Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra ekologie a životního prostředí
Revitalizace intenzivně zemědělsky využívaných ploch v Národním parku Podyjí Magdalena Pazderová
Diplomová práce předložená na Katedře ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jako součást požadavků na získání titulu Mgr. v oboru Ochrana a tvorba krajiny
Vedoucí práce: RNDr. Jarmila Měkotová, Ph.D.
Olomouc 2009
© Magdalena Pazderová, 2009
Pazderová, M.: Revitalizace intenzivně zemědělsky využívaných ploch v Národním parku Podyjí. Diplomová práce, Katedra ekologie a životního prostředí, Přírodověděcká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 129 str., 14 příloh
Abstrakt
Čížovská enkláva tvoří největší komplex zemědělské půdy v Národním parku Podyjí. Stejně tak jako na ostatních místech České republiky i zde došlo v minulosti k likvidaci krajinné struktury. Intenzivní způsob hospodaření v zájmovém území s sebou nese řadu problémů a střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny a je v rozporu i s platnou legislativou. Základními cíly diplomové práce bylo zjištění vlivu současného způsobu hospodaření na zájmové území, návrh alternativního managementu a v neposlední řadě zjištění jeho legislativní a finanční podpory. Pro popsání stavu zájmového území byly zvoleny hodnotící ukazatele, které byly vybrány na základě studia vybraných metodik, odborné literatury a účelů, které má tato práce splnit. Z výsledků vyplynulo, že v některých směrech se zájmové území vyvíjelo pozitivně, vzhledem k ochraně přírody a krajiny. Zásadní problém byl však zjištěn např. v případě erozního ohrožení zemědělské půdy. V návrhu alternativního managementu byla věnována pozornost nejen protierozním opatřením, ale i aktivitám směřujícím k podpoře ekologické stability, biologické diverzity, zásadám hospodaření aj. doplňujícím opatřením. Na návrh alternativního managementu navazuje přehled právních předpisů, se kterými je současný způsob hospodaření v rozporu, nebo které podporují realizaci navrženého managementu. K některým navrženým opatřením existuje zákonem garantovaná finanční kompenzace. K realizaci těch ostatních je nutno sáhnout po jiném zdroji financování. Proto byl na v závěru práce uveden stručný přehled evropských a národních fondů, které by mohly být potenciálně využity pro podporu navrženého alternativního managementu popř. jiných aktivit prospívajících k ochraně přírody a krajiny na zemědělsky obhospodařované půdě.
Klíčová slova: alternativní management, finanční podpora, hodnotící ukazatele, legislativní opora, ochrana přírody a krajiny
Pazderová, M.: Restoration of high farming areas in the Podyjí National Park. Master Thesis, Department of Ecology and Environmental Sciencis, Faculty of Science, Palacký University in Olomouc, 129 pp., 14 Appendices, in Czech
Abstract
The Enclave of Čížov is the largest complex of farmland in Podyjí National Park. In past years, the landscape structure in this area was destroyed as well as in other parts of the Czech Republic. High farming techniques used in the area of interest lead to many problems and are in conflict with nature conservation and landscape protection. This way of farming is also contrary to law. Major goals of this master thesis were to find out what impact does the current way of farming have on the area of interest, to give the proposal for alternative management and as last but not least to find out what law and financial support there is for this alternative management. The indicators were chosen in order to evaluate the current situation of the area of interest. These indicators were chosen carefully on the basis of methodology, scientific literature and the philosophy of the thesis itself. The research results showed that in some ways the area was developing in the right positive direction, in accordance with the landscape protection and nature conservation. However, the erosion is a significant threat to the farmland in the area of interest. Special attention was paid to protection from soil erosion, support of ecological stability and biodiversity, farming technologies and other additional approaches. There is an overview of a legislative protection of nature and landscape which supports the alternative farmland management and also an overview of legislative that is in conflict with current farmland management in the area of interest. For some alternatives in management there exists a financial compensation guaranteed by the law. Realization of others could be financed by other financial sources. That is why there is an overview, at the end of this thesis, of European and national funds which could be a source of financial support for farmland alternative management or other activities helping to protect the landscape and nature of intensively used farmland.
Key words: alternative management, evaluative indicators, financial support, legislative support, nature conservation and landscape protection
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a jen s použitím citovaných pramenů.
V Olomouci 5. května 2009
............................................ podpis
Obsah Prohlášení.......................................................................................................................... v Obsah ...............................................................................................................................vi Seznam tabulek ..............................................................................................................viii Seznam obrázků ...............................................................................................................ix Poděkování........................................................................................................................x 1.
Úvod.......................................................................................................................... 1
2.
Cíle práce .................................................................................................................. 3
3.
Materiál a metody ..................................................................................................... 4
4.
3.1.
Vymezení zájmového území a širší vztahy....................................................... 4
3.2.
Přírodní podmínky ............................................................................................ 5
3.3.
Vegetace............................................................................................................ 8
3.4.
Územní systém ekologické stability ............................................................... 10
3.5.
Ochrana přírody a krajiny ............................................................................... 14
3.6.
Zemědělství ..................................................................................................... 20
3.7.
Turistické využití ............................................................................................ 22
3.8.
Hodnotící ukazatele......................................................................................... 23
3.8.1.
Využití území .......................................................................................... 24
3.8.2.
Ekologická stabilita................................................................................. 29
3.8.3.
Míra antropického ovlivnění ................................................................... 33
3.8.4.
Potencionální ohrožení vodní erozí......................................................... 36
3.8.5.
Potencionální zranitelnost půd z hlediska infiltrace................................ 41
Výsledky ................................................................................................................. 47 4.1.
Využití území .................................................................................................. 47
4.2.
Ekologická stabilita......................................................................................... 51
4.3.
Míra antropického ovlivnění ........................................................................... 53
4.4.
Potencionální ohrožení vodní erozí................................................................. 54
4.5.
Potencionální zranitelnost půd z hlediska infiltrace........................................ 56
4.6.
Návrh alternativního managementu ................................................................ 58
4.6.1.
Ekologická stabilita................................................................................. 58
4.6.2.
Protierozní opatření................................................................................. 59
4.6.3.
Podpora biodiverzity ............................................................................... 63
vi
4.6.4.
Zásady hospodaření................................................................................. 64
4.6.5.
Podpůrná a doplňující opatření ............................................................... 67
4.7.
Legislativní opora alternativního managementu............................................. 73
4.8.
Finanční podpora alternativního managementu .............................................. 84
4.8.1.
Evropské zdroje....................................................................................... 85
4.8.2.
Národní zdroje......................................................................................... 86
5.
Diskuze.................................................................................................................... 87
6.
Závěr ....................................................................................................................... 93
Literatura ......................................................................................................................... 94 Přílohy.............................................................................................................................vii Příloha 1 Vymezení zájmového území....................................................................119 Příloha 2 Půdní mapa BPEJ Čížovské enklávy.......................................................119 Příloha 3 Plán místního ÚSES – k. ú. Čížov...........................................................119 Příloha 4 Zonace Národního parku Podyjí – Čížovská enkláva..............................119 Příloha 5 Hospodářská mapa - Čížov 1989 a 1993.................................................119 Příloha 6 Srovnání dat katastrální evidence a dat získaných analýzou podkladů....107 Příloha 7 Vývoj využití k.ú. Čížov ve vybraných letech.........................................119 Příloha 8 Aktuální využití k.ú. Čížov v roce 2008..................................................119 Příloha 9 Význam současné vegetace pro ekologickou stabilitu.............................119 Příloha 10 Ohroženost půd vodní erozí – Čížovská enkláva...................................119 Příloha 11 Zranitelnost půd z hlediska infiltrace v Čížovské enklávě.....................119 Příloha 12 Návrh alternativního managementu Čížovské enklávy..........................119 Příloha 13 Návrh ochranných infiltračních pásem..................................................108 Příloha 14 Fotodokumentace...................................................................................110
vii
Seznam tabulek Tabulka 1 Struktura půdního fondu k.ú. Čížov.................................................................7 Tabulka 2 Ekologické charakteristiky hlavních půdních jednotek....................................8 Tabulka 3 Vymezené STG na vybraných plochách zájmového území...........................10 Tabulka 4 Kategorie aktuálního využití území a jejich charakteristiky..........................28 Tabulka 5 Význam vybraných typů aktuální vegetace pro ES.......................................31 Tabulka 6 Kategorizace vegetace podle odezvy na antropické ovlivnění geobiocenóz.35 Tabulka 7 Určení hodnoty faktoru K podle vybraných BPEJ........................................38 Tabulka 8 Průměrné hodnoty faktoru C pro strukturu ZPF okresu Znojmo..................40 Tabulka 9 Hodnoty faktoru účinnosti protierozních opatření – P..................................40 Tabulka 10 Kategorie ohrožení zemědělských půd vodní erozí.....................................41 Tabulka 11 Kategorie infiltrace podle HPJ....................................................................43 Tabulka 12 Kategorie infiltrace podle sklonitosti..........................................................43 Tabulka 13 Kategorie infiltrace podle expozice.............................................................44 Tabulka 14 Kategorie infiltrace podle skeletovitosti......................................................44 Tabulka 15 Kategorie infiltrace podle hloubky půdy.....................................................45 Tabulka 16 Koeficienty důležitosti kritérií pro posuzování infiltrace půd podle BPEJ.46 Tabulka 17 Změny ve využívání půdy katastru Čížov ve vybraných letech..................48 Tabulka 18 Historické využití půdy katastru Čížov ve vybraných letech......................49 Tabulka 19 Aktuální využití území katastru Čížov........................................................50 Tabulka 20 Hodnocení významu současné vegetace pro ES..........................................52 Tabulka 21 ES katastru Čížov ve vybraných letech podle Míchala...............................53 Tabulka 22 Antropogenní ovlivnění katastru Čížov ve vybraných letech.....................54 Tabulka 23 Erozní ohroženost pozemků Čížovské enklávy...........................................55 Tabulka 24 Stupeň erozního ohrožení půd Čížovské enklávy.......................................56 Tabulka 25 Infiltrační zranitelnost vybraných HPJ katastru Čížov................................57 Tabulka 26 Infiltrační zranitelnost vybraných BPEJ katastru Čížov..............................57 Tabulka 27 Změna míry a stupně erozního ohrožení pozemků Čížovské enklávy........60 Tabulka 28 Návrh změny využití pozemků Čížovské enklávy......................................61 Tabulka 29 Vývoj využití území katastru Čížov podle katastrální evidence...............108 Tabulka 30 Vývoj využití území katastru Čížov podle analýzy podkladů...................108 Tabulka 31 Šířky infiltračních pásů pro jednotlivé profily Čížovské enklávy.............110
viii
Seznam obrázků Obrázek 1 Ukázka stanovení infiltrační zranitelnosti půd programem BPEJ 4.0..........45 Obrázek 2 Vývoj zemědělských ploch v katastru Čížov................................................54 Obrázek 3 Vývoj jednotlivých kategorií zemědělských ploch v katastru Čížov............54 Obrázek 4 Přehled finančních zdrojů pro podporu ochrany přírody a krajiny...............87
ix
Poděkování Děkuji vedoucí mé diplomové práce RNDr. Jarmile Měkotové, Ph.D. za připomínky k této práci. Velký dík patří též pracovníkům Správy Národního parku Podyjí Ing. Martinovi Škorpíkovi, Ing. Veronice Dubovské a Bc. Martinovi Kouřilovi za ochotu spolupracovat a poskytovat mi odborné rady a podklady. V neposlední řadě děkuji mé rodině, která mi umožnila studovat na této univerzitě a mému příteli za všestrannou podporu. x
1. Úvod Zemědělská produkce a produktivita se celosvětově v posledních 30-40 letech výrazně zvýšila. To je dáno jednak expanzí obdělávaných ploch, tak vlastní intenzifikací zemědělství. Zejména v posledních desetiletích jsme také svědky negativních změn v krajině, které vznikly právě v důsledku již zmiňované intenzifikace zemědělství (Šarapatka et al. 2008). Tento systém s sebou přinesl likvidaci krajinných struktur, jakými jsou např. cestní sítě, protierozní zábrany, mozaikovitost kultur, rozptýlená zeleň, trvalé travní porosty apod. (Škorpík et al. 1994). Zvyšování intenzity produkce se navíc negativně podepsalo i na samotném zemědělském systému, genetické rozmanitosti pěstovaných plodin a chovaných hospodářských zvířatech (Šarapatka et al. 2008). Obecně lze říci, že zemědělské podniky na sebe neberou dostatečně zodpovědně funkce spojené s „údržbou krajiny“ a naopak z nich postupně ustupují a věnují se stále více obchodním a nezemědělským činnostem (Ungerman 1995). Současný způsob intenzivního hospodaření se tak v mnoha případech dostává do konfliktu s ochranou životního prostředí a tento konflikt se navíc projevuje i v chráněných územích, které mají svůj zvláštní ochranný režim. Jedním z takových míst je i největší plocha zemědělsky obhospodařované půdy v Národním parku Podyjí, tzv. Čížovská enkláva. Cílem ochrany národní parku není úplné vyloučení zemědělské (nebo obecně lidské) činnosti. Jejím pozitivním přínosem je krajinotvorná funkce a vytváření podmínek pro populace celé řady vzácných a ohrožených druhů organizmů. Likvidace zemědělství není ani součástí strategie Správy Národního parku Podyjí. Jejím záměrem je ale pokud možno vyloučení jeho negativních vlivů na území národního parku (Dubovská 2006). Hospodaření je tedy nutno určitým způsobem a podle daných pravidel usměrňovat, aby nedocházelo ke střetům zájmů zemědělského hospodaření a zájmů ochrany přírody. Nutností je najít kompromis mezi přísnou ochranou území a zájmy hospodařících subjektů. Přednost zájmů ochrany přírody před ostatními zájmy v chráněných územích je zakotvena v zákoně (zákon č. 114/1992 Sb.). V Národním parku Podyjí je pak jasně stanovená i nařízením vlády (nařízení vlády č. 164/1991), kterým byl v roce 1991 národní park zřízen (do té doby CHKO Podyjí – od r. 1978). Je zarážející, že již uplynulo přes dvacet let od doby, kdy je zájmová oblast součástí chráněného území a
1
2 nedošlo zde k žádným změnám ve způsobu zemědělského hospodaření. Stále se zde např. používají intenzivní technologie, což s sebou nese celou řadu negativních vlivů na přírodu národního parku. Nadále jsou zhoršovány fyzikálně-chemické vlastnosti půdy a její retenční schopnost je tak malá, že dochází ke zrychlenému povrchovému odtoku. Přirozeným důsledkem zvýšeného povrchového odtoku a zhoršených vlastností půdy jsou erozní jevy a splachy z polí, obsahující zbytky biocidních látek a hnojiv, putující přímo do řeky Dyje a jádrové zóny národního parku. Žijeme však v době, kdy již existují nástroje (ať už politické, finanční či jiné), kterými můžeme tento problém přinejmenším „rozhýbat“. Jedním ze způsobů řešení jsou také komplexní pozemkové úpravy. Ty jsou plánované i v zájmové oblasti a tato práce by měla být jedním z podkladů pro jejich realizaci. Než je však možné přistoupit k jakýmkoli nástrojům, je nutné mít nashromážděno dostatek odborných argumentů a samozřejmě i legislativní oporu. V případě, kterým se zabývá tato diplomová práce, jsou tyto podmínky splněny. Pomocí vybraných hodnotících ukazatelů je zkoumán stav zájmového území. Na základě výsledků těchto ukazatelů je pak navržen alternativní management, který má jednak oporu odborných podkladů, tak i legislativy. Pro jeho realizaci navíc existuje celá řada potencionálních zdrojů financování, které jsou v této práci shrnuty a mohou být pro řadu zemědělců i určitou motivací. Tyto ekonomické nástroje zároveň vytyčují i směr, kterým se ubírá celá zemědělská politika Evropské unie. Nastolení takovýchto principů a forem je však složitým a dlouhodobým procesem. Direktivních a diletantských způsobů hospodaření si už naše země užila dost a fundovaní zemědělci – pamětníci, o nich ví své. Musíme proto vést permanentní dialog se zemědělci, v dlouhodobém horizontu nenásilně a trpělivě vysvětlovat, nabízet jiné možnosti či alternativy a měli bychom také umět zemědělcům naslouchat. Musíme se naučit v maximální míře využívat stávajících dotačních titulů v souladu s principy šetrného zemědělského hospodaření, které by však zároveň pro zemědělské subjekty představovaly perspektivu dlouhodobého a stabilního ekonomického profitu a rentability (Dubovská 2006).
2. Cíle práce
Cíle diplomové práce lze rozdělit do dvou hlavních okruhů, které na sebe logicky navazují. Prvním cílem je zjištění vlivu současného způsobu zemědělského hospodaření na zájmové území a jeho vyhodnocení. Dalším je návrh alternativního managementu vhodného pro vybranou oblast a podmínky Národního parku Podyjí, včetně zjištění legislativní podpory tohoto managementu v rámci právního řádu České republiky a nalezení potenciálních finančních zdrojů pro navržená opatření.
3
3. Materiál a metody 3.1.
Vymezení zájmového území a širší vztahy
Zájmová oblast se nachází v katastrálním území obce Čížov (příloha 1). Jedná se o odlesněnou část katastru (historickou plužinu) rozkládající se centricky asi 1 km od obce (příloha 14). V některých případech je však hodnoceno celé katastrální území kvůli zapojení dané problematiky do kontextu. Čížov je pohraniční obec vzdálená 4,4 km od Vranova (asi 15 km severozápadně od Znojma), jejíž jižní hranice tvoří řeka Dyje, která je zároveň i státní hranicí s Rakouskem. Směrem na severovýchod se nachází obec Horní Břečkov, pod jejíž správu Čížov spadá. Na západě sousedí s Vranovem nad Dyjí a na východě s obcí Lukov. Rozloha katastrálního území je 1 469,26 ha (Maarová 2006) a převážná část se nachází v území Národního parku Podyjí. Obec je ve středu zájmového území v nadmořské výšce 430 – 440 m n. m. (Šilhavá 2006).
Historický vývoj obce
Čížov je původní jméno obce (v r. 1358 Czecow, r. 1360 Czizow, odvozený německý název Zaisa) (Kruml et al. 1995). První zmínka o obci je z roku z 28. 11. 1323 v listině Jana Lucemburského (Bartušek a Kubátová 1952). Území však bylo osidlováno již o mnoho dříve, o čemž svědčí nálezy z neolitu, eneolitu, doby bronzové a protohistorické. Germanizace původně českého obyvatelstva započala již ve 13. století, ale převaha Němců nastala teprve po třicetileté válce (Kruml et al. 1995). Roku 1515 byla osada vylidněná. Ještě r. 1535 byl Čížov pustý, ale již r. 1552 byl obsazen (Bartušek et al. 1952). V r. 1880 žily v Čížově české menšiny, ale v r. 1890 bylo obyvatelstvo téměř celé německé (Kruml et al. 1995). Po mnichovském diktátu v roce 1938 bylo osídlení přičleněno do Velkoněmecké říše. Po jejím pádu bylo německé obyvatelstvo odsunuto a vesnice dosídlena. Po roce 1948 byla obec v prvním hraničním pásmu. Podle střediskové soustavy osídlení byla obec zařazena do nestřediskových obcí ostatních. Měla význam převážně z hlediska ochrany státních hranic. Při kolektivizaci 4
5 zemědělství v polovině 70. let zde vzniklo středisko živočišné výroby. Čížov se však postupně vylidňoval. Život obce a jejích občanů zásadně ovlivnily tyto změny: pád Železné opony v roce 1989 a odchod vojska pohraniční stráže, znovuotevření hraničního přechodu (1990) a rozvoj turistického a cizineckého ruchu, vyhlášení CHKO (1978), později Národního parku Podyjí (1991), privatizace zemědělství a rozvoj soukromého hospodářství, v neposlední řadě také obnova lidských a občanských práv demokratického státu (ibid).
Zástavba
V Čížově se zachovala původní zástavba lidové architektury v téměř neporušeném uceleném souboru. Urbanistickou strukturu tvoří výstavba podél komunikace směrem k rakouskému Hardeggu a podél odbočné cesty ke Klaperovu potoku. Ve srovnání s Mapou stabilního katastru z roku 1824 zůstalo založení obce, trasy cest a parcelace pozemků zachovány. Při porovnání stavu, polohy a tvaru tehdejší zástavby s tou dnešní je z velké části zachována ta původní, i když upravená a dostavěná zřejmě na konci předminulého století. Po roce 1945 řada domů zanikla a v roce 1900 zde stálo 53 domů, ve kterých žilo 230 obyvatel (ibid). V současnosti má obec Čížov 68 obyvatel (Formanová 2009).
3.2.
Přírodní podmínky
Geologické podmínky
Území celého Národního parku Podyjí je z regionálně geologického hlediska situováno na jihovýchodních svazích Českého masivu, jež je ve východní části překryt neogénem karpatské čelní hlubiny. Metamorfované horniny Dyjské klenby tvoří tři jednotky. Od západu k východu to jsou vranovská jednotka, bítešská ortorula a jednotka lukovská (Škorpík et al. 1994). Zájmové území spadá do vranovské jednotky a jeho geologickým podkladem je okatá bítešská ortorula dyjského masivu (Batík 1992). Geologický vývoj území byl velmi složitý. K významnému vývoji došlo v kvartéru, kdy došlo k vyzvednutí a následné denudaci oblasti a tím k obnažení
6 předterciérního reliéfu. Během pleistocénu a holocénu dále převažovala denudační činnost nad akumulací sedimentů (Škorpík et al. 1994).
Geomorfologické poměry
Řešené území leží na JV okraji provincie Česká vysočina, která je tvořena Českomoravskou soustavou a podsoustavou Českomoravské vrchoviny. Ta je zde zastoupena Bítovskou pahorkatinou (Škorpík et al. 1994). Území má charakter členité pahorkatiny a nejvýznamnějším tvarem reliéfu je údolí řeky Dyje s přítoky, které vytváří zaklesnuté meandry vzniklé důsledkem snižování erozní báze především v neogénu. V samotném údolí Dyje lze vidět významné periglaciální tvary jako mrazové sruby, balvanité sutě a proudy nebo kamenná moře (Kol. 1985). Poslední období vývoje povrchu území je charakterizováno převážně stupňujícími se vlivy a zásahy člověka. V zájmovém území se jedná hlavně o velkoplošné zemědělství v odlesněných oblastech (Škorpík et al. 1994).
Pedologické poměry
V zájmovém území je převládajícím půdním typem kambizem, dále je zastoupena hnědozem, glej a pseudoglej (Škorpík et al. 1994 – upraveno). Převládají zrnitostně lehké a střední půdy na rovinách a svazích se sklonem do 5° a půdy střední na svazích se sklonem 6-10° (ibid.). Z hlediska funkčního využití půdy převládají lesy, ale významný podíl má také orná půda (tab. 1). Dle bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) se na území nachází 6 hlavních půdních jednotek (HPJ) (tab. 2) (Kruml et al. 1995). Bonitace jednotlivých pozemků je znázorněna na samostatné půdní mapě (příloha 2).
7 Tabulka 1 Struktura půdního fondu k.ú. Čížov Funkční využití pozemku
Výměra [ha]
Výměra [%]
176.4318
12.00
zahrady
5.4595
0.37
ovocné sady
2.2319
0.15
69.5933
4.74
253.7165
17.26
1151.4024
78.37
19.0570
1.30
3.6629
0.25
41.4228
2.82
1215.5451
82.74
1469.26
100.00
orná půda
trvalé travní porosty zemědělská půda celkem lesní vodní plocha zastavěná plocha ostatní plochy nezemědělská půda celkem Katastrální území celkem Šilhavá 2006
Hydrologické poměry
Hlavním tokem na území celého Národního parku Podyjí je řeka Dyje. Délka vlastního toku v národním parku (mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem) činí asi 43 km, přičemž vzdálenost mezi těmito městy vzdušnou čarou je téměř třetinová. Již tento údaj dokazuje bohatost meandrů řeky Dyje. Denní průtoky v Dyji jsou ovlivňovány režimem energetického zařízení údolní nádrže Vranov. Řeka má na celém území národního parku několik menších přítoků: Mašovický potok, Žlebský potok, Klaperův potok a další bezejmenné vodoteče (Rothröckl 1987).
Klimatické podmínky
Podle klimatické regionalizace (Quitt 1971) spadá území do klimatické oblasti MT 9. Tuto oblast charakterizuje dlouhé, teplé, suché až mírně suché léto, krátké přechodné období s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem a krátká, mírná a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná teplota celé západní části Národního praku Podyjí se pohybuje podle nadmořské výšky kolem 7 °C. Průměrný roční úhrn srážek se v okolí Vranova nad Dyjí pohybuje kolem 620 mm. V národním parku jako celku převládá ZSZ proudění (38 %), druhým význačným směr větru je JV (11 %) (Škorpík et al. 1994).
8 Tabulka 2 Ekologické charakteristiky hlavních půdních jednoteka
HPJ
Půdní substrát
Vláhové poměry
12
středně těžké s těžší spodinou
spraše, smíšené svahoviny na kyselých intrusivech a svorech
příznivé, místy převlhčení
29
hnědá půda, hnědá půda kyselá
středně těžké až těžší, mírně štěrkovité
ruly, žuly, svory a výlevné kyselé horniny
většinou dobré
32
hnědá půda, hnědá půda kyselá
většinou slabě až středně štěrkovité
ruly, žuly, svory, jim podobné horniny a výlevné kyselé horniny
značně vodopropustné, závislé na srážkách
mělké hnědé půdy
lehké, středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0.3 m silně kamenité až pevná hornina
na všech horninách
výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí)
hnědé půdy oglejené a oglejené půdy
lehké, středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0.3 m silně kamenité až pevná hornina
na různých horninách (hlavně žulách a rulách)
výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí)
glejové půdy zrašeliněné a glejové půdy úzkých údolí, včetně svahů obvykle lemující malé vodní toky
středně těžké až velmi těžké
b
50
b
68
b
Půdní druh
hnědozem typická
37
a
Genetický půdní představitel
-
zamokřené (po odvodnění vhodné pouze pro louky)
vyhláška MZe č. 327/1998 Sb. zranitelné půdy
3.3.
Vegetace
Biogeografická charakteristika
Dle biogeografického členění (Culek 1995) patří zájmové území do provincie středoevropských listnatých lesů, podprovincie hercynské a biogeografického regionu 1.23 – Jevišovický bioregion.
9 Mapa potencionální přirozené vegetace
Dle Mapy potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová et al. 2001) by se na většině sledovaného území (v určité časové etapě za předpokladu vyloučení jakékoliv další činnosti člověka) vyskytovala především černýšová dubohařina (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Toto společenstvo je potencionálně nejrozšířenější v celém Podyjí (Chytrý et al. 1995). Mezofilní doubravové háje s dominancí habru obecného (Carpinus betulus), místy též dubu zimního (Quercu petraea agg.), s různě vyvinutým keřovým a bylinným patrem obvykle bez výrazných dominant s převahou druhů mezofilních lesů. Vyskytuje se na nejrůznějších substrátech i půdních typech a je velmi variabilní jednotkou. Tyto lesy byly v minulosti činností člověka značně narušeny a jejich druhová struktura je velmi pozměněná. Náhradními společenstvy jsou mezofilní louky, kulturní lesy a mohou zde být zastoupeny i xerofilní trávníky (ibid.).
Geobiocenologická klasifikace
Výsledky geobiocenologické typologie se staly jedním z důležitých podkladů pro ochranu přírody, péči o krajinu a pro krajinné plánování směřující k trvale udržitelnému využití kulturní krajiny. Umožňují
vytvoření prostorového modelu
přírodního (potencionálního) stavu geobiocenóz v krajině. V krajinném plánování je tento model jediným objektivním přírodovědným podkladem pro hodnocení potenciálu krajiny, pro hodnocení změn způsobených antropickými aktivitami a také pro prognózu dalšího vývoje krajiny (Buček et al. 2007). Podle geobiocenologického klasifikačního systému založeného na aplikaci teorie typu geobiocénu (Buček et al.2002) se na území nachází několik souborů typů geobiocénu (STG) (tab. 3)
10 Tabulka 3 Vymezené STG na vybraných plochách zájmového území
Formule 2 A-AB 1 2 (A)AB-B 1-2 2 AB 3 2B3 2 BC-C (3)4 3 AB-B 1-2 3 AB 3 3B3 3 B-BD (3)4
Latinský název
Zkratka
Český název Querceta pinea humilia seuperiora zakrslé borodoubravy vyššího stupně Fagi-querceta humilia zakrslé bukové doubravy Fagi-querceta bukové doubravy Fagi-querceta typica typické bukové doubravy Tili querceta roboris aceris superiora javorolipové doubravy vyššího stupně Qurci-fageta humilia zakrsklé dubové bučiny Querci-fageta dubové bučiny Querci-fageta typica typické dubové bučiny Tili querceta roboris fagi lipové doubravy s bukem
Qpih sup FQh FQ FQt TQac QFh QF QFt TQf
Kučera et al. 1993a,b upraveno dle Buček et al. 2002
3.4.
Územní systém ekologické stability
Kulturní krajina nemůže být harmonická bez trvalého zajištění biodiverzity, biologické rozmanitosti, která je v současné době chápána jako rozmanitost druhů živých organismů, jejich populací i jako rozmanitost celých společenstev planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. Trvale zajistit biodiverzitu v kulturní krajině není možné pouze pasivní konzervační ochranou přírody, je potřeba promýšlet účelnou aktivní péči o stávající přírodní hodnoty krajiny a také vytvářet podmínky pro jejich další rozvoj. Proto byla od konce 70. let 20. století v České republice rozvíjena koncepce územního zajištění ekologické stability, sestávající z vymezování kostry ekologické stability. Pro vymezování ekologické sítě a hodnocení jejich skladebných součástí
je
používán
metodický přístup
biogeografické
v geobiocenologickém pojetí (Buček et al. 2007).
diferenciace
krajiny
11 Při navrhování územních systémů ekologické stability (ÚSES) v ČR je uplatňováno pět základních kritérií: -
rozmanitost potencionálních přírodních ekosystémů
-
prostorové vztahy ekosystémů v krajině
-
aktuální stav krajiny
-
prostorové parametry biocenter a biokoridorů
-
společenské limity a záměry
Tvorba optimálně vyvážené ekologické sítě zahrnuje stávající i nově zakládané části od lokálních biocenter až po evropsky významné biokoridory (ibid.). Územní systémy ekologické stability se staly základním kamenem snahy o ekologickou stabilitu naší krajiny, jsou optimálním nástrojem pro její udržení a tím i pro trvale udržitelnou produktivitu kulturní středoevropské krajiny. Ekologické sítě však mohou být funkční pouze jen v případě, že významné segmenty krajiny budou odpovídajícím způsobem spravovány a chráněny před vlivy, které mohou výrazně ohrozit jejich kvalitu (Čermák 2001). ÚSES je zákonem (zákon č. 114/1992 Sb.) definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu a rozlišuje místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Kromě toho, že se jedná o klíčový nástroj obecné ochrany a přírody, je ÚSES také institutem územního plánování. A to proto, že základním cílem územního plánování je vytvářet územní předpoklady pro soulad všech funkcí a hodnot řešeného území. V procesu územního plánování musí být tedy vymezeny i plochy pro funkční „přírodní infrastrukturu“ území v jejím alespoň minimálním rozsahu (Lapeška 2001). Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ a vytváření ÚSES je veřejným zájmem (zákon č. 114/1992 Sb.). Na pozemcích zahrnutých do ÚSES a na pozemcích chráněných krajinných prvků se nepřipouští: -
umísťovat stavby pro bydlení, rekreaci, výrobu, skladování a skládky odpadů
-
měnit kultury pozemků s vyšším stupněm ekologické stability (ES) na kulturu s nižším stupně ES
-
provádět bez souhlasu orgánu ochrany přírody pozemkové úpravy, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží, těžbu nerostů nebo
12 -
jiným způsobem narušovat ekologickostabilizační funkci těchto ploch (zákon č. 114/1992 Sb.)
Výjimečně mohou být umístěny na pozemcích zahrnutých do ÚSES a na pozemcích chráněných krajinných prvků stavby k zavlažování a odvodňování zemědělské a lesní půdy nebo liniové stavby technické vybavenosti (Kruml et al. 1995a). Na Čížovsku byl vymezen územní systém ekologické stability dvou hierarchických úrovní, a to nadregionální a lokální (Bínová 2006a,b).
Nadregionální ÚSES
Do řešeného území zasahuje v jižní, východní i západní části nadregionální biocentrum 28 Údolí Dyje. Nadregionální biocentrum je vymezeno na území NP Podyjí a je zcela funkční (Kruml et al. 1995a).
Lokální ÚSES
V řešeném území je na základě vymezené kostry ekologické stability navržen místní územní systém ekologické stability. Většina navržených skladebných částí lokálního ÚSES je na orných půdách a v současnosti je nefunkční. Lokální ÚSES má mít mj. protierozní význam. Je zde navržen řešit specifickým způsobem, a to systémem mezí a travnatých ploch, ke kterým je nutno v krajině doplnit další stabilizující prvky polyfunkčního charakteru, jako jsou stromořadí kolem silnic, polních cest atd. (Kruml et al. 1995a). Součástí plánu místního územního systému ekologické stability (příloha 3) jsou mj. interakční prvky, které zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní až nestabilní krajinu. Interakční prvky jsou zde zastoupeny lesy a remízky, větrolamy a ochrannými lesními pásy, alejemi a vegetací s ochrannou, estetickou a izolační funkcí (Zbořilová 2006). Lesy pokrývají udolní zářez Dyje a svahy. Na plošinách se střídají jehličnaté monokultury s listnatými lesy (doubravami a bučinami) a smíšenými lesy s vyšším podílem druhů přirozené skladby. Původní obora měla lesoparkový charakter. Postupně by se měla obnovit cestní síť a také průhledy a výhledy z těchto cest. Většina lesů patří
13 do národního parku, kde jsou cílovými ekosystémy porosty s přirozenou dřevinnou skladbou. Remízky, keřovité meze a další liniová dřevinná společenstva byla v období socialistického velkovýrobního způsobu hospodaření na zemědělských půdách nemilosrdně likvidována. Tento stav a intenzivní zemědělská výroba přetrvává dodnes a je také důvodem poškození krajinného rázu, eroze půdy a nižší ekologické stability těchto ploch (ibid.). Větrolamy a ochranné lesní pásy se na řešeném území téměř nevyskytují, přestože je zde značná eroze. Větrolamy by se měly obnovit na sousedním k.ú. Horní Břečkov a meze na Čížovsku, kde se na některých místech přepokládá také zalesňování (ibid). Aleje jsou významným krajinotvorným prvkem území, který dotváří krajinný ráz a strukturu území. Měly by lemovat veškeré silnice, navržené pěší a cyklistické trasy, místní komunikace i polní cesty. V blízkosti obce jsou k výsadbě vhodné ovocné stromy, na vzdálenějších lokalitách okrasné stromy. Celkově je na katastru však nedostatek alejí u všech typů komunikací a jejich obnova je významným přínosem k obnově krajinného rázu. Nezachovaly se také historické aleje, které byly pravděpodobně součástí lesoparkově upraveného území. Kolem komunikací se nachází torza především třešňových alejí (ibid). Vegetace s ochrannou, izolační a estetickou funkcí je na území málo, a proto bylo navrženo její doplnění především u zemědělských výrobních areálů. Zemědělská společnost Podyjí a.s. již nechala zpracovat projekt vegetačních úprav svého střediska ve vedlejším Horním Břečkově, který se realizoval v roce 2005 a byl podmínkou kolaudace stavby. Také středisko v Čížově je nezbytné doplnit o dostatečné vegetační pásy s ochrannou, izolační a estetickou funkcí (ibid.). Velmi pozitivně působícím plošným interakčním prvkem jsou travinobylinná společenstva, která ve formě lučních porostů by měla být uplatňována zejména v údolních nivách potoků (Bínová 2006a). Navrhované interakční prvky byly rozděleny na 6 typů (ibid.), jejichž kódy byly použity i v plánu místního ÚSES (příloha 3): -
IP 1 - dosadba alejí kolem stabilizovaných polních cest, místních komunikací a silnic, pro výsadbu doporučeny pouze domácí druhy dřevin dle příslušných STG, popř. ovocné dřeviny do alejí v blízkosti obce;
14 -
IP 2 - dosadba břehových aj. doprovodných porostů kolem vodotečí a vodních ploch, doporučeny domácí druhy stromů a keřů pro příslušná STG, nevhodné jsou ovocné dřeviny;
-
IP 3 - dosadba solitérních dřevin k drobným sakrálním stavbám (kříže, boží muka), které dotváří krajinný ráz, doporučeny jsou domácí druhy stromů (lípa malolistá nebo velkolistá, dub zimní či javor mléč);
-
IP 4 - dosadba a obnovu nekvalitních a mezernatých stávajících větrolamů popř. jiné krajinné zeleně, která přestala plnit své významné protierozní a ekostabilizační funkce, cílem je také rozvolnit rovné nepřirozené linie stávajících větrolamů, remízů apod., doporučeno doplnit domácí druhy stromů a keřů pro příslušná STG, nevhodné jsou ovocné dřeviny a introdukované druhy, které je naopak potřeba odstranit;
-
IP 5 - dosadba krajinné dřevinné vegetace s protierozní a krajinářskou funkcí, doporučeny jsou domácí druhy stromů a keřů pro příslušná STG;
-
IP 6 - dosadba ochranných pásů stromů a keřů kolem středisek zemědělské výroby, popř. jiných areálů, s hygienickou funkcí, doporučeny domácí druhy stromů a keřů pro příslušná STG, nevhodné jsou ovocné dřeviny.
3.5.
Ochrana přírody a krajiny
Chráněná území
Zájmové území bylo již od roku 1978 součástí velkoplošného chráněného území (VCHÚ), kdy zde byla vyhlášena (zřizovacím výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 22927/78) Chráněná krajinná oblast (CHKO) Podyjí (Rothröckl 1987). Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo v roce 1988 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park (Škorpík 2009), což bylo dovršeno v roce 1991 (Nařízením vlády č. 164/1991 Sb.). K 1. 1. 2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterální území evropského významu (Internet 2). Z právního hlediska jsou národní parky definovány jako rozsáhlá území, jedinečná v národním a mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené
15 nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam (Zákon č. 114/1992 Sb.). Ve snaze definovat národní park jako mezinárodně využívanou kategorii chráněného území byla přijata Světovým svazem ochrany přírody (The World Conservation Union, dříve International Union for Conservation of Nature and Natural Resources – IUCN) definice termínu národní park. Kromě uvedené definice stanovil IUCN souhrn kritérií, která by měla být respektována. V rámci klasifikace chráněných území dle IUCN jsou národní parky zařazeny do kategorie II. Připouští se pouze velmi malý až střední stupeň ovlivnění lidskou činností (0-20 %) (Škorpík et al. 1994). Podle pravidel stanovených IUCN musí být v národním parku jádrová zóna s nenarušenou přírodou o rozloze minimálně 1000 ha. V této zóně není možná žádná hospodářská aktivita, dokonce i vědecký výzkum je zde omezen a musí být prováděn tak, aby nedošlo k ovlivnění přírody a přírodních procesů (Buček 1991). Potencionálně přirozené ekosystémy by měly být v takové podobě, že můžeme minulý vliv lidské činnosti zanedbat. Tato podmínka je pro evropské národní parky velmi přísná a je potřeba zdůraznit, že Podyjí má k jejímu splnění ze všech čtyř našich národních parků nejblíže. Pro trvalé zařazení Podyjí do prestižního seznamu mezinárodně uznaných národních parků musí být splněna podmínka, že ve vymezeném čase budou tři čtvrtiny plochy území ve stavu, kdy již nebude třeba provádět žádné zásahy a přírodní procesy budou opět po dlouhé době v moci autoregulačních mechanismů. Dalším předpokladem je rovněž např. výskyt vzácných, ohrožených, reliktních a endemitních druhů (Škorpík 2001). Jedním z pozoruhodných endemických druhů je jeřáb hardeggský (Sorbus hardeggensis), který vzešel z rodičovské kombinace jeřáb muk (S. aria) × jeřáb břek (S. torminalis) (Kovanda 1996 In Danihelka et al. 2002). Národní park Podyjí byl zřízen k zajištění ochrany přírody a krajiny v Podyjí v souladu s moderními poznatky ekologických i společenských vědních oborů (Nařízení vlády č. 164/1991 Sb.). Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova autoregulačních funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice nezhoršující přírodní prostředí. Hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů (Nařízení vlády č. 164/1991 Sb.).
16 Metody a způsoby ochrany národního parku jsou diferencovány podle rozdělení národního parku do tří zón, které jsou vymezeny s ohledem na přírodní hodnoty a stanovením ochranného pásma (Nařízení vlády č. 164/1991 Sb.). Rozdělení zájmového území do jednotlivých zón je znázorněno na mapě zonace (příloha 4). Charakteristika jednotlivých zón je následující: - 1. zóna (přísná přírodní): území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu (Škorpík et al. 1994). - 2. zóna (řízená přírodní): území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy vhodné pro omezené, přírodě blízké a šetrné lesní či zemědělské využívání. Cílem je udržení přírodní rovnováhy, co nejširší druhová rozmanitost a postupné přiblížení ekosystémů přirozeným společenstvům (ibid.). - 3. zóna (okrajová): lemuje většinou druhou zónu a jedná se o území nejvíce poznamenána lidskou činností (ibid.). Cílem je v souladu s posláním národního parku udržet a přiměřeně podporovat využívání této zóny pro zemědělství, lesnictví a turistiku (Nařízení vlády č. 164/1991 Sb.). - Ochranné pásmo: obklopuje celé území národního parku a jeho účelem je zabezpečení území národního parku a jeho krajinářských a přírodních hodnot před rušivými a škodlivými vlivy okolí a zvýšená péče o sídla na území ochranného pásma (Nařízení vlády č. 164/1991 Sb.). Stanovení strategických cílů v jednotlivých zónách Národního parku Podyjí přímo vychází z kritérií IUCN pro národní parky. Veškerý management je prostředkem ke splnění podmínek zařazení NP Podyjí do kategorie II klasifikace chráněných území podle IUCN (Škorpík et al. 1994).
NATURA 2000
Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.
17 Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které používají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněná území (např. tak jako v zájmovém území, které je součástí NP Podyjí) (zákon 114/1992 Sb.). Dle „Směrnice o ptácích“ (Směrnice Rady 79/409/EHS), kterou jsou povinny respektovat všechny členské státy Evropské unie (EU), byla v oblasti středního toku Dyje vymezena Ptačí oblast Podyjí (Nařízení vlády ČR č. 534/2004 Sb.). Ptačí oblast o rozloze 7 665,7 ha zahrnuje Národní park Podyjí a zhruba 50 % jeho ochranného pásma. Jde o jedinečný přírodní celek nacházející se na jihu Moravy při hranicích s Rakouskem (Škorpíková et al.2006). Přestože v oblasti převládají lesy, prioritními druhy (z hlediska přílohy I směrnice ES o ptácích) jsou zde dva druhy otevřené krajiny. Prvním je strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), jehož výskyt je soustředěn do remízků, ovocných sadů, okrajů vinic a lesostepí. Pravidelně hnízdí především v otevřené krajině. Často se objevuje přímo v intravilánech vesnic a někdy zde i zahnízdí (Martiško et al. 1995). Druhým prioritním druhem je pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Jejím biotopem je zde otevřená krajina navazující na zalesněné údolí reky Dyje. Potravu hledá v rozvolněných křovinatých porostech, hnízdí skoro výlučně v hustých šípkových keřích. Najdeme ji v zahradách, sadech a křovinatých porostech teras, na vřesovištích a v okrajích lesů, hojná je také v ochranném pásmu národního parku, kde osidluje křovinaté meze v polích a vinicích, doprovodnou zeleň silnic, polních cest či železnice (ibid.). Vyskytují se zde i další celoevropsky chráněné druhy ptáků, (např. datel černý, strakapoud prostřední, žluna šedá, ledňáček říční, sýc rousný, výr velký, atd.), ale pro uznání ochrany nejsou splněny kvantitativní a kvalitativní parametry jejich výskytu (Škorpíková et al. 2006). Dle „Směrnice o stanovištích“ (Směrnice Rady 92/43/EHS) bylo Podyjí zapsáno na národní seznam evropsky významných lokalit (EVL) (Nařízení vlády č. 132/2005 Sb.) a v roce 2007 bylo zařazeno i na evropský seznam EVL (Sdělení MŽP ČR č. 81/2008 Sb.). Rozlohou zaujímá celý NP Podyjí a jedním z katastrálních území spadajících do EVL je tedy i katastr Čížov. Vyskytují se zde tyto prioritní typy přírodních stanovišť: kontinentální opadavé křoviny, lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích a eurosibiřské stepní
18 doubravy.
Prioritním
druhem
je
zde
přástevník
kostivalový
(Callimorpha
quadripunctaria).
Ochrana krajinného rázu
Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Měl by být chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. K činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody (v zájmovém území je jím Správa NP Podyjí) (zákon č. 114/1992 Sb.). V celém katastrálním území obce Čížov jsou hojně zastoupena krajinářsky hodnotná území. Jedná se nejen o údolní zářez Dyje a území lesního komplexu patřícího do NP Podyjí, ale také o harmonickou kulturní krajinu Čížovska, kde se zachovala původní plužina a původní typy lidových staveb (Kruml et al.1995a). Krajinný ráz zájmového území byl a stále je, poškozován intenzivní zemědělskou výrobou. Remízky, keřovité meze a další liniová dřevinná společenstva byla v období socialistického velkovýrobního způsobu hospodaření na zemědělských půdách nemilosrdně likvidována a tento stav přetrvává dodnes. Významným krajinotvorným prvkem území, který dotváří krajinný ráz a strukturu území jsou aleje. Celkově je však na katastru jejich nedostatek u všech typů komunikací a nachází se kolem nich torza především třešňových alejí. Nezachovaly se také historické aleje, které byly pravděpodobně součástí lesoparkově upraveného území (Zbořilová 2006).
Významné krajinné prvky
Tyto ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability (Zákon č. 114/1992 Sb.) mají v rámci obecné ochrany přírody a krajiny zvláštní postavení. Významnými krajinnými prvky (VKP) jsou obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle zákona. Jsou chráněny před poškozováním, ničením a
19 využívat je lze pouze tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jejich ekostabilizující funkce (Zákon č. 114/1992 Sb.). Významný krajinný prvek vodní tok nelze definovat podle Zákona o vodách (Zákon č. 254/2001 Sb.). Ten definuje vodní tok jako povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě, a to trvale nebo po převážnou část roku. Samostatně pak definuje koryto vodního toku. Tuto definici nelze pro VKP vodní tok použít pro účely ochrany přírody, jelikož za VKP vodní tok je třeba považovat koryto, břehy včetně břehových porostů, vodu a veškeré živé organismy, které se v tomto prostoru nacházejí. V zájmovém území se nachází jeden VKP vodní tok – Klaperův potok (VKP-V4). Zasahuje i na katastrální území obce Lesná, odkud protéká JV směrem pod obec Horní Břečkov a stáčí se k jihu, kde zaúsťuje do řeky Dyje. Jeho pramenná část byla zregulována a má mezernaté břehové porosty s převahou kultivarů topolů. V dalším úseku má potok přírodní charakter. Protéká lesnatým terénem, místy s vyšším spádem a dno je vymleté až na skalnaté podloží. Potok má několik oboustranných menších přítoků obdobného přírodního charakteru. Jsou na něm vybudovány dvě vodní nádrže – Čížovský lesní rybník a Rekreační rybník. Klaperův potok je ve správě ZVHS Brno – pracoviště Znojmo a na území NP Podyjí je správcem Správa NP Podyjí (Zbořilová 2006). Významný krajinný prvek údolní niva má rovinné dno vzniklé usazováním nivních sedimentů a nachází se v údolích a úvalech podél vodních toků. Jde o území se specifickým hydrologickým režimem (vyšší hladina spodní vody, občasné záplavy). Tomu pak odpovídá i druhové spektrum rostlinných společenstev. V zájmovém území se nachází dva VKP tohoto typu. První VKP údolní niva s názvem Čížovská nivka horní (VKP-N6) má charakter potoční nivy v plochých svahových údolíčkách 2.-4. vegetačního stupně. Jedná se údolíčko se spádem a úzkou nivu s rozlohou 7 769 m2, jejíž šíře nepřesahuje 5 m. Biotopy tohoto VKP jsou Intenzivně obhospodařovaná pole (X2) a intenzivně obhospodařované louky (X5) (Chytrý et al. 2001). Druhým VKP tohoto typu jsou Čížovské nivky dolní se stejným charakterem. Toto úvalovité údolíčko s rozlohou 10 539 m2 přechází do širší nivy s mokřadní vegetací. Zdejší biotopy lze charakterizovat jako intenzivně obhospodařované louky (X5) a pobřežní vegetaci potoků (M1.5) (ibid.). Významnými krajinnými prvky se také mohou stát hodnotné části krajiny, které orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek zaregistruje (Zákon č. 114/1992). Jako významné krajinné prvky je možno zapsat např. mokřady, stepní trávníky, remízy,
20 meze, naleziště nerostů a zkamenělin, skalní útvary, výchozy a odkryvy. Je možné také registrovat cenné plochy porostů v sídelních útvarech, např. parky a historické zahrady, sady apod. V zájmovém území se však nenachází žádné registrované VKP ani žádné nejsou v návrhu na registraci (Zbořilová 2006).
3.6.
Zemědělství
Rozvoj zemědělství a současně vznik tzv. kulturní krajiny, která je trvale využívaná a ovlivňovaná člověkem, spadá na území České republiky do období neolitu. Tehdy neolitičtí zemědělci osídlili nejsušší, nejteplejší a nejúrodnější oblasti. Postupem času byly přírodní složky krajiny činností člověka ovlivněny, změněny a původní rostlinná společenstva nahradila kulturní plodiny (Havrlant et al.1985). Krajina má pro lidskou společnost řadu nezastupitelných funkcí. Z těch nejdůležitějších jsou to funkce společenskoekonomické a kulturní. Do nich se řadí i veškeré hospodářské funkce včetně zemědělství, jehož hlavním cílem je výroba potravin a průmyslových surovin (Jareš 2007). Čížovská enkláva je největším komplexem orné půdy v NP Podyjí. Zemědělská výroba tvoří v zájmovém území zdroj pracovních příležitostí na jedné straně, na druhé straně však působí negativně na krajinu a přírodní prostředí (Kol. 1985).
Historie
Tvar a velikost odlesněné části katastru (zájmového území) byly v minulosti přímo určeny způsobem zemědělského hospodaření a počtem obyvatel v obci. Historická plužina je výsledkem středověké kolonizace území. Zásadní změny ve způsobu hospodaření proběhly až v období kolektivizace a zejména v první polovině 70.let 20.stol., kdy došlo k likvidaci krajinných struktur (Škorpík 2009). Zásahy zemědělské výroby v období po druhé světové válce a v současnosti je možno označit za negativní z hlediska vlivu na krajinu (Kol. 1985). Stejně tak, jako na území celé České republiky i zde došlo k likvidaci krajinných struktur. Byly zničeny meze a remízky v severní části Čížovska. Došlo k zornění rozsáhlého komplexu luk a realizaci odvodnění ve střední části území, které je již z větší části nefunkční. A v neposlední řadě k výstavbě střediska živočišné výroby (Škorpík 2009). To vše mělo a
21 má negativní vliv nejen na vzhled krajiny, ale i na skladbu rostlinstva (potažmo i živočišstva) krajinné zeleně (Kol. 1985).
Současnost
Současné hospodaření v podstatě odpovídá způsobu využívání půdního fondu v tzv. blocích. Důkazem toho jsou hospodářské mapy z roku 1989 a 1993 (příloha 5) (Kruml et al. 1995b). Blokace byl systém, při kterém se tehdy vytvářely velké celky, údajně vhodné pro zemědělskou velkovýrobu. Bloky jsou pozemky ohraničené trvalými hranicemi a jsou zde často sestaveny z více částí, i vzájemně souvisejících. Příkladem může být např. blok č. 398-1, -2 a -3 (příloha 5). Na Čížovsku je v blocích č. 391 až 398 celkem 194,5 ha orné půdy. Bloky zde sice nedosahují extrémních výměr, ale přesto je tento způsob obhospodařování pro NP nevhodný, protože představuje příliš velké plochy monokultur (Kruml et al. 1995a). Katastrální území Čížov se nachází z hlediska hodnocení kvality zemědělské půdy v přírodním stanovišti oblasti pahorkatin P 1 a v oblasti pahorkatin P17. Přírodní oblast je nížinná N 4. Čížovská enkláva spadá do zemědělské výrobní oblasti bramborářské střední B2 a převažuje zde výrobní podtyp bramborářsko-ječný a pšeničný (Šilhavá 2006). Zemědělskou výrobu v zájmovém území zajišťuje zemědělský podnik Podyjí, a.s. se sídlem v Horním Břečkově. Rostlinná výroba spočívá v intenzivním způsobu obhospodařování orné půdy. V Čížově, východně od sídla, se také nachází středisko živočišné výroby, a to výkrm prasat s kapacitou 400 ks (Kruml et al. 1995a).
Negativní vlivy
Obecně lze říci, že „velké“ zemědělské podniky typu družstev, společností s ručením omezeným nebo akciové společnosti nevzaly na sebe dostatečně zodpovědně funkce spojené s „údržbou krajiny“ a naopak z nich postupně ustupují a věnují se stále více obchodním a nezemědělským činnostem (Ungerman 1995). Celý komplex negativních vlivů na přírodu národního parku představuje intenzivní rostlinná i živočišná výroba v ochranném pásmu a částečně i v národním parku (Čížovsko). Tento způsob využití s sebou přinesl likvidaci krajinných struktur
22 (cestní sítě, protierozních zábran, mozaikovitosti kultur, rozptýlené zeleň, trvalých travních porostů atd.). Hospodářství tohoto typu má také značný negativní vliv na stabilní ekosystémy v jádrové části NP. Projevuje se to zejména transportem biocidních látek a hnojiv povrchovými a podzemními vodami a vodní erozí s transportem nerozpustných látek. Následkem užívání agrochemikálií a používání těžké mechanizace je útlum edafonu, utužování půdy, zhoršování fyzikálně-chemických vlastností půdy následně i její malá retenční schopnost. Přirozeným důsledkem zvýšeného povrchového odtoku a horších vlastností půd jsou erozní jevy a splavování agrochemikálií do řeky Dyje. V Národním parku Podyjí tak na rozdíl od jiných velkoplošných chráněných území v ČR jsou chemikálie transportovány směrem do centra území, jeho nejcennějších částí (Škorpík et al. 1994). Intenzivní hospodaření se do značné míry podílí na negativních změnách v krajině, ztrátě některých druhů rostlin a živočichů. Zvyšování intenzity produkce se podepsalo nejen na biodiverzitě krajiny, ale problémy se dotýkají i samotného zemědělského systému s vlivem na genetickou rozmanitost pěstovaných plodin a chovaných hospodářských zvířat. Biodiverzita v zemědělství je širokým pojmem zahrnujícím všechny komponenty, jež tvoří agroekosystém. Rozšiřování zemědělsky využívaných ploch a zvyšování intenzity může redukovat i diverzitu přírodních nebo přírodně blízkých biotopů (Šarapatka et al. 2008).
3.7.
Turistické využití
Podyjí patří k tradičním turistickým oblastem. Už v období mezi dvěma světovými válkami zde existovala poměrně hustá síť turistických cest. Turistický provoz byl v území dnešního národního parku velmi silně omezen vznikem hraničního pásma, do kterého od roku 1951 až do roku 1990 spadalo téměř 75% území (Škorpík 2009). Když bylo v roce 1990 zrušeno hraniční pásmo, přistoupila Správa ve spolupráci s Klubem českých turistů ke stanovení nových turistických tras a zároveň došlo k nárůstu návštěvnosti. V zájmovém území vede jedna z důležitých a zároveň nejnavštěvovanějších turistických tras – z Čížova na hraniční přechod Hardegg, kde je napojena na trasy rakouské části Podyjí. Dále se zde nachází trasa směr Lukov a Vranov nad Dyjí (Škorpík et al. 1994).
23 Okolím Čížova prochází tři cykloturistické trasy (Ságy a mýty, Národní park Podyjí a trasa Šesti měst) (Internet 1) a celkově je národní park cykloturisty hojně využíván. Každým rokem jich přibývá, což mj. potvrdil podrobný monitoring návštěvnosti v roce 2006, kdy cyklisté tvořili více jak polovinu z celkového počtu návštěvníků národního parku (Najmanová et al.2007). Pro motorizované turisty je národní park přístupný pouze po silnici 3. třídy vedoucí z Horního Brečkova do Čížova, kde je zřízeno odstavné parkoviště. Vzhledem k tomu, že Čížov je křižovatkou turistických tras a konečnou stanicí motoristů, bylo zde, v bývalé budově finanční stráže, zřízeno Návštěvnické středisko Národního parku Podyjí. Vedle budovy střediska se nachází zbytky tzv. „železné opony“ – jediného památníku tohoto druhu na území Jižní Moravy (Němec 2003). Veškerá turistická činnost na území národního parku je podřízena těmto právním předpisům: Nařízení vlády č 164/1991 Sb. o zřízení NP Podyjí, Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., vyhláška č. 22/1995 Návštěvní řád NP Podyjí.
3.8.
Hodnotící ukazatele
Hodnotícím ukazatelem je v této diplomové práci chápána vybraná popisná charakteristika, která nám poskytne určitou informaci o zájmového území. Její analýzou získáme představu o stavu lokality, podle které můžeme usuzovat o její kvalitě z hlediska vybraných ukazatelů. Získané výsledky by měly posloužit jako podklad k navrhovaným postupům a opatřením směřujícím k využívání území v souladu s požadavky ochrany přírody a krajiny. Následující hodnotící ukazatele byly vybrány na základě studia vybraných metodik, odborné literatury a účelů, které má tato práce splnit. Jedním z takových účelů je i funkce podkladu pro plánované komplexní pozemkové úpravy (KPÚ). Proto byl výběr jednotlivých hodnotících ukazatelů do značné míry ovlivněn právními předpisy, které určují postup při provádění pozemkových úprav (vyhláška č. 545/2002 Sb.).
24
3.8.1. Využití území Způsob využití území (anglický termín land use) je bezprostředním projevem působení hospodářských aktivit člověka na okolní prostředí. Má zásadní indikační význam při hodnocení území z hlediska kvality a stupně narušení životního prostředí (Bínová 2006). To jsou také hlavní důvody, proč bylo využití území (a jeho vývoj) zvoleno jako jeden z hodnotících ukazatelů. Dalším důležitým důvodem pro výběr tohoto ukazatele je i to, že zjištění skutečného stavu využívání území (z hlediska zemědělské výroby) je součástí postupu KPÚ (vyhláška č. 545/2002 Sb.). Využívání krajiny je problematikou mezioborovou a z toho plyne i šíře odlišných přístupů a metodik jednotlivých autorů. V užším smyslu je využívání krajiny využíváním půdního fondu. Je důležité rozlišit využití půdy (land use), což je úředně evidovaný druh pozemku, od pojmu krajinný pokryv (land cover), který představuje reálnou situaci v krajině (Guth et al. 1997). V praxi existují často významné rozdíly mezi reálným krajinným pokryvem a úředním využitím půdy. Důvodem je zpoždění evidence za realitou a v současné době také daňové a ekonomické výhody, které mohou plynout z určitého neevidovaného způsobu využívání pozemků. Změna využití pozemku navíc podléhá náročnému územnímu řízení. Ve světě je využívání krajiny věnována značná pozornost. Pod patronací Mezinárodní geografické unie (IGU – International Geographic Union) byl v květnu 1995 založen projekt s názvem „Změny ve využití půdy a krajinném pokryvu“ (LUCC – Land Use/Land Cover Change). U nás je problematika změn ve využívání půdního fondu a změn krajinné struktury řešena např. v pracích Lipského (Lipský 1992, 1994, 2000). Jeho výzkum je založen především na hodnocení ekologických důsledků těchto změn v krajině. Poukazuje také na využitelnost řady historických pramenů. Moderní krajinná ekologie vychází z nejznámější učebnice autorů Formana a Godrona (Forman et al. 1993). Tito autoři vymezují řadu obecných principů a pojmů ekologie krajiny, která podle nich soustřeďuje svou pozornost na charakteristické rysy krajiny: strukturu, funkci a změnu. Změny ve využívání krajiny mění její základní vlastnosti a charakteristiky: krajinnou strukturu, ekologickou stabilitu, biodiverzitu, průběh biotických i abiotických procesů, typ krajiny a krajinný ráz (Lipský 2000). Krajinná struktura je definována jako rozložení energie, látek a druhů ve vztahu k velikosti, tvaru, počtu, druhu a prostorovém
25 uspořádání ekosystémů a krajinných složek, kterými jsou matrice, plošky a koridory (Forman et al. 1993). Krajinná struktura a její změny mají klíčový význam pro všechny procesy fungování krajiny, tj. toky energie, materiálu, pohyb druhů a výměnu informace. Rychlé změny v krajinné struktuře, vyjádřené aktuálně změnami ve využití krajiny a změnami v krajinném pokryvu, jsou charakteristické pro současnou kulturní krajinu. Změny v krajinné struktuře mohou vést ke změně krajinného rázu, případně až k zániku některých krajin. Zároveň jsou však změny v krajině v souladu s konceptem kulturní krajiny, která je výsledkem interakcí přírodních a společenských procesů. Některé změny jsou všeobecně přijímané jako pozitivní, jiné mohou vést ke konfliktům mezi uživateli krajiny, kteří v témže krajinném prostoru uplatňují své diferencované požadavky na krajinu a její funkce. Hodnocení změn v krajině způsobených činností člověka tak nemůže být založeno na jejich apriorním odmítání. Mělo by vycházet z poznání vlivu těchto změn na biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny, obecně na průběh přírodních procesů fungování krajiny (Lipský 2007).
Historie využití území
Nejenom pro pochopení současného stavu, ale i pro plánování jakýchkoli změn ve využívání krajiny, představují historické materiály cenný a nenahraditelný zdroj informací. Historické podklady různého druhu i původu obsahují nezastupitelné vstupní informace pro systematické sledování dosavadního vývoje krajiny (Lipský 2000). Ke zvýšenému zájmu o využití starých mapových podkladů, archivních leteckých snímků a jiných historických podkladů vedly v 90. letech politické a ekonomické změny po roce 1989 (zejména změny vlastnických poměrů), ale i nové pojetí pozemkových úprav a snaha revitalizovat a ekologicky stabilizovat naši krajinu narušenou socialistickým zemědělstvím (ibid.). Historickým využitím území je v této práci myšleno využití zájmového území od roku 1824, odkdy jsou datována použitá mapová díla (viz níže). Zásadními informacemi, které je možno získat z historických podkladů a které jsou stěžejními i pro tuto práci, je vývoj a změna krajinné struktury. Pro srovnání změn ve využití krajiny v různých časových obdobích jsou vhodné papírové mapy. Tato metoda analýzy historických map byla použita i pro sledovaní východní části Národního parku Podyjí (Táborská 1999). Pro srovnání využití našeho
26 zájmového území v různých časových obdobích byla však použita data získaná analýzou různých zdrojů (papírových nebo digitálních map, leteckých snímků nebo katastrální evidence). Pomocí výše uvedených typů podkladů lze porovnávat využití území v časové řadě pouze orientačně, což je ale pro naše účely dostačující. Nejstarším mapovým podkladem byla mapa III. vojenského mapování z roku 1876 v měřítku 1:25 000. Bohužel pro sledované území byl k dispozici pouze jediný mapový list, který zobrazoval jen oblast mezi Onšovem, Lesnou, Horním Břečkovem a Čížovem. Proto nebyla tato mapa použita k dalšímu hodnocení změn ve využívání krajiny. Třetí vojenské mapování bylo vůbec první, které zavedlo měřítko 1:25 000 a jeho mapy s českým popisem se staly po roce 1918 úředními mapami Československé republiky (Lipský 2000). Pro srovnání změn využití krajiny v různých časových obdobích byly použity tyto podklady: Papírové mapové podklady: − Topografické mapy z III. vojenského mapování, reambulované v roce 1933 (v měřítku 1:25 000, černobílé, hnědou barvou pouze vrstevnice) − Mapy Generálního štábu Čs. lidové armády z let 1954 – 1956 (v měřítku 1:25 000, barevné, zobrazující stav krajiny těsně před socialistickou kolektivizací venkova) Digitální mapové podklady: − digitalizovaná mapa stabilního katastru (stav využití krajiny k roku 1824) − digitální rastrová forma Základní mapy ČR, ZABAGED/2 (v měřítku 1:10 000, barevná bezešvá verze, v podobě čtverců o velikosti 2 x 2 km ve formátu TIFF, stav využívání krajiny k roku 1990) Letecké snímky: − černobílé letecké snímky z roku 1936 (použity jako srovnávací materiál k vojenským mapám pro zpřesnění ve sporných případech, jeden snímek zabírá plochu 500 ha) − černobílé letecké snímky z roku 1953 − barevné multispektrální letecké snímky z roku 1999, 2003 (velmi vysoké rozlišení (0,5 m), jeden snímek zabírá plochu 500 ha)
27 Pro některá období byly použity informace získané z katastrální evidence (1845, 1948, 2000). Všechna získaná data byla zpracovávána pomocí softwaru ArcView 3.1. Výsledkem analýzy uvedených podkladů se stala databáze jednotlivých kategorií využití území ve vybraném období, jejich výměra či procentuální zastoupení a mapy, které jsou přiloženy k diplomové práci.
Aktuální využití krajiny
Současné využití území bylo zjišťováno podrobným terénním průzkumem (v září 2008) a způsob využití dané oblasti zaznamenán do pracovní mapy. Jako podkladová pracovní mapa byla použita Základní mapa ČR. Dalším použitým podkladem byly letecké snímky pořízené v roce 2008. Ty však sloužily jenom jako srovnávací a kontrolní materiál. Zjištěné údaje byly dále zpracovány programem ArcView 3.1. a stejně jako v předchozím případě jsou výstupem této analýzy databáze jednotlivých kategorií využití území ve vybraném období, jejich výměra či procentuální zastoupení a mapa, která je přiložena k diplomové práci. Kromě kategorií využití území sledovaných v minulých obdobích byly zaznamenávány i místa s přírodními zajímavostmi – PŘZ – přírodně významná lokalita např. skalní výchoz, a údolnice – ÚDO – spojnice míst největšího vhloubení údolního terénního tvaru, která má ze všech spádnic tohoto terénního tvaru nejmenší sklon (ČSN 73 0401).
Kategorie využití půdy
Kategorizace využití území nebyla ve sledovaných letech jednotná. Sledované kategorie využití půdy proto byly zvoleny tak, aby byly srovnatelné pro všechny mapové podklady. Pro naše potřeby bylo stanoveno 17 kategorií aktuálního využití území. Jejich charakteristiky (tab. 4) vychází z různých zdrojů. Jedním z nich je starší legislativa (příloha k vyhlášce č. 13/1964 Sb.), kdy byly pro potřeby správy nemovitostí určeny pouze charakteristiky účelu užívání jednotlivých druhů pozemků (kultur) zemědělské a nezemědělské půdy a dalším jsou v současnosti platné přílohy katastrální vyhlášky (vyhláška č. 26/2007 Sb.), kde jsou rozlišovány jednak druhy pozemků (např. orná
28 půda, lesní pozemek, zastavěná plocha a nádvoří atd.), tak i způsoby jeho využití (např. skleník, plantáž dřevin, silnice, skládka atd.).
Tabulka 4 Kategorie využití území a jejich charakteristika
Název
Zkratka
lesní pozemek
LP
pole
PO
zatravněná plocha
ZTP
louka
LO
pastvina
PA
rozptýlená zeleň
RZ
krajinná zeleň – neruderalizovaná krajinná zeleň – ruderalizovaná
KZN KZR
ovocný sad
OS
zahrada
ZA
vodní plocha
VPL
vodní tok
VTO
odvodněná plocha
ODP
zamokřená plocha
ZMP
zastavěná plocha
ZSP
komunikace
KOM
a
Vyhláška č. 26/2007 Sb.
Charakteristika pozemek s lesním porostem a pozemek, u něhož byl lesní porost odstraněn za účelem jeho obnovy, lesní průsek, a nezpevněná lesní cesta orná půda - pozemek, na kterém se pravidelně pěstují obilniny, a okopaniny, pícniny, technické plodiny aj. zemědělské plodiny orná půda - pozemek, který je dočasně zatravňován (víceleté a pícniny na orné půdě) trvalý travní porost - pozemek porostlý travinami, u něhož hlavní a výtěžek je seno (tráva), nebo je určený k trvalému spásání pozemky s travním porostem, nekosené, určené k trvalému b spásání, nahodile sečené porosty a solitery dřevin vč. bylinného patra, které nejsou lesem, zemědělskou kulturou nebo součástí soustavy zeleně inravilánů c sídel či jiné zástavby v krajině dřevinné (plošné i liniové) společenstvo s původními druhy, bez ruderálních druhů nebo s jejich malým podílem dřevinné (plošné i liniové) společenstvo s původními druhy, ale i převahou ruderálních druhů zejména na jeho okraji (ekotonu) pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými a keři o výměře nad 0.25 ha pozemek, na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny aj. zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu, nebo je souvisle osázen ovocnými stromy či keři do výměry 0.25 ha, a který zpravidla tvoří souvislý celek s hospodářskými budovami a vodní nádrž přírodní nebo umělá pozemek, na němž je koryto vodního toku přirozeného nebo a upraveného pozemek, který byl odvodněn hydromelioračními zásahy zemský povrch trvale nebo převážnou část roku zamokřený intravilán obcí, budovy a komplexy budov mimo intravilán, a areály zemědělských i jiných podniků pozemek, na kterém je silnice I. až III. třídy, zpevněná nebo a účelová (např. polní) komunikace a její součásti b c Příloha vyhlášky č. 23/1964 Sb. Bulíř et al. 1987
a
29
3.8.2. Ekologická stabilita
Ekologickou stabilitu (ES) lze definovat jako schopnost ekologických systémů přetrvávat i za působení rušivého vlivu pomocí autoregulačních procesů, reprodukovat své podstatné charakteristiky a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce v podmínkách narušování zvenčí (Míchal 1994, Zákon č. 17/1992 Sb., Zákon č. 114/1992 Sb.). Univerzálním kritériem lze také ES ekosystému definovat jako převrácenou hodnotu k vkladům lidské práce nezbytným na jeho udržení (Míchal 1994). Hlavním projevem ES je ekologická rovnováha. Je to dynamický stav ekologického systému, který je trvale udržován s nepatrným kolísáním, nebo stav, do něhož se systém po případné změně opět spontánně vrací. Ekologická stabilita i ekologická rovnováha jsou udržovány pomocí přírodních procesů a autoregulačních mechanismů. Jejich základem jsou vzájemné vazby organismů tvořících ekosystém. Celková ekologická stabilita krajiny je závislá na průběhu geochemických cyklů a složitých energetických a informačních vazbách (Löw et al. 1995). Soustava objektivních kritérií umožňujících bez dlouhodobého výzkumu stanovit stupeň ES není dosud k dispozici. Význam jednotlivých ekosystémů v krajině z hlediska ES je proto stanovován pouze relativně. Vychází se z předpokladu, že relativní stupeň ES je nepřímo úměrný intenzitě antropogenního ovlivnění, tzn. čím vyšší je množství dodatkové energie a živin nutné pro fungování ekosystému v kulturní krajině, tím nižší je jeho ES (ibid.). Pro diferenciaci významu typů současné vegetace z hlediska ES lze použít jednoduché účelové hodnocení používané při vymezování místních ÚSES (ibid.). Za základní kriterium pro hodnocení ES krajiny řada autorů považuje krajinnou strukturu. Z této úvahy vycházejí výpočty tzv. koeficientu ekologické stability (KES) (např. Míchal 1985; Miklós 1986). Všechny jsou založeny na poměrném plošném zastoupení krajinných segmentů různé kvality, na podílu ploch relativně stabilních a relativně nestabilních. Do hodnocení ES krajiny se však dosud nepodařilo začlenit prostorové, hlavně topické parametry krajinné struktury (souvislost, integrace, kompaktnost, centralizace, propojenost) ani interakci a dynamiku krajinných prvků (Kozová 1985). Nejjednodušší je Míchalův KES (Míchal 1985), který vyjadřuje poměr ploch relativně stabilních a relativně nestabilních. Mimo jiné se stal součástí informačního
30 systému o území (ISÚ) za jednotlivá katastrální území a orientačně vypočítaný za okresy se objevil i v Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel ČSFR (1992). Dalším používaným KES je podle Miklóse (Miklós 1986). Ten se místo nejjednoduššího rozlišení ploch relativně stabilních a nestabilních snaží diferencovat jejich ekologickou významnost zavedením číselných koeficientů. Oba výše zmíněné koeficienty neberou ohled na vnitřní kvalitu ploch, jejich individuální velikost, propojenost a vzájemnou souvislost. Tento nedostatek se zčásti snaží řešit KES podle metodiky Agroprojektu (Löw et al. 1988). Podle něj je zařazení jednotlivých ploch a kategorií využití půdy podle stupně ekologické kvality posuzováno individuálně případ od případu, vychází ze znalosti místních podmínek, ale nese zároveň riziko subjektivního hodnocení autora. Z výše uvedených možností hodnocení ES byla v této práci použita diferenciace významu typů současné vegetace z hlediska ES, jelikož se jedná o velmi jednoduché účelové hodnocení, které je používané při vymezování místních ÚSES. Dalším zvoleným hodnotícím ukazatelem ES území je KES podle Míchala. České krajinářské školy znají a používají mnoho KES, ale žádný z nich není ukotven v legislativě. Výpočet KES podle Míchala je však ze všech tří zmíněných nejblíže zákonné normě (zákon č. 114/1992 Sb.), protože je implementován v koncepci ÚSES a používán pro výpočet stabilních charakteristik ÚSES v metodice jejich tvorby (Löw 1995). Neméně důležitým kritériem pro jeho výběr je také jeho jednoduchost a jednoznačná vypovídací schopnost. Bližší popis vybraných ukazatelů k hodnocení ES zájmového území je uveden níže.
Hodnocení významu současné vegetace z hlediska ES
Tato metodika hodnocení současné vegetace (či využití území) spočívá v přiřazení stupně ES různým typům aktuální vegetace (Löw et al. 1995). Pro hodnocení významu současné vegetace pro ES se používá 6 stupňová stupnice (tab. 5). Podle této
stupnice byla v prostředí
GIS
(programu
ArcView
3.1.)
charakterizována aktuální vegetace (aktuální využití) zájmového území. Výstupem tohoto hodnocení je rovněž mapa, která je součástí příloh diplomové práce. Při účelové typizaci aktuální vegetace je třeba při použití jakéhokoli přístupu počítat s existencí segmentů přechodného charakteru. Rozhodující je vždy účel hodnocení, který bývá objektivizované vymezení kostry ekologické stability (při projektování ÚSES).
31
Tabulka 5 Význam vybraných typů aktuální vegetace pro ES
Typ aktuální Klasifikace vegetace pole orná půda louky a pastviny
Význam pro ES 1
b - přirozené
4
c - polokulturní
3
sady
a - maloplošné
3
zahrady
a - maloplošné
3
lada
a - přirozená
4
b - přírodě blízká
3
c - ruderální
2
a - přírodní
5
b - přirozené přírodě blízké d - umělé I.
4
vodní plochy a toky
zatravněné sady v drobné držbě či úzkých terasách drobná držba s doprovodnou vegetací postagrární stepní lada, opuštěné lomy, pískovny, hliníky, s přirozeně rostoucími druhy rostlin a živočichů postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, hliníky, s podílem rumištních plevelných druhů s převahou rumištních a plevelných druhů
3
c - ruderální
2
s převahou ruderálních druhů
a - přírodní
5
porosty se stanovištně přirozenou a přírodě blízkou dřevinnou skladbou
4
smíšené porosty stanovištně původních a nepůvodních dřevin zastavěné plochy, komunikace s asfaltových a betonových povrchem
2
4
a - přirozené b - polokulturní zastavěné plochy
intenzivně využívané a každoročně orané zemědělské pozemky extenzivní, s přirozeně rostoucími druhy, chráněnými či významnými rostlinami, často charakteru neobdělávaných lad významný podíle přirozeně rostoucích druhů
s přirozeným dne a břehy s plně vyvinutými a stabilizovanými vodními a pobřežními společenstvy s přírodě blízkou úpravou břehů a dna, s vyvinutými vodními a pobřežními společenstvy s nepropustným opevněním břehů, dna a s narušenými společenstvy, voda středně znečištěná se stanovištně původními druhy bez ruderálních s malým podílem ruderálních druhů
liniová a - přirozená společenstva b - přírodě blízká lesy
Charakteristika
0
Löw et al. 1995
Koeficient ekologické stability (Kes) podle Míchala Tento koeficient ekologické stability je poměrně jednoduchý a často používaný ukazatel. Vychází ze srovnání zastoupení jednotlivých kategorií využití půdy a je vyjádřený jako poměr ploch relativně stabilních (lesy, vodní plochy, louky, pastviny,
32 vinice a sady) a nestabilních (orná půda, zastavěné plochy a ostatní plochy) (Lipský 2000). Přestože tento koeficient není doporučován k vývojovému srovnání ES území v časové řadě, jelikož nezohledňuje historicky odlišné ekologické kvality a struktury ploch v rámci téže kategorie (Kupková 2001), byl v této práci použit. Jeho Hlavním účelem v našem hodnocení není totiž porovnávat samotnou ES území v jednotlivých letech, ale dostat pohotovou představu o poměru stabilních a labilních územních celků, kterou nám tento KES poskytuje (Lipský 2000). Jeho výpočet je velmi jednoduchý a vychází z následujícího vzorce:
K es =
S L
S … výměra ploch relativně stabilních (OS+ZA, LO, PA, LP, VPL, RZ) L … výměra ploch relativně nestabilních (PO, ZTP, ZSP, OSP, KOM)
Interpretace ukazatele (Lipský 1992, 2000): Kes < 0,10 : území s maximálním narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být intenzívně a trvale nahrazovány technickými zásahy 0,10 < Kes < 0,30 : území nadprůměrně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány technickými zásahy 0,30 < Kes < 1,00 : území intenzívně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v agroekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie 1,00 < Kes < 3,00 : vcelku vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší potřeba energomateriálových vkladů Kes > 3,00 : stabilní krajina s převahou přírodních a přírodě blízkých struktur
33
Vyhodnocení ES zájmového území bylo provedeno pro všechna sledovaná období a výsledky vystihující vývoj ES byly zaznamenány do tabulky.
3.8.3. Míra antropického ovlivnění
Míra antropického ovlivnění je chápána jako rozsah a míra nepřirozených, lidskou činností silně ovlivněných či přeměněných ploch (Kupková 2001). Je jedním z dalších ukazatelů používaných při hodnocení vlivu společnosti na krajinu. Určuje se na základě srovnání přírodního a současného stavu geobiocenóz, zejména pomocí bioindikace stavu vegetace (Jareš 2007). Pro kategorizaci intenzity antropogenního ovlivnění jsou používány různé klasifikační stupnice, které vyjadřují míru odchýlení aktuálních společenstev od přírodního stavu. Typy současné vegetace jsou do jednotlivých kategorií zařazovány podle charakteru a intenzity změn jak vegetace, tak i jejího abiotického prostředí. Pro rámcové charakterizování antropického ovlivnění určitého velkého území se využívá koeficient antropického ovlivnění (Míchal 1994). Nutno však podotknout, že pokud se při jeho výpočtu vychází z databázových dat o využití půdy, postihuje vlivy člověka na krajina pouze do určité míry a je také jistým zjednodušením (Kupková 2001). Koeficient míry antropogenního ovlivnění byl použit i v této práci a jeho detailnější popis je uveden níže.
Koeficient antropického ovlivnění (KAOV) podle Míchala Koeficientem je vyjadřován poměr ploch biocenóz původních až přírodě blízkých k biocenózám přírodě vzdáleným až umělým (Míchal 1994). V jeho vzorci (viz níže) jsou jednotlivé kategorie přirozenosti (tab. 6) zastoupeny římskými číslicemi.
KAOV =
I + II + III + IV + V VI + VII + VIII + IX + X
34 Výsledek se hodnotí dle pětičlenné stupnice. Hraniční hodnota (průměrná) je 1,00 tj. vyrovnaný poměr přírodních a kulturních geobiocenóz. Jednotlivé stupně označují antropogenní ovlivnění vegetace:
- 1 velmi silné (do 0,40) - 2 silné (0,41 - 0,80) - 3 průměrné (0,81 - 1,20) - 4 slabé (1,21 - 2,00) - 5 velmi slabé (nad 2,00)
Různým typům aktuální vegetace lze přisoudit jak stupeň intenzity antropogenního ovlivnění (např. nedotčený, přírodní (přirozený) přírodě blízký, podmíněně přírodě blízký, podmíněně přírodě vzdálený, přírodě vzdálený, přírodě cizí, umělý), tak i relativní hodnotu ekologické stability, která je nepřímo úměrná intenzitě antropogenního ovlivnění (čím větší intenzita antropogenního ovlivnění, tím menší je hodnota ES) (Jareš 2007). Míra antropogenního ovlivnění celé oblasti byla spočítána pro všechna sledovaná období a výstupem tohoto hodnocení byla tabulka vystihující vývoj míry antropogenního ovlivnění zájmového území ve vybraných letech.
35 Tabulka 6 Kategorizace vegetace podle odezvy na antropické ovlivnění geobiocenóz
Zařazení typů aktuální vegetace společenstva nepřístupných skal
Kategorie
Změny ekotopu
Změny vegetace
I. původní
beze změny
beze změny
II.přírodní
beze změny, příp. nepřímé vlivy na úrovni globálních změn
stabilní autoregulační klimaxová společenstva se zachovanými přírodním druhovým složením I prostorovou strukturou
fragmenty převážně. lesních biocenóz na extrémních, hospodářsky nevyužívaných stanovištích
III. přirozená
velmi pozvolné změny podmíněné nepřímými vlivy ze vzdálených zdrojů
původní druhové složení, mírně změněná struktura
lesní porosty s přirozenou dřevinnou skladbou, šetrně obhospodařované, rašeliniště bez přímých těžebních zásahů
IV.podmíněně přirozená
mírné změny reliéfu a fyzikálních vlastností půd, způsobené málo intenzivní hospodářskou činností, jejíž vlivy už dříve ustaly
po ukončení přímých vlivů lokality zvolna osidlovány původními druhy
rozptýlená trvalá vegetace na agrárních terasách a valech, travinobylinná lada
V. přírodě blízká
mírné reverzibilní změny zejména půdních vlastností vyvolané změněnou biocenózou, příp. i vlivy znečištění prostředí
silně změněný vzájemný poměr původních druhů a příměsí neofytů
lesní porosty s dřevinami přirozené skladby, TTP s převahou přirozeně rostoucích druhů, břehové porosty
VI. přírodě podmíněně vzdálená
silnější reverzibilní změny půdních vlastností vyvolané silně změněnou biocenózou, příp. i vlivy znečištění prostředí
zachován fyziognomický typ vegetace, ale převažují nepůvodní druhy (příp. s původními druhy ale silně ovlivněné znečištěním)
lesní porosty s výraznou převahou nepůvodních dřevin, porosty poškozené fytotoxickými imisemi
VII. přírodě podmíněně blízká
ireverzibilně výrazně změněný reliéf a půdy, ale přímé vlivy ustaly
po ukončení přímých vlivů spěje sama biocenóza do rovnováhy
opuštěné deponie odpadů průmyslové a zemědělské výroby, výkopy, haldy,…
VIII. přírodě vzdálená
výrazná změna půdních vlastností, částečně I reliéfu, trvale ovlivňována
zemědělské a zahradní kultury, trvalé vegetační formace, závislé na pravidelných lidských zásazích
sady a zahrady, vinice, kulturní TTP, parky s převahou nepůvodních dr., hřbitovy, sídla vesnického typu, zahradní části měst
IX. přírodě cizí
výrazná změna půdních vlastností, částečně I reliéfu, trvale ovlivňována
nestabilní formace užitkových neofytů, zcela závislé na lidských zásazích (přísunu živin a energie)
agrocenózy
X. umělá
ireverzibilní změna reliéfu, půdní profil překryt
bez chtonofytické vegetace
zastavěné plochy, komunikace, lomy v provozu,…
Löw et al. 1995
36
3.8.4. Potencionální ohrožení vodní erozí
Vodní eroze je velmi složitý jev, na jehož vzniku a průběhu se podílí celá řada faktorů. (Toman et al. 1994). V určitém rozpětí se jedná o jev přirozený a není účelné a ani ekonomické ji odstraňovat (Janeček et al. 1992). V ideálním případě by mělo být dosaženo stavu, při kterém erozní rychlost či intenzita eroze nepřekročí rychlost tvorby půd, to jest situace, při které úrodnost půdy nebude snižována ztrátou půdní hmoty (Vašků 2002). Vinou člověka se však tento jev plošně rozšířil a současně nabyl na intenzitě. Dochází tak ke ztrátě půdy vyšší, než odpovídá množství vzniklému půdotvornou činností v daném místě a čase. Tento jev je nazýván zrychlená eroze (Jareš 2007). Hlavními faktory podmiňujícími vznik zrychlené eroze jsou: odlesnění, klimatické poměry, morfologické poměry (především sklon a délka svahů), vegetační, geologické, půdní poměry a způsob využívání krajiny (nadměrná pastva, nevhodné agrotechnické postupy atd.) (Sklenička 2003). Půda je obecně v celé České republice ohrožena především vodní erozí, méně pak větrnou (Jonáš et al. 1990). Podle nejnovějších hodnocení rozšíření vodní eroze půdy (Janeček a Tippl 2000) je v ČR postihováno 42 % zemědělské půdy zrychlenou vodní erozí. Důvodem pro výběr tohoto hodnotícího ukazatele bylo mimo záměru zjistit ohrožení zájmového území vodní erozí také to, že je součástí postupu KPÚ (vyhláška č. 545/2002 Sb.). Vodní eroze je plíživý, někdy progresivní degradační trend, který lze obtížně vyhodnotit (Uhlířová et al. 2005). V našich podmínkách se dnes užívá k určení míry erozního ohrožení pozemků vodní erozí tzv. univerzální rovnice, kterou sestavili W.H.Wischmeier a D.D.Smith (Toman et al. 1994) a která byla pro podmínky České republiky upravena (Pasák et al. 1983). Jedná se zatím o nejpřesnější a prakticky použitelnou metodu k určování ohroženosti půdy vodní erozí (Janeček et al. 2002). Proto byl tento způsob určení erozního ohrožení pozemku použit i v této práci. Dalšími důvody pro výběr jmenované metody bylo fakt, že tento způsob výpočtu je i součástí Metodiky studie širších územních vazeb ochrany půdy a vody v komplexních pozemkových úpravách (Uhlířová et al. 2005) a Metodického doporučení pro optimalizaci vodního režimu v ploše povodí (Dumbrovský et al. 2006).
37 Univerzální rovnicí se hodnotí ohroženost půdy jednotlivých pozemků a porovnává se s přípustnou ztrátou půdy (Uhlířová et al. 2005). Rovnice také slouží k posouzení účinnosti navržených protierozních opatření. Univerzální rovnice pro výpočet průměrné dlouhodobé ztráty půdy z pozemků vodní erozí má následující tvar:
G=R·K·L·S·C·P G … průměrná dlouhodobá ztráta půdy z pozemku [t · ha-1 · rok-1] R … faktor erozní účinnosti přívalového deště K … faktor erodovatelnosti půdy L … faktor délky svahu S … faktor sklonu svahu C … faktor ochranného vlivu vegetačního pokryvu P … faktor účinnosti protierozních opatření
Faktor erozní účinnosti přívalového deště (R): Deformace půdy deštěm je výsledkem přeměny kinetické energie deště v práci, kterou vykonává na povrchu půdy a proto je kinetická energie deště základní charakteristikou pro stanovení erozní účinnosti deště. Tento faktor je vyjádřený v závislosti na četnosti výskytu, úhrnu, intenzitě a kinetické energii deště v jednotkách MJ · ha-1 · cm · h-1. Pokud nejsou k dispozici konkrétní hodnoty faktoru R pro místní podmínky, lze pro území České republiky počítat s průměrnou hodnotou R = 20 (Janeček et al. 2002). Pro území jižní Moravy byly vyhodnoceny záznamy z 24 stanic. K výpočtu erozního ohrožení zájmového území byla použita průměrná hodnota faktoru R pro nejbližší srážkoměrnou stanici (Vranov), která je R = 28,3 (Podhrázská et al. 2005).
Faktor erodovatelnosti půdy (K): Erodovatelnost půdy, resp. náchylnost půdy k erozi, je definována jako odnos půdy v t · ha-1 na jednotku dešťového faktoru R ze standardního pozemku o délce 22,13 m (na svahu o sklonu 9 %), který je udržován jako kypřený černý úhor kultivací ve směru sklonu. Faktor je vyjádřený v závislosti na textuře a struktuře ornice, obsahu organické hmoty a zrnitosti (Janeček et al. 2002). Existuje několik způsobů stanovení faktoru K. Pro naše účely byl zvolen způsob určení hodnoty faktoru K podle bonitovaných půdně ekologických jednotek (tab. 7).
38 Tabulka 7 Určení hodnoty faktoru K podle vybraných BPEJa
Druhé a třetí místo kódu BPEJ
Faktor K ornice
12
0.48
29
0.34
32
0.30
37
0.34
50
0.33
68
0.30
a
Podhrázská et al. 2005
b
Kruml et al. 1995c
c
Kruml et al. 1995a
b
c
Faktor délky svahu (L) a faktor sklonu svahu (S): Faktor L vyjadřuje vliv nepřetržité délky svahu na velikost ztráty půdy erozí a faktor S vyjadřuje vliv sklonu svahu na velikost ztráty půdy erozí. Součin těchto dvou faktorů se nazývá topografický faktor. Délka i sklon svahu mají podstatný vliv na smyv půdy. Objektivním kritériem není jenom hustota odtokových linií, ale hlavně jejich poloha na pozemku. Vliv těchto dvou faktorů na smyv půdy se posuzuje v předpokládaných trasách soustředěného povrchového odtoku na pozemku. Pro daný pozemek je reprezentativní trasa s nejvyšší hodnotou součinu L a S (Janeček et al. 2002). Délky (m) a sklony (%) pozemků se určují z vrstevnicových a hospodářských map a aktualizují se terénním průzkumem (Podhrázská et al. 2005). Stejným postupem byly zjišťovány tyto faktory i pro účely diplomové práce.
Faktor ochranného vlivu vegetace (C): Vegetační pokryv ovlivňuje smyv půdy nejen přímo ochranou povrchu před destruktivním působením dešťových kapek a zpomalováním rychlosti povrchového odtoku, ale i nepřímo působením na půdní vlastnosti, zejména pak na pórovitost a propustnost, včetně omezení zanášení pórů rozplavenými půdními částicemi. V neposlední řadě mechanicky zpevňuje půdu svým kořenovým systémem. Ochranný vliv vegetace je přímo úměrný pokryvnosti a hustotě porostu v době přívalového deště (Podhrázská et al. 2005). Faktor C je v dané rovnici vyjádřený v závislosti na vývoji vegetace a použité agrotechnice (Janeček et al. 2002).
39 Pokud chceme zjistit míru erozního ohrožení pro větší oblasti a není znám přesný osevní postup, můžeme využít orientačních hodnot ročních C faktorů jednotlivých plodin, hodnot izolinií C faktoru pro vybrané plodiny nebo hodnotu C faktoru za celý osevní postup (Podhrázská et al. 2005). Při výpočtu erozního ohrožení zájmového území byly použity průměrné hodnoty faktoru C, které byly stanoveny pro strukturu zemědělského půdního fondu a strukturu pěstování jednotlivých plodin pro všechny okresy Jihomoravského kraje v roce 1990 (Toman 2000) (tab. 8).
Faktor účinnosti protierozních opatření (P): Hodnoty faktoru účinnosti protierozních opatření jsou závislé na mnoha ukazatelích (tab. 9). Pokud ale nelze předpokládat, že by byly dodrženy podmínky těchto ukazatelů (maximální délky, šířky a počty pásů) nelze s uvedenou hodnotou faktoru P počítat a uvažuje se hodnota P = 1 (Podhrázská et al. 2005). Tato hodnota faktoru účinnosti protierozních opatření byla také použita při stanovení potencionálního ohrožení vodní erozí v zájmovém území.
Dosazením odpovídajících hodnot všech jednotlivých faktorů určitého pozemku do univerzální rovnice se určuje dlouhodobá průměrná ztráta půdy vodní erozí v t · ha-1 · rok-1 z vybraného pozemku při uvažovaném způsobu jeho využívání. Je-li vypočtený průměrný smyv půdy vyšší než přípustný, jedná se o erozně ohrožený pozemek. Z toho je zřejmé, že způsob využívání pozemku nezabezpečuje dostatečnou ochranu půdy před erozí a je nutné uplatnit protierozní opatření. Obecně platí, že čím je půda náchylnější k erozi, tím je přípustná ztráta menší. Přípustná ztráta půdy stanovená podle hloubky půdního profilu (Janeček et al. 1992) je pro: mělké půdy (do 30 cm) ……….….. 1 t · ha-1 · rok-1 středně hluboké (30 – 60 cm) ……. 4 t · ha-1 · rok-1 hluboké (nad 60 cm) ……………..10 t · ha-1 · rok-1
Uvedené hodnoty přípustné ztráty půdy vodní erozí jsou stanoveny především z hlediska dlouhodobého zachování úrodnosti zemědělské půdy. Pro jiné účely, např. pro ochranu vodních zdrojů, je nutné postupovat individuálně. Podle uvedeného vztahu univerzální rovnice, s uvedenými hodnotami všech faktorů byla vypočítána erozní ohroženost všech půdních bloků Čížovské enklávy.
40 Tabulka 8 Průměrné hodnoty faktoru C pro strukturu ZPF okresu Znojmoa
Struktura ZPF
b
Faktor C
orná půda
0.230
louky a pastviny
0.005
sady, vinice, zahrady
0.400
a
Toman 2000
b
zemědělský půdní fond
Tabulka 9 Hodnoty faktoru účinnosti protierozních opatření – P
Sklon svahu [%]
Protierozní opatření 2-7
7 - 12
12 - 18
18 - 24
Maximální délka pozemku po spádnici při konturovém obdělávání
120 m
60 m
40 m
-
0.6
0.7
0.9
1.0
Maximální šířka a počet pásů při pásovém střídání
40 m
30 m
20 m
20 m
6 pásů
4 pásy
4 pásy
2 pásy
- okopanin s víceletými pícninami
0.30
0.35
0.40
0.45
- okopanin s ozimými obilovinami Hrázkování, resp. přerušované brázdování podél vrstevnic Terasování
0.50
0.60
0.75
0.90
0.25
0.30
0.40
0.45
0.05 – 0.20
Janeček et al. 2002
Na základě zjištěných výsledků byl jednotlivým pozemkům přidělen stupeň potenciální ohroženosti zemědělské půdy vodní erozí, který je definován v rozsahu od < 1,5 t · ha-1 · rok-1 do > 7,5 t · ha-1 · rok-1 (Ždímal 2000) (tab. 10). Výstupem celého hodnocení potencionální ohroženosti pozemků vodní erozí byl tabelární přehled erozní ohroženosti pozemků Čížovské enklávy (s hodnotami všech faktorů - včetně výsledků - univerzální rovnice) a stupňů erozního ohrožení půd, které byly prezentovány i formou mapy, která byla vypracována v programu ArcView 3.1.
41 Tabulka 10 Kategorie ohrožení zemědělských půd vodní erozía
G
b
Kategorie erozního ohrožení 1
[t · ha · rok ]
2
1.6 – 3.0
slabé ohrožení
3
3.1 – 4.5
střední ohrožení
4
4.6 – 6.0
silné ohrožení
5
6.1 – 7.5
velmi silné ohrožení
-1
<1.5
-1
Stupeň erozního ohrožení velmi slabé ohrožení
extrémní ohrožení 6 >7.5 Ždímal 2000; Sáňka et al. 2004 b průměrná dlouhodobá ztráta půdy z pozemku a
3.8.5. Potencionální zranitelnost půd z hlediska infiltrace
Infiltrační zranitelnost půd velmi úzce souvisí s problematikou potencionálního ohrožení půd vodní erozí a soustředěným povrchovým odtokem. Tyto degradační trendy působí synergicky, ve vzájemné kombinaci, přičemž některý z nich může být i dominantní (Uhlířová et al. 2005). Souvislost s erozním ohrožením je zároveň hlavním důvodem, proč byla problematika potencionální zranitelnosti půd z hlediska infiltrace zvolena jedním z hodnotících ukazatelů. V podstatě v každém povodí se nacházejí lokality rizikové z hlediska infiltrace, kde je nebezpečí zrychleného vyplavování živin a jiných rizikových látek z půdy do podpovrchových a podzemních vod a následně dochází k transportu do vod povrchových. Pokud se navíc na území v infiltrační nebo infiltračně transportní zóně nachází systematické odvodnění, lze tvrdit, že je tak ještě více urychlen odtok vody, ale i průsak živin (zejména dusíku), respektive jejich transport do akumulačních zón (ibid.). Metodika vymezování rozsahu potenciálně zranitelných půd z hlediska infiltrace, která byla použita i v této práci, vznikla jako výstup projektu MZe (Kvítek et al. 2003 a Kvítek et al. 2005). Vychází z uplatnění kategorizace zranitelnosti půdy dle syntetické mapy zranitelnosti půdy a horninového prostředí z hlediska potenciální schopnosti infiltrace nutrientů do půdního a horninového prostředí (Kvítek 2007) pro účely tzv. Nitrátové směrnice (Nařízení vlády č. 103/2003 Sb.). Kategorizace byla vytvořena na základě vygenerování informací z pětimístných kódů BPEJ o relativní
42 potenciální zranitelnosti půdy z hlediska vyplavování nutrientů do půdního a horninového prostředí. Byla kategorizována hlavní půdní jednotka (HPJ), sklonitost, hloubka půdy, skeletovitost a expozice. Jednotlivé charakteristiky i výsledná kategorizace zranitelnosti (celého kódu BPEJ) byly zařazeny do pěti kategorií z hlediska míry infiltrace (Novák et al. 2007). Jednotlivé HPJ (druhé a třetí číslo kódu BPEJ) a odpovídající kategorie infiltrace jsou uvedeny v tab. 11. Kombinace sklonitosti a expozice (čtvrté místo kódu BPEJ) ovlivňují infiltraci půdy. Expozice však jen velmi nepatrným způsobem, zatímco sklonitost má naopak vliv velký (tab. 12). Expozice je určena vůči světovým stranám ve čtyřech stupních: rovina, jih (JZ - JV), východ a západ (JZ - SZ a JV - SV), sever (SZ - SV). Jednotlivé směry byly roztříděny do kategorií infiltrace 1, 3 a 5 (tab. 13). Skeletovitost (pátá číslice kódu BPEJ) vyjadřuje kombinaci skeletovitosti a hloubky půdy. Kategorie infiltrace, které odpovídají dané skeletovitosti, jsou uvedeny v tab. 14. V kódu BPEJ je také zahrnuta informace o hloubce půdy. Z tab. 15 je jasné, že kategorie hloubky půdy není v kódu BPEJ zaznamenána jednoznačně. Proto jsou tyto kategorie překlasifikovány do nových tak, aby vyjadřovaly nejmenší hloubku půdy, kterou zahrnuje kategorie původní. Tyto překlasifikované kategorie hloubky půdy jsou váhově posouzeny z hlediska vlivu na infiltraci půd v hodnotách 1 až 5 (Kvítek 2007). Aplikace této
metodiky v
praxi
vyžaduje
spolupráci
s
odborníkem
hydrogeologem. Výsledkem bývá obvykle více vytypovaných infiltračně zranitelných oblastí než při použití kategorizace podle BPEJ (Uhlířová et al. 2005).
43 Tabulka 11 Kategorie infiltrace podle HPJ
HPJ
Kategorie b infiltrace
HPJ
Kategorie b infiltrace
HPJ
Kategorie b infiltrace
HPJ
Kategorie b infiltrace
1
3
21
1
41
3
61
5
2
3
22
2
42
2
62
4
3
3
23
4
43
4
63
5
4
1
24
3
44
4
64
4
5
2
25
3
45
4
65
4
6
4
26
3
46
4
66
5
7
5
27
2
47
4
67
5
8
3
28
3
48
3
68
5
9
3
29
2
49
5
69
5
10
3
30
2
50
4
70
5
11
3
31
1
51
3
71
5
12
3
32
1
52
4
72
5
13
2
33
3
53
5
73
5
14
3
34
2
54
5
74
5
15
3
35
3
55
1
75
4
16
2
36
2
56
3
76
5
17
1
37
1
57
4
77
4
18
3
38
2
58
4
78
4
19
3
39
3
59
5
20
5
40
2
60
a
a
a
a
a
3
druhé a třetí číslo kódu BPEJ (Vyhláška č. 327/1998 Sb.)
b
Kvítek 2007
Tabulka 12 Kategorie infiltrace podle sklonitosti a
b
c
Kód sklonitosti
Kategorie sklonitosti
Sklon
Kategorie infiltrace
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
0-1 2 2 2 3 3 4 4 5-6 5-6
0-3° 3-7° 3-7° 3-7° 7-12° 7-12° 12-17° 12-17° 17° a více 17° a více
1 2 2 2 3 3 4 4 5 5
a b
čtvrté místo kódu BPEJ (Vyhláška č. 327/1998 Sb.) c Příloha 3 k vyhlášce č. 327/1998 Sb. Kvítek 2007
44 Tabulka 13 Kategorie infiltrace podle expozice
a
b
b
c
Kód expozice
Kategorie expozice
Expozice
Kategorie infiltrace
0
0
všesměrná (rovina)
3
1
0
všesměrná (rovina)
3
2
1
jižní
5
3
3
severní
1
4
1
jižní
5
5
3
severní
1
6
1
jižní
5
7
3
severní
1
8
1
jižní
5
9
3
severní
1
a
čtvrté místo kódu BPEJ (Vyhláška č. 327/1998 Sb.)
b
Příloha 3 k vyhlášce č. 327/1998 Sb.
c
Kvítek 2007
Tabulka 14 Kategorie infiltrace podle skeletovitosti
a
b
Kód skeletovitosti
Kategorie skeletovitosti
0
0
1
0-1
2
c
Kategorie infiltrace
bezskeletovité
5
bezskeletovité až slabě skeletovité
5
1
slabě skeletovité
5
3
2
středně skeletovité
3
4
2
středně skeletovité
3
5
1
slabě skeletovité
5
6
2
středně skeletovité
4
7
0-1
bezskeletovité až slabě skeletovité
5
8
2-3
středně až silně skeletovité
1
9
0-3
bezskeletovité až silně skeletovité
1
a
páté místo kódu BPEJ (Vyhláška č. 327/1998 Sb.)
b
Příloha 4 k vyhlášce č. 327/1998 Sb.
c
Kvítek 2007
45 Tabulka 15 Kategorie infiltrace podle hloubky půdy
Kód a hloubky půdy
b
Kategorie hloubky půdy
Překlasifikované c kategorie hloubky půdy
Kategorie c infiltrace
0
0
60 cm a více
0
5
1
0(1)
30 cm a více
1
3
2
0
60 cm a více
0
5
3
0
60 cm a více
0
5
4
0(1)
30 cm a více
1
3
5
2
méně než 30 cm
2
1
6
2
méně než 30 cm
2
1
7
0-1
30 cm a více
1
3
8
0-2
různá hloubka
2
1
9
0-2
různá hloubka
2
1
a
páté místo kódu BPEJ (Vyhláška č. 327/1998 Sb.)
b
Příloha 4 k vyhlášce č. 327/1998 Sb.
c
Kvítek 2007
Pro stanovení infiltrační zranitelnosti půd lze také použít počítačový program (BPEJ 4.0), který byl vytvořen na Katedře pozemkových úprav JU ZF, který na základě zadání kódu BPEJ oznámí kategorii infiltrační kapacity půdy (obr. 1). Vznik tohoto softwaru vyvolala především potřeba jednoduché, rychlé, bezchybné, a přehledné orientace v nařízení vlády č. 103/2003 a jeho pozdějších aktualizacích za účelem navrhování opatření a plnění předepsaných ustanovení na půdách ve zranitelných oblastech sledovaných při řešení vědeckých úkolů členy katedry. Hlavním účelem tohoto programu je navrhování a sledování účinků zákonných opatření týkajících se možností aplikace hnojiv, skladování hnojiv, střídání plodin, protierozních opatření apod., a dále sledování předepsaných ustanovení na půdách ve zranitelných oblastech. Při návrhu pozemkových úprav v těchto oblastech je pak nutno vycházet i z opatření stanovených tímto nařízením vlády. Zařazení do aplikačního pásma by mohlo být i jednou z položek při určování přiměřenosti původních a nově navrhovaných pozemků ve zranitelných oblastech, konkrétně při posuzování přiměřenosti kvality a ceny pozemku i s ohledem na případná omezení dle zařazení do konkrétního aplikačního pásma (Internet 3).
46
Obrázek 1 Ukázka stanovení infiltrační zranitelnosti půd programem BPEJ 4.0
Při hodnocení zranitelných půd z hlediska infiltrace byla vybrána kategorizace infiltrace podle HPJ. HPJ má totiž ze všech ostatních částí kódu BPEJ (sklonitost, expozice, skeletovitost a hloubka) nevyšší koeficient významnosti kritéria (1) při posuzování relativní potenciální zranitelnosti půd z hlediska vyplavování nutrientů do půdního a horninového prostředí (tab. 16). V neposlední řadě bylo zjišťováno, zda-li je zájmové oblast, resp. celé katastrální území, na seznamu zranitelných oblastí dle Přílohy č. 1 k Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. Výstupem hodnocení byl tabelární přehled kategorizace HPJ a BPEJ z hlediska infiltrační zranitelnosti a vyobrazení kategorií na mapě.
Tabulka 16 Koeficienty důležitosti kritérií pro posuzování infiltrace půd podle BPEJ
Kritérium infiltrace
Průměr procentuelně vyjádřené důležitosti kritéria
Koeficient významnosti kritéria
HPJ
42.00
1.00
Sklonitost
26.00
0.62
Expozice
1.70
0.04
Skeletovitost
13.00
0.31
Hloubka půdy
13.60
0.32
Kvítek 2007
4. Výsledky 4.1.
Využití území
Historie využití území
Za zdokumentované období byl největší změnou v katastru Čížov pokles výměry orné půdy mezi roky 1845 a 1956 o 16,8 % rozlohy katastru. Zatímco na ostatním území národního parku byl největší změnou nárůst plošné výměry lesa (Maarová 2006). V dalším období sice orné půdy přibylo o 4,9 % (zřejmě na úkor pastvin a luk), ale od roku 1990 do roku 2003 její výměra opět mírně klesala. Plocha sadů a zahrad se v katastru pohybovala stále kolem průměrné hodnoty 6,4 ha (0.4 %), přičemž nejmenší plochu katastru zaujímaly v letech 1933 (0.3 %) a naopak největší v letech 2003 a 2008 (0,6 %). Výměra luk byla nejvyšší v roce 1824 (102,9 ha; 7 % plochy katastru) a pak se postupně snižovala či mírně kolísala (+/− 10 ha). Až v roce 1956 se opět nepatrně zvýšila (5,9 %). Mezi roky 1956 a 1990 došlo k jejímu výraznějšímu úbytku (o 3,4 %) v důsledku realizace rekultivací a meliorací, kdy byly louky převedeny na ornou půdu. Louky se měnily nejen na ornou půdu, ale také na les. Největší přírůstky lesa byly zaznamenány mezi lety 1845 až 1933 (6,9 %) a lety 1956 a 1990 (6.2 %). Také po roce 1990 byly zaznamenány dva podstatné druhy změn, kdy orná půda a louky byly přeměněny právě na lesní plochy. Pastviny prošly na území katastru velmi výrazným vývojem. Největší změnou bylo období 1933 – 1956, kdy byla velká část orné půdy převedena na pastviny, jejichž výměra tak stoupla z 0,1 % na 8,6 % rozlohy katastru. V dalším období mezi roky 1956 – 1990 se pastviny měnily nejvíce a to zpět na ornou půdu a les. Do roku 1990 výměra pastvin opět klesla na 0,6 % (ve prospěch orné půdy a lesa) a v roce 2003 se zde již žádné nenacházelzy. Lesní plochy zvětšovaly svoji rozlohu během celého sledovaného období (nárůst o 16,9 % rozlohy katastru od roku 1824 do roku 2008). Přírůstek rozlohy vodních ploch mezi roky 1956 a 1990 byl způsoben vybudováním Čížovského rybníka na přítoku Klaperova potoka.
47
48 Ve sledovaném období došlo ve využívání území katastru Čížov k mnoha změnám (tab. 17). Ne všechny tyto změny však ve skutečnosti opravdu proběhly. Změny s velmi malými hodnotami byly pravděpodobně způsobeny nepřesnostmi digitalizace prvků krajinného pokryvu. Nutno znovu připomenout, že byla srovnávána data různého původu a např. ne vždy (téměř nikdy) se shodují data získaná z katastrální evidence se skutečností (s daty zjištěnými analýzou podkladů) (příloha 6). Jak byla půda v katastru Čížov využívána ve vybraných letech shrnuje tab. 18. Využití půdy ve vybraných obdobích je zobrazeno také v mapové příloze (příloha 7).
Tabulka 17 Změny ve využívání půdy katastru Čížov ve vybraných letech
Období Kategorie PO + ZTP
a
b
1824 – 1845 [ha]
[%]
b
c
1845 – 1933 [ha]
[%]
c
b
1933 – 1948 Změna [ha] [%]
b
d
1948 – 1953 [ha]
[%]
d
e
1953 – 1956 [ha]
[%]
-32.6
-1.2
-54.6
-2.8
-14
-1
-17.4
-1.2
-155.9
-10.6
+1.5
+0.1
-3.0
-0.2
+1
+0.1
+1.1
0.0
+1.0
0.0
LO
-33.3
-2.4
+7.1
+0.6
-17
-1.1
+8.0
+0.5
+18.6
+1.3
PA
+45.6
+3.0
-44.1
-2.9
+29.8
+2.0
-31.3
-2.1
+126.7
+8.6
LP
+17.2
-1.1
+73.3
+6.9
-19.7
-1.3
+21.3
+1.4
+49.7
+3.3
VPL
-19.6
-1.3
-3.0
-0.2
+3.0
+0.2
-19.6
-1.3
+16.6
+1.1
ZSP
+1.4
0.0
-0.5
0.0
-1.3
-0.1
+1.0
+0.1
+0.4
0.0
OSP
+24.7
+1.7
-26.7
-1.8
+23.5
+1.6
-23.1
-1.6
-0.4
0.0
-56.2
-3.8
+5.5
+0.4
-5.5
-0.4
+61.6
+4.2
-55.3
-3.8
OS + ZA
a
JP
Období Kategorie
e
f
1956 – 1990
f
1990 – 1999
b
b
+71.3
+4.9
-4.1
-0.3
-73.2
-5.0
-32.2
+0.9
0.0
-1.5
-0.1
+2.9
+0.2
LO
-48.9
-3.4
-2.9
-0.2
+25.3
PA
-117.8
-8.0
-0.2
0.0
LP
+89.6
+6.2
+9.2
VPL
+2.4
+0.2
ZSP
+2.5
OSP g
JP
d
2000 – 2003
[%]
OS + ZA
[%]
d
1999 – 2000 Změna [ha] [%]
[ha]
PO + ZTP
[ha]
d
[%]
-2.2
+39.0
+2.7
+0.8
+0.1
0.0
0.0
+1.8
+41.7
+2.8
-38.9
-2.6
+3.6
+0.2
-12.3
-0.8
0.0
0.0
+0.6
+9.9
+0.7
+3.1
+0.1
+1.0
+0.1
0.0
0.0
-1.0
-0.1
-15.7
-1.1
0.0
0.0
+0.2
-0.2
0.0
-3.8
-0.3
+2.3
+0.2
0.0
0.0
0.0
0.0
0.0
0.0
+41.4
+2.9
-41.4
-2.9
0.0
0.0
-0.8
0.0
0.0
0.0
-5.5
-0.4
+56.0
+3.8
-1.1
-0.1
e
b
f
Mapa stabilního katastru Katastrální evidence c Mapa III. vojenského mapování d letecké snímky
[%]
h
[ha]
a
[ha]
d
2003 – 2008
Mapa Generálního štábu Čs. lidové armády Základní mapa České republiky g JP – jiné plochy: VT, KOM, RZ, KZN, KZR h vlastní terénní průzkum
49 Tabulka 18 Historické využití půdy katastru Čížov ve vybraných letech
Rok
1824
a
b
1845
1933
c
b
d
1948
1953
Kategorie
[ha]
[%]
[ha]
[%]
[ha]
[%]
[ha]
[%]
[ha]
[%]
PO + ZTP
391.7
26.8
424.3
28.0
369.7
25.2
355.7
24.2
338.3
23.0
5.8
0.4
7.3
0.5
4.3
0.3
5.3
0.4
6.4
0.4
LO
102.9
7.0
69.6
4.6
76.7
5.2
59.7
4.1
67.7
4.6
PA
-
-
45.6
3.0
1.5
0.1
31.3
2.1
-
-
LP
898.6
61.5
915.8
60.4
989.1
67.3
969.4
66.0
990.7
67.4
VPL
1.1
0.1
20.7
1.4
17.7
1.2
20.7
1.4
1.1
0.1
ZSP
3.9
0.3
5.3
0.3
4.8
0.3
3.5
0.2
4.5
0.3
OSP
2.0
0.1
26.7
1.8
-
23.5
1.6
0.4
0.0
56.2
3.8
-
-
5.5
0.4
-
-
61.6
4.2
1462.2
100.0
1515.3
100.0
1469.3
100.0
1469.1
100.0
1470.7
100.0
OS + ZA
g
JP
Celkem Rok
1956
e
-
f
d
1990
b
1999
d
2000
2003
Kategorie
[ha]
[%]
[ha]
[%]
[ha]
[%]
[ha]
[%]
[ha]
PO + ZTP
182.4
12.4
253.7
17.3
249.6
17.0
176.4
12.0
144.2
9.8
5.4
0.4
6.3
0.4
4.8
0.3
7.7
0.5
8.5
0.6
LO
86.3
5.9
37.4
2.5
34.5
2.3
59.8
4.1
101.5
6.9
PA
126.7
8.6
8.9
0.6
8.7
0.6
12.3
0.8
-
-
LP
1040.4
70.7
1130.0
76.9
1139.2
77.5
1149.1
78.2
1152.2
78.3
VPL
17.7
1.2
20.1
1.4
20.1
1.4
19.1
1.3
3.4
0.2
ZSP
4.9
0.3
7.4
0.5
7.2
0.5
3.4
0.2
5.7
0.4
-
41.4
2.9
-
-
-
-
56.0
3.8
1469.2
100.0
1471.5
100.0
OS + ZA
OSP
-
JP Celkem
-
-
-
-
6.3
0.4
5.5
0.4
5.5
0.4
1470.1
100.0
1469.3
100.0
1469.6
100.0
a
e
b
f
Mapa stabilního katastru Katastrální evidence c Mapa III. vojenského mapování d letecké snímky
[%]
Mapa Generálního štábu Čs. lidové armády Základní mapa České republiky g JP – jiné plochy: VT, KOM, RZ, KZN, KZR
Aktuální využití území
Podle evidence Katastrálního úřadu Jihomoravského kraje, katastrálního pracoviště ve Znojmě (z r. 2000) má katastr Čížov rozlohu 1469 ha a jeho největší plochu zabírá les (78,2 %). Následuje orná půda (12 %) a louky (4,1 %).
50 Aktuální plošné a procentuální zastoupení vybraných kategorií využití území je uvedeno v tab. 19. Jednotlivé kategorie využití území v roce 2008 jsou také zobrazeny na mapě (příloha 8). Zjištění přesného plošného a procentuálního zastoupení jednotlivých kategorií využití území v katastru Čížov nebylo hlavním úkolem. I když srovnání těchto dat v časové řadě nám pomáhá zjistit, jak se na zájmovém území hospodařilo v určitých letech a dává nám tak určitou představu o tom, jak se zde hospodaření vyvíjelo. Stěžejním cílem bylo zjistit, jak je zájmové území využíváno v současnosti. Spíš než zjištění přesného plošného a procentuálního zastoupení jednotlivých kategorií, nás zajímalo jejich orientační zastoupení. V popředí zájmu je rozloha zemědělsky obhospodařované půdy. Do zemědělské půdy (ZP) jsou zahrnuty kategorie PO, ZTP, OS, ZA, LO a PA (viz kapitola 3.8.1.). Jak se její rozloha v katastru Čížov vyvíjela ve vybraných letech zachycuje obr. 2. Vývoj jednotlivých kategorií zemědělské půdy zachycuje obr. 3. Nutno však opět připomenout, že se jedná pouze o orientační přehled, který má vystihnout trend vývoje, jelikož byla použita data získaná analýzou různých zdrojů (1824, 1933, 1953, 1956, 1990, 1999, 2003 – analýza mapových podkladů a leteckých snímků; 1845, 1948, 2000 – katastrální evidence; 2008 – vlastní terénní šetření).
Tabulka 19 Aktuální využití území katastru Čížov
Rok Kategorie PO ZTP OS + ZA LO PA KZN KZR LP VPL ZSP a JP Celkem a
2008 [ha] 125.2 58.0 8.5 62.6 0.0 0.7 18.4 1153.2 3.4 5.7 35.8 1471.5
[%] 8.5 3.9 0.6 4.3 0.0 0.1 1.2 78.4 0.2 0.4 2.4 100.0
JP – jiné plochy: VTO, KOM
51
600
Rozloha [ha]
500 400 300 200 100 0 1824
1845
1933
1948
1953
1956
1990
1999
2000
2003
2008
Rok
Obrázek 2 Vývoj zemědělských ploch v katastru Čížov
500.0 450.0
Rozloha [ha]
400.0 350.0
OP
300.0
ZTP
250.0
PA
200.0
LO
150.0
OS+ZA
100.0 50.0 0.0 1824 1845 1933 1948 1953 1956 1990 1999 2000 2003 2008 Rok
Obrázek 3 Vývoj jednotlivých kategorií zemědělských ploch v katastru Čížov
4.2.
Ekologická stabilita
Hodnocení významu současné vegetace z hlediska ES
V katastru Čížov převládají plochy s výjimečně velkým významem pro ES (78,3 %), jelikož jeho podstatnou část tvoří lesy, jejichž ekologická stabilita roste s tím, jak se vrací k přírodě blízkému stavu. Zaměříme-li se ale na samotnou Čížovskou enklávu, výsledek je zde přesně opačný. Nachází se zde totiž převážně plochy polí nebo dočasně zatravněných ploch,
52
tzn. plochy s velmi malým nebo malým významem pro ES celého hodnoceného území. Střední význam pro ES mají ovocné sady a zahrady, většina luk a krajinná (ruderalizovaná) zeleň. Vodní toky, vodní plochy, krajinná zeleň (neruderalizovaná) a některé louky mají velký význam pro ES krajiny katastru Čížov. Výsledky hodnocení významu současné vegetace pro ES jsou shrnuty v tab. 20. Dalším výstupem tohoto hodnocení je i mapa Význam současné vegetace pro ekologickou stabilitu (příloha 9).
Koeficient ekologické stability (Kes) podle Míchala Dle hodnocení pomocí zmíněné metody byla ekologická stabilita území nejnižší v roce 1845. Od tohoto období koeficient ekologické stability stoupal (kromě mírného poklesu v roce 1948). Zlom však nastal v roce po roce 1956, kdy koeficient ekologické stability opět rapidně klesl. To konfrontuje s údaji o využití půdy v těchto letech, kdy se v roce 1956 výrazně zvětšila výměra orné půdy (ekologicky relativně nestabilní plochy) na úkor luk a pastvin (ekologicky relativně stabilních ploch). V následujícím období se však poměr těchto ekologicky relativně nestabilních ploch zmenšoval. Postupně přibývaly lesy a ubývalo orné půdy. Nejvíce relativně ekologicky stabilních ploch bylo v zájmovém území v roce 2003, kdy byl zároveň i koeficient ekologické stability nejvyšší za celé sledované období. Hodnoty koeficientu ekologické stability pro jednotlivá období jsou uvedeny v tab. 21.
Tabulka 20 Hodnocení významu současné vegetace katastru Čížov pro ES
a
Význam pro ES
Plocha [ha]
0
žádný
1
velmi malý
2
[%]
26.6
1.7
125.2
10.2
malý
57.9
3.8
3
střední
54.6
3.5
4
velký
38.9
2.5
5
výjimečně velký
1168.3
78.3
1471.5
100.0
Celkem a
Löw et al. 1995
53
Tabulka 21 ES katastru Čížov ve vybraných letech podle Míchala
a
Rok
Kes
Interpretace ukazatele
1824
2.6
1845
2.3
1933
2.9
1.00 < Kes < 3.00
1948
2.8
vcelku vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší potřeba energomateriálových vkladů
1953
3.1
1956
6.6
1990
4.5
1999
4.6
Kes > 3.00
stabilní krajina s převahou přírodních a přírodě blízkých struktur
2000
5.6
2003
7.6
2008
6.0
a
4.3.
Míchal 1985
Míra antropického ovlivnění
Koeficient míry antropogenního ovlivnění nabýval v jednotlivých letech různých hodnot. V rámci hodnocení vybranou metodou bylo zájmové území nejvíce antropogenně ovlivňováno v letech 1845, naopak nejméně v roce 2003. Lze říci, až na malé výjimky, že se za celé sledované období antropogenní ovlivnění postupně zmenšovalo. Tyto údaje, stejně jako výsledky koeficientu ekologické stability, jsou opět úzce spjaty se zastoupením jednotlivých kategorií využití území v daných letech. Rámcově lze říci, že ekologická stabilita je nepřímo úměrná antropickému ovlivnění krajiny. Výsledky výpočtu koeficientu antropogenního ovlivnění pro jednotlivé roky sledovaného období jsou zaznamenány v tab. 22. Zjednodušeně lze konstatovat, že ve všech sledovaných letech neklesla hodnota koeficientu antropického ovlivnění pod 1, tzn. že vždy převažovaly plochy s menší intenzitou antropogenního ovlivnění.
54
Tabulka 22 Antropogenní ovlivnění katastru Čížov ve vybraných letech
KAOV
Stupeň antropogenního ovlivnění
1824
2.505
1
velmi slabé
1845
2.128
1
velmi slabé
1933
2.655
1
velmi slabé
1948
2.595
1
velmi slabé
1953
2.999
1
velmi slabé
1956
5.785
1
velmi slabé
1990
4.015
1
velmi slabé
1999
4.117
1
velmi slabé
2000
4.924
1
velmi slabé
2003
7.011
1
velmi slabé
2008
5.643
1
velmi slabé
a
4.4.
a
Rok
Míchal 1994
Potencionální ohrožení vodní erozí
Z celkovém zhodnocení potencionálního ohrožení vodní erozí za současného stavu (tab. 23) vyplývá, že u většiny pozemků ztráta půdy způsobená vodní erozí je vyšší než přípustná. Půda je tedy nedostatečně chráněna proti účinkům vodní eroze. Při zařazení jednotlivých pozemků do kategorií erozní ohroženosti bylo zjištěno, že většina z nich spadá do poslední kategorie (6 – extrémní ohrožení) (tab. 24). Kategorizace půd dle potencionálního ohrožení vodní erozí je zachycena i na mapě (příloha 10) Navíc neleze brát v potaz pouze to, že je ohroženo dlouhodobé zachování úrodnosti zemědělské půdy (pro které jsou stanoveny přípustné ztráty půdy), ale musíme přihlédnout k tomu, že území se nachází v Národním parku Podyjí.
55
Tabulka 23 Erozní ohroženost pozemků Čížovské enklávy
a
Půdní blok
Gp
R
K
L
S
C
P
Gs
391
1
28.3
0.34
4.36
0.45
0.23
1
4.34
392
4
28.3
0.34
3.22
2.85
0.005
1
0.44
393
4
28.3
0.30
3.15
1.97
0.23
1
12.12
0.48
3.36
1.97
0.23
1
20.68
0.30
4.98
0.77
0.23
1
7.49
0.48
4.35
1.97
0.005
1
0.58
0.30
6.38
0.77
0.23
1
9.59
394 395
a
4
b
1
a
4
b
1
28.3 28.3
396-1
4
28.3
0.30
5.62
0.77
0.23
1
8.45
396-2
4
28.3
0.34
4.03
0.77
0.23
1
6.87
396-3
1
28.3
0.30
3.29
1.97
0.005
1
0.28
396-4
1
28.3
0.30
3.80
0.77
0.23
1
5.71
397-1
4
28.3
0.34
3.29
1.17
0.23
1
8.52
397-2
4
28.3
0.30
4.80
0.77
0.23
1
7.22
398-1
4
28.3
0.30
2.85
1.97
0.23
1
10.96
398-2
4
28.3
0.34
4.60
0.77
0.23
1
7.84
398-3
4
28.3
0.30
4.30
0.77
0.23
1
6.47
4
28.3
0.30
2.20
0.77
0.23
1
3.31
b
321 a
příloha 5
Gp – přípustná ztráta půdy
b
číslo parcely
Gs – současná ztráta půdy
56
Tabulka 24 Stupeň erozního ohrožení půd Čížovské enklávy
a
Půdní blok
SEO
391
3
392
1
393
6
394 395
a
6
b
5
a
1
b
6
396-1
6
396-2
5
396-3
1
396-4
4
397-1
6
397-2
5
398-1
6
398-2
6
398-3
5
b
321 a
příloha 5
b
číslo parcely
3
SEO – stupeň erozního ohrožení
4.5.
Potencionální zranitelnost půd z hlediska infiltrace
Z výsledků hodnocení zranitelných půd z hlediska infiltrace vyplývá, že většina HPJ zastoupených v zájmovém území spadá do kategorie I. – maximálně zranitelné (tab. 25). Při posouzení infiltrační zranitelnosti půdy podle celého kódu BPEJ, pak většina půd spadá do kategorie II. – velmi vysoce zranitelné (tab. 26). Tyto výsledky jsou dále vyobrazeny na mapě (příloha 11). Dle Přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 103/2003 Sb. je katastrální území Čížov zařazeno do seznamu zranitelných oblastí (kód katastrálního území – 642606), z čehož vyplývá povinnost dodržovat stanovené požadavky pro zemědělské hospodaření (např.
57
dodržování limitů a způsobů hnojení dle vymezených aplikačních pásem, zavedení požadavků na skladovací kapacity pro statková hnojiva či na uložení hnoje na zemědělskou půdu apod.)
Tabulka 25 Infiltrační zranitelnost vybraných HPJ katastru Čížov
HPJ
a
a
Kategorie infiltrační zranitelnosti
29
II.
velmi vysoce zranitelná
32
I.
maximálně zranitelná
37
I.
maximálně zranitelná
50
I.
maximálně zranitelná
68
I.
maximálně zranitelná
Kvítek 2007
Tabulka 26 Infiltrační zranitelnost vybraných BPEJ katastru Čížov
BPEJ
a
a
Kategorie infiltrační zranitelnosti
5.29.01
II.
velmi vysoce zranitelná
5.29.04
II.
velmi vysoce zranitelná
5.32.01
II.
velmi vysoce zranitelná
5.32.14
II.
velmi vysoce zranitelná
5.37.15
II.
velmi vysoce zranitelná
5.37.45
II.
velmi vysoce zranitelná
Uhlířová et al. 2005; Nařízení vlády 108/2008 Sb.
58
4.6.
Návrh alternativního managementu
Cílem této kapitoly je navrhnout alternativní management využití území, který by vyřešil negativní následky současného využívání a napomohl zmírnit nebo odstranit vliv zemědělské činnosti v zájmovému území tak, aby nedocházelo k rozporům se zájmy ochrany přírody. Zájmy ochrany přírody jsou zde prioritou, jelikož celé zájmové území je součástí Národního parku Podyjí, kde jsou možnosti lidských aktivit omezeny formulací ochranných podmínek (zákon č. 114/1992 Sb.). Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice nezhoršující přírodní prostředí. Hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů. Takto definuje poslání Národního parku Podyjí nařízení vlády (Nařízení vlády č. 164/1991 Sb.), kterým je národní park zřízen. Podklady pro návrh optimalizace využití území vzhledem k zájmům ochrany přírody byly nejen vlastní výsledky analyzovaných hodnotících ukazatelů a odborná literatura, ale i související metodiky a právní předpisy České republiky. Návrh byl zpracován v textové podobě (viz níže) a zároveň byl zakomponován i do mapového podkladu (příloha 12).
4.6.1. Ekologická stabilita
Vývoj způsobu využívání území byl vzhledem k ekologické stabilitě a míře antropického ovlivnění pozitivní. Zvětšovala se plocha lesa, jakožto ekostabilizujícího prvku v krajině a naopak se zmenšovala plocha orné půdy. Zemědělská půda obecně však stále tvoří podstatnou část (17,3 %) katastrálního území a především samotné Čížovské enklávy. Většina ploch je využívána jako orná půda nebo je jen dočasně zatravněna. Tyto plochy mají velmi malý nebo malý význam pro ES (Löw et al. 1995). Pro zlepšení ekologické stability území, resp. zvýšení podílu ploch s větším významem pro ES, bylo navrženo převést ornou půdu a dočasně zatravněné plochy na
59
louky (příloha 12), které již mají střední nebo velký význam pro ES, v závislosti na jejich kvalitě. Rozhodující vliv na rozmanitost bioty, výskyt chráněných druhů a biotopů i pro faktickou ekologickou stabilitu v detailu má také způsob, jakým se zemědělská půda využívá (viz níže – zásady hospodaření).
4.6.2. Protierozní opatření
Způsob využití pozemku v sobě mj. zahrnuje použití vhodné či nevhodné agrotechniky, používané mechanismy, časové rozložení jednotlivých prací (orba, hnojení, aplikace biocidů, sklizeň, seč atd.). Z užšího úhlu pohledu je způsob využití pozemku druh vegetačního pokryvu. Ten hraje zásadní roli při vodní erozi a ochranný vliv vegetace je i jedním z faktorů použitým při výpočtu průměrné dlouhodobé ztráty půdy vodní erozí. Při zkoumání potencionální erozní ohroženosti pozemků Čížovské enklávy bylo zjištěno, že většina pozemků je nedostatečně chráněna proti účinkům vodní eroze a takovéto pozemky je nutno chránit souborem protierozních opatřeních. K ochraně zájmového území byla navržena následující protierozní opatření.
Organizační protierozní opatření
Organizační protierozní opatření se řadí k nejjednodušším protierozním opatřením, jelikož se jedná o zásahy organizačního charakteru. Ty vycházejí především ze znalostí příčin erozních jevů a zákonitostí jejich rozvoje (Dumbrovský et al. 2006). Obecně protierozní opatření vychází mj. z možnosti ovlivnění jednotlivých složek odtokového procesu, které vede ke snížení objemu povrchového odtoku. Jedná se o následující složky hydrologické bilance: zvýšení infiltrace, převod povrchového odtoku na podzemní a zvýšení možnosti povrchové akumulace (ibid.). Jedním z navrhnutých organizačních opatření je ochranné zatravnění (příloha 12). Optimálně zapojený travní porost je nejlepší ochranou jak pro samotné plošné zatravnění (případ Čížovské enklávy), tak pro vegetační zpevnění liniových prvků (ibid.). Kvalitní vegetační kryt s odpovídajícími parametry, přispěje ke zvýšení retenční schopnosti zájmového území. Realizací navrženého převodu druhu pozemku z orné
60
půdy (či krátkodobě zatravněných ploch) na trvale travní porosty dojde ke změně struktury povrchových horizontů půdy a objemu pórů schopných vodu zadržovat (Dumbrovský et al. 2004). Účinnost tohoto opatření se projeví mj. snížením faktoru ochranného vlivu vegetace (C) při výpočtu erozního ohrožení a již tímto způsobem můžeme dosáhnout příznivých výsledků dlouhodobé ztráty půdy, která nebude vyšší než přípustná ztráta (tab. 27). Při navrhování organizačních protierozních opatření nebylo zapomenuto ani na deliminaci kultur. Ta je chápána jako prostorová a funkční optimalizace pozemku sloužící k pěstování jednotlivých kultur a představuje jejich členění v rámci organizace půdního fondu. V zásadách pro navrhování v procesu KPÚ pojem deliminace kultur znamená optimální rozmístění trvalých travních porostů (Dumbrovský et al. 2006). V rámci navrhované optimalizace byly trvalé travní porosty navrženy na většině ploch, které jsou v současnosti využívány jako orná půda nebo zatravněny pouze dočasně (tab. 28 a příloha 12).
Tabulka 27 Změna míry a stupně erozního ohrožení pozemků Čížovské enklávy
396-1 396-2 396-3 396-4 397-1 397-2 398-1 398-2 398-3 b 321
G příp. 4 1 4 4 4 1 4 1 4 4 1 1 4 4 4 4 4
a
b
a
Půdní blok 391 392 393 394 395
a b a b
příloha č. 5
C souč. 0.23 0.005 0.23 0.23 0.23 0.005 0.23 0.23 0.23 0.005 0.23 0.23 0.23 0.23 0.23 0.23 0.23
číslo parcely
G souč. 4.34 0.44 12.12 20.68 7.49 0.58 9.59 8.45 6.87 0.28 5.71 8.52 7.22 10.96 7.84 6.47 3.31
SEO souč. 3 1 6 6 5 1 6 6 5 1 4 6 5 6 6 5 3
C návrh 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005 0.005
G návrh 0.09 0.44 0.26 0.45 0.16 0.58 0.21 0.18 0.15 0.28 0.12 0.19 0.16 0.24 0.17 0.14 0.07
G – míra erozního ohrožení
C – faktor ochranného vlivu vegetace
SEO – stupeň erozního ohrožení
souč. – současná/ý
návrh – navržená/ý
SEO návrh 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
61
Tabulka 28 Návrh změny využití pozemků Čížovské enklávy
Využití pozemku
a
Půdní blok
současnost
návrh
391
PO
trvale zatravnit
392
LO
beze změny
393
PO
trvale zatravnit
a
ZTP
trvale zatravnit
b
ZTP
trvale zatravnit
a
LO
beze změny
b
PO
trvale zatravnit
396-1
PO
trvale zatravnit
396-2
PO
trvale zatravnit
396-3
LO
beze změny
396-4
PO
trvale zatravnit
397-1
PO
trvale zatravnit
397-2
PO
trvale zatravnit
398-1
ZTP
trvale zatravnit
398-2
ZTP
trvale zatravnit
398-3
ZTP
trvale zatravnit
ZTP
trvale zatravnit
394 395
b
321 a
příloha č. 5
b
číslo parcely
Biotechnologická protierozní opatření
Při řešení protierozní ochrany v území nejsou samostatně použitá organizační opatření schopna ve většině případů podstatně omezit povrchový odtok. Je nezbytné rozdělit plošně značně rozsáhlé pozemky s neúměrnou délkou svahu dalšími protierozními opatřeními (zejména liniového charakteru) a spolu s realizací nových svodných prvků (upravené a zatravněné dráhy soustředěného odtoku) tak vytvořit v povodí odpovídající síť nových hydrolinií (Dumbrovský et al. 2004). Tyto tzv. biotechnické prvky však není možno navrhnout izolovaně, pouze dle výpočtu limitní šířky pásu a předpokládat, že jen ony vyřeší protierozní ochranu daného území. Biotechnické liniové prvky protierozní ochrany jsou trvalou překážkou napomáhající zejména rozptýlení povrchového odtoku a byly navrženy tak, aby svou lokalizací usměrňovaly způsob hospodaření zemědělských subjektů. Vedle základní funkce - protierozní - mají spolu s doprovodnou dřevinnou zelení na nich rostoucí velký
62
význam i z hlediska krajinně estetického a ekologického. Systém liniových protierozních prvků v kombinaci se zelení může fungovat v krajině i jako nezbytná součást lokálních biokoridorů a tvořit tak základ územních systémů ekologické stability krajiny (Dumbrovský et al. 2006). Z biotechnických protierozních opatření byla na vybraných místech zájmového území navržena realizace tzv. zasakovacích neboli infiltračních pásů. Ty jsou spolu se zatravněnými údolnicemi účinnými prvky protierozní ochrany, které jsou ke všemu investičně málo náročné. Jsou také důležité z hlediska utváření krajiny v souvislosti se změnou zemědělské výroby (ibid.). Zásadami při navrhování infiltračních pásů – travních, křovinných, popř. lesních – je jejich umístění na svažitých pozemcích podél vrstevnic nebo podél nádrží či vodních vodotečí k zabránění vnikání erozních smyvů. V našem případě byla lokalizace infiltračních
pásem navržena tak, aby
ochránila níže ležící území před nepříznivými účinky smyvů z obhospodařovaných ploch při přívalovém dešti. Bylo navrženo je situovat v údolnicích, kolem toků a cest, k rozčlenění dlouhých svahů a v místech nutných k ochraně zastavěného a zastavitelného území obce (příloha 12). Snahou navrhovaného opatření bylo zadržet vodu v transportních zónách území a vytvářet zatravněné mokřady, kde by dusíkaté látky mohl snadno denitrifikovat. Záchytná účinnost pásu je závislá na mnoha faktorech (charakter vegetačního krytu, půda, sklon svahu, šířce pásu atd.). Účinnost celého opatření spočívá v převedení povrchově odtékající vody, zejména pak vody přitékající z výše ležících pozemků, v odtok podpovrchový. Lze ho ještě zvýšit spojením s dalšími technickými opatřeními (průlehy, záchytné příkopy atd.) (ibid.), ty však v tomto případě nebyly navrženy. Návrh infiltračních pásem s konkrétními hodnotami byl již zpracován v jiné studii (Zbořilová 2006), proto nebyl v této diplomové práci podrobněji rozebírán a je uveden pouze v příloze (příloha 13). Důvodem pro návrh realizace zasakovacích pasů byl mj. i výskyt půdních stanovišť s vysokou relativní infiltrační kapacitou (vysoce propustných půd). Na takovýchto půdách je zatravnění (nebo v některých případech zalesnění) žádoucím opatřením směřujícím k ochraně vod vůči znečištění živinami a kontaminanty (Uhlířová et al. 2005). Na některých pozemcích Čížovské enklávy se nachází odvodňovací zařízení (příloha 8). Odvodňovací systémy jsou běžnou zemědělskou praxí vedoucí ke zlepšení
63
vlhkostních a vzdušných podmínek, zkracující dobu zdržení vody v biologicky aktivní nenasycené zóně půdy. To má sice pozitivní význam pro zemědělskou rostlinnou výrobu, ale z širšího pohledu může mít i negativní dopady na životní prostředí. Změna vlhkostních a vzdušných podmínek v půdě se totiž projevuje zvýšenou mineralizací organické hmoty (Doležal et al. 2004). Pokud se navíc systematické odvodnění vyskytuje v infiltrační nebo infiltračně transportní zóně, je podstatným způsobem urychlen nejen odtok vody, ale i průsak živin (zejména dusíkatých látek), respektive jejich transport do akumulačních zón (Uhlířová et al. 2005). Jako vhodné řešení tohoto problému je zde opět navrženo půdy v infiltrační zóně zatravnit. Důvodů k návrhu zatravnění většiny ploch Čížovské enklávy bylo mnoho (viz níže) a ne pouze vyřešení protierozní ochrany území, jak by se mohlo zdát z výše uvedených údajů. Převod současné orné půdy na kulturu trvalých travních porostů bude mít totiž mnohem širší pozitivní dopad (zvláště pak s ohledem na poslání chráněného území).
4.6.3. Podpora biodiverzity Trvalé travní porosty hrají důležitou roli při posuzování biodiverzity v zemědělské krajině. Jsou důležitým biotopem některých ohrožených rostlinných druhů, bohaté na kvetoucí rostliny a jsou rovněž biotopem, případně zimovištěm mnoha živočichů (Šarapatka et al. 2008). Realizací navrženého založení nových trvalých travních porostů by mělo podpořit výskyt vzácných, ohrožených a zvláště chráněných druhů (vyhláška č. 395/1992), které se v zájmovém území nachází na stávajících loukách již nyní. Ze suchomilných rostlin to jsou např. ohrožená mochna skalní (Potentilla rupestris), silně ohrožený smil písečný (Helychrisum arenarium), vzácná a pozornost vyžadující trávnička obecná (Armeria vulgaris), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) a vzácnější druh naší květeny mochna bílá (Potentilla alba). Z vlhkomilných rostlin je to pak např. silně ohrožený kosatec sibiřský (Iris sibirica) a ohrožený úpolín vyvíšený (Trollius altissimus). Ze vzácných či ohrožených živočichů, kteří by mohli z realizace alternativního managementu profitovat, to jsou zde se vyskytující střevlíci rodu (Carabus), konkrétně střevlík měděný (Carabus
cancellatus), s. kožitý (C. coriaceus), s. fialový
64
(C. violaceus), s. vypouklý (C. convexus), s. zahradní (C. hortensis), s. hájní (C. nemoralis) nebo ohrožený s. Scheidlerův (C. scheidleri). Z ostatních brouků je to pak např. i vzácný krasec Aphanisticus pusillus. Na zdejších loukách se vyskytuje též kriticky ohrožená kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Podmínky k životu by tu mohly najít i ostatní skupiny bezobratlých např. sarančata (Caelifera), kobylky (Ensifera). Komplexy luk vyhovují mnoha ptákům, kteří jsou díky současnému hospodaření na ústupu. Jsou to např. ohrožená koroptev polní (Perdix perdix) a silně ohrožená křepelka polní (Coturnix coturnix). Mezi ptáky, kteří na Čížovsku žijí a hnízdí patří i silně ohrožený chřástal obecný (Crex crex), který je i na seznamu Přílohy I Směrnice o ptácích (Směrnice Rady 79/409/EHS) (Škorpík 2009).
4.6.4. Zásady hospodaření
Samotný fakt pouhého zatravnění pozemku ještě nemusí být pozitivní z hlediska podpory biodiverzity. Dosažení žádoucích výsledků je mj. závislé na způsobu založení porostu, složení travní směsi a způsobu hospodaření na vzniklé louce.
Založení TTP
Druhové složení travních směsí musí odpovídat ekologickým podmínkám stanoviště, aby bylo zajištěno rychlé a dlouhodobé kompletní zapojení porostu (Mrkvička et al. in Kvítek 2007). Při zakládání TTP na plochách obdělávaných dosud jako orná půda by výběr osiva neměl být omezen jen na standardní travní směsi, které obvykle nabízí trh. Složení travních směsí by mělo botanicky odpovídat alespoň v základních rysech botanické skladbě přirozených porostů a pocházet z daného regionu (tzv. regionální směsi). Expedicí a vyséváním univerzálních směsí semenářských firem se totiž zvyšuje riziko, které by mohlo směřovat k zcela nevyhnutelné ztrátě genetické rozmanitosti a homogenizaci populací (Šarapatka et al. 2008). U směsí pro trvalé využívání pozemku jako TTP (8 a více let) by se mělo zvýšit zastoupení výběžkatých vytrvalých druhů, které vytvářejí pevný a pružný drn (30-40 %), 45-60 % volně trsnatých trav a maximálně 10-15 % jetelovin. Výsevky závisí na druhovém složení směsi, pro větší jistotu založení porostu je lze i zvýšit. Nové porosty by se měly zakládat čistým výsevem od jara do konce léta (ve vyšších polohách
65
nejpozději začátkem 2. dekády srpna) tak, aby se rostliny stačily před zimou vyvinout a přezimovat, nebo na jaře výsevem do pícní krycí plodiny (Mrkvička et al. in Kvítek 2007).
Hospodaření na TTP
Dodržením následujících kroků při hospodaření na loukách lze přispět ke zvýšení heterogenity její struktury, a tedy i druhové diverzity organismů na takto zemědělsky využívaných plochách (Šarapatka et al. 2008): -
na všech sečených plochách, nezávisle na termínu (časná, pozdní), způsobu hospodaření (výkonná a malá mechanizace) a statutu území (Natura 2000, CHKO, rezervace), ponechávat dočasně nesečené plochy zajímající 5-10 % každého půdního bloku. Tyto plochy budou posečeny v některém z dalších termínů (následná seč nebo ob jednu seč), kdy budou vymezeny jiné nesečené plochy. Taková úprava předpokládá, že část plochy (5-10 %) zůstane neposečená rovněž přes zimu.
-
dočasně nesečené plochy soustředit zejména podél okrajů luk, a to jako 5-10 m široké lemy (geometrie neposečených ploch musí být co nejrozmanitější a musí se rok od roku střídat, lemy musí být přizpůsobeny reliéfu, stavu vegetace a organismům, pro jejichž podporu jsou určeny)
-
neprovádění vícenásobné seče okrajů cest a polních mezí, které v zemědělské krajině představují cenná útočiště pro mnoho živočišných a rostlinných druhů
-
neprovádění seče podél křovinatých struktur k podpoření květnatých lemů
-
louky kosit maximálně dvakrát ročně
Ekologické zemědělství
Zásadní vliv na kvalitu pozemku (z hlediska ochrany přírody) má to, zda-li se na pozemku hospodaří konvenčním způsobem či formou ekologického zemědělství (EZ). Jako vhodný způsob obhospodařování zemědělských ploch zájmového území namísto současného intenzivního zemědělství bylo navrženo hospodařit v režimu zmiňovaného ekologického zemědělství.
66
Pravidla ekologického hospodaření v zemědělské krajině určuje zemích Evropské unie Nařízení Rady ES (NR ES č. 834/2007) a jsou blíže specifikována zákony jednotlivých zemí. V České Republice je to zákon o ekologickém zemědělství (zákon č. 242/2000 Sb.), který doplňuje vyhláška Ministerstva zemědělství ČR (vyhláška č. 16/2006 Sb.). Nařízení Rady ES (NR ES č. 834/2007) charakterizuje EZ takto: -
zavádí udržitelný systém řízení zemědělství, který respektuje přírodní systémy a cykly, zachovává a zlepšuje kvalitu vody, zdraví rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi
-
přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti
-
odpovědným způsobem využívá energii a přírodní zdroje, jako je voda, půda, organická hmota a vzduch
-
dodržuje přísné normy pro dobré životní podmínky zvířat a zejména uspokojuje jejich druhově specifické ekologické potřeby Tento způsob hospodaření má na rozdíl od konvenčního pozitivní dopad na
přírodní zdroje (voda, půda, biologická rozmanitost, krajina) a ochranu přírody (Šarapatka et al. 2008). Díky zákazu používání syntetických pesticidů nejsou jejich rezidua v podzemní a povrchové vodě. Vyplavování dusičnanů je za stejných půdních podmínek výrazněn nižší vzhledem k zákazu používání lehce rozpustných minerálních dusíkatých hnojiv a menšímu počtu zvířat na hektar. Půda obdělávaná ekologickým způsobem hospodaření vykazuje vedle vyššího obsahu humusu o 30 až 100 % vyšší biologickou aktivitu, výrazně zvýšenou celkovou biomasu mikroorganismů a vyšší počet druhů i jedinců saprofytických půdních hub. Také stupeň kolonizace kořenů mykorrhizou byl na takto obhospodařovaných půdách výrazně vyšší než v konvenčních. Výrazně lepší biologické vlastnosti ekologicky obhospodařovaných půd vedly k rychlejší cirkulaci živin a k lepší struktuře půdy (ibid.). Pokud bychom se měli zaměřit na podporu biodiverzity, tak ekologické zemědělství má své místo mezi podporovanými zemědělskými praktikami, které obnovují a zmnožují biologickou rozmanitost v Úmluvě o biologické rozmanitosti (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 134/1999 Sb.). Např. srovnávací výzkumy ze zahraničí ukazují, že ekologicky obhospodařované TTP jsou v průměru druhově o něco bohatší než konvenční TTP. Důležitou roli v ekologických podnicích hraje zachování a údržba přírodních biotopů, jakožto refugií ohrožených druhů, které
67
byly z polí a TTP vypuzeny. Polopřírozené biotopy a okraje polí jsou stěžejní jako zdroj potravy a ochranných podmínek pro přežití užitečných organismů. To vše má velmi pozitivní efekt na kvalitu a strukturu krajiny, ale dle směrnic se jedná pouze od doporučení, nikoli nařízení, takže je to na každém zemědělci, jak k této problematice přistoupí. Pokud
se
vrátíme
k příkladu
srovnání
konvenčně
a
ekologicky
obhospodařovaných TTP, tak je nutno dodat, že zachování vzácných a ohrožených druhů a rostlinných společenstev TTP nelze dosáhnout automaticky jako vedlejšího produktu ekologického zemědělství. K jejich zachování je i zde nutná cílená péče a podpora (Šarapatka et al. 2008).
4.6.5. Podpůrná a doplňující opatření
Mezi navržené kroky, které mají mj. podpořit zachování vzácných a ohrožených druhů patří udržování, rozvoj a zakládání přírodě blízkých biotopů v zemědělské krajině, zřízení tzv. ekologických kompenzačních ploch a podpora ekotonálních stanovišť. Dalším doplňujícím opatřením je realizace multifunkčního využití ploch u Návštěvnického střediska Národního parku v Čížove (příloha 12).
Zakládání přírodě blízkých biotopů
V polovině sedmdesátých let byla na Čížovsku masivně ničena krajinná struktura. Na většině zemědělských ploch bylo realizováno odvodnění, byly zorány zbytky vlhkých květnatých luk s výskytem chráněných rostlin jako je např. ohrožená tolije bahenní (Parnassia palustris), čertkusu lučního (Succisa pratensis), kosatce sibiřského (Iris sibirica), hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) atd. Zmizely meze, kamenné hromady, remízky a mozaika kultur (Škorpík 2009). V roce 1978 se stalo zájmové území součástí CHKO a od roku 1991 NP. Je tedy tomu již přes dvacet let, co je zájmové území součástí chráněného území, a přesto se v jeho režimu hospodaření moc nezměnilo a pozůstatky intenzifikace zemědělství v něm přetrvávají dodnes. Prvky krajinné struktury, jako jsou remízky, cesty, úvozy, křovinaté pásy, ochranné lesní pásy, aleje, příkopy, potoky, solitérní stromy, skupiny stromů, tůně atd.,
68
členily zemědělstvím utvářenou krajinu v závislosti na půdních a vlhkostních poměrů, regionálním klimatu a na základě historického vývoje. V posledním století však došlo v průběhu intenzifikace zemědělství v mnoha oblastech, nevyjímaje Čížovsko, ke snížení počtu těchto prvků (Urban et al. 2003). To s sebou přineslo mnoho negativních vlivů na životní prostředí (snížení ekologické stability krajiny, snížení biologické rozmanitosti, narušení odtokových poměrů, zvýšení erozní ohroženosti atd.) (Šarapatka et al. 2005), což
samozřejmě potažmo negativně ovlivnilo i zemědělství (ztráta
úrodnosti půd, vyplavování živin atd.). Nachází se zde sice několik zachovalých krajinných struktur, ale je nutno o ně pečovat, rozvíjet a zakládat nové přírodě blízké biotopy v současné převážně zemědělsky využívané krajině. Jistým východiskem z této situace může být zakládání biotopů, které lze vytvořit i za minimální prostředky. Mezi takové patří např. val z kamení, čímž poskytneme zvláštní mikroklima pro teplomilné živočichy; nově založená tůňka na hospodářské ploše, kde každý rok uvázne zemědělská mechanizace v bahně; pionýrské biotopy a sukcesí plochy, kde se může vegetace vyvíjet bez lidských zásahů; znovu zamokřený TTP atd. (Šarapatka et al. 2008). Na vybraných místech zájmového území bylo navrženo řešit podporu rozmanitosti krajiny křovinatými pásy, remízky, mezemi, alejemi a solitérními stromy. Křovinaté pásy probíhající napříč svahem zabraňují vodní erozi. Svým liniovým charakterem působí i proti erozi větrné a mají pro krajinu velký význam i z hlediska omezení prašnosti a hlučnosti (tyto problémy se však v zájmovém území nevyskytují a není je tedy nutno řešit). V neposlední řadě poskytují křovinaté pásy optimální životní prostor pro mnoho živočichů (zejména místo k hnízdění a zdroj potravy pro ptáky). Celkově podstatně přispívají ke zvyšování mnohotvárnosti struktur a člení krajinu. Pro zvýšení ekologické hodnoty křovinatých pásů je třeba při jejich zakládání dbát na (ibid): -
orientaci ke světovým stranám (vyplývají z ní světlejší a stinnější oblasti osidlované určitými organismy)
-
propojovací efekt (způsobený zejm. spojováním lesních okrajů, remízků a skupin stromů, tedy životních prostor vykazujících obdobná rostlinná společenstva)
-
minimální vzdálenost mezi podobnými krajinnými prvky (kvůli různému akčnímu rádiu obyvatelů křovin příp. z hlediska snahy snížit účinky eroze)
69
-
používání stanovištně původních dřevin (nejlépe regionálního původu a z ekologicky hospodařících školek)
-
důkladnou povýsadbovou péči
Remízky jsou příliš malé na to, aby byly lesem. Jsou tak označovány nejen klasické a liniové křoviny, ale i pobřežní prvky doprovázející vodní toky. Jejich zvláštní kvalita spočívá v tom, že spojuje mnoho struktur počínaje lesem, přes lesní okraj až po louku na malém prostoru (Šarapatka et al. 2008). Jako ostatní výše zmíněná rozptýlená zeleň mají i remízky svůj nezastupitelný význam zejména pak v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Kromě estetického hlediska tak plní řadu dalších funkcí. Jeho hlavní funkcí je sloužit jako přirozený úkryt pro živočichy (Smejkal 1999). Svým kořenovým systémem zpomaluje odtok vody z krajiny, čímž přispívá k ochraně půdy před erozí a současně tak chrání lidská sídla před povodněmi (Zámečník 2006). V cílové podobě má většinou tři etáže (travnatou, křovitou, a stromovou) (Smejkal 1999). Ke každému remízku také patří bylinný okraj, který tvoří přechodnou oblast k sousednímu pozemku. Často sám remízek má ekotonální strukturu v čem spočívá opět jeho zvláštní kvalita (Šarapatka et al. 2008). Meze představují v intenzivně využívané krajině cenné biotopy. Jejich hodnota, jakožto strukturního prvku, úměrně stoupá s jejich šířkou. Dřevinná zeleň na nich rostoucí má velký význam také z hlediska krajinně estetického i jako hnízdiště a migrační zóny drobné zvěře, hmyzu, rostlin a všech živých organizmů. Díky nim se zvyšuje zároveň i průchodnost krajiny (neboť v důsledku neúměrně velkých celků vzniklých dříve se zemědělská krajina stala pro člověka neprůchodná) (Dumbrovský 2006). Neméně důležitá je i jejich funkce protierozní. Meze jsou trvalou překážkou soustředěného odtoku. Je doporučeno, aby většina dosud stávajících mezí byla ponechána a vhodným způsobem doplněna. Realizace nových mezí by pak měla spočívat hlavně ve vytyčení směru meze vrstevnicově nebo s mírným odklonem od vrstevnic tak, aby bylo zajištěno nejen zadržení povrchového odtoku, ale i jeho neškodné odvedení do vhodného recipientu (potok, cestní příkop, svodný příkop). Po vytyčení by mělo následovat naorání průlehu víceradličnými pluhy, které určí budoucí směr obdělávání pozemku a fixace směru pomocí výsadby stromové a keřové zeleně. Pro vytvoření druhově bohatých a stabilních porostů by měla být dodržena šířka minimálně tři metry (Šarapatka et al. 2008). Vytvořením 30-50 cm hlubokého a 3-4 m
70
širokého průlehu a neustálým odoráváním ze svahu bude vytvořena postupně mez se záchytným a odváděcím prvkem. Tímto způsobem, odpovídajícím tradičnímu procesu vznikání mezí, bude ušetřena nákladná práce těžkých svahových mechanizmů a zabrání se utužení ornice. Takto navržený systém mezí včetně zeleně může v krajině fungovat i jako součást lokálních územních systémů ekologické stability (Dumbrovský 2006). Aleje jsou významným krajinotvorným prvkem území, který dotváří krajinný ráz a strukturu území (Zbořilová 2006). Měly by lemovat veškeré silnice, místní komunikace i polní cesty, pěší a cyklistické trasy. Druhová skladba by měla odpovídat stanovištním podmínkám (STG). V blízkosti obce, i kolem některých cest, by bylo hodné aleje doplnit ovocnými stromy, nejlépe tzv. krajových odrůd. Ovocné plodiny doprovázely a stále doprovází člověka od počátku jeho existence. Z pohledu historie měly dřeviny přinášející jedlé plody v českých zemích velkou tradici a plnily různorodé funkce. V průběhu staletí k nám pronikaly i různé cizí odrůdy, mnohé u nás zdomácněly a později výběrem i z nich vznikaly krajové odrůdy. Pro výsadby ovocných stromů se dají mimo jiné využít i pozemky méně vhodné pro ostatní zemědělské účely. Kromě toho jsou ovocné výsadby významnou součástí životního prostředí a nezastupitelným krajinotvorným prvkem (Vlk 2000). V České republice se zachoval značný potenciál těchto ovocných odrůd, které vyhledávají i odborníci z ostatních zemí, protože ovocnářství má v naší zemi dlouholetou tradici a oblibu u široké vrstvy obyvatelstva (Trost et al. 2001). Navíc extenzivní výsadby ovocných stromů, zejména v intravilánech a v okolí obcí, poskytují mimo jiné velmi vhodný životní prostor pro ptactvo. Tyto výsadby mají význam jako zdroj potravy i jako místo pro hnízdění (Drobný 2000). Kolem areálu živočišné výroby by bylo žádoucí vysadit tzv. izolační zeleň. Její funkce je tvořit bariéru, která odděluje a především ochraňuje prostředí od zdrojů znečištění nebo od nevzhledných objektů či jejich komplexů. Velké množství dřevin, které bariéru utváří, navíc současně zlepšuje hygienické poměry v ovzduší (Bulíř et al. 1987). Solitérní stromy či jejich skupiny jsou výrazným estetickým obohacením každého segmentu krajiny. Jejich prioritní funkce je proto téměř vždy esteticko sociální (ibid.). Ale nelze jim upřít ani jejich biologická či ekologická hodnota, jako každé rozptýlené zeleni. Stejně tak mohou být solitérní stromy i typickým interakčním prvkem, kde nacházejí životní prostředí např. opylovači kulturních rostlin a predátoři (Maděra et al.2005).
71
Ekologické kompenzační plochy
Ekologické kompenzační plochy mají v návaznosti na plochy v režimu ochrany přírody poskytovat životní prostor živočichům a rostlinám v zemědělsky využívaných oblastech. Tím se má podporovat přirozená druhová rozmanitost, má se zabránit ztrátě dalších druhů a umožnit nové rozšíření ohrožených druhů. Nárůst kompenzačních ploch by proto měl mít pozitivní vliv i na biodiverzitu. V porovnání s intenzivně obhospodařovanými plochami je totiž druhová rozmanitost na ekologických kompenzačních plochách vyšší a byly na nich zjištěny i relativně náročné a specializované druhy (Šarapatka et al. 2008). Jako ekologické kompenzační plochy budou sloužit navržené křovinaté pásy, remízky, meze, aleje i solitérními stromy, které jsou součástí tohoto návrhu (viz výše).
Podpora ekotonálních stanovišť
Dalším druhem vhodného opatření ke zvýšení biodiverzity je podpora ekotonů. Ekoton je definován jako hraniční neboli přechodná zóna, či okrajové společenstvo mezi dvěma nebo více ekosystémy. V důsledku prolínání různých ekosystémů má často větší biodiverzitu a výhodnější podmínky pro organismy než každá z hraničních biocenóz (Jeník 1995). Termín ekotonu lze pojmout velice široce. Můžeme ho však popsat i jeho typickými vlastnostmi (Kovář 1994): -
přechodné postavení s různou podobou
-
různý stupeň kontrastu mezi ekotonem a sousedícími plošnými útvary
-
dynamika hranice a její propustnost (bariéra/filtr)
-
stabilizační funkce (odstupňovaná schopnost odpovídat na narušování)
-
zdroj (zárodků, živin atd.)
-
jevy spojené s biodiverzitou (okrajový efekt; druhová diverzita středních hodnot mezi hodnotami dosaženými na sousedních plochách; druhová diverzita a pokryvnost nižší než na sousedních plochách - zpravidla tam, kde dochází k dramatickým výkyvům faktorů hraničního prostředí)
V celém národním parku Podyjí se lze setkat s několika typy ekotonů. Jejich význam z hlediska ekologické stability a biodiverzity roste zejména směrem k jeho
72
okrajům, kde došlo v poválečném období díky intenzifikaci zemědělského hospodaření nejen k degradaci, ale i k přímému ničení ekotonových společenstev. Vzhledem k významu těchto společenstev zvláště pro III. zónu NP a ochranné pásmo, které v zájmovém území převládá (příloha 4), je nutné zajistit regeneraci těch porušených a tvorbu nových ekotonů (Škorpík et al. 1994). V případě Čížovské enklávy, která se dá považovat za kulturní krajinu, se jedná hlavně o místa styku prostoru přírodního a řízeného člověkem, tzv. agroekosystémy (Pechanec et al. 2007). Agroekosystémy jsou průběžně vystavovány disturbancí ve formě kultivace, přípravy půdy, setí, hnojení, ochrany rostlin, sklizně atd. Najdeme zde typ ekotonu les – pole nebo les – louka (vnější lesní okraje). Ty jsou typickými polopřírodními prvky naší krajiny, které za svůj vznik nevděčí trvalým přírodním podmínkám, ale hlavně defragmentaci původně souvislých lesů na samostatné lesní plochy, které jsou od sebe izolované jinak využívaným územím. V krajině, kde převládá orná půda, jak je tomu i v našem případě, jsou lesní lemy nejméně vyvinuté. Jejich charakter a přírodní hodnota je většinou silně narušená díky intenzivnímu lesnímu a zemědělskému hospodaření. Často mají silně redukované (kvantitativně i kvalitativně) keřové patro a bylinné patro je silně pozměněno zejména díky eutrofizaci. Návrh podpory ekotonálních společenstev nebyl samostatně zpracován. K podpoře těchto biotopů dojde totiž realizací ostatních návrhů. Např. realizací návrhu zatravnění většiny pozemků v současnosti využívaných jako orná půda či dočasně zatravněná plocha, bude současně s nárůstem plochy luk růst i četnost a kvalita lesních lemů. Při péči o tyto porostní okraje by pak mělo být přihlíženo k jejich současnému stavu a trendu vývoje vzhledem ke stanovišti a požadovanému cíli (Štipl 1999). Podpora ekotonálních společenstev bude posílena nejen obnovou lučních společenstev, ale i výsadbou liniové, plošné a solitérní vegetace. Tímto opatřením dojde ke zvýšení celkové délky přechodových společenstev, což bude znamenat i posílení ekologické stability.
Návštěvnické středisko Správy NP Podyjí
V budově bývalých kasáren finanční stráže v obci Čížov se nachází návštěvnické středisko Správy NP Podyjí. Podyjí je tradiční turistickou oblastí a Čížov
73
je křižovatkou turistických tras i jedním z výchozích bodů. Vzhledem ke zvyšování počtu návštěvníků informačního střediska, jejichž značnou část tvoří školní exkurze (Holubová 2003), je počítáno i s větší zátěží území. Proto bylo navrženo vytvořit multifunkční objekt, ve kterém by bylo možné např. reprezentovat charakteristické druhy dřevin národního parku na dostupném místě a v ucelené podobě. Neméně důležitým důvodem je svedení návštěvníků NP z turistických cest v exponovaných, přírodně velmi cenných částech NP. Detailní návrh tohoto projektu byl zpracován v roce 2003 (Němec 2003). Tento objekt by se měl rozprostírat na pozemcích za budovou návštěvnického střediska a je s tím počítáno i v návrhu alternativního managementu (příloha 12).
4.7.
Legislativní opora alternativního managementu
Současný způsob hospodaření v zájmovém území je nejen v rozporu se zájmy ochrany přírody a posláním samotného Národního parku Podyjí, ale i se současně platnou legislativou životního prostředí. Na následujících řádcích jsou představeny právní předpisy České republiky, které souvisí s využíváním zájmového území, se kterým je současný management Čížovské enklávy v rozporu nebo které podporují realizaci navrženého managementu. Některé z uvedených norem mohou být použity jednak jako legislativní nástroj k prosazení alternativního managementu, ale i jako motivace ke změně způsobu zemědělského hospodaření ve prospěch ochrany přírody a krajiny za současné finanční kompenzace. Výčet legislativy však nemusí být úplný. Jeho obsah je třeba brát pouze informativně a kvůli konkrétním a aktuálním informacím je nutno nahlédnout do daného dokumentu. Pro lepší orientaci jsou uvedeny za jednotlivými tvrzeními čísla paragrafů, příp. odstavců příslušného právního předpisu nebo odkaz na související legislativu.
Zákon o životním prostředí (zákon č. 17/1992 Sb.)
Tento zákon je jedním z legislativních základů problematiky životního prostředí. Při jeho usnášení vycházelo Federální shromáždění České a Slovenské Federativní
74
Republiky ze skutečnosti, že člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody, připomínalo si přirozenou vzájemnou závislost člověka a ostatních organismů, respektovalo přitom právo člověka přetvářet přírodu v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, vědomo si své odpovědnosti za zachování příznivého životního prostředí budoucím generacím a zdůrazňujíc právo na příznivé životní prostředí jakožto jedno ze základních práv člověka. Účelem toho to zákona (§ 1) je především vymezit základní pojmy a stanovit základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů. Podle zákona o životním prostředí (§ 17 odst. 1) každý povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Také každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy (§ 17 odst. 2). Pokud využívání území, přírodních zdrojů, staveb, technologií, výrobků a látek, které neodpovídá ustanovením tohoto zákona a podmínkám vyplývajícím ze zvláštních předpisů o ochraně jednotlivých složek životního prostředí, musí být uvedeno do souladu s těmito předpisy ve lhůtách jimi stanovených (§ 34 odst. 1). A nebude-li ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy dosaženo souladu, musí být činnost omezena nebo zastavena, přičemž rozhodnutí vydají příslušné orgány státní správy (§ 34 odst. 2).
Zákon o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.)
Spolu s předchozím zákonem je zákon o ochraně životního prostředí asi nejdůležitějším stavebním pilířem legislativní ochrany přírody a krajiny v České republice. Jednak vymezuje kategorie zvláště chráněných území (§ 14, odst. 2,), ale také stanovuje jejich základní ochranné podmínky. Národní park je definován jako rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam (§ 15, odst. 1). Přičemž veškeré využití
75
národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením (§ 15 odst. 2). Toto tvrzení je zcela zásadním argumentem při prosazování alternativního managementu! Mezi základní ochranné podmínky celého území národního parku patří zákaz hospodaření na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře
a
funkci
ekosystémů
anebo
nevratně
poškozovat
půdní
povrch
(§ 16, odst. 1, a). Je tedy naprosto v rozporu s tímto zákonem, že firma hospodařící na pozemcích Čížovské enklávy (Podyjí a.s.) nadále využívá intenzivní technologie, které jsou z pohledu jejího vedení nezbytné (Šilhavá 2006). Pro zabezpečení zvláště chráněného území před rušivými vlivy z okolí, může být vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém se vymezují činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody (§ 37, odst. 1). Ochranné pásmo celého národního parku má rozlohu 2 841 ha (Škorpík et al. 1994). Do kategorie ochranného pásma spadá i zastavěná část obce Čížov a areál živočišné výroby, přičemž ostatní pozemky Čížovské enklávy náleží území národního parku – III. zóny (příloha 4). Pro zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo se vypracovává tzv. plán péče. Jedná se o oborový odborný a koncepční dokument ochrany přírody a krajiny, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží sice jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů (např. lesní hospodářské plány, plány v oblasti povodí, plány mysliveckého hospodaření v honitbě apod.) a pro rozhodování orgánů ochrany přírody, ale pro fyzické ani právnické osoby není nijak závazný (§ 38, odst. 1). K některým činnostem ve zvláště chráněném území musí být vydáno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Bez tohoto stanoviska nelze např. učinit ohlášení stavby, stavební povolení, povolení k odstranění stavby či k provedení některých navržených terénních úprav (§ 44, odst. 1). Součástí tohoto právního dokumentu je také implementace směrnic týkající se chráněných území soustavy Natura 2000. Co se týče evropsky významných lokalit (EVL), zákon popisuje systém jejich vzniku, resp. vytvoření jejich národního seznamu
76
(§ 45a), jejich předběžnou ochranu (§ 45b) a ochranu současnou (§ 45c). U ptačích oblastí je vymezen jejich cíl, kterým je zajistit přežití druhů ptáků (uvedených v přílohách ke Směrnici Rady 79/409/EHS) a rozmnožování v jejich areálu rozšíření. Mají být brány v úvahu požadavky těchto druhů na ochranu a mohou být stanoveny činnosti, ke kterým je třeba souhlas orgánu ochrany přírody, přičemž mají být zároveň zohledněny hospodářské požadavky, požadavky rekreace, sportu a rozvojové záměry dotčených obcí a krajů podle územně plánovací dokumentace a na území vojenských újezdů požadavky na zajištění obrany státu (§ 45e, odst. 2). O způsobu hospodaření na území ptačí oblasti je možno s vlastníkem pozemku nebo jeho nájemcem uzavřít smlouvu. Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem a každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona (§ 58. odst. 1). Pokud vlastníkovi zemědělské půdy (podle. 21b) nebo jejímu nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá v důsledku omezení (vyplývající z tohoto zákona, jeho prováděcích předpisů nebo rozhodnutí vydaných na jejich základě) újma, má nárok na její finanční náhradu. Finanční náhradu však nelze poskytnout současně vlastníkovi a nájemci téhož pozemku. Poskytnuta je tomu, kdo o ní požádá dřív. V případě, že o ni požádají současně, je poskytnuta finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku (§58, odst. 2). Jestliže je nárok na finanční náhradu a její výše prokázán doklady a podklady potřebnými pro posouzení nároku, finanční náhradu poskytne z prostředků státního rozpočtu příslušný orgán ochrany přírody (§ 58, odst. 3). Příslušným orgánem na území národního parku správa národního parku (§ 58, odst. 4) (v našem případě Správa NP Podyjí). Podmínky poskytování finanční náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti způsob určení výše náhrady (pokud není stanoven jiným právním předpisem např. vyhláškou č. 55/1999 Sb.) stanovuje Ministerstvo životního prostředí ČR spolu s Ministerstvem zemědělství ČR prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 432/2005 Sb.) (§ 58, odst. 6). Zákonem o ochraně přírody a krajiny je také právně upraveno zajištění pozemků k tvorbě systému ekologické stability. Je stanoveno, že vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, bude mu nabídnuta příslušným pozemkovým úřadem (podle zákona č. 284/1991 Sb.) výměna jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu. Přičemž nabízený pozemek by měl být v přiměřené výměře a kvalitě jako je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního (§ 59, odst. 2).
77
Tímto předpisem je zajištěno i předkupní právo státu a financování výkupu pozemků. Vlastníci nezastavěných pozemků, které leží v národních parcích mimo sídelní útvary, jsou povinni v případě jejich zamýšleného prodeje tyto pozemky nabídnout ke koupi orgánu ochrany přírody. Pokud však orgán ochrany přírody neprojeví od tyto pozemky zájem (do 60 dnů od obdržení nabídky), mohou vlastníci zamýšlený prodej uskutečnit (§ 61, odst. 1). K zajištění výkupu pozemků zvláště chráněných území (či významných krajinných prvků) do vlastnictví státu lze poskytnout příspěvek ze Státního fondu životního prostředí České republiky (zákon č. 388/1991 Sb.) (§ 61, odst. 2). Organizační složka státu nemusí vždycky pozemek k zajištění cílů ochrany přírody a krajiny vlastnit, ale může ho přenechat do dlouhodobého užívání právnické osobě, která se nezabývá podnikáním a jejímž hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny (lesní pozemky na území NP pouze se souhlasem MŽP ČR). Ustanovení zvláštního právního předpisu (zákon č. 289/1995 Sb.) o vydávání předběžného ohlasu s nakládání s lesy ve vlastnictví státu tím nebudou dotčena a ustanovení zvláštního právního předpisu (zákon č. 219/2000 Sb.) omezující dobu užívání na tyto případy nebude použito. Zákon 114/1992 Sb. dává orgánu ochrany a přírody oprávnění ke stanovení podmínek (popř. i k zákazu) pro výkon činnosti fyzických a právnických osob, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody (§ 66). Opatření ke zlepšování přírodního prostředí je legislativně zajištěno následovně. Vlastníci a nájemci pozemků by měly zlepšovat podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability (§ 68. odst. 1). K provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody mohou uzavírat orgány ochrany přírody či obce s vlastníky či nájemci pozemků písemné dohody. Písemnou dohodou lze upravit rovněž způsob hospodaření ve zvláště chráněných územích a ptačích oblastech (§ 68. odst. 2). Orgány ochrany přírody jsou také oprávněny provádět samy (či prostřednictvím jiného subjektu) zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí, neučiní-li tak k výzvě orgánu ochrany přírody vlastník či nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků (§ 68. odst. 3). Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni
78
strpět provádění těchto zásahů a umožnit vstup na pozemky osobám, které je zajišťují. Orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil, čímž není dotčena odpovědnost osob provádějících tyto zásahy (§ 68. odst. 4). K provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody (viz výše) lze poskytnout finanční příspěvek vlastníkům nebo nájemcům dotčených pozemků za předpokladu, že se tito zdrží určité činnosti nebo provedou dohodnuté práce v zájmu zlepšení přírodního prostředí (§ 69, odst. 1). Tento finanční příspěvek lze též poskytnout osobě, která provede náhradní ochranné opatření (podle základních podmínek ochrany zvláště chráněných rostlin a živočichů) (§ 69, odst. 2). Jmenovaný finanční příspěvek může poskytnout na základě písemné dohody orgán ochrany přírody nebo obec (§ 69, odst. 3), stejně tak lze poskytnout příspěvek ze Státního fondu životního prostředí ČR (zákon č. 388/1991 Sb.) (§ 69, odst. 4).
Prováděcí vyhláška k Zákonu o ochraně přírody a krajiny (vyhláška č. 395/1992 Sb.) Jak už vyplývá z názvu, tato vyhláška je prováděcím předpisem k předchozímu zákonu 114/1992 Sb. a jsou jí mj. stanovovány podmínky pro poskytování již několikrát výše zmiňovaného finančního příspěvku. Ten lze poskytnout pouze na úhradu účetně či jinak prokázané újmy na pozemcích zemědělsky či lesnicky obhospodařovaných nebo věcných, materiálových a osobních výdajů spojených s výkonem prací v zájmu ochrany přírody (§ 19, odst. 1). Při poskytování tohoto příspěvku se vychází zpravidla z údajů účetní evidence o snížení výnosů z těchto pozemků nebo pozemků srovnatelných. Příspěvek lze vyplatit až do celkové výše prokázané újmy vzniklé snížením výnosů (§ 19, odst. 2). Materiálové a věcné náklady, které jsou součástí příspěvku, se prokazují v pořizovací ceně na základě kupních či účetních dokladů (smluv, faktur, pokladních stvrzenek apod.). Osobní výdaje zahrnující odměnu za práci se hradí v dohodnuté částce, která nesmí být vyšší, než je za tyto práce obvyklé. Jiné osobní náklady, se hradí jen v prokázané výši a pokud byly předem dohodnuty (§ 19, odst. 3). Písemná dohoda o poskytnutí příspěvku vymezuje konkrétní věcné a časové podmínky zajišťující zájmy ochrany přírody, které je povinen příjemce příspěvku dodržet. Výplata příspěvku se provádí po splnění dohodnutých podmínek. Při jejich nesplnění se příspěvek nevyplatí,
79
při částečném splnění podmínek se příspěvek přiměřeně zkrátí. Příspěvek lze poskytnout jednorázově nebo jako opakované plnění určitou dobu, zpravidla ne delší pěti let. Na příspěvek lze také poskytnout zálohu (§ 19, odst. 4).
Nařízení vlády o zřízení NP Podyjí (nařízení vlády č. 164/1991 Sb.)
Tímto nařízením vlády byl roku 1991 zřízen Národní park Podyjí. Je v něm jednak popsán účel zřízení národního parku, tak jeho poslání. Národní park Podyjí byl zřízen k zajištění ochrany přírody a krajiny v Podyjí v souladu s moderními poznatky ekologických i společenských vědních oborů (§ 1, odst. 1). Posláním národního parku podle tohoto vládního nařízení je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice nezhoršující přírodní prostředí (§ 2, odst. 1). Přičemž hospodářské a jiné využití národního praku musí být vůči výše uvedenému podřízeno, v rámci zachování a zlepšení poměrů (§ 2, odst. 2). Toto tvrzení opět potvrzuje přednost zájmů ochrany přírody před jinými záměry, tedy i. rozpor současného intenzivního zemědělského využívání území a poslání národního parku.
Návštěvní řád NP Podyjí (vyhláška č. 22/1995 Sb.)
Účelem návštěvního řádu je mj. zajištění ochrany přírodních hodnot na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma (Čl. 1, odst. 1). Kromě základních ochranných podmínek národního parku (např. zákaz táboření mimo vyznačená místa, zákaz provozu horolezectví atd.) vymezuje i další ochranné podmínky. Těmi je např. zakázáno poškozovat a znečišťovat přírodní prostředí a nadměrně zatěžovat prostředí chemickými látkami na celém území národního parku (Čl. 1, odst. 1) nebo nadměrně poškozovat a znečišťovat přírodní prostředí celého ochranného pásma (Čl. 1, odst. 5). Současný způsob zemědělského hospodaření je v rozporu i se zněním této vyhlášky. Např. zrychlenou erozí, která byla zjištěna i jedním z použitých hodnotících
80
ukazatelů, je transportována uvolněná půda a používané agrochemikálie do řeky Dyje a směrem do centra národního parku a jeho nejcennějších částí.
Nařízení vlády, kterým se vymezuje Ptačí oblast Podyjí (nařízení vlády č. 534/2004)
Vládní nařízení č. 534/2004 Sb. vymezuje ptačí oblasti, předmět ochrany a stanovení jejich cílů. Předmětem ochrany Ptačí oblasti Podyjí jsou populace strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus) a pěnice vlašské (Sylvia nisoria) a jejich biotopy (§ 1, odst. 2). Jejím cílem ochrany je zachování a obnova ekosystémů významných pro uvedené druhy ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany (§ 1, odst. 3). Nutno dodat nad rámec tohoto nařízení některá fakta z ekologie ptáků, kteří jsou předmětem ochrany Ptačí oblasti Podyjí. Pěnice vlašská je nejvzácnější z našich pěnic a podle Přílohy III vyhlášky MŽP ČR (vyhláška č. 395/1992 Sb.) patří mezi silně ohrožené druhy. Je druhem suchých, prosluněných mezí a strání s rozptýleně rostoucími křovinami, běžná je také na okrajích světlých lesů nebo podél polních cest lemovaných pásy keřů, od nížin až po polohy kolem 500 m n. m. Hnízda si na větvích v hustých porostech keřů nebo nízkých stromů (nejčastěji na trnce nebo šípku), obvykle 0,5-2 m nad zemí (Horal 2006a). Prostředím strakapouda jižního jsou zahrady, sady, parky, aleje, arboreta a hřbitovy ve městech nebo obcích i mimo ně, dále vinice, stromořadí podél cest, porosty kolem vodotečí, skupiny stromů v otevřené krajině, remízky, větrolamy, okraje lesních porostů aj. (Horal 2006b). Stejně jako pěnice vlašská je i strakapoud jižní silně ohroženým druhem podle Přílohy III vyhlášky MŽP ČR (vyhláška č. 395/1992 Sb.). Z výše uvedeného vyplývá, že realizací některých prvků alternativního managementu (např. výsadba rozptýlené zeleně – především křovin – pro pěnici vlašskou nebo výsadba tradičních vysokokmenných odrůd ovocných stromů pro strakapouda jižního) by mohl být splněn cíl nařízení vlády, a to obnova ekosystémů významných pro uvedené druhy ptáků a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů.
81
Zákon o vodách (zákon č. 254/2001)
Účelem zákona o vodách je mj. ochrana vodních poměrů a vodních zdrojů. Není-li tak učiněno jiným právním předpisem (např. zákonem č. 334/1992 nebo zákonem č. 289/1995), stanovuje tento zákon všem vlastníkům povinnost zajistit péči o jejich pozemky tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou pak vlastníci povinni zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, smyvu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny (§ 27). Zákonem o vodách jsou také vymezeny tzv. zranitelné oblasti. Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout (§ 33, odst. 1 a), nebo povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody (§ 33, odst. 1 b). Konkrétní zranitelné oblasti pak stanoví vláda jejím nařízením, jehož součástí je i úprava používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin provádění protierozních opatření (tzv. akční program).
Nařízení vlády o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv,střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech (nařízení vlády č. 103/2003)
Tímto nařízením jsou stanoveny zranitelné oblasti, které jsou územně vymezeny katastrálními územími České republiky (zákon č. 344/1992 Sb.) a jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 k tomuto nařízení (§ 2). Jak již bylo uvedeno v kapitole 4.5., také zájmové území, resp. celé katastrální území Čížova, je zranitelnou oblastí podle této přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 103/2003 Sb. Součástí vládního nařízení je soubor opatření tzv. akční program, který se vztahuje na fyzické nebo právnické osoby provozující zemědělskou výrobu ve zranitelných oblastech a jsou zapsány do evidence podle zákona o zemědělství (zákon č. 252/1997 Sb.) (§ 4). Dodržování akčního programu nitrátové směrnice je ve zranitelných oblastech povinné a jeho cílem je snížit znečištění vod způsobené dusičnany ze zemědělských zdrojů pro zajištění dostatku kvalitní pitné vody
82
(Wollnerová et al. 2008). Spolu s akčním programem je ve zranitelných oblastech povinné dodržování zásad správné zemědělské praxe pro ochranu vod (Klír et al. 2008) , které je mimo tyto oblasti pouze doporučováno (Šarapatka 2008). Vládní nařízení mj. stanovuje období zákazu hnojení, tj. období, ve kterých je ve zranitelných oblastech na zemědělském pozemku zakázáno používání dusíkatých hnojivých látek uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 2 k tomuto nařízení (§ 6); užití dusíkatých hnojivých látek podle půdně klimatických podmínek stanoviště (§ 7); omezení užití organického dusíku (§ 8); střídání plodin ve zranitelných oblastech (§ 10). Předmětem úpravy je také hospodaření na svažitých zemědělských pozemcích, na zemědělských pozemcích s ornou půdou nacházejících se na půdách ohrožených erozí (vymezených v tabulce č. 6 přílohy č. 2), hospodaření na zemědělských pozemcích sousedících s útvary povrchových vod. V přílohách k tomuto nařízení vlády je uveden seznam stanovených zranitelných oblastí (příloha 1), upraveno období zákazu používání dusíkatých hnojivých látek na zemědělském pozemku, stanovení aplikačních pásem, půd ohrožených erozí, způsobů hnojení (příloha 2) a limitů hnojení jednotlivých plodin (příloha 3). Je nutno doplnit, že požadavky nitrátové směrnice (resp. nařízení vlády č. 103/2003 Sb.), jako jednoho z vybraných předpisů EU, patří mezi tzv. zákonné požadavky na hospodaření. Jejich plnění bude v ČR od roku 2009 sledováno v rámci systému kontroly dotací „cross-compliance“. Dodržování stanovených požadavků nitrátové směrnice bude vyžadováno nejen pro vyplácení přímých plateb, ale i pro vyplácení příspěvků na opatření, jejichž cílem je udržitelné využívání zemědělské a lesní půdy. V rámci českého Programu rozvoje venkova na období 2007–2013 (MZe ČR et al. 2007) se jedná o platby za přírodní znevýhodnění zemědělců (oblasti LFA), platby v rámci Natury 2000, platby související se s vodní rámcovou směrnicí (směrnice č. 2000/60/ES), platby na agroenvironmentální opatření (AEO), Natura 2000 v lese a leso-environmentální platby (ibid.)
Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (zákon č. 334/1992 Sb.)
Zákon č. 334/1922 Sb. definuje zemědělský půdní fond jako základní přírodní bohatství naší země, které je nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana
83
zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí (§ 1, odst. 1). Zemědělský půdní fond tvoří jak pozemky zemědělsky obhospodařované (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny), nebo-li zemědělská půda a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není, tedy půda dočasně neobdělávaná (§ 1, odst. 2). Zákonem jsou dále upraveny změny kultur zemědělské a nezemědělské půdy a hospodaření na zemědělském půdním fondu. Tyto změny je oprávněn uložit orgán ochrany zemědělského půdního fondu vlastníkovi čí nájemci zemědělské půdy z důvodu ochrany životního prostředí. Rozhodnutí o uložení změny kultury zemědělské půdy opravňuje vlastníka či nájemce, aby mu orgán ochrany zemědělského půdního fondu uhradil vzniklé náklady a ztráty vyplývající z této změny a na úhradu výdajů podle tohoto ustanovení lze použít prostředky ze Státního fondu životního prostředí České republiky (Zákon č. 388/1991 Sb.) (§ 2, odst. 3). Samotné hospodaření na zemědělském půdním fondu je zákonem ošetřeno také. Vlastníci nebo nájemci pozemků musí na zemědělském půdním fondu hospodařit tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů (zákon č. 114/1992), nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav (§ 3, odst. 1).
84
4.8.
Finanční podpora alternativního managementu
V této kapitole je uveden přehled některých potenciálních finančních zdrojů, které by mohly být využity pro podporu navrženého alternativního managementu a jiných
aktivit
prospívajících
k ochraně
přírody
a
krajiny
na
zemědělsky
obhospodařované půdě. Po úvodním grafickém přehledu využitelných fondů následuje jejich strukturovaný popis a přehled podpor podle vybraných typů činností.
VYBRANÉ POTENCIÁLNÍ FINANČNÍ ZDROJE PRO PODPORU ALTERNATINÍHO MANAGEMENTU Evropské zdroje
Národní zdroje
Garance MŽP Operační program Životní prostředí
Program péče o krajinu
LIFE+
Garance MZe Program rozvoje venkova
MMR
Operační programy přeshraniční spolupráce
Regionální rada regionu soudržnosti Obrázek 4
Regionální operační programy
Přehled vybraných potenciálních finančních zdrojů pro podporu
alternativního managementu (Šarapatka 2008, upraveno dle Internet 5)
85
4.8.1. Evropské zdroje
Operační program Životní prostředí
Garance: Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP ČR) Účel podpory: zlepšování stavu životního prostředí a krajiny (opatření priority č. 6) – zakládání a obnova krajinných prvků, podpora biodiverzity, optimalizace vodního režimu krajiny Žadatel: fyzické (FO) nebo právnické osoby (PO), obce, kraje, nestátní neziskové organizace (NNO), správci povodí, příspěvkové organizace atd. Trvání programu: období let 2007-2013 Informace: MŽP ČR et al. 2008, www.opzp.cz, www.env.cz, www.sfzp.cz,
LIFE+
Garance: MŽP ČR Účel podpory: přispět k provádění směrnice o ptácích a/nebo ochraně přírodních stanovišť, včetně místní a regionální úrovně a podporovat další rozvoj a provádění soustavy Natura 2000 (LIFE+ příroda a biologická rozmanitost) Žadatel: Veřejné nebo soukromé orgány, subjekty nebo instituce registrované v EU Trvání programu: období let 2007-2013 Informace: Nařízení EP a Rady č. 614/2007, www.env.cz, www.dotace.nature.cz
Program rozvoje venkova
Garance: Ministerstvo zemědělství ČR (MZe ČR) Účel podpory: agroenvironmentální opatření, platby pro území NATURA 2000; pozemkové úpravy (včetně realizace ÚSES) Žadatel: zemědělsky či lesnicky hospodařící subjekty, obce, NNO, místní akční skupiny (MAS) atd. (dle jednotlivých opatření) Trvání programu: období let 2007-2013 Informace: MZe ČR et al. 2007, www.mze.cz, www.szif.cz, www.dotace.nature.cz
86
Operační programy přeshraniční spolupráce – Rakousko – ČR
Garance: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) Účel podpory: zachování hodnot krajiny a management přírody, ochrana a zlepšování životního prostředí, realizace a koordinování implementace koncepce NATURA 2000 Žadatel: veřejnoprávní instituce, NNO Trvání programu: období let 2007-2013 Informace: Kol. 2007a, www.strukturalni-fondy.cz, www.kr-jihomoravsky.cz
Regionální operační programy (ROP) – ROP NUTS 2 Jihovýchod
Garance: Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod Účel podpory: Rozvoj udržitelného cestovního ruchu (Prioritní osa 2), Udržitelný rozvoj měst a venkovských sídel (Prioritní osa 3) Žadatel: obce, svazky obcí, kraje, NNO, organizace zřizované kraji a obcemi, PO s účasti samosprávy, malí a střední podnikatelé atd. (dle jednotlivých opatření) Trvání programu: období let 2007-2013 Informace:
Kol.
2007b,
www.strukturalni-fondy.cz,
www.jihovychod.cz,
www.kr-jihomoravsky.cz, www.dotace.nature.cz
4.8.2. Národní zdroje Program péče o krajinu
Garance: MŽP ČR Účel podpory: ochrana krajiny proti erozi; funkční využití území zajišťující ochranu přírodních i kulturních hodnot krajiny; vytváření drobných přírodních prvků v krajině; realizace a péče o prvky ÚSES; udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti; péče o zvláště chráněná území, ptačí oblasti a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů v předmětných územích Žadatel: FO nebo PO, NNO, svazky obcí, organizační složky státu atd. (dle opatření) Trvání programu: období let 2009-2011 Informace: Směrnice MŽP č. 3/2009, www.env.cz, www.dotace.nature.cz
5. Diskuze
Čížovská enkláva tvoří největší komplex zemědělské půdy v Národním parku Podyjí. Stejně tak jako na ostatních místech České republiky i zde došlo v minulosti k likvidaci krajinné struktury. Současný způsob intenzivního hospodaření v zájmovém území s sebou nese řadu problémů a střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny a je v rozporu i s platnou legislativou. Z výsledků hodnotících ukazatelů vyplývá, že využití katastrálního území Čížov se v mnoha směrech ve sledovaném období vyvíjelo pozitivně (vzhledem k zájmům ochrany přírody a krajiny). Ve využití území postupně klesala výměra zemědělských ploch ve prospěch lesa. To se odrazilo i na ukazatelích určujících ekologickou stabilitu a antropické ovlivnění. Spolu s nárůstem ploch lesa a jiných relativně ekologicky stabilních ploch, tak docházelo i k růstu koeficientu ekologické stability a antropogenní ovlivnění se postupně zmenšovalo. Opačná situace je ale v případě erozního ohrožení zemědělské půdy. Na většině pozemků byla při výpočtu potenciální ohrožeností vodní erozí překročena přípustná ztráta půdy. V návrhu alternativního managementu je proto značná pozornost věnována právě protierozním opatřením, resp. opatřením, která mají mj. i protierozní účinek. Vývoj využití krajiny katastrální území Čížov byl sledován pomocí geografického informačního systému (GIS). Při analýze mapových podkladů a leteckých snímků se ukázala velkou výhodou jeho schopnost zpracování velkého objemu dat a široké škály podkladů. Teprve zkoumáním co největšího množství informačních zdrojů si lze vytvořit relativně přesný obraz o vývoji krajiny. Proto v současnosti stále více autorů využívá GIS při výzkumech krajiny a vzniká tak řada studií v nejrůznějších modelových územích. Hodnocení změn ve využití půdy tak není odkázáno jen na statistické údaje o využití půdy, které jsou k dispozici pouze za celá katastrální území. Analýzy v GIS umožňují také výzkum oblastí, jejichž vymezení se liší od hranic katastrů, jako jsou například chráněná území nebo povodí vodních toků. Výhodou je možnost sledování detailní krajinné struktury a její změny uvnitř katastru. V této práci byly možnosti GIS využity pro prostorovou analýzu historických změn na území katastru Čížov. V některých případech bylo provedeno i srovnání zjištěných výsledků se statistickými údaji. Vyplývá z něj, že údaje získané vektorizací podkladů se
87
88 liší od evidovaných dat. Rozdíly mají původ nejen v nepřesnostech manuální vektorizace, ale především v rozdílnosti měřítek a charakteru podkladů, ze kterých vychází tato práce a údaje katastru nemovitostí. Použité mapy středního měřítka nejsou natolik přesné a nezobrazují všechny kategorie využití půdy, aby mohly snést srovnání se statistickými údaji. Otázkou je také, jak věrně zobrazují reálný stav. Přesto získané výsledky dobře vypovídají o historických změnách ve využití krajiny Čížovska a postihují jeho hlavní trendy. Největším přínosem analýzy v GIS je možnost grafického zobrazení prostorového uspořádání zjištěných změn a kvalitativní vyhodnocení směru, v jakém proběhly. Lze tedy zjistit, z které kategorie využití půdy a na jakou se určitá plocha změnila. Použití statistických dat má však také řadu výhod, na které poukazuje Jeleček, Burda a Chromý (2000). Historické změny ve využití půdy byly sledovány v různých časových horizontech podle dostupných kartografických podkladů. Shodou okolností některé roky odpovídaly zároveň důležitým mezníkům společenskopolitického vývoje našeho státu. Prvním je rok 1848, kdy byl zrušen feudalismus, v roce 1933 vrcholila velká hospodářská krize, rok 1956 zachycuje počátky kolektivizace zemědělství a rok 1990 stav krajiny těsně před nástupem tržního hospodářství. Vývoj zjištěný v katastrálním území Čížov odpovídá trendům v celé České republice (Jeleček 1995). Bičík a Jeleček (2001) jako hlavní příčinu změn v pohraničních regionech uvádějí odsun Němců a vytvoření železné opony, v jejichž důsledku nastal nárůst lesních ploch a trvalých travních porostů a výrazný úbytek orné půdy narozdíl od malých přírůstků lesa v nížinných oblastech. Rothröckl (1987) ve svém hodnocení zemědělského využívání krajiny Podyjí poukazuje na negativní důsledky realizace rekultivací a meliorací luk v okolí Čížova a jejich převedení na ornou půdu, ke kterému došlo ještě před vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Podyjí. K likvidaci luk podle něj docházelo hlavně v pramenných oblastech, kde byly pozemky odvodněny a zorněny. Podle Jelečka (1995) proběhly největší změny ve využití půdního fondu od roku 1948 do roku 1970, zatímco v období 1970 – 1990 byly mnohem menší. Orné plochy ubývalo ve prospěch jiných ploch především v důsledku rozsáhlé investiční výstavby v průmyslu, zemědělství, dopravě, bytové sféře, rozmachu povrchové těžby uhlí apod. Tento trend se však v celém Podyjí nemohl ve velké míře uplatnit vzhledem k existenci pohraničního pásma a převládajícímu zalesnění. Pouze v ochranném pásmu a v katastru Čížov došlo k výstavbě zejména zemědělských areálů na okrajích vesnic.
89 Ruku v ruce s vývojem využití katastrálního území Čížov šel i vývoj jeho ekologické stability (ES) a antropogenního ovlivnění. S přibývající plochou lesa, ale i pastvin, jakožto relativně ekologicky stabilních ploch, se ES území zvyšovala a antropogenní ovlivnění naopak snižovalo. K výpočtu ES oblasti v jednotlivých letech byl použit koeficient ES podle Míchala (Míchal 1985). Někteří autoři (Lipský 2000, Kupková 2001) uvádějí, že tento koeficient není vhodný pro vývojové srovnání ES území v časové řadě,
jelikož nezohledňuje historicky odlišné ekologické kvality a
struktury ploch v rámci téže kategorie. Nicméně tento koeficient poskytuje velmi pohotovou představu o poměru relativně stabilních a labilních územních celků a tato vypovídací hodnota je k účelu této diplomové práce naprosto dostačující. Obdobné je to i s mírou antropogenního ovlivnění. Podle použité metodiky byla míra antropogenního ovlivnění území nejvyšší v letech 1845, naopak nejmenší v roce 2003. Ovšem v roce 1845 po území běhali tetřívci a všude na mezích kvetla mateřídouška, kterou dnes nahradily kopřivy a pelyňky. Také zde nechodily davy řvoucích turistů, nelétala letadla a božský klid vystřídal i řev traktorů a motorové pily. Výsledky výpočtu ohrožení pozemků vodní erozí jsou naprosto alarmující. Na většině pozemků byla překročena přípustná ztráta půdy (i několikrát). Přípustné ztráty půdy jsou stanoveny pro zachování úrodnosti zemědělské půdy. V našem případě musíme přihlédnout také k tomu, že zájmová oblast se nachází v chráněném území. Vzhledem k preferované ochraně přírody by tyto limity měly být přísnější, podle Podhrázské et. al. (2005) o jeden stupeň.. Nehledě na to, že splachy z polí jsou unášeny spolu s použitými agrochemikáliemi do jádrového území Národního parku Podyjí. V souvislosti
s problematikou
vyplavování
agrochemikálií,
především
dusíkatých látek a znečištěním povrchových a podzemních vod, byl v České republice implementován předpis EU (č. 91/676/EHS), tzv. Nitrátová směrnice. Ta je uplatněna v § 33 vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb.). Prováděcím předpisem je nařízení vlády (nařízení vlády č. 103/2003 Sb.). V Příloze č. 1 k Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. je uveden seznam tzv. zranitelných oblastí, na kterém je uvedeno i katastrální území Čížov. Z této skutečnosti vyplývá povinnost dodržování požadavků stanovených akčním plánem jmenovaného vládního nařízení, jako je např. dodržování limitů a způsobů hnojení dle vymezených aplikačních pásem, zavedení požadavků na skladovací kapacity pro statková hnojiva či na uložení hnoje na zemědělskou půdu apod. Už by tedy nemělo docházet k tomu, že by statková hnojiva byla libovolně ukládána na zemědělskou půdu, bez ohledu na to, zda-li dochází k vyplavování dusíkatých látek a znečišťování vod.
90 Návrh alternativního managementu vycházel především ze zjištěných problémů a jeho účelem je navrhnout jejich řešení. Jeho základní kostru tvoří zvýšení ekologické stability, protierozní opatření, podpora biodiverzity, zásady hospodaření a podpůrná a doplňující opatření. Protierozních opatření jsou řešena standardně a vychází z vypracovaných a doporučovaných metodik k této problematice (Uhlířová et al. 2005, Dumbrovský et al. 2006, Kvítek 2007, Wollnerová, J. et al. 2008). Byly navrženy dva typy protierozních opatření – organizační a biotechnická. Agrotechnická nebyla uvažována, neboť realizací navržených zásahů již nejsou zapotřebí. Účinnost organizačních protierozních opatření byla ověřena běžným postupem, a to dosazením příslušné hodnoty faktoru do univerzální rovnice a jejím přepočítáním. Součástí návrhu alternativního managementu jsou i opatření ke zvýšení ekologické stability území, která jdou ruku v ruce s opatřeními protierozními. V navržených zásazích k podpoře biodiverzity je věnována pozornost zejména na podporu vzácným, ohroženým a zvláště chráněným druhům, které se v zájmovém území nachází již nyní. K dosažení žádoucích výsledků z hlediska podpory biodiverzity byly vymezeny určité aktivity a stanoveny zásady hospodaření. Velký důraz je např. kladen již na samotné zakládání TTP, které je hlavní součástí návrhu alternativního managementu. To může být zároveň i první kámen úrazu, neboť nelze paušálně stanovit složení osiva pro různé typy luk. Bylo doporučeno neomezovat se na standardní travní směsi nabízené na běžném trhu, ale existence jiné alternativy v okolí nebyla prověřena. Procentuální zastoupení travin a jetelovin bylo stanoveno obecně dle metodiky MZe (Mrkvička et al. in Kvítek 2007). Při realizaci by však mělo být přihlédnuto k lokálním podmínkám a typu louky. V rámci zásad hospodaření byly navrženy aktivity, které vedou ke zvýšení heterogenity struktury území a zároveň druhové diverzity organismů na zemědělsky využívaných plochách. Řada z nich je v chráněných územích běžně praktikována. Jedním z nich je např. ponechání nesečených ploch. Důvodů k ponechání částí nesečených ploch do následující seče, ob jednu seč či jejich ponechání přes zimu je hned několik. Všechny se však víceméně týkají bezobratlých živočichů. Na částečné nesečení velmi dobře reagují populace denních motýlů a jejich vývojová stádia zde přečkávají zimu. Suchá stébla a stvoly složí jako zimní úkryt mnoha broukům, ale i jako biotop jejich larev. Stařina je zase nepostradatelná pro přezimování epigeických skupin živočichů. Neposečená místa nemají význam pouze pro živočichy. Jsou zároveň
91 místem, kde se mohou vysemenit rostliny, které tvoří semena později, než je datum seče. Bez tohoto opatření by některé z nich rychle vymizely nebo by skomíraly ve vegetativních klonech (Škorpík 2009). Některé navržené zásady hospodaření mohou být velice diskutabilní a musí se k nim přistupovat případ od případu. Problematické může být jednak zmíněné ponechávání nesečených ploch, tak neprovádění vícenásobných sečí okrajů cest, mezí a křovinatých lemů k podpoře květnatých lemů. Hlavním důvodem je výskyt třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Tato expanzivní rostlina obývá ruderální plochy, zanedbané paseky a na loukách se potlačuje pestrá luční společenstva (Internet 6). Realizací opatření, které měla původně směrovat k podpoře biodiverzity by pak mohlo dojít k opačnému výsledku. Za velmi podstatný krok v návrhu alternativního managementu lze také považovat převod současného intenzivního způsobu zemědělského hospodaření na režim ekologického zemědělství. V prvé řadě je nutno zmínit, že hospodaření způsobem vyžadující intenzivní technologie je v národním parku ze zákona zakázáno (zákon č. 114/1992 Sb.). Tento fakt je v rozporu i s podmínkami stanovenými nařízením vlády, kterým byl zřízen Národní park Podyjí (nařízení vlády č. 164/1991 Sb.). V něm stojí, že hospodářské a jiné využití národního praku musí být podřízeno posláním národního parku, kterými je např. uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů nebo využití území národního parku k ekologicky únosné turistice nezhoršující přírodní prostředí. Ekologické zemědělství mj. zavádí udržitelný systém řízení zemědělství, který respektuje přírodní systémy a cykly, zachovává a zlepšuje kvalitu vody, zdraví rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi (NR ES č. 834/2007). Navíc se jedná o systém, který má zákonem (Zákon č. 242/2000 Sb.) jasně stanovená pravidla, jejichž dodržování je pod dohledem kontrolních organizací. Předmětem návrhu podpůrných a doplňujících opatření se staly přírodě blízké biotopy, ekologické kompenzační plochy, ekotonální stanoviště a návštěvnické středisko národního parku. Udržováním, rozvojem a zakládáním přírodě blízkých biotopů má být řešena problematika krajinné struktury, který byla na Čížovsku v polovině sedmdesátých let masivně ničena. Na vybraných místech zájmového území bylo navrženo řešit podporu rozmanitosti krajiny křovinatými pásy, remízky, mezemi, alejemi a solitérními stromy. Jako jedno východisko z této situace bylo navrženo
92 zakládání biotopů, které lze vytvořit i za minimální prostředky. Patří mezi ně např. val z kamení, nově založená tůňka na hospodářské ploše, kde každý rok uvázne zemědělská mechanizace v bahně nebo pionýrské biotopy a sukcesí plochy, kde se může vegetace vyvíjet bez lidských zásahů či znovu zamokřený TTP atd. Ovšem i některá z těchto opatření mohou být kontraproduktivní a mít opačný účinek, něž jakého chceme dosáhnout. Zdárným příkladem je např. val z kamení, který má poskytnout zvláštní mikroklima pro teplomilné živočichy. Pokud bychom ponechali tento val spontánnímu vývoji vegetace, jak je doporučováno v jedné publikaci (Šarapatka et al. 2008), tak zaroste a s podporou teplomilných živočichů a vegetace je konec. Také ponechání vegetace bez lidských zásahů musí být pod kontrolou. Tyto plochy se mohou stát útočištěm stanovištně nepůvodních, invazních či expanzivních druhů a mohou se odtud dál šířit. Posledním doplňujícím opatřením bylo vytvoření multifunkčního objektu na pozemcích za Návštěvnickým střediskem Národního Parku Podyjí v Čížově. Tento projekt byl detailně zpracován jinou diplomovou prací (Němec 2003). Podobné projekty je účelné do dokumentace zahrnout, aby nebylo na daném místě zbytečně navrženo jiné opatření a v budoucnu nedošlo ke sporům. Práce se tak zároveň stane komplexnější. Nedílnou součástí výsledků diplomové práce je přehled legislativní opory alternativního managementu a potenciálních zdrojů jeho financování. Účelem zařazení těchto dvou kapitol není rešerše souvisejících zákonných podkladů a dotačních titulů, ale jakási simulace postupu úředníka, který by řešil stejný problém, jaký popisuje tato diplomová práce. K opravdovému řešení takového problému nestačí pouze jeho vytyčení a návrh jeho nápravy. Musí být také určeny nástroje, které mohou být použity k prosazení navržených opatření. O jaký jiný základní nástroj se opřít, když ne o legislativu, která jasně určuje pravidla. V přehledu byly proto uvedeny právní předpisy, které mají přímou souvislost s danou problematikou. Jsou zde zastoupeny jednak ty, se kterými je současný způsob hospodaření v rozporu, ale i ty, které podporují realizaci navrženého managementu. V neposlední řadě však musí být vyřešena finanční stránka věci, která by se mohla stát zásadním kamenem úrazu. K některým navrženým opatřením existuje zákonem garantovaná finanční kompenzace, ovšem k realizaci těch ostatních je nutno sáhnout do některého z evropských či národních fondů. Tímto se celý pomyslný kruh řešení problému pomale uzavírá. A jaký bude konečný výsledek, záleží už na samotném úředníkovi a zemědělcích, kteří na zájmových plochách hospodaří.
6. Závěr
Tématem této diplomové práce byla revitalizace intenzivně zemědělsky využívaných ploch v Národním parku Podyjí. Zájmovým územím byla odlesněná část katastru Čížov (historická plužina), tzv. Čížovská enkláva. Hlavními cíli práce bylo zjištění vlivu současného způsobu zemědělskoho hospodaření na zájmové území, návrh alternativního managementu pro danou oblast, zjistit legislativní podporu navrženého altrenativního managementu v současně platných právních předpisech České republiky a najít poteciální finanční zdroje pro navržená opatření. Vlivy současného způsobu zemědělského hospodaření na zájmové území byly zjišťovány podle hodnotících ukazatelů. Ty byly stanoveny na základě studia vybraných metodik, odborné literatury a účelů, které má tato práce splnit. Jedním z takových účelů je i funkce podkladu pro plánované komplexní pozemkové úpravy (KPÚ). Vyhodnocení hodnotících ukazatelů se stalo součástí výsledků diplomové práce. Na základě těchto výsledků byl vypracován návrh alternativního managementu oblasti. Jeho realizací má být zajištěn takový stav a hospodaření v území, který nebude v rozporu se zájmy ochrany přírody a především s posláním Národního parku Podyjí. Pro podprou realizace navrženého alternativního managementu byl proveden rozbor současně platné legislativy České republiky týkající se dané problematiky. Byly představeny právní předpisy, se kterými je současné intezivní zemědělské využívní území ve střetu a které naopak podporují realizace navržených opatření. K navrženým opatřením byla nalezena nejen opora legislativního charakteru, ale i v podobě potenciálních finančních zdrojů, jejichž základní výčet byl v práci uveden.
93
Literatura Bartušek, A., Kubátová, T. (1952): Vranov nad Dyjí: státní zámek, město a okolí, Čedok, Praha Batík, P. (1992): Geologická mapa Národního parku Podyjí 1:25 000, Český geologický ústav, Praha Bičík, I., Jeleček, L. (2001): Regionální rozdíly ve využití české krajiny v 19. a 20. století (ve světle údajů evidence katastru). In: Sborník příspěvků z konference Tvář naší země – krajina domova., Lomnice nad Popelkou Bínová, L. (2006a): Plán místního územního systému ekologické stability k.ú. Horní Břečkov a Čížov, Společnost pro životní prostředí, Brno Bínová, L. (2006b): Plán místního územního systému ekologické stabilitz k.ú. Horní Břečkov a Čížov - mapová část, Společnost pro životní prostředí, Brno Buček, A. (1991): Podyjí - Thayatal aneb národní park místo železné opony, Veronica, č. 1, V. ročník, Brno Buček, A., Lacina, J. (2002): Geobiocenologie II., MZLU v Brně, Brno Buček, A., Lacina, J. (2007): Geobiocenologický přístup v ekologii krajiny: koncepce, výsledky, aplikace In Sborník abstraktů z konference Ekologie krajiny v ČR výsledky, aplikace a perspektivy, Česká společnost pro ekologii krajiny CZIALE, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, LDF MZLU v Brně, Brno Buček, A., Maděra, P., Tichá, S., Úradníček, L. (2007): Tvorba ekologické sítě v ČR In Sborník abstraktů z konference Ekologie krajiny v ČR - výsledky, aplikace a perspektivy, Česká společnost pro ekologii krajiny CZ-IALE, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, LDF MZLU v Brně, Brno Bulíř. P., Škorpík, M. (1987): Rozptýlená zeleň v krajině, Aktuality výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, O.P. Sempra Praha - Výzkumný a šlechtitelský ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích, Československá redakce MON, Novinář, Praha Culek, M. (1995): Biogeografické členění České republiky, Enigma, Praha Čermák, P. (2001): Ekologické sítě a zvěř In Mezinárodní konference Ekologické sítě, Sborník abstraktů, MZLU v Brně, Česká regionální organizace IALE,
94
95 Zemědělská vodohospodářská správa Brno, Nadační fond Prof. Augusta Bayera, Brno Doležal, F., Kvítek, T. (2004): The role of recharge zones, discharge zones, springs and tile drainage systems in peneplains of Central European highlands with regard to water quality generation processes, Physics and Chemistry of the Earth, Parts A/B/C, Volume 29, Issues 11-12 Drobný, J. (2000): Ovocný strom v marginálních oblastech In Problematika zachování a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin, sborník přednášek, MZLU a SOPK, Lednice na Moravě Dubovská, V. (2006): Zemědělství v Národním parku Podyjí In Podyjské listí, ročník VII, č. 4/2006, Správa Národního parku Podyjí, Znojmo Dumbrovský, M. a kol. (2006): Metodická doporučení pro optimalizaci vodního režimu v ploše povodí, VUT-FAST Brno, Ústav vodního hospodářství krajiny, Brno Dumbrovský, M., Mezera, J., Střítecký, L. (2004): Metodický návod pro vypracování návrhů pozemkových úprav, Českomoravská komora pro pozemkové úpravy, Brno Forman, R.T.T., Godron, M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha Formanová, P. (2009): ústní sdělení Guth, J., Kučera, T. (1997): Monitorování změn krajinného pokryvu s využitím DPZ a GIS, Příroda, 10, Praha Havlát, F., Potočiarová, E., Zámečník, V., Černá, M. (2007): Biopásy Agroenvironmentální dotační titul, Ministerstvo životního prostředí a Agro Havlát s.r.o, Praha Havrlant, M., Buzek, L. (1985): Nauka o krajině a péče o životní prostředí, SPN, Praha In Jareš, V. (2007): Krajinná ekologie, interaktivní pomůcka pro výuku krajinné ekologie (internet), projekt 1269/2007/G4, Ústav aplikované a krajinné ekologie MZLU
v
Brně,
Brno,
(citováno
12.
11.
2008),
dostupné
z:
http://www.uake.cz/frvs1269/index.html Holubová, S. (2003): Návštěvnost na NS Čížov SNP Podyjí, Správa NP Podyjí, Znojmo Holý, M. (1978): Protierozní ochrana, SNTL, Praha Horal, D. (2006a): Metody monitoringu ptáků – Pěnice vlašská, Dep. AOPK ČR (internet),
Praha,
(citováno
1.
4.
2009),
dostupné
http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/56_penice_vlasska.pdf
z:
96
Horal, D. (2006b): Metody monitoringu ptáků – Strakapoud jižní, Dep. AOPK ČR (internet),
Praha,
(citováno
1.
4.
2009),
dostupné
z:
http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/48_strakapoud_jizni.pdf Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., eds. (2001): Katalog biotopů České republiky, AOPK ČR, Praha Chytrý, M., Vicherek, J. (1995): Lesní vegetace Národního parku Podyjí, Academia, Praha Janderková, J., Kalus, Č., Petruš, J., Rysková, R., Sáňka, M. (1997): Národní park Podyjí - Mapa zranitelnosti půd, 1:25 000, Grantový projekt Středoevropské univerzity, oddělení životního prostředí, AOPK ČR, Brno Janeček, M., Tippl, M. (2000): Mapy potenciálního ohrožení zemědělských půd ČR vodní a větrnou erozí, VÚMOP Praha, Praha Janeček, M. a kol. (1992): Ochrana zemědělské půdy před erozí, Metodiky ÚVTIZ č. 5/1992, Praha Janeček, M. a kol. (2002): Ochrana zemědělské půdy před erozí, 1. vydavatelství Praha: nakladatelství ISV, Praha Jareš, V. (2007): Krajinná ekologie, interaktivní pomůcka pro výuku krajinné ekologie (internet), projekt 1269/2007/G4, Ústav aplikované a krajinné ekologie MZLU v Brně,
Brno,
(citováno
12.
11.
2008),
dostupné
z:
http://www.uake.cz/frvs1269/index.html Jeleček, L. (1995): Využití půdního fondu České republiky 1845 – 1995: Hlavní trendy a širší souvislosti. Sborník ČGS, sv.100, č. 4 Jeleček, L., Burda, T., Chromý, P. (2000): Historická geografie a výzkum vývoje struktury půdního fondu Česka od poloviny 19. století, Klaudyán - internetový magazín pro historickou geografii a environmentální dějiny, č. 2/2000 (internet),(citováno
23.4.2009),
dostupné
z:
http://klaudyan.psomart.cz/clanek.php?id=8 Jeník, J. (1995): Ekosystémy, Karolinum, Praha Jonáš, F. a kol. (1990): Pozemkové úpravy, Státní zemědělské nakladatelství, Praha Kasprzak, K. (1982): Retenční vlastnosti půdního agroreliéfu, Výzkumná zpráva VUT Brno, Brno
97
Klír, J. a kol. (2008): Zásady správné zemědělské praxe pro ochranu vod před znečištěním dusičnany - metodika pro praxi, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha Kol. (1985): Chráněná krajinná oblast Podyjí, Oborový dokument, Brno, ms. depon in Správa NP Podyjí Kol. (2007a): Operační program Cíl Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika
2007–2013
(internet),
(citováno
23.3.2009),
dostupné
z:
http://www.strukturalni-fondy.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=c303636d5b5a-41d4-b61d-738a86967e75 Kol. (2007b): Regionální operační program NUTS 2 Jihovýchod 2007–2013 (internet), (citováno
23.3.2009),
dostupné
z:
http://www.dotace.nature.cz/res/data/001/000260.pdf Kovanda, M. (1996): Observations on Sorbus in Southwest Moravia (Czech Republic) and adjacent Austria I. - Verh. Zool.-Bot. Ges. Österreich In Danihelka J., Antonín V., Grulich V., Chytrý, M. (2002): Národní park Podyjí, Botanický průvodce, Česká botanická společnost, Praha Kovář, P. (1994): Živé ploty v krajině. Ekologické pojivo, bariéry a koridory versus různost územních tradic, Vesmír 73, 25, 1994/1, Praha Kozová, M. (1985): Nové teoretické koncepcie v krajinnej ekológii v zahraničí pri hodnotení štrukturálných a funkčných charakteristik krajiny, Bratislava Kruml, J. a kol. (1995a): Územní plán obcí Horní Břečkov a Čížov, Urbanistická studie v rozsahu konceptu řešení, Atelier obnovy vesnice, Brno Kruml, J. a kol. (1995b): Územní plán obcí Horní Brečkov a Čížov, Urbanistická studie v rozsahu konceptu řešení, mapová příloha č. 5, Hospodářská mapa z roku 1989 a 1993 - 1 : 10 000, Atelier obnovy vesnice, Brno Kruml, J. a kol. (1995c): Územní plán obcí Horní Brečkov a Čížov, Urbanistická studie v rozsahu konceptu řešení, mapová příloha č. 3, Půdní mapa BPEJ a zábory ZPF - 1 : 10 000, Atelier obnovy vesnice, Brno Kruml, J. a kol. (1995d): Územní plán obcí Horní Brečkov a Čížov, Urbanistická studie v rozsahu konceptu řešení, mapová příloha č. 4, Mapa sklonitosti a hydrografie 1 : 10 000, Atelier obnovy vesnice, Brno
98
Kučera, P. a kol. (1993a): Generel místního systému ekologické stability krajiny Vranov nad Dyjí, Lesná, Čížov, Horní Břečkov, Ekologická dílna Brno, Společnost pro ekologické plánování a rozvoj, Brno Kučera, P. a kol. (1993b): Generel místního systému ekologické stability krajiny Vranov nad Dyjí, Lesná, Čížov, Horní Brečkov - mapová část, Ekologická dílna Brno, Společnost pro ekologické plánování a rozvoj, Brno Kupková, L. (2001): Analýza vývoje české kulturní krajiny v období 1845-2000 – disertační práce, PřF UK, Praha Kupková, L. (2001): Data o krajině včera a dnes, Geoinfo, VII. ročník, č. 2 Kvítek, T. (ed.) (2007): Zatravňování orné půdy s vysokým rizikem infiltrace – opatření pro cílené snižování koncentrací dusičnanů ve vodách - Metodika, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Praha (internet), Praha, (citováno 17.3.2009),
dostupné
z:
http://www.mze-vyzkum-
infobanka.cz/DownloadFile/11138.aspx Kvítek, T. a kol. (2003): Vytvoření systému diferencované ochrany půdy a vody před plošnými zdroji znečištění při preferenci trvalých travních porostů, Dílčí periodická zpráva projektu MZE-M07-99-01-09,VÚMOP Praha, Praha Kvítek, T. a kol. (2005): Sestavení syntetických map potenciální zranitelnosti, Vodní hospodářství č. 1, roč. 2005, Čkyně Kvítek, T., Novák, P., Michlíček, E., Slavík, J., Fillipi, R. (2006): Přihláška vynálezu PV 2006-240, Způsob počítačového zhotovení syntetických map zranitelnosti půdy a horninového prostředí Lapeška, P. (2001): Začlenění ÚSES do územně plánovací dokumentace In Mezinárodní konference Ekologické sítě, Sborník abstraktů, MZLU v Brně, Česká regionální organizace IALE, Zemědělská vodohospodářská správa Brno, Nadační fond Prof. Augusta Bayera, Brno Lipský, Z. (1992): Analýza dlouhodobého vývoje krajiny a jejího využití pro obnovení ekologické stability. – kandidátská disertační práce, IAE VŠZ, Kostelec n. Č. l. Lipský, Z. (1994): Změna struktury české venkovské krajiny. Sborník ČGS, sv. 99, č. 4 Lipský, Z. (2000): Sledování změn v kulturní krajině. Česká zemědělská univerzita Praha, Praha Lipský, Z. (2007): Metody sledování a hodnocení změn ve využívání krajiny a v krajinné struktuře In Sborník abstraktů z konference Ekologie krajiny v ČR -
99
výsledky, aplikace a perspektivy, Česká společnost pro ekologii krajiny CZIALE, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, LDF MZLU v Brně, Brno Löw a kol. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability, Doplněk, Brno Maarová, I. (2006): Vývoj využití krajiny v NP Podyjí - analýza v prostředí GIS, diplomová práce, PřF UK v Praze, Ústav pro životní prostřední, Praha Maděra, P., Zímová, E. (eds.) (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES - multimedální učebnice, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno Martiško, J., Vackar, J. a Jagoš, B., eds. (1995): Ptáci Národního parku Podyjí, Moravské zemské muzeum a ZO ČSOP Brno, Brno Míchal, I. (1994): Ekologická stabilita, Veronica, Brno Míchal, I., Buček, A. a kol. (1985): Ekologický generel ČSR, Terplan Praha a GgÚ ČSAV, Brno Miklós, L. (1986): Stabilita krajiny v ekologickom genereli SSR - Životné prostredie, XX. ročník., č. 2. Mrkvička, J., Duffková, R., Svobodová, M., Šantrůček, J. (2007): Stanovení způsobu zatravnění a využití porostů z hlediska jejich ochranné a hydrologické funkce In Kvítek, T. (ed.) (2007): Zatravňování orné půdy s vysokým rizikem infiltrace – opatření pro cílené snižování koncentrací dusičnanů ve vodách - Metodika, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Praha (internet), Praha, (citováno
25.3.2009),
dostupné
z:
http://www.mze-vyzkum-
infobanka.cz/DownloadFile/11138.aspx [MZe ČR] Ministerstvo zemědělství ČR, [VÚZE Praha] Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha (2007): Program rozvoje venkova na období 2007 – 2013 (internet),
Praha,
(citováno
1.
4.
2009),
dostupné
z:
http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/eafrd/118 0428724933.pdf MŽP ČR [Ministerstvo životního prostředí ČR], SFŽP [Státní fond životního prostředí] (2008): Operační program Životní prostředí pro vodu, vzduch a přírodu, Implementační dokument (internet), Praha, (citováno 23.3.2009), dostupné z: http://www.dotace.nature.cz/res/data/001/000246.pdf
100
Najmanová, K., Čihař, M. (2007): Celoroční monitoring návštěvnosti Národního parku Podyjí. Ústav pro životní prostředí PřF UK v Praze a Správa NP Podyjí, Praha (ms.depon in MŽP ČR Praha a Správa NP Podyjí) Němec, R. (2003): Krajinářské řešení prostoru informačního centra Národního parku Podyjí (Čížov), diplomová práce, MZLU v Brně, Ústav zahradní a krajinářské architektury v Břeclavi, Lednice Neuhäuslová, Z. a kol. (2001): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha Novák, P., Dvořáková, E., Kvítek, T. (2007): Vymezení a rozsah potenciálně zranitelných půd z hlediska infiltrace za účelem jejich zatravnění In Zatravňování orné půdy s vysokým rizikem infiltrace – opatření pro cílené snižování koncentrací dusičnanů ve vodách - Metodika, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Praha (internet), Praha, (citováno 25.3.2009), dostupné z: http://www.mze-vyzkum-infobanka.cz/DownloadFile/11138.aspx Pasák, V., Janeček, M. a Šabata, M. (1983): Ochrana zemědělské půdy před erozí, Metodiky ÚVTIS, Praha Pechanec, V., Kiliánová, H. (2007): Ekotony v krajině - ekotony v GIS In Dreslerová J., Grohmanová L., (eds.) (2007): Venkovská krajina 2007. Sborník z 5.ročníku mezinárodní mezioborové konference, konané 18. - 20. května 2007 v Hostětíně, Bílé Karpaty, Česká společnost pro krajinnou ekologii - regionální organizace CZ-IALE, Brno Podhrázská, J., Dufková, J. (2005): Protierozní ochrana půdy, MZLU v Brně, Brno Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa, Studia Geogr., Brno Rothröckl, T., (1987): Zemědělství v CHKO Podyjí - charakteristika současného stavu a návrh zásad zemědělského hospodaření v jednotlivých zónách CHKO, závěrečná práce PGS, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, Praha Sáňka, M., Materna, J. (2004): Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR, edice Planeta 2004 - Odborný časopis pro životní prostředí, Ročník XII, číslo 11/2004, MŽP ČR, Praha Smejkal, J. (1999): Management polních remízků a ochranných lesních pásů jako prvků ÚSES In Petříček (ed.) (1999): Péče o chráněná území, Díl I. Nelesní společenstva, AOPK ČR, Praha
101
Šarapatka, B., Zídek, T. (2005): Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy, Mze ČR, Praha Šilhavá, V. a kol. (2006): Územní plán obce Horní Břečkov - Čížov, Průvodní zpráva, Ateliér územního plánování a architektury, Brno Sklenička, P. (2003): Základy krajinného plánování, Naděžda Skleničková, Praha Škorpík, M. (2001): Národní park Podyjí - Chvála údolí na hranici dvou světů In Od Horácka k Podyjí, č. 3/2001, ročník I (XVII), Přerov Škorpík, M. a kol. (1994): Plán péče o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo, Správa NP Podyjí ve Znojmě, Znojmo Škorpík, M. (2009): ústní sdělení Škorpíková, V., Horal, D., Křivan, V., Hora, J. (2006): Metody monitoringu ptačích oblastí - Podyjí, Dep. AOPK ČR (internet), Praha, (citováno 28.11.2008), dostupné z: http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/32_podyji%20.pdf Štipl, P. (1999): Funkční požadavky na formování lesních okrajů In Petříček (ed.) (1999): Péče o chráněná území, Díl I. Nelesní společenstva, AOPK ČR, Praha Táborská, J. (1999): Historický vývoj krajiny východní části NP Podyjí v různých časových horizontech 19. a 20. století, Thayensia, č. 2, Znojmo Toman, F. (2000): Využití zemědělského půdního fondu v oblasti jižní Moravy z hlediska jeho ohrožení vodní erozí, MZLU v Brně, Brno Toman, F., Sanetrník, J. a Filip, J. (1994): Potenciální eroze půdy v povodí Fryšávky in Strategie trvale udržitelného žití, Nadace prameny Vysočiny, Skalský dvůr u Bystřice nad Pernštejnem Trost, M. a kol. (2001): Staré odrůdy ovocných dřevin v příhraničí Jižních Čech a Dolního Rakouska - Alte Obstsorten im Grenzgebiet von Südböhmen und Niederösterreich, (vydavatel a místo neuvedeno) Uhlířová, J., Mazín, V. a kol. (2005): Metodika studie širších územních vazeb ochrany půdy a vody v komplexních pozemkových úpravách, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, Praha Ungerman, J. (1995): Údržbou krajiny ke stabilizaci venkova, Veronica, IX. ročník, č. 3, Brno Urban, J., Šarapatka, B. a kol. (2003): Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin), MŽP ČR, Praha
102
Vašků, Z. (2003): Hodnocení vodní eroze půdy v rámci podrobného pedologického průzkumu In Pedologické dny 2002, sborník z konference na téma degradace pudy, Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha Vlk, R. (2000): Pomologie starých krajových odrůd slivoní in Problematika zachování a ochrany starších a krajových odrůd ovocných dřevin, sborník přednášek, MZLU a SOPK, Lednice na Moravě Wischmeier, W.H., Smith, D.D. (1978): Predicting Rainfall Erosion Losses – A Guide to Conservation Planning. Agr. Handbook No. 537, USDA, Washington, D. C. Wollnerová, J., Klír, J. (2008): Metodika pro hospodaření ve zranitelných oblastech metodika pro praxi, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha Zámečník, V. (2006): Ptactvo a rozptýlená zeleň, Česká společnost ornitologická, Praha Zbořilová, H. (2006): Obnova ekologické stability zemědělské krajiny na vybraném území kolem Národního parku Podyjí, Hydroeko, Brno Ždímal, V. (2000): Stanovení potenciální vodní eroze zemědělské půdy In Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí GIS Ostrava 2000 (internet), Ostrava,
(citováno
17.
12.
2008),
dostupné
z:
http://gis.vsb.cz/GIS_Ostrava/GIS_Ova_2000/Sbornik/Zdimal/Referat.htm
Právní předpisy
ČSN 73 0401 Názvosloví v geodézii a kartografii Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 614/2007, o finančním nástroji pro životní prostředí (LIFE+) Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 Nařízení vlády ČR č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech Nařízení vlády ČR č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit Nařízení vlády ČR č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany Nařízení vlády ČR č. 534/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Podyjí
103
Příloha č. 626 k Nařízení vlády ČR č. 132/2005 Sb., kterým se vymezuje národní seznam evropsky významných lokalit Příloha I Směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků Sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 134/1999 Sb., Úmluva o biologické rozmanitosti Sdělení MŽP ČR č. 81/2008 Sb., o evropsky významných lokalitách, které byly zařazeny do evropského seznamu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Směrnice MŽP č. 3/2009, pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v letech 2009-2011 Směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství Vyhláška č. 22/1995 Sb., kterou se vydává Návštěvní řád NP Podyjí Vyhláška č. 22/1995 Sb., Návštěvní řád NP Podyjí Vyhláška č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (Příloha: Charakteristiky účelu užívání jednotlivých druhů pozemků (kultur) zemědělské a nezemědělské půdy) Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) Vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Vyhláška č. 432/2005 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením zemědělského hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku Vyhláška č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav
104
Vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích Zákon č 289/1995 Sb. o lesích Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky
Internet
Internet 1: http://www.nppodyji.cz/uploads/soubory/Mapy/cyklmapa_web.jpg, citováno 26.11. 2008 Internet
2:
http://www.np-thayatal.at/de/pages/der-nationalpark-34.aspx,
citováno
26.11.2008 Internet
3:
http://home.zf.jcu.cz/public/departments/kpu/projects/bpej_3/bpej_3.htm,
citováno 25.3.2009 Internet 4: http://geoportal.cenia.cz/, citováno 29.4.2009 Internet 5: http://www.dotace.nature.cz/, citováno 25.4.2009 Internet 6: http://botany.cz/cs/calamagrostis-epigejos/, citováno 27.4.2009
Mapové podklady Papírové mapové podklady: Vojenský zeměpisný ústav v Praze (1933): Mapa z III. vojenského mapování (reambulovaná), 1:25 000 Generální štáb Československé lidové armády (1954 – 1956): Vojenská mapa, 1:25 000,
105
Digitální mapové podklady: Mapa stabilního katastru, ČÚZK [ČÚZK] Český ústav zeměměřický a katastrální (1990): ZABAGED 2, 1:10 000
Letecké snímky: Černobílé letecké snímky z roku 1936, ČÚZK Černobílé letecké snímky z roku 1953, ČÚZK Barevné multispektrální letecké snímky z roku 1999, 2003 a 2008, ČÚZK
Přílohy
110
