Generation What? Jak je na tom česká generace what? Generace what? a technologie Generace what? a náboženství Generace what? a média Generace what? a politika Generace what? a volný čas Generace what? a vzdělání Generace what? a rodina Subkultury v rámci generace what? Hodnoty, vize, cíle, ambice, vztah k autoritám
Generace lidí ve věku od 18 do 34 let (tedy ročníky 1982–1998) si stihla vysloužit mnoho pojmenování. Nejčastěji slýcháme obrat generace ypsilon, ale z různých stran se také ozývají odborníci a komentátoři s označeními, jako generace „what?“ „why?“, tabletová generace, sametové děti, mileniáni, internetová generace, echo boomers, generace teď a tady. Generace what? je ale charakteristická více než jen věkem svých příslušníků. Základními znaky jsou mezi jinými obrat k individualitě a sobě samotnému, technologiím a internetu, stále více globálně propojenému světu, změnám a flexibilitě ve většině oblastí osobního života. Své vzdělání generace získala nebo stále získává v demokratické společnosti, době hospodářské a geopolitické stability, kterou v Evropě snad žádná z předchozích generací nezažila. Za nedlouho se z této generace budou rekrutovat ti, kteří budou určovat směřování naší země, tvořit většinu pracovní síly a nakládat s pojmem demokracie, jejím obsahem a směřováním. Mnoho o nich nevíme. Cílem projektu Generation What? je tuto situaci změnit, umožnit této generaci vytvoření autoportrétu, nechat její příslušníky hovořit o sobě, rodině, přátelích, společnosti, budoucnosti, hrozbách a touhách. Hlavním stavebním kamenem projektu Generation What? je interaktivní dotazník, který je doplněn analýzami existujících dat, tematickými medailonky a komentáři odborníků. Přestože výzkum nesplňuje striktní vědecké parametry reprezentativity, dokáže díky kombinování různých přístupů říct o mladé generaci to důležité. A to vše v evropském srovnání.
Jak je na tom česká generace what? V porovnání se staršími generacemi žijí mladí Češi a Češky celou plejádou životních stylů, možností a způsobů vyjádření svého názoru. Až natolik, že si je potřeba klást otázku, zda je o nich vůbec možné hovořit jako o jedné generaci. Jisté je, že vyrůstali v demokratických poměrech, což jim dalo svébytný pohled na dění kolem sebe i je samotné: jsou často sebejistí, vzdělaní, zvyklí vyjádřit názor a žít v době neustálých změn. Jak ale poslední dva roky ukazují, i oni budou čelit velkým společenským výzvám. Oproti generacím svých rodičů a prarodičů jsou tolerantnější a liberálnější, dívají se do budoucna s větším optimismem a nejsou do takové míry znechucení společenskou situací. O tradiční politiku se však zajímají méně. Dost možná stejně jako předchozí mladé generace odmítají věci dělat tak, jak se v minulosti dělaly. Zvlášť, když jim není jasný jejich smysl. Především ale každý z nich vidí okolní svět podle sebe. Rozpadají se tradiční sociální, kulturní i politické vzorce a to je nutí neustále hledat vzájemné porozumění, kompromisy a toleranci jiného názoru. Je možná ovšem paradoxní, že chceme-li hledat specifika mladých Čechů a Češek v porovnání s jinými Evropany, nejsou příliš rozdílná napříč generacemi. Detailnější srovnání má přinést právě projekt Generation What?, ale samozřejmě některé aspekty jsou již známy. V porovnání s ostatními nejsou nábožensky založení, nejsou příliš ochotní stěhovat se kvůli zaměstnání a na svou zemi nejsou nijak zvlášť hrdí.
Generace what? a technologie Technologie a neustálý proud jejich inovací jsou zcela přirozenou součástí jejich života a tak trochu nechápou, jak se to „tenkrát“ (když nebyl dostupný internet a mobilní telefony) vlastně dělalo. Jak se lidi zvali na rande? Jak hledali informace, práci a lidi se stejnými koníčky? Jak zjistili, co jim doma chybí v lednici, když už člověk stojí před obchodem? A co když měl někdo zpoždění? Za rok stráví před obrazovkou počítače 3 000 hodin a jsou někdy ochotní oželet, když ráno zapomenou doma klíče nebo peněženku. Pro mobilní telefon se ale vrátí prakticky vždy. V podstatě všichni používají internet a 90 % z nich je na sociálních sítích. Jsou připojeni nejen kdekoliv, ale hlavně kdykoliv.
Generace what? a náboženství Mladí Češi a Češky nejsou nábožensky založení. K některé z církví se hlásí pouze čtvrtina z nich, což je ještě méně než u starších generací. Platí pro ně, snad více než pro jakoukoliv jinou českou generaci, woodstockové: „I am not religious but I am spiritual“. Víra „v něco vyššího“, co ale nesouvisí s tradičním církevním viděním světa, je pro ně do značné míry typická.
Generace what? a média Konzumace médií se u mladých lidí rozpadá do kaleidoskopu zpráv a klipovitých útržků z různých zdrojů. Ti, kteří se o veřejné dění zajímají, jsou zvyklí mít zprávy okamžitě a zadarmo. Mohou si neustále vybírat, mají ale rádi své jistoty a favority, ať už jde o humor, či zpravodajství. Část generace narozená v 90. letech sleduje také youtubery. Klasické formáty jako televize a tisk je neoslovují v takové míře. Mladí lidé z generace what? jsou tahounem jedné z nejrychleji rostoucích mediálních platforem: digitálních her.
Generace what? a politika Je asi nemožné v tomto ohledu charakterizovat generaci lidí od 18 do 34 let jako jeden celek. Možná ale právě to je pro ně charakteristické. Snad kromě krátkého období první republiky nebyla česká mladá generace vystavena tolika variantám volby a nikdy neměla tolik možností, jak s nimi pracovat. Od tradiční stranické práce přes volnočasové projekty na lokální úrovni po veřejné angažování občanské společnosti. I proto je jednou z nejčastějších strategií rezignace na společenské dění. To vše v době, kde zdaleka nejen u nás, ale i všude v západním světě dochází k změnám zavedených kulturních a sociálních vzorců, které překreslují nečekaně politické mapy a zaběhlá vysvětlení.
Generace what? a volný čas Otevřené možnosti cestování, trávení volného času v kyberprostoru na sociálních sítích nebo světě počítačových her, obrovské možnosti volby a změny koníčků, rychlé propojování malých zájmových komunit a možnosti těžit z těchto výhod díky prodlužování doby vzdělávání a pozdějšího zakládání rodin. To jsou kategorie, které se starším generacím budou velmi pravděpodobně jevit jako největší změny oproti době, kdy byli mladí oni. Současná generace však všechny tyto aspekty vnímá jako samozřejmé. A přidává k tomu další charakteristickou vlastnost: multitasking. Dělat jednu věc, jeden koníček, nebo dokonce i jen jednu činnost je pro ně ztráta času.
Generace what? a vzdělání Současná mladá generace bude tou nejvzdělanější, která kdy žila. Vzdělání je často vnímáno jako důležitá součást vlastní identity. Přesto zůstává vzdělání rodičů jedním z klíčových prediktorů dosaženého stupně vzdělání, což už v Evropě není zdaleka pravidlem. Český sociolog Jan Keller trefně vystihl roli vzdělání napříč generacemi přirovnáním. Do první poloviny 20. století bylo vyšší vzdělání určeno pouze privilegované skupině, zpravidla šlo o muže z bohatších rodin. Bylo chrámem, do kterého neměl přístup zdaleka každý. To se pomalu začalo měnit, a přestože zvláště ve východním bloku byla vzdělanostní struktura výrazně pokroucena kádrovacími posudky reálného socialismu, sloužilo vyšší vzdělání jako výtah na žebříčku sociální mobility. Dnes už tomu tak není. Mnohem více je dnes vzdělání pojišťovnou, která snižuje šanci pádu na sociální dno.
Generace what? a rodina Zdánlivě největší změnou, která budí v poslední době největší pozornost, je proměna způsobů seznamování a jejich přenos do on-line prostoru. Nejde přitom jen o seznamovací weby či aplikace, ale také o komunikaci skrze messengery a SMS. V ní je oslaben náš stud a normy, takže si dovolíme říct více než v komunikaci tváří v tvář. Trochu ve stínu pak stojí neméně důležitá témata, jako je pozdější opouštění domácností rodičů, odkládání rodičovství (průměrný věk matky při narození prvního dítěte byl po revoluci 22 let, dnes je to 28 let), mnohost způsobů soužití jak z pohledu formálního (ne)uzavírání sňatku, tak například partnerství osob stejného pohlaví. To vše jsou významné trendy, které generaci lidí mezi 18 a 34 lety výrazně odlišují od generace jejich rodičů. Nejde přitom o kosmetické změny, ale o reformulaci základních hodnot, které přetrvávaly po velmi dlouhou dobu. V západním světě vidíme i další nastupující témata, jakými jsou například trans gender problematika nebo etické otázky spojené s umělým oplodněním.
Subkultury v rámci generace what? V České republice existují v současné době desítky subkultur, přesto ani zdaleka nelze říct, že by každý z mladých lidí patřil do některé z nich. A málokterý příslušník subkultury dnes odpovídá romantizované abstrakci „opravdového“ punkera, technaře nebo hipíka. V mladé generaci se mísí dva subkulturní proudy. Prvním jsou tradiční subkultury, které vznikaly v druhé polovině 20. století a jsou často spojeny se specifickým životním stylem: názory, hudbou, oblečením, slangem, jídlem či úpravami vlastního těla. Umožňují nalézt vlastní identitu a příslušnost ke „kmeni“. Jiné subkultury, které sociologický jazyk označuje jako „postmoderní“, tuto vlastnost nemají. Nemusíte se aktivně hlásit k pohledu na svět, stačí, když něco děláte. Typickou postmoderní subkulturou jsou hráči (konkrétních) počítačových her. Přestože je na ulici nepoznáte, mají něco, co je zcela zřetelně propojuje. Nejde jim o revoltu nebo hrozbu společenskému řádu. Jde především o to se dobře bavit v rámci většinové společnosti. A pak jsou tu hipsteři…
Hodnoty, vize, cíle, ambice, vztah k autoritám Práce v coworkingovém centru, znalost několika cizích jazyků a záliba v cestování po světě, úspěch v kreativních, inovativních, ale přitom flexibilních zaměstnáních? Je tento často nabízený obraz charakterizací generace mladých lidí? Není. Faktem je, že mladá generace nemá společné hodnoty, za které by se jako celek postavila nebo které ji umožní odlišit se od generací předchozích. Často je jí přisuzována dravost, snaha provokovat, žít spokojený život, mít skvělou kreativní práci. Většinou se ale takové snahy o charakterizaci celé generace redukují na analýzu postojů jejího avantgardního předvoje. Mnohem spíše můžeme hovořit o různých skupinách uvnitř generace samotné, ale pro tyto skupiny musíme hledat i jiné charakteristiky, než které jsme používali ve 20. století: sociální třída, pohlaví, vzdělání… A právě to by nám mohl pomoci odkrýt projekt Generation What?
zpracoval: Martin Buchtík, Sociologický ústav AV ČR
