řetězová 2 1,2 Smíšená 17 10,1 Celkem 169 100,0 Tab. č. 20: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv ve vrstevnické skupině 50

40

41

41

30

Procenta

20

10

10 5

0 instrumentální

2 popovídání si

pozdrav

řetězová

romantická

smíšená

funkce přijatých zpráv ve vrstevnické skupině Graf č. 5: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv ve vrstevnické skupině

Informace získané z rozhovorů tato zjištění rovněž podporují.

O čem si píšete? „Co bylo ve škole, jak se mají, co prožívají, jak se sdílíme, protože já jsem věřící a mám spoustu křesťanskejch kamarádů, takže třeba „stalo se mi tohle, můžeš se za mě modlit?“ anebo sejdeme se večer na ICQ. Oni jsou většinou strašně dlouho na internetu, takže mi napíšou třeba 4 esemesky a já pošlu jednu. Potom třeba organizační věci, někam se odjíždí a potřebuju vzít autem… Anebo jsem někoho strašně dlouho neviděla, tak si napíšeme, co je novýho. No a když je to nějakej problém, tak to mi většinou nestačí jedna esemeska. Třeba když mi někdo napíše, že má krizi, že má schízu, tak se snažím vyplodit něco povzbuzujícího, že to bude dobrý, že bysme si mohli dát sraz a že ho objímám a tak.“ Dáda

„No tak různě, třeba s tím kámošem, on je takovej hodně zajímavej člověk, tak to jsou takový strašně filozofický otázky, co řešíme… třeba mi napíše „tak jsem dneska přemýšlel jakej je můj důvod, že vlastně vstávám a večer jsem na to pořád ještě nepřišel, proč vlastně jsem vůbec“ a tak, třeba to, jakej kdo jsme a tak to tak řešíme…“ Míša

92

Můžeme shrnout, že většina zpráv směřovala do vrstevnické skupiny, jejich obsahem byla mikro-koordinační i expresivní funkce. Hypotézy číslo 2 a 3 byly potvrzeny.

4.4.2.

Mobil jako volnočasová aktivita

Tuto oblast jsme zkoumali pomocí obsahové analýzy SMS zpráv a rozhovorů. Předpokládali jsme, že SMS komunikace v podvečer, za který jsme považovali dobu od 17:00, saturuje funkci naplnění volného času, zábavy či popovídání si, a také skrze médium mobilního telefonu umožňuje uspokojení pocitu sounáležitosti a blízkosti. Porovnávali jsme četnosti zpráv s proměnnou „doba přijetí“, výsledky zobrazuje graf č. 6.

N sms 40 35 30 25 N sms

20 15 10 5 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 Graf č. 6: Časové rozložení přijatých SMS v průběhu celého dne Vysvětlivky ke grafu: osa x – čas odeslání SMS zprávy (shlukováno po hodinách) osa y – počet přijatých SMS zpráv

Z grafu vyplývá, že nejvíce zpráv dostávali příjemci okolo 19:00 hodiny večerní, další vrchol byl kolem desáté hodiny večerní, tedy zhruba v době, kdy dospívající chodí spát. Výsledky naznačují, že dospívající si nejčastěji posílají SMS ve večerních hodinách, v době, kdy se již nevěnují žádným jiným zálibám. Lze tedy shrnout, že hypotéza č. 4 byla potvrzena. Zajímalo nás, do jaké míry vyměňování SMS funguje jako volnočasová aktivita. Obsahová analýza zpráv indikuje, že dospívající často „textují“ v průběhu nějakého delšího úseku, zpravidla v podvečer, kdy se nezabývají jinými koníčky. Podobně z rozhovorů vyplynulo, že většina respondentů si často píše, protože se nudí, má volnou chvíli anebo se cítí osaměle.

93

„Tak hlavně večer, v sedm, když se třeba s někým prozváním, tak ho taky prozvoním a pak mu napíšu, jak se má. Když mám kredit, tak mám tendence pořád někomu psát. Já to prostě nevydržím u toho telefonu jen tak sedět, tak někomu napíšu. Ale je to hrozně drahý, nebo já nevím, kam se ten kredit ztrácí, takže ho mám většinou hned pryč.“ Lucka

„…jen tak abych si pokecala, když se hodně nudím, tak si vezmu telefon a už píšu. Takový ty smsky jako jak se máš, co budeš dělat, půjdeš ven a tak…“ Andrea

Velmi frekventovanou (domníváme se, že dokonce častější než textování) a oblíbenou aktivitou bylo tzv. „prozvánění“. Jedná se o činnost, která je zvláště oblíbená v této věkové skupině (a dále u ranějších fází adolescence jak vyplynulo z rozhovorů), za jejíž dva prvořadé cíle lze považovat zábavu a potvrzení skupinové příslušnosti a blízkosti. Respondent se nudí, cítí se být sám anebo si na někoho vzpomene a tak dotyčného (případně celý seznam kamarádů, který má v mobilním telefonu) „prozvoní“ a pokud daná osoba je v podobné situaci, toto „prozvonění“ vrátí53. Takto symbolicky dochází k naplnění potřeby blízkosti a náležení. „Prozváněcí“ telefonáty jsou sociální inovací založenou na využití mobilní komunikace, které nebylo zamýšleno výrobci. Za hlavní výhodu oproti textování považují respondenti nulové náklady a za hlavní nevýhodu vybíjení baterie. Píšeš si s někým jen tak, protože se nudíš? „To se snažím nedělat, protože akorát plýtvám kreditem, ale většinou když si na toho člověka strašně vzpomenu, tak mu napíšu, teď už moc neprozváním, protože mi to přijde divný a ztráta času a vybíjení baterie… dřív jsme hodně prozváněla.“ No a ty někoho prozvoníš a on…? „A on mě taky prozvoní… jakože na sebe myslíme. Dřív jsem projížděla celej seznam a prozváněla všechny kamarády a teď už to opadlo. A teďka si řeknu jé, copak asi dělá Ráďa, tak prozvoním třeba jen Ráďu a nemusím už zbytek seznamu.“ Dáda

„Když si na sebe vzpomeneme, tak se prozvoníme…“ Tak jednou za den? „Trochu častěji, hodně často, všichni se diví, tak padesátkrát za den, prostě ve volné chvíli... To je jako znamení, že na sebe myslíme“. Tereza

53

Zúčastněným pozorováním bylo ověřeno, že „prozvánění“ funguje jako norma nebo sociální hra v dané věkové skupině. Komunikace s účastníky polostrukturovaných rozhovorů probíhala pomocí mobilního telefonu. Považovali jsme to za vhodné – vzhledem k výzkumnému tématu. Vyměnili jsme si proto s účastníky telefonní čísla a měli tak možnost zažít „kulturu prozvánění“ na vlastní kůži. Někteří účastníci nás prozváněli v průběhu několika následujcících měsíců. Někteří také posílali vtipy či vánoční přání.

94

Píšeš někomu jen tak nebo kdyby ses nudila? „To píšu pořád těm samejm lidem. Někdy, ale to třeba jen někoho prozvoním.“ A když ho prozvoníš, tak co? „Tak to je všechno. A už se nenudím.“ Fakt? „Třeba prozvoním a doufám, že někdo napíše, no, když ne tak smůla.“ Lenka

4.4.3.

Vliv genderu

Píšeš někomu jen tak? Že si chceš popovídat? „Občas. Většinou s Tracy anebo nějaký kamarádky, protože co si chceš povídat s borcema, to je takový „půjdem na pivo?“ „jo půjdem“ a to je všechno. Ale moc ne, teď mám internet, takže jsem spíš na ICQ, protože je to levnější.“ Martin

Pátrali jsme po tom, zda existují nějaké odlišnosti či rozdíly v mobilní komunikaci z genderového hlediska. Tuto oblast jsme zkoumali pomocí obsahové analýzy SMS zpráv. Předpokládali jsme, že bude existovat rozdíl ve frekvenci a délce zpráv od mužských a ženských odesílatelů (H7 a 8). V rámci teze komunikačních stereotypů jsme soudili, že mužské zprávy určené vrstevníkům budou častěji zaměřené na mikro-koordinační funkci než na expresivní, s ženskými zprávami to bude naopak (H 9 a 10). Analyzovali jsme frekvence zpráv ve vrstevnické skupině od mužských a ženských odesílatelů. Zjistili jsme, že nadpoloviční většina zpráv byla od žen a přibližně dvě pětiny byly od mužů. Lze tedy říci, že muži píší o něco méně často než ženy, tento rozdíl však není příliš významný. Odesílatel SMS Příjemce SMS

Muž

Žena

Celkem

Muž

36 49,3%

21 24,1%

58 34,3%

Žena

37 50,7%

66 75,9%

111 65,7%

73 87 100% 100% 43,2% 51,5% Tab. č. 21: Frekvence mužských a ženských SMS

169 100% 100%

Celkem

Zajímavé bylo zjištění, že i v rámci vrstevnické skupiny píší muži častěji opačnému pohlaví, zatímco dívky píší nejčastěji kamarádkám. Podobně vypovídali respondenti i v rozhovorech.

95

70

60

50

počet analyzovaných zpráv

40

30

odesílatel SMS

20

muž

10 žena nelze říci

0 muž

žena

příjemce SMS Graf č. 7: Frekvence mužských a ženských SMS z hlediska odesílatele

Dále jsme se zabývali délkou zaslaných SMS zpráv. Vypočítali jsme průměrnou délku slov ve zprávě dle pohlaví odesílatele. Ukázalo se, že muži posílají průměrně o tři slova kratší zprávy než ženy. Průměrný počet slov ve zprávě byl devatenáct. Porovnávali jsme dále průměrnou délku slov ve zprávách posílaných partnerům a skupině vrstevníků. Zatímco u žen byla konstantní, u zpráv od mužského odesílatele jsme změřili rozdíl přibližně tří slov. Je tedy pravděpodobné, že SMS zprávy od mužů jejich partnerkám jsou obvykle delší než zprávy posílané jiným příjemcům. Na rozdíl od ženských zpráv, kde jsme nepozorovali žádné podstatné rozdíly. Celkem

Vrstevnická skupina

Pohlaví Průměrný Počet Průměrný Počet odesílatele počet slov přijatých SMS počet slov přijatých SMS Muž 18,3 181 16,4 73 Žena 21,1 96 21,2 87 Celkem 18,9 292 18,7 169 Tab. č. 22: Průměrný počet slov ve zprávě v závislosti na pohlaví

Partnerské zprávy Průměrný počet slov 19,7 21,3 19,8

Počet přijatých SMS 105 6 111

Analyzovali jsme zprávy poslané v rámci vrstevnické skupiny z hlediska funkcí, které naplňují v této komunikaci. Více než polovina zpráv od mužského odesílatele měla instrumentální funkci, přibližně třetina saturovala funkci popovídání si. U zpráv od ženského odesílatele byl tento poměr téměř obrácený: polovina zpráv byla zaměřena na „popovídání si“ a čtvrtina na instrumentální funkci. U zpráv od ženského odesílatele se častěji objevoval smíšený obsah, což lze vysvětlit tím, že zprávy byly primárně posílány za nějakým účelem, domluvou apod. a zbývající prostor vymezený pro jednu SMS byl zaplněn popovídáním si. 96

Funkce Pohlaví odesílatele

Muž

Instrumentální Pozdrav 39 3 53,4% 4,1% 23 26,4%

Žena

Popovídání si 25 34,2%

Romantická 0 0%

43 49,4%

4 4,6%

5 5,7%

Řetězová Smíšená Celkem 1 5 73 1,4% 6,8% 100% 0 0%

69 8 69 4 2 40,8% 4,7% 40,8% 2,4% 1,2% Tab. č. 23: Rozložení zpráv určených vrstevnické skupině z hlediska funkcí a pohlaví

Celkem

12 13,8%

87 100%

17 10,1%

169 100%

Lze shrnout, že při srovnání přijatých zpráv byly shledány rozdíly z genderového hlediska. Zprávy od ženského odesílatele jsou o něco delší a frekvence posílání zpráv je vyšší. Ženy spolu tedy komunikují déle a o něco častěji. Tyto zprávy jsou nejčastěji posílány za účelem popovídání si, přibližně jedna čtvrtina zpráv má instrumentální ráz. Mužské zprávy jsou naopak častěji posílány za koordinačním (instrumentálním) účelem, nicméně třetina zpráv měla rovněž expresivní funkci. Muži píší častěji kamarádkám, kamarádky spíše mezi sebou. Tyto výsledky jsou v souladu se zjištěními Mante a Piris (2002), které tvrdí, že mužské konverzace jsou kratší a více zaměřené na koordinaci a organizaci, zatímco dívky používají MT jako součást jejich konverzační kultury.

4.4.4.

Shrnutí

Z výsledků obsahové analýzy vyplývá, že ve vrstevnické skupině dospívajících je nejčastější komunikace textová, jejím obsahem je jak mikro-koordinační, tak expresivní funkce. Posílání SMS kulminuje ve večerních hodinách a představuje novou volnočasovou aktivitu či koníčka dospívajících. Oblíbenou činností, která má rovněž za cíl upevnit skupinovou kohezi a ujistit odesílatele o jeho příslušnosti ke skupině, je tzv. „prozvánění“. Byly zjištěny následující rozdíly v komunikaci z genderového hlediska: zprávy od ženského odesílatele jsou o něco delší a frekvence posílání zpráv je vyšší. Ženy spolu komunikují více a využívají plně prostor vymezený médiem k textové komunikaci. Tyto zprávy jsou nejčastěji posílány za účelem popovídání si, přibližně jedna čtvrtina má instrumentální ráz. Mužské zprávy jsou naopak častěji posílány za účelem koordinace, přesto však měla třetina zpráv expresivní funkci. Kamarádi píší častěji kamarádkám, kamarádky spíše mezi sebou.

97

4.5.

Komunikace s partnery

V této kapitole se zaměříme na komunikaci dospívajících s jejich partnery a pokusíme se odpovědět na výzkumnou otázku: Transformuje používání mobilního telefonu komunikaci v partnerských vztazích z hlediska otevřenosti a intimity? Tuto oblast jsme zkoumali pomocí všech tří použitých metod, jejich výsledky se nyní pokusíme provázat a popsat. Budeme se zde zabývat následujícími tematickými oblastmi: funkce mobilní komunikace v partnerských vztazích (1), projevy intimity (2) projevy upřímnosti a lhaní (3). Poslední dvě oblasti byly vygenerovány na základě výpovědí z polostrukturovaných rozhovorů.

4.5.1.

Funkce mobilní komunikace v partnerských vztazích

„Jednou, až bude náš svatební den, tak budeme mít obřad na hoře při východu slunce a naši přátelé nám na flétny zahrají svatební pochod… a potom hodíme bágly na záda a půjdeme na svatební čundr, ale ještě před tím vám postavím dům, abychom se měli kam vracet..."

Tuto oblast jme zkoumali pomocí obsahové analýzy SMS zpráv a rozhovorů. Předpokládali jsme, že komunikace dospívajících s partnery probíhá obvykle skrze SMS zprávy a že tato komunikace má převážně expresivní charakter, tedy bude saturovat funkci „popovídání si“ (viz H5). Domnívali jsme se, že v partnerské komunikaci se nebudou zprávy z hlediska funkce od mužských a ženských odesílatelů lišit na rozdíl od komunikace ve vrstevnické skupině (viz H6). V obsahové analýze SMS jsme již dříve zjistili (viz tabulka č. 19 str. 84) celkové rozložení přijatých zpráv podle typu odesílatele. Ze souhrnného počtu 292 přijatých zpráv byly dvě pětiny poslány partnery. Dále jsme tyto zprávy analyzovali z hlediska funkcí54, které naplňují vzhledem k příjemci: více než jedna polovina zpráv byla zařazena do kategorie „popovídání si“, další třetina měla romantický charakter a velmi malou část tvořily pozdravy. Do kategorie „popovídání si“ jsme řadili zprávy, jejichž účelem bylo především udržení kontaktu. Takovéto zprávy si účastníci vyměňovali „jen tak“, aby si popřáli hezký den, sdělili si, co zrovna v danou chvíli dělají, kde jsou, řekli si něco pěkného, povzbudili se či si navodili pocit blízkosti. Zprávy z této oblasti měly často pečující či ujišťující charakter. Např.: 54

Popis jednotlivých funkcí opět viz strana 83-84.

98

SMS 17: Přišly další dvě karty – celkem jich bude 40, ale udělal jsem jich jen 19. Ale teď se jdu s Tebou napít čaje! Přijdeš? Čekám a líbám Tě. SMS 28: Lásko, tak jsem se najedl… polévku minestrone brambory s hráškem a sušenou šunku… prší? SMS 29: Je tu zataženo a fouká ledový vítr. Ráno bylo 15, ale zítra se určitě ochladí.

Kategorie „romantické zprávy“ obsahuje nejrůznější zdrobněliny, oslovení a sdělení, která navozují pocit blízkosti a která se vyznačují především vysokou mírou intimity. Např.: SMS 54: AHOJ LASKO, JAK JE JA UZ JSEM SKONCIL VE SKOLE A CO TY MOC MI CHYBIS PRINCEZNO CHCI BYT S TEBOU A MILOVAT SE. SMS 55: TAKY BYCH CHTEL BYT U TEBE V POSTYLCE A LIBAT TE PO CELYM TELE TED TAK SE RYCHLE UZDRAV POSILAM TI PUSU NA DVERICH AUTOBUSU PA SMS 155: Dobrou noc moje slecno! Ja pujdu za chvilinku taky… MTMR! SMS 232: Ahoj milacku tak uz se chystam na kute uz se mi chce moc spinkat dneska byla venku kosa jako prase a nebyl nikdo kdo by me zahral brr ted rychle hupnu do postylky a pekne se prikryju teplouckou deckou tak ti preju nadherny sniky a na tu matiku ti drzim pesticky pa pa ma Jahudko

Ling definuje expresivní funkci jako komunikaci, která je založena především na emocích, tedy pomocí níž odesílatel komunikuje radost, smutek, štěstí či náklonnost. Účelem této komunikace je především udržovat kontakt či emoční pouto mezi účastníky. V procesu obsahové analýzy jsme tuto funkci dále rozdělili na tři uvedené kategorie, tj. popovídání si, romantická funkce a pozdrav. Po celkovém sečtení zpráv obsažených v těchto kategoriích můžeme shrnout, že naprostá většina zpráv saturuje expresivní funkci, tedy slouží především k udržování kontaktu mezi partnery. 60 57 50

40

30

31

Procenta

20

10

0

6

5 instrumentální pozdrav

popovídání si

smíšená

romantická

funkce přijatých zpráv v partnerské komunikaci Graf. č. 8: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv v partnerské komunikaci

99

Funkce přijatých SMS zpráv poslaných Absolutní četnost partnery

Relativní četnost (%)

Instrumentální 5 4,5 Pozdrav 2 1,8 Popovídání si 63 56,8 Romantická 34 30,6 Smíšená 7 6,3 Celkem 111 100 Tab. č. 24: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv v partnerské komunikaci

Funkce,

které

naplňuje

partnerská

komunikace,

jsme

dále

ověřovali

v polostrukturovaných rozhovorech, v nichž nám respondenti potvrdili zmiňované převažující emocionální ladění komunikace v těchto vztazích. Data z rozhovorů potvrzují tezi, že si respondenti se svými partnery zpravidla píší „jen tak“, na dobrou noc, aby se slyšeli či byli v kontaktu. Co jste si psali s tvým přítelem? „To byly takový blbosti, nic určitýho nebo nutnýho.“ Proč jsi mu psala? „Protože mi chyběl nebo jsem mu chtěla dát najevo, že na něj nějak myslím a tak“. Monika

Jak probíhala tvoje komunikace s partnerem? „Spíš jsme si volali. Ale sem tam mi napsal, protože věděl, že jsem ve škole – kvůli ničemu, prostě jenom abychom si zavolali a večer abychom si popřáli dobrou noc… ale občas to mělo i důvod… všední věci jako „půjdem na oběd“ a tak.“ Verča

„Vzhledem k tomu, že jsme se vídali docela často, tak vždycky jen tak na dobrou noc na dobrý ráno, ale jinak ne, třeba jsme si sem tam zavolali, ale moc často ne. Spíš jsme esemeskovali… abysme se měli hezky.“ Lenka

„Úplně o všem, to nejde říct. Prostě co se stane během dne, když nás napadne něco zajímavýho, úplně o všem“. Tereza

„Jo, chodíme sice oba sem na gympl, ale píšeme si denně. Takže se vidíme ve škole a pak si odpoledne a večer píšeme.“ Ondřej

„Katka má kluka, ona je z Letovic, on je z Lysic, během dne si píšou aspoň dvacet esemesek. Už jsou na to zvyklí, píšou si co si třeba dělají, on studuje v Brně, tak třeba „teď jsem měl zkoušku z toho“ a teď dělám to a to, „teď tuším produkt“ to měl něco v chemii… „a jdu na svačinu“ a tak, a Katka mu napíše, co dělá zrovna ona a odpoledne se vidí…“ Jarka

100

„My když jsme si teda psali, tak večer takový shrnutí toho, co se během toho dne stalo, pak něco na dobrou noc, no pak jsme se většinou viděli. Pokud jsme se delší dobu neviděli, tak jsme se snažili třeba každej den, co jsme dělali, ale jak říkám, on nechtěl, já bych si psala.“ Lucka

Dále jsme porovnávali funkce zpráv od mužských a ženských odesílatelů. Předpokládali jsme, že se nebudou lišit. Domníváme se, že na rozdíl od vrstevnické komunikace je partnerská komunikace z hlediska funkcí totožná, tj. že muži i ženy v ní využívají především „expresivní funkci“ a komunikují především romantické, potažmo erotické obsahy za účelem „popovídání si“ a navození pocitu blízkosti. Rozhovory tuto hypotézu podporují. Nicméně vzhledem k velmi nízkému počtu zpráv přijatých od partnerek tuto hypotézu nemůžeme potvrdit, blíže viz tabulka č. 26. funkce Instrumentální Pozdrav Popovídání si Romantická Smíšená

Celkem

Muž 5 4,8% 2 1,9% 60 57,1% 33 31,4% 5 4,8% 105 100%

Žena 0 0% 0 0% 3 50% 1 16,7% 2 33,3% 6 100%

Celkem 5 4,5% 2 1,8% 63 56,8% 34 30,6% 7 6,3% 111 100%

Tab. č. 25: Porovnání funkcí zpráv z hlediska pohlaví

4.5.2.

Projevy intimity ve vztazích

Následující oblasti jme zkoumali pomocí polostrukturovaných rozhovorů, které doplníme příklady SMS z obsahové analýzy. V rozhovorech jsme se zaměřovali na projevy intimity a její prožívání skrze mobilní telefon55. 55

Intimita je pojem, na který lze pohlížet z mnoha úhlů. Výrost a Slaměník (1997) to ilustrují následujícími typy definic: intimita je překročení hranice, za kterou se nachází výsostné, tj. privátní zóny jedince (1), intimita znamená sebeodhalování (self-disclosure), vyjadřování nejhlubších citů jiné osobě (2), je synonymem blízkosti dvou lidí (3). Register a Henley (cit dle Výrost, Slaměník, 1997) charakterizují intimitu 7 položkami: neverbální komunikace, vnímaná přítomnost druhého člověka bez ohledu na to, že může být stovky kilometrů daleko, čas, překračování (narušení) hranic, tělo, osud a překvapení, transformace. Vágnerová (2000) je v definování intimity konkrétnější, chápe ji jako bazální potřebu, k jejímuž rozvoji dochází v období pozdní adolescence a vrcholí v navazujícím období mladé dospělosti. Mezi znaky intimity řadí sdílení přítomnosti, potřebu častého kontaktu, potřebu otevřenosti, důvěry a respektu.

101

V projevování intimity hraje SMS komunikace velmi důležitou roli. Zdá se, že mobilní komunikace umožňuje svým účastníkům vnímat přítomnost druhého člověka bez ohledu na to, že dotyčný se fyzicky nachází někde úplně jinde. Svou technickou formou usnadňuje také překračování hranic, respektive narušování či prolínání osobního prostoru dospívajících. Také kontakt mezi partnery je pravděpodobně díky této technologii častější, jak konstatoval Ondřej: „Jo, chodíme sice oba sem na gympl, ale píšeme si denně. Takže se vidíme ve škole a pak si odpoledne a večer píšeme.“ Většina respondentů se shodla, že jim SMS komunikace velmi usnadňuje sdílení a vyjadřování citů vůči druhým osobám. V této oblasti jsme shledali konsenzus mezi oběma pohlavími. Zdá se též, že ačkoliv je projevování citů obecně nesnadnější pro uzavřenjší jedince, s touto tezí souhlasili všichni, jedinci s vyšší naměřenou mírou introverze i extroverze. „Já jsem se v smskách odvázala v takových věcech, když jsme spolu začínali, tak to bylo… jak začít s takovýma těma zajímavýma věcma? A potom, když jsme si začali psát intimní esemesky, tak pak to bylo jednodušší… v praxi [smích]. Třeba jsem se styděla, přes ty esemesky jsme to probrali a pak to bylo v pohodě. Mohli jsme se o tom i bavit, to už jsem věděla, že jsme to jednou probrali a nebylo to takový…“ Jarka (extrovert)

„Já třeba s tím mým přítelem mu napíšu věci, který by se mě třeba tíž říkaly, ale taky mu je řeknu, ale je to pro mě jednodušší. Něco co se stydím říct na rovinu.“ Petra (spíše introvert)

„Určitě. Já jsem třeba takovej tichej člověk a když to napíšu do esemesky… když to mám říct osobně, tak se mi to říká mnohem hůř a je to strašně těžký. Dřív jsem s tím měla fakt problémy, když jsem s tím klukem začínala chodit, některý věci mu říct do očí, to bylo těžký…“ Co třeba? „Už nevím co, ale neměla jsem k němu takovou důvěru a nebyla jsem otevřená a tak. Esemeskou to bylo jednoduchý, to napíšeš, nevidíš toho člověka, můžeš tam napsat cokoliv…“ Lucka (spíš introvert)

„Ale určitě zase, když dva spolu chodí a píšou si, tak nevím, jestli by jim takový intimní věci šly přes pusu.“ Dáda (extrovert)

Je pravděpodobné, že SMS komunikace slouží jako prostředek umožňující „učit se“ projevovat city a intimní prožitky. Respondenti často přiznávali, že takto komunikují i s neznámými lidmi, kteří na ně získají 56

číslo nebo je náhodně „prozvoní“ , začnou si spolu psát, a takto si vytváří (virtuální) vztah „nanečisto“, často za účelem zábavy, flirtu apod., nicméně to současně nevylučuje edukační potenciál takovéto komunikace.

56

Prozvánění tak získává další rozměr či nový účel.

102

„Esemesky jsou snadnější, přes esemesky se dá i hodně hezky flirtovat, můžeš si toho víc dovolit, řekneš, co bys někomu z očí do očí neřekla. A pak spolu třeba mluvíme, ale nikdy se k tomu nevracíme.“ Verča

„V dnešní době kluci radši holce napíšou, než by za ní přišli a někam ji pozvali.“ A proč myslíš, že to tak je? „Tak ta holka ani nemusí vědět, o koho se jedná. Může to být tak trochu hra. A třeba to nedokážou říct té holce na rovinu. Vyjádřit city. Napíšou a nevidí se…“ Ondřej

„Kolikrát se mi stalo, že mě někdo napsal něco, co by mě v životě neřekl nebo neudělal.“ Čeho se to třeba týkalo? „To jsem si psala s jedním klukem a on mě dokázal napsat hrozně pěkný věci na dobrou noc a tak. Jako třeba „posílám Ti pusinku na dobrou noc“ a tak. A potom jsme spolu chodili…, no chodili, třeba na kafe nebo někam sednout, tak jsme se jen obyčejně bavili a já jsem si říkala, kdy už mě tu pusu konečně dá? A nic. Dva měsíce to takhle trvalo. Vždycky psal „pusinky“, „sladký sny“ a ještě horší…“ Pavla

Projevovanou míru intimity můžeme také doložit několika příklady přijatých SMS zpráv: SMS 44: Lasko, take ja jsem Te citil. Bylo to nadherne… delam to často… a je to prekrasne. Donesu si te do postele.. objimam Te… Dobrou noc! Miluji Te! Libam Te! SMS 63, 64 Straslive moc te miluji Zlatatko, ani nevis, jak moc. Zitra bych chtel prijet a byt u tebe. Myslim na tebe, porad. MILUJI TE, musim ti to porad rikat, protože tak to porad je a stále bude. Sladkou noc. Pusiiiinku. PAAAAAAMTMTMT NEZLOB! SMS 8: Taky Te libam na každý centimetr Tve pleti…

Zde považujeme za vhodné zdůraznit, že značná část této komunikace probíhá ve virtuální, tj. nerealizované, rovině, která se v některých místech prolíná se skutečností. Lze shrnout, že se dospívající prostřednictvím mobilního telefonu (především SMS) učí komunikovat se svými blízkými a objevují, respektive překonávají hranice, které by pravděpodobně byly přesahovány mnohem později. Nezbytnou součást schopnosti projevovat intimitu představují také konflikty a hádky. Zdá se, že SMS komunikace i v tomto případě usnadňuje emoční projevy, byť v tomto případě z opačného pólu emocionálního spektra. Respondenti velmi často vypovídali, že se se svými partnery nebo partnerkami hádají, uráží se a usmiřují pomocí SMS. „Vyříkají“ si daný problém a pak už se k němu nemusí v komunikaci tváří v tvář vracet. Případně má daná situace menší emocionální náboj, vzhledem k tomu, že již byla jednou řešena předtím (skrze SMS). Nelibá či problematická situace navíc takto zůstane oddělena od skutečnosti. „Většinou se já osobně hádám akorát přes ty esemesky, protože je to trochu lepší než slovně. Tak když něco řešíme s kámoškou, tak jen přes esemesky nebo přes mejly.“

103

A funguje to? „Většinou jo, a potom když se vidíme, tak dělám jako že nic, je to takový lepší, to oddělíme od toho normálního… mluvení.“ Lenka

A kdybys měl třeba nějakej problém nebo ses s někým pohádal, tak myslíš, že je to jednodušší napsat? „Určitě. S kýmkoliv.“ Martin

4.5.3.

Projevy upřímnosti versus lhaní

Vágnerová (2000) považuje otevřenost za nedílnou součást intimity. Vnímá ji jako přání dát se poznat a zároveň poznat partnera, touhu po stejné otevřenosti partnera, potřebu poznání jejich vzájemných citů. Technologie mobilního telefonu může usnadňovat projevy otevřenosti

a upřímnosti, imanentně přítomnou obrácenou stranu mince ale představuje

snadná manipulace komunikace ve smyslu zastírání upřímnosti, respektive neupřímnosti či lhaní. K těmto zjištěním jsme opakovaně docházeli i v analýze částí rozhovorů zaměřených na projevy otevřenosti a upřímnosti. Většina respondentů se shodla, že jsou často v SMS komunikaci upřímnější a otevřenější než v komunikaci tváří v tvář. Pro dospívající je snadnější se za SMS zprávu „schovat“, mohou tak lépe vyjádřit, co chtějí, říct věci, které by jinak neřekli, dochází ke stírání zábran. V této oblasti jsme rovněž shledali konsensus mezi oběma pohlavími. Domníváme se, že ani zde nejsou výraznější rozdíly z hlediska projevovaných rysů osobnosti. Stydlivějším jedincům může eliminace očního kontaktu pomáhat víc, nicméně výpovědi extrovertů v našem vzorku byly ve velmi podobném duchu.

„Honzín mi dokázal někdy napsat víc, víc se otevřít, psal mi někdy krásné věci, básničky, asociace, ale třeba je to tím, že byl introvert, pro někoho to může být lepší se nad tím víc zamyslet, to je individuální.“ A Ty? „Občas se za smsku „schovám“ a nejsem na to hrdá. Třeba bych nikdy neřekla mamce nebo taťkovi „mám tě ráda“ a jsem ráda, že smskou můžu a vím, že jim to vždycky udělá radost.“ Verča (extrovert)

„Člověk se dokáže víc otevřít v esemeskování, určitě. Stoprocentně. Na rovinu člověku něco říct, když uslyšíš ten hlas, to je fakt těžší. To už musí být něco nadrzo, říct něco natvrdo... Jinak když se s někým bavím, tak se určitě dokážu víc vyjádřit v esemesce. Když si třeba píšu s holkou, to je jasný, člověku se to blbě říká… některý věci.“ Martin (extrovert)

104

„Někdy to jde, když ten člověk nemá odvahu říct to tomu druhýmu do očí. To se mě třeba stalo nedávno. Že jsme byli na diskotéce a koukal po mě jeden kluk a pak mi ho přebrala kámoška, a pak mi poslala esemesku, že ji to mrzí a tak, a mě to přišlo blbý, že mi to neřekla do očí. To by vyznělo líp než přes ten mobil.“ A v partnerské komunikaci si toho taky můžete říct víc? „Jak v čem. Kluci jsou třeba v esemeskách víc otevřený co se týče citů, že se do očí neumí moc vyjadřovat. Holky asi taky, ale těm to nedělá takový problémy.“ Monika

Za hlavní přednost SMS komunikace je považován fakt, že zprávu si lze v klidu promyslet „předem“, tj. co a jak chce adresát vyjádřit, a pak ji zformulovat a odeslat. Absence přítomnosti druhé osoby vede nezřídka ke ztrátě zábran ze sociální kontroly a v důsledku toho respondenti skutečně napíší to, co chtějí. „Ale je to dost nebezpečný, protože se člověk otevře až moc. Já jsem se už párkrát sekl, máš čas si tu esemesku rozmyslet, což je výhoda, ale občas to přeformuluješ. Ale hlavní výhoda je, že můžu přesně zvolit slova.“ Martin

„Možná jo, určitě, o našem vztahu, třeba když se vidíme, tak se chovám jako normálně a do esemesek mu píšu i věci, že si musí myslet, že jsem úplně mimo. Třeba přecitlivělá a tak.“ Jako že normálně nedáváš najevo, co cítíš, a v esemeskách se víc otevřeš? „Jo.“ Andrea

Možnost „schovat se za zprávu“ má ovšem také stinnou stranu a tou je usnadnění manipulace, lhaní či naopak projevů neupřímnosti, předstírání etc. Všichni respondenti zmínili, že je lhaní či „mlžení“ v SMS komunikaci mnohem snazší a v různé míře takovýmto způsobem jednají. Přetvařovat se v SMS je pro respondenty snazší, jednodušší, protože není třeba se dívat člověku do očí a napsané slovo nemá takovou váhu jako vyřčené osobně. Navíc je mnoho aspektů komunikace, např. neverbální mimika a gestika, odfiltrováno.

Myslíš, že si lidi můžou víc lhát? „Já myslím, že jo, navíc se nemusíš dívat do těch očí, to se to lže. Ten mobil to usnadňuje, ale nevím, jestli je to dobře.“ Verča

„Určitě. Je to mnohem jednodušší. Myslím, že pro dost lidí to může být jednodušší.“ Martin

„Lhát? Dá se to, vlastně toho člověka nevidíš.“ Petr

105

„Jo, protože přes ten mobil nemají zábrany. Snáz napíšou něco, co není pravda, než když mu to mají říct do očí.“ Monika

„Možná i jo, protože nevidíš, jak se ten člověk tváří, a jestli se červená nebo jestli si hraje s něčím… lidi se můžou víc přetvářet přes ten mobil.“ Lenka

„No, to si myslím, že určitě. Protože když to napíšu, tak to není jako když to někdo řekne, tak si to neuvědomuju.” Adam

„Nevím, s lidma, který znám a který mám ráda, jsou esemesky jenom prostředek řeči a že bysme si nelhali. Ale dá se třeba mlžit esemeskou. On se přímo zeptá a ty můžeš esemeskou odbočit od tématu, jako že to není, že stojí vedle tebe. Když bysme se třeba bavili [tváří v tvář], tak nemlžím tak moc.“ Dáda

4.5.4.

Shrnutí

Komunikace dospívajících s partnery probíhá obvykle skrze SMS zprávy a tato komunikace má převážně, tj. v 90 procentech obsahů, expresivní charakter. Výstižně to charakterizuje sdělení „spíš jsme si volali… kvůli ničemu, prostě jenom abychom si zavolali a večer abychom si popřáli dobrou noc…“. Tento komunikační styl jsme dále kategorizovali do tří funkcí: pozdravu, romantické a „popovídání si“. V komunikaci pomocí mobilního telefonu spatřovala většina respondentů možnost verbalizace intimních sdělení, která by za jiných okolností nekomunikovali. „Kolikrát se mi stalo, že mě někdo napsal něco, co by mě v životě neřekl nebo neudělal.“ Pomocí technologie vyměňování zpráv se dospívající odhalují, vyjadřují si navzájem nejhlubší city, jsou v častém, ne-li permanentním kontaktu, sdílejí své privátní světy bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Je symptomatické, že téma projevování upřímnosti a lhaní nabývá v mobilní komunikaci – díky formě této komunikace – značný význam. Naprostá většina souhlasila s tím, že telefon může usnadňovat projevy větší otevřenosti, upřímnosti, na druhou stranu také všichni přiznávali snadnou možnost mlžení či pozměňování pravdy. Slovy jedné respondentky: „Na jednu stranu funguje to, že můžeš pracovat na tom, abys nejlíp vyjádřila, co chceš říct a na druhou stranu se můžeš přetvařovat“. Zajímavá je také potencialita toho, že nelibá, citlivá, intimní či ohrožující situace zůstane ohraničena komunikačním polem SMS, a podstatně tím ulehčí průběh komunikace

106

tváří v tvář. Závěrem můžeme shrnout, že používání mobilního telefonu v partnerských vztazích může vést k větším projevům intimity a větší otevřenosti v komunikaci, ale naopak také otevírá široký prostor lhaní a manipulaci. Lze zobecnit, že mobilní telefon je především médium, které usnadňuje skrze svou odcizenost širokou paletu komunikačního chování a jednání. Zdá se, že mobilní telefon mění komunikaci především kvalitativně a představuje tak médium, které může transformovat širokou paletu komunikačního chování a jednání. Na jedné straně umožňuje anticipovat projevy intimity, otevřenosti a blízkosti a na straně druhé může skrze svou odcizenost usnadňovat projevy manipulace, lhaní a přetvářky. Tyto mechanismy jsou nadto nezřídka omezeny na médium samotné, respondenti např. v rozhovorech často reflektovali pozitivně skutečnost, že nelibá, citlivá, intimní či ohrožující situace zůstane ohraničena komunikačním polem SMS stejně jako některé projevy intimity a „blízkosti“, a podstatně tím ulehčí průběh komunikace tváří v tvář. V této souvislosti lze hovořit o rozštěpu komunikace, o vzniku jakési „schizointimity“. Touto metaforou se snažíme charakterizovat rozštěp mezi původním prožitkem a jeho mediálně přenášenou reprodukcí. Originální prožitky jsou spojeny s mechanismy, které je reprodukují, tedy s konkrétními individui, na rozdíl od jejich mobilních kopií, které však disponují symbolickou mocí tyto prožitky simultánně vyvolávat v upravené, bezpečné podobě. V souladu s reklamním sloganem „Connecting People“ se lze domnívat, že mobilní telefon podporuje a spoluutváří „intimitu na dálku“ ať již v psychologickém či geografickém smyslu. Představu bezpečné, regulované intimity.

107

5.

Směr dalšího výzkumu

V této práci jsme nejdříve zmapovali terén stávajících (zatím až na výjimky pouze zahraničních) výzkumů a poté jsme se pokusili o vhled do problematiky používání mobilního telefonu českými dospívajícími, potažmo jeho možného dopadu na komunikaci v jejich interpersonálních vztazích. Poznámka k malé velikosti a reprezentativitě výzkumného vzorku už byla učiněna v metodologické části. Nicméně cílem tohoto výzkumu bylo reflektovat první kroky směrem k nahlédnutí dopadů mobilního telefonu na komunikaci v interpersonálních vztazích. Je zřejmé, že zkoumané oblasti či témata by mohly být analyzovány v rámci různých výzkumných souborů, v této části bychom se však chtěli zamyslet nad dalšími možnými cestami. Například jako jedno ze zajímavých témat se nabízí analýza uvítacích zpráv, respektive potřeb, které saturují. Jsou uvítací zprávy pouze doménou dospívajících podobně jako prozvánění nebo jsou tyto možnosti využívány i dalšími věkovými skupinami uživatelů? Jaké potřeby může naplňovat prozvánění u dospělých? V dalším výzkumu provedeném na reprezentativním výzkumném souboru bychom mohli získat přesnější obrázek o motivech a potřebách, které tyto dvě funkce naplňují. Porovnání různých věkových skupin by ho mohlo dále dokreslit. Novou výzkumnou skupinu v kontextu ČR by mohli představovat dospělí/rodiče a senioři. Jak oni vnímají nástup mobilního telefonu do svých životů? Znamená pro ně změny v komunikaci a pokud ano, jaké? Zvyšuje používání mobilního telefonu kvalitu jejich života anebo naopak? Jak ovlivňuje či zasahuje do jejich partnerských či rodičovských vztahů? Jak používají mobil senioři? Jaké potřeby naplňuje? Zvyšuje pocit bezpečí? Ovlivňuje to nějak jejich spokojenost? Téma, které se opakovaně objevuje ve vztahu k mobilní telefonii jsou změny hranic v komunikaci, např. větší projevy upřímnosti a intimity v partnerských a rodičovských vztazích a naopak větší prostor pro lhaní a mlžení. Velice často je také účastníky diskutována vnímaná potřeba blízkosti či intimity, její nahrazování nebo časté vyžadování. Zvýšená (neustálá) potřeba blízkosti, alespoň virtuální. Jak s ní zachází příjemci? Co se skrývá za oblíbenou „pa pa“ kulturou pozdravu? Pouze „dočasný“ výzkumný soubor představují bezesporu neuživatelé mobilního telefonu. Jakými kanály komunikují? Ocitají se skutečně na okraji mobilně komunikující

108

společnosti? Strádají menším množstvím kontaktů? Jak získávají informace a socializují se s ostatními? Ačkoliv naším původním zájmem je mobilní telefon, nabízí se srovnání vzorců komunikačního chování uživatelů mezi mobilním telefonem a pevnou linkou, případně dále s e-mailem, chattem, internetovým voláním a dalšími elektronickými médii. Jak se tato médi vzájemně propojují či doplňují? K jakým typům komunikace jsou využívána? V takto orientovaném výzkumu by mohl být mobilní telefon odsunut mezi ostatní zkoumaná média a ohnisko by mohlo být přesunuto na celkovou komunikační kulturu nové elektronické generace. Konečně jako nejpřínosnější, ale také nejnáročnější se jeví longitudinální výzkum, který by odlišil aktuální trendy transformace vyplývající z novosti přístroje od trvalejších procesů způsobených masivním šířením a užíváním média. Média, které se za několik let od geneze svého vzniku stalo sociálním fenoménem ovlivňujícím fundamentálně nejen narace životních příběhů svých uživatelů, ale také komunikační vzorce jejich chování, jednání a prožívání. Domníváme se, že nyní máme vhodnou (a do jisté míry také jedinečnou) příležitost popsat a pochopit zdomácnění nového média v našich životech a změny, které s ním přicházejí. Zatím ještě lze porovnávat situaci před zavedením mobilního telefonu a po něm. Období, ve kterém to bude možné, ale nebude dlouhé. A proto by dle našeho názoru bylo přínosné pokusit se prozkoumat a popsat průběh zavádění mobilu do každodenního života jedinců z dlouhodobějšího hlediska a změny s tím spojené. Dalším krokem by tak mohlo byt opětovné oslovení našich respondentů, kteří mezitím odmaturovali a dospěli do fáze ranné dospělosti, a např. formou rozhovorů či za použití projektivní metody (testu nedokončených vět) znovu zanalyzovat témata významu mobilního telefonu v tvorbě identity, komunikace v rodině či partnerských a vrstevnických vztazích a pokusit se dopátrat dlouhodobějších změn. Otázkou zůstává, kolik účastníků by se nám podařilo kontaktovat a zda i menší výzkumný soubor by dokázal relevantně zobrazit skutečnost.

109

6.

Závěr

V této práci jsme se pokusili popsat a analyzovat komunikační vzorce chování vybrané skupiny dospívajících, jejich vztah k mobilní komunikaci v každodenním životě, význam, který připisují mobilnímu telefonu a potencialitu změn v této komunikaci v jejich vztazích s rodiči, vrstevníky a partnery. V empirické části jsme použili tři výzkumné metody: způsoby používání mobilního telefonu dospívajícími jsme popsali pomocí screeningového a osobnostního dotazníku, hlubší vhled umožnily polostrukturované rozhovory. Vzhledem k tomu, že nejextenzivněji využívanou komunikaci v tomto věkovém období tvoří komunikace textová, naše zjištění doplňuje analýza přijatých SMS zpráv respondenty v rámci jednoho pracovního dne57. Výzkum byl proveden na všeobecném gymnáziu v Boskovicích a uváděná zjištění jsou reprezentativní pro tuto zkoumanou populaci, tj. studenty třetích ročníků. V oblasti mobilní telefonie jsme se zaměřili na pět dílčích témat: Používání

mobilního

telefonu

dospívajícími

v každodenním

životě.

Je

symptomatické, že ve výběrovém souboru sestávajícím ze 76 respondentů, 24 mužů a 52 žen, pouze jedna respondentka nevlastnila mobilní telefon. Výdaje respondentů na MT byly průměrně 250 Kč, což představuje přibližně polovinu jejich měsíčního kapesného. Dospívající v našem souboru jednoznačně nejvíce využívají textový komunikační kanál oproti volání. Pokud volají, tak je to především rodičům, dvě hlavní skupiny příjemců, kterým nejčastěji textují, tvoří kamarádi a partneři. Kromě volání a SMS používají telefon občas ke hraní her, sofistikovanější funkce, jako např. MMS, WAP, GPRS, Bluetooth, infraport či fotoaparát, používají zřídka a jejich existenci nepovažují za podstatnou. Zjišťovali jsme míru tzv. „sociální konektivity“ (Morley, 2003): dvě třetiny respondentů mobilní telefon nikdy nevypínají, jedna třetina jej nikdy neodkládá. Asi třetina respondentů v rozhovoru uvedla, že v průběhu dne má MT neustále u sebe, nosí ho umístěný přímo na těle, na opasku, neustále ho kontrolují, v noci ho ukládají na polštář, případně do nabíječky vedle postele (viz též Puro, 2002, Kim, 2002). Potvrzuje to potřebu adolescentů z našeho výběrového souboru být neustále napojen do sociální sítě blízkých druhých, být dosažitelný. Mobilní telefon pro ně představuje extenzi těla, která jim umožňuje kontinuální spoluúčast ve

57

Za standardní způsob určování – ale především zabezpečování – žádoucí úrovně validity považuje Ferjenčík triangulaci (2000). V rámci zajištění co nejvyšší míru souladu závěrů a interpretací s realitou, je vhodné opírat se o co největší počet nástrojů, kterými lze uvedené jevy zkoumat a ověřovat. Toho jsme se pokusili dosáhnout užitím zmiňovaných metod, v rámci nichž jsme získali kvalitativní i kvantitativní data.

110

světě okolo. Zajímavý je také symbolický význam přikládaný „situaci vypnutí“ MT. Z některých výpovědí vyplývá, že uživatelé vypínají médium v emočně náročných situacích, např. když nechtějí komunikovat, jsou naštvaní či mají rozladu. Je možné, že toto záměrné vypnutí telefonu a metaforické uzamčení se v pokoji – tedy eliminace potenciální interakce – funguje do značné míry jako forma trestu jejich okolí. Symbolický význam připisovaný mobilnímu telefonu. Mobilní telefon zaujímá naprosto výjimečnou pozici co se týče připisované intimity. Toto médium v sobě zahrnuje výhody klasického telefonu a přidává velkou míru privátna, je schopno pojmout osobní artefakty svého majitele – ať již v přetavené formě deníku při uchovávání zpráv, specifických zkrášlujících a personalizujících vylepšení v podobě melodií, log, obrázků, designu nebo ve formě uvítacích zpráv internalizujících kódované obsahy při každém zapnutí. Majitelé si jej nejen personifikují, ale především jej natrvalo začlenili do své identity. Mobil je tak úzce propojený s identitou, že mnoho lidí na něj začalo spoléhat do té míry, že jej vnímají jako esenciální prostředek, extenzi jejich já: „Je to moje součást.“ Žádný jiný prostředek nepronikl do společnosti tak rychle a tak invazivně, že by svou pouhou existencí změnil životní styl lidí, a žádné jiné přenosné médium není používáno tak často. Žádné jiné médium není považováno za tak osobní, aby v případě jeho ztráty byla na místě panika. „Na tom je závislé moje všecko… bylo by to jako návrat do minulého století, do pravěku“; „Kdybych ho neměl, tak bych asi umřel“. V tomto smyslu lze jeho ztrátu přirovnat k fyzické dezintegraci. Používání mobilního telefonu transformuje hranice v rodinných vztazích ve smyslu distance (od rodičovské kontroly). Mobilní telefon slouží rodičům jako prostředek kontroly, virtuální „vodítko“ (Lorente, 2002). Za účelem vyvázání se z jeho dosahu jsou používány nejrůznější mechanismy úniku, např. lhaní, „mlžení“, výmluvy zahrnující vypnuté zvonění, vybitý či zapomenutý telefon. Za charakteristickou reakci uvedenou v rozhovorech lze považovat: „určitě jsem někdy lhala rodičům, aby se nebáli.“ Můžeme shrnout, že mobilní telefon se nabízí jako vhodný prostředek, pomocí něhož mohou rodiče děti kontrolovat, nicméně „oni vždycky dokážou najít uličku, jak se tomu vyhnout… obejít to.“ Výstižně to můžeme zestručnit slovy další respondentky: „kdo chce být kontrolován, může být“. Mechanismy distancování se od rodiny podporuje skutečnost, že rodiče ztrácejí přehled o tom, s kým jejich děti komunikují, díky používání mobilního telefonu odpadá náhodný mezigenerační kontakt spojený s telefonováním z „rodinného telefonu“ či návštěvou kamarádů, případně partnerů. Dokonce i ve chvíli, kdy respondenti tráví čas u nedělního 111

oběda, mohou komunikovat se sítí svých blízkých a kamarádů, která je rodičům z velké části neznámá. Dospívající se takto distancují a vyvazují z rodinných vztahů a současně navazují vztahy nové, byť nezřídka založené na virtuálním kontaktu a komunikaci. Specifika mobilní komunikace ve vrstevnických vztazích. Z výsledků obsahové analýzy vyplývá, že ve vrstevnické skupině dospívajících je nejčastější komunikace textová, jejím obsahem je jak mikro-koordinační, tak expresivní funkce. Dospívající v našem výběrovém souboru využívají telefon na vyplněních prázdných momentů každodennosti. Posílání SMS zpráv kulminuje ve večerních hodinách a vytváří novou volnočasovou aktivitu adolescentů. Oblíbenou a častou činností, jejímž cílem je rovněž upevnění skupinové koheze a ujištění odesílatele o jeho příslušnosti ke skupině, je tzv. „prozvánění“. Byly zjištěny následující rozdíly v komunikaci z genderového hlediska: ženy z našeho výběrového souboru spolu komunikují více a využívají víc prostor vymezený médiem k textové komunikaci. Tyto zprávy jsou nejčastěji posílány za účelem popovídání si, přibližně jedna čtvrtina má instrumentální ráz. Mužské zprávy jsou naopak častěji posílány za účelem koordinace, přesto měla třetina analyzovaných zpráv expresivní funkci. Muži píší častěji kamarádkám, ženy spíše mezi sebou. Používání mobilního telefonu transformuje komunikaci v partnerských vztazích z hlediska otevřenosti a intimity. Komunikace dospívajících v našem výběrovém souboru s partnery probíhá obvykle skrze SMS zprávy a tato komunikace má převážně expresivní charakter. Výstižně to charakterizuje sdělení „spíš jsme si volali… …kvůli ničemu, prostě jenom abychom si zavolali a večer abychom si popřáli dobrou noc…“ Většina respondentů spatřovala v této komunikaci možnost verbalizace intimních sdělení, která by za jiných okolností nediskutovali. „Kolikrát se mi stalo, že mě někdo napsal něco, co by mě v životě neřekl nebo neudělal.“ Pomocí technologie vyměňování zpráv se dospívající navzájem odhalují, vyjadřují si navzájem nejhlubší city, jsou v častém, ne-li permanentním kontaktu, sdílejí své privátní světy bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Je příznačné, že téma projevování upřímnosti a lhaní nabývá v mobilní komunikaci – díky formě této technologie – značného významu. Naprostá většina souhlasila s tím, že telefon může usnadňovat projevy větší otevřenosti, upřímnosti, obrácenou stranu mince představuje snadná možnost lhaní či manipulace. Slovy jedné respondentky: „Na jednu stranu funguje to, že můžeš pracovat na tom, abys nejlíp vyjádřila, co chceš říct a na druhou stranu se můžeš přetvařovat“. Můžeme shrnout, že používání mobilního telefonu v partnerských vztazích u respondentů v našem výběrovém souboru může vést k větším projevům intimity a větší 112

otevřenosti v komunikaci, ale naopak také otevírá široký prostor lhaní a manipulaci. Poselstvím mobilního telefonu je kvalitativní změna komunikace. Mobilní telefon představuje médium, které může transformovat širokou paletu komunikačního chování a jednání. Na jedné straně umožňuje anticipovat projevy intimity, otevřenosti a blízkosti a na straně druhé může skrze svou odcizenost usnadňovat projevy manipulace, lhaní a přetvářky. Tyto mechanismy jsou nadto nezřídka omezeny na médium samotné, respondenti např. v rozhovorech často reflektovali pozitivně skutečnost, že nelibá, citlivá, intimní či ohrožující situace zůstane ohraničena komunikačním polem SMS stejně jako některé projevy intimity a „blízkosti“, a podstatně tím ulehčí průběh komunikace tváří v tvář. V komunikaci tváří v tvář se dospívající projevují a chovají způsobem, který je nezřídka kvalitativně odlišný od způsobu, jakým komunikují přes mobilní telefon. Nepříjemné, skličující situace či naopak situace nadmíru intimní a tedy znejišťující jsou snadněji komunikovány skrze technologii, která vytváří umělý předěl mezi adresátem a adresovaným. Bezpečnou zónu, ve které je možné simultánně uniknout z rodičovské kontroly, navázat či ukončit vztah, prožít varietu emocí, pobavit se, zatímco fyzické já zůstává bezpečně ukotveno v křesle obývacího pokoje.

113

Summary The dissertation “The Mobile Phone is the Message: the Meaning of the Device and its Implications on Communication in Interpersonal Relationships of Generation SMS” deals with the topic of influence of mobile device on the communicative behavior of adolescents. The research was focused on the following topics: contextualizing adolescents’ mobile communication, symbolic meaning of the device and transformation of communication in interpersonal relationships, i.e. with their parents, peers and partners. The data were obtained from two quantitative and one qualitative methods of data collecting, carried out in autumn 2004. Screening questionnaire and Eysenck Personality Inventory (EPI-Q) were administered to 76 students of a secondary school in Boskovice, South Moravian Region. They were followed by content analysis of students’ SMS messages received in the course of one day, and, finally, personal semi-structured interviews of approximately one hour were held involving fifteen people from the same sample. According to Czech youth, the mobile phone is the most important communication device in their everyday lives. Through it they manage their affairs and anchor themselves to their immediate social circle: their friends, partners and families. With the help of mobile communication young people build their own social networks and redefine boundaries in their relationships with parents and on the other hand loose boundaries with their partners. For adolescents, text messaging is a quiet and simple way to maintain their social network without their parents’ knowledge. The meaning of the mobile phone is constructed through the way in which it connects its owner to a community of friends, making it easier for the person to be in touch with the social network. Frequently, adolescents see the mobile phone as symbolically representing the community to which they belong. It is also common for young people from our sample to think of a mobile as an extension of their selves, which they can communicate with, and its loss can be compared to physical disintegration. Finally, the message if the mobile phone is that it transforms variety of communication behavior. In face to face communication adolescents behave and express themselves in a way that is qualitatively different from the way they use to communicate on the phone. Unpleasant, daunting situations or on the contrary situations too intimate and thus puzzling are easily communicated through technology, that makes artificial dividing line between the addressee and addressed. Technology that creates a safe zone enabling to escape from parental control, initiate or finish a relationship, experience variety of emotions or just have fun, while the physical self stays safely anchored in the living room sofa.

114

Literatura

Adams, R., Sangara, S. (1999). „Londoners Losing Track of Phones.“ In: Financial Times, 27.9.1999: 10 Akademický slovník cizích slov. (2002). Praha: Academia. ČTK. EK chce více konkurence v telekomunikacích, k ČR nemá velké výtky. [online] c 2007 [cit. 2007-04-03] Dostupný z WWW: de Gournay, Ch. (2002). Pretense of intimacy in France. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 193206). Cambridge: Cambridge University Press. Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologické znalost. Praha: Karolinum. Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál. Fortunati, L., Manganelli, A. M. (2002). El teléfono móvil de los jóvenes. In S. Lorente (Ed.). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles (s. 59-78), Madrid, Instituto de la Juventud. Goffman, E. (1963). Behaviour in public spaces: note on the social organization of gatherigs. New York: Free Press. Haddon, L. (2002). Juventud y móviles: el caso británico y otras cuestiones. In S. Lorente (Ed.). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles (s. 115-37), Madrid, Instituto de la Juventud. Haddon, L., Ling, R. (2001). Mobile telephony, mobility and the coordination of everyday life. Kjeller, Telenor Research and development. Hartl, P., Hartlová H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál. Hjorth, L. (2003). "Pop" and "Ma": The Landscape of Japanese Commodity Characters and Subjectivity. In C. Berry et al. (Ed.) New Media in Queer Asia (s. 40-56). Durham, NC: Duke University Press. Chesley, N. (2005). Blurring Boundaries? Linking Technology Use, Spillover, Individual Mistress, and Family Satisfaction. Journal of Marriage and Family. 67, 1237-1248. Ishii, K. (2006). Implications of Mobility: The Uses of Personal Communication Media in Everyday Life. Journal of Communication, 56, 346-365. Ito, M. (2005). Introduction: Personal, Portable, Pedestrian. In M. Ito, D. Okabe, M. Matsuda (Ed.), Personal, Portable, Pedestrian: Mobile Phones in Japanese Life (s. 1-16).

115

Cambridge, Mass.: MIT Press. Jaureguiberry, F. (2000). Mobile telecommunications and the management of time. Social Science Information, 39.3, 255-268. Kasesniemi, E., Rautiainen P. (2002). Mobile cultures of children and teenagers in Finland. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 170-193). Cambridge: Cambridge University Press. Katz, J. E., Aakhus M. (Ed.). (2002). Perpetual Contact; Mobile Communication, Private Talk, Public Performance. UK: Cambridge University Press. Kim, S. D. (2002). Korea: personal meaning. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 63-80). Cambridge: Cambridge University Press. Kopomaa, T. (2000). City in your pocket. Birth of the Mobile Information Society. Gaudeamus, Helsinki 2000 Lacinová, L., Michalčáková, R. (2006): Romantické vztahy. In P. Macek, L. Lacinová (Ed.): Vztahy v dospívání. (s. 55-69) Brno: Barrister & Principal. Lamnek, S. (1995). Methoden und Techniken - Korrigierte Auflage. München: PsychologieVerlags-Union. Langmeier, J., Krejčířová, D. (1999). Vývojová psychologie. Praha, Grada. Laurier, E. (2000). Why people say where they are during mobile phone calls. Society and Space, 1.4, 109-128. Leung, L., Wei R. (1999). Who are the mobile phone have-nots?: Influences and consequences. New Media & Society, 1.2, 209-226. Licoppe, Ch., Heurtin, J. P. (2002). Korea: personal meaning. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 94110). Cambridge: Cambridge University Press. Ling, R. ’One can talk about common manners!’: The use of mobile telephones in inappropriate situations. [online]. c1997 [cit. 2004-05-07] Dostupný z WWW:

Ling, R. (1999). “I am happiest by having the best”: The adoption and rejection of mobile telephony. Kjeller, Telenor R&D. Ling, R. (2000). The adoption of mobile telephony among Norwegian teens. Kjeller: Telenor R&D. Ling, R. (2001a). Adolescent girls and young adult men: Two subcultures of the mobile telephone. Keller: Telenor Research and development.

116

Ling. R.: The diffusion of mobile telephony among Norwegian teens: A report from after the revolution. [online]. c2001b [cit. 2004-05-07] Dostupný z WWW:

Ling, R. The social juxtaposition of mobile telephone conversation and public spaces. [online]. c2002 [cit. 2004-05-07] Dostupný z WWW:

Ling, R., Helmersen P. (2000). “It Must Be Necessary, It Has to Cover a Need”: the Adoption of Mobile Telephony Among Pre-adolescents and Adolescents. Kjeller, Telenor, R&D. Ling, R., Yttri B. (2002). Hypercoordination via Mobile Phones in Norway. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 139-169). Cambridge: Cambridge University Press. Lochlann Jain S. (2002). Urban Errands; The means of mobility. Journal of Consumer Culture. 2(3), 385–404. Lorente S. (Ed.). (2002). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles, Madrid, Instituto de la Juventud. Macek, P. (1999). Adolescence: Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál. Macek, P., Lacinová, L. (Ed.). (2006). Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal. Macek, P., Štefánková, Z. (2006): Vztahy s rodiči a jejich souvislosti s citovou vazbou. In P. Macek, L. Lacinová (Ed.): Vztahy v dospívání. (s. 25-41) Brno: Barrister & Principal. Mante, M. E., Piris, D. (2002). SMS Use by young people in the Netherlands. In S. Lorente (Ed.). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles (s. 47-59), Madrid, Instituto de la Juventud. Mayring, P. (1997). Qualitative Inhaltsanalyse - Grundlagen und Techniken. Weinheim: Deutscher Studien-Verlag. McQuail, D. (1999). Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Mobil. Měsíčník o mobilních telefonech. Ročníky 2002 – 2007. Morley, D. (2003). ‘What’s home got to do with it?’ Contradictory dynamics in the domestication of technology and the dislocation of domesticity. European Journal of Cultural Studies, 6(4), 435-458. Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia. Novotný, J. Mladí Češi čtvrtí na světě v počtu mobilů [online] c 2005 [cit. 2007-03-07]

117

Dostupný z WWW: Oksman, V., Rautiainen, P. (2002). I’ve got my whole life in my hands. In S. Lorente (Ed.). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles (s. 25-33), Madrid, Instituto de la Juventud. Oksman, V., Turtiainen J. (2004). Mobile communication as a social stage. New Media & Society, 6(3), 319–339. Oxford Dictionary. (2002). UK: Oxford University Press. Özcan, Y. Z., Koçak A. (2003). “Research Note: A Need or a Status Symbol? Use of Cellular Telephones in Turkey.” European Journal of Communication, 18.2, 241-254. Pain, R., Grundy, S., Gill S., Towner E., Sparks G., Hughes, K. (2005). “So long as I take my Mobile”: Mobile Phones, Urban Life and Geographies of Young People’s Safety. International Journal of Urban and Regional Research, 29.4, 814-830. Parr, M. (2002). The Phone Book 1998-2002. London. Rocket Books. Petříková, J. (2004). Mobilní telefonie ve vztahu k závislostem. Nepublikovaná disertační práce, Masarykova Universita. Plaňava, I. (2000). Manželství a rodiny. Brno: Doplněk. Puro, J. P. (2002). Finland: a mobile culture. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 19-30). Cambridge: Cambridge University Press. Rivière, C. A. (2002). La práctica del mini-mensaje en las interacciones cotidianas: una doble estrategia de exteriorización y de ocultación de la privacidad para manterner el vínculo social. In S. Lorente (Ed.). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles (s. 125-139), Madrid, Instituto de la Juventud. Sheller, M., Urry J. (2003). Mobile Transformations of ‘Public’ and ‘Private’ Life. Theory, Culture & Society, 20(3), 107–125. Slouková, D. (2001). Slovíček pojmů filosofie jazyka. Praha: Karolinum. Silverstone, R., Haddon, L. (1996). Design and the domestication of information and communication technologies: Technical change and everyday life. In R. Manshell, R. Silverstone (Ed.). Communication design: The politics of Information and Communication Technology (s. 44-74). Oxford: Oxford University Press. Spiegel, L. (2001). Media Homes, Then and Now. International Journal of Cultural Studies, 4(4), 385-411. Strauss, A. (1956). The Social Psychology of George Herbert Mead. Chicago, USA: Phoenix Books. 118

Surynek, A., Komárková, R., Kašparová, E. (2001). Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press. The Australian Psychological Society. Psychosocial aspects of mobile phone use among adolescents [online]. c2004 [cit. 2006-04-07] Dostupný z WWW:

Thompson, J. B. (2004) Média a modernita. Praha: Karolinum. Thurlow, C. Generation Txt? The sociolinguistics of young people’s text-messaging [online] c 2003 [cit. 2004-05-07] Dostupný z WWW:

Tomlinson, J. (2001). Instant Access: Some Cultural Implications of „Globalizing“ Technologies. University of Copenhagen, Global Media Cultures. Working Paper No. 13. Townsend, K., Batchelor, L. (2005). Managing mobile phones: a work/non-work collision in small businesses. New Technology, Work and Employment, 20.3, 259-267. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: Dětství, dospělost, stáří. Praha, Portál. Varbanov, V. (2002). Bulharia: mobile phones as postcommunist cultural icons. In J. E. Katz, M. Aakhus (Ed.), Perpetual Contact: Mobile Communication, Private Talk, Public Performance (s. 126-137). Cambridge: Cambridge University Press. Vershinskaya, O. (2002). Mobile Communication. Use of Mobile Phones as a Social Phenomenon – The Russian Experience. In S. Lorente (Ed.). Revista de estudios de juventud: Juventud y teléfonos moviles (s. 139-151), Madrid, Instituto de la Juventud. Výrost, J., Slaměník I. (1997). Sociální psychologie. Praha: ISV. Vykoukalová, Z. (2005): Mobilní komunikace dospívajících: Transformace komunikačních vzorců generace SMS. Nepublikovaná diplomová práce, Brno, Masarykova Universita. Vykoukalová, Z. (2006): Mobilní komunikace: Transformace komunikačních vzorců generace SMS? In P. Macek, L. Lacinová (Ed.): Vztahy v dospívání. (s. 175-195) Brno: Barrister & Principal. Yanow, D., Schwartz-Shea, P. (2006). Interpretation and Method: Empirical Research Methods and the Interpretive Turn. Armonk, NY: M E Sharpe. Zadražil, L. (2004). Ztichni, mobile! In: Týden, 44/2004: 120-121.

119

Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tabulka č. 1: Vývoj počtu uživatelů mobilních telefonů 21 Tabulka č. 2: Počty SMS odeslaných v ČR v letech 2000 – 2003 23 Tabulka č. 3: Hyper-koordinace a okruhy příjemců 31 Tabulka č. 4: Základní charakteristika přijatých SMS zpráv 57 Tabulka č. 5: V kolika letech začali respondenti používat MT 63 Tabulka č. 6: Celkové výdaje dospívajících versus finanční prostředky na mobilní telefon 64 Tabulka č. 7: Typ příjemce, kterému dospívající nejčastěji volají 65 Tabulka č. 8: Typ příjemce, kterému dospívající nejčastěji posílají SMS zprávy 66 Tabulka č. 9: V jaké situaci preferují dospívající poslání SMS 67 Tabulka č. 10: Kategorizace přijatých SMS zpráv vytvořená v rámci obsahové analýzy 68 Tabulka č. 11: Důležitost jednotlivých parametrů pro uživatele MT 69 Tabulka č. 12: V jakých situacích vypínají respondenti telefon 70 Tabulka č. 13: Jiné situace, kdy ještě dospívající vypínají MT 72 Tabulka č. 14: Četnost nastavené funkce uvítací zpráva 74 Tabulka č. 15: Rozdělení uvítacích zpráv dle potřeb, které naplňují 75 Tabulka č. 16: Frekvence ukládání příchozích SMS 76 Tabulka č. 17: Frekvence čtení uložených SMS 77 Tabulka č. 18: Genderové rozdíly ve frekvenci SMS zpráv 77 Tabulka č. 19: Rozložení přijatých zpráv podle typu odesílatele 84 Tabulka č. 20: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv ve vrstevnické skupině 92 Tabulka č. 21: Frekvence mužských a ženských SMS 95 Tabulka č. 22: Průměrný počet slov ve zprávě v závislosti na pohlaví 96 Tabulka č. 23: Rozložení zpráv určených vrstevnické skupině z hlediska funkcí a pohlaví 97 Tabulka č. 24: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv v partnerské komunikaci 99 Tabulka č. 25: Porovnání funkcí zpráv z hlediska pohlaví 101

Seznam grafů Graf č. 1: V kolika letech začali respondenti používat mobilní telefon Graf č. 2: V jakých situacích preferují dospívající poslání SMS Graf č. 3: Situace, ve kterých dospívající vypínají MT Graf č. 4: rozložení přijatých zpráv podle typu odesílatele Graf č. 5: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv ve vrstevnické skupině Graf č. 6: Časové rozložení přijatých SMS v průběhu celého dne Graf č. 7: Frekvence mužských a ženských SMS z hlediska odesílatele Graf. č. 8: Rozložení funkcí, které naplňuje posílání SMS zpráv v partnerské komunikaci

120

64 67 70 84 92 93 96 99

Jmenný rejstřík Aakhus Adams Batchelor De Gournay Disman Ferjenčík Fortunati Goffman Haddon Hartl Heurtin Hjorth Chesley Ishii Ito Jaureguiberry Kasesniemi Katz Kim Kocak Kopomaa Krejčířová Lacinová Lamnek Langmeier Laurier Leung Licoppe Ling Lochlann Jain Lorente Macek Manganelli Mante Mayring McQuail Michalčáková Morley Nakonečný Oksman Özcan Pain Parr Petříková Piris Plaňava Puro Rautiainen

8, 14, 15, 17, 36 26 35 73 48, 49, 50, 51, 53, 56, 57 50, 52 26 10, 27, 43, 45 9, 11, 25, 28, 29 9 32, 33 26, 27 35 9, 10, 11 32 27 26, 31, 42, 43, 44, 54, 55 8, 14, 15, 17, 36 25, 26, 32, 33, 110 25 35, 26 39, 40, 41 38, 39, 40 41 39, 40, 41 16, 29 25, 27, 33 32, 33 8, 9, 10, 17, 25, 28-35, 42, 43, 44, 45, 54, 68, 99 29, 30 10, 28, 31, 54, 90, 111 38, 39, 40, 54 26 36, 42, 44, 54, 68, 97 41 6 40 12, 14, 16, 17, 25, 27, 30, 35, 36, 42, 68, 70, 110 31, 55 32, 44 25 28, 29 26, 27 20 36, 42, 44, 54, 68, 97 55 25, 27, 35, 36, 110 26, 31, 42, 43, 44, 54, 55

121

Rivière Sangara Silverstone Slaměník Slouková Sheller Spiegel Strauss Thompson Thurlow Tomlinson Townsend Turtiainen Urry Vágnerová Varbanov Vershinskaya Výrost Yanow Yttri Wei

31 26 11, 25 101 56 35 36 74 17, 32, 37 68 16, 32, 54 35 32 35 38, 40, 41, 88, 104 26 25 101 46, 47 30, 54 25, 27, 33

Přílohy I. I.I. I.II. II. II.I. II.II. III.

Polostrukturované rozhovory Okruh otázek pro rozhovory Přepis rozhovorů Přijaté SMS zprávy Přepis přijatých zpráv Kódovací klíč Screeningový dotazník

I I I XXXVIII XXXVIII LVI LVII

Pozn.: V tištěné formě přikládáme jen ukázky ze všech uváděných metod. Přiložené CD obsahuje úplný přepis rozhovorů a přijatých SMS zpráv.

122