1
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Rozvod a jeho vliv na psychiku a školní výkon dětí na 1. stupni ZŠ
Diplomová práce
BRNO 2012
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D.
Lucie Přichystalová
2 Bibliografický záznam PŘICHYSTALOVÁ, Lucie. Rozvod a jeho vliv na psychiku a školní výkon dětí na 1. stupni ZŠ: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2012. 128 l., 10 l. příloh. Vedoucí diplomové práce Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce Rozvod a jeho vliv na psychiku a školní výkon dětí na 1. stupni ZŠ pojednává v teoretické části o manželském nesouladu, rozvratu, rozvodu. Zmiňuje se o rodinném poradenství, rozvodovém řízení a právech dítěte, ze kterých vyplývá komu svěřit dítě do péče. O možnosti, jak dětem pomoci v období rozvodu. V praktické části řeší vliv rozvodu na školní výkon dítěte, na jeho psychiku. Pojednává o tom, zda rodiče respektují potřeby dítěte, jestli se pedagogové snaží dětem pomoci při jejich školním výkonu v kritickém období.
Annotation The submitted thesis: Divorce and its influence on mental health and school performance of children at primary school deals in the theoretical part with the marital dissonance, disruption, divorce. It mentions family counselling, divorce proceedings and the rights of the child, that indicate to whom to entrust the care of the child, and also the possibilities of helping children during the divorce. The practical part solves the influence of the divorce on school performance of the child and on its mental health. It discusses whether the parents respect the child's needs and also if the teachers try to help these children with their school performance in this critical period. Klíčová slova Manželství, nesoulad, rozvrat, rozvod, mediace, právo, prospěch, dítě, pomoc, společná péče, rodič, rodina.
Keywords Marriage, incongruity, breakdown, divorce, mediation, law, welfare, child, help, common custody, parent, family.
3
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 19. dubna 2012
.........…………………................. podpis
4
Poděkování Děkuji Mgr. Emě Štěpařové, Ph.D. za cenné odborné informace a rady, které mi při zpracování diplomové práce poskytla. Rovněž děkuji respondentům za ochotu a spolupráci při získávání dat k mé práci.
5 Úvod…………………………………………………………………………………………….................. 7 A
Teoretická část ............................................................................................................ 9
1. 1 Manželský nesoulad, manželský rozvrat, rozvod ................................................................. 9 1. 2 Rozvodové řízení ...................................................................................................... 13 1. 2. 1
Rodinné poradenství ........................................................................................... 13
1. 2. 2
Rodinné poradny ................................................................................................ 13
1. 2. 3
Rodinná mediace ................................................................................................ 17
1. 3 Rozvod a jeho vliv na dítě .......................................................................................... 20 1. 4 Důležitost matky a otce pro zdárný vývoj dítěte ............................................................... 25 1. 5 Komu svěřit dítě po rozvodu ....................................................................................... 29 1. 6
Střídavá péče, společná péče ....................................................................................... 33
1.6. 1
Společná péče z pohledu muže............................................................................... 35
1.6. 2
Společná péče z pohledu ženy ............................................................................... 36
1. 7
Sociální pracovník a jeho postavení v řízení o rozvod manželství ........................................ 37
1. 8
Potíže dětí při rozvodu a možnosti, jak jim pomoci vyrovnat se s novou životní situací ............ 41
B
Praktická část.......................................................................................................... 45
1.
Výzkumné šetření ................................................................................................... 45
1. 1
Metody výzkumného šetření ...................................................................................... 45
1. 2
Cíle výzkumného šetření........................................................................................... 45
1.2. 1
Význam výzkumného šetření................................................................................. 46
1.2. 2
Postup při získávání dat ....................................................................................... 46
1.2. 3
Výzkumný soubor - charakteristika ......................................................................... 49
1.2. 4.
Profily respondentů ............................................................................................. 51
1.2. 4. 1 Profily respondentů, u kterých v období studia 1. stupně ZŠ proběhl rozvod rodičů ............ 51 1.2. 4. 2 Profily respondentů z úplných rodin - 1. stupeň ZŠ ..................................................... 51 1.2. 5
Struktura rozhovoru ............................................................................................ 52
2.
Kvalitativní část výzkumu .................................................................................... 56
2. 1
Otevřené kódování.............................................................................................. 56
2. 1. 1
Analýza získaných dat – otevřené kódování – děti ...................................................... 57
2. 1. 1. 1 Kategorie č. 1 - Hádky, křik a strach ....................................................................... 57 2. 1. 1. 2 Kategorie č. 2 – Chci oba rodiče, aneb budu s mamkou nebo s taťkem............................. 60 2. 1. 1. 3 Kategorie č. 3 - Bez podpory a vysvětlení rodičů se nemohou děti cítit lépe ...................... 61 2. 1. 1. 4 Kategorie č. 4 - Péče rodičů z úplných rodin, aneb jak se mi máta a táta věnují ................. 63 2. 1. 2
Analýza získaných dat – otevřené kódování – rodiče ................................................... 65
6 2. 1. 2. 1 Kategorie č. 1 – Snaha o zachování rodiny................................................................ 65 2. 1. 2. 2 Kategorie č. 2 – Jak reagovaly moje děti na hádky a křik.............................................. 68 2. 1. 2.3 Kategorie č. 3 – Vliv na chování a školní výkon dítěte, aneb jak se rodiče o nás starají…… .. 70 2. 1. 3
Analýza získaných dat – otevřené kódování – učitelé .................................................. 74
2. 1. 3. 1 Kategorie č.1: Změna chování a prospěchu v kritickém období, po rozvodu se děti cítí lépe.. 74 2. 1. 3. 2 Kategorie č. 2: Jak pedagog vnímá žáka v době rozvodu .............................................. 76 2. 1. 3. 3 Kategorie č. 3: Tolerance učitelů, aneb jak může pedagog pomoci .................................. 78 2. 1. 4
Analýza získaných dat – otevřené kódování – děti z rozvedených rodin ........................... 80
2. 1. 4. 1 Kategorie č. 1: Jak prožívám období před a při rozvodu rodičů, aneb moje školní výsledky.. 81 2. 1. 4. 2 Kategorie č. 2: Moje současné pocity ...................................................................... 82 2. 1. 5
Analýza získaných dat – otevřené kódování – děti z úplných rodin ................................. 83
2. 1. 5. 1 Kategorie č. 1: Z čeho mám radost, aneb moje záliby .................................................. 83 2. 1. 5. 2 Kategorie č. 2: Přátelství, pocity, aneb co bych chtěl .................................................. 85 2. 1. 6
Analýza získaných dat – otevřené kódování – rodiče dětí z rozvedených rodin .................. 86
2. 1. 6. 1 Kategorie č. 1: Rozvod, pocity, beznaděj, lítost, úleva ................................................. 86 2. 1. 6. 2 Kategorie č. 2:Rodina, cizí lidé, aneb jak jsme se před nimi cítili ................................... 88 2. 1. 7
Analýza získaných dat – otevřené kódování – rodiče dětí z úplných rodin ........................ 89
2. 1. 7. 1 Kategorie č. 1: Školní výsledky, aneb jak se mému dítěti líbí ve škole ............................. 89 2. 1. 8
Analýza získaných dat – otevřené kódování – učitelé dětí z rozvedených rodin .................. 90
2. 1. 8. 1 Kategorie č. 1: Komunikace, aneb jak vnímáme žáky ve třídě........................................ 90 2. 1. 9
Analýza získaných dat – otevřené kódování – učitelé dětí z úplných rodin ........................ 92
2. 1. 9. 1 Kategorie č. 1: Učitelé versus děti a jejich rodiče, aneb jak situaci vidí pedagog ................. 92 3. 2
Axiální kódování ................................................................................................ 94
3. 3
Selektivní kódování ............................................................................................ 97
3. 4
Příběh .............................................................................................................. 98
ZÁVĚR……………………………………………………………................................ 101 RESUMÉ…………………………………………………………………………….…. 103 SUMMARY ................................................................................................................. 104 Seznam použité literatury a odkazů .................................................................................... 105 Seznam tabulek a grafů.................................................................................................... 107 Seznam příloh ............................................................................................................... 107 Přílohy…………………………………………………………..................................... 108
7
Úvod Edward Teyber k rozvodovosti uvádí: „Od šedesátých let minulého století se zvyšuje rozvodovost. Někdo ten fakt pocítil na vlastní kůži, jiný s někým blízkým sdílel rozpad manželství a rodiny. Rozvod se stal tak rozšířeným jevem, že se dnes každoročně dotýká více než milionu dětí. Jaký má na ně dopad?“1 Na výše uvedenou otázku bych ráda alespoň částečně odpověděla v mé diplomové práci. Je zcela zřejmé, že se v současnosti mnohem častěji setkáváme s rozvodovostí u rodin s dětmi. Samozřejmě není zátěží jen rozvod, ale také rozchod partnerů, majících děti, kteří žijí tzv. „na hromádce“. „Papírový“ rozchod není tou podstatou problému, ale samozřejmě ta skutečnost, že se dosavadní rodina rozpadne. Rodiče se ve většině případů oddělí jiným bydlištěm, děti zvyklé vídat matku i otce denně se najednou ocitají v situaci, kdy mohou vidět např. otce pouze o víkendu. V dnešní době se často využívá střídavé péče v týdenním intervalu. V nejlepším případě se rodiče dohodnou a zavedou si pevná pravidla bez hádek. Ovšem pro dítě může rozpadem rodiny vzniknout např. úplně jiný ekonomický standard. Pokud jeden z rodičů nefinancuje svého potomka, neboť má pocit, že vynaložené prostředky ten druhý využije ve svůj prospěch a ne pro dítě samotné. Věci zdající se maličkostmi jsou mnohdy pro dítě velmi podstatné, jako např. pomůcky do školy, včasná úhrada povinných plateb či pouze financování výletu dítěte. Také režim, který byl původně zaveden v rodině, se najednou změní a dítěti může velmi ublížit kupříkladu v připravenosti do školy. Děti z rozpadlých manželství mnohdy přestávají chodit do kroužků, které navštěvovaly, nebo jich naopak začnou navštěvovat až příliš mnoho a nezvládají učivo a domácí úkoly do školy. Mnohem horší situací je, když se rodiče nedohodnou a tzv. „boj“ pokračuje i po rozvodu či rozchodu partnerů. Domnívám se, že jedním z nejčastějších problémů spočívá v nedostatku financí, který vede nejen k rozchodu samotnému, ale především k hádkám, a také k následujícím problémům dítěte. Jeho záliby jsou omezeny, mohou se změnit svačiny či šatník a spolu s tím přicházejí psychické problémy. Snad nejhorší z možností po rozchodu je situace, když se jeden z rodičů odstěhuje příliš daleko od dítěte, neboť se nemůže s dětmi tak často setkávat.
1
TEYBER, E., Děti a rozvod. Praha: Návrat domů, 2007, str. 7
8 Rozvrat manželů a následná situace v rozvrácené rodině má mnohdy velký dopad na dítě. Z psychologického hlediska může přecházet na hledisko sociální, výchovné a v neposlední řadě na celkový prospěch žáka při povinné školní docházce. Jsou opravdu všechny děti ovlivněny rozvodem tím záporným směrem? Nebo naopak některé děti díky rozvodu pracují mnohem lépe, nebo alespoň stejně. Co dítě cítí při odloučení od jednoho z rodičů, tedy při tak obrovských změnách, kterými prochází? Je pro dítě lepší střídavá péče či svěření dítěte jednomu z rodičů a určit dobu návštěv pro druhého z nich? Velmi dlouho se kladl důraz na důležitost matky pro zdárný vývoj dítěte, ale je opravdu důležitější než otec? Je toto hledisko rozdílné u dívek a chlapců? Důležitou otázkou se stává, jak bychom jako pedagogové mohli takovýmto dětem pomoci. Přihlížíme na změnu v rodinném prostředí? Pokud ano, jakým způsobem řešíme např. psychické problémy dítěte a tím i zhoršení prospěchu? Všechny tyto otázky mne přivedly k tématu mé diplomové práce, ve které bych se chtěla nejen přiblížit odpovědím, ale také vymezit možnost, jak dětem v dané situaci nejlépe pomoci jako pedagog. Svoji práci jsem rozdělila do dvou částí. Problematika rozvodovosti a jeho vlivu je natolik rozsáhlá, že není možné uvést všechny problémy s ní související, ale vynasnažila jsem se vybrat ty nejdůležitější z nich a nastínit je v obecnějším měřítku. V teoretické části se zaměřím především na manželský nesoulad, rozvrat, rozvod. Zmíním se o rodinném poradenství, rozvodovém řízení a právech dítěte, ze kterých vyplývá komu svěřit dítě do péče. Také bych chtěla objasnit rozdíly společné péče z pohledu muže a z pohledu ženy. Postavení sociálního pracovníka je dalším faktorem v rozvodovém řízení, o kterém se zmiňuji. V neposlední řadě uvádím možnosti pomoci dítěti v tomto těžkém období. V praktické části bych se především zaměřila na dotazníky a rozhovory s dětmi, rodiči a pedagogy na okrese Blansko. Tím bych chtěla získat odpovědi na výše uvedené otázky, nebo se alespoň přiblížit k jejich zodpovězení. Srovnat názory pedagogů, přístup rodičů a v neposlední řadě, jak se cítí děti samotné. Mým hlavním cílem praktické části bude zjistit, zda rozvod rodičů dětí na prvním stupni ZŠ ovlivňuje výsledky školního výkonu. V mé práci bych chtěla nejen objasnit výše uvedené otázky, ale také se pokusit specifikovat možnosti řešení a pomoci v situaci u dětí v době rozvodového řízení a po rozvodu či rozchodu rodičů.
9
A
Teoretická část
1. 1 Manželský nesoulad, manželský rozvrat, rozvod V manželském svazku občas přicházejí období, která přinášejí různé potíže, ať už lehčího či těžšího rázu. K běžným manželským problémům patří rozpory týkající se domácích prací, k nejnepříjemnějším problémům se řadí skutky partnerů, které přímo ohrožují funkci manželství a soulad mezi partnery – např. nevěra. Manželství může být také ohroženo svým vlastním vývojem. Například jestli manželé neočekávaně změní svoji ekonomickou situaci a nejsou schopni se dohodnout, jak naloží s majetkem nebo naopak ztratí svůj životní standard. Mezi tyto vývojové krize manželství může patřit i kupříkladu narození dítěte, kdy jsou povinnosti při péči o novorozeně dysfunkčně rozděleny. Dalším závažným rozporem je ztráta schopnosti komunikovat. Pro společný život je důležité komunikovat. Mluvme o věcech velkých i malých, vyměňujme si názory, každodenní zážitky, radujme se spolu a spolu prožívejme i smutek. Bohužel často až při rozvodovém jednání se partneři dovědí, jak dokáže před lety banální problém nabýt velkých rozměrů, když se neřeší. V manželském soužití je podstatné umět rozlišit „běžnou“ hádku od dlouhotrvajícího konfliktu mezi partnery a to jednak v názorech, návycích tak i v činech. Včasná identifikace problému, jeho klasifikace a zájem obou partnerů potíže řešit je první podmínkou vyřešení konfliktu a záchrany vztahu. Čím dříve si uvědomíme nutnost řešit konflikt, tím naše šance na úspěšné překonání problémového období stoupají. Mnohdy však v prvních okamžicích krizového vývoje není snadné určit, jestli jde o bezvýznamný či závažný konflikt a mnohdy také v počátečním stádiu zlosti chybí u partnerů vůle ke společné komunikaci, která podle mého názoru je základním předpokladem vyřešení většiny problémů. Jestli je partner ochoten vyjít vstříc a alespoň částečně ustoupit ze svých pozic je jedno z hledisek, které by mladí lidé měli sledovat již během předmanželského soužití. Podle Miroslava Plzáka je důležitým faktorem při určování manželské krize intenzita těšení se domů, stesku po partnerovi. Dokonce říká, že tato intenzita stesku je úměrná lásce partnerů. Jestliže se domů netěšíme, náš emoční vztah k rodině je zdeformovaný a stejně tak zdeformovaný bude vztah druhého partnera.
10 Miroslav Plzák podle stupně závažnosti rozlišuje tři stupně manželské krize:
1.
„Lehká manželská krize – je krátkodobá, nahodilá, trvá několik týdnů a pak
odejde a už se neobjeví. Manželé si prožijí peklíčko její kulminace a začnou se jí bát. Příště si dají pozor. Znamená to, že i zde se roztočil onen kruh krize, manželům se ho však podařilo zastavit. Obvykle proto, že si o krizi něco přečetli, nebo že se vydali na léčení do poradny. Někdy rovněž proto, že byli ve své podstatě dostatečně odolní a zvládli nesnáze. Nepřátelské nálady nepřecházejí do odporu a maximálního nepřátelství, ale přece jen pohoda vymizí a doma je po celou dobu krize dusno, nevlídno, napjato.“2 Jak je z citace Miroslava Plzáka patrné, jde sice o lehkou manželskou krizi, ale neznamená to, že nemůže přejít do další fáze. Velmi záleží na odolnosti partnerů, dále na jejich informovanosti, popř. pomoci zvenčí. Podstatné je, že již tato fáze v domácnosti nastolí nepříjemnou atmosféru, kterou mohou děti ihned vnímat, a může je ovlivnit v jejich pocitech a chování, ovšem může být tato atmosféra natolik skrytá a krátká, že ji děti mnohdy ani nemusí zaznamenat.
2.
„Středně těžká manželská krize
Trvá déle než tři měsíce, a dokonce i pokud se z ní po této době manželé vzpamatují, nedokážou zabránit recidivě, jejímu návratu. Nepřátelství mezi nimi je už velmi intenzívní. Je-li doma klid, pak jen ve formě temného mlčení.
3.
Těžká manželská krize zvaná konflikt
Přesáhla šest měsíců trvání, a to už je krize, kdy nejenže úplně zanikl stesk, ale začíná odpor k domovu a manželskému partnerovi. Vzájemný odpor dosahuje úrovně averze až štítivosti, a co především, konflikt má i vnitřní samočinnou tendenci řítit se k rozvratu a rozvodu.“3
2
3
PLZÁK, M. Manželská tonutí. Praha: Motto 2000, str. 13 PLZÁK, M. Manželská tonutí. Praha: Motto 2000, str. 13
11 V středně těžké a těžké manželské krizi je již doba natolik dlouhá, že není možné, aby ji děti nezaznamenaly. Samozřejmě mohou být rozpory mezi partnery bez jejich přítomnosti, ale děti bývají spíše přítomny a mnohdy i nástroji těchto hádek. Vzájemný odpor, jak Miroslav Plzák také ve své knize uvádí, nemusí být oboustranný, jeden z partnerů naopak může mít velkou snahu o udržení manželství různými, což ho přivádí nejen k utrápenému pocitu, ale také k nevhodnému řešení bezvýchodné situace. Pokud se mu to nedaří tzv. po dobrém, je velmi pravděpodobné, že sáhne po nevhodné variantě, jako je například citové vydírání partnera, vyhrůžky a v neposlední řadě také manipulace s dětmi, což na ně může mít nedozírné následky. I když je komunikace v konfliktu v rozpadu, základní složky manželství fungují. Manželka dále pere, vaří, uklízí, manžel se stará o ekonomickou stránku, je zajištěna péče o děti, manželé se navzájem informují o příchodech a odchodech z domova. Jestliže jsou jedna, několik nebo všechny základní složky nefunkční, zde již Miroslav Plzák hovoří o rozvratu. „Rozvrat nastává v okamžiku, kdy se ruší uspořádanost hlavních složek manželského soužití, tyto složky se dezorganizují někdy až do té míry, že se pilíř manželství podlomí, protože jedna jeho složka přestala fungovat.“4 K rozvodu se většinou manželské páry dostávají přes několik fází: krize, konflikt, rozvrat a rozvod. Může se stát, ale spíše výjimečně, že je některá fáze vynechána. Příkladem se stává, když se manžel zamiluje do jiné ženy, napíše dopis na rozloučenou a tiše odchází z domova, zde se vynechává fáze konfliktu. Mnohdy se může stát, že konflikty nastanou až po úplném rozvratu a rozvodu nebo pokud výše uvedené fáze nastaly, mohou se jejich intenzity zhoršit až v období oddělení partnerů. Nejčastěji se konflikty zaměřují na finanční a výchovnou stránku týkající se dětí, které vzešly z původní rodiny. Setkala jsem se s případem, kdy k rozvodu došlo bez předešlých fází konfliktů, ovšem přes vzájemnou nevěru partnerů, kdy následný rozvod byl po rozumné dohodě obou stran. Ve zmíněném manželství bylo jedno dítě, které prošlo obrovskou krizí, ale až po několika letech již zmíněného rozvodu. 4
PLZÁK, M. Manželská tonutí. Praha: Motto 2000, str. 25
12 Následně se také partneři občas neshodli ohledně výchovy dítěte, ale konflikty nebyly nijak významné. Spíše jednání otce dítěte bylo příliš lhostejné, neboť nechápal, že jeho přítomnost potřebuje více, než jeho nová partnerka. Dalším psychologem zabývajícím se rozdělením manželských nesnází je Zdeněk Matějček. Z. Matějček ve své knize „Děti, rodina a stres“ rozděluje manželské potíže podle závažnosti do tří stádií: „manželský (rodinný) nesoulad, který vzniká z více či méně podstatných rozporů, ve kterých se prokazuje snížená schopnost partnerů najít vhodné kompromisy a rozpory řešit.
Tento
manželský
nesoulad,
který
je
poměrně
běžný,
nebývá
nikým
„diagnostikován“, přechází v menší části v manželský (rodinný) rozvrat – V rodinném rozvratu jde již o podstatnější postižení některé ze základních rodinných funkcí – (emoční, ekonomické, výchovné. Rodinný rozvrat může být akutní nebo dlouhodobý. V některé ze svých fází pak může přejít v rozvod – Rozvod je tedy formálně právním ukončením manželského vztahu dvou jedinců, krajním řešením v procesu rozvratu manželství. Rozvod na rozdíl od rozvratu manželství je deklarován, a to tím, že je podán návrh na rozvod, že proběhne rozvodové řízení a do celého děje, který byl před tím součástí rodinného života, vstupují úřední instituce, jako např. soudy, právníci, oddělení péče o dítě aj.“
5
Rozdělení M. Plzáka a Z. Matějčka je velmi podobné. Rozdílnost nacházím hlavně na počátku manželských potíží, které M. Plzák považuje za velmi závažné, protože komunikace manželů je zdeformovaná. Fázi rozděluje na tři stupně: lehká manželská krize, střední manželská krize a těžká manželská krize tzv. konflikt. Matějček, který ji nazývá jako manželský /rodinný/ nesoulad, říká, že v uvedené fázi mají manželé sníženou schopnost hledat kompromisy a řešit problémy. Nemluví zde o komunikaci, která je jistě zhoršená, ale podle mého názoru ji nepovažuje za zdeformovanou.
5
MATĚJČEK, Zdeněk., DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres. Praha: Galén 1994, str. 133, 134
13
1. 2
Rozvodové řízení
1. 2. 1
Rodinné poradenství Jestliže má rodina nějaký problém (ve fázi krize, konfliktu nebo i rozvratu),
naskýtá se jí příležitost využít přítomnosti rodinných poraden či mediace. Partneři mohou pomocí rodinného poradenství vyřešit krizi, konflikt či předejít rozvratu. Mnoho z partnerů má obavy poradenství navštívit či možnosti pomoci nevěří. Nebo může být vztah partnerů již natolik narušen, že nemají zájem o řešení situace jiným způsobem než rozchodem resp. rozvodem. Ovšem ve zmíněné situaci si rodiče mnohdy neuvědomují, že by bylo také vhodné řešit budoucí situaci s odborníkem.
Rodinné poradny
1. 2. 2
Rodinné poradny jsou určeny pro partnerské, manželské vztahy a rodiny, které potřebují pomoc při řešení problémů. Klienti se mohou na poradnu obracet anonymně, bez speciálních doporučení. Poradny jsou součástí městských nebo okresních sociálních služeb, pracují bezplatně. Zde mohou klienti dostat doporučení na další odborníky, jako jsou psychiatři, právníci, sexuologové. Rodinné poradny poskytují poradenskou a psychoterapeutickou pomoc v závažných životních situacích jako jsou: neochota jednoho z partnerů setrvat v manželství neporozumění a neshody mezi členy rodiny problémy soužití více generací rozvodové uspořádání žárlivost, agresivita, nevěra partnerů volba životního partnera problémy v zaměstnání problémy při ztrátě zaměstnání rodiny zasažené nezaměstnaností problematika rodin s drogově závislým členem rodiny patologických hráčů (gamblerů) adaptace rodiny na návrat některého z členů z výkonu trestu
14 Rodinný poradce pracuje s celou rodinou. Věnuje se jednomu, několika nebo všem členům rodiny podle jejich potřeb. Zpravidla řeší problémy s nějakým typem vztahu – rodinné vztahy – dítě, rodič a naopak, rodiče navzájem, dvougenerační vztahy (děti, rodiče, prarodiče), dále se zaměřuje na problémy, které současnou rodinu mohly postihnout. Příčinnou bývá velmi často nezaměstnanost, která může přímo ohrozit sociální stabilitu a životní úroveň rodiny. Při delším trvání dokonce může způsobit poruchu i některé z jejich primárních i sekundárních funkcí a přestat tak plnit potřeby svých členů. Klientem má možnost stát se každý bez ohledu na věk. Psycholog v rodinné poradně se především zaměřuje na přítomnost, snaží se nalézt to co se děje uvnitř klienta a uvnitř ostatních členů rodiny, jaký je mezi nimi vztah v současné době. Klient si může lépe uvědomovat skutečné dění a bere je více na vědomí. Dále psycholog pokládá otázky, které přivádějí klienty k novým možnostem účelného jednání. Psycholog v rodinné poradně pomáhá členům rodiny ujasnit si některé předpoklady, které si klient vytváří o vztahu druhých lidí v rodině k němu. Rodinné poradenství zpravidla přináší nové pohledy na řešení otázek, ujasnění si vztahů v rodině. Nesnaží se člověka změnit, jen využít jeho možnosti ke zlepšení situace v rodině. Rodinné poradenství zejména zůstává v přítomnosti a nevrací se do dětství jako psychoterapie. Ovšem je-li potřeba pomoci dítěti z psychologické stránky, jsou k dispozici pedagogicko-psychologické poradny, ve kterých odborní psychologové dokážou tzv. rozebrat a pomoci jim situaci zvládnout. Tedy je to pomoc pro dítě a mnohdy i pro dospělého, jak dítěti ulehčit již dost těžkou situaci. Každý psycholog pracuje podle teoretického systému. Většina z nich je ovlivněna Freudovou psychoanalýzou, která se v Čechách používala už před desítkami let. Dnes mezi psychologickými poradci převažuje eklektický přístup (tj. přebírání prvků z různých škol) – například Rogersovská psychoterapie, gestap – terapie, transakční analýza atd.
15 „Nejčastější problémy klientů jsou: nezájem jednoho z partnerů o soužití až k rozvodovému úmyslu mimomanželský vztah problémové vztahy manželů k dětem či k rodičům jednoho z nich problémy druhého manželství rodičů s dětmi z předcházejících svazků problémy se žárlivostí problémy s alkoholem agresivita sexuální problémy osamělost.“
6
Prvním důležitým krokem je rozhodnutí o návštěvě rodinné poradny. Pokud na řešení problému mají zájem oba partneři, šance na úspěšné zvládnutí krize rapidně stoupají. Přítomnost dětí je závislá na povaze problému, věku a citové vyspělosti dítěte. Jestliže je pouze jeden z rodiny ochoten spolupracovat, je podstatné zaměřit se na změnu fungování rodiny, ne jen jednotlivcovy osobnosti. Dalším rozhodujícím činem je osobní návštěva nebo telefonické domluvení termínu návštěvy. Klient nemusí prokazovat žádným osobním dokladem a dokonce nemusí uvádět ani své jméno. Pokud klienti mají osobní přání při výběru rodinného poradce (muže nebo ženu, podle stáří rodinného poradce), rodinné poradny se snaží podle svých možností klientům vyhovět. „Klienty rodinných poraden lze rozdělit do tří skupin podle toho, co od poradny očekávají. Někteří chtějí pomoci k pozitivní změně, chtějí svůj rodinný život nějak zlepšit. Jiní nechtějí nebo nepovažují za možné svou těžkou životní situaci měnit – potřebují však pomoci k tomu, aby ji mohli lépe snášet. Třetí, poměrně nepočetnou skupinou jsou pouzí návštěvníci – od poradny nečekají nic, protože přišli z vnějšího donucení, například na základě doporučení soudu při rozvodovém řízení. Psycholog zde pochopitelně pomáhat nemůže, neboť návštěvník o jeho pomoc nestojí. Nicméně někdy se stane, že v průběhu návštěvy poradny získá psycholog návštěvníkovu důvěru a pak se stává klientem, který již něco od psychologa chce.“ 7
6
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, str. 28.
16 V prvních konzultacích dochází k posouzení problému. V uvedené fázi klient s odborníkem srovnává své pocity a názory. Zhruba 2/3 klientů po zmíněné fázi spolupráci ukončuje. Další 1/3 pokračuje a je s rodinnou poradnou v kontaktu několik měsíců. „Různé průzkumy a odhady poradců ukazují, že zhruba ve čtvrtině případů dojde k vyřešení případů, asi ve čtyřiceti procentech lze hovořit o částečném zlepšení a zbývající část představují případy bez jakékoliv pozitivní změny, případy předané jiné instituci (například zdravotnické) nebo žádosti o jednorázovou informaci, kdy úspěch nelze vůbec hodnotit.“8 Rodinné poradny poskytují individuální, párovou, skupinovou terapii. Mimo těchto forem je klientům nabízen nácvik asertivity (sebe-prosazování), nácvik autogenního tréninku, hypnóza a další způsoby psychologické pomoci. Zejména ve větších městech jsou rodinné poradny často navštěvovány. Například pražské poradny registrují každý rok okolo 3000 nových případů (jedním případem rozumíme jednu rodinu, jeden pár nebo jednotlivce). Nejčastějšími klienty jsou lidé v rozmezí 25 až 40 let. Rodinné poradny nemůžeme hodnotit podle počtu odvrácených rozvodů, nejde zde o přesvědčování lidí, aby se nerozváděli. Důležitost rodinných poraden spočívá v ujasnění si vztahů s partnerem, s dětmi, uvědomění si svých pocitů, cílů a hledání možností, které jsou pro rodinu nejpřijatelnějších a nejefektivnějších. Na rodinné poradce, sociální pracovníky a všechny zaměstnance v rodinných poradnách se vztahuje zásada mlčenlivosti. Bez souhlasu klienta nesmí být nikdo informován o průběhu sezení, o rozhovorech mezi klientem a pracovníkem rodinných poraden (informace nesmí být sdělovány ani soudu, ani lékaři, ani příbuzným klienta).
7
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, str. 30. 8 „tamtéž“, str. 30.
17
1. 2. 3 Rodinná mediace Rodinná mediace je v České republice termínem novějším, ale již relativně známým. Mediace se začala rozšiřovat v ČR již od počátku 90. let díky západním demokraciím mnoha odborníky, kteří s ní měli již 30leté zkušenosti. Metoda pomoci v netrestní oblasti byla získána z USA, a to z iniciativy nadace Partners for Democratic Change. V současnosti je mediace již na profesionální úrovni, nejen v rodinné, ale také v komunitní, pracovně-obchodní a etnické oblasti. Společně s ministerstvem průmyslu a obchodu školí i v oblasti mediace spotřebitelských sporů. Zaměřme se nyní na mediaci rodinné oblasti. Mediátor jako neutrální osoba vede manželskou dvojici k řešení daného problému. Jeho úkolem je snaha o směřování rozhovoru mírotvorným a kooperativním způsobem vedoucím k rozřešení, které by vyhovovalo oběma partnerům. Může navrhovat alternativní plány, která jsou pro partnery nová, dosud nepoznaná. „Většina mediátorů v opatrovnických sporech působí jako obhájci dětí. Udržují zájem dětí v centru úvah tím, že poučí rodiče o psychologickém vývoji dítěte, že vyjasní chybné představy o tom, co děti z rozvedených rodin potřebují a co ne, a že odmítají schválit jakýkoliv rodičovský návrh, který by byl pro děti škodlivý. “9 Mediátor partnerům pomáhá nalézt společný jazyk, usměrňuje jejich komunikaci efektivním směrem, podporuje hledání přijatelného řešení, ale závěrečné rozhodnutí je vždy na rodičích. V soudní při mají rodiče možnost navrhnout svá řešení, ale konečné rozhodnutí je v rukou soudce. Pokud se rodiče sami dohodnou na určitém řešení, je větší pravděpodobnost, že smlouvu budou dodržovat. Mediační proces začíná představením mediátora a disputujících stran. Poté jsou rodičům vyloženy normy chování při mediačním postupu, zdůrazněny klady konstruktivního přístupu a rozumného úsudku na obou stranách. Následuje monolog každého z rodičů o problému, s kterým přišli, současně nemá být nikým rušen.
9
WARSHAK, R. A. Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: JAN 1995, str. 215.
18 V další fázi si navzájem vyměňují názory na daný problém a doplňují ho. Mediátor příliš nezasahuje, jeho úkolem je zajistit, aby rodiče navzájem porozuměli, co chce druhý říci. Poté je požádá, aby si vzájemně kladli otázky. Samozřejmě se často stává, že se místo objektivních otázek uchylují k emocionální výměně názorů. Ve zmíněném případě mediátor sám formuluje otázku a požádá, aby ji rodič položil druhému rodiči. Snahou mediátora je snížení negativních emocí a zlepšení informovanosti o problému.
Tabulka č. 1: Srovnání výhod a nevýhod „Mediace versus soudní pře
Mediace
Soudní pře
Rodiče mají možnost i dále rozhodovat o věcech,
ano
ne
Posílení úcty a důstojnosti rodičů
ano
ne
Podpora komunikace a kooperace mezi rodiči
ano
ne
Zmírnění nepřátelství mezi rodiči
ano
ne
vůči
ano
ne
„na
ano
ne
které se týkají jejich dětí
Upevnění
závazků
obou
rodičů
porozvodovému uspořádání Možnost
porozvodového
uspořádání
zkoušku“ před konečným rozhodnutím Širší rozsah variant a možností v porozvodovém
ne ano
uspořádání (svěření dítěte a kontakt) Možnost flexibilního uspořádání různých činností
ne
a programů podle měnící se potřeby rodiny
ano
Zachování soukromí v osobních a rodinných
ano
ne
ano
ne
ano
ne"10
záležitostech Minimum státního vměšování do rodinného života Minimalizace
finančních
výdajů
rodičů
i
daňových poplatníků
10
Tabulka č.1 - WARSHAK, R. A.: Revoluce v porozvodové péči o děti, Praha: Portál 1996, str. 187.
19 Z tabulky č. 1 je patrné, že má mediace mnoho výhod v porovnání se soudní pří. Mediace upevňuje u manželů důstojnost a sebeúctu, jejich zlobu zmírňuje, podporuje komunikaci, soukromí je zachováno, to vše je předností, která by měla při úspěšné mediaci pomoci nejen rodičům, ale také dětem. Ovšem ani při mediaci se nesmí zapomínat na Úmluvu o právech dítěte, přijatou Organizací spojených národů 20. listopadu 1989, ratifikovanou Parlamentem ČR v roce 1991, ratifikace přešla na oba nástupnické státy ke dni jejich vzniku, pro ČR 1. ledna 1993, která říká: „Dítě, které si je schopno utvořit vlastní názor, má právo mít možnost svobodně vyjádřit svůj názor ve věcech, které se ho týkají, přičemž těmto názorům musí být dána náležitá váha, která je rovna jeho zralosti a věku.“
11
Mediátor zpravidla vystupuje jako osoba, která v prvé řadě sleduje zájem dítěte, ale poněkud zapomíná na jeho názor, což může být dalším negativním důsledkem pro vývoj a chování dítěte. Jsou-li lepší podmínky u otce, ovšem dítě chce být s matkou či naopak, domnívám se, že je více než nutné situaci znát a brát na ni zřetel. Také by se vždy při rozhodování o svěření dítěte do péče jednomu z rodičů mělo pamatovat na tuto část z Úmluvy o právech dítěte: „Dítě nemůže být proti své vůli odděleno od svých rodičů, ledaže by toto oddělení bylo v zájmu dítěte. Dítě, které je odděleno od jednoho nebo od obou rodičů, má právo se s ním pravidelně stýkat.“ 12 Mediaci ve všech případech použít nelze, výjimkou mohou být například klienti se závislostí na alkoholu, drogách, s duševní poruchou nebo chorobou, také v situacích, které se týkají násilí s právními důsledky.
11
Ratifikace - je závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, např.: mezinárodní smlouvy, případně ústavy 12 Úmluva o právech dítěte.
20
1.3
Rozvod a jeho vliv na dítě Ročně ztrácí přibližně třicet tisíc dětí možnost každodenní přítomnosti jednoho
z rodičů a nemalý počet z nich nemá kontakt s rodičem žádný. Počet se rapidně zvyšuje každým desetiletím. Oproti roku 1965 se například v roce 1996 zvýšil přibližně dvakrát, v roce 1999 se naopak velmi snížil. Ovšem v roce 2001 opět velmi vzrůstá a v dalších letech, až do roku 2009, zůstává v podobném počtu.
Tabulka č. 2: Rozvody podle počtu nezletilých dětí v rozváděném manželství
Rok
Rozvody podle počtu nezletilých dětí 0
1
2
3+
Celkem rozvodů
1965 5616
6236
3138
1206
16196
1975 8903
10443
5608
1200
26154
1985 8428
11160
9072
1829
30489
1995 9027
12880
8003
1225
31135
1996 9675
13690
8504
1244
33113
1999 9480
8199
5248
730
23657
2001 11037
11940
7586
1023
31586
2003 12119
11748
7929
1028
32824
2005 12078
10872
7376
962
31288
2006 12412
11004
7085
914
31415
2007 12721
10345
7189
874
31129
2008 13104
10358
6989
849
31300
2009 12282
9533
6538
780
29133
(Zdroj: Český statistický úřad z let 1965 – 1999 a 2001 – 2009)
Tabulka zahrnuje pouze data oficiálních manželství a následných rozvodů, která má Český statistický úřad k dispozici, nesmíme ovšem zapomínat, že mezi tuto problematiku spadají také děti z rodin, které žijí beze sňatku. Jejich rozchod není tedy nikde zaznamenán, a tudíž by bylo velmi těžké zjistit počty rozvratů rodin.
21 Po rozvodu je nejčastěji dítě svěřeno do péče matky. Pouze velmi malé procento (méně než 10%) dětí se dostává k otci a jiným osobám, především prarodičům, téměř vůbec. Potřeba otce je mnohdy natolik pomíjena, že dochází k následným rozporům a bojům mezi rodiči. Otec mnohdy touží po střídavé péči, neboť se svým dětem chce také věnovat častěji. Ovšem matka nesouhlasí, tím vzniká obrovský problém, který může nést rizika až do dospělosti dětí. Velký počet rodičů se domnívá, že rozvod se jejich dětí nedotkne. Jejich domněnka je obrovskou chybou! Jak by mohlo dítě zůstat nedotčeno tak velkou změnou? Je samozřejmé, že existují výjimky, které jsou ovšem ve většině případů dány věkem dítěte. Dítě rozchod svých rodičů intenzivně prožívá. Mnohdy i nejmenší miminko cítí změny v chování svých rodičů, i když nechápe co se děje. Rozchod prožívají rozdílně dívky a chlapci, odlišně mladší a starší děti, také ty, které mají sourozence, než ty, které je nemají. Ale rozvrat se týká dětí všech a velmi je zraňuje. Jiná atmosféra a rozdílné chování rodičů vůči sobě je opravdu nepřehlédnutelná. V těžkém období je největším problémem, že v okamžiku manželského rozvratu, následného rozvodu a mnohdy i po něm jsou rodiče příliš upnuti na vlastní problémy. Často se sníží jejich vnímavost potřeb dětí, které jsou samy v tomto období ve velkém stresu. Kvůli rozpadu vztahu rodičů, mnohdy s jejich citovým chladem či částečnou nevnímavostí k jejich zdánlivě malicherným problémům, u nich může vzbudit, často také vzbuzuje, dojem že příčinou této krize jsou právě ony. Rodiče se k dětem chovají jinak, neobvykle, nevšedně, proto je dítě vnímá výjimečně a citlivě. U většiny dětí, které zažívají rozpad nebo rozvod rodiny, se podle A. E. Ryanové projevují emoční stavy jako je vina, obviňování, strach, ale i naděje a úleva. Obviňování, vina -
je emocionální stav, který vztahuje příčiny i důsledky
rozvratu nebo rozvodu manželství na rodiče nebo jiného člena rodiny. Obviňování se projevuje jako porucha komunikace s údajným viníkem konfliktu například jako úsečné poznámky, podrážděný tón hlasu při jakémkoli sdělení. Pokud dítě považuje za viníka rozluky rodičů samo sebe, jsou terčem dysfunkční komunikace většinou všechny osoby v okolí dítěte. Naděje – je reprezentována vírou v obrat k lepšímu. Dochází k autosugesci, která se snaží vytvořit takový pohled na konflikt, který by jej zlehčil či zařadil mezi drobné neshody. Jindy vzniká u dítěte představa, že díky nějaké příležitosti jako jsou
22 například Vánoce či narozeniny dojde ke změně stanoviska partnerů (rodičů) a to i ve chvíli, kdy jeden z nich již odešel ze společné domácnosti. Strach – projevuje se zpravidla jako strach z neznámé budoucnosti. Dítě se může obávat budoucí finanční situace reakce okolí na rozvod jeho rodičů, přestěhování atd. Jeho strach může vyplývat z nejistoty, zda je on také odsouzen k rozvrácenému manželství nebo zda může ještě někomu věřit, když ho jeden z rodičů najednou opouští. Úleva – většina dětí cítí úlevu nad vyřešením situace. Konečně již nemusí přemýšlet, jaká atmosféra dnes bude doma panovat, zda se rodiče budou hádat a jestli bude zatahován do těchto hádek. Velmi málo rodičů se rozchází bez konfliktů a vzájemného nepřátelství. Děti jsou v neshodách rodičů velmi snadno zneužitelní. Podle MUDr. Miroslava Plzáka existují dvě fáze, jak při konfliktech rodičů dítě využít. V první fázi konfliktu se rodiče snaží získat dítě na svou stranu a udělat z něj svého spojence. Pomáhá jim získat větší moc nad druhým partnerem. Druhá fáze je charakteristická bojem o dítě (především před rozvodem), kdy se oba rodiče snaží získat dítě na svou stranu. Zde pozorujeme shazování rodičů navzájem. Zmiňovanou fázi rozlišujeme na dva další stupně: v prvním stupni přestanou rodiče respektovat přítomnost dítěte při svých hádkách, v druhém stupni přítomnost dětí při konfliktních střetech přímo vyžadují. Mnohdy je vyruší od vlastní činnosti, aby byly přítomny v době hádky, a navzájem se před dětmi shazují. Zmíněná forma je jednou z nejhorších, kterou rodiče používají vůči dítěti. Především malé děti, které jsou najednou tzv. „nuceny“ být v koalici s jedním z rodičů proti druhému, se dostávají do vnitřního konfliktu. Uvedené zážitky mohou mít samozřejmě velké následky na psychický vývoj dítěte. U jiných rodičů se stává, že chtějí svoje děti ochránit před následky rozvratu, rozvodu neinformovaností o neshodách v současném manželství. Nevědomost dítěte není tou nejlepší variantou, naopak je velmi špatným řešením, neboť dítě zažívá mnohem větší otřes, když zjistí, že manželství rodičů nebylo podle jejich představ. Ani jeden z uvedených způsobů není správným řešením. Děti by měly být o možnosti rozvodu rodičů informovány, samozřejmě s ohledem na jejich věk a chápání. Všechny důvody rozvodu není nutné dítěti sdělovat, ale základní údaje o změnách v rodině by vědět měly. Rodiče by se při vysvětlování situace měli vyhnout negativním názorům na druhého z partnerů. Upřímnost je v tomto případě nejpodstatnější, neboť ji
23 dítě velmi ocení, protože mu dává pocit důvěry. Dalším z následných problémů se stává příchod nového partnera matky nebo otce. Každé dítě na novou situaci reaguje jinak. Na předchozí téma jsou prováděny různé výzkumy, které v rámci skupiny ukazují, že děti ve věku přibližně jedenácti let projevují kladnější vztah k vlastnímu otci či matce než k novému rodiči. Tvrzení není však typické pro každého jedince. „Nového partnera, obecně řečeno, lépe přijímají mladší děti, hůře děti starší. Ale opět je mnoho individuálních výjimek a každý případ nově doplněné rodiny je vlastně zcela originálním dějem, do kterého vstupuje mnoho těžko kontrolovatelných činitelů. Jedinou osvědčenou zásadou v těchto případech je dopřát věcem čas a nespěchat, neboť u dítěte nejde o zcela přirozené budování citových vztahů, nýbrž o jejich přestavbu, přeměnu, přetvoření. A to je jistě náročná věc.“13 Dle výzkumů nejhůře přijímají děti nového partnera rodiče, se kterým žijí, v období od devíti do dvanácti let, neboť si ve zmíněném věku přisvojují ženskou či mužskou roli. V uvedené vývojové fázi si současně vytvářejí model budoucího životního partnera, a to podle zástupce opačného pohlaví žijícího v jeho blízkosti, nejčastěji podle matky či otce. Zmíněné období zahrnuje také formování tzv. rodičovského postoje, který se plně projeví až při zakládání vlastní rodiny a samozřejmě i při výchově vlastních dětí. Dítě může reagovat na rozvod různými způsoby, jedním z nich je zhoršený školní výkon, který souvisí s napětím, úzkostí, nejistotami, které vedou ke zhoršené koncentraci dítěte. Mnohdy se stává, že se dítě uzavře do sebe, což je typické především pro dívky. Opakem může být agresivita dítěte či jeho vznětlivost, neklid. Ve výzkumu na konci devadesátých let se ukázalo, že dítě z rozvedené rodiny, je méně svědomité, ctižádostivé, naopak více citlivé až přecitlivělé, může být podrážděné, nervózní následovně méně oblíbené v kolektivu. Následky z rozvratu rodiny nemusí být zřetelné ihned, mnohdy se projevují až daleko později. Kritickou situací se může stát období, kdy si dítě chce samo nalézt životního partnera, až se bude chtít zamilovat, založit vlastní rodinu nebo až bude vychovávat vlastní děti.
13
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, str. 131
24 „Podle studie vědců britského Exeteru polovina dětí z rozvedených manželství nevídá pravidelně otce a čtvrtina dokonce neví, kde žije. Chlapci vyrůstají bez mužského prvku ve výchově a mají sklon k dravosti, přeceňování sexu a násilí – někdy dokonce ke skluzu mezi nevzdělavatelné jedince. Dívky pak mimo jiné mívají potíže se vztahem k mužské autoritě, mají výraznější poruchy sebehodnocení a také potíže najít si v dospělosti vhodného partnera.“14 Jak jsem již uvedla funkčnost a úplnost rodiny s dětmi je silným faktorem pro jejich správný vývoj. Děti, které zažijí rozvod vlastních rodičů, se často také samy v dospělosti rozvádějí. Mladiství bývají více náchylní k drogové závislosti, alkoholu či větší kriminalitě. Dle mého názoru je velmi důležitým faktorem věk dítěte, ale také jeho pohlaví, neboť dívky jsou mnohdy citlivější než chlapci, ale naopak se mohou lépe přizpůsobit. Na celkové následky po rozpadu rodiny má vliv zcela jistě průběh rozvodu. Děti zažívající prudké hádky, změny bydliště, partnerů či mnohdy opilost zoufalých rodičů mohou mít velký vliv nesoucí si po celý život. Podle Richarda Warshaka by rodiče, pracovníci v oblasti duševního zdraví, v nepodlesní řadě soudci měli vždy pamatovat na tyto dětem prospěšné faktory, tlumící negativní zážitky z rozvodu: Dostatečně častý kontakt s každým z rodičů, který by měl dětem usnadňovat udržovat vztahy k oběma na vysoké kvalitativní úrovni. Kooperující, málo konfliktní vztah mezi rodiči. Kvalifikované a citlivé „autoritativní“ výchovné metody. Minimum změn týkajících se dětí. Správný systém společenské podpory pro děti a rodiče.
14
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996
25
1. 4
Důležitost matky a otce pro zdárný vývoj dítěte Svět lidí je dělen a ženský a mužský, neboť žena se od muže neliší pouze
vnějšími znaky, ale především psychickou stránkou – myslí trochu jinak, její city jsou jiné, celkový vývoj je odlišný. Rozlišuje se nejen svými zájmy, ale také výkony v různých činnostech, svými pocity. Současně odlišná role v životě a nazírání na svět je různá. Příkladem bychom mohli uvést situaci na procházce, kdy žena sleduje více květiny, lidi kolem sebe, muž naopak vnímá více stavby, výtvory techniky. Na téma vrozené, biologicky zakódované rozdíly mezi muži a ženami se po druhé světové válce provedlo mnoho výzkumů. Zde uvádím nejzajímavější z nich: „Muži větší zájem o sféru věcí lepší prostorová orientace lepší matematické nadání lepší schopnost konstruovat mechanizmy, stavby, atd. slabší reakce na smyslové podněty jejich agresivita se projevuje přímo, v dětství a mládí jsou fyzicky agresivnější jsou důvěřivější vůči neznámé osobě, pružněji reagují na konflikt snadněji přechází na spolupráci od nepřátelství Ženy projevují více zájmu o mezilidské vztahy lépe se vcítí do lidí mají lepší paměť na jména a podobu lidí lépe porozumí řeči i její použití rychle se rozhodují, neboť mají schopnost rychleji zpracovat informace lepší koordinace drobné motoriky na světlo, zvuky, tělesné dotyky reagují mnohem silněji agresivitu projevují nepřímo, převážně slovně
26 jejich důvěřivost je v kontaktu s neznámou osobou menší, více se opírají o emočně založenou představu o svém protějšku, jejich strategie při jednání s ním má větší setrvačnost.“ 15 Rozdíly jsou značné, ale nemusejí být vždy pravdou, neboť mohou mít ženy i muži často opačné vrozené vnímání, nadání či porozumění. Osobně jsem se setkala s párem, kdy žena nebyla velmi dlouho schopna si zapamatovat obličeje a přiřadit k nim jména, naopak se velmi dobře orientovala v prostoru. Současně se více projevovala agresivně v určitých napjatých situacích. Naopak muž se choval opačně. Z jejich vztahu bylo ovšem znát vzájemné doplnění a pochopení. „Přestože k uvedeným rozdílům došlo srovnáváním charakteristik mužů a žen z vyspělých průmyslových zemí, předpokládá se, že jde o rozdíly neurčené kulturou, tj. relativně nezávislé na výchově a prostředí. Ve vědeckých debatách se argumentuje tím, že kdyby na ně mělo rozhodující vliv prostředí, musely by se tyto rozdíly s rostoucím věkem lidí zvětšovat. Tak to mu není. Vypozorované rozdíly jsou největší v mládí a časné dospělosti. Na otázku, čím jsou tedy způsobeny, odpovídají vědci, že jinou organizací nervové soustavy (zejména mozku) a vlivem pohlavních a dalších hormonů na fungování nervové soustavy.“16 Z výsledků je zřejmé, že je žena vybavena lépe na vnitřní záležitosti rodiny, muž především na finanční zajištění a ochranu před vnějším ohrožením. Současná společnost skýtá mnoho změn, které ovlivňují také prolínání rolí muže a ženy. Oba rodiče většinou pracují, od mužů se očekává pomoc v domácnosti, péče o děti, atd. Žena se naopak stává mnohem méně závislou, odolnou vůči stresu či snažící se o prosazení v kariéře. Výchovou a osvětou se snažíme změnit vrozenou výbavu mužů a žen. Oldřich Matoušek se domnívá, že bychom spíše měli vrozené rozdíly využívat než potlačovat, a to jak ve sféře rodinného života, tak i ve sféře veřejné.
15
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, str. 28 16 “tamtéž“, str. 28
27 Mnoho z nás by mohlo podotknout, že rozdílnost ženy a muže není vždy taková, jak je výše uvedeno. S tímto, jak jsem již uvedla, souhlasím, ale jsou to ve většině případů výjimky, které se neprojevují ve všech bodech. Mnoho žen má dobré matematické myšlení stejně jako muži nebo naopak nemají lepší paměť na jména a podoby lidí. Muži naopak nemusejí mít dobrou prostorovou orientaci či se projevovat více agresivně. Ale všeobecně vzato jsou rozdílní natolik, že jedna ze složek rodiny, ať už otec či matka, může znamenat velký problém pro výchovu dítěte. Vždyť už jen již zmíněné venkovní znaky jsou důležité, neboť tím, že má dítě u sebe oba rodiče, vnímá rozdíly v potřebách mužů a žen, čímž se učí pro svůj vlastní budoucí život. V další části se zaměřím na psychický vývoj dítěte a potřebnost rodiny. Psychologické výzkumy poukazují na fakt, že přítomností nejbližších osob, především matky, je ovlivněna kvalita psychomotorického vývoje u novorozenců. Blízký kontakt s matkou v prvním roce dítěte má vliv na jeho psychický vývoj a tělesný růst. Výzkumy srovnávají děti z celotýdenních jeslí, denních jeslí a z rodin. Výsledky poukazují na to, že u dětí z rodiny či denních jeslí je kvalita vývoje mnohem lepší. Z uvedeného výsledku je zřejmé, jak je rodina pro dítě důležitá. V dnešní době se velmi prosazuje tzv. hlazení dětí z kojeneckých ústavů či dětí nemocných, neboť masírování tělíčka a komunikace s miminkem přispívá nejen k lepšímu vývoji, ale také k přibírání na váze. Přibližně v druhém až třetím roce si dítě vytváří vědomí rodinné příslušnosti. Je získávána tzv. rodinná identita, což znamená „tohle je moje máma a táta, já jsem jejich dcera/syn a mám zde určitou hodnotu.“ Podle psychologických výzkumů vědomí identity, vědomí vlastního „já“ se dříve a lépe utváří tehdy, jestliže je dítě účastno ve vztahu trojstranném (já-ty-on) než ve vztahu dvojstranném (já-ty). Je-li rodina úplná, tedy otec, matka, potomek prožívá jeden dvoupólový vztah k matce, druhý k otci a je svědkem třetího vztahu mezi otcem a matkou. Jsou-li vztahy takto správně rozloženy, vyplyne mu nejlépe vědomí vlastní osoby, vlastního „já“. V batolecím věku se vytvářejí základní rysy povahy dítěte, proto má pro něj obrovský význam citové zázemí. Citové podněty musí být v dostatečné míře, neboť jejich nedostatek může negativně ovlivnit i vývoj rozumových schopností, vytváření společenských vztahů a mravního základu jeho povahy.
28 Citové strádání způsobuje psychickou deprivaci, která může natrvalo postihnout povahový a především citový vývoj dítěte. Do tří let je rodina rozhodujícím prostředím dítěte. „V předškolním věku se zpravidla chování dětí vůči rodičům výrazně diferencuje. Dítě hledá u matky ochranu a prožívá více intimity – u otce očekává více aktivity a zpravidla i více zábavy a legrace. S každým si povídá o něčem jiném. Jedna psychologická studie shrnuje své nálezy v moudré poučce, že „matka vede dítě k člověku a otec k lidem.“ Otcové na dítě mluví jinak než matky, nosí do bytu jiné věci, dívají se v televizi na jiné programy, jinak berou dítě za ruku a do náručí, něco jiného mu ukazují a smějí se jiným jeho projevům. A dítě dobře poznává, co dělá radost jednomu a co druhému. Co je v rodině životní role mateřská a co otcovská.“17 Také pro vývoj řeči dítěte je velmi důležitá rodina. Čím víc má dítě kolem sebe podnětů, tím se jeho řeč lépe vyvíjí. Například čtení pohádek je jednou z nejznámějších metod, která rozšiřuje slovní zásobu a současně podporuje fantazii. Velmi důležité je trpělivé odpovídání na otázky dítěte, a to nejen v předškolním věku. V uvedeném období se dítě stává velmi zvídavým, častou otázkou je „a proč?“, tím se rodič dostává do „složitých situací“. V mém okolí je velmi málo rodičů, kteří se skutečně věnují svým dětem a při odpovídání na otázky jsou dostatečně trpěliví. Velmi si těch trpělivých vážím, neboť si sama uvědomuji, že v dnešní hektické době to není jednoduché. I přes dané potíže v životě si musíme uvědomit, že dítě naši pozornost potřebuje, aby se v mnoha směrech dobře vyvíjelo. Technika, kterou se sami snažíme dítěti nahradit vlastní přítomnost, je spíše na škodu. Dítě se zajímá pouze o věci, které jsou automatické, u kterých nemusí nic udělat a tím ztrácí správný cit pro jemnou grafomotoriku. Jejich intelekt se snižuje a všeobecný přehled o okolním světě je minimální. Docent Zdeněk Matějček zdůrazňuje, jestliže dítě nemá svého otce v rodině, je zvláště důležitá návštěva školky. Předškolní věk je obdobím, kdy se rozvíjí nejdůležitější sociální schopnosti, jako je schopnost sdílet emoce, rozvoj sympatie, spolupracovat, soucítit a v neposlední řadě ženská a mužská identita. Současně by dítě mělo být hodně často se svými prarodiči, popř. jinými staršími osobami.
17
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, str. 73
29 Každý dospělý či starší člověk než je dítě samo, je pro něj důležitým vzorem. Děti totiž potřebují vidět kolem sebe lidi, kteří umí zvládnout něco, co dítě ještě samo neumí. Pro dítě je rodina místem, kde si osvojuje ženskou a mužskou roli, vytváří si postoje k rodičovství, představu o manželství, budoucím pracovním uplatnění, o hodnotné hierarchii. Ze všech představ si zachová to, co považuje za pozitivní, zbytek přehodnotí podle svého úsudku. Rodina je domovem pro všechny členy rodiny, domov má za úkol učinit pocit bezpečí, zázemí či soukromí. S rodinou sdílíme nejen to příjemné, jako je radost a štěstí, ale i naopak nepříjemné pocity, jako jsou starosti, smutek. Od rodiny čekáme podporu v těžkých chvílích, bude nám oporou. „Od starověku až do současnosti bylo provedeno mnoho pokusů o přesunutí rodičovské péče na jiné osoby, skupiny, i na stát. Tyto pokusy se nikdy v širším měřítku neujaly. Model rodiny tvořený rodiči, jejich dětmi, případně prarodiči vykazuje v čase neobyčejnou stabilitu. Prakticky všechny společnosti jsou na tomto přirozeném modelu rodiny založeny. Také všechny funkční formy náhradní péče o děti usilují o to, aby se alespoň v něčem podobaly dvougenerační rodině; ty nejlepší z nich jsou psychologicky věrnou kopií úplné nebo neúplné rodiny.“18
1.5
Komu svěřit dítě po rozvodu Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších změn provedených zákonem
č. 259/2008 Sb., se zabývá v paragrafu 26, odstavec 4. tímto problémem: „Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti
18
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, str. 10
30 rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.“ Rozhodnutí, jestli by dítě po rozvodu rodičů mělo být v péči matky, otce nebo ve společné střídavé péči, není jednoduché a mělo by se na něm podílet mnoho odborníků – psycholog, sociální pracovník, ale také pedagog. Mezi
nejdůležitější
kritéria
pro
posuzování
kvality
výchovných
předpokladů by mělo patřit: osobnost rodiče vztah rodiče k dítěti ochota zajistit styk dítěte s druhým rodičem vztah dítěte k rodiči, jeho přání vzor pro vytvoření sociální, zejména sexuální role úroveň vzdělání a inteligence rodiče širší rodinné zázemí socioekonomický statut. Osobnost rodiče V kritériu jsou zařazeny psychosociální a sociální zralost, morálka a charakter rodiče, produktivní orientace. Zhodnocení nebývá náhodným odhadem, nýbrž se používají speciální testy, které jsou následovně prostudovány s dalšími materiály k tomu určenými. Samozřejmostí je přihlédnutí na chování rodiče v průběhu rozvodového řízení. Často se psycholog s rodiči setkává poprvé, proto by měl pamatovat na fakt, že se rodiče snaží jevit v co nejpříznivějším světle. Vztah rodiče k dítěti Z kritéria zřejmě vyplývá, že nutnost posoudit míru lásky rodiče k dítěti, která by mohla být v kladném případě zaměřená na rozvoj a štěstí dítěte, se stává nutností. V opačném případě by mohla být sobecká, zaměřená především na vlastní potřeby rodiče. Velké nebezpečí se projeví v tom, že dítěti „nebude umožněn“ samostatný citový rozvoj, po té zůstane na rodiče příliš citově vázán. Ve zmíněném ohledu je nutné
31 také zjistit, jak realistický je rodičův pohled na dítě, jestli zná vnitřní život dítěte. V uvedeném případě bývají použity dotazníky pro dítě a rodič odhaduje jeho odpověď. Další nedílnou součástí posuzování vztahu rodiče k dítěti je jeho předchozí péče o ně, např. jakým způsobem pečovali o dítě, kdo z nich četl pohádky, který z rodičů vodí dítě do školky, školy, kdo podepisoval žákovskou knížku, plnil domácí úkoly, tráví volný čas či jezdí s dětmi na prázdniny. Někdy je nutné obrátit se na pedagogy školek, škol, atd. Ale musíme brát v potaz možnou zášť vůči některému z rodičů, neboť tato skutečnost by velmi mohla změnit pohled na jejich přístup. Dalšími podstatnými fakty je zaměstnání obou rodičů. Pokud jeden z nich odjíždí do práce velmi brzy, nemůže tedy s dítětem do školky či školy odcházet, nebo naopak je-li v zaměstnání denně dlouho do odpoledne, nemůže stihnout je vyzvednout. Pravděpodobně nás ihned napadne, že by rodič tolik pracující měl dát přednost dítěti před kariérou, ale je to v dnešní době opravdu reálné? Mnohokrát nejen otec, ale také matka je nucena pracovat dlouho každý den, aby pouze uživila rodinu a především zajistila právě zmiňované děti. Ochota zajistit styk dítěte s druhým rodičem Kritérium je úzce spojeno s předchozími, neboť jen zdravá osobnost s dobrým charakterem a zdravým vztahem k dítěti, nebrání ve většině případů styku s druhým rodičem. Stýká-li se dítě s oběma rodiči, je to pro ně velmi přínosné. Zákon o rodině také uvádí, že opakované bránění ve styku dítěte s druhým rodičem, které ovšem nemá žádného důvodu, může být soudem upraveno. Vztah dítěte k rodiči, jeho přání „Zjištění kvality a intenzity vztahu dítěte k rodiči dnes není pro psychology těžkou otázkou. Ovšem méně snadné je zjištění, že dítě přilnulo k rodiči s podprůměrnými výchovnými kvalitami. Stává se to zejména v těchto případech: je to jediná osoba, která byla dítěti po určitou (delší) dobu nablízku, takový rodič programově – ale ne nutně zcela vědomě – zamezuje dítěti navazovat jiné vztahy, takový rodič – informovaný o náplni rozvodového řízení u soudu a eventuelně i znaleckého šetření – dítě vědomě zkorumpuje.“19 19
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, str. 62.
32 Vzor pro vytvoření sociální, zejména sexuální role Společenské role si děti vytvářejí také podle pohlavní příslušnosti, dívky ženskou, chlapci mužskou. Od ženy je očekáváno jiné chování než od muže. Jak vyplývá, je pro dívky vhodnějším modelem matka a pro chlapce otec. Úroveň vzdělání a inteligence rodiče Rodič, který má vyšší inteligenci, vyšší vzdělání dítě stimuluje v jeho rozumovém rozvoji, poskytuje mu více zkušeností a znalostí. Zde se ovšem musíme pozastavit nad otázkou, je-li inteligence a předání zkušeností či znalostí opravdu kritériem k rozhodnutí o přidělení dítěte do péče. Mým názorem je, že dítě potřebuje od rodiče mnohem více, než jsou znalosti, zkušenosti založené na inteligenci. Vědomosti si dle mého názoru může získat ve škole či v jiných výchovných institucích. Od rodiče potřebuje především opravdovou upřímnou lásku, cit, vzor chování nejen k členům rodiny, ostatním lidem, ale i k celému okolí, do kterého také počítáme přírodu, zvířata atd. Naopak podprůměrná inteligence může vést k vedení dítěte k nevhodnému chování, byť s láskou, ale s nevědomostí. V uvedeném případě je samozřejmé, že nemůže být dítě rodiči svěřeno. Zmíněné kritérium je pouze jedním z mnoha, proto nemůže samostatná vzdělanost rozhodnout o svěření dítěte do péče. Širší rodinné zázemí Stýkat se s prarodiči, strýci, tetami, bratranci a sestřenicemi z obou stran je samozřejmě pro dítě více než vhodné. Především malé děti nepochopí, že přichází nejen o tatínka, ale také oblíbenou babičku, dědečka či tetičky, strýce, atd. Vždy je nutné stabilitu prostředí prověřit z hlediska interpersonálních vztahů a ochoty pomoci. Socioekonomický statut Vyšší socioekonomický statut (vyšší příjem, větší vlastnictví majetku) obvykle dítěti přináší i lepší životní úroveň. Projevem může být např. lepší bydlení s vlastním pokojem, vhodnější lokalitou, kvalitnější i zdravější stravou, možností lepšího vzdělání, možnost většího spektra zájmů. Finanční zabezpečení je významným faktorem pro dítě, ale je nesnadné ho srovnávat s ostatními kritérii. Zde je podobná nutnost posouzení všech ostatních faktorů, neboť tak jako vzdělání či inteligence, není majetek nutností k budoucímu správnému vývoji.
33 Mnohdy se totiž stává, že rodič s větším finančním zabezpečením nechává dítě více samotné, dovoluje více sledovat media či pracovat na počítači. Méně se mu věnuje a „za to“ ho zahlcuje drahými dárky. Všechny zmíněné faktory jsou poté více než na škodu. V praxi svěření dítěte do péče probíhá takto: oddělení pro práci s rodinou a dětmi na obvodním úřadě je informováno o každém návrhu na rozvod od příslušného soudu u rodin s dětmi do osmnácti let. Dohodnou-li se rodiče navzájem o svěření dítěte do péče jednomu z nich a je rodina bezproblémová, rozhodnutí závisí na soudu. Soudu se účastní také oddělení pro práci s rodinou a dětmi. Když si soud vyžádá návrh na svěření péče o dítě k jednomu z rodičů nebo se rodiče nedokážou dohodnout, jsou následovně zjišťovány podmínky v rodině. Nyní je nutný rozhovor s matkou, otcem, ale také dítětem. Zajištěn je psychologem nebo sociálním pracovníkem zpravidla místního obvodního úřadu. Dalšího soudu o rozvod manželství, který následuje, se již sociální pracovník neúčastní, ani není informován o výsledcích rozvodového stání.
1. 6
Střídavá péče, společná péče Pojmy střídavá či společná péče jsou v České republice spíše novějšími pojmy a
zaslouženě se jim dostává víc a víc pozornosti, ale i využití v praxi. V minulosti byly děti svěřovány do péče jednoho z rodičů, ale většina z nich samozřejmě toužila po přítomnosti také druhého rodiče. Problém nebyl pouze pro dítě, ale také pro mnohé rodiče, kteří toužili po možnosti stýkat se svými dětmi i nad rámec soudem stanovených návštěv. Nejčastěji byly děti svěřovány matce, přibližně 90%. Např. v roce 1990 bylo 32631 dětí svěřeno matce a pouze 2087 otci. Z uvedeného důvodu byl zaveden status střídavé, společné péče, který je uznávaným modelem péče ve více než třiceti státech světa. Více než polovina z nich jej ve svých právních předpisech při splnění určitých podmínek preferuje. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších změn provedených zákonem č. 259/2008 Sb., paragraf 26, odstavec 2.:
34 „Zákon o rodině č. §26 (2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.“ Je-li dohodnuta střídavá péče, je striktně určeno časové období, kdy je dítě v péči jednoho či druhého z rodičů. Současně jsou soudem vymezena práva a povinnosti obou rodičů. Časové intervaly jsou různé, od dnů, přes týdny až po měsíce. Nejvíce pozitivních poznatků a zkušeností ze soudní praxe jsou měsíční střídavé výchovy. Souvislost je také s dávkami státní sociální podpory, jestliže má rodina na jejich poskytnutí nárok. Mým názorem je, že nejlepším intervalem jsou týdny. Znám několik rodin, ve kterých se tato střídavá péče mění právě po týdnu, a jsou vidět pozitivní výsledky. Nutné je ovšem podotknout, že v těchto několika případech žijí rodiče ve stejném městě, tedy mohou děti chodit do stejné školy, navštěvovat stejné kroužky, atd. Střídavá péče nesmí být ústupkem rodičovské rivality, nýbrž by měla být vyjádřením kvalitního vztahu rodičů k dítěti a naopak. Jiným pojmem je „společná péče“. Mnoho rodičů žije po rozvodu ve společné domácnosti, domě nebo uhrazují společně část svých potřeb a zejména pečují o své nezletilé dítě. Některý z nich například zajišťuje volno-časové aktivity, školní potřeby druhý zase doučování apod. Společným rozpočtem zajišťují materiální potřeby, jako je vaření, úklid, praní atd. Rodiče se podílí nejen na fyzickém zajištění dětí, ale také společně rozhodují o záležitostech týkajících se dítěte, jako je rozhodnutí, zda bude dítě chodit do kroužku, na jakou půjde střední školu apod. U společné péče tedy není nutné ji rozdělovat právně a odebrat jednomu rodiči odpovědnost, když vlastně plní oba svou výchovnou funkci. Kladnou stránkou společné péče je nejen pocit odpovědnosti rodičů, jejich opravdový zájem o dítě, ale také jistota dítěte, že žije v úplné rodině a vyjímá se období, kdy jsou děti mnohdy odloučeny od jednoho z rodičů. Pro střídavou a společnou péči je důležité splnění základních podmínek, které pomohou k vyloučení pozdějších neshod, nebo naopak zajistí dobré fungování zvoleného režimu ve výchově dětí. Pokud je při střídavé péči vzdálenost mezi místy, kde rodiče žijí příliš velká, ale také když rodiče mezi sebou nemají vyřešené osobní spory, související přímo nebo nepřímo s příčinami vedoucími k rozpadu manželství či snad jejich vzájemný konflikt trvá doposud. Jsou-li děti využity jako prostředníci,
35 zprostředkovatelé a v nejhorším případě nástrojem konfliktu k ventilaci zášti, nenávisti atd., by společná či střídavá péče neměla připadat vůbec v úvahu. Domnívám se, že tyto dysfunkční vztahy, které neustále stresují a zatěžují nežádoucím způsobem psychiku dítěte, by měly být důvodem soudního zákazu pro oba typy výchovy. Jako samozřejmost považuji, že nejen rodiče, ale také děti (dle jejich věku) se střídavou či společnou péčí souhlasí a oba rodiče jsou schopni tuto péči zajistit. Střídavá, společná péče podle Warshaka nejlépe funguje pokud: -
oba z rodičů jsou přesvědčeni, že ten druhý je pro dítě důležitý
-
oba z rodičů jsou přesvědčeni, že ten druhý je také dobrý rodič
-
rodiče žijí blízko sebe – v případě střídavé péče
-
děti navštěvují stejnou školu, věnují se shodným aktivitám, mají možnost stýkat se stejným okruhem přátel
-
děti chtějí takovou péči – souhlasí s ní (dle věku)
-
rodiče jsou schopni po vzájemné dohodě plnit své finanční závazky
-
rodiče spolu kooperují
-
rodiče jsou flexibilní
-
rodiče mají slušnou úroveň komunikace
-
rodiče nezapojují děti do svých konfliktů.
Stejně jako u mediace, také u střídavé či společné péče se nesmí zapomínat na názor dítěte, kterému by měla být dána náležitá váha (Úmluva o právech dítěte).
1.6. 1 Společná péče z pohledu muže Pro zjednodušení používám v dalších dvou kapitolách pouze termín společná péče, ale samozřejmě platí i pro péči střídavou. „Muži, kteří prožili obojí postavení, tj. jako rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno a rodiče se společnou péčí, souhlasně vypovídají, že společná fyzická péče je velmi rozdílná zkušenost ve srovnání s tím, vidí-li své dítě každý druhý víkend. Více času umožňuje kvalitativní změnu ve vztahu rodič – dítě. Muži, kteří mají společnou péči, stejně jako ti, kteří mají výhradní péči, se těší skutečné důvěře a
36 prožívají se svými dětmi opravdovou blízkost, ke které může dojít jen při společném soužití. Jsou spolu propojeni nikoliv filmy a pizzou, nýbrž rytmem denních rutinních činností, zvyky, vyjednáváním a přizpůsobováním se, teprve to všechno dohromady přináší člověku pocit, že toho druhého skutečně „zná“. “20 Poznání dítěte je v tomto případě mnohostranné, otec se ocitá v situacích, kdy má dítě radost, je smutné, prožívá chvíle smutku, hněvu, zahanbenosti, vzrušení, respektive v běžných denních situacích, které nás potkávají. Je tedy pro něj mnohem snadnější poznat, kdy k takovýmto stavům dochází, proto může být dítěti mnohem lépe nápomocen v krizových situacích. Spontánní rozhovory, vyjádření citů přichází v neočekávaných okamžicích a není možné je předem naplánovat jako tradiční uspořádání dvakrát měsíčně. Společná péče rodičům přináší nejen zodpovědnost a práci, ale také odměny a práva. Rodič se společnou péčí musí vynaložit mnohem více energie, dětem věnovat více času, ale díky tomu získává příležitost s nimi prožívat radosti a starosti, vidět jejich pokroky v jeho vývoji a pomáhat mu s nimi. Společná péče přináší velmi mnoho lásky a porozumění, ale ne všichni otcové se chtějí těmto povinnostem věnovat a především se jim podřídit. Pouze někteří jsou toho schopni, ovšem zvolí-li si tuto společnou péči, většinou rozhodnutí nelitují.
Společná péče z pohledu ženy
1.6. 2
Společná péče je pro matku přínosem nejen materiální, ale také psychickou pomocí. Dalším přínosem pro matku je také větší množství volného času, který je pro ni velmi potřebný například při časově náročném zaměstnání nebo při studiu, například při rozšíření kvalifikace v povolání, o kterém při takovémto uspořádání může matka uvažovat. „Společná fyzická péče slibuje matce pomoc s každodenními úkoly při péči o děti a jejich výchově. Její bývalý manžel se na péči podílí různými způsoby: zaveze děti autem, ukázní je, uklidní, nakoupí a dohlíží na věci, které s výchovou souvisejí. Matka
20
WARSHAK, R. A.:Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál 1996, str. 150.
37 má možnost na chvíli vystoupit z kolotoče rodičovství na plný úvazek. Když se děti vrátí do jejího domova, má na ně více energie a může jim věnovat plnou pozornost, která je pro vyvíjející se děti takřka životodárná.“21 V době manželství mají oba rodiče zodpovědnost na zdraví, vzdělání a celkové životní úrovni svých dětí. Závazky by měly pro otce trvat i po rozvodu. Některé matky považují naopak spoluodpovědnost za negativní stránku společné péče. Ztrácí jednostranné rozhodování o škole dítěte, jeho lékaři, zapojení do náboženského života apod. Může se stát, že nastanou komplikace a následné hádky mezi matkou a otcem, do kterých s největší pravděpodobností budou zataženy také děti, tím společná péče ztrácí na účinnosti. Je velmi důležité posoudit, zda je společná péče vhodná či nikoliv. Zmíněného uspořádání se žena může obávat, a to z důvodu častého kontaktu s bývalým manželem. Pokud byl proti rozvodu, mohl by být pohled na společnou péči zkreslený a mohl by na ní pohlížet jako na příležitost kontaktu s dřívější manželkou. Mnoho odborníků má stejný názor, ale vědecké výzkumy říkají, že jde o velmi malou část.
1. 7
Sociální pracovník a jeho postavení v řízení o rozvod manželství V současné době se ochranou dětí zabývají okresní úřady. Právní úpravu sociální
ochrany dětí nalezneme především v Listině základních práv a svobod. V článku 32 je rodičovství a rodina pod ochranou zákona, především je zde zdůrazněno, že musí být zaručena zvláštní ochrana dětí a mladistvých. Stejná práva mají děti narozená v manželství i mimo ně. Ale také rodiče pečující o dítě mají právo na pomoc státu. „Náš právní řád svěřil ochranu zájmů dětí soustavě orgánů států, především stěžejním článkům – soudům a okresním úřadům. Na úrovni okresního úřadu je orgánem péče o rodinu a děti specializovaný útvar, do jehož působnosti náleží sociálně právní ochrana dětí, která spočívá zejména: v poskytování výchovných a poradenských služeb ve výkonu opatrovnictví nezletilým dětem v poskytování hmotné pomoci nezaopatřeným dětem a jejich rodičům.“22
21
WARSHAK, R. A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál 1996, str. 154 BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: NLN, 1996, str. 89. 22
38 Zákon o rodině § 37 odstavec 1: „Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jdeli o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.“ Zmíněný zákon je velmi důležitý také v případě dojde-li ke střetu na opatrovnickém soudě, který má rozhodnout, komu bude dítě svěřeno po rozvodu do péče (mnohdy i před rozvodem), současně jaké bude druhému rodiči stanoveno výživné. Pokud nejsou rodiče schopni domluvit se na styku rodiče s dítětem, taktéž zmíněnou situaci upravuje soud. Zákon o rodině § 37 odstavec 2: „Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí (dále jen "orgán sociálně-právní ochrany dětí“).“ Zákon o rodině rozeznává dva druhy opatrovníků, kterými jsou tzv. kolizní opatrovník, ten je ustanoven soudem z důvodu určení výchovy a výživy nezletilého dítěte. Druhý typ vychovává, zastupuje a spravuje majetek nezletilého dítěte na místě jeho rodičů. Uvedený právní vztah většinou trvá delší dobu. „Jakmile soud dítěti opatrovníka ustanoví, stává se tím opatrovník účastníkem řízení s právy a povinnostmi z toho vyplývajícími (například právo nahlížet do soudního spisu, právo podávat opravné prostředky, povinnost dostavovat se k soudnímu jednání, povinnost označit důkazní prostředky). Funkce opatrovníka skončí, jakmile právní věc, pro kterou byl ustanoven, bude skončena, přičemž soud nemusí toto opatrovnictví rušit zvláštním rozhodnutím.“23 Sociální pracovník je odborný specializovaný pracovník sociálního referátu, který řeší zejména: - situaci dítěte narozeného mimo manželství, včetně pomoci matce dítěte narozeného mimo manželství 23
BAKALÁŘ, Eduard, NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: NLN, 1996, str. 92
39 - zastupování dětí, které nemohou zastoupit rodiče - problémy dětí z neúplné rodiny - není-li o dítě dostatečně pečováno, zneužívání dětí, jejich zanedbávání či týrání - náhradní rodinnou péči - hmotnou situaci rodiny s nezaopatřenými dětmi - ostatní účelnou pomoc dětem. Sociální pracovník v rámci péče zajišťuje vedení evidence v agendě péče o rodinu a děti, provádí šetření v rodině, okolí dítěte, jako je jeho bydliště, škola, jiná školská či zdravotnická zařízení, nevyjímaje spolupráci s dalšími státními orgány, obecními úřady. Jeho úkolem je navrhnout soudu předběžné opatření o umístění nezletilého dítěte do náhradní výchovy. Je-li soudem požádáno, podává zprávy o výchovných poměrech nezletilých dětí. Navrhuje a provádí výchovná opatření, sleduje jejich účinnost, zastupuje nezletilé děti u soudu v postavení opatrovníka. Může poskytnout poradenskou pomoc rodičům, dětem, těhotným ženám v obtížných rodinných, sociálních, ale i osobních situacích. Dále v případě nutnosti podává návrhy na zahájení trestního stíhání rodičů, popř. osob, které odpovídají za výchovu dítěte, u kterých je podezření na spáchání trestného činu proti dítěti. Zastupuje dítě (poškozené) v trestním řízení. Podává návrhy na zahájení soudního řízení, k zjištění otcovství nezletilého dítěte. Navrhuje a vyřizuje dávky sociální péče. Jeho spolupráce je také značná se zařízeními, ve kterých se vykonává ústavní péče. Vede záznamy o občanech vhodných stát se osvojiteli a pěstouny. Vyhledává ohrožené děti, podává návrhy na zahájení soudního řízení ve věcech ústavní výchovy, zbavení či omezení rodičovských práv. Zprostředkovává pomoc odborných poradenských, zdravotnických a dalších pracovišť. Sleduje vývoj dětí, které byly svěřeny do péče jiným občanům než rodičům. Spolupracuje s ministerstvem práce a sociálních věcí. Podílí se na organizování výchovně-poradenských kurzů pro rodiny s dětmi a pěstounské rodiny. Dále zpracovává statistické údaje za svěřenou agendu, sleduje aktuální právní předpisy souvisejícími se sociálně právní ochranou dítěte, apod.
40 Do záznamu z komplexního šetření sociální situace se zahrnují: - osobní údaje - struktura rodiny (rodina úplná, neúplná, rozšířená …) - ekonomické poměry - bytové poměry - hygienické poměry - výchovné poměry - vývoj dětí (fyzická, psychická i zdravotní stránka) - společné soužití rodiny - jiné sociální vztahy (vliv rodiny na dítě či rodinu, vliv party na dítě atd.). Shrneme-li výše uvedené informace, dalo by se říci, že sociální pracovník vypracuje zprávu na základě šetření, která obsahuje nejen zjištěné skutečnosti, zaznamenává do ní také své vlastní návrhy na možnost řešení situace. Záznam z šetření se sepisuje do připraveného formuláře. Od sociálního pracovníka lze tedy v rámci rozvodové problematiky očekávat jednání s rodiči, pokud mají oba zájem mít své dítě v péči a není možná společná či střídavá péče. Navrhuje vhodnějšího rodiče, kterému má být dítě svěřeno. Posudky jsou zpravidla také z oborů psychologie a psychiatrie. Dovolují-li to okolnosti, hovoří také s nezletilými dětmi, které mají právo vyjádřit se k této situaci.
Jeho návrhem je
současně výše výživného, které určuje na základě potřeb dítěte. Samozřejmě s přihlédnutím na možnosti a schopnosti rodiče, který nemá dítě v péči. Může rodině zprostředkovat odbornou pomoc, jako je rodinná poradna, mediace, vyšetření dítěte v pedagogicko-psychologické poradně, či psychologická pomoc. Je-li jedním rodičem bráněno druhému stýkat se s dítětem, úkolem sociálního pracovníka je dosáhnout nápravy. Provádí šetření v rodině a může udělit napomenutí rodiči, dítěti aj. Podává návrh nařízení dohledu nad výchovu dítěte a současně tento dohled následně provádí.
41
1. 8
Potíže dětí při rozvodu a možnosti, jak jim pomoci vyrovnat se
s novou životní situací Jak jsem již v předchozích kapitolách zmiňovala, období rozvodu a také poté, je pro dítě velmi obtížné a rodiče si nepřipouští závažnost. Proto je dle mého názoru nedílnou součástí rozvodu a po rozvodovém období pomoc dítěti v této velmi těžké situaci velmi důležitá. Prvotně by měl především rodič dbát na dobro svého dítěte a neutápět se do svých problémů, které jsou samozřejmě podstatou rozvodu. Velmi často se stává, že si ani rodič nevšimne, že má dítě nějaký problém, neboť je sám uzavřen do problémů svých. Naopak si rodiče děti berou jako nástroj k hádkám a docílení vlastních požadavků na partnera. Rodič se může domnívat, že právě dítě je důvodem jeho rozvratu ve vztahu, hází na něj vinu a tím ho o to více psychicky trápí. Zmíněné situace se naštěstí stávají méně často. Ovšem utrpení dítěte si rodič povšimnout nemusí mnohem častěji. O dítě by se mělo zajímat i další okolí, kterým je především předškolní a školní zařízení. Respektive pedagogové, kteří s dětmi tráví velkou spoustu času, a proto si mohou všimnout zvláštního chování dítěte. Je-li dítě rozvodem či obdobím po rozvodu zasaženo natolik, že potřebuje odbornou psychologickou pomoc, mohou o ni nejen rodiče požádat v pedagogickopsychologické poradně. „Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) jsou bezesporu mezi veřejností nejznámějším typem poradenského zařízení zaměřeného na problematiku výchovy i školního vzdělávání dětí a mládeže.“24 Jak uvádí Libor Novosad, PPP jsou velmi známé, ale ne vždy si rodiče uvědomí, že by měli s dítětem navštívit tuto poradnu, i když nemá žádné potíže se školním výkonem, ale pouze potíže psychické.
24
NOVOSAD, Libor, Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, s.r.o., 2000, str. 101
42 „O konzultaci, resp. vyšetření v PPP mohou požádat rodiče nebo zákonní zástupci dítěte, sám mladiství (starší 15 let), může je doporučit či o něj požádat příslušný pedagog (nejčastěji výchovný poradce, ředitel školy, ev. i třídní učitel nebo učitelka MŠ) a ošetřující lékař. Protože však zpravidla jde o vyšetření nezletilé osoby, musí rodiče nebo zákonní zástupci klienta vyslovit s vyšetřením souhlas, což někdy nebývá snadné kvůli některým mezi rodičovskou veřejností dosud panujícím zkresleným představám a názorům.“25 V praxi
se
opravdu
setkáváme
s odporem
k vyšetření
v pedagogicko-
psychologické poradně, neboť rodiče mají mnohdy názor, že nebudou z dítěte dělat tzv. „blbečka“. Edward Teyber o dětech mladšího školního věku uvádí: „Zdá se, že pro šesti až osmileté děti je rozvod mimořádně obtížný, přičemž v tomto věku jím mohou chlapci trpět více než dívky. Primární reakcí těchto dětí je smutek. Kromě něj se u nich projevuje plačtivost, někdy velmi nápadná. Obvykle touží po rodiči, který odešel. Chlapci často silně postrádají otce. Děti v tomto věku mají navíc sklon věřit, že je odcházející rodič odmítl. Tento pocit odmítnutí a nehodnosti být milován má za následek sníženou sebeúctu, depresi a nezřídka i prudké zhoršení školního prospěchu. Děti se trápí kvůli rodičům, mají potíže s pozorností, snaží se rozvodu zabránit a obnovit rodinu.“26 Osobně jsem se setkala s rozvádějícími se rodiči, kteří i přes všechny snahy nedokázali dítěti poskytnout útěchu, respektive na tom bylo dítě velmi psychicky špatně. Nepodstupovalo přehnané hádky, naopak se oba rodiče snažili poskytnout mu vzájemně oporu, ale dítě se s touto situací nedokázalo vyrovnat. Navíc to byl chlapec, který ve věku 7 - 8 let potřeboval přítomnost otce, která v rozvodovém období a po rozvodu nebyla tak často možná. Žil s matkou, která po návrhu třídní učitelky chtěla s chlapcem navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, neboť se domnívala, že by to chlapci mohlo pomoci. Otec však naprosto nesouhlasil kvůli jeho představě, že bude chlapec veden, jako tzv. „psychicky labilní“. Vzhledem k tomu, že matka se vždy dovolovala manžela o veškerých činnostech, které s dítětem podnikala, poradnu nenavštívila. 25 26
NOVOSAD, Libor, Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, s.r.o., 2000, str. 101 TEYBER, Edward, Děti a rozvod. Praha: Návrat domů, 2007, str. 13, 14
43 Chlapec měl postupně problémy větší, navíc si oba rodiče našli nového partnera a on jejich přítomnost nesl velmi zvláštně. Partnera matky přijal bez jakýchkoliv větších problémů, naopak vypadalo, že mu pomáhá v jeho psychických potížích. Naopak novou partnerku otce nepřijal a nechtěl ho navštěvovat. Postupně se vše vyhrotilo natolik, že chlapec od plačtivosti přešel k neustálému vymýšlení různých zranění, aby se stal pozorností celého okolí. Psychické potíže vzrůstali do zdravotních potíží typu neschopnost dýchat, zvracení, neustálé zdravotní problémy, které byly očividně vymyšlené. Když se tato situace stále zhoršovala, třídní učitelka naléhala na oba rodiče, k čemuž se nakonec přidala i pediatrička chlapce a nakonec byl v PPP vyšetřen. Po několika návštěvách PPP se podařilo chlapci alespoň částečně pomoci. V počátku měl pocity ztráty otce, což v tomto věku je pochopitelné, neboť děti potřebují rodiče stejného pohlaví. Cítil se méněcenný, domníval se, že ho otec zaměnil za novou partnerku a jeho láska již není taková, jako byla před tím. Nejdříve se snažil být dokonalý, mít skvělé výsledky ve škole, což byla opačná reakce, než často u dětí bývá. Mnohdy jsou spíše školní výkony horší, než byly doposud. Ale psychické potíže ho tzv. převálcovaly. Naštěstí u chlapce vše dobře dopadlo, nejen díky PPP, ale také dospívání vše mnohem lépe zvládl a nyní se těší dobrému zdraví a vztahu s oběma rodiči a jejich partnery. Osobně jsem se setkala spíše se situacemi, kdy dítě má potíže v období krize rodičů, rozvodu a bezprostředně po něm. Poté se situace většinou srovná a dítě si tzv. zvykne. Někdy může vše trvat velmi dlouho a mít také následky na budoucí vztahy v dospělosti, což se netýká mé diplomové práce, proto se nebudu o tomto problému nyní více zmiňovat. Edward Teyber ve své knize také uvádí: „Pamatujte si: dítěti nezpůsobuje problémy samotný rozvod, nýbrž způsob, jakým rodiče reagují na chování dítěte, a také kvalita rodičovství.“27 Důležitou součásti, jak pomoci dítěti se s rozvodem vyrovnat, je předem vše vysvětlit, upozornit ho na skutečnosti a zdůraznit, že jeho maminka bude stále jeho maminka, tatínek bude stále tatínkem. Je nutné mu srozumitelně dát najevo pravidla,
27
TEYBER, Edward, Děti a rozvod. Praha: Návrat domů, 2007, str. 18
44 která budou v budoucnu fungovat a dodržovat je. Teyber se zmiňuje o tom, že se může zdát dítě jednomu partnerovi cizí, ale ono ho má stále za svého rodiče a nechápe, proč odešel. Neví, zda se s ním bude vídat, co se s ním bude dít. Proto je vysvětlení situace a všech okolností natolik důležité, především aby se nedostávalo do pocitů neznáma z budoucnosti svých blízkých. Nedílnou součástí dobrého psychického vývoje dítěte je stýkat se s oběma rodiči. Petr Šmolka a Jan Mach uvádějí o právech rodiče a dítěte, resp. o jejich vzájemném styku toto: „Ten z rodičů, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy, má právo se s ním pravidelně stýkat. Zákon dává přednost dohodě rodičů o tomto styku, která nemusí být schválena soudem. Nemohou-li se rodiče dohodnout, soud styk dítěte s druhým z rodičů upraví svým rozhodnutím. Učiní tak tehdy, vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině. Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk rodiče s dítětem může naopak omezit nebo i zakázat. Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte i s prarodiči a sourozenci. „28 Mnohdy se může stát, že jeden z rodičů nesouhlasí se stykem dítěte s druhým rodičem, což může mít na děti velký vliv, nejen momentální, ale také v budoucnosti. Z důvodu, který uvádějí autoři Šmolka a Mach, může zasáhnout soud a styk nařídit, a tím dítěti pomoci v kritické situaci, neboť samo nedokáže ovlivnit nevhodné rozhodnutí rodiče. Naopak se může stát, že je styk s jedním z rodičů z nějakého důvodu spíše více nevhodný, nyní může soud, zasáhnou opačným způsobem a kontakt zakázat. Ať už je to kterákoliv z výše uvedených možností, je zcela zřejmé, že může velmi pomoci dítěti vyrovnat se situací po rozvodu jeho rodičů. Shrneme-li tuto kapitolu, je mnoho způsobů, jak dětem pomoci vyrovnat se s rozvodem a obdobím po něm, počínaje správných přístupem a vysvětlováním rodičů, přes návrhy a zásahy pedagogů či pediatra, až po návrhy, zákazy soudu. Nejdůležitější by ovšem pro všechny tyto skupiny mělo být dobro dítěte, které ovlivní celý jeho život.
28
ŠMOLKA, P., MACH, J., Manželská a rodinná trápení. Praha: Portál, 2008, str. 141
45
B
Praktická část
1.
Výzkumné šetření
1. 1
Metody výzkumného šetření V praktické
části
mé
práce
se
zabývám
výzkumem
pomocí
polo-
standardizovaných rozhovorů s dětmi, které prožily rozvod rodičů v období, kdy jsou či byli žáky 1. stupně ZŠ. Dalšími respondenty jsou děti z úplných rodin 1. stupně ZŠ. Třetí skupinou jsou rodiče, popř. alespoň jeden z rodičů výše uvedených dětí. Čtvrtou skupinou jsou třídní učitelé výše uvedených žáků. Pro rozpoznání podstaty výše uvedených jevů jsem zvolila kvalitativní výzkum, který nejlépe objasní moje otázky. V průběhu tohoto výzkumu se také blíže seznamuji s respondenty, díky kterému se tzv. „více otevřou“, a tím získám přesnější údaje. Cíl rozhovoru byl veden pomocí předem připravených otázek a v jeho průběhu byl postupně upravován, většinou rozvíjen dle reakcí a odpovědí respondentů. Základní otázky byly zachovány, pouze upraveny dle situace u rozhovoru. Počet respondentů je natolik nízký, že jeho výsledky nelze zobecňovat na většinu populace.
1.2
Cíle výzkumného šetření Hlavní cíl mé diplomové práce je zjistit, zda má rozvod rodičů vliv na psychiku
a školní výsledky dětí na prvním stupni základních škol na okrese Blansko (Boskovice a okolí). Hlavní cíl se opírá o dílčí otázky, kterými chci zjistit: - zda učitelé 1. stupně ZŠ berou ohledy na děti v období rozvodu a jak se jim snaží pomoci - jestli u dětí 1. stupně ZŠ jsou znatelné změny chování v době rozvodu a v období, kdy jsou rodiče již rozvedeni - jaký je zájem učitelů 1. stupně ZŠ o rodinné zázemí - zda se rodiče snaží o správné rodinné a sociální zázemí dětí v době rozvodu a po něm
46 - jaká byla reakce okolí - jestli rodiče navštívili rodinnou poradnu nebo využili rodinné mediace.
Význam výzkumného šetření
1.2. 1
Výzkumné šetření by mělo přispět k motivaci pedagogů a rodičů k lepšímu přístupu k dětem v období, které nese velkou zátěž pro nevyspělou osobnost. Dítě se vyvíjí v každém období nejen fyzicky, ale především psychicky. Šetření by mohlo přiblížit situaci a tím pomoci k ulehčení práce s dětmi, která je nedílnou součástí všech pedagogů, vychovatelů, rodičů, ale i širokou veřejnost.
Postup při získávání dat
1.2. 2
Děti z rozvedených rodin pro svůj výzkum jsem vybrala podle několika kritérií. Tím nejdůležitějším je vlastní prožitek rozvodu rodičů v období studia na 1. stupni ZŠ. Dalším faktorem jsou komunikační schopnosti pro usnadnění procesu získávání dat a ochota poskytnout na toto téma rozhovor. Současně jsem se předem dohodla s rodiči, zda souhlasí s tímto rozhovorem. Křestní jména respondentů byla změněna z důvodu anonymity. Za klíčové výzkumné otázky pro interview s dětmi z rozvedených rodin jsem si stanovila: 1. Vnímaly děti počáteční neshody mezi rodiči? 2. Jaké pocity prožívaly děti v průběhu rozvodového a po-rozvodového řízení a týkaly se jich neshody mezi rodiči? 3. Kde děti hledaly útočiště v krizových situacích? 4. Svěřovaly se někomu se svými pocity a problémy? 5. Jak přijímají děti nového partnera? 6. Odcizily se děti k jednomu z rodičů? 7. Prožívaly děti strach z rozvodu rodičů?
47 Děti z úplných rodin jsem vybírala podle tří kritérií. Nejdůležitějším byla ochota rodičů a dětí rozhovor uskutečnit. Dalším faktorem se stal školní výkon – jeho změny během studia, chování a pocity ve škole (vyučování). V neposlední řadě domácí zázemí. Za klíčové výzkumné otázky pro interview s dětmi z úplných rodin jsem si stanovila: 1. Jaký mají děti prospěch ve škole? 2. Jak se ve škole cítí? 3. Co je nejvíce baví ve vyučování? 4. S kterým z rodičů plní úkoly? 5. Jak vychází s rodiči? 6. Tráví s rodiči volný čas? Za klíčové výzkumné otázky pro interview s rodiči z neúplných rodin jsem si stanovila: 1. Jsou rozvedeni, teprve se rozvádí? 2. Kolik mají dětí? 3. Snaží se rodiče o správné rodinné a sociální zázemí dětí i v době rozvodu a po něm, respektive jestli berou na děti ohled nebo jsou naopak zatahovány do hádek a využívány jako prostředek k vydírání partnera? 4. Byly děti upozorněny dostatečně předem, že se budou stěhovat ze svého domova? 5. Berou ohledy na potřeby dětí v tomto období nebo myslí především sami na sebe apod.? 6. U koho nyní děti žijí? 7. Navštěvují druhého rodiče? V jakém intervalu? 8. Jak reagovalo okolí? Získala rodina nějakou pomoc? Nebo se naopak setkali se záporným přístupem? Popř. rodiče navštívili rodinnou poradnu či využili rodinné mediace? 9. Požádala o rozvod matka či otec, jaká byla délka rozvodu? 10. Byla rodině následně poskytnuta nějaká pomoc, či situaci zvládli sami? 11. Jsou rodiče po rozvodu schopni komunikovat, domluvit se na důležitých věcech týkajících se jejich dětí?
48 Za klíčové výzkumné otázky pro interview s třídními učitelkami dětí z neúplných rodin jsem si stanovila: 1. Zajímají se učitelé 1. stupně ZŠ o rodinnou situaci? 2. Všimli si změn v chování u dítěte v období rozvodu jeho rodičů? 3. Zaznamenali učitelé změnu ve školním výkonu/prospěchu žáků v období rozvodu či bezprostředně po něm, popř. již před tímto krizovým období? 4. Od koho se o situaci dověděli? 5. Myslí si učitelé, že je možné v tomto období těmto dětem pomoci? 6. Pomáhají dětem v období rozvodu? Za klíčové výzkumné otázky pro interview s třídními učitelkami dětí z úplných rodin jsem si stanovila: 1. Zajímají se učitelé na 1. stupni ZŠ o rodinnou situaci? 2. Jaké je chování těchto dětí? Mění se či je stálé? 3. Jaké má podle třídního učitele dítě rodinné zázemí? 4. Mají dobré vztahy se spolužáky? 5. Jaký je jejich školní výkon? Stálý, zhoršující se, zlepšuje se? 6. Pokud není v rodině něco v pořádku, řeší třídní učitelé tuto situaci, popř. jak?
Sběr dat jsem zrealizovala v měsících listopad, prosinec 2011 a únor 2012. Rozhovory jsem zaznamenávala pomocí hlasové nahrávky. Respondenty jsem předem upozornila, také byli seznámeni s tím, že jména jsem změnila, uvedená data budou naprosto anonymní. Tyto záznamy jsem později přepsala do textové podoby a jsou součástí v přílohové části diplomové práce. Rozhovor v počátku obsahoval obecné otázky, které objasňovaly známé údaje o věku dítěte, sourozencích, ročník či situaci rodiny (rozvedení rodiče atd.). Pro každou skupinu respondentů jsem připravila otázky jiné.
49
Výzkumný soubor – charakteristika
1.2. 3
Výzkumný soubor obsahuje celkem dvacet čtyři respondentů, které dělím pro větší přehlednost do šesti skupin. První skupinou jsou děti z rozvedených či rozpadlých rodin, což bylo také mým hlavním kritériem pro jejich výběr, ale také především ochota o problému hovořit a svolení zákonného zástupce s rozhovorem. Další skupina jsou žáci z úplných rodin, při čemž jsem si u této skupiny stanovila úplnost rodiny, sdílnost dětí a povolení rodičů s rozhovorem. Třetí skupinou je jeden z rodičů dětí z rozvedených rodin, kde samozřejmě je hlavní kritérium pro výběr zřejmé. Čtvrtou skupinou je jeden z rodičů dětí z rodin úplných, kde jsem se pokusila zaměřit na dvě rodiny problémové a dvě bezproblémové, ovšem všechny čtyři rodiny jsou úplné. Pátou a šestou skupinu jsem zvolila na základě výběru žáků výše uvedených a také ochotu učitelek o těchto žácích mluvit. Ke všem rozhovorům, které se dětí týkaly, jsem dostala svolení od rodičů, přičemž jsem zachovala anonymitu, o které jsem se již dříve zmiňovala. Rozhovory s dětmi byly velmi těžké, neboť jsem se musela ptát s obezřetností, abych je nějakým způsobem neranila. Všechny tyto rodiny a žáky znám již delší dobu, nejen ze školního, ale také ze soukromého prostředí, což mne také vedlo k jejich výběru. V úvodu rozhovorů jsem použila otázky obecné, dalšími otázkami jsem se zaměřila na dané téma. U dětí jsem hovořila také o záležitostech, které se rozvodu netýkají, aby se necítily nepříjemně. Ptala jsem se například, co je baví ve škole, jaké mají záliby, o jejich kamarádech apod. U učitelek byly otázky zaměřeny především na žáky, jejich prospěch, chování, názor na rodinné zázemí. V neposlední řadě jsem položila otázku, zda je možné pomoci těmto dětem v takto náročné situaci ze strany třídního učitele, popř. školy. Rozdělení respondentů: 1. Děti z rozvedených rodin 2. Děti z úplných rodin 3. Rodiče dětí z rozvedených rodin 4. Rodiče dětí z úplných rodin
50 5. Třídní učitelky dětí z rozvedených rodin 6. Třídní učitelky dětí z úplných rodin
Pro svůj výzkum jsem si určila tyto respondenty z okresu Blansko (Boskovicko) a rozdělila je do dvou skupin: Skupina – nastal rozvod
Respondenti
Děti z rozvedených rodin
Zuzka
Petr
Denis
Šarlota
Rodiče dětí rozvedených
Jaroslav
Martina
Dagmar
Jana
Mgr. Petra
Mgr. Lenka
Mgr. Jitka
Mgr. Ivana
rodin Třídní učitelky dětí z rozvedených rodin Celkem:
12 respondentů
Skupina – úplná rodina
Respondenti
Dětí z úplných rodin
Vítek
Jáchym
Valentýna
Richard
Rodiče dětí z úplných
Helena
Sabina
Zita
Klára
Třídní učitelky dětí
Mgr.
Mgr. Jana
Mgr.
Mgr. Renata
z úplných rodin
Drahomíra
Celkem:
12 respondentů
rodin
Sabina
51
1.2. 4.
Profily respondentů
1.2. 4. 1 Profily respondentů, u kterých v období studia 1. stupně ZŠ proběhl rozvod rodičů
Respondent
Respondent
Dítě
Věk
Sourozenci
Ročník
V péči
Rodič
Učitel
Zuzka
9 let
jedináček
3.
střídavá
Jaroslav
Mgr. Petra
péče Denis
10 let
sestra 22 let
4.
matky
Dagmar
Mgr. Jitka
Petr
9 let
sestra 3 roky
3.
matky
Martina
Mgr. Lenka
Šarlota
nyní 15 let
jedináček
při rozvodu
nyní 9.
matky
Jana
Mgr. Marie
při rozvodu 2.
8 let
1.2. 4. 2 Profily respondentů z úplných rodin - 1. stupeň ZŠ Respondent
Respondent
Dítě
Věk
Sourozenci
Ročník
Rodina
Rodič
Učitel
Valentýna
9 let
tři sestry
3.
téměř
Zita
Mgr.
Richard
Vojta
10 let
8 let
nefunkční
Sabina
velmi špatně Klára
Mgr.
(5 a 16 let)
funkční
Renata
dvě
funkční
Dva bratři
4.
sestry 2.
Helena
Drahomíra
(19 a 20) Jáchym
8 let
bratr (3 a půl roku)
Mgr.
2.
plně funkční
Sabina
Mgr. Jana
52
1.2. 5 Struktura rozhovoru Jak jsem již výše uvedla, pro polo-standardizovaný rozhovor jsem měla připravenou osnovu několika otázek, které byly v průběhu rozhovoru upravovány a doplněny. Základní otázky pro děti z rozvedených rodin jsem si stanovila takto: 1. Kolik ti je let? 2. Máš nějaké sourozence? 3. Bydlí s tebou? 4. Chodíš ráda do školy? 5. Jaký předmět tě nejvíce baví? 6. Jaké jsi měla vysvědčení? 7. Můžu se tě zeptat na tvoje rodiče? 8. Žijete spolu jako jedna rodina? 9. Jsou tvoji rodiče rozvedeni? 10. S kým nyní bydlíš? 11. Kolik času trávíš s matkou, kolik s otcem? 12. Jak je to dlouho, co žijete takto odděleně? 13. Poznal/a jsi, že není mezi rodiči něco v pořádku? …… Jak? 14. Kdo ti řekl, že se maminka s tatínkem budou rozvádět? 15. Bylo to pro tebe nepříjemné? Co ti připadalo nejvíce nepříjemné? 16. Řekla jsi to někomu? Komu? 17. Mohl/a sis vybrat, s kým bys chtěl/a bydlet? 18. Chodíte jako rodina společně na výlety nebo do kina? 19. Máš nějaké kamarády/ky? 20. Jaké máš největší přání? Základní otázky pro rodiče dětí z rozvedených rodin jsem si stanovila takto: 1. Kolik je vám roků? 2. Jaké máte povolání? 3. Kolik máte dětí? 4. Jste rozvedeni? 5. Kdy se to stalo?
53 6. Jaké problémy vedly k vašemu rozvodu? 7. Jak na váš rozvod reagovalo vaše dítě? 8. Změnily se výsledky vašeho dítěte v tomto období? 9. Změnilo se chování vašeho dítěte v tomto období? 10. Jak vaše dítě na rozvod reagovalo? 11. Snažili jste se problémy s exmanželem řešit, např. v manželské poradně? 12. Co jste dělali pro to, aby váš vztah nedopadl rozvodem? 13. Kdo požádal o rozvod? 14. Ptali jste se vašeho dítěte, s kým chce bydlet po rozvodu? 15. Setkáváte se společně /vy-váš bývalý partner-dítě/? 16. Jak jste nesl/a období, když jste se rozváděli? 17. Řekli jste vašemu dítěti předem, že se budete stěhovat nebo jste to udělala tzv. ze dne na den? 18. Jak často navštěvuje vaše dítě druhého rodiče? 19. Docházelo v průběhu rozvodu mezi vámi a manželem k větším hádkám, než dříve? 20. Jak se vám daří nyní? 21. Obrátil/a jste se na nějakou organizaci, aby vám pomohla překonat těžké období rozvodu? 22. Jaký máte nyní vztah s bývalým partnerem, dokážete se dohodnout ohledně trávení volného času s vaším dítětem, na jeho výchově atd. 23. Jak na váš rozvod reagovalo okolí? Základní otázky pro třídní učitelky dětí z rozvedených rodin jsem si stanovila takto: 1. Kolik je vám roků? 2. Jaké je délka vaší praxe? 3. Jaká/ý je (konkrétní jméno dítěte)? 4. Má ve třídě kamarády? 5. Víte o tom, že se jeho rodiče rozvedli? 6. Změnil/a se (jméno dítěte) v tomto období? 7. Jak jste na to reagovala vy? 8. Kdy jste začala pozorovat, že se změnil? 9. Co vám jeho matka/otec řek/la? 10. Mluvila jste o rozvodu s oběma rodiči dítěte?
54 11. Zhoršil/a se, když se jeho/její rodiče rozváděli? 12. Jaký/jaká je (jméno dítěte) teď? 13. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla dětem nějak pomoci v této náročné situaci? 14. Pokud se změní jejich chování či prospěch v období rozvodu, tolerujete to? 15. Pokud ano, jak? Základní otázky pro děti z úplných rodin jsem si stanovila takto: 1. Kolik ti je let? 2. Máš nějaké sourozence? 3. Chodíš rád do školy? 4. Jaký předmět tě nejvíce baví? 5. Co máš nejraději na tomto předmětu? 6. Jaké jsi měl vysvědčení v pololetí? 7. Byl jsi spokojený se svými známkami? 8. S kým si připravuješ úkoly a pomůcky do školy? 9. Máš nějaké mimoškolní záliby, koníčky? 10. Máš i jiné mimoškolní koníčky? 11. Jsou tvoji rodiče rozvedeni nebo se rozvádí? 12. Kdo ti řekl, že se budou rodiče rozvádět? 13. Mohl/a sis vybrat s kým budeš bydlet po rozvodu tvých rodičů? 14. Řekli ti rodiče předem, že se budete stěhovat (bude stěhovat od vás jeden z rodičů) 15. Jak často se vidíme s mámou/tátou a co děláte společně s mámou a tátou ve volném čase? 16. Vyhovuje ti nový partner mámy/táty? 17. Jezdíte na výlety nebo na nějaké akce se školou? 18. A co kamarádi nebo kamarádky ve škole? Máš tam nějaké? 19. Jaké máš největší přání?
55 Základní otázky pro třídní učitele dětí z úplných rodin jsem si stanovila takto: 1. Kolik je vám roků? 2. Jaké je vaše povolání? 3. Kolik máte dětí? 4. Žijete v úplné rodině? 5. Rozumí si s oběma rodiči? 6. Jak to jde vašemu dítěti ve škole? 7. S kým se připravuje do školy? 8. Myslíte si, že se vašemu dítěti ve škole líbí? Chodí tam rád/a?
Základní otázky pro třídní učitele dětí z úplných rodin jsem si stanovila takto: 1. Kolik je vám roků? 2. Jaká je délka vaší praxe? 3. Jaká/ý je (jméno dítěte)? 4. Spolupracujete s rodiči? Jaká je s nimi komunikace? 5. Myslíte, že se cítí ve škole dobře? V případě problémové rodiny jsem otázky rozvíjela mnohem více, jak u rodiče, tak u třídní učitelky.
56
2.
Kvalitativní část výzkumu „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledku se
nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace. Může to být výzkum týkající se života lidí, příběhů, chování, ale také chodu organizací, společenských
hnutí
nebo
vzájemných
vztahů.
Některé
z údajů
mohou
být
kvantifikovány, jako jsou například údaje ze sčítání lidu, ale analýza samotná je kvalitativní.“29
2. 1
Otevřené kódování Strauss, A., Corbinová, uvádí tuto definici:
„Otevřené kódování: proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání, konceptualizace a kategorizace údajů.“30 Kategorizací je pak myšleno seskupování pojmů, které se zdají příslušet stejnému jevu. Jednotlivé kategorie vycházejí z otázek použitých v rozhovoru, které se týkají podobného jevu. V rámci mého kvalitativního výzkumu bylo provedeno celkem dvacet čtyři rozhovorů. Rozhovory jsou analyzovány pomocí otevřeného kódování. Každá z kategorií je založena na pojmech, ve kterých respondenti hovoří shodně nebo alespoň podobným způsobem. Jsou tedy stěžejními pro analýzu v rámci otevřeného kódování. Všem těmto pojmům přiřazuji patřičný dimenzionální rozsah. Věnuji se také vlastnímu výkladu daného pojmu, doplněného vhodnými komentáři z uskutečněných rozhovorů.
29
Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999, s. 10 30
Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999, s. 42
57
2. 1. 1 a) analýza získaných dat – otevřené kódování – děti Analýzou výzkumného šetření vedeného s dětmi z rozvedených rodin vyvstaly tyto kategorie: Hádky, křik a strach Chci oba rodiče, aneb budu s mamkou nebo s taťkem Bez podpory a vysvětlení rodičů se nemohou děti cítit lépe Péče rodičů z úplných rodin, aneb jak se mi máta a táta věnují V rozhovorech se respondenti shodují v několika pojmech, které pro mne byly stěžejní pro analýzu v rámci otevřeného kódování. Všem těmto pojmům přiřazuji patřičný dimenzionální rozsah. Věnuji se také vlastnímu výkladu daného pojmu, doplněného vhodnými komentáři z uskutečněných rozhovorů.
2. 1. 1. 1
Kategorie č. 1 - Hádky, křik a strach
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Hádky a křik
časté
Strach
velký
Škola
velmi důležitá
Pojem hádky a křik je stěžejní pro tuto kategorii, ze kterého vyplývají pocity dítěte. Rozvod většinou předchází křik rodičů, které děti sledují, aniž by si mnohdy tuto situaci rodiče uvědomovali. Zde se zaměřím na vnímání dětí. (Denis) „Asi jo, nevím, ale často na sebe křičeli.“ (Zuzka) „No křičeli na sebe a pak mně řekli, že se s mamkou odstěhujeme.“ (Petr) „Jo, taťka na mamku řval, vždycky jsme se spolu zavřeli do pokojíku.“ (Šarlota) „Jo, tak že se hádali, bylo to strašně nepříjemný, většinou jsem brečela, a když se potom hádal někdo jinej a já byla u toho, začala jsem brečet a ani jsem neměla proč.“
Všichni respondenti se shodují, že zaznamenali křik a hádky rodičů. Jeden z respondentů si není jistý, zda poznal, že měli rodiče nějaké problémy před rozvodem, ovšem zaznamenal, že na sebe často křičeli, z čehož vyplývá, že tuto situaci vnímal a problémy se ho dotýkaly.
58 Další tři dotazované děti se shodují, že problémy před rozvodem zaznamenaly. Ve všech případech se tato situace týkala hádek rodičů, které se projevovaly především křikem. Tento pojem je prvotním, který vede ke špatným pocitům dítěte. Dalším důležitým pojmem je nepochybně strach. U dítěte v období rozpadu dosavadní rodiny dochází ke strachu vždy. Není ovšem ze stejných příčin, neboť dítě má jiné požadavky v životě a jiné vztahy k rodičům, kamarádům či okolí. Respondenti se vyjadřují shodně. Ke strachu dochází ve všech případech, ale pokaždé je jinak intenzivní a jak z rozhovorů s respondenty vyplynulo také dočasný. (Denis) „Jo, bál jsem se, že se mi budou kamarádi posmívat.“ (Zuzka) Odpověď na otázku, zda bylo Zuzce oznámení o rozvodu rodičů nepříjemné a co nejvíce, odpověděla takto:„Bylo, chtěla jsem, aby spolu zůstali. Bála jsem se, že mi mamka někam uteče, chtěla jsem být pořád s ňou.“ (Petr) Na otázku, zda měl chlapec strach, která vyplynula z odpovědi, uvedenou v předchozí části rozhovoru, odpověděl: „Jo, hodně.“ (Šarlota) „Potom, když jsem začala mít tušení, nebo možná mi to i řekla ta mamka, tak jsem se strašně bála, kde budu, jestli s mamkou nebo s taťkem, pak když jsem byla s mamkou, tak jsem se bála, co bude s taťkem.“
U dotazovaného Denise je zcela zřejmé, že měl strach z posměchu ostatních spolužáků, neboť se dříve posmívali dívence, u které k rozvodu rodičů již došlo. Situace byla ovšem velmi brzy a bez problémů vyřešena. Strach byl tedy velmi krátkodobý. Z rozhovoru vyplývá, že chlapcovy pocity byly špatné také z důvodu dřívější zkušenosti přístupu spolužáků, o strachu z odloučení od otce se nezmiňuje, z čehož nemůžeme posoudit, jestli se bál o budoucnost rodičů nebo ne. Zuzka toužila, aby spolu rodiče zůstali a oproti Denisovi se velmi bála, že přijde o matku, kterou zcela jistě potřebovala. Dívka často brečela a byla přecitlivělá, nesla situaci těžce a strach měla dlouhou dobu. Petr se bál pravděpodobně nejvíce z důvodu zkušeností, které zažil při hádkách rodičů. Z rozhovorů vyplývá, že se dosud nechce s otcem stýkat, ale otce potřebuje. U Šarloty se objevuje strach o oba rodiče, co s nimi bude, když nebudou s ní. Dívka byla plačtivá, nesoustředěná, což mělo vliv i na její školní výkon. Většina dětí se bojí v období rozvodu, ale důvody jsou odlišné. Stejně tak následky strachu jsou rozdílné. Jeden z respondentů se bojí setkávat s rodičem, jedna dívenka se bála chodit i do školy, jeden z chlapců měl strach z posměchu a v neposlední řadě tento strach na jednu z dotazovaných působí hlavně nesoustředěností. Podstatou
59 zůstává, že strach nastal u všech dětí, které byly dotazovány, ale příčina byla odlišná. Ve všech případech byl dočasný, ale v jiné délce trvání. Škola je pojmem, který zahrnuje pocity dítěte, uvolnění stresové zátěže z domácího prostředí, ale také pláč. Po nástupu do školy je od dítěte najednou požadována pozornost, nesmí si hrát v době vyučování a mělo by dokázat udržet pozornost. S přibývajícím věkem stoupá také množství učiva, ve druhém ročníku není ještě natolik významná, ale ve třetím ročníku jsou děti najednou po pohodovém roce zahlceni velkou spoustou nových informací. Tato skutečnost pokračuje ve čtvrtém i pátém ročníku. Je-li dítě vystaveno nějakému stresu, v tomto případě rozvodu rodičů, je zcela zřejmé, že nastanou jisté potíže i v jeho prospěchu a chování ve škole. Dítě může mít strach chodit do školy, nesoustředit se na běžně zvládnutelné učivo, protože přemýšlí nad hádkami, které se odehrály mezi rodiči. Naopak se do školy může těšit, neboť se dostává z ustavičného křiku mezi kamarády a do příjemného prostředí. Respondenti se k otázce, zda chodí rádi do školy, se vyjadřují následovně: (Denis) „Docela jo, mám tu hodně kamarádů.“ (Zuzka) „Jo“ (Petr) „Jo, baví. Hrajeme si s klukama o přestávkách a taky tam chodím do kroužků. (Šarlota) „Moc si to nepamatuju, ale známky jsem měla na vysvědčení pěkný, jenom si vzpomínám, že jsem tam občas brečela a učitelka mě utěšovala.“
Z pojmu zcela jistě vyplývá, že jsou děti ve škole spokojené, i když Šarlota ve škole mnohdy brečela, ale vzpomíná si na utěšování paní učitelky. Chlapci zmiňují především kamarády, kteří jsou samozřejmě v této situaci důležitou pomocí. Celkově z rozhovorů vyplynulo, že děti do školy chodí rády, i přes to, že v době rozvodu měly potíže s prospěchem nebo dívky s plačtivostí. Důležitost školy ve všech směrech je nepopiratelná. Děti se nejen mnohému naučí z odborného hlediska, ale také si mohou vzájemně pomoci v zátěžových rodinných situacích. Odreagovat se a přijít na nové myšlenky, mnohdy jsou od učitelů mnohem více chváleni než doma, neboť se rodiče zaměřují na svoje starosti a neuvědomují si potřebu dítěte. Škola může být důležitou součásti pomoci dětem v těžkém životním období.
60
2. 1. 1. 2 Kategorie č. 2 – Chci oba rodiče, aneb budu s mamkou nebo s taťkem Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Výběr rodiče
těžký
Přijetí nového partnera rodiče
individuální
U pojmu výběr rodiče se zaměřím na možnost volby, kde bude dítě žít po rozvodu svých rodičů. (Denis) „Ne.“ (Zuzka) „Mamka s taťkem se mnou o tom mluvili, ale nešlo mi, si vybrat, ale já chtěla být hlavně s mamkou, ale pak jsem chtěla s oběma.“ (Petr) „Ne“ (Šarlota) „Jo, mamka se mě ptala a taťka mě přesvědčoval, ať jdu k němu. Ze začátku jsem přemýšlela, že bych byla i s taťkem, nebo jsem chtěla týden tam a týden tam, ale potom a hlavně teď vím, že je dobře, že jsem u mamky. Ale vše si pamatuju jen tak trochu.“
Z rozhovorů vyplývá, že si chlapci nemohli vybrat, kde budou bydlet, proto se k otázce ani více nevyjadřovali. U dívek nastala situace opačná a oběma byla tato možnost volby dána. Zuzka o situaci hovořila s oběma rodiči, ale bylo pro ni naprosto nemožné vybrat jednoho z rodičů. Výsledkem nastala situace již zmíněná dříve, že dívenka je ve střídavé péči. Šarlotě byla možnost volby nabídnuta pouze matkou a otec ji přemlouval, ať jde k němu. Vedlo ji to k myšlence, že by s ním žít chtěla, přemýšlela také o střídavé péči, kterou jí pravděpodobně některý z rodičů musel vzhledem k jejímu věku nabídnout. Nakonec se rozhodla pro matku, a jak sama uvádí, zcela správně zvolila. Domnívám se, že tato volba je vhodná pouze v určitém věku dítěte a také vyplývá ze situace v rodině. Pochopitelné je, že matka Petra nedala možnost volby svému dítěti, když si zcela jistě uvědomovala špatné pocity syna v přítomnosti otce. Hádky byly intenzivní a chlapci ublížily natolik, že se s nimi doposud nevyrovnal. Z pojmu je zřejmé, že výběr měla polovina dotazovaných dětí. Přijetí nového partnera rodiče je jedním z nejdůležitějších pojmů týkajícího se budoucnosti dítěte. Respondenti se k němu vyjadřují takto: (Denis) – (žije pouze s matkou) Chtěl bys, aby měla nového partnera? (povysvětleno) „Asi jo.“ Proč? „Aby nebyla sama, když su pryč a není tam ani ségra.“ (Zuzka) - (matka i otec občas potkají nějakou tu známost, ale dosud nemají stálého partnera, se kterým by bydleli)
61 (Petr) - „Nevadí, je hodnej a každej den mě vozí do školy a ségru do školky..“ (nový partner matky) (Šarlota) „Asi se mi to špatně vstřebávalo, protože když si pak našli někoho jinýho, tak jsem je neměla ráda. Dokonce jsem po strejdovi (nynější manžel matky) házela písek, když mě chtěl houpat na houpačce. Ale pak už jsme byli v pohodě. Jo a pak bylo taky divný, že jsem u mamky měla něco dovolený a u taťky ne a naopak. Bylo to fakt zmatený, nechápala jsem to. Ale taťka mi spoustu věcí zakazuje dodnes, ale teď už to neřeším.“ „….. Takže se vidím víc s jeho manželkou, ale s tou si nerozumím, ona je Ukrajinka.“ (Proč? Neumí dobře česky?) „Ne o to nejde, docela umí, mně nevadí, že je z Ukrajiny, ale je divná.“
I přes to, že je rozvod rodičů velmi stresujícím obdobím v životě dítěte a může zcela jistě nést následky pro celý život, např. v navázání a udržení vztahu apod., je dle mého názoru v nižším věku dítěte důležitější přijetí nových partnerů svých rodičů. Z výše uvedených rozhovorů zcela vyplývá, že Zuzka ani Denis se doposud nesetkali s novými partnery svých rodičů. Zuzka by stále chtěla dát rodiče dohromady, ale dočasné známosti přijímá bez větších potíží. Denis by si přál pro maminku nového partnera, aby se v jeho nepřítomnosti necítila sama. Petr si v novém partnerovi nahrazuje pravého otce, udává, že je hodný. Chlapci vyhovuje, že ho vozí do školy a sestru do školky. Z celkového rozhovoru je zřejmé, že z něj má velmi dobrý pocit. Šarlota se nejdříve nedokázala s novým partnerem matky smířit, chovala se k němu odtažitě, uvádí, že nové partnery neměla ráda. Což se týkalo také otce a jeho vztahů. Ovšem nakonec se s partnerem matky smířila a rozumí si s ním. Naopak si nerozumí s partnerkou otce, se kterou se vídá pouze občas. Pojem nový partner rodiče nám tedy zcela jistě ukazuje na několik možností přijetí dítětem.
2. 1. 1. 3 Kategorie č. 3 - Bez podpory a vysvětlení rodičů se nemohou děti cítit lépe Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Odchod rodiče
připravovaný
Komunikace s rodiči
odlišná
Odchod rodiče je pojem velmi úzce spjatý se strachem, který nastává v období odchodu jednoho z rodičů, popř. odstěhování dítěte s jedním rodičem z dosavadního domova. Aby k těmto problémům nedocházelo, je zcela nutné vždy předem dítěti vysvětlit novou situaci, dostatečně dlouhou dobu před vzniklou situací. Na otázku, zda
62 rodiče dětem řekli předem, že se budou oni nebo jeden z rodičů stěhovat respondenti odpovídali následujícím způsobem: (Denis) „Mamka mi to řekla někdy dřív.“ (Zuzka) „Ještě jsme spolu byli dlouho u taťky, i na Vánoce jsme byli spolu.“ (Petr) „Věděl jsem to už dýl, ale nevím, jak dlouho to bylo.“ (Šarlota) „Jo, mamka mi to řekla, ale nepamatuji si to přesně, jak to bylo dlouho.“
K pojmu se všichni respondenti vyjadřují shodně. Všechny děti byly předem upozorněny, že nastanou v rodině brzy změny. Ve většině případů o problému mluvily s matkou, pouze u Zuzky rodiče situaci vysvětlovali společně. Z rozhovorů s dětskými respondenty tedy zcela jistě vyplývá, že nebyly vystaveny přes závažnost situace náhlému tlaku ze strany rodičů. Situace jim byla objasněna předem a z rozhovoru zcela jistě vyplynulo, že vše dostatečně pochopily a tím jim byly usnadněny problémy, které mohou nastat náhlým odchodem rodiče, popř. odstěhování se jich samotných. U tří respondentů se rodiče dohodli na péči matky, pouze Zuzka je ve střídavé péči obou rodičů. Všem umístění vyhovuje, ale Zuzka by stále chtěla dát rodiče tzv. dohromady. Všechny respondenty v tomto období potkaly značné problémy s pochopením a vyrovnáním se s touto životní zkouškou. Nedílnou součástí jsou zcela jistě problémy ve škole, které se odrážely na chování dětí, ale také na jejich školním výkonu. K pojmu komunikace s rodiči se zaměřím na dobu po rozvodu. Jak často se stýkají děti s druhým rodičem, u kterého nežijí, zda mají o tento kontakt zájem. (Denis) (Otce navštěvuje) „Jo, o víkendu někdy k němu jedu. Byli jsme na lyžích, na sjezdovkách.“ (Zuzka) (Trávíš s rodiči stejný čas?) „No, ani ne, nejvíc jsem s taťkem nebo babičkou a dědem.“ (Petr)- (Otce navštěvuje) „Ne. Vidím se s ním teď jenom občas, ale to jsme většinou u něho. Někdy mě vezme na trénink. Jinak se dívám na televizu a hraju si se ségrou. Jenom někdy, já za ním nechci jezdit.“ „Vidím se s ním teď jenom občas, ale to jsme jenom u něho.“ „ Dívám se na televizu a hraju si se ségrou.“ (Šarlota) (Otce navštěvuje) „Jo, občas, ale necítím se tam tak dobře jako doma.“
Z rozhovorů vyplynulo, že všechny děti komunikují se svými rodiči. Nejčastěji se vídá Zuzka se svým otcem, protože je u rodičů ve střídavé péči, zcela jistě si uvědomuje častější kontakt s otcem, popř. babičkou a dědem. Denis žijící u matky se s otcem vídá o víkendech a z rozhovoru bylo znát, že nemá s komunikací žádné problémy. Petr otce navštěvuje pouze občas, pokud není na tréninku, tak se u něj doma se svou sestrou dívají na televizi nebo si společně hrají. I přes fakt, že je otec pro chlapce důležitý, je zřejmé, že se s ním vídá nepravidelně a o komunikaci nestojí. Šarlota také otce navštěvuje, ale nemá tolik dobrý pocit jako doma. Rozhovory
63 potvrzují, že komunikují všichni respondenti, ale každý má ze svých rodičů jiný pocit. Nejhůře je na tom zcela jistě Petr, který o kontakt nestojí.
2. 1. 1. 4
Kategorie č. 4 - Péče rodičů z úplných rodin, aneb jak se
mi máta a táta věnují Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Volný čas s rodiči
rozdílný
Příprava do školy s rodiči
individuální
Školní výkon
různý
Pojem volný čas s rodiči je nedílnou součástí výchovy a dobrých pocitů dětí. Díky těmto aktivitám se děti uvolňují a uvědomují si lásku a důležitost pro svoje rodiče. (Richard) „Ne, máme málo peněz.“(ven chodí sám) (Valentýna) „Ne, mamka nemá čas, chodím jenom s kamarádkama nebo ségrou.“ (Vojtěch) „Jezdím na kole, někdy jdeme s našima bruslit a taky třeba do kina, na výlet.“ (Jáchym) „Teď přes zimu jsme jezdili na lyže. To mě nejvíc baví. Ale maminka s námi byla jen na začátku, pak už nejezdila, protože bude mít miminko, tak se bála, že spadne. Ještě jezdíme na kolečkové brusle a na kolo, ale to až je teplo. To mě taky baví. A v létě chodíme plavat a na tobogány.“
Z rozhovorů je jisté, že Richard a Valentýna nemají dobré rodinné zázemí, neboť se rodiče vymlouvají na peníze a čas, přičemž vlastní děti nevezmou ani na procházku po městě. Děti se upínají na kamarády a sourozence a je pro ně tedy velmi důležité dobré zázemí ve škole, kde učitel musí zajistit dobré pocity, což není jednoduché. U Vítka je situace mnohem lepší, neboť občas chodí s rodiči na výlety a kulturní akce. Nejlépe je na tom Jáchym, který má očividně plně funkční rodinu, kde se chlapci věnují oba rodiče a aktivity ho velmi baví. Také se jako jediný rozpovídal. Činnost s rodiči je zcela jistě velmi podstatná, proto by se neměla rodiči zanedbávat. Pojem příprava do školy rodiči je stěžejním pojmem této kategorie, neboť děti v tomto věku potřebují podporu rodičů při přípravě do školy. (Jáchym) „S maminkou i s tatínkem. Maminka mi kontroluje batoh, jestli mám věci do školy a píšeme spolu úkoly. S tatínkem každý den čtu a taky mi vždycky připomíná, že mám cvičit na kytaru.“ (Vojtěch) „Jenom s mamkou.“ (Valentýna) „Sama, mamka říká, že to musím umět, že jsem velká, a že toho má moc.“ (Richard) „Sám, naši nemají čas a brácha je furt pryč.“
64 Jáchymovi se věnují oba rodiče, každý s chlapcem plní jiný úkol, což je nejvhodnější varianta. Chlapec je velmi nadaný a podporu rodičů potřebuje o to více. Vítkovi se věnuje pouze maminka, z důvodu zaneprázdněnosti otce, ovšem z rozhovoru je zřejmé, že péče otce není příliš dostatečná, i když je doma, neboť sleduje raději televizi. Valentýna s Richardem mají největší problém s přípravou. Dívka je dle matky dost velká a musí se umět připravit. Chlapec uvádí, že rodiče nemají čas, i když matka je většinu času doma. Jejich rodiče se jim v tomto směru vůbec nevěnují, což je mnohdy horší než dočasné problémy v období rozvodu. Děti z nefunkčních rodin jsou tímto nezájmem trápeny mnohdy celý život a nesou si komplexy až do dospělosti. Pojem školní výkon je u dětí z úplných rodin stejně tak důležitým faktorem jako u dětí z rodin rozvedených. I přes úplnou rodinu může být ovlivněn dalšími a mnohdy i horšími faktory než je rozvod. (Richard) „Pět dvojek. Jo, dvojky jsou dobrý.“ (Valentýna) „Tři dvojky. Jo, dvojky jsou pěkný známky. Taky jsem se před vysvědčením docela zhoršila, takže je to ještě dobrý.“ (Vojtěch) „Dvě dvojky. Aji jo“ (Jáchym) „Samé jedničky. Jo, byl. I rodiče.“
Vzhledem k věku dětí 8 – 10 let je pravděpodobné, že nebudou mít velmi špatné známky, neboť i přes náročnost učiva se většinou žáci dokážou do čtvrté třídy velmi často připravit natolik, aby měli nejhůře dvojky. Nelze tento názor považovat za samozřejmý. Školní výkon u většiny respondentů je opravdu velmi dobrý, ovšem z rozhovorů vyplývá, že ne všechny děti mají doma podmínky k tomu, aby se do školy dostatečně připravily. Samé jedničky má pouze Jáchym, kterému se věnují oba rodiče. Péči mají rozdělenou a chlapec je dobře veden. Vítek má plně funkční rodinu, ale s přípravou mu pomáhá pouze matka. Výkon je pěkný, ale v druhé třídě by zcela jistě mohl být lepší. Domnívám se, že mu chybí mužský faktor, neboť otec je stále pracovně pryč, neboť podniká, chlapci může chybět jeho opora. Valentýna je spokojena, i když má tři dvojky, ovšem je již ve třetím ročníku, kde je učivo mnohem náročnější. Její rodina jí není nápomocna a to má vliv na veškeré její výsledky. U Richarda je to podobné, je spokojený. Vzhledem k tomu, že je již ve čtvrtém ročníku, tak se dá pochopit, že je na tom již trochu hůře, ale domnívám se, že jeho výsledky jsou především ovlivněny rodinným zázemím.
65
2. 1. 2
b) analýza získaných dat – otevřené kódování – rodiče Analýzou výzkumu vedeného s rodiči z rozvedených a úplných rodin vyvstaly
tyto kategorie: Snaha o zachování rodiny, aneb nemohli jsme zůstat Jak reagovaly moje děti na hádky a křik Vliv na chování a školní výkon dítěte, aneb jak se rodiče o nás starají
2. 1. 2. 1
Kategorie č. 1 – Snaha o zachování rodiny
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Vyhledání pomoci
nechtěné
Důvod rozvodu
rozdílný
Doba trvání
odlišná
Hledání pomoci je pojem, který je součástí možnosti zachování rodiny, je tedy podstatné, zda navštívili některou z možných institucí, např. manželskou poradnu. (matka Denise) „Manželskou poradnu jsem svému exmanželovi navrhla, ale byl proti. Říkal, že nikde nebude mluvit o našich problémech. Nenechal se přemluvit. Snažila jsem se o problémech mluvit, ale Vladimír (exmanžel) všechno odkýval a stejně se nic nezměnilo. Jednou jsme společně šli bruslit, ale o tom jsem pak slyšela ještě půl roku.“ (otec Zuzky) „Ne, nebylo vlastně co, ona chtěla odejít, měla hodně času si to rozmyslet, ale nechtěla.“ (matka Petra) „Ne, radili mi to rodiče, ale já jsem nechtěla a s manželem taky nebyla řeč.“ (matka Šarloty) „Ne, on absolutně nechtěl o ničem takovým slyšet. Já často chodila k mým rodičům a za sestrou, ale nakonec mi zakazoval navštěvovat i je. To už bylo na mě moc. Jeho neustálé nadávky, ponižování, zákazy. Choval se ke mně, jak k majetku. Do teď z toho mám špatné pocity.“
Všichni respondenti se ve výpovědi shodují, manželskou poradnu, ani jinou odbornou pomoc nevyhledali. Dvě dotazované matky se pokusily manželovi navrhnout možnost návštěvy poradny, ale manželé ji razantně odmítli. Otec Zuzky uvádí, že neměli vlastně co řešit, ale dle mého názoru z rodinné situace vyplývá, že by byla možnost vztah zachránit. Z počátku se oba snažili o dobro dítěte, které bylo v ten moment nejdůležitější. Kvůli situaci matka zůstala ještě při rozvodu v rodině, aby nejen dívka, ale také bývalý manžel mohli situaci lépe vstřebat. Domnívám se, že šance na záchranu tohoto manželství byla, není samozřejmé, že natrvalo. Matce Petra radili návštěvu poradny její rodiče, ovšem ona nechtěla. Podobně vypověděly další dvě matky, které návštěvu navrhly, ale manžel nesouhlasil.
66 Dle mého názoru si žena zažila tolik utrpení díky nevěře a hádkám, že by ani nemohla s tímto partnerem bez dalších pocitů strachu dále žít. Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že nevěrou a velkými hádkami je člověk poznamenán na mnoho let a mnohdy na celý svůj život. Od nočních můr přes pocity méněcennosti až po úzkosti vyvozené ze strachu nevěry nového partnera či hádek. Tento pojem nám tedy zcela jistě vypovídá o shodnosti u respondentů, že není návštěva poradny nebo podobné instituce běžnou záležitostí. Pojem důvod rozvodu je úzce spjat s rozvodem. Rozpad rodiny nemůže bez příčiny nastat. (matka Denise) „Já jsem chtěla chodit na výlety a bývalý manžel by jen ležel u televize, maximálně v zimě občas jede na hory. Chtěla bych, aby Denisek se mnou zažil spoustu věcí. S otcem se nikam nedostane, maximálně na ty hory. S Bětkou to bylo jiný, chodili jsme společně ven, ale po narození Deniska bývalý manžel zlenivěl.“ (otec Zuzky) „Bývalá manželka mi tehdy byla nevěrná, navíc to byl chlap z rodiny. (Proto jste se rozvedli?) Ne, chtěl jsem to všechno urovnat a odpustit jí, zapomenout na to, ale ona nechtěla.“ (Co jste dělali pro to, aby váš vztah nedopadl rozvodem?) „Bejvalá nic, stála si na svém, ale já ji prosil, ať neodchází, protože to vzalo nejen malou, ale i mě.“ (matka Šarloty) „Protože se bývalej muž choval majetnicky, cokoliv chtěl, pořídil si to, aniž by se se mnou dohodl. Naopak, pokud jsem chtěla něco já, i pro malou, tak mi vše zakazoval. Pořád mi nadával, ponižoval mě. Když jsem si našla dobrou práci, která mě bavila, tak mi ji zakázal. Bral mi všechny finance, že je na nic nepotřebuju, že on nakoupí. Dokonce nakupoval i pečivo do zásoby, dával je do mrazáku, abych neměla důvod jít nakupovat. Přitom jsme měli obchod tak dvě minuty od domu. Bylo to hrozný.“ (matka Petra) „Měli jsme s manželem už dlouho neshody, nakonec jsem zjistila, že si našel jinou ženskou. Stále jsme se víc a víc hádali. Když se vrátil večer domů, tak to bylo strašné, kolikrát jsem se s děckama musela zavřít do pokoje, abych mu šla z očí. Hádky probíhaly i v noci, děcka z toho byly strašně vyděšený.“
Dle rozhovorů s respondenty je zcela jisté, že důvody rozvodu jsou rozdílné. U Denise se týkaly především nespokojenosti matky s aktivitou manžela, což beru jako řešitelnou situaci. Vzhledem k rozhovoru, který jsem s matkou uskutečnila je zřejmé, že přestali mít s manželem celkově společné zájmy a ona i manžel naprosto ztratil chuť o zachování rodiny. Byla pro ni důležitější aktivita se synem bez otce než posedávání u televize s otcem. Situaci lze naprosto pochopit, navíc z rozhovorů vyplynulo, že se chlapce tzv. částečná ztráta otce tolik nedotkla. U Šarloty byla situace mnohem horší, matka se snažila o zachování vztahu, nevhodné chování manžela trvalo několik let a stupňovalo se. Docházelo zde k domácímu násilí byť psychickému, ale velmi intenzivnímu. Dívenku vzhledem k jejímu věku tehdy situace tížila pouze v období nejhorších hádek, ale postupem času by zcela jistě trpěla mnohem více, než po rozvodu svých rodičů. Otec vše zakazoval, běžné situace jako dobrá práce manželky mu nepřišla vhod. Dle mého názoru chtěl ženu vlastnit a manipulovat s ní. Z rozhovoru vyplývá, že
67 ji natolik psychicky ponižoval a týral, že má dodnes psychické potíže. U matky Petra nastala podobná situace, kdy docházelo k velkým hádkám. Děti byly vyděšené a ona se snažila muži vyhýbat. Vše začalo neshodami, pokračovalo nevěrami manžela a přes velké hádky skončilo rozvodem. Domnívám se, že by se muž stejně nezměnil a v případě napravení, by bylo pouze dočasné. Z pojmu nám vyplývá, že respondenti měli překážky k udržení rodiny, každý z nich jiné, ale i přesto závažné. K pojmu doba trvání problémů má velký vliv na psychiku a chování dítěte. Cítí se viníkem hádek a ostatních projevů rodičů. Je tedy podstatné, jak dlouho žije dítě v takovém prostředí. (matka Denise) „Rozvedli jsme se před rokem, ale problémy jsme měli už 4 – 5 let.“ (otec Zuzky) „Rozvedli nás teprve nedávno, ale jsme od sebe už víc než rok.“ (matka Šarloty) „Trvalo to několik let“ (Samotný rozvod přibližně rok.) „Trvalo to tak strašně dlouho, než jsem se k tomu rozhodla, protože jsem nechtěla malé vzít rodinu. Bylo mi jasný, že to neponese dobře, ale když už jsme se hádali denně, i když ráno odjel do práce a vracel se večer, tak jsem si uvědomila, že tohle je pro malou mnohem horší. Kolikrát ji vzbudil, jak mi nadával. Strašně brečela, snažila jsem se jí to vysvětlit, uklidnit ji. Dokonce i její učitelka se mě zeptala, co se u nás děje, že Šarlota je najednou plačtivá.“ (matka Petra) „S tou nevěrou to bylo tak před rokem a půl, ale chtěla jsem s ním zůstat i přes to, ale pak jsme se stále hádali víc a víc, odcházel pryč, asi za ní, to nevím. A když už do toho byly zatahovány i děcka, tak už se to nedalo vydržet. Neměla jsem kam jít, u mojich rodičů nebylo místo, abych tam s nimi mohla být. Je tam sestra s rodinou a ještě můj děda s babičkou. Tak jsem se zezačátku držela doma. Mezitím jsem si našla taky nového partnera. Znám ho už od dětství, když mi později nabídl, ať se s děckama nastěhuju k němu, tak jsem neváhala, protože na nich bylo vidět, jak hádkami trpí.“
Respondenti se shodují, že jejich problémy trvaly delší dobu, u dvou dokonce několik let. Délka byla ovlivněna snahou o zachování rodiny, ovšem problémy se stupňovaly a nebylo tedy možné ji zachovat. U dvou respondentů jsou podstatou rozvodu problémy přesahující meze natolik, že ovlivňovaly i pocity dítěte. Není tedy pochyb, že nebylo jiné řešení, než partnera opustit, především pro zlepšení situace pro děti. Rozvod většinou trval přibližně rok, ale problémy delší dobu. Domnívám se, že i přes některé větší neshody v rodině, je nakonec dohoda mezi rodiči uspokojivá. Převážně se domluví na zásadních věcech týkajících se jejich společných dětí.
68
2. 1. 2. 2
Kategorie č. 2 – Jak reagovaly moje děti na hádky a křik
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Reakce
intenzivní
Pláč
dočasný
Komunikace
rozdílná
Pojem reakce je stěžejním v této kategorii, neboť poukazuje na průběh rozvodu, jak děti reagovaly, a jestli rodiče vnímali potřeby vlastních dětí. (matka Denise) „Bětka už bydlela jinde. Denisek to myslím ani nezaznamenal, až jsem mu řekla, že se budu s jeho otcem rozvádět a odstěhujeme se. (otec Zuzky) „Určitě ano, často brečela, říkala nám, ať na sebe nekřičíme.“ (matka Petra) „Dřívější hádky byly spíše bez jejich přítomnosti, to se ještě ovládal, ale pak se vše opravdu zhoršilo a začal je děsit.“ (matka Šarloty) „Určitě ano, hádky byly opravdu mnohdy neúnosné i pro ni, jak jsem již uvedla, mnohdy ji probudil a ona strašně brečela, bylo těžké ji uklidnit.“
Rodiče vnímali problémy dětí, které vyplývaly z rozvodu a případných předchozích hádek. Matka Denise se domnívá, že tuto situaci nezaznamenal do doby, než mu řekla, že se budou rozvádět, což ovšem z rozhovorů není prokazatelné. Pravděpodobně vnímal vše již dříve. U matky Petra se vnímavost potvrzuje, neboť si uvědomuje hádky bez přítomnosti dětí. Následné potíže s přibývající intenzitou se projevovaly na problémech u dětí. Šarlota situace probrečela, psychická náročnost byla velká, neboť otec nedokázal ovládnout svoje chování a křičel také v noci, kdy dívka měla klidně spát. Reakce byla tedy velmi intenzivní, prožitky podobné jako u Petra. Otec Zuzky uvádí, že dokonce i dívka musela upozornit, aby na sebe nekřičeli. Reakce dívky potvrzuje, že v daném období si neuvědomovali míru křiku a neshod, které by měli spíše řešit bez její přítomnosti. Můžeme tedy říci, že rodiče vnímali potřeby dítěte, které reagovalo pláčem a strachem, ale ne vždy dostatečně a mnohdy nebyli schopni své pocity potlačit a projevovali se před vlastním dítětem nevhodně natolik, že ze situace mělo psychické trauma. Pojem pláč nám objasňuje, zda rodiče braly na zřetel potřeby svých dětí a řešili také jejich potíže, které rozvod obnášel. (matka Denise) „Teda jednou kvůli tomu brečel, ale to bylo jen jednou. Bál se, že se mu budou kamarádi smát, tak jsem mu to vysvětlila a poprosila třídní učitelku, aby na to dala pozor.“
69 (otec Zuzky) „V té nejhorší době doma brečela, pořád chtěla být s matkou, nechtěla se od ní hnout. Nechtěla chodit ani do školy, když měla ráno odcházet, dokonce zvracela. Byla na tom psychicky špatně, nedokázala se s tím vyrovnat.“ (matka Petra) „Zituška chodí do školky, takže mi toho moc neřekla, ale bylo vidět, že je vyděšená, někdy i plakala. Petra to vzalo abnormálně, ten se bojí vlastního otce, nechce za ním jezdit. Ale on na tom trvá a nutí mě, abych ho k němu posílala. Ten pak brečí, je mrzutý.“ (matka Šarloty) „Určitě, malá na tom byla psychicky špatně, brečela, ve škole se nesoustředila, byla plačtivá.“
Rodiče zmiňují, že si uvědomovali plačtivost, nesoustředěnost, odpor ke škole či druhému rodiči. Matka Denise tuto situaci vyřešila jednoduše, neboť chlapec brečel ze strachu z posměchu spolužáků. Poprosila paní učitelku a chlapci sama vše vysvětlila. Ovšem ostatní rodiče měli tuto situaci mnohem těžší a z rozhovorů vyplývá, že se příliš nesnažili o pomoc svému dítěti. Plačtivost byla nejvíce u dívek, ale o nápravu se snažili hlavně rodiče Zuzky, neboť oba dělali vše k jejímu prospěchu. Šarlota a Petr měli problémy, které by museli řešit oba rodiče, k čemuž nedocházelo. Pláč se nám tedy dle výpovědí respondentů potvrzuje ve třech případech, u jednoho chlapce spíše strach a mrzutost. U pojmu komunikace je podstatné, zda respondenti rodiče hovoří se svými dětmi o jejich spokojenosti, přáních a intervalech návštěv druhého partnera, se kterým dítě nežije v trvalé péči. Především, zda je se současným systémem návštěv spokojen a jak přijal partnera nového. (matka Denise) „Myslím si, že ano, protože nikdy nemluvil o tom, že by chtěl k otci, ani se nedožaduje častějších návštěv.“ (otec Zuzky) „Nakonec jsme se dohodli na střídavé péči. Původně jsme bydleli u mých rodičů, já tam zůstal a Zuzka je teď týden s matkou a týden se mnou. Vím, že by chtěla, abychom byli všichni spolu, ale když už je to takto, tak si myslím, že ano, ale asi bude chvilku trvat, než si zvykne na ty opakované změny.“ (matka Petra) (Je na děti exmanžel hodný?) „Určitě ano, na děti byl vždy hodný a má je rád. Je vidět, že ho velmi mrzí, že k němu nechce Petr chodit, ale zavinil si to sám. Já bych nechtěla, aby trpěl. Tak se snažím vždy Petrovi vysvětlit, že ho má rád, i když byl zlý a křičel na mě a následovně i na ně.“ (matka Šarloty) „Určitě ano, manžel ji občas chce k sobě, pak ho to sice přejde, ale ona nikdy k němu jít nechce.“ (V tomto případě natrvalo bydlet.) (matka Denise) – (nemá nového partnera) (otec Zuzky) – (nemá nového partnera) (matka Petra) – „Určitě ano, jezdíme společně na výlety, každý den ho vozí do školy, protože do města máme špatné spojení. Snaží se ho motivovat k dobrým známkám ve škole. Podporuje ho v hokeji, který ho strašně baví. Fakt jsme nyní spokojenější všichni.“ (matka Šarloty) „Ze začátku ho odmítala, nechtěla se s ním vůbec bavit, ale jak povyrostla, tak s ním začala vycházet mnohem lépe. Stará se o ni jako o vlastní.“ (A co manžel, má partnerku/manželku? Rozumí si s ní Šarlota?)„Ano, teď spolu čekají dítě, ona je z Ukrajiny, ale Šarlota ji moc nemusí.“
70 Dle rozhovorů k pojmu vyplynulo, že komunikace s rodiči je velmi dobrá. Děti se vidí s oběma rodiči, byť jeden z nich se s otcem z pochopitelných důvodů vídat nechce. Matka si je situace vědoma, usiluje o dobro dětí. V jeho věku je samozřejmé, že otce považuje za viníka všech problému po tom, co byl svědkem hádek. Ale jednou si snad uvědomí, že je stále jeho otcem. Je také možné, že ho naopak zavrhne. Nového partnera nemají rodiče Zuzky, ani Denise. Šarlota a Petr se stýkají s oběma novými partnery svých rodičů a oni s nimi o situaci hovoří. Dívka si rozumí s manželem matky, ale manželku otce nepřijala. Chlapec podle rozhovorů přijal nového partnera matky a je s ním spokojen. O nové partnerce otce nemluví. Můžeme říci, že komunikace mezi dětmi, rodiči a novými partnery matek nebo otců jsou velmi dobré, ale rozdílné. Vše se odvíjí od situací v rodině a zcela jistě se v průběhu jejich života ještě měnit bude.
2. 1. 2. 3
Kategorie č. 3 – Vliv na chování a školní výkon dítěte, aneb
jak se rodiče o nás starají Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Změna prospěchu
různá
Čas trávený s dětmi
rozdílný
Péče rodičů
odlišná
Dohoda o výchově
proměnlivá
Změna prospěchu je stěžejním k této kategorii a k celé mé práci, neboť se dotýká všech potíží dítěte v době rozvodu a nejen při něm. Dalšími faktory mohou být nefunkční rodiny a nezájem rodiče. (Matka Denise) „Pouze mírně, když jsme se odstěhovali, měl problémy s matematikou, ale už si vše vylepšil“. (Otec Zuzky) „Vždy měla samé jedničky, pak sem tam přinesla dokonce i trojku. Hodně se zhoršila i její úprava, má ve všem nepořádek. Věčně jí něco chybí, když spolu děláme úlohy a taky se chová úplně jinak, než dřív.“ (matka Šarloty) „Před tím než se vše zklidnilo, byla často plačtivá i ve škole. Výsledky se jí abnormálně nezhoršily, jen mírně. Ale myslím si, že když jsem učitelce všechno vysvětlila, tak k tomu asi přihlídla, protože před tím měla samé jedničky, pak občas donesla i horší známku, ale nakonec měla na vysvědčení jedničky. I dnes se dobře učí, chce jít na zubní laborantku, doma denně trénuje k přijímačkám.“ (matka Petra) „Zhoršily, docela hodně, když to bylo s manželem nejhorší. Když jsme už bydleli jinde, pak se začal zase víc snažit. Ale vlastně až jsme se přestěhovali, tak teprve potom, asi se cítil líp. Vždycky měl samé jedničky, pak měl dvě dvojky a myslím, že neměl daleko od trojky. Už se zase zlepšuje, ve všem.”
71 Z rozhovorů vyplývá, že zcela jistě v období rozvodu dochází ke změně prospěchu. Dva respondenti potvrzují, že pouze mírně, ovšem u dvou je zhoršení výrazné. Domnívám se, že u Petra musel být tlak velký, proto byl velmi nesoustředěný. Potřeba otce ho vedla k bezohlednosti u školních výsledků. Teprve po přestěhování k novému partnerovi matky se situace upravuje a zcela jistě ho vede k lepšímu chování a odpovědnosti. Výsledky se zlepšují a chlapec se očividně zklidňuje. Mužský faktor, byť cizí, ale hodný a ochotný mu pomáhá situaci zvládnout. Zuzka má výsledky také horší, občas přinese trojku, z čehož vyplývá, že se nesoustředí a nedokáže mít výkon na jedničky, na které byla dříve zvyklá. Celkové výsledky jsou lepší, ale úprava sešitů a chování spíše horší, než kdy dříve. Pojem nám tedy prokazuje, že ke zhoršení výsledků dochází, ovšem u každého z respondentů v jiné míře. Dalším pojmem, který se více než dotýká nejen obou rodičů, je čas trávený s dětmi. Podstatou je zájem rodiče o dítě, společné aktivity, které se svým dítětem tráví, intenzita návštěv rodičů, se kterými děti nežijí. (matka Denise) „Manžel si jej bere občas, ale nedávno byli na celý víkend na horách a koupil mu i lyže.“ „Já bych byla ráda, kdyby s Denisem trávil víc času, přece jen je ještě malý a otec je pro něj důležitý.“ (otec Zuzky) „Je na matku dost fixovaná, ale taky na mě i moje rodiče, prakticky jsme ji vychovali všichni dohromady, protože bývalé bylo 16, když se malá narodila. Ale i přes to všechno se o ni starala hodně dobře, naopak teď už se tolik nesnaží, užívá si, kdykoliv může, tak ji dá k nám. I když nejsem doma, tak ji tam nechá babči a dědovi.“ (matka Petra) „Jen občas, tak jednou za měsíc, ale nechce se mu tam.“ (matka Šarloty) „Vidí se s ním málokdy, on má zvláštní přístup, jednou o ni usiluje, aby se k němu i nastěhovala, potom přijede řešit finanční záležitosti a ani se na ni nezeptá.“
U tří rozvedených rodičů je zcela zřejmé, že se děti s druhým rodičem příliš často nesetkávají, neplní s nimi tedy úkoly a málo kdy s nimi jedou na nějaký výlet, pouze občas a nepravidelně. U Zuzky je to rozdílné, střídavá péče poskytuje větší kontakt, úkoly připravuje vždy s jedním z rodičů či prarodiči, ovšem matka v poslední době péči zanedbává. Dívka se zcela jistě dostává do situace, kdy nemá mantinely k jejímu životu potřebné. Dělá si téměř, co chce, je přehazována matkou jako bumerang. Nejčastějším kladným dospělým jsou prarodiče, ke kterým ovšem nemá vhodný přístup, pravděpodobně z důvodu rozmazlenosti. Dle rozhovorů vyplynulo, že se velmi zhoršilo její chování k celému okolí. Všeobecně bychom mohli říci, že v těchto případech se děti s oběma rodiči stýkají všechny, ale především Petr ze zcela pochopitelných důvodů nejeví o tuto situaci zájem. Šarlota je na tom podobně, ale důvody má zcela jiné, ovšem v jejím věku je již situace odlišná a má na věci již svůj názor. Doba trávená s rodiči je u všech respondentů rozdílná. Všechny děti se vídají s oběma rodiči. Matka tuto situaci
72 vnímá, ale kontakt neomezuje. Šarlota se vidí s otcem málokdy, neboť se jeho zájem mění velmi často. Někdy by ji chtěl do vlastní péče, naopak se na dívku ani neinformuje. Zuzka je fixovaná na matku, ale současně i na otce a prarodiče. Snaha matky pečovat o ni se snížila. V tomto kritickém období by se naopak měla snažit dívku vést k dobrým pocitům a co nejvíce se jí věnovat. Z rozhovoru vyplývá, že se spíše zajímá o svoje zájmy a dívenky se tzv. „zbavuje“, kdy může. Je možné, že nezasvěcenou osobu napadne, že otec hází vinu na matku a sám se dceři nemusí natolik věnovat, ale rodinu znám a jsem s nimi často v kontaktu, proto vím, že mluví pravdu. Dívka díky matce mnohem víc trpí. Otec s Denisem tráví čas pouze občas, ale je zřejmé, že se začal alespoň trochu snažit. Vzal jej na hory a koupil mu vybavení, což by mělo být samozřejmostí, ale tzv. „lenost“ otce byla důvodem rozpadu rodiny. Z uvedeného průzkumu vyplývá, že děti s rodiči tráví zcela jinou dobu, podstatou zůstává, že se stýkají s oběma rodiči. Pojem péče rodičů nám vyplynul z rozhovorů s rodiči dětí z úplných rodin. I když je rodina úplná, neznamená to, že je péče stejná či dostačující. (matka Valentýny) „Se mnou, manžel pracuje dlouho do večera. Sama ne, všechno jí musím pomáhat. Co neřeknu, to neudělá. Pořád něco zapomíná.“ (matka Richarda) „Sám. Je dost velkej, aby to zvládl.“ (matka Vojtěcha) „Vždy se mnou, manžel často nebývá doma, popř. když doma je, tak „relaxuje“. Vždy mu pomáhám, sám by se do ničeho nepustil, je takový línější . Ale nesedím u něj celou dobu. Podíváme se společně na úkoly, on je plní dle zadání, pokud nepotřebuje nic vysvětlit, tak je potom zkontroluji a podepíšu.“ (matka Jáchyma) „Se mnou plní domácí úkoly a chystáme spolu věci do školy, s manželem čte. Sám ne. Musíme mu připomínat, aby si napsal úkoly, nachystal batoh…. vše mu pak překontrolujeme.“
Úplné rodiny jsou od sebe také odlišné a tedy i jejich péče o děti. Ve dvou případech se o děti téměř nestarají. Mají svoje zájmy, i když se matka snaží tvrdit, že se s dívkou připravuje, z ostatních rozhovorů zcela jistě vyplývá, že nemluví pravdu. Richard je sice nejstarší, ale i přes to by se mu rodiče měli více věnovat. Chybí mu pevná ruka otce a pomoc při přípravě do školy mu zcela jistě snižuje nejen zájem o lepší výsledky, ale také známky samotné. U Vítka je péče rodičů tzv. půl na půl, kdy se matka chlapci věnuje maximálně a otec téměř vůbec ne, ale jak z celkových rozhovorů vyplývá, věnuje se mu alespoň někdy. Jezdí na výlety, občas společně aktivně sportují. Ostatní péči nechává na matce. Jáchym je veden nejlépe a péče je maximální, rodiče mají rozdělené činnosti s chlapcem a plně se mu věnují. Také tomu nasvědčují jeho výsledky ve škole a připravenost.
73 Pojem nám tedy objasňuje, že nejen rozvod, ale také další faktory mohou ovlivnit chování a školní výkon dítěte. Přítomnost rodičů a nastavení pravidel je zásadní pro správný duševní vývoj dětí. Nedílnou součástí kategorie vliv na školní výkon je pojem dohoda o výchově. Rodiče se musí nejen po rozvodu shodnout na výchově, povolení a zákazech, ale především komunikovat. Také by nemělo docházet k hádkám především před dětmi. (matka Denise) „Komunikujeme spolu vlastně jenom kvůli tomu, ale skoro vždy se dohodneme. Já bych byla ráda, kdyby s Denisem trávil víc času, přece jen je ještě malý a otec je pro něj důležitý.“ (otec Zuzky) „…Ale v poslední době se to fakt všechno zhoršilo, víc se dohadujeme o její výchově.“ „Ona ji hodně rozmazluje, sama si chce užívat, stále chodí někam pařit a malou nechává u nás. Naučila ji divným způsobům. Pokud ona řekne tento pán je hodnej strejda, tak ona se s ním bude kamarádit, pokud to za týden obrátí, tak se malá chová, jako by byl nejhorší na světě. Naopak stačí, když jí někdo něco koupí a tím si ji získá, tohle dřív nedělala.“ (matka Petra) „Teď se domlouváme mnohem rozumněji, zatím se rozvádíme, ale docela jsme se už shodli na všech záležitostech.“ (matka Šarloty) „Mluvíme spolu jen, když řešíme něco ohledně Šarloty, ale není to tak dlouho, co se ji snažil znovu přesvědčit, ať jde k němu. Zase jsme se hádali, ale naštěstí bez její přítomnosti. Pořád řešil peníze, přitom mi dával minimum, sám jezdil kamionem a měl hromadu peněz. Nepřispěl mi ani na Šarlotiny kroužky, na nic. Myslím si, že kdybych s ním zůstala, Šarlota by nemohla nic. Když má narozeniny, tak jí dá třeba úplnej nesmysl nebo peníze, ale tak, že jí řekne, že je má u něho. Pouze když je bude potřebovat na něco nutně, tak jí je dá, pokud bude sám souhlasit s tímto vydáním.“
Rodiče se snaží s bývalým manželem či manželkou vycházet. Ve všech případech spolu hovoří pouze z důvodu výchovy a finančních záležitostí týkajících se společných dětí. Matka Denise uvádí, že se spolu na všem většinou dohodnou, ale trávení času s chlapcem se jí zdá nedostačující, což je také i mým názorem. V tomto věku dítě potřebuje rodiče stejného pohlaví, i když po něm intenzivně neteskní, tak je jeho přítomnost důležitá. Dohoda o výchově mezi otcem a matkou Zuzky se spíše zhoršila. Dříve se shodli na většině záležitostí, ale nyní se více hádají, matka dívku rozmazluje a učí ji nevhodným praktikám. Její přístup je dle mého názoru naprosto nevhodný a ubližuje celkovému charakteru holčičky. V době rozhovoru s matkou Petra nejsou rodiče ještě rozvedeni, i přesto se na všem mnohem lépe shodli a domlouvali se, jak matka uvádí, rozumněji. Odloučení partnerů přineslo lepší výsledky, než dřívější pokusy o zachování rodiny. U Šarloty se rodiče také domlouvají pouze na záležitostech týkajících se dcery. Manžel je stále majetnický, řeší peníze a chová se nepřiměřeně k jejím potřebám. Nepodpořil nikdy dívku ani v kroužcích, což je velmi špatný přístup a může velmi ovlivnit psychiku a školní výkon dítěte. Můžeme tedy shrnout, že dohoda o výchově je opravdu rozdílná a proměnlivá. Jednou se rodiče shodnou, podruhé se hádají
74 více než před rozvodem. Důležité ovšem je, aby neshody nebyly již přetahovány do komunikace s dětmi, neboť si během rozvodu prožili své.
2. 1. 3
c) analýza získaných dat – otevřené kódování – učitelé Analýzou výzkumu vedeného s učiteli dětí z rozvedených a úplných rodin
vyvstaly tyto kategorie: Změna chování a prospěchu v kritickém období, po rozvodu se děti cítí lépe Jak pedagog vnímá žáka době rozvodu Tolerance učitelů, aneb jak může pedagog pomoci
2. 1. 3. 1
Kategorie č. 1: Změna chování a prospěchu v kritickém
období, po rozvodu se děti cítí lépe Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Změna
výrazná
Soustředěnost
nízká
Zlepšení
neúplné
Pojem změna se dotýká této kategorie velmi blízce, neboť je pro období rozvodu nedílnou součástí. Vyplývá z mnoha faktorů, na které děti reagují různě. (Denis - Mgr. Jitka) „Změnil. Začal zapomínat úkoly, zhoršily se jeho výsledky. Často byl zamyšlený, nesoustředěný.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Hodně se změnila, napřed byla zamlklá, až apatická, nechtěla komunikovat. Po několika návštěvách PPP se zlepšila, což potvrdili i rodiče. Ale potom se postupně začalo horšit její chování. Předváděla se, s Baruškou stále dělaly nějaké vylomeniny.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Změnil, byl méně pozorný, zamlklý. Výsledky se mu zhoršily. Hlavně před tím, než se odstěhovali. Potom se to zlepšilo a začíná být zase jedničkář. Ale byly dny, kdy byl abnormálně nesoustředěný. Věděla jsem, že se rodiče rozvádí, tak jsem se s ním snažila mluvit. Nakonec jsem zjistila, že měl navštívit otce. Bylo poznat, že za ním jezdit nechce.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Změnila se určitě. Tehdy kolikrát stačilo, když někdo abnormálně zakřičel a už byl vidět její strnulý pohled. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Snažila jsem se jí vždy nějak utěšit.“
U tohoto pojmu se nám všichni respondenti shodují. Všechny děti se změnily během rozvodu, byly nepozorné, zapomínaly úkoly. Šarlota byla citlivá na jakýkoliv křik, ihned strnula. Petr byl nesoustředěný a zamlklý, následně se opět zlepšuje.
75 Z rozhovorů vyplývá, že důvodem nesoustředěnosti byla návštěva vlastního otce. Zde se opět potvrzuje jeho špatný pocit a nechuť se s otcem stýkat. U Zuzky se situace vyvíjela tak, že byla zamlklá a hůře se s ní komunikovalo. Posléze navštívila PPP a začala se zlepšovat, ale postupně docházelo ke zhoršení chování. Chovala se nevhodně, předváděla se. Můžeme tedy říci, že se nám pojem potvrdil ve všech případech a změny jsou prokazatelné u všech dětí. Soustředěnost je základním pojmem týkajícím se školního výkonu. Neboť nejen děti se bez soustředěnosti nedokážou připravovat dostatečně dobře. (Denis - Mgr. Jitka) „Byl nepozorný, dělal spoustu zbytečných chyb, zejména v matematice. Byl jedničkář a najednou dostával trojky.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Občas se nedokázala soustředit ani na základní úkoly, dříve byla bezproblémová jedničkářka, potom často napsala písemku i na trojku. Snažila jsem se jí věnovat individuálně, malinko to pomohlo.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Nedokázal se soustředit, myslím, že spíše kvůli chování jeho otce, podle mě mu prospělo, když se se sestrou a matkou odstěhovali, je to vlastně jen pár týdnů, ale nyní je to opravdu lepší. Ve všem.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Ano, ale hlavně z nepozornosti, což se následně ukázalo opětovnými skvělými výsledky, které má dodnes.“
V období největší krize před rozvodem a při něm se děti velmi málo soustředí na práci ve škole. Jak nám respondenti potvrzují, nepozornost byla velká a měla vliv na školní výkon dětí. Potvrzuje se u všech dotazovaných. Denis dělal zbytečné chyby, z jedniček se začaly objevovat trojky. Stejný případ se objevuje u Zuzky. Zcela jistě se učitelé snažili dětem věnovat, jak jen to bylo možné. Například Mgr. Petra uvádí, že se dívce věnovala více individuálně. Tolerují špatné domácí prostředí. Mgr. Lenka se zmiňuje o prospěchu z odstěhování od vlastního otce. Je tedy zcela jisté, že se špatná soustředěnost potvrzuje. Pojem zlepšení se soustředí na období po rozvodu či odstěhování jednoho z rodičů, popř. dítěte s matkou z nevhodného prostředí. (Denis - Mgr. Jitka) „Je více otevřený, ještě před rokem nemluvil o tátovi. Dnes se rád pochlubí, když s tátou něco podnikne. Také se zlepšil jeho prospěch.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Co se týká prospěchu, tak ano, ale řekla bych, že chování má spíše horší, zapomíná pomůcky, ale úkoly má vždy splněné. Ke zhoršení došlo také v písmu u domácích úkolů, ale také ne vždy. Pravděpodobně je dělá ve spěchu, když je u matky. Vím, že otec bydlí s rodiči, tam se jí pravděpodobně věnují více. Mluvila jsem s nimi o tom, ale u matky mi připadalo, že nemluví moc pravdu, ale těžko říct. I když se vždy snažím situaci řešit se všemi zúčastněnými, tak není jisté, zda jsou upřímní či nikoliv.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Mnohem více komunikuje, nedávno se chlubil, že má nového strejdu, který ho vozí do školy. Byl otevřený a veselý, zlepšil se jeho přístup k učení a známky následovně také. Podle mě na to co zažil, se s tím strašně rychle vyrovnal.“
76 (Šarlota - Mgr. Marie) „To určitě ano, když byla v dalším ročníku, který je mnohem náročnější na učivo, už byla více klidná, vše zvládala mnohem lépe. Bylo na ní znát, že se s tím dobře vyrovnala.“
Zcela jistě si všechny děti zlepšily prospěch, neboť se se situací vyrovnaly a všeobecně se zklidnily. Denis o otci dříve nemluvil, nyní se rád pochlubí, že spolu něco podnikli. Také komunikace s Petrem je mnohem lepší, více se snaží připravovat do vyučování a známky jsou také lepší. Šarlota se v období po rozvodu zcela jistě zlepšila celkově. Nejen prospěch, ale také byla klidnější a vyrovnanější. U Zuzky stále přetrvává špatné chování, se kterým začala po plačtivém období. Zhoršila se úprava sešitů, ale prospěch je zcela jistě lepší. Domnívám se, že se dívka začala více soustředit, ale díky přístupu rodičů se nechová dobře. Nemá ani tzv. dostatečně pevnou ruku, která by ji vedla k pečlivosti. U tohoto pojmu se nám zcela jistě potvrzuje, že po rozvodu se školní výsledky opět zlepšují. Většina dětí má také lepší chování. Pouze Zuzka se v chování spíše zhoršila.
2. 1. 3. 2
Kategorie č. 2: Jak pedagog vnímá žáka v době rozvodu
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
ohledy
podobné
podpora
maximální
Základním pojmem této kategorie jsou ohledy, které vyplývají z vnímavosti učitele. Pokud není pedagog schopen problémy dítěte zaznamenat, není ani možné, aby mu pomohl situaci lépe zvládnout. (Denis - Mgr. Jitka) „Musím se přiznat, že jsem k němu byla méně přísná než k ostatním. Snažila jsem se ho podporovat, ale na druhou stranu jsem nechtěla dopustit, aby školu začal odbývat.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Musela jsem je rozsadit, ale až po nějaké době, protože jsem měla obavu, aby to na ni nemělo další špatný vliv. Snažila jsem se ji tolerovat, mluvit s ní. Začala také víc zapomínat, i známky se zhoršily. Celkově jsem se snažila podpořit kamarádské vztahy ve třídě, toleranci, často jsme mluvili všichni o tom, jak se cítíme ve třídě. Tato třída je hodně přátelská, takže to jistě taky pomohlo.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Snažila jsem se ho podpořit především psychicky. Povzbuzovala jsem ho, že vše zvládne, že je šikovný a statečný, na to dobře reagoval. Bylo znát uvolnění ve tváři. Ale pokud se choval nevhodně, tak jsem ho pokárala, jako každého druhého, aby nedostal pocit, že se může vymlouvat, když něco provede. Bral to statečně, myslím, že si byl vědom, když něco udělal špatně, že si zasloužil pokárání. A musím se přiznat, že jsem brala ohledy na jeho rodinnou situaci i u hodnocení. Ale pak za mnou přišel sám, řekl mi, že už se bude učit. Chlubil se, že bydlí s novým strejdem a vozí ho denně do školy. Ale vše je individuální, učitel se musí s dětmi především bavit, aby věděl, jak se zachovat v určitých situacích.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Brala jsem na ni ohledy, pro každého to není jednoduché, byla jen ve 2. třídě, i známky jsem jí tehdy dala lepší, než bych dala dítěti z plně funkční rodiny. Uvědomuji si, že je to přechodné období a pokud se dále o dítě bude alespoň jeden z rodičů dobře starat, vždy si může vše
77 opravit. Hlavně se domnívám, že ty chyby, které dělala, byly z nesoustředěnosti. Později se zase zlepšila a nyní prospívá také s vyznamenáním.“
Všichni respondenti se shodují, že tolerovali chování dětí v nejhorší fázi rozvodu. Současně se jim snažily pomoci a uvědomují si, že není pro nikoho jednoduchá doba, kdy se rodiče rozvádí. Nejenže si učitelé všimnou a chápou, ale také se snaží pomoci všemi dostupnými prostředky. Chválení je jedním z nejdůležitějších faktorů, kterým mohou dítě motivovat. Nejde-li něco dítěti, není možné, aby se z práce radovalo. Mgr. Lence se vše vrátilo v dobrém, vedla chlapce natolik dobře, že sám přišel a řekl, že se bude už učit. To je největší odměnou pro pedagoga. Ohledy jsou zcela jistě u učitelů samozřejmostí, ale jsou si také vědomi, že musí děti vést i opačným směrem, nejen je tolerovat, ale také občas rozumně pokárat, aby se na situaci v rodině nezačaly vnitřně vymlouvat a ulevovat si, že se nemusí snažit.
Pojem podpora nám vypovídá o chválení, naslouchání, povídání, sledování atd. Pro děti je velmi důležitá nejen v období zátěže v rodině. (Denis - Mgr. Jitka) „Domnívám se, že je to individuální, mnoho dětí se otevře a pomůže jim, když s nimi o tom mluvíte, některé se zase uzavřou do sebe. Ale myslím, že bychom je měli podpořit, především psychicky, při zhoršení prospěchu chválit i za malé úspěchy. Což ovšem v tomto věku potřebují téměř všechny děti. Já jsem s Denisem mnohdy pracovala odpoledne, aby si výsledky znovu zlepšil.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Ano. Nasloucháním, rozhovorem, odvedením pozornosti atd. Často děti na svůj problém upozorní kresbou, pak následným rozborem, povídáním si o tom, co je trápí, co se děje.“ (Petr - Mgr. Lenka) „V tomto věku jsou děti strašně ovlivnitelné velkou spoustou podnětů. Ani nemusí být z rodiny, která je rozpadlá. Stačí, že je méně funkční. Proto se všem dětem věnuji podle jejich potřeb alespoň občas individuálně. Většinou poznáte, jaké dítě je. V této situaci se je snažím více sledovat. Pomáhat bychom měli všem dětem, které mají problémy, nejen v rozvodovém řízení se musí dbát hlavně na psychiku dítěte, spousta věcí je může ovlivnit a poznamenat na celý život. Takže určitě můžeme pomoct individuálním přístupem s pochopením. Povídat si s nimi, pokud jsou k tomu svolné, záleží na věku a jejich povaze, ale určitě pomoci můžeme, atd.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Určitě ano, především se zajímat o jejich problémy, rodinnou anamnézu, podpořit je v době, kdy to potřebují, ale na každého zabere něco jiného. Dnes se rozvádí mnoho rodin a tyto děti v takovém případě prochází velmi těžkým obdobím. Rodiče jsou většinou pohrouženi do vlastních problémů, s dítětem komunikují každý ze svého úhlu pohledu, často je využívají jako nástroj vyřizování si vlastních sporů a dítě pak pociťuje vinu za to, co se mezi nimi děje.“
Učitelé se shodují, že by mohli podpořit děti v této těžké situaci, která nastala kvůli rozvodu. Děti sledují, povídají si s nimi, naslouchají, některé sledují kresbu dítěte. Snaží se je podpořit situaci lépe zvládnout. V neposlední řadě je chválí za sebemenší lepší výkon, který dítě předvede, aby ho povzbudili. Domnívám se, že je opravdu nutné s dětmi komunikovat, všímat si jich a v této situaci je co nejvíce podpořit. Naopak vnést do třídy atmosféru takovou, aby se tam všichni cítili dobře a současně neměli pocit, že se některému z nich nějak tzv.
78 „nadržuje“. Situace, kdy by měl pedagog dítě více podporovat, může nastat nejen v případě rozvodu u některého z dětí. Každý má občas v rodině nějaké potíže. Pro učitele je velmi náročné pocity rozpoznat a přizpůsobit se všem dětem. Mým názorem je, že by se alespoň občas měli učitelé žákům věnovat po vyučování individuálně, ať už z výukového hlediska nebo toho výchovného. Je tedy zřejmé, že podpora dětí je u všech respondentů maximální a současně důležitá pro dobrý vývoj jedince.
2. 1. 3. 3 Kategorie č. 3: Tolerance učitelů, aneb jak může pedagog pomoci Vlastnost
Dimenzionální rozsah
tolerance
dostačující
vedení
důležité
K pojmu tolerance učitelů na změnu prospěchu či chování v době rozvodu současně patří motivace a pozitivní přístup pedagoga. (Denis - Mgr. Jitka) „Snažím se s dětmi v takovéto situaci navázat takový vztah, aby věděly, že mohou kdykoli přijít a svěřit se mi. Hodně se pokouším v takové situaci zintenzivnit kamarádské vztahy ve třídě. Toleruji jejich chování jen do určité míry, spíše je vedu k tomu, že dělat práci do školy a pracovat ve škole musí i za této situace. Motivuji je i tím, že rodiče to taky trápí a že by je ještě víc trápilo, že např. je smutný, neučí se, nosí špatné známky, atd. Také je třeba informovat rodiče o změnách, které u dětí pozorujeme ve škole, aby situaci nepodcenili a chovali se zodpovědně k dítěti i v takovéto situaci. Některé rodiče je nutno tzv. "postrašit" zvýšeným zájmem školy o situaci doma, abychom dětem pomohli.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Ano, toleruji. Každý má někdy období, kdy není ve své kůži, kdy má jiné starosti. Dítě takovýto problém vnímá o to intenzivněji a jednoznačně potřebuje najít klidnou cestu ze zdánlivě bezvýchodné situace. Pozitivní přístup pedagoga je prvním řešením. Hodnocení bych na přechodnou dobu volila např. slovní, záleželo by na situaci a zejména věku dítěte. U Zuzky jsem jí dala vždy šanci na opravu, protože jsem věděla, že je to mnohdy jen kvůli jejím pocitům, tím je nepozorná a udělá chyby.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Ano toleruji, dnes je to velmi běžný sociální jev, setkáváme se s tím často, děti mají ve třídě kamarády, kteří mají stejný problém, někdy je třeba usměrnit negativní postoj žáka k jednomu z rodičů, např. mají zlost na otce/matku - mysli si, že za to může on či ona a nemají ho/ji rádi. Což se stalo u Petra. Snažím se s ním mluvit, vysvětlit mu, že je to stále jeho táta. V případě velkých problémů s žákem, doporučím rodičům, aby vyhledali odborníka (PPP).“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Určitě ano, ovšem pouze do jisté míry, ale hlavně je potřeba, aby člověk nestranný mluvil s dítětem a vysvětloval mu, že to co se děje mezi rodiči nepoznamená jejich vzájemný vztah, že jsou to stále tatínek s maminkou, kteří ho mají rádi, že se to mezi dospělými stává a že to v žádném případě není jeho vina. Že není vůbec nutné, aby mezi nimi volil, přikláněl se na něčí stranu.“
Všechny dotazované učitelky se shodují, že tolerují změny v chování a prospěchu v tomto těžkém období dítěte. Z rozhovorů je zřejmé, že se dětem snaží pomoci, vysvětlovat situaci. Některé učitelky pracují s dětmi individuálně odpoledne,
79 dávají jim tzv. druhou šanci, neboť si uvědomují, že špatný výkon je pouze z nepozornosti dané situací v rodině. Většina se snaží s dětmi hovořit, Mgr. Marie uvádí, že je nutné si s dítětem promluvit, aby si bylo vědomo neviny, neboť většina dětí má pocity viny, že jejich rodiče se hádají a rozvádí kvůli nim. Měli bychom je přesvědčit, že se nemusí přiklánět na jednu stranu, ale současně, že je tato situace běžná a v žádném případě se nemění nic na tom, že jsou jejich rodiče stále a vždy budou. Mgr. Lenka bere tento sociální jev na dnešní dobu naprosto běžnou záležitostí. Neznamená to, že by situaci podceňovala, naopak uvádí, že je někdy situaci ve třídě nutné usměrnit. Zmiňuje kamarády ve třídě se stejným problémem, které považuji také za možnou pomoc pro novou zkušenost dítěte. Má si s kým promluvit a necítí se tzv. „jsem v tom samo“. Stejně tak další dvě učitelky uvádějí, že problémy dítěte tolerují a snaží se pomoci různými problémy. Tento pojem se nám tedy zcela jistě potvrzuje ve všech případech. Vedení je pojmem, který vyvstal z přístupu učitelů k dětem z úplných rodin, ovšem ne zcela funkčních. Je to základem pomoci u žáků žijících v zátěžové či nefunkční rodině. (Mgr. Sabina) – „Na děti se špatným rodinným zázemím beru ohledy v každém případě, nejde totiž o přechodnou situaci, ale o dlouhodobou záležitost, se kterou dítě nemůže vůbec nic dělat! Je to k dítěti opravdu nefér! Jak jsem řekla již dříve, nosím Valentýně pomůcky a vždy jí je nenápadně podám a obě děláme, jakože nic. Ale i přes to všechno se snažím vést tuto rodinu k zodpovědnosti a plnění povinností vůči dítěti. Trvám na tom, že dítě nebude poškozováno v kolektivu situacemi jako: nemá všechny věci do školy, v pořádku šatstvo, je cítit kouřem z kouření v místnosti, kde pobývá, není mu umožněno účastnit se školních akcí v hodnotě několika korun, není zaplaceno stravování atd. Ovšem je to zase těžká situace, kterou nemůžu tlačit příliš, neboť by na to opět mohlo doplatit dítě. Ale pokud by došlo k horšímu zanedbávání základních povinnosti, tak bych situaci hlásila i na úřadu sociální péče. Prospěch se snažím zvládat s dětmi v rámci vyučování, vedu je k samostatnosti v učení. Vždy je to o nastavení důvěry a vysvětlení dítěti, že to není ani jeho vina, ani žádná ostuda, to co se kolem něj děje. Ať už je to jakýkoliv problém, např. špatné rodinné zázemí. Je to o tom mluvit, situaci rozebrat a ukázat mu, že ho podle toho nijak neposuzujeme. Vysvětlovat, poradit, vést rodinu k zodpovědnosti, pokusit se najít pomoc u příbuzných. A hodně chválit za vše, co za pochvalu stojí, Mnohdy jsou to rodiny, kde dítě nikdy za nic nepochválí. Zrovna tak při rozvodu myslí především na své problémy a nevěnují se dítěti dostatečně, takže je ani kolikrát nepochválí, spíše dostává více vyhubováno za nesmyslné maličkosti. Dodávat sebevědomí těmto dětem je velmi důležité. Vždy dbát na udržení slušného postavení v kolektivu. Vždy náš přístup a případná pomoc musí být úměrná věku a chápání dítěte.“ (Mgr. Renata) „Jsem si tím jistá, pomoci můžeme především vedením je k samostatnosti. Respektem a vytvořením vědomí i v nich, že je beru takoví, jací jsou. Neřeším jejich rodiče, ale je samotné. Takže chci, aby si vybudovali vlastní osobnosti, k tomu je také vedu. Chci, aby se postupně poučili z chyb ostatních. Tohle je dlouhodobá záležitost a není vůbec lehká. Mají oba rodiče a přitom se jim ani jeden nevěnuje. Potřebují se naučit je mít rádi takové, jací jsou, ale přitom si vzít vzor jinde, aby nepokračovali v jejich systému života. V tomto věku je samozřejmě těžké na dítě zapůsobit tak, abychom jim pomohli, ale přitom neublížili, ale postupně to jde. Chválím Richarda za maličkosti, které sám zvládl, je na něm vidět, že to potřebuje, naopak ho tzv. sprdnu, že má zase úkol naškrábaný, nebo že se neučil. Znám ho od první třídy, takže už vím, co na něj platí a jak s ním komunikovat. Domnívám se, že je to základ.“ (Mgr. Drahomíra) „Již jsem měla ve třídě takové děti. Např. otec zakazoval dítěti trénovat na hudební nástroj, neustále jen nadával, za nich je nepochválil. Byly trestány tím, že nedostaly svačinu, protože ji třeba jen jednou nesnědly, byly byty, apod. Takže vím jistě, že bych se snažila dítěti pomoci. Tehdy jsem
80 nosila svačinu navíc nebo požádala v kuchyni, nechávala je trénovat ve škole a hlavně jsem s nimi mluvila a snažila se jim vysvětlit, že za nic nemůžou. Je to strašně těžké pro všechny strany. Ale musím říct, že se nakonec tato rodina dostala do situace, kdy je musela sledovat sociálka. Chlapec je teď na druhém stupni, myslím si, že se jim daří lépe, i otec se zklidnil.“ (Mgr. Jana) „Domnívám se, že ano. Dnes je mnoho rodin špatně funkčních. Vždy záleží na konkrétním případu, ale děti v tomto věku tráví ve škole hodně času a učitel by měl být tím, kdo je zná velmi dobře a v případě problémů by měl zasáhnout, popř. pomoci jako první.“
V tomto
pojmu
se
zcela
jistě
objevuje
vůle
učitelů
vést
nejen
děti k samostatnosti, ale také rodiny k odpovědnosti. Vždy by tolerovali problémy dítěte a snažili se pomoci v situaci, která je dlouhodobou záležitostí. U dvou dotazovaných je přímo jeden z chlapců a jedna dívka z problémové rodiny, přičemž se jim učitelé snaží co nejvíce pomoci. Jak uvádí jedna respondentka, je tato situace mnohdy horší než rozvod, neboť je dlouhodobá, naopak rozvod je dočasný a situace se většinou ustálí a dítě si zvykne na novou rodinu a další faktory. Tento pojem nám tedy zcela jistě odpovídá, že učitelé vedou žáky a tolerují situaci v rodině, ať už je jakákoliv. Ke každému dítěti je nutné přistupovat individuálně, i pokud je z rodiny zcela funkční. Setkáváme se s problémy dětí v období jejich růstu a jsme těmi, kteří je ovlivňují zrovna tak, jako jejich rodiče. Ti mohou mít pocit, že nedělají nic špatného, ale ve skutečnosti je to naopak. Mluvit nejen s dětmi, ale také s rodiči je nedílnou součástí výchovy dítěte pedagogem. Domnívám se, že špatné zázemí rodiny, či určité problémy dítěte, byť na první pohled banální, mohou vést k velkým psychickým problémům a vývoji dítěte.
2. 1. 4
d) analýza získaných dat – otevřené kódování – děti
z rozvedených rodin Analýzou výzkumu vedeného s dětmi z rozvedených rodin vyvstaly tyto kategorie: Jak prožívám období před a při rozvodu rodičů, aneb moje školní výsledky Moje současné pocity
81
2. 1. 4. 1
Kategorie č. 1: Jak prožívám období před a při rozvodu
rodičů, aneb moje školní výsledky Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Známky před rozvodem
výborné
Prospěch při rozvodu
horší
Vzhledem k tomu, že jsem se zaměřila v mé práci především na psychiku a školní výkon v období rozvodu je pojem známky před rozvodem jedním z nejpodstatnějších. (Denis) „Už si to nepamatuju, ale měl jsem vyznamenání.“ (Zuzka) „Samé jedničky.“ (Petr) „Samý jedničky.“ (Šarlota) „Známky jsem měla na vysvědčení pěkný.“
Děti z rozvedených rodin se vyjadřují shodně. Měli velmi pěkný prospěch. Z celkového rozhovoru vyplývá, že je škola bavila, i když se Denis bál posměchu spolužáků. Šarlota ve škole brečela, učitelka ji vždy utěšovala. Petr se zmiňuje, že se tolik neučil, ale baví ho škola, hrají si s kamarády a chodí do kroužku. Zuzku škola také baví a velmi ráda vyrábí v pracovních činnostech. Z tohoto pojmu zcela jistě vyplývá, že se školní výsledky zhoršily, ale děti se ve škole cítily dobře, i přes občasné psychické potíže. Můžeme tedy říci, že škola je pro ně kladným faktorem v kritickém období. Prospěch při rozvodu je pojmem, který vyplývá z rozdílnosti pocitů, soustředěnosti a vlivu rodiny při největších potížích v období rozvodu. Jaké známky měly děti, když se jejich rodiče rozváděli, hádali a křičeli na sebe. (Denis) „Tři dvojky.“ (Zuzka) „Jo, ale v žákovské mám i trojku, ale pak si to zase opravím.“ (Petr) „Teď dvě dvojky.“ (Šarlota) „Moc si to nepamatuju. Někdy jsem měla i horší známku, ale pak jsem si to opravila.“
Zcela jistě z pojmu vyplývá, že při rozvodu ke zhoršení známek dochází ve všech případech. Zuzka se zmiňuje o následovné opravě špatného výsledku, pravděpodobně si uvědomuje, že není výsledek vhodný. Ze všech rozhovorů také vyplývá, že ke zhoršení výsledků dochází, ale děti se snaží následovně vše napravit, pomáhají jim k tomu především učitelé, které analyzuji v jiné části. Všeobecně bychom mohli říci, že se vliv rozvodu vždy ukáže na výsledku dětí.
82
2. 1. 4. 2
Kategorie č. 2: Moje současné pocity
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Čas s rodiči
rozdílný
Touhy
odlišné
K pojmu čas s rodiči, jsem se respondentů zeptala, zda jim vyhovuje, že jsou v péči matky, otce či střídavé péči. Následovně, zda tráví čas s druhým z rodičů. Respondenti se vyjádřili takto: žiješ s maminkou a ne s tatínkem? (Denis) „Jo, hodně toho spolu děláme, když mám čas.“ (Zuzka) „Ne, chci, abychom byli spolu.“ (Petr) „Jo, je hodná.“ (Šarlota) „Jo, nevadí mi to. Vlastně, když jsem taťky poznala, jaký je, pochopila jsem, že mi často lhal a myslel spíš na sebe, ale teď to neřeším.“ (Denis) „Jo, o víkendu někdy k němu jedu.“ (Zuzka) „Jo, s babičkou, dědem a taťkem někdy někam jedeme.“ (Petr) „Ne. Vidím se s ním teď jenom občas, ale to jsme většinou u něho. Někdy mě vezme na trénink. Jinak se dívám na televizu a hraju si se ségrou.“ (Šarlota) „Jo, ale on není moc často doma, kolikrát tam přijedu a on hned odjede do práce. Takže se vidím víc s jeho manželkou, ale s tou si nerozumím, ona je Ukrajinka. Ne o to nejde, docela umí, mně nevadí, že je z Ukrajiny, ale je divná.“
Ve třech případech děti žijí s matkou, pouze Zuzka je ve střídavé péči. Děti v péči matky jsou spokojeni, že s ní žijí. Zuzce střídavá péče nevyhovuje, protože by chtěla, aby rodiče byli spolu. Všichni respondenti trápí s druhým rodičem určitý čas. Každý z nich je jinak spokojen. Ve většině případů s druhým rodičem (otcem) společně nepodnikají příliš mnoho akcí. Můžeme tedy říci, že čas trávený s rodiči je rozdílný a spokojenost dětí také. K pojmu touhy, jsem respondentům položila otázku, jaké mají nyní největší přání. Vypověděli takto: (Denis) „Chtěl bych nový počítač, abych mohl hrát hry.“ (Zuzka) „Chtěla bych, abysme byli zas všichni spolu.“ (Petr) „Chci, abysme vyhrávali v hokeji.“ (Šarlota) „Chtěla bych se dostat na tu školu, protože by mě to fakt bavilo.“
Tři respondenti vypověděli nezávisle na období po rozdělení rodiny. Je tedy zřejmé, že si pravděpodobně nepřejí sloučení rodiny a navrácení se k druhému z rodičů. Denis si přeje počítač, aby mohl hrát hry, což je v jeho věku běžné a pouze z mé
83 domněnky vyplývá, že nyní s maminkou nemají dostatek peněz na to, aby jej pořídili. Petr myslí na svůj velmi oblíbený sport, je tedy jeho přáním vyhrávat zápasy a ne spojit rodiče. Dle mého názoru je to pochopitelné, neboť z ostatních rozhovorů vyplývá, že nestojí ani o kontakt s otcem, natož o návrat k němu. Nyní je spokojen s novou rodinou. U Šarloty je pochopitelné, že je jejím přání dostat se na školu, neboť doba od rozvodu uplynula již velmi dlouhá. U Zuzky je zřejmé, že na rozdíl od ostatních respondentů, stále nejvíce touží po návratu rodičů do společné rodiny. Prochází tedy stále nepříjemným obdobím, na které si nedokáže zvyknout.
2. 1. 5
e) analýza získaných dat – otevřené kódování – děti z úplných
rodin Analýzou výzkumu vedeného s dětmi z úplných rodin vyvstaly tyto kategorie: Z čeho mám radost, aneb moje záliby Přátelství, pocity, aneb co bych chtěl
2. 1. 5. 1
Kategorie č. 1: Z čeho mám radost, aneb moje záliby
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Kroužky
různé
Školní akce
zábavné
Pojem kroužky je podstatným pro všechny děti nižšího školního věku, proto jsem se respondentů zeptala, zda nějaké navštěvují. Vypověděli tímto způsobem: (Valentýna) „Jo, chodím do počítačů, hrajeme si tam hry a taky se učíme. Moc mě to baví, protože doma počítač nemáme.“ (Vojtěch) „Ano, mamka říká, že mám hrát na flétnu, tak tam chodím. Ale nebaví mě to.“ (Jáchym) „Chodím každou středu do ZUŠky na nauku a na kytaru. A ještě mám v pátek plavání, ale kytara mě baví víc. Už jsem měl i koncert.“ (Richard) „Jo, na tělák, odpoledne. Baví, protože hrajeme dobrý hry.“
Z pojmu je tedy zcela zřejmé, že děti mají kroužky, každého baví něco jiného. Valentýnu baví kroužek počítačů, neboť doma nemají počítač k dispozici, je tedy ráda, že se může učit na počítači v kroužku, popř. si hrát nějaké hry. Domnívám se, že
84 v dnešní době jsou počítače běžné téměř v každé rodině. Pokud není rodina dostatečně finančně zajištěna je tedy tato možnost výborným řešením. Děti mají v rámci kroužku nejen hry, ale také výukové programy. Dalším kladným faktorem je zapojení se do kolektivu, ve kterém většina dětí na počítače chodí. Richarda velmi baví tělocvik, který má v rámci kroužku rád, neboť hrají hry. Tato alternativa je zcela jistě výborná, neboť se dítě hýbe a je pod dohledem vedoucího kroužku, učitele. Jáchym má mimoškolních akcí více, ale kytara je pro něj nejzábavnější. Pravděpodobně z důvodu koncertu, který měl. Cítí úspěch a velmi ho to motivuje. Naopak u Vojtěcha, který chodí do na flétnu, ovšem pouze pro radost maminky, ale ne z vlastní radosti. Doslova ho to nebaví a to není příliš vhodné, neboť se může dostat do fáze odporu. Můžeme tedy říci, že kroužky navštěvují všichni respondenti, pouze jednoho tato činnost nebaví. Nedílnou součástí zálib dětí jsou školní akce, kterých se žáci účastní. Zeptala jsem se respondentů, jestli jezdí někam se školou a zda je to baví. Odpověděli takto: (Valentýna) „Jo, byli jsme v ZOO a na přehradě. Jo, líbí.“ (Vojtěch) „Ano, byli jsme v divadle v Brně. Ano, moc.“ (Jáchym) „Jo, jezdíme na školu v přírodě, chodíme do knihovny a byli jsme na koncertě. Nejlepší je škola v přírodě. Pojedeme na jaře zas. Už se těším.“ (Richard) „Jo, jezdíme, ale já jedu jenom někdy. Proč? No mamka mi to nechce platit. Jo, líbí“
K pojmu se všechny děti vyjadřují shodně, se školou jezdí na různé školní akce. Podnikají výlety na různá místa. Valentýna uvádí, že byli v Zoo a na přehradě, kde se jí velmi líbilo. Vzhledem k tomu, že se dívenka nedostane s rodiči na mnoho míst, je výborné, že má tuto možnost alespoň se školou. Vojtěcha zaujalo divadlo a moc se mu líbilo. Domnívám se, že návštěvy divadel jsou nejen naučné, ale také zážitkem, který se dlouho pamatuje. Jáchym se školou podniká pravděpodobně nejvíce akcí. Jezdí na školu v přírodě, koncerty a uvádí i knihovnu. Je pravděpodobné, že zmiňuje knihovnu jako jediný, neboť jej zaujala. Dle mého názoru navštěvují děti knihovnu ve všech školách. Richard jezdí se školou na různé akce, ale on nejede vždy, protože mu nechce matka platit náklady. Domnívám se, že je to velmi nevhodné a pro dítě musí být situace stresující.
85
2. 1. 5. 2
Kategorie č. 2: Přátelství, pocity, aneb co bych chtěl
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Kamarádství
velké
Přání
odlišné
Pojem kamarádství můžeme brát jako součást výchovy dětí ve škole a nejen tam. Pokud nemají žáci přátele, je vyplývající, že se může odehrávat něco s jejich pocity. (Valentýna) Jo, já se kamarádím se všema. (Vojtěch) „Ano, hlavně Davida, s tím se kamarádíme i odpoledne. A taky s Veronikou. (Jáchym) „No, spíš kamarády. S holkama se moc nebavíme. (Richard) „Jo, několik.
Všichni respondenti se shodnou, že kamarády ve škole mají. Valentýna se kamarádí se všemi a dle rozhovorů se domnívám, že nemá s nikým osobní problémy. Vojtěch se nejvíce kamarádí s chlapcem a jednou dívkou, z čehož vyplývá, že neřeší rozdíly mezi pohlavím. Jáchym naopak kamarádí spíše s kluky, neboť si, dle rozhovorů, nemají s holkami co říci. Richard odpověděl stručně, ale výstižně. Kamarádů má několik a podle rozhovoru, který jsem s chlapcem učinila, se domnívám, že je přátelský. Pojem přání, nám vysvětluje, jaké pocity má dítě nyní a zda má nějakou momentální potřebu, trápení apod. (Valentýna) „Chtěla bych, abychom se měli všichni doma dobře.“ (Vojtěch) „Chci jet zase do Dino-parku.“ (Jáchym) „Nevím, teď mě nic nenapadá.“ (Richard) „Chtěl bych mít víc peněz.“
Zcela jistě mají všechny děti nějaká přání, většinou se odvíjí od jejich momentálních pocitů a spokojenosti. Richard by chtěl mít více peněz, což naznačuje problém v rodině. Vojtěch by chtěl jet do Dinoparku, s největší pravděpodobností nemá žádné jiné potřeby. Jáchyma nic nenapadá. Vzhledem k tomu, že jeho rodina je naprosto plně funkční, nemá pravděpodobně momentálně žádnou potřebu. U Valentýny byla okamžitá reakce směřovaná k celé její rodině. Chce, aby se měli všichni dobře, je tedy vidět, že ji situace v rodině velmi trápí. U pojmu „chci“ se potvrdily pocity dětí, ale výsledné rozebrání jsou pouze mými domněnkami na základě různých zkušeností.
86
2. 1. 6
f) analýza získaných dat – otevřené kódování – rodiče dětí
z rozvedených rodin Analýzou výzkumu vedeného s rodiči z rozvedených rodin vyvstaly tyto kategorie: Rozvod, pocity, beznaděj, lítost, úleva Rodina, cizí lidé, aneb jak jsme e před nimi cítili
2. 1. 6. 1
Kategorie č. 1: Rozvod, pocity, beznaděj, lítost, úleva
Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Problémy
velké
Úleva
rozdílná
Pojem problémy jsou základním v období rozvodu, jejich nedílnou součástí jsou zcela jistě celkové pocity rozvádějících rodičů. Z problémů mohou vyplývat beznaděje, hádky, lítost atd. (Dagmar – matka Denise) „Není to lehké, musíte před soudem mluvit o svých problémech, je to hrozný pocit. Ale s manželem jsme se na rozvodu nakonec dohodli, také jsme se domluvili na péči Deniska a majetku, takže to nebylo zase tak hrozné.“ (Jaroslav – otec Zuzky) Tedy jste období rozvodu nesl hůře, než vaše exmanželka? „To určitě jo, nebylo to vůbec lehký, bylo mi líto malé, nedokázal jsem si představit, že bych bez ex. mohl žít, ale teď už jsem pochopil jaká je. Ale určitě to je nejhorší pro malou, fakt dodneška.“ (Martina – matka Petra) „Měli jsme s manželem už dlouho neshody, nakonec jsem zjistila, že si našel jinou ženskou. Stále jsme se víc a víc hádali. Když se vrátil večer domů, tak to bylo strašné, kolikrát jsem se s děckama musela zavřít do pokoje, abych mu šla z očí. Hádky probíhaly i v noci, děcka z toho byly strašně vyděšený“ „S tou nevěrou to bylo tak před rokem a půl, ale chtěla jsem s ním zůstat i přes to, ale pak jsme se stále hádali víc a víc, odcházel pryč, asi za ní, to nevím. Ale mlátit mě začal asi tak před půl rokem. Často když přišel a měl popitý. A když už do toho byly zatahovány i děcka, tak už se to nedalo vydržet. Neměla jsem kam jít, u mojich rodičů nebylo místo, abych tam s nimi mohla být. Je tam sestra s rodinou a ještě můj děda. Tak jsem se zezačátku držela doma. Měla jsem pocit beznaděje. Mezitím jsem si našla taky nového partnera. Znám ho už od dětství, když mi později nabídl, ať se s děckama nastěhuju k němu, tak jsem neváhala, protože na nich bylo vidět, jak tím trpí.“ „Teď už je to lepší, mám pocit, že jsme v bezpečí a věřím, že se i na všem domluvíme. Hlavně protože jeho rodiče jsou rozumní a dost ho ovlivňují, když to zjistili, byli v šoku.“ (Jana – matka Šarloty) „Bylo to děsný. Manžel to strašně těžko nesl, vyhrožoval mi, malé namlouval, že jsem blázen, že se o ni nepostarám, atd. Dokonce jsme spolu jednou někam jeli a on nás schválně vyboural, řekl mi, že nás chtěl zabít, aby měl od všeho klid, ale to tam naštěstí malá nebyla.“
Z rozhovorů s respondenty vyplynulo, že problémy měli všichni dotazovaní, ovšem každý jiné. Matce Denise bylo nepříjemné, že musela o jejich problémech hovořit před soudem. S manželem se rozumně dohodli, takže vše brzy vyřešili. Jaroslav
87 si nedokázal život bez bývalé manželky představit, než poznal, jakou má povahu. Bylo mu velmi líto dcery, která situaci nese velmi špatně dodnes. Matka Petra popisuje situaci jako dlouhodobou, u které se snažila rodinu udržet, ale následné pocity byly až beznadějné. Chování manžela se nedalo dále trpět a situaci matka vyřešila kladně nejen pro sebe, ale také pro děti. Šarloty matka uvádí, že manžel vše natolik těžko nesl, že dokonce způsobil nehodu. Naštěstí u situace nebyla jejich dcera. Dle rozhovorů vyplynulo, že se následovně zklidnil a odstěhoval se. Můžeme s jistotou říci, že problémy při rozvodu jsou velmi velké, i když rozdílné. Pojem úleva je většinou po projití všech problémů následným šťastným koncem, byť rozdělené rodiny. (Dagmar – matka Denise) „Není to jednoduché, starám se sama o Deniska. Taky peněz nám moc nezbývá. Ale naštěstí je už Denisek velký, spoustu věcí zvládne sám. A taky moje maminka mi pomáhá, když musím dlouho zůstat v práci. Manžel si jej bere občas, ale nedávno byli na celý víkend na horách a koupil mu i lyže.“ (Jaroslav – otec Zuzky) „Pořád mě trápí, že se malá cítí špatně a chce nás dát znovu dohromady. Já už se cítím mnohem lépe. Taky mě štve, že ji rozmazluje, na tom se fakt neshodneme.“ (Martina – matka Petra) „To určitě ano. Po věčných stresech, mají teď klid.“ (Jana – matka Šarloty) „Teď už je to všechno dobré, nynější manžel je hodnej, pomáhá mi při mých zdravotních potížích. Stará se i o Šarlu, aby dobře jedla atd. Podnikáme, takže se nám docela daří, ale nejsme žádná velká firma, takže tak akorát pro nás.“
U všech respondentů je zřejmá velká úleva po rozvodu, neboť si prošli hádkami, strachem, nejistotou, beznadějí. Dva z dotazovaných mají nové partnery a jsou velmi spokojeni. Také jejich děti mají s partnerem dobrý vztah a zcela jistě si vzájemně pomáhají. Jaroslav partnerku nemá, úlevu cítí ohledně svého vztahu k bývalé manželce. Trápí ho pocity dcery a špatná výchova exmanželky. Dagmar je na vše sice sama, ale má maminku, která jí pomáhá. Uvádí, že chlapec je již velký, což není až tak pravdou. Dle mého názoru je sice ve věku, kdy se dokáže postarat o maličkosti, ale rozhodně péči rodičů stále potřebuje. Matka je spokojena s otcovou snahou, když vzal syna na hory. Kontakt s rodičem je velmi důležitý. Mohu říci, že nám pojem úleva uvádí mnohem lepší pocity všech dotazovaných rodičů.
88
2. 1. 6. 2 Kategorie č. 2:Rodina, cizí lidé, aneb jak jsme se před nimi cítili Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Chování okolí
nepodstatné
Rodina
důležitá
Z následujících rozhovorů nám vyplynuly dva pojmy. Pojem okolí a rodina. Analyzuji je společně, neboť se vyskytují ve stejné části rozhovoru. Současně jsou spjaty názory dotazovaných. (Dagmar – matka Denise) „Myslím, že nejdříve to byl pro všechny šok. Mí rodiče se mě snažili přemluvit, abychom spolu zůstali, ale já jsem se nenechala ovlivnit okolím, věděla jsem, že už nemá náš vztah smysl. Neměli jsme spolu už nic společného, nakonec jsme kromě hádek spolu skoro nekomunikovali. Ostatní nijak nereagovali, v dnešní době je to asi normální“ (Jaroslav – otec Zuzky) „V mojí rodině to čekali, věděli, že to není v pořádku vlastně dřív než já. Byl jsem slepej. Cizí lidi se někteří chovali docela divně, ale to se vlastně chovali, už když jsme se spolu dali dohromady. Exmanželka je poloviční Romka a její matka ji chtěla dát do děcáku, vlastně ji z toho dostali moji rodiče, vzali ji do péče. Občas jsme se setkali s narážkama, ale co se týče dřívější výchovy malé, tak se opravdu starala perfektně, ale to už jsem asi říkal.“ (Martina – matka Petra) „Moji rodiče jsou rádi, že jsem od něj dokázala odejít, věděli celou dobu co se děje, oba jsou doma v důchodu, tak se s děckama viděli a nelíbilo se jim, jak se cítili. Rodiče manžela byli v šoku, nemohli tomu uvěřit, ale tchýně mi pak řekla, že se jí Petr svěřil, že se otce bojí. To ji asi přesvědčilo, že nejsem já ta špatná. Jinak cizí lidi nějak neřeším, ale kdo to věděl, chápal mě.“ (Jana – matka Šarloty) „O okolí jsem se nějak moc nezajímala, jen s rodinou jsem to občas probrala. Znali ho, nedivili se mně.“
Dagmar se nenechala nikým ovlivnit, i přes to, že její rodiče se snažili o zachování manželství. Ostatní dle jejího názoru nereagovali, neboť berou rozvod v dnešní době jako běžný jev. U Jaroslava byla situace opačná. Rodina čekala, že k rozvodu dojde, neboť věděli, že není vše v pořádku. Naopak cizí lidé se chovali nevhodně, ale nebylo to poprvé. Jak otec Zuzky vysvětluje, nelíbilo se jim, že je exmanželka Romka. I přes následné neshody se jí Jaroslav zastává, neboť si uvědomuje, že se dříve chovala velmi dobře. Martiny rodiče byli rádi, neboť věděli, že všichni trpěli. Rodiče exmanžela také po rozhovoru s Petrem vše pochopili a reagovali velmi dobře. Okolí tzv. neřešila, ale uvádí, že kdo situaci znal, vše pochopil. Jana se o okolí nezajímala téměř vůbec, ale někdy probírala vše s vlastní rodinou. Ti vše chápali, neboť jejího exmanžela znali. Můžeme tedy říci, že u pojmu rodina se potvrzuje, že je velmi důležitá pro všechny respondenty. Pro každého z jiného hlediska. Chování okolí a cizí lidé nejsou důležití pro žádného z respondentů. Tímto je pojem potvrzen.
89
2. 1. 7
g) analýza získaných dat – otevřené kódování – rodiče dětí
z úplných rodin Analýzou výzkumu vedeného s rodiči z úplných rodin vyvstala také tato kategorie: Školní výsledky, aneb jak se mému dítěti líbí ve škole
2. 1. 7. 1
Kategorie č. 1: Školní výsledky, aneb jak se mému dítěti líbí
ve škole Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Školní výsledky
rozdílné
Spokojenost
odlišná
Pojem školní výsledky je stěžejním pro tuto kategorii. Ovlivňují ho rozdílné povahy dětí a nejen ty, také přístup rodiče. (Sabina – matka Jáchyma) „Řekla bych, že dobře. Občas je zbrklý a dělá pak zbytečné chyby. Hlavně v psaní.“ (Helena - matka Vojtěcha) „Celkem dobře, on je docela svéhlavý, takže občas nechce něco udělat, ale nakonec si dá říct.“ (Klára – matka Richarda) „Docela jo, je to kluk, tak nemůžu čekat zázraky.“ (Zita – matka Valentýny) „Docela dobře, měla jen dvojky.“
Všechny dotazované matky se shodují, že se dětem ve škole daří. Ovšem výsledky jsou odlišné a vyskytují se i malé problémy. Jáchym je zbrklý a dělá zbytečné chyby. Vojtěchovi se daří dobře, ale díky jeho svéhlavosti odmítá dělat zadané úkoly, ale většinou nakonec vše udělá. Klára uvádí, že nemůže čekat od chlapce zázraky. Z ostatních rozhovorů, ale vyplývá, že jeho výsledky jsou horší spíše díky zátěžovému zázemí v rodině. Zita hovoří o Valentýně také kladně, měla jen dvojky. Z dalších rozhovorů zcela vyplynulo, byť je rodina úplná, je zcela nefunkční. Můžeme tedy říci, že školní výsledky dětí jsou rozdílné. Současně jsou ovlivněny jinými faktory. Dalším pojmem této kategorie je spokojenost. Zde nehovoříme o celkové spokojenosti dítěte, ale o pocitech ve škole. (Sabina – matka Jáchyma) „Často se ho ptám, zda je ve škole spokojený, jestli mu tam někdo neubližuje a bavíme se i o tom, aby neubližoval on druhým. Zdá se mi, že je ve škole spokojený.“
90 (Helena - matka Vojtěcha) „Spíše se tam nudí, nebaví ho plnit úkoly podle zadání učitelky, vždy si na to stěžuje. Dělá si i doma rád co chce. Často si den jakoby naplánuje a nikdo mu to nesmí změnit. Je malinko umanutý. Asi trošku po tátovi. Ale když už začne pracovat, tak většinou udělá vše dobře.“ (Klára – matka Richarda) „Jo, určitě.“ (Zita – matka Valentýny) „Myslím, že jo, těší se tam a navštěvuje tam hodně kroužků.“
Tři matky vypověděly, že se jejich dětem ve škole líbí, jsou tam spokojení, těší se. Pouze Vojtěcha škola nebaví a nudí se tam. Je umanutý, nechce plnit zadané úkoly a rád si plánuje práci sám. Pokud již začne s prací, dokončí ji dobře. Valentýna se do školy těší a navštěvuje mnoho kroužků. Z ostatních rozhovorů také vyplynulo, že má ráda školu a její návštěvu z důvodu špatného rodinného zázemí. Klára byla stručná, ale výstižná. Je si jistá, že chlapec je ve škole spokojen. Sabina uvádí, že se o spokojenosti syna ve škole často baví. Probírají ubližování mezi dětmi, což je velmi dobré. Dle mého názoru má k matce důvěru, také se díky těmto rozhovorům mohou zavčas odhalit počátky možné šikany.
2. 1. 8
h) analýza získaných dat – otevřené kódování – učitelé dětí
z rozvedených rodin Analýzou výzkumu vedeného s rodiči z rozvedených rodin vyvstala také tato kategorie: Komunikace, aneb jak vnímáme žáky ve třídě
2. 1. 8. 1 Kategorie č. 1: Komunikace, aneb jak vnímáme žáky ve třídě Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Povaha
rozdílná
Přátelství
intenzivní
Komunikace
rozdílná
Pojem povaha je důležitým faktorem, který děti ovlivňuje v jejich prožitku a následném chování. (Denis - Mgr. Jitka) „Zodpovědný, rád je středem pozornosti.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Je velmi šikovná, chytrá, společenská.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Celkově šikovný, chytrý, hodný, pomáhá mnohdy i ostatním dětem, zastává se jich.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Úkoly vždy plnila bez větších potíží, byla šikovná. Mívala samé jedničky.“
91 Ve třech případech se třídní učitelky shodují, že jsou děti šikovné. Denis je odpovědný, ale je rád středem pozornosti. Šarlota vždy plnila úkoly bez potíží, z čehož jistá odpovědnost také vyplývá. Zuzčina společenská povaha je zcela jistě také dobrou vlastností, která jí pomáhá nést těžké období. Domnívám se, že povaha je základním jevem, který ovlivňuje celý průběh pocitů a zvládnutí situace při rozvodu rodičů. K tomuto pojmu bychom mohli také přiřadit povahu učitelů prvního stupně, neboť z celkových rozhovorů vyplývá, že jsou také velmi zodpovědné a snaží se vlastním přístupem pomoci dětem v každé situaci. Dalším pojmem, který je úzce spojen s povahou dítěte, je přátelství. Jak jsem již výše uvedla, pokud nemá žák ve třídě kamarády, nasvědčuje to o nějakém špatném vnitřním pocitu. (Denis - Mgr. Jitka) „Nejvíce se kamarádí s Vojtou, ale znáte to, v tomto věku se vztahy často mění. Denis patří mezi oblíbené děti pro svoji kamarádskou povahu.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Ano, několik, nejčastěji ji vidím s Baruškou.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Ano, kamarádí se všemi, samozřejmě nejvíce s kluky.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Určitě ano, byla vždy oblíbená, pokud vím, tak je dodnes.“
Jitka si je vědoma, že se Denis kamarádí nejvíce s jedním chlapcem, ale je velmi oblíbený pro svou přátelskou povahu. Zuzka má několik přátel, ale také si Mgr. Petra všimla, že má tzv. nejlepší kamarádku. Petr se dle třídní učitelky přátelí nejvíce s kluky. U Šarloty je oblíbenost dlouhodobá, neboť si Mgr. Marie vzpomíná na období před mnoha lety a zná ji dodnes. Zcela jistě je u dětí přátelství intenzivní. Domnívám se, že je také nedílnou součástí zvládnutí těžké situace, která nastala u těchto dětí. Další pojem komunikace je nedílnou součástí dobrých vztahů mezi rodičem, školou a v neposlední řadě s dítětem. (Denis - Mgr. Jitka) „Ano, maminka za mnou byla asi před rokem, tehdy mě žádala, abych si ho více všímala, protože se bojí posměšků spolužáků. Ale to pro mě bylo samozřejmostí.“ (Zuzka - Mgr. Petra) „Ano, Zuzka měla dost velké psychické problémy, již od začátku minulého školního roku (2010). Ze začátku nechtěla chodit ani do školy. Rodiče mě oslovili, řekli mi, že se budou rozvádět, tehdy spolu bydleli, ale podle nich to trvalo již déle. Zuzce to řekli a ona špatně reagovala. Dokonce doma ráno zvracela, byla plačtivá, tak jsme se dohodli, že s ní navštíví PPP.“ (Petr - Mgr. Lenka) „Ano, jeho matka za mnou byla, vysvětlovala mi, co se u nich děje, byla docela otevřená.“ (Šarlota - Mgr. Marie) „Nejdřív se mi nezdálo chování Šarloty, byla plačtivá, dělala chyby tam, kde před tím neměla problém. Pak mi to řekla její matka, otce jsem ani neznala, nechodil do školy vůbec.“
Všechny učitelky se situaci o rozvodu v rodině dověděli díky komunikaci s rodiči. Ve třech případech mluvili pouze s matkou dítěte a u Zuzky hovořili s oběma.
92 Denis měl strach posměchu, proto byla učitelka požádána o větší všímavost. Sama uvádí, že to pro ni bylo samozřejmé. Mgr. Petra zmiňuje velké psychické problémy dívenky, až ranní nevolnosti. Díky dohodě s rodiči byla situace řešena v PPP31. Matka Petra navštívila učitelku a vše jí vysvětlila. Opět mluvila pouze s matkou. U Šarloty si třídní učitelka nebyla jistá chováním dívenky, následovně ji navštívila matka. Můžeme s jistotou říci, že většinou se komunikace mezi rodinou a třídní učitelkou ujímá matka. Pouze u Zuzky se dostavili oba rodiče a otec dle ostatních rozhovorů o dívku jeví velký zájem stále. Byť je komunikace velká, je současně rozdílná.
2. 1. 9
ch) analýza získaných dat – otevřené kódování – učitelé dětí
z úplných rodin Analýzou výzkumu vedeného s rodiči z úplných rodin vyvstala také tato kategorie: Učitelé versus děti a jejich rodiče, aneb jak situaci vidí pedagog
2. 1. 9. 1 Kategorie č. 1: Učitelé versus děti a jejich rodiče, aneb jak situaci vidí pedagog Vlastnost
Dimenzionální rozsah
Pocity
příjemné
Spolupráce
rozdílná
Pojem pocity jsou nedílnou součástí školní docházky. Opět se týkají chování a kladného vztahu dítěte ke škole. (Richard - Mgr. Renata) „Ve škole je vždy veselý, až přehnaně, takže věřím, že ano. Také kroužky navštěvuje. Ale vždy se napřed zeptá, zda je to placený kroužek nebo zadarmo. Snažím se ho vést k samostatnosti, protože vím, že mu doma nejsou oporou, pouze babička občas zapracuje.“ (Vojtěch - Mgr. Drahomíra) „Určitě ano, ale raději chodí cvičit, nebo když se jde ven či na výlet, tak to je nadšen. Zrovna tak přestávky prožívá očividně bez problémů. Může si dělat, co chce a protože nedělá nic nevhodného, tak ho nikdo nekárá a je v pohodě.“ (Valentýna - Mgr. Sabina) „Domnívám se, že ano. Ke mně „přilnula“ hodně. Často se jí věnuji i individuálně, např. jí odpoledne vysvětlím, co v hodině nepochopila, takto ovšem přistupuji ke všem žákům, pokud potřebují.“ (Jáchym – Mgr. Jana) „Myslím, že ano. Ve škole má spoustu kamarádů, je živý a přátelský.“
31
PPP – pedagogicko-psychologická poradna
93 Podle učitelek dětí z úplných rodin se všechny děti cítí ve škole dobře. Zvláštní je rozdílná odpověď matky a učitelky Vojtěcha. Helena uvádí, že se ve škole nudí, naopak Mgr. Drahomíra bere jeho pocity jinak. Uvádí, že chodí rád cvičit, přestávky jsou bezproblémové, při nichž se chová vhodně. Výhodou pro něj je, že si může dělat, co chce. U Richarda je spokojenost uváděna veselostí, ale návštěva kroužků je podmíněna platbou. Třídní učitelka se ho snaží podpořit a vést k samostatnosti. Valentýně se třídní učitelka věnuje individuálně, neboť si je vědoma potřeby pomoci s učivem. Jáchym se cítí dobře, má kamarády a je přátelský. Zde je zcela jisté, že se cítí dobře. Z rozhovorů s třídními učitelkami vyplynulo, že jsou pocity dětí ve škole příjemné. Spolupráce je pojmem velmi důležitým, neboť rodiče jsou povinni se o děti starat a respektovat jejich potřeby. Je tedy nutné, aby komunikovali s třídním učitelem. (Richard - Mgr. Renata) „Spolupracuji, vždy se je snažím přesvědčit, aby se chlapci více věnovali, že je chytrý a byla by škoda to zanedbat. Otce jsem ještě neviděla, matka přijde občas, takže nemůžu říct, že by se snažila spolupracovat na zlepšení jeho výsledků, apod.“ (Vojtěch - Mgr. Drahomíra) „To určitě ano, jsou ochotní, vídáme se často i mimo školu. Především s matkou. Otec je sice pracovně často pryč, ale pokud je doma a máme nějakou školní akci, tak se zúčastní.“ (Valentýna - Mgr. Sabina) „Na třídní schůzky chodí nejčastěji matka, spolupracuje, ale je znát jistá přetvářka ohledně rodinné situace. Snažím se s nimi mluvit a Valentýně pomoci.“ (Jáchym – Mgr. Jana) „Skvělá. Vždy mě v mých snahách podpoří. Například ohledně trestů za nevhodné chování a podobně.“
Mgr. Renata se snaží spolupracovat s rodinou. Je si vědoma, že by mohly být jeho výsledky lepší, pokud se mu více rodiče věnovali. Otec školu nenavštěvuje, matka nechodí pravidelně. Dle třídní učitelky se rodiče nesnaží o zlepšení chlapcových výsledků. Mgr. Drahomíra uvádí, že je spolupráce s rodinou výborná, snaží se. Nejčastěji se vidí s matkou, ale otec se dostaví kdykoliv je to z hlediska pracovní vytíženosti možné. Rodiče Valentýny se snaží spolupracovat, ale nejsou upřímní ohledně rodinné situace. Nejlepší spolupráce je opět s rodiči Jáchyma, kteří se snaží také řešit možné nevhodné chování syna. Můžeme tedy říci, že spolupráce je rozdílná a mnohdy nedostačující. Tím se stává rodinná situace pro dítě zátěžovou.
94
3. 2
Axiální kódování
Jan Hendl o axiálním kódování uvádí následující: „Pojmová analýza možných hodnot znaků fenoménů a případů v dané kategorii tvoří výchozí bod pro další krok. V průběhu axiálního kódování výzkumník uvažuje příčiny a důsledky, podmínky a interakce, strategie a procesy a tvoří tak „osy“ propojující jednotlivé kategorie. Hledá další kategorie a koncepty, které spolu souvisejí.“32
Strauss a Corbinová hovoří o axiálním kódování, jako souboru postupů, při kterých výzkumním použije již zkoumané údaje z otevřeného kódování a uspořádá je novým způsobem. Výše uvedení autoři uvádějí všeobecný obsah kódovacího paradigmatu následovně: „Příčinné podmínky: Události, případy, dění, které vede k výskytu nebo vzniku nějakého jevu. Jev: Ústřední myšlenka, událost, dění, případ, na který se zaměřuje soubor zvládajících nebo ovládajících jednání nebo interakcí nebo k němuž má tento soubor jednání nějaký vztah. Kontext: Konkrétní soubor vlastností, které jevu náleží, tj. umístění událostí nebo případů tohoto jevu na dimenzionálních škálách. Kontext představuje konkrétní soubor podmínek, za nichž jsou uplatňovány strategie jednání nebo interakce. Intervenující podmínky: Strukturní podmínky související se strategiemi jednání nebo interakce, které jevu náleží. Usnadňují nebo naopak znesnadňují strategie, použité v určitém kontextu. Jednání/interakce: Strategie vyvinuté ke zvládání, ovládání, vykonávání nebo reagování na jev za určitého souboru percipovaných podmínek. Následky: Následky nebo výsledky jednání a interakce.“33
32
HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, s r. o., 2005, s. 248 Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999, s. 70 33
95 Vytvořila jsem paradigmatický model, ve kterém se objevují příčinné podmínky, jev, kontext, intervenující podmínky, strategie a následky. Vyplynul ze všech kategorií, které jsem spojila do axiálního kódování. Hlavní myšlenkou se stává tvrzení Dítě v zátěžovém období - je pod tlakem a má velké potíže psychické a současně se vyskytuje zhoršení školního výkonu. Uvedené tvrzení je úzce spojeno s rodiči, rodinou, výběrem rodiče, odchodem rodiče, chování ve škole, výsledky ve škole. Hádky a křik, strach, pocity jsou faktory, které jev způsobují. Související a ovlivňující podmínky jsou podpora, ohledy, komunikace. Na daný jev reagují problém, školní výkon, péče rodičů, volný čas s rodiči, spolupráce, tolerance, vedení, podpora. Výsledkem se nám stává úleva, která vyplývá z rozhovorů se všemi respondenty. Dítě pociťující úlevu díky podpoře rodičů a učitelů, ohledy učitelů a komunikace mezi všemi stranami má zcela jistě lepší školní výsledky. Žáci, jež prožívají v tak nízkém věku zátěžové období, mohou pomocí rodičů a toleranci učitelů dosáhnout plnohodnotného života a cítit se dobře.
96 Graf č. 1: Paradigmatický model axiálního kódování:
97
3. 3
Selektivní kódování Po otevřeném a axiálním kódování, jsem vytvořila základ pro selektivní
kódování, které vyplývá z následujících definic použitých termínů: „Příběh: Popisné vyprávění o ústředním jevu výzkumu. Kostra příběhu: Konceptualizace příběhu. Tohle je centrální kategorie. Selektivní kódování: Proces, kdy se vybere jedna centrální kategorie, která je pak systematicky uváděna do vztahu k ostatním kategoriím. Tyto vztahy se dále ověřují a kategorie, u nichž je to třeba, se dále zdokonalují a rozvíjejí. Centrální kategorie: Ústřední jev, kolem kterého se integrují všechny ostatní kategorie.“34 Při realizaci těchto kroků nebylo možné pracovat postupně, proto jsem přeskakovala od jednoho k druhému. Analýzou dat jsem došla k hlavní kategorii. Nejčastějšími pojmy byly komunikace s rodiči, čas s rodiči, tedy se nejvíce objevovali rodiče, které jsem zahrnula do centrální kategorie. Nebyly ovšem jedinými nejčastějšími jevy, proto jsem ji rozvinula o ohledy, podporu, toleranci a vedení učitelů. V neposlední řadě se velmi často objevovaly pojmy školní výkon, změna prospěchu, změna chování, školní výsledky. Vyplynula mi následující centrální kategorie: Dítě s podporou rodičů a učitelů, může mít lepší pocity a školní výsledky i v zátěžové situaci. Všechny skutečnosti, které vyplynuly ze zrealizovaných analýz, jsem si vyložila. Poté jsem centrální kategorii spojila s výsledky stanovených kategorií a analýz, přihlížela jsem k dimenzionálnímu rozsahu. Paradigmat byl pro mne ověřujícím faktorem, díky kterému jsem dokázala teorii zakotvit.
34
Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999, s. 86
98
3. 4
Příběh Zdá se, že hlavní příběh je o dětech, které se i přes úskalí, která jim život přináší,
snaží nadále vše zvládnout. Ať už u žáků došlo v rodině k rozvodu či ne, nastaly určité potíže ve škole. Problémy jsou od zanedbatelných maličkostí zvyšovány na mnohdy téměř neúnosné situace. Následně působí na psychiku a následné chování a školní výkon dítěte. Můžeme říci, že všechny děti jsou sledované třídním učitelem a tím je jim situace mírně usnadňována. Ovšem tito žáci nejsou pouhými pasivními příjemci špatných a dobrých vlivů okolí. Jsou naopak silnými bytostmi, které hrají velkou roli v následném úspěchu a úlevě. I když jsou největší část dne v péči rodičů, popř. alespoň jednoho z nich, není pravidlem, že by rodiče jednali v jejich zájmu. Mnohdy je učitel tím, který se snaží více než rodič samotný, aby byla zátěžová rodinná situace zlepšena ve prospěch dítěte. Konceptualizace příběhu – centrální kategorie Dítě s podporou rodičů a učitelů, může mít lepší pocity a školní výsledky i v zátěžové situaci. Z rozhovorů s respondenty vyplývá, že děti škola baví, mají tam mnoho kamarádů, navštěvují nepovinné kroužky. Zcela jistě se může žák dostat do zátěžové situace, aniž by čekal změnu v rodinném zázemí či je mohl sám ovlivnit. Ve většině případů je důvodem vztah rodičů, který se dostává do krize a následovně k rozvodu. Období nastává nejen kvůli rozvodu, ale také je dítě ovlivněno v úplné rodině nedostatkem peněz rodičů či špatným zdravotním stavem a především špatným přístupem matky a otce. Je-li jim přednější alkohol, cigarety, jejich přátele než vlastní děti, můžeme období nazvat dlouhodobou rodinnou zátěží. Rozhovory nám potvrdily, že dítě v zátěžové situaci je ovlivněno mnoha faktory. Podpora rodičů a učitelů, komunikace mezi nimi a vedení k lepšímu výsledku, přispívá k lepšímu školnímu výkonu. Současně se žák cítí lépe psychicky, neboť nemá pocit viny, že selhal. Zmíníme – li chlapce z rodiny s velmi dobrým rodinným zázemím, můžeme říci, že díky rodičům a učitelce, jeho nevhodné projevy ve škole ustupují. O dětech jsem hovořila ještě několikrát po získání rozhovorů, nepřikládám je již do příloh mé diplomové práce. Ovšem mohu konstatovat, že právě tento zmiňovaný chlapec se nechová vždy tak, jak bychom pravděpodobně očekávali. Byť velmi nadaný
99 a doma vedený k dobrým mravům je ještě v takovém věku, že si neuvědomuje vhodnost svého chování. Objasnila bych, o čem hovořím, uvádím konkrétní situaci. Jáchym se snaží zastávat svých kamarádů ve škole, chce jim natolik pomoci, že pro obranu jednoho z nich chtěl fyzicky napadnout mladší dívenku. Dle jeho slov napadala kamaráda, to nemohl dopustit, proto se ho zastal. Naštěstí nedošlo k ničemu závažnému, učitelka ihned incident zaznamenala, pokárala ho a informovala rodiče. Matka s otcem chlapce pokárali, ale především mu vysvětlili, jak se nejen k mladším dětem, především dívkám má chovat. Domnívám se, že kdyby nastala situace u chlapce z nefunkční rodiny, mohlo by dojít dříve či později k mnohem horšímu chování. Tímto malým příběhem jsem chtěla poukázat na důležitost rodičů a jejich podpory vlastních dětí nejen k lepšímu výsledku, ale také chování. Samozřejmě se situace týká také dětí z rozvedených rodin, kdy především chlapci potřebují otce. Pedagogové s dětmi tráví přibližně pět až šest hodin denně, je to pouhý zlomek oproti času s rodiči. Z výzkumu vyplynulo, že jsou díky jejich podpoře nedílnou součástí lepších pocitů a výkonů ve škole i mimo ni. Učitel dítě vnímá, sleduje ho, podporuje, vede a chápe. Vidí ho z jiného úhlu pohledu než rodič a tím mu může pomoci. Berou ohledy nejen na žáky v období rozvodu rodičů a bezprostředně po něm, ale především na děti v zátěžové situaci komplexně.
Shrnutí zjištěných dat Centrální tvrzení, že dítě s podporou rodičů a učitelů, může mít lepší pocity a školní výsledky i v zátěžové situaci, se potvrdilo kvalitativním výzkumem. Utvrdili jsme se tedy v tom, že podpora rodičů a dětí má velký smysl pro další vývoj jedince a následovně celé skupiny dětí. Je pouze na rodičích a učitelích, zda se budou dětem věnovat, jak by dle svých povinností měli. Individuální přístup nás učitelů je zcela jistě ovlivněn počtem žáků ve třídách. Neměli bychom zapomínat, že naše práce není pouze výdělkem, ale je obrovským posláním, které ovlivňuje mnoho jedinců na celý život!
100 Doporučení na závěr Domnívám se, že mé doporučení by mělo být samozřejmostí především pro pedagogy. Nenechávejme děti vyrůstat bez podpory, kárání a křik není řešením. Pokusme se nastavit do třídy pravidla, která jim i v tak nízkém věku ukážou, že je lepší se škole věnovat a současně respektovat určitá pravidla. Dejme dětem najevo, že nejsme jejich nepřáteli, ale naopak se jim snažíme pomoci. Pochvalme i za sebemenší maličkost, neboť může vyvíjejícímu se jedinci změnit celý vztah ke škole a následný život. Vnímejme a řešme, komunikujme a chápejme. Je–li dítě v krizové situaci, nejenže za to nemůže, ale o to více potřebuje pomoc. Dívejme se na žáky individuálně, bez předsudků vyplývajících z jejich rodiny. Vždyť nikdo z nás si rodiče nevybírá a špatné zážitky už vůbec ne. Mějme na zřeteli, že my jsme těmi malíři, kteří jim malují část života a je na nás, jaké barvy jim vybereme. Není nic lepšího na světě, než pomoc druhému a je–li to současně naší prací, je to více než povinnost a i nás může učinit šťastnými!
101
ZÁVĚR Dítě zažívající problémy v rodině, se mnohem obtížněji připravuje na školní výkon. Rozvod je zcela jistě faktorem, který ovlivní jedince na celý život. V dnešní době je tento jev již mnohem běžnějším, než dříve. Děti se tedy mohou lépe se situací vyrovnat, neboť vidí ostatní spolužáky se stejným problémem. Neznamená to, že nejsou tímto obdobím zatíženi, ani není jisté, jak bude mít rozvod rodičů vliv na jejich budoucnost. Zřejmé je, že uvědomí–li si rodiče zátěž, ve které jejich děti právě jsou a budou se přes vlastní potíže snažit dítěti pomoci, mohou mu vše usnadnit. Žák, který má pomoc také ze strany učitele zcela jistě situaci zvládne lépe. Škola se může stát útočištěm před věčnými hádkami rodičů. Příjemné prostředí plné kamarádů a přístupu pedagoga je nedílnou součástí úlevy, která postupně nastane po vyřešení největších rozporů mezi matkou a otcem. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsem zažila situaci, kdy moji rodiče byli v období krize. Maminka mne tzv. „tahala“ z domu neznámo kam, otec mne ve vzteku udeřil, neboť mu, jak se říká: „ujely nervy“. Mohu říci, že neustálé otázky matky, zda půjdu s ní, nebo budu s otcem, byly pro mne traumatizující. Bála jsem se, že se opravdu rozejdou a nebudu moct být s jedním z nich. Na druhou stranu si vybavuji pocity, které mne vedly k radosti, že maminka bude mít jiného pána, který nám vše koupí. Nápady mi zcela jistě vyvolaly povídky kamarádky z rozvedené rodiny, která byla kupována svým nevlastním otcem. Abych nezůstala u vlastního příběhu, jen upřesním, že moji rodiče jsou spolu doposud již 44 let a jsou šťastni. Mám ještě tři sourozence, z nichž jsou dva rozvedeni. Není ale jisté, zda tuto neshodu ovlivnilo chování mých rodičů, neboť nejstarší sestra, která vše prožívala nejdéle, je šťastně vdaná a vychovala dva syny bez konfliktů. Tento příběh jsem do závěru přidala z konkrétního důvodu. Průzkum v mé diplomové práci ukazuje, že rozvod a zátěžová situace v rodině ovlivňuje chování a školní výkon dítěte. V případě mých respondentů je krize dočasná, neboť jsou ovlivněni mnoha faktory pomoci. Průzkum je natolik úzký, že z něj nevyplývá jistota plošného pravidla. Není jisté, že všichni učitelé berou ohledy na žáky v krizovém období. Stejně tak změna prospěchu nemusí nastat u každého dítěte. Podstatou je, že bychom my rodiče a především my učitelé měli dbát na dobro dětí, ať už je to pro nás jakkoliv těžké docílit. Pedagog je vzdělaný a měl by být pomocnou rukou nejen dítěti, ale také rodiči, který si mnohdy neví rady se svými problémy, natož s problémy dítěte.
102 Abych nezůstala pouze u rozvratu rodiny, musím se zmínit o dětech ze zátěžových rodin. Jak bylo již dříve zmiňováno, rozvod je velkou zátěží pro dítě, která bývá dočasná. Nefunkční rodina je naopak dlouhodobým faktorem, který ovlivňuje celý život dítěte. Zůstávají–li rodiče upnuti na svoje potřeby a nejsou správným vzorem pro vlastní dítě, je velmi pravděpodobný celkový neúspěch dítěte v celém životě. Domnívám se, že může být i vlivem opačným. Abych podložila své tvrzení, zmíním příběh ženy X. Nyní již paní X prožila celé dětství v nefunkční rodině. Rodiče se hádali, kouřili, pili, dokonce hráli automaty. Dívka X byla od určité doby traumatizována neustálými hádkami rodičů. Matka chodila do její školy, kde se opilá chovala více než nevhodně. Dokonce ji sama slečna X musela odvézt ze školy, neboť jí to sám ředitel školy oznámil. Dívenka X na druhém stupni základní školy prožívala neustálé potíže, které ji znesnadňovaly nejen studium, ale také komunikaci a přístup spolužáků a učitelů. Pedagogové jí tehdy nepomohli, naopak ji nezařadili do skupiny jazyka, který si vybrala. Upozorňovali na její rodinu jako špatný vzor pro všechny spolužáky. Ovšem dívka X se postavila celé své rodině, tehdejším učitelům, kteří jí prorokovali brzké nechtěné těhotenství, rozvod a budoucnost bez úcty. Nyní má vystudovanou vysokou školu, zdravé děti, skvělého manžela a práci, která ji baví, neboť pomáhá dalším lidem. Zde se zcela jistě ukazuje, že vlivy jsou podobné, ale následky rozdílné. Závěrem je tedy nutné podotknout, že dítě prožívající zátěžovou situaci, může s podporou rodičů a pedagogů mnohem lépe období zvládnout a mít mnohem lepší školní výsledky. Chtěla bych tedy nás pedagogy více než požádat, aby se k dětem chovali, jakoby to byli oni samotní. Chápejte jejich prožitky a pomozte nejen jim, ale také rodičům k lepšímu přístupu k dětem. Neboť jsou nevyzrálými osobnostmi, a jak můj dobrý známý říká a já s ním souhlasím: „Škola je jedna velká firma, ve které jsou děti a rodiče našimi klienty a my jsme více než povinni jim poskytnout tu nejlepší službu. Včetně nadstandardu, který se vrátí nejen našim dobrým pocitem, ale také lepší budoucností pro nás všechny!“
103
RESUMÉ Diplomová práce pojednává o vlivu rozvodu na psychiku a školní výkon dítěte na 1. stupni ZŠ. V teoretické části se zaměřuje na manželský nesoulad, rozvrat, rozvod. Další důležitou částí je rodinné poradenství, rozvodovém řízení a práva dítěte, ze kterých vyplývá komu svěřit dítě do péče a také o možnostech pomoci dětem v období rozvodu. Zmiňuje se o střídavé péči a pohledu muže i ženy na společnou péči. Uvádím také důležitost práce sociálního pracovníka. V praktické části řeší vliv rozvodu na školní výkon dítěte, na jeho psychiku. Pojednává o tom, zda rodiče respektují potřeby dítěte a také jestli se pedagogové snaží těmto dětem pomoci při jejich školním výkonu v tomto kritickém období. Diplomová práce má dvě části teoretickou a praktickou, dále je rozdělena na tři kapitoly. V první části se zaměřuji na všeobecné informace teoretické, druhá část se již věnuje výzkumnému šetření, které jsem zrealizovala pomocí polostandardizovaných rozhovorů. Tyto rozhovory jsem postupně analyzovala a rozdělila do šesti kategorií. Nejprve uvádím kategorie děti, rodiče a učitelé, bez ohledu na to, zda se týkají rodin rozpadlých či úplných. Následovně jsem analyzovala zvlášť děti z rozvedených rodin, děti z úplných, rodiče rozvedené, rodiče z úplných rodin a v neposlední řadě učitele dětí z rozvedených a úplných rodin. Ve všech výše uvedených kategoriích s dětmi jsem se snažila zaměřit na jejich pocity, školní výkon, spokojenost ve škole a v rodině. V kategorii s rodiči se zaměřuji na jejich vztah k dětem, celkovou péči a čas trávený s nimi. Zajímaly mne celkové ohledy a podpora rodičů vlastních dětí. Rozhovory učitelů byly zaměřeny na žáky, ale také na jejich přístup k nim a především na jejich ohled, popř. možnou pomoc z jejich strany dětem, u kterých to situace vyžaduje. Stěžejním úkolem mé diplomové práce bylo specifikovat problematiku rozvodu ovlivňujícího život dítěte a současně možnost řešení zátěžového období. Možnosti pomoci, popř. upozornit pedagogy na jejich poslání a důležitost jejich přístupu k žákům.
104
SUMMARY This thesis deals with the influence of divorce on mental health and school performance of children at primary school. The theoretical part focuses on marital disharmony, disruption, divorce. Another important part is family counselling, divorce proceedings and the rights of the child, that indicate to whom to entrust the care of the child and also the possibilities of helping children during the divorce. It mentions joint custody and both men's and women's point of view at joint custody. I also present the importance of a social worker's work. The practical part solves the influence of divorce on school performance of the child and on its mental health. It discusses whether the parents respect the child's needs and also if the teachers try to help these children with their school performance in this critical period. This thesis is divided into two parts: theoretical and practical, further it is divided into three chapters. The first part is focused on general theoretical information, the second part is dedicated to the research, which I realized by semi-standardized interviews. I gradually analyzed these interviews and divided them into six categories. First, I present categories children, parents and teachers, regardless of whether they relate to a divorced or complete family. Subsequently, I analyzed separately the children from divorced families, children from complete families, divorced parents, not divorced parents and, not least, the teachers of children from divorced and complete families. In all the categories of children above I tried to focus on their feelings, school performance, satisfaction with school and family. In the category of parents I focused on their relationship to the children, the overall care and total time spent with them. I was interested in the overall consideration and support for their children. Interviews of teachers were focused on pupils, but also on their approach to them and especially their possible help to those children, whose situation requires it. The main task of my thesis was to specify the issues of divorce affecting the life of a child and consequently the possibilities of solution of the stress period. The possibility of helping, eventually to notify pedagogues of their task and the importance of their approach to pupils.
105
Seznam použité literatury a odkazů BAKALÁŘ, E., NOVÁKOVI Markéta a Daniel a kol. Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996, 256 s. ISBN 80-7106-157-3 BAKALÁŘ, E., a kol. Rozvodová tématika a moderní psychologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, 126 s. ISBN 80-246-1089-2 ECO, U., Jak sepsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997, 280 s. ISBN 80-7198173-7 EVERET, C., EVERETOVÁ, S.V., Zdravý rozvod pro rodiče i děti. Praha: TALPRESS, spol. s r.o., 2000, 215 s., ISBN 80-7197-169-3 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, s r. o., 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2 HOLUB, M., NOVÁ, H. Zákon o rodině a předpisy související. Praha: Linde 1998. KRAUSOVÁ, L., NOVOTNÁ, V., Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: ASPI, a. s., 2006, 228 s., ISBN 80-7357-214-1 MACHOVÁ, J., Biologie dítěte pro speciální pedagogy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres. Praha: Galén 1994, 214 s., ISBN 80-85824-06-X MATĚJČEK, Z., O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál 1994. MATĚJČEK, Z., Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál 2011, 344 s., ISBN 978-80-262-0000-0 MATOUŠEK, O., Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, 124 s. ISBN 80-901424-7-8 MOŽNÝ, I., Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství 1999, 251 s. ISBN 80-85850-75-3 NOVÁ, H., VALEHRACH, M. Rodinné vztahy v soudní praxi. Praha: Prospektrum 1995. NOVOSAD, Libor, Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, s.r.o., 2000, 150 s. ISBN 80-7367-174-3 NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce – její vývoj a metodické postupy. Praha: Karolínum 1992. PLAŇAVA, Ivo. Jak se nerozvádět. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1994, 120 s. ISBN 80-7169-129-1
106 PLZÁK, M., Manželské judo. Praha: Motto 1997, 162 s., PLZÁK, M., Manželská tonutí. Praha: Motto 2000. PLZÁK, M., Poruchy manželského soužití. Praha: SPN, n. p., 1988, 160 s. PRŮCHOVÁ, Bohumila, NOVÁK, Tomáš. Jak přežít rozvodové peklo. 1. vyd. Brno: Jota, 2004, 197 s.ISBN 80-7217-294-8 RYANOVÁ, A. E. O rodičích. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1996. SATIR, V., Společná terapie rodiny. Praha: Portál, 2007, 215 s.,ISBN 978-80-7367303-1 SCHAFFER, H. Rudolf. Rozhodujeme o dětech. 1.vyd. Praha: MPSV, 1994, 262s. ISBN 80-85529-10-6 STRAUSS, Anselm, CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Albert, 1. vyd. 1999, ISBN 80-85834-60-X ŠKOVIERA, A., Dilema náhradní výchovy. Praha: Portál, 2007, 144 s., ISBN 978-807367-318-5 ŠMOLKA, P., MACH, J., Manželská a rodinná trápení. Praha: Portál, 2008, 192 s., ISBN 978-80-7367-448-9 TEYBER, E., Děti a rozvod. Praha: Návrat domů, 2007, 228 s., ISBN 978-80-7255163-7 VÁGNEROVÁ, M., Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Karolinum 2005, 430 s., ISBN 80-246-1074-4 Úmluva o právech dítěte. v ČR ratifikována v r. 1991, Valným shromážděním OSN přijata 1959. WARSHAK, R. A.:Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: JAN 1995. WARSHAK, R. A.:Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál 1996, 240s., ISBN 80-7178-089-8. Zákon o rodině. č. 94/1963 Sb., ve znění zákona č. 91/1998 Sb. úplné znění zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem č. 132/1982 Sb., zákonem č. 234/1992 Sb., nálezem Ústavního soudu, č. 72/1995 Sb. a zákonem č. 91/1998 Sb., ve znění pozdějších změn provedených, zákonem č. 360/1999 Sb., zákonem č. 301/2000 Sb., zákonem č. 109/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 321/2002 Sb., zákonem č. 315/2004 Sb., zákonem č. 383/2005 Sb., zákonem č. 115/2006 Sb., zákonem č. 134/2006 Sb., zákonem č. 227/2006 Sb., zákonem č. 342/2006 Sb., zákonem č. 112/2006 Sb. a zákonem č. 259/2008 Sb.
107
Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Srovnání výhod a nevýhod mediace versus soudní pře………………….18 Tabulka 2: Rozvody podle počtů dětí v rozváděném manželství……………………20 Graf 1: Paradigmatický model axiálního kódování…………………………………97
Seznam příloh Příloha 1: Přepis rozhovorů s respondenty - děti z rozvedených rodin Příloha 2: Přepis rozhovorů s respondenty - rodiče dětí z rozvedených rodin Příloha 3: Přepis rozhovorů s respondenty - učitelé dětí z rozvedených rodin Příloha 4: Přepis rozhovorů s respondenty - děti z úplných rodin Příloha 5: Přepis rozhovorů s respondenty - rodiče dětí z úplných rodin Příloha 6: Přepis rozhovorů s respondenty - učitelé dětí z úplných rodin
108
Přílohy Příloha 1: děti z rozvedených rodin:
Jméno: Denis, ročník: 3., věk: 10 Ahoj Denisi, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole a také bych se chtěla zeptat na rozvod tvých rodičů. Kdybys na některé otázky nechtěl odpovědět, tak to nevadí. Kolik ti je let? Za chvíli mi bude deset. Máš nějaké sourozence? Mám starší ségru, už jí je 22. Bydlí s tebou? Ne, ona bydlí s Petrem, to je její kluk. A ty bydlíš s kým? S mámou. Jsou tvoji rodiče rozvedeni? Ano. A co škola, chodíš do ní rád? Docela jo, mám tu hodně kamarádů. Jaký předmět tě nejvíce baví? Asi tělocvik, jo a pak výtvarka. Co máš nejradši při tělesné výchově? Když hrajeme fotbal nebo šplháme po tyči. Jaké jsi měl vysvědčení? Tři dvojky. Z jakých předmětů? Z matiky, češtiny a vlastivědy. Jsi spokojený se svým vysvědčením? Docela jo, hrozila mi trojka z matiky. A cos měl na konci minulého roku? Už si to nepamatuju, ale měl jsem vyznamenání. Měl jsi i tenkrát problémy s matematikou? To ne, to bylo lehký. Mluvili jsme o tom, že se tví rodiče rozvedli. Jak už je to dlouho? Nevím, tak rok. Poznal jsi, že není mezi rodiči něco v pořádku? …… Jak? Asi jo, nevím, ale často na sebe křičeli. Kdo ti řekl, že se maminka s tatínkem budou rozvádět? Mamka. Bylo to pro tebe nepříjemné? Jo, bál jsem se, že se mi budou kamarádi posmívat. Proč by se ti měli posmívat? Protože se posmívali jedné spolužačce, když se odstěhovala s mamkou pryč. A už se jí neposmívají? Ne. A tobě se posmívali? Ne. Když jsi měl tento strach, řekl jsi to někomu? Jo. Komu? Mamce. Mohl sis vybrat, s kým bys chtěl bydlet? Ne. Řekli ti maminka a tatínek, že se budete stěhovat předem, nebo až ten den, když jste se stěhovali? Mamka mi to řekla někdy dřív. Chodíte jako rodina společně na výlety nebo do kina? Ne. A s některým rodičem chodíš do kina, divadla nebo na výlety? Jo, s mámou jsme byli na výletě v Brně. A kde konkrétně?
109 Na Špilberku a v obchodech. A co tatínek, trávíš s ním čas? Jo, o víkendu někdy k němu jedu. Co podnikáte? Byli jsme na lyžích, na sjezdovkách. Vyhovuje ti, že žiješ s maminkou a ne s tatínkem? „Jo, hodně toho spolu děláme, když mám čas.“ Teď žijete s maminkou sami, chtěl bys, aby měla nového partnera? (povysvětleno) Asi jo. Proč? Aby nebyla sama, když su pryč a není tam ani ségra. Děkuju ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chtěl bych nový počítač, abych mohl hrát hry. Jméno: Šarlota, nyní: 9. ročník, v době rozvodu 2. Ročník, věk: nyní 14 let, v době rozvodu 7 - 8 roků Ahoj Šarloto, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jak se ti daří ve škole a také bych se chtěla zeptat na rozvod tvých rodičů. Kdybys na některé otázky nechtěla odpovědět, tak to nevadí. To je v pohodě, mamka mi říkala, že se mě budete ptát, nevadí mi to. Kolik ti je let? 14 Máš nějaké sourozence? Nemám. Vím, že jsou tvoji rodiče rozvedeni, jak je to dlouho? No, chodila jsem do druhé třídy, teď jsem v devítce. S kým bydlíš? S mamkou. Vyhovuje ti žít s mámou? Jo, je v pohodě, ve všem mě podporuje. A co tvůj táta, navštěvuješ ho? Jo, občas, ale necítím se tam tak dobře jako doma. A co škola, chodíš do ní ráda? Ve škole mě to baví, ale těším se, až budu na střední. Kam chceš jít na střední školu? Chci jít na zubní laborantku. Takže máš dobré známky? Jo, vyznamenání. Můžu se vrátit k rozvodu tvých rodičů? Jo. Pamatuješ si, kdo ti řekl, že se budou tvoji rodiče rozvádět? Asi mamka, protože s taťkem jsem moc často nemluvila, ale už si to přesně nepamatuju. Poznala jsi, že se něco děje, než ti řekla máma o těchto změnách? Jo, tak že se hádali, bylo to strašně nepříjemný, většinou jsem brečela, a když se potom hádal někdo jinej a já byla u toho, začala jsem brečet a ani jsem neměla proč. Potom když jsem začala mít tušení, nebo možná mi to i řekla ta mamka, tak jsem se strašně bála, kde budu, jestli s mamkou nebo s taťkem, pak když jsem byla s mamkou, tak jsem se bála, co bude s taťkem. Svěřila ses s těmito pocity někomu nebo tě někdo oslovil? Asi něco mamce, taťkovi ani ne, jen, že mi to vadí, že se hádají, ale zásadní věci asi ne, myslím, že jsem byla spíš uzavřená, ale úplně si to nepamatuju. Ale za mamkou asi jo, s tou jsem vždycky mluvila víc, on ani taťka nebyl často doma. Pak jsem se hodně zavírala do pokojíku do postele s Aidou (Aida je Šarloty pes). Takže ses nejlépe cítila s pejskem, myslíš, že ti pomáhal? Jo hodně, chudák, jsem ju měla místo plyšáka . Ptal se tě někdo, s kým bys chtěla bydlet po rozvodu Jo, mamka se mě ptala a taťka mě přesvědčoval, ať jdu k němu. Ze začátku jsem přemýšlela, že bych byla i s taťkem, nebo jsem chtěla týden tam a týden tam, ale potom a hlavně teď vím, že je dobře, že jsem u mamky. Ale vše si pamatuju jen tak trochu. Řekli ti rodiče, že se bude tatínek stěhovat předem nebo se odstěhoval ze dne na den? Jo, mamka mi to řekla, ale nepamatuji si to přesně, jak to bylo dlouho.
110 Vím, že si oba rodiče našli brzy po rozvody jiné partnery, jak jsi na to reagovala? Asi se mi to špatně vstřebávalo, protože když si pak našli někoho jinýho, tak jsem je neměla ráda. Dokonce jsem po strejdovi (nynější manžel matky) házela písek, když mě chtěl houpat na houpačce. Ale pak už jsme byli v pohodě. Jo a pak bylo taky divný, že jsem u mamky měla něco dovolený a u taťky ne a naopak. Bylo to fakt zmatený, nechápala jsem to. Ale taťka mi spoustu věcí zakazuje dodnes, ale teď už to neřeším. Vzpomeneš si, jak ses cítila ve škole? Popř. jak se ti v tomto období učilo? Moc si to nepamatuju, ale známky jsem měla na vysvědčení pěkný, jenom si vzpomínám, že jsem tam občas brečela a učitelka mě utěšovala. Někdy jsem měla i horší známku, ale pak jsem si to opravila. Nyní máš jaký prospěch? Samé jedničky. A teď se tedy vídáš s taťkem? Jo, ale on není moc často doma, kolikrát tam přijedu a on hned odjede do práce. Takže se vidím víc s jeho manželkou, ale s tou si nerozumím, ona je Ukrajinka. Proč? Neumí dobře česky? Ne o to nejde, docela umí, mně nevadí, že je z Ukrajiny, ale je divná. (odmlčela se) Takže se nyní cítíš dobře, i přes to, že jsou rodiče rozvedeni? Jo, nevadí mi to. Vlastně, když jsem taťky poznala, jaký je, pochopila jsem, že mi často lhal a myslel spíš na sebe, ale teď to neřeším. Děkuji ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chtěla bych se dostat na tu školu, protože by mě to fakt bavilo. Věřím, že to zvládneš, budu držet pěsti. Jméno: Petr, ročník: 3., věk: 8 Ahoj Peťo, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole a také bych se chtěla zeptat na rozvod tvých rodičů. Kdybys na některé otázky nechtěl odpovědět, tak to nevadí. Kolik ti je let? Bude mně v květnu devět. Máš nějaké sourozence? Ségru, chodí ale ještě do školky. Bydlí s tebou? Jo a ještě s mamkou a strejdem. Jakým strejdem? Bydlíme u něho s mamkou. Jsou tvoji rodiče rozvedeni? Ne, ještě ne, ale mamka říkala, že se rozvedou, teda myslím, že teď budeme už jednom u strejdy, mýho taťky musím jenom navštěvovat. Takže se navštěvujete s tatínkem? Jak často? Občas, nevím, jak často. A co škola? Baví tě chodit do školy? Jo, baví. Hrajeme si s klukama o přestávkách a taky tam chodím do kroužků. Tak to je skvělé, teď máš výborný prospěch? Měl jsem, ale chvílu jsem se moc neučil, tak se to zhoršilo. Ale už se snažím víc. Jaký předmět tě nejvíce baví? Tělocvik a angličtina. Co máš nejraději v angličtině? Asi všechno, hlavně, že se pak budu moct bavit s cizíma lidma. Jaké jsi měl vysvědčení? Teď dvě dvojky. Z jakého předmětu? Z prvouky a češtiny. Jsi spokojený se svým vysvědčením? Jo, myslel jsem, že to bude horší. A cos měl na konci minulého roku? Samý jedničky. Měl jsi i tenkrát problémy s prvoukou a českým jazykem? Ani ne. Můžu se vrátit k rozvodu tvých rodičů? Jo.
111 Poznal jsi, že není mezi rodiči něco v pořádku? …… Jak? Jo, taťka na mamku řval, vždycky jsme se spolu zavřeli do pokojíku. To je mi líto. Měl jsi strach? Jo, hodně. Když jsi měl tento strach, řekl jsi o tom někomu? Jo. Komu? Babičce. Mohl sis vybrat, s kým bys chtěl bydlet? Ne. Kdo ti řekl, že se budou tvoji rodiče rozvádět? Mamka. Řekli ti rodiče, že se budete stěhovat předem nebo až v den stěhování? Věděl jsem to už dýl, ale nevím, jak dlouho to bylo. Chodíte jako rodina společně na výlety nebo do kina? Jo s mamkou, ségrou a novým strejdem. A s tvým taťkem chodíš do kina, divadla nebo na výlety? Ne. Vidím se s ním teď jenom občas, ale to jsme většinou u něho. Někdy mě vezme na trénink. Jinak se dívám na televizu a hraju si se ségrou. Takže ti vyhovuje, že bydlíš s mámou? Jo, je hodná. Jsi rád, že má maminka nového partnera? (vyvětleno) Nevadí ti to? Nevadí, je hodnej a každej den mě vozí do školy a ségru do školky. Děkuji ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chci, abysme vyhrávali v hokeji. Jméno: Zuzka, ročník: 3., věk: 9 Ahoj Zuzko, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole a také bych se chtěla zeptat na rozvod tvých rodičů. Kdybys na některé otázky nechtěla odpovědět, tak to nevadí. Kolik ti je let? Je mi devět. Máš nějaké sourozence? Ne. Chodíš ráda do školy? Jo. Jaký předmět tě nejvíce baví? Pracovky. (Pracovní činnosti) Co máš nejraději na pracovních činnostech? Baví mě vytvářet různé věci. Jaké jsi měla vysvědčení? Samé jedničky. Dařilo se to vždy mít samé jedničky na vysvědčení? Jo, ale v žákovské mám i trojku, ale pak si to zase opravím. Můžu se tě zeptat na tvoje rodiče? Jo. Žijete spolu jako jedna rodina? Ne, mamka se odstěhovala. Takže bydlíš s taťkem? Ne, jsem jeden týden doma u taťky, babičky a dědy a jeden s mamkou. Jsou tvoji rodiče rozvedeni? Jo, už jo. Takže trávíš s rodiči stejný čas? No ani ne, nejvíc jsem s taťkem nebo babičkou a dědem. Jak je to dlouho, co žijete takto odděleně? Někdy od začátku druhé třídy. Poznala jsi, že není mezi rodiči něco v pořádku? …… Jak? No křičeli na sebe a pak mně řekli, že se s mamkou odstěhujeme. Takže jsi nejdříve bydlela jen s mamkou? Ne, nakonec jsme ještě byly chvílu u taťky doma, pak jsem byla chvilku u mamky, pak u taťky.
112 Kdo ti řekl, že se maminka s tatínkem budou rozvádět? No mamka s taťkem. Bylo to pro tebe nepříjemné? Bylo, chtěla jsem, aby spolu zůstali. Odstěhovala se mamka hned po tom, co ti to řekli? Ne, ještě jsme spolu byli dlouho u taťky, i na Vánoce jsme byli spolu. Co ti připadalo nejvíce nepříjemné? Bála jsem se, že mi mamka někam uteče, chtěla jsem být pořád s ňou. Řekla jsi to někomu? Jo. Komu? Mamce a pak taky babičce. Mohla sis vybrat, s kým bys chtěla bydlet? Mamka s taťkem se mnou o tom mluvili, ale nešlo mi, si vybrat, ale já chtěla být hlavně s mamkou, ale pak jsem chtěla s oběma. Chodíte jako rodina společně na výlety nebo do kina? Jo, s babičkou, dědem a taťkem někdy někam jedeme. A s maminkou taky? Teď už moc ne, v létě jsme občas šli na sodovku a nanuk se všema, ale pak už moc ne. Ale teta mě někam někdy bere. Kam například? Plavat, bruslit a před tím do ZOO. Takže ti vyhovuje, že jsi jeden týden u mámy a jeden u táty? Ne, chci, abychom byli spolu. To chápu. A co tvoje kamarádky, máš nějaké? Jo, nejvíc se vidím s Baruškou, chodíme spolu skoro všude. Děkuju ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chtěla bych, abysme byli zas všichni spolu.
Příloha 2: rodiče dětí z rozvedených rodin Dagmar (matka Denise), věk: 41 let, povolání: asistentka Kolik máte dětí? Dvě, Denise a Bětku. Bětka je o 12 let starší než Denisek, vyrůstali oba skoro jako jedináčci. Obě dvě děti máte se stejným partnerem? Ano, ale jsme už rozvedeni. Kdy se to stalo? Rozvedli jsme se před rokem, ale problémy jsme měli už 4 – 5 let. Jaké problémy? Já jsem chtěla chodit na výlety a bývalý manžel by jen ležel u televize, maximálně v zimě občas jede na hory. Chtěla bych, aby Denisek se mnou zažil spoustu věcí. S otcem se nikam nedostane, maximálně na ty hory. S Bětkou to bylo jiný, chodili jsme společně ven, ale po narození Deniska bývalý manžel zlenivěl. Jak na váš rozvod reagovaly vaše děti? Bětka už bydlela jinde. Denisek to myslím ani nezaznamenal, až jsem mu řekla, že se budu s jeho otcem rozvádět a odstěhujeme se. Teda jednou kvůli tomu brečel, ale to bylo jen jednou. Bál se, že se mu budou kamarádi smát, tak jsem mu to vysvětlila a poprosila třídní učitelku, aby na to dala pozor. A co jeho výsledky ve škole, nezhoršily se? Pouze mírně, když jsme se odstěhovali, měl problémy s matematikou, ale už si vše vylepšil. Nezměnilo se jeho chování? Nebyl více zamlklý nebo naopak, nechtěl na sebe více upozornit, když jste se s exmanželem rozváděli? Denisek je extrovert, vždycky chtěl být středem pozornosti, myslím, že je pořád stejný. Takže myslíte, že na rozvod Denis příliš moc nereagoval? No, možná byl trochu smutný. Snad i ta matematika ho kvůli tomu moc nebavila, ale nebylo to nijak výrazné. Snažili jste se problémy s exmanželem řešit, např. v manželské poradně? Manželskou poradnu jsem svému exmanželovi navrhla, ale byl proti. Říkal, že nikde nebude mluvit o našich problémech. Nenechal se přemluvit. Co jste dělali pro to, aby váš vztah nedopadl rozvodem? Snažila jsem se o problémech mluvit, ale Vladimír všechno odkýval a stejně se nic nezměnilo. Jednou jsme společně šli bruslit, ale o tom jsem pak slyšela ještě půl roku.
113 Kdo požádal o rozvod? Já. Kdo řekl Denisovi, že se budete rozvádět? Já. Dali jste Denisovi na možnost, aby si vybral, s kým bude po rozvodu bydlet? Ne, pro mne nepřipadalo v úvahu, že by bydlel s manželem. Domníváte se, že Denisovi vyhovuje žít s vámi a ne s otcem? Myslím si, že ano, protože nikdy nemluvil o tom, že bych chtěl k otci, ani se nedožaduje častějších návštěv. Jak jste nesla období, kdy jste se rozváděla? Není to lehké, musíte před soudem mluvit o svých problémech, je to hrozný pocit. Ale s manželem jsme se na rozvodu nakonec dohodli, také jsme se domluvili na péči Deniska a majetku, takže to nebylo zase tak hrozné. Řekla jste Denisovi předem, že se budete stěhovat nebo jste to udělala tzv. ze dne na den? Věděl to již delší dobu, určitě několik týdnů, pak jsme společně balili věci. Takže v průběhu rozvodu mezi vámi a manželem nedocházelo k větším hádkám, než dříve? Ne, hádali jsme se často již dlouho, ale v průběhu rozvodu se to nezhoršilo, spíše naopak. Já chtěla od něj pryč a jemu to bylo jedno. Nesnažil se ani o získání Deniska do péče. Nakonec jsme se dohodli úplně na všem. Nyní si ho bere k sobě o víkendech, ale ne pravidelně, jen když se mu to hodí. Jak se vám daří teď? Není to jednoduché, starám se sama o Deniska. Taky peněz nám moc nezbývá. Ale naštěstí je už Denisek velký, spoustu věcí zvládne sám. A taky moje maminka mi pomáhá, když musím dlouho zůstat v práci. Manžel si jej bere občas, ale nedávno byli na celý víkend na horách a koupil mu i lyže. Obrátila jste se na nějakou organizaci, aby vám pomohla překonat těžké období rozvodu? Hodně mi pomohli rodiče a přítelkyně. Na žádnou organizaci jsem se neobracela. Jaký máte nyní vztah s bývalým manželem, dokážete se dohodnout ohledně trávení volného času s Denisem? Komunikujeme spolu vlastně jenom kvůli tomu, ale skoro vždy se dohodneme. Já bych byla ráda, kdyby s Denisem trávil víc času, přece jen je ještě malý a otec je pro něj důležitý. Jak na váš rozvod reagovalo okolí? Myslím, že nejdříve to byl pro všechny šok. Mí rodiče se mě snažili přemluvit, abychom spolu zůstali, ale já jsem se nenechala ovlivnit okolím, věděla jsem, že už nemá náš vztah smysl. Neměli jsme spolu už nic společného, nakonec jsme kromě hádek spolu skoro nekomunikovali. Ostatní nijak nereagovali, v dnešní době je to asi normální… Jana (matka Šarloty), věk: 38 let, povolání: podnikatelka Kolik máte dětí? Jen Šarlotu. Kolik je jí roků a do které chodí třídy? Je jí 14, chodí do 9. Vím, že jste rozvedená, jak je to dlouho: Asi 7 let, Šarla chodila do 2. Třídy. Kdo požádal o rozvod? A kdo řekl Šarlotě, že se budete rozvádět? Požádala jsem já. Šarlotě jsem to řekla taky já. Manžel s ní moc často nemluvit, spíše nadával. Proč? Co se ve vašem vztahu stalo tak zásadního? Protože se bývalej muž choval majetnicky, cokoliv chtěl, pořídil si to, aniž by se se mnou dohodl. Naopak, pokud jsem chtěla něco já, i pro malou, tak mi vše zakazoval. Pořád mi nadával, ponižoval mě. Když jsem si našla dobrou práci, která mě bavila, tak mi ji zakázal. Bral mi všechny finance, že je na nic nepotřebuju, že on nakoupí. Dokonce nakupoval i pečivo do zásoby, dával je do mrazáku, abych neměla důvod jít nakupovat. Přitom jsme měli obchod tak dvě minuty od domu. Bylo to hrozný. Trvalo to několik let. Snažila jste se tedy manželství udržet? Nebo proč jste nepožádala o rozvod dříve? Trvalo to tak strašně dlouho, než jsem se k tomu rozhodla, protože jsem nechtěla malé vzít rodinu. Bylo mi jasný, že to neponese dobře, ale když už jsme se hádali denně, i když ráno odjel do práce a vracel se večer, tak jsem si uvědomila, že tohle je pro malou mnohem horší. Kolikrát ji vzbudil, jak mi nadával. Strašně brečela, snažila jsem se jí to vysvětlit, uklidnit ji. Dokonce i její učitelka se mě zeptala, co se u nás děje, že Šarlota je najednou plačtivá. Takže Šarlotka vnímala tuto situaci dříve, než jste jí oznámili, že se budete rozvádět? Určitě ano, hádky byly opravdu mnohdy neúnosné i pro ni, jak jsem již uvedla, mnohdy ji probudil a ona strašně brečela, bylo těžké ji uklidnit.
114 Požádala jste o nějakou pomoc? Např. navštívila jste s manželem rodinou poradnu? Ne, on absolutně nechtěl o ničem takovým slyšet. Já často chodila k mým rodičům a za sestrou, ale nakonec mi zakazoval navštěvovat i je. To už bylo na mě moc. Jeho neustálé nadávky, ponižování, zákazy. Choval se ke mně, jak k majetku. Do teď z toho mám špatné pocity. Takže vlastně ubližoval svým chováním nejen vám, ale i vaší dceři. Myslíte si, že jste udělala dobře, že jste se rozvedla? Určitě, malá na tom byla psychicky špatně, brečela, ve škole se nesoustředila, byla plačtivá. A tohle už jsem nemohla dopustit, i když jsem věděla, že to pro ni bude těžké. Ale nakonec to překonala, snad i lépe než já. Jak jste nesla období rozvodu? Manžel souhlasil s rozvodem? Bylo to děsný. Manžel to strašně těžko nesl, vyhrožoval mi, malé namlouval, že jsem blázen, že se o ni nepostarám, atd. Dokonce jsme spolu jednou někam jeli a on nás schválně vyboural, řekl mi, že nás chtěl zabít, aby měl od všeho klid, ale to tam naštěstí malá nebyla. Jak dlouho trval rozvod? Ten asi rok, ale mezitím se už manžel odstěhoval, nakonec jsme se na všem dohodli. Byt byl města, ten jsem následně koupila, až s pomocí rodičů, auto si nechal on. A co Šarlota, ptali jste se jí, s kým chce být nebo jste to rozhodli sami? Já se jí ptala, bylo na ní vidět, že se bojí nové situace, ať už bude jakákoliv, manžel ji stále přemlouval, ať jde k němu. Ale nakonec jsme se nějak domluvili a zůstala u mě. Zůstali jsme ve stejném bytě, nemusela měnit školu, kamarádky z okolí. Myslím, že to bylo jistě nejlepší. Navíc on byl pořád pryč, vlastně je pořád pryč do teď. Takže se odstěhoval manžel, řekli jste předem Šarlotě, že se bude už stěhovat nebo až v den jeho stěhování? Řekli jsme jí to dopředu, myslím, že se s tím nakonec i dobře vypořádala. Pro mne toto období bylo těžký. Ale hodně mi pomáhali naši. Jak často navštěvuje Šarlota svého otce? Vidí se s ním málokdy, on má zvláštní přístup, jednou o ni usiluje, aby se k němu i nastěhovala, potom přijede řešit finanční záležitosti a ani se na ni nezeptá. A co Šarlotiny výsledky ve škole v tomto období? Před tím než se vše zklidnilo, byla často plačtivá i ve škole. Výsledky se jí abnormálně nezhoršily, jen mírně. Ale myslím si, že když jsem učitelce všechno vysvětlila, tak k tomu asi přihlídla, protože před tím měla samé jedničky, pak občas donesla i horší známku, ale nakonec měla na vysvědčení jedničky. I dnes se dobře učí, chce jít na zubní laborantku, doma denně trénuje k přijímačkám. Jak se vám daří teď? Teď už je to všechno dobré, nynější manžel je hodnej, pomáhá mi při mých zdravotních potížích. Stará se i o Šarlu, aby dobře jedla atd. Podnikáme, takže se nám docela daří, ale nejsme žádná velká firma, takže tak akorát pro nás. Myslíte si, že Šarlotě nový partner nevadí, popř. jak ho kdysi přijala? Ze začátku ho odmítala, nechtěla se s ním vůbec bavit, ale jak povyrostla, tak s ním začala vycházet mnohem lépe. Stará se o ni jako o vlastní. A co manžel, má partnerku/manželku? Rozumí si s ní Šarlota? Ano, teď spolu čekají dítě, ona je z Ukrajiny, ale Šarla ji moc nemusí. Jaký máte nyní vztah s bývalým manželem, dokážete se dohodnout ohledně dcery? Mluvíme spolu jen, když řešíme něco ohledně Šarloty, ale není to tak dlouho, co se ji snažil znovu přesvědčit, ať jde k němu. Zase jsme se hádali, ale naštěstí bez její přítomnosti. Pořád řešil peníze, přitom mi dával minimum, sám jezdil kamionem a měl hromadu peněz. Nepřispěl mi ani na Šarlotiny kroužky, na nic. Myslím si, že kdybych s ním zůstala, Šarla by nemohla nic. Když má narozeniny, tak jí dá třeba úplnej nesmysl nebo peníze, ale tak, že jí řekne, že je má u něho. Pouze když je bude potřebovat na něco nutně, tak jí je dá, pokud bude sám souhlasit s tímto vydáním. Domníváte se, že Šarlotě vyhovuje bydlet s vámi? Určitě ano, manžel ji občas chce k sobě, pak ho to sice přejde, ale ona nikdy k němu jít nechce. Jak na váš rozvod reagovalo okolí? O okolí jsem se nějak moc nezajímala, jen s rodinou jsem to občas probrala. Znali ho, nedivili se mně. Jaroslav (otec Zuzky), věk: 28 let, povolání: Reklamní agentura – ve výrobě Kolik máte dětí? Jen jedno, Zuzku. Žijete v úplné rodině? Ne, jsme rozvedeni. Kdy se to stalo?
115 Rozvedli nás teprve nedávno, ale jsme od sebe už víc než rok. Proč došlo k rozvodu? Bývalá manželka mi tehdy byla nevěrná, navíc to byl chlap z rodiny. Takže jste se chtěl rozvést kvůli její nevěře? Ne, chtěl jsem to všechno urovnat a odpustit jí, zapomenout na to, ale ona nechtěla. Kdo tedy požádal o rozvod? Ona. Odešla s ním od vás, nebo jak toto období probíhalo? Ne, zůstala u mě, i když už jsme spolu nebyli, jak kvůli mně, tak hlavně kvůli malé. Chtěli jsme, aby to malé co nejmíň ublížilo, tak jsme jí to říkali postupně, ale dodneška to moc nechápe a není to pro ni lehký. Pořád chce, abychom byli spolu. Takže jste si vycházeli celou dobu vstříc a vše proběhlo bez hádek? To vůbec ne, nejdřív jsme se snášeli, pak jsme se nenáviděli, málem jsme se o ní soudili. Nakonec jsme zůstali kamarádi, ale na Zuzčině výchově to zanechává nejvíc, protože se o ni nestaráme pořádně ani jeden. Ne že bychom se o ni nestarali všeobecně, ale je těžké se nějak domluvit, protože když už něco řeknu, tak u bejvalé to neplatí, někdy i naopak. Do teď je to takový bojový. Zuzanka z toho není dvakrát šťastná. Domníváte se, že Zuzka situaci vnímala ještě před tím, než jste jí oznámili, že se budete rozvádět? Určitě ano, často brečela, říkala nám, ať na sebe nekřičíme. S kým tedy teď Zuzka bydlí? Nakonec jsme se dohodli na střídavé péči. Původně jsme bydleli u mých rodičů, já tam zůstal a Zuzka je teď týden s matkou a týden se mnou. Je na matku dost fixovaná, ale taky na mě i moje rodiče, prakticky jsme ji vychovali všichni dohromady, protože bývalé bylo 16, když se malá narodila. Ale i přes to všechno se o ni starala hodně dobře, naopak teď už se tolik nesnaží, užívá si, kdykoliv může, tak ji dá k nám. I když nejsem doma, tak ji tam nechá babči a dědovi. Myslíte si, že Zuzce vyhovuje střídavá péče? Vím, že by chtěla, abychom byli všichni spolu, ale když už je to takto, tak si myslím, že ano, ale asi bude chvilku trvat, než si zvykne na ty opakované změny. Dali jste Zuzce na výběr, s kým bude po rozvodu bydlet? Ano, ptali jsme se jí, ale bylo vidět, že nechce, abychom se rozdělili, tak si nejdříve vybrala matku a potom stále chtěla být s oběma, proto jsme zvolili střídavou péči. Připadá vám tato střídavá péče vhodná? Jak to řešíte ve škole? Bejvalá bydlí nedaleko, malá to má od ní jen o kousek dál do školy, než ode mě, takže to naštěstí řešit nemusíme. Vidíme se často všichni, chodíme kolikrát i dohromady na „pivko“. Spíše v létě jsme chodili, protože tady je poblíž restaurace, která má zahrádku, mají tam hřiště pro děti, takže se tam mnohdy sejdeme všichni. Moji rodiče, bývalá, její otec, malá a kolikrát i ségry s rodinami. Ale v poslední době se to fakt všechno zhoršilo, víc se dohadujeme o její výchově. Na čem se nemůžete shodnout? Ona ji hodně rozmazluje, sama si chce užívat, stále chodí někam pařit a malou nechává u nás. Naučila ji divným způsobům. Pokud ona řekne tento pán je hodnej strejda, tak ona se s ním bude kamarádit, pokud to za týden obrátí, tak se malá chová, jako by byl nejhorší na světě. Naopak stačí, když jí někdo něco koupí a tím si ji získá, tohle dřív nedělala. Jak se vám daří nyní? Pořád mě trápí, že se malá cítí špatně a chce nás dát znovu dohromady. Já už se cítím mnohem lépe. Taky mě štve, že ji rozmazluje, na tom se fakt neshodneme. A co výsledky ve škole? Vždy měla samé jedničky, pak sem tam přinesla dokonce i trojku. Hodně se zhoršila i její úprava, má ve všem nepořádek. Věčně jí něco chybí, když spolu děláme úlohy a taky se chová úplně jinak, než dřív. Mluvil jste o tom s její učitelkou? Před tím jsem na schůzky nechodil, to vždy obstarala bývalá, ale teď už chodím často a učitelka si na ni trochu stěžovala. Ale říkala, že to chápe, že to pro ni není jednoduchý. Myslíte, že na ni bere nebo brala ohledy, kvůli vašemu rozvodu? Myslím, že jo. Protože říkala, že se zhoršilo její chování, přitom nedonesla poznámku za celou dobu. Takže se změnilo i její chování, upozorňovala na sebe? Ano, byla vždy pečlivá, chovala se hezky, teď je drzá. V té nejhorší době doma brečela, pořád chtěla být s matkou, nechtěla se od ní hnout. Nechtěla chodit ani do školy, když měla ráno odcházet, dokonce zvracela. Byla na tom psychicky špatně, nedokázala se s tím vyrovnat. Matka ji ovlivňovala ve všem, cokoliv řekla, ve všem si převzala její názor. A to jí vlastně zůstalo do teď. Ty největší problémy přestaly, ale začala být drzá i k mojí matce. Když neudělá po jejím, řekne, že je babizna a uteče se zavřít do pokoje.
116 Chová se hrozně, ale nemyslím, že by to nyní bylo rozvodem, ale spíše přístupem její matky. Ona ji dost ovlivňuje. A určitě se snaží taky na sebe upoutat pozornost. Vypadá to, že na rozvod reagovala hodně špatně, snažili jste se to nějak vyřešit? To určitě jo, řešili jsme to ve škole a taky jsme s ní byli v psychologické poradně. A problémy s exmanželkou jste řešili, např. v manželské poradně? Ne, nebylo vlastně co, ona chtěla odejít, měla hodně času si to rozmyslet, ale nechtěla. Co jste dělali pro to, aby váš vztah nedopadl rozvodem? Bejvalá nic, stála si na svém, ale já ji prosil, ať neodchází, protože to vzalo nejen malou, ale i mě. Tedy jste období rozvodu nesl hůře, než vaše exmanželka? To určitě jo, nebylo to vůbec lehký, bylo mi líto malé, nedokázal jsem si představit, že bych bez ex. mohl žít, ale teď už jsem pochopil jaká je. Ale určitě to je nejhorší pro malou, fakt dodneška. Kdybych to mohla shrnout, tak jste Zuzku na situaci rozdělení rodiny připravovali průběžně? Ano. Kdo z vás řekl Zuzce, že se budete rozvádět? Oba dva společně, snažili jsme se jí to vysvětlit. V průběhu rozvodu mezi vámi a manželkou docházelo k menším rozporům, než nyní? Dalo by se říct, že jo, bylo to takový střídavý, spíše jsem ji prosil, ať zůstane, ale pak jsme se na všem domluvili, ale teď se hádáme o výchově mnohem víc než dřív. Chápu to dobře, že nyní jste s exmanželkou přátelé, ale stále se neshodnete na výchově? Jo, to chápete dobře. Obrátil jste se na nějakou organizaci, aby vám pomohla překonat těžké období rozvodu? Nejvíc mi pomohli naši, ale musel jsem i na psychiatrii. Ale organizaci jsem neoslovil. Jak na váš rozvod reagovalo okolí? V mojí rodině to čekali, věděli, že to není v pořádku vlastně dřív než já. Byl jsem slepej. Cizí lidi se někteří chovali docela divně, ale to se vlastně chovali, už když jsme se spolu dali dohromady. Exmanželka je poloviční Romka a její matka ji chtěla dát do děcáku, vlastně ji z toho dostali moji rodiče, vzali ji do péče. Občas jsme se setkali s narážkama, ale co se týče dřívější výchovy malé, tak se opravdu starala perfektně, ale to už jsem asi říkal. Martina (matka Petra), věk: 35 let, povolání: ekonomka Kolik máte dětí? Dvě, Petra a Zitu, té budou brzy tři roky. Obě dvě děti máte se stejným partnerem? Ano. Žijete v úplné rodině? Ne, rozvádíme se. Můžu se zeptat, proč u vás dochází k rozvodu? Měli jsme s manželem už dlouho neshody, nakonec jsem zjistila, že si našel jinou ženskou. Stále jsme se víc a víc hádali. Když se vrátil večer domů, tak to bylo strašné, kolikrát jsem se s děckama musela zavřít do pokoje, abych mu šla z očí. Hádky probíhaly i v noci, děcka z toho byly strašně vyděšený. Jak to dlouho trvalo? S tou nevěrou to bylo tak před rokem a půl, ale chtěla jsem s ním zůstat i přes to, ale pak jsme se stále hádali víc a víc, odcházel pryč, asi za ní, to nevím. A když už do toho byly zatahovány i děcka, tak už se to nedalo vydržet. Neměla jsem kam jít, u mojich rodičů nebylo místo, abych tam s nimi mohla být. Je tam sestra s rodinou a ještě můj děda s babičkou. Tak jsem se zezačátku držela doma. Mezitím jsem si našla taky nového partnera. Znám ho už od dětství, když mi později nabídl, ať se s děckama nastěhuju k němu, tak jsem neváhala, protože na nich bylo vidět, jak hádkami trpí. Takže děti to začaly vnímat, až když se hádky zintenzivnily? Dřívější hádky byly spíše bez jejich přítomnosti, to se ještě ovládal, ale pak se vše opravdu zhoršilo a začal je děsit. Jak na tyto situace reagovaly vaše děti? Zituška chodí do školky, takže mi toho moc neřekla, ale bylo vidět, že je vyděšená. Petra to vzalo abnormálně, ten se bojí vlastního otce, nechce za ním jezdit. Ale on na tom trvá a nutí mě, abych ho k němu posílala. Ten pak brečí, je mrzutý Myslíte, že se k nim otec chová hezky? Určitě ano, na děti byl vždy hodný a má je rád. Je vidět, že ho velmi mrzí, že k němu nechce Petr chodit, ale zavinil si to sám. Já bych nechtěla, aby trpěl. Tak se snažím vždy Petrovi vysvětlit, že ho má rád, i když byl zlý a křičel na mě a následovně i na ně. A co jeho výsledky ve škole, nezhoršily se?
117 Zhoršily, docela hodně, když to bylo s manželem nejhorší. Když jsme už bydleli jinde, pak se začal zase víc snažit. Ale vlastně až jsme se přestěhovali, tak teprve potom, asi se cítil líp. Co to znamená, že se zhoršil docela hodně, jaké měl tedy známky? Vždycky měl samé jedničky, teď měl dvě dvojky a myslím, že neměl daleko od trojky. Už se zase zlepšuje, ve všem. Říkala jste, že situace hodně Petra vzala, jak se tedy změnilo jeho chování? Petr byl vždy šikovný, chování měl výborné, ale když to bylo nejhorší, tak se uzavřel do sebe, byl zamlklý, hlavně když se měl s otcem vidět. Pak najednou zase naopak zlobil, ale to bylo dost nárazové. Spíše se uzavřel do sebe. Takže myslíte, že na rozvod reagoval hodně? Ani ne tak na rozvod, jako na chování jeho otce, protože když jsme se odstěhovali a měl svoje zázemí, tak se vše začalo zklidňovat. Jen navštěvovat ho stále moc nechce. Jak často se nyní vidí s otcem? Jen občas, tak jednou za měsíc, ale nechce se mu tam. Z toho vyplývá, že je rád, že žije s vámi. Chápu to dobře? Ano, určitě, on se s ním vídat opravdu nechce. Snažili jste se problémy s exmanželem řešit, např. v manželské poradně? Ne, radili mi to rodiče, ale já jsem nechtěla a s manželem taky nebyla řeč. Co jste dělali pro to, aby váš vztah nedopadl rozvodem? Já se snažila už při prvních problémech, když mi byl nevěrný vše urovnat. Říkala jsem mu, že když ji nechá, že mu to odpustím, hlavně kvůli děckám. Chvíli si dal říct, ale potom, když začal chodit pryč stále víc, tak už jsem neměla sílu mu to rozmlouvat. Navíc když na mě několikrát řval, kolikrát i na děcka, děsil je, tak jsem to už nemohla dál snášet. A myslím, že to bylo lepší i pro ně. Kdo požádal o rozvod? Já. Kdo řekl dětem, že se budete rozvádět, Já. Ptali jste se dětí, s kým chtějí po rozvodu bydlet? Ne, ze situace vyplývalo, že budou se mnou, vzhledem k tomu, jak se choval. Jak nesete toto období? Teď už je to lepší, mám pocit, že jsme v pohodě a věřím, že se i na všem domluvíme. Hlavně protože jeho rodiče jsou rozumní a dost ho ovlivňují, když to zjistili, byli v šoku. Řekla jste dětem předem, že se budete stěhovat nebo jste to udělala tzv. ze dne na den? Věděly to předem, na Petrovi bylo vidět, že je rád a současně, že se bojí nové situace. Nyní se vám tedy daří lépe? Myslíte si, že i dětem je líp? To určitě ano. Po věčných stresech, mají teď klid. Myslíte si, že Petrovi vyhovuje váš nový partner? Určitě ano, jezdíme společně na výlety, každý den ho vozí do školy, protože do města máme špatné spojení. Snaží se ho motivovat k dobrým známkám ve škole. Podporuje ho v hokeji, který ho strašně baví. Fakt jsme nyní spokojenější všichni. Obrátila jste se na nějakou organizaci, aby vám pomohla překonat těžké období rozvodu? Ne, nejvíce mi pomohla matka s otcem a dokonce i tchýně s tchánem, protože chtěli asi vynahradit dětem chyby, které jejich syn udělal. Hodně mě to překvapilo, že stáli při mně. Jaký máte nyní vztah s bývalým manželem, dokážete se dohodnout ohledně trávení volného času s dětmi? Teď se domlouváme mnohem rozumněji, zatím se rozvádíme, ale docela jsme se už shodli na všech záležitostech. Jak na váš rozvod reagovalo či reaguje okolí? Moji rodiče jsou rádi, že jsem od něj dokázala odejít, věděli celou dobu co se děje, oba jsou doma v důchodu, tak se s děckama viděli a nelíbilo se jim, jak se cítili. Rodiče manžela byli v šoku, nemohli tomu uvěřit, ale tchýně mi pak řekla, že se jí Petr svěřil, že se otce bojí. To ji asi přesvědčilo, že nejsem já ta špatná. Jinak cizí lidi nějak neřeším, ale kdo to věděl, chápal mě
Příloha 3: učitelé dětí z rozvedených rodin
Mgr. Jitka, věk: 38let, délka praxe: 13 let Jaký je Denis? Zodpovědný, rád je středem pozornosti. Má ve třídě kamarády? Nejvíce se kamarádí s Vojtou, ale znáte to, v tomto věku se vztahy často mění. Denis patří mezi oblíbené děti pro svoji kamarádskou povahu.
118 Víte o tom, že se jeho rodiče rozvedli? Ano, maminka za mnou byla asi před rokem, tehdy mě žádala, abych si ho více všímala, protože se bojí posměšků spolužáků. Ale to pro mě bylo samozřejmostí. Změnil se Denis v tomto období? Změnil. Začal zapomínat úkoly, zhoršily se jeho výsledky. Často byl zamyšlený, nesoustředěný. Jak jste na to reagovala vy? Musím se přiznat, že jsem k němu byla méně přísná než k ostatním. Snažila jsem se ho podporovat, ale na druhou stranu jsem nechtěla dopustit, aby školu začal odbývat. Kdy jste začala pozorovat, že se změnil? Když mi jeho maminka oznámila, že se bude rozvádět, už jsem tušila, že se něco v rodině děje. I proto jsem si ji pozvala na třídní schůzku. Co vám jeho maminka řekla? Byla otevřená, řekla mi i spoustu intimních věcí. Mluvila jste o rozvodu i s otcem Denise? Ne, na třídní schůzky chodí vždy maminka. Tatínka vůbec neznám. Ještě jednou bych se vrátila k prospěchu Denise. Zhoršil se, když se jeho rodiče rozváděli? Byl nepozorný, dělal spoustu zbytečných chyb, zejména v matematice. Byl jedničkář a najednou dostával trojky. Jaký je Denis teď, rok po rozvodu? Je více otevřený, ještě před rokem nemluvil o tátovi. Dnes se rád pochlubí, když s tátou něco podnikne. Také se zlepšil jeho prospěch. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla dětem nějak pomoci v této náročné situaci? Domnívám se, že je to individuální, mnoho dětí se otevře a pomůže jim, když s nimi o tom mluvíte, některé se zase uzavřou do sebe. Ale myslím, že bychom je měli podpořit, především psychicky, při zhoršení prospěchu chválit i za malé úspěchy. Což ovšem v tomto věku potřebují téměř všechny děti. Já jsem s Denisem mnohdy pracovala odpoledne, aby si výsledky znovu zlepšil. Pokud se změní jejich chování či prospěch v období rozvodu, tolerujete to? Popř. jak? Snažím se s dětmi v takovéto situaci navázat takový vztah, aby věděly, že mohou kdykoli přijít a svěřit se mi. Hodně se pokouším v takové situaci zintenzivnit kamarádské vztahy ve třídě. Toleruji jejich chování jen do určité míry, spíše je vedu k tomu, že dělat práci do školy a pracovat ve škole musí i za této situace. Motivuji je i tím, že rodiče to taky trápí a že by je ještě víc trápilo, že např. je smutný, neučí se, nosí špatné známky, atd. Také je třeba informovat rodiče o změnách, které u dětí pozorujeme ve škole, aby situaci nepodcenili a chovali se zodpovědně k dítěti i v takovéto situaci. Některé rodiče je nutno tzv. "postrašit" zvýšeným zájmem školy o situaci doma, abychom dětem pomohli. Mgr. Lenka, věk: 35 let, délka praxe: 7 let Jaký je Petr? Celkově šikovný, chytrý, hodný, pomáhá mnohdy i ostatním dětem, zastává se jich. Má ve třídě kamarády? Ano, kamarádí se všemi, samozřejmě nejvíce s kluky. Víte o tom, že se jeho rodiče rozvádí? Ano, jeho matka za mnou byla, vysvětlovala mi, co se u nich děje, byla docela otevřená. Změnil se Petr v tomto období? Změnil, byl méně pozorný, zamlklý. Výsledky se mu zhoršily. Hlavně před tím, než se odstěhovali. Potom se to zlepšilo a začíná být zase jedničkář. Ale byly dny, kdy byl abnormálně nesoustředěný. Věděla jsem, že se rodiče rozvádí, tak jsem se s ním snažila mluvit. Nakonec jsem zjistila, že měl navštívit otce. Bylo poznat, že za ním jezdit nechce. Jak jste na to reagovala vy? Snažila jsem se ho podpořit především psychicky. Povzbuzovala jsem ho, že vše zvládne, že je šikovný a statečný, na to dobře reagoval. Bylo znát uvolnění ve tváři. Ale pokud se choval nevhodně, tak jsem ho pokárala, jako každého druhého, aby nedostal pocit, že se může vymlouvat, když něco provede. Bral to statečně, myslím, že si byl vědom, když něco udělal špatně, že si zasloužil pokárání. A musím se přiznat, že jsem brala ohledy na jeho rodinnou situaci i u hodnocení. Ale pak za mnou přišel sám, řekl mi, že už se bude učit. Chlubil se, že bydlí s novým strejdem a vozí ho denně do školy. Ale vše je individuální, učitel se musí s dětmi především bavit, aby věděl, jak se zachovat v určitých situacích.“ Kdy jste začala pozorovat, že se změnil? Na podzim, vlastně když jsme začali nový školní rok, tak byl ještě docela v pohodě, ale pak se vše rapidně zhoršilo – chování i známky. Pak jsem teprve mluvila s maminkou, jak už jsem říkala, ale to už mi bylo jasné, že se něco děje.
119 Mluvila jste o rozvodu i s otcem Petra? Ano, ale moc mi toho neřekl. Ještě jednou bych se vrátila k prospěchu Petra. Takže si myslíte, že jeho zhoršení bylo kvůli rozvodu rodičů? „Nedokázal se soustředit, myslím, že spíše kvůli chování jeho otce, podle mě mu prospělo, když se sestrou a matkou odstěhovali, je to vlastně jen pár týdnů, ale nyní je to opravdu lepší. Ve všem.“ Jaký je Petr teď, když se rodiče rozvádí a bydlí s cizím mužem? Mnohem více komunikuje, nedávno se chlubil, že má nového strejdu, který ho vozí do školy. Byl otevřený a veselý, zlepšil se jeho přístup k učení a známky následovně také. Podle mě na to co zažil, se s tím strašně rychle vyrovnal. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla těmto dětem nějak pomoci v tak náročné situaci? V tomto věku jsou děti strašně ovlivnitelné velkou spoustou podnětů. Ani nemusí být z rodiny, která je rozpadlá. Stačí, že je méně funkční. Proto se všem dětem věnuji podle jejich potřeb alespoň občas individuálně. Většinou poznáte, jaké dítě je. V této situaci se je snažím více sledovat. Pomáhat bychom měli všem dětem, které mají problémy, nejen v rozvodovém řízení se musí dbát hlavně na psychiku dítěte, spousta věcí je může ovlivnit a poznamenat na celý život. Takže určitě můžeme pomoct individuálním přístupem s pochopením. Povídat si s nimi, pokud jsou k tomu svolné, záleží na věku a jejich povaze, ale určitě pomoci můžeme, atd. Pokud se změní jejich chování či prospěch v období rozvodu, tolerujete to? Popř. jak? Ano toleruji, dnes je to velmi běžný sociální jev, setkáváme se s tím často, děti mají ve třídě kamarády, kteří mají stejný problém, někdy je třeba usměrnit negativní postoj žáka k jednomu z rodičů, např. mají zlost na otce/matku - myslí si, že za to může on či ona a nemají ho/ji rádi. Což se stalo u Petra. Snažím se s ním mluvit, vysvětlit mu, že je to stále jeho táta. V případě velkých problémů s žákem, doporučím rodičům, aby vyhledali odborníka (PPP). Mgr. Petra, věk: 33let, délka praxe: 8 let Jaká je Zuzka? Je velmi šikovná, chytrá, společenská. Má ve třídě kamarády? Ano, několik, nejčastěji ji vidím s Baruškou. Víte o tom, že se její rodiče rozvedli? Ano, Zuzka měla dost velké psychické problémy, již od začátku minulého školního roku (2010). Ze začátku nechtěla chodit ani do školy. Rodiče mě oslovili, řekli mi, že se budou rozvádět, tehdy spolu bydleli, ale podle nich to trvalo již déle. Zuzce to řekli a ona špatně reagovala. Dokonce doma ráno zvracela, byla plačtivá, tak jsme se dohodli, že s ní navštíví PPP. Změnila se Zuzka v tomto období? Hodně se změnila, napřed byla zamlklá, až apatická, nechtěla komunikovat. Po několika návštěvách PPP se zlepšila, což potvrdili i rodiče. Ale potom se postupně začalo horšit její chování. Předváděla se, s Baruškou stále dělaly nějaké vylomeniny. A co její školní výsledky? Občas se nedokázala soustředit ani na základní úkoly, dříve byla bezproblémová jedničkářka, potom často napsala písemku i na trojku. Snažila jsem se jí věnovat individuálně, malinko to pomohlo. Jak jste na to reagovala? Musela jsem je rozsadit, ale až po nějaké době, protože jsem měla obavu, aby to na ni nemělo další špatný vliv. Snažila jsem se ji tolerovat, mluvit s ní. Začala také víc zapomínat, i známky se zhoršily. Celkově jsem se snažila podpořit kamarádské vztahy ve třídě, toleranci, často jsme mluvili všichni o tom, jak se cítíme ve třídě. Tato třída je hodně přátelská, takže to jistě taky pomohlo. Kdy jste začala pozorovat, že se změnila a bylo to již před tím, než vás rodiče oslovili? Jak jsem již uvedla, změnila se hned po nástupu do nového ročníku minulého roku, všimla jsem si změn ihned, potom teprve přišli rodiče. Vlastně se změnilo více věcí, protože otce jsem před tím ani jednou neviděla, najednou začal chodit na třídní schůzky. Nyní chodí častěji než její matka. Jaká je Zuzka nyní, už je to lepší? Co se týká prospěchu, tak ano, ale řekla bych, že chování má spíše horší, zapomíná pomůcky, ale úkoly má vždy splněné. Ke zhoršení došlo také v písmu u domácích úkolů, ale také ne vždy. Pravděpodobně je dělá ve spěchu, když je u matky. Vím, že otec bydlí s rodiči, tam se jí pravděpodobně věnují více. Mluvila jsem s nimi o tom, ale u matky mi připadalo, že nemluví moc pravdu, ale těžko říct. I když se vždy snažím situaci řešit se všemi zúčastněnými, tak není jisté, zda jsou upřímní či nikoliv. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla těmto dětem nějak pomoci v této náročné situaci? Pokud ano, jak?
120 Ano. Nasloucháním, rozhovorem, odvedením pozornosti atd. Často děti na svůj problém upozorní kresbou, pak následným rozborem, povídáním si o tom, co je trápí, co se děje. Pokud se změní jejich chování či prospěch v období rozvodu, tolerujete to? Popř. jak? Ano, toleruji. Každý má někdy období, kdy není ve své kůži, kdy má jiné starosti. Dítě takovýto problém vnímá o to intenzivněji a jednoznačně potřebuje najít klidnou cestu ze zdánlivě bezvýchodné situace. Pozitivní přístup pedagoga je prvním řešením. Hodnocení bych na přechodnou dobu volila např. slovní, záleželo by na situaci a zejména věku dítěte. U Zuzky jsem jí dala vždy šanci na opravu, protože jsem věděla, že je to mnohdy jen kvůli jejím pocitům, tím je nepozorná a udělá chyby. Mgr. Marie, věk: 41 let, délka praxe: 20 let Vzpomenete si ještě na Šarlotu, když jste byla její třídní učitelka? Ano jistě, teď je u nás v 9. ročníku. Měla tehdy ve třídě kamarádky? Určitě ano, byla vždy oblíbená, pokud vím, tak je dodnes. Jaká byla, jak se stavěla k práci ve škole atd.? Úkoly vždy plnila bez větších potíží, byla šikovná. Mívala samé jedničky. Jak jste se tehdy dozvěděla, že se její rodiče rozvádí? Nejdřív se mi nezdálo chování Šarloty, byla plačtivá, dělala chyby tam, kde před tím neměla problém. Pak mi to řekla její matka, otce jsem ani neznala, nechodil do školy vůbec. Mluvila matka o rozvodu nějak konkrétněji nebo vám to jen oznámila, abyste to věděla? Nezacházela do nějakých podrobností, ale hlavně mě prosila, abych jí kdykoliv dala vědět, kdyby se Šarlota chovala jinak nebo byl nějaký problém. Současně mě žádala, abych to pochopila, že jí záleží hlavně na jejím dobru. Což pro mne bylo jasné. Vždy se o dívku starala velmi dobře. Bylo to znát. Takže se domníváte, že se Šarlota v tomto období změnila? Změnila se určitě. Tehdy kolikrát stačilo, když někdo abnormálně zakřičel a už byl vidět její strnulý pohled. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Snažila jsem se jí vždy nějak utěšit. Takže jste se jí snažila pomoct? Nebo jak jste reagovala? Brala jsem na ni ohledy, pro každého to není jednoduché, byla jen ve 2. třídě, i známky jsem jí tehdy dala lepší, než bych dala dítěti z plně funkční rodiny. Uvědomuji si, že je to přechodné období a pokud se dále o dítě bude alespoň jeden z rodičů dobře starat, vždy si může vše opravit. Hlavně se domnívám, že ty chyby, které dělala, byly z nesoustředěnosti. Později se zase zlepšila a nyní prospívá také s vyznamenáním. Takže se jí zhoršil i prospěch? Ano, ale hlavně z nepozornosti, což se následně ukázalo opětovnými skvělými výsledky, které má dodnes. A co po rozvodu, odstěhování otce? Změnila se Šarlota? To určitě ano, když byla v dalším ročníku, který je mnohem náročnější na učivo, už byla více klidná, vše zvládala mnohem lépe. Bylo na ní znát, že se s tím dobře vyrovnala. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla těmto dětem nějak pomoci v této náročné situaci? Určitě ano, především se zajímat o jejich problémy, rodinnou anamnézu, podpořit je v době, kdy to potřebují, ale na každého zabere něco jiného. Dnes se rozvádí mnoho rodin a tyto děti v takovém případě prochází velmi těžkým obdobím. Rodiče jsou většinou pohrouženi do vlastních problémů, s dítětem komunikují každý ze svého úhlu pohledu, často je využívají jako nástroj vyřizování si vlastních sporů a dítě pak pociťuje vinu za to, co se mezi nimi děje. Jak tuto situaci řešíte vy, tolerujete jejich změny v chování či prospěchu? Určitě ano, ovšem pouze do jisté míry, ale hlavně je potřeba, aby člověk nestranný mluvil s dítětem a vysvětloval mu, že to co se děje mezi rodiči nepoznamená jejich vzájemný vztah, že jsou to stále tatínek s maminkou, kteří ho mají rádi, že se to mezi dospělými stává a že to v žádném případě není jeho vina. Že není vůbec nutné, aby mezi nimi volil, přikláněl se na něčí stranu.
Příloha 4: děti z úplných rodin Jméno: Vojtěch, ročník: 2., věk: 8 Ahoj Vítku, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole, jak si rozumíš s rodiči? Kolik ti je let? Bude mi osm. Máš nějaké sourozence? Ano, dvě sestry. Chodí už do školy? Ony už jsou velký, chodí na velkou školu.
121 Chodíš rád do školy? Ani ne. Proč ne? Pořád musím dělat, co řekne učitelka a nebaví mě to. Nebaví tě žádný předmět? Ano, ale jenom tělocvik. Co máš nejraději na tělocviku? Chodíme cvičit a někdy ven, nemusím sedět pořád na židli. Jaké jsi měl vysvědčení v pololetí? Dvě dvojky. Byl jsi spokojený se svými známkami? Aji jo. S kým si připravuješ úkoly a pomůcky do školy? Jenom s mamkou. Tatínek nemá čas si s tebou připravovat věci do školy? Buď není doma, nebo leží u televize, nemůžu ho rušit. Pracuje často? Ano, jezdí autobusem a bere mě i s sebou. Jsi rád, když tě bere sebou? Ano, moc mě to baví. Chodíš do nějakých kroužků? Ano, mamka říká, že mám hrát na flétnu, tak tam chodím. Ale nebaví mě to. Máš i jiné mimoškolní koníčky? Jezdím na kole, někdy jdeme s našima bruslit a taky třeba do kina, na výlet. Jezdíte na výlety nebo na nějaké akce také se školou? Ano, byli jsme v divadle v Brně. Líbilo se ti tam? Ano, moc. A co kamarádi nebo kamarádky ve škole? Máš tam nějaké? Ano, hlavně Davida, s tím se kamarádíme i odpoledne. A taky s Veronikou. Děkuju ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chci jet zase do Dino parku. Jméno: Jáchym, ročník: 2., věk: 8 Ahoj Jáchymku, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole, jak si rozumíš s rodiči? Kolik ti je let? V únoru mi bylo osm. Máš nějaké sourozence? Mám bratříčka Kryštůfka a na podzim budeme mít miminko. Chodí už bráška do školy? Ještě ne, on má teprve tři a půl roku. Chodí do školky. Chodíš rád do školy? Jo, moc. Je to zábava. Jaký předmět tě nejvíce baví? Počítače, ale teď mě štve, že na nich děláme úkoly do češtiny. Víc mě bavila matika. Matika mě taky baví. Co máš nejraději na počítačích a matematice? Na počítačích mě baví plnit úkoly, je to zábavnější než na papír. A v matice mě baví počítat. Naučil jsem se sám násobilku dvěma, ale teď už ji konečně děláme i ve škole. Jaké jsi měl vysvědčení v pololetí? Samé jedničky. Byl jsi spokojený se svými známkami? Jo, byl. I rodiče. S kým si připravuješ úkoly a pomůcky do školy? S maminkou i s tatínkem. Maminka mi kontroluje batoh, jestli mám věci do školy a píšeme spolu úkoly. S tatínkem každý den čtu a taky mi vždycky připomíná, že mám cvičit na kytaru. Takže po škole chodíš do kroužku – hrát na kytaru? Chodím každou středu do ZUŠky na nauku a na kytaru. A ještě mám v pátek plavání, ale kytara mě baví víc. Už jsem měl i koncert.
122 Máš i jiné mimoškolní koníčky? Co děláte společně s mámou a tátou ve volném čase? Teď přes zimu jsme jezdili na lyže. To mě nejvíc baví. Ale maminka s námi byla jen na začátku, pak už nejezdila, protože bude mít miminko, tak se bála, že spadne. Ještě jezdíme na kolečkové brusle a na kolo, ale to až je teplo. To mě taky baví. A v létě chodíme plavat a na tobogány. Jezdíte na výlety nebo na nějaké akce se školou? Jo, jezdíme. na školu v přírodě, chodíme do knihovny a byli jsme na koncertě. A na jaké z nich si vzpomeneš? Zkus mi některé vyjmenovat. Škola v přírodě…..pak chodíme na koncerty……jo a taky do knihovny. Taky jsme v první třídě spali ve škole a měli jsme tam stezku odvahy. Která je tvá oblíbená školní akce? Nejlepší je škola v přírodě. Pojedeme na jaře zas. Už se těším. A co kamarádi nebo kamarádky ve škole? Máš tam nějaké? No, spíš kamarády. S holkama se moc nebavíme. Děkuju ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Nevím, teď mě nic nenapadá. Jméno: Valentýna, ročník: 3., věk: 9 Ahoj Valentýko, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole, jak si rozumíš s rodiči? Kolik ti je let? Bude mi devět. Máš nějaké sourozence? Jo, tři. Chodí už do školy? Starší ségra je v osmé, pak mám mladší ségry, v první a ve školce. Chodíš ráda do školy? Jo. Jaký předmět tě nejvíce baví? Matematika. Co máš nejraději na matematice? Jde mi to, ráda něco počítám, taky hrajeme různé matematické hry. Jaké jsi měla vysvědčení v pololetí? Tři dvojky. Byla jsi spokojená se svými známkami? Jo, dvojky jsou pěkný známky. Taky jsem se před vysvědčením docela zhoršila, takže je to ještě dobrý. Měla jsi nějaký důvod, že ses zhoršila? Moje mamka byla v nemocnici, musela jsem pomáhat mladším ségrám, ještě se starší ségrou. A co tatínek, žijete jako jedna rodina? Jo, ale von chodí dom večer. Takže dlouho pracuje? Jo, někdy se vrátí až v noci. Když byla maminka v nemocnici, tak jste se starali se sestrou o mladší sestry přes den úplně samy? Úplně ne, chodili jsme k babičce a tetám. To bylo jistě těžké a teď už je maminka doma a zdravá? Jo, už je doma. To je mi líto, že jsi měla takto těžké období. Takže teď už se nemusíš starat se sestrou o mladší sestry a máš čas se chystat do školy? Docela jo. S kým si připravuješ úkoly a pomůcky do školy? Sama, mamka říká, že to musím umět, že jsem velká, a že toho má moc. Kontroluje ti alespoň splněné úkoly a pomůcky, které potřebuješ na druhý den do školy? Ne, dělám to sama, nemůžu jí přidělávat práci. Maminka teď někde pracuje? Ne. Chodíte společně někam na výlety? Do ZOO? Do kina? Ne, my nemáme peníze. To chápu, chodíte tedy aspoň ven, na hřiště nebo na procházky? Ne, mamka nemá čas, chodím jenom s kamarádkama nebo ségrou. Se školou jezdíš na výlety nebo do divadla? Jo, byli jsme v ZOO a na přehradě.
123 Líbí se ti takové výlety? Jo, líbí. Navštěvuješ nějaké kroužky? Jo, chodím do počítačů, hrajeme si tam hry a taky se učíme. Baví tě to? Moc mě to baví, protože doma počítač nemáme. A co ve škole, ve vyučování? Cítíš se tam dobře? Teď už jo. Učitelka mně pomáhá a všechno mně vysvětluje. A co kamarádi, kamarádky? Máš ve třídě nějaké? Jo, já se kamarádím se všema. Takže si se všemi ve třídě rozumíš? Vycházíte spolu? Většinou jo. Jenom Jirka se občas někomu směje. Komu například? Třeba Leošovi, že je tlustej nebo neumí házet. To je od něj škaredé. Řeší to paní učitelka nějak? Jo, vždycky se se všema baví, že se to nedělá. Už dostal i poznámku. Děkuju ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chtěla bych, abychom se měli všichni doma dobře. Jméno: Richard, ročník: 4., věk: 10 Ahoj Ríšo, ráda bych si s tebou popovídala o tobě a tvojí rodině. Zajímalo by mě, jaké máš koníčky, jak se ti daří ve škole, jak si rozumíš s rodiči? Kolik ti je let? 10 Máš nějaké sourozence? Jo, dva. Chodí už do školy? Jeden je na střední a jeden ve školce. Chodíš rád do školy? Jo. Jaký předmět tě nejvíce baví? Tělák. Co máš nejraději na tělocviku? Fotbal a různý hry. Jaké jsi měl vysvědčení v pololetí? Pět dvojek. Byl jsi spokojený se svými známkami? Jo, dvojky jsou dobrý. A co tatínek, žijete jako jedna rodina? Jo. Kde pracuje tatínek? Ve fabrice. S kým si připravuješ úkoly a pomůcky do školy? Sám, naši nemají čas a brácha je furt pryč. Kontroluje ti alespoň splněné úkoly a pomůcky, které potřebuješ na druhý den do školy? Ne. Maminka teď někde pracuje? Jenom někdy. Chodíte společně někam na výlety? Do ZOO? Do kina? Ne, máme málo peněz. To chápu, chodíte tedy aspoň ven, na hřiště nebo na procházky? Já jo. A jako rodina, společně také? Ne. Se školou jezdíš na výlety nebo do divadla? Jo, jezdíme, ale já jedu jenom někdy. Proč? No mamka mi to nechce platit. Líbí se ti takové výlety? Jo, líbí.
124 A co ve škole, ve vyučování? Cítíš se tam dobře? Jo, baví mě to. A co kamarádi, kamarádky? Máš ve třídě nějaké? Jo, několik. Chodíš do nějakých kroužků? Jo, na tělák, odpoledne. Baví tě to, proč? Baví, protože hrajeme dobrý hry. Děkuju ti za rozhovor, nakonec bych se tě ráda zeptala, jaké máš největší přání? Chtěl bych mít víc peněz.
Příloha 5: rodiče dětí z úplných rodin Helena: matka Vojtěcha, věk: 42, povolání: úřednice Kolik máte dětí? Tři, dvě holky (19 a 21 let a Vítka) Žijete v úplné rodině? Ano. Jak to jde Vojtěchovi ve škole? Celkem dobře, on je docela svéhlavý, takže občas nechce něco udělat, ale nakonec si dá říct. S kým se připravuje do školy? Vždy se mnou, manžel často nebývá doma, popř. když doma je, tak „relaxuje“. Takže mu pomáháte s přípravou každý den? Nebo to zvládá sám? Vždy mu pomáhám, sám by se do ničeho nepustil, je takový línější . Ale nesedím u něj celou dobu. Podíváme se společně na úkoly, on je plní dle zadání, pokud nepotřebuje nic vysvětlit, tak je potom zkontroluji a podepíšu. Myslíte si, že Vojtěch chodí do školy rád, že se mu tam líbí? Spíše se tam nudí, nebaví ho plnit úkoly podle zadání učitelky, vždy si na to stěžuje. Dělá si i doma rád co chce. Často si den jakoby naplánuje a nikdo mu to nesmí změnit. Je malinko umanutý. Asi trošku po tátovi . Ale, když už začne pracovat, tak většinou udělá vše dobře. Děkuji za rozhovor. Sabina: matka Jáchyma, věk: 32, povolání: učitelka Kolik máte dětí? Dva chlapce. V září se naše rodina rozroste o další dítko. Žijete v úplné rodině? Ano. Jak to jde Jáchymkovi ve škole? Řekla bych, že dobře. Občas je zbrklý a dělá pak zbytečné chyby. Hlavně v psaní. S kým se připravuje do školy? Se mnou plní domácí úkoly a chystáme spolu věci do školy, s manželem čte. Takže mu pomáháte s přípravou každý den? Nebo to zvládá sám? Sám ne. Musíme mu připomínat, aby si napsal úkoly, nachystal batoh….vše mu pak překontrolujeme. Myslíte si, že Jáchym chodí do školy rád, že se mu tam líbí? Často se ho ptám, zda je ve škole spokojený, jestli mu tam někdo neubližuje a bavíme se i o tom, aby neubližoval on druhým. Zdá se mi, že je ve škole spokojený. Děkuji za rozhovor. Zita: matka Valentýny, věk: 36, povolání: nezaměstnaná Kolik máte dětí? Čtyři holky. Žijete v úplné rodině? Ano. Jak to jde Valentýnce ve škole? Docela dobře, měla jen dvojky. S kým se připravuje do školy? Se mnou, manžel pracuje dlouho do večera. Takže jí pomáháte s přípravou každý den vy? Nebo to zvládá sama? Sama ne, všechno jí musím pomáhat. Co neřeknu, to neudělá. Pořád něco zapomíná. Co například?
125 To nevím, ale někdy přinese poznámku, že něco pořád nemá, i když se spolu chystáme. Musím se jí věnovat, i když toho mám tolik. Jsem na to všechno sama. Manžel je pořád pryč. Myslíte si, že Valentýnka chodí do školy ráda, že se jí tam líbí? Myslím, že jo, těší se tam a navštěvuje tam hodně kroužků. Takže je to pro vás jistě finančně velmi náročné. To je, všechno stojí pořád spoustu peněz. Ještě když jsem bez práce a byla jsem v nemocnici, tak to je těžký zvládnout. Mohla bych se zeptat, proč jste byla v nemocnici? Mám psychické problémy, tak jsem musela na léčení. Kdo se tedy staral o děti, když jste byla pryč? No babička, tety, všichni pomáhali. Myslíte si, že si rozumí s tatínkem, i když pracuje dlouho do večera? Ano, přes víkend se jí taky věnuje, všem dětem. Děkuji za rozhovor. Klára: matka Richarda, věk: 40, povolání: občas pracuje v zahraničí, nyní nezaměstnaná Kolik máte dětí? Tři kluky. Žijete v úplné rodině? Ano. Jak to jde Richardovi ve škole? Docela jo, je to kluk, tak nemůžu čekat zázraky. S kým se připravuje do školy? Sám. Myslíte si, že byste mu neměla občas pomoci? Zvládá to? Je dost velkej, aby to zvládl. Takže si paní učitelka nestěžuje na jeho prospěch, chování? Někdy donese poznámku, že pořád zapomíná, že se nepřipravil, ale u kluka to je běžný, starší syn byl stejný. Myslíte si, že Richard chodí do školy rád, že se mu tam líbí? Jo, určitě. Jsou pro vás náklady na školu náročné, když nyní nepracujete? Jo, to byly vždycky, pořád vymýšlí nějaké zájezdy a pomůcky, je to těžký zaplatit. To chápu, myslíte si, že si Richard rozumí s tatínkem? Jo, určitě jo. Děkuji za rozhovor.
Příloha 6: učitelé dětí z úplných rodin Mgr. Drahomíra, věk: 30 let, délka praxe: 4 roky Jaký je Vojtěch? Spíše tichý, stydlivý ale málo vydrží u jedné práce, resp. ho nebaví sedět na jednom místě. Přitom zcela jistě není hyperaktivní. Proč myslíte, že nevydrží na jednom místě, i když není hyperaktivní. Je na něm vidět, že ho to nebaví. Přitom známky má pěkné a je chytrý, ale jako by byl líný pracovat podle zadání. Chtěl by si vše dělat po svém. Jaký přístup jste zvolila? Jsem na něho v tomto přísná. Trvám na dokončení úkolů, i když vyučování skončilo a nepracoval, jak měl, tak ho v tomto případě vezmu po obědě zpět do třídy. Chodí do družiny, takže s tím není problém. Potom se většinou nějakou dobu snaží pracovat jako ostatní. Spolupracujete v tomto ohledu nějak s rodiči? To určitě ano, jsou ochotní, vídáme se často i mimo školu. Především s matkou. Otec je sice pracovně často pryč, ale pokud je doma a máme nějakou školní akci, tak se zúčastní. Takže je komunikace s rodiči bez problémů?. Určitě ano, jsme na malé vesnici a známe se všichni jako rodina, takže s nimi problém zcela jistě nemám. Myslíte si, že Vojtěcha škola nebaví vůbec, že má např. odpor ke škole? To bych neřekla, spíše má jen svoje zájmy a ty si prosazuje sám v sobě, neodporuje nijak přehnaně. Jak jsem řekla, spíše se mu občas nechce. Má svůj názor a svoje cíle. Cítí se tedy podle vás ve škole dobře?
126 Určitě ano, ale raději chodí cvičit, nebo když se jde ven či na výlet, tak to je nadšen. Zrovna tak přestávky prožívá očividně bez problémů. Může si dělat, co chce a protože nedělá nic nevhodného, tak ho nikdo nekárá a je v pohodě . Domníváte se, že pokud by mělo některé z vašich dětí ve třídě úplnou a nefunkční rodinu, že byste mohla těmto dětem nějak pomoci v tak náročné situaci? Brala byste na ně ohledy? Již jsem měla ve třídě takové děti. Např. otec zakazoval dítěti trénovat na hudební nástroj, neustále jen nadával, za nich je nepochválil. Byly trestány tím, že nedostaly svačinu, protože ji třeba jen jednou nesnědly, byly byty, apod. Takže vím jistě, že bych se snažila dítěti pomoci. Tehdy jsem nosila svačinu navíc nebo požádala v kuchyni, nechávala je trénovat ve škole a hlavně jsem s nimi mluvila a snažila se jim vysvětlit, že za nic nemůžou. Je to strašně těžké pro všechny strany. Ale musím říct, že se nakonec tato rodina dostala do situace, kdy je musela sledovat sociálka. Chlapec je teď na druhém stupni, myslím si, že se jim daří lépe, i otec se zklidnil. Děkuji Vám za rozhovor. Mgr. Jana, věk: 37 let, délka praxe: 6 let Jaký je Jáchym? Je to šikovný a chytrý kluk, doma se s ním rodiče připravují do školy, vždy má své věci v pořádku. Jediný problém je, že občas zlobí a je neposlušný. Jak se jeho zlobení projevuje? Když pominu bavení se ve vyučování s kamarády, někdy nechce plnit zadané úkoly a vzdoruje. Proč? Protože patří mezi nadané děti, ty mají většinou svou hlavu a je potřeba individuální přístup k těmto dětem. Jaký přístup jste zvolila v tomto případě? Většinou ho nechám, ať nás pozoruje a on potom dostane sám chuť se do dané aktivity připojit. Spolupracujete v tomto ohledu nějak s rodiči? Většinou si situaci ve třídě vyřeším sama. Když jde o něco závažnějšího, nebo se situace často opakuje, pak kontaktuji rodiče, a snažíme se problém vyřešit společně. Takto postupuji i v případě ostatních dětí. Jaká je spolupráce s Jáchymovými rodiči. Skvělá. Vždy mě v mých snahách podpoří. Například ohledně trestů za nevhodné chování a podobně. Zmínila jste, že chlapec je nadaný. Jak se jeho nadání projevuje? Má dobré matematicko-logické myšlení. Sám se učí matematiku dopředu. Myslíte, že se cítí ve škole dobře? Myslím, že ano. Ve škole má spoustu kamarádů, je živý a přátelský. Domníváte se, že pokud by mělo některé z vašich dětí ve třídě úplnou a nefunkční rodinu, že byste mohla těmto dětem nějak pomoci v tak náročné situaci? Brala byste na ně ohledy? Domnívám se, že ano. Dnes je mnoho rodin špatně funkčních. Vždy záleží na konkrétním případu, ale děti v tomto věku tráví ve škole hodně času a učitel by měl být tím, kdo je zná velmi dobře a v případě problémů by měl zasáhnout, popř. pomoci jako první. Děkuji Vám za rozhovor. Mgr. Sabina, věk: 38 let, délka praxe: 10 let Jaká je Valentýna? Celkově je to šikovná dívka, ale často zapomíná pomůcky nebo úkoly. Jaký má prospěch? Měla tři dvojky, ale má je opravdu „vydřené“. Proč? Protože má velmi špatné rodinné zázemí. Spolupracujete v tomto ohledu nějak s rodiči? Jaká je s nimi spolupráce? Na třídní schůzky chodí nejčastěji matka, spolupracuje, ale je znát jistá přetvářka ohledně rodinné situace. Snažím se s nimi mluvit a Valentýně pomoci. Můžete mi říct konkrétněji, jaké má problémy doma? Její matka byla alkoholička, léčila se, ale nedaří se jí a vše hází na její dvě nejstarší dcery. Z nichž je jedna Valentýna. Stále se vymlouvá, že toho má moc, že nemají peníze, ale není to pravdou až tak úplně, např. kouří. Matka nechodí do práce a mohla by se tedy věnovat dětem mnohem víc, než to dělá nyní. Když ji potkáte na náměstí, nikdy tam není s dětmi, ale nakupuje pro sebe. Jsme malé město, tak ji člověk vidívá. Samozřejmě chápu, že se každý může dostat do těžké situace, z které se těžko uniká, ale tady jde především o její děti, což samozřejmě řešíme jako škola. Snažíme se jim pomoci, ale jde to těžko. Má Valentýna ve třídě kamarády? Ano, se spolužáky nemá problém.
127 Myslíte, že se cítí ve škole dobře? Domnívám se, že ano. Ke mně „přilnula“ hodně. Často se jí věnuji i individuálně, např. jí odpoledne vysvětlím, co v hodině nepochopila, takto ovšem přistupuji ke všem žákům, pokud potřebují. Proč myslíte, že k vám „přilnula“? Když jsem nebyla ve škole, strašně se zhoršila, teď mi stále nosí nějaké obrázky, výrobky atd. Děti v tomto věku mají často k třídní učitelce blízký vztah. Navíc Valentýně často něco chybí, ale je zřejmé, že za to nemůže. Když nemá pomůcky, vymlouvá se, že to doma nemají, přitom je to běžná věc. Takže jí vždy vše chystám dopředu sama, nenápadně jí to dám, protože vím, že se tím trápí a není to její vina. Strašně dlouho neměla ani základní potřeby, jako gumu, matka jí řekla, že ji koupí, až půjde nakupovat města, tak jsem jí půjčovala svoji, ale když ji jednou nechtěně přinesla domů, hned druhý den měla novou. Na třídních schůzkách mi matka tvrdila, že jí to Valentýna neřekla, ale přitom vím, že to měla v deníčku. Navštěvuje nějaké kroužky? Ano, aerobik a šikovné ruce. Není to tedy pro rodinu příliš finančně náročné? To určitě ne, tyto kroužky mají zdarma. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla těmto dětem nějak pomoci v tak náročné situaci? Berete na ně ohledy? Na děti se špatným rodinným zázemím beru ohledy v každém případě, nejde totiž o přechodnou situaci, ale o dlouhodobou záležitost, se kterou dítě nemůže vůbec nic dělat! Je to k dítěti opravdu nefér! Jak jsem řekla již dříve, nosím Valentýně pomůcky a vždy jí je nenápadně podám a obě děláme, jakože nic. Ale i přes to všechno se snažím vést tuto rodinu k zodpovědnosti a plnění povinností vůči dítěti. Trvám na tom, že dítě nebude poškozováno v kolektivu situacemi jako: nemá všechny věci do školy, v pořádku šatstvo, je cítit kouřem z kouření v místnosti, kde pobývá, není mu umožněno účastnit se školních akcí v hodnotě několika korun, není zaplaceno stravování atd. Ovšem je to zase těžká situace, kterou nemůžu tlačit příliš, neboť by na to opět mohlo doplatit dítě. Ale pokud by došlo k horšímu zanedbávání základních povinnosti, tak bych situaci hlásila i na úřadu sociální péče. Prospěch se snažím zvládat s dětmi v rámci vyučování, vedu je k samostatnosti v učení. Vždy je to o nastavení důvěry a vysvětlení dítěti, že to není ani jeho vina, ani žádná ostuda, to co se kolem něj děje. Ať už je to jakýkoliv problém, např. špatné rodinné zázemí. Je to o tom mluvit, situaci rozebrat a ukázat mu, že ho podle toho nijak neposuzujeme. Vysvětlovat, poradit, vést rodinu k zodpovědnosti, pokusit se najít pomoc u příbuzných. A hodně chválit za vše, co za pochvalu stojí, Mnohdy jsou to rodiny, kde dítě nikdy za nic nepochválí. Zrovna tak při rozvodu myslí především na své problémy a nevěnují se dítěti dostatečně, takže je ani kolikrát nepochválí, spíše dostává více vyhubováno za nesmyslné maličkosti. Dodávat sebevědomí těmto dětem je velmi důležité. Vždy dbát na udržení slušného postavení v kolektivu. Vždy náš přístup a případná pomoc musí být úměrná věku a chápání dítěte. Mgr. Renata, věk: 46 let, délka praxe: 21 let Jaký je Richard? Celkově je chytrý, ale má strašnou úpravu sešitů, také úkoly zapomíná častěji. Jaký má prospěch? Měl pět dvojek, ale úplně zbytečně, má navíc. Proč? Protože se mu doma vůbec nevěnují, je to samouk. Spolupracujete v tomto ohledu nějak s rodiči? Spolupracuji, vždy se je snažím přesvědčit, aby se chlapci více věnovali, že je chytrý a byla by škoda to zanedbat. Otce jsem ještě neviděla, matka přijde občas, takže nemůžu říct, že by se snažila spolupracovat na zlepšení jeho výsledků, apod. Můžete mi říct konkrétněji, jaké má problémy doma? Jeho matka má občas práci v zahraničí, otec pracuje ve výrobě, takže na směny. Očividně nemají moc peněz, což by se dalo pochopit. Ale oba velmi intenzivně kouří, dokonce i Richard chodí do školy se sešity, které jsou cítit kouřem. Sám občas mluví o tom, že rodiče byli v hospodě, ale s ním nikam nejdou. Pokud někam jede, tak s babičkou. A co školní akce, účastní se jich? Někdy ano, někdy je nemocný a je jisté, že je to jen jako, protože zrovna nemají peníze, aby mu zaplatili vstupné a třeba autobus. Má Richard ve třídě kamarády? Určitě ano, několik, je vcelku oblíbený. Myslíte, že se cítí ve škole dobře?
128 Ve škole je vždy veselý, až přehnaně, takže věřím, že ano. Také kroužky navštěvuje. Ale vždy se napřed zeptá, zda je to placený kroužek nebo zadarmo. Snažím se ho vést k samostatnosti, protože vím, že mu doma nejsou oporou, pouze babička občas zapracuje. Proč myslíte, že mu doma není nikdo oporou? Jsem si tím jistá, tuto rodinu znám, bydlím nedaleko, i když jsme ve městě, tak vím, že se věnují především svým zálibám, děti jsou samorosti. Místo aby děti někam vzali, jdou raději do hospody, kouří a vymlouvají se, že nemají peníze. Navštěvuje nějaké kroužky? Ano, ale jen ty školní, které se neplatí. Takže to pro rodinu není finanční zátěž? Určitě ne. Myslíte si, že jako třídní učitelka byste mohla těmto dětem nějak pomoci v tak náročné situaci? Berete na ně ohledy? Jsem si tím jistá, pomoci můžeme především vedením je k samostatnosti. Respektem a vytvořením vědomí i v nich, že je beru takoví, jací jsou. Neřeším jejich rodiče, ale je samotné. Takže chci, aby si vybudovali vlastní osobnosti, k tomu je také vedu. Chci, aby se postupně poučili z chyb ostatních. Tohle je dlouhodobá záležitost a není vůbec lehká. Mají oba rodiče a přitom se jim ani jeden nevěnuje. Potřebují se naučit je mít rádi takové, jací jsou, ale přitom si vzít vzor jinde, aby nepokračovali v jejich systému života. V tomto věku je samozřejmě těžké na dítě zapůsobit tak, abychom jim pomohli, ale přitom neublížili, ale postupně to jde. Chválím Richarda za maličkosti, které sám zvládl, je na něm vidět, že to potřebuje, naopak ho tzv. sprdnu, že má zase úkol naškrábaný, nebo že se neučil. Znám ho od první třídy, takže už vím, co na něj platí a jak s ním komunikovat. Domnívám se, že je to základ.
