BARBORA LUCZKOVÁ ROZVOD A JEHO DOPAD NA DĚTI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií

BARBORA LUCZKOVÁ III. ročník - prezenční studium

Obor: Pedagogické asistentství

ROZVOD A JEHO DOPAD NA DĚTI Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Linda Švrčinová

Olomouc 2011

„Cti duši svého dítěte,

cti duši dětí svých, cti duši budoucích pokolení.“

T.G.Masaryk

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Literaturu a další zdroje, ze kterých jsem čerpala, jsou v mé práci řádně citovány a jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. V Olomouci dne ……………………

……………………… Podpis

V první řadě chci poděkovat své vedoucí bakalářské práce Mgr. Lindě Švrčinové za čas a trpělivost, který mi věnovala, za cenné rady a připomínky, také za poskytnutí odborné literatury. Déle bych chtěla poděkovat svým přátelům za poskytnutí informací, bez kterých by má praktická část nevznikla. Poděkování patří i mé blízké rodině za velkou podporu. Barbora Luczková

Obsah práce Teoretická část 1 Rodina ............................................................................................................................8 1.1 Základní funkce rodiny .........................................................................................8 1.2 Současné změny v rodině ......................................................................................9 1.3 Motivace k uzavření manţelství ...........................................................................9 1.3.1 Potřeby ţen ..................................................................................................10 1.3.2 Potřeby muţů ...............................................................................................11 2 Rozvod .........................................................................................................................13 2.1 Psychorozvod .......................................................................................................14 2.1.1 Vodítka spjatá s psychorozvodem ..............................................................14 2.1.2 Fáze psychorozvodu ....................................................................................15 2.2 Rozvést či nerozvést? ..........................................................................................18 2.3 Mezinárodní rozvod .............................................................................................18 3 Adolescent ...................................................................................................................19 4

3.1 Změny v adolescenci ...........................................................................................19 Děti a rozvod ...............................................................................................................21

4.1 Psychologické dopady rozvodu na děti od prenatálního období do dospělosti21 4.2 Jak děti chápou rozvod ........................................................................................23 4.3 Reakce dětí na rozvod a jejich časté otázky .......................................................23 5 Legislativa ...................................................................................................................25 5.1 Zákon o rodině .....................................................................................................25 5.2 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí.................................................................26 5.3 Činnost Úmluvy o právech dítěte .......................................................................26 6 Co může nastat po rozvodu ......................................................................................28 6.1 Svěření dítěte do péče ..........................................................................................28 6.1.1 Střídavá péče o dítě .....................................................................................29 6.1.2 Výhradní péče ..............................................................................................30 6.2 Vyţivovací povinnost ..........................................................................................31 Praktická část 7 Úvod do šetření ...........................................................................................................33 7.1 Metoda šetření retrospekce .................................................................................33 7.1.1 Nestrukturované interview ..........................................................................33 7.1.2 Zásady pro realizaci interview ....................................................................34 7.2 Cíl výzkumu .........................................................................................................34 7.3 Výběr respondentů ...............................................................................................34 7.4 Otázky zjišťované při šetření ..............................................................................35 8 Výsledky kvalitativního výzkumu ...........................................................................36 8.1 Tereza, 20 let ........................................................................................................36 8.2 Iveta, 19 let ...........................................................................................................37 8.3 Petra, 18 let...........................................................................................................37 8.4 Lucie, 20 let..........................................................................................................38 9 Shrnutí .........................................................................................................................40 10

Závěr ............................................................................................................................42

Použitá literatura a prameny ...........................................................................................43

Úvod Rozvod rodičů je pro dítě nelehkou ţivotní situací, která je před něj postavena a nezbývá nic jiného, neţ tuhle skutečnost přijmout. Rozvodem trpí nejen ti, kterých se rozvod týče, to znamená rodičů a dětí, ale také celá širší rodina. Pro příslušníky vzniká velice negativní období, ve kterém vznikají změny v rodinných vazbách, narušení pohledu na budoucí ţivot, emoční stránka jedince je na špatné úrovni, mohou se vyskytnout výkyvy nálad i agresivní chování. V našem státě není rozvod ojedinělou situací, rozvodovost v posledních letech stále narůstá. Rozvod je období, které člověka ovlivní na celý ţivot. Téma bakalářské práce jsem si vybrala především proto, ţe jsem se osobně setkala s rozvodem svých rodičů. Můţu říci, ţe je tahle situace velice náročná a kaţdopádně mě ovlivnila do budoucna, změnila mé chování, mám jiné názory a postoje vůči ostatním lidem. Jsem zastáncem toho názoru, ţe všechno špatné je pro něco dobré. Vím, čemu se v další etapě mého ţivota vyvarovat a co je naopak ţádoucí. V teoretické části se věnuji tématům rozvod, rodina a především dětmi, jaké proţívají pocity v rozvodové situaci za pomocí odborné literatury, která mi byla dostupná. Praktická část je zaměřena na šetření, které se zabývá dětmi v adolescentním věku, které proţily rozvod svých rodičů. Jaké měly proţitky, zda je rozvod ovlivnil. Výsledky jsem získala za pomocí interview, které bylo realizováno s kaţdým jedincem samostatně v jeho domácím prostředí. Rozhovor mi poskytly čtyři ţeny, kterým jsem vděčná, protoţe tohle téma je velice citlivé.

Teoretická část

1 Rodina Je velice sloţité a problematické nalézt definici rodiny. Kramer (1980, s. 17) vymezuje rodinu takto: „Rodina je skupina lidí se společnou historií, současnou realitou a budoucím očekáváním vzájemně propojených transakčních vztahů. Členové jsou často (ale ne nutně) vázáni hereditou, legálními manželskými svazky, adopcí nebo společným uspořádáním života v určitém úseku jejich životní cesty. Kdykoli mezi blízkými lidmi existují intenzivní a kontinuální psychologické a emocionální vazby, může být užíván pojem rodina, i když jde o nesezdaný pár, o náhradní rodinu atd.“

1.1 Základní funkce rodiny Špaňhelová (2010) ve své publikaci uvádí následující základní funkce rodiny: 

Biologicko-reprodukční – to znamená, ţe rodiče mají funkci plodit děti.



Ekonomicko-zabezpečovací – rodina se stará o to, aby děti byly ekonomicky zabezpečené, do té míry, jak je pro ni moţné. Tato její funkce by nikdy neměla převyšovat míru další funkce – emocionální. Neměla by ji zastiňovat. Je to velmi důleţité pro další zdravý růst dítěte z hlediska psychického.



Emocionální – emočně zabezpečovat dítě, sdílet s ním pocity, pomáhat mu je vyjadřovat, dávat je najevo a mluvit o nich i ze strany rodičovské. Dítě zahrnou láskou. Jistou láskou, která má i mantinely. V nich má dítě spatřovat jistotu. Kterou mu rodiče přinášejí do ţivota. Mantinely se samozřejmě v jeho ţivotě mění. Co bylo pro něj mantinelem ve 3 letech, není jiţ mantinelem v 7 letech, uţ to má dovoleno. V některých případech zůstává mantinel pro dítě stále stejný – například nelhat druhému.

8



Socializačně výchovná – vychovávat děti k tomu, aby si byly jisté v prostředí, kde se pohybují, uměly si zdůvodnit různé jevy v ţivotě, dovedly se připravit na své fungování mezi jinými dětmi a ve společnosti druhých dospělých.

1.2 Současné změny v rodině Rodina je základní stavební jednotkou společnosti. Dochází v ní k přípravě lidského jedince na ţivot v širším společenském celku a k uskutečňování většiny základních potřeb člověka. Rodina v současnosti prošla mnoha změnami. Pokud se na rodinu podíváme z dnešního hlediska, můţeme říci, ţe je ovlivněna růstem zaměstnanosti ţen i muţů. V dnešní době se ţeny i muţi věnují více svému zaměstnání, v dřívější době tak tomu nebylo. Dále růstem vzdělanosti ţen. Rozdíly mezi muţskou a ţenskou rolí jsou dnes minimální. Kontakt rodičů s dětmi je z časového hlediska omezen. Děti jsou s rodiči méně často, zodpovědnost za ně přebírají prarodiče nebo mohou být nahrazeny různými zájmovými krouţky. Další změna, co se týče práce, kterou by měla rodina vykonávat je nahrazena sluţbami, jako je například čistírna, prádelna, jídelny, fast food, školní druţiny, jesle,… Rodiny ţijí ve vícegeneračních domácnostech , kde se prarodiče a příslušníci rodiny starají o děti. Tím pádem děti nevidí jak se o ně starají pouze rodiče. Co se týče komunikace dětí a mezilidských vztahů jsou v dnešní době omezeny a jsou nahrazeny sociálními sítěmi prostřednictvím internetu (Špaňhelová, 2010).

1.3 Motivace k uzavření manželství Jaké jsou důvody vzniku manţelství a proč lidé chtějí tvořit rodinu. Jsou různé motivy, vlivy, důvody. Ţeny uzavírají manţelství z jiných důvodů neţ muţi. Jeden z důvodů můţe být věk, který hraje velkou roli. V minulosti vstupovali do manţelství velmi mladí lidé, dnes se na tuhle situaci díváme poněkud jinak. Často se setkáváme s názory, ţe mladí lidé neměli dostatek zkušeností, ţeny nebyly po emoční a sociální stránce připraveny na roli manţelky, muţi manţeli. Tyhle aspekty jsou důleţité pro roli matky a otce. Mladé páry byly mnohdy zaskočeny novými rolemi, nedokázaly je naplnit a tím vznikaly krize v manţelství a v nejhorším případě rozpad. 9

Tenhle okamţik ovšem postihuje partnery, tak i jejich děti bez ohledu na věk. Mnoho ţen se domnívá, ţe velmi malých dětí, okolo jednoho roku, se rozvod nemůţe dotknout. Není tomu tak. Právě malé děti velmi dobře vnímají atmosféru v rodině, vnímají neklid matky, netrpělivost, lítost, nervozitu. Vše je přenášeno na dítě a je velice přímo ohroţen jeho psychický vývoj. V 80. letech se vstupovalo do manţelství většinou z důvodu těhotenství, coţ v dnešní tomu tak není. To je správné a pro společnost příznivé. Dnes vstupují do manţelství dvojice okolo 25 let. Jsou sociálně připraveni jak na roli manţelskou tak rodičovskou. Dovedou tvořit lépe citové, emoční a také sociální zázemí pro vývoj jejich budoucích dětí (Matějček, Dytrych, 1999).

1.3.1 Potřeby žen Ţeny potřebují uplatnit cit, jde o nejstarší potřebu, která přichází v určitém věku a to v rané dospělosti. Ţena potřebuje lásku, která je muţem opětována. Ta je samozřejmě jiná neţ láska k rodičům či sourozenci (Matějček, Dytrych, 1999). Získat oporu a bezpečí je další přání ţeny. Jsou to potřeby i dětí, které trvají aţ do dospělosti. Nejkrásnější potřeby jedince. Domníváme se, ţe kaţdý touţí po bezpečí a jakési jistotě. Abychom ţili v klidu a bez obav, cítili se spokojeně, napomáhají právě tyto potřeby. Ţena touţí po opoře, spolehlivosti svého partnera (Matějček, Dytrych, 1999). Uţ jako dívka v dospívajícím věku chce být obdivována a středem pozornosti. Můţe slýchávat nehezké hodnocení, jak od rodičů či prarodičů. Pak se ale objeví muţ, který ji začne obdivovat ve všech směrech, jak ve vzhledu, chování či schopnostech, z důvodu zamilování.

Mladá

ţena

potřebuje

obdiv,

aby

nabyla

na

sebevědomí

a v budoucím ţivotě sebehodnocení (Matějček, Dytrych, 1999). Další potřeba ţeny je proţívat naplno sexuální ţivot, uplatnění mateřských citů vůči partnerovi, odpoutat se od původní rodiny, vytvořit si nový ţivotní styl, mít vlastní rodinu, mít děti. Mohou však nastat i negativní stavy, mezi které patří nechtěné těhotenství, nepohoda s rodiči a jejich neustálý nátlak. Ţeny ale touţí po určitém nátlaku partnera, chtějí, aby stále o ně jevil zájem. Příjemná je dobrá ekonomická stránka. Mladé dívky touţí po zabezpečených partnerech. Líbí se jim výlety, dovolené. I kdyţ

10

dle jejich očekávání, dívky přemýšlí o nadstandardním ţivotě a přehlíţí chlapcovy negativní vlastnosti (Matějček, Dytrych, 1999). Ţeny touţí po pohledných muţích, ale důvod můţe být jiný, co třeba jejich kariérní růst či postavení ve společnosti. Přály by si být medializovány, ale také to má své nevýhody. Soukromí. Časem se můţe objevit závist vrstevnicím, které ţijí normální ţivot. Mezi vlastnosti ţeny patří potřeba dokázat svojí neodolatelností svůj půvab a schopnost okouzlit jiného muţe. V takovém chování je ale skryta uspokojenost. Ţena si dokazuje, ţe můţe získat i jiného partnera (Matějček, Dytrych, 1999).

1.3.2 Potřeby mužů Mezi ţenskými a muţskými potřebami nejsou aţ tak viditelné rozdíly, al e v některých případech mají jinou váhu (Matějček, Dytrych, 1999). Muţ potřebuje být uznáván, milován. Slyšel od partnerky obdiv. V mládí chlapci tohle uznávají za samozřejmost a to vede k vysokému sebevědomí, coţ není dobré, ale je to přirozené. V dospělosti se namyšlenost menší a ze strany ţeny si velice cení její chvály. V muţích se vzbuzuje hrdost nad sebou samým (Matějček, Dytrych, 1999). Muţské touhy jsou po stálé sexuální partnerce, po přizpůsobivosti partnerky svým představám, mít partnerku jako svůj majetek. Muţi rádi předávají zodpovědnost své ţeně v ţivotních povinnostech. Také závisí na

společných zájmech, cílech

a budoucnosti, tohle hraje velkou roli pro stabilizaci manţelství. Cíl vyţaduje spolupráci. Muţi si představují cíl budoucnosti dosaţený pouze s partnerkou, jako je například výchova dětí (Matějček, Dytrych, 1999). Ţena, která neopětuje lásku svému partnerovi a on ji miluje a chce s ní ţít, se v mnoha případech stává, ţe muţ záměrně přivede ţenu do jiného stavu, tudíţ dojde ke sňatku. Muţ však očekává, ţe se stav mezi nimi zlepší. V mnoha případech tomu tak není (Matějček, Dytrych, 1999). Uzavírají se manţelství i z jiných důvodů. Pokud poloţíme velmi mladému páru otázku, proč vstoupili do manţelství, často odpoví velice stručně, mají se přece rádi, ale oni sami si nedokáţí odpovědět, coţ je obrovská chyba. Rozpad manţelství a rozvod je v tomhle případě dosti moţný.

11

Mezi časté neshody dochází ve společné domácnosti mladých párů. Většinou jsou to muţi, kteří jsou nespokojení, nejsou zvyklí přispívat na domácnost. Kdyţ ţili odděleně u svých rodičů, muţ nebyl zvyklý o dělení peněz, které pouţíval na své aktivity. Ovšem tenhle problém narůstá, pokud přijde na svět dítě. To musí být nakrmeno, oblečeno, je také potřeba kočárek. Začínají pocity nespokojenosti, hádky (Matějček, Dytrych, 1999). Je nutnou přijmout skutečnost, ţe v naší zemi je rozvedených lidí více a více. Patříme mezi první místo na světě. Byly zjišťovány příčiny rozvodovosti. Jeden z důvodů je právě uzavírání manţelství v mladistvém věku, nechtěné těhotenství, vysoká zaměstnanost ţen. Dále se uvádí neshoda v názorech, rozdílné povahy, nevěra, mimomanţelský vztah, sexuální neshody a mnoho dalších příčin (Matějček, Dytrych, 1999).

12

2 Rozvod „Rozvod manželství a rozpad rodiny má své aspekty etické, sociální, právní, emoční, ale také velmi důležité aspekty mentálně hygienické.“ (Matějček, Dytrych, 1994, s. 133) Teoreticky lze příčiny rozvodu rozdělit na tři stádia: 

Manţelský nesoulad – zde vznikají neshody mezi partnery, rozpory, nenachází kompromisy a nedokáţí řešit společné problémy. Tento manţelský nesoulad, který je ale velice častý přechází v manţelský rozvrat.



Manţelský rozvrat – zde dochází k závaţnějším potíţím. Jde o postiţení emoční, ekonomickou a výchovnou funkci. Rodinný rozvrat můţe mít však dlouhé trvání. Můţe přejít v rozvod.



Rozvod – charakterizován právním ukončením manţelství (Matějček, Dytrych, 1994).

Rozvod nastává v okamţiku, kdy rozsudek soudu o rozvodu nabyl právní moci. Ve většině případů rozhodnutí manţelů, zda se rozvedou je velice psychicky náročná a stresová situace. Proces rozvodu působí negativně jak na aktéry, tak i na jedince citově spjatými s manţeli. Manţelé by se měli společně dohodnout, zda mají děti, na jejich výchově, výţivném, bydlením a také na majetkovém vyrovnáním. Lidé si často myslí, ţe je rozvod v dnešní době banalitou. Je v naší společnosti akceptován, ale není maličkostí (Novák, Průchová, 2007). Rozvod je krátkodobý proces, ale také součástí ţivotní cesty. Nebývá sice jednoduchá, spíše sloţitá. Součástí rozvodu je bolest, psychická nevyrovnanost. Rozvodem je myšleno ztráta vztahu, ale do budoucna náš ţivot přestane zatěţovat. Dá se říci, ţe tahle zkušenost přinese své, porozumění, vnitřní svobodu, posílení člověka a to mnohdy pomůţe na další dráze ţivota.

13

Pro kaţdého jedince je rozvod jiný, kaţdý jej proţívá jinak, ale fáze bývají stejné. Kdyţ se na situaci podíváme z druhé strany, tak potíţe, které jsme měli v minulosti nás provázejí v novém partnerství. Například komunikace, vztah k sobě samému atd. Je potřeba, abychom se s rozvodem vyrovnali ( Poupětová, 2009). Rozvod je institucializovaný právní krok a také průchod vnitřním psychorozvodem. Tyhle procesy probíhají zcela současně. Právní rozvod je institut, který slouţí k řešení situace, to znamená, k rozdělení dvou lidí, kteří spolu nedokáţí nebo nemohou ţít. Společně řeší rozdělení svého společného majetku, bydlení, závazků, výchovu svých nezletilých dětí (Poupětová, 2009). Pro okolí je zřetelné, ţe partneři spolu neţijí, k sobě nepatří. Pokud mezi jedinci nedojde k právnímu aktu, tito lidé nemohou úspěšně projít psychorozvodem, vnitřní situace se oddaluje (Poupatová, 2009).

2.1 Psychorozvod Psychorozvod je vnitřní proces, ve kterém se jedinec vyrovnává se zánikem manţelství a se všemi následky s nimi spjatými. Často u jednoho z manţelů psychorozvod začíná uţ před podáním návrhu o rozvod, pokračuje v rozvodovém řízení a končí aţ dlouho po rozvodu. Pokud partneři z části psychorozvodem neprošli, mohou nastat komplikace, často u právního rozvodu. Projevuje se to jako souboj o majetek či neshody v péči o děti (Poupatová, 2009).

2.1.1 Vodítka spjatá s psychorozvodem Poupětová (2009) uvádí, vodítka v procesu hojení duše a vztahů spojená s psychorozvodem, která přináší: 

Odpoutání partnerů – umoţňuje co nejvíce se vzdálit od trápení problémového vztahu, navozování zbytečných rizik a odpoutání se

od

partnera, zbytečného čekání na něj, kdyţ uţ se stejně nevrátí. Jedinec musí přijmout skutečnost, ţe partnerství skončilo. Musí zachovat nový postoj, kdy si řekne, ţe od bývalého partnera uţ nic nečeká, své dluhy mají vyřešeny 14

a nebudou se navzájem mstít. Nejdůleţitější je však právní akt, který pomůţe vypořádat závazky a uvolní společná pouta. 

Oddělení partnerství (které končí) od rodičovství (které nadále ţije) – Pokud partneři mají děti, musí si uvědomit, ţe jsou jejich společným a hlavně nerozdělitelným závazkem. Děti potřebují pro svůj růst a psychický vývoj oba rodiče.



Odstup od manţelství a bilanci – manţelství bylo skončeno. Partneři by se měli dívat na selhání manţelství z druhého hlediska, to mnohdy přinese úlevu a nebo je zjištěná situace velice nepříjemná. Selhání je správné odhalit. Partner stavu porozumí a uvědomí si svoji účast na ukončení vztahu a je do budoucna ponaučen.



Nalezení nové identity – Identita je pro jedince velice důleţitá psychická jistota, která napomáhá v usazení se v ţivotě. Jedinec, který zná svoji identitu, dokáţe zodpovědět na následující otázky, jako je například, kdo jsem, jaký jsem, ke komu patřím, co povaţuji za správné, na čem stavím sebevědomí, co chci, za koho jsem zodpovědný. Partneři se často obávají toho, jak je bude vidět okolní svět. Uţ nejsou rodina. Nastaly změny v rodičovských rolích. Je potřeba vytvořit si novou rodičovskou identitu, která je nelehká v porozvodových situacích.

2.1.2 Fáze psychorozvodu U kaţdého člověka vyrovnání se s psychorozvodem má jiné trvání. Důvod rozvodu je u kaţdého odlišný, jedinec mohl být opuštěn. Záleţí na sloţitosti rozvodu, na podpoře rodiny a blízkých přátel, velkou roli hraje finanční stránka, bydlení, zajištění. Doba, kdy se člověk vyrovnává s rozvodem se uvádí asi 1 – 2 roky (Poupětová, 2009). Psychorozvod má svůj vývoj. Pokud mají lidé touhu se co nejdříve vyrovnat s rozvodem, měli by se aktivně zapojit a řídit se podle určitých pokynů. Neříkat si pouze, ţe by měli něco udělat. Hojení zraněné duše není tak jednoduché, jako kdyţ má 15

člověk ruku v sádře a nesmí s ní hýbat určitý čas, pak nastane rehabilitace a pak plná zátěţ. Procesy, kdy se člověk vyrovnává s rozvodem, obvykle probíhají současně a nedají se od sebe oddělit (Popětová, 2009). Je velice důleţité, aby fáze hojení na sebe navazovaly a kaţdá fáze by měla být úspěšně ukončena. Je třeba se vracet k nevyřešeným problémům, jinak by se mohlo zdát, ţe se ţivot k jedinci otáčí zády a jak se říká, hází klacky pod nohy. Kaţdý si tuhle cestu, ač je velice sloţitá a namáhavá, musí projít sám. Mohou však do budoucna zjišťovat, co je čeká a čemu se nevyhnou (Popětová, 2009). Poupětová (2009, s. 26) uvádí čtyři fáze psychorozvodu: 1. Odmítání skutečnosti. 2. Léčení bolesti. 3. Dělání, přemýšlení, odpoutání a stabilizace. 4. Vytváření nové identity a nové koncepce ţivota. Fáze jsou postupně ukončovány a navazují na sebe. První a druhá fáze je zaměřena na partnery, kdy si rozvod nepřáli, byli opuštěni nebo ze vztahu utekli. Psychorozvodem procházejí i ti partneři, kteří si rozvod přáli. Ti ale mají výhodu, ţe vstoupili do rozvodu dobrovolně a společně se domluvili na kritériích. Podpora v partnerovi velice dobře usnadňuje jejich odpoutání a závislost na sobě. Ve druhé fázi mají partneři potíţe s přiznáním, ţe uţ nejsou součástí exmanţelova ţivota. Člověk bývá plný emocí a jeho myšlení nefunguje naplno. Trpí nedostatkem síly. Pokládají si otázky, kde asi jsou na ţivotní cestě. Projevují se výkyvy nálad, bezmoci, zoufalství, vztek, ukřivděnost, lítost, pocit viny. Záporné emoce bývají často adresovány bývalému partnerovi, dále si přenáší vinu na sebe samého, mohou nastat vzpomínky na minulost, také na krásné záţitky, které jsou ztěţující situací. Partner začíná o sobě pochybovat. Má obavy ze svého budoucího ţivota. Postupně však tyhle stavy vymizí a jedinec začne reálně uvaţovat a vyrovnává se se situací. Člověk, který prošel hojením ran z rozvodu, se začíná stabilizovat. Špatná emoční stránka se zklidňuje a postupně se vytrácí. Člověk se dokáţe v nové etapě ţivota porozhlédnout a začíná fungovat jak v práci tak ve svém vlastním ţivotě. Pomaloučku, ale jistě se odpoutává od svého bývalého partnera. Myšlenka návratu se uţ neobjevuje. Nebojí se navazovat nové kontakty s lidmi a přáteli. Dokáţe realisticky uvaţovat nad

16

minulostí, přítomností a budoucností. Nemá obavy z dalšího ţivota a dokáţe přemýšlet nad svým chováním vůči partnerovi a příčinami rozvodu. Ve čtvrté fázi se člověk učí ţít s trvalejšími následky, které vznikly při sloţitějším rozvodu. Člověk si začíná uvědomovat, ţe manţelství skončilo, bez přílišných emocí, dále vztah nemohl fungovat. Rozvod jedince také obohatí o zkušenosti a hlavně psychické síle. Projeví se to například navozením nového partnerského vztahu, kdy si člověk uvědomí, jaké dělal chyby a uţ je neopakuje. Rozvod je dobrou zkušeností pro budoucnost. Člověk musí být připraven riskovat v dalším vztahu, naučit se opět důvěřovat a otevřít se novému partnerovi. Předchozí zkušenost v podstatě chrání člověka, zachová jiný postoj a chování. Pokud partneři zvládnou tyto fáze psychorozvodu, mohou být na sebe pyšní. Je to sice sloţitá cesta, ale je potřeba ji realizovat, aby jedinec dokázal dále fungovat a ţít.

Ze statistiky: 

V roce 2008 bylo podle Českého statistického úřadu schváleno 31 300 návrhů o rozvod.



V těchto manţelstvích ţilo 27 034 dětí.



65% rozvodů iniciovaly ţeny.



V 72% to byl první rozvod u obou manţelů.



Průměrná délka trvání manţelství při rozvodu byla 12,3 let.



Obecný důvod rozchody byl rozdílnost povah, zájmů.



Konkrétní důvod byla nevěra (1 442 se strany muţů a 921 ze strany ţen), alkoholismus ze strany muţů a nezájem o rodinu ze strany ţen (Špaňhelová, 2010).

17

2.2 Rozvést či nerozvést? Rodiče si často kladou otázku, zda je správné udrţet rodinu pohromadě kvůli dětem. Dítě by se nemělo stát obětí. Rodiče by neměli vinit dítě z toho, ţe jsou spolu jen kvůli něj. Samozřejmě se dítěti v takové atmosféře dobře neţije. Pokud ale spolu rodiče jakţ takţ vycházejí, nehádají se před dětmi a ony na vzniklé neshody neregistrují, dá se v téhle rodině ţít dále, i kdyţ děti pociťují, ţe se rodiče k sobě chovají chladně. „Dítě chce zachovat i problematickou rodinu“, napsal G.Caplan. Pokud si jeden z rodičů rozvod přeje, dítě je i schopno napomáhat. Chápe situaci (Novák, Průchová, 2007). „Rozvod je pro děti ztráta. S touto ztrátou se poměrně dobře vyrovnávají, pokud nejsou nikým ovlivňovány a posouzeny a mají pocit bezpečí, doprovázený silnou citovou vazbou alespoň na jednoho z rodičovské dvojice. Ten by ovšem „kvůli dítěti“ měl zvládnout pocity křivdy a zmaru, vyplývající z rozvodu. Pomáhá, pokud děti najdou ve svém okolí spolehlivou oporu, třeba i pokrevně cizímu člověku. Škodí přetrvávání hádek a sporů mezi rodiči (Trnka, 1974, s.).

2.3 Mezinárodní rozvod Zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním ve svém § 22 říká: "Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem České republiky." Podá-li občan návrh na rozvod u českého soudu, bude rozvodové řízení postupovat dle zákona o rodině a bude probíhat stejně jako jiné rozvodové řízení mezi českými občany (Zákon o rodině). Česká republika, která podepsala Úmluvy o pravomoci orgánů, pouţitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí. Úmluva se týká téţ práva péče o dítě včetně práv týkajících se péče o osobu dítěte a zejména práva na určení místa bydliště, jakoţ i osobního styku s dítětem včetně práva vzít si dítě na omezenou dobu do jiného místa, neţ je jeho obvyklé bydliště. 18

3 Adolescent „Adolescent je mladý člověk ve věku adolescence. Jeho fyzický a psychický vývoj se blíží k svému dokončení, sociálně i mravně bývá nevyzrálý. Vazby s rodiči se uvolňují, je preferován vztah s vrstevníky, rozvíjí se intenzivní emocionální (často i sexuální) život. Období hledání nejistot, nedůvěry k autoritám, tendencí riskovat.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 12) Člověk v období adolescence bývá charakterizován věkem 15-20 (22) let. V tomto období se většinou ukončuje růst těla, člověk je tělesně vyzrálý (Macek, 1999) Adolescence se dá rozdělit do třech etap. Jako první se uvádí časná adolescence (10-13 let), jako druhá střední adolescence (14-16 let) a poslední etapa, třetí, je vyznačena pozdní adolescencí (17-20 let). Adolescence bývá označována jako přechod mezi dětstvím a dospělostí (Macek, 1999) V 19. století se adolescence srovnávala s pubertou. Později byla výchova a vzdělávání chápána jako příprava na povolání a byla také institucializována. Tento proces byl sociálně oddělen od světa mladistvých. Kaţdodenní ţivot a trávení volného času, dále utváření specifické kultury a hodnoty byly projevem adolescence. Dá se říci, ţe tahle etapa ţivota je relativně samostatná (Macek, 1999).

3.1 Změny v adolescenci Vývoj chlapců a dívek se liší. Chlapci bývají dominantnější, průbojnější a naopak dívky jsou citlivější, vstřícnější. Mezi dětmi v adolescenci dochází k osamostatňování, začínají se sami rozhodovat a jsou připraveni na roli partnerskou, rodinnou, přátelskou i profesní. Komunikační úroveň mezi těmito jedinci je velice důleţitá. Začínají zvládat být zdvořilí, dokáţí si tvořit své vlastní názory, umí pokládat otázky

a ţádat o názory

druhých. Umí naslouchat jiným lidem, otevřeně vyjadřovat svá přání, přijmou i poskytnout chválu. Adolescenti nemají potíţe s napětím tvořící se uvnitř, dokáţí se vyrovnat s agresivitou. Mezi dospívajícími a dospělými nedochází k častým konfliktům protoţe dospívající své neshody ventilují se svými vrstevníky, často ve volnočasových aktivitách. Co se týče navazování a utváření nových bliţších vztahů jsou adolescenti jistější. Jedinci mívají pocit sebejistoty a uvědomují si, jaké mají vlastní hodnoty. Ale 19

v rodině jsou tyto vztahy odlišné. Adolescenti se chtějí mezi příbuznými prosadit a mít vlastní pozici, tohle však často vede ke konfliktům, týče se to hlavně domácích prací, prospěchu ve škole, protoţe mladiství se domnívají, ţe o takových věcech uţ mohou rozhodovat sami (Macek, 1999).

20

4 Děti a rozvod Děti, které ţijí v době, kdy se jejich rodiče rozvádí, jsou vystaveny riziku. Jejich vývoj je ohroţen oproti ostatním dětem. Děti mohou mít do budoucna obavy navazovat partnerské vazby, protoţe jejich psychická stránka můţe být dostatečně zasaţena. Děti v některých případech trpí depresemi, strachem a bývá ohroţena jejich sebedůvěra. Rozvod rodičů by neměl být odsuzován. Pokud nedokáţe matka s otcem ţít. Po rozvodu by neměl rodič, který uţ neţije ve společné domácnosti, být dítětem ani matkou odsuzován. Rodiče by se měli o své dítě či děti postarat ve všech směrech. Výchova jednoho rodiče („singl“) se můţe zdát snadnější. Druhý rodič do výchovy aţ tak nezasahuje. Dítě tak není nastraţeno zbytečným konfliktům, neshodám a rozdílným názorům jeho rodičů (Novák, Průchová, 2007).

4.1 Psychologické dopady rozvodu na děti od prenatálního období do dospělosti Výzkumy ukazují, ţe stresové situace mají vliv na plod v matce, která přenáší negativní vlivy na něj. Hrozí předčasný porod, jedinec je ohroţen nízkou porodní váhou, dále se vyskytují potíţe se spánkem, stravou a do budoucna vývojovou opoţděností. Novorozenci cítí od rodičů psychickou nepohodu, která je na ně samotné velmi snadno přenášena a jedinci tohle vycítí (Novák, Průchová, 2007). Dítě, kolem třetího věku ţivota, můţe být rozvodem poznamenáno tím, ţe jeho věk odpovídá niţšímu věku ve vývojovém procesu. Jeho narušení se můţe ukázat i ve spánku, kdy se budí nočními můrami a děsy. Mívá strach odloučit se od osoby, která o něj pečuje. Děti si často vysvětlují rozvod jako jejich vinu, kdyţ rodič, neţijící s ním, občas přijde na návštěvu (Novák, Průchová, 2007). Dítě, které právě nastupuje do školy, to je asi kolem šestého roku, není zcela vyvinuto po psychické stránce a špatně nese rozvod rodičů a jeho zátěţ se navyšuje. Při výuce se můţe objevit nesoustředěnost a

vnitřní nepohoda. Vyskytují se zvýšené

agrese. Jedinec se brání okolnímu světu (Novák, Průchová, 2007).

21

Pokud jedinec přijde o jednoho z rodičů, proţívá dítě kolem desátého roku pocit ztráty

a můţe závidět ostatní dětem, ţe ţijí s oběma rodiči. Dítě je smutné a mohou se

opět vyskytnout agresivní projevy (Novák, Průchová, 2007). Jedinec své vrstevníky můţe odsuzovat, odmítat, provokovat či vyhroţovat. Dítě ve věku třinácti let uţ rozvod docela dobře chápe. Také je moţno, ţe je o rozvodu informováno od spoluţáků ve škole, tak z medií, televizních pořadů nebo internetu. Dítě v tomto věku rozumí své vlastní roli, kterou zastává v rodině, můţe rodiče vyuţívat a vydírat například tím (Novák, Průchová, 2007), ţe řekne: „Pokud mi zakáţeš dívat se na televizi, půjdu k tátovi, ten mi to dovolí!“ Takové situace vodou často k neshodám mezi rodiči, kteří spolu neţijí, tak i mezi rodičem a dítětem samým. Mohou nastat zbytečné hádky. Děti pubertálního věku, to znamená okolo 15 let, mají ještě větší agresivní chování. Jejich nálady jsou intenzivnější a trpí daleko více rozvodovou situací. Pro rodiče je velice obtíţné v tomto věku u dítěte udrţet autoritu, i kdyţ se nerozvádí. Děti mohou vyuţívat informace týkající se rozvodu, které se dozvěděly a také je mohou zneuţít. Děti jsou vystaveny riziku uţívání návykových látek (cigarety, alkohol, drogy), sexuální promiskuitě (Novák, Průchová, 2007). Tohle se mnohdy projeví v budoucnosti jako strach navazovat kontakty s lidmi, potenciálními partnery. Jedinci, kteří jsou uţ dospělí se s rozvodem vyrovnávají lépe. Mají pocit potřeby. Často rodičům vyjdou vstříc a napomáhají jim v psychické opoře (Novák, Průchová, 2007). Dospělí jedinci dokáţí pomoct i po finanční stránce. V některých případech dá rodinná

změna

jedinci

impulz

k útěku

z domova,

předčasnému

odstěhování

a osamostatnění nebo předčasnému sňatku. V budoucnu dospělí trpí strachem z manţelství, mohou se domnívat, ţe byli ochuzeni o zkušenosti, které by se v rodině naučili. Pokud se dítě nestýká s rodiči a má s nimi špatný vztah, tak je moţno, ţe negativně ovlivní i další generaci, vnuky (Novák, Průchová, 2007). Tato tvrzení jsou skutečností, které se mohou stát. Je nutno podotknout, ţe děti z rozvedených rodin nemusí trpět depresemi, alkoholismem či závislostech na drogách, nemusí být na nich známo, ţe pochází z rozvráceného manţelství. Ale z druhé strany mohou mít potíţe a strach udrţet svoji rodinu v souladu a poklidu (Novák, Průchová, 2007).

22

4.2 Jak děti chápou rozvod Děti staršího věku okolo puberty se s rozvodem rodičů vyrovnávají nejhůře. U chlapců se často projevuje smutek, neurotické potíţe a v mnoha případech poruchy v chování. Dívky proti rozvodu bojují. Chlapci se nesnadno vyrovnávají s přijetím nového partnera matky, oproti dívkám (Matějček, 1994). Velmi malé děti, předškolního věku, se rozvodem aţ tak moc netrápí. Pokud rodiče po rozvodu společně vycházejí a dokáţí se domluvit. Pokud nestanou problémy, uţ tyto děti dokáţí rozpoznat psychickou nepohodu rodičů a tohle můţe vézt k pocitům úzkosti, smutku a také strachu z budoucnosti (Novák, Průchová, 2007). Některé děti dokáţí pochopit špatnou situaci v rodině a jsou i dokonce rády, ţe se rodiče rozvedli a nevadí jim to, někteří zase bojují a nechtějí si tenhle stav připustit. Je moţné, ţe si děti dávají za vinu rozvod rodičů, nebo mohou zanevřít nad jedním z nich. Dítě je vystaveno sníţené imunitě a je snadno napadnutelné. Je nutno podotknout, ţe by děti měly být s touhle situací smířeni a měly by chápat, ţe mají oba rodiče a i přes změnu by měly mít rodiče rády a ne nenávidět (Novák, Průchová, 2007).

4.3 Reakce dětí na rozvod a jejich časté otázky Děti se často ptají rodičů: „Máš mě ještě rád?“ Rodiče by měli svému dítěti osvětlit situaci a měli by mu dát dostatečně najevo, ţe si druhého rodiče váţí a oba ho mají stále stejně rády. Ţe si umí navzájem pomoci a společně se o dítě postarat. Další otázka, která můţe nastat je: „Kdyţ se budu lépe učit, vrátí se tatínek zpět?“ Je vhodné, aby rodiče řekli dítěti, ţe se nerozvedli kvůli němu, ale ţe si spolu uţ nerozuměli a nerozvedli se kvůli jeho prospěchu, ale ţe budou potěšeni, kdyţ bude ve škole lépe prospívat. „Proč má tatínek

jinou paní?“ Další z otázek, která můţe být poloţená matce.

Maminka by měla odpovědět na poloţenou otázku tak, aby novou partnerku otce neshodila a měla by mu říci, ţe člověk k ţivotu potřebuje druhého, se kterým je mu hezky, rozumí si spolu a mají se navzájem rádi. Určitě by neměla nového partnera tajit či zamlouvat odpověď.

23

„To tě jako nemrzí a nevadí, ţe mě nevidíš kaţdý den?“ Na tuhle otázku, by měl rodič odpovědět, tak aby své dítě neranil. Měl by mu přiměřeně k jeho věku říci a vysvětlit mu, ţe kdyţ jej nevidí kaţdý den, ţe na něj stále myslí a těší se, aţ ho opět uvidí. Dětem by se nemělo lhát, ale není nutno jim sdělovat celou pravdu. Rodiče by měli vysvětlit porozvodovou situaci a zachovat takový postoj, aby dítě poznalo, ţe se pro něj aţ tak nic nezměnilo a můţe se s oběma rodiči stále vídat, bez omezení. Pokud ale dítě začne útočit proti nastalé situaci je zřetelně známo, ţe trpí výčitkami, takové stavy by měli rodiče přejít. Pokud tak rodič neučiní, mohou nastat zbytečné hádky a výčitky mezi nimi (Novák, Průchová. 2007).

24

5 Legislativa 5.1 Zákon o rodině „Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. (2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. (3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. (4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. (5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.“ „(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu. (2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

25

(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže. (4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.“ (Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině).

5.2 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Ministerstva spravedlnosti po přijetí zákona o sociálně-právní ochraně dětí bylo přejmenováno na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a spadá pod Ministerstva práce a sociálních věcí (Špeciánová, 2007). Povinnost státu je chránit děti před tělesným , psychickým a sexuálním násilím, také chránit jejich zdravý vývoj (Špeciánová, 2007). Ústavní zákon upravuje základní lidská práva a to způsobilost kaţdého mít práva, právo na ţivot, právo na nedotknutelnost osoby, právo nebýt podroben mučení ani krutému, nelidskému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestu. Právo nebýt podroben nuceným pracím nebo sluţbám. Právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti. Právo na ochranu jména (Špeciánová, 2007). Hlava IV. LZPS výslovně upravuje, ţe péči o děti a jejich výchovu je právem rodičů, ale za

podmínky, ţe jejich rodičovská práva nejsou omezena. Odloučení nezletilých

dětí od rodičů je moţné proti vůli rodičů jen rozhodnutím soudu na základě zákona (Špeciánová, 2007).

5.3 Činnost Úmluvy o právech dítěte Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy vědí, ţe dle vyhlášených zásad v Chatě Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných práv všech příslušníků rodiny základem svobody, spravedlnosti a míru na světě (Zákon č. 104/1991 Sb.) Dítětem je myšlena kaţdá lidská bytost mladší 18 let, pokud nebylo zletilosti dosaţeno dříve. Práva náleţí všem dětem bez diskriminace. Státy musí děti ochraňovat, mají zájem o jeho blaho. Státy musí respektovat všechna práva a povinnosti rodičů

26

dítěte. Oba rodiče mají společnou zodpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí být zájem dítěte. Stát se zaručuje a podporuje pomoc rodičům a zákonným zástupcům při plnění úkolu výchovy dětí a podporují rozvoj institucí, zařízení a sluţeb péče o dítě (Zákon č. 104/1991 Sb.). Kaţdé dítě má právo na ţivotní úroveň potřebnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Rodiče , které se o své dítě starají, mají povinnost dle svých schopností a finančních moţností odpovídat za zabezpečení podmínek nezbytných pro ţivot. Stát poskytuje rodičům materiální pomoc, podpůrné programy pro zabezpečení potravin, oděvů a bydlení (Zákon č. 104/1991 Sb.).

27

6 Co může nastat po rozvodu V doplněných rodinách s nevlastními dětmi velmi sloţité situace. Rodiče a děti by měli vědět, co je v takových vztazích čeká, na co se mají připravit a jaká jsou moţná řešení. V druhém manţelstvím mají neblahý vliv vlastní děti. Projevuje se to ve sniţování manţelské interakci, zvyšují nervozitu v rodině a také napětí, sniţují manţelskou harmonii. Můţe se to projevit i v tzv. normálních rodinách. Je velice pravděpodobné, ţe druhé manţelství můţe skončit rozvodem daleko rychleji neţ jakákoliv jiné. Je známo, ţe je v rodinách s nevlastními dětmi menší spokojenost, neţ v rodinách bez nevlastních dětí. Druhý rodič bývá často nespokojen s chováním nevlastního dítěte. Mezi partnery dochází často k neshodám. Je dokázáno, ţe děti z manţelství s nevlastními dětmi odcházejí dříve z domova (Matějček, Dytrych, 1999).

6.1 Svěření dítěte do péče Neţ-li je manţelství rozvedeno, soud upraví práva a povinnosti rodičů, které mají vůči svému dítěti. Po dobu po rozvodu je dítě svěřeno do péče matce nebo otci, déle se soud zabývá výši výţivného, které bude kaţdý rodič přispívat na své dítě. Dítě je moţno svěřit do společné nebo střídavé péče. Ovšem pokud mají oba rodiče zájem. Velkou roli zde hraje názor dítěte. Soud dbá při rozhodování svěření dítěte do péče na jeho osobnost a na ţivotní situaci rodičů. Rodič, s nimţ dítě nebude ţít, má právo na pravidelné informace a styk s dítětem. Soud dbá také na citovou orientaci, stabilitu prostředí, kde bude dítě vychováváno. Dítě je svěřeno rodiči, který mu věnuje více času, vychovává jej, důleţitá je citová vazba, rozumový a mravní stav. Můţe nastat situace, kdy dítě z váţných důvodů si nebude přát styk s druhým rodičem. Soud však můţe vydat nové rozhodnutí a styk omezit či zakázat. (Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině).

28

6.1.1 Střídavá péče o dítě V české republice není střídavá péče aţ tak rozšířená. V 2008 bylo rozhodnutí o svěření dítěte do střídavé péče uplatněno dle Českého statistického úřadu v 5,7%. Střídavá péče znamená, ţe se o dítě střídají oba rodiče rovnoměrně ve výchově o jejich dítě. Ve většině případech probíhá výchova pokaţdé v jiné domácnosti. Buď u otce nebo u matky (Špaňhelová, 2010). Doporučuje se, aby se pravidelné střídání konalo od tří let dítěte. Do tří let potřebuje dítě stabilitu a řád, kde bude pociťovat bezpečí. Někteří psychologové doporučují zavádět střídavou péči od deseti let, protoţe je to doba, kdy má dítě za sebe větší zodpovědnost a je schopno o sobě rozhodovat. Pokud se ale rodiče rozvedli dříve neţ dítěti byly tři roky, je zbytečné čekat aţ do věku deseti let. Doporučuje se, aby rodič, který s dítětem neţije, byl některé dny výhradně sám (Špaňhelová, 2010). Ve střídavé péči je důleţité, aby se střídaly dny víkendů, to znamená, aby jeden víkend bylo dítě u matky a druhý víkend u otce. Střídavou péči lze realizovat za předpokladu, ţe se rodiče dokáţí jasně domluvit. Umí překonat vztek vůči bývalému partnerovi, aby si uvědomili, ţe tohle dělají pro dobro dítěte. Zbytečně neřešili minulost a jasně a striktně komunikovali. Důleţitý pro střídavou péči je souhlas dítěte, mělo by dopředu vědět, co jej čeká. Další pravidlo je, ţe by dítě mělo navštěvovat jedno zařízení, školu či školku, aby nebyla pro dítě obtíţná komunikace s vrstevníky a začlenění do kolektivu (Špaňhelová, 2010). Pokud je dítě v péči otce, matka by po danou dobu neměla zasahovat do jeho výchovy. Otec je po určitou dobu za dítě odpovědný. To, co nachystá svému dítěti

na

svačinu, nebo zda má vypracovaný úkol do školy, řeší také konflikty, které mohou nastat ve škole. Rodiče by si měli předávat o dítěti informace, o zásadních událostech. Také by mělo být dbáno na pravidelnosti péče kaţdého z rodičů. Dítě by mělo mít v obou domácnostech svůj vlastní pokoj, kde by mělo soukromí. Mělo by se cítit jako doma. Rodiče by měli souhlasit i s mimoškolními aktivitami. Měli by se o jeho financování dělit. Samozřejmě i o kapesné, které dávají svému dítěti (Špaňhelová, 2010).

29

6.1.1.1 Výhody střídavé péče Dítě ţije u obou rodičů. Dítě dokáţe vnímat vlastnosti rodičů, dovednosti, záliby, vše vnímá stejnoměrně. Nepřichází o otcovskou ani o mateřskou lásku a výchovu. Dítě se kaţdého rodiče můţe zeptat na to, co ho zajímá, kaţdý rodič má jiné vědomosti. Dítě vnímá rozdílné postoje svých rodičů, jak se chovají k různým situacím, jak řeší problémy. Rodiče si mohou, pokud jim zaměstnavatel umoţní, ve dnech, kdy jsou s dítětem zkrátit pracovní dobu a naopak ve dnech, kdy nejsou s dítětem si pracovní dobu prodlouţit (Špaňhelová, 2010).

6.1.1.2 Nevýhody střídavé péče Začátky jsou pro rodiče i dítě velice náročné. Především matky si nechtějí připustit, ţe budou některý den bez svého dítěte a mohou si myslet, ţe se otec o dítě dobře nepostará. Otci často pomáhá prarodič či partnerka. Pro děti můţe být náročné cestování, pokud bydlí od sebe ve větší vzdálenosti. Rodiče by se měli vzájemně domluvit, co bude pro dítě nejvhodnější. Ve škole se můţe projevovat zmatek. Pedagogičtí pracovníci by měli být se skutečností seznámeni a měli by mít pokaţdé nahlášeno, kdo se o dítě zrovna stará (Špaňhelová, 2010).

6.1.2 Výhradní péče Výhradní péče je zaloţena na hlavním postavení jednoho z rodičů ţivotě dítěte. Soud určí, s kterým rodičem bude dítě po rozvodu ţít, kdo bude mít hlavní odpovědnost za péči a výchovu dítěte. Druhému z rodičů je soudním rozhodnutím předepsán způsob kontaktu s dítětem, např. kaţdý čtvrtek od 16 do 20 hodin, kaţdý druhý víkend v měsíci od 16 hodin v pátek do 19 hodin v neděli, několik týdnů o prázdninách. Rodič se kterým dítě ţije, můţe kontakt dítěte s bývalým partnerem podporovat nebo mu bránit. Co přináší výhradní péče o dítě? Denní kontakt s dětmi, vytvoření vzájemně bliţšího vztahu, posílení rodičovské identity, silný motiv pro vlastní růst, napětí mezi pracovními povinnostmi a péčí o děti, nedostatek času, stres, přetíţení, osamocenost v 30

rozhodování o dětech, omezení pro společenský ţivot, sociální izolaci,finanční napětí (Smith, 2004).

6.2 Vyživovací povinnost Narozením dítěte vzniká rodičům povinnost své dítě ţivit. Trvá tak dlouho, neţ je dítě schopno uţivení. Rodiče svým dětem poskytnou zabezpečení dle jejich moţností a majetkových poměrů. Dítě má právo ţít na stejné úrovni jako jeho rodiče. Rozsah výţivného závisí na tom, jak se rodiče o dítě stará. V jaké časové míře. Výţivné se stanoví dle výdělku rodiče, také dle majetkového stavu. Tam, kde to majetkové poměry dovolují, je rodič povinen i o tvorbu úspor pro dítě na budoucí povolání či ţivot (Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině).

31

Praktická část

32

7 Úvod do šetření Zvolila jsem si metodu kvalitativního šetření. Výzkum bude tvořit skupina čtyř jedinců v dospělém věku. Metodou výzkumu bude individuální interview s těmito lidmi (Chráska, 2007).

7.1 Metoda šetření retrospekce Interview je metoda shromaţďování dat, které se tvoří verbální komunikací šetřícího pracovníka a respondenta. Interview je v podstatě rozhovor, ale tento český název není tak výstiţný. Výraz interview pochází z angličtiny, kdy slovo je tvořeno dvěma částmi. Inter znamená mezi a view znamená názor či pohled. Výhodou interview je navázání osobního kontaktu s dotazovanou osobou, kdy pracovník, který šetří, má moţnost proniknout do motivů a postojů respondentů. Pokud však pracovník sleduje špatné reakce na otázky, můţe respondenta uklidnit usměrněním v dalších otázkách. Interview zle povaţovat na úspěšné, pokud dokáţe navázat s respondentem přátelský vztah vytvoří příjemnou atmosféru a cítí uvolnění mezi sebou navzájem. Interview lze rozdělit na strukturované, polostrukturované a nestrukturované. Já jsem se vybrala formu nestrukturované interview (Chráska, 2007).

7.1.1 Nestrukturované interview Tento typ interview se spíše podobá komunikaci mezi lidmi. Tazateli musí být dopředu jasné, jaké informace potřebuje získat. Musí znát správnou formulaci otázek a jejich sled. Výhodou pro respondenta je, ţe se můţe vracet zpět k dříve poloţeným otázkám. Také navázání osobního kontaktu, který přináší bezprostřední projev. Je nutno podotknout, ţe nestandardizované interview má také nevýhody, kaţdý respondent nemusí odpovídat na otázky za naprosto stejných podmínek a také interview přímo neposkytuje kvantitativně zpracovatelný materiál (Chráska, 2007).

33

7.1.2 Zásady pro realizaci interview Je nutno se drţet určitých pravidel pro realizaci interview. Mělo by probíhat vţdy za vhodné situace, tím je myšleno dostatečný časový prostor, při rozhovoru by neměli být přítomni svědci a mělo by probíhat v přirozeném prostředí. Je vhodné začít interview jednoduchými otázkami, které respondenta uvedou do situace (Chráska, 2007). Potřeba je dávat na psychickou stánku dotazovaného, aby neovlivnil naše šetření. Navazování kontaktu s respondentem by mělo docílit motivovat jedince a vézt ho ke spolupráci. Tazatel by měl projevovat zájem o výpovědi respondenta a neměl by být vtíravý. Na výsledky interview má samozřejmě vliv i zevní vzhled osobnosti, která koná rozhovor (Chráska, 2007). Za nutnost se povaţuje co nejpřesnější záznam z konání interview. Provádí se buď písemný záznam přímo při rozhovoru nebo aţ po ukončení. Kaţdý způsob má však své nevýhody. Písemný záznam můţe narušovat respondenta, při formulaci výpovědi po interview si však výzkumník nemusí vzpomenout na všechny odpovědi a mohou se zdát skreslené. V dnešní době však existují technické pomůcky jako je například magnetofon (Chráska, 2007).

7.2 Cíl výzkumu Cílem mého šetření je zjistit, co proţívají děti v průběhu rozvodového řízení a také i po něm. Jaký byl jejich duševní stav a co musely proţívat,

zda se vyrovnaly

s otázkou, do čí péče chtějí být svěřeny, zda matce či otci. Úkolem práce je také to, jak jsou děti ovlivněny do budoucího ţivota.

7.3 Výběr respondentů K dispozici mi byli čtyři jedinci dospělého věku, kteří pochází z okruhu mých známých. Interview tvoří čtyři dívky.

34

Pro své šetření jsem je volila z několika kritérií. Nejdůleţitější je jejich vlastní proţitek z rozvodu rodičů, také jsem dbala na komunikační stánku a na ochotu jejich spolupráce. Interview bylo realizováno v prostředí jejich domova. S kaţdým respondentem jsem hovořila pouze mezi čtyřma očima. Předem byly srozuměny, ţe rozhovor bude součástí mé práce. Délka rozhovoru byla přibliţně 45 min.

7.4 Otázky zjišťované při šetření Za hlavní výzkumné otázky jsem si zvolila: 1. Máš sourozence? 2. Kolik ti bylo let, kdyţ se rodiče rozváděli? 3. Proč si myslíš, ţe se rodiče rozvedli, jaké neshody jsi vnímal/a? 4. Jaká byla atmosféra v rodině při rozvodu? 5. Svěřoval/a ses se svými problémy kamarádům, nebo jsi byl/a uzavřenější? 6. Jaké nastaly změny po rozvodu tvých rodičů? 7. Bydlíš u matky či otce? 8. Jeví o tebe druhý rodič zájem? 9. Myslíš si, ţe tě rozvod rodičů ovlivnil do budoucna?

35

8 Výsledky kvalitativního výzkumu Z důvodu ochrany osobních údajů dle Zákona č. 101/2000 Sb., jsou změněna jména respondentů. Rozhovory jsou zcela fiktivní.

8.1 Tereza, 20 let Tereza má staršího sourozence, který bydlí samostatně se svojí přítelkyní. Rodiče respondentky se rozvedli před třemi lety. Uţ od šesti let dívky měla matka přítele, se kterým ţijí dodnes. Otec pracoval v zahraničí, vracel se pouze jednou za čtrnáct dnů domů. Názory manţelů na souţití se rozcházelo. Tereze připadlo normální, ţe maminka má kamaráda, se kterým společně jezdili na výlety, navštěvovali cukrárny a také jezdili na prázdninové dovolené. Postupem času ale respondentka pochopila, ţe strejda není pouze matčin kamarád. Stála při matce, protoţe věděla, ţe s tátou není šťastná a přála jí, aby šťastná byla. Otci však dlouhou dobu tajila styk s přítelem. Matka Tereze vţdy slíbila nějakou drobnůstku za to, aby tátovi nic nepověděla. Respodentce to ale nebylo nějak divné, byla na to zvyklá. Teď se tomu usmívá. Jelikoţ otec pracoval několik set kilometrů od domova, rodiče se nevídali, jejich názory začaly být rozdílné. Po čase se matka rozhodla odstěhovat, samozřejmě s Terezou k příteli, který má dva syny. Souţití s novými sourozenci bylo nelehké. Matčina přítele má Tereza velice ráda a rozumí si s ním. Vţdy si dotazovaná přála, aby matka byla šťastná. Matka dceru i syna vychovala v podstatě sama. Plně se jim věnovala, ve škole procházeli výbornými výsledky. Tereza se svěřovala pouze jedné kamarádce, které věřila a nikdy ji nezklamala, a která v té době procházela podobnou situací. Změny nastaly. Otec si našel novou přítelkyni, která se nastěhovala do domu, který byl zatím majetkem obou rodičů. Bez souhlasu matky začala v domě dělat změny a úpravy. Otec jevil o Terezu menší zájem, uţ jí nevolal tak často, jak bylo zvykem. Ale teď se dalo vše do pořádku a mají k sobě hezký vztah. Respondentka si myslí, ţe po psychické stránce ji rozvod neohrozil. Jen nastaly potíţe s majetkovým vyrovnáním, proto by rozvod nechtěla zaţít. V budoucnu mít rodinu a děti chce, aţ tak ji rozvod neovlivnil. 36

8.2 Iveta, 19 let Má mladšího bratra. Iveta ţije u otce a bratr je ve střídavé péči. Rodiče se rozvedli, kdyţ jí bylo asi 16 let. Příčinou rozvodu byl matčin nový partner. Rodiče se velice často hádali uţ od útlého věku. Doma byla často napjatá atmosféra, vzduch se dal krájet. Otec si našel novou přítelkyni v novém zaměstnání. Iveta zůstala bydlet u otce, protoţe nechtěla opustit svůj domov. Bylí na vesnici v rodinném domě. Matka se odstěhovala do města a bydlí v menším bytě se svým přítelem. Respondentka často proţívala vztek vůči svým rodičům. Měla strach o sebe a svého mladšího bratra. Také měla obavy z budoucna, co a jak se bude díle vyvíjet. Bylo jí velice líto, ţe se rodiče tak často hádají. Svěřovala se pouze dvou kamarádům, kteří se proţili stejnou situaci. Po rozvodu rodičů jí chyběla máma, která bydlela odděleně. Přibyly jí povinnosti v domácnosti, které zastávala matka. Chvílemi Ivetu rodiče naváděli a posílali proti sobě, byla zmatená. Ve škole se jí zhoršil prospěch, byla často nesoustředěná. Nyní o ni oba rodiče zájem jeví. Vychází s nimi dobře. I kdyţ nějaká ta hádka nastane, coţ si myslí, ţe je v normě. Rozvod ji, velice ovlivnil. Má jiný pohled na manţelství. Chtěla by se vyvarovat chybám, které rodiče dělali. Změnil se i její pohled na rodiče.

8.3 Petra, 18 let Petra má staršího bratra a mladší sestru. Bylo jí asi 15 let, kdyţ se rodiče rozvedli. Uţ od dětství mezi rodiči pociťovala neshody. Kaţdý měl jiný názor na výchovu a neshodovali se ani v provozních záleţitostech. To, ţe se rozvedou byla častá hláška rodičů. Jednou to však přišlo. Matka si našla přítele. Petra jí však nic nezazlívala. Přála si, aby matka byla šťastná. Bylo viditelné, ţe si s novým partnerem rozumí a milují se. Nikdy u svých rodičů neviděla, ţe by si jen tak dali pusu, aby se pohladili, nebo se vedli za ruku. Občas tomu tak bylo, ale pouze na veřejnosti, na oko.

37

S potíţemi se Petra svěřovala své tetě, otcově sestře. Byla pro ni jako nejlepší kamarádka. Matka se za určitý čas odstěhovala ke svému příteli a poté se začal řešit rozvod. Mezi rodiči docházelo k častým hádkám a sporům o majetek. Petra bydlela zprvu u otce. Nechtěla jej opustit, bylo jí ho líto. Starala se o něj a o domácnost, vařila, prala prádlo, ţehlila, uklízela, zkrátka to, co dělala matka. Změny se projevily také ve škole, kdy výborný prospěch byl horší a horší. Časově nezvládala domácnost a učení. K matce respondentka jezdila několikrát do týdne a přespávala u ní a jejího přítele. Chtěla bydlet s nimi, ale necítila se tam doma, spíše jako na návštěvě, coţ bylo pochopitelné. Za nějaký čas přišla matka do jiného stavu. Petra se velice na sestřičku těšila a tak se k matce přestěhovala. Matka své dceři zařídila samostatný pokoj, jak si přála. Dívka své matce se sestřičkou pomáhala a byla šťastná. S matčiným přítelem vychází celkem dobře. Má ještě dvě děti, kteřé s nimi ţijí ve společné domácnosti. Ze začátku bylo souţití velice náročné. Dívka podotýká, ţe to uţ stejně není rodina, jak má být. Teď uţ je ale dospělá a má jiný pohled na situaci. S otcem se přestala stýkat. Přestal o ni jevit zájem. Kdyţ dosáhla osmnácti let, ţádala o vyšší výţivné, coţ se řešilo přes soud a nebyl to příjemný pocit stát proti vlastnímu otci, ale domluva nebyla moţná. Postupem času se ale začali stýkat, otec co půl roku zve dceru na oběd, kdy se baví o studiu a ţivotě. S rodinou z otcovi strany se přestala stýkat. Připadlo jí, ţe ji snad zavrhli, kdyţ se přestěhovala ke své matce. Do budoucna Petru rozvod rodičů velice ovlivnil. Nemá obavy navazovat kontakty s lidmi ani s potenciálním přítelem, ale vzala si ponaučení, jak se má chovat ke svému partnerovi. Uvědomuje si chyby, které dělala matka i otec v manţelství.

8.4 Lucie, 20 let Lucie má mladší sestru. Neshody mezi rodiči vznikly na základě finančních problémů, které posléze vyústily k vyhledání nové partnerky z otcovy strany. Finanční potíţe přetrvávaly na obou stranách. Rodiče si díky tomuto problému přestali rozumět, více se hádali a doma panovala neustále hustá a nepříjemná atmosféra, která však Lucii a její sestru jiţ příliš neovlivňovala, jelikoţ byly uţ skoro dospělé. Negativní vliv na dívky měl z hlediska finančních poţadavků na studium a osobní věci.

38

Situace ale Lucii ovlivňoval méně, jelikoţ trávila týden na internátě a domů jezdila pouze na víkend. Lucky sestra však situaci zvládala hůře, protoţe studovala v místě bydliště. Atmosféra byla napjatá, matka smutněla, otec vyvolával časté konflikty. Průběh rozvodu byl moţná tak bouřlivý proto, ţe rodiče uţ ţili odděleně. Ve škole Lucii problémy zcela vůbec neovlivňovaly, snad proto, ţe měla přátele, kteří ji od problému z domova odváděli pozornost. Lucie se svěřoval jen minimálně. Nikdy neţádala rady, pouze konstatovala situaci doma. Po rozvodu je dívka ovlivněna zčásti názory matky na otce. Avšak podotýká, ţe má svůj rozum, proto zvaţuje a uvaţuje dle sebe samotné. Často dochází k navádění jednoho rodiče – matky vůči otci, avšak problém ústí opět z finanční oblasti. Matka platí mnohem více potřeb svých dcer, neţ otec. Lucie bydlí u matky. Otec jeví zájem jen zřídka, většinou kdyţ něco potřebuje. Rozvod Lucii do budoucna velice ovlivnil, především v názorech na dnešní souţití. Bere si ponaučení i z ostatních rodin jejich přátel, které ztroskotalo rozvodem. Má určitě jiný náhled na ţivot a přemýšlí spíše jako realista neţ ideolog. Nikdy by si s budoucím partnerem nešetřila peníze společně. Svatba je pro ni z hlediska finančních výdajů zbytečná. Nevěří v souţití s jedním člověkem po celý ţivot.

39

9 Shrnutí V praktické části jsem spolupracovala se čtyřmi dívkami, které byly ve věku dospělosti. Poskytly mi interview na téma rozvod rodičů. Při rozhovorech jsem měla různé pocity. Jedno však bylo společné. Dalo by se říci, ţe mě přinutily přemýšlet, co udělat proto, aby se rozvodovost v našem státě sníţila. Nejsem zastáncem toho, aby děti trpěly a byly ohroţovány do budoucího ţivota. Rozhovor s Terezou byl v podstatě příjemný. Nebála se komunikovat. Je velice inteligentní dívka, která studuje s výbornými výsledky. Ve svých dvaceti letech ví, co od ţivota čekat. K rozvodu přistupovala realisticky, občas proběhl i vtípek. V rozvodovém řízení neměla ţádné traumatizující záţitky. Díky své matce, která jí dávala vše, co se týče výchovy a vzdělávání, je Tereza na dobré psychické úrovni. Dle mého názoru jí otec moc nechyběl, protoţe se od dětství stýkala společně s matčiným přítelem, který jí ho nahrazoval. O otci mluví slušně, bez zloby, ale citové pouto mezi nimi nebude aţ tak velké. Spíše ji mrzela situace nastěhované otcovy ţeny, kdy konala změny v domě. Majetkovým vyrovnáním vznikly potíţe a hádky mezi rodiči a to Tereza špatně nesla. Brečela. Myslím si, ţe ji rozvod ovlivnil méně, bude si dávat pozor na majetek, říkala. Iveta na mě působila dost nevyrovnaně. Byla velice nervózní a nejistá v odpovědích. Moţná měla obavy z toho, jak bych na její výpovědi reagovala. Odpovědi byly stručné. Je velice uzavřená. Nemá moc kamarádů, přitom je vzhledově šikovná dívka.Co mě velice udivilo, tak byl přístup jejich rodičů. Ţádný bliţší vztah, členové rodiny se k sobě chovali odtaţitě. Neustále byl kaţdý zvlášť. Bratr zavřený v pokoji, ona zavřená ve svém, dohromady s rodiči

času netrávili. Dle mého názoru se s rozvodem rodičů

nevyrovnala. Nastěhování otcovy partnerky ji celkem sebral. Působila na mě majetnicky. Nebrala ohledy na to, ţe i její táta můţe být šťastný a být s tou, kterou miluje. Překvapilo mě její poniţující chování ke svému partnerovi. Vyzařoval z ní vztek. Dívka rozvodem poznamenaná bude, i kdyţ bych si moc přála, aby tomu tak nebylo. Byla jsem velice překvapená Petrou. Její názory mi připadaly rozumné. Navodila příjemnou atmosféru. Mluvila otevřeně, za situaci se nestyděla. V budoucnu by se chtěla věnovat dětem a působit jako poradkyně v různých institucích, jako je rodinná poradna, pedagogicko psychologická poradna,… Rozvod rodičů ji však nepřekvapoval. 40

Věděla, ţe vztah rodičů není takový, jaký by měl být. Ale přála si, aby měla takovou rodinu, jako její přátelé. Postupem času si však uvědomovala, ţe

to nebude moţné.

S partnerem matky souhlasila. Dbala na štěstí a lásku mezi nimi. I kdyţ si myslím, ţe proţívala chvíle, kdy nevěděla kam patří. Zda bude schopna opustit tátu a naučí se ţít v jiné domácnosti. Špatně snášela vztahy s otčímovými dětmi. Byly velice závistivé a připadaly jí nevyrovnaní. Petra také hovořila o tom, ţe je rozvodovou situací ponaučena a také se v mnoha činnostech zdokonalila. Kdyţ mluvila o své rodině z otcovy strany, se kterou se nestýká, působila na mě velice smutně. To jí podle mě mrzí z rozvodu nejvíce. Lucie, i kdyţ má dvacet let, je rozvodem velice poznamenaná. To je můj názor. Nepředstavitelným způsobem ji ovlivňuje matka. I kdyţ si tenhle stav nepřipouští. Matka si z dívek vytváří špiony. Z jedné strany chce, aby se stýkaly s otcem, ale jen proto, aby měla o něm informace. Z druhé strany matka děvčata navádí, říká jim, co mají a nemají otci říkat, myslí si, ţe kdyţ budou otci podlézat, budou mít peníze. Matka otce i sleduje, poslouchá jeho rozhovory a chtě nechtě tohle chování přenáší na Lucii. I Ta se takovým způsobem chová ke svému bývalému příteli, sama se přiznává. Matka neustále brečí, přenáší na ni negativní náladu. Stále mluví jen o otci a pouţívá nadávky, adresované jemu, coţ také dělá i Lucie vůči bývalému příteli. Matka nemá chuť poznat nikoho jiného a přála by si zpět svého exmanţela, coţ není moţné. Lucie má komplexy ze své postavy a celého zevnějšku. Podotýkám, ţe i tohle vidí u své matky. Přitom je Lucie velice pohledná a pro muţe určitě přitaţlivá. Kdybych měla shrnout tenhle případ, hlavním zdrojem psychické nepohody je matka. U všech dotazovaných dívek proběhl rozvod rodičů v pubertálním věku nebo v období dospívání. Předrozvodová situace byla ve všech rodinách podobná. Časté hádky, neporozumění, nový partner či partnerka, v jednom případě se vyskytly finanční potíţe. Fyzické či psychické týrání se v rodinách dívek nevyskytlo. Během rozvodu děti proţívaly různé pocity, ve dvou případech, kdy si matka našla přítele, bylo od dívek přáno matkám štěstí a spokojený ţivot. V jednom případě byla dívka velice psychicky nevyrovnaná, proţívala stres a obavy z budoucnosti. Z případů je jasné, ţe dívky zaţily odcizení od jednoho z rodičů, se kterým uţ neţijí. Ve dvou případech došlo ke změně prospěchu ve škole. Všichni respondenti mají jiný pohled na manţelství, spíše skeptický. Rozhovory poukazují na to, ţe v teoretické části mé bakalářské práce jsou podobná tvrzení, kaţdý jedinec proţívá rozvod individuálně, ale mají spoustu společného. Jsou známé psychosociální dopady. 41

10 Závěr Děti z rozvedených rodin mohou trpět řadou vnitřních potíţí, tím myslím sebehodnocení, navazování mezilidských vztahů, které však nejsou na první pohled znát. Dětem dlouho trvá, neţ docílí psychické rovnováhy. Samozřejmě jako jiné děti mohou vynikat v různých aktivitách. Fyzicky poznamenáni nejsou. V době, kdy se rodiče rozvádějí, nastávají různé změny. Kaţdé dítě je snáší jinak. Někteří si mohou myslet, ţe se tatínek vrátí zpět, i kdyţ se od rodiny odstěhoval. Děti mohou být déle sami doma, protoţe se matka snaţí více pracovat, aby uţivila stávající rodinu. Matce přibývá více povinností a můţe být nervózní a tenhle stav přenášet na své děti. Mezi jedny z nejdůleţitějších stavů v ţivotě je láska. Tu potřebují především děti. Vzbuzuje v nich pocit bezpečí a ochrany. Jenomţe kdyţ zaţijí rozvod rodičů, mohou na svět pohlédnout skepticky. Mohou se vyskytnout potíţe víry v lásku a porozumění s budoucím partnerem. Děti mohou přestat věřit svým rodičům, kteří je připravili o stálost lásky. Rodiče by měli zváţit, zda je rozvod jediným východiskem, zda se vztah nedá zachránit. Ovšem pokud náprava není moţná a souţití opravdu nefunguje, nastane rozvod. V dnešní době je rozvrácených manţelství čím dál více a je to jakýsi trend a řešení potíţí. Kdyţ nastane rozvod, rodiče by měli uvaţovat zdravým rozumem a uvědomit si, čím bouřlivější rozvod je, tím více se to dotýká jejich dětí. Nesou následky. Měli by vědět, jaké mohou nést následky. Rozvod není příjemný pro ţádného člena rodiny, ale je to ukončení vztahu, který dále nemohlo trvat. Dává moţnost začít novou etapu ţivota a mít opět plnohodnotný ţivot.

42

Použitá literatura a prameny

CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4.

MACEK,

P.

Adolescence.

2.,

upr.

vyd.

Praha

:

Portál,

2003.

141

s.

ISBN 80-7178-747-7. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina, stres. 1. vyd. Praha : Galén, 1994, 214 s. ISBN 80-8582-406-X. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z, Nevlastní rodiče a nevlastní děti. 1.vyd. Praha : Grada, 1999, 144 s. ISBN 80-7169-89-0. NOVÁK, T., PRŮCHOVÁ, B. Předrozvodové a rozvodové poradenství. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 144 s. ISBN 978-80-247-1449-3. POUPĚTOVÁ, Š. Netrpte se po rozvodu. 1. Vyd. Praha : Grada, 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2046-3. PRŮCHA, J., WALTETOVÁ, E., MAREŠ, J., Pedagogický slovník. 4., aktualit. vyd. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. SMITH, J. Děti a rozvod. 1 vydání. Praha: Portál, 2004. 184 s. ISBN 80-7178-906-2. SOBOTKOVÁ. I, Psychologie rodiny. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7367-250-8. ŠPAŇHELOVÁ, I. Děti a rozvod rodičů. 1.vyd. Praha : Grada, 2010. 184 s. ISBN 978-80-247-3181-0.

43

ŠPECIÁNOVÁ, Š., Sociálně-právní ochrana dětí. 1.vyd. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007.36 s. ISBN 978-80-86991-27-6.

TRNKA, V. Děti a rozvody : studie o adaptovanosti dětí z rozvrácených rodin. 1. vyd. Praha : Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1974. 216 s. Broţ. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů [online] . [cit. 4.3.2011]. Dostupné z : < http://zakony.kurzy.cz/94-1963-zakon-o-rodine/>.

Zákon č. 104/1991 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte. vyd. Federální ministerstvo vnitra.

Zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů [online] . [cit. 10.3]. Dostupné z:

44

ANOTACE Jméno a příjmení:

Barbora Luczková

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

Mgr. Linda Švrčinová

Rok obhajoby:

2011

Název práce: Rozvod a jeho dopad na děti Název v angličtině: Divorce and its impact on children Anotace práce: Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaké pocity proţívají děti v rozvodovém řízení a v období po rozvodu; zda pociťují změny a zda jsou do budoucna ovlivněny svými rodiči. Rozvod je pro dnešní dobu velice aktuální téma, kterým je třeba se zabývat. Teoretická část se zabývá rodinou, její charakteristikou, rozvodem, psycho-rozvodem, střídavou péčí o dítě a hlavně pocity, které mohou děti v takových situacích zaţít. Tahle práce také poukazuje na to, jak by se rodiče mohli chovat ke svým dětem během nelehké situace, jakou je rozvod. Praktická část se zabývá čtyřmi případy. K dispozici mi byli čtyři adolescenti, kteří mi poskytli informace z rozvodového a porozvodového dění. V jejich případě jsem mohla zjistit, zda jsou dopady na děti stejné, či rozdílné, příp. co mají společného. Klíčová slova:

rodina, rozvod, rodiče, dítě, adolescent, péče o dítě

Anotace v angličtině: The main objective of my thesis is to find out what kind of feelings children mostly have during and after the divorce, whether they experience any change and how their parents influence their future. Recently, divorce has become very actual topic, which we have to discuss in more details. The theoretical part deals with the family, its characteristics, divorce, psycho-divorce, alternative child care, but mostly feelings, which children can experience in such situations. This work also points out how parents

could behave towards children when such difficult situation (divorce) occurs. The practical part deals with four cases. I asked four adolescents to provide me with the information about events which happened during and after divorce process. This enabled me to distinguish what the impacts on children are, whether they are same or different and what they have in common. Klíčová slova v angličtině:

family, divorce, parents, child, adolescent, child care

Přílohy vázané v práci:

Rozsah práce:

46 stran

Jazyk práce:

český