PROMĚNA ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY V 50. LETECH 20. STOL. V ČESKÝCH ZEMÍCH

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI

PROMĚNA ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY V 50. LETECH 20. STOL. V ČESKÝCH ZEMÍCH BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Doc. Mgr. Pavel Kostrhun

Gabriela Čermáková

Lednice 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Proměna zemědělské krajiny v 50. letech 20. století v českých zemích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

.……………………………. V Lednici dne 17. dubna 2013

Podpis autorky práce

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala Doc. Mgr. Pavlu Kostrhunovi, který mi svým zaujetím poskytl radost ze psaní. Svým rodičům a sestře děkuji za nedocenitelnou pomoc v základně, kterou pro mne byli a na kterou jsem se mohla vždy spolehnout, za kompletní servis psychické podpory i četné připomínky. Velký dík patří mým prarodičům za silnou pomocnou ruku i cenné vzpomínky.

ABSTRAKT A KLÍČOVÁ SLOVA Proměna zemědělské krajiny v 50. letech 20. stol. v českých zemích Hlavním cílem práce je shrnutí změn, které česká krajina zaznamenala v důsledku vývoje zemědělství v 50. letech 20. století. Práce se rovněž zabývá vývojem zemědělství a jeho vlivem na krajinu v historických epochách 18., 19. a 20. století. Blíže se práce věnuje poválečnému období 50. let 20. století, vzniku kolektivistického způsobu hospodaření i jeho důsledkům pro krajinu. Zabývá se dopady intenzivního hospodaření, znárodněním půdy a scelováním pozemků, vlivem na sídelní strukturu i proměnami vztahu člověka k půdě. Zaměřuje se na procesy, které se významnou měrou podílely na zformování obrazu krajiny dneška. Práce rovněž podává přehled zemědělských architektonických útvarů, které silně proměnily tvář českého venkova. Na případu obce Veleň, Mírovice pak práce ilustruje dopady období kolektivizace na konkrétní lokalitu a nabízí možnou cestu k oživení daného místa. Příklady úspěšných zásahů v rámci Středočeského kraje práce poskytují inspiraci k nápravě. Klíčová slova: krajina, kolektivizace, Jednotné zemědělské družstvo, selský stav.

ABSTRACT AND KEYWORDS The transformation of the agricultural landscape during the 1950s in the czech countries The main purpose of this study was to summarize the changes that Czech agricultural landscape endured during the 1950s. The work also deals with the development of agriculture and its impact on the landscape during the 18th, 19th and 20th century. Consequently, the thesis thoroughly explores and describes the post-war period in the 50s of the 20th century, the origins of collectivist farming and its impact on the landscape. It aims at the effects of intensive farming, nationalization of the land and reparcelling. Furthermore, the paper describes the influence which collectivization had

on the settlements and the alteration in the relationship between man and the land. Thus, it focuses on the processes that formed the current landscape. The work also provides an overview of agricultural architectural objects that transformed the face of the Czech countryside. The work then illustrates the impact of this period on a specific location of a village Veleň, Mírovice and offers possible ways to revive the site. Based on the studies of successful interventions in the Central Bohemia Region the work offers several inspirational examples of ways how to revive simillar sites. Keywords: landscape, collectivization, agricultural cooperative, peasant community.

OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 10 1. 1 Cíle ..................................................................................................................... 10 1. 2 Metodika a materiály ......................................................................................... 10 2 PROMĚNY ČESKÉ KRAJINY V PRŮBĚHU 18., 19. A 20. STOLETÍ .................. 12 2. 1 Proměny krajiny v 18. století ............................................................................. 12 2. 2 Proměny krajiny v 19. století ............................................................................. 14 2. 3 Proměny krajiny ve 20. století ............................................................................ 15 2. 3. 1 První polovina 20. století ........................................................................ 15 2. 3. 2 Období po 2. světové válce ..................................................................... 16 2. 3. 3 Současnost .............................................................................................. 17 3 KOLEKTIVIZACE V 50. LETECH A JEJÍ DOPADY NA KRAJINU ..................... 19 3. 1 Historické a politické souvislosti ....................................................................... 19 3. 2 Počátky kolektivizace zemědělství .................................................................... 20 3. 4 Průběh kolektivizace v 50. letech 20. století ..................................................... 22 3. 5 Změny související s kolektivizací v zemědělství a jejich důsledky pro krajinu 24 3. 5. 1 Znárodňování půdy ................................................................................. 24 3. 5. 2 Scelování pozemků ................................................................................. 24 3. 5. 4 Intenzivní hospodaření ............................................................................ 25 3. 5. 5 Zesvětštění krajiny .................................................................................. 27 3. 5. 6 Proměna sídel .......................................................................................... 28 3. 5. 7 Proměna vztahu k půdě ........................................................................... 29 4 PŘEHLED ARCHITEKTONICKÝCH ÚTVARŮ OBDOBÍ KOLEKTIVIZACE .... 32 4. 1 Umístění objektů v krajině ................................................................................. 33 4. 2 Typy zemědělských staveb dle využití .............................................................. 35 4. 1. 1 Stavby pro ustájení hospodářských zvířat .............................................. 35 4. 1. 2 Stavby pro rostlinnou výrobu ................................................................. 36 5 DŮSLEDKY KOLEKTIVIZACE NA OBRAZ KRAJINY OBCE VELEŇ, MÍROVICE ..................................................................................................................... 38 5. 1 Charakteristika území ........................................................................................ 38 8

5. 2 Poválečné období a proměna krajiny ................................................................. 40 5. 2. 1 Veleň, Mírovice v 50. letech 20. století .................................................. 40 5. 2. 2 Konkrétní případ – rodina Pokorných .................................................... 42 5. 3 Dnešní stav a možné nápravy ............................................................................ 43 6 PŘÍKLADY ÚSPĚŠNÝCH ZÁSAHŮ VE STŘEDOČESKÉM KRAJI .................... 46 6. 1 Projekty místní akční skupiny Podlipansko ....................................................... 46 6. 2 Přestavby zemědělských objektů ....................................................................... 47 6. 2. 1 Kravín v Nenačovicích ........................................................................... 47 6. 2. 2 Kravín ve Velkém Oseku ........................................................................ 48 6. 3 Obnova alejí, polních cest a remízků ................................................................. 49 6. 3. 1 Františkova památná alej u Mšena.......................................................... 49 6. 3. 2 Polní cesta s větrolamem v obci Střednice ............................................. 50 6. 3. 3 Polní cesta a alej z Miškovic................................................................... 51 6. 3. 4 Remízek Na Vrábí .................................................................................. 52 7 VÝSLEDKY A DISKUSE .......................................................................................... 53 8 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 55 9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................................. 56 9. 1 Literární zdroje .................................................................................................. 56 9. 2 Elektronické zdroje ............................................................................................ 58 9. 3 Ústní sdělení a soukromé paměti ....................................................................... 61 9. 4 Archivní prameny .............................................................................................. 61 9. 5 Zdroje obrazových příloh................................................................................... 61 9. 5. 1 Obrázky ................................................................................................... 61 9. 5. 2 Orientační mapky .................................................................................... 63 10 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................... 65

9

1 ÚVOD Aktuální stav krajiny je nutné konfrontovat s vývojem lidské civilizace a s ním spojeným vývojem kulturního dědictví a historického dění. Česká krajina pamatuje od dob neolitických zemědělců mnohé, význam člověka jako spolutvůrce krajiny však zesílil až v průběhu několika minulých staletí. (Löw, Míchal, 2003) Největší proměny v důsledku lidské činnosti tedy nastaly až v době, která je z hlediska vývoje krajiny velice krátká. Člověk se v krátkém časovém horizontu naučil přírodu systematicky využívat ve svůj prospěch. Podařilo se mu z krajiny vytvořit intenzifikovaný nástroj pro dosažení svých, mnohdy hýřivých, tužeb.

1. 1 Cíle Hlavním cílem této bakalářské práce je zaznamenat proměny, které proběhly v české krajině během 50. let 20. století. Přestože se jedná o pouhý úsek z historie vztahu mezi krajinou a člověkem, je dané téma rozsáhlé a zahrnuje celé spektrum složek. Stav současné české krajiny odráží bohatou historii zemědělské činnosti. Z toho důvodu bude v práci kladen důraz na vývoj zemědělství a jeho důsledky na utváření české krajiny i s ním související dobové události a situaci ve společnosti. Práce se vzhledem k šíři problematiky zaměří zejména na estetický a sociokulturní rozměr krajiny, který v průběhu 50. let prošel rychlým vývojem. Odkaz, který nám doba 50. let připravila, je nadále aktuální. Dílčím cílem práce je zaznamenat proměny a současný stav krajiny na území obce Veleň, Mírovice a následně navrhnout možnosti zlepšení. V neposlední řadě se práce rovněž zaměří na příklady realizací v jiných lokalitách Středočeského kraje, které mohou přispět ke srovnání a inspiraci pro další vývoj sledovaného území.

1. 2 Metodika a materiály Práce se opírá o řadu zdrojů o dané problematice, přičemž čerpá jak z knižních pramenů, současných i dobových, tak i ze zdrojů internetových. Ke zhodnocení dopadů na vybrané území využívá srovnání dobových fotografií a ortofotomapy z let 1952– 1954 se současným stavem. Cenné informace získává také ze vzpomínek pamětníků a 10

jejich sepsaných pamětí. V návrhu řešení vybraného území práce také vychází z vlastního terénního průzkumu. První část práce je zaměřena na proměny, které naše krajina zaznamenala během uplynulých tří století. První kapitola podává stručný nástin jejího vývoje v průběhu 18.1, 19. a 20. století. Věnuje se významným mezníkům v historii, vývoji zemědělských postupů a techniky i posunu ve vnímání krajiny člověkem, které měly vliv na formování krajiny i přístupu k ní. Druhá kapitola podrobně popisuje období po 2. světové válce, věnuje se naladění poválečné společnosti i dramatickému obratu ve vnitrostátní politice. Blíže se zabývá momenty, které přímo vedly k zavedení nového systému hospodaření a jeho následnými dopady na krajinu. V třetí kapitole jsou shrnuty typy zemědělských staveb, které se v období 50. let začaly v krajině uplatňovat. Druhá část práce hodnotí důsledky kolektivizačního způsobu hospodaření a potažmo i důsledky celého období kolektivizace na konkrétním případu obce Veleň, Mírovice a na základě pozorování, studia dobových podkladů a rozhovorů s pamětníky zvažuje možné nápravy. Závěrečná kapitola práce se věnuje několika případům vhodných zásahů, které přispěly ke zlepšení poměrů a následků kolektivizační epochy na naši krajinu.

1

Vymezený časový úsek cíleně začíná 18. stoletím. Toto období se významně zapsalo do tváře české

krajiny a struktury, které v něm vznikly, jsou v krajině čitelné dodnes.

11

2 PROMĚNY ČESKÉ KRAJINY V PRŮBĚHU 18., 19. A 20. STOLETÍ Česká krajina je lidskou činností dlouhou dobu tvarována a postupným vývojem se stala, stejně jako většina území střední Evropy, krajinou převážně kulturní.2 (Löw, Míchal, 2003) Krajina se v rukou člověka měnila pod vlivem historických událostí, vývojem společnosti a osídlení a s ním spojeným vývojem zemědělského hospodaření i rozvojem řemesel a průmyslu. Česká krajina je tedy výslednicí jak působení přírodních tak kulturních dějů, místa člověkem minimálně dotčená se v našich podmínkách téměř nevyskytují. (Löw, Míchal, 2003)

2. 1 Proměny krajiny v 18. století Výrazné změny naše krajina zaznamenala v období po skončení třicetileté války3.

Následující

období

rekatolizace

se

projevilo

mimo

jiné

v novém

architektonickém stylu – baroku, který významně změnil tvář naší krajiny, pro kterou se vžilo označení barokní. 4 Barokní doba se u nás datuje přibližně od poloviny 17. do konce 18. století a do značné míry utváří náš náhled na krajinu „domova“ i dnes. Krajina byla formována malebnými vesnicemi s dominantami věží kostelů i drobnou architekturou umísťovanou do krajiny (boží muka, morové sloupy, milníky apod.). Důležitosti v této době nabylo také plánování zemědělské krajiny a její obhospodařování. Významným byl zejména rok 1777, ve kterém vládnoucí Marie Terezie schválila rozdělení půdy vrchnosti mezi 2 Pojmem kulturní krajina je v práci chápána dle Skleničky (2003) krajina, jejíž charakter je určován jak přírodními faktory, tak i aspekty socioekonomické povahy. Jako nejvýznamnější příčiny přeměny přírodní krajiny v kulturní autor vidí zemědělství a lesnictví. 3 Třicetiletá válka proběhla v letech 1618-1648 a více či méně zasáhla většinu Evropy. Lokoč et al. (2010) uvádí, že počet obyvatel v Českých zemích klesl během jejího trvání z 1,4 milionů na 800 tisíc. 4 Jedná se o označení, které se vžilo pro část vývoje kulturní krajiny, které zahrnuje celou škálu kulturních, politických a ekonomických principů. Krajina byla v tomto období poprvé chápána jednotně, díky čemuž došlo ke vzniku krajiny s do detailu promyšlenou sítí cest a s myšlenkovou jednotou. (Sádlo et al., 2005)

12

poddané a převedení robot na finanční částku. Tak proběhla pozemková reforma zvaná raabizace, jejímž hlavním cílem bylo zlepšení stavu zemědělství. (Löw, Míchal, 2003) Způsob hospodaření byl podle Löwa a Míchala (2003) až do konce 18. století neefektivní. Obilí se žalo srpy místo kosou, selo se ručně a mlátilo cepy. Výnosy z obilí tak nebyly větší než v pravěké době. K málo efektivnímu zemědělství přispíval i trojpolní způsob hospodaření, který teprve v průběhu 18. století začal postupně přecházet

na

střídavý.

Spolu

se zaváděním

nových

plodin

pak

došlo

k

výraznému zefektivnění zemědělství a v konečném důsledku i rychlejšímu rozšiřování orné půdy a vytvoření krajiny, jejíž podstatná část byla tvořena rozsáhlými plochami polí. Sádlo et al. (2005) uvádí zásadní vliv, který měl na utváření krajiny průmysl a lesní hospodářství. Horské a podhorské oblasti byly z větší části stále zalesněny, avšak postupem času les vlivem těžby dřeva a rozšiřováním polí ustupoval. Pro potřeby rostoucího průmyslu byly zejména nivy menších toků usměrňovány do rybníčků a náhonů, které následně sloužily pro pohon vodních kol. Průmysl také vyžadoval množství dřeva jako zdroj energie, což vedlo k rychlému odlesňování území.5 Rozptýlená zeleň se podle Lokoče et al. (2010) v této době téměř nevyskytovala především z důvodu jejího využívání jako rychlý zdroj dřeva a pastvy koz. Solitérní stromy se v krajině vyskytovaly také pouze ojediněle. Byly jednak záměrně uchovávány jako stromy symbolického významu a zároveň byly v krajině ponechávány na pastvinách. Větší zastoupení stromů bylo v místech svahových luk, kde působily jako větrolam. (Löw, Míchal, 2003) Pro potřeby vojsk byly v krajině vysazovány aleje ovocných stromů a stromořadí, které poskytovaly stín pro koně a zdroj potravy pro vojáky, ohraničovaly cesty a umožňovaly lepší orientaci v krajině i z větších vzdáleností. V krajině vytvořily linie, které jsou přítomné dodnes. Podle Stibrala (2008) je význam tohoto období v utváření vzhledu krajiny, kterou považujeme za ryze „českou“ nepopiratelný, na druhou stranu uvádí, že ne všechny její vlastnosti by dnešní člověk shledával oko potěšující. Baroko bylo obdobím, 5

Zde je vhodné uvést, že v 18. století byl na našem území historicky nejnižší podíl lesní plochy. Pro

srovnání se stavem dnes v roce 1790 uvádí Josefský katastr rozlohu lesů 1974 tis. ha, zatímco stav k roku 2009 činil 2655 tis. ha. (eagri.cz)

13

kdy bylo dosaženo plné kolonizace a promyšlené organizace krajiny člověkem. Zatímco do doby barokní se v krajině hledaly prvky, které by byly vhodné pro daný účel, v období baroka se naopak účel hledá pro dané místo, které se k dosažení cílového stavu přetváří. (Sádlo et al., 2005)

2. 2 Proměny krajiny v 19. století Zásadní změnu znamenalo pro českou krajinu 19. století. Zrušením nevolnictví roku 1781 nastal přesun pracovních sil ze zemědělské produkce do řemesel a jiných odvětví hospodářství. Následný vzestup průmyslové činnosti udal charakter 19. století. V krajině rostla nová města propojená sítí silnic a železničních tratí, budovaly se továrny, doly a hutě.6 Těžištěm urbanistického rozvoje se stala města, která se mnohdy šířila do blízké krajiny. Budovaly se nové čtvrti a hornické kolonie s přilehlými průmyslovými areály. Sídla, která byla obehnána hradbami (Praha, Brno) se s rozšiřováním vyrovnala buď jejich zbořením, zastavováním nebo budováním městských parků. (Lokoč et al., 2010) Systém pozemní dopravy, který vznikl ve středověku, přestal v 19. století naplňovat současné potřeby a tím vznikla nutnost rozšířit systém cestní sítě. (Matoušek, 2010) Docházelo tak k zahušťování cest, a to jednak tahů mezi průmyslovými centry a jednak polních cest, které vznikaly z důvodu potřeby obhospodařování pozemků spadajících do individuálního vlastnictví. Technický pokrok se v porovnání s 18. stoletím v důsledku vzrůstající spotřeby společnosti odrazil také v mohutném nárůstu produkce potravin. Rozvoj se tak dotkl i zemědělství, kdy někdejší úhory byly rozorávány a dále stoupala plocha obdělávané půdy především na úkor luk a pastvin. Podle Matouška (2010) byl obrovský nárůst v zemědělské výrobě umožněn zejména novými postupy, které české země převzaly z Nizozemí a Anglie. Jednalo se o střídavé osevní soustavy, které se u nás začaly využívat v čtyřpolní soustavě (viz. Přílohy, Tab. 1). 6

Průmysl se ovšem začal rozvíjet již v první polovině 18. století. Zejména železářství, sklářství a výroba

keramiky a porcelánu vyžadovaly značné množství energie. Kvůli nedostatku dřeva pak docházelo k zakládání a rozšiřování uhelných dolů, přičemž do konce 80. let 18. století již byla v českých zemích využívána většina uhelných pánví. (Matoušek, 2010)

14

Velkou roli měla v rozvoji zemědělství také nová zemědělská technika (nové typy oradel, parní pluh, víceradličné kultivátory, secí stroje, parní mlátičky, první žací stroje aj.). V důsledku mechanizace byl postupně přímý styk zemědělce s přírodními materiály nahrazen manipulací se strojem. (Löw, Míchal, 2003) Důraz, který byl kladen na průmyslovou činnost, se projevil souvislou přeměnou využívaného prostoru. Za proměnou tehdejší krajiny však nestál pouze rozvoj průmyslu. V důsledku vydání patentu o zrušení roboty a poddanství v roce 1848 proběhlo první scelování pozemků a přispělo k plošnému rozšiřování orných ploch a tím i vznikající jednotvárnosti krajiny. (Löw, Míchal, 2003)

2. 3 Proměny krajiny ve 20. století „Podrobit si přírodu znamená odstranit všechny přírodní bariéry; ovládnout nejprve čas a prostor, zrychlit dopravu, odstranit komunikační překážky, pak urychlit všechny přírodní procesy – urychlit růst, odstranit přírodní rytmy, nivelizovat lokální rozdíly a nekonečné bohatství přírodních materiálů nahradit strojními výrobky. Jediná vhodná rychlost: rychleji; jediný přitažlivý cíl cesty: dále; jediná žádoucí velikost: větší; jediný racionální cíl: více.“ (Löw, Míchal, 2003, s. 65) 2. 3. 1 První polovina 20. století Ve 20. století došlo k rychlému rozvoji v mnoha odvětvích a pokračujícímu růstu průmyslové činnosti. Naproti dosavadním empirickým poznatkům o přírodních zákonech a procesech přelom 19. a 20. století přinesl poznatky vědecké, založené na experimentech. (Löw, Míchal, 2003) Člověk jimi získal na jedné straně možnost mít určitý přírodní jev ve svých rukou, ale zároveň se odklonil od znalostí založených na zkušenostech a tradicích. Konkrétně v zemědělství se vědecký pokrok projevil využíváním minerálních hnojiv v obrovském měřítku a uplatňováním silné strojní techniky. Průmyslový růst se částečně pozastavil v průběhu první světové války, během které zemědělství zažilo jak v rostlinné tak v živočišné produkci velkou újmu. Za propad výnosů mohl zejména nedostatek pracovních sil, nedostatek strojů a potahů, hnojiv i osiva. Období mezi první 15

a druhou světovou válkou tak pro nově vzniklé Československo znamenalo především nutnost budovat a napravovat hospodářský rozvrat první světové války. (Majerová et al., 2009) Konec války, rozpad Rakouska-Uherska, revoluce v Rusku a celkový hospodářský úpadek vyvolal myšlenku pozemkové reformy, která byla postupně naplňována v letech 1919–1936. Po vydání záborového zákona byl stát zmocněn zabírat zemědělskou půdu o rozloze více než 150 ha nebo 50 ha v oblastech velkého zájmu o půdu.7 Půda byla následně rozdělována mezi legionáře, zemědělské dělníky pracující na parcelovaných velkostatcích a drobné rolníky. Hlavním výsledkem reformy bylo oslabení ekonomického i sociálního vlivu bývalých šlechtických velkostatků na venkově, zlepšení podmínek malých rolníků a dělníků a potažmo i snížení velkých společenských

rozdílů

na

venkově.

(Majerová

et

al.,

2009)

2. 3. 2 Období po 2. světové válce Válka zatřásla evropským hospodářstvím a způsobila rozsáhlý ekonomický rozvrat. Kontinent také zaznamenal obrovské demografické změny, kdy došlo k vymizení nejproduktivnější věkové skupiny mužů, vyvraždění populace židovského národa a části romského obyvatelstva a obyvatel v Německem obsazených zemích. To vše vedlo k tomu, že první desetiletí po skončení války bylo ve znamení všeobecného budování (sídel, hospodářství, průmyslu, zemědělství). Událostí, která měla zásadní vliv pro české zemědělství, byl poválečný odsun téměř 3 milionů Němců z československého pohraničí8 (Löw, Míchal, 2003) Odchod obyvatel s jejich znalostmi o daném území a následné znovuosídlení nově příchozími Čechy a Slováky, kteří mnohdy později opět odešli, měl velké a nejednoznačné důsledky pro tamní zemědělství a vedlo ke snižování kulturnosti krajiny. Maximální příděl půdy byl pro nově příchozí 13 ha, čímž docházelo k drobení půdy a téměř úplnému vymizení čeledi, deputátníků a zemědělských dělníků, kteří nebyli na malých

7

V praxi byl však záborový zákon změkčován a velkostatkářům se běžně udělovaly výjimky.

8

Beranová, Kubačák (2010) uvádí, že celkem bylo konfiskačnímu řízení na území republiky podrobeno

1 651 016 ha zemědělské a 1295 379 ha lesní půdy.

16

pozemcích potřební. Nejsilnější skupinou na venkově se stali střední rolníci, kteří mezi rokem 1945 a 1948 obhospodařovali 51 % zemědělské půdy. (Majerová, 2009) Během několika poválečných let se ze Sovětského svazu do prostoru střední a východní Evropy rozšířila ideologie komunismu. V praxi zavedený totalitní režim byl v následujících desetiletích hybatelem veškerého dění. Struktura zemědělství i charakter venkova se pod rukou komunistické diktatury rychle měnil a díky centrálnímu řízení všech změn se podařilo cíleně zlikvidovat téměř veškeré prvky samostatnosti. (Löw, Míchal,

2003)

V této

době

dochází

k posunu

nahlížení

krajiny

ze

silně

antropocentrického hlediska. Člověk krajinu chápe jako výrobní prostor, který využívá stejně jako přírodní zdroje bez ohledu na vztahy jednotlivých složek krajiny ani na ekologické souvislosti. (Sklenička, 2003) Ve 2. polovině 20. století dále pokračuje rozvoj průmyslu, navyšování těžby uhlí i jiných přírodních zdrojů a vrůstání sídel do krajiny. V neosídleném pohraničí dochází k samovolnému zalesňování a zmenšování zemědělské půdy. Z krajiny mizí stabilizační krajinné prvky, meze, polní cesty, liniová i solitérní zeleň a zemědělsky nevyužívaná zeleň. Obecně krajina v této době ztrácí pestrost. Prvky, které tuto rozmanitost vytváří, jsou komunistickou režií upozaďovány, což se projevuje na zániku historických krajinných struktur, chátrání hospodářských stavení a opouštění tradičních způsobů hospodaření. (Lokoč et al., 2010)

2. 3. 3 Současnost V současné době se setkáváme s lány polí, na kterých člověka nezahlédneme. Rozloha obdělávané půdy ani objem produkce se nezmenšil, došlo však k poklesu jedinců pracujících v zemědělství. Po období průmyslové revoluce, která ve 20. století pokračovala zaváděním nových technologických postupů a prostředků pro zefektivnění produkce, se zemědělství ocitá v pozici průmyslu. Tedy odvětví, kde fyzická přítomnost člověka ustupuje do pozadí před strojem a technikou. Přítomnost člověka tak musíme v krajině dnes pouze hádat na základě výsledků jeho činnosti v ní. (Sádlo et al., 2005) Po roce 1989 a rozpadu totalitního režimu byl zásadním krokem proces restituce půdy a pronájem státní půdy. Většina zemědělské půdy je v současné době pronajímána, pouze malý počet jejích vlastníků ji samo také obhospodařuje. (Löw, Míchal, 2003) 17

Devastace krajiny stále pokračuje, jen změnila nástroj. Místo loutkáře minulého režimu dnes za nitky tahají developerské lobby. (Löw, Míchal, 2003)

18

3 KOLEKTIVIZACE V 50. LETECH A JEJÍ DOPADY NA KRAJINU9 3. 1 Historické a politické souvislosti Poválečnou politiku Československa omezoval zejména ohled na Sovětský svaz, jehož vliv ve střední Evropě výrazně vzrostl. Komunistická strana Československa (KSČ) vyhrála roku 1946 v parlamentních volbách a tlak strany sílil. Boj o moc vyvrcholil v únoru 1948 a KSČ se stala mocenskou autoritou země. Radikální změny ve státní správě v následujících čtyřech desetiletích rozrušily předválečnou dobře fungující zemědělskou správu. (Beranová, Kubačák, 2010) Předpokladem změny politické situace byla likvidace institucí na ochranu práv a svobod občana. Proto režim se značnou rychlostí a obratností zlikvidoval občanská a politická práva i mechanismy na jejich obranu. Během krátké doby se režim změnil v diktaturu s náležitými znaky – zanikla nezávislost soudců, volby byly nesvobodné, vedoucí funkcionáři mohli rozhodovat bez jakékoliv zákonné či ústavní zodpovědnosti. Režim vybudoval atmosféru strachu, kterou přiživoval nezákonností (domovní prohlídky, zrušení listovního tajemství) a perzekucemi. Jeho nástrojem byl systém institucí spravovaných státem. (Kaplan, 1991) Jedním z hlavních cílů režimu byla likvidace soukromého podnikání, včetně zemědělské činnosti. Zemědělství mělo pozbýt charakter soukromé výroby a zároveň poskytnout pracovní síly pro přestavbu průmyslu. (Čornej, Pokorný, 2003) Příčiny úpadku krajiny lze podle Löwa a Míchala (2003) sledovat ve dvou zásadách režimu. První je centrální řízení, které vede k plošnému přístupu a

9

Období následující po druhé světové válce bývá vnímáno jako doba, kdy člověk do krajiny vstoupil se

zničující silou, která se projevila devastací naší krajiny. Podle Hájka (2008) je však nutné k dané problematice přistupovat pokud možno s čistou myslí a v našem hodnocení zohlednit také to, že kroky, které dnes vnímáme jako destruktivní, byly ve své době do značné míry chápány jako „krok vpřed“, jako symbol „nové doby“. Autor považuje za nutné zaměřit se nejen na vlastní úsudek dnešního pozorovatele, ale také na většinový názor té oné doby a na krajinu nahlížet jako na složitý organismus, utvářený zásahy různého významu a kvality.

19

nerespektování regionálních a místních rozdílů.10 Druhou příčinou, již autoři zmiňují, je kolektivizace11, která se stala nástrojem přeměny zemědělského sektoru a boje se soukromým vlastnictvím.

3. 2 Počátky kolektivizace zemědělství Procesu

združstevňování

předcházelo

dokončení

pozemkové

reformy,

následující revize a nová pozemková reforma v roce 1948. (Beranová, Kubačák, 2010) Reformy postihly a mnohdy téměř zlikvidovaly velké statky, oslabily soukromý sektor a posílily sektor státní a veřejný. (Kaplan, 1991) V praxi byla kolektivizace uplatňována na základě zákona č. 69/1949 Sb. „O jednotných zemědělských družstvech“ vydaného 23. února 1949, který definoval hlavní činnosti jednotného zemědělského družstva (JZD)12. Mezi jinými šlo o scelování půdy, mechanizaci zemědělské práce a součinnost při stanovení, rozvrhu a plnění výrobních úkolů v zemědělství. Cílem zákona byla kompletní reforma zemědělského života – ze soukromých zemědělců vytvořit levnou pracovní sílu a zbavit je půdy i strojů tak, aby 10

Jako konkrétní příklad Löw, Míchal (2003) uvádí pěstování kukuřice ve svažitých terénech, které mělo

za následek zvýšení eroze nebo vytváření velkoplošných odvodnění v místech, kde tato opatření nebyla nezbytná. 11

„Kolektivizace je označení procesu přeměny individuálního soukromého zemědělství na kolektivní,

zpravidla v souladu s myšlenkami marxismu a jeho ideou společného vlastnictví. Pro kolektivizaci zemědělství neměli komunisté v žádné zemi reálný hospodářský důvod, nýbrž k ní došlo z čistě politicko– ideologických důvodů. S pádem komunismu ve východním bloku proto také zaniklo kolektivní hospodaření.“ (cs.wikipedia.org) 12 JZD vznikala ve čtyřech typech. V JZD I. typu byly výrobní prostředky v soukromém vlastnictví, společný byl osev a používání strojů. Sklizeň se následně rozdělovala podle nákladů a výměry půdy členů. Živočišná výroba byla samostatná, v samostatných hospodářstvích. Od tohoto typu se brzy opouštělo a vznikala družstva vyšších typů. II. typ JZD měl společnou rostlinnou výrobu, zatímco živočišná byla stále samostatná. V tomto typu družstva docházelo ke scelování pozemků a rozorávání mezí. Práce se oceňovala na základě norem a úroda podle výměry části půdy. U III. typu byla charakteristická společná rostlinná i živočišná výroba. Členové družstva byli odměňováni téměř výhradně na základě vykonané práce, ne podle vlastnictví půdy. Konečně ve IV. typu byli členové odměňováni pouze podle práce. Ke konci 50. let se zakládala již jen družstva nejvyššího typu. (Feierabend, 2007)

20

pozbyli jakýchkoliv práv a nároků na půdu. Podle zákona mělo JZD nahradit ostatní formy družstevnictví a vlastnictví půdy. (Feierabend, 2007) „Co je účelem dnešního našeho zákona? Je to předně sloučení všech těchto zemědělských družstev v obci v jednotné zemědělské družstvo, které bude demokraticky vedeno především drobnými a středními rolníky a které bude odstraňovat staré dědictví z kapitalistické éry v našem družstevnictví.“ (psp.cz, stenoprotokol z 26. schůze Národního shromáždění z 23. února 1949) Samotný zákon však nedokázal rolníky přesvědčit k vydání půdy do rukou nově vytvářeným družstvům a strana přistoupila k represím.13 Jednalo se zejména o stanovení nepřiměřeně vysokých výrobních a dodávkových úkolů, jejichž splnění bylo navíc zemědělcům systematicky znemožňováno. Nesměli najímat pracovní síly, byly jim odebírány stroje a budovy, „kulaci“ byli vytlačováni na nekvalitní okrajové pozemky atp. (Beranová, Kubačák, 2010) Pro nesplnění dodávek mohl být zemědělec následně exemplárně potrestán (peněžitými tresty, zabavením zásob, nucenými výmlaty, odprodejem zemědělských strojů i vězením), čímž strana v mnoha případech docílila, že ostatní zemědělci „dobrovolně“ vstoupili do JZD. (ustrcr.cz)

13

Pro dokreslení atmosféry ke shlédnutí film Všichni dobří rodáci (1968, režie: Vojtěch Jasný).

21

Rok

Počet JZD

Podíl JZD v % na zemědělské půdě

1949

28

0,1

1950

1873

9,1

1951

3138

14,6

1952

5848

29,7

1953

6679

30,8

1954

6502

26,5

1955

6795

26,7

1956

8016

30,8

1957

11090

47,9

1958

12140

59,1

1959

12560

65,7

1960

10816

67,5

Tab. 2 Počet JZD a podíl na zemědělské půdě v 50. letech (Průcha, 2002, s. 34)

3. 4 Průběh kolektivizace v 50. letech 20. století První etapa kolektivizace začala v roce 1949 a vyvrcholila v letech 1952–1953. Už roku 1948 se „přechodem zemědělství k socialismu“ zabývalo předsednictvo ÚV KSČ (Ústřední výbor komunistické strany Československa) a ačkoliv stále veřejnost ujišťovalo, že kolchozy14 u nás vznikat nebudou, obavy a nejistota rolníků narůstaly. (Kaplan, 1991) Po vydání zákona o jednotných zemědělských družstvech začala KSČ s rozsáhlou propagandou pro zakládání JZD. (viz. Přílohy, Propaganda zakládání JZD, Obr. 1, 2) Začalo období rozsáhlého scelování pozemků, rozorávání mezí a budování velkokapacitních chovů. Vzhledem k tomu, že velké množství zemědělců nebylo vstupu do družstva nakloněno, stát používal k jejich náboru řadu donucovacích prostředků. Do praxe přichází pohrůžky vězením kombinované s ekonomickým nátlakem (především 14 Kolchozem se rozumí forma kolektivního zemědělství v SSSR.

22

tzv. nucený pacht15) a třídní boj spojený s vytlačováním „vesnických boháčů – kulaků“.16 (Majerová, 1997) V letech 1953–1955 došlo k dočasnému uvolnění. Podle Jecha (2008) lze toto dvouleté období z hlediska postavení považovat za poměrně poklidný mezičas mezi dvěma fázemi kolektivizačního procesu. Mnoho družstev bylo zrušeno, zemědělci z nich vystupovali a velký počet rolníků opět přecházel k soukromému hospodaření. V roce 1955 strana znovu zahájila rozsáhlou propagandu a nové agitační kampaně na vesnici s cílem zlikvidovat zemědělský soukromý sektor. „Kulakům“ bylo zpočátku dovoleno vstupovat do družstev (za předpokladu, že budou „řádně pracovat“ a nebudou v družstvu pět let zastávat jakoukoliv funkci) a to v konečném výsledku umožnilo určitý vzestup JZD, která získala zkušené hospodáře. Závěrečná etapa první části kolektivizace trvala od roku 1955 do roku 1960 a znamenala období přesvědčování a nátlaku. Pro toto období jsou charakteristické spíše ekonomické donucovací prostředky, především další zvyšování dodávkových povinností a nucené výměny pozemků za okrajové části katastrů obcí. Za nedodržení předepsaných dodávek docházelo k tvrdým trestům, zabavování majetku i stavení a nucenému vystěhování sedláků z půdy a rodných obcí. V průmyslových podnicích a na obecních vývěskách byly zveřejňovány seznamy sedláků, kteří neplnili dodávky a členům jejich rodin bylo znemožněno odborné vzdělání a svobodná volba zaměstnání. Zemědělská družstva se těšila velké finanční podpoře, která umožnila nákup mechanizace a výstavbu zemědělských objektů. Výsledkem této fáze kolektivizace bylo zakládání nových družstev i jejich spojování do vyšších typů. Konečná etapa první vlny kolektivizace tak předznamenala

15

Mnoho rolníků přecházelo do průmyslového odvětví a zbyla po nich neobdělávaná půda. Ta byla

přidělena stávajícím rolníkům do nuceného pachtu, čímž se zvýšily jejich povinnosti dodávek a zároveň neschopnost je plnit. 16

Vesnický boháč je označení pro perzekuované příslušníky selského stavu, které se stalo synonymem

slova kulak. Kulak byl vlastník zemědělské půdy, obvykle vyšší než 20 ha nebo podle bonity půdy či zemědělské výrobní oblasti. Mezi kulaky byli počítáni i lidé s vlastní živností (např. chmelnice, vinice, mlýn aj.) (ustrcr.cz)

23

následný vývoj v zemědělství v 60. a 70. letech, kdy docházelo ke spojování družstev do ještě větších celků.17 (Jech, 2008)

3. 5 Změny související s kolektivizací v zemědělství a jejich důsledky pro krajinu

3. 5. 1 Znárodňování půdy Znárodňování půdy probíhalo od roku 1948 dle vydaného zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě (o trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) a vedlo k vyvlastňování pronajatých i vlastněných zemědělských pozemků s rozlohou nad 50 ha, v praxi se však vyvlastňovala půda i pod tuto hranici. (Kaplan, 1991). Zabraná půda byla následně rozdělena mezi drobné rolníky, ale záhy připadla státu při zakládání JZD. Potlačení soukromého vlastnictví půdy mělo za následek znevážení významu zemědělce a vyloučení jeho osobní zodpovědnosti za její stav. Krajina se dostala do područí vzdáleným, nekonkrétním státním nařízením a budovatelským plánům. (Hájek, 2008)

3. 5. 2 Scelování pozemků Vzhled krajiny i její ekologická a kulturní hodnota v našich podmínkách úzce souvisí se způsobem rozměření pozemků a jejich ohraničení, které se podílí na vytváření krajinné mozaiky a významně utváří prostor. Scelování pozemků do této doby nikdy dosáhlo plošného rozšíření v celé zemi. (Hájek, 2008) Teprve 50. letech nabyly rozsáhlé úpravy pozemků své plné účinnosti a staly se nástrojem mocenského útlaku. Se scelováním půdy souvisí i rozorávání mezí, jehož účelem bylo především zrušení fyzických hranic pozemků tak, aby se zamezilo pozdějšímu určení bývalými majiteli.

17

Průměrná velikost JZD v Československu: 317 ha v roce 1950, 420 ha v roce 1960, 638 ha v roce 1970

a 2 486 ha v roce 1980. (Beranová, Kubačák, 2010)

24

(Löw, Míchal, 2003) Rozorávání mezí, úvozů a polních cest tak bylo považováno za vítězství nad soukromým vlastnictvím.18 Scelování pozemků bylo výhodné také pro vstup strojní mechanizace do zemědělské výroby. V jeho důsledku došlo k cílenému potlačování a likvidaci rozptýlené zeleně. (uake.cz) Mizely hektary vegetace s vyšším stupněm přírodnosti (polní lesíky, remízky, křoviny, skupiny stromů i solitéry), byla kácena stromořadí a aleje.19 Úbytek rozptýlené zeleně se krajiny dotkl v mnoha ohledech. V důsledku rušení mezí půda pozbyla ochrany před klimatickými faktory, což vedlo k nejintenzivnějším erozním procesům od doby ledové. (Löw a Míchal, 2003) Došlo také k omezení přirozených životních podmínek pro drobnou zvěř a ptactvo a k výraznému zatížení vodních toků umělými hnojivy. Hájek (2008) uvádí, že ačkoliv byla likvidace zeleně a rozorávání mezí spíše produktem propagandy než cílenými pozemkovými úpravami, zanechala na tváři české krajiny nesmazatelný šrám. Scelování polí v rozsáhlé lány velkou měrou přispěly ke společenskému, ekonomickému i ekologickému zpustošení venkova. Původní drobnozrnná mozaika krajiny s malými poli, loukami a pastvinami, ostrůvky dřevinných porostů a ucelenou soustavou sídel byla v průběhu 50. let značně zjednodušena. Důsledkem byl vznik unifikované, jednotvárné krajiny. (uake.cz)

3. 5. 4 Intenzivní hospodaření V období 50. let nedošlo pouze k proměně systému zemědělství, ale také k rychlému vývoji v hospodaření samotném. Pozemkové úpravy sice umožnily snadnější obhospodařování pozemků, ale také otevřely cestu neúměrným zásahům 18

Pro dokreslení průběhu rozorávání mezí a dobové propagandy ke shlédnutí film Cesta ke šťěstí (1951,

režie Jiří Sequens st.) 19 Vašků (2011) uvádí, že mezi rokem 1948 a koncem osmdesátých let bylo v republice rozoráno 270 000 ha luk a pastvin, 145 000 ha mezi (autor uvádí, že tato rozloha odpovídá délce přibližně 800 000 km), 120 000 km polních cest, 35 000 ha hájků, lesíků a remízků ve volné krajině a bylo odstraněno 30 000 km liniové zeleně.

25

intenzivního hospodaření. Cílem zemědělské výroby byl především výnos, a to za vynaložení jakéhokoliv úsilí a jakýchkoliv prostředků. Došlo k výrazné intenzifikaci a vnášení průmyslových technik do zemědělské činnosti. Výsledkem byl úbytek stabilních ekosystémů a málo členitá krajina s typickými monokulturami. Intenzivní hospodaření se projevilo i v zániku vegetačních prvků, které utvářely vzhled a ekologickou stabilitu krajiny. Kromě rušení mezí a polních cest docházelo také k likvidaci stabilizačních vegetačních prvků. Mizely prameništní louky, solitérní a liniová zeleň, remízky, i plochy, které nebyly zemědělsky využívané. Zásahy se dotkly i vodních toků, které byly napřimovány, což postupně vedlo k zanášení drobných vodotečí a významným změnám vodních a povodňových režimů v nivách řek. Ty se měnily v mokřady a bažiny a musely být technicky vysoušeny. (Lokoč, 2010) Ke slovu tedy přišly meliorace zahrnující široké množství zásahů20. Podle Lokoče (2010) postihly více než 1,5 milionu hektarů půdy. Výrazný dopad na krajinu mělo zvláště velkoplošné odvodňování půdy, které bylo uplatňováno především za účelem rozšíření zemědělské půdy od 50. let a které v průběhu 70. a 80. let dosáhlo svého vrcholu.21 V důsledku melioračních opatření došlo k rozšíření orné půdy a ke zlepšení zdravotních a osidlovacích poměrů v krajině, což je možné chápat jako jejich pozitivní vliv. Došlo však i ke vzniku množství problematických jevů. (Havel, 2011; uake.cz) Přebytečná voda má v krajině zásadní význam. V důsledku meliorací utrpěly zejména ekosystémy, které jsou na vodu úzce vázané – lužní lesy, nivní louky a jiné mokřadní ekosystémy. Docházelo k úbytku biotopů a na ně vázaných druhů rostlin a živočichů, ke změně druhové skladby lučních a lesních porostů, snížení vodozádržné schopnosti krajiny a k nadměrnému využívání chemických prostředků, které následně znečišťovaly vodní toky. (uake.cz)

20

Server pmo.cz pojem definuje takto: „Meliorací může být například odvodnění zamokřené půdy nebo

naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy, vápnění silně kyselých půd či vylehčování těžkých půd. Do melioračních úprav řadíme i protierozní ochranu půd a lesnické meliorace (vysazování melioračních dřevin a podobně).“ 21 Vašků (2011) uvádí, že v roce 1955 v Československu došlo k odvodněni 12 197 ha půdy a v roce 1975 to bylo již 72 855 ha.

26

Jedním z obrovských problémů intenzifikace zemědělské výroby se stalo také zaplevelení polí.22 (Löw, Míchal, 2003) Jeho výsledkem byla nutnost hledat nové způsoby v boji s plevelem – do hry přišly herbicidy. Pole se stalo výrobním prostředkem pro získávání pouze určitých plodin a ostatní organismy byly nežádoucí. V této době také dochází ke snižování pestrosti pěstovaných druhů rostlin a logicky klesá biodiverzita krajiny s velmi omezeným prostorem pro rozmanitost života v ní. (Lokoč, 2010) Společně s vysokým hnojením minerálními hnojivy, používáním chemických prostředků a rušením luk, mezí a doprovodné vegetace došlo ke snížení pestrosti organismů vázaných na zemědělskou půdu a zhoršení kvality pozemků. Intenzivní zemědělství pak narazilo na svůj limit – únavu půdy. Docházelo k rychlé degradaci půdní struktury, snižování obsahu organické hmoty a rizikovému zvyšování zasolení a obsahu cizorodých látek. (Löw, Míchal, 2003)

3. 5. 5 Zesvětštění krajiny Sakrální architektura jako vyjádření víry tvořila ještě v prvních desetiletích 20. století významný prvek naší krajiny. I v této době sice docházelo k ústupu sakrálních staveb, většinou byl však tento krok spojen buď s industrializací krajiny nebo proměnou hodnot, měřítek a vztahů ve společnosti. S likvidací těchto památek jako systematickým činem, který byl podnícen ideologickými zájmy, se setkáváme až v období fašistické okupace, zejména v ničení židovských památek. Po skončení 2. světové války přišly nové ideje a ruku v ruce s nimi i nový důvod pro ničení sakrálních památek. Církev byla autoritou relativně nezávislou na světské moci, což bylo neslučitelné s cíli režimu. Lokoče et al. (2010) uvádí, že katolické církvi bylo odňato více než 172 tisíc ha zemědělské půdy. V jejím vlastnictví zůstaly jen fary, kostely a zahrady do 2 ha. Většina klášterů byla zestátněna a nabídnuta k využívání. Kostely, synagogy i jiné budovy, které nebyly účelně využívány, postupně chátraly a 22

Löw, Míchal (2003) zaplevelení vysvětlují změnou v postupu při sklizni. Díky strojní technice –

kombajnu, bylo možné provést celou sklizeň přímo na poli. Vše mimo zrno pak zůstávalo na poli, včetně semen plevelů. Důsledkem toho bylo takové zaplevelení pozemků, které nešlo řešit jinak než chemickou cestou.

27

zanikaly. Drobná sakrální architektura (sochy svatých, kapličky, kříže, boží muka) povětšinou jen upadala na svém místě v zapomnění nebo mizela jako daň scelování pozemků a rušení polních cest. (Hájek, 2008)

3. 5. 6 Proměna sídel Poválečné období znamenalo velké změny pro sídelní soustavu zejména v pohraničních oblastech, kde docházelo k odsunu Němců a zpětnému osidlování převážně českým obyvatelstvem. Osidlování však probíhalo nerovnoměrně, což podle Hájka (2008) přispělo k dramatické proměně krajinné mozaiky. Zejména oblasti méně úrodné či méně příznivé svou polohou zůstávaly opuštěné. Vymezením dvanácti kilometrů širokého pohraničního pásma na jihu a západě země došlo také k zániku tamní sídelní struktury. Vznik zakázaného pásma, které se rozkládalo na 2 kilometrovém pruhu od státních hranic, s sebou pak přineslo demolici původních sídel. V prvním desetiletí po válce zmizelo na 1200 vesnic. (Lokoč, 2010) Současně však od 50. let vznikala i sídla nová, zejména v průmyslových oblastech země (Havířov, Nový Most, Ostrava-Poruba, Ostrov), jejichž podoba se nesla na vlnách socialistického realismu23. Docházelo také k rozrůstání zástavby do volné krajiny a začleňování přilehlých vesnic do větších sídelních aglomerací. Koncem 50. let se ve stavitelství začaly používat prefabrikované díly, které umožnily vznik prvních panelových sídlišť. Velký vliv na sídelní strukturu měla také poválečná zemědělská výroba, která se změnila z malovýroby ve velkovýrobní hospodaření. Novému přístupu bylo nutné podřídit i zemědělskou výstavbu. Její úroveň se měnila v závislosti na vývoji kolektivizace a technologiích výstavby nových objektů. V důsledku kolektivizace a slučování družstev vyrostla na venkově rozsáhlá struktura středisek zemědělské výroby, jejichž objekty se mnohdy staly dominantami krajiny. Došlo k zásadní přeměně osídlení 23

Socialistický realismus, zkráceně SORELA je výraz pro umělecký směr, který byl schválen ÚV KSČ

SSSR jako oficiální, státem podporovaná směrnice pro kulturu. V rámci odvětví architektury a urbanismu bylo cílem socialistického realismu vytvořit architektonické formy s jasnými politicko–ideovými znaky, které měly být srozumitelné pracujícímu lidu, měl utvrzovat mocenské postavení strany. Typické jsou pro směr monumentální, klasicizující a historizující formy s důrazem na symetrii a gradaci. (nezapomente.cz)

28

venkova a celého prostoru vesnice. Löw, Míchal (2003) uvádí, že síť středisek zemědělské výroby nezřídka přesáhla 80 % celkové rozlohy sídla. Prostory, které měly původně celou řadu funkcí (výrobní, obytná, skladovací), začaly plnit pouze funkci obytnou, správní a obslužnou. (Lokoč, 201) Původní hospodářské budovy samostatných stavení v důsledku kolektivizace ztrácely svou funkci, přičemž nebyl jasný plán, co s nimi. Hospodářské budovy tak pustly, chátraly a zanikaly, s čímž se setkáváme na mnoha místech dodnes.24 Obecně na vesnici šlo o proces „poměšťování“, snahu, aby se vesnice co nejvíce přiblížila městu. Stará zástavba byla mnohdy necitlivě přestavována či rušena. Nově pak v obcích vyrůstaly budovy, které ve staré zástavbě svou formou a velikostí působily jako monstra – kulturní domy, prodejny smíšeného zboží, národní výbory atp. Ve vesnických sídlech tím vznikl architektonický zmatek. Také obytné části byly přestavovány a přejímaly městské prvky. Jako projev stírání rozdílů ve společnosti se budovaly i nové bytové jednotky, které měly za cíl přiblížit se „modernímu městu“. Vesnice tak pomalu ztrácela svůj původní charakter a mnohdy se z ní stal jakýsi pel-mel staveb, které spolu nekomunikovaly kompozičně, funkčně ani esteticky.

3. 5. 7 Proměna vztahu k půdě „Co děláš, nevoráš, ani nežneš, přijde na tě zima, mráz, jak živ budeš?“ (Plicka, Volf, Svolinský, 2011, s. 30) Kolektivizace zanechala v zemědělství hluboké stopy. Znamenala přerušení dlouhé historie hospodaření, zpřetrhání vlastnických vztahů ve vesnickém osídlení a

24

S tematikou je úzce spojený fenomén brownfields. Termín označuje nedostatečně využívaná,

zanedbaná a případně kontaminovaná místa, u kterých musí dojít k jejich regeneraci, aby bylo možné je znovu využívat. Označení zahrnuje budovy, areály a plochy bývalých průmyslových, zemědělských, vojenských i rezidenčních prostorů, které ztratily svou funkčnost. (brownfields.cz)

29

téměř úplnou likvidaci selského stavu.25 Jech (2008) vidí jako jeden z nejzávažnějších dopadů politiky 50. let pokles prestiže zemědělské třídy, která byla do té doby velice ceněna. Zásadní význam na úpadek selské třídy a s tím i proměnu vztahu lidí k půdě měl zmiňovaný vznik kolektivního družstevnictví, kdy se členové zemědělských družstev stali pouhými řadovými zaměstnanci, kteří vykonávali úzce specializované práce. Nahradili tak rolníka, který měl široké znalosti ze svého oboru založené jak na dovednostech, tak na znalosti daného místa. Tím se snížila identifikace člověka s místem svého života, půdou, na které byl závislý, a potažmo i celou krajinou. (Lokoč, 2010) Většina družstev se dříve či později ocitla v zadluženém, katastrofálním stavu. Špatná finanční situace se odrazila také na životní úrovni družstevníků, jejich nedůvěra k družstvu rostla a s ní ruku v ruce strach z další kolektivizace. Navíc původ ze selského stavu komplikoval nebo přímo znemožňoval společenské, vzdělanostní a potažmo i existenční uplatnění. (Jech, 2008) Z těchto a dalších důvodů docházelo zejména v letech 1950–53 k masovému odchodu rolníků ze zemědělství do průmyslových a stavebních odvětví a k jejich přesunu do městského prostředí. Kaplan (1991) uvádí, že v roce 1948 pracovalo v zemědělství více než 2 200 000 pracovních sil, zatímco v roce 1953 pouze 1 650 000. Zemědělská výroba dosahovala jen 88 % předválečné produkce a navíc se snížila vlastní potravinová soběstačnost vesnických komunit. Koncept družstevnictví selhal a zemědělství i venkov se ocitl v krizi. Jak odchod zemědělců do průmyslu, tak nucené vystěhování původních majitelů narušilo majetkovou, demografickou i hospodářskou kontinuitu vesnických sídel. Zpřetrhání vlastnických vztahů a vytržení zemědělců z vlastního prostředí venkova vedlo k narušení odvěkého vztahu ke krajině. Podle Lokoče (2010) navíc přiblížením k městskému životu došlo k proměně životních způsobů, které byly pro venkovskou komunitu typické. Znamenalo-li tedy období kolektivizace obrovské změny v krajině, 25

Již bylo řečeno, že došlo k téměř úplnému odstranění třídy velkostatkářů. Zajímavý je ale také fakt, že

se kolektivizace dotkla i nejnižší zemědělské třídy, a to příležitostných pracovníků. Soukromí zemědělci byli nuceni vstupovat do družstev různými prostředky, bylo jim například zakázáno zaměstnávat cizí pracovní síly. Následkem bylo, že z přibližně 270 000 námezdních pracovníků v soukromém sektoru v roce 1948 jich zbylo v roce 1954 jen 2942. (Jech, 2008)

30

neméně silný účinek mělo na citový vztah vesnického obyvatelstva k ní. Krajina byla „svými“ lidmi opuštěna bez příslibu, že se k ní někdy vrátí zpět.

31

4

PŘEHLED

ARCHITEKTONICKÝCH

ÚTVARŮ

OBDOBÍ

KOLEKTIVIZACE V 50. letech na našem území vznikala rozsáhlá skupina účelových a obytných staveb, jejichž architektonické řešení, velikost a umístění společně se změnami v měřítku krajiny jako důsledku pozemkových reforem měly vliv na tvářnost krajiny, její průchodnost i celkové měřítko. V krajině vznikaly nové výrobní prostory, skladovací a technická zařízení, panelová sídliště, garáže i rekreační stavby a chatové objekty.26 Prostředkem kolektivizace však byly především stavby realizované pro účely nově vznikajících družstev. Těm stávající podmínky malých hospodářství nevyhovovaly a tak v období 50. let vznikla rozsáhlá síť zemědělských středisek. Novinkou této doby bylo budování velkokapacitních zemědělských areálů, které umožnily velkou účelnost a téměř průmyslovou organizaci zemědělské výroby. Svou rozlohou i vzhledem však výrazně utvářely své okolí (Přílohy, Obr. 3–7) a přispěly k odcizení zemědělství od každodenního života a jeho sevření v náruči železobetonu.

Obr. 8 Hospodářské středisko, Vysoká, okres Mělník

26

Z důvodu naznačené šíře staveb se dále věnuji pouze objektům, které přímo souvisely s potřebami

zemědělství.

32

4. 1 Umístění objektů v krajině Urbanistické a provozní řešení objektů a jejich umístění ve vztahu k sídlu a polnostem má významný dopad na celkové uspořádání krajiny. Svým umístěním ovlivňují kvalitu jak obytného prostředí, tak i přírodní, kulturní a estetickou kvalitu krajiny. Problém lokalizace zemědělských staveb Slepička (1989) vidí v tom, že mnoho nových středisek vznikalo v 50. letech na okraji venkovských sídel na velmi kvalitní půdě. Vyznačovaly se mimo jiné krajinářskou nedokončeností, kterou autor vidí zejména v nedostatku výsadby zeleně, chybějících zpevněných komunikacích a nedořešení skladování a využití exkrementů z živočišné produkce. Zmiňuje také nevhodné umístění staveb a jejich architektonické řešení vedoucí k řadě problémů (znehodnocení okolí zápachem, únik močůvky a silážních šťáv do půdy a vodotečí, nevhodné napojení na sídla aj.). Autor dále upozorňuje na problém v síti komunikací. Zánikem většiny bývalých polních cest i doprovodné zeleně došlo ke zhoršení prostupnosti krajiny a problémům v obhospodařování zemědělských pozemků. Zemědělské objekty můžeme dle jejich lokalizace v krajině dělit následovně: Prvním řešením je dle Štencela et al. (1983) umístění v intravilánu sídla. Autor uvádí, že umístění zemědělských provozoven v zastavěné ploše obce je nejméně žádoucí urbanistické řešení, které je vhodné jen pro méně náročné provozy neohrožující životní prostředí. Jednalo se tedy o méně časté řešení, které prakticky nebylo používané u objektů živočišné výroby. Uplatňováno bylo jen v některých sídlech, kde bylo možné zajistit dostatečnou vzdálenost budov. Zemědělské stavby byly dále umisťovány na okraji sídla. Jednalo se o velmi častou, ekonomicky výhodnou alternativu, která umožňovala využít stávajících objektů, inženýrských sítí atp. Tento způsob výstavby však přinášel riziko zhoršení hygienických podmínek v obci, byl nevhodný pro některé formy živočišné produkce a měl nepříznivý vliv také pro technologický rozvoj obce. (Štencel et al., 1983)

33

Poslední variantou je výstavba ve volné krajině. Z hygienického hlediska vůči sídlu se jednalo o nejvýhodnější a často využívanou alternativu. Přímo nenavazovala na sídlo, nemusela se tak přizpůsobovat stávající architektuře a poskytovala tedy největší volnost k urbanistickému a architektonickému pojednání. Řešení bylo využíváno zejména pro výstavbu velkokapacitních objektů živočišné výroby a hygienicky závadné provozy. (Štencel et al., 1983)

Obr. 9 Lokalizace zemědělské stavby v intravilánu (Štencel et al., 1983, s. 31)

Obr. 10 Lokalizace zemědělské stavby na okraji sídla (Štencel et al., 1983, s. 31)

Obr. 11 Lokalizace zemědělské stavby ve volné krajině (Štencel et al., 1983, s. 31)

34

4. 2 Typy zemědělských staveb dle využití Hlavní provozovnou zemědělského podniku se v 50. letech stalo hospodářské středisko JZD, které se dělilo na tři okruhy provozu: mechanizační dvůr, sklady rostlinné výroby a stavby pro živočišnou výrobu. Vzájemná poloha a provozní spojení objektů měla být v souladu s velkovýrobními principy a umožňovat co možná nejúčelnější organizaci práce a mechanizaci provozu. (Hruška, Hála, 1961) Technickou základnou podniku byl mechanizační dvůr, který zahrnoval garáže pro zemědělské stroje a dopravní prostředky, dílny, sklady materiálu, tankovací stanici a stáje pro tažná zvířata. Byl umisťován vedle hlavního vjezdu do podniku tak, aby byl umožněn co nejúčelnější provoz napojením na místní komunikace. V některých případech docházelo ke zřizování mechanizačních dvorů z původních dvorů bývalých statků s uzpůsobením stávajících budov a novými přístavbami. (Hruška, Hála, 1961) Sklady rostlinné výroby tvořila sýpka s mlátírnou, sklady osiv, polního nářadí, hnojiv a jiných chemických prostředků a prostory pro úpravu a skladování plodin. Tyto objekty se nacházely v blízkosti hlavního vjezdu a pro jejich účely bývaly mnohdy přestavěny původní hospodářské budovy, zejména stodoly. (Hruška, Hála, 1961) Stavby pro živočišnou výrobu tvořily stáje pro hospodářská zvířata se sklady krmiv a steliva a další příslušenství (výběhy, hnojiště). Umisťovaly se ve větší vzdálenosti od hlavního vjezdu, většinou v níže položené části pozemku. Hnojiště pak bývala v nejnižším bodě, aby nedocházelo ke znečištění vod. (Hruška, Hála, 1961)

4. 1. 1 Stavby pro ustájení hospodářských zvířat Do této skupiny patří objekty pro chov skotu, koní, prasat, ovcí a drůbeže. Objekty byly navrhovány tak, aby jejich výstavba byla co nejrychlejší a nejsnadnější a jejich řešení se opíralo o cíl co největších výnosů. Dispozice objektů neumožňovala jakýkoliv přirozený kontakt mezi zvířaty navzájem ani mezi zvířaty a člověkem. Ze zvířat se staly výrobní prostředky a chovatelské hledisko se soustředilo pouze na jejich užitkovost. Základním odvětvím živočišné výroby byl chov skotu. (Hruška, Hála, 1961) Řešení kravínů a teletníků, zejména pak jejich velikost, se lišily jednak v závislosti na 35

klimatických podmínkách lokality jednak podle ekonomických možností daného družstva. Rozměry a celkové uspořádání stájí závisely na počtu ustájených zvířat. Podle počtu řad byly stavěny jednořadové, dvouřadové až čtyřřadové kravíny. Čtyřřadové stáje byly určeny pro chov více než 200 dojnic. U kravínů této velikosti byla šířka kolem 23 m a délka se zpravidla rovnala čtyřnásobku jeho šířky, tedy necelých 100 m. Výška stájí byla v rozmezí tří až šesti metrů. Mezi příslušenství kravínů patřily sklady krmiv, močůvkové jímky, výběhy a hnojiště. (Hruška, Hála, 1961)

4. 1. 2 Stavby pro rostlinnou výrobu Hruška, Hála (1961) do této kategorie řadí stavby pro skladování a úpravu plodin, sušárny, sklady hnojiv a zahradnické stavby. Skupinou, která měla největší vliv na obraz krajiny, jsou skladovací objekty krmiv, obilí a siláže. Prvním typem skladovacích objektů, které svým vzhledem na krajinu mocně působily, jsou sklady suché píce a steliva. Patří do nich jak jednoduchá zařízení – stohy a oborohy tak složitější a mnohem rozměrnější konstrukce – otevřené, uzavřené nebo podstřešní sklady suché píce a steliva. Konstrukce skladů často dosahovala i 9 m, byla vyrobena ze dřeva, oceli nebo železobetonových prefabrikátů. (Hruška, Hála, 1961) Nejjednodušší podobou skladu pro silážování zelené píce byly povrchové silážní stavby. Náročnější na výstavbu byly žlabové silážní jámy, které měly podobu prohlubně obdélníkového půdorysu se zděnými šikmými stěnami a dnem z plochého kamene. Hloubka jámy byla až 2 m, její šířka minimálně 2,5 m, maximálně však 15 m a délka obvykle do 100 m. Větší dopad ve vertikální projekci měly silážní komory, tedy stavby se čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem, jejichž dno bylo zapuštěno 2 m pod terén a jejich výška nad zemí byla 4–6 m. Silážní komory byly často uspořádány do skupin, které byly následně společně zastřešeny. Poslední možností skladování siláže byly silážní věže, které byly co do výšky nejrozměrnější. Měly zpravidla kruhový půdorys s průměrem 5–8 m a jejich výška činila až 14 m. Obvykle se sdružovaly po dvojicích pod společné zastřešení, ale výjimkou nebylo ani spojování více věží. (Hruška, Hála, 1961) Pro skladování vymláceného zrna byly podle druhu stavby využívány halové nebo podlahové sýpky a obilní sila. Nejjednodušší variantou byly halové sýpky, které se 36

používaly především pro dočasné skladování obilí. Pro skladování více druhů obilí sloužily podlahové sýpky, které měly několik pater a běžně dosahovaly výšky kolem 20 m. Ke skladování velkého množství jednoho druhu obilí sloužila obilní sila. Jednalo se o železobetonové nádrže s kruhovým či mnohoúhelníkovým půdorysem a rozměry do 5 m v průměru a do 15 m na výšku. Jednotlivá sila byla sdružována do skupin pod společným zastřešením nebo se kombinovala s jiným druhem obilních skladů.

37

5 DŮSLEDKY KOLEKTIVIZACE NA OBRAZ KRAJINY OBCE VELEŇ, MÍROVICE „Celé vesnice byly tehdy vystěhovány od sedláků. Vesnice se proměnily v ruiny. Státní statky a JZD stavěly jen obludná betonová a plechová monstra. Co se dalo ze starých usedlostí ukrást, to se ukradlo a pak – pak se to nechalo spadnout.“ (Čermáková, 1997, s. 16)

5. 1 Charakteristika území Veleň, Mírovice je sdružená obec s 833 obyvateli ležící na severní hranici hlavního města v okrese Praha-východ ve Středočeském kraji, jejíž dvě části jsou od sebe vzdáleny necelý kilometr. První zmínky se datují do roku 1318, vesnice však vznikly pravděpodobně již v 10. století. (Závorková, 2006) Nachází se v úrodné, nicméně urbanizované krajině v Polabské nížině v nadmořské výšce 200–260 m na březích Třeboradického a Mratínského potoka. Náleží do teplé klimatické oblasti ročním průměrem teplot 7°–9°C. Horninotvorný podklad tvoří převážně pískovce a jílovce, méně zastoupená je břidlice a fylity. Půdní pokryv většiny území tvoří černozem uložená na pokryvech spraše, v místech lužního lesa se pak vyskytuje fluvický glej. Potenciální vegetace území je černýšová dubohabřina. (geoportal.gov.cz) Největší část území zabírá orná půda následovaná zahradami a sady, zastavěnou plochou, lesním porostem a trvalými travními porosty (Graf 1). V minulosti zde také existoval malý pískovcový lom a mlýn na břehu Mratínského potoka v Miškovickém háji, který byl v provozu asi do roku 1949. Pracoval na vodní pohon z přilehlého rybníka, který zanikl brzy po válce, byl přeměněn na louku a následně zalesněn.

38

PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PLOCH V KATASTRU OBCE VELEŇ orná půda trvalý travní porost vodní plochy silniční síť

zahrady a sady lesní porosty zastavěné plochy sportovní a rekr. plochy

2% 3% 0% 3% 0% 0% 2% 1% 3%

86%

Graf 1 Plocha orná půda zahrady a sady trvalý travní porost lesní porosty vodní plochy zastavěné plochy silniční síť sportovní a rekreační plochy ostatní plochy celkem

39

rozloha v ha 598 22 5 13 3,6 13,8 17,7 2,1 21,1 696,3

Krajina v okolí Veleně a Mírovic je rovinatá až mírně zvlněná. Z Mírovic se otevírá výhled do částečně otevřené krajiny vymezené kulisou Miškovického háje a vzdáleně i zástavbou Čakovic. Severozápadním směrem se otevírá pohled do krajiny s poli a ojedinělými porosty dřevin. Tímto směrem lze dohlédnout až do Třeboradic s dominantou kostela a za příznivého počasí také na kopce Českého středohoří. Z jižní hranice obce je vidět třešňový sad, borovicový háj a lužní les, ale také skládka odpadu. Z Veleně se západním směrem pohled otvírá k Mírovicím, z jedné strany je přitom vymezen zvlněným horizontem s borovicovým porostem a z druhé polem s dominantou staré lípy. Severní část obce směřuje do polí, z východní části pak dohlédneme na vrch s ovocným sadem. V území se nachází poutní kříž stojící vedle lípy ve středu polní cesty spojující Mírovice s Velení. Existence této polní cesty, která je částí Boleslavské stezky spojující Levý Hradec a Starou Boleslav, se datuje až do 9. století. (Černý, 2006) V Mírovicích se dále na náměstí nachází památník padlým z první světové války, kaplička z roku 1909 a boží muka. Ve Veleni stojí zvonička z roku 1842 a památník obětem první světové války. V obci každoročně probíhají staročeské máje, lampionové průvody a vítání občánků.

5. 2 Poválečné období a proměna krajiny 5. 2. 1 Veleň, Mírovice v 50. letech 20. století27 Vzhledem k tomu, že místní krajina byla dlouhou dobu zemědělsky využívaná a navíc je značnou měrou urbanizovaná, nebyla proměna zdejší krajiny v porovnání s jinými regiony v důsledku kolektivizace tak drastická. Přesto i zde došlo k vymizení některých důležitých krajinotvorných prvků.28

27

28

Dobové fotografie viz. Přílohy, obr. 15–26. Popis vychází ze srovnání stavu krajiny před kolektivizací na základě map druhého a třetího

vojenského mapování (geoportal.gov.cz) a mapy Československa z roku 1935 (mapy.opevneni.cz) s leteckými snímky z roku 1952 (kontaminace.cenia.cz). Informace jsou doplněny kronikářem obce Veleň, Mírovice, Zdeňkem Černým.

40

V poválečném období podle Černého (2006) došlo v důsledku združstevňování zemědělství a znárodnění průmyslu ke ztrátě konkurenceschopnosti obce. JZD Veleň s názvem „Svornost“ vzniklo k 22. listopadu 1950 a bylo ustaveno podle zákona č. 69/49 Sb. „O jednotných zemědělských družstvech“ usnesením Ústřední rady družstev zastoupené Okresní družstevní radou Praha-sever ze dne 27. června 1949. V Mírovicích vzniklo středisko chemické ochrany zemědělských plodin, Státní traktorová stanice, výkupna ovoce a zeleniny a objekty JZD Veleň Východ. Ve Veleni družstvo postavilo velkokapacitní prostory pro chov skotu a prasat a jak ve Veleni tak v Mírovicích zabralo budovy bývalých soukromých hospodářství, které spravovalo až do počátku 90. let. Pro tyto stavby, pocházející většinou z druhé poloviny 19. století, byla „péče“ JZD pohromou. Povrchy dvorů byly vybetonovány, bývalé zahrady zrušeny, nehodící se rozměry původních dveří a oken byly pro účely JZD upraveny. Dvory sloužily ke skladování produktů JZD a techniky. Ve Veleni pak byl uprostřed zástavby hospodářských budov na dvoře rodiny Marečků postaven bytový panelový dům a přímo v centru vsi vznikla v roce 1962 sýpka na skladování obilí. V neposlední řadě byla na kopci nad Velení založena skládka odpadu, která se v průběhu následujících čtyřiceti let rozšířila až nad Mírovice. Jak ve Veleni tak Mírovicích vedlo založení družstva ke scelování pozemků a v souvislosti s tím i vymizení rozptýlené zeleně. Došlo k rozorávání mezí, které sice byly úzké, s šířkou kolem jednoho metru, přesto však byly důležitým prvkem – vymezovaly pozemky a chránily půdu. Ulice nesoucí název U větrolamu a K Remízku jsou již jen upomínkou na porost v polích severně od Veleně, kde se do 50. let nacházel poměrně rozsáhlý dubový remízek. V důsledku scelení pozemků byl značně omezen a díky tomu, že byla zrušena přístupová polní cesta, z něj vznikl opuštěný a nedostupný ostrov uprostřed polí. O jeho definitivní zánik se postaralo JZD v průběhu 70. let. V 50. letech došlo také k pokácení některých alejí podél polních cest a komunikací (například podél silnice z Veleně do Přezletic). Nešlo však pouze o rušení stávajících alejí, ale také o nedostatečnou péči a obnovu, která se později odrazila v jejich pomalém zániku. Co se týče Mírovic, zanikla především alej kolem komunikací do Třeboradic a Miškovic, které byly lemovány ovocnými stromy. Koncem 50. let byly

41

zrušeny soukromé ovocné sady v severozápadním cípu Mírovic a ve východním okraji Veleně. Na druhou stranu v 50. letech došlo i ke vzniku některých více či méně hodnotných prvků. Těsně po válce byl v Mírovicích Václavem Pokorným vysazen borovicový porost, který překvapivě zůstal na místě dodnes. Na okraji bývalého luhu pak JZD založilo třešňový sad.

5. 2. 2 Konkrétní případ – rodina Pokorných Konkrétní osud rodiny Pokorných ilustruje situaci, která v obcích Veleň a Mírovice v období kolektivizace nastala. Ihned po nástupu KSČ začala rodina Pokorných pociťovat ostrý třídní boj a tušila, že se připravuje reforma. Na rodinu byly uvaleny vysoké daně a navíc došlo k měnové reformě29, díky níž soukromí zemědělci přišli o peněžní prostředky. K tíživé situaci přispělo i značné snížení výkupních cen zemědělských výrobků a odchod mnoha pracovních sil do pohraničí. „Staré selské rody, které trvaly staletí, byly rozmetány po republice a dokonce i po světě, v mnohém případě emigrovaly celé rodiny. Počítám-li, kdo z naší, ryze selské rodiny, hospodaří, nenapočítám snad ani pět rodin!“ (Jitka Čermáková, 1997, s. 22) V době těsně po válce rodina Pokorných vlastnila 108 ha, zabráním tohoto hospodářství v roce 1950 získalo JZD Veleň budoucí základy – nejen půdu, ale i hospodářská zvířata (11 krav, koně, prasata i drůbež) a strategické umístění v obci. Měsíce následující po zabrání znamenaly pro členy rodiny ustavičné hledání práce – na základě kádrových posudků byla jejich zaměstnatelnost značně omezená nebo vůbec nemožná (např. v zemědělství). Stejně jako jiní v podobné situaci tak skončili jako řadoví zaměstnanci průmyslových závodů. V následujících padesátých letech nebyl v 29

Měnová reforma z roku 1945 měla za cíl snížit objem peněz v oběhu. Peníze mohly být do částky 500

Kčs vyměněny, vyšší částky byly nuceně složeny na tzv. vázané vklady, které zůstaly zablokovány do roku 1953, kdy byly při další měnové reformě bez náhrady zrušeny. (wikipedia.org)

42

rodině Pokorných ani v jiných selských rodinách v okolí nikdo, kdo se živil tím, pro co byl vyučen a pro co byl vychován. Stejně tak nebylo rodiny, které by se nedotklo vězení či perzekuce, přičemž nejčastějším důvodem uvěznění bylo nesplnění předepsaných dodávek. Na samotný proces zabrání v roce 1950 Jitka Čermáková vzpomíná takto: „Sedláci byli lidé bez jakýchkoliv práv. Tak bylo zcela možné, že přišli soudruzi a pod záminkou nějaké pohledávky sundali i snubní prstýnky!“ Zabavovalo se tedy cokoliv od kvalitních proutěných košů, přes boty až po zmíněné snubní prsteny. Lidé, kteří měli být vystěhováni, si navíc mnohdy do poslední chvíle tuto možnost nepřipouštěli. Jako první byli vystěhováni ti nejoblíbenější, od kterých režim předpokládal, že mohou ovlivňovat myšlení v obci. Od zimy 1949 byli známí rodiny zavíráni do vězení, mnozí emigrovali nebo nevydrželi situaci psychicky a spáchali sebevraždu. Bývalému majiteli Václavu Pokornému byl až do konce života z jeho měsíčního platu strháván „dluh“ za nesplnění dodávek tak, že mu zbývalo pouze životní minimum a upomínky na zaplacení nadále přicházely a zvyšovaly se i po zabrání. Sedláci, kteří předali státu své majetky, navíc neměli nárok na započítání let, kdy pracovali ve své živnosti, do důchodu. Zejména starší lidé se dostali do svízelné situace a závislosti na pomoci ostatních. Rok po zabrání měla být rodina vystěhována do Veleně, nakonec však došlo k rozdělení usedlosti tak, že Pokorným zůstala část o 2 místnostech. Zbylý statek byl obsazen Státní traktorovou stanicí, která se zasloužila o velmi úspěšnou devastaci statku i jeho okolí (vybourání starých oken a dveří, zboření brány z 19. století, vybetonování dvora, zrušení zahrady atd.). Usedlost chátrala až do poloviny 90. let, kdy byla v rámci restituce vrácena původním majitelům. Společně se zbytkem obce a krajinou se začala vzpamatovávat z období socialistického temna. (viz. Přílohy, obr. 27–39)

5. 3 Dnešní stav a možné nápravy V současnosti již byly podniknuty některé kroky k nápravě obcí, například vysazení lipové aleje mezi Velení a Mírovicemi a přestavba kravína. Po rozpadu JZD 43

v roce 1993 začali na pozemcích hospodařit soukromí zemědělci a menší družstva nebo zemědělské firmy. Řada původních hospodářských budov a dvorů byla v restituci navrácena původním majitelům, přičemž našly nové využití většinou pro skladové účely. V oblasti je nicméně stále řada problémů, které zaslouží pozornost (viz. Mapové přílohy). Zlepšení estetických funkcí místní krajiny úzce souvisí s obnovou jejích přírodních struktur a nelze je striktně oddělit (viz. Mapové přílohy). Je však třeba zohlednit i historické struktury krajiny a její využití a samotné území obnovovat v širších souvislostech celého mikroregionu. Na území obce by tak mělo obecně dojít ke zlepšení péče o venkovskou krajinu, přičemž důraz by měl být kladen na využívání zemědělské půdy ke stabilizaci příměstského zemědělství. (Glaser, 2004) S tím se pojí i nezbytná ochrana půdy před erozí, a to především doplněním doprovodné zeleně kolem nevyužívaných zemědělských objektů, obnovou mezí a cest a trvalých travních porostů. Na zemědělsky nevyužívaných pozemcích je dále třeba zabránit rozšiřování invazních druhů dřevin. Stejně tak by měla být věnována péče třešňovému sadu v Mírovicích a borovicovému porostu. V současnosti je jejich stav nevyhovující, a to zejména díky množství náletu a využíváním prostoru jako motorkářské dráhy. Nejhodnotnějším prvkem se jeví okolí Mratínského potoka s přilehlým lužním lesem. Z toho důvodu by bylo vhodné věnovat tomuto prvku dostatečnou pozornost. Jedná se především o ochranu okolí toku, čistění vodního koryta, obnovu pobřežní doprovodné zeleně a tím celkové zlepšení stanovištních podmínek pro druhy rostlin a živočichů. Obnova potoka by se ho měla týkat v celé délce, to znamená i části, která protéká obcí. Tam je na místě především jeho ochrana před znečišťováním. Lužní les – Miškovický háj, který se rozkládá na břehu Mratínského potoka je již dnes v centru zájmu. Pokračovat by se mělo v odstraňování náletů a nežádoucích keřů, stejně tak jako v úpravě cest a údržbě zařízení tak, aby byl háj využitelný pro rekreaci a zároveň fungoval jako stabilizační krajinný prvek. (Glaser, 2004) Z hlediska opatření v rámci obce by byla vhodná úprava náměstí v obcích, výsadba nových dřevin a zřizování zelených ploch. Podél komunikací by pak bylo vhodné obnovit výsadbu alejí, pro které jsou v dané oblasti charakteristické zejména jabloně, hrušně a ořešáky. Důraz by měl být kladen také na zlepšení prostupnosti 44

krajiny, například zbudováním nebo obnovou polních cest, jejichž stav je nevyhovující. (Glaser, 2004) Mělo by také dojít k opravě drobných sakrálních památek, které jsou ve špatném stavu. Poutní kříž by bylo vhodné doplnit o druhou lípu, která zde až do roku 1968 stála. Svým tvarem a rozměry se ze zdejší krajiny výrazně vyčleňuje skládka odpadu a zcela nepochybně si v budoucnosti vyžádá úpravy. Možným řešením je úprava terénu a osazení vegetací tak, aby umožnila další rozvoj krajiny. Co se týče venkovského obyvatelstva, pozornost by bylo vhodné zaměřit na změnu atmosféry v rámci mikroregionu. Jedná se především o rozvoj kulturních akcí mikroregionálního charakteru, podpora zájmových sdružení a rozšíření místních tradic a svátků (vítání jara a pouštění Morany, staročeské máje, velikonoční zvyky atp.). Podle Glasera (2004) je silným argumentem pro návrh zlepšení stavu krajiny i její ochrany předpoklad, že v budoucnosti bude pokračovat rozšiřování výstavby v obci a stejně tak i rostoucí zájem obyvatel Prahy o příměstskou rekreaci. Podle autora by tak bylo vhodné navrhnout územní systém ekologické stability (ÚSES) mikroregionu, tedy nejen sledované obce, ale celého mikroregionu povodí Mratínského potoka, který by napomohl k zajištění ekologické stability i krajinářské hodnoty oblasti. Další možností, která byla uplatněná v blízkých obcích Bášť, Nová ves a Sluhy, je využití komplexních pozemkových úprav, které by vytvořily kostru celkového uspořádání zemědělské krajiny od zvýšení prostupnosti krajiny přes protierozní a vodohospodářská opatření po ochranu životního prostředí. Kromě funkčního uspořádání pozemků by toto řešení pomohlo zvýšit ekologickou stabilitu krajiny i zajistit její racionální využívání. (eagri.cz)

45

6 PŘÍKLADY ÚSPĚŠNÝCH ZÁSAHŮ VE STŘEDOČESKÉM KRAJI30 6. 1 Projekty místní akční skupiny Podlipansko Místní akční skupina (MAS) Podlipansko je sdružení obcí, firem a neziskových organizací, jejichž společným cílem je rozvoj území v rámci okresu Kolín. MAS zprostředkovává granty a dotace z regionu, zajišťuje výběr a hodnocení projektů, pořádá vzdělávací akce atp. Příkladem její činnosti je projekt „Podlipansko sází stromy“, do kterého se v roce 2011 zapojilo 10 obcí, které společně vysadily 635 stromů (hrušně, jabloně, švestky, třešně, lípy a javory), z toho 477 starých odrůd ovocných stromů. Dalším projektem akční skupiny je vznik „Středočeské ovocné stezky“ v regionech Podlipansko a Pošembeří. Projekt byl realizován v roce 2012 za podpory Programu rozvoje venkova. Cílem bylo vytvoření tematicky zaměřené cyklotrasy o délce 72 kilometrů vedoucí třiadvaceti obcemi, která propojí místní ovocnáře a napomůže rozšíření jejich aktivit. Stezka zároveň zlepšuje prostupnost oblasti a pokouší se o vytvoření nových turistických cílů zaměřených na poznávání venkovské krajiny. (mas.podlipansko.cz)

Orientační mapa: Středočeská ovocná stezka, okres Kolín a Český Brod

30

Fotodokumentace viz. Přílohy, 10. 2. 5 Příklady úspěšných zásahů ve Středočeském kraji.

46

6. 2 Přestavby zemědělských objektů 6. 2. 1 Kravín v Nenačovicích

Orientační mapa: Nenačovice, okres Beroun Realizace projektu přestavby kravína, který byl ve své době v České republice zcela ojedinělý, proběhla v letech 2003–2004. Autorem návrhu multifunkčního prostoru je akad. arch. Aleš Brotánek, který se dlouhodobě zabývá komplexními projekty nízkoenergetických a pasivních domů. Zadavatelem projektu byla Firma Country Life, která se v Nenačovicích rozhodla zřídit svou centrálu s velkými prostory pro administrativní, výrobní, skladovací, stravovací a ubytovací účely. Využila k tomu prostory areálu bývalého kravína s přilehlým seníkem v obci Nenačovice v okrese Beroun. Areál byl postaven v roce 1961 místním JZD „Úsvit“ v Chýňavě, které bylo založeno v roce 1952. Areál byl využíván až do počátku 90. let kdy se po rozpadu JZD stal předmětem restitucí. V roce 2001 se současnému majiteli, Otakaru Jiránkovi, podařilo objekt koupit, přičemž stavby byly dle jeho slov ve zcela zuboženém stavu. Majitel rovněž odkoupil přilehlé pozemky včetně bývalé silážní jámy. Přestavbou došlo ke kompletní přeměně jak z hlediska funkce, tak vzhledu budov za využití prostředků šetrných životnímu prostředí. Projekt také usiloval o co největší využití místních zdrojů i stávajících podmínek místa. Velmi zajímavě byly

47

v projektu například zohledněny stavební dispozice, kdy přestavbou bývalých jímek na kejdu vznikly nádrže užitkové dešťové vody, a ze silážní jámy vznikl odvětrávaný sklep, na němž vyrostla skladovací a výrobní hala. Co se týče samotného vzhledu rekonstrukce, nejvýraznějším prvkem je „Archa“ – oblá dřevěná přístavba k průčelí kravína, která vznikla na bývalém hnojišti a dnes slouží jako společenský prostor a kaple. S dřevěnou fasádou korespondují i zastřešené pavlače se schodišti do podkrovních bytů na vedlejší budově, které společně vytváří rytmický prvek na hladké fasádě. Úpravy se dotkly také bývalých okenních otvorů, které byly zvětšeny nebo přeměněny na dveře. Střecha budovy pak byla ozeleněná extenzivním bylinným porostem. Projekt společnosti Country Life však neskončil pouze u přestavby areálu. V Nenačovicích společnost založila před více než dvaceti lety na pozemcích bývalého JZD ekologickou farmu o výměře 80 ha s ovocnými sady (třešně, višně, hrušně, švestky, jabloně aj.) a rostlinnou produkcí zeleniny a obilovin. Pozemky se přitom snaží zpětně rozčleňovat na menší plochy a při hospodaření usiluje o obnovení stability krajiny, ochranu půdy proti erozi, zadržování vody v krajině a zvyšování biodiverzity díky širokému spektru pěstovaných druhů rostlin.

6. 2. 2 Kravín ve Velkém Oseku

Orientační mapa: Velký Osek, okres Kolín Objekt se nachází na okraji obce Velký osek v okrese Kolín. Těsně sousedí s písníkem vybudovaným v 50. letech, který v současnosti slouží k rekreaci. Kravín, který byl založen roku 1954 JZD Veltruby, je typickým příkladem družstevního 48

zemědělského objektu své doby. Areál se nachází na okraji sídla a prostorově navazuje na produkční zahradnictví a skládku odpadu, které vznikly ve stejné době. Hospodářské budovy velkokapacitního chovu byly využívány až do poloviny 80. let. Následujících deset let byly opuštěny a postupně chátraly. V roce 1996 byl objekt odkoupen soukromým majitelem, který začal s rekonstrukcí. Z bývalých hospodářských budov vznikl rekreační hotel a ze dvou silážních jam hostinec. Jímky na kejdu byly upraveny a využity pro skladování zemního plynu. V současnosti areál zahrnuje budovy samotného hotelu, dětské hřiště, tenisový kurt, okrasnou zahradu a hostinec s venkovním posezením. Hotel je využíván jak návštěvníky, tak i místními obyvateli ke společenským a kulturním setkáním, pro které nebylo dříve v obci vhodné místo.

6. 3 Obnova alejí, polních cest a remízků 6. 3. 1 Františkova památná alej u Mšena

Orientační mapa: Mšeno, okres Mělník Myšlenka projektu Františkova alej vznikla z iniciativy studentů a přátel Ing. Františka Smýkala31 na podzim roku 2009. Projekt byl založen na dobrovolné činnosti, finance nutné k jeho realizaci byly z části získány z příspěvků do veřejné sbírky a z části z dotace získané od Nadace Partnerství v Programu Strom života. Cílem obnovy 31

Ing. František Smýkal byl uznávaným pedagogem, krajinářem a dendrologem, který 20 let vyučoval na

Vyšší odborné škole zahradnické v Mělníce a stál u zrodu arboristiky v ČR.

49

bylo zdůraznit proměnlivost průběhu cesty procházející jak městem tak krajinou a obnovit porost smíšených dřevin v úvozech. (Trevisan, 2010) Alej protínající krajinu kolem Mšena v okrese Mělník diagonálně od severu k jihu, vznikla obnovením části historické krajinné struktury polní cesty dlouhé téměř dva kilometry. Tato cesta byla značně poškozena socialistickým hospodařením, kdy byl starý úvoz z části rozorán, z části zarostl náletem a poutní kříž, který se zde nacházel, byl odstraněn. Cesta byla navíc schůdná pouze částečně, především kvůli narušení její celistvosti vjezdy pro zemědělské stroje. (Trevisan, 2010) Komplexnější řešení aleje bylo možné zejména díky zapojení město Mšeno a místních zemědělců. Součástí procesu realizace aleje tak mohlo být vyčištění úvozů, dosadba a obnova stávající vegetace i obnova cesty (doplnění chybějících částí, řešení majetkových vztahů). V návrhu bylo použito bohaté druhové složení domácích druhů dřevin, které jsou pro tamní krajinu charakteristické. Ve stromovém patře byly vysazeny javory, lípy, duby, břízy i staré odrůdy ovocných dřevin – jabloní, hrušní, švestek a třešní. Keřové patro tvoří bohatá směs lísek, hlohů, dřínů a šípkových růží. (Trevisan, 2010) Obnova aleje a polní cesty vedla k celkovému zlepšení prostupnosti místní krajiny a umožňuje větší využitelnost území místními obyvateli, ať už jde o pěší, cyklisty nebo jezdce na koních.

6. 3. 2 Polní cesta s větrolamem v obci Střednice

Orientační mapa: Střednice, okres Mělník 50

V roce 2009 byl v obci Střednice, ležící v okrese Mělník realizován projekt ,,Obnovy polních cest“, který vznikl za podpory Operačního programu Rozvoje venkova a multifunkčního zemědělství. Projekt vznikl ze snahy navrátit do místní krajiny prvek polních cest, který pro ni byl ještě před sto lety charakteristický. (Dvořák, 2009) Návrh vychází z historických krajinných prvků a zároveň respektuje současné požadavky na využití daného území. Hlavním cílem návrhu bylo především zlepšení prostupnosti a rozčlenění krajiny, posílení ekologické stability území a ochrana půdy před větrnou erozí. Ochrana půdy je přitom v této oblasti žádoucí zejména v jarním a podzimním období, kdy dochází k odnosu kvalitní ornice a poškozování vzcházejících kultur. Zbudování větrolamu a výsadba krajových odrůd ovocných dřevin a dalších domácích druhů dřevin navazuje na stávající prvky místního ÚSES. Obnovení sítě polních cest, které doplňují stávající místní komunikace, přispělo k souladu využití krajiny pro cykloturistiku a turistiku se zemědělským zaměřením oblasti. (eagri.cz) Nový krajinný prvek tak posílil krajinotvorné a ekologické funkce krajiny a zároveň výraznou měrou přispěl k vyšší prostupnosti, zpřístupnění krajiny jejím obyvatelům a podpoře krajinného rázu.

6. 3. 3 Polní cesta a alej z Miškovic

Orientační mapa: Miškovice, Praha 9 Polní cesta s alejí o délce 300 metrů, která byla vybudována mezi částmi Miškovice a Čakovice v Praze 9, zlepšila průchodnost krajiny a umožnila pěší propojení mezi sídly. Alej byla vysázena v roce 2008 v rámci akce "Výsadba stromořadí v 51

krajině" za podpory Magistrátu hl. m. Prahy. Celkem bylo vysázeno 77 kusů sakur (Prunus serrulata ´Kanzan´), přičemž stromky byly sázeny již poměrně vzrostlé (s kmínkem 14–16 cm a výšce 2,2m), takže prakticky od počátku alej v krajině vytvořila výrazný a společně s cestou velmi využívaný prvek.

6. 3. 4 Remízek Na Vrábí

Orientační mapa: Vrábí, Brandýs nad Labem / Stará Boleslav Remízek je v etapách realizován (od roku 2010 do roku 2014) městem Brandýs nad Labem / Stará Boleslav na pozemku v majetku města, přičemž rozloha plochy je téměř 7000 m². Projekt je financován prostřednictvím dotace z Fondu životního prostředí a zemědělství Středočeského kraje. Konečným cílem je vytvoření přírodě blízkého remízku, který v intenzivně obdělávané krajině rozšíří podíl zeleně, zajistí ochranu půdy proti erozi a úkryt pro ptactvo a drobnou zvěř, bude poskytovat protihlukovou ochranu a sloužit jako doprovodná zeleň podél cyklotrasy. Remízek zároveň umožňuje krátkodobou rekreaci pro obyvatele města a rozšiřuje obytnou funkci území. K osázení plochy bylo využito více než 1500 kusů domácích druhů stromů (z nichž převládá dub, javor a lípa) s podsadbou keřů. Porost nahradil původní cíp zemědělské plochy a neudržovaný lem polní cesty. Plnou funkci izolační stěny by měl plnit přibližně do 10 let. (enviweb.cz)

52

7 VÝSLEDKY A DISKUSE Celkový vývoj zemědělství v novodobých dějinách českých zemí ukazuje na zcela zásadní změny, kterými venkovská krajina prošla ve 20. století v souvislosti se změnami hospodaření. Zejména kolektivizace zemědělství v 50. letech pak krajinu zasáhla v do té doby nebývalém měřítku. Zabírání půdy původním vlastníkům navíc vedlo k likvidaci soukromého sektoru v zemědělství a ke snížení významu zemědělce jako odborníka. Ten byl donucen ustoupit do pozadí před zemědělskými družstvy a výrobními požadavky státu, které byly mnohdy uplatňovány bez ohledů na místní podmínky. Do 50. let spadají také počátky intenzivního hospodaření, kdy do krajiny vstoupily těžké stroje vyžadující velké, přehledné lány polí. Docházelo tak k rozorávání původních mezí, úvozů a polních cest, rušení rozptýlené zeleně a zúrodňování půdy melioracemi a napřimování toků. Kolektivizace zemědělství se projevila také v rovině morální a společenské. Posunem ve vnímání půdy na výrobní prostředek došlo ke zpřetrhání pout a narušení respektu společnosti k půdě. Obecné vnímání soukromých zemědělců bylo dobou kolektivizace deformováno a zemědělec sestoupil na společenském žebříčku o mnoho stupňů dolů. Padesátá léta 20. století se citelně promítla také na utváření sídel, značné proměny zaznamenaly zejména vesnice a příměstské oblasti, ve kterých docházelo k budování velkokapacitních zemědělských areálů, skladů a doprovodných objektů. V souvislosti s ideologickými zájmy a v důsledku rušení polních cest utrpěl i duchovní rozměr krajiny, z krajiny mizely drobné sakrální památky a církevní stavby pomalu, ale jistě chátraly. Zmíněné poznatky důsledků kolektivizace ukazují, že k obnově takto postižené krajiny je nutné přistupovat komplexně a je nutné hledat řešení vycházející z poznání důležitosti jednotlivých složek. Návrh řešení zvoleného území, který je v práci prezentován, tak usiluje o zachování či obnovu přírodních, estetických i sociokulturních hodnot krajiny. Příklady úspěšných realizací ukazují, že se obnově míst postižených kolektivizací věnuje poměrně velká pozornost. Nejmocnějším prvek, který výraznou 53

měrou může zlepšit stávající situaci, ať už jde o opravu staveb, obnovu obcí nebo celkový stav krajiny, se jeví člověk a aktivní občanská společnost. V práci se podařilo naplnit základní cíl práce, a to shrnutí proměn, které česká krajiny zaznamenala v průběhu 50. let 20. století, stejně jako její dílčí cíle. V průběhu zpracování však na povrch vyplynula i jistá omezení. V teoretické části práce se jedná především o krátký časový 50. let, kdy se odehrála pouze první etapa kolektivizačního procesu. Zhodnocení úspěšných zásahů v narušených územích pak není díky tomuto omezení možné zhodnotit přímo v souvislosti s 50. lety, protože krajina byla v následujících desetiletích dále utvářena. Z toho důvodu by bylo žádoucí vytvoření jiné diplomové práce, která by se hlouběji zabývala zhodnocením jednotlivých fází kolektivizace od 50. do 80. let 20. století a umožnila tak ucelený náhled na proměny zemědělské krajiny v druhé polovině 20. století. Pro lépe využitelný návrh obnovy by pak bylo vhodné uchopit zvolené území z větší šířky z hlediska její primární, sekundární i terciární struktury a vytvořit komplexní návrh řešení. Stejně tak i zvolené měřítko katastru obce není dostatečné, vhodnější by bylo kupříkladu zapojit do řešení celý mikroregion Mratínského potoka. Takovému zpracování návrhu by bylo žádoucí věnovat samostatnou diplomovou práci.

54

8 ZÁVĚR Desetiletí, které je touto bakalářskou prací vymezeno, je z hlediska dlouhého vývoje české krajiny zanedbatelné, avšak procesy, které v daném období započaly, měly na naši krajinu zcela zásadní vliv. Podstatou těchto změn byla soustavná likvidace soukromého vlastnictví, která se výrazně dotkla všech oblastí lidské činnosti, tedy i zemědělského sektoru. Hlavním jmenovatelem doby se stalo znárodňování soukromého majetku doprovázené ideologicky podpořeným vznikem zemědělských družstev. Započalo scelování pozemků a plošně se přecházelo k intenzivnímu hospodaření. Důsledky těchto změn se silně projevily ve všech sférách venkovského prostoru mj. v urbanistickém řešení vesnické zástavby, zesvětštění krajiny a v neposlední řadě přispěly i k narušení vztahu člověka k půdě a ke krajině samotné. Člověk, který byl sociálně, kulturně i ekonomicky se zemědělskou činností těsně spjat po staletí byl z krajiny násilně vyrván. Oblasti, které byly zmíněnými procesy zasaženy, se s jejich odkazem potýkají dodnes. Příklad využitý v této práci, území obce Veleň, Mírovice, je pouze jedním z mnoha. Ukázal, že k dané problematice je nutné přistupovat komplexně. Největší škody, které kolektivizace napáchala, nespatřuji jen na krajině samotné, ale zejména na vědomí lidí. Ve svém životě každý z nás utváří své bezprostřední okolí. Svým vztahem k blízkému - rodině, komunitě, přírodě, vsi či městu – vyjadřuje svůj respekt ke generacím minulým i péči o generace budoucí. Prostředí, ve kterém žijeme, tak odráží naše hodnoty, smýšlení a v neposlední řadě i chování. Snahy o nápravu kulturní krajiny tedy musí mít základ v mysli člověka, jejího správce.

„Domníval jsem se, že člověk je souhrnem lidí., jako kámen je souhrnem kamenů. Zaměnil jsem katedrálu a souhrn kamenů a tak pozvolna zaniklo dědictví. Je třeba obnovit člověka. Vždyť on je podstatou mé kultury. Vždyť on je klíčem mého společenství. Vždyť on je klíčem mého vítězství.“ (Antoine de Saint Exupéry, 1976, s. 408)

55

9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 9. 1 Literární zdroje BERANOVÁ, Magdalena a Antonín KUBAČÁK. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2010, 430 s. ISBN 978-80-7277-113-4. BLAŽEK, Bohuslav. Venkovy: Anamnéza, diagnóza, terapie. Brno: ERA vydavatelství, 2004, 184 s. ISBN 80-86517-90-X. BLAŽEK, Petr a Michal KUBÁLEK. Kolektivizace venkova v Československu 19481960 a středoevropské souvislosti. Praha: Dokořán; Česká zemědělská univerzita v Praze, 2008, 359 s. ISBN 978-80-7363-226-7. ČERNÝ, Zdeněk. ZÁVORKOVÁ, Hana et al. Povodí Mratínského potoka a jeho okolí. Líbeznice: Svazek obcí Region Povodí Mratínského potoka, 2006, Veleň. Mírovice. 175-184. ISBN 80-239-6133-0. ČORNEJ, Petr a Jiří POKORNÝ. Dějiny Českých zemí do roku 2004 ve zkratce. Praha: Práh, 2003, 96 s. ISBN 978-80-7252-026-8. EXUPÉRY, Antoine de Saint. Moje planeta. Praha: Odeon, 1976, 430 s. 01-054-76. FEIERABEND, Ladislav Karel. Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary: Stehlík, 2007. ISBN 978-80-86913-03-2. HÁJEK, Pavel. Jde pevně kupředu naše zem: Krajina českých zemí v období socialismu. Praha: Malá skála, 2008, 163 s. ISBN 978-80-86776-07-1. HRUŠKA, Otakar a Zbyněk HÁLA. Zemědělské stavby. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1961, 236 s. JAVURKOVÁ, J a A ROTTOVÁ. Československé zemědělství v mezinárodním srovnání. Praha: ÚVTIZ, 1989, 214 s. JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, 331 s. ISBN 978-80-7021-902-7. KAPLAN, Karel. Československo v letech 1948-1953: 2. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 146 s. ISBN 80-04-25700-3. 56

LOKOČ, Radim et al. Vývoj krajiny v České republice. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2010, 85 s. ISBN 978-80-904807-3-5. Dostupné z: http://www.lowaspol.cz/_soubory/KR_kniha.pdf LÖW, Jiří a Igor MÍCHAL. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003, 552 s. ISBN 80-86386-27-9. MAJEROVÁ, Věra et al. Sociologie venkova a zemědělství. Praha: ČZU, 1997, 146 s. ISBN 80-213-0330-1. MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha: Krigl, 2010, 381 s. ISBN 978-80-86912-36-3. PLICKA, Karel, František VOLF a Karel SVOLINSKÝ. Český rok: Jaro. Praha: Mladá fronta, 2011, 423 s. ISBN 978-80-204-2254-5. PRŮCHA, Václav. Vývoj zemědělské výroby v Československu v období socializace vesnice. RAŠTICOVÁ, Blanka et al. Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15.-16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2002. ISBN 80-86185-18-4. SÁDLO, Jiří et al. Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. Praha: Malá Skála, 2005, 248 s. ISBN 80-86776-02-6. SEST. KOLEKTIV za vedení Jana Kostrhuna. Hovoří předsedové JZD. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1957, 184 s. SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. Praha: Nakladatelství Naděžda Skleničková, 2003, 321 s. ISBN 80-903206-1-9. SLEPIČKA, Alois, Jitka VOSTRADOVSKÁ a Stanislav LORENZ. Přeměny venkova: venkov našeho věku. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989, 387 s. ISBN 80-205-00197. STIBRAL, Karel. Estetika. FOLTÝN, Dušan et al. Prameny paměti: sedm kapitol o kulturně historickém dědictví pro potřeby výchovné praxe. Praha: Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Katedra dějin a didaktiky dějepisu, 2008, 40 s. ISBN 978-807290-352-8. 57

ŠTENCEL, Václav et al. Zemědělské stavby II. díl: Výstavba venkova a územní plánování. Praha: VŠZ, 1983, 375 s. ZÁVORKOVÁ, Hana et al. Povodí Mratínského potoka a jeho okolí. Líbeznice: Svazek obcí Region Povodí Mratínského potoka, 2006, 205 s. ISBN 80-239-6133-0.

9. 2 Elektronické zdroje [1] Administrativní centrum a skladové hospodářství spol. Country Life s. r. o.: Nenačovice u Loděnice. Jan Brotánek: architektonický ateliér [online]. [cit. 2013-0310]. Dostupné z: http://www.brotanek.cz/galerie/GalerieView_content/34 [2] Architektura socialistického realismu v Československu. Nezapomeňte.cz [online]. 2009

[cit.

2013-03-10].

Dostupné

z:

http://nezapomente.cz/zobraz/architektura_socialistickeho_realismu [3] Co to jsou “Brownfiedls”. Institut udržitelného rozvoje sídel [online]. 2006 [cit. 2013-03-10].

Dostupné

z:

http://www.brownfields.cz/o-cem-to-je/co-to-jsou-

brownfiedls/ [4] DVOŘÁK, Václav. Roční kronikářský zápis za kalendářní rok 2009: Vysoká u Mělníka. In: Vysoká: oficiální web obce [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.obecvysoka.cz/vismo/fulltext.asp?hledani=1&id_org=18797&id_ktg=3526 &n=rozvojoveprojekty&archiv=0&p1=210&query=obnova+poln%C3%ADch+cest&submit=Hledat [5] Františkova alej: k památce Františka Smýkala. DĚDOVÁ, Klára. [online]. © 2009 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.frantiskovaalej.cz [6] GLASER, Vladimír. Strategie venkovského mikroregionu: Povodí Mratínského potoka [online]. 2004, 36 s. [cit. 15.03.2013]. Dostupné z: http://www.povodimratinskeho-potoka.cz/?apl=deska&akce=zobrazit&jz=cz [7] HAVEL, Petr. Meliorace: Tikající bomba v zemědělských pozemcích. In: Naše voda: Informační portál o vodě [online]. © 2011-2013 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.nase-voda.cz/meliorace-%E2%80%93-tikajici-bomba-v-zemedelskychpozemcich/ 58

[8] Koncepce MZe k hospodářské politice státního podniku Lesy České republiky od roku

2012:

Přílohy.

zemědělství,

Ministerstvo

2011.

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/lesnictvi/koncepce-a-strategie/koncepce-mze-khospodarske-politice.html [9] Meliorace. POVODÍ MORAVY, s.p. Povodí Moravy [online]. © 2010–2013 [cit. 2013-04-05].

Dostupné

z:

http://www.pmo.cz/cz/uzitecne/vodohospodarsky-

slovnik/meliorace/ [10]

Stenoprotokoly:

Československé [online].

26.

schůze

23.

února

Národního 1949

[cit.

shromáždění 2013-03-07].

republiky

Dostupné

z:

http://www.psp.cz/eknih/1948ns/stenprot/026schuz/s026001.htm [11]

ÚSTAV

PRO

STUDIUM

TOTALITNÍCH

REŽIMŮ. Čítanka

kolektivizace [online]. [cit. 2013-03-07]. ISBN ISBN 978-80-87211-46-5. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/citanka-kolektivizace [12] Podoby kolektivizace. Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [cit. 2013-0307]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/podoby-kolektivizace [13] Kolektivizace v Československu. Wikipedia: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2013-03-07].

Dostupné

z:

http://www.ustrcr.cz/cs/kolektivizace-venkova-v-

ceskoslovensku [14] Mapa Československé republiky: Mapa železniční. 1:75 000. Československé státní dráhy, 1935. Dostupné z: http://mapy.opevneni.cz/ [15] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. EAGRI: Pozemkové úpravy [online]. © 20092011 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://eagri.cz [16] NACHTMANNOVÁ, Iva. Archa Nenačovice – učebnice úspor. In: ASB: portál [online].

30.09.2008

[cit.

2013-03-10].

Dostupné

z:

http://www.asb-

portal.cz/architektura/stavby-a-budovy/nizkoenergeticke-domy/archa-nenacoviceucebnice-uspor-725.html [17] Národní geoportál INSPIRE: Soubor mapových dat. CENIA česká informační agentura

životního

prostředí [online].

2010

http://geoportal.gov.cz/web/guest/map/ 59

[cit.

2013-03-05].

Dostupné

z:

[18] NÁRODNÍ INVENTARIZACE KONTAMINOVANÝCH MÍST. Kontaminovaná místa [online]. 2009 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://kontaminace.cenia.cz/ [19] Portál regionu: Podlipansko [online]. © MAS Podlipansko [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://mas.podlipansko.cz/ [20] SVAZEK OBCÍ REGION POVODÍ MRATÍNSKÉHO POTOKA. Aktualizace strategie

rozvoje

mikroregionu [online].

2012,

41

s.

Dostupné

z:

http://povodi.geosense.cz/2012/12/strategie-2012-2015/#more-495 [21] TREVISAN, Jitka. Františkova alej: Obnova jedné cesty v krajině [online]. 2010 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.frantiskovaalej.cz/data/Luhacovice2010.pdf [22] TZ Vrábský remízek. Brandýs nad Labem - Stará Boleslav [online]. © 2004 - 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.brandysko.cz/data/File/9432.pdf [23] VAŠKŮ, Zdeněk. Zlo zvané meliorace. Časopis Vesmír. 2011. Dostupné z: http://www.vesmir.cz/clanek/zlo-zvane-meliorace [24]

V

Brandýse

n.

L.

obchvatem. Enviweb [online].

bude

protihlukový

13.10.2011

[cit.

remízek,

2013-03-10].

ochrana Dostupné

před z:

http://www.enviweb.cz/clanek/hluk/88525/v-brandyse-n-l-bude-protihlukovy-remizekochrana-predobchvatem#utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky [25] Výsledky 3. ročníku soutěže: Seznam vítězů v soutěži o Nejlepší realizované společné zařízení roku 2008. Kategorie: Zpřístupnění pozemků. In: EAGRI: Pozemkové úpravy [online]. Ministerstvo zemědělství, © 2009-2011 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/pozemkove-urady/soutez-o-nejlepsi-realizovanespolecne/rocnik-2008/ [26] Zákon o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Zákony

pro

lidi [online].

[cit.

2013-03-07].

Dostupné

z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-46 [27]

Zákon

o

ochraně

přírody

a

krajiny.

In: 114/1992.

Dostupné

z:

http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/5 8170589e7dc0591c125654b004e91c1 60

[28] Zemědělská krajina. Krajinná ekologie – učebnice [online]. 2007 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.uake.cz/frvs1269/kapitola6.html

9. 3 Ústní sdělení a soukromé paměti ČERMÁKOVÁ, Jitka. Ústní sdělení. Pamětnice. Kolín, 2013. ČERMÁKOVÁ, Jitka. Paměti: Mírovická kapitola. 1997, 28 s. ČERMÁK Jan a ČERMÁKOVÁ Radmila. Ústní sdělení. Pamětníci. Veleň, Mírovice, 2013. ČERNÝ, Zdeněk. Ústní sdělení. Kronikář obce Veleň, Mírovice; pamětník. Veleň, Mírovice, 2013. JIRÁNEK, Otakar. Ústní sdělení. Ředitel společnosti Country Life. Nenačovice, 2013. NEUDÖRFL, František. Ústní sdělení. Stavitel inženýrských sítí. Velký Osek,2013. SOUKUPOVÁ, Olga. Vedoucí provozu ubytování. Velký Osek, 2013

9. 4 Archivní prameny Oblastní muzeum Praha-východ, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení

9. 5 Zdroje obrazových příloh 9. 5. 1 Obrázky Obr. 1 http://nezapomente.cz/zobraz/kolektivizace Obr. 2 http://www.ustrcr.cz/cs/vesnicti-bohaci-sabotujici-jzd Obr. 3 Hruška, Hála, 1961, s. 70

61

Obr. 4 Hruška, Hála, 1961, s. 71 Obr. 5 Hruška, Hála, 1961, s. 71 Obr. 6 Hruška, Hála, 1961, s. 50 Obr. 7 Hruška a Hála, 1961, s. 68 Obr. 8 Gabriela Čermáková Obr. 9 Štencel et al., 1983, s. 31 Obr. 10 Štencel et al., 1983, s. 31 Obr. 11 Štencel et al., 1983, s. 31 Obr. 12 Hruška, Hála, 1961, s. 93 Obr. 13 Hruška, Hála, 1961, s. 163 Obr. 14 Hruška, Hála, 1961, s. 182 Obr. 15-25 poskytla Jitka Čermáková Obr. 26 http://kontaminace.cenia.cz/ Obr. 27-32 poskytla Jitka Čermáková Obr. 33 Gabriela Čermáková Obr. 34 poskytla Jitka Čermáková Obr. 35 poskytl Jan Čermák Obr. 36 Gabriela Čermáková Obr. 37 poskytla Jitka Čermáková Obr. 38 poskytl Jan Čermák Obr. 39-58 Gabriela Čermáková Obr. 59 http://mas.podlipansko.cz/index.php/v-realizaci/podlipansko-sazi-stromy/1113podlipansko-sazi-stromy

62

Obr. 60 http://www.brotanek.cz/galerie/GalerieView_content/34 Obr. 61 poskytnul Otakar Jiránek Obr. 62 http://nd01.jxs.cz/028/737/b855068eff_17378954_o2.jpg Obr. 63 poskytnul Otakar Jiránek Obr. 64 http://www.asb-portal.cz/archa-nenacovice-ucebniceuspor/galeria/725/4072/#gallery-image-wrapper Obr. 65 poskytnul František Neudörfl Obr. 66 poskytnul František Neudörfl Obr. 67 http://www.trevisan.cz/fotogalerie/3/71 Obr. 68 http://www.trevisan.cz/fotogalerie/3/71 Obr. 69 Gabriela Čermáková Obr. 70 Gabriela Čermáková Obr. 71 Gabriela Čermáková Obr. 72 Gabriela Čermáková

9. 5. 2 Orientační mapky Orientační mapky u jednotlivých příkladů byly vytvořeny na podkladech, které jsou dostupné z: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Krajská správa ČSÚ pro Středočeský kraj: Mapa správních obvodů [online]. 2009, 25.5. 2012 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xs/redakce.nsf/i/mapa_spravnich_obvodu_orp Národní geoportál INSPIRE: Soubor mapových dat. CENIA česká informační agentura životního

prostředí [online].

2010

[cit.

http://geoportal.gov.cz/web/guest/map/

63

2013-03-05].

Dostupné

z:

Slepá mapa - administrativní dělení ČR. [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.gvoz.cz/pk/zemepis/foltova/slepa_mapa_cr_admin.png

64

10 SEZNAM PŘÍLOH 10. 1 Tabulková část Tab. 1 Střídavý osevní systém Tab. 2 Přehled nevlastníků půdy 1. polovině 20. století Tab. 3 Přehled vlastníků půdy 1. polovině 20. století

10. 2 Fotodokumentace 10. 2. 1 Propaganda pro zakládání JZD 10. 2. 2 Architektonické útvary období kolektivizace v 50. letech 20. století 10. 2. 3 Veleň, Mírovice – dobové fotografie 10. 2. 4 Rodina Pokorných 10. 2. 5 Příklady úspěšných zásahů ve Středočeském kraji

10. 3 Mapové přílohy

65