Restaurování a konzervace muzejních sbírek foto, daguerrotypie

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“

Restaurování a konzervace

muzejních sbírek – foto, daguerrotypie

Petra Vávrová

metodika přednášky


Restaurování a konzervace muzejních sbírek – foto, daguerrotypie

2


Identifikace historických fotografických technik, základy péče a konzervace historických fotografických materiálů - jak pečovat a starat se o fotografie? Anotace Fotografický materiál je velmi početná skupina různorodých předmětů, např. fotografie – pozitiv nebo negativ na různých materiálech, různé druhy filmů, diapozitivy, stereopozitivy aj. Svým složením jsou tyto materiály složité systémy skládající se z různých materiálů, a proto jejich chemické složení závisí na použité fotografické technice (daguerreotypie, ambrotypie, slaný papír, albuminová fotografie, želatinové DOP a POP fotografie a další). Všechny tyto materiály, byť v různé míře, degradují a ztrácejí svou informační ale i historickou hodnotu. V současné době se fotografický materiál stává historicky cenným zdrojem informací a snad brzy některé fotografie budou patřit i mezi cenné památky. Začínají se uspořádávat sbírky fotografií, budují se klimatizované speciální depozitáře pro fotografický materiál, ale také dochází k zjištění, že řada fotografií, negativů, filmů již ztrácí informace, jsou poškozeny nebo úplně zničeny. Proto je třeba přistupovat k tomuto jistě zajímavému materiálu jiným způsobem, pokusit se o vhodné dlouhodobé uložení při optimálních podmínkách, popř. konzervovat nebo restaurovat a velmi dobře pečovat o fotografické materiály. Přednášky budou zaměřeny na identifikaci základních fotografických technik, na základy péče o fotografický materiál, jak o něho pečovat a jak se pokusit prodloužit životnost toho velmi citlivého a různorodého materiálu.

Úvod Fotografie – pozitivy nebo negativy na různých materiálech, různé druhy filmů, diapozitivy, stereopozitivy aj. tvoří širokou skupinu fotografického materiálu, které jsou složité systémy skládající se z různých materiálů, a proto jejich chemické složení závisí na použité fotografické technice. Všechny tyto materiály, byť v různé míře, degradují a ztrácejí svou informační ale i historickou hodnotu. V současné době se fotografický materiál stává historicky cenným zdrojem informací a snad brzy některé fotografie budou patřit i mezi cenné památky. Kurátoři začínají uspořádávat sbírky fotografií, budují klimatizované speciální depozitáře pro fotografický materiál, ale také dochází k zjištění, že řada fotografií, negativů, filmů již ztrácí informace, jsou poškozeny nebo úplně zničeny. Proto je třeba přistupovat k tomuto jistě zajímavému materiálu jiným způsobem, pokusit se o vhodné dlouhodobé uložení při optimálních podmínkách v rámci tzv. preventivní konzervace, popř. konzervovat nebo restaurovat a velmi dobře pečovat o fotografické materiály. Tento příspěvek bude zaměřen pouze na základy péče o fotografický materiál, jak o něho pečovat a jak se pokusit prodloužit životnost toho velmi citlivého a různorodého materiálu.

Složení fotografického materiálu Při práci s fotografickým materiálem je nutné si uvědomit, z kolika a jakých vrstev se fotografický materiál skládá. Podle toho lze pak odhadovat jeho chování i přístup k tomuto materiálu, protože každý materiál reaguje jinak na změny klimatických parametrů a má také jiný mechanizmus degradačních reakcí. Jednotlivé části fotografického média jsou zobrazeny na obrázku č. 1.


3


Obrázek č. 1: Zjednodušené schéma složení fotografického média.

Jednovrstvý materiál

Dvouvrstvý materiál

• bez pojiva • vrstva pojiva • bez barytové vrstvy • bez barytové vrstvy • patrná vlákna papíru matný povrch • vlákna patrná přes pojivo • mírně lesklý povrch (v závislosti na dalších modifikacích)

Třívrstvý materiál

• vrstva pojiva • barytová vrstva • vlákna patrná přes vrstvy pojiva a barytovou vrstvu (obtížněji) • mírně lesklý povrch (v závislosti na dalších modifikacích)

Obrázek č. 2: Rozdělení fotografických materiálů podle počtu vrstev a charakteristické znaky vhodné pro identifikaci počtu vrstev.


4


Emulzní vrstva je tvořena emulzním nosičem a v něm je rozptýlena světlocitlivá látka. Je to vrstva, kde se tvoří obraz. Emulzní nosič zajišťuje kohezi zrn světlocitlivé látky, která je v něm rozptýlena. Může být tvořen těmito látkami: kolódium (roztok dinitrátu celulózy ve směsi alkohol-éter), albuminová (vaječná bílkovina), arabská guma (polysacharid), želatina (bílkovina). Světlocitlivá látka je potom rozptýlena v emulzním nosiči a je původcem vzniku vlastního fotografického obrazu. Může se jednat o asfalt, dichromau draselný K2Cr2O7 halogenidy stříbra (AgCl, AgBr, AgI), hexakyanoželezitan draselný K3[Fe(CN)6], diazoniové soli (např. benzendiazonium chlorid), ZnO atd. Podložka je nosičem citlivé vrstvy nebo záznamu obrazu. Může být na bázi anorganických materiálů tzv. nepružná podložka - kov (měď, cín), sklo, porcelán, kámen, slonovina nebo na bázi organických materiálů - celuloid (dinitrát celulózy plastifikovaný kafrem), acetylcelulózy, polyestery (např. polyetylentereftalát), polyvinilacetát, polyvinylkarbazol, akryláty a methakryláty a jejich kopolymery, polyvinylbutyral, terylen (na bázi kyseliny tereftalové), ale i přírodní materiály jako např. papír, useň, textil atd. Substrátová vrstva váže citlivou vrstvu k podložce. Může to být např. baryt (síran barnatý) nebo polyethylen pigmentovaný oxidem titaničitým (tzv. RC – resin chat papíry).

Degradační faktory fotografického materiálu K degradaci fotografického materiálu může docházet ve všech vrstvách a může být vyvolána chemickými, mechanickými (fyzikálními) a biologickými vlivy, vnitřními i vnějšími. Vnitřní degradační faktory, které si materiál nese ze samotné výroby, nemůžeme dnes ovlivnit – např.

druh podložky, emulze, barevných složek, kvalita použitých surovin, chemické složení, použitá aditiva, nečistoty vnesené do materiálu z procesu výroby. Vnější degradační faktory můžeme ovlivnit a ovlivňujeme je, je to tzv. preventivní konzervace. Cílem je udržovat parametry prostředí v určitém rozmezí a hlavně na konstantní hladině - nesmí kolísat! Patří sem teplota, relativní vlhkost vzduchu, čistota ovzduší (účinek oxidů síry a dusíku, ozónu), světelná energie, biologičtí škůdci (plísně, bakterie, hmyz, …) a činnost člověka.

Podmínky uložení fotografického materiálu Podmínkou dlouhodobé stability fotografických materiálů je zajištění vhodných klimatických podmínek v depozitářích, resp. výstavních prostorech. Konkrétně se jedná o teplotu, relativní vlhkost vzduchu a čistotu prostředí. Vhodné klimatické parametry pro uložení fotografických materiálů stanovují normy ČSN/ISO 6051 a ČSN/ ISO 5466.

Systémy ukládání a materiály vhodné pro uložení Součástí účinné preventivní konzervace fotografických materiálů je mimo jiné používání vhodných úložných prostorů, skříní, regálů, zásuvkových systémů, archivačních pouzder, krabic a vnitřních papírových či polymerních obalů a obálek. Materiály vhodné k uložené nebo vystavování fotografického materiálu by měly splňovat několik parametrů. Např. bylo prokázáno, že uhličitan vápenatý


5


(plnivo papírů a lepenek pro uložení papíru) urychluje degradaci albuminových a želatinových vrstev fotografií a filmů. Papírová ochranná pouzdra určená k uložení fotografických dokumentů mají odlišné vlastnosti - kromě shodného vlákninového složení (nejlépe bavlna, měl by obsahovat až 87 % α-celulózy) a neutrálního klížení (alkylketendimery) bez optických zjasňovačů by měly splňovat následující podmínky: mají mít hodnotu pH asi 6, max. 7, nesmí být použito žádných alkalických pufrů (bez alkalické rezervy), splnění testu fotografické aktivity dle ISO 18916, obsah redukující síry musí být menší než 2.10-4, má být splněn negativní chloridový test (nepřítomnost chloridových aniontů), ANSI test fotografické aktivity, splnění Gurleyova testu porosity, test ztráty lesku stříbra, povrch papíru má být dostatečně bílý a hlazený a bez optických zjasňovačů, a dále např. obsah popele při plošné hmotnosti 40 g.m-2 0,025 % a při plošné hmotnosti 120 g.m2 0,019 %, dostupné alespoň ve 3 plošných hmotnostech. Příkladem vhodných materiálů jsou např. Atlantis Silversafe Photostore Programme (z katalogu Britské firmy ATLANTIS) nebo v české republice FOTOARCHIV firmy EMBA Paseky – vyvinuto ve spolupráci s Národním archivem v Praze. Při přípravě ochranných pouzder má být co nejméně používáno lepidlo, proto jsou doporučována pouzdra vysekávaná s předtlačenými ohyby. Je-li garantována stabilní relativní vlhkost, teplota a čistota vzduchu, mohou být použity tzv. otevřené ukládací prostředky, které zabraňují pouze přímému mechanickému poškození a znečištění. Pokud nelze zajistit stabilní klimatické podmínky, je doporučeno fotografická média ukládat do ochranných ukládacích prostředků.

Výhody a nevýhody papírových obalů • Papír je neprůhledný, ochraňuje před působením světla, nevidíme obsah obálky, krabice. Musíme objekt vytáhnout k prohlédnutí. • Otevírání je většinou jednoduché, nehrozí nebezpečí poškození při vyndávání materiálu z obálky, krabice. • Papír je porézní materiál a umožňuje tak výměnu vlhkosti ale i uvolněných plynných látek s okolím, nehrozí kondenzace vodní páry na povrchu materiálu. Ale naopak papírové obaly nechrání fotografický materiál před působením vlivů z vnějšího okolí. • Většinou jsou papírové obaly levnější než materiály z plastů. • Papírový obal lze snadno popisovat.

Výhody a nevýhody obalů z plastů • Obaly z plastů jsou průhledné, neochraňují před působením světla, vidíme obsah obálky, krabice. Nemusíme objekt vytáhnout k prohlédnutí, proto je menší pravděpodobnost výskytu mechanické poškození, „fingerprints“ aj. • Otevírání je většinou jednoduché, ale při vyndávání z obalu z plastu hrozí díky vyšší tvrdosti nebezpečí mechanického poškození. • Plastové obaly nejsou tolik porézní materiály a neumožňují tak výměnu vlhkosti ale i uvolněných plynných látek s okolím, hrozí kondenzace vodní páry na povrchu materiálu. Ale naopak plastové obaly chrání fotografický materiál před působením vlivů z vnějšího okolí.


6


• Většinou jsou plastové obaly dražší než materiály z papíru. • Plastové obaly nelze snadno popisovat tužkou. • Většinou jsou plastové obaly hodně tenké (především obálky) a snadno dochází k jejich mechanickému poškození a pak ztrácí svou ochrannou funkci pro fotografický materiál. • Nevýhodou plastových obalů (především vyrobených z polyetylenu) je jejich nízká teplota tání a např. při požáru tavenina plastu přilne k fotografickému materiálu a plast po ochlazení je pak obtížně odstranitelný z materiálu. • U plastových obalů je ještě nutné hlídat obsah aditiv a změkčovadel, tyto látky by mohly vyvolat změny vlastností nebo degradační reakce fotografického materiálu.

Při manipulaci, prohlížení, vystavování a studiu fotografického materiálu by měly být dodržovány následující pravidla. Jednoduchými kroky, které může majitel, archivář, muzejník udělat, aby zpomalil, popř. zabránil poškození a degradaci:

• Vždy pracovat v bavlněných nebo gumových (lékařských) rukavicích. • Pracovat v místnosti, kde není jídlo, pití, kde se nekouří a není otevřený oheň, kde jsou monitorovány klimatické parametry (především teplota, RV vzduchu, světlo aj.). • Pracovat na čisté podložce a uvědomit si, zda nemůže dojít k biologickému poškození (např. možnost kontaminace materiálu z kontaminovaného ovzduší místnosti). • Popsat poškození – mechanické (praskliny, rýhy, úlomky, apod.) a chemické (skvrny, stříbrné zrcátko, „fingerprints“). Především si všímat poškození a začít něco konat!

• V případě zjištění vyššího, resp. pokročilejšího stupně poškození (např. „octový syndrom“, odchlipující se emulze apod.) kontaktovat konzervátora nebo technologa, který může řešit složitější zásahy. • Zjistit, jak je sbírka uložena, v případě zjištění nevyhovujícího stavu se pokusit o nápravu – preventivní konzervace. Tento přístup k fotografickému materiálu se nyní prosazuje ve světě a jde o snahu zpomalit nebo ideálně zastavit degradační reakce a prodloužit tak životnost fotografického materiálu. Na základě průzkumu stavu sbírky a podmínek a materiálů, ve kterých jsou fotografické materiály uloženy, lze rozhodnout o další péči a přístupu ke sbírce. • Jednoduché kroky – např. ofuk (balónek, stlačený vzduch ve spreji), odstranění hrubých nečistot např. z neobrazové strany, lze provést okamžitě, ale složitější kroky by měly být svěřeny konzervátorovi. • Nepoužívejte k lepení fotografií různé izolepy a lepidla neznámého složení. Pokuste se fotografický materiál uchytit nebo upevnit a uložit do materiálů vhodných pro fotografický materiál a hlavně bez použití lepidel. (viz. Prostředky adjustace) • Jestliže je nutné psát na fotografický materiál, pak k popisu používejte pouze tužku (nejlépe číslo 2A), psát na neobrazovou stranu a netlačit. • Vytvářet kopie, digitalizovat fotografický materiál a půjčovat pouze tyto kopie a originály nechat uložené v depozitářích a ve stabilních klimatických podmínkách. • Nepokoušejte se rovnat srolované fotografie, kontaktujte konzervátora nebo restaurátora. • V případě fotoalb se pokuste album vhodně uložit, zabránit dalšímu poškození, ale neoddělovat a nevyndávat fotografie z fotoalba, fotoalbum by mělo zůstat zachováno jako celek. Kontaktujte konzervátora, aby zajistil zastavení další degradace např. v důsledku kyselého materiálu fotoalba.


7


Zásady při vystavování fotografických materiálů • Doporučuje se vystavovat kopie fotografií, v případě, že se vystavuje originál dodržovat klimatické parametry pro daný typ materiálu. • Fotografický materiál by neměl být vystaven přímému slunečnímu světlu a vlastnosti použitých světlených zdrojů by měly být známy, proměřeny a sledovány. Pro vzácné a nejstarší fotografie by mělo být zvoleno vystavení co nejmenšímu množství světelné energie. • Fotografický materiál by neměl být vystaven v prostorech, kde hrozí nebezpečí vzniku požáru, nesmí se zde kouřit. • Fotografie by neměly být upevňovány kovovými sponkami, lepeny samolepícími páskami, izolepami apod. Obrazová strana by neměla přijít do kontaktu s těmito materiály. • Při rámování a paspartování fotografií byste se měli ptát na tzv ‘conservation standards’, toto je sice dražší, ale vhodnější pro fotografický materiál. Ale u nás tento standard ještě není zaveden v běžných rámařstvích.

Prostředky adjustace – růžky pro paspartování


8


Použitá literatura James M. Reilly, Douglas G. Severson and Constance McCabe: Image Deterioration in Albumen Photographic Prints. Science & Technology in the Service of Conservation. IIC Congress, Washington DC., September 1982. p. 61-64. Paul Messier: Protein Chemistry of Albumen Photographs. Topics in Photographic Preservation. Vol. 4, 1991. pp. 124-135. Ďurovič M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Paseka 2002. Klaus B. Hendriks: Fundamentals of Photograph Conservation: A Study Guide. Minister of Supply and Services Canada 1991.

Mike Ware: Mechanisms of image deterioration in early photographs. Science Museum and National Museum of Photography, Film & Television 1994. Jiří Zikmund: Přehled základních zásad pro uložení fotografických sbírek. Ochrana fotografických sbírek. České foto. Praha 1998. pp. 9-13. Prof. D. Štulík: Přednáška. Moravská galerie v Brně. 2006. Zpravodaj STOP – Ochrana archivních fondů. Svazek 2, č. 4. STOP 2000. Kolektiv autorů: Preventivní ochrana sbírkových předmětů. Národní muzeum 2001. Krejčí, A.: Technika ošetřování archivních fotografických záznamů. In: X. Seminář restaurátorů a historiků. Litomyšl 1997, s. 75-86. Kolektiv autorů: Depozitáře – obecné zásady. Sborník STOP – 13.4.2006, str. 32-40. Kolektiv autorů: Vliv světla a UV záření na archivní dokumenty. Závěrečná zpráva grantového úkolu SÚA. Praha. 2001. Tram Vo: praktické ukázky na Letní škole „Fundamentals of the Conservation of Photographs“ v Bratislavě. Léto 2008. Kolektiv autorů: Making Mounting Corners for Photographs and paper Objects. Conserve O Gram, No. 14/1, July 1993.

Poděkování Tato práce vznikla na základě spolupráce s kolegy z Getty Conservation Institutu a v rámci Letních škol „Fundamentals of the Conservation of Photographs“ v Bratislavě. 2007-2010.


9

Restaurování a konzervace muzejních sbírek – foto, daguerrotypie metodika přednášky Ing. Petra Vávrová PhD. ředitelka Odboru ochrany knihovních fondů Centrální depozitář Národní knihovny ČR Odbor ochrany knihovních fondů Sodomkova 2, 102 00 PRAHA 15 tel.: +420 281 013 102 e-mail: [email protected] http://www.nkp.cz

Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz

Restaurování a konzervace muzejních sbírek foto, daguerrotypie

Recommend Documents