Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice. Markéta Kalábová

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice (bakalářská diplomová práce)

Markéta Kalábová

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny. 26. prosince 2007

..................................... Markéta Kalábová

2

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. za cenné rady a podněty. Dále děkuji Ing. Janu Nekulovi a paní Marii Karlíkové za osobní svědectví a půjčení materiálů z osobního archivu a starostovi obce Mladoňovice panu Janu Chloupkovi za poskytnutí materiálů z obecního archivu.

3

Obsah 1. Úvod....................................................................................................................................... 5 2. Politický vývojývoj v Československu 1945-1948................................................................ 6 2.1. Od konce války do únorového převratu.................................................................. 6 2.2. Zemědělská politika KSČ a zákony směřující proti velký zemědělcům................. 7 2.3. Obec Mladoňovice do roku 1948............................................................................ 9 3. Zemědělská politika KSČ po roce 1948.............................................................................. 10 3.1. Kdo je vesnický boháč?........................................................................................ 10 3.2. Vytvoření podmínek pro utlačování kulaků.......................................................... 11 3.3. Kulaci a zakládání JZD......................................................................................... 12 3.4. Situace v kraji Jihlava a okrese Moravské Budějovice......................................... 13 3.4.1. Založení JZD a počátky represí kulaků v Mladoňovicích...................... 15 4. Akce K(kulak)...................................................................................................................... 18 4.1. Směrnice tří ministrů............................................................................................. 18 4.2. Druhá vlna Akce K(kulak).................................................................................... 20 4.3. První vystěhovaní v Mladoňovicích..................................................................... 22 4.4. Vystěhování rodin Rudolfa a Františka Nekulových............................................ 25 4.5. Vystěhování Jana Macálky.................................................................................... 29 5. Závěr.................................................................................................................................... 32 6. Použitá literatura a prameny................................................................................................ 35 7. Přílohy.................................................................................................................................. 36

4

1. Úvod Padesátá léta představují jednu z nejsmutnějších kapitol v dějinách českého venkova. Během velmi krátké doby dokázala komunistická strana, která se dostala po únoru 1948 plně k moci, zlikvidovat strukturu vesnice, jež se formovala po staletí. Selský stav byl na venkově nositelem kultury, vzdělanosti, pokroku a také pevným článkem tehdejšího hospodářství. Sedláci byli váženými a uznávanými občany, zastávali vedoucí funkce v obci, v Jednotném svazu zemědělců, stávali se členy hasičských sborů a účastnili se kulturního života ve vsi. Na druhé straně však byli někdy chudšími sousedy nenáviděni pro své bohatství a mnohdy i pro svou pýchu a lakotu. Někteří menší zemědělci byli nuceni za potah pomáhat na jejich polích a byli na nich závislí. Toho využili komunisté a v rámci ideologie o třídním boji zahájili likvidaci kulactva s cílem vytvořit socialistickou vesnici a kolektivizované hospodářství. Zemědělci s více než 15 ha byli označeni za kulaky a za neplnění nadsazených dodávkových povinností byli pomocí různých administrativních nařízení a mnohdy zneužitých zákonů trestáni v rychlých soudních procesech, při nichž jim byly udělovány vysoké pokuty, tresty odnětí svobody, konfiskace majetku a v mnoha případech i trest vystěhování. Nejtvrdším obdobím tohoto pronásledování byla právě první polovina padesátých let, kdy již měla KSČ připravené množství zákonů umožňujících tvrdý postih a násilné vysídlení. Hlavním úkolem této práce je dokumentovat dopad celostátně vydávaných nařízení a zákonů na život větších zemědělců na příkladu Mladoňovic, jež byly jednou z mnoha takto postižených obcí, a zejména pak na konkrétních osudech pěti velkých sedláků, kteří se v té době stali oběťmi komunistického režimu a byli vystěhováni. Rodiště Petra z Mladoňovic, kazatele a průvodce Jana Husa na kostnický koncil, leželo v kraji Jihlava a v 1. pol. 50. let náleželo k tehdejšímu politickému okresu Moravské Budějovice. Tato oblast měla agrární charakter a hospodařilo zde hodně velkých a bohatých sedláků. V Mladoňovicích bylo 25 velkých a středních zemědělců nad 15 ha, kteří byli jednotným zemědělským družstvem postupně vytlačováni na horší pole na okraji katastru. Jejich do té doby prosperující hospodářství byla zatížena vysokými dodávkovými povinnostmi a nesmyslnými omezeními. Byly jim zabírány stroje, mlátit mohli jen v noci, nesměli mlít a šrotovat. Z úrody jim mnohdy po odevzdání dodávek nezbylo krmivo pro dobytek a osivo na

5

další rok. Finance na zakoupení jiných neměli, protože peníze za prodané produkty byly zadrženy na placení vysokých pokut za neplnění. Proto byli někteří obviněni za to, že nedostatečně obdělávají svá pole a neplní úkol svého povolání. Na základě trestních spisů, zápisů v kronice a vzpomínek pamětníků bych chtěla ukázat, jak málo stačilo k tomu, aby byl zemědělec označen za sabotéra, uvězněn a jeho rodina vystěhována mimo obec, okres nebo kraj.

2. Politický vývoj v Československu 1945-1948 2.1. Od konce války do únorového převratu Po druhé světové válce se Československo ocitlo ve sféře vlivu SSSR. Tato skutečnost společně s poválečným radikálním politickým posunem společnosti doleva a silným vlivem KSČ a socialistických stran ovlivnila československou politiku téměř na půl století. Poválečné Československo navazovalo na předválečnou republiku ústavou z roku 1920 a byl vytvořen tzv. lidově demokratický systém, v němž byla demokracie stále více potlačována. Mocenský monopol měla Národní fronta, v níž se sdružily povolené strany, Československá strana národně socialistická (ČSNS), Československá sociální demokracie (ČSSD), Československá strana lidová (ČSL), Komunistická strana Československa (KSČ), slovenská Demokratická strana (DS) a Komunistická strana Slovenska (KSS). Nebyly obnoveny Henleinova sudetoněmecká strana, Hlinkova l´udová strana a republikánská strana agrární, které zaujímaly na meziválečném československém venkově zcela dominantní postavení1. Lidová strana je nedokázala nahradit, a tak postupně získávala podporu venkova KSČ. Komunistická strana měla vedoucí postavení nejenom v NF, ale obsadila i klíčová ministerstva vnitra a zemědělství, měla rozhodující vliv v armádě a postupně obsadila svými členy i SNB. Po volbách v květnu 1946, kdy KSČ vítězstvím v českých zemích2 potvrdila svou vedoucí pozici, se její vedoucí představitelé v čele s ministerstvem zemědělství Ďurišem zaměřili na zemědělskou politiku. Na základě Benešových dekretů byl znárodněn klíčový průmysl, potrestáni zrádci a kolaboranti a proveden odsun Němců. Jejich půda byla pak pozemkovou reformou přidělena

1

Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945-1960. Praha 2001, str.11.

6

bezzemkům a malým rolníkům. Komunisté požadovali revizi první předválečné pozemkové reformy3 a novou pozemkovou reformu, jíž by se odstranilo soukromé vlastnictví nad 50 ha. Tyto požadavky byly později vyhlášeny roce 1947 v tzv. Hradeckém programu KSČ. Vlivem sucha v létě 1947 a nekonkurenceschopností československého hospodářství vypukla hospodářská krize. Jako řešení tohoto problému navrhla KSČ milionářskou dávku, která společně se zemědělskou politikou komunistů a jejich vlivem v Bezpečnosti vyvolala neshody v NF. Členové KSČ pronikali do nekomunistických stran jako zvědové a na Slovensku podněcovali „protistátní spiknutí“, které mělo za úkol rozbít DS. To se KSČ sice nepodařilo, ale Gottwald díky demisi Sboru pověřenců4 prosadil jeho nové složení, které neodpovídalo výsledku voleb. Tím došlo k upevnění pozic komunistů i na Slovensku. Vleklé neshody v NF vedly 20. února 1948 k podání demise ministrů národně socialistické, lidové a demokratické strany, kteří doufali v předčasné volby. Komunisté však využili této situace a vytvořili akční výbory NF, které postupně převzaly moc v zemi a daly podnět ke generální stávce. Prezident Beneš přijal Gottwaldův návrh na doplnění vlády členy těch stran, které odstoupily. V praxi to ovšem znamenalo, že si komunistická strana do NF dosadila své stoupence a z NF se stal poslušný aparát komunistů. Tím se KSČ bez většího odporu a za podpory velké části občanů dostala k moci a nastolila totalitní režim. Po Benešově odstoupení, který nesouhlasil s nedemokratickou květnovou ústavou, byl zvolen prezidentem Klement Gottwald. Tak ovládli komunisté všechny nejvyšší politické posty v Československu a položili základ nového mocenskopolitického systému, nové ekonomiky a politiky. Ihned po revoluci dokončili komunisté již před únorem započaté procesy a následovala vlna dalších proti odpůrcům režimu nebo jen nepohodlným osobám. Byly inscenované jako divadlo, které mělo zastrašovat a pomoci k upevnění režimu. Tomu napomáhali k tomuto účelu vyškolení soudci.

2.2. Zemědělská politika KSČ a zákony směřující proti větším zemědělcům Represe sedláků se rozvinula v plné míře až po únoru 1948, ale KSČ si vytvářela živnou půdu pro další postup proti sedlákům už dlouho před převratem. V první řadě zneužila svého 2

Na Slovensku vyhrála DS. Podle nařízení o pozemkové reformě vydaných v letech 1919 a 1920 měla být zabrána šlechtická a velkostatkářská půda za náhradu a využívána pro státní a veřejné účely a část odprodána malozemědělcům. Půda byla sice zabrána, ale nebyla převzata a zůstala v rukou velkostatkářů, ze zabraných 1 300 000 ha se do rukou menších zemědělců dostalo jen 640 000ha zemědělské půdy. Z lesní půdy byla rozdělena jen 1/6. Hlavní zásady nových zákonů připravených ministerstvem zemědělství. 1946, str.3. 4 Demisi podal člen KSS Gustav Husák proti vůli ostatních členů. 3

7

vedoucího postavení v zemědělství a zkonfiskovanou půdu Němců a zrádců přidělovala svým přívržencům a vytvářela si tak spolehlivé voliče5. Jedním ze zákonů, kterého KSČ v postupu proti větším rolníkům zneužívala, byl zákon č. 15/1947 Sb. o stíhání černého obchodu. Po únoru dával KSČ možnost trestně stíhat osoby za volný prodej potravin a utajované zásoby, na které se nevztahoval přídělový systém6. Dále se jednalo o výše zmiňovaný Hradecký program, který navazoval na tzv. Ďurišovy zákony z roku 19467. Byl zde znovu vznesen požadavek dokončení konfiskace majetku zrádců a kolaborantů, revize zbytkových statků a velkostatků nad 50ha, scelování pozemků, zlidovění myslivosti a uzákonění Jednotného svazu čsl. zemědělců jako jediné odborové organizace zemědělství. Dále byl stanoven cíl vykoupit půdu nad 50 ha. A aby uklidnil větší zemědělce, přislíbil Ďuriš ústavně zajistit vlastnictví do 50 ha. „Tím skončí zneklidňování, že chceme dělat kolchozy a sovchozy“8. Velmi důležitý nejen pro velké zemědělce byl povinný výkup zemědělských strojů, který byl právně ukotven v zákoně č. 55/1947 Sb. o pomoci zemědělcům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu.9. Následovaly zákony 139/1947 Sb. z 23. 7. 1947 o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a zamezení drobení zemědělské půdy a zákon č. 142/1947, na jehož základě došlo k vyvlastnění zbytkových statků nad 50 ha. Vykoupením strojů, při němž přišel soukromý sektor o 99 000 různých strojů10, a předáním do strojních a traktorových stanic mělo nastat zlepšení situace v zemědělství a vytvoření vhodných podmínek pro všechny zemědělce. Ale v praxi šlo o další represi větších

5

Někdy se však i tito noví zemědělci, kteří nově nabytá hospodářství zvelebili, stali později oběťmi kulackých procesů . Rokosová, Šárka: Administrativní opatření-jedna z forem perzekuce sedláků komunistickým režimem. In: Táborský Jan (ed.): Securitas Imperii 10, Praha 2003, s. 149. 6 Tamtéž, s 151. 7 1. zákon o revisi pozemkové reformy, provedené podle zákona záborového a právních předpisů jej provádějících, 2. zákon o technicko-hospodářských úpravách pozemků (scelovací zákon), 3.zákon o myslivosti, 4. zákon o zaknihování přídělů ze zkonfiskovaného a jiného zemědělského majetku a o zajištění úhrad za přidělený majetek, 5. zákon o zajištění zemědělského výrobního plánu, 6. zákon o úpravě dělení zemědělských podniků v pozůstalostním řízení a o zamezování drobení zemědělské půdy. Hlavní zásady nových zákonů připravených ministerstvem zemědělství. 1946. 8 Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s.148. 9 Zákon z 1. dubna 1947 (jeden z šesti tzv. Ďurišových zákonů) o povinností pozemkových vlastníků řádně obdělávat půdu, co nejúčelněji využívat hospodářských objektů, traktorů, strojů a potahů. V případě potřeby bylo v pravomoci místních národních výborů organizovat sousedskou výpomoc a rozhodovat o nasazení nevyužitých výrobních prostředků; směli i ukládat trestní sankce těm, kdo z vlastní viny zanedbali zemědělskou výrobu (také zavádět nucený pacht zanedbaných hospodářství). Jech, Karel: Soumrak, s. 22. Podle zákona 55/1947 Sb. z 1. 4. 1947 o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, směla být odebrána půda (a přikázána do povinného pachtu) těm hospodářům, kteří neplnili tzv. jednotný hospodářský plán (neobdělávali dostatečně zem, nedodrželi osevní plochu, plodinu, dokonce i když nepoužili předepsaný druh a množství hnojiva. Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 152 10 Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s.157.

8

zemědělců, kteří museli za půjčení svých strojů platit mnohem více než menší rolníci, a stanice byly zárodkem budoucího kolektivizovaného zemědělství.

2.3. Obec Mladoňovice do roku 1948 Mladoňovice byly typicky zemědělskou obcí. Většina lidí se živila zemědělstvím, ale byly zde provozovány také živnosti a řemesla11. I řemeslníci však vlastnili pole nebo je měli v nájmu. V roce 1921 měla obec 444 obyvatel a 77 domů, patřila k ní osada Dobrá Voda se 12 domy a 60 obyvateli a osada Tři Koroptve s pěti domy a 18 obyvateli.12 V obci byly dvě hospody, z nichž jedna patřila později odsouzenému a vyhoštěnému Janu Macálkovi z č. 58. Nepanovala zde pravděpodobně příliš velká nevraživost vůči bohatým sedlákům. V obecní kronice se píše, že během 2. sv. války „ve zdejší obci skoro nikdo „nekeťasil“ a žilo se dobře. Lidí zabíjeli na černo a potom mohli druhým zase pomoci.“13 Sedláci zastávali většinu důležitých funkcí v obci. Až do roku 1948 byl starostou Jan Zelenka z č. 2., který byl od roku 1933 i starostou hasičského sboru. Předsedou místní „raifaisenky“14 byl později vystěhovaný Rudolf Nekula č. 4. Další komunisty odsouzený a vystěhovaný Jan Coufal č. 45 působil ve školní radě a stejně postižený František Nekula č. 31 byl předsedou chudinských fondů a po roce 1945 předsedou MNV. Poslední z vystěhovaných Alois Klempa č. 29 zastával funkci místopředsedy MNV. Větší zemědělci působili i v civilní protiletecké obraně, ve Svazu zemědělství a lesnictví, v obecní radě a v neposlední řadě se podíleli na scelování pozemků v roce 1943. Scelování pozemků provázely velké nespokojenosti. „Žádný, úplně žádný neměl dobré pole, každý měl to nejhorší. Někdy jsme se smáli, že Ing. (inženýři, kteří podle bonity rozdělovali pole-pozn. aut.) odvezli všechny dobré pole do Brna.“15 Vedoucí inženýr bydlel i u Nekulů č. 31, kteří za své pole s dobrou bonitou dostali stejně kvalitní pole ve čtyřech celcích, z nichž největší měl přes 40 měr16.

11

Smutný, Bohumír: Mladoňovice. In: Nekula, Vladimír a kol (eds.): Vlastivěda moravská. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno 1997, s. 770. 12 Kronika obce Mladoňovice z let 1922-1987. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice, s. 2. 13 Kronika Mladoňovice, s. 49. Kroniku sice v této době psal jeden z větších sedláků Jan Zelenka, ale podle funkcí, které zastával, a podle vzpomínek pamětníků se zdá, že byl přirozenou autoritou v obci. 14 Kampelička, obecní záložna. 15 Kronikář píše, že se mnozí obávali, že „třídníci“ pozemků dostanou ty nejlepší pozemky, ale prý bylo rozdělení spravedlivé a nespokojenost vznikala jen z toho, že nikdo neměl své pozemky, které obdělával před scelováním. Kronika obce Mladoňovice, s. 55. 16 Nekulová, Anna: Vzpomínky pro další pokolení mojí rodiny. 1922, Rukopis z pozůstalosti. Archiv autorky.

9

Únorový převrat proběhl ve vsi v naprostém klidu. „Lid šel po práci a za svými povinnostmi tak jak vždy jindy, a o plesích se ve vzájemné družnosti bavil a radova.l“17 Byl vytvořen Akční výbor Národní fronty, předsedou se stal sedlák František Nekula čp. 31, Jan Zelenka předal funkci předsedy MNV nejstaršímu členovi rady za komunistickou stranu a řídícímu učiteli Antonínu Bémovi.

3. Zemědělská politika KSČ po roce 1948 3.1.Kdo je vesnický boháč? Zodpovědět tuto otázku je velmi komplikované. Ani tehdejší funkcionáři si nevěděli rady, jak rozlišovat mezi středním a velkým rolníkem. Tím méně si řešením takové otázky byli jistí představitelé MNV na vesnici nebo řadoví občané. Velké neshody vznikaly mezi vedením KSČ a justicí, která zpočátku „spravedlivě“ postupovala proti větším zemědělcům stejně jako proti středním, což však nebylo v souladu s tehdejší politikou KSČ. Český název vesnický boháč navrhl Klement Gottwald jako vhodnou a lidem srozumitelnou alternativu k ruskému slovu kulak18, které označovalo větší zemědělce. V Československu se však brzy ujalo i označení kulak. Podle rozhodnutí z května 1951 měli být kulaci „všichni zemědělci s výměrou nad 20 ha, ale nacházelo-li se hospodářství v řepařské oblasti, pak již v rozmezí dokonce od 8 ha výše, v obilnářské od 10 ha, zaměřil-li se hospodář na pěstování brambor, stačilo více než 12 ha, v pícninářské oblasti 15 ha.“19 Kulakem se mohl stát i zemědělec s menší výměrou, pokud současně provozovali živnost nebo podnikali v některém ze speciálních odvětví zemědělství (např. vinařství, chmelařství). Podle dobové literatury je „vesnický boháč pijavice vesnice. Vykořisťuje cizí námezdní síly, půjčuje drobným a středním rolníkům peníze, potahy, aby si je zavázal a pak je donutil splácet tento dluh dřinou na jeho polích.“20 Je to člověk, který vykořisťuje a brání socializaci vesnice. Podle těchto vágních kritérií mohl být za kulaka označen téměř kdokoli a v konečném důsledku rozhodnutí spočívalo na libovůli MNV. 17

Kronika obce Mladoňovice, s. 66. Ruské slovo kulak (původně pěst) jako označení pro zámožnějšího samostatného zemědělce vstupovalo v širší užívání a známost v souvislosti se Stolypinovou agrární reformou po roce 1906. Nerespektovali kolektivizační politiku a byli zhruba do poloviny třicátých let ekonomicky i fyzicky zlikvidováni. Jech, Karel: Soumrak, s. 18. 19 Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 149. 18

10

3.2. Vytvoření podmínek pro utlačování kulaků Prvním krokem k útisku vesnických boháčů v poúnorové době byl scelovací zákon č. 46 z 21. března 1948, kterým byly větším zemědělcům vyčleněny pozemky na okraji katastru. V ústavě z 9. května 1948 bylo sice zaručeno soukromé vlastnictví půdy jednotlivce, spoluvlastníků nebo hospodařící rodiny21, ale již brzy začalo být toto ustanovení porušováno. Na podzim roku 1948 byly vytyčeny úkoly komunistické zemědělské politiky, které požadovaly omezování kapitalistických živlů na vesnici a postupné přebudování malovýroby v socialistická velkovýrobní hospodářství. Zemědělské stroje směly nakupovat pouze strojní stanice nebo místní družstva. Stroje, které zůstaly ve vlastnictví zemědělců, byly přednostně používány k obdělání půdy družstev nebo malorolníků. Kulaci byli postupně utlačováni vysokými cenami osiv, sadby a umělých hnojiv, zvýšením zemědělské daně22 a úrokových sazeb. Pomalu byli vytlačováni z národních výborů nebo z tradičních družstev a současně na ně byly uvalovány větší dodávkové povinnosti vládním nařízením č. 7/1949 Sb. o výkupu a dodávce zemědělských výrobků podle smlouvy, které nařizovalo, aby každé zemědělské hospodářství uzavřelo smlouvu o dodávce.23 Postupy zemědělské politiky byly schváleny na 9. sjezdu KSČ ve dnech 24.-29. května 1949, kde byla potvrzena politika omezování a vytlačování „vesnických kapitalistů“24 Neplnění dodávkových závazků mohlo být trestáno jako zločin podle §36 zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky25. Zpočátku se KSČ opírala o zákony z předúnorové doby, z nichž některé byly později novelizovány. 12. července 1950 byly přijaté dva nové zásadní zákony, které dávaly velké možnosti v boji proti nepohodlným osobám. Jednalo se o trestní zákon soudní č. 86/1950 Sb. proti osobám, jejichž činy byly klasifikovány jako závažné projevy nepřátelství ke státnímu

20

Mezuliánik, Miroslav: Vesnický boháč-pijavice vesnice. Knihovna JZD, sv. 18, Praha 1951. § 159 (1) Nejvyšší přípustná výměra půdy, která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce nebo spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny, je 50 hektarů. http://www.psp.cz/docs/texts/ constitution_1948.html. 22 Zemědělec s výměrou nad 20 ha zaplatil oproti drobnějšímu hospodářství o 213% více. Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 158. 23 Tamtéž, s. 156. 24 Jech, Karel: Soumrak, s. 21. 25 Znění § 36: Sabotáž, (1) Kdo neplní nebo poruší povinnost vyplývající z jeho veřejné funkce, úřadu, služby, povolání nebo zaměstnání nebo plnění takové povinnosti obchází v úmyslu mařiti nebo ztížiti provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let.(2) Těžkým žalářem od pěti do deseti let bude vinník potrestán; a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení republiky, b) dopustí-li se takového činu jako člen spolčení k hospodářské sabotáži, c) bylo-li zmařeno nebo ztíženo provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v podstatném úseku, nebo 21

11

zřízení, a trestní zákon správní č. 88/1950 Sb., ve kterém byly obsaženy druhy trestů jako propadnutí jmění nebo zákaz pobytu. Na jaké delikty se tyto tresty vztahují, bylo obsaženo v dálnopisu pro krajské a okresní výbory, kde byly poté zřízeny krajské pětky a okresní trojky, které řešily přestupky proti výše uvedeným zákonům. S těmito směrnicemi byli seznámeni i krajští a okresní prokurátoři a StB. Tím si KSČ zajistila potřebnou síť mocenských, justičních a policejních orgánů a také legislativní základnu pro efektivní utlačování vesnických boháčů. Důležitým krokem v boji nejen proti vesnickým boháčům bylo zrušení presumpce neviny, což umožňovalo omezovat obviněného ještě před vyřčením rozsudku, který byl mnohokrát stanoven ještě před začátkem procesu.

3.3. Kulaci a zakládání JZD I přes sliby z roku 1947, že u nás kolchozy nebudou, byl 23. února 1949 přijat zákon č. 69/1949 o jednotném zemědělském družstvu a byly přijaty stanovy JZD a vzorový jednací řád, které zatím nezakazovaly členství velkých rolníků v JZD. Ještě v říjnu 1948 Klement Gottwald prohlásil, že „nic bez vás a tím méně proti vám (sedlákům-pozn. aut.) se na vsi nebude dělat“26, ale již 11. května 1950 schválilo kolegium ministerstva zemědělství, že kulaci musí být z JZD odstraněni. Byli obviněni, že rozkládají družstvo škůdcovskou činností zevnitř a brzdí přechod JZD na vyšší typ27 a vystupují proti technickohospodářským úpravám28. Kulaci nebyli schopni v důsledku nároků na ně kladených svou půdu efektivně obdělávat. Toho využila KSČ a snížila pachtovné z původních 3% na 1% a níže, což byla jediná náhrada majiteli za odebranou půdu. V lednu 1951 bylo však schváleno, že půda nesmí být odkupována od velkých rolníků, kteří ji nabízejí dobrovolně. Tím byli někteří kulaci zatlačeni do kouta a nezbylo jim nic jiného, než půdu odevzdat bez náhrady. Odevzdaná nebo odebraná půda zůstávala i nadále ve vlastnictví kulaků, aby nebyli zastrašeni menší rolníci, že by mohli přijít o svá pole. Další omezení v nakládání s půdou přišlo v červenci 1951, kdy ji sedláci nemohli nejenom prodat, ale dokonce ani převést na své blízké.

d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. Schváleno (Vydáno): 06.10.1948 Účinnost od: 24.10.1948. http://spcp.prf.cuni.cz/lex/231-48.doc 26 Novotná, Vlasta: Kolektivizace na Moravskobudějovicku. UJEP Brno 1984, str 40. 27 Existovaly čtyři typy JZD: I. sdružení rolníků, kteří obdělávali svá pole a společně pracovali pouze ve žních, II. rozorání mezí a společná rostlinná výroba, III. společná rostlinná i živočišná výroba, IV. členové družstva nemají nárok na vyplácení podílu z jimi vložené půdy. 28 HTÚP, tzv. rozorávání mezí.

12

V květnu 1951 byl schválen návrh tajemníka KSČ Josefa Franka „Řešení některých otázek vesnických boháčů“, kde bylo vymezeno, kdo je vesnickým boháčem a bylo rozhodnuto o jejich okamžitém odstranění z JZD. Vyloučený kulak by však mohl i nadále rozvratně působit na socializaci vesnice a měl být vytržen ze svého vlastního prostředí a vystěhován mimo vesnici, okres nebo dokonce kraj. Rozpis povinných dodávek byl stále zpřísňován tak, že mnohdy soukromým zemědělcům ze sklizně zbylo jen něco málo na obživu a na příští osev. Byly u nich kontrolovány stavy hospodářských zvířat a určovány stavy dobytka podle velikosti hospodářství, pro které ale vesničtí boháči neměli díky vysokým dodávkám krmivo. Proto si předepsaný stav dobytka nemohli dovolit, za což byli pokutováni. Tyto pokuty však většinou nebyli schopni zaplatit a dostávali se tak do slepé uličky. Přibývalo trestů nejen proti kulakům, ale především proti drobnějším rolníkům. Soudy totiž zatím nevěděly, jak přesně postupovat a nerozlišovaly mezi velkými a středními zemědělci. KSČ se nespokojila pouze se samotnými kulaky. V roce 1951 se pokusila vyloučit ze zemědělských škol také jejich děti.29 Díky velkému odporu se tento záměr nezdařil a v plné míře k němu došlo až o rok později. Úspěšná však byla akce, která v tomto roce zlikvidovala literáty zabývající se venkovskou tématikou. Od února 1951 byly obnoveny lístky na chléb a moučné výrobky a ve městech se velmi zhoršilo zásobování. Tuto situaci zavinil špatný hospodářský systém a kolektivizační politika, avšak komunisté ji zneužili proti sedlákům, které označili za viníky nedostatku potravin. Na popud ministerstva spravedlnosti vznikl seznam 34 sedláků, se kterými měli být vykonány vzorové procesy, kdy jim bude zabrán majetek a budou vystěhováni s celou rodinou30. Události vyvrcholily v létě 1951, kdy došlo k teroristické vraždě tří místních funkcionářů v Babicích (viz níže) a k tzv. Akci Kluky, což byla uměle vytvořená skupina sedláků, která měla inscenovat protistátní spiknutí.

3.4. Situace v kraji Jihlava a okrese Moravské Budějovice Jihlavský kraj měl velmi silný agrární a katolický charakter31. Převládali zde voliči lidové strany, která také v roce 1946 v okrese Moravské Budějovice zvítězila. Zakládání JZD v jihlavském kraji se potýkalo s mnoha nesnázemi, protože sedláci zde měli silné pozice a kolektivizaci se bránili. 29

Jech, Karel: Soumrak, s. 49. Tamtéž, s. 55. 31 Stehlík, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948-1960. In Dačický vlastivědný sborník IV. Dačice 2007, s. 211. 30

13

Na schůzi KV KSČ v listopadu 1949 sami funkcionáři uznali, že bude potřeba zavést tvrdší postupy při zakládání JZD než doposud. Upozorňují na smířlivé postoje některých okresních výborů vůči větším zemědělcům. Ozývaly se zde návrhy na zvýšení závazků, které nebudou vesničtí boháči moci splnit, a na vypracování jejich seznamů32, podle kterých se bude dále postupovat. Nejproblematičtější okresy kraje byly dačický a především moravskobudějovický, který měl pověst „nejkulačtějšího“ okresu jihlavského kraje „kde se to kulaky jen hemží“33 Jednalo se o obilnářskou oblast s velkou živočišnou výrobou a malou industrializací. Rody zde byly na gruntech usazené někdy i více než 250 let34, jejich hospodářství byla do února 1948 většinou soběstačná a tak je pochopitelné, že zakládání JZD příliš nepodporovali. V roce 1951 existovalo v okrese Moravské Budějovice pouze 21 JZD35. Ale nejenom sedláci měli v tomto kraji odpor ke stávajícímu režimu. Bezprostředně po převratu byla v Moravských Budějovicích odsouzeno několik studentů, např. „skupina Prudík a spol.“ za tisk letáků o možnosti svobodných voleb po patronací OSN.36 Důvod k tvrdému postupu proti reakci však zavdala událost ve vsi Babice, ležících v tehdejším moravskobudějovickém okrese, která ovlivnila pozdější dění a tvrdé represe proti církvi a kulakům v celé republice. V kraji působila skupina bývalého vojenského velitele Antonína Plichty, která se snažila v první řadě působit proti zakládání JZD. V září 1950 se mezi ně vetřel příslušník Státní bezpečnosti v Jihlavě pod krycím jménem major Vašek, který se vydával za agenta ze zahraničí. Protože major Vašek neměl v podněcování partyzánů velké úspěchy, poslala místo něj StB agenta Malého. Ladislav Malý působil v zahraničí a pracoval pro americkou ústřednu CIC. Zde se však zkompromitoval a proto ho StB využila k vyprovokování akce v Babicích. Události samotné předcházelo pozatýkání většiny členů ilegálních skupin, které znala StB od agenta Malého. Antonína Plichtu však nechali uprchnout. Malý se s ním spojil, přesvědčil také jeho dva syny a s mladým Antonínem Mytiskou a 2. července 1951 zastřelili tři ze čtyř funkcionářů, kteří pracovali do noci ve školní budově na plánech žní. Kdo však střílel, není jasné. Několik minut po střelbě se na místě činu objevili agenti StB. Den nato začalo v celém kraji zatýkání s názvem TEROR. Nepochopitelné je, že aktéři tohoto činu se schovali jen ve vzdálenosti 2 km od Babic. Malý 32

Zemědělské družstevnictví. Pšeničková, J.-Juněcová, J. (eds.): Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 19481949, 174-176. 33 Jech, Karel:Soumrak, s. 58. 34 Novotná, Vlasta: Kolektivizace, s. 18. 35 Janoušek, Pavel: Případ Babice. In: Komunismus na Vysočině, Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti III, Jihlava 2001, s. 101. 36 Tamtéž, s.100.

14

na ně upozornil střelbou, a když se blížila SNB, došlo k přestřelce, při které zahynul Ant. Plichta ml. a Malý37. Soud 12. července 1951 v Jihlavě v Dělnickém domě byl zinscenován jako veřejné divadlo a bylo vyneseno 7 rozsudků smrti, mezi nimi i čtyři nad vesnickými boháči38, jejichž majetek byl zkonfiskován a rodiny vystěhovány. Poté proběhlo ještě dalších 8 skupinových procesů a 6 s jednotlivci. Celkově bylo odsouzeno 100 lidí, bylo vyřčeno 11 rozsudků smrti39. Vesnických boháčů bylo odsouzeno 12, z toho pět k trestu smrti. V dálnopisu krajským výborům KSČ Slánský nabádá k tomu, aby vesnické organizace byly poučeny o tom, že je třeba na každý nezákonný a nepřátelský čin vesnického boháče „okamžitě energicky a nemilosrdně odpovídat“40

3.4.1. Založení JZD a počátky represí kulaků v Mladoňovicích Před založením JZD bylo ve vesnici 20 sedláků v kategorii 15-20 ha a 5 sedláků nad 20 ha41. Od června 1946 zde fungovalo Strojní družstvo sdružující hlavně větší zemědělce, kteří si společně opatřovali zemědělské stroje. Ty byly pak za poplatek využívány. 29. března 1949 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které mělo 18 členů z řad drobných zemědělců, členů KSČ a dělníků z Mladoňovic a Dobré Vody. Společně pracovali členové tohoto družstva jen při senoseči. Dne 31. května 1949 byla svolána schůze všech zemědělců, kde správce družstevní mlékárny z Moravských Budějovic promluvil o výhodách JZD. Zde se projevila nespokojenost a nedůvěra větších sedláků, zvláště Aloise Klempy a jednoho středního zemědělce, který rozhořčeně poukazoval na Leninovy názory na soukromé vlastnictví a tvrzení referenta prohlašoval za nepravdivá. Na konci roku 1949 se některým větším zemědělcům v důsledku špatného počasí nepodařilo splnit dodávky brambor. Čtyři z nich byli potrestáni KNV pokutami ve výši 30-55 000 Kč. Byli to František Nekula č. 43 (20.55 ha) pokutou 55 000 Kč, Antonín Nekula č. 5 (18.62 ha) 45.000 Kč, Petr Svoboda č. 17 (18.39ha) 30 0000 Kč, František Nekula č. 1 (19.90 ha) 50 000 Kč.

37

Rázek, Adolf: StB+justice. Nástroje třídního boje v akci Babice. In: Ladislava Kremličková (ed.): Sešity. Úřadu a dokumentace vyšetřování zločinu komunismu č. 6, Praha 2002. s. 8. Smrt agenta Malého není zatím uspokojivě doložena, jak uvádí P. Janoušek ve své studii Případ Babice, existuje svědectví Stanislava Plichty, podle něhož Malý při přestřelce nezahynul, naopak odjel autem s příslušníky StB. 38 Jech, Karel: Soumrak, s. 61. 39 Rázek, Adolf: StB, s. 29. 40 Dálnopis krajským výborům do rukou vedoucích tajemníků ze dne 5. července 1951. Jech, s. 187. 41 Tabulka obhospodařování půdy před založením JZD. Kronika JZD, archiv Obecního úřadu Mladoňovice. Nestránkováno.

15

Větší rozvoj zaznamenalo JZD Mladoňovice po začlenění Strojního družstva, následkem čehož kromě 12 zemědělců ostatní zrušili v tomto družstvu své členství. Jednotnému zemědělskému družstvu byly poskytnuty také stroje vykoupené od větších zemědělců. K dalšímu útlaku došlo v létě 1950, kdy byla provedena HTÚP, při které si JZD zabírala lepší pole a vesnické boháče vytlačovala na okraje katastru a horší půdu. „Vzali nám naše dobrá pole a dali nám horší a daleko od vesnice. A to vše bez jakéhokoli měření anebo peněžního odškodnění. Zároveň nám také zvýšili dodávky z polí, které se musely plnit.“42 V důsledku těchto represí podala většina velkých zemědělců na konci roku 1950 přihlášky do JZD, z toho bylo přijato 12 v kategorii 15-20 ha a dva nad 20 ha ( Jordánek č. 26 a Nekula č. 13). Osm sedláků přijato nebylo (byli to Nekula Rudolf č. 24, Švanda Stanislav č. 18, Boček Josef č. 16, Coufal Rudolf č. 32, Nekula Antonín č. 5, Nekula Jan č. 3, Coufal Jan č. 45, Nekula František č. 43) a tři přihlášku do JZD nepodali (Klempa č. 29, Nekula Fr. č. 31 a Macálka Jan č. 5843). Ani tím, že někteří sedláci vstoupili do JZD, nedosáhli rovnocenných podmínek. Z jejich živého a mrtvého inventáře propadlo ve prospěch družstva 80%, zatímco u menších zemědělců to bylo pouhých 20%. 1. ledna 1951 byl přijat provozní řád družstva III. typu se společným hospodařením a v létě 1951 byl vyhlášen odhad koní, ke kterému nikdo ze sedláků své koně nepřivedl. Poté se prováděl svod hovězího dobytka, který odmítlo provést 11 sedláků a 7 domkařů. „ Dobytek byl především ustájen od malých zemědělců(..), střední zemědělci se však dívají na ustájení trochu nevlídně.“44 Těm, kteří neustájili, byly vyčleněny pozemky na okraji katastru. Odhad dobytka prováděli tři větší zemědělci, kteří měli na rozdíl od zakladatelů a vedoucích funkcionářů JZD a také většiny členů větší zkušenosti s chovem dobytka. Na konci roku 1951 bylo rozhodnuto o vyloučení 27 zemědělců. Z toho bylo 9 v kategorii 15-20 ha a jeden nad 20 ha (Nekula Tomáš č.13). Kulaci byli omezováni nejen vysokými nároky na povinné dodávky, ale pokud je nesplnili, nesměli zabíjet prasata a dobře živit rodinu. V roce 1949 byli připraveni o šatenky. Další rok je dostali, ale byli znevýhodněni ti, kteří neustájili. Když do vesnice přijela pojízdná prodejna s textilem a botami, mohli zde nakupovat pouze ti, co svedli dobytek do společného ustájení.

42

Nekulová, Anna: Vzpomínky. Podle slov Marie Karlíkové, dcery Anny a Františka Nekulových si její otec poté své nové pozemky přeměřil a zjistil, že dostal menší výměru, než měl před scelováním. 43 Podle výpovědi Jana Macálky u Lidového soudu v Moravských Budějovicích dne 20. 9. 1954 v JZD II. typu byl. Po přechodu na III. typ byl z JZD vyloučen, takže si přihlášku už nejspíše nepodával. 44 Život nové vesnice. Za socialistickou vesnici, 1, č.18, 1951.

16

V té době se konaly domovní prohlídky vedené předsedou MNV a funkcionáři z ONV kvůli pilousům. Sedláci byli obviňováni z úmyslné sabotáže. Paní Anna Nekulová, manželka Františka Nekuly č. 31, na to ve svých pamětech vzpomíná: „Prvně se přihnali k nám. Předseda Jan Čurda, několik pánů z okresu a i několik členů od kriminálky. Protože tatínek (její manžel František Nekula-pozn. aut.) ležel, musela jsem jít na půdu s nimi já. Žádného obilí tam nebylo, jen trochu potroušených zrnek.(...)Kde by se u nás mohli vzít pilousi, naše stavení je nové a žádné obilí se u nás neudrží, všechno se musí odevzdat.(...) Po nás navštívili dva sousedy a ty si hned s sebou odvezli. Jestli u nich našli nějaké pilousy, jsme se nedozvěděli. Byli ale odsouzeni na dva roky vězení, jeden rok jim z toho později odpustili“45 Podle slov její dcery paní Marie Karlíkové byli oba posláni do Jáchymova. Nejednalo se jen o místní akci, ale o celostátní provokaci StB46, která však neměla takový účinek, jak se předpokládalo. Sedláci nesměli mlít obilí ani šrotovat, když neměli splněné dodávky. Mlátit mohli v noci a za stálého dohledu SNB. Z obilí jim zbylo pouze to, co si ukryli někde doma nebo u menších zemědělců, u kterých si nechávali i semlít obilí. Dalším velmi účinným nástrojem proti vesnickým boháčům, který je měl očernit mezi spoluobčany, bylo hanobení na obecních vývěskách a jmenovité uveřejňování v tisku. V okrese Moravské Budějovice tento úkol plnily noviny Život nové vesnice, Za socialistickou vesnici vydávané od roku 1951. V roce 1951 zde byli sedláci pranýřováni za nedodávky mléka, masa, vajec, kritizováni za domácí porážky, za to, že vlastní výstavní domy nebo motocykl, nebo za rozšíření mandelinky bramborové neboli amerického brouka, kterého k nám „dovlekli američtí imperialisté“. Některá obvinění byla vyloženě absurdní. Například na konci roku 1951 se v okolí Mladoňovic rozšířila pověst o černé paní, která měla v noci strašit na polích. Za původce a roznašeče této pověry byli označeni venkovští boháči, kteří ji úmyslně šířili mezi traktoristy JZD, aby zabránili nočnímu orání a osevu a tím vrátili vládu agrárníků.47 Podle pamětnice Marie Svobodové ze Slavíkovic byl černou paní zdejší farář Sýkora, kterého někdo za šera považoval za ducha.

45

Nekulová, Anna: Vzpomínky. Kaplan, Karel - Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno 2001, s. 50. 47 Život nové vesnice. Za socialistickou vesnici, 1, č.33, 1951. 46

17

4. Akce K (kulak)48

4.1. Směrnice tří ministrů Na podzim 1951 už měla KSČ vytvořeny vhodné podmínky pro akci, která měla rozvrátit a zničit selský stav. S platností od 1. listopadu 1951 byla vydána Směrnice ministra národní bezpečnosti, ministra vnitra a ministra spravedlnosti o uspořádání některých poměrů rodinných příslušníků odsouzených vesnických boháčů, nebo-li směrnice tří ministrů s celostátní působností, podle níž mohli být spolu s odsouzeným a vystěhovaným sedlákem odsunuti i rodinní příslušníci49, kterým mělo být určeno jiné pracovní místo. Mělo se jednat o centrálně řízenou a pečlivě evidovanou akci za spolupráce všech složek mocenského a správního aparátu, StB a nyní už dobře připravené justice. Z dělníků se během jednoho roku na Právnických školách pracujících stali soudci a prokurátoři, kteří věrně sloužili režimu. Tento dokonalý systém měl však několik vad, které vedly v k pozastavení akce od května do podzimu 1952. V první řadě byla tato směrnice v rozporu s ústavou 9. května, která povolovala usazovat se a pobývat na kterémkoli místě republiky. Proto si KSČ vypomohla starým zákonem z roku 1927, který umožňoval příkaz pobytu. Dále byl zneužit jeden z dekretů prezidenta Beneše, kterým bylo možno přikázat práce schopným lidem nový pracovní poměr, pokud to vyžadovaly veřejné zájmy. Tímto dekretem byli rodiny přidělovány na státní statky, což však bylo v rozporu se stranickým úmyslem tyto statky od kulaků očistit50. V případě, že usedlost patřila ještě i jinému majiteli, byla na tuto část uvalena národní správa poněkud paradoxně podle dalšího Benešova dekretu51, který byl namířen proti zrádcům a kolaborantům s fašisty. Směrnice byla přísně tajná a ani vysídlený sedlák s ní nebyl v době rozsudku obeznámen. Nejenže neznal její obsah, ale ani neměl vědět, že podobné nařízení existuje.

48

Podle Akce K byly v roce 1950 likvidovány kláštery, proto se pro odlišení přidalo do závorky „kulak“. Jech, Karel: Soumrak. s. 80. 49 Tím se rozumělo všechny osoby, které jsou s vesnickým boháčem v příbuzenském nebo obdobném poměru a které s ním žily v usedlosti jako členové domácnosti v době, kdy orgány podnikly první opatření směřující k jeho stíhání. Jech, Karel: Soumrak, s. 190. 50 Jednalo se o zákon č. 125/1927 a dekret ze dne 1.října 1945 č. 88/1945 Sb. Jech, Karel: Soumrak, s. 73. 51 Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. § 3 Národní správa budiž zavedena do všech podniků (závodů) i do všech majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých. http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html

18

Nesrovnalostí se časem začalo objevovat více. Například náklady na vystěhování si měli odsouzení platit sami, ale živý i mrtvý inventář měl bez náhrady propadnout příslušnému JZD, státnímu statku či MNV. Vystěhovávaná rodina se sama k uschovaným penězům pokud nějaké měla - nepřiznala a v rozpočtech MNV se s takovými výdaji samozřejmě také nepočítalo. Vlastnila-li rodina nějaký cennější předmět, propadly peníze z jeho prodeje ve prospěch státu52. Z toho důvodu se před vystěhováním prováděly soupisy a ocenění majetku rodiny, z nichž bylo potom určeno, co si rodina může vzít s sebou a co propadá ve prospěch státu, JZD nebo bude odprodáno. Přítěží se stala i tolik žádaná půda, o kterou byl sice velký zájem, ale nadsazené dodávkové povinnosti vázané na tuto půdu přecházely na nového majitele bez jakýchkoli úlev. V praxi měla akce probíhat tak, že v každém okrese měl velitel SNB zjistit „nejkulačtější“ obce a v nich neplniče dodávek. Ty měl oznámit prokuratuře, která na sabotéra uvalila vazbu, ONV zabezpečil majetek a StB osoby náležící k rodině odsouzeného. Poté vznikla komise složené z předsedy ONV, okresního prokurátora a okresního velitele SNB a měl být sestaven soupis osob podléhajících vysídlení (tzv. rodinné celky53), které poté provedl ONV. Kulakům bylo rozhodnutí o vystěhování dáváno vědět jen dva-tři dny před vystěhováním, aby nevznikal zbytečný rozruch. Prokurátor mohl vyjmout z propadlého majetku vyjmout ošacení a nábytek. Tak se stávalo, že některé rodiny přicházely do už tak bídných podmínek bez jakéhokoli zařízení. Ve státních statcích, kam byli posíláni, nesměli pracovat v živočišné výrobě a u strojů, aby zde nemohli škodit. Tyto obavy však byly ve většině případů zbytečné. Sedláci i členové rodiny byli zkušení a hrdí hospodáři a i v těchto těžkých podmínkách dbali o svoji čest. Prvními vysídlenými v Akci K(kulak) byly čtyři rodiny z okresu Moravské Budějovice v listopadu 1951 a jedna ze sousedního okresu Třebíč. Dále se pokračovalo pomalejším tempem, než bylo původně zamýšleno. „V první fázi Akce kulak (1.11.1951-24.4.1952) bylo přesídleno v ČSR celkem 58 rodinných celků, což představovalo 240 osob“54. Z kraje Jihlava bylo vysídleno 12 rodin. V důsledku nesrovnalostí a nedostatku míst na státních statcích byla 3. června 1952 akce pozastavena. V mezidobí byly nejen schváleny nové postupy proti kulakům v zemědělství, ale došlo ke dvěma závažným činům, které vedly k dalšímu oslabení vesnických boháčů a jejich rodinných příslušníků. 30. května vydalo ministerstvo vnitra pokyn k odstranění sedláků

52

Jech, Karel: Soumrak, s. 125. Tento pojem zavedla ve svých spisech StB. Tamtéž, s. 76. 54 Tamtéž, s. 89. Jsou v tom započítáni i rodinní příslušníci sedláků odsouzených v babickém případu. 53

19

z národních výborů do konce září 1952. Tento požadavek se objevoval už od roku 1950, ale v obcích byli sedláci uznávanými autoritami a KSČ se nedařilo protlačit do MNV dělníky a menší rolníky. Někteří vesničtí boháči byli řádnými členy KSČ, vstoupili do JZD a dodávky zodpovědně plnili. (V kraji Jihlava se snažili odstranit vesnické boháče už od babické události.) Z těchto důvodů se ani do října 1952 nepovedlo všechny kulaky z vedoucích funkcí ve vsích odstranit. Protože se KSČ snažila o úplné rozvrácení selského stavu, zaměřila se i na děti vesnických boháčů55 a 18. června 1952 byl schválen návrh na celkovou očistu středních a vysokých zemědělských škol. Na vysokých školách měly být děti vyloučeny z agronomických, zootechnických a veterinárních fakult. Konkrétně se jednalo o Vysokou školu zemědělskou v Praze, Vysokou školu zemědělskou a veterinární v Brně, Vysokou školu zemědělskou v Nitře a Vysokou školu veterinární v Košicích. V ojedinělých případech nesměly děti ze selských rodin dokončit studium ani na školách nezemědělského typu.56 Vyloučení studenti byli pak posíláni na práci na státní statky. K 24. 11. 1952 bylo v Čechách vyloučeno 404 žáků ze středních zemědělských škol (13 % v kraji Olomouc, 11 % v Jihlavě, 9 % v Praze) a 69 na Slovensku. Z toho na státní statek v Čechách nastoupil pouhých 60 a na Slovensku nikdo. Z vysokých škol muselo odejít 133 studentů57.

4.2. Druhá vlna Akce K(kulak) Od května do listopadu 1952 byla akce zastavena kvůli nedostatečným kapacitám státních statků, ale stěhování probíhalo dál podle dřívějších rozsudků. Přestávky využilo vedení ke zdokonalení postihu sedláků. Kartotéky a evidenční protokolární knihy, které si vedla StB na ústřední a krajské úrovni od listopadu 1951, nestačily pro úplný přehled, a proto bylo vládním nařízením ze 4. listopadu 1952 č. 57/1952 Sb. rozhodnuto o sestavování seznamů vesnických boháčů i na úrovni okresních národních výborů. ONV se mělo řídit návrhy, které vypracoval každý MNV. Sloužily zejména jako podklady při určování výše dodávek, k výpočtu zemědělské daně a poté jako důvod k vystěhování. Byly také vystavovány na obecních vývěskách a otiskovány v místních novinách. Tyto seznamy však byly mnohdy nepřesné, protože v každé vesnici chovali jiné sympatie k místním sedlákům a to se samozřejmě promítlo i do seznamů.

55

Těch, kteří měli více než 15 ha. Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 171. Jech, Karel: Soumrak, s. 94. 57 Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, ss. 173-174. 56

20

Nově přijatým zákonem o dodávkové povinnosti č. 56/1952 o dodávkové povinnosti a o výkupu zemědělských výrobků pro rok 1953 byly normy pro dodávky rozděleny do sedmi skupin podle velikosti závodů. Speciální kategorie byli vesničtí boháči, se kterými se neuzavíraly dodávkové smlouvy, při nichž byl nutný souhlas obou stran. Akce byla obnovena 1. listopadu 1952 rozkazem ministerstva národní bezpečnosti ze dne 25. října 1952 s názvem „Vysídlování rodinných celků odsouzených vesnických boháčůzahájení akce“, kterému předcházely stranické schůze politického a organizačního sekretariátu ÚV KSČ v srpnu a září, kde bylo rozhodnuto, že proti vesnickým boháčům bude využito všech dosavadních i nově schválených opatření. Již v červnu bylo přijato nové usnesení o posílení boje proti kulakům v rámci JZD a kulaci byli oproti menším zemědělcům znevýhodněni v důchodovém zabezpečení. V únoru 1953 na I. celostátním sjezdu JZD bylo rozhodnuto, že členem družstva se nesmí být žádný kulak ani členové selských rodin. V květnu 1953 byly přijaty nové instrukce k zemědělským procesům. Jediný krok ve prospěch vysidlovaných sedláků byl učiněn rozhodnutím, že stěhování nebude platit postižená rodina, ale bude jej hradit Ministerstvo vnitra. Tím pochopitelně vznikaly státu milionové výdaje. V roce 1953 došlo k celkovému oslabení režimu. Bylo to jednak zaviněno hospodářskou krizí, která byla způsobena zaměřením hospodářství na těžký průmysl, mohutným zbrojením a likvidací soukromého sektoru, která měla za následek krach měny a měnovou reformu v červnu 1953. Dalším důvodem bylo Gottwaldovo úmrtí a nástup A. Zápotockého na místo prezidenta republiky. Ten vyhlásil poměrně rozsáhlé amnestie a nesnažil se udržovat neprosperující JZD. Jeho projev na Klíčavské přehradě58 měl za následek hromadné odhlášky z JZD. Množily se kritiky na adresu směrnice tří ministrů, která byla opřena o neregulérní zákony, zejména o výše zmiňovaný zákon „buržoazní“ č. 125/1927. Také v důsledku nespokojenosti s nesprávným prováděním vysídlování, kdy docházelo k mnoha přehmatům, byla akce uprostřed léta pozastavena. Není dosud jasné, z jakého podnětu byla Akce K (kulak) v červenci pozastavena a 18. ledna 1954 politickým sekretariátem společně s anulováním směrnice tří ministrů zrušena. Akce byla sice zrušena, ale vysídlování a represe měly i nadále pokračovat podle platných zákonů. 58

„Zakládání družstev administrativní, nařizovací cestou a snad násilnou cestou nepomůže.(..)Tam lidé nebudou pořádně pracovat, tam se jim nebude pořád líbit, a proto nám nebudou nic platná.(..)A těm, kteří si myslí, že si pomohou tím, že z družstva utečou, těm můžeme otevřeně říct, nic si nepomůžete(..)My vám nebudeme bránit, ale vezměte na vědomí, že zemědělskou výrobu zvýšit musíme." Zemědělské družstevnictví, eds. Pšeničková, J.Juněcová, J: Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948-1949, ss. 154-156.

21

K 19. srpnu 1953 bylo přesídleno asi 2000 kulackých rodin, od října 1951 do roku 1954 to mohlo být 3000 až 4000 rodinných celků.59

4.3. První vystěhovaní v Mladoňovicích Zostřený kurs po vydání směrnice tří ministrů se projevoval i v Mladoňovicích. Sedláci, zatíženi vysokými dodávkovými povinnostmi, je nebyli schopni plnit a jejich hospodářství upadala. Tím zavdávali úřadům důvod k postihům za nedostatečné obdělávání půdy a nevyužití potenciálu svého statku. Například Alois Klempa č. 29, který vlastnil 19, 94 ha prý až do roku 1948 pracoval dobře, ale po únoru už ho „hospodaření nebaví“60. V době polních prací stavěl včelín a staral se příliš o své koně. Od roku 1950 neplnil dodávky mléka a byl za to potrestán pokutou 20 000 Kčs61. Za první pololetí roku 1950 dlužil 2390 litrů mléka. Také Jan Coufal č. 45, vlastník 20,11 ha,

neobdělával svá pole podle představ

komunistických funkcionářů. Obilí, které mu v loňském roce zničilo krupobití, nechal vypadané na poli, půdu pouze zpodmítal a vypadané obilí nechal na poli místo osevu. Nedbal prý ani výtek SNB, že nezasadil brambory, a vymlouval se na svou nemoc62 V celé vesnici panovala napjatá atmosféra, koho dalšího si zavolají na MNV63 kvůli neplnění dodávek a koho si odvezou. Například dodávkové povinnosti Tomáše Nekuly, který vlastnil včetně 1ha nuceného nájmu 16.63 ha zemědělské půdy, byly následující: pšenice 58q, žita 18.30q, ječmene 48.80q, ovsa 10.70q, hořčice 6.25q, brambor 247.20q, sena 3.70q, sláma 6.50q, drůbež 0.26 q, vepřové 11.30q, hovězí 12.10q, mléka 7100 l, vajec 4 260ks, vlny 8.10kg, brambory, zelenina a sláma byly stanoveny z 14.37 orné půdy64. Poslední v plnění dodávek byl Alois Klempa65. Z předepsané dodávky obilí dodal v roce 1952 pouze 5,7q žita. Domovní prohlídkou SNB bylo zjištěno, že z plánovaných 16 kusů hovězího dobytka chová pouze 8 a má jen jednu dojnici. Také vepřového dobytka měl méně, než by měl chovat podle rozlohy své usedlosti. Z plánovaných 14ti kusů vepřového dobytka choval pouze dva. Při prohlídce v létě 1952 našla SNB Klempovo obilí u souseda, který

59

Jech, Karel: Soumrak, s. 156. Život nové vesnice. Za socialistickou vesnici, 2, č. 10, 1952. 61 Rozsudek Aloise Klempy ze dne 30. září 1952. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. 62 Život nové vesnice. Za socialistickou vesnici, 2, č. 8, 1952. 63 Podle pamětnice Marie Karlíkové hlásili obecním rozhlasem, kdo se má okamžitě dostavit „na obec“. Osobní svědectví Marie Karlíkové z rozhovoru s autorkou, 2007. 64 Kronika obce Mladoňovice, s. 91. 65 SOkA Třebíč, OSMB, trestní spis T 64/52. 60

22

„podlehl jeho vlivu“66. Proto byl sedlák 21. 8. 1952 podruhé zatčen. „Poprvé, že neměl včas sklizené shrabky67, za to dostal půl roku.“68 Zadržený Alois Klempa byl odsouzen 30. září 1952 Lidovým soudem v Moravských Budějovicích k pěti letům odnětí svobody, k pokutě 10 000 Kčs, k doživotnímu zákazu pobytu v Mladoňovicích a ke ztrátě občanských práv na 5 let. Rozsudek byl odůvodněn tím, že Klempa „od roku 1951 až do 2. poloviny r. 1952 neplnil úmyslně své dodávkové povinnosti vůči státu, které vyplývají z jeho povolání, ukryl 5q tvrdého obilí s úmyslem nedodat toto veřejnému zásobování, nemá zastaven plánovaný stav hovězího a vepřového dobytka, tedy nesplnil povinnosti svého povolání v úmyslu mařit a stěžovat provádění jednotného hospodářského plánu v úseku výživy, čímž spáchal trestný čin sabotáže dle §85 odst. 1 písm. a tr.z.“69 Jeho majetek propadl ve prospěch státu. Dne 28. prosince 1952 se ONV usnesl na zákazu pobytu celé jeho rodiny v Mladoňovicích. Jako důvod bylo uvedeno, že se Alois Klepa „dopustil závažných činů, ohrožujících budovatelské úsilí pracujícího lidu, trestné činy byly spáchány z nepřátelského postoje vůči lidově demokratickému zřízení“70 Dne 2. ledna 195371 byla jeho manželka a 16tiletá dcera převezena na ČSSS Říčany do provozovny Předbor a výměnkáři byli dáni do sociálního ústavu na Velký Újezd72. Ve stejný den byla také vystěhována rodina odsouzeného Jana Coufala, který byl zadržen 10. 6. 1952 a převezen na stanici SNB do Budkova. Komise ONV Moravské Budějovice prováděla v těch dnech prohlídku na katastru obce Mladoňovice a zjistila, že Coufal nemá osázených 2,08 ha pole bramborami a neoseté 1,05 ha pšenicí, nechová nařízený stav dobytka, dluží dodávky mléka a vajec a od 2. června 1952 nepracuje kvůli chronickému revmatismu a nízkému krevnímu tlaku na svém hospodářství. Byl viněn, že nemoc pouze předstírá a snaží se tak vyhnout zodpovědnosti. Coufal se však po převratu dostal do velmi těžké situace, sám se ženou na svá pole nestačil. Do roku 1947 zaměstnával čeledína a služebnou, poté už jen služebnou, ale i sám „také jezdil s jedním koněm a pracoval na poli. Přestože měl revmatismus, pracoval dost“73 Po scelování v roce 1949 dostal horší pole. „Před scelováním měl pole sice v kouscích, ale dobré bonity. Po scelování měl pole horší bonity a v důsledku

66

Život nové vesnice. Za socialistickou vesnici, 2, č.18, 1952. Zbytky nevymláceného obilí, které zůstalo na poli po posečení a postavení panáků. 68 Nekulová, Anna: Vzpomínky. 69 Rozsudek Aloise Klempy ze dne 30. září 1952. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. 70 Tamtéž. 71 Nekulová, Anna: Vzpomínky. 72 Kronika obce Mladoňovice, s. 86. 73 Svědectví Aloise Popa, čeledína, který u něj dělal od roku 1943 do července 1946. SOkA Třebíč, OSMB, trestní spis T 64/52. 67

23

toho také horší výnosy.“74 Najímal také menší zemědělce jako námezdní síly. Na oplátku obdělával jejich pole potahem a platil jim naturáliemi a penězi. Se svými zaměstnanci měl Coufal dobré vztahy. V jeho domácnosti panovala podle slov svědků, kteří u něj pracovali a byli předvoláni k výslechu, dobrá atmosféra. Zaměstnanci jedli s hospodářem u jednoho stolu stejné jídlo jako jeho rodina a spali v teplých místnostech. „Bylo to moje nejlepší místo. Hospodáři pracovali stejně jako my. Obviněný se k zaměstnavatelům choval slušně, nikdy nenadával. Obviněný byl naopak samá legrace.“75 Už v roce 1950 měl Coufal problémy s plněním dodávek, a proto byl potrestán pokutou 100 000 Kčs, ze které byl schopen zaplatit pouze 31 000 Kčs. Protože neměl splněné dodávky, byly mu ve spořitelně zadrženy peníze za prodané produkty, a proto nebyl schopen doplatit zbytek pokuty, ani si pořídit novou sadbu, krmivo pro dobytek nebo umělá hnojiva. Proto požádal MNV o uvolnění peněz, které mu podle slov funkcionářů byly vydány. Coufal z nich prý měl za hnojiva utratit jen malou část a zbytek si ponechat. „Umělá hnojiva jsem všechna neodebral, ježto mi na ně nebyly uvolněny peníze. Žádal jsem o to na MNV, tajemník Novák mi však řekl, na co chci umělá hnojiva, že klidit stejně nebudu jako všichni velcí zemědělci a na mou otázku, kdo bude klidit, mi odpověděl, že buď padnem a nebo, že to sklidí kolektiv.“76 V roce 1951 z povinného předpisu 89,10q dodal pouze 60q, 4, 93 q ječmene (př 17,93 q), 24 q ovsa (z 26,6 q ovsa), 1,8 q olejnin (2,87 q), z předepsané dodávky 12, 8 q vepřového masa nedodal nic.77 Z předpisu 8700 l mléka dodal 3053 l,78 a to proto, že neměl plný stav dojnic. Z osmi předepsaných mu 3 chyběly. Ani dodávky vajec nebyl schopen plnit kvůli malému počtu slepic, z předepsaných 50ti choval pouze 30, které kvůli nedostatku krmení nenesly. Roku 1951 odevzdal předepsanou dodávku brambor a, jak mu bylo poté dodatečně nařízeno, musel odevzdat ještě dalších 26q. Z toho důvodu neměl na jaře 1952 sadbu a na zakoupení nové neměl dost peněz.79 MNV mu proto opatřilo sadbu v HD v Třebelovicích, ale protože ji Coufal nemohl zaplatit, byla rozprodána menším zemědělcům. Z toho důvodu také nechal vypadanou pšenici na poli, kde měl mít další rok zasázené brambory. Protože nedostál povinnostem svého povolání byl 3. 9. 1952 podle § 135/1, 2 trest. zákona (zákon č. 86/ 1950) odsouzen k jednomu roku odnětí svobody, byla mu udělena pokuta 74

Svědectví Aloise Popa z 5. 7. 1952 na prokuratuře ve Znojmě. Tamtéž. Výpověď Boženy Vyskytenské, která u něj tři roky pracovala. Tamtéž. 76 Tamtéž. 77 Okr. hospod. družstvo v Moravských Budějovicích, splnění dodávkových povinností. Tamtéž. 78 Výpis dodávky mléka od zemědělce Coufala Jana z okr. družs. mlékárny v Moravských Budějovicích. Tamtéž. 79 Protokol o výslechu 7. června 1952 na stanici SNB v Budkově. Tamtéž. 75

24

10 000 Kčs a na dobu tří let ztratil čestná občanská práva. Podle § 47 tr. z. propadl jeho majetek ve prospěch státu a podle § 53 tr.z. mu byl zakázán pobyt v Mladoňovicích navždy, „poněvadž obecný zájem, t. j. řádné obhospodařování půdy bez ovlivňování malých a středních zemědělců obviněným to vyžaduje.“80 Jeho žena a dvouletá dcera byly vystěhovány na ČSSS Zděbrady v okrese Praha východ81, kde byla ubytována v místnosti, v níž byla dřív chována kuřata82. Vystěhování prvních dvou sedláků mělo u všech obyvatel Mladoňovic velký ohlas. „Celá vesnice byla z toho velmi vzrušená, zvlášť, když jeden z tehdejších funkcionářů František Tesař prohlásil, že takhle odstěhují všechny sedláky“83 Majetek obou postižených rodin převzalo JZD a u Klempů v č. 29 byla zřízena školka.

4.4. Vystěhování rodin Rudolfa a Františka Nekulových Někteří větší zemědělci i přes nařízení vlády zůstávali i nadále v JZD, kde dokonce zastávali i vedoucí funkce. Ve vedení JZD se objevuje například v roce 1953 jeden zemědělec nad 20 ha (Jordánek) a další dva nad 15 ha. V polovině roku 1952 podali přihlášky do JZD 3 větší zemědělci, kteří byli na konci roku 1951 vyloučeni. Mezi nimi byl i sedlák Jan Zelenka č.2. Žádost byla odložena s podmínkou, že ke každé přihlášce velkého zemědělce musí přibýt ještě tři od drobných zemědělců.84 Na konci roku bylo vyhověno pouze jedné žádosti - Jana Zelenky, se kterým vstoupili do JZD dva menší zemědělci a v květnu 1953 dalších 18 drobných a středních zemědělců. Na konci roku 1954 bylo tedy v JZD sdruženo 37 usedlostí. Na jaře 1953 na schůzi MNV uvedl předseda JZD, že vesničtí boháči dluží státu ještě 220 centů žita a pšenice, 910 centů brambor, 126 140 litrů mléka, 31 910 vajec a 153q masa85 Vzhledem k podmínkách, ve kterých museli sedláci hospodařit, se nebylo čemu divit. Osivo

80

Rozsudek okr. soudu v Moravských Budějovicích. Tamtéž. Tuto neradostnou událost zachytil zdejší písmák Tomáš Nekula ve svých črtách: „Je ponurý a mlhavě mrazivý den 2. ledna 1953. Poslední hospodyně na statku „U Přibylů“ mladá dvaadvacetiletá Marie po ránu toho dne v pláči vychází z jeho vrat, vzrušeně sklání hlavu na zad, přičemž si sáhne rukou na čelo a vede za ruku taktéž plačící více jak dvouletou dcerku. Mezi vraty se ještě Marie otočí nazpět a široce se rozhlédne jakoby si to vše chtěla vtisknout do paměti, po celém dvoře a statku. Když vyšly, vrata jsou zamčena a ony kráčí k nákladnímu autu. Tu náhle došlo před zrakem přihlížejících slzících příbuzných a přátel k dojemnému výjevu. Malá Mařenka se vytrhla náhle matce z ruky, běží zpět k vratům a tam pěstičkama do nich strká: „že bude tady doma a že nikam nepůjde“ křičí, rve se s matkou, která ji násilně vleče k autu a dále křičí na matku „běž si pryč sama, já budu tady doma!“ Marie je zavezena do bývalého panského dvora-Státního statku-na Říčansko u Prahy, a statek „U Přibylů“ je použit na družstevní konírnu. A tak skončen, podobně jak několik i dalších v obci, i smutný den tohoto statku a lidí kolem něj.“ 82 Osobní svědectví Marie Karlíkové z rozhovoru s autorkou, 2007. 83 Nekulová, Anna: Vzpomínky. 84 Kronika JZD. 85 Kronika obce Mladoňovice, s. 88. 81

25

museli nakupovat „daleko přes 2000 za 1q“86, mlátit mohli pouze v neděli a nebo v noci, svá pole museli obdělávat bez mechanizace a cizí pomoci. „Pracovali i za poledne a dlouho do noci. Bylo vidět, jak tito přímo zoufalci za jediné společné pomoci stařen, starců, nedospělých dětí, při nedostatečné stravě (neb vesměs všem již několik roků nebyla povolena domácí porážka vepře pro samozásobení, mnozí i mouku neměli, neb nesplnivše nemohli mlíti, a peníze mající zadržovány na dlužné položky u státní spoř. v Mor. Budějovicích) snažili se až do vysílení zdolat všechny tyto nutné práce“87 Větší zemědělci nejspíše rezignovali na snahy stát se členy JZD, i přesto že jim hrozilo vystěhování. Podle slov Marie Karlíkové, dcery Františka Nekuly z č. 31, se bratři jejího otce snažili také vstoupit do JZD, ale nebylo jim to povoleno. Proto se František Nekula o vstup do JZD již nepokoušel. František Nekula č. 31 vlastnil 29,23 ha88 a jako první ve vsi koupil malý traktor Svoboda 10, vlastnil i další zemědělské stroje a v roce 1940 si postavil nový dům. Při scelování v roce 1949 nejenže dostal horší pozemky, ale jeho pole, na kterém byla nasetá řepka, připadla JZD. To řepku sklidilo a Nekulovi bylo nařízeno zaset hořčici, kterou si musel sám obstarat a v létě mu ji zničily kroupy. I přesto však po něm dodávka hořčice byla požadována. Obilí musel odevzdávat všechno, takže na osev mu nezbylo nic a pro osobní potřebu jen to, co si doma uschovali ve skrýši. „My jsme si nemohli i pro dobytek skoro nic nechat, krávy chudly a přestávaly dojit.“89 Když neměli splněné dodávky, šrotovat ani mlít nesměli, proto si obilí nechávali semlít u menších zemědělců. Jednou, když jeden z nich vezl semletou mouku k Nekulům, viděla jej při tom noční hlídka. Nic se mu však nestalo, protože řekl, že mouku Nekulům daroval a „menší zemědělce trestat nemohli, chtěli je dostat všechny do JZD.“90 Protože Františku Nekulovi postupně odebrali motory do mlátičky, výfuk na seno a přede žněmi traktor, pětistopý vazač, oračky a vůz, byl nucen při žních pracovat se starými zarezlými stroji a koňmi, kteří však nebyli na takovou práci díky nedostatku krmení dostatečně silní. Motor do mlátičky si musel půjčit. Také šrotování bylo zakázáno, když nebyly splněné dodávky. „Jednou k nám přišla z okresu kontrola na šroťák. Přivedl je řídící Bém a řekli nám, že je podezření, že jsme 86

Tamtéž, s. 87. Kronika obce Mladoňovice, s. 95. V této době psal kroniku Tomáš Nekula č. 42, vlastník 15, 63 ha, který byl na konci roku 1951 vyloučen z JZD. 88 Usnesení Lidového soudu v Moravských Budějovicích ze dne 22. března 1954. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. 89 Nekulová, Anna: Vzpomínky. 90 Tamtéž. 87

26

šrotovali. Za několik dní přišla pokuta 10 000 Kč. Zaplatit jsme ji nemohli. Všechny peníze za obilí, které jsme odvezli na dodávku, byly zadržené. Dostali jsme jen část, abychom mohli koupit nové osivo. Z našeho obilí jsme si nic nechat nesměli.“91 Do vesnice chodily neustále kontroly z okresu, SNB, kriminálka a dělnické kádry. Prohledávali celý dům a vyslýchali. V roce 1950, když bylo velkým zemědělcům povoleno zabíjet, si Nekulovi chovali dva velké vepře, kteří jim však při jedné kontrole byli odebráni. Také je někdo udal, že v lese mají naskládané na hranici dřevo na topení silnější než 3 cm a to nebylo povolené. Silnější kousky dřeva se musely odevzdávat. Za to jim byla udělena pokuta 10 000 Kč. Několikrát byli František Nekula a po úrazu, který si způsobil při opravování traktoru JZD, také jednou jeho žena vyslýcháni kriminálkou v Moravských Budějovicích. „Tam mi vyhrožovali, že když nesplníme, že nás vystěhují a pojedeme domů jen s trakařem.“92 Fr. Nekula si po pádu z traktoru zranil páteř a byl nucen nosit korzet. Tato událost ho však zachránila před vězením. Po návratu z nemocnice musel ležet. „Pan Vacek, tatínkův (Fr. Nekuly - pozn. aut.) spolužák a kamarád, který byl na krajském soudu úředníkem, mu vzkázal, aby se neukazoval nikde venku, že pro něj připravují dlouhý proces.“ Všechnu práci musela zvládnout manželka s dcerou a starým strýcem. Syn Jan Nekula byl ještě malý a nejstarší syn pracoval v Třebíči v Kovosvitu, protože ve školním roce 1950/1951 nebyl připuštěn k ústní maturitě „Několik dní po písemných maturitních zkouškách jsem dostal z gymnasia dopis, že k ústním závěrečným zkouškám připuštěn nebudu. Stejnou zprávu dostalo i několik jiných spolužáků. Odůvodněné to nebylo. Moje odvolání bylo zamítnuto krajskou komisí pro závěrečné zkoušky rovněž bez odůvodnění.“93 František Nekula byl i přes své zranění neustále volán k výslechům na okres, na kriminálku nebo na SNB. Protože měl strach, že ho zavřou, rozhodl se po jednom výslechu, že odejde za hranice. Dne 19. května 1953 odjel Nekula na kole směrem k hranicím, které překročil za poledne, když pohraničníci obědvali. Podle slov syna Jana Nekuly ho v sovětské zóně na rakouské straně hranice dopadl četník a chtěl ho předvést na stanici. To Fr. Nekula odmítl s tím, že se raději nechá zastřelit. Překvapený četník rezolutně prohlásil, že střílet nebude, a Fr. Nekula utekl. Mezitím jeho rodina tvrdila, že je v nemocnici v Třebíči. Až když přišel lístek od příbuzného z Vídně, dozvěděli se o jeho útěku funkcionáři ve vsi a SNB. Jak vzpomíná A.

91

Tamtéž. Tamtéž. 93 Nekula, Josef: Vzpomínky na mladý život, rukopis. 92

27

Nekulová „netrvalo dlouho a přiběhl SNBák Miškanín, v ruce měl ulomený prut z návsi a začal na mne řvát a bouchat tím prutem do stolu a že jsem o tom jistě věděla, že jde tatínek pryč.(..) Když se vyřádil, odešel a odpoledne, když byl Jenda ze školy doma, přišel ještě s jedním jiným a dělali v bytě prohlídku, ve skříních a ve všech papírech.(..) Jendu, kterému bylo 11 roků, zavřeli do vedlejšího pokoje a tam ho dlouho vyslýchali. Slyšela jsem, jak na něho řvali, že jistě musel o tatínkově odchodu vědět, ale on se nepřiznal, V pravdě o tom ani nic nevěděl. Všechno, co si u nás vybrali, musela Mařenka v košíku zanést do kanceláře. Druhý den ještě přišel s Miškanínem jiný pán a ten na mě začal s pěknou, že kdyby se tatínek třeba ještě vrátil, abych to ohlásila, že by se mu nic nestalo, když máme všechno zaseto.“94 Ale už prý dávno před odchodem Františka Nekuly do zahraničí, řekl ve škole syn jednoho z vedoucích komunistických funkcionářů, že je vystěhují a v jejich domě budou kanceláře a v domě švagra Rudolfa Nekuly č. 4 bude obchod. Dne 30. června 1953 byl sepsán veškerý majetek, ze kterého propadla polovina ve prospěch státu a další byla po vystěhování odevzdána do užívání JZD. Se zabaveným majetkem nesměla Anna Nekulová volně nakládat95. Byl proveden odhad dobytka, který byl prodán menším zemědělcům96. Rozhodnutí o vystěhování doručil Anně Nekulové funkcionář z okresu v sobotu 8. srpna 1953 stejně jako její švagrové Marii Nekulové. Její muž byl totiž státním soudem v Brně dne 3.3. 1953 odsouzen podle dle §86 odst. 1 a §78 odst. 1 písm. c) odst.2 písm. b) zák. č. 86/5097 za velezradu a vyzvědačství k trestu odnětí svobody v trvání 18 roků, k pokutě 100 000 Kčs. Jako vedlejší trest mu byl zkonfiskován majetek a

zakázán pobyt v okrese Moravské

Budějovice a Dačice navždy. Koncem roku 1952 přišel do jeho domu jistý Zvonar, manžel služebné, která u něj kdysi sloužila a žádal ho o nocleh. Tvrdil, že chce emigrovat, a tak ho u sebe Rudolf Nekula několik dní nechal. Zvonar se u něj prý kvůli napadenému sněhu zdržel delší dobu, protože měl strach, že ve sněhu zanechá stopy. Poté odešel do vedlejší vesnice Třebelovice k Valům.98 Byl to však člověk nastrčený komunisty. „Podařilo se jim tímto způsobem odsoudit do vězení dvacet osob z různých vesnic.(..) I když mu na několika místech nocleh odmítli, nikdo jeho 94

Nekulová, Anna: Vzpomínky. „ Sepsán byl všechen majetek v místnostech, všechen dobytek, drůbež, nářadí pod kůlnou, vozy a ve stodole mlátička s motorem. pak si přišli pro naše koně i s postrojema a již je nám nevrátili. Následovaly krávy a nakonec i drobnější hovězí a vepřový dobytek. Maštal a chlévy byly prázdné, jen jednu ovci nám nechali. Tak jsme zůstali i bez mléka, které se v obchodě u nás ani neprodávalo. To nám tajně přinášeli po humnech Paseka a z vile paní Nekulová. My jsme k nikomu nechodili, věděli jsme, že se každý bojí a my též abychom nezavdali příčinu k dalšímu vyšetřování.“Tamtéž. 96 Soupis a popis majetku u Fr, Nekuly zemědělce v Mladoňovicích čp. 31. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. 97 SOkA Třebíč, ONV, k. 203, in. č. 216. 98 Osobní svědectví Marie Karlíkové z rozhovoru s autorkou, 2007. 95

28

plánovaný útěk neohlásil a to bylo trestné.“99 Rudolf Nekula dostal ze všech odsouzených v tomto případu nejdelší trest. Většinu svého trestu si odpykal v uranových dolech v Jáchymově. Jeho žena, dvě děti ve věku 11 a 13 let a tchýně Antonie Tříletá měly být dopraveny do Křeptova za Třebíč100, ale protože tam pro ně nebylo místo, byli umístěni na ČSSS Přeckov, okr. Velké Meziříčí, na malý výměnek k jednomu zemědělci. Převážela je dvě nákladní auta a bylo jim povoleno s sebou vzít nejnutnější bytové zařízení, šatstvo, prádlo, uhlí, dříví a potraviny. Rodina Františka Nekuly byla vystěhována o den později v úterý 11. srpna 1953. Přijelo pro ně auto s vlekem, na které byl naložen nábytek. „Všechno ostatní muselo zůstat doma: slepice, malé kačeny i šest velkých husí.“101 Byli přemístěni do obce Polička v okrese Žďár nad Sázavou do starého selského domu po vystěhovaném sedlákovi, kde s nimi bydlel na výměnku s nimi český Němec. I přes vlhkost a stáří domu byly zde bytové podmínky lepší než u obyvatel, kteří bydleli přímo na ČSSS Polnička, kde měla každá rodina k dispozici pouze jednu místnost102. Koncem září utekl do zahraničí v okolí Vranova nad Dyjí přes řeku, kde nebyly dráty, i nejstarší syn Františka Nekuly Josef. Z Rakouska se poté ohlásil rodině heslem „Českomoravská vrchovina“ prostřednictvím rozhlasu Svobodná Evropa103. S otcem se setkal ve Spolkové republice Německo. Anna Nekulová se s nimi sešla až po 14ti letech104, kdy jí byla povolena návštěva v Německu.

4.5. Vystěhování Jana Macálky Poslední obětí násilné kolektivizace v Mladoňovicích se stal majitel místní hospody Jan Macálka z č. 58, který mimo své živnosti vlastnil 16,75 ha. V dřívější době obhospodařoval pouze 9 ha s pomocí pacholka a děvečky a zbytek polí pronajímal menším zemědělcům. Postupně si pak bral svá pole zpět a po HTÚP byl nucen pracovat na celé výměře sám jen s pomocí manželky a námezdních sil. Podle slov paní Karlíkové to byl charakterní, otevřený a

99

Nekulová, Anna: Vzpomínky. Nekulová, Anna: Vzpomínky. 101 Tamtéž. 102 Osobní svědectví Marie Karlíkové z rozhovoru s autorkou, 2007. 103 Nekulová, Anna: Vzpomínky. 104 Nekula, Josef: Světoběžník z předposlední lavice. In: Hosák, L.-Vlk, Fr. (eds.): Vlastivědný Moravskobudějovicka, č. 1, Moravské Budějovice 2005, s. 443. 100

29

sborník

na tehdejší poměry pokrokový a sečtělý člověk. Jednou, když jeho pole s úrodou žita zabralo při scelování JZD a on poté dostal pozemky bez úrody, odjel s rodinou v době žní do Tater.105 Scházeli se u něj někteří menší zemědělci, které si při taneční zábavě zval do kuchyně, naléval kořalku a tak si je získával na svou stranu. „Za první republiky i za okupace byl Macálka pantáta, vše muselo před ním padnouti na kolena, nyní si taktéž zas udržuje určitou část lidí na své straně a to jednak tím, že jim při tanečních zábavách dává kořalku a jednak tím, že tyto zve k sobě na besedy, kde je štve proti našemu zřízení“106. Jan Macálka měl pouze malou usedlost a vlastnil jen drobné zemědělské stroje. Po přechodu JZD na III. typ nebyl už znovu do JZD přijat a dostal pozemky v 18 kusech a mnohem horší bonity. Již roce 1951 byl trestán pro neplnění dodávek pokutou 20 000 Kčs a 5 měsíci nepodmíněného trestu soudem v Moravských Budějovicích107 a v 20. 8. 1954 na něj bylo podáno trestní oznámení z důvodu ohrožení jednotného hospodářského plánu. Byl obviňován, že spolu se svým tchánem Janem Nekulou, který mu někdy na polích vypomáhal se svými koňmi, úmyslně neplní dodávky a ponouká i menší zemědělce k neplnění. „Úmyslně neplní tak jako jiná léta i v roce 1954 svoje dodávkové povinnosti, jelikož v roce 1954 za 1. pololetí zůstal dlužen veřejnému zásobování: 475 kg masa vepřového, 35 kg masa hovězího, 2946 litrů mléka, 2727 kusů vajec. Z roku 1953 dluží 970 kg masa ostatního, 866 kg masa vepřového, 7186 litrů mléka, 3482 kusů vajec, 27,60 q pšenice. Taktéž nemá stav dobytka dle plánu na rok 1954 jelikož mu schází 4 kusy hovězího z toho 3 dojnice, a 8 kusů dobytka vepřového. Místo 66 slepic drží pouze 18 kusů.“108 Dále byl obviněn, že v roce 1953 nechal na poli pomrznout brambory, špatně hnojí, vymlouvá se na malé stájové prostory a nesnaží se je rozšířit, že do noci poslouchá zahraniční rozhlas a na pole proto jezdí ráno až po deváté hodině. „Každou noc drží ucho u radia, kde poslouchá Svobodnou Evropu a čeká, kdy jej již přijdou vysvobodit, aby mohl dále bezpracně žít.“109 Jan Macálka přiznal u soudu, že na pole jezdí pozdě, ale jen z toho důvodu, že ráno musí obstarat dobytek a teprve poté může vyjet na pole. Když v roce 1953 zasel jetelotrávu, byla další HTÚP a s ní o toto pole přišel. S novými poli však už jetelotrávu nedostal, i přesto byl obviněn, že ji nechal na poli shnít. Také pozemky, které zpodmítal a vyhnojil mu byly 105

Osobní svědectví Marie Karlíkové z rozhovoru s autorkou, 2007. Trestní oznámení z 20. 8. 1954. SOkA Třebíč, OSMB, trestní spis T 57/54. 107 Tamtéž. 108 Tamtéž. 109 Tamtéž.

106

30

několikrát při HTÚP odebrány. „6. 7. 1953 bylo zjištěno, Macálka neměl posečenou jetelotrávu na 1,5 ha, tráva byla již znehodnocena, ztratila na výživě a kvalitě. Kdy trávu vůbec sklidil není známo, nějakou jetelotrávu nechal zhnít na poli.110“ Protože neměl příliš peněž, musel lidem, kteří mu ve „špičkových pracích“ pomáhali, platit naturáliemi, i přesto, že neměl pro svůj dobytek krmení a neměl splněné dodávky. „Dobytku jsem dával méně žrát, abych s krmivem vyšel, avšak dobytek byl hubený, dojnice jalové a nechtěly ani k býkům a když tak nezůstala stelná. Dojnice byly jalové, a proto jsem koncem roku 1953 a začátkem 1954 dodal 3 krávy na dodávku jako brak, které zvěrolékař vyřadil jako neschopné chovu.“111 Macálka byl trnem v oku zdejším komunistickým funkcionářům také proto, že za první republiky i po druhé světové válce byl organizován v lidové straně a ve vsi měl poměrně velký vliv na lidi. Byl viněn, že „jeho postoj k lidově demokratickému zřízení jest naprosto záporný a nepřátelský.“ V době polních prací prý jezdí „vyoblékaný“ s tchánem na motorce do Jihlavy a místo toho, aby obhospodařoval svá pole, pomáhal v Budkově opravovat soustruh. „V době, kdy zemřel prezident Gottwald, si Macálka zpíval ve své usedlosti i na dvoře, bylo mu moc veselo, přestože se celý národ rmoutil, z čehož jest vidět jeho poměr. Tímto se zabývala i místní organisace KSČ, on se však vymluvil, že se učil píseň, kterou zpíval předtím v kostele.“ Na toto obvinění Macálka později u odvolacího soudu reagoval tím, že před velikonočními svátky nacvičoval píseň do kostela a že se nejednalo o veselou, ale náboženskou píseň. Macálka byl dne 20. 9. 1954 Lidovým soudem v Moravských Budějovicích odsouzen podle § 85 odst. 1, tr.z. k trestu odnětí svobody na pět let, propadnutí jmění („neboť obviněný se dopustil úmyslného trestného činu a vlastnictví tohoto jmění mu umožňovalo páchání trestné činnosti a sabotování naší zemědělské výroby“112), podle § 53 tr. z. k zákazu pobytu v okrese Moravské Budějovice navždy a ke ztrátě občanských práv na pět let. Jakých metod tehdejší justice a SNB používala je zřejmé z pravděpodobně zfalšované výpovědi malého zemědělce Emila Veverky, který měl ve výslechu s příslušníky SNB nařknout Macálku ze špatného hospodaření a lenivosti. U soudu uvedl: „Není pravda, že bych říkal u výslechu na SNB , že obviněný je nedbalec atd. Při výslechu jsem byl ve stodole a rozhodně jsem protokol nepodepisoval, To, co mi bylo předestřeno, není můj podpis. Obviněný rozhodně nehospodaří špatně, práce prováděl včas a mlátil celé noci. U obviněného

110

Tamtéž. Z výpovědi Jana Macálky u Lidového soudu v Moravských Budějovicích dne 20.9.1954. Tamtéž. 112 Tamtéž.

111

31

mělo střídání pozemků veliký vliv na úrodu, Já sám jsem měl naset jetel na svých polích, ale úpravou jsem o něj také přišel. Také pole jsem dostal nevyhnojená a zapýřená“113 Po odvolání ke Krajskému soudu v Jihlavě dosáhl Macálka pouze toho, že byl zproštěn viny za to, že znehodnotil jetelotrávu a tím nesplnil povinnost svého povolání v úmyslu ztěžovat plnění jednotného zemědělského plánu na úseku zemědělském, takže nespáchal trestný čin sabotáže. Ale dopustil se ohrožení plánu podle §135 odst. 1,2 tr.zák., protože na poli nevybral brambory a nedodal zemědělské výrobky v živočišné výrobě. Doba trestu odnětí svobody mu byla zkrácena na jeden rok a ztráta občanských práv na 4 roky. Trest propadnutí majetku a zákaz pobytu v okrese však zrušen nebyl a tak byl J. Macálka znovu odveden do vazby, ve které byl už od 4. 9. 1954. O rok později dne 20. září 1955114 byl společně se svou manželkou a třemi dětmi vystěhován z Mladoňovic a jeho hospoda byla přidělena JZD a později přestavena na kulturní dům115.

5. Závěr Po fázi násilného vysídlování následovala další vlna kolektivizace, která počítala s úplným převzetím veškeré půdy a s využitím tzv. úpadkových hospodářství, mezi nimiž byly především zemědělské usedlosti s půdní rozlohou nad 15 ha.116 Nadále pokračovala opatření proti vesnickým boháčům a všechna nařízení proti nim zůstala v platnosti. Byl však zvolen individuální přístup, protože kulactvo jako „vykořisťovatelská třída“ již bylo v polovině padesátých let zlikvidováno, a ojediněle bylo možné povolovat jejich vstup do JZD. Akce kulak v té době už v plné míře splnila svůj cíl, zlomila většinu politických odpůrců proti masovému združstevňování a zastrašila ostatní větší vlastníky půdy, takže v druhé polovině padesátých let soukromě hospodařících rolníků postupně ubývalo a v roce 1962 představovala v Československu soukromá hospodářství už jenom 1,6% veškeré zemědělské půdy117.

113

Svědectví Emila Veverky u u Lidového soudu v Moravských Budějovicích dne 20.9.1954. Tamtéž. Zákaz pobytu občanů okresu Mor. Budějovice na základě rozsudků lidového soudu v Mor. Budějovicích v letech 1951-1954. Archiv autorky. 115 Kronika obce Mladoňovice, s. 117 116 Jech, Karel, Soumrak, s. 165. 117 Rokosová, Šárka: Administrativní, s. 175. 114

32

I v Mladoňovicích v následující době represe kulaků pokračovaly. Na MNV byly pořádány tzv. pohovory s neplniči, některým bylo i nadále odmítáno členství v JZD, ale nikdo další již vystěhován nebyl. Vystěhováním Jana Macálky a jeho rodiny skončila doba nejtvrdších postihů, při které bylo zlikvidováno pět soukromě hospodařících zemědělců. Historie obce Mladoňovic v první polovině padesátých let i individuální osudy sedláků vystěhovaných v té době z vesnice názorně dokumentuje dopady, jaké měla politika KSČ na život na českém venkově. Ještě v roce 1948 se vesnice pokoušela společenské změny vstřebat pomocí svých tradičních struktur a únorový převrat neměl na její život v prvních okamžicích zásadnější vliv, předsedou akčního výboru NF se dokonce stal jeden z později vystěhovaných sedláků František Nekula. Vlivem politických změn po převzetí moci komunistickou stranou, její zemědělské politiky a cíleným tlakem na likvidaci selského stavu však tyto snahy neměly dlouhého trvání. Administrativním začleněním strojního družstva, v němž byla do té doby členy většina soukromých zemědělců, do nově vzniklého JZD a následným nepřijetím větších sedláků do družstva, byly vytvořeny předpoklady pro individuální represe větších zemědělců. Ti byli pak v té době obvyklými postupy, mezi něž patřilo odebírání mechanizace, výměna jejich pozemků za pozemky s horší bonitou na okraji katastru (výměna probíhala i v době vegetace, když byly původní pozemky již zaseté), nepřiměřenými dodávkami a vysokými pokutami a tresty za jejich neplnění, postupně vytlačování na okraj společnosti. Soustředěný tlak měl také podobu osobního pronásledování a ponižování, když soukromě hospodařícím zemědělcům byly stanovovány doby pro využití mechanizace, např. výmlat, výhradně v noci, pro neplnění dodávek jim nebyla několik let povolena domácí porážka, nezůstávalo jim obilí ani pro vlastní potřebu, ani jako krmivo pro předepsané stavy dobytka, takže jejich životní podmínky se stávaly neúnosné. K tomu je třeba připočítat také časté domovní prohlídky, předvolávání k výslechům a věznění. Definitivním vyloučením z obecní společnosti se pak pro pět sedláků a jejich rodiny stalo vystěhování z obce. Podle jakého kritéria byli tito postižení vybráni, není z dochovaných písemných materiálů možné spolehlivě rozhodnout. Nejspíše zde hrály velkou roli osobní antipatie

některých

místních

komunistických

funkcionářů

k vysídleným

sedlákům.

Z různorodých materiálů bohužel nelze porovnat objektivně jednotlivé případy a najít na tuto otázku uspokojivou odpověď. V důsledku uzavření Moravského zemského archivu však bohužel nebylo možné využít všech dochovaných materiálů, které by mohly mnohé napovědět. Je zde uložen především trestní spis Rudolfa Nekuly a prameny krajské správy.

33

Dále nebylo možné prozkoumat trestní spis Aloise Klempy, který se s největší pravděpodobností nedochoval. K vystěhování jednotlivých rodin se našly různé záminky. V jednom případě to byla provokace STB (Rudolf Nekula odsouzený za velezradu), v dalším případě emigrace hospodáře (František Nekula, který podlehl soustředěnému nátlaku a současně za jeho odchodem přes hranice stál mylný předpoklad, že komunistický režim se nemůže příliš dlouho udržet), v jiném případě i v soudních spisech obsažená snaha zlikvidovat osobnost s osobní autoritou a politickým vlivem na vesnickou společnost (hostinský Jan Macálka). Jedním z důvodů byla zřejmě i snaha získat pro zdejší družstvo atraktivní majetek. (Viz např. svědectví M. Karlíkové o tom, že již dlouho před vystěhováním se počítalo s využitím jejich domu (F. Nekuly) na kanceláře a domu strýce (R. Nekuly) na obchod. Domu rolníka Klempy bylo po vystěhování využito na školku a hostinec Jana Macálky byl využíván jako kulturní dům. Hlavním i když nepřiznaným důvodem však jako v celé republice bylo zastrašit zbytek soukromě hospodařících zemědělců a přimět je vydat se jedinou možnou cestu kolektivního hospodaření. Tohoto cíle bylo také v Mladoňovicích nakonec beze zbytku dosaženo. Z vystěhovaných zemědělců, ani jejich rodin a pozůstalých, se do obce ani po pádu komunistického režimu v roce 1989 už nikdo nevrátil.

34

6. Použitá literatura a prameny Literatura JECH, Karel: Soumrak selského stavu 1945-1960. Praha 2001. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1945-1948. Praha 1991. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948-1953. Praha 1991. Vystěhování selských rodin v Akci K („kulaci“) 1951-1953. Seznamy a vybrané dokumenty. In: Jech, Karel: Dokumenty o perzekuci a odporu. 1992. KAPLAN, Karel - PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno 2001. NEKULA, Vladimír a kol: Vlastivěda moravská. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno 1997. NOVOTNÁ, Vlasta: Kolektivizace na Moravskobudějovicku. UJEP Brno 1984. ROKOSOVÁ, Šárka: Administrativní opatření-jedna z forem perzekuce sedláků komunistickým režimem. In: Táborský Jan (ed.): Securitas Imperii 10. Praha 2003. STEHLÍK, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948-1960. In: Dačický vlastivědný sborník IV. Dačice 2007. JANOUŠEK, Pavel: Případ Babice. In: Komunismus na Vysočině, Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti III. Jihlava 2001. RÁZEK, Adolf: StB+justice. Nástroje třídního boje v akci Babice. In: Ladislava Kremličková (ed.): Sešity. Úřadu a dokumentace vyšetřování zločinu komunismu č. 6, Praha 2002. MEZULIÁNIK, Miroslav: Vesnický boháč-pijavice JZD. Knihovna JZD, sv. 18, Praha 1951. NEKULA, Josef: Světoběžník z předposlední lavice. In: Hosák, L.-Vlk, Fr. (eds.): Vlastivědný sborník Moravskobudějovicka, č. 1, Moravské Budějovice 2005. Tištěné prameny Hlavní zásady nových zákonů připravených ministerstvem zemědělství, 1946. Zemědělské družstevnictví. Pšeničková, J.-Juněcová, J. (eds.): Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948-1949. Prameny SOkA Třebíč, OSMB, trestní spis T 57/54. SOkA Třebíč, OSMB, trestní spis T 64/52. SOkA Třebíč, ONV, k. 203, in. č. 216. Soubor materiálů k vystěhovaným rodinám. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. Kronika obce Mladoňovice z let 1922-1987. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. Kronika JZD. Archiv Obecního úřadu Mladoňovice. NEKULA, Josef: Vzpomínky na mladý život, rukopis. Archiv autorky. NEKULOVÁ, Anna: Vzpomínky pro další pokolení mojí rodiny. 1922, rukopis z pozůstalosti. Archiv autorky. NEKULA, Tomáš: Mladoňovská mohyla. Historie, povídky, črty. Obrazy ze života a přírody obce a okolí. 1970-1974, rukopis. Tisk Život nové vesnice. Za socialistickou vesnici (1951-1955). Vzpomínky pamětníků Marie Karlíková, dcera odsouzeného Františka Nekuly. Jan Nekula, syn odsouzeného Františka Nekuly. Marie Svobodová, dcera středního rolníka z Třebelovic.

35

7. Přílohy 1. 2. 3. 4. 5.

Směrnice tří ministrů z 22. října 1951 Článek: Babice, „černá paní“, vesnický boháč Tabulka: Počet JZD v Jihlavském kraji 1949 – 1955 Tabulka: Počet JZD v okrese Moravské Budějovice 1950-1952 Část ze seznamu venkovských boháčů odsouzených k zákazu v obci nebo okrese Moravské Budějovice navždy 6. Fotografie Františka a Anny Nekulových z č. 31 7. Soupis, popis a ocenění majetku Jana Macálky 8. Rozsudek Jana Macálky ze dne 20. září 1954 9. Rozhodnutí o vystěhování rodiny Františka Nekuly 10. Tabulka: Počet rodin vysídlených z jednotlivých krajů do září 1953

36