Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy Osnova: Ochrana přírody a krajiny v České republice Základní údaje o CHKO Geografie území Rostlinstvo, živočichové, společenstva Historie území ve vztahu k přírodním složkám Vliv osídlení na prostředí Ochrana přírody a krajiny v České republice - historie, zákonná ustanovení a jejich části, vývoj po 1989, prezentace - mapa, tabulka Natura 2000 První právní akty ochrany přírody vznikaly již ve 12. – 14. století a se týkaly především majetku, který tehdy tvořily také přírodní zdroje, včetně zvěře. Cílem proto byla právní ochrana proti pytláctví apod. a většinou se jednalo o nařízení k ochraně lesů a lesních a vodních živočichů, lovených jako zvěř a ryby. 1189 Statuta Konrádova českého knížete Konráda Oty 1360 Kniha Rožmberská Obě zmiňují ochranu lesů, i když v podobě opatření proti krádeži dřeva. Prvky připomínající ochranu přírody obsahoval návrh Maiestas Carolina císaře Karla IV., propracovaný systém feudální správy lesů a stanovil přísné tresty při jeho porušení, pro odpor šlechty však návrh nenabyl platnosti. Na začátku 19. století, v období nastupujícího romantismu, se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území. Jednotlivé osoby zřizují první chráněná území, většinou šlo o aktivity osvícených šlechticů. První chráněné území na české území – Žofínský prales – zřídil dne 28. srpna 1838 na panství Nové Hrady Jiří Augustin Langueval-Buquoy. Ve stejném roce zřídil další chráněné území Hojná voda. Obě tato chráněná území existují dodnes, Žofínský prales jako národní přírodní rezervace a Hojná voda jako národní přírodní památka. 1858 pak kníže Jan Schwanzerberg založil rezervaci Boubínský prales, dnešní národní přírodní rezervaci. První odrazy ochranářských snah se začínají objevovat i ve správních aktech státních úřadů – tzv. Prügelpatent z roku 1854, který byl léta užíván pro ochranu přírodních památek. Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR se vznikem samostatné Československé republiky. 1933 bylo vyhlášeno na 30 chráněných území (silvestrovské výnosy) a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací. 1956 první chráněná krajinná oblast Český ráj 1963 první národní park na území České republiky – Krkonošský národní park. 1956 první zákon o státní ochraně přírody na území dnešní ČR. Předmětem ochrany byla chráněná území, chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky a dále chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin. Tento tzv. konzervační přístup k ochraně přírody, panující na území ČR od 19. století, nebyl schopen zabránit rozsáhlé degradaci přírody a krajiny. Nepočítal rovněž s dynamickým vývojem přírodních stanovišť a ekosystémů. Neutěšený stav přírody i ve zvláště chráněných územích dokazoval, že nestačí chránit přírodu jen na vybraných územích. Jednou z příčin špatného stavu přírody a krajiny byla i skutečnost, že socialistický stát dával často přednost hospodářským zájmům. 1992 zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vychází ze zásad prevence, předběžné opatrnosti, udržitelného využívání přírodních zdrojů, integrované ochrany a doplňuje stávající konzervační přístup k ochraně dochovaného přírodního prostředí aktivním přístupem za účasti jak státu tak soukromých osob, často vlastníků pozemků či nevládních ekologických sdružení. K zajištění ochrany a tvorby krajiny byl zařazen do zákona i ÚSES, zajišťující kostru stability krajiny. 2004 byla přijata další úprava reagující na hospodářské, sociální a politické změny při vstupu České
republiky do Evropské unie. Součástí zákona se staly mimo jiné i základní normy ochrany přírody v Evropě a současně také podmínky pro zapojení do soustavy Natura 2000. Cílem soustavy lokalit evropského významu Natura 2000 je zachování i zlepšení nejhodnotnějších lokalit s ohroženými přírodními stanovišti a ohroženými druhy rostlin a živočichů na území Evropské unie, začlenění těchto cenných lokalit do celoevropského přírodního dědictví. Řada ohrožených přírodních stanovišť je přímo závislá na činnosti člověka, ať už se jedná např. o vlhké louky nebo stepní společenstva, která člověk po staletí (kosením, pastvou) udržoval nezalesněná. Vytvořením soustavy Natura 2000 se vytváří předpoklad pro efektivní využití prostředků při péči o jejich vědecky podložený vývoj. V případě ohrožených druhů je cílem soustavy Natura 2000 vytvořit reprezentativní soustavu chráněných území, která by měla zajistit jejich přežití. Stejně tak by měly být vybrané populace sledovány a případně prováděny různé aktivity přispívající k ochraně druhu, například posilování populací, záchranná pěstování, podrobnější výzkumy, zvláštní úpravy biotopů a úpravy specifického způsobu péče na lokalitě a podobně. Na základě směrnice o ptácích a zákona bylo v České republice vyhlášeno zatím 39 ptačích oblastí. Byl přijat Národní seznam, stanovící 879 evropsky významných lokalit. Po přijetí lokalit z Národního seznamu do seznamu evropského, bude ochrana těchto lokalit zajištěna vyhlášením lokalit za zvláště chráněná území, v případě, že dosud ochranu jako zvláště chráněná území nepožívají, nebo mohou být chráněna smluvně, na základě uzavření veřejnoprávní smlouvy s vlastníky dotčených pozemků. Na celé řadě EVL však je již vyhlášena jedna z kategorií zvláště chráněných území, často se jedná o jejich větší či menší rozšíření a jen ojediněle o jejich zcela úplné vyhlášení. V Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy je do tzv. Národního seznamu zařazeno 11 přírodních komplexů. Dářská rašeliniště – nejrozsáhlejší a nejhlubší přechodová rašeliniště na Českomoravské vrchovině s porosty borovice blatky a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Štíří důl-Řeka – rozsáhlý komplex slatinných luk a ostřicových mokřadů nad rybníkem, doprovázený dřevinnými porosty, který vyniká bohatým výskytem řady chráněných a ohrožených druhů organismů (PR Řeka), a údolí zaříznutého potoka lemované fragmenty přírodě blízkých lesních a lučních společenstev (PR Štíří důl). Ransko – lesní komplex bučin, prameništních a potočních jasanových olšin s nejbohatším výskytem bledule jarní na Českomoravské vrchovině. Předmětem ochrany jsou zde přírodní stanoviště. Louky u Černého lesa - údolní niva s meandrujícím tokem s břehovým porostem a dřevinnými nálety v mokřadech a rybníkem. Pod Kamenným vrchem - enkláva zrašeliněných luk s roztroušenými dřevinnými nálety v mokřadní sníženině mezi lesy s rybníkem. Borová u Poličky – Římskokatolický kostel v obci Borová u Poličky v severozápadní části Hornosvratecké vrchoviny. Regionálně významná letní kolonie vrápence malého. Žďár nad Sázavou-garáže - Zámecký areál rodu Kinských, 2,5 km severně od centra města Žďár nad Sázavou. Jediná letní kolonie netopýra brvitého na Českomoravské vrchovině. Vatín - Soustava 8 rybníků v nejjižnějším cípu CHKO Žďárské vrchy, 1 km jižně od Žďáru nad Sázavou. Předmětem ochrany je kuňka ohnivá. Dívka - Rybníky Mikšovec a Dívka severně od obce Hamry nad Sázavou, asi 2 km západně od Žďáru nad Sázavou. Významná lokalita kuňky ohnivé v CHKO Žďárské vrchy. Staviště - Staviště se nachází při jižním okraji CHKO Žďárské vrchy. Jedna ze dvou nejvýznamnějších lokalit výskytu vranky obecné v CHKO Žďárské vrchy. Údolí Chrudimky - Navržená lokalita zahrnuje horní tok řeky Chrudimky nad Hamerskou přehradou (3 km jižně od Hlinska v Čechách) směrem k obci Kameničky. Nejvýznamnější lokalita výskytu mihule potoční v CHKO Žďárské vrchy.
Základní údaje o CHKO - charakteristika území, prezentace - tabulka, mapa Posláním chráněné krajinné oblasti je zachování harmonicky vyvážené kulturní krajiny s významným zastoupením přirozených ekosystémů. V jejím krajinném rázu, formovaném od středověké kolonizace někdejšího pomezního hvozdu, se pod zalesněnými hřbety Žďárských vrchů se střídají louky, pastviny, pole, lesy a rybníky, je protkána nepravidelnou sítí mezí, úvozových cest, lesíků či skupin stromů a keřů. Dodnes si zachovala charakter vyvážené a svým způsobem zachovalé kulturní krajiny s venkovským osídlením s prvky horácké lidové architektury. K zajištění ochrany přírody a krajiny byla ve Žďáře nad Sázavou v roce 1970 zřízena Správa CHKO Žďárské vrchy. V současné době je zachování nejcennějších přírodních společenstev CHKO zajištěno v síti 49 zvláště chráněných území o celkové rozloze 1301 ha. Ta spolu s dalšími plochami zařazenými v I. zóně odstupňované ochrany přírody tvoří kostru územního systému ekologické stability na 3% rozlohy oblasti. Tato území jsou obklopena a propojena II. zónou zvýšeného stupně ochrany přírody, zahrnující přírodně blízké ekosystémy s funkcí biokoridorů územního systému ekologické stability, na ploše 31% rozlohy oblasti. Geografie území - geologický vývoj, vodní síť, morfologie, klima - prezentace Tváře krajiny Žďárské vrchy se nacházejí na styku několika geologických jednotek severovýchodního okraje centrální části Českého masivu. Jihozápad oblasti je budován pararulami s obsahem vložek muskovitických a dvojslídých ortorul s pruhy amfibolitů, řidčeji čočkovitá tělesa krystalických vápenců (v okolí Žďáru nad Sázavou a Studnic), výskyty serpentinitů (Tři Studně a Sklené) a vzácně i kvarcitů a skarnů (Budeč). Centrální a severovýchodní část Žďárských vrchů je budována převážně migmatity a dvojslídými ortorulami, jež se střídají s polohami svorů a svorových rul. Středem krystalinika probíhají pruhy výrazně hrubozrnných, tzv. „okatých“ dvojslídých ortorul, vystupující ve sklaních výchozech např. na Zkamenělém zámku a Štarkově. Úzké pruhy v rulových horninách tvoří amfibolity a skarny, často s ložisky železných rud dobývaných od středověku např. v okolí Kadova, Odrance i jinde. Podél železnohorského zlomu zasahuje až k Velkému Dářku od severozápadu výběžek Dlouhé meze tvořený sedimenty České křídové tabule. Na západním okraji oblasti vznikl v místech křížení zlomů ranský masiv s hlubinnými vyvřelinami. Vzhledem k jeho významnému sulfidickému zrudnění zde byly až do roku 1990 těženy sfaleritchalkopyritové rudy. Přes malou pestrost geologické stavby Žďárských vrchů lze nalézt menší ložiska minerálů. U Žďáru n/S - lokalita Stará vápenice nebo U Vápenice – různě zbarvené typy opálů od mléčně bílé až po žlutohnědé až hnědé, někdy bíle skvrnité. Jsou zřejmě vázány na okolí tělesa krystalického vápence. K nejznámějším výskytům ametystů patří prostor severovýchodně od obce Česká Mez u Žďáru nad Sázavou. Ametysty jsou průhledné, mají fialové jádro. Pstruhovce se dají nalézt na přirozených výchozech v údolí Doubravy. V geologickém vývoji byl ráz oblasti formován ve starším kvartéru mrazovým zvětráváním skalních masivů, při němž byly rozpadlé bloky hornin pomalu unášeny po svazích a hromaděny v podobě hlinitokamenitých sedimentů nebo kamenných moří. V období mladšího kvartéru vznikla rašeliniště (oblast Velkého Dářka, okolí Košinova, Krejcaru, Veselská nížina a.j.). Oblast zaujímá severovýchodní část Českomoravské vrchoviny s centrálním masivem Žďárských vrchů a navazujícími částmi sousedních pahorkatin. Mělká a široká údolí, poměrně mírné táhlé svahy a zaoblené vrcholy odpovídají krajině vrchovinného až pahorkatinného typu. Toto utváření je označováno jako žďárský typ reliéfu. Jsou důsledkem vrásové tektoniky odolnějších rul a migmatitů podmiňující průběh hlavních rozvodních hřbetů mezi široce rozevřenými zahlubujícími se údolími s plochými úvalovitými uzávěry (např. Svratka, Fryšávka, Věcovský potok). Ve Žďárských vrších, převažuje reliéf ploché vrchoviny, vrcholící v centrální časti Devítiskalskou vrchovinou s nejvyšším bodem Devět skal (836,3 m.n.m.). Na hřbetech jsou typickými krajinnými prvky skalní útvary - Devět skal, Čtyři palice, Malinská skála a Dráteničky. Svislé skalní stěny - mrazové sruby o výšce až 35 metrů jsou přemodelované mrazovými procesy v chladných obdobích kvartéru. Od jejich úpatí vybíhají terasy se suťovými
haldami a balvanovými proudy, které se někdy skládají v. Procesy zvětrávání vznikly na temenech skal vzácné skalní mísy, místně nazývané perničky. Jsou vytvořeny např. na Čtyřech palicích, Milovských a Rybenských Perničkách. Na jihozápadě zde tvoří významný krajinný prvek zařezávající se bystřinný tok Sázavy, doprovázený příkrými svahy se skalním útvarem Rozštípené skály. Skalní výchozy s mrazovými sruby, pseudokary a balvanovými proudy se pak v závislosti na geologické skladbě dále nacházejí na Peperku, Světce, Kamenném vrchu a Ranském Babylonu. Geomorfologicky výrazná je zlomovými svahy omezená sníženina Dářské brázdy s rybníky a rašeliništi, na níž navazuje údolí řeky Doubravy. Příznivé hydrologické podmínky dané vyššími úhrny atmosférických srážek byly důvodem pro vyhlášení Žďárských vrchů za chráněnou oblast přirozené akumulace vody (vládním nařízením č. 40/1978). Oblastí prochází hlavní evropská rozvodnice, dělící oblast na severozápadní část (asi 54%), odvodňovanou řekami Chrudimkou, Sázavou a Doubravou do Severního moře a jihovýchodní část (asi 46%), z níž jsou odváděny vody Svratkou a Oslavou do Černého moře. Sázava = je sázavá, tj. přináší nánosy Oslava =kameny vhodné k broušení, prudké vody prohlubující koryto - staročeské "osla" brus, ocílka Názvy řek spíš z míst, kde bylo již osídlení delší dobu, tj. ze středního toku - jak podle obcí, tak podle charakteru toku - Chrudimka, Doubrava, viz výše. Proto také původně spory o pramen Sázavy (Polná, Sázava) Vedle těchto toků zde pramení řada drobnějších potoků, které vytvářejí poměrně hustou říční síť. Její zvláštností jsou četná nevýrazná rozvodí s bifurkacemi vod do obou úmoří. Na vodních tocích oblasti, zejména v povodí Sázavy, Oslavy a Doubravy, byly od středověku budovány četné rybníky. V současné době je funkčních přes 500 rybníků různé velikosti, z nichž největší je Velké Dářko o rozloze 205 ha a celkovém objemu 3,56 mil.m3 vody. Dále zde byly postaveny přehradní nádrže Hamry, Strž, Staviště a Pilská. Klimaticky patří Žďárské vrchy k chladnějším, vlhčím a značně větrným územím. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 6,8°C v nejnižších a 5°C v nejvyšších polohách. Vegetační období trvá cca 200 dnů. Průměrný roční úhrn srážek se obvykle pohybuje v intervalu 650-875 mm, přičemž v polohách nad 800m n. m., dosahuje 1100mm. Ve vyšších polohách stoupá podíl horizontálních srážek a v inverzních situacích v zimním období se tvoří námraza poškozující lesní porosty. Rostlistvo, živočichové, společenstva, prezentace - Krása rostlin, tabulka rostlin Do středověké kolonizace ve 13. století pokrýval území chráněné krajinné oblasti s výjimkou plošně nevýznamných segmentů skal a rašelinišť stinný, v okolí pramenišť a mokřadních sníženin močálový, pralesní hvozd. Fragmenty blízké těmto přirozeným lesním společenstvům se na některých stanovištích zachovaly až do současnosti a jsou předmětem ochrany v síti zvláště chráněných území. Charakteristické, oproti okolním lesům Českomoravské vrchoviny, bylo i značné zastoupení podmáčených smrčin, v jejich dřevinné skladbě dominovaly smrk a jedle s příměsí buku nebo olše lepkavé. V nižších polohách chráněné krajinné oblasti byly značně rozšířeny bikové bučiny, v jejichž dřevinné skladbě dominovaly buk a jedle s příměsí smrku a na živnějších stanovištích i javoru klenu. Jsou zachovány na Žákově hoře, Ransku. Vesměs však byly také přeměněny na převážně smrkové hospodářské porosty. Vzácně se vyskytovaly květnaté jedliny, jejichž prvky se dochovaly na Ransku a Štířím dole. Ojediněle zde rostly suťové a roklinové lesy s javorem klenem, jasanem ztepilým, případně jilmem horským, doprovázené v podrostu měsíčnicí vytrvalou. Jejich ukázka je zachována na Peperku. Ve vyšších zamokřených polohách byla vegetace reprezentována zejména smrkovými olšinami. V dřevinné skladbě převládá olše lepkavá s různou příměsí olše šedé nad smrkem ztepilým a v podrostu s vlhkomilnými mechy jsou vtroušeny některé horské druhy mj. čarovník alpský a
mléčivec alpský. Na bohatších stanovištích se zachovaly prameništní a potoční jasanové olšiny, v jejichž porostní skladbě dominují olše s jasanem ztepilým a v bylinném podrostu je hojná bledule jarní, místy i oměj pestrý aj. Ukázky těchto společenstev jsou chráněny na Ransku. Fragmenty reliktních acidofilních borů se ostrůvkovitě zachovaly na některých rulových skalních útvarech (např. Milovské Perničky) a ojedinělých výchozech hadcových hornin (na Ranském Babyloně, u Skleného a Tří Studní). Borovice lesní i smrk ztepilý bývají na těchto stanovištích zakrnělého vzrůstu a obvykle je zde provází bříza bělokorá a jeřáb ptačí. Společenstva rašeliništních borových smrčin, s borovicí lesní, smrkem ztepilým a břízou pýřitou se zachovala u Velkého Dářka, v Krejcarském lese a u Zalíbeného. V Dářském rašeliništi se zachovala i vrchovištní společenstva, v nichž se v rašelinním blatkovém boru vyskytuje na jediném místě Českomoravské vrchoviny populace borovice blatky. Pro Žďárské vrchy jsou charakteristická především společenstva vlhkých až trvale zamokřených a rašelinných luk. Velmi rozšířená jsou vlhkomilná společenstva, s porosty růžově kvetoucího hadího kořene většího, fialově kvetoucího pcháče různolistého a žlutavobíle kvetoucího tužebníku jilmového, udávajícími barevný ráz podhorských luk v letním období. Kolem rybníků jsou obvykle společenstva v nichž často rostou zábělník bahenní a vachta trojlistá. Méně často jsou zastoupeny rákosiny. V živinami chudých klidných vodách se vzácně vyskytuje bublinatka menší a hvězdoš podzimní. Na rybnících ojediněle rostou leknín bělostný a stulík žlutý, vzácně rdest alpský. Jen zcela ojediněle se v oblasti zachovaly fragmenty společenstev vázaných na vložky vápenatých hornin, kde se nacházejí poslední zbytkové populace hořečků (Studnice u Nového Města, Štíří důl). Z regionálního pohledu zde 42 druhů cévnatých rostlin prokazatelně vyhynulo, 50 druhů lze považovat za nezvěstné a výskyt 20 druhů zůstává nejasný. Kriticky ohroženo je 61 druhů, dalších 23 druhů je vzácných, 67 druhů silně ohrožených, 81 druhů patří mezi ohrožené a 87 druhů je řazeno do skupiny vyžadující další pozornost. Cennými biotopy z hlediska výskytu živočišstva jsou i vlhké rašelinné louky, lada s rozptýlenou dřevinnou vegetací a vřesovištními formacemi, dále pak vodní biotopy s břehovými porosty a na ně navazující mokřady. V těchto zachovalých fragmentech přirozených a přírodě blízkých společenstev žije řada ohrožených druhů živočichů. Velkou vypovídací schopnost o stavu biotopů má zejména výskyt některých skupin bezobratlých, například pavoukovců, brouků, motýlů, mravenců nebo vážek. Donedávna vyhraněná fauna rašelinišť a rašelinných luk (žluťásek borůvkový, modrásek stříbroskvrnný) silně ustoupila v důsledku odvodňování. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma, typicky vyvinuté lipanové pásmo je na řece Svratce pod Jimramovem. Čisté potoky a říčky obývá mihule potoční. Z hlediska myslivosti je vedle běžných druhů zvěře významný výskyt původní populace jelena evropského v chovné jelení oblasti Žďárské vrchy. Historie území ve vztahu k přírodním složkám, prezentace - Lidé a krajina, mapa Libická stezka Prvními návštěvníky byli pravděpodobně dočasní nebo sezonní návštěvníci - lovci, dřevaři, uhlíři, prospektoři, horníci. Poslední dvě činnosti zejména v souvislosti s rozvojem hornictví a zpracování stříbra na Jihlavsku. Libická stezka byla jednou z hlavních středověkých obchodních cest spojujících Čechy a Moravu. Podle některých pramenů souvisí název se jménem Ljubjata, který prý se svojí čeledí stezku v 11. století vysekal. Cesta spojovala Čáslavský a Brněnský župní hrad a vedla z Čáslavi jako odbočka z České stezky a končila někde pod Brnem, kde se spojovala se stezkou Jantarovou. V 13. a 14. století ztrácela na významu a postupně její funkci převzala stezka Haberská, která vedla z Čáslavi na , Havlíčkův Brod, Jihlavu a spojovala se se znojemskou částí Jantarové stezky. Klášter ve Žďáře nebyl prvním řádovým domem, který v oblasti lesů v okolí trhové vsi Žďáru měl působit. Již v roce 1234 se pokusil o založení kláštera „Cella S. Bernardi“ v Nížkově u Žďáru Jan z
Polné, který sem povolal cisterciáky z Oseka. Myšlenka na založení kláštera však zůstala živá. Boček z Obřan oslovil klášter v Pomuku, aby do kraje vyslal své zástupce. V roce 1253 vznikl klášter na ostrožně nad soutokem Sázavy a Stržského potoka pomalu začal vznikat areál kláštera - zemědělství , řemesla. Klášter a Pernštejnové - rozvoj území - Velké Dářko 1453 - vzájemné souvislosti surovinového bohatsví a potřeby energie pro zpracování. Železářství - několik etap středověk až novověk - důsledek - velké odlesnění a následná lesnická péče Sklářství - zpočátku jednotlivivé hutě, později v 19. stol větší rozmach - důsledek polomů a dostatku surovin - Rumpoldtův mlýn = stoupa na křemen. Tyto vlny s přestávkami trvaly až do ploviny 19. stol., zejména v souvislosti se železářstvím. Známky této činnosti lze i vysledovat v některých místních jménech nebo příjmeních - šmídknecht (pecařský tesař), hamerník, šmelcíř, kubšítr, kosař, dýmač, haur (přebíral materiál) Pozdější ovlivňování krajiny již není tak výrazné. Vliv osídlení na prostředí - změny krajiny, antropogenní tvary, změny bioty, prezentace graf lesy, tabulka lesy V v původním hraničním hvozdu převládaly buk lesní (35,6%) a jedle bělokorá (32,4%) ve stinných lesích, v nichž na minerálně bohatších půdách rostl v příměsi javor klen (0,2%) a vtroušen byl jilm horský. Smrk byl značně zastoupen (27,3%) zejména na minerálně chudých a podmáčených stanovištích. Borovice lesní byla rozšířena na rašeliništích a skalnatých výchozech (3,8%), kde ji doprovázely bříza pýřitá a bělokorá (0,2%), jeřáb ptačí a ojediněle i borovice blatka. Na prameništích a potočních nivách byla zastoupena olše lepkavá (0,3%). Žďářením pralesa při kolonizaci území, pastvou dobytka a zejména zvyšující se potřebou dřeva k provozu železářských hamrů a hutí i pozdější sklářskou výrobu se rychle snižovalo zastoupení lesa a měnila se i jeho skladba. Náklady na výrobu dřevěného uhlí tvořily až 75 % výdajů při výrobě železa. Původní převážně jedlobukové porosty byly vytěženy a v holosečném hospodářství zaváděném od konce 18. století byly obnovovány převážně smrkem. V současné skladbě převážně jehličnatých porostů je tak smrk zastoupen 86,2%, borovice 5,5%, nepůvodní modřín a ostatní jehličnany 1,3%, ale jedle jen 1%. Zastoupení buku kleslo na pouhá 2%, dále zde rostou olše 2%, břízy 1,3% a ostatní listnaté dřeviny 0,7%. CHKO Žďárské vrchy patří 46% lesnatosti mezi nadprůměrně zalesněná území ČR. Převládají svšak hospodářsky změněné stejnověké smrkové porosty s mizivou příměsí jiných dřevin. Nevyhovující je také věková struktura porostů, ovlivněná rozsáhlými kalamitami v letech 19301933 a (až na výjimky některých podrostně obhospodařovaných částí lesa) jejich chybějící porostová diferenciace. Tyto porosty jsou pak méně odolné vůči působení řady škodlivých činitelů. Významné škody, především vývraty v porostech na podmáčených stanovištích, působí bořivé větry ze SZ a JV směru. Ve vyšších polohách je 15% porostů poškozeno polomy sněhem a námrazou. Třetina porostů byla poškozena loupáním, ohryzem a okusem dříve přemnoženou jelení zvěří s následným rozvojem hnilob působených houbovými patogeny, především václavkou, postihujících až 18% dřevní hmoty. Lesy jsou i dnes významným krajinotvorným prvkem oblasti, stav porostů však ovlivňuje nepříznivě plnění jejich ostatních mimoprodukčních funkcí, zejména vodohospodářské, půdoochranné, klimatické a rekreační. I když se již v současném lesním hospodářství projevují trendy obnovy lesa se zvýšeným podílem přirozených dřevin a uplatňování podrostního hospodářského způsobu k vytvoření věkově i prostorově diferencovaných smíšených porostů s větší ekologickou stabilitou, je dosažení cílů přírodně blízkého hospodaření v lesích s dlouhodobou záležitostí. Zemědělství je činností, která začala od 12. století významným způsobem ovlivňovat krajinu. Území získávalo charakter zemědělské kulturní krajiny, tvořené mozaikou lesů, polí a luk, oddělených cestami, mezemi a kamenicemi. Krajina tohoto druhu byla díky své členitosti, střídání
kultur a druhové pestrosti, sama o sobě ekologicky vyváženým systémem. Tento způsob obdělávání krajiny a hospodaření s jejími zdroji, podmíněný jistě dobou a technickými možnostmi tehdejších hospodářů, pramenil i z jejich přirozené úcty k přírodě, na níž byli zcela závislí. Je však také zvážit, že i tento romantizující pohled na staré hospodáře není zcela založen na pravdě. Historické systémy hospodaření se neprojevovaly tak zhoubně hlavně proto, že ovlivňovaly území podstatně menší a díky nižšímu počtu obyvatel. Na jedné straně byla zvýšená druhová pestrost jejich zavlékáním při hospodaření a obchodu, což je v určitém pohledu pojímáno pozitivně, na druhé straně ještě v 19. století se páslo v lese a hrabalo jehličí, což je v současnosti pojímáno zcela negativně. Přirozená vazba mezi zemědělcem a krajinou byla narušena v době rozmachu velkoplošného zemědělství. Byly zaváděny nové postupy, bez ohledu na hodnoty zdejší krajiny či klimatické podmínky. Intenzifikace byla příčinou napřimování toků, rozsáhlého odvodňování zemědělských pozemků, rušení cest a mezí a úbytku stromů a keřů v krajině. Současná ekonomická situace v zemědělství je příčinou výrazného snížení negativního dopadu hospodaření na přírodu. Zemědělci musí zvažovat náklady na použití hnojiv a pesticidů a stávají se „ekology z ekonomických důvodů“. Státem podporované zatravňování zemědělských ploch je pro ochranu přírody a krajiny též přínosem. Z hlediska ochrany a zachování harmonické kulturní krajiny je úpadek zemědělství nežádoucí. Je však problematické dosahovat údržby krajiny např. dotacemi na kosení, které však nemá hospodářskou koncovku. Antropogenní tvary ve významu především po těžbách a prospekci (i propad u Vojnova Městce) odvaly, jámy (Ranská jezírka), lomy, úvozové cesty, kamenice po zemědělské činnosti, novodobě haldy a skládky (rozcestí na Světnov), velká technická přemisťování v říční síti, přehrady, komunikace, zemělská činnost - změny kvality půd a erozní působení na velkých plochách. Ne vždy zcela jednoznačné negativní vlivy - osidlování náhradních prostředí regionálními druhy rostlin a živočichů, příp. dosidlování novými druhy - agresivní vlivy - netýkavky, křídlatky, psík mývalovitý, norek americký. V podstatě jde o stejné působení jako v minulosti, ale s vyšší intenzitou. Náprava škod minulosti a alespoň částečný návrat ke stabilní kulturní krajině přepokládá zaměřit se na : péči o ty přírodní hodnoty, které byly záměrně nebo shodou okolností uchráněny před poškozením nebo znehodnocením (především se jedná o území, kde se dochovala kostra mezí s četnou mimolesní zelení, přirozené toky či luční společenstva, zejména v potočních a říčních nivách, izolovaná menší území s výskytem chráněných a ohrožených druhů. - obnovu (revitalizaci) přírodních prvků ,jež byly poškozeny nebo zcela zlikvidovány (zde je velká škála možností – lze podporovat navracení rozptýlené zeleně do krajiny, obnovu mezí, revitalizaci nevyváženého vodního režimu, obnovu druhové bohatosti luk apod.) Smyslem těchto opatření je dosáhnout ekologické stability krajiny a vyváženosti jejích jednotlivých prvků. Přestávka Promítání filmu Žďárské vrchy - krajina útulná Diskuse Zadání námětů (regionální zemědělství, venkovské zahrady a jejich rostliny) Literatura, zdroje: Výnos Ministerstva kultury ČSR, ze dne 25.5.1970, čj. 8908/70 - II/2 o zřízení chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Kreps M, Dr. CSc, 1970: Železářství na Žďársku 1350 - 1886, Blok, Brno Česká komora architektů, 2001:Tvář naší země - krajina domova, sborníky z konference 2001,
Studio JB, Lomnice nad Popelkou Čech L., Šumpich J., Zabloudil V. a kol, 2002: Jihlavsko, Chráněná území ČR, svazek VII, AOPK ČR Btrno, Praha www.nature.cz www.zdarske vrchy.cz
