Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování

Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování

Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování Cíle předmětu (anotace): Základní přehled vývoje konzervace a restaurování muzejních sbírek do současnosti teoretická východiska zásahu, významné osobnosti, odborné organizace, metody komunikace, vývoj vzdělávání. Požadavky na studenta Úspěšné absolvování závěrečného testu a vypracování seminární práce. Obsah Přehled probírané látky: 1. Periodizace a přehled názorů na vývoj oboru. Východiska konzervace a restaurování památek v křesťanském kulturním okruhu. 2. Hledání univerzálního přístupu ke konzervaci a restaurování památek. Autenticita, originál, hodnota. 3. Ranný koncept moderní konzervace a restaurování muzejních sbírek - F. W. Rathgen. 4. Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v zahraničí a Čechách. 5. Odborné organizace a vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování. Vzestup významu preventivní konzervace. 6. Změny v metodice ochrany materiálů sbírkových předmětů - anorganické i organické materiály.

Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě


Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v zahraničí

Friedrich Rathgen (1862-1942), se narodil v Eckernförde v Německu, 2. června 1862. Vzdělání začal na univerzitě v Göttingenu v roce 1881, kde studoval přírodní vědy. Po krátkém období studia v Berlíně dokončil vzdělání na univerzitě v Marburgu, kde v roce 1886 získal doktorát v oboru organické chemie. Následující rok pracoval jako výzkumný asistent německého chemika H.H. Landholta, v Berlíně. V roce 1888 byl jmenován prvním ředitelem nově vytvořené chemické laboratoře Královském muzeu v Berlíně, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v 1927. RARHGEN, Friedrich: Die Konservierung von Alterthumsfunden. Berlin, 1898, 147 s. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě



Gustav A. Rosenberg (1872-1940) Antiquités en fer et en bronze leur transformation dans la terre contenant de ľ acide carbonique et des chlorures et leur conservation. (1917) Konzervátor Gustav Rosenberg byl v letech 1895 až 1940 zaměstnán v Národní muzeu Dánska. Byl autorem a vůdčí osobností několika zásadních projektů. V roce 1917 publikoval svou práci zaměřenou na metodu pro ochranu železa a bronzu. Zabýval se galvanickými a elektrolytickými metodami pro ochranu kovů. Další jeho oblastí byl vývoj a zdokonalení metod konzervace textilií.




Harold J. Plenderleith (1898-1997), The Conservation of Antiquities and Work of Art. (1956)

Harold Plenderleith se narodil ve Skotsku dne 19.září 1898. Vystudoval chemii na University College Dundee. V roce 1924 začal pracovat v Britském muzeu s Dr. Alexanderem Scottem v nově vytvořené oddělení pro vědecký a průmyslový výzkum. Tento útvar byl vytvořen v muzeu na řešení objektů ve sbírce, která se začala rychle zhoršovat. Plenderleith odešel z Britského muzea v roce 1959 se stal prvním ředitelem Mezinárodního centra pro studium zachování a obnovy kulturních statků ( ICCROM ). Byl ředitelem ICCROM až do roku 1971.




Albert Voss, (1837 – 1906) Merkbuch, Altertümer auszugraben und auszubewahren. (1888) Studoval v letech 1856-1859, na univerzitě ve Würzburgu a na FriedrichWilhelms-Universität Berlině, získal doktorát z medicíny v roce 1860. V roce 1868 napsal první studii o pravěku a zajímal se o archeologické výkopy v Pomořansku. Jako lékař se zúčastnil německo-pruské války 1870-1871. Po návratu z války se věnoval výhradně pravěku. Roku 1874 Voss nastoupil jako řadový zaměstnanec do muzea, nejprve jako dělník ve sbírce severské starožitností. V roce 1886 se stal ředitelem oddělení pro prehistorické starožitnosti v Královském muzeu etnologie. Byl spoluzakladatelem a tajemníemk berlínské společnosti pro antropologii, etnologii a pravěku, od roku 1880 člen Leopoldina, od 1884 čestný člen společnosti Dolní Lužice pro antropologii a archeologii a od roku 1887 člen antropologická společnost Vídně. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě



Max von Pettenkofer (3. prosince 1818 - 10. února 1901) Formuloval jednoduchou otázku: Co jsou to olejové barvy ?

Pettenkoferova regenerační metoda určená pro restaurování olejomaleb na plátně zveřejněná v mnichovském Süddeutsche Zeitung je také příkladem negativního dopadu nadšení pro nové metody. Aplikování této metody při restaurování obrazů se ve druhé polovině 19. století značně rozšířilo. Charakteristickým jevem při tom bylo, že tyto nové metody byly v poloze vědecké teorie i při laboratorních zkouškách většinou úspěšné a nadějné. Druhotné negativní účinky se většinou projevovaly až při použití v praxi a s odstupem času.. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě


Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v Čechách

V Čechách byli nejznámějšími restaurátory té doby malíři: Ambrož, Václav Bernard (1725 - 1806) Jan Kastner (1726 - 29. srpna 1792). Na restaurování se specializovali také malíři Antonín Josef Riedl, Leopold Seidl František Weis.



Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v Čechách Ambrož, Václav Bernard, 1725-1806 Malířské vzdělání si doplnil u S. Noseckého. Znalec umění. Restaurátor obrazů. Dvorní malíř císařovny Marie Terezie. Poslední představený staroměstského cechu malířů před jeho zrušením Josefem II. Nejvýznamnější člen pražské malířské rodiny Ambrosi. Působil jako umělecký poradce ve službách Nosticů, pro něž pracoval v Nostickém paláci, na zámku v Měšicích a v Piccolominiho paláci na Novém Městě pražském. - Autor miniatur, závěsných obrazů, oltářních kompozic a fresek, nástěnných maleb na fasádách domů ve stylu benátských a augsburských malířů. TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl I. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 17.




PhDr. Lubor Niederle – (1865-1944), Novotný, J. Návod ku sbírání a zachraňování předhistorických památek. (1894)

PhDr. Lubor Niederle byl představitelem takzvané universitní školy, která na přelomu století soupeřila s takzvanou muzejní školou, jejímž největším představitelem byl J.L. Píč. Díky Niederlovi byl založen Státní archeologický ústav, dnešní ARÚ AV ČR. Niederle byl i jeho prvním ředitelem.




Kliment Čermák (1852-1917),

Návod ke konzervování starožitností. (VČSMA, 1895), Strážce starožitností, povídky a poučení lidu o starožitnostech. (1895) - zakladatel „Včely Čáslavské“ - zakladatel časopisu Věstník československých spolků muzejních a archeologických 1895 - Velmi výrazný vliv na vývoj muzeologie a muzejnictví, kde se jako první v českých zemích zabýval také teoretickou a metodologickou stránkou muzejní činnosti. - 1. pokus o shrnutí poznatků konzervace materiálů - 1895 navrhl, aby v Praze vznikl ústav, který by se profesionálně zabýval konzervací Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě



Gustav E. Pazaurek, (1865 v Praze - 1935 v Altmannshofen ) Kranke Gläser. (1903) Pazaurek studoval dějiny umění na německé univerzitě v Praze. V roce 1906 odešel do Stuttgartu jako ředitel zemského Trade Museum.




Albín Stocký (1876-1934)

Konservace musejních předmětů. (1913; Musejní obzor, 1926) Studoval na pražské technice chemii, vzdělání si doplňoval o poznatky z historických věd díky svému zájmu o archeologii, od roku 1913 nastoupil jako správce prehistorické sbírky v Museu král. Českého, 1920 získal doktorát z filosofie a záhy i docenturu. Od 1927 vedoucí katedry prehistorické archeologie a etnologie na UK - lze jej považovat za zakladatele moderní muzejní konzervace u nás; vybudoval pracoviště v muzeu, pořádal kurzy, přednášel.



Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v Čechách FRANTIŠEK PETR (1884 -1964) Petr zásadním způsobem vystupoval ve prospěch reformy výuky restaurátorů, pro něž jako místo vzdělávání viděl státní restaurátorské ateliéry, a nikoliv akademii. Svou metodu obhajoval v polemice s B.Slánským, která byla vedena na stránkách časopisu Zprávy památkové péče v letech 1945 - 1956




Bohuslav Slánský (1900 - 1980) Bohuslav Slánský byl český malíř a restaurátor. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. V roce 1934 Bohuslav Slánský nastoupil na místo restaurátora do tehdejší Státní sbírky starého umění. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí. Slánského odborné dílo-knihy „Technika malby“, které objasňují jak teoretické, tak praktické přístupy k restaurování. Vyšly v letech sporů s Františkem Petrem



František Petr (1884-1964) versus Bohuslav Slánský (1900-1980) Spor o podstatu restaurování výtvarných děl 1954-1956 eliminace podílu kreativní složky v práci restaurátora (konzervátora-restaurátora) x restaurátor - aktivní výtvarník se svým nadáním a citem, se zkušenostmi z tvořivé práce malířské hledání míry doplňků, aby dílo mohlo být nadále prezentováno jako umělecký celek Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě


• doc. František Petr (1884 Třešť - 1964 Praha) • akademie Krakov (od 1902), Praha • stáže Mnichov, Řím, Vídeň; cesty po Itálii, Řecku, Malé Asii, Balkáně i Rusku • restauroval cca od 1908 (bři. Ricardiové, dvor. rest. H. Rietschel, prof. Viertelberger) • 1931-1940 doc. na FA ČVUT • Zlín 1939-47 • Opava SZM 1947-1952 • od 1952 ředitel SPÚ v Praze, později přednosta rest. odd.

• prof. Bohuslav Slánský (1900 Praha - 1980 Č. Kamenice) • akademie Praha (1918-1924), Mnichov(prof. M. Doerner 1929), Vídeň (1930), Drážďany, Haarlem (Muzeum Franse Halse) • 1930 první významnější rest. akce - Madona s děckem (z Veveří) • 1934 přijat na místo restaurátora do Státní sbírky starého umění (V. Kramář), resp. NG • 1947-1970 prof. rest. na AVU



Výběr z bibliografie • František Petr

• Bohuslav Slánský

• Životopisy umělců (192728). • Umělecké dřevořezby a jejich restaurování, Praha 1953. • O starých malbách a jejich restaurování, Praha 1954. • Nástenné maľby, Bratislava 1954.

• Technika malby I. díl – Malířský a konservační materiál, Praha 1953. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956.



výběr z restaurátorských prací • František Petr,

• Bohuslav Slánský

• • • •

•

•

Epytaf F. Gryspeka, Kralovice kroměřížská obrazárna SZM Opava obraz Nejsvětější trojice z chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě Tulkovy lunety na ND

díla českého gotického malířství deskové i nástěnné malby a polychromované plastiky (soubor prací M. Theodorika, nástěnné malby na Karlštějně, Votivní obraz arcb. J. O. z Vlašimě, )











před zásahem



před zásahem

částečné sejmutí (norm.)


částečné sejmutí (UV)

po zásahu


po zásahu



po zásahu



B. Slánský při práci



Spor o podstatu restaurování výtvarných děl 1954-1956 • Petr, F.: O výchově konservátorských a restaurátorských kádrů. ZPP XIV/1954, s. 235-9. • Slánský, B.: K článku „ O výchově restaurátorských kádrů“. ZPP XV/1955, s. 154-7. • Petr, F.: Sporné otázky restaurace nástěnných maleb. ZPP XV/1955, s. 185-6. • Slánský, B.: K článku Františka Petra „Sporné otzky restaurace nástěnných maleb“. ZPP XVI/1956, s. 94 – 6.



Doporučená literatura RARHGEN, Friedrich: Die Konservierung von Alterthumsfunden. Berlin, 1898, 147 s. PLENDERLEIT, H. J.: A History of Conservation. Studies in Conservation 43 (1998), s. 129 ad. GILBERG, Mark: Friedrich Rathgen: The Father of Modern Archaeological Conservation. Journal of the American Institute for Conservation, Vol. 26, No. 2 (Autumn, 1987), pp. 105-120. KOPECKÁ, Ivana a NEJEDLÝ, Vratislav. Průzkum historických materiálů: analytické metody pro restaurování a památkovou péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 101 s. NOVOTNÁ, Miroslava, Jiří KARHAN a Dorothea PECHOVÁ. Metody instrumentální analýzy při průzkumu památek. Vyd. 1. Praha: STOP, 2001, 107 s. TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl I. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 17. Petr, F.: O výchově konservátorských a restaurátorských kádrů. ZPP XIV/1954, s. 235-9. Slánský, B.: K článku „ O výchově restaurátorských kádrů“. ZPP XV/1955, s. 154-7. Petr, F.: Sporné otázky restaurace nástěnných maleb. ZPP XV/1955, s. 185-6. Slánský, B.: K článku Františka Petra „Sporné otzky restaurace nástěnných maleb“. ZPP XVI/1956, ŠOPÁK, Pavel : František Petr ve Slezském zemském muzeu v Opavě. VL Biografický slovník Slezska a severní Moravy 9, heslo F. Petr, Ostrava 1997. DVOŘÁK, Karel : K sedmdesátinám docenta Františka Petra. In: Zprávy památkové péče 14, 1954. HLOBIL, Ivo : K výtvarnému aspektu československé restaurátorské školy. In: Zborník OSPS OP Rožňava 2, Rožňava 1982, s. 119 - 131. Masarykův slovník naučný 5, Praha 1931, s. 659. PETR, František : K otázce průzkumu uměleckých děl výtvarných. In: Časopis Slezského muzea, série B, 1, 1951, s. 21 - 25.


Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování

Recommend Documents